Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.20 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 10 48 338788 338777 2026-09-22T14:06:40Z JAn Dudík 532 přebírání ONLINE 338788 wikitext text/x-wiki <table class="textinfo wikitable rightbox"> <tr><th colspan="2">Údaje o&nbsp;textu</th></tr>{{ #if:{{{TITULEK|{{SUBPAGENAME}}}}}| <tr> <td>Titulek:</td> <td id="ws-title">{{{TITULEK}}}{{#invoke:Textinfo|monitorTitleEquivalence|TITULEK}}</td> </tr> }}{{ #if:{{{PODTITULEK|}}}| <tr> <td>Podtitulek:</td> <td>{{{PODTITULEK}}}</td> </tr> }} <tr> <td>Autor:</td> <td id="ws-author"><includeonly>{{#if:{{{AUTOR|}}}|</includeonly>{{{AUTOR}}}{{#invoke:Textinfo|printAuthorCategory}}<includeonly>|{{#if:{{NAMESPACE}}||{{Chyba|šablona=Textinfo|text=Chybí hodnota parametru „AUTOR“ (autor díla)|kategorie=Doplnit hodnotu parametru „AUTOR“}}}}}}</includeonly> {{#if:{{{AUTOR-UVEDEN-JAKO|}}}|<small>(jako {{{AUTOR-UVEDEN-JAKO}}})</small>}}</td> </tr>{{ #if:{{{POPISEK|}}}| <tr> <td>Krátký popis:</td> <td>{{{POPISEK}}}</td> </tr> }}{{ #if:{{{ORIGINAL|}}}| <tr> <td>Původní titulek:</td> <td>{{{ORIGINAL}}}</td> </tr> }} <tr> <td>Zdroj:</td> <td><includeonly>{{#if:{{{ZDROJ|}}}|</includeonly>{{{ZDROJ}}}<includeonly>| {{#if:{{#invoke:Textinfo|getInheritedParam|ZDROJ|{{BASEPAGENAME}}}} | {{#invoke:Textinfo|getInheritedParam|ZDROJ|{{BASEPAGENAME}}}}{{Kategorie|Monitoring:Textinfo/ZDROJ=přebrán_z_nadstránky}} | {{#if:{{{periodikum|}}} | ''{{{periodikum}}}''. roč.&nbsp;{{{ročník}}}, čís.&nbsp;{{{číslo|neuvedeno}}}, s.&nbsp;{{{strany|neuvedeno}}}{{Kategorie|Monitoring:Textinfo/ZDROJ=periodikum}} | <!--{{#if:{{NAMESPACE}}|| {{#invoke:Wikidata-WP|formatStatements|property=P50|id={{#invoke:Wikidata-WP|getId|{{BASEPAGENAME}}}}}}. ''{{#if:{{#Property:P1433}}|{{#invoke:Wikidata-WP|formatStatements|property=P1433}}|{{BASEPAGENAME}}}}'', {{#invoke:Wikidata-WP|formatStatements|property=P123||id={{#invoke:Wikidata-WP|getId|{{BASEPAGENAME}}}}}}, {{#invoke:Wikidata-WP|formatStatements|property=P291||id={{#invoke:Wikidata-WP|getId|{{BASEPAGENAME}}}}}} {{#invoke:Wikidata-WP|formatStatements|property=P577||id={{#invoke:Wikidata-WP|getId|{{BASEPAGENAME}}}}}} }}--> {{Kategorie|Monitoring:Textinfo/ZDROJ=chybí}}{{Chyba|šablona=Textinfo|text=Chybí hodnota parametru „ZDROJ“ (zdroj této kopie díla)|kategorie=Doplnit hodnotu parametru „ZDROJ“}}}} }} }}</includeonly>{{#invoke:Textinfo|monitorSourceOsn|{{{ZDROJ|}}}}} {{#if:{{{ONLINE|}}}|<br />{{{ONLINE}}}|{{#invoke:Textinfo|getInheritedParam|ONLINE|{{BASEPAGENAME}}}}}}</td> </tr> {{ #if:{{{VYDÁNO|}}}| <tr> <td>Vydáno:</td> <td>{{{VYDÁNO}}}</td> </tr> }}{{ #if:{{{ISBN|}}}| <tr> <td>ISBN:</td> <td>[[Special:BookSources/{{{ISBN}}}|{{{ISBN}}}]]</td> </tr> }} <tr> <td>Licence:</td> <td>{{Licence|{{{LICENCE|}}}}}{{Kategorie|Monitoring:Textinfo/LICENCE/{{{LICENCE|}}}}}{{#if:{{{LICENCE2|}}}|<br />{{Licence|{{{LICENCE2}}}}}{{Kategorie|Monitoring:Textinfo/LICENCE2/{{{LICENCE2|}}}}}}}</td> </tr>{{ #if:{{{PŘELOŽIL|}}}| <tr> <td>Překlad:</td> <td id="ws-translator">{{{PŘELOŽIL}}}{{#if:{{{LICENCE-PŘEKLAD|}}}||{{Kategorie|Údržba:Doplnit licenci překladu}}}}</td> </tr> }}{{ #if:{{{LICENCE-PŘEKLAD|}}}| <tr> <td>Licence překlad:</td> <td>{{Licence|{{{LICENCE-PŘEKLAD|}}}}}{{Kategorie|Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD/{{{LICENCE-PŘEKLAD|}}}}}{{#if:{{{LICENCE-PŘEKLAD2|}}}|<br />{{Licence|{{{LICENCE-PŘEKLAD2}}}}}{{Kategorie|Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD2/{{{LICENCE-PŘEKLAD2|}}}}}}}</td> </tr> }}{{ #if:{{{SOUVISEJÍCÍ|}}}| <tr> <td>Související:</td> <td>{{{SOUVISEJÍCÍ}}}</td> </tr> }}{{ #if:{{{INDEX|}}}| <tr> <td colspan="2" id="ws-scan">[[Index:{{{INDEX}}}|Index stran]]</td> </tr> }}{{ #if:{{{JINÉ|}}}| <tr> <td colspan="2">{{{JINÉ}}}</td> </tr> }}{{ #if:{{{WIKIPEDIA|}}}| <tr> <td colspan="2">[[Soubor:Wikipedia-logo-v2.svg|20px|link=|alt=]] Dílo ve Wikipedii: [[w:{{{WIKIPEDIA}}}|{{{WIKIPEDIA}}}]][[Kategorie:Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA/= Wikidata/{{#ifeq:{{{WIKIPEDIA|}}}|{{#invoke:Wikidata|getSitelink|site=cswiki}}|shodné|rozdílné}}]]</td> </tr> }}{{ #if:{{{WIKIPEDIA-HESLO|}}}| <tr> <td colspan="2">[[Soubor:Wikipedia-logo-v2.svg|20px|link=|alt=]] Heslo ve Wikipedii: [[w:{{{WIKIPEDIA-HESLO}}}|{{{WIKIPEDIA-HESLO}}}]] {{#invoke:Textinfo|checkArgumentUsageLegitimacy|WIKIPEDIA-HESLO}}</td> </tr> }}{{ #if:{{{WIKIPEDIA-DALŠÍ|}}}| <tr> <td colspan="2">[[Soubor:Wikipedia-logo-v2.svg|20px|link=|alt=]] Související články ve Wikipedii:<br />{{{WIKIPEDIA-DALŠÍ|}}}</td> </tr> }}{{ #if:{{{WIKIPEDIA-HESLO|}}}{{{WIKIPEDIA-DALŠÍ|}}}|| {{#if:{{#property:P921}}| <tr> <td colspan="2">[[Soubor:Wikidata-logo.svg|20px|link=|alt=]] Související na Wikidatech: [[d:{{#invoke:Wikidata|getRawValue|property=p921}}|{{#invoke:Wikidata|getLabel|id={{#invoke:Wikidata|getRawValue|property=p921}}}}]]{{Kategorie|Monitoring:Wikidata-P921}}</td> </tr> }}}}{{ #if:{{{WIKISLOVNÍK-HESLO|}}}| <tr> <td colspan="2">[[Soubor:Wiktionary-logo-cs.svg|20px|link=|alt=]] Heslo ve Wikislovníku: [[wikt:{{{WIKISLOVNÍK-HESLO}}}|{{{WIKISLOVNÍK-HESLO}}}]]</td> </tr> }}{{ #if:{{{IMAGE|}}}| <tr> <td colspan="2">[[Soubor:{{{IMAGE}}}|center|page={{{IMAGE-PAGE|1}}}|230px]]<br />{{{POPISEK-IMAGE|}}}</td> </tr> {{#if:{{#invoke:CommonsLink|category|prefix=false}} | <tr> <td colspan="2"> [[Soubor:Commons-logo.svg|20px|link=|Logo Wikimedia Commons]] '''[[c:<includeonly>Category:{{{commonscat|{{#invoke:CommonsLink|category|prefix=false}}}}}</includeonly>|Dílo na Commons]]''' {{Kategorie|Monitoring:Commonscat}} </tr> }}}} </table>{{#if:{{{EDICE|}}} | [[Kategorie:{{{EDICE}}}]] }}{{#if:{{{nakladatel|}}} | [[Kategorie:Nakladatel:{{{nakladatel}}}]] }}{{#if:{{{periodikum|}}} | [[Kategorie:{{{periodikum}}}]] [[Kategorie:Monitoring:Periodikum:{{{periodikum}}}/{{{ročník|Rneuveden}}}/{{#if:{{{číslo|}}}|č|-}}]] }}{{#if:{{{periodikum|}}} |{{#if:{{{datum vydání|}}} | [[Kategorie:Články z roku {{#invoke:String|sub|{{{datum vydání|}}}|1|4}}]] | {{Kategorie|Monitoring:Periodikum bez data vydání}}}} }}{{#if:{{NAMESPACE}}||{{ #invoke:Textinfo|monitorAuthors|AUTOR }}{{ #invoke:Textinfo|monitorAuthors|AUTOR-UVEDEN-JAKO }}{{ #invoke:Textinfo|monitorAuthors|PŘELOŽIL }}{{ #invoke:Textinfo|monitorOsnTables }}{{ #invoke:MonitorTemplateArguments|printArgumentsPresence | TITULEK | PODTITULEK | AUTOR | AUTOR-UVEDEN-JAKO | POPISEK | ORIGINAL | ZDROJ | ONLINE | VYDÁNO | ISBN | LICENCE | LICENCE2 | PŘELOŽIL | LICENCE-PŘEKLAD | LICENCE-PŘEKLAD2 | SOUVISEJÍCÍ | INDEX | JINÉ | WIKIPEDIA | WIKIPEDIA-DALŠÍ | WIKIPEDIA-HESLO | WIKISLOVNÍK-HESLO | IMAGE | IMAGE-PAGE | POPISEK-IMAGE | EDICE }} [[Kategorie:Monitoring:Textinfo @ {{REVISIONID:Šablona:Textinfo}}-{{REVISIONID:Modul:Textinfo}}]]{{Monitoring Wikidata}}}}{{#invoke:Interwiki|interwiki}}<noinclude> {{Dokumentace}} </noinclude> 4ib7d894kvbeyli0lnprln0gejxjgs0 0 1607 338972 266764 2026-09-23T06:29:04Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338972 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Usnesení Státní rady a Rady ministrů Polské lidové republiky ze dne 7. března 1953 o uctění památky Josefa Stalina | PŘELOŽIL = [[Uživatel:Ludek|Wikipedista Luděk]] | AUTOR = neuveden | ZDROJ = Karta, 37/2003, str. 74 }} '''Usnesení Státní rady a Rady ministrů Polské lidové republiky ze dne 7. března 1953 o uctění památky Josefa Stalina''' K uctění památky Velkého vůdce a Učitele pracujících mas a Jeho slavných zásluh pro Polsko, usnesla se Státní rada a Rada ministrů Polské lidové republiky na následujícím: # V souladu s návrhem Vojvodského výboru Polské sjednocené dělnické strany, Prezídia Katovické vojvodské národní rady a Prezídia Národní rady přejmenovat město Katovice na město '''Stalinogród''' [stalinogrud] a Katovické vojvodství na vojvodství '''Stalinogrodzkie''' [stalinogrodskje]. # Palác kultury a vědy, představující dar Sovětského svazu hlavnímu městu Polské lidové republiky věnovaný z iniciativy Josefa Stalina, pojmenovat ''Palác kultury a vědy '''Josefa Stalina'''''. # Na náměstí před Palácem kultury a vědy Josefa Stalina vztyčit pomník '''Josefu Stalinovi'''. Předseda Státní rady '''Aleksander Zawadzki''' Předseda Rady ministrů '''Bolesław Bierut''' a4jgpye2d8uawft7ddknlt1276i78az 0 1660 338973 296022 2026-09-23T06:29:10Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338973 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru | POPISEK = Provolání československých výborů uměleckých svazů, které vyjadřuje loajalitu komunistickému režimu, známé též jako ''Anticharta'' | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [https://www.totalita.cz/txt/txt_ch77_antit.php www.totalita.cz] | VYDÁNO = Rudé právo 29. ledna 1977 | datum vydání = 1977-01-29 | periodikum = Rudé právo | LICENCE = PD manifesto | WIKIPEDIA = Anticharta }} {{Forma|proza}} V jubilejním roce 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou náš lid, svědomitý hospodář své země, vážil velkolepé dílo výstavby socialismu ve své vlasti. XV. sjezd Komunistické strany Československa vysoko ocenil výsledky úsilí, iniciativy a tvůrčí práce dělníků, rolníků a inteligence a stanovil nové programové cíle. Statisícový aktiv poslanců zastupitelských sborů všech stupňů v závěru volebního období vydal počet z úspěšné činnosti našich občanů a vtělil další náročné úkoly do nových volebních programů. Výsledky, jichž jsme dosáhli a jejichž plodem bylo i podstatné zvýšení životní úrovně, životních podmínek i jistot našich pracujících, naplňují nás všechny hrdostí a sebevědomím občanů země, jejíž socialistický rozvoj uskutečňuje humanistický program uspokojování bytostných potřeb a zájmů našeho lidu. Také my, představitelé umělecké fronty, připravujeme bilanci své tvůrčí práce. Na letošní jarní měsíce svoláváme sjezdy svých svazů českých a slovenských spisovatelů, výtvarných umělců, dramatických umělců, skladatelů a koncertních umělců, aby zvážily hodnoty vytvořené v uplynulém období a zabývaly se otázkami dalšího rozkvětu socialistického umění. Pociťujeme radost nad tím, že v součtu těchto hodnot jsou mnohá mimořádná díla a výkony, které jsou trvalým obohacením duchovního života našeho lidu a dosáhly zaslouženého uznání doma i ve světě. Tyto hodnoty, blízké lidu, nevznikaly ve vzduchoprázdnu. Vznikaly v sepětí s každodenním dílem všeho našeho lidu, který naše komunistická strana vyvedla z let rozvratu, vznikaly jako součást společného úsilí o bohatý, socialistický rozvoj života v naší zemi, vznikaly v příznivém ovzduší péče, porozumění a optimálních podmínek, jež naše společnost pro umění a kulturu vytváří. Proto jsou naplněny vzrušivou, inspirující atmosférou těchto let, životem a étosem naší společnosti. Zvláště radostné je, že k vrcholným dílům se pojí mnohé další úctyhodné výsledky živé, stále náročnější tvůrčí aktivity široké fronty umělců všech generací, od nejstarších až po početnou generaci umělců nejmladších, jejichž růst je rytmován tepem současného života a vyznačuje se stále hlubším chápáním poslání umělce v naší socialistické společnosti. Naše země, v tisíci svých podob tak líbezná a každému z nás tak drahá, nám byla dána jako kolébka i jako domov. Její podobu a také její dějiny utvářely sny, tužby, revoluční zápasy, každodenní dílo mnoha pokolení dělníků rukou i ducha. Všechny nejlepší síly, utajené v lidu a jeho schopnostech, v jeho společenských snahách i v celé národní kultuře, směřovaly vždy k jednomu cíli – učinit tuto zemi šťastným domovem člověka, domovem života stále bohatšího a radostnějšího. Plamenný výtrysk Velké říjnové socialistické revoluce ukázal možnost naplnění tohoto cíle. Velký Říjen zahájil velkolepé údobí převratných společenských dějů, kdy z revolučního úsilí, práce a bojů vyrostl v Sovětském svazu nový společenský řád, který osvobodil pracujícího člověka a pronikavě ovlivňuje dějiny celého světa. Velký Říjen již po šest desetiletí, jak si právě letos připomínáme, ozařuje pracujícímu lidu a revolučním silám celého světa cestu pokroku, cestu šťastné budoucnosti. To, co bylo snem dlouhých generací, stalo se i u nás po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou reálnou možností, postupně naplňovanou uskutečňováním programu výstavby socialismu. A právě tak, jako pochopili dělníci rukou, pochopili i dělníci ducha, že nastala nová epocha lidských dějin, dějin materiálních i duchovních, pochopili potřebu společné lidské aktivity k dalšímu pokroku života a dějin vlastní země i celého světa. V tom je zdroj našich jistot, našeho hrdého sebevědomí, našeho optimismu nezaslepeného úspěchy, neotřeseného žádnými těžkostmi a třeba i dočasnými neúspěchy, v tom je zdroj naší cílevědomé, usilovné a radostné aktivity, neboť s uspokojením měříme své sny a programy dosaženými výsledky, neboť vidíme, jak se za pouhá tři desetiletí změnila tvář naší země a život našeho člověka, jak každodenní, zdánlivě i všední práce vydává divukrásné plody, jak se proměnila podoba světa a poměr sil v něm, neboť cítíme tu nádhernou, nezadržitelnou energii, s níž se jako výsledek společného úsilí valí kupředu dějiny naší země i dějiny světa. A odtud i ten zákonitý fakt, že od dvacátých let dodnes drtivá většina mistrů naší kultury šla a jde ve svém úsilí věrně s dělnickou třídou, s komunistickou stranou ve znamení Velkého Října. Celý svět je v pohybu. Náš socialistický svět sílí a rozhojňuje materiální i duchovní hodnoty určené blahu člověka. Svět imperialismu je zmítán svými vnitřními rozpory a krizemi a jeho útoční jestřábi z nich hledají východisko v tom, že se pokoušejí položit stín na naše slunečné dílo i na vztahy mezi zeměmi a národy. My však nedopustíme, aby v atomové vichřici, tisíckrát hroznější všech minulých válečných katastrof, shořelo naše dílo, to, co jsme za desetiletí usilovné práce ve svých socialistických zemích vytvořili a dále tvoříme. Náš socialistický svět, jemuž stojí v čele Sovětský svaz, svým úchvatným příkladem budování komunistické společnosti, tvůrčím využitím všech objevů vědy a techniky i svou neúnavnou mírovou iniciativou má dosti sil, aby ubránil výsledky své práce. Přitom vytrvale jde a půjde cestou úsilí o mír a přátelské mezinárodní vztahy bez válek a řinčení zbraní, o porozumění a spolupráci mezi národy, jak je to v zájmu a jak je to i přáním lidu všech zemí. Jsme si vědomi toho, že trvalá postupující proměna světa ve svět stále lepší vyžaduje i naši účast. Umělec není vyvolený nadčlověk, představitel jakési nadřazené elity, ale je součástí širokého dělného kolektivu s významným nezastupitelným posláním, jež spočívá v tom, aby svým dílem obohacoval člověka novými myšlenkami, novou krásou, pěstoval v něm vyspělé společenské vědomí a dělnickou solidaritu, povznášel ho morálně i citově, tříbil jeho vnímavost, zušlechťoval ho v jeho lidských vztazích, přinášel mu potěšení a radost, pocit životní plnosti, aby šířil myšlenky bratrství a mírové spolupráce mezi národy. V tom navazujeme na vyšším dějinném stupni na nejlepší odkaz naší umělecké a kulturní tradice, na odkaz největších jejích tvůrců, pro něž služba lidu byla vždy ctí a cílem nejvyšším. A právě tak, jako se před lety stalo sémě Bezručova hněvného protipanského protestu v duších horníků revoluční silou a dnes je převtěleno v hrdost těch, kteří jsou prozíravými hospodáři svých dolů a pány svého vlastního osudu, právě tak jako Smetanova Má vlast, která do sebe pojala krásu a jímavost rodných obzorů, v nás vyvolává a znásobuje lásku k rodné zemi, tak jako z Alšových obrazů, napojených srdečnou a úsměvnou lidovostí i vytříbeným smyslem pro dějinnou velikost vlastního národa stále čerpáme životní radost a sebevědomou hrdost na naše dějiny, právě tak chceme, aby i naše současné umění, živené z tisíce dnešních pramenů této země a života jejího lidu, se stalo stejně povznášející zušlechťující a inspirující silou života dnešní doby, doby osvobozeného člověka a osvobozené práce. Spolu s básníkem, který viděl, jak se ve světě rozpadají kolesa starých soustav a jak celá naše země zní pilnou prací lidu, si dnes může říci každý, kdo poctivě přispívá ke společnému dílu, každý pracující člověk naší země, a tedy i umělec: „To já ostruním budoucnost, už teď hraji na tu obrovskou lyru, to já osvětlím všechny kouty planety jarní zelení míru.“ Hrdě se hlásíme k bratrské sounáležitosti našich národů, kterou s takovou vroucností již v minulosti opěvovali mnozí naši básníci v čele s Hviezdoslavem a jejíž živoucnost se projevila v letech revolučních zápasů pokrokových sil, vedených KSČ, za sociální a národní osvobození pracujícího člověka, zejména pak v období Slovenského národního povstání. Když v letech fašistického temna zaznělo z banskobystrického rozhlasu zvolání básníka Sama Chalupky „Mor ho“, byl to současně i signál k novým časům v životě naší země, jež ve svém důsledku vyústily v socialistické přeměny – v největší historickou hodnotu v životě českého a slovenského národa. Jsme šťastni, že veškerým svým úsilím se včleňujeme do širší, internacionální rodiny. Jsme šťastni, že v tomto úsilí jdeme bok po boku s umělci Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí, s nimiž máme společný cíl rozvoje socialistického života. Nacházíme dobré přátele mezi umělci a pokrokovými lidmi různých kontinentů, s nimiž nás spojují myšlenky skutečného humanismu, schopného zajistit práci, svobodu a životní jistoty, materiální i duchovní potřeby ne vyvolené hrstce, ale milionům lidí. Proto si – ve shodě se Závěrečným aktem helsinské konference – podáváme ruce přes hranice zemí a kontinentů, vědomi si toho, že skutečné umění, skutečná kultura má pomáhat kupředu jednotlivým národům i lidstvu, má vytvářet porozumění mezi lidmi různých zemí, získávat je pro humanistickou perspektivu míru a vzájemné spolupráce v zájmu šťastného lidského života. Proto však také pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše, ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na světě – a také u nás se našla skupinka takových odpadlíků a zrádců – odtrhnou a izolují od vlastního lidu, jeho života a skutečných zájmů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich službě hlasateli rozvratu a nesvárů mezi národy. Vývoj nás přesvědčuje, že duch míru a spolupráce ve světě sílí, že právě skutečná kultura je jedním z nejúčinnějších prostředků dorozumění mezi lidmi a že každé umělecké dílo spjaté se životem a světlou budoucností člověka je holubicí humanistického poselství klidu všech kontinentů. Nad těmito otázkami se chceme zamýšlet i na svých sjezdech. Budeme na nich hodnotit svou práci uplynulých let z hlediska významného, krásného a zavazujícího poslání, které má umění v socialistické společnosti. Zahledíme se i do budoucích roků, neboť chceme držet krok s ostatními pracujícími naší země, s její vzrušující dynamikou, chceme plodně využívat plné tvůrčí svobody, kterou nám naše společnost v rozmachu své výstavby poskytuje, chceme, aby naše nová díla v široké paletě námětů i uměleckého projevu co nejlépe naplňovala rostoucí a široce diferencované kulturní potřeby a zájem našich současníků. Jsme přesvědčeni, že takto chápané poslání umělce v naší socialistické společnosti, na které jsme hrdi a jemuž chceme dát nejlepší své síly i programové cíle, které pro svou další práci vytyčí sjezdy uměleckých svazů, bude inspirující silou nejen pro členy svazů, ale pro všechny naše umělce, pro všechny tvůrčí síly naší kultury. Jsme přesvědčeni, že slova sjezdových programů se promění v umělecké činy, v nové romány a básně, v nové symfonie, v nové písně a komorní skladby, v nové obrazy a sochy, v nová dramatická a filmová díla, v nové umělecké výkony. Jsme přesvědčeni, že příští léta budou naplněna novými tvůrčími činy spjatými se zájmy našich pracujících, s humanistickými cíli naší socialistické společnosti a s politikou její vedoucí síly – Komunistické strany Československa. {{Konec formy}} [[Kategorie:Politika]] lfdgl19zslc192xw2wqqe9yz34mc2wu 0 2149 338970 266865 2026-09-23T06:29:00Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338970 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Toleranční patent | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://spcp.prf.cuni.cz/dokument/tol-pat.htm spcp.prf.cuni.cz] | VYDÁNO = 13. října 1781 rakouský císař Josef II. | datum vydání = 1781-10-13 | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[K výročí tolerančního patentu]] | WIKIPEDIA = Toleranční patent }} <center>'''ve znění pro zemi Moravskou (cirkulář pro Moravu)'''</center> Její císařsko-královská apoštolská milost, naše nejmilostivější dědico-zemské kníže a pán, pán, přesvědčený z jednej strany z škodlivosti všeho přinucení svědomí a z druhej strany toho povážlivého užitku, jenž pro náboženství a pro země z opravdivej křesťanské tolerance povstává, dlé nejvyššího pod dátum 13. a receptum 26. dne měsíce října roku plynujícího prošlého reškryptu se nejmilostivěji pohnuta vynalezla, příbuzným augustanského a helvetského náboženství, jako i také nevjednocenýmu křeckýmu národu pryvátní s jejím náboženstvím se srovnávající provozování všudy podovoliti, bez ohledu zdaliž takové kdy obyčejno a uvedeno neb neuvedeno bylo. Jedině katolickému náboženství má přednost veřejného náboženého provozování pozůstati, obojímu protestanskému náboženství ale tak, jako již uvedenému nevzjednocenému křeckému ve všech místech, kdyby se to vedle počtu lidu dole zaznamenaného a dle fakultatův: obyvatelům dělati dalo a nekatoličtí by již v držení veřejného nábožného provozování postaveni nebyli, pryvátní exercycyum provozovati dovoleno býti. Obzvláště ale dovoluje nadopáčená její císařsko-královská apoštolská milost předně: Nekatolickým podaným, kdežto se 100 familiích vynachází, krásně žeby oni v místě domu k modlení neb duchovního otce svého příbytku neměli, nýbrž někteří z nich i na několik hodin vzdáleni byli, vlastní dům k modlení pomimo škole vystavěti, dáleji vzdálení ale mohou do nejbližšího, však ale v císařsko-královských zemích se vynacházejícího domu modlení tak často, jak se jim líbí, se odevzdati, i také jich dědicozemští duchovní příbuzníkové víry navštíviti a jim i nemocným s potřebnému naučením, potěšením těla i duše přispěti, však ale nikdá, pod nejostřejším odpovídáním zaměstknávati, by jeden od jednoho neb druhého nemocného požádaný katolický duchovní povolán nebyl. Za příčinou domu modlení jest řetedlné nejvyšší poručení, kterak kde by to jináče juž nebylo, on žádných zvonův, věží a žádného veřejného vstoupení z ulice, jenž by se kostelu vyrovnávati mohlo, míti nemá, ostatně ale jak a z jakých materialiích by nekatoličtí takové domy vystavěti chtěli, svobodu míti, ne méněji také všechno posluhování jich sakramentův a vykonávání služby boží jak v tom místě samém, tak také v jich donášení k nemocným k tomu náležejících filialíích a veřejný pohřebové s vyprovázením svých duchovních na všechen spůsob dovolení býti mají. '''Za druhé''', nekatolickým obyvatelům zamezeno není, své vlastní školmistrové, jenž od obcech se vychovávati mají, ustanoviti, na kterýž sle školdyrekcí tejto zemi, co se způsobu učení a pořádku dotejká, dohlídnouti míti má. A tak rovně '''za třetí''', nekatolickým obyvatelům jednoho místa, jestliže oni své pastory dotyrují a vychovávají, by sobě takové vyvoliti mohli se povoluje; chtíce ale to vrchnosti místa na sebe uvrhnouti, má na všechen způsob tuďto právo prezentační patřiti, pozůstávajíce však sobě jejim císařsko-královská milost schválení toho tak a na takový způsob: že kde by se protestanské konzystoře vynacházely, taková schvalování skrze ně, a kde žádných není, takové buďto skrze ty v těšínském kraji neb v Uhřích již se vynacházející protestanské konzystoře uděla býti mají, pokaváde okolostojíčnosti obsahovati nebudou, v zemích vlastní protestanské konzystoře ustanoviti. '''Za čtvrté''', práva štole zůstanou tak, jak v Slezsku, obyčejnému farářovi pozůstavena. '''Za páté''', ráčila Její milost císařská k rozsuzování věcech náboženství nekatolických se tejkajících na tuto polityckou císařskokrálovskou instanci země s upřítomění jednoho neb druhého z jejich pastorův a theologův takto nejmilostivěji vznéseti, aby od ní rozmlouvání nad jejíma sázkami náboženství se konalo a rozsoudilo, proti tomu ale další outok k polityckej císařsko-královskej dvorskej instanci zamezen nebyl. '''Za šesté''', má se vystavování oných při sdávání až posaváde v obyčeji bývalých reversův na straně nekatolických o vychovanost jejich splozených dítek v římsko-katolickém náboženství od nynička zouplna zcházeti, poněvádž u katolického otce všechny dítky jak mužského tak i ženského pohlaví v katolickém náboženství bez otázky se vychovávati, a to jakožto přednost toho panujícího náboženství uzavřeno býti, u protestantského otce a katolickej matky naproti tomu oni pohlaví následovati mají. '''Za sedmé''', mohou nekatoličtí k zakoupení domův a statkův, k právu měštěnínskému a mistrovskému, k akademským důstojnostem a k službám civilním budoucně prostředkem dišpenzací se připustiti a nemají k žádnému jinému závazku, leda k onýmu, který s založenostmi jejiho náboženství se vyrovnává, ani také k přítomnosti v precessích, neb konání služeb božích náboženství panujího, jestliže by sami nechtěli, si přidržovati. '''Za osmé''', má i také, bez ohledu na rozdíl náboženství při všech volenostech a služeb zadávání, tak jako to při císařsko-královském vojanstvu každodenně bez nejmenšího pozastavení a s mnohým oužitkem se děje, jedině na náležitost a schopnost kompetentův, pak na jejich křesťanský, mravné a ctnostné živobytí skrovně se pozorovati. '''Za deváté''': dyšpenzace k usedlostem, jako i také k právu měštěnínskému a mistrovskému v městách podaných skrze krajský ouřadové, o královských a věných městách ale, tam, kde zemští komorníkové jsou, skrze ty, a kdež by takových nebylo, skrze toto císařsko-královské kubernium bez potížnosti uděliti se mají. Zdaližby ale '''za desáté''': při pohledávání takových dyšpenzacích se nějaká pozastavení vyskytly, z příčiny kterýchžto by se zdálo, že by dyšpensací se odepříti měla, má každokráte, s předložením příčin pohnutosti na tuto císařsko-královské zemské kubernium a odtud ku dvoru pro podosáhnutí nejvyššího rozeznání, se oznámení konati; když by se ale o právo inkolátní stavu vyššího jednalo, má dyšpenzací na předešlé vyzdvižení správy od instancí země, císařsko-královský český a rakouský kancelář uděliti. Pročež pán krajský toto nejvyšší ustanovení netoliko bez prodlení v svém kraji veškerem vrchnostem, magistrátům, městským radám a obyvatelům porozdáváním mnohejších tištěných cyrkulářův jak náleží publikovati a aby tomu ani v nejmenším se naproti nejednalo, se vší bedlivostí na to pilně pozorovati, anobrž také zde zakládajícícm zemským tiskařům dovoliti má, takové ve větším počtu než sice obyčej byl, tištěný cirkuláře jednomu každému na žádost odevzdati, aby na takový způsob jehož rozšíření také do jiných zem se způsobilo. <center> '''Dán v Brně 27. dne měsíce října roku 1781.''' ''Kryštof hrabě z Blumegau''<br /> ''Franz Dominik Hilzenberg'' </center> h731lbqne2i9fqft4u5h4yvqm3nitdc 0 2750 338968 259523 2026-09-23T06:28:38Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338968 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Manifest Prozatímní národní vlády | AUTOR = neuveden | ZDROJ = {{Redakční poznámka|Překlad uživatele [[Uživatel:Ludek|Ludek]] podle původního polského textu v polských Wikizdrojích: [[:pl:Manifest Tymczasowego Rządu Narodowego]].}} | VYDÁNO = 1863 | LICENCE = PD PL }} Manifest Prozatímní národní vlády Ústřední výbor jako Prozatímní národní vláda. 22. ledna 1863{{Redakční poznámka|Lednové povstání (Powstanie styczniowe, 1863-1864), národní povstání proti ruskému záborci vypuklo 22. ledna 1863 a trvalo do pozdního podzimu roku 1864. Zasáhlo Polské království a tzv. zabrané země – Litvu, Bělorusko a část Ukrajiny.}} Ničemná agresorská vláda, rozzuřená odporem jí týrané oběti, rozhodla se jí zasadit rozhodný úder: uchvátit několik desítek tisíc nejstatečnějších, nejhorlivějších obránců jejích, obléci je do nenáviděné moskevské uniformy a hnát tisíce mil do věčné bídy a na věčné zatracení. Polsko nechce, nemůže se vzdát bez odporu tomuto hanebnému násilí, musí energicky vzdorovat pod trestem ostudy před dalšími pokoleními. Zástupy mládeže bojovné, mládeže obětavé, živené vroucí láskou k Vlasti, neochvějnou vírou ve spravedlnost a pomoc Boží, přísahaly sobě shodit to prokleté jho, anebo zhynout. Za ni tedy, národe polský, za ni! Po strašlivé hanbě poroby, po nepředstavitelných mukách útisku Tě Ústřední národní výbor, v současnosti Tvá jediná legální vláda, vyzývá do posledního již boje, na pole slávy a vítězství, které Ti dá a jménem Boha na nebesích dáti přísahá, neboť ví, že Ty, který včera byl jsi kajícníkem a mstitelem, zítra musíš býti a budeš hrdinou a velikánem! Ano, Ty svobodu svou a nezávislost svou dobudeš velkostí takové mužnosti a posvátností takových obětí, jakými se ještě žádný lid ve své historii nezapsal. Vznikající Vlasti své dáš bez žalu, slabosti a váhání všechnu svou krev, život i majetek, který by od Tebe potřebovala. Výměnou Ti Ústřední národní výbor slibuje, že silami Tvé statečností nemrhá, oběti tyto nebudou nadarmo, neboť kormidlo, kterého se chápe, silnou rukou držeti bude. Přemůže všechny překážky, rozdrtí všechny zábrany, a každou nepřízeň svaté věci, dokonce i nedostatek horlivosti, stíhati i trestati bude před přísným, leč spravedlivým tribunálem Vlasti. Hned v prvním dnu veřejného vystoupení, v první chvíli zahájení svaté války prohlašuje Ústřední národní výbor všechny polské syny, bez ohledu na víru i rod, původ i stav, svobodnými a rovnoprávnými občany země. Země, kterou lid rolnický dosud držel na právech pachtovného, stává se od této chvíle jeho bezpodmínečnou vlastností, věčným dědictvím. Poškození majitelé budou odškodněni z obecných státních fondů. Všichni podruzi a nádeníci vstupující do řad obránců země, nebo v případě jejich slavné smrti na poli slávy jejich rodiny, obdrží z národního majetku díl země bráněné před nepřáteli. Do zbraně tedy národe Polska, Litvy a Rusi, do zbraně, neb hodina společného osvobození již uhodila, starý náš meč tasený, svatá standarta Orlice{{Redakční poznámka|Orlice, v polštině orel (orzeł), je polský národní znak.}}, Pogoni{{Redakční poznámka|Pogoń (česky honba, honička, pronásledování) je litevský národní znak, představuje ozbrojeného jezdce na vzpínajícím se koni. V pravé ruce tasený meč, v levé štít se zlatým litevským (lotrinským) křížem. Litva byly kdysi částí soustátí s Polskem (Rzeczpospolita Obojga Narodów, Republika obojího národu či obojího lidu). Pogoń je národním znakem i Běloruska, verze běloruská a litevská se liší barevným provedením, běloruský jezdec je celý stříbrný, litevský má modré prvky.}} a Archanděla{{Redakční poznámka|Archanděl Michal byl znakem Ukrajiny. Jako už byla Republika obojího národu, měla vzniknout i Republika trojího národu (polský, litevský a ukrajinský), o takovémto návrhu se jednalo už od roku 1572, dokonce byla v tomto smyslu podepsána dohoda v roce 1658, ale kvůli vypuknutí další polsko-ruské války k realizaci nedošlo. Nápad byl oprášen v Lednovém povstání se snahou vyvolat nepokoje i na zemích ukrajinských (nazýváno je zeměmi ruskými ve smyslu Červené Rusi, nikoliv Ruska; Rusko bylo označováno jako země moskevská a tamější obyvatelé jako Moskalé).}} rozvinuta. A nyní k Tobě, národe moskevský{{Redakční poznámka|Národ moskevský - míní se tím to, co my chápeme jako Rusko.}}, promlouváme: tradičním heslem naším je volnost a bratrství lidů, proto Ti odpouštíme dokonce i vraždu naší Vlasti, dokonce i krev Pragy{{Redakční poznámka|Město na pravém břehu Visly naproti Varšavě, nyní varšavská čtvrť. Praga byla připojena k Varšavě v roce 1791. V roce 1794 se během Kościuszkovského povstání bránila útoku ruských vojsk, po prolomení obrany došlo k masakru civilního obyvatelstva (zahynulo na 20 tisíc lidí) a pod tímto dojmem levobřežní Varšava kapitulovala. V listopadovém povstání (1831) byla významně poškozena.}} a Oszmiany{{Redakční poznámka|Oszmiana, litevsky Ašmena je jednou z nejstarších litevských osad, v současnosti na území Běloruska nedaleko litevských hranic. V roce 1519 zničena moskevskými vojsky. Při potlačování Lednového povstání v dubnu 1831 opětovně zničena a obyvatelstvo vražděno, v dominikánském kostele bylo zavražděno 500 lidí (včetně žen a dětí).}}, násilí na ulicích Varšavy a muka lochů Cytadely{{Redakční poznámka|Cytadela - ruská pevnost postavená ve Varšavě po pádu listopadového povstání (1831), zároveň vězení i pro politické vězně.}}. Odpouštíme Ti, jelikož i Ty jsi zbědovaná a mordována, smutná a utrápená, mrtvoly dětí Tvých se kolébají na šibenicích carských, proroci Tví v snězích sibiřských mrznou. Ale nepocítíš-li v této rozhodné hodině v sobě utrpení za minulost, svaté tužby pro budoucno, podpoříš-li v boji s námi tyrana, který nás zabíjí a Tebe ponižuje, běda Ti, neboť před Bohem i světem celým Tě proklejeme na hanbu věčné poroby a muk věčné nevole, a vyzveme ku strašnému boji záhuby, poslednímu boji evropské civilizace s divokým barbarstvím Asie. {{Redakční poznámky}} [[pl:Nieprzedawnione hasła/Odezwa Komitetu Centralnego z r. 1863]] apbika3724zmj4r8inqcrnryaq02eox 0 2831 338948 260442 2026-09-23T06:20:34Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338948 wikitext text/x-wiki {{Rozšířit}} {{Textinfo | TITULEK = Oblastní plány rozvoje lesů | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://www.uhul.cz/oprl/ www.uhul.cz]{{Redakční poznámka|Zde i zřizovací listina Ministerstva zemědělství pro ústav.}} | LICENCE = PD CZ | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Ústav pro hospodářskou úpravu lesů|Ústav pro hospodářskou úpravu lesů]] }} OBLASTNÍ PLÁNY ROZVOJE LESŮ - OPRL Oblastní plány rozvoje lesů jsou dílem definujícím zásady hospodaření v lesích dle přírodních lesních oblastí České republiky. Oblastní plány rozvoje lesů jsou legislativně zakotveny v lesním zákoně č.289/1995 Sb. §23 a Vyhlášce Mze č. 83/1996 Sb. o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. Oblastní plány rozvoje lesů obsahují souhrnné údaje o stavu lesů, potřebách plnění funkcí lesů jako veřejného zájmu a doporučení o způsobech hospodaření v ekosystémovém pojetí. Vycházejí z principu trvale udržitelného obhospodařování lesů. Vytvářejí předpoklady pro minimalizaci střetu mezi celospolečenskými zájmy a zájmy jednotlivých vlastníků lesů. Oblastní plány rozvoje lesů jsou metodickým nástrojem státní lesnické politiky. Slouží jako podpora pro rozhodování orgánů státní správy. Tvoří podklad pro vypracování lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov. Data Oblastních plánů rozvoje lesů poskytuje Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL) prostřednictvím Informačního a datového centra (IDC). Aktuální pravidla pro poskytování dat jsou umístěny na Internetu: www.uhul.cz. OBSAH OBLASTNÍCH PLÁNŮ ROZVOJE LESŮ * Textová část rámcové stanovení funkčního potenciálu - produkční, mimoprodukční (voda, půda, rekreace, genofond, ochrana přírody) - přehled veřejných zájmů (kategorizace) a výhled vývoje - přehled překryvu účelovosti lesů - priority funkcí - siřely zájmů - rozbor přírodních podmínek - rozbor ohrožení imisemi a dalšími škodlivými činitel - základní hospodářská doporučení pro hospodářské soubory -návrh dlouhodobých opatření ochrany lesa včetně schválených územních systémů ekologické stability - návrh využití nepůvodních dřevin - údaje o stavu lesa (rozbor platných lesních hospodářských plánů) včetně historického vývoje hospodaření - návrh optimalizace dopravního zpřístupnění a limitujících těžebně-dopravních technologií. * Grafické a tabelární přehledy. * Digitální a analogové mapy (1 : 10 000 - 50 000) přehledová mapa lesních oblastí, typologická mapa, mapa lesních vegetačních stupňů, mapa cílového hospodářství, mapa dlouhodobých opatření ochrany lesů, mapa funkčního potenciálu lesů, dopravní mapa, mapa deklarovaných funkcí lesa, mapa územního systému ekologické stability. * Výsledná doporučení a závěry. * Technická zpráva. * Doklady o rozhodnutí o kategorizaci lesů. {{Redakční poznámky}} 97648de79nje115738259ysnqm2ipn1 0 3320 338945 277667 2026-09-23T06:14:45Z JAn Dudík 532 338945 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Fortius redivivus | ČÁST = Předmluva vydavatele | DALŠÍ = Fortius oživlý }} {{Textinfo | TITULEK = Fortius redivivus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://texty.citanka.cz/komensky/fort0-1.html Citanka] | LICENCE = PD old 70 }} Ke konci března 1650 konáno bylo v Lešně shromáždění předních mužů bratrské církve z Polska, Pruska a Slezska. Z Uher se nedostavil nikdo. Na něm jednáno o situaci, která vznikla mezi válčícími stranami po sjednání míru vestfálského. Postavení Čechů bylo velmi smutné, neboť věděli, že přátelé němečtí a švédští je opustili a není naděje, že by i země české byly osvobozeny od jha habsburského. Uherští Čeští bratří zvláštním přípisem žádali, aby je někdo z církve navštívil a výslovně jmenovali J. A. Komenského, jehož neviděli již 25 let. V tomto shromáždění rozhodlo pro myšlenku vyslati Komenského k Bratřím, do Uher i psaní Zikmunda Rákoczyho, provázené dopisem rektora potockého Jana Tolnaie, jenž byl po mnoho let přítelem Hartlibovým v Anglii. Rákoczy zval Komenského k poradám o správě škol a o snahách vševědných. V době od velikonoc do svatodušních svátků procestoval Komenský horní Uhry, vyjednal svůj pobyt v Blatném Potoce, kamž se vrátil na určito na zimu téhož roku. Založena tam pansofická škola, jež však vzrostla pouze na tři třídy a téměř neustále se na ní zápasilo s nevraživostí rektora Tolnaie i leností žactva. Komenský pokusil se probuditi žactvo k větší píli r. 1652, dvěma traktáty stejného jména: De ratione studii od humanistů Fortia a Desideria Erasma. První byl holandský humanista, vlastním jménem Ioachim van Sterk, zvaný Ioachimus Fortius Ringelbergius, narozený v Antverpách r. 1499. Byl profesorem filosofie a astronomie v Paříži, Orleánsu, Bruggách, Lyonu a Basileji. Zemřel asi r. 1536. Druhý byl slavný humanista a přítel Fortiův Desiderius Erasmus Rotterdamský, narozený r. 1467, muž vážený a vyhledávaný vladaři světskými i duchovními, později nenáviděný katolíky i protestanty. Zemřel r. 1536. Fortius napsal ke svým spisům úvodní studii: „De ratione studii“, v níž radí mladíku, aby pilně a svědomitě poslouchal, cvičil se a spisoval. Erasmus napsal r. 1512 zvláštní spis: De ratione studii, v němž zdůrazniv dvoje vědění věcné i slovné, nabádá žáky k učení a cvičení. Oba traktáty mnoho nepomohly u uherské mládeže, proto Komenský sám napsal novou knížku: Fortius redivivus, v níž znovu důkladně podporuje svůj výklad mnohými příklady, pobízí žactvo, učitelstvo, představené školy i školní dozorce k pilnější a svědomitější práci ve prospěch školy a učení. Celek je rozdělen v 75 odstavců či paragrafů, v nichž Komenský vykládá: § 1. postup rady; § 2. popisuje stav školy v Blatném Potoce; § 3.vytýká hlavní příčinu špatného školského života; § 4.dělí celou práci ve tři otázky: co je škola, co lenost a jak ji zahnati; § 5. udává definici školy jako cvičiště práce; § 6. zamítá odvoditi název schola od řeckého scholé, t. j. prázdno; § 7. vykládá název ludi, t. j. hry; § 8. připisuje škole čestný titul trvalá dílna; § 9. nazývá školu dílnou světla; § 10. podrobně vysvětluje název dílna světla; § 11. názorným příkladem o Šalomounovi srovnává školu s uměním stavitelským; § 12. vidí ve škole stádo beránků božích; § 13. přisuzuje škole název štěpnice (lépe místo pro sadbu); § 14. také hodí se sem název lůžko roditelek; § 15. konečně sluje škola závodiště mus; § 16. tím ukázal důkladně, co je škola, a chce dále zkoumati dobrého učitele, žáka i správce školy; § 17. popisuje dobrého učitele; § 18. taktéž ukazuje dobrého žáka; § 19. konečně řadí sem svou sem svou představu dobrého správce školy; § 20. tak získává ve školách čilost a píli; § 21. než lituje, že málo je takových škol; § 22. všechno toto uchvacuje lenost; proto klade otázky:. co jest lenost, jak škodlivě a jak mocně se škol zmocnila? § 23. vykládá pojem lenosti; § 24. zobrazuje lenivou školu; § 25. líného učitele; § 26. líného ředitele; § 27. jak málo se ve škole probéře; § 28. píše o líném žáku; § 29. jenž má líné uši; § 30. líné oči; § 31. líný jazyk; § 32. líné ostatní smysly; § 33. loudavé ruce; § 34. líné tělo i duši; § 35. jenž provádí cvičení nesprávná, ba přímo škodlivá; § 36. konečně doplňuje řadu popisem líného školního dozorce; § 37. ptá se, jaký může býti za tohoto stavu učení výsledek? § 38. praví, že takové školy vydají špatné plody a nutno proto lenost zahnati docela; § 39. ukazuje význam slova zahnati; § 40. radí užíti vydatné moci; § 41. příkladem dotvrzuje, aby všichni přispěli svou pomocí; § 42. připomíná, že jsou to hlavně učitelé a teprve v druhé řádě žáci; § 43. rozšiřuje však řadu těch, jimž pomáhati sluší na dozorce, rodiče, vrchnosti církevní a světské; § 44. - 46. ukazuje, jak má učitel svou lenost zahnati; § 47. volá hanbu línému učiteli; § 48. příkladem o Diogenovi hrozí, jaký trest má stihnouti líného učitele; § 49. i citáty písma napomíná lenochy; § 50. naproti tomu staví výsledky svědomitého učitele; radí předně vyhnati žákům lenost svým vlastním příkladem; § 51. za druhé, pilným a častým cvičením; § 52. za třetí vlídným jednáním učitele se žáky; § 53. nařizuje žáků povinnost: sami lenost zahnati; § 54. odpovídá k otázce: co jest moudrým býti; § 55. slibuje mládeži štěstí a blaženost, bude-li pracovati; § 56. v nejhorší zatvrzelosti povoluje užíti prostředků kázeňských; § 57., 58. šest věcí žádá od školních správců; § 59. vyčítá pomoc rodičů; § 60. stálým zaměstnáním mládeže; § 61. srozmluvou s dětmi přesvědčiti se o prospěchu ve škole; § 62. spoukazuje na pomoc správců církví; § 63. sjak již vychází z jejich péče pastýřské; § 64. stouží po nějakém vynikajícím pracovníku; § 65. sstejně žádá pomoci vládců; § 66. sti mohou působiti svým příkladem; § 67. ssvou péčí o zřízení řádných škol; § 68. sochranou poctivých učitelů; § 69. sstýská si na lenost ve škole potocké; § 70. vypisuje výtky lenochů jeho methodě; § 71. jeho mluvnici; § 72. zatím co on se snaží zlepšiti pokrok škol; § 73. napomíná ty, jimž se nelíbí jeho horlivost; § 74. srovnává školu se závodem v běhu; § 75. konečně doufá, že i zde v Uhrách zasvitne nová čilejší práce, jež dá dobrou žeň. Celý spisek je tedy rozdělen ve tři části; prvá (§§ 5.-22.) o škole, žácích, učitelích a správcích, druhá (§§ 23.-39.) o lenosti školy, žáků, učitelů a správců, třetí (od § 40.) jak lenost zahnati a stav škol napraviti. Komenský ukazuje zde stav škol nejen v Uhrách, nýbrž i jinde a mnohé jeho názory jsou platny i podnes. Tiskem vydán byl Fortius redivivus po prvé r. 1652 v Blatném Potoce, potom ve sbírce: Opera didactica omnia, III., dále, jen zčásti v druhém zpracování Atria, v Norimberce r. 1659. Do češtiny přeložen F. J. Zoubkem: Jak lenivost ze škol vypuditi r. 1872. Německý překlad Jul. Beegera a J. Leutbechera: Wiederbelebter Fortius oder über die Vertreibung der Trägheit aus den Schulen z r. 1874 a 1875. b8xov0qgd8x1ibssrr5w6gh6bhcojo2 0 3878 338824 221118 2026-09-22T20:02:17Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338824 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Neuměl bych zapomenout | PŘEDCHOZÍ = Je malá ta má otčina | DALŠÍ = Láska }} {{Textinfo | TITULEK = Neuměl bych zapomenout | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;67–68. | JINÉ = Vydáno (s&nbsp;malými úpravami) též v ''Literatura II – Výbor textů''. Praha: Scientia, 2001, 2.&nbsp;vydání, s.&nbsp;118. }} <poem> Táhnou mraky ku západu, kývají mi nad horami a já hlavu v dlaně kladu. — „Pojď zas, hochu, pojď zas s námi, tam bys mohl zapomenout.“ Táhly mraky a já s nimi přes hory a moře dálné, letem cestu značily mi mraky kalné — zraky kalné, neuměl jsem zapomenout. Krásno tam za oceanem, srdce volná, šíje tuhy, každý svým, jen bůh všech pánem, krásné jsou ty volné luhy těm, kdo umí zapomenout. Stál jsem moře na pokraji, díval jsem se přes vod pláni. „A kdy byl bych zde jak v ráji“ — přece jsem tam neměl stání, neuměl jsem zapomenout. Táhněte si ku západu, mraky, lidé, tažní ptáci, všech těch vašich u pokladů naši bídu, naši práci neuměl bych zapomenout. </poem> cqzm04ase4qrnjb1xjv6dhrqv5kj2lq 0 6587 338969 278690 2026-09-23T06:28:54Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338969 wikitext text/x-wiki {{Vyjasnit}} {{Textinfo | TITULEK = Rynárecká listina | AUTOR = neuveden | ZDROJ = http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=2&bookid=77&page=38 | LICENCE = PD old 140 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Rynárec|Rynárec]] | JINÉ = Jedná se o listinu o posvěcení kostela v Rynárci (Rynarcz) dne 13. června 1203 sedmnáctým pražským biskupem Danielem II. Originál se nedochoval, ale k dispozici je opis ze dne 5. září roku 1305. Potvrdil jej biskup Jan IV. z Dražic na Řečici, kde stvrzuje práva kostela rynáreckého svou pečetí. Dalším, kdo uznává a potvrzuje svým podpisem práva farnosti rynárecké, je Arnošt z Harrachu, arcibiskup pražský, dne 5. prosince roku 1629. List biskupa Jana IV. Pro faru rynáreckou z roku 1305. Tento opis psaný latinsky na pergamenovém papíře byl uložen od roku 1305 v Červené Řečici a roku 1935 byl přeložen do biskupské konsistoře v Českých Budějovicích. Opis má podlouhlou pečeť z vosku, která visí na lněných stužkách žluté a červené barvy. Uprostřed je obraz sedícího biskupa, který drží v levé ruce hůl a pravou rukou žehná. Kolem něho je již poškozený nápis: „SI OHNNIS.DEI.GRA.PRAGEN EPI:VICESIMI SEPTIMI.“ Na druhé straně červené pečeti je v jejím středu postava apoštola Matouše s nápisem „S.SECRETI.MEI.“ }} My, Jan, z Boží milosti pražský biskup, sdělujeme všem čtenářům tohoto listu, že jsme viděli a četli v listinách, které udělují práva kostelu v Rynárci naším předchůdcem v řadě sedmnáctým, ctihodným otcem v Kristu, panem Danielem, kdysi pražským biskupem, který je opatřil svou pečetí tato slova: Ve jménu Páně amen. My, Daniel, z Boží milosti sedmnáctý pražský biskup, chceme, aby všichni přítomní i budoucí, kteří budou čísti tuto listinu, věděli, že jsme roku 1203 po vtělení Páně, o 13. dni měsíce června posvětili ve vsi, která se jmenuje Rynárc, kostel a oltář na jméno nejsvětější a nerozdílné Trojice a ke cti vítězného svatého Kříže a k připomínce přesvaté ustavičné Panny, Boží Rodičky Marie, a všech obyvatel nebes, andělů, patriarchů, proroků, apoštolů, mučedníků, vyznavačů a panen i všech ostatních svatých. V oltáři tohoto Domu Božího jsou uloženy tyto ostatky svatých: svaté Marie, panny, s. Jakuba, apoštola, s. Bartoloměje, apoštola, s. Vavřince, mučedníka, s. Řehoře, mučedníka, s. Vojtěcha, biskupa a mučedníka, s. Václava, mučedníka, s. Klementa, papeže a mučedníka, s. Martina, biskupa a vyznavače, s. Mikuláše, biskupa a vyznavače, s. Jiljí, vyznavače, s. Leonarda, vyznavače, s. Benedikta, vyznavače a opata, s. Brikcia, biskupa a vyznavače, s. Kunegundy, panny, s. Matalbty, panny a jiných svatých. Jmenovitě byl kostel zasvěcen svatému Vavřinci, mučedníku a udělujeme s věčnou platností plnomocné odpustky těm, kteří s pravou kajícností a opravdovou zpovědí navštíví kostel v Rynárci ve svátek svatého Vavřince a ve výročí posvěcení chrámu. Vesnice patřící se všemi právy k farnosti tohoto kostela jsou: Rynárc, Nemojov, Lešov, Kresepelov, Slanyborg, Větrov, Sbimov, Vostrovec, Benátky, Dluhá Lhota, Okruhlá Lhota, Smrchovec, Vysšoky, Rovni, Zaiechov, Radymov, Bedřichov, Raiov, Posvatny, Vratišov, Metvezy. A kdo by na tomto něco měnil nebo jmenovanému kostelu něco upřel, upadá do exkomunikace, kterou proti němu pronášíme tímto spisem. Na dotvrzení této věci pořizujeme tento spis a potvrzujeme ho svou pečetí. Dáno v Řečici léta Páně 1305, 5. září, ve čtvrtém roce našeho biskupského úřadu. kvzu66uj4ome9644at3uzojw3gzqzkm 0 7187 338793 267332 2026-09-22T19:49:45Z JAn Dudík 532 Spisy sebrané; 338793 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Z různých dob | PODTITULEK = Z drobných črt (Psáno: 1874 - 1883) | AUTOR = [[Autor:Václav Beneš Třebízský|Václav Beneš Třebízský]] | ONLINE = {{Internet Archive|spisysebran02tgoog|10}} | VYDÁNO = Sebrané spisy, 15. díl, F. Topič, 1901 | nakladatel = Nakladatelství F. Topič | LICENCE = PD old 70 | JINÉ = Kniha obsahuje rovněž Třebízského román [[Bludné duše]] a [[Vácslav Beneš-Třebízský (Braun)|autorův životopis]]. | IMAGE = Z ruznych dob obalka.png | ZDROJ = Beneš-Třebízský, Václav. Spisy sebrané }} == Obsah: == '''Z drobných črt''' * [[Z různých dob/Svatá Hora|Svatá Hora]] * [[Z různých dob/Pohádkáři|Pohádkáři]] * [[Z různých dob/Ze života společenského|Ze života společenského]] * [[Z různých dob/Tuřany|Tuřany]] * [[Z různých dob/Ročov|Ročov]] * [[Z různých dob/Od Levého Hradce|Od Levého Hradce]] * [[Z různých dob/Posvícenská|Posvícenská]] * [[Z různých dob/O české knize a jejích čtenářích|O české knize a jejích čtenářích]] [[Kategorie:Črty]] h4pehc1yf4xk28vdy31kdvji7yc9m17 0 8149 338961 246527 2026-09-23T06:21:10Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338961 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Výzva prezidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády a prvního tajemníka ÚV KSČ z 28.8.1968 | PODTITULEK = Naši drazí spoluobčané! | AUTOR = neuveden | ZDROJ = Jiří Dienstbier, Karel Lánský, Věnek Šilhán, Bohumil Šimon,. Srpen 1968 , Práce, Praha 1990 | datum vydání = 1968-08- | LICENCE = PD CZ }} '''Naši drazí spoluobčané!''' Svými myšlenkami jsme každým okamžikem s vámi. Cítíme s vámi a rozumíme vám. Cítíme svou odpovědnost za důvěru, kterou jste nás obklopili. Prosíme vás, ve jménu všeho, co je drahé našim národům: Nedejte se unést svými city k ničemu, co by znamenalo národní katastrofu. Všechno ted' závisí na vás, na vašem rozhodnutí. Rozhodujete státnicky a moudře! Víme, že jste toho schopni! Hlavní otázka dneška zní: dokážeme najít východisko z reálné situace a vládnout si sami v těchto těžkých chvílích? Nebo dovolíme, aby neodpovědnost nerozvážných či síly cizí socialismu vyvolaly zásah vojsk, která jsou na našem území? Chce snad někdo, kdo má rád naši socialistickou vlast, aby se tato vojska zase vrátila do ulic našich měst, z nichž už většina odešla a budou dál odcházet? Myslí snad někdo, že si sami vládnout neumíme? My věříme, že to dokážeme za jakýchkoli podmínek. Žádali jste, aby se vámi volení představitelé opět ujali svých funkcí. Jsou vám za to vděční a zavázáni do konce svých životů. Prosíme vás však v této chvíli o jediné: podpořte to, proč jsme se do svých funkcí vrátili. To, co je podmínkou, aby vaše i naše úsilí mělo smysl. Podpořte snahu o konsolidaci, aby vojska z našeho území mohla začít postupně odcházet a nakonec vůbec odejít. Postavte se spolu s námi proti všemu, co stojí tomuhle úsilí v cestě. Pomozte nám zabránit provokacím, zabraňte hazardní hře o osudy našich národů. V tom je celý smysl našeho jednání. To je předpoklad, abychom mohli pokračovat v politice, které jste dali svou důvěru. Vaše důvěra nás zavazuje. Jsme však povinni v této zemi z vašeho pověření vládnout. Umožněte nám to, žádáte-li od nás, abychom vám sloužili. Prezident čs. socialistické republiky Ludvík Svoboda<br> za Národní shromáždění ČSSR J. Smrkovský<br> za vládu republiky inž. O. Černík<br> za ÚVKSČ A.Dubček lrmzg8x711727blr3etbzm194hjp4z7 0 8150 338964 246512 2026-09-23T06:21:24Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338964 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Dopis předsednictva ÚV KSČ, předsednictva Národního shromáždění a vlády ČSSR prezidentu Svobodovi z 25.8.1968 | AUTOR = neuveden | ZDROJ = Jiří Dienstbier, Karel Lánský, Věnek Šilhán, Bohumil Šimon,. Srpen 1968 , Práce, Praha 1990 | datum vydání = 1968-08- | LICENCE = PD CZ }} '''Vážený soudruhu prezidente,''' celá naše země a všechen náš lid v plné důvěře ve Vás očekává v napětí a s netrpělivostí výsledky Vašeho jednání v Moskvě. Považujeme za nutné informovat Vás o situaci v zemi od Vašeho odjezdu na základě našich názorů a hodnocení: Náš lid v naprosté a pevné jednotě, která je ve shodě se stanovisky nového Ústředního výboru KSČ, zvoleného legálním mimořádným XIV. sjezdem, ve shodě se stanoviskem Národního shromáždění a vlády, rozhodně odmítá okupaci jako nezákonnou, protiústavní, ničím nepodloženou a žádá odchod okupačních vojsk. Jednotně a po boku našeho lidu vystupují složky Veřejné bezpečnosti, armáda a Lidové milice. Národní shromáždění a vláda ČSSR nepřetržitě zasedají za obtížných podmínek. Plně stojí za požadavky a názory lidu. XIV. mimořádný sjezd KSČ zvolil právoplatný nový ústřední výbor a předsednictvo a přitom vyslovil plnou důvěru soudruhům Dubčekovi, Smrkovskému, Černíkovi, Krieglovi, Špačkovi, Šimonovi a dalším. Sjezdová usnesení mají plnou podporu celé strany a všeho lidu, jak to mimo jiné ukázala demonstrativní jednohodinová celonárodní generální stávka dne 23. srpna 1968. Všem těmto orgánům se s pomocí komunikačních prostředků doposud dařilo udržovat poměrný klid v zemi, přesto, že jejich provozní podmínky jsou soustavně ztěžovány, redakce časopisů a tiskárny jsou obsazeny zahraničními vojsky, obsazen je rozhlas a televize. Odpovědní pracovníci, jmenovaní vládou, jsou nuceni hledat s velikými obtížemi náhradní provozy. Došlo již k druhému pokusu o obsazení vysílačky na ministerstvu zahraničních věcí, která je naším jediným spojením s našimi zastupitelskými úřady a rovněž naším jediným spojením s Vámi. V této situaci naše národy prožívají již pátý den okupace. Napětí se neustále stupňuje v důsledku lidských obětí a materiálových ztrát. Jen v Praze bylo do soboty asi 30 mrtvých a přes 300 raněných. Na Slovensku jsou ztráty údajně ještě vyšší. Tyto ztráty jsou na naší straně. Je těžce demolováno okolí rozhlasu v Praze. Jen s krajním napětím je udržován klid a zabraňuje se střetům. Je stále omezována činnost volených orgánů, oklesťovány občanské svobody a práva. Dochází k zatýkání, není dne a noci, aby na pražských ulicích nezněla střelba. Za záminku ke střelbě se využívá cokoli. Dnes v nočních hodinách byly provedeny cizími vojsky prohlídky všech ústředních úřadů, v některých případech zabaveny zbraně Lidových milicí a v budově ministerstva dopravy bylo zbraní použito. Okupačním orgánům se dosud nepodařilo získat nejmenší podporu a spolupráci obyvatelstva. To zvyšuje jejich nervozitu. Národní shromáždění a další orgány v zemi mají důkazy o násilných akcích. Zdůrazňujeme, že nepovažujeme za normami, že mezi námi a Vaší delegací v Moskvě není dostatek informací o obsahu jednání v Moskvě. Vázne hospodářství, zvyšuje se nebezpečí ztížení zásobování obyvatelstva. Fakticky není možnost vycházení po 22. hodině večerní v Praze. V důsledku toho nefunguje veřejná doprava. Železniční dopřávaje narušena. Neexistují letecká spojení. Vázne import a export. Zásoby uhlí klesají na krajní mez. To všechno je důsledkem okupačního režimu. Nebezpečným faktorem je stupňující se únava a nervové vypětí okupačních vojsk i našeho obyvatelstva. Napětí na obou stranách se nyní zvýšilo v důsledku Vašeho nepředvídaně prodlouženého pobytu spolu s ostatními činiteli mimo území republiky. Drtivá většina komunistických a dělnických stran a veřejné mínění pokrokové části světa odsuzuje zcela jednomyslně okupaci jako akt násilí. V jednání Rady bezpečnosti zůstalo stanovisko SSSR zcela izolováno. '''Vážený soudruhu prezidente,''' vědomi si toho, že jakékoli písemné informace nemohou vystihnout především atmosféru měst a ducha lidu, usuzujíce podle zpráv TASSu, že sovětské orgány jsou informovány zcela zkresleně a neobjektivně, považujeme za nezbytnou podmínku Vašeho dalšího jednání, abyste byl úplněji a přesněji informován o pravém stavu věcí. Doporučujeme proto Vaší úvaze možnost, aby Vám tuto informaci podala zvláštní konzultativní skupina složená z představitelů ÚV KSČ, Národního shromáždění a vlády, jejíž příchod do Moskvy byste si po úvaze urychleně mohl vyžádat. Dále Vám dáváme v úvahu případné dočasné, avšak krátkodobé přerušení Vašich jednání a návrat do Prahy společně se soudruhy Dubčekem, Smrkovským a Černíkem. Tohoto krátkodobého přerušení byste mohl využít k podrobnějšímu seznámení se situací a ke konzultaci s příslušnými orgány. Posíláme Vám, vážený soudruhu prezidente, svoje srdečné pozdravy s ujištěním plné důvěry. Předsednictvo NS: I. Valo v.r<br> Předsednictvo ÚV KSČ: V. Šilhán v.r. <br> Vláda ČSSR: L. Štrougal v.r. [[Kategorie:Korespondence]] 64vj92dz9ninm45mhzeo7i5gctfx6z6 0 9037 338861 243844 2026-09-22T20:08:04Z JAn Dudík 532 457d3220-9e5d-11e8-830e-005056825209 338861 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Opatrnost koruna moudrosti | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;291–303. | nakladatel = Alois Hynek | ONLINE = {{Kramerius|nkp|457d3220-9e5d-11e8-830e-005056825209}} | JINÉ = Psáno r. 1846 }} {{Forma|proza}} „Inu, hezká věc by to byla, kdybychom tu louku měli, což je o to!“ řekl venkovský hospodář Červinka k své manželce. „Teď nám zelená píce sotva stačí, a když uhodí suché léto, musíme pokaždé několik vozů sena přikoupit, aby nám dobytek nezhynul — to je všecko pravda; ale“ — při tom se poškrábal starostlivě za uchem — „ale dělej co dělej, já nejsem s to, abych ty peníze sehnal. Pět set zlatých, moje zlatá, to není žádná maličkost.“ „Ale ta louka za to stojí,“ doložila hospodyně vážně. „Ta louka také není žádná maličkost.“ „To je pravda,“ přisvědčil muž a mnul si čelo, jakoby chtěl dobrý nápad vymnouti. „A tráva roste na ní jako z vody,“ řekla zas manželka; „tráva jako žito, samý chumáč, a sladká je ti — to mi věř, já z ní dala jednou naší plavce jenom hrst, a to dobytče ti nechtělo pak naší píce ani se dotknouti.“ Hospodář se pousmál. „Nu, nu, Kačenko! jenom zase nepřeháněj,“ řekl potom. „Tak veliký ten rozdíl není, a naše seno šlo až posud každý rok našemu dobytku jak náleží dobře k duhu. Ty pak děláš najednou, jakoby na naší louce samé trní a bodláčí rostlo!“ „Ne, ne, staroušku, tak zle to nemyslím,“ řekla paní Kateřina. „Naše louka je dobrá, ale sousedova je lepší, a já mám po ní takovou žádost, že bych za ni nevím co dala. Pomysli si jenom, že bychom si mohli ještě krávu přikoupit, a sem tam by také ledacos odpadlo, z čeho by se několik ovcí udrželo. A vlnu, muži, tu ti potřebuji jako boží sůl. Ty chceš míti punčochy, děti chtějí punčochy, já nechci také bosá chodit, a potom — pomysli jen to mlíko, muži! — viď, to máš rád, když přinesu z města několik zlatých za máslo? A kdybych měla o krávu víc, chodilo by to ještě lip; v hospodářství je pořád něco potřeba, na děti musí člověk také pamatovati, a Jakoubek musí mít už novou kazajku, ale odkud vzít?“ „Aj, aj, paní Kateřino, tyť jsi celá rozpálená!“ řekl Červinka a usmíval se. „Jenom strpení. Dočkej času jako husa klasu. Kdo ví, co se nestane. Já si to právě rozpočítal, a vypadnou-li žně, jak se podobá, tedy bude těch pět set pohromadě, nežli rok s rokem se sejde. A pak ti tu louku přikoupím. Potom si drž krávy a ovce, jak se ti zalíbí.“ Paní Kateřina byla by radostí skoro vykřikla, poněvadž se ale před rozumným mužem přece trochu styděla, tedy si tleskla jen rukama a řekla: „No, tys přece jen moudrý hospodář! Ne jenom pohromadě držet, ale rozmnožovat, v tom vězí pravé hospodářství, říkávala moje bába. Pojď sem, staroušku! za to dostaneš hubičku.“ Při tom ale nečekala, až k ní Červinka přistoupí, nýbrž přikročila k němu sama a srdečně ho políbila. „O žně nemusíme míti žádné starosti,“ mluvila pak dále. „To boží požehnání stojí letos tak pěkně, že je radost na to koukat, a za několik neděl začneme už klást.“ „Arci, pravda,“ řekl hospodář; „jen kdyby bylo těch několik neděl už za zády; ale mezi tím časem může nás ještě ledaco postihnout. Letos je beztoho pořád slyšeti, že sem tam potlouklo; kdyby to snad také nás potkalo, pak je arci veta po louce, po krávě i po ovcích.“ „Totě hrůza!“ vzdychla pečlivá selka a tvář její se zasmušila. „Ale což není proti tomu žádného prostředku?“ „Inu, prostředek by byl i jistá pomoc,“ řekl hospodář. „Ondyno byla o tom také u konšela zmínka. Jakož je pojištění proti vyhoření čili asekurace, takž je také něco podobného proti potlučení, a člověk si může dáti tu boží úrodu pojistit; v Praze je na to schvální kancelář a také po venkovských městech skládají se k tomu cíli peníze. Slovem, je to také asekurace, a když do ní člověk platí a kroupy mu pole potlukou, tedy dostane tak dobře náhradu, jako při té jiné asekuraci, když mu stavení vyhoří.“ „Je-li pak možná?“ zvolala žena. „I toť se tedy seber, Červinko, a jdi ještě dnes do Prahy a dej se do té asekurace.“ „Myslíš? Já si na to už arci také myslil, ale — přede žněmi, to víš, je těch dvacetníků zpropadeně pořídku; já věru nevím, kde bych těch dvacet nebo třicet zlatých nyní sehnal, které bych musel zaplatit. A naposledy ani kroupy nepřijdou, a pak se člověk jen zlobí, že ty peníze daremně z okna vyhodil.“ „A může si člověk tímto způsobem každého roku úrodu pojistit?“ ptala se paní Kateřina. „Ovšem,“ dosvědčil hospodář. „Každého roku můžeme to udělat.“ „Nu, tedy jdi hned do Prahy,“ řekla zas manželka. „Opatrnost je koruna moudrosti — to jsi četl ještě nedávno. A pak si to spočítej; kdybys také deset roků asekuraci nadarmo platil: jedenáctý rok přijde krupobití, a tu máš najednou své peníze zase doma, ba snad ještě víc. Já ti povídám, jdi do Prahy.“ „Ale kde pak vezmu těch dvacet, třicet zlatých? Myslíš, bláhová, že mi rostou dvacetníky na dlani?“ Paní Kateřina se potutelně usmívala. „Když mi přislíbíš, staroušku, že se ještě dnes do Prahy vydáš — těch několik hodin cesty tě nezabije: tedy ti peníze obstarám. Dobrá hospodyně musí mít vždycky svou pokladničku na čas potřeby.“ „I kýho šlaka!“ zvolal Červinka. „Vida, vida! Ta louka ti musí hrozně na srdci ležeti, že chceš k vůli ní své tajné poklady vyzdvihnout. Dobře tedy: půjdu. Teď máme devět hodin; když si trochu pospíším, jsem o poledni v Praze, odpoledne si to zařídím a do večera máš mě zase doma. Teď sem dej jen peníze; po žních ti je zase navrátím.“ Na to se oblekl, vzal hůl do ruky a šel chutě do Prahy. Pod večer (jak povídal) seděl ale již opět v domácí sednici a rozkládal před ženou písemní výkaz, že je proti krupobití pojištěn. „Tak, teď je mi lehko,“ řekla selka. „Teď mohou třeba šídla padat, louka mě nemine.“ Červinka pokýval radostně hlavou a spal tu noc tak pokojně, jakoby na světě žádné starosti nebylo. {{Oddělovač|* * *}} Nyní, laskavý čtenáři, se podíváme ob dům dále a sice k bohatému rychtáři Veverkovi. On sedí u stolu, naproti němu konšel a po stranách jiní dva zámožní sousedé. Domácí je častuje skleničkou čisté perlovky, a všickni jsou v horlivém rozmlouvání. Poslechněm pak, o čem jednají. „Letos anebo nikdy!“ zvolal rychtář a uhodil při tom pěstí na stůl, jakoby chtěl svým slovům patřičné váhy dodati. „Takové žně, jako letos budou, neměli jsme už na mnoho let, a na podzim bude mezi lidmi dost peněz. A když člověk něco má, tedy s tím také rád vyleze, když může něco vyzískat. Nekoupíme-li ale ten kus lesa, tedy nám ho slízne někdo jiný před hubou a my zůstaneme na holičkách. Neboť řekněte sami na dobré svědomí: potřebujeme to dříví, nebo nepotřebujeme?“ „I což je o potřebu!“ řekl jeden soused. „Potřeba tu je a les leží při ruce; to je nejhlavnější.“ „Nu tedy!“ ozval se zas rychtář. „A baron ho dává za babku. Dejme mu tedy vědět, že ho naše obec koupí; možná, že ještě nějakou stovku sleví.“ „Ale co jestli nesleví?“ namítnul konšel. „Ah, nesleví! Na to se můžeme spolehnout. Prosím vás, co pak má vlastně s tím kusem lesa začíti? Ano, kdyby zůstával někde na blízku, to by byla jiná písnička; ale to víte beztoho, že se tady nikdy nezdrží, a deset mil odtud — to má s lesem hrozně málo radosti. To mi věřte, on se smluví.“ „Dobrá, tedy to s ním ujednejte,“ řekli zámožní sousedé; jenom konšel vrtěl hlavou. „Ale což, jestli nám žně špatně vypadnou?“ ptal se potom. „Pak nebudou moci lidé spláceti a budou míti dluh na krku.“ „Ah, hlouposti!“ zvolal Veverka. „Co pak by nám mohlo žně pokazit?“ „Nu,“ řekl konšel, „ku příkladu: kdyby potlouklo.“ „To je arci pravda,“ přisvědčil rychtář a pošoupnul mrzutě svou černou čepičkou. „Ale proč pak by mělo právě letos potlouci? To je tuším trochu zdaleka hledáno, kmotře! — a na to bychom se neměli ohlížet. Já myslím, aby se koupě uzavřela.“ Sousedé to myslili také, ale konšel vrtěl ještě pořád hlavou. „Já povídám,“ řekl zase, „opatrnost nikdy neškodí. Dejme tedy svolat obec a předložme, co míníme; ať si to lidé rozmyslejí a potom svou úrodu proti krupobití pojistí. Teprva nedávno byl u mne kmotr z Načeradic — on je také v asekuraci — a tu jsme o té věci obšírně mluvili. To mi věřte, věc je dobrá.“ „Ah, hlouposti!“ řekl rychtář. „Zbytečnosti! Lidé nebudou chtít peníze vyhazovati.“ „Nu, to se okáže,“ nadhodil konšel. „Já se pojistil, a tak dobře, jako jsem já věci vyrozuměl, vyrozumí jí také druhý a třetí. Jen toho zkusme.“ „Ah, bláznovství, strejče!“ opíral se proti tomu zase rychtář. „U nás nepotlouklo, ani nepamatuju; proč by mělo právě letos potlouci? Však ono se nic nestane.“ „Ale může se státi,“ dokládal konšel. „Opatrnosti hospodářům nikdy nezbývá.“ Rychtář se začal horšiti, nejvíce ovšem proto, že ta rada od něho nepocházela, i nechtěl o pojištění ani slyšeti; konšel ale zůstal mírným a ostatní dva sousedé přidrželi se rychtáře. „Nu, pro mne!“ řekl posléz konšel a vstal. „To je moje myšlení; udělejte si, co se vám líbí. Jen ať toho nelitujete!“ Po těch slovech sáhnul po své čepici a odešel. Ostatní tři se mu vysmáli a uzavřeli smlouvu s baronem. Konšel ale obcházel ještě dobré známé a přátele i radil jim, aby si dali obilí pojistit; ale skoro všickni pravili, že toho není potřebí, poněvadž prý se jim tolik let žádná škoda nestala; jenom asi dva, tři učinili podle příkladu konšelova a Červinkova, a z těch si tropili ostatní jen samé úsměšky. {{Oddělovač|* * *}} Na konci vesnice stojí panský dvůr, pěkné, rozložité stavení s velikým počtem příslušících polností, luk a pastvišťat. Od několika let je v pachtě čili pronájmu a živí jak náleží svého pachtýře, kterýž tu spolu i správcovský úřad zastává. Sama vrchnost nemohla s tím kusem země nikdy nic pořídit, ale pachtýř a správec přišel věci na kloub. Že je se svým stavem nad míru spokojen, pozná člověk, jak se na něho podívá. Nyní je právě po jídle a sedí u šálečku černé kávy, s dýmkou v ústech a s novinami v rukou. Naproti na měkké pohovce sedí paní správcová, dvanáctiletý Poldíček a sedmnáctiletá Eminka, s kterou se mladý pan pojezdný ze sousedního panství obírá. Hezký to mužíček, a svět o něm praví, že má očko na správcovic Eminku; alespoň je tu nyní denním hostem a má s ní pořád co šeptati. Ostatně je řádný človíček, a každý otec mohl by si ho přáti za zetě. „I totě přece hrůza!“ ozval se nyní správec, noviny odkládaje a po šálečku sahaje. „Zase zprávy o strašlivém krupobití. Nebylo by už věru divu, kdyby člověk strachy dostal. Vždyť mi nepřijde kusa listu novin do rukou, aby v něm nestálo, že někde potlouklo! Tady kroupy, tam liják a vítr. Konečně se, pane kolego, přece odhodlám,“ doložil k pojezdnému se obrativ, „a dám si pole pojistit. Co myslíte?“ Ale pan kolega byl zabrán do rozprávky s pannou Emou, že tu otázku jenom napolo zaslechl. „Jak to?“ ptal se tedy a zarděl se poněkud. „Inu,“ řekl pan správec a zabafnul si tak silně, že se před ním celé mračno kouře udělalo; „ptám se, co myslíte o tom pojišťovacím ústavu proti krupobití? Ona je to přece jen dobrá věc, a já bych měl skoro chuť nějakou sumu na to vynaložit, abych si větší užitek pojistil. Když má člověk starosti o ženu a o děti, pak to není věru žádný žert, když se ty zpropadené kroupy přiženou.“ „Jistá pravda, pane správče!“ odpověděl pojezdný. „Také jsem již na to pomyslil, a nesmál bych se tuze, kdyby mi potlouklo; ale jak se už tak někdy děje — člověk odkládá věc ode dne ke dni, konečně také sklidí bez pojištění a má peníze v kapse.“ „To je ale jen pouhá náhoda, milý příteli, a člověk může pak Bohu děkovati, že tak vypadla,“ řekl pachtýř a bafnul si zas několikrát po sobě; také se při tom starostlivě zamyslil. „Já se musím přece zejtra do Prahy podívat. Ty ustavičné zprávy o neštěstí vypadají už skoro, jakoby nás chtěly varovati, a něco takového nesmí moudrý hospodář mimo sebe pustit. Ty můj Bože! což pak také ta suma obnáší, kterou má člověk složiti, aby se proti náramné škodě pojistil! Toť nestojí ani za řeč. Jeďte se ranou, pane kolego! Já dám zejtra zapřáhnouti, a nežli se nadějeme, bude po starosti.“ „Ano, pane kolego! já pojedu s vámi,“ řekl mladý pojezdný; pak se obrátil zase k domácí dceři, a za pět minut vězel s ní poznovu v tak hluboké rozprávce, že na všechno krupobití, na správce i na Prahu zapomněl. Ale druhého dne přišel určitě zas do dvora; tu měl však správec nějaké důležité řízení a protož nemohl pro dnešek do Prahy. Pan pojezdný se nehněval; neboť mohl zase hodně dlouho s Eminkou se baviti, a tu dbal šlaka o kroupy. Příštího dne přišlo jim zas něco přes příč, a tak se odkládala cesta ode dne ke dni, až se na ni docela zapomnělo. Dějeť se tak často a křehký člověk zapomene rád na pravidlo: Co máš udělati, udělej hned a neotálej! na to zapomene, a pak má z toho obyčejně samou škodu. Mezi tím požádal pan pojezdný o ruku hezounké Eminky, a rodiče mu ji radostně přiřknuli. Tuť bylo jen řeči o svatbě, o věnu a co se vůbec v takových případnostech mluvívá, tak že v celém dvoře ani živá duše na to nepomyslila, že by mohlo potlouci. Do příštího adventu měla býti svatba; pan ženich měl na popil. Pan tchán přepočítával své kapitály, špoulil radostně ústa a řekl potom k paní nastávající tchýni: „Ty, po žních pomyslíme na to opravdu. Svijanský statek je na prodej. Co myslíš? nelíbí se ti? Do podzimku bychom se tam snadně spořádali, a pak bychom slavili svatbu pod vlastní střechou.“ Paní správcová se usmála a byla velmi spokojena, neboť Svijanský statek byl velmi pěkný a výnosný, a mezi vlastními stěnami byla by přece ještě raději bydlela, nežli mezi pronajatými. A takž byli všickni plní dobré naděje a nikdo nepomyslil, že by se to mohlo všecko zvrtnouti. {{Oddělovač}} Tak utekly asi tři neděle. Obloha byla pořád jasná, slunéčko hřálo a boží úroda stála na polích, až se klasy ohýbaly. Na druhý týden mělo se začít sekati, neboť již všechno žloutlo. Červinka řekl k paní Kateřině: „Matko, pro letošek jsme ty peníze přece jen z okna vyhodili!“ Rychtář se potutelně usmíval, kdykoli konšela potkal, a nezapomněl říci: „Nu, holečku? není to hezky, že máme peníze v kapse?“ — ale pan správec čítal mezi tím pořád zprávy o neštěstí na polích, a pokaždé mu při tom srdce tlouklo a pokaždé mumlal při tom pro sebe: „Příští rok to dozajista nezanedbám.“ Tak uběhlo ještě několik dní, a již se začaly kosy naklepávati a srpy ostřiti a po celé vsi nebylo tesklivé tváře viděti. Tu nastal parný den, ba jeden z nejparnějších. Povětří se horkem slunečních paprsků jen jen třáslo a po větříčku nebylo kolem ani pocitu. Ani lupínek se nepohnul, ptáček nezazpíval, sotva že semtam některý motýl popolítnul. Na poli nebylo živé duše a po domech se to jen vláčelo. To bylo dopoledne. Po poledni to vypadalo ještě hůř; byloť parno až k zalknutí. Najednou, asi tak o třetí hodině, okázalo se daleko na západě několik šedivých obláčků. Pomalu vystupovaly ale výš a výš, pak se srážely a vypadaly jako bělavé, lesknoucí se hory. Za nimi to ale vyvstávalo jako veliká, široká stěna, celá šedivá, semtam tmavohnědá. Slunce se ukrylo a místo denního světla nastával soumrak. Teď začaly vlaštovky prudce poletovati a semtam zakrákoral v širém poli havran a letěl k blízkému lesíku. Najednou se začal vítr dělati; těžké klasy se kolíbaly jako vlny na velikém jezeru a stromoví šustělo; v tom to náhle zafičelo, semtam začaly okenice bouchati a povětří se naplnilo kotoučemi šedivého prachu. Strhnul se prudký vítr. Skoro poděšen touto náhlou změnou povětří vstoupil Červinka na práh svého stavení a zvolal: „Kateřino, to bude boží dopuštění!“ Semtam vykukovaly hlavy z oken anebo ze dveří, ale jakoby byly všechny veselé tváře zmizely, všechno vypadalo sklíčeně. A pořád to přicházelo blíž a blíž. Mračna se trhala a zase srážela, a v dálce hučel hrom a ze dne se dělala noc. Zde to bouchlo zas okenicí, tu sletělo prkno, tam praskaly větve; kde bylo co živého, zalézalo pod střechu. „Snad se to přežene,“ řekla paní Kateřina. „Podívej se, staroušku! Vítr se trochu utišil.“ „Dej Pán Bůh!“ odpovídal hospodář se srdcem stísněným. „Ha! Pane Bože, co to bylo?“ V tom okamžení zablesklo se totiž před ním tak silně, že mu přešel zrak, a hned na to začal rachotit hrom, jakoby se obloha na tisíc kusů bořila. Tak strašlivě to nad nimi burácelo. „Podívej se, teď začíná pokrápat!“ zvolal Červinka. „Teď se to teprva přižene.“ A v skutku otevřela se stavidla nebeská a kapka po kapce začala tleskati na střechu, na zápraží a na okna. Každá kapka byla jako holubí vejce. Za chvíli padaly houšť a houšť, konečně to hučelo, jakoby lil z konví, a brzo hnal se po návsi hrčící potok. „Lijavec nám neuškodí,“ řekl Červinka; „jen jestli nepřijde nic horšího.“ Ale sotva bylo to slovo z úst, tu to začalo v povětří divně hrčet a rachotit, i přivalilo se ještě černější mračno, a vítr se vztekal, hrom hučel a najednou to začalo cinkat — cink, cink — prask! tu drnčelo okno. „Pane na výsostech!“ zvolal Červinka, „to je krupobití! Ženo, vyvěs okna, sice nám nezůstane celá tabulka!“ Bez prodlení dal se také sám do práce, vysadil okno, ale což to pomohlo? sotva je měl venku, cink, cink! byly druhé již potlučeny, střepy lítaly po sednici, a v okamžení byla plná podlaha ledovce a vody. „Nech toho, matko, nech!“ zvolal hospodář. „Ještě ti vlítne kus skla do očí. Zde není žádné pomoci, nežli božího smilování!“ S křikem sbíhaly se nyní děti, a jsouce na smrt poděšeny, vinuly se k otci a matce, jenžto se snažili je utišiti; ale pro náramný hluk nebylo skoro ani slova rozuměti. S hrůzou stáli všickni při sobě; děti plakaly a křičely, matka lomila rukama a otec hleděl malomyslně na krutý boj rozsápaných živlů. A přece neviděl skoro nic jiného, nežli divé zmítání se ledových krup, velikých jako vlaské ořechy. Jakoby je někdo vystřeloval, lítaly a praskaly, a tloukly, drtily, hubily, a mezi to skučel vítr, švihaly zažloutlé blesky a hučel strašlivý hrom, až se nebe i země otřásaly. To trvalo asi pět minut; ale nešťastným vesničanům zdálo se to býti celou věčností. Potom začal hluk tichnouti, ledovec či kroupy zmizely, vítr povolil, bouřka přecházela, s oblak padala jenom sem tam těžká krůpěj, obloha se vyjasnila a najednou zářilo zase jasné slunce na modrém klenutí nebeském. {{Oddělovač|* * *}} Ale jaká změna stala se za ten krátký čas po celé dědině! Na smrt bledí a ulekaní vybíhali teď lidé z domů a hleděli divým zrakem na strašlivou spoustu, která se všude jevila. Po návsi ležely ještě hromady ledu, a mezi tím válely se větve úrodných stromů, lupení a ovoce, všecko bylo potlučeno. Po zahradách nebylo kusa zeleniny, všecko bylo vymleto, vyrváno, záhony všechny zkaženy a zanešeny. Což tu bylo bědování! Někteří plakali, druzí lomili rukama, jiní zase křičeli, a takž byl nářek a žalování, kam se člověk podíval. A což teprva, když to všecko na pole vyběhlo! Tu teprva bylo neštěstí viděti. Ani památky nebylo tu po bohaté úrodě, na kterou se ještě před několika hodinami již kosy byly brousily. Kroupy byly žence předešly a zdělaly obilí, že tu leželo polámáno, zdrcháno, zdrceno a do země vtlučeno, na nížto se bylo nedávno ještě tak pyšně houpalo! Na první pohled poznali ubozí rolníci svou hroznou škodu a příští bídu. Tu nebylo utěšení, nebylo rady, nebylo pomoci, a všickni bědovali, naříkali, ba také proklínali. Odkud měli celou domácnost až do příštích žní vydržovati? čím dobytek živiti a z čeho měli na novo zasíti? Teď se pan rychtář neusmíval, když potkal opatrného konšela. Dostalt hořké naučení i s bohatými sousedy, kteří nechtěli o pojištění slyšeti. Nejenom že trpěli náramnou škodu z potlučené úrody, ale oni byli také bez přivolení obce smlouvu stran lesa na svou ruku uzavřeli a musili teď ještě hromadu spýčeného čili takových peněz platiti, které se dávají, když při nějaké smlouvě jedna strana ustoupí. A jak si počínal pan správec a vrchnostenský pachtýř? Ten si dělal ty nejtrpčí výčitky, že byl pojištění zameškal. Na Svijanský statek nebylo teď ani pomyšlení, i dceřina svatba musila se odložiti, a pan pojezdný musil býti spokojen; ale on měl beztoho plnou hlavu jiných starostí, protože mu také potlouklo. Teď nezbývalo všem nic jiného než pouhá lítost; jenom že jim nic nepomáhala. Jak si kdo ustlal, tak si musil lehnouti. A když bylo v celé vsi hlasitého nářku, vyjímaje něco málo stavení, kdež byli rady opatrnosti poslechli: tu vešel Červinka do své komůrky a děkoval Bohu, že mu vštípil myšlénku nelitovati malého vydání, aby si větší sumu zachoval. Pak šel do města, a když se vyzdvihla komise, dostal na vídeňský celou sumu, v které byl své pole pojistil, a oči jeho se leskly, když ty peníze před milou ženou na stůl vysázel. „Tu to máš, stará!“ řekl při tom. „Krom Boha máme za ty peníze beztoho jen tobě co děkovati. Teď můžeš louku koupiti.“ „Teď ne, milý muži!“ odpověděla paní Kateřina a položila mu ruku okolo krku. „Je tu mnoho přátel, kteří budou spíše nějakou pomoc nežli my louku potřebovati. Vždyť si snad ještě později k ní pomůžeme.“ A poctivý hospodář rozuměl své milé ženě. „Dobře tak, má stará!“ řekl. „Louka může čekati.“ Pak vzal čtyry sta a šel k nejbližším sousedům, jež bylo neštěstí nejhůře zastihlo; těm je půjčil bez úroků, a radostné slze leskly se mu v očích, když se zas k manželce navrátil. „Milá matko,“ řekl, „dnes jsme udělali čtyry lidi šťastné.“ A žena jeho byla plna radosti; — a louka? — nu, tať nemohla utéci… Příštího roku nebylo v celé vsi ani človíčka, jenž by se byl krupobití strachoval. Všickni se hezky časně pojistili, neboť byli z vlastní škody opatrnosti nabyli. A což ty, milý čtenáři? Jsi ty již opatrný anebo tě musí teprva neštěstí potkati?… Pro letošek nepůjdeš arci do asekurace; ale nezapomeň na ni léta příštího, a pak nezapomeň, že je vůbec v živobytí lidském mnoho případností, kdež je třeba opatrnosti! Neodkládej, cokoli učiniti máš! {{Konec formy}} [[Kategorie:Povídky]] r4kgfmd35h32qmilnbz1mfgzwuk417m 0 10291 338958 270370 2026-09-23T06:20:55Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338958 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Protokol o&nbsp;jednání delegace SSSR a&nbsp;ČSSR''' ''též známo jako'' '''Moskevský protokol | AUTOR = neuveden | ZDROJ = Archiv uživatele [[Uživatel:Danny B.|Danny B.]] (původní zdroj neznámý) | VYDÁNO = 1968 | JINÉ = Dokument je k dispozici např. na [http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=40051 vlada.cz], [http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2005010125 just.wz.cz], [http://www.totalita.cz/txt/txt_prot_mosk_1968.php totalita.cz] nebo [http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/ceskoslovenska-televize/1968-1969/1968/protokol-o-jednani-delegace-sssr-a-cssr/ ceskatelevize.cz] | LICENCE = PD CZ | WIKIPEDIA = Moskevský protokol }} {{SHORTTOC}} Ve dnech 23. až 26.&nbsp;srpna 1968 se uskutečnila v&nbsp;Moskvě československo-sovětská jednání, kterých se zúčastnili z&nbsp;československé strany: prezident Československé socialistické republiky soudruh Ludvík Svoboda, první tajemník ÚV KSČ soudruh Alexander Dubček, předseda Národního shromáždění, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Josef Smrkovský, předseda vlády, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Oldřich Černík, člen předsednictva ÚV KSČ a&nbsp;první tajemník ÚV KSS soudruh Vasil Biľak, člen předsednictva ÚV KSČ, místopředseda Slovenské národní rady soudruh František Barbírek, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Jan Piller, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Emil Rigo, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Josef Špaček, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Oldřich Švestka, předseda ústřední kontrolní a&nbsp;revizní komise KSČ soudruh Miloš Jakeš, kandidát předsednictva a&nbsp;tajemník ÚV KSČ soudruh Jozef Lenárt, kandidát předsednictva ÚV KSČ soudruh Bohumil Šimon, místopředseda vlády soudruh dr. Gustáv Husák, tajemník ÚV KSČ soudruh Alois Indra, tajemník ÚV KSČ soudruh dr. Zdeněk Mlynář, ministr národní obrany generálplukovník soudruh Martin Dzúr, ministr spravedlnosti soudruh dr. Bohuslav Kučera, velvyslanec ČSSR v&nbsp;Sovětském svazu soudruh Vladimír Koucký. Ze sovětské strany: generální tajemník ÚV KSSS soudruh Brežněv, předseda rady ministrů SSSR, člen politbyra ÚV KSSS soudruh Kosygin, předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR, člen politbyra ÚV KSSS soudruh Podgornyj, člen politbyra ÚV KSSS, předseda rady ministrů RSFSR soudruh Voronov, člen politbyra a&nbsp;tajemník ÚV KSSS soudruh Kirilenko, člen politbyra ÚV KSSS, první náměstek předsedy rady ministrů SSSR soudruh Poljanský, člen politbyra a&nbsp;tajemník ÚV KSSS soudruh Suslov, člen politbyra ÚV KSSS, předseda Všesvazové ústřední rady odborů soudruh Šeljepin, člen politbyra ÚV KSSS, první tajemník ÚV KS Ukrajiny soudruh Šelest, tajemník ÚV KSSS soudruh Katušev, tajemník ÚV KSSS soudruh Ponomarjov, ministr obrany Sovětského svazu soudruh Grečko, ministr zahraničních věcí SSSR soudruh Gromyko. == 1. == V&nbsp;průběhu rozhovorů byly projednány otázky spojené s&nbsp;obranou socialistických vymožeností vybojovaných národy ČSSR při vzniklé situaci v&nbsp;ČSSR a&nbsp;také prvořadá opatření diktovaná touto situací a&nbsp;pobytem spojeneckých vojsk na území ČSSR. V&nbsp;těchto rozhovorech obě strany vycházely ze všeobecně uznávaných norem vztahů mezi bratrskými stranami a&nbsp;zeměmi, principů potvrzených v&nbsp;závěrečných dokumentech na setkání v&nbsp;Čierné nad Tisou a&nbsp;porady v&nbsp;Bratislavě. Byla potvrzena věrnost ujednání socialistických zemí k&nbsp;podpoře, upevnění a&nbsp;obraně socialismu, nesmiřitelnému boji s&nbsp;kontrarevolučními silami, což je společnou internacionální povinností všech socialistických zemí. Obě strany rovněž potvrdily rozhodné přesvědčení, že v&nbsp;nynější situaci je hlavním úkolem uskutečnění zásad a&nbsp;úkolů obsažených v&nbsp;dokumentu z&nbsp;porady v&nbsp;Bratislavě a&nbsp;v&nbsp;dohodě z&nbsp;jednání v&nbsp;Čierné nad Tisou, jejich konkrétní realizace. == 2. == Předsednictvo ÚV KSČ prohlásilo, že tzv. XIV. sjezd KSČ zahájený 22.&nbsp;srpna t.&nbsp;r. bez souhlasu ÚV KSČ, za porušení stanov KSČ a&nbsp;bez účasti členů předsednictva a&nbsp;tajemníků a&nbsp;mnohých dalších stranických organizací, je neplatný. Všechna potřebná opatření v&nbsp;této otázce provede předsednictvo ÚV KSČ po svém návratu do ČSSR. Delegace prohlásila, že mimořádný, XIV. sjezd KSČ bude svolán po normalizaci situace ve straně a&nbsp;v&nbsp;zemi. == 3. == Delegace KSČ informovala o&nbsp;tom, že v&nbsp;nejbližších 6–10&nbsp;dnech se bude konat plénum ÚV KSČ za účasti KRK strany. Plénum posoudí otázky normalizace situace v&nbsp;zemi, opatření ke zlepšení stranických a&nbsp;státních orgánů, ekonomické otázky a&nbsp;otázky životní úrovně, opatření k&nbsp;upevnění všech článků stranického a&nbsp;státního řízení a&nbsp;uvolnění z&nbsp;funkcí těch osob, jejichž další činnost by neodpovídala potřebám upevnění vedoucí úlohy dělnické třídy a&nbsp;komunistické strany, splnění usnesení lednového a&nbsp;květnového pléna ÚV KSČ z&nbsp;roku 1968, upevnění pozic socialismu v&nbsp;zemi a&nbsp;dalšího rozvoje vztahů ČSSR s&nbsp;bratrskými zeměmi socialistického společenství. == 4. == Představitelé KSČ vyjádřili nutnost rychlého provedení řady opatření směřujících k&nbsp;upevnění vlády pracujících a&nbsp;pozic socialismu. V&nbsp;souvislosti s&nbsp;tím byl zvláště zdůrazněn význam takových přednostních opatření, jako je ovládání sdělovacích prostředků s&nbsp;tím, aby plně sloužily věci socialismu. Přerušit v&nbsp;tisku, rozhlase a&nbsp;televize antisocialistická vystoupení, přerušit činnost různých skupin a&nbsp;organizací stojících na antisocialistických pozicích. Nepřipustit činnost antimarxistické sociálně demokratické strany. V&nbsp;zájmu plnění těchto úkolů v&nbsp;nejbližších dnech budou učiněna příslušná efektivní opatření. Stranické a&nbsp;státní orgány upraví situaci v&nbsp;tisku, rozhlase a&nbsp;televizi pomocí nových zákonů a&nbsp;opatření. V&nbsp;mimořádné situaci bude k&nbsp;zabezpečení úkolů nutné uskutečnit některá dočasná opatření, aby vláda pevně ovládla prostředky boje proti antisocialistickým silám v&nbsp;zemi, v&nbsp;případě nutnosti proti nepřátelským jednotlivcům nebo kolektivům. Budou provedena nutná kádrová opatření ve vedení tisku, v&nbsp;rozhlase a&nbsp;televizi. Tak jako při setkání v&nbsp;Čierné nad Tisou i&nbsp;nyní představitelé KSSS vyjádřili plnou solidaritu s&nbsp;těmito opatřeními, která odpovídají také základním zájmům socialistického společenství, jeho bezpečnosti a&nbsp;jednotě. == 5. == Obě delegace projednaly otázky spojené s&nbsp;přítomností vojsk pěti socialistických zemí na území ČSSR a&nbsp;dohodly se o&nbsp;tom, že tato vojska se nebudou vměšovat do vnitřních záležitostí ČSSR. Jakmile pomine hrozba socialismu v&nbsp;ČSSR a&nbsp;bezpečnosti zemí socialistického společenství, bude proveden po etapách odchod spojeneckých vojsk z&nbsp;teritoria ČSSR. Velením spojeneckých vojsk a&nbsp;velením armády ČSSR budou ihned projednávány otázky o&nbsp;odchodu a&nbsp;změně dislokace vojenských částí z&nbsp;měst a&nbsp;vesnic, kde jsou místní orgány s&nbsp;to zajistit pořádek. Rozmístění vojsk uskutečnit v&nbsp;kasárnách, cvičných prostorách a&nbsp;jiných vojenských prostorách. Bude posouzena otázka bezpečnosti československé hranice s&nbsp;NSR. Množství vojsk, jejich organizace a&nbsp;rozmístění bude uskutečněno ve spolupráci s&nbsp;představiteli čs. armády. Materiálně technické zdravotní a&nbsp;jiné zajištění dočasně dislokovaných vojsk na území ČSSR bude stanoveno dohodou na úrovni MNO a&nbsp;MZV. Principiální sporné otázky budou řešeny vládami obou zemí. O&nbsp;podmínkách pobytu a&nbsp;úplném odsunu spojeneckých vojsk bude uzavřena smlouva mezi vládou ČSSR a&nbsp;vládami, jejichž spojenecká vojska jsou na území ČSSR. == 6. == Představitelé Československa informovali o&nbsp;tom, že čs. ozbrojeným silám byl dán příkaz vyvarovat se incidentů a&nbsp;konfliktů s&nbsp;vojsky spojeneckých zemí v&nbsp;zájmu klidu a&nbsp;pořádku. Předsednictvo ÚV KSČ a&nbsp;vláda přijmou opatření pro tisk, rozhlas a&nbsp;televizi, která by vyloučila možnost vyvolání konfliktů mezi občany ČSSR a&nbsp;spojeneckými vojsky na území ČSSR. == 7. == Představitelé KSČ prohlásili, že nedopustí odstranění z&nbsp;funkcí nebo dokonce represálie proti těm činitelům a&nbsp;pracovníkům strany, kteří bojovali za upevnění pozic socialismu, proti antikomunistickým silám, za přátelské vztahy k&nbsp;SSSR. == 8. == Bylo dosaženo dohody, že v&nbsp;nejbližší době budou uskutečněna jednání o&nbsp;řadě ekonomických otázek s&nbsp;cílem rozšířit a&nbsp;prohloubit ekonomickou a&nbsp;vědeckotechnickou spolupráci mezi ČSSR a&nbsp;SSSR, zejména z&nbsp;hlediska potřeb dalšího rozvoje ekonomiky ČSSR v&nbsp;zájmu splnění plánu a&nbsp;růstu národního hospodářství ve smyslu usnesení KSČ. == 9. == Je plná shoda v&nbsp;tom, že vývoj mezinárodní situace a&nbsp;zákeřná činnost imperialismu, směřující proti míru a&nbsp;bezpečnosti národů, proti socialismu, vyvolávají nutnost dalšího upevnění a&nbsp;zvýšení efektivnosti obranného systému Varšavské smlouvy, jakož i&nbsp;jiných vícestranných i&nbsp;dvoustranných orgánů i&nbsp;forem spolupráce socialistických zemí. == 10. == Vedoucí představitelé KSSS a&nbsp;KSČ potvrdili odhodlání důsledně dodržovat princip koordinace činnosti v&nbsp;mezinárodních vztazích, směřujících k&nbsp;upevnění jednoty socialistického společenství, k&nbsp;upevnění míru a&nbsp;mezinárodní bezpečnosti. SSSR a&nbsp;ČSSR jako doposud budou v&nbsp;evropských otázkách důsledně provádět politiku odpovídající zájmům evropské bezpečnosti, klást rozhodný odpor militaristickým, revanšistickým a&nbsp;neonacistickým snahám, které sledují politiku revize výsledků II.&nbsp;světové války, narušit nedotknutelnost existujících hranic v&nbsp;Evropě. Obě strany prohlásily, že budou důsledně plnit všechny povinnosti vyplývající z&nbsp;více i&nbsp;dvoustranných dohod uzavřených mezi socialistickými zeměmi. V&nbsp;těsné jednotě s&nbsp;ostatními zeměmi socialistického společenství budou i&nbsp;nadále pokračovat v&nbsp;boji proti zákeřným akcím imperialismu, podporovat národně osvobozenecké hnutí, usilovat o&nbsp;uvolnění mezinárodního napětí. == 11. == V&nbsp;souvislosti s&nbsp;projednáváním tzv. otázky ČSSR v&nbsp;Radě bezpečnosti OSN vedoucí představitelé KSČ a&nbsp;vlády ČSSR prohlásili, že československá vláda se neobracela se žádostí o&nbsp;projednání této otázky v&nbsp;Radě bezpečnosti. Představitelé KSČ informovali, že vládou republiky byl dán pokyn čs. představiteli v&nbsp;New Yorku ohradit se kategoricky proti projednávání otázky o&nbsp;situaci v&nbsp;ČSSR v&nbsp;Radě bezpečnosti nebo v&nbsp;jiném orgánu OSN a&nbsp;kategoricky žádat vypuštění tohoto bodu z&nbsp;programu jednání. == 12. == Předsednictvo ÚV KSČ a&nbsp;vláda ČSSR prohlásily, že zhodnotí činnost těch členů vlády, kteří byli za hranicemi a&nbsp;vystupovali jménem vlády ČSSR v&nbsp;otázkách týkajících se vnitřní i&nbsp;zahraniční politiky zejména z&nbsp;hlediska dodržování zásad politiky KSČ a&nbsp;vlády republiky. Z&nbsp;tohoto zhodnocení budou učiněny příslušné závěry. V&nbsp;souvislosti s&nbsp;tím předsednictvo ÚV KSČ považuje za nutné provést některé další kádrové změny ve stranických a&nbsp;státních orgánech a&nbsp;organizacích v&nbsp;zájmu zajištění rychlé konsolidace ve straně i&nbsp;v&nbsp;zemi. Tyto otázky budou všestranně posouzeny po návratu do vlasti. Bude prověřena rovněž činnost ministerstva vnitra a&nbsp;na základě výsledků budou učiněna opatření k&nbsp;upevnění jeho vedení. == 13. == Bylo dosaženo dohody uskutečnit v&nbsp;brzké době výměnu stranicko-státních delegací za účelem dalšího hlubšího posouzení a&nbsp;řešení otázek vznikajících ve vzájemných vztazích a&nbsp;projednání aktuálních mezinárodních otázek. == 14. == Delegace se dohodly v&nbsp;zájmu obou komunistických stran a&nbsp;přátelství mezi ČSSR a&nbsp;SSSR považovat jako přísně tajné kontakty mezi vedoucími představiteli KSSS a&nbsp;KSČ v&nbsp;období po 20.&nbsp;8. t.&nbsp;r. a&nbsp;tím i&nbsp;obsah nově uskutečněných rozhovorů. == 15. == Obě strany se zavázaly jménem stran a&nbsp;vlád, že vyvinou veškeré úsilí KSSS a&nbsp;KSČ, vlád těchto zemí k&nbsp;prohloubení tradičního historického přátelství národů obou zemí, jejich bratrského přátelství na věčné časy. [[Kategorie:Z archivu uživatele]] i88gro78beiss9n2v9blvxkhtl4xf67 0 10358 338821 221115 2026-09-22T20:02:09Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338821 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Na oceanu | DALŠÍ = Jiskry na moři }} {{Textinfo | TITULEK = Na oceanu | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;1–2. }} <poem> Polšeré noci, mlhavé noci na oceanu, na oceanu; z večera k ránu, mlhavé noci, hleděl bych do vás na oceanu. Na oceanu ticho je všude, jenom ta vlnka tajemně šumí, jenom v tom srdci divně to hude. Slyšíš ten šumot? Či kdo rozumí? A jak to srdce prudčeji bije: Rozumím, rozumím, hoj jak se žije tam v oceanu, tam v oceanu? Hučely vody v mlhavo noci: „Smutně je v podmoří, mrazně a temně“ „Smutněji, mrazněji, temněji ve mně!“ — „Svou tedy rozsvětli noc v naší noci“ — — Polšeré noci, mlhavé noci na oceanu, na oceanu z večera k ránu hleděl bych do vás, mlhavé noci, až byste mne vylákaly do oceanu. </poem> cxjelkjqq8fgu3trerosgjohfu8ot8a 0 10359 338811 221105 2026-09-22T20:01:39Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338811 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Jiskry na moři | PŘEDCHOZÍ = Na oceanu | DALŠÍ = Má matička }} {{Textinfo | TITULEK = Jiskry na moři | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;3–5. }} <poem> Je noc a loď má na moři, té pláni černosklenné; jen hloub’ když boky zaoří, na tisíc jisker zahoří po vodě rozperlené; ty hasnou — zas je temno. Loď letí — ticho; po boku to sýká jenom v hluboku. To nesýká, to vyptává se na mne vlna zvědavá, to vlna lodi šepce v sluch: „Jaký to jede divný druh?“ — „Já nejsem žádný divný druh, mnohý jen bol mi dal pán bůh a jaký, loď ti nemůž’ dít, to musíš zpět mi domů jít a domov můj tak v dáli je — jak, má panenko, tam ti je?“ Má milá sedí v komoře a myslí dálné na moře; a hledí v nebes pokraji, jak hvězdy tam až padají. A když se hvězda svíří v pád, mne pozdravuje na stokrát a při každičkém pozdravě zatřpytí v hvězdy záplavě se slza v černém oku. A tak co večer sedí tu, co posléz v hvězdném zákmitu po jejím dlel jsem boku, a tomu již dvé roků. — A neví oko nižádné, co hvězd do moře zapadne, a neví nikdo ve světě, jak dvé se očí uhněte za takových dvé roků. Napadlo hvězdic do moře, má loď tak mnohou vyoře, já hledím, jak to prýská; a když se hvězda zatřpytí, na tisíc slzí osvítí, pak hloub’ je na vždy shasí a loď má dál jde v temno. </poem> qrw5kiycrn0znxpo3exob783lshvw4i 0 10360 338816 221110 2026-09-22T20:01:53Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338816 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Má matička | PŘEDCHOZÍ = Jiskry na moři | DALŠÍ = U Michiganu }} {{Textinfo | TITULEK = Má matička | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;6–7. }} <poem> Po dalekém moři táhnou plachty bílé, provází je vítr z břehů na daleké míle. Pluje bílá loďka černotmavým mořem, jen se vy mi neutrapte, má matičko, hořem. Má matička doma jak jen lehá, vstává, div že sobě nevypláče oči do krvava. Má matička stará pláče jenom z ticha, ale i přes dálné moře srdce ji doslýchá. Slyš, matičko, vítr někdy plachty strhne, a to tvoje naříkání srdce mi utrhne. </poem> qr2pw6wkpjzjau26bs1wsorndhumc99 0 10361 338836 221130 2026-09-22T20:02:53Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338836 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = U Michiganu | PŘEDCHOZÍ = Má matička | DALŠÍ = V pralese }} {{Textinfo | TITULEK = U Michiganu | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;8. }} <poem> Hučí vlny jezera do tmavého večera. Oj, nech sebe víc si hučí, bouř’ v mých prsou nepřehlučí z vln těch nikterá. Z večera, z večera hvězdy svítí do šera. Oj, něch sebe víc jich svítí, tmu v mých ňádrech neroznítí z hvězd těch nikterá. Z večera bezsměrá duše klesá do šera. Či přec někdy svit v ní splane? Zeptej se té potrhané hvězdy v hloubi jezera. </poem> dwsf1utg1jpf799aq86kkebqry5msz5 0 10362 338840 270101 2026-09-22T20:03:04Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338840 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = V pralese | PŘEDCHOZÍ = U Michiganu | DALŠÍ = O štědrý večer }} {{Textinfo | TITULEK = V pralese | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;9–11. | SOUVISEJÍCÍ = [[Ruch (almanach 1870)/V pralese]] }} <poem> Je večer mrazný, mrazivý a nebe mraky zavíjí, jen časem pablesk zářivý na bílou padá prerii. Měsíce pablesk zářivý jen chvílí prorve nebesa a na prerii zakřiví se klikatý stín pralesa. A na pokraji v pralese shasíná oheň umdlený, jen v mžik, když větrem vzedme se, zář rudou vrhá na kmeny. A chvilkou svane s jehličí kus sněhu vítr do louči — dopadne — oheň zasyčí a dým se vschoulí v kotouči. Zas padne louč a vyplaší z popele jisker záplavy a kouřem divné povznáší se ku haluzím postavy. Ty v klenbu když se povztýčí, povzdechne haluz borová: či zadul vítr v jehličí či dálný stesk to z domova? Tak z lehounka, tak pozvoli, tak zdušeně, tak z hluboka, že až to v srdci zabolí a slza vstoupá do oka. A zdá se, jak by pomali až nebes tíhly ku krovu a zdá se, jak by lákaly tam nazpět, nazpět k domovu. V ten rodný, drahý dálný svět — poslední uhel shasíná a myšlenky jdou v let a v let a chodec znaven usíná. </poem> byn0ulfoj7hxn2vh30i4ucv5x6wwbix 0 10363 338827 221121 2026-09-22T20:02:26Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338827 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = O štědrý večer | PŘEDCHOZÍ = V pralese | DALŠÍ = Hrob v pralese }} {{Textinfo | TITULEK = O štědrý večer | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;12–16. }} <poem> Je štědrý večer; oblohou se bílý měsíc zaskvívá, sníh zmrzlý praští pod nohou a mrazný vítr zavívá. A pusto kol je u lesa; zde večer — tam již půlnoční, zde praská strom jen v nebesa, tam zvučí píseň vánoční. Či neslyšíš, jak plně tóní jak dojemně to do šera, že za takého večera se zasteskne až srdci po ní, a třeba srdce bylo v kusy v tu vánoční přec vpadnout musí? Jen dál, ty chorý můj příteli, ač zpívat nám již těžká věc, tam kostelík je osamělý, vánoční zpívat musíš přec. K nebesům pne se vížka nízká a u ní stín jak černý kříž, okny se záře svící blýská, a píseň zvučí blíž a blíž. Což svíce to? — to divně svítí, což píseň to? — to divný vzdech: v oknech se chvějný měsíc třpytí, a vítr šumí po hrobech. A ticho zas, jen srdce bije: Stůj hochu, nejsme v zemi snílků, zde není doma poesie, zde mrtvý má jen k snění chvilku a s ním jen vítr půlnoční si z ticha šepce vánoční. S půlnočním větrem tich a tich si mrtvý píseň odříkává a na hrob klesá chodce hlava a chladí se o mrazný sníh. A nade ním v měsíčném svitu rozpíná křídla anděl dumy a nebes modrém po blankytu jej odnáší kde moře šumí a dále ještě za mořem až v dálnodálnou rodnou zem. Zas k nebi pne se vížka nízká a u ní strmí černý kříž, zář ohnivá se z oken blýská, v akordech zvučných blíž a blíž zní mocně píseň vánoční. A v kostele tam svíce planou a svítí na mši půlnoční a na lid s duší rozkochanou; či na koho též s rozplakanou? V dubové, hnědé stolici s skloněnou hlavou žena klečí, či slyší zpěv ten zvučící, či kněze zbožné slouchá řeči? Zavanul anděl perutěmi a měkké vzal ji do náručí a zdá se jí, že moře hučí, a zdá se jí o cizé zemi a v té — však slyš, co chví se z retů, slyš, jak ta slza k zemi kane: „Ochraň mi dítě v cizém světu, ochraň mi dítě, mocný pane!“ A vedle matky děvče mladé si oči kryje do stínu a k drvu horké čelo klade a tiskne ruku matčinu. {{Oddělovač|— — — —}} Zavanul anděl perutěmi a jako mlhu odvál sen a na hrobě jen tichý sten a chodec z mrazné vstává zemi. A k nebi pne se vížka nízká a měsíc chvějnou se září se v kostelíka oknech blýská a v zmrzlé slze na tváři. </poem> e0hyrzdaoxcagc9ecnd5ros04e8tmbm 0 10364 338806 270094 2026-09-22T20:01:24Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338806 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Hrob v pralese | PŘEDCHOZÍ = O štědrý večer | DALŠÍ = Kozák }} {{Textinfo | TITULEK = Hrob v pralese | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;17. | SOUVISEJÍCÍ = [[Ruch (almanach 1870)/V pralese]] }} <poem> Mou ženu v pralese mi pochovali, kde mladá haluz praská pod vývratí, kde paprslek se slunce na vždy tratí, tam mladou ženu mou mi pochovali. Má mladá žena v zimném hrobě dřímá, kde nad osykou sklanou vítr kvílí a hlava moje div mi nesešílí; mně puká srdce, ale ona dřímá. Jen ještě jednou přitisknout tě k srdci a zulíbat ty věrné oči zvolna, jen ještě dít, jak ztráta tvá mi bolna a vyplakat si duši na tvém srdci! Vrcholy stromů zaburácel vichr a zahnal zpět mne zas v tu lidskou bídu, má drahá žena dřímá ale v klidu; jí v chladný hrob již neburácí vichr. </poem> 71bt5dsuy7kvrsic329l0g9jp16thfw 0 10365 338812 270096 2026-09-22T20:01:41Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338812 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Kozák | PŘEDCHOZÍ = Hrob v pralese | DALŠÍ = Nezdara }} {{Textinfo | TITULEK = Kozák | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;18–23. | SOUVISEJÍCÍ = [[Ruch (almanach 1870)/Kozák]] }} <poem> Již slunce dávno zašlo, a šero na blankytu, jen ještě k západu je prerie v polosvitu. Tu tam již hvězda bledá z večerní mlhy pluje: to doba unavení, to tichá chvíle snů je. I kůň již kráčí zvolna a staví zas se travou, snad by nezbudil ze snů mne, mou co kráčí hlavou. Zařehtal kůň a v šeru se jezdec zjevil u mne, kůň kráčí též tak zvolna, jezdec sní též tak dumně. „Ký druh,“ to zazní s koně a tvář se kloní v šeru, „„kdo takto volat umí, dnes víc než bratr věru.““ „Buď zdráv mi, bratře milý, již po bratrském zvuku.“ Seskočili jsme s koní a tiskli jsme si ruku. „Jak, bratře, sem jsi zbloudil tak dálné do pustiny?“ „„Já z Čech jsem bludný zpěvák.““ „Já kozák z Ukrajiny.“ A sesedláni koně celdenní po unavě, a kozák rozžal oheň i ulehli jsme v trávě. A každý povídá, co mu nejvíc srdce tíží, on o spoutaném Dněpru, já o Vltavě v mříži. A kozák pokuřuje, až čelo dýmem v stíně, že není už jak bylo v té rodné Ukrajině. A že už tomu dávno, co nechce býti lépě, a pěl divokou dumku hetmanu o Mazepě. A dopěl divou dumku o Petru, bílém cáři, a z lulky prýská oheň a z oka jiskry září. A povídá, jak dumky jim doma zpívat brání, aby tu rodnou matku snad nezbudili z spaní. A v cizinu jak cizou je posýlají cáři, aby tu rodnou matku nemohli zlíbat v stáří. A jak poslány čety až sem po cárském slovu a krev co vydobyla, že cář dal za kus kovu. Jak on a koník syti té cárské služby hany si povyjeli raděj ty volné na buřany. A jak je jim tak volno, když koníku bok stiská, však po buřanech doma že přec jen se jim stýská. A jak, když slunce spadá, mu v domov pozdrav dává a vzchází-li, jak ptá se, či matka ještě zdráva? To slunce ale, slunce, že nerozumí žali, a že by raděj zhynul už v daleké té dáli. A rozplakal se kozák tak jako děcko malé a horké slzy pily ty uhly rozháralé. „Pro taký bol, kozáče, útěchy není v slovu“ — a tisk’ jsem ruku k srdci i ruku kozákovu. A večerní když hvězda kruh změřila až k ránu, zas rozejeli jsme se a každý v jinou stranu. A po jezdci ni stopy, když slunce vzešlo znovu, však z dáli zaslech’ houknout jsem pušku kozákovu. </poem> q6gr99v83f666mtyoww0hvd5o350g4y 0 10366 338825 221119 2026-09-22T20:02:20Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338825 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Nezdara | PŘEDCHOZÍ = Kozák | DALŠÍ = Na hrobech indianských }} {{Textinfo | TITULEK = Nezdara | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;24–33. }} <poem> Sivého buku houští pod praletou v bořivé zemi jáma zapadlá; a nad ní kořeny se v mříže pletou a mech a ostružina uvadlá se svírají jak víko nad truhlou. „Bohdejž už dopadlo,“ děl druh můj starý, „a jasan vryl se v půdu utuhlou a nepustil, co dole chytí v spáry před soudným dnem!“ Pak drsně: „Brachu vari!“ „„Co jest?““ — A on jen vlek’ mne z huštiny, až stanuli jsme lesa na pokraji. „Prokleté,“ děl pak, „houšť ta věci tají a k pochopení, mním, jste ještě mladý, co skrvavené značí šediny.“ „„A dál?“ — „Já nic, jen jediný muž tady by vyprávět směl vám tu příhodu, to jest, když měl by chuti k odchodu tam, kde už ani zmije nevděku nemůž znov’ zabit srdce v člověku. Však starý muž je dosud jako buk, jejž vidíte tam u té farmy čnět, třeba mu hrom již střískal mnohou sněť a mnohou schromil nezvedený kluk.“ {{Oddělovač}} Zimní večer; sníh se jen chumelí a bělá tam, kde stojí u lesa farma osamělá. Sníh se kupí u vrátek, u oken i práhu; nikdo — z blízka, z daleka nenajde sem dráhu. Na okénku zamrzlém stín a zář se mění; v jizbě smutno, ticho tak, jako po vymření. U ohniště stařena ruce v klínu svírá, hledí jako v mrákotě do prázdného čira. V koutě, sotva vidět jej dýmu pro oblaka, sedí starý, naslouchá, kyvadlo jak cvaká. „Ani tomu hosti dnes nezdá se být radno; nemyslíte, pantáto, že tu trochu chladno?“ Starý dýmá těžko dnes, neví, kde to vězí; myslí tak dva zavaté v lese na pařezy. „Neslyšíte, pantáto, jak to praští v buku?“ „„Eh — to jenom v krbu tak z bukových těch suků.““ „Nezdá se vám, pantáto, už po kolikáté, že to ťuká na okno?“ „„Pořád něco máte.““ „„Daleko ni široko živá duše blízká,““ myslí však: „„Už zas se jí po tom mrtvém stýská.““ „Aj tedy přec, ač zavato, tím vzácnější jsou návštěvy, což neřekla jsem, pantáto, že na okénko ťuká to?“ A starý vážně: „„Toť se ví!““ {{Oddělovač}} Ten samovárek s komína si s větrem kloktá, šveholí, že cizina je cizina, však s někým když se vzpomíná, že s pola tak to nebolí. A větrové když zaduli dvé ptáčat v moře z domova, že k sobě se tu přitulí a druhu soudruh stonulý pod křídlo hlavu uschová. A srdce k srdci přiletí i v zármutku i veselí a v pevném jsou si objetí, kdož doma jako zakletí by úsměv k sobě neměli. A vítr hučí s komína a samovárek klokotá: „Jste divná mi to družina, když pojí vás jen cizina a doma jste si cizota.“ {{Oddělovač}} „Aj to je tedy vaše písnička? No každý člověk nějakou tak složil, jeden to píše, druhý to jen prožil a vaše hezky v spaní uhýčká.“ „Má stará tam již klímá u plotny a snad si ve snu také něco skládá, vy v bdění sen a ona ve snu ráda si v píseň mění život lopotný.“ „Má každýť už tak vlastní spůsobu; víc nemá jich pro žití času zpívat a rádo se, když vidí den se stmívat, s tou němou písní vkrade do hrobu.“ „Kéž bůh je snů tam těžkých ochrání, a dá jim poklidu po těžkém dílu a těm, kdo živi jsou, kéž popřál sílu, by nestrhla je tíseň v zoufání.“ „Bývajíť kruté lidské trampoty, však člověk snese k nevěření mnoho a trpčit? Nač? Má každý dosti toho a v lidském bolu není novoty.“ „Konečně člověk všemu uvyká, jako ten pahejl v lese osamělý a ten i není opuštěn tak celý, když přátelská jej haluz obmyká.“ „A my jsme stáli věrně u sebe v modlení, práci, bouřlivu i klidu, i krvavý když blesk ji zbavil vidu a o pomstu pak zahřměl do nebe.“ „A já ji držel rukou schromenou — No když jsem začal, dopovím to zkrátka: já seděl tady, tam seděla matka, jen puška tam nebyla nad stěnou.“ „A venku bylo zrovna jako dnes a v domě ještě více zasmušilo; on matce děl — již nevím, co to bylo, a já mu řek’, že nevděčný je pes.“ „A on se zved’ a vyšel ze dveří a v domě bylo ještě pošmurněji a matka slouchá s pláčem po kročeji, když nevrací se ani k večeři.“ „Ty ženské všechno pláčem vynutí a člověk nemá srdce nad kamení; dím: Jsme mu v cestě, mlád je, snad se změní.“ A ona: „Bůh mu dá snad vnuknutí.“ „V tom zablesklo se jizby do šera a ráno našli v krvi nataženu, ji zde, mne tam — však musím zbudit ženu, zas nějaká ji mučí příšera.“ A od kamen to zní, zda ze spaní? „Živým dej, pane, v utrpení sílu a ty, kdož ulehli po hříšném dílu, milostí svou snů těžkých uchráni.“ {{Oddělovač}} „Aj vždyť jsem řek’, že za to duši dám, když ze starého slůvka vyloudíte, kdo, co a jak — nuž, dopovím to sám snad někdy, jestli dál to nepovíte. A kdyby se i dále povídalo, s takými věcmi pochodíte málo. Co najde kdo v těch všedních dějinách? Vždyť děti sobě každý vychovává a pomůže-li někdy z nedočkava tátovi které za hřbitovní zídku, když neklidí se, jak se zlíbí kvítku, přečtem si o tom zprávu v novinách a dál se nikdo o to nestará. Však dá-li bůh, že někdy na kolenou vám houpat bude klučina se malý, pak při vzpomínkách zem tu na vzdálenou mu doložte, že pospolu jsme stáli, kde oběsil se kluk ten nezdara a jámu že už dávno zaorali.“ </poem> rw1d6otbymsqs4qdmvx8pow1sroa3x0 0 10367 338820 301829 2026-09-22T20:02:06Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338820 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Na hrobech indianských | PŘEDCHOZÍ = Nezdara | DALŠÍ = Pomník Indianův }} {{Textinfo | TITULEK = Na hrobech indianských | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;34–38. | SOUVISEJÍCÍ = [[Ruch (almanach 1870)/Na hrobech Indianských]] }} <poem> Zem svobodná a přec tu bezpráví, jak děsnějšího neviděly světy: zmar každý krok a zločin krvavý, a každý hles vítězné oslavy divoký vskřek, jejž neznal barbar ani na zříceninách Říma před sta lety. Když na vaši si tyran stele šíji a do prachu vás šlape poroby, tu ku poplachu všechny zvony bijí; když divoch padlých tančí nad hroby, těch, co mu v hrdlo sami tiskli nůž, tu divokou je šelmou rudý muž a děti strašíte tou komedií. Však tento lid, jenž tisk’ vás v náručí, když po kapkách se krve umučí a v srdce družné, prosté, otevřené se jako v posměch olova kus vžene, ba na hrobech když jeho prokletá vítězná píseň huronských víc hýká — toť do pralesů vnikla osvěta a přec-li kdo, že bezpráví to, říká, to „lichý útlocit“, to „romantika“! Leč — budu psát, však lichými ne slovy, vždyť viděl jsem tu zem jak čárný ráj, s jezery modrými, že azurový závodit můž’ jen s nimi nebes kraj; a těch se v bezdnu tmavé lesy třpytí a táhnou v dál, že vrcholný ten lán, když slunce zář se po něm rozesvítí, jest jak ten rozvlněný ocean; a ptáče každém suku na širokém a zpěv se mísí v každý větru dech, a z křoví laň velikým zírá okem, a nohou jako struna tepe mech. A z pod větviny dlouhé, tmavostinné se řeky proudí čisté, křišťálové, jak slza když se z pod obočí řine. A vodopády barvě ve duhové stříbrným pásmem se skalin se lijí a v květy hází perly démantové a plní lesy šumnou melodií. A prerie ty dálné bezhranné s tím pestrem květů plných vůně, svitu a lesku démantů jak v malachitu, a toto vše, ta krása neobsáhlá, co z ní je tam, kam vaše ruka sáhla? Kde vigvam stál, tu vaše bezměrá se líhnou města hladové jak houby, a v lesích pádná houká sekera a množí denně vaše dílo zhouby, a z lesů „plot“ prerii rozřeže, a po jezerech letí parní šrouby a v svět roznáší vaše loupeže. Ba všechno, vše jste sobě osvojili a k otroctví si skladli pod nohy, z vás každý svou zve tu neb onu míli, kde díl má země té syn ubohý? Kde osvěta nešena temnot robu? Jej vyštvali jste odsud jako laň, že nemá místa pro své hlavy mdlobu, jej „rukou vlídnou“ odvádíte k hrobu a příští rok jej vyštve vaše zbraň to pro dolar; ten proklet buď, kdy prací zaň jedno lidské srdce dokrvácí. Kde osvěta? tak ptám se ještě jednou. Já viděl lid ten před vašimi domy, jak s žebrákovou čekal tváří bědnou a marně čekal, ven až po něm shlednou a hodí drobt, jenž padá pod stoly: a div že srdce při tom nepuklo mi: syn země té, žebrácké o holi! Volnost jste sobě zbudovali tady, evropský otrok zdání o ní nemá, však střísněnu ji krví vidím všady dnes, v minulu — a budoucnost je němá. A buďte volni, všeho ze světa že z prachu k vám zřít budou otroci a svítiž vám ta vaše osvěta jak nové slunce tmavé do noci a stavte všemu, co je lidské, trony, že řekne rozum: „Spasili jste nás,“ či srdce lidské nebude se vás též jednou ptát: „Kde padlé miliony? Kde Abela si nechal, Kaine vrahu?“ Kdo za vás odpoví v tom celém vašem blahu, kdo ze světlé té záře kolem hlavy vás rudého paprsku hanby zbaví? </poem> ni4jpel9uasc0l7d5y23am0bjil729q 0 10368 338831 270099 2026-09-22T20:02:39Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338831 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Pomník Indianův | PŘEDCHOZÍ = Na hrobech indianských | DALŠÍ = Zastesknutí }} {{Textinfo | TITULEK = Pomník Indianův | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;39–41. | SOUVISEJÍCÍ = [[Ruch (almanach 1870)/Pomník Indianův]] }} <poem> Vykopal mu hrob vedle jezera; jenom dvé divokých očí svítí do šera. Do hrobu mu dal skrvavený mlat, aby věděl, kdo ho zabil, že už také pad’. Nade hrobem mu oheň rozdělán: ať posvítí cestou sobě v duchů mhlavý stan. S klády ale vrah sval se do řeky, tmou lákejte bludičky ho s cesty na věky. Na hrob, bratře, dám borový ti kmen, aby běloch nezhanobil zejtra už tvůj sen. A když dotkne přec sekera se jej, ruku tu po první ráně vývrať pochovej. A kdo rozdělá doma ohně si, z uhlů žhavých ať mu ruďoch děti poděsí. A kdo v stežeň jej k lodi uchopí, v tiché noci, vše když dřímá, loď ať potopí. A kdo urobí mrtvému z něj stan, ať mu ani v hrobě nedá pokoj Indian. </poem> e74w6ekdbr8gbjpzrq8rlfpt9sfnglq 0 10369 338856 221150 2026-09-22T20:03:51Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338856 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Zastesknutí | PŘEDCHOZÍ = Pomník Indianův | DALŠÍ = Bratřím v dáli }} {{Textinfo | TITULEK = Zastesknutí | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;42. }} <poem> Sirá je, ach, sirá naše domovina, již tam ani oko suché neusíná. Již se ani hlava zdráva nepozvedá, ale ta cizina také všeho nedá. Snad se pokoj vrátí, slza z oka ztratí, ale domov, domov nikdo nenavrátí. </poem> jgrg9orxf37lm7fa4bnfqdfx2hmz5l0 0 10370 338803 270092 2026-09-22T20:01:15Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338803 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Bratřím v dáli | PŘEDCHOZÍ = Zastesknutí | DALŠÍ = Do dáli }} {{Textinfo | TITULEK = Bratřím v dáli | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;43–44. | SOUVISEJÍCÍ = [[Ruch (almanach 1870)/Bratřím]] }} <poem> Bratři, milí bratři moji v dálné rodné domovině, zápasíte v tuhém boji a já těkám po cizině. Hory, doly obzor kryjí, tmavé moře mezi námi, noha bloudí po prerii, ale duše mezi vámi. Vzdornáť šíje hor i dolů, divoce to moře hučí, ale zvěst o vašem bolu nepředělí, nepřehlučí. Černé hory mezi námi, divoké se moře pění, ale v srdce zarývá mi zvěst se vašich utrpení. Nemyslete, hoši, ale že tu bídním, chořím v duchu učím já se lítat dále také jednou v volném vzduchu. Učím já se přímit šíji, kde se dosud právo vidí, volná srdce ještě bijí, kde je dosud — šťastných lidí. Leč kdy byl bych orlem v letu a vy ptenci za mřížkami, vrátím se z těch volných světů, žít anebo umřít s vámi. </poem> brnux2hov7lfy7mj8z8gox447rqxhco 0 10371 338804 270093 2026-09-22T20:01:18Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338804 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Do dáli | PŘEDCHOZÍ = Bratřím v dáli | DALŠÍ = Tobě }} {{Textinfo | TITULEK = Do dáli | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;45–46. | SOUVISEJÍCÍ = [[Ruch (almanach 1870)/Do dáli]] }} <poem> Má otčino, má drahá otčino, dražší mi všeho, čemu duše blízká, čím oko mé kdy slzou zrosíno, má otčino, mně po tobě se stýská. Ach stýská, stýská po té tváři milé jak dítěti se po náručí matky, z níž vyrvalo se za svévolné chvíle jdouc za vidinou v jiném světa díle a se sklamáním chce a nemůž’ zpátky. A bez útěchy bloudí cizí zemí a nemá nic, než k vzchodu pohled němý a jen tu noc s tím sněním o domovu a jen ten vzdech, když probudí se znovu. O domovino, domovinko v dáli, kéž vyslovit mi lze, jak toužím zpět, kéž to, co div že prsa mi nespálí — leč marně, marně, řeč jest pouhý led, s nímž prsou žár se spojiv slzu zroní — ta novou v líc jen vrásku vyzebe a skane, schne, ty nevíš ani o ní, a já tu práhnu, hynu bez tebe. </poem> 6vxe79yw1hrfjspwxe9agqszs6qpzza 0 10372 338835 221129 2026-09-22T20:02:50Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338835 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Tobě | PŘEDCHOZÍ = Do dáli | DALŠÍ = Z irských melodií }} {{Textinfo | TITULEK = Tobě | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;47–49. }} <poem> Tobě, co s tváří bledou, řetězem kol šíje na trůnu sedíš v rumy skáceném, laur strhaný na čele vznešeném, na něž s pod lauru chmurný stín se lije co dumný sen o ráji ztraceném; Tobě, jejížto povzdech, rtové halí v tak tklivý úsměv, že by zahynul člověk jen hořem, kdyby nekynul dál Tobě žít bol v oku neskonalý; Tobě, jež celá v pohrzení, žalu mi dražší’s tisíckráte těch, kdo v tém si vítězný tisknouce diadém hlavou se v nebi, nohou brodí v kalu, mi dražší’s tisíckrát s tím zdraným šatem, s tím řetězem, kde slzy — perly stkvoucí, Ty železem a oni spjati zlatem — Tobě chví z ňader píseň má se vroucí! Ha píseň, píseň jen? — Při boží hněv! Uštvali Tě jak laň hon psů a hochů, vyssáli Tě, jak upír spících krev, zhyzdili Tě, jak barbar řeckou sochu; a stupili tě slabou, v bídu sklanou, že sníh by zkrvavěl nad takou hanou, a my? — nám stačí vrkající zpěv! Jsme národ žebráků! — žel duchem víc než tělem, svým činem na mizině, ač ne řečí. Ten minul čas, kde sáhalo se k meči, kde ranou v tvář mluveno s nepřítelem. Když mrtvý kámen britským hubitelem z bořícího se loupán Parthenonu, kleft jako skála, zaplakal co dítě nám, kde již všemu odzvonili k skonu, jímž nezůstalo ani ve úkrytě nezhanbené ni upomínky jedné; u nás, kde člověk ani neusedne na místě slzou, krví nezvlaženém, kde kamen ne, kde šlapou srdce živá: nám ani slzy — nám dost slova bývá, a žár co zbudí v robu otupělém, v nás zbabělství se zdusí pod popelem! Jsme národ žebráků — já také žebrák jsem a to, co jiní, k nohoum též ti kladu: vínek to ze slov, rýmem spjatých v řadu, jen jiní snad co ne: horoucí slzu v něm. Odvrhni slova má, jen pozvol, matko, prosím, bych zlíbat směl tvé ztlelé řízy lem. Jsem žebrák, čin nedospěl v srdci mém, jen slzou, dovol, ať tvé rány zrosím — odvrhni slova — jen tu slzu vem. </poem> 14ucdygcsm4wgneyfkuev4jq4smzv3y 0 10373 338853 221147 2026-09-22T20:03:41Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338853 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně – Z irských melodií | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = I | DALŠÍ = II }} {{Textinfo | TITULEK = Z irských melodií | PODTITULEK = I | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;50–52. }} <section begin="poem" /> <poem> Vy pušky máte, my jen holé ruce, my právo jen, vy máte násilí, nám titulů se zrádců udílí, vám za zločin se dává absoluce. Vy pány jste, my schátralou jen luzou, vám v povel hon jde slepých otroků, my nadšených jen máme proroků, my láskou jen, vy bojujete hrůzou. Vám kyne čest, nám pranýř, úmor, hany, vám křížky v hruď, nám bodák nebo kříž, vám k šejdům světlo, k činu nám jen skrýš, my nic, vy v podpor máte velikány. Vás v pyramidy kladou, ve Pantheon, náš do všech uhlů vítr snese prach, náš pomník Helota je v dějinách, váš Caesar tam a hrdý Napoleon. Nuž ať — tu kletbu všichni znají dnové, že vaše pěsť náš kácí ideál, však znají též, že vždy zas z prachu vstal jak „země syn“ kdy čerpal síly nové. Tak často již nad skrváceným světem tyranů houkla hymna jásává: Zasedněm k hodům! Ticháť Varšava — — ticho hřbitově kostmi na posetém. Tak často již si budovala tróny na kupách mrtvol havěď hýřivá, kypěla hudba, číše pěnivá — slzy to horké utlumené stony. A na posměch krvavým stínům hýká rouhavé v chrámech: „Pochválen buď bůh“, však jaký ryk to zahřměl pánům v sluch? to Rob’spierre, to Harmodia dýka. Jen tropte dál své krkolomné špásy, my — také své; snad zas nás porvete; nech — z naší krve mstitel vykvěte, čí vítězství však — to dopoví časy. </poem> <section end="poem" /> tsfludb2t17fn6old5ekhk636jz043z 0 10374 338854 221148 2026-09-22T20:03:45Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338854 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně – Z irských melodií | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = II | PŘEDCHOZÍ = I }} {{Textinfo | TITULEK = Z irských melodií | PODTITULEK = II | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;52–53. }} <section begin="poem" /> <poem> O bože, bože, ten když svět jsi stvořil, tak lepý, krásný, k samé určen lásce, či zamýšlel’s jej v lup dát dravé chásce, či chtěl’s, by červ, jejž’s stvořil, zas jej bořil? Což nechtěl’s, aby volny světy byly jak Ty, než čeho v pustém bylo šíru, či neurčil’s jich k svobodnému víru, nechtěje, aby na řetězích hnily? Proč trpíš jich, těch rouhačů Tvé vůli: že’s vzduch učinil, sup by volněj létal, a zem, by tvor Tvůj do prachu se metal, a oheň, pout by tyrani v něm kuli? Myšlence jedné koří svět se celý: To’s Ty, — krom Tě kdo dít smí: Já jsem jeden, jenž vládnout smím, kdo k jiným: K poutám’s veden! Prach prachu: „Modla jsem, ty klaň se!“ — velí? A přec tak jest — ta muška v každé chvíli se volná shřívá — kvítek volně vschází, to ptáče volné píseň pěje v mlází a muž, Tvá chlouba — všechněch bídnější-li? </poem> <section end="poem" /> k2iqsa6txfzay7zm4fuzijkipdlj1lb 0 10375 338852 221146 2026-09-22T20:03:38Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338852 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Z irských melodií | PŘEDCHOZÍ = Tobě | DALŠÍ = Před trónem }} {{Textinfo | TITULEK = Z irských melodií | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;50–53. }} === I === {{#lst:Básně (Sládek)/Z irských melodií/I|poem}} === II === {{#lst:Básně (Sládek)/Z irských melodií/II|poem}} ot9kdf4qe0bwtgov186h339exe7rxvu 0 10376 338833 221127 2026-09-22T20:02:44Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338833 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Před trónem | PŘEDCHOZÍ = Z irských melodií | DALŠÍ = Bratři }} {{Textinfo | TITULEK = Před trónem | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;54–56. }} <poem> Na trůnu sedí král, kol otroci se plíží v zlatém havu a před trůnem, do výše mladou hlavu a spoután na rukou i nohou mladík stál. „Ty’s můj mi bouřil lid, ty zpěvem prokletým lil’s v sluchy tyto, co chci, by na věky jim bylo skryto: ty’s v dřevěných těch srdcích budil cit! Ty’s luzu poštval na můj strážný tém a znesvětil tak osobu mou svatou, pak bratry vlastními byl’s vydán s rukou spjatou, ty’s propad’ životem.“ „„Ty’s propad’ životem; buď dlouho živ náš král! Ty’s propad’ životem, hosanna králi tobě! Ty zhyň, živ náš buď král!““ tak zní to v širé kobě. Jen mladík tiše stál, stál s hlavou vznešenou a nohou ve porobě. „Však líto tvých mi let a líto, v tvé co lyry dřímá lůně; ta líp znít bude o stříbrné struně, než bouřit, líp sny luzné v zrak mi set. Líp pastevci hrát při Saulově tróně, než před archou kdes luze tančit v ples; hraj králi, hraj v mou duši smutek kles’.“ Tak zase král s úsměvem blahosklonně. „Hraj králi, králi hraj, hraj králi, zlý mu smutek duši tísní, hraj králi, truchlou duši zvesel písní, hraj králi!“ kolem zlatá hýká láj. Jen mladík tiše stál s povrhou kolem rtů, vznešenou se hlavou a v ruce zvolněné se zaleskla mu dýka a stisknul v srdce ji — svou lyru krvavou s poslední myšlenkou na svatoloupežníka, jenž lyru znesvětil a korunu si vzal. </poem> pu0xsy45qacz65h8c2z9s2dliwlzz5q 0 10377 338802 221096 2026-09-22T20:01:12Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338802 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Bratři | PŘEDCHOZÍ = Před trónem | DALŠÍ = Bitva }} {{Textinfo | TITULEK = Bratři | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;57–62. }} <poem> Dvé bratří bylo, synů matky jedné rovných si tělem, duší každý jin’; jeden jak orel na skálu kdy sedne a druhý orla v jezeru jak stín. Ten jeden vratnou hnal se v výšinu s povrhou hledě na to, co je dole; ten druhý zas rád bloudil po údole a ke rtům tisk’ i zvadlou květinu. Ten jeden tlukot srdce bouřlivý jen svého znal — ať v tísni jiné je; ten druhý sotva kdy se usměje, když pod lístkem se spadlým červík zakřiví. Dvé bratří bylo — orel na skalině a orla stín v jezera tmavém klíně. Ten v bouři jenom švihá perutí, ať snáší dál jej přes zrumené kraje; druhý se každým vzdechem zarmutí, jímž srdcí lidských hloubí rozryta je. A jedné matky přec to děti obě, jež s dávné výše sklesla v ponížení a otčímské teď upíc ve porobě vzhrdu i výš v svém pojí utrpení. A dětem choré matky zželelo se, ač oba ved’ snad různý pocit k tomu: ten snad by zmocnil otcova se domu, ten matce aby přispěl v krutém lose. Povstali oba proti otčimu a jeden slovy děti křísí druhé, vzkříšené vede druhý ku činu, až uvolněna matka z vazby tuhé. A první v políbení přitisk’ matku, a dí, že konec na vždy s jejím žalem a druhý zmocnil otcova se statku, ten první synem, druhý stal se — králem. A král si druhé sehnul k úklonu; jen jeden šíji v prach si nestele a král si soudném used’ na tronu a před ním zbujník čeká ortele. „Bratře, jen slovo tvé a volným’s zas, vždyť jedna, jediná přec krev v nás bije, ač zasloužená toga hruď mou kryje ten purpur neutlumil srdce hlas — Jen jediné té myšlenky se zhosť na to, co nestrpím by vzalo změny jen zapomeň nedávnou minulost a zapomeň na lid ten zotročený! Zanech té luzy, srdce, bez citu jež křičí jen a za úsměvem těká, již lapíš v jednom zlata zákmitu, jíž chleb když schází „volnost“ křičí tu a tam jak pes na vše, co kol jde štěká, hoď chleba kus a zvolej: Milý jez — a uvázeš je znova na řetěz! Zanech té luzy, tam co pádí skoky, kde jiný dít jí musí: vás co’s bolí, kdos tmou a pouty vaše vodí kroky. „Být musí jinak“ vstříc mu zahlaholí! tu žoldnéř najatý se zjeví s holí a na vše strany se to rozutíká, jen prorok nechán v rukou násilníka.“ „Či nevidíš, jak plazí dnes ti sluzi, jichž víc jsem od včíra své hřbety ohnulé jim srdce vzalo zlato otrulé jich hanbu oblekl jsem v titule — o bratře, chraň se bezsrdcé té luzy a setři jen to povrhání s lící a podej ruky mi — jsme smířeni a já tě své posadím po pravici a po mně první budeš v uctění.“ — „„Odhoď ten purpur — ten purpur odhoď, bratře, té luzy horká krev se na něm pálí, rozbij ty perly, co tě leskem šálí a hořky jsou jak slzma, když je natře. — Zašlap ten diadem, jenž jako zmije se vine vlasem ti a sevírá železným kruhem tisíceré šíje a myšlenky jim z mozku užírá! Zahoď to žezlo, shroť podnoží tronu, to žezlo, jež jim hanbu v čelo sází, ten trůn, jenž jako můra sny je mrazí a šťastná prsa dusí milionů! Buď bratrem jim, veď bratrským je slovem, a nehoň v poslušnost je jako zvěř, buď bratrem jim a lepším’s-li jim svěř, jak žíti ve světle, ne chřadnout pod okovem. Že lidmi jsou, je uč, že volnost v nich a nebude jim třeba proroků a uč, že není pánů, otroků a vlastní krev nezradí žádný z nich. Nelákej k sobě zlatými jich kazy, nechtěj, by vlastní zločin všeliký byl lichotnými stlumen pokřiky a šelma se ti k nohoum nepoplazí. Sřekni se myšlenky, že v světě chátra, jíž pánem být kdos moc má jedinu a já tě k prsoum zase přivinu a já tě budu věčně ctít — co bratra.““ {{Oddělovač|— — — — — — —}} Na trůnu sedí král a hlavu kloní a ruka v křeči v purpur vtíná se a prsa dmou se v horkém zápase čelem mrak myšlenek — zář koruny se honí. A již se smyká koruna pomalu a již královská toga strhána — tu zadrnčí jak hromem okna sálu a před palácem zní to „Hossana!“ A vskočil král, — již svit jen koruny mu s čela hleděl „Ha, slyšel’s ji, tu myšlenku tvé luzy?! Tvé slovo poslední?“ — — „„Já dopověděl!““ „Ty’s děl svůj ortel — odveďte ho sluzi!“ A jedním skokem král seskočil s trónu a před palácem hřmí to: Král buď ctěn! a král se smavě kloní na balkonu; zas křik — v něm uvnitř tichý domřel sten. </poem> m8qxu0v2qae2co1klllruhy5gw4nx1c 0 10378 338801 221095 2026-09-22T20:01:10Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338801 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Bitva | PŘEDCHOZÍ = Bratři | DALŠÍ = Je malá ta má otčina }} {{Textinfo | TITULEK = Bitva | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;63–64. }} <poem> Dvě stě tisíc mužů stojí jako skály, dvě stě tisíc jako mrak se vstříc jim valí. Dvě stě tisíc mozků v každé straně hoří: či mrak sdrtí skála, či blesk skálu sboří. Čtyř set tisíc rety ku kletbě se šeří a jak očmi vlků jedni druhých měří. Mračivých tu vršků proti sobě dvé je a na každém vršku jeden král se směje. A s obou těch vršků sklami pozíráno a král králi dává tajně dobré ráno. Tváře ty se mračí, zraky planou záští, ale ruce tisknou v purpurném se plášti. Dva králové s vršků pokynuli dlaní, čtyř set tisíc vzduchem zahučelo zbraní. Deset tisíc vzduchem zaječelo vzkřiků, krali aplaudují jako na muziku. Na tisíce mužů klesá v prachu šeru, dívají se králi jako na operu. Na stotisíc mužů druhé v útěk buší, jeden král se směje: „Dobře jim to sluší.“ Jeden král se směje, výše trůn si staví, jej král druhý přišed, poklonami slaví. Na tisíce mužů na pláni se válí, a dvé králů na zdraví si pije s generaly. </poem> 6f9j29vrdwcphb0fejfhs99j6z6jx8l 0 10379 338808 221102 2026-09-22T20:01:30Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338808 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Je malá ta má otčina | PŘEDCHOZÍ = Bitva | DALŠÍ = Neuměl bych zapomenout }} {{Textinfo | TITULEK = Je malá ta má otčina | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;65–66. }} <poem> Je malá ta má otčina tak maličká, tak rozrytá, div neroznesla už ji v svět ta nepřátelská kopyta. Vy pyšně na ni hledíte, jak ubohá je, nevelká, a mezi vámi místečka ta chudá nemá popelka. Jste velcí, slavní, úzký svět je pro ty vaše hrdiny, a ona z koutku hledí jen, jak vy děláte dějiny. A jen když přes ni pádíte, dá své vám krve potoky; oj bože, vždyť vy pány jste a my jsme jenom otroky. Však my, ač vámi skupená sta let nás kryje mohyla, však my — chci říct — už slzu zas ta spráhlá země vypila. </poem> liokam8v2o15xcteronzppd36iwe7fu 0 10380 338814 221108 2026-09-22T20:01:48Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338814 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Láska | PŘEDCHOZÍ = Neuměl bych zapomenout | DALŠÍ = Život }} {{Textinfo | TITULEK = Láska | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;69. }} <poem> Láska, láska, láska, važte ji, palte ji, mučte ji a ona přece v světě zůstane, svět nevymknete z jejích kolejí. Láska, láska, láska vždy znovu v mladém oku zaplane, vždy mužná krev se za ni vyrosí, vždy naděj vlije v srdce rozklané. Láska, láska, láska, ta o milost se vaši neprosí; té dokud máme v žilách krůpěji, ať vítězstvím se někdo honosí, nuž můžete-li, zmučte, zabte ji! </poem> 3ug7pu4bzyn1h119c9at1nk89nknf5f 0 10381 338858 221152 2026-09-22T20:03:58Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338858 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Život | PŘEDCHOZÍ = Láska | DALŠÍ = Písař }} {{Textinfo | TITULEK = Život | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;70–71. }} <poem> Tichounce tiše plyne život jak zrádné moře v odběhu a lehkověrný, bláhový je člověk spáč jen na břehu. Jen časem vlna divoká mu do snu zašplíchá a člověk s hrůzou naslýchá a vzkřikne — vlna utichá — — spáč klidně usne zas. A zvolna, kradmo, zlehounka jej vody obtočí, jich šum, ta hudba hebounká jak olovo mu sype na oči — — Tu zahřmí vlna mohutná a spáč vyskočí zděšený: „Oj ten můj život ztracený!!“ — A vlna se jen zachechtá — — O bože můj — ta hra je ukrutná. </poem> 1j3mrseleskeg8vwc45nwsxk593mw0a 0 10382 338832 221126 2026-09-22T20:02:42Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338832 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Písař | PŘEDCHOZÍ = Život | DALŠÍ = Osud }} {{Textinfo | TITULEK = Písař | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;72–73. }} <poem> Zas již půlnoc zahučela s věží a on ještě píše, škrtá, číslí, ruka mdlá a oko zírá s těží, píše, myslí — písař nic nemyslí. Psaní, psaní do skonání — o večeři dnem se hmoží, v noci píše o snídaní a když chorá hlava přec se složí, píše ve snu dlouhé účty boží. Pak to pero ryje jako dýka — Teď jen cítí, den proč, noc tak krátká a ten život přece tak se smýká; — skrápla slza — škoda posejpátka. Konečně to pero stranou klade, v srdci výkřik, ale rty se vzpouzí; z ticha, z ticha k posteli se krade: „ať se žena s děckem neprobouzí!“ </poem> 74fi5vo2x6xr0yknlf40gmxmdfzjmru 0 10383 338829 221123 2026-09-22T20:02:33Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338829 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Osud | PŘEDCHOZÍ = Písař | DALŠÍ = Anděl smrti }} {{Textinfo | TITULEK = Osud | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;74–76. }} === I. === <poem> Již skor tvá myrta v rozkvětě a ženich má tě rád, pojď, vpletu ti ji do vlasů, již čas se, dcerko, vdát. Matičko, matko, pro boha, když už mne chcete vdát, ten vínek dejte do vlasů a mne s ním pochovat. Jen utiš se, má dceruško, je osud divný hráč a to ví jenom pán bůh sám, kde radost dá, kde pláč. </poem> {{Oddělovač poem}} <poem> Co od oltáře spolu šli dnes šestnácte již tomu let, před nimi stojí mladý muž a dívka jako jarní květ. „Hle, dcerko,“ dí máť s úsměvem, „to náš byl vínek myrtový.“ A co ten úsměv znamená, jen otec ví — však nepoví. </poem> === II. === <poem> Již ta má myrta v zahrádce dozrála do času, nuž pojďte, družky, vpleťte mi ten vínek do vlasů. Proč, matičko, má pláčete v ten svatební můj den, vždyť byl to přec v mém životě ten nejkrásnější sen. Já nepláču, má dceruško, to radostí jen snad, jen jdi a bůh tě opatruj tam na sto tisíckrát. </poem> {{Oddělovač poem}} <poem> A není tomu rok ni rok, co klekli spolu k oltáři, a přes zídku tam volá kdos: „Hoj vstávej, starý hrobaři! A vykopej mi jeden hrob a jeden mému dítěti a máš-li srdce útrpné, nech kousek místa pro třetí!“ </poem> 95ly0y8jls0rosyfyndhtyg7hamdb5t 0 10384 338786 221094 2026-09-22T14:01:37Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338786 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Anděl smrti | PŘEDCHOZÍ = Osud | DALŠÍ = Jen usni tiše }} {{Textinfo | TITULEK = Anděl smrti | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;77–78. }} <poem> Když s mroucího se skrádá chvit žití poslední jak s prchající hvězdy svit, právě v přededni, A člověk v jiných krajích již bloudit počíná, tu anděl smrti nad ním svá křídla rozpíná. A vlídnou ruku klade na čelo v mrákotě, by snilo ještě jednou, o zašlém životě. A tíhnou různí snové tak zvolna, pozvoli jak pozimkové mlhy přes svadlé údolí. Jak pozimkové mlhy sežloutlé přes trávy a každý chladnou slzu na brvách zůstaví. A jako matka k děcku se anděl uklání: „Zda žít chceš ještě dále tu hračku k zoufání?“ Ta slova jsou jak šelest, když den se utiší, z těch, u lože kdo pláčí, jich nikdo neslyší. Však mroucí ten je slyší a dí: „To dostačí“ — a smrti anděl zvolna mu oči zatlačí. </poem> 8godofqhqvhbolxwvokrb2cngfhy2mn 0 10385 338809 221103 2026-09-22T20:01:33Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338809 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Jen usni tiše | PŘEDCHOZÍ = Anděl smrti | DALŠÍ = V lese }} {{Textinfo | TITULEK = Jen usni tiše | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;79. }} <poem> Mní člověk velkém na moři až jej i vlna pokryje a maják v dáli dohoří, že v světě cos se poboří, když jeho loď se rozbije. Jen usni tiše, příteli, ni pavučinka nehne se a jedno srdce pukne-li, když od tvého se oddělí, to moře klidně zavře se. </poem> sk5vo1yvhqgth6vmr5imnhn8d167tt5 0 10386 338839 221133 2026-09-22T20:03:01Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338839 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = V lese | PŘEDCHOZÍ = Jen usni tiše | DALŠÍ = Sudná hvězda }} {{Textinfo | TITULEK = V lese | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;80–81. }} <poem> Na obloze hvězda svítí a já v tmavém bloudím lese; jen když suk se pozatřese, hvězda se mi v oko třpytí. Dál a dál v tom nočním plášti ubírám se do huštiny; dole suché větve praští, shora šeré suků stíny hustší se a hustší řadou mezi mne a hvězdu kladou. Dál a dále — prasklo klestí rozestřené plachou laní. Tak na dávné zašlé štěstí srdcem bodne vzpomínání. Marně však — jen houštím kráčí laň a klenbu nerozrazí a ten bol, co v srdci mrazí, duši k míru nepostačí, neprotrhne, nerozcelí, co mne od mé hvězdy dělí. A přec dál jen v šíl’ném spěchu táhne mne to ve huštinu — — hvězda shasla větví v stínu a já hořce pláču v mechu. </poem> m2djf2cczicvyd3sv53v6ujkj9u0ti0 0 10387 338834 221128 2026-09-22T20:02:47Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338834 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Sudná hvězda | PŘEDCHOZÍ = V lese | DALŠÍ = Pojďme spat }} {{Textinfo | TITULEK = Sudná hvězda | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;82–83. }} <poem> Nejprv když polibí člověka matička, rozžehne na nebi hvězdu mu sudička. To oko nebeské střeží jej s výšiny, bez něj mu nespadne s hlavy vlas jediný. Někdy však utrhne do moře hvězda se; tobě-li patřila, veta je po spáse. Do moře, do moře chtěje neb nechtěje, musíš ji hledat jít v divoké peřeje. Ptáte se, zpět-li dá, moře co uchvátí? Já byl tam, věřte mi nevrátí, nevrátí. </poem> ddy8wii0xwsivztq7omsg9r7t4t7o8m 0 10388 338830 221124 2026-09-22T20:02:35Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338830 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Pojďme spat | PŘEDCHOZÍ = Sudná hvězda | DALŠÍ = O něčem přemýšlím }} {{Textinfo | TITULEK = Pojďme spat | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;84–85. }} <poem> Pojďme spat, pojďme spat, už nemáme co dělat, na horách se smráká. Mlhy táhnou po údolu, dost již práce, dost již bolu, mrazný je ten noční chlad a mne v sen to láká. Velká tíž, trapná tíž a já nespal dlouho již a přec snil tak děsno; sněním mozek potrhaný, bděním oči vyplakány, sněním, bděním hlava níž, až tu příliš těsno. Spí se to jináče, když se člověk vypláče, pookřeje po té velké nouzi a tam já kde budu v snách, choďte mi jen po špičkách, ať mi nikdo nepláče, ať mne nikdo ze sna neprobouzí. </poem> i11gopu6h462tenfn7i7p7qff14xsp3 0 10389 338826 221120 2026-09-22T20:02:23Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338826 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = O něčem přemýšlím | PŘEDCHOZÍ = Pojďme spat | DALŠÍ = Jdi spat }} {{Textinfo | TITULEK = O něčem přemýšlím | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;86. }} <poem> O něčem přemýšlím, sám nevím, co mi schází, cos jen jak v stroji když se něco hatí, vím jen, že mysl do temna se tratí a tmou čím dál tím víc to v srdci mrazí. Něčeho vzpomínám, sám nevím, co mne tíží, tvář jiných, má se potácí tu maně, vím jen, že oči zakrývám si v dlaně, a lící se mi horká slza plíží. Dob štěstí vzpomínat, jež nevrátí se zpět a nemít nic, po čem už člověk touží a slyšet chřest jen olovněných let a nevědět, proč dál se život plouží, Snad jen to jediné, co ještě zbývá, ty vzpomínky by spláchla řeka líná — O něčem přemýšlím a myšlenka to divá a anděl můj nade mnou ruce spíná. </poem> 8s1da2mjk2ca65c30mh1kicykng7m5c 0 10390 338807 270095 2026-09-22T20:01:27Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338807 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Jdi spat | PŘEDCHOZÍ = O něčem přemýšlím | DALŠÍ = Za hory slunce zapadá }} {{Textinfo | TITULEK = Jdi spat | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;87–88. | SOUVISEJÍCÍ = [[Ruch (almanach 1870)/Jdi spat]] }} <poem> Jdi spat, jdi spat má hlavo unavená, již večer je a srdce míru touží, již bílé mlhy po pláni se krouží, nad nimi boží světla roznícena; než mlhy pohltí ta světla boží, slož unavená hlavo má se k loži. Modli se, modli, než odejdeš k spaní, snů děsivých ať anděl ochrání tě. Jak mám se modlit, neznám již to ani, snad naučím se zas tam na úsvitě, i anděla mi také třeba není, vždyť žádných snů již v mém nebude snění. Vysoko hvězdy na obloze planou a v mysli mé to víc a více hárá, k nim láká to mou duši potrhanou. Proč z mlh ta truchlá postava mne kárá? Tak často’s v sen mne uspávala sladko, proč teď mi spat jít bráníš, stará matko? </poem> qkitf90igkabnlagzngn8i31dvl3gbc 0 10391 338855 221149 2026-09-22T20:03:48Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338855 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Za hory slunce zapadá | PŘEDCHOZÍ = Jdi spat | DALŠÍ = U obrazu dítěte }} {{Textinfo | TITULEK = Za hory slunce zapadá | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;89. | SOUVISEJÍCÍ = [[Západ slunce (Smetana)]] }} <poem> Za hory slunce zapadá a blaze těm, jichž dílo skončeno je, a v dol už noc se rozkládá a jako kámen těžké srdce moje. Proč kráčíš, poutníče, tak z pomála? Už hlava chorá, nohy zolovněly — Je noc, je noc, je noc to zoufalá, rač těžkých snů nás chránit, spasiteli! </poem> tb4igqsb2qw0kvac6v11ih52o4gapwo 0 10392 338837 221131 2026-09-22T20:02:56Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338837 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = U obrazu dítěte | PŘEDCHOZÍ = Za hory slunce zapadá | DALŠÍ = Mé obecenstvo }} {{Textinfo | TITULEK = U obrazu dítěte | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;90–94. }} <poem> Ty na obraze usmívavé dítě s tou růžnou tváří, jasně modrým okem, jak často rok již proměnil se s rokem, než zraky moje opět všimly si tě. Ty dítě mé, jak jsme se rozloučili a po letech jak zas se shledáváme: ty usmíváš se ještě — vždy to samé, však oči mé se pláči naučily. A srdce bolí, vzpomenu-li na to, jak tisk’ jsem rty k té desce skleněné a nyní, chvíle tato? O chladím jen své čelo zžízněné. Můj příteli, již nejsem, čím jsem býval, již děckem ne, co bratrem tebe zvalo, po tobě hravé ručky rozpínalo, již zvadly sny, jež s tebou kdy jsem sníval, a líto mi těch mladých, děckých let, a líto mi, že v světě žádný květ, jejž neoderval života by příval. Já sestárnul, viď, malý příteli, a divíš se, že to tvůj kamarád? Však ze srdce ti odpouštím to rád, vždyť jiní také pozapomněli, co živi jsou a ty’s jen obraz kusý. Leč přec-li jich a tebe vzpomenu si, tu div, že bol mi srdce nedělí. Jich, mužem dost že být mi možno není, jenž bez bolu by nes’ to zapomnění, a tebe zas, že časů poletem mi nelze myslí ostat dítětem. Proč budí člověk z krásného se snění, proč z temnoty, jež jemu světlem září, v ten zásvit náš, kde teprv znát co tmění a tělo musí oslábnout-li v stáří, proč duši aspoň nelze uchovat tak věčně mladou, dětinnou a svěží? A to když bylo člověku dát s těží, proč neumírá, dokud ještě mlád, než na sny luzné sněhu napadne, než bujná mysl v ledy uchladne? Proč člověk déle ohně duše žije a s poslední spíš jiskrou nezmírá, jež vypryskne těch temnot do čira: to života prostého poesie? — Či náhradou života tisícletí, v němž rychleji už srdce nezabije, za jednu myšlenku, jež mozkem letí, za jeden sen, v nějž prach nám nezasáhá, za pocit jen nezpytvaného blaha, za jeden úsměv, jednu slzu dětí? Nač popele, když jiskra v něm dohárá — či život životem, když duše stará? Však marně, marně — všechno, všechno hyne a vše ač rád by člověk uchoval, než čeho zví, je vše, i srdce jiné. Můj příteli, já mnoho pochoval a zbylo mi jen trpké vzpomínání toho, co bylo a co nyní je; a loďka-li se plavci rozbije, kdo zazlí mu, že hyne u zoufání? — Slyš, dítě mé, já strpěl velmi mnoho, než stala se, čím teď je duše moje, leč neviň, jako jiní mne jen z toho, vždyť také já se nerad spouštěl ráje, vždyť každý nerad ve propast se kácí; když ale hvězda po hvězdě se ztrácí a mraky jdou, kdo diví se, že tma je? Mé hvězdy shasly mou i jiných prací. Šel v svět jsem hledat, co mi odlákal, přes dálné moře loďka moje hnána, do vln jsem hleděl z večera do rána; leč ptej se plavce, třeba vyplakal si oči marnou touhou ze dne ke dnu, zda za tisíc těch perel voda slaná mu vydá stonulou tam perlu jednu? A ptej se toho, kdo se v poušť uchýlil, zda vše nerovnal k svému životu a neviděl jen samou pustotu, třeba mu jiní děli: Ty’s se mýlil! A ptej se mne, zdaž leta mi a míle vrátily to, co jedna vzala chvíle? — A ptej se mne, proč, co mi ještě zbývá, té choré duši nepostačí k míru? Kde jedna hvězda do noci se dívá, tam víc jen kolem vidět ve tmu čiru. A mé kol duše, příteli, je temně a děsí mne, že temněj ještě bude. Co říkáš tomu? Usmíváš se jemně. Nuž směj se, směj — já hledím — noc je všude a hlava klesá v závratném tom víru. </poem> 4f0tccieq4ap3wl3tvoqf5k3kfnsci3 0 10393 338818 221112 2026-09-22T20:01:59Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338818 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Mé obecenstvo | PŘEDCHOZÍ = U obrazu dítěte | DALŠÍ = Nenaříkej }} {{Textinfo | TITULEK = Mé obecenstvo | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;95. }} <poem> Mé obecenstvo to je podiva a poslouchá mi skrytě za mřížkami, to nejvíc už, kdy v noc se pozdívá, a jiní myslí, že jsou doma sami. Mé obecenstvo to mi rozumí, a nejraděj o vlastním slýchá hoři, a když to plným valem zašumí, div aplausem mi prsa nepoboří. Mé obecenstvo to si vybírá, a kritisuje také výtečně, a když mu člověk dlouho skomírá, dí skepticky: Tak umři konečně! </poem> 1750ju5omxlwwd1xmg00hynoacs499v 0 10394 338823 221117 2026-09-22T20:02:14Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338823 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Nenaříkej | PŘEDCHOZÍ = Mé obecenstvo | DALŠÍ = U potoka }} {{Textinfo | TITULEK = Nenaříkej | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;96–97. }} <poem> Nenaříkej, že v tom žití je tak všechno pusté, chladné a že člověk pro své bytí nenalezá družby žádné. Samoten že světem kráčí, samoten že trpí, hyne a co jeho srdce zračí, že necítí žádné jiné. Hledím k nebi hvězdnatému, k žitím plné hledím zemi, hledím k lidských srdcí tému, což je cizo mezi všemi? Jsme jak děti jedné matky, každý svůj a ve své tváři, však co každý žije, zpátky z její všechněm líce září. A kdo svou tvář nezakrývá, tomu jiných není skryta, cizím k tomu svět jen bývá, kdo mu sám nic neposkytá. </poem> fd9fl01pmu4kty0i740encbiag9a15n 0 10395 338838 270100 2026-09-22T20:02:59Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338838 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = U potoka | PŘEDCHOZÍ = Nenaříkej | DALŠÍ = Mé písně }} {{Textinfo | TITULEK = U potoka | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;98–100. | SOUVISEJÍCÍ = [[Ruch (almanach 1868)/U potoka]] }} <poem> A nechme toho světa, děvče moje, pojď, sednem raděj tu si u břehu a dívat budem se, jak ve běhu vlnek se hravých lesklé honí roje. Pojď, sedni si v tom vrby chladném stínu a budem dívat se, jak mušky tam si hrají, jak z vody žluté květy vyrůstají, jak vlašťovky se sklání nad hladinu a budem snít — — U vody usedla si a na mne upřel zrak se usmívavý, ku vodě černé shrnuly se vlasy a uchopil je v náruč potok hravý a houpá je jak dlouhé vodní řasy, když vodou zaplynou a v náhlém styku o kvítek na břehu se zachytily. „A budem snít — — můj hochu roztomilý, či neslyšel jsi nikdy o vodníku, jenž po vodě si rozestírá sítě, či o rusalkách pověst neděsí tě, jež s večera leknínem hochy vábí a mrtvé z vod je pouští na úsvitě? Že nelze být rusalkou takovou! Leč ze mne, věř, tak krutá nebyla by.“ K své přitisk’ její tvář jsem nachovou: Milenko, chceš být básníkovou chotí? Nuž, rusalkou mu zcela takovou buď, o jaké v té báji mluveno ti. Věčně jej vábi duše krásy květem a noř se s ním v hluboké tůně citů, kde tělo hyne — ale ve záchvitu volným se duše vzhůru nese letem, jak lesklá z vod se pnoucí bublina, když na dně hloubi život shasíná. A vodník? — věř, ta pověst pravdu má-li, též otčím nebyl panně uchvácené: vystavěl palác čisté ze křišťáli a snesl vše jí skvosty drahocenné co v jezer, řek se klínu ukrývaly. A palác mít v mé duše hlubině, kde šperkem vše, co v duši jasné, vřelé, a snít i tesknit živobytí celé i radovat se v tiché tišině nevzrušen nikým v slasti ani bolu a věčně tak a věčně dlít jen spolu, a věčně tak se okem v oko dívat a na vodách když bouře rozhoupá se, z hloubí si ňader kolébavku zpívat a kochat se v tvé duše věčné kráse — či taký vodník ukrutným ti zdá se? </poem> n734zqj0phcevc3pkr6536gk6vcefmh 0 10396 338819 221113 2026-09-22T20:02:02Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338819 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Mé písně | PŘEDCHOZÍ = U potoka | DALŠÍ = Modli se za mne }} {{Textinfo | TITULEK = Mé písně | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;101–102. }} === I. === <poem> „Nech, můj hochu, těch svých písní!“ ondy milá zašeptala, když svou bílou něžnou ručkou v mých se písních probírala. „Nech těch písní, jsou tak smutny, ani bych je číst neměla.“ — Čtla je přec a v černém oku rosa se jí pozachvěla. A já jsem tu rosu slíbal, ale slib se v píseň mění; podala mi bílou ručku: „Zpívej, nejsi k napravení!“ </poem> === II. === <poem> Pohodila vzdorně hlavou: „Nechci slyšet písně tvoje, zpíváš o mně neustále, to mi činí nepokoje.“ Pohodila vzdorně hlavou, shrnuly se černé vlasy, vypjalo se bílé čelo, oči skryly tmavé řasy. Sáh’ jsem v struny zvučné lyry, nepěl již jsem o své milé: zpíval jsem o černé noci, o hvězdách a luně bílé. </poem> skgsusd1us8h18dztjk0mrwfve1tpdo 0 10397 338815 270097 2026-09-22T20:01:51Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338815 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Modli se za mne | PŘEDCHOZÍ = Mé písně | DALŠÍ = A láska má tě neděsí? }} {{Textinfo | TITULEK = Modli se za mne | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;103–105. | SOUVISEJÍCÍ = [[Ruch (almanach 1868)/Modli se za mne, děvče nevinné!]] }} <poem> Modli se za mne, děvče nevinné! To modlení ti dosud ještě přáno; tvým srdcem pusté prázdno nepoznáno, jež tlumí zachvění i jediné, kde duše struny vše se rozeznějí, kde slza, vzdech vše tužby zavine, jež beze slov se modlí nejvroucněji. Modli se za mne, děvče nevinné. Mně nedáno již v nebe vznést se lemy: tu duši tíží cos jak olovo každé se věsíc zbožné na slovo, že sotva vzletne, již se kácí k zemi. A duše tvá, to v šeru hvězda bílá a její prosby lesky bezstinné, jež hvězda volně v nekonečno sílá. Modli se za mne, děvče nevinné. O jindy též měl perutí jsem k letu a vznášel se až k nebes temeni, aneb co dítě slouchal v nadšení těm krásným bájím o krásnějším světu; a jindy též se spjaly ku modlení na klínu matky ručky dětinné a teď? — o plakal bych, leč slzí není. Modli se za mne, děvče nevinné. Když lid v zápalu zbožném pokleká, bije se v prsa: „Bůh buď milostivý!“ já vzdorně stojím — ret se v úsměv skřiví — a srdce to jak dýka protéká. Jsem nevěrec — či kdo té věří báji? V tom od klekátka cos mi pokyne, to oči tvé se k nebi upírají — Modli se za mne, děvče nevinné! A přec to bolno, kdyby zavřená byl duch jen zář, jež shaslá, na vždy zmírá a nebyl hvězdný svit, jenž neumírá, nech věk již celý hvězda pohřbená; a přec to bolno být tak bez shledání. Či ty snad věříš žití na jiné? — O věř a tvá nech víra mou též chrání — modli se za mne, děvče nevinné! </poem> gp8bg7vzd2b4b7rxuwqqlyc5w73aqlk 0 10398 338785 221093 2026-09-22T14:01:34Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338785 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = A láska má tě neděsí? | PŘEDCHOZÍ = Modli se za mne | DALŠÍ = Vždyť jsem tomu chtěla }} {{Textinfo | TITULEK = A láska má tě neděsí? | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;106–107. }} <poem> Ty’s malé ještě poupátko a já už velký matky syn, ty slunce teprv, drobátko, a já už hledám chladný stín. Ty úsměv jen máš pro ten svět, já odnaučil již se smát, já s rozbitým se vracím zpět, člun tvůj chce teprv v běh se dát. Ty’s ret nahnula v žití mok a já už často jed v něm ssál. Ty díš: dřív blaha mnohý rok, já: mír kéž hned mi pán bůh dal. Tvé s rosou kalich květinný, mé srdce číš, v ní lávy var až rozbije se v střepiny, zda tebe též nespálí žár? Ty studánka, já potok z hor, já chladný muž, ty dítě jsi, znám svět, ty srdce vlastní skor’, a láska má tě neděsí? </poem> t6dgqvk65w4zndaghtbnqbg25pyaew0 0 10399 338851 221145 2026-09-22T20:03:35Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338851 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Vždyť jsem tomu chtěla | PŘEDCHOZÍ = A láska má tě neděsí? | DALŠÍ = Mé drahé E..... }} {{Textinfo | TITULEK = Vždyť jsem tomu chtěla | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;108. }} <poem> Nedívej se, děvče, tak hluboko mi v oči, oči mé jak černý vír, běda, kdo tam vkročí. V oku mém tak hluboko divný bol se skrývá a nebude nikdy zdráv, kdo se tam zadívá. A já přec tam hledět chci, vždyť už nejsem zdráva, vždyť už moje hlavička dávno postonává. A já přec tam hledět chci, vždyť jsem tomu chtěla, aby se mi po tobě duše rozbolela. </poem> qlzq77t89fa74xuhxe500u2rcq7c13j 0 10400 338817 221111 2026-09-22T20:01:56Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338817 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Mé drahé E..... | PŘEDCHOZÍ = Vždyť jsem tomu chtěla | DALŠÍ = Loučení }} {{Textinfo | TITULEK = Mé drahé E..... | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;109–112. }} <poem> Mé drahé, drahé dítě, ty píšeš, smutno že ti a že ten čas tak zdlouha, tak tuze zdlouha letí. A že jsem návrat slíbil, až vlašťovky se vrátí a že tu ještě nejsem a ony už se tratí. A večerem co večer že hledíš v hvězdy klamné a jedna s výš’ kdy letí, že modlíváš se za mne. Mé drahé, drahé dítě, o vím, co snese žele, kdo miluje tak věrně, kdo miluje tak vřele. Mé drahé, drahé dítě, mně též to srdce ouží, že se to naše dáli tak v nekonečno dlouží. A zapláču si také, když na tě vzpomenu si, však v srdci cos mi bouří a dál to jíti musí. Či pamatuješ na ten se večer, drahé robě, kdy děli jsme si, jenom že nepatříme sobě? Pod námi v tichu Praha a hleděli jsme k hradu, zda slyšela’s ten výkřik, jak jeknul v nočním chladu? A potrhaně hvězdy se leskly v řeky toku a ty’s mi tiskla ruku a slzu měla’s v oku. Ty’s tiskla k mé se tváři: „Já již se upokojím, buď, hochu, napřed jejich a potom teprv mojím.“ Jsi dívkou písničkáře, ten není jako jiní, tomu myšlenky divné přečasto čelo stíní. Tomu myšlenky divné přečasto letí hlavou a nesou meteor jak jej dáli ve mlhavou. A letí, stále letí, sám neví, kam se nese, jen když to temno pod ním, na chvilku rozbleskne se. U tebe jen co hvězda u hvězdy letem prodlí — a v propast-li se skácí, o modli zaň se, modli! </poem> fzqv0489f8vqzwzp3wgqvswqb5lt841 0 10401 338813 221107 2026-09-22T20:01:45Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338813 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Loučení | PŘEDCHOZÍ = Mé drahé E..... | DALŠÍ = V upomínku }} {{Textinfo | TITULEK = Loučení | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;113–115. }} <poem> Je pozdní noc, kol mrtvý klid, na nebi ani hvězdy třpyt, na nebi tma a v srdci chlad a v srdci upomínek řad; tu stojím sám a zdá se mi, že vzpomínky mi kráčí z hlavy a halíce se v roucho tmy jak bludičky se vstříc mi staví. Ty vzpomínky tak bolny ach, však jedna z nich ta nejvíc tíží: má milenka se ke mně blíží, má milenka mi s bohem dává, tak bolně, tiše jako v snách, tak bledá, jak když z hrobu vstává. Má milá černé vlasy má a bílé čelo pod nima a oči pod tím bílým čelem: kdo patří tam, by umřel želem. Má milá hořce plakala, až srdečko jí usedalo, až srdečko se tlouct jí bálo, tak usedavě plakala. Má milá hořce vzdychala, že radost v světě tak malá a kdyby byla jen co mák, přec sezobá ji žalu pták, a kdyby byla sebe větší, přec otráví ji ruka něčí, a kdyby byla duší naší, přec ze světa ji s duší splaší. „Šel ode mne jsi do ciziny a neviděli jsme se ani, a neřekli jsme sobě ani, že víc jsme sobě nežli jiní. A ani jsi mne nepolíbil a slzu s oka nesceloval a slovíčkem mne nezradoval, ani, že zas se vrátíš, slíbil. A odešel’s na moře tůně, jež vše tak snadno pochovává a nedali mi říct ti ani, že hlavička má postonává a srdečko mé k smrti stůně. A nevšimli si toho ani, že máme se tak tuze rádi a musíme tak umřít mladí.“ {{Oddělovač|— — — — — —}} Je pozdní noc, kol mrtvý klid na nebi ani hvězdy třpyt, na nebi tma a v srdci tíž, má milá zniká, mizí již, má milenka mi s bohem kyne a srdce mé div nezahyne. </poem> 0nrrcugkcc9y9zy7xsyktems7nsi4wd 0 10402 338841 221135 2026-09-22T20:03:07Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338841 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = V upomínku | PŘEDCHOZÍ = Loučení | DALŠÍ = Nechte mne být }} {{Textinfo | TITULEK = V upomínku | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;116–127. }} === I === {{#lst:Básně (Sládek)/V upomínku/I|poem}} === II === {{#lst:Básně (Sládek)/V upomínku/II|poem}} === III === {{#lst:Básně (Sládek)/V upomínku/III|poem}} === IV === {{#lst:Básně (Sládek)/V upomínku/IV|poem}} === V === {{#lst:Básně (Sládek)/V upomínku/V|poem}} === VI === {{#lst:Básně (Sládek)/V upomínku/VI|poem}} === VII === {{#lst:Básně (Sládek)/V upomínku/VII|poem}} === VIII === {{#lst:Básně (Sládek)/V upomínku/VIII|poem}} === IX === {{#lst:Básně (Sládek)/V upomínku/IX|poem}} jvph161hyco52fsfs2gsh0bes2egren 0 10403 338842 221136 2026-09-22T20:03:10Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338842 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně – V upomínku | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = I | DALŠÍ = II }} {{Textinfo | TITULEK = V upomínku | PODTITULEK = I | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;116. }} <section begin="poem" /> <poem> Kdys v plesu dětinném hodila’s v líce přehoušel modravých květů mi vřesu; mnohý jsem pohodil, zmařil jich více, ty, co jsem zachoval, k hrobu ti nesu. Uvadlé, uchřadlé, ruka se třese, když do těch zmařených nadějí sáhne uvadlých, uchřadlých, jako když v lese ponejprv pozimní vítr zatáhne. A nám jak do jara sever když vrazí tvůj život ztracený — co po něm zbylo? Několik vzpomínek — život je zmrazí, na mžik ta písnička — nic než: „to bylo“. </poem> <section end="poem" /> rzjlxo3c83whk36yg70b7kfzyi2z00i 0 10404 338843 221137 2026-09-22T20:03:12Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338843 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně – V upomínku | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = II | PŘEDCHOZÍ = I | DALŠÍ = III }} {{Textinfo | TITULEK = V upomínku | PODTITULEK = II | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;117. }} <section begin="poem" /> <poem> Když den se schýlí k večeru a pot si s čela stírám, tu zavru dvéře za světem a svůj si otevírám. A vedle prázdné židle tvé si sám usedám k stolu a za chvilku to ožije a my jsme zase spolu. A já ti toužím, povídám, a co by’s řekla, hádám, a naši tichou zábavu pak sem v ty verše vpřádám. A já to vím, že planým je to všechno jenom hraním, však něčím musí člověk čas si krátit přede spaním. </poem> <section end="poem" /> cqn4bo9srbbg6902ft73m2a16yjk9v4 0 10405 338844 221138 2026-09-22T20:03:16Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338844 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně – V upomínku | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = III | PŘEDCHOZÍ = II | DALŠÍ = IV }} {{Textinfo | TITULEK = V upomínku | PODTITULEK = III | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;118–120. }} <section begin="poem" /> <poem> To slunce dnes v ten boží svět tak jasně svítí, hřeje, já hledím na ně s okna ven a nevím, co se děje. A myslím sem a myslím tam a oko se mi kalí, a nevím, zdaž to pravda je, či myšlenky mé lhaly. Ten bez, kde milá na jaře jsme sedávali spolu, tak svěží ještě, zelený, ni lístek nespad’ dolů. Ta myrta, již jsi vsadila, už na polo je v květě, aj toť to naše děťátko mít štěstí bude v světě. A ten náš ptáček zpěváček tak zpívá dnes až milo, a všechno je tak veselo, jak tebe když zde bylo. Ba ještě se ta vlašťovka kol švihá, v okno dívá a ty že již jsi uletla má holubičko sivá? Ach co tě odsud volalo, když jsou tu všichni jiní? Oj to jen venku leto je a chladno už je v síni. Tam s našich vínků svatebních po lístku lístek padá, to děje se tak na podzim, viď má dušenko mladá? A v síni všechno pusto tak a židle tvá je prázdná, oj to už podzim, podzimek a zima bude mrazná. A venku bude také tak a jaro zas přichvátá, však kdo se tebe dovolá má holubičko zlatá? </poem> <section end="poem" /> c6vtwfb0ky32vs1mhrdtmxohjj0ty5d 0 10406 338845 221139 2026-09-22T20:03:18Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338845 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně – V upomínku | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = IV | PŘEDCHOZÍ = III | DALŠÍ = V }} {{Textinfo | TITULEK = V upomínku | PODTITULEK = IV | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;121–122. }} <section begin="poem" /> <poem> Žij mi dál v té upomínce, žij mi dál; dí, že mrtva jsi, mé dítě, není pravda, osud mi tě ještě nevyrval. Žijem spolu jako dříve, ve snech — ještě víc, v každém hnutí, pomyšlení i v tom jiných zapomnění ty mi hledíš vstříc. A když mi ty upomínky v oko vykypí, že ti závidím, se zdá mi, jak se ti tam pod lípami hezky, klidně spí. Konečně je všeho boje na časy, potom teprv, v líp těch stínu na čerstvou až kleknou hlínu, ať dí: „Mrtva jsi.“ </poem> <section end="poem" /> hynj93jkh43xgnsu6nez918ykxp8ugm 0 10407 338847 221141 2026-09-22T20:03:24Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338847 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně – V upomínku | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = V | PŘEDCHOZÍ = IV | DALŠÍ = VI }} {{Textinfo | TITULEK = V upomínku | PODTITULEK = V | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;123. }} <section begin="poem" /> <poem> Odešla’s v tu tmavou dáli, z níž se nikdo nenavrátí, přes tvou hlavu čas se valí, z klidu už tě neuchvátí. Ale nad mou hlavou chřastí: živých svět už mrtvých není, neboť tam té ve propasti tam je všeho zapomnění. A to nejvíc v srdce hryže a to mi až rozum mizí, že, co bylo všeho blíže, teď je ti tak cizí — cizí. </poem> <section end="poem" /> rogn8bop407egzdcx457v0r5pgfbkdk 0 10408 338848 221142 2026-09-22T20:03:27Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338848 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně – V upomínku | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = VI | PŘEDCHOZÍ = V | DALŠÍ = VII }} {{Textinfo | TITULEK = V upomínku | PODTITULEK = VI | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;124. }} <section begin="poem" /> <poem> To byla jako hvězdička, do pošmůrného večera; jen hvězdka drobná, maličká, však vlídná, světla plničká a moje byla celičká, mé slunce duše do šera. A přiletěla do šera a zajiskřila, zakmitla a potom zase ulítla, to smrt, ta němá příšera, mi v náruč svou ji zachytla. A noc tak tmavá, mrákotná, tak mrákotná, tak lopotná, když duše z štěstí procitla. A kdyby byla k zoufání, to marné, marné volání. </poem> <section end="poem" /> idknbsceejcta11heapyfvuo79gtj6n 0 10409 338849 221143 2026-09-22T20:03:30Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338849 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně – V upomínku | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = VII | PŘEDCHOZÍ = VI | DALŠÍ = VIII }} {{Textinfo | TITULEK = V upomínku | PODTITULEK = VII | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;125. }} <section begin="poem" /> <poem> Mé štěstí se mi podělo a já je hledám v pláči; a lidé chodí s útěchou: „To už se nezjinačí.“ Aj dobří lidé, zjinačí, já přec je najdu, věřte mi, vždyť ono není daleko, vždyť na sáh jen jest pod zemí. </poem> <section end="poem" /> 8op09c6gz665voixpdlbxct1u9nucwo 0 10410 338850 221144 2026-09-22T20:03:32Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338850 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně – V upomínku | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = VIII | PŘEDCHOZÍ = VII | DALŠÍ = IX }} {{Textinfo | TITULEK = V upomínku | PODTITULEK = VIII | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;126. }} <section begin="poem" /> <poem> U zídky závěj sněhová se bělá vysoko a neví žádný, co sníh ten chladný co vřelosti tam skrývá hluboko, tak hluboko! Nad zídkou vichr lípě se rve bílém ve vlase a zdaž to není až k nevěření, že pokojně tak dřímá se, tam dole dřímá se? A v závěj socha polživá v sloup oči obrací, proč pod nimi se rozhřívá ten sníh? — To neví žádný, jen ten, kdo z něj se vzhůru potácí — tam dole — žádný. </poem> <section end="poem" /> jvbneomky41emci3ynjwiq4vumprtau 0 10411 338846 221140 2026-09-22T20:03:21Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338846 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně – V upomínku | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = IX | PŘEDCHOZÍ = VIII }} {{Textinfo | TITULEK = V upomínku | PODTITULEK = IX | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;127. }} <section begin="poem" /> <poem> Je proud můj život divoký, jenž skalným břehem kouří, vše odnese, nic nenese a bouří jen a bouří. A tebe, kvítek nejdražší mi jedním mžikem splavil a na věkův už na věky vší radosti mne zbavil. Já dívám se, já naslouchám, já volám v dáli mhavou. „Co uchvátím, to nevrátím,“ jen zní to řekou dravou. Na břehu stojím podrytém a hledím, jak to rve se; a až ten břeh to utrhne, tam v moři sejdeme se. </poem> <section end="poem" /> 7yoigi98i9ovhllu7bbt5p9v280ma54 0 10412 338822 221116 2026-09-22T20:02:11Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338822 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Nechte mne být | PŘEDCHOZÍ = V upomínku | DALŠÍ = Jen v bol a pláč }} {{Textinfo | TITULEK = Nechte mne být | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;128. }} <poem> Nechte mne být, vy dobří přátelé; čím jsem, tím jsem, a jsem-li bídným — ano; váš úsměv neshladí mi vrásku na čele, můj žal — jím zábavy vám chvilky neubráno. Já nikomu jsem z vás neskřivil vlásku, mne nenávidět nemůž’ nikdo z vás, jen vaši úsměvnou si nechte lásku, mně bude snáz’. Já jednu perlu měl, jíž můj byl život celý, já sám ji pochoval a teď? — Jí tam je líp’ a vy jste na ni všichni zapomněli, a o mne brousíte svůj všední, nízký vtip! Nechte mne být — svou bolest neprodám, mé perly chvit mi stačí v bledou skráň — nechte mne být jak uštvanou tu laň, já chci být sám. </poem> calsv6lqcismqwgwmw6m8495rqonf2x 0 10413 338810 221104 2026-09-22T20:01:36Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338810 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Jen v bol a pláč | PŘEDCHOZÍ = Nechte mne být | DALŠÍ = Odříkání }} {{Textinfo | TITULEK = Jen v bol a pláč | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;129. }} <poem> Jen v bol a pláč jsme zrozeni a k radosti jen v letný mžik a ostatní je divý ryk anebo hluchost co denní. A i ten mžik se zaplatí tím dráž’, čím srdci blíže je; pak pustnou i ty naděje a hrob jen námi bohatí. A komu je to k zoufání jen přiznej si, že tomu tak — po moři spustlý pluje vrak, kdo že ho dbá, kdo zachrání!? </poem> 8i72zyw1dud4x5kjsn4m4jg5jh6vc2e 0 10414 338828 221122 2026-09-22T20:02:29Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338828 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Odříkání | PŘEDCHOZÍ = Jen v bol a pláč | DALŠÍ = Útěcha }} {{Textinfo | TITULEK = Odříkání | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;130–131. }} <poem> Mou duší zas dnes jisker přeletá, jak meteor když nocí rozprýská se, a prsoma to zní jak v dávném čase, když byl jsem poeta. A tomu dávno již a ze dne ke dni květ po květu proud žití z mysle dere a poesie v dál se odebere, když duše zvšední. Jen časem slýchám zas těch křídel vání, a zdá se mi, že kdo se ke mně shýbá a vzdušným retem v kalný zrak mne líbá, řka: „Odříkání!“ A pak to vzkypí v bývalé zas síle a v duši mé se nebe, země pojí, zlo, dobro v smír a roků trýzeň zhojí ta jedna chvíle. A slyším jeden stesk jak světem dýše a v tom i zoufalý se výkřik ztrácí orla, jenž s křídlem zlomeným se kácí s nebeské výše. </poem> rlswps698uzw8hh8j5ex9m6n1a04utw 0 10415 338857 221151 2026-09-22T20:03:54Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338857 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Útěcha | PŘEDCHOZÍ = Odříkání | DALŠÍ = Doslov }} {{Textinfo | TITULEK = Útěcha | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;132. }} <poem> Hledíme kalným zrakem lkání na život jen co trampotu, jak nesl by jen mrákotu a nikdy také slunce za ní. A vážíme jen bolest vlastní a ne, čím jiné oblaží; též naše vzhor šlo závaží, když jiní byli méně šťastni. Ba i když ti jsou od nás vzati, kdož dražší byli nad všecky, jest bol náš více sobecký: vždyť želí člověk, sám že tratí. A bude den, kde naše žití jak z puklé hrkne nádoby, a ztichnou naše žaloby jak děcka pláč ve vlnobití. </poem> 44az5zuy1icgk73k313wg2ko5okcezw 0 10416 338805 221099 2026-09-22T20:01:21Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338805 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Básně | AUTOR = Josef Václav Sládek | ČÁST = Doslov | PŘEDCHOZÍ = Útěcha }} {{Textinfo | TITULEK = Doslov | AUTOR = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = SLÁDEK, Josef Václav. ''Básně.'' Praha: Grégr a Dattel, 1875. s.&nbsp;133–134. }} <poem> Já nejsem ani palma z jihu, jež hlavu koupá v světla zdroji a znaveného, schváceného, v sny luzné, v naděj upokojí. A nejsem ani norská chvoje, jež ve vichřici vzdorně stojí a učí ty, jimž srdce puká, jak vytrvat v tom krutém boji. A nejsem orel, jehož letem jich na tisíce v úžas jato, ni slavík, jenž by lidstvo učil, jak milovat a zmírat za to. Já jsem jen prostá česká olše, jež povyrostla u potoka, a do měnivých zadívala se vln jen trochu do hluboka. A neželela mnohé větve, když divočej’ to proudem spělo — v mých haluzích to zašumělo, jen když to tuze zabolelo. Já jsem jen skřivan z českých polí, jenž silnými vzlet’ perutěmi a jehož náhle perun boží i s jeho písní srazil k zemi. A přijde po mne tisíc jiných — kéž nouze o ně v Čechách není, a kéž jim bůh dal lepších písní a trochu méně utrpení! </poem> qr8t2vstgscb4p4300hcfqhxzqedk6y 0 13236 338783 311314 2026-09-22T12:51:23Z JAn Dudík 532 338783 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = R.U.R. | PODTITULEK = Rossumovi univerzální roboti | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]] | POPISEK = Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích | ORIGINAL = Rossum's Universal Robots | VYDÁNO = 1920 | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA = R.U.R. | ZDROJ = Karel Čapek. R.U.R., Městská knihovna v Praze | ONLINE = https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/29/90/48/rur.pdf }} == Obsah: == # [[/Osoby|Osoby]] # [[/Předehra|Předehra]] # [[/Dějství první|Dějství první]] # [[/Dějství druhé|Dějství druhé]] # [[/Dějství třetí|Dějství třetí]] 0zcojr2drj4sl3hjjfm5cofmzz2zvpj 0 15359 338912 289097 2026-09-22T20:25:42Z JAn Dudík 532 online 338912 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Balady a romance | AUTOR = Jan Neruda | ČÁST = Romance o Karlu IV. | PŘEDCHOZÍ = Romance o černém jezeře | DALŠÍ = Romance o jaře 1848 }} {{Textinfo | TITULEK = Romance o Karlu IV. | AUTOR = [[Autor:Jan Neruda|Jan Neruda]] | LICENCE = PD old 70 | VYDÁNO = [[Patery knihy plodů básnických]]. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 189 – 191. }} <poem> Král Karel s Buškem z Vilhartic teď zasedli si k dubovému stolu — ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic. »Nuž dej sem zlaté číše, páže, a nalej vína — dolej výš — dnes, pane Bušku, čehos zvíš!« král Karel vesel káže. »Zde po tom víně, Bušku, slyš, domácí slunce naše vloni hrálo — toť první víno, které v Čechách zrálo — aj tedy vzhůru, pijme již!« A pili — král však náhle prsknul: »To že je víno? tenhle kvas? vždyť křiví ústa, láme vaz!« a zlostně rukou mrsknul. »Eh — vezu révu z Burgund sem,« král dál a dál si v zlosti svoji vede, »a takovouhle peluň mně z ní svede ta velebená česká zem! Jsem přesvědčen, když broskve vsadím, že sčesám trpké trnky z nich, a chceš-li klidit pustý smích, zde růže sázet radím! Však jaká země — taký lid! vás kdyby učit chtěli všichni svatí, zda všimnou si jich Češi paličatí — buď svatý rád, když není bit! Jak bych zde mlátil otep slámy! Nechť chci co chci, za krátký čas se všechno jinak zvrtne zas — mám já to bídu s vámi!« Přec zase číši k ústům zdvih’, a napiv se, své velké dobré oči teď kradmo přes stůl po soudruhu točí, ten však je jako pěna tich. Jen – aby marně nezahálel — pan Bušek máčel zub a pysk a víno ku půnebí tisk’ a po jazyku válel. »Ba je to bída«, děl zas král a rychle zavdal sobě vína znovu, tak rychle, jak by bránil zlému slovu; však kolem úst již úsměv hrál. »Mám žízní umřít? — na mou víru, Ty’s oslep’, páže — nevidíš, že přede mnou je prázdná číš? — - a dej mi dobrou míru!« »Pij, Bušku — již se nezarmuť — a poslyš, co Ti král Tvůj moudrý praví: můj jazyk je jak známo vybíravý — a našel již v tom víně chuť. Víš — zkoumat třeba, Bušku milý! to víno má svůj zvláštní ráz, zprv trpké, ale milé zas — my, myslím, se už vpili!« »Nu vidíš, králi: tak náš lid! Má duši zvláštní — trochu drsná zdá se - však květe po svém, v osobité kráse,« Teď přerušil svůj náhle klid hned rozveselen Vilhartice »ach, přibliž k tomu lidu hled a přitiskneš svůj k němu ret a neodtrhneš více!« (Tamt. — Ve Světozoru, 1882.) </poem> [[Kategorie:Poezie]] fdgncshsrqc3gfcqrnifqducmow9sy1 0 15558 338949 247426 2026-09-23T06:20:37Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338949 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou | PODTITULEK = Opoziční smlouva | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://www.bbc.co.uk/czech/volby2002/parties_opsmlouva.htm www.bbc.co.uk] | LICENCE = PD CZ | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Opoziční smlouva|Opoziční smlouva]] }} <center>'''Smlouva'''<br> '''o vytvoření stabilního politického prostředí<br>v České republice uzavřená mezi<br>Českou stranou sociálně demokratickou<br>a <br>Občanskou demokratickou stranou''' (opoziční smlouva)</center><br> <center><big>'''Preambule'''</big></center> Výše jmenované strany, u vědomí hrozby politické nestability a v zájmu zachování základních demokratických principů, vědomy si odpovědnosti dané jim voliči, vědomy si odpovědnosti za zajištění dlouhodobé politické stability v České republice a za pokračování ekonomické a společenské transformace započaté v listopadu 1989, a vědomy si dále odpovědnosti za postavení České republiky ve světě, uzavírají mezi sebou tuto smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice.<br> Tato smlouva upravuje procedurální otázky vztahu smluvních stran.<br> <center><big>'''I.'''</big></center> Výše jmenované strany se zavazují, že budou respektovat právo té z těchto stran, která zvítězila ve volbách, sestavit vládu České republiky, a vyjádří tento respekt neúčastí poslanců druhé strany při hlasování o důvěře vládě.<br> <center><big>'''II.'''</big></center> Výše jmenované strany se zavazují, že budou respektovat právo té z těchto stran, která se ve volbách umístila na druhém místě, být této vládě opozicí, a budou dále respektovat z tohoto práva vyplývající postavení, definované v následujících bodech.<br> <center><big>'''III.'''</big></center> Výše jmenované strany se zavazují, že budou respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu České republiky, a vyjádří respektování tohoto práva hlasováním pro kandidáty navržené opoziční stranou.<br> <center><big>'''IV.'''</big></center> Výše jmenované strany se zavazují, že při ustavování orgánů Parlamentu České republiky budou postupovat po vzájemné dohodě.<br> <center><big>'''V.'''</big></center> Výše jmenované strany se zavazují, že budou respektovat právo opoziční strany zastávat místa vedoucích kontrolních orgánů Poslanecké sněmovny (Komise pro kontrolu BIS, Komise pro kontrolu vojenského obranného zpravodajství), předsedy rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny a prezidenta NKÚ, a to buď přímo nebo prostřednictvím opoziční stranou nominovaného nestraníka.<br> <center><big>'''VI.'''</big></center> Výše jmenované strany se zavazují, že v průběhu volebního období Poslanecké sněmovny žádná z nich nevyvolá hlasování o nedůvěře vládě ani nevyužijí ústavních možností vedoucích k rozpuštění Poslanecké sněmovny, a budou-li takové návrhy předloženy jiným politickým subjektem, nepodpoří je hlasováním.<br> V případě hlasování o jednotlivých zákonech (včetně rozpočtu) nejsou výše jmenované strany nijak vázány.<br> <center><big>'''VII.'''</big></center> Výše jmenované strany se zavazují předložit do 12 měsíců od podepsání této dohody návrh takových úprav Ústavy a dalších zákonů, které přesněji vymezí kompetence jednotlivých ústavních orgánů, postupů při jejich ustavení, a v souladu s ústavními principy České republiky posílí význam výsledků soutěže politických stran.<br> <center><big>'''VIII.'''</big></center> Výše jmenované strany se zavazují, že budou na základě vyžádání předsedů těchto stran nebo předsedů parlamentních klubů konzultovat způsob řešení zahraničně-politických a vnitropolitických otázek před jejich projednáváním v Parlamentu ČR, majíce vždy na zřeteli stabilitu, prosperitu a postavení České republiky ve světě.<br> <center><big>'''IX.'''</big></center> Výše jmenované strany se zavazují, že po dobu trvání této smlouvy neuzavřou koalici nebo dohodu se třetí politickou stranou, která by znamenala vstup této strany do vlády nebo která by vedla k přeobsazení některé z funkcí vymezených touto smlouvou. Dále se zavazují, že neuzavřou se třetí stranou trvalou dohodu o hlasování v Parlamentu ČR a dále bez předběžné konzultace nenavrhnou za člena vlády nestraníka.<br> <center><big>'''X.'''</big></center> Tato smlouva je vypověditelná v případě porušení jakéhokoli bodu této smlouvy.<br> V případě, že jedna ze stran dospěje k názoru, že smlouva není podstatným způsobem plněna a že vznikají důvody pro její vypovězení, požádá o svolání smírčího řízení, na které každá ze stran deleguje tři zplnomocněné zástupce. Cílem smírčího řízení je dospět k řešení sporné situace při zachování platnosti smlouvy. Návrhy na řešení vzniklé ve smírčím řízení projednají příslušné orgány obou politických stran, které přijmou konečný závěr, se kterým seznámí v prvé řadě druhou smluvní stranu.<br> V Praze dne 9. července 1998 v pěti vyhotoveních.<br> {| style="width: 100%;" |- style="vertical-align: top;" | style="width: 50%;" | '''Za Českou stranu sociálně demokratickou:''' * předseda ''Miloš Zeman'' * místopředsedkyně ''Petra Buzková'' * předseda poslaneckého klubu ''Stanislav Gross'' * místopředseda ''Vladislav Schrom'' * místopředseda ''Ivo Svoboda'' * místopředseda ''Zdeněk Škromach'' * statutární místopředseda ''Vladimír Špidla'' * předseda senátorského klubu Z''deněk Vojíř'' | '''Za Občanskou demokratickou stranu:''' * předseda ''Václav Klaus'' * místopředseda ''Miroslav Beneš'' * místopředsedkyně ''Libuše Benešová'' * předseda senátorského klubu ''Milan Kondr'' * místopředseda ''Ivan Langer'' * místopředseda ''Miroslav Macek'' * předseda poslaneckého klubu ''Vlastimil Tlustý'' |} [[Kategorie:Politické dokumenty ČR]] 7ke9rbjajwjqh5n2x3me58a9ucysr91 0 15560 338965 247482 2026-09-23T06:23:13Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338965 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Koaliční smlouva | PODTITULEK = | AUTOR = neuveden | POPISEK = | ZDROJ = [http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/3Ksmlouva.pdf vlada.cz] | VYDÁNO = 28. prosince 2006 | datum vydání = 2006-12-28 | ISBN = | LICENCE = PD CZ | JINÉ = | WIKIPEDIA = | WIKIPEDIA-DALŠÍ = | SOUVISEJÍCÍ = [[Programové prohlášení vlády Mirka Topolánka (2007)]], [[Dohoda o podmínkách tolerance koaliční vlády v období 2007 až 2010]] | IMAGE = | POPISEK-IMAGE = }} __TOC__ '''Občanská demokratická strana''',<br> zastoupená předsedou Mirkem Topolánkem,<br> místopředsedou Petrem Nečasem,<br> předsedou poslaneckého klubu ODS Petrem Tluchořem, a '''Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová''',<br> zastoupená předsedou Jiřím Čunkem,<br> prvním místopředsedou Romanem Línkem,<br> předsedkyní poslaneckého klubu KDU-ČSL Vlastou Parkanovou, a '''Strana zelených''',<br> zastoupená předsedou Martinem Bursíkem,<br> první místopředsedkyní Danou Kuchtovou,<br> místopředsedkyní Džamilou Stehlíkovou, uzavírají na základě výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se uskutečnily 2. a 3.&nbsp;června&nbsp;2006, tuto <center>'''KOALIČNÍ SMLOUVU'''</center> == I. Preambule == Občanská demokratická strana, Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová a Strana zelených uzavírají na základě výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve dnech 2. a 3.&nbsp;června&nbsp;2006 tuto dohodu, která zakládá koalici. Koaliční strany hodlají na základě mandátu od občanů České republiky převzít plnou odpovědnost za správu věcí veřejných v naší zemi, pokračovat v budování parlamentní demokracie a plně sloužit zájmům naší země a jejích obyvatel. Koaliční strany se zavazují, že budou Českou republiku spravovat s důrazem na zachování otevřené občanské společnosti oddané hodnotám svobody a demokracie a postavené na principech právního státu, tržní ekonomiky, sociální a ekologické odpovědnosti. Koaliční strany se plně hlásí k tradicím české státnosti a k integraci České republiky do bezpečnostních a nadnárodních politických struktur, jakými jsou Severoatlantická aliance a Evropská unie, které garantují bezpečnost země, aktivní zapojení do mezinárodních vztahů i zvyšování životní úrovně občanů. Koaliční strany dokončí proces sbližování právního řádu České republiky s legislativou Evropské unie. Koaliční strany jsou vedeny snahou o budování moderního vstřícného a efektivního státu, který bude občanům poskytovat kvalitní, spolehlivé a snadno dostupné služby a který bude silný v oblastech, v nichž je jeho funkce nezastupitelná, a naopak nebude zasahovat do sfér, jež náleží svobodnému rozhodování občanů. Smyslem spolupráce koaličních stran je řešení dlouhodobých společenských, ekonomických a sociálních problémů naší země, a proto se koaliční partneři zavazují k plnění politické vize, která si klade za cíl položit dlouhodobé základy pro stabilní a produktivní správu věcí veřejných v naší zemi. == II. Programová část == === 1. Reforma veřejných rozpočtů, daní a daňové soustavy === Bylo dohodnuto snižování schodku veřejných financí v jednotlivých letech takto: * 2008: 3,0 % HDP, * 2009: 2,6 % HDP, * 2010: 2,3 % HDP. K maximálním výším deficitů bude podle předpokládaného růstu HDP stanovena maximální nominální výše výdajů. Platí následující zásada: V případě vyššího reálného růstu HDP je nepřekročitelným indikátorem výše výdajů. V případě nižšího růstu HDP je nepřekročitelným indikátorem výše deficitu. * Uvalíme moratorium na přijímání zákonů zvyšujících mandatorní výdaje; stávající mandatorní výdaje přehodnotíme tak, aby jejich podíl na státním rozpočtu klesl do roku 2010 pod 50 %, včetně odstranění automatických valorizačních schémat, kromě důchodů, kde zachováme indexaci s cílem nepřipustit pokles reálné hodnoty penzí.<br>Termín: ihned, plán snižování mand. výdajů do 30.&nbsp;6.&nbsp;2007 * Snížíme počet zaměstnanců státní správy do roku 2010 nejméně o 3 % ročně; základnou jsou limity k 31.&nbsp;12.&nbsp;2006.<br>Termín: ihned * Zjednodušíme a racionalizujeme správu daní a pojistného s cílem snížit počet výběrních míst.<br>Termín 30. 6. 2008 * Zapojování příjmů z privatizace do výdajů státu a státních fondů skončíme nejpozději rozpočtem na rok 2009; příslušné fondy budou s výjimkou Státního fondu životního prostředí integrovány do struktury státního rozpočtu. * Přijmeme transparentní pravidla pro dotační tituly státního rozpočtu vůči rozpočtům obcí, občanských sdružení a dalších fyzických a právnických osob v rámci druhého čtení zákona o státním rozpočtu s cílem zprůhlednit a omezit praxi „porcování medvěda“. '''Daňová soustava''' je složitá a nepřehledná. Výdaje na daňovou správu patří k nejvyšším v Evropě, stejně tak jako výdaje poplatníků na splnění daňové povinnosti. Proto jsou smluvní strany připraveny k realizaci hluboké daňové reformy. Zejména: * Snížíme složenou daňovou kvótu do roku 2009 pod 34 %&nbsp;HDP. * Daňovou zátěž snížíme všem poplatníkům, nikoliv pouze vybraným skupinám. * Daň z příjmu<br>Zavedeme jednotnou sazbu daně z příjmu u fyzických i právnických osob ve výši 17 až 19 %, zvýhodníme rodiny s dětmi a nízkopříjmové skupiny obyvatel. Podpoříme investice do vědy a výzkumu a investice do ekologicky přínosných technologií. * Daň z přidané hodnoty<br>Zachováme systém dvou sazeb DPH. Základní sazba DPH bude ve výši 17 až 19 %. Výše snížené sazby bude stanovena dodatečně. Do snížené sazby DPH budou zahrnuty kromě stávajících titulů ubytovací služby, dřevěné a rostlinné ekobrikety, pelety, štěpka a palivové dříví a technologická zařízení pro lokální výrobu tepelné energie z obnovitelných zdrojů. * Zrušíme daně z dividend, kapitálových výnosů, dědické, darovací s výjimkou III.&nbsp;skupiny, z převodu nemovitostí a daň z nemovitostí a ze zemědělské půdy (obcím bude kompenzován výpadek daňových příjmů v zákoně o rozpočtovém určení daní).<br>Termín: 30. 6. 2008 * Zjednodušíme systém odepisování, zejména u malých organizací.<br>Termín: 30. 6. 2008 * Provedeme důkladný audit všech výjimek a odečitatelných položek u daně z příjmů FO a PO s cílem ověřit potřebnost jejich dalšího trvání. Počet výjimek a odečitatelných položek bude významně snížen.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Od 1.&nbsp;1.&nbsp;2008 zavedeme v souladu s požadavky EU a závazkem ČR výnosově neutrální ekologickou daňovou reformu (EDR) s cílem omezovat energetickou náročnost ekonomiky a povzbudit zaměstnanost snížením vedlejších nákladů práce. Ekologická daňová reforma nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže. V souvislosti se zvýšením spotřební daně na energie se sníží platby sociálního pojištění. V první fázi reformy dojde k zavedení minimálních sazeb spotřebních daní dle směrnice. Cílem druhé fáze reformy od r.&nbsp;2010 bude vytvoření emisní daně z CO₂, která vznikne transformací stávajícího poplatku za znečištění ovzduší. Cílem této daně bude stimulace k modernizaci technologií výroby energií a snižování znečištění. Indikativní cíl výnosu z ekologické daňové reformy po roce 2010 bude 0,5 až 1 %&nbsp;HDP. === 2. Reforma podnikatelského prostředí a trhu práce === Podnikání je zdrojem bohatství společnosti. Proto je úkolem státu vytvářet vhodné, jednoduché, transparentní a nediskriminační prostředí pro podnikání. * Snížíme administrativní zátěž podnikání prověrkou všech příslušných norem.<br>Termín: průběžně, do 31. 3. 2007 bude přijat harmonogram na úrovni vlády * Zrušíme minimální daň pro OSVČ. * Snížíme vyměřovací základ pro sociální a zdravotní pojištění OSVČ na původních 35 %. * Zrušíme povinnost zavedení registračních pokladen. * Placení nemocenské zaměstnavateli bude v podnicích do 50 zaměstnanců dobrovolné. * Dokončíme projekt centrálních registračních míst, zavedeme editační povinnosti daňové správy.<br>Termín: 30. 6. 2007 * Ve spolupráci se sociálními partnery novelizujeme zákoník práce s cílem zvýšit flexibilitu ve vztazích zaměstnanec–zaměstnavatel a prohloubíme princip „co není zakázáno, je povoleno“.<br>Termín: 30. 6. 2008 * Zvážíme možnost jednorázových jednoletých daňových prázdnin pro živnostníky (OSVČ).<br>Termín: 30. 6. 2007 * Zavedeme systém „superhrubé“ mzdy. Za hrubou mzdu bude považována současná hrubá mzda plus odvody na zdravotní a sociální pojištění placené zaměstnavatelem.<br>Termín: 30. 6. 2007 * Součástí každé nové nebo novelizované právní normy bude analýza dopadů na podnikatelské prostředí. * Národní programy podpory MSP přehodnotíme v souvislosti s náběhem nového operačního programu.<br>Termín: 30. 6. 2007 * Investiční pobídky se stanou nástrojem regionální politiky, především ve strukturálně postižených oblastech, v zájmu zvýšení podílu moderních technologií. Důraz bude kladen na nastavení rovných podmínek pro domácí a zahraniční podnikatele a na podporu revitalizace starých průmyslových objektů (brownfields).<br>Termín 31. 12. 2007 * Připravíme a pokud možno i zrealizujeme privatizaci ČSA, Letiště Praha a České pošty. Posoudíme částečnou privatizaci Českých drah. Bude rozhodnuto o optimálním zapojení hodnoty ČEZ do důchodové reformy.<br>Termín: průběžně * Provedeme revizi legislativy a pravomocí regulačních úřadů v zájmu zvýšení konkurenčního prostředí v síťových odvětvích.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Provedeme audit systému podpory výzkumu a vývoje.<br>Termín: 30. 6. 2008 === 3. Reforma důchodů a sociálního systému === V posledních letech došlo k neuvěřitelnému nárůstu sociálních výdajů. Ty se od roku 1999 zvýšily o více než 70 % a v roce 2007 budou proti roku 2006 vyšší o 70&nbsp;mld.&nbsp;Kč. Tuto explozi sociálních výdajů je nezbytné zastavit. Sociální systém musí pracovat ve prospěch těch skutečně sociálně potřebných a vést k přirozenému požadavku, že pracovat se musí vyplatit, a systém sociálních dávek bude mít vyšší adresnost, účinnost a transparentnost. * Mandatorní sociální výdaje se budou vyvíjet tak, aby schodky veřejných financí dosáhly v roce 2008 3,0 %&nbsp;HDP, v roce 2009 2,6 %&nbsp;HDP, v roce 2010 2,3 %&nbsp;HDP a celkové mandatorní výdaje byly v roce 2010 nižší než 50 % státního rozpočtu.<br>Termín: průběžně * Zrušíme pohřebné.<br>Termín: 30. 6. 2007 * Prosadíme spravedlivou změnu podmínek poskytování sociálního příplatku, včetně zvýšení jeho adresnosti.<br>Termín: 30. 12. 2007 * Snížíme porodné.<br>Termín: 30. 6. 2007 * Zrušíme „pastelkovné“.<br>Termín: 30. 6. 2007 * Zavedeme jasná a srozumitelná pravidla aktivní politiky zaměstnanosti, která bude směřována k těm, kdo jsou na trhu práce znevýhodněni.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Zavedeme vícerychlostní flexibilní rodičovskou a mateřskou s degresivní platbou v průběhu let a s omezením do tří let věku dítěte, včetně podpory rozvoje služeb pro rodiny a péče o děti do tří let.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Vyhodnotíme systém ochrany před hmotnou nouzí a vazbu výplaty finančních částek ze sociálního systému na povinnost rekvalifikace, veřejně prospěšných prací a účasti v projektech dalšího vzdělávání.<br>Termín: 30. 6. 2008 * Odstraníme demotivaci k výdělku způsobenou skokovými hranicemi pro příjem sociálních dávek (čistá mezní míra zdanění bude maximálně lineární).<br>Termín: 31. 12. 2009 * Odložíme účinnost schváleného systému sociálního úrazového pojištění o jeden rok a vytvoříme nový systém bez zatížení státního rozpočtu.<br>Termín: 30. 6. 2008 Hlavní prioritou bude zahájení důchodové reformy, která bude vycházet ze široké shody demokratických politických sil a zajistí dlouhodobou finanční stabilitu celého důchodového systému. Změny v důchodovém systému budou postaveny na zachování mezigenerační solidarity, zvýšení individuální odpovědnosti a podpory rodin s dětmi. * První etapa důchodové reformy:<br>parametrické změny průběžného systému, včetně pokračování ve zvyšování důchodového věku na 65&nbsp;let, prodloužení minimální délky doby pojištění na 35&nbsp;let, zavedení maximálního vyměřovacího základu (stropů) pro pojistné, zavedení pásma pružného věku pro odchod do důchodu a dalších úprav ve smyslu předběžné dohody ze začátku roku 2006.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Druhá etapa důchodové reformy: ** oddělení majetku akcionářů a klientů u systému dobrovolného důchodového připojištění, včetně možnosti poskytovat různě zaměřené penzijní plány včetně garantovaných, ** zvýšení motivace k vyšším příspěvkům, vyšší participaci zaměstnavatelů a podpora čerpání doživotních penzí z připojištění, ** vytvoření rezervního důchodového fondu a zřízení samostatné kapitoly státního rozpočtu pro financování důchodového pojištění, ** v souvislosti s ekologickou daňovou reformou vyřešení propojení s financováním důchodů a snížení sazby pojistného v rozsahu výnosu ekologických daní, ** minimální příjmy důchodců ve výši životního minima budou garantovány.<br>Termín: 30. 6. 2008 * Třetí etapa důchodové reformy: případné vytvoření dalšího dobrovolného spořicího pilíře důchodového systému založeného na možnosti opt-out.<br>Termín: 30. 6. 2009 * Změníme systém nemocenské: zavedení třídenní karenční lhůty, snížení procentní sazby pro výši náhrady mzdy a nemocenských dávek, zavedení redukce denního vyměřovacího základu do první redukční hranice, pro firmy do 50 zaměstnanců s možností volby systému nemocenské.<br>Termín: 31. 12. 2007 === 4. Reforma zdravotnictví === Vláda považuje ekonomickou stabilizaci, modernizaci a další rozvoj systému zdravotního zabezpečení občanů, založeného zejména na veřejném zdravotním pojištění, za jednu ze svých základních programových priorit. Cílem vlády je zajistit dostupnou a kvalitní péči pro občany na principu skutečné solidarity v rámci mantinelů ústavního nároku na bezplatnou zdravotní péči, možností veřejného zdravotního pojištění a ekonomické úrovně země. Za tímto účelem bude vláda podle vzoru přípravy důchodové reformy iniciovat veřejnou diskusi o transformaci českého zdravotnictví a vznik expertní komise řízené nezávislým koordinátorem (obdoba Bezděkovy komise), která připraví strategický plán zásadní transformace českého zdravotnictví a přispěje k dosažení politického konsenzu při jeho prosazení. Předtím je však potřeba udělat nezbytné institucionální a legislativní změny na základě následujících principů: ==== Zachování solidárního financování zdravotnictví ==== * Zásadním pilířem bude rozvoj systému veřejného zdravotního pojištění s posílením autonomie a konkurence zdravotních pojišťoven. * Budeme řešit financování péče na rozhraní zdravotního a sociálního systému. * Zdravotnictví bude považováno za jednu z priorit v rámci operačních programů na využití strukturálních fondů EU. * Umožníme nakupování zdravotní péče zdravotními pojišťovnami v korunách. ==== Posílení postavení pacienta ve zdravotním systému na principu skutečné solidarity zdravých s nemocnými ==== * Budou definovány nepodkročitelné parametry časové a geografické dostupnosti zdravotní péče pro každého občana. * Občané budou mít přehled o tom, kolik peněz pojišťovně odvádějí a kolik a na co z pojištění čerpají, prostřednictvím osobních zdravotních účtů. * Podpoříme motivaci občanů k zodpovědné spotřebě zdravotní péče – mj. zavedením regulačních poplatků za recept, den hospitalizace, návštěvu pohotovosti a návštěvu ambulantního specialisty. Současně bude stanoven maximální roční limit finanční spoluúčasti občanů. * Občané budou pomocí bonusů motivováni ke zdravému životnímu stylu. ==== Posílení rovné soutěže zdravotnických zařízení a postavení lékařů ==== * Prosadíme rovnoprávné postavení zdravotnických zařízení bez ohledu na jejich vlastnictví a právní formu – dojde ke zrušení tzv. zákona o neziskových nemocnicích. * Zvýšíme podporu medicínského pre- i postgraduálního vzdělávání, vědy a výzkumu, zprůhledníme jednotlivé finanční toky. * Vzniknou univerzitní nemocnice a univerzitní výzkumná centra – dojde k odstranění dvojkolejnosti řízení a k zavedení transparentního vícezdrojového financování (za zdrav. péči, výuku a výzkum). ==== Provedení transformace zdravotních pojišťoven a rozsahu zdravotního pojištění ==== * Dojde k transformaci zdravotních pojišťoven na novou právní formu – akciové společnosti – s odpovědností i motivací k hospodárnému chování, jasným pravomocem a odpovědnosti managementu, transparentnosti účetnictví a s dodatečnými omezeními určenými zákonem, na obdobné bázi regulace fondů důchodového připojištění. * Dojde k vytvoření nezávislého regulátora – účinného dohledu nad finančním zdravím, fungováním zdravotních pojišťoven, dodržováním zdravotního pojistného plánu a zajištěním dostupnosti zdravotní péče. * Bude definováno jasné vymezení nároku na zdravotní péči garantovanou veřejným zdravotním pojištěním na základě čl.&nbsp;31 Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o biomedicíně. * Bude umožněn výběr i jiného než standardního rozsahu zdravotního pojištění, včetně pojistných produktů s vyšší spoluúčastí, a bude uskutečněna příprava na případné zavedení zdravotního spoření s podporou státu. * Bude legalizována možnost oficiálně si připlatit na nadstandardní péči nebo uzavřít na tuto péči připojištění. * V zájmu vytvoření podmínek zamezujících zneužívání budou v budoucnu informačně propojeny systémy zdravotního a nemocenského pojištění. ==== Zavedení transparentní a efektivní úhrady léků a zdravotnických prostředků ==== * Zákonem bude zaveden efektivní a transparentní proces stanovování maximálních cen a úhrad z prostředků veřejného zdravotního pojištění v gesci Ministerstva zdravotnictví ČR. ==== Podpora zdraví a další role státu a samospráv ve zdravotnictví ==== * Bude zaveden jednotný způsob financování zdravotnické záchranné služby a zákonem bude upřesněna její role v integrovaném záchranném systému ČR. * Bude zvýrazněna podpora prevence jako důležité součásti zdravotní péče v plně hrazené části systému. Současně bude kladen důraz na snížení spotřeby legálních návykových látek (tabák, alkohol) a na podporu zdravého životního stylu. Prioritní legislativní změny uskutečňující uvedené kroky a principy: * Zákony o transformaci zdravotních pojišťoven, vznik regulátora veřejného zdravotního pojištění (konec 2007 – počátek 2008) * Novelizace zákona 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění (2007) * Zákon o univerzitních nemocnicích a univerzitních výzkumných centrech (zákon 2007–2008 – transformace, 1.&nbsp;1.&nbsp;2009 – vznikají univerzitní nemocnice) * Zákon o zdravotnickém zařízení (II.&nbsp;pololetí 2007) * Novela zákona č.&nbsp;95/2004 o zdravotnických povoláních lékaře, zubního lékaře a farmaceuta (2008) * Novela zákona č.&nbsp;96, o nelékařských zdravotnických povoláních (2008) * Zákon o zdravotní péči (2008) * Zákon o zdravotnické záchranné službě (II.&nbsp;pololetí 2007, platnost 1.&nbsp;1.&nbsp;2008) * Novela zákona č.&nbsp;379/2005&nbsp;Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami (konec 2007 – I.&nbsp;pololetí 2008) === 5. Doprava === * Víkendové omezení provozu vozidel nad 7,5&nbsp;tuny:<br>Předložíme Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o provozu na pozemních komunikacích, který omezí jízdy vozidel nad 7,5&nbsp;tuny celoročně v pátek odpoledne, v sobotu dopoledne, v neděli odpoledne a během státních svátků. Přesná doba trvání omezení během jednotlivých dnů bude určena na základě výsledků činnosti pracovní skupiny složené ze zástupců koaličních stran, Ministerstva dopravy, Policie&nbsp;ČR, Asociace krajů, Svazu měst a obcí, dopravců a odborné veřejnosti, která formuluje svá doporučení do 28.&nbsp;2.&nbsp;2007. Zároveň bude přehodnocen systém vydávání výjimek ze zákazu jízdy podle §&nbsp;43 odst.&nbsp;5 tak, aby byl zachován efekt omezení jízdy požadovaný zákonem.<br>Termín: 1. 1. 2008 (vstup novely zákona v platnost) * Předložíme Poslanecké sněmovně návrh novely zákona č.&nbsp;56/2001&nbsp;Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, která odstraní hlavní nedostatky stávajícího systému dohledu nad stanicemi technické kontroly a emisního měření vozidel.<br>Termín: 30. 9. 2007<br>(Poznámka: Termín je možné posunout na 31.&nbsp;12.&nbsp;2007.) * Vypracujeme program podpory kombinované dopravy a program výstavby veřejných logistických center s veřejnou podporou.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Urychlíme přípravu výstavby vysokorychlostních tratí, projednáme jejich napojení na evropskou železniční síť a zajistíme efektivní propojení se stávající železniční sítí ČR pro využití VRT v dálkové vnitrostátní dopravě.<br>Termín: 31. 6. 2008<br>(Kontinuální proces, termín 31.&nbsp;6.&nbsp;2008 je chápán jako první milník přípravy.) * Budeme postupně vyrovnávat regulační podmínky pro působení jednotlivých dopravních odvětví, a to při respektování potřeb rozvoje dopravního podnikání a konkurence na dopravním trhu. Výši úhrady za železniční dopravní cestu budeme postupně snižovat tak, jak to umožní rozpočtová omezení. Uplatníme koncepci elektronického mýta na základě kombinace mikrovlnné a satelitní technologie. Vláda zavede mýtné pro vozidla nad 3,5&nbsp;tuny, zpoplatní všechny silnice spravované státem a povede jednání s kraji s cílem rozšířit zpoplatnění také na jimi spravovanou síť silnic II. a případně i III.&nbsp;třídy při logickém zohlednění sociálních a ekonomických podmínek. Sazby mýtného budou diferencovány podle emisních parametrů vozidla v maximální míře, kterou umožňuje legislativa EU.<br>Termín 1: 1.&nbsp;1.&nbsp;2008 (zpoplatnění vozidel nad 3,5&nbsp;tuny)<br>Termín 2: 1.&nbsp;1.&nbsp;2009 (zpoplatnění všech silnic ve správě státu) * Za základní priority výstavby dopravní infrastruktury pokládáme potřebu propojení ČR s evropskou dopravní sítí, podporu rozvoje podnikání a dopravní obslužnosti v ČR a minimalizaci škodlivých vlivů na životní prostředí. Vláda vypracuje harmonogram výstavby dopravní infrastruktury, určí priority jednotlivých staveb dle jejich dopravního a ekonomického přínosu a vlivu na životní prostředí a na základě těchto podmínek zajistí potřebné rozložení investic do všech druhů dopravy (železniční, silniční, letecká a vodní) s upřednostněním budování silničních obchvatů obcí před stavbou nových úseků dálnic a rychlostních silnic. Přednostně budou realizovány stavby rozestavěné (při maximální snaze všech stran k možným kompromisům v otázkách životního prostředí).<br>Termín: 30. 8. 2007 * Budeme usilovat o maximální využití evropských fondů podporou všestranné připravenosti dopravních projektů a zajištěním potřebného národního spolufinancování. Budeme účelně kombinovat prostředky EU, zdroje veřejného sektoru (rozpočtové prostředky, mýtné, spotřební daň atd.), financování formou úvěrů a dluhopisů v mezích daných rozpočtovou politikou a soukromé zdroje. Specifickou právní úpravou umožníme rozvoj veřejně-soukromých partnerství (PPP) v dopravě. * Posílíme finanční zdroje pro podporu obnovy vozidlového parku veřejné dopravy, zejména dopravy kolejové. Podpora bude minimálně ve stejné výši, jaká byla schválena předcházející vládou (viz vládní dokument Dopravní politika ČR 2005–2013), a v souladu s připravovaným zákonem o veřejné dopravě. Tento dotační program bude přístupný všem dopravcům za rovných podmínek. Podmínky podpory budou zvýhodňovat pořizování vozidel s nízkými emisemi a vozidel elektrické trakce. Vláda bude hledat prostředky pro navýšení rozpočtu programu obnovy vozidlového parku veřejné dopravy v rámci státního rozpočtu na rok 2007. * Přizpůsobíme záměry zvyšování plavebních parametrů na labské vodní cestě vývoji plavebních parametrů navazující vodní cesty v Německu a budeme respektovat požadavky na ochranu přírody, k níž je ČR vázána legislativou Evropských společenství. * Dokončíme transformaci Českých drah vytvořením holdingové struktury společností specializovaných na jednotlivé segmenty, zejména na nákladní a osobní dopravu, s možností vstupu strategických partnerů do těchto společností. Výstavba a údržba železniční infrastruktury a tvorba jízdního řádu budou soustředěny ve Správě železniční dopravní cesty. Budou zajištěny podmínky pro rovné konkurenční prostředí na železnici. Letiště Praha bude transformováno na akciovou společnost s možností vstupu strategického partnera. Vláda stabilizuje České aerolinie a připraví podmínky pro prodej zbývajícího státního podílu.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Předložíme Poslanecké sněmovně návrh zákona o veřejné dopravě, který zajistí provázanost dopravy na celostátní, krajské a místní úrovni, odstraní současné legislativní rozdíly mezi autobusovou a železniční dopravou, posílí pravomoci objednavatele dopravních výkonů ve veřejném zájmu a legislativně upraví postavení koordinátorů integrovaných dopravních systémů. Účinnou podporou veřejné dopravy zajistíme její konkurenceschopnost vůči dopravě individuální.<br>Termín: 31. 8. 2007 * Vláda bude usilovat o zvýšení bezpečnosti silniční dopravy. Po prvním roce fungování nového zákona o provozu na pozemních komunikacích jeho účinky zhodnotí a na jeho základě předloží případnou novelu, konzultovanou napříč politickým spektrem a s odbornou veřejností. Bez ohledu na tento postup vláda přímo či prostřednictvím poslaneckého návrhu okamžitě připraví „technickou novelu“ tohoto zákona, která odstraní zjevné dílčí nedostatky, které již ukázala praxe. Dále vláda zlepší vymahatelnost jednotlivých ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích. * Zaměříme se na komplexní dosažení předpokladů pro úspěšné završení kandidatury na umístění dozorčího úřadu Galileo do České republiky a zhodnotí druhotně z nich vyplývající efekty na zvýšení technologické konkurenceschopnosti průmyslu se zřetelem na malé a střední podniky. === 6. Energetika a klima === ==== Obnovitelné zdroje energie ==== * Podpoříme využití obnovitelných zdrojů energie na výrobu tepla tak, aby cenové rozdíly jednotlivých zdrojů nebyly výrazně vyšší než v současnosti. Zjednodušíme povolovací proces pro zařízení využívající obnovitelné zdroje energie. Prostředky z operačního programu Životní prostředí určené na obnovitelné zdroje energie investujeme zejména do dvou cílených dotačních programů: do snadno přístupného programu nárokových dotací pro jejich instalace v obytných budovách a do programu podpory energeticky soběstačných obcí. Stropem těchto výdajů budou dané prostředky strukturálního fondu.<br>Termín: 31. 12. 2007 ==== Energetická efektivita ==== * V nové energetické koncepci stanovíme cíl snížení energetické spotřeby české ekonomiky na jednotku HDP o 40 % do roku 2020, a zajistíme tak její vyšší konkurenceschopnost. Vláda připraví novelu zákona o hospodaření s energií, v němž zpřísní požadavky na nové i rekonstruované domy v souladu s požadavky EU tak, aby se nízkoenergetický standard stal běžným u většiny budov. Přijmeme závazné standardy energetické účinnosti pro autorizaci nových a rekonstruovaných energetických zdrojů, které budou odpovídat evropským kritériím nejlepší dostupné technologie (BAT). Vláda navrhne nové národní standardy energetické účinnosti elektrospotřebičů.<br>Termín: 31. 12. 2008 ==== Ochrana klimatu ==== * Vypracujeme konkrétní plán opatření, která budou snižovat emise našich skleníkových plynů. I v Evropské unii budeme aktivně prosazovat opatření k účinné ochraně klimatu. Z výnosů prodeje emisních kreditů v mezinárodním emisním obchodování budeme financovat program nárokových grantů na úspory energií v bytových a rodinných domech, administrativních a veřejných budovách.<br>Termín: 31. 12. 2007 ==== ČEZ, uhlí a jádro ==== * Privatizaci společnosti ČEZ budeme směřovat tak, aby v České republice vznikl diverzifikovaný, konkurenci podporující trh s elektřinou. Zachováme územní limity těžby hnědého uhlí. Nebudeme plánovat a podporovat výstavbu nových jaderných bloků. Vláda na základě konsenzu všech tří politických stran zúčastněných na této dohodě zřídí nezávislou odbornou komisi k posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém horizontu. Zrušíme omezenou odpovědnost provozovatelů jaderných reaktorů za případné škody tak, aby platili tržní pojistné stejně jako v jiných průmyslových odvětvích. Další kroky ve vyhledávání hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva budeme činit transparentně, nepřekročitelným kritériem bude souhlas dotčených obcí.<br>Termín: průběžně, výstupy komise a omezení odpovědnosti do 31.&nbsp;12.&nbsp;2007 === 7. Právní stát, bezpečnost, veřejná kontrola, protikorupční opatření a lidská práva === ==== Reforma regulační a administrativní zátěže a boj proti korupci ==== Česká republika musí učinit zásadní krok ke zvýšení své konkurenceschopnosti mimo jiné zvýšením efektivity výkonu veřejné správy. Kompetence státu na centrální úrovni i na pověřených samosprávních úřadech musí být vykonávány transparentně a hospodárně. Veřejná správa musí být skutečnou službou občanům. Vláda bude důsledně usilovat o snižování nadbytečných regulací a byrokratické zátěže. Provede stabilizaci existující sítě územní veřejné správy a zahájí důslednou procesní a organizační analýzu výkonu jednotlivých agend. Pro zvýšení efektivity a transparentnosti ve veřejné správě bude vláda prosazovat zavádění nástrojů elektronické komunikace. Cílem je vytvořit podmínky pro vznik základních registrů veřejné správy, zajištění dostatečně kapacitní a bezpečné komunikační infrastruktury a univerzálních kontaktních míst pro asistovanou službu občanům. * Připravíme právní úpravu, která by sjednotila pravidla pro realizaci veškerých výdajů z veřejných rozpočtů tak, aby byly uskutečňovány na základě jednotného principu a transparentních procesních pravidel, která budou důsledně omezovat prostor pro korupci, klientelismus a protekcionismus.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Prosadíme schválení novely zákona o veřejných zakázkách a souvisejících právních předpisů tak, aby byla zejména zavedena důsledná povinnost transparentního, veřejného zadávání veřejných zakázek elektronickou formou i u podlimitních zakázek. To vše také pro právnické osoby s většinovou majetkovou účastí státu nebo samosprávy.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Připravíme novely právních předpisů tak, aby veškeré údaje a informace o rozhodování a činnosti orgánů veřejné správy a subjektů, které jsou zřizovány nebo ovládány státem nebo územně samosprávním celkem (včetně dceřiných společností), byly veřejnosti přístupné s výjimkou státního tajemství.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Prosadíme integraci všech zveřejňovaných a veřejně přístupných informací ve veřejné správě na jedno centrální místo, např. portál veřejné správy.<br>Termín: průběžně * Dokončíme převod kompetencí z centrální úrovně na územněsamosprávné celky a územní reformu ve zbývajících agendách doposud vykonávaných ústředními správními úřady.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Provedeme nezávislé procesní a organizační audity nejvýznamnějších agend státní správy s cílem je zjednodušit a zprůhlednit.<br>Termín: 30. 9. 2007 * Prostřednictvím zákona o veřejné službě (státní službě) bude určena hranice mezi politicky obsazenými a úřednickými místy ve státní správě a samosprávě a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy.<br>Termín: 30. 6. 2008 * Prosadíme schválení zákona o některých opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy souvisejících se zrušením Ministerstva informatiky ČR a změny některých zákonů, včetně novelizace autorského zákona.<br>Termín: 30. 6. 2007 * Zpřísníme pravidla pro zakládání dceřiných firem podniků většinově vlastněných státem či samosprávou tak, aby privatizace státního nebo samosprávního majetku mohla proběhnout jen se souhlasem obce, kraje nebo státu.<br>Termín: 31. 9. 2009 * Posílíme vymahatelnost náprav závěrů NKÚ a rozšíření kompetencí ÚOHS ve věcech výběrových řízení ve veřejném sektoru s cílem zajistit jejich účinnější kontrolu.<br>Termín: 31. 12. 2009 * Upravíme právní prostředí tak, aby zastupitelé nominovaní do orgánů s majetkovou účastí obce, kraje a státu byli povinni informovat o výši odměn a požitků získaných v souvislosti se svým členstvím v těchto orgánech.<br>Termín: 31. 12. 2008 * Zahájíme revize veškerých procesních předpisů, které jsou používány v rámci výkonu jednotlivých správních agend, na jejichž základě budou moci být vytvořena univerzální procesní pravidla s minimem odchylek a výjimek.<br>Termín: 30. 6. 2008 * Připravíme zákon o legislativních pravidlech, který zprůhlední proces přijímání nových právních předpisů, sjednotí a zprůhlední legislativní proces, zapojí veřejnost do tvorby právních předpisů, včetně zavedení povinného zpracování analýzy regulačních a administrativních dopadů právního předpisu především na oblast veřejných rozpočtů a vzniku potencionálního rizika korupce.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Přijmeme legislativní nástroje vedoucí k zavedení povinnosti pravidelného ověřování opodstatněnosti a adekvátnosti každé regulace ve všech oblastech výkonu státní moci.<br>Termín: 31. 3. 2007 * Zřídíme Radu vlády pro rozvoj informační společnosti jako strategický a koncepční orgán státu v této oblasti.<br>Termín: 31. 1. 2007 * Vytvoříme univerzální místo (CZECH POINT) pro fyzické a právnické osoby, kde bude možné z jednoho místa činit veškerá podání vůči orgánům veřejné správy, získávat veškeré ověřené údaje vedené v dostupných centrálních registrech a evidencích a získávat informace o průběhu všech řízení, které jsou s danou osobou či o jejích právech a povinnostech orgány veřejné moci vedeny.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Prosadíme schválení obecného zákona, který umožní vytvoření centrálních registrů veřejné správy tak, aby bylo možné bezpečné sdílení dat orgány veřejné moci a zároveň byl občanům umožněn oprávněný přístup k údajům vedeným v těchto registrech.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Prosadíme schválení zákona o elektronické komunikaci ve veřejné správě, který zrovnoprávní formu listinnou s formou elektronickou, umožní bezpečnou komunikaci jak mezi občany a úřady, tak mezi úřady samotnými a povede k elektronizaci procesů ve veřejné správě včetně vedení elektronických spisů.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Realizujeme koncepci zajištění jednotné komunikační infrastruktury veřejné správy založené na závazné účasti všech orgánů vykonávajících pravomoci státu.<br>Termín: 31. 12. 2008 * Důsledně realizujeme strategii vlády v boji proti korupci<br>Termín: průběžně dle harmonogramu * Připravíme právní opatření regulující lobbing včetně transparentnějšího systému registrace lobbistů.<br>Termín: 31. 12. 2008 * Zachováme stávající úroveň účasti veřejnosti na rozhodování v oblasti životního prostředí s tím, že rozhodovací procesy budou zpřesněny tak, aby nedocházelo k neopodstatněným průtahům v řízení. ==== Reforma bezpečnostních složek, policie a jejich kontrolních orgánů ==== Úspěšný boj proti trestné činnosti v sobě musí zahrnovat potírání závažné trestné činnosti a hospodářské a drobné kriminality, která stále více zasahuje do života každého občana. Nezbytným předpokladem pro realizaci tohoto cíle je kvalitní práce Policie ČR. Ta je postavena na optimální organizační struktuře, systému řízení, odpovídajícím materiálně-technickém a finančním zajištění. S ohledem na nezbytnost čelit nejnovějším výzvám musí být Česká republika schopna zajistit ochranu svých občanů před stále více rostoucím rizikem teroristických útoků, hrozeb mezinárodního organizovaného zločinu, ohrožení kritické infrastruktury a napadení informačních a komunikačních systémů. Klíčovým prvkem v boji proti těmto hrozbám je dobře fungující a efektivně působící systém zpravodajských služeb. Neméně důležitá je připravenost ČR čelit stále častějším přírodním katastrofám, technologickým haváriím a jiným mimořádným a krizovým situacím důsledným uplatňováním a rozvojem integrovaného záchranného systému. Jednou ze základních priorit vlády je boj proti korupci. Efektivní boj proti korupci vychází ze strategie vlády v boji proti korupci na období 2006–2011. * Provedeme reformu Policie&nbsp;ČR ve čtyřech fázích, zahrnujících vymezení zadání reformy, legislativní přípravu, organizační přípravu a vlastní realizaci.<br>Termín: 31. 12. 2008 * Zajistíme nezávislou kontrolu Policie&nbsp;ČR vyjmutím policejní inspekce z gesce MV&nbsp;ČR.<br>Termín: 30. 6. 2008 * Vytvoříme kriminální úřad zahrnující vyšetřování zvlášť závažné kriminální činnosti.<br>Termín: 30. 6. 2008 * Průběžnou součástí všech fází procesu reformy Policie&nbsp;ČR bude zajištění podmínek pro zlepšení materiálně-technického vybavení služeben Policie&nbsp;ČR s cílem zlepšení pracovních podmínek pro policisty a současně pro poskytnutí kvalitních služeb, pomoci a ochrany občanům.<br>Termín: 2006–2010 * Prosadíme schválení právní úpravy zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku.<br>Termín: 31. 12. 2008 * Prosadíme schválení právní úpravy nového systému činnosti zpravodajských služeb.<br>Termín: 31. 12. 2008 ==== Lidská práva ==== * Implementací evropských antidiskriminačních směrnic připravíme právní a institucionální změny tak, aby právní řád poskytoval prostředky k vynucení dodržování zákazu diskriminace. Veřejný ochránce práv bude pověřen působností v oblasti rovného zacházení.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Vytvoříme agenturu, která bude zajišťovat komplexní služby při předcházení sociálnímu vyloučení a jeho odstraňování a zefektivní čerpání a zabrání zneužívání sociální podpory.<br>Termín: 30. 6. 2007 * Zpřesníme definici a vymezení podpory v oblasti sociálního bydlení a rozšíření finanční podpory obcí v oblasti sociálního bydlení s důrazem na odpovědnost obcí.<br>Termín: 31. 12. 2007 ==== Volební systém, justice, posílení prvků přímé demokracie: ==== * Upravíme volební systém tak, aby garantoval vyšší míru proporcionality (Hagenbach-Bischoff) a garantoval vítězi voleb tzv. volební prémii v rámci přerozdělení mandátů v druhém skrutiniu, o jejíž podobě bude vedena diskuse.<br>Termín: 31. 12. 2008 * Podpoříme možnosti vypsání všelidového referenda, a to vždy k předem jasně definovaným otázkám.<br>Termín: průběžně * Zahájíme diskusi o změně Ústavy ČR tak, aby umožňovala přímou volbu prezidenta republiky.<br>Termín: ihned * Otevřeme diskusi o přímé volbě starostů a reformě samosprávy.<br>Termín: 31. 12. 2007 * Prosadíme opatření, která povedou k rychlejšímu a kvalitnějšímu rozhodování soudů, zejména zjednodušením procesních předpisů, změnou zákona o soudech a soudcích (posílení kárné odpovědnosti, kariérní řád), personálním auditem justice a stanovením pořádkových lhůt pro rozhodování soudů.<br>Termín: 2007–2010 * Zvážíme možnosti zjednodušení nabývání dvojího státního občanství.<br>Termín: 31. 12. 2007 === 8. Evropská unie, mezinárodní spolupráce a bezpečnost === Zavazujeme se k aktivní, realistické a praktické zahraniční politice respektující naši geografickou a geopolitickou realitu, projevující však i dostatek tvořivosti a ofenzivního jednání, například při obhajobě lidských práv. Chceme přispět k takové podobě institucí a politik EU, jaká bude odpovídat novým výzvám 21.&nbsp;století a jaká zajistí, že půjde o projekt úspěšný. Proto se aktivně zúčastníme diskuse o budoucí podobě EU s cílem nalézt integrační model umožňující přiblížit EU občanům a reagující na výzvy spojené s rozšiřováním EU. ==== České předsednictví EU ==== Vstupem do EU získala ČR příležitost stát se aktivním spolutvůrcem evropské politické agendy. Předsednictví ČR v Radě EU je významným nástrojem, jak tuto příležitost naplnit. Dobu zbývající do zahájení našeho předsednictví využijeme ke zvolení dlouhodobých cílů a stylu vystupování v EU, a to prostřednictvím priorit, kterým se ČR hodlá věnovat, případně je úspěšně prosazovat. Priority, které si pro výkon svého předsednictví zvolíme, by měly: * vycházet z dlouhodobých principů české zahraniční politiky, * stavět na tématech, v nichž je ve srovnání s ostatními členskými státy ČR aktivní, * zvýšit prestiž ČR v EU i ve světě, * být srozumitelné domácí veřejnosti, * obsahovat jasná politická sdělení. Při stanovování našich priorit budeme vycházet z realistického odhadu možností ČR. Chceme EU otevřenou a srozumitelnou lidem, zbavenou byrokratické zátěže, globálně konkurenceschopnou, a to při zachování jejího sociálního a ekologického rozměru. Vláda stanoví v dostatečném časovém předstihu priority předsednictví, připraví rozpočet a harmonogram přípravy a průběhu předsednictví, připraví komunikační a informační systém včetně způsobu propagace a prezentace českého předsednictví. Vláda vytvoří předpoklady pro lepší koordinaci evropské politiky ČR a stanoví institucionální mechanismy pro zapojení dalších správních úrovní státu (kraje, obce), podnikatelské sféry a nevládních a vzdělávacích organizací do přípravy předsednictví. ==== Reforma společné zemědělské politiky ==== Snahou ČR by mělo být v návaznosti na francouzské předsednictví vést diskusi o SZP jako jedné z výdajových stránek evropského rozpočtu. Vyhodnocení SZP a případná následná rozhodnutí Evropské rady v tomto směru budou de facto začátkem negociací o principech a formě následující finanční perspektivy EU. ČR by měla akcentovat následující body: * Vyhodnocení aktuálního dopadu jednání WTO na zemědělství v EU a nezbytné reformní kroky SZP, a to rovněž v souvislosti se subvenční politikou v celosvětovém měřítku. * Revize výdajů společné zemědělské politiky. * Omezení negativních dopadů SZP na rozvoj světového trhu se zemědělskými komoditami, a to zejména s ohledem na diskriminační důsledky SZP na převážně zemědělsky orientované země třetího světa. ==== Revize rozpočtu ==== V návaznosti na závěry Evropské rady by měla být na rozmezí let 2008–2009 započata diskuse o revizi rozpočtu. Vzhledem k tomu, že ČR se v průběhu nadcházející finanční perspektivy bude stále více blížit pozici čistého plátce do rozpočtu, jde o téma, na němž máme velký zájem. Bez diskuse o úpravách výdajové strany rozpočtu nelze předpokládat, že by byla zahájena diskuse o příjmové stránce rozpočtu. Téma zavedení nového autonomního zdroje financování rozpočtu se nejeví jako příliš reálné, a ČR proto nebude akcentovat zavedení přímých daní. ==== Odstraňování bariér ==== V průběhu roku 2006 plánuje Komise navrhnout revidovanou strategii vnitřního trhu na období 2007–2013, navazující na období 2003–2006. V rámci debaty na toto téma vykrystalizuje konkrétnější podoba aktivit i pro české předsednictví. ČR by například měla mít zájem na dořešení nedodělků ze směrnice o službách – zdravotních služeb, oblasti vysílání pracovníků, marketingu a reklamy –, ale i dořešení problematiky služeb veřejného zájmu a dokončení volného pohybu osob a pracovních sil. ==== Znalostní ekonomika a rozvoj IT ==== Každé předsednictví v první polovině roku se zabývá průběžným vyhodnocováním Lisabonského procesu s důrazem na rozvoj znalostní ekonomiky a IT. Nejinak tomu bude i během českého předsednictví a tato problematika bude nevyhnutelně jednou z priorit ČR. V rámci revidovaného koordinačního cyklu Lisabonské strategie se v první polovině roku 2009 bude rozbíhat nový tříletý cyklus. ==== Otázky justice a vnitra ==== Hlavní témata agendy justice a vnitra jsou v dlouhodobé perspektivě upravena víceletým Haagským programem (HP), který byl přijat Evropskou radou v prosinci 2004. Vzhledem jeho pětiletému intervalu bude rok 2009 obdobím, kdy budou vrcholit aktivity k dotažení cílů Haagského programu. Komunitarizace 3.&nbsp;pilíře je pro řadu členských států velmi citlivé a kontroverzní téma. Případné rozhodování v této věci by mělo být založeno na analýze účinnosti převodu dalších kompetencí v těchto oblastech. ==== Využívání evropských fondů pro období 2007–2013 ==== Pro přípravu nového období čerpání evropských fondů využijeme zkušeností z období 2004–2006, které jednoznačně vedou k závěru, že celý systém je příliš těžkopádný a byrokratický. Systém čerpání ex post sice umožňoval vyšší stupeň kontroly, ale na druhé straně omezoval přístup řady především menších žadatelů k evropským zdrojům. Budoucí období založíme na principu průběžného financování, omezování administrativní a byrokratické zátěže a na principu průhlednosti a předem jasně stanovených pravidel. * Dokončíme vyjednávání s EK o operačních programech na 2007–2013.<br>Termín: 30. 6. 2007 * Připravíme návrhy na zjednodušení a větší transparentnost systému rozdělování evropských fondů. Připravíme implementační dokumenty jednotlivých operačních programů, založené na výše uvedených principech.<br>Termín: 31. 3. 2007 * Vytvoříme přehledný a jednotný systém informování veřejnosti a představitelů veřejné správy o možnostech čerpání evropských fondů.<br>Termín: 30. 6. 2007 ==== Zahraniční a bezpečnostní politika ==== Soustředíme se na vybudování efektivního modelu ekonomické diplomacie jako jednoho ze základních prostředků české zahraniční politiky. V tomto rámci také jasně vymezíme a sjednotíme kompetence v oblasti marketingu a prezentace České republiky, podpory exportu, investic a cestovního ruchu. Podpoříme vytvoření sjednoceného a efektivního systému rozvojové a humanitární pomoci a spolupráce (termín: 03/2007). Budeme aktivně prosazovat liberalizaci světového obchodu, odstraňování bariér svobodné výměny zboží a služeb a dodržování ochrany duševního vlastnictví s tím, aby tyto kroky byly prováděny citlivě s ohledem na rozvoj nejzaostalejších zemí světa. V kontextu nových bezpečnostních hrozeb a rizik a z hlediska zajištění bezpečnosti České republiky považujeme euroatlantický bezpečnostní prostor za nedělitelný. Nezbytné je pro nás udržení a další rozvíjení transatlantické vazby mezi EU a USA. Hodláme plně využívat rámce NATO, zároveň podporujeme výraznější převzetí zodpovědnosti členů EU za společnou bezpečnost, aniž by došlo k narušení stávajícího bezpečnostního rámce. Podporujeme společný postup EU vůči jejímu nejbližšímu okolí a sousedům, který napomůže stabilitě a prosperitě těchto oblastí, a tudíž i stabilitě EU. Při budování profesionální Armády České republiky budeme dbát na kvalitu a efektivitu. Budeme prosazovat vyvážený rozvoj všech potřebných druhů vojsk s výrazným zaměřením na specializaci ozbrojených sil. Vláda se zasadí o zvýšení transparentnosti vývozu zbraní z ČR a prosadí povinnost ministerstva obrany předkládat zveřejňovanou zprávu o vývozu zbraní z ČR Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (termín: 31.&nbsp;12.&nbsp;2007). Budeme podporovat kroky, které vedou k nápravě všude tam, kde jsou lidé kráceni na základních lidských právech, zejména kroky vedoucí k osvobození obyvatel vězněných, či dokonce mučených pro politické nebo náboženské postoje. Budeme podporovat demokratizační procesy všude ve světě, zejména v Evropě a jejím blízkém okolí, jako výraz naší globální spoluzodpovědnosti. Budeme prosazovat, aby požadavek určitého standardu demokracie a dodržování lidských práv byl základním východiskem společné zahraniční a bezpečnostní politiky. === 9. Občan, rodina a společnost vzdělání a kultury === * Vytvoříme maximálně svobodný prostor pro aktivity občanů, spolků a neziskového sektoru. Svobodu slova považujeme za základní předpoklad pro fungování demokratické společnosti. Média vnímáme jako součást kultury. Zachováme duální systém elektronických médií. * Prosadíme změnu charakteru sociálně-právní ochrany dětí preferencí rodinné péče před péčí ústavní. Agenda sociálně-právní ochrany dítěte bude sjednocena pod jeden resort. * Vytvoříme podmínky pro posílení soudržnosti rodiny a mezigenerační solidarity v daňovém a sociálním systému. Umožníme větší flexibilitu mateřské a rodičovské dovolené a posílení role otce při péči o děti. Prosadíme větší možnosti flexibilních pracovních úvazků a zvýšíme motivaci zaměstnavatelů k zaměstnávání rodičů vychovávajících děti. Podpoříme zlepšení služeb pro rodinu, včetně péče o dítě nerodičovskou osobou. Zvláštní pozornost budeme věnovat zvýšení kvality života seniorů. * Zachováme bezplatné základní a střední vzdělání ve standardním rozsahu. Zajistíme rovnost podpory vzdělání, které je veřejnou službou, bez ohledu na druh školy nebo jejího zřizovatele. Dokončíme rámcové vzdělávací programy a teprve v návaznosti na to postupně zavedeme státní maturity. * Budeme podporovat další rozvoj základních škol v malých obcích. Podpoříme alternativní vzdělávací programy, včetně programů zaměřených na integraci hendikepovaných, sociálně vyloučených a dětí se speciálními potřebami. * Vytvoříme podmínky pro větší zpřístupnění vysokoškolského vzdělávání a pro rozšíření nabídky studijních oborů. Snížíme sociální bariéru v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Navýšíme prostředky z veřejných zdrojů pro vzdělávání, vědu a výzkum. Nezavedeme školné, ale otevřeme diskusi o větším zapojení soukromých zdrojů do financování vysokých škol, vědy a výzkumu. * Prosadíme zvýšení podílu výdajů státního rozpočtu pro ministerstvo kultury postupně až na 1 % státního rozpočtu. Budeme věnovat zvýšenou pozornost památkové péči a péči o kulturní dědictví. Dokončíme narovnání vztahů mezi státem a církvemi, včetně smlouvy mezi Českou republikou a Vatikánem. == III. Principy koaliční spolupráce == # Smluvní strany se dohodly: ve vládě, která bude mít celkem 18 členů, bude uplatněno zastoupení ODS, KDU-ČSL a SZ v poměru 9&nbsp;:&nbsp;5&nbsp;:&nbsp;4 v rozdělení, jaké je uvedeno v příloze č.&nbsp;1 této smlouvy a jaké po vzájemné dohodě předloží pověřený premiér Mirek Topolánek prezidentu republiky. Vláda bude rozhodovat většinovým hlasováním. # Smluvní strany se zavazují, že po celé volební období budou postupovat jednotně a v plném počtu svých poslanců při hlasování o vyslovení důvěry či nedůvěry vládě a při jejím sestavení. # Smluvní strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolávání členů vlády. Pro každý takový krok bude předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany podává návrhy na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné strany. # Za koaličně dohodnutý se má takový vládní návrh a takové usnesení vlády, které podpoří alespoň polovina z přítomných ministrů z každé koaliční strany. # Strany se zavazují, že klíčové reformní kroky jsou připraveny spojit s otázkou vyslovení důvěry vládě. # Smluvní strany se zavazují, že vládní návrhy zákonů #* o státním rozpočtu, #* o daních a poplatcích, včetně zákonů na podporu jejich správy, #* s výrazným dopadem do veřejných rozpočtů, #* týkající se ochrany vlastnictví #: a zásadní rozhodnutí týkající se zahraniční a obranné politiky státu budou předloženy výlučně jako koaličně dohodnuté ve smyslu bodu&nbsp;2. # Nebude-li dosaženo koaliční dohody ve vládě, nastoupí mechanismy dohodovacího a smírčího řízení na úrovni K3 nebo K9 nebo koaliční rady. # Smluvní strany se zavazují, že budou na půdě obou komor Parlamentu podporovat přijetí koaličních vládních návrhů zákonů. Pozměňovací nebo doplňující návrhy ke koaličním vládním návrhům zákonů podpoří smluvní strany v obou komorách Parlamentu jen po vzájemné dohodě. Současně se zavazují, že případné iniciativní návrhy zákonů a pozměňující návrhy předkládané poslanci a senátory koaličních klubů anebo připojení se k iniciativě poslanců z jiných klubů budou předem konzultovány na úrovni předsedů klubů. Podmínkou pro jejich podporu bude dohoda smluvních stran. Není-li dohodnuto jinak, budou koaliční kluby při hlasování respektovat koaličně dohodnuté stanovisko vlády. Nedodržení tohoto pravidla je považováno za porušení koaliční smlouvy, které může vést až k vypovězení koaliční smlouvy. # Smluvní strany se zavazují, že budou naplňovat programové prohlášení vlády a tuto koaliční dohodu a účinně spolupracovat na přípravě všech exekutivních i legislativních opatření zásadní povahy, která budou předem konzultovat. Proto se zavazují, že budou dodržovat následující koaliční mechanismy: #* '''Jednání zástupců koaliční stran''' #** K3 – schůzka předsedů koaličních stran<br>Předsedové stran se scházejí na požádání předsedy kterékoliv z nich či na základě požadavků dalších koaličních orgánů. Termín dohodnou předsedové, zápis se zpravidla nepořizuje. #** K9 – schůzka zástupců vedení koaličních stran<br>Jednání svolává premiér zpravidla 1× za dva týdny. Delegaci koaliční strany tvoří předseda strany a dva další zástupci. Řeší aktuální i střednědobé úkoly. Přiměřeně řeší i personální záležitosti. Zápis se pořizuje. #** Koaliční rada<br>Toto jednání svolávají předsedové koaličních stran nejméně 2× do roka. Delegaci koaliční strany tvoří předseda strany, místopředsedové strany, generální sekretář (tam, kde je členem nejužšího stranického grémia) a předsedové parlamentních klubů. Kromě aktuálních úkolů řeší i dlouhodobé úkoly a perspektivy společného vládnutí. Zápis se pořizuje. Závěry koaličního summitu jsou zveřejněny formou tiskové zprávy. #* '''Spolupráce na úrovni Poslanecké sněmovny''' #** K6 – schůzka předsedů klubů + jednoho dalšího zástupce<br>Schází se pravidelně v úterý výborových a plenárních týdnů. Řeší aktuální úkoly související s programem schůze Poslanecké sněmovny, zabývají se i volbami jednotlivých parlamentních i neparlamentních orgánů.<br>K6 je zodpovědná za udržení plné účasti koaličních poslanců při všech důležitých hlasováních a volbách.<br>V průběhu jednání Poslanecké sněmovny probíhají schůzky předsedů klubů kdykoliv na požádání. #** K100 – setkání všech koaličních poslanců<br>Schází se na požádání kterékoliv koaliční strany, zpravidla před důležitým hlasováním v Poslanecké sněmovně. #* '''Senát'''<br>Ustanovení odstavce Spolupráce na úrovni Poslanecké sněmovny se pro Senát použije přiměřeně. #* '''Spolupráce odborných komisí'''<br>Odborné komise jednotlivých koaličních stran mezi sebou komunikují především při přípravě nových legislativních aktivit. Scházejí se na vyžádání kterékoliv koaliční strany. #* '''Spolupráce ministrů s výbory'''<br>Ministři iniciují zpravidla 2× do roka neformální setkání s koaličními poslanci příslušných výborů. Cílem je kromě řešení odborných úkolů i posílení koaliční komunikace (aby bez ohledu na stranickou příslušnost vnímali ministra jako „svého“ a naopak). # Koaliční strany předem deklarují, že koaliční vláda bude vládnout pouze za podmínky, že bude moci realizovat reformní program. S programovým prohlášením, vycházejícím z reformního programu, předstoupí před Poslaneckou sněmovnu i při hlasování o důvěře vlády. Pro případ nemožnosti prosazovat v Poslanecké sněmovně klíčové zákony naplňující programové prohlášení vlády koaliční strany využijí ústavních mechanismů pro rychlý přechod k volbám. Vláda předloží Poslanecké sněmovně po rozhodnutí, nejpozději však v souvislosti s projednáváním zákona o státním rozpočtu, vládní návrh zákona, se kterým spojí žádost o vyslovení důvěry (čl.&nbsp;44 odst.&nbsp;3 Ústavy) a hlasy svých poslanců zajistí, že tento vládní návrh zákona nebude v Poslanecké sněmovně projednáván po dobu tří měsíců od podání (čl.&nbsp;35 odst.&nbsp;1 písm.&nbsp;b Ústavy). Nebude-li schválen zákon o státním rozpočtu, nebo po rozhodnutí, a neprojedná-li ve lhůtě tří měsíců z vůle koalice PS shora uvedený vládní návrh zákona, koaliční vláda s podáním demise vyzve prezidenta republiky, aby Poslaneckou sněmovnu rozpustil a vyhlásil volby do Poslanecké sněmovny. # Bude-li kterákoli ze smluvních stran považovat některé z připravovaných legislativních nebo exekutivních aktů za věc zásadní povahy, má právo vyvolat o jejím řešení dohadovací nebo smírčí jednání. # Případné rozpory vyplývající z této smlouvy budou nejdříve řešeny dohadovacím nebo smírčím jednáním smluvních stran. Dohadovací jednání bude vedeno ohledně společného postupu smluvních stran ve věcech, které nebudou dostatečně řešeny programovým prohlášením vlády nebo touto koaliční smlouvou. Projednání sporné věci bude přerušeno do doby ukončení dohadovacího nebo smírčího jednání, nejdéle však na dobu jednoho týdne. === Závěrečná ustanovení === # Porušení závazků uvedených v této koaliční smlouvě bude považováno za důvod k jednostrannému odstoupení od této smlouvy, nejdříve však po neúspěšném smírčím jednání smluvní stran. # Všechny změny, doplňky nebo zrušení této smlouvy musí mít písemnou formu. # Tato smlouva byla vyhotovena ve třech vyhotoveních včetně tří příloh, která byla na důkaz souhlasu s jejím obsahem podepsána uvedenými zástupci koaličních politických stran a potvrzena usneseními poslaneckých klubů všech zúčastněných stran. Za Občanskou demokratickou stranu:<br> * předseda Mirek Topolánek<br> * místopředseda Petr Nečas<br> * předseda Poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř Za Křesťanskou a demokratickou unii – Československou stranu lidovou:<br> * předseda Jiří Čunek<br> * první místopředseda Roman Línek<br> * předsedkyně Poslaneckého klubu KDU-ČSL Vlasta Parkanová Za Stranu zelených:<br> * předseda Martin Bursík<br> * první místopředsedkyně Dana Kuchtová<br> * místopředsedkyně Džamila Stehlíková [[Kategorie:Politické dokumenty ČR]] siv7f8o57p5sdpzdec7tw7newqkna3y 0 15647 338959 260554 2026-09-23T06:20:57Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338959 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Sdělení okresní správy politické v Třebíči o sloučení města Třebíče, Židovské obce Třebíče a obce Podklášteří | LICENCE = PD CZ | AUTOR = neuveden | ZDROJ = SOA Třebíč, archiv města Třebíče, i. č. 1455 }} Okresní politická správa v Třebíči,<br /> dne 8. února 1925. Číslo: 5396/L. Správní komisi města Třebíče,<br /> a obecním radám v Třebíči - žid. obci jakož i na Podklášteří. Ministerstvo vnitra sdělilo výnosem ze dne 31. prosince 1924 číslo <math>\frac{88946/1924}{15}</math> následující: Podle přípisu předsednictva ministerské rady ze dne 30. prosince 1924, čís. 28.076 m.r. usnesla se vláda ve schůzi ministerské rady dne 23. prosince 1924, že povoluje podle ustanovení § 1. zákona ze dne 18. března 1921, čís. 117 Sb.z. a nař. ve znění zákonů ze dne 21. prosince 1922, čís. 406 Sb.z. a nař. a ze dne 21. prosince 1923, čís. 257 Sb.z. a nař. sloučení města Třebíče, Židovské obce Třebíče a obce Podklášteří v soud. a pol. okrese třebíčském v jednu místní obec pod názvem „Třebíč“ a to v mezích dosavadních jejich katastrů. Ohledně úpravy majetkových poměrů, pokud úprava ta jest sloučením súčastněných obcí podmíněna, schválila vláda, aby veškeré jmění, ústavy a fondy dosavadních obcí Třebíče, Židovské obce Třebíče, jakož i jejich práva a závazky přešly na sloučenou obec Třebíč, obec Podklášteří pak, aby podržela jako osada vlastnictví svého majetku, pro jehož správu platí předpisy §u 20. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329. Sb.z. a nař. Sloučená obec Třebíč <u>jest povinna</u> převzíti do svých <u>služeb všechny právoplatně jmenované úředníky a zřízence</u> všech tří sloučených obcí, pokud se týče jejich ústavů a podniků. Připomínkám obecní rady Židovské obce Třebíče, Jana Smejkala a spol v Podklášteří a obecní rady v Podklášteří vláda nevyhověla, poněvadž sloučení všech tří obcí jest odůvodněno jejich polohou, neboť tvoří jeden stavební celek, vyžadující již nyní jednotné správy i po stránce hospodářské. Z tohoto hlediska posuzováno nemůže míti sloučení za následek značnější zatížení poplatnictva obcí Podklášteří a Židovské obce Třebíče, neboť obecní<!-- konec stránky --> přirážky v těchto obcích, pokud nebyly v posledních letech vyššími, neklesly značnější měrou pod přirážkovou míru města Třebíče. Ministerstvo vnitra přihlížejíc k usnesení vlády, že bude vhodným způsobem také upraveno diferencování přirážek, povolilo v dohodě s ministerstvem financí podle §u 5. zákona ze dne 18. března 1921, čís. 117 Sb.z. a nař., aby na území dosavadních obcí Třebíče, Židovské obce Třebíče a Podklášteří byly vybírány, <u>kde se toho jeví potřeba po dobu 10 let od 1. ledna 1925 počínajíc, obecní přirážky a dávky nestejnou výší</u> a to tím způsobem, že dotčeným ministerstvům, nebo úřadu jimi k tomu podle §u 5. odst.2. cit. zákona zmocněnému, <u>zůstává vyhraženo určiti každoročně míru</u> vzájemného poměru přirážek a dávek se zřetelem na rozpočtové výdaje. Toto povolení <u>nevztahuje</u> se však <u>na obecní dávky podle §u 37 zákona ze dne 12. srpna 1921</u>, čís. 329 Sb.z. a nař., jakož i na přirážky pro rok 1925, jestliže příslušná usnesení zastupitelstev obcí o výši přirážek na zmíněný rok, byla již schválena, po případě přirážky povoleny podle posléze citovaného zákona. Nestalo-li se tak, jest rozpočet s odůvodněným návrhem předložiti ihned, jakmile bude schválen. Pokud pak jde o dávky, jež na území dosavadních obcí byly již povoleny, nebo jichž další vybírání na základě žádosti do konce r. 1924 řádně podaných ještě bude povolena, jest je vybírati dosavadní výměrou po celou zbývající dobu, pro niž byly, nebo budou povoleny. Za účelem určení míry vzájemného poměru přirážek a dávek, jest povinna sloučená obec Třebíč prostřednictvím nadřízených úřadů samosprávných každoročně nejdéle do 1. prosince, jenž předchází hospodářskému roku, o nějž jde, předložiti ministerstvu vnitra rozpočet sloučené obce s odůvodněným návrhem určení míry přirážek a dávek v obvodech jednotlivých sloučených obcí. V důsledku sloučení města Třebíče, Židovské obce Třebíče a obce Podklášteří rozpustila pak Zemská správa politická v Brně podle výnosu ze dne 22. ledna 1926, čís. 6053/III na základě §u 107 moravského obecního řádu obecní zastupitelstva v Židovské obci Třebíči a v obci Podklášteří.<!-- konec stránky --> Proti tomuto opatření / rozpuštění obecních zastupitelstev mohou posléze jmenované obce podati ve smyslu ustanovení odst. 1 §u 107 moravského obecního řádu odvolání k ministerstvu vnitra u zemské správy politické v Brně do 4 týdnů ode dne následujícího po doručení, jež však nebude míti odkladného účinku. Po dobu než-li bude ustanovena nová správní komise pro spravování obecních záležitostí ve sloučené obci Třebíči, pověřuje okresní politická správa v Třebíči dosavadního předsedu správní komise města v Třebíči zatímním vedením běžných agend v Podklášteří a Žid. obci. <center>Okresní hejtman:<br /> Dr. Menčík v.r.</center> [[Kategorie:Korespondence]] k5pehy1pjizmxd1d1efyyc8667ph4q1 0 15843 338963 270345 2026-09-23T06:21:13Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338963 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Zvací dopis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://www.totalita.cz/txt/txt_1968_dopis_zvaci.php totalita.cz], [http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2005010119 just.wz.cz] | VYDÁNO = 1968 | LICENCE = PD CZ | WIKIPEDIA = Zvací dopis }} {{Forma|proza}} Vážený Leonide Iljiči, s&nbsp;vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s&nbsp;následujícím prohlášením. Náš v&nbsp;podstatě zdravý polednový demokratický proces, náprava chyb a&nbsp;nedostatků minulosti i&nbsp;celkové politické řízení společnosti se vymykají postupně ústřednímu výboru strany z&nbsp;rukou. Tisk, rozhlas a&nbsp;televize, které jsou prakticky v&nbsp;rukou pravicových sil, ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské straně. Rozněcují vlnu nacionalismu a&nbsp;šovinismu a&nbsp;vyvolávají antikomunistickou a&nbsp;protisovětskou psychózu. Náš kolektiv – vedení strany – se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme správně obhájit a&nbsp;realizovat marxisticko-leninské normy stranického života, především principy demokratického centralismu. Vedení strany už není dále schopno úspěšně se hájit před útoky proti socialismu, není s&nbsp;to organizovat proti pravicovým silám ani ideologický, ani politický odpor. Sama existence socialismu v&nbsp;naší zemi je ohrožena. Politické prostředky a&nbsp;prostředky státní moci v&nbsp;naší zemi jsou nyní už do značné míry ochromeny. Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat. V&nbsp;této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a&nbsp;SSSR, s&nbsp;prosbou o&nbsp;poskytnutí účinné podpory a&nbsp;pomoci všemi prostředky, které máte k&nbsp;dispozici. Jedině s&nbsp;vaší pomocí lze dostat ČSSR z&nbsp;hrozícího nebezpečí kontrarevoluce. Uvědomujeme si, že pro KSSS a&nbsp;SSSR by tento poslední krok k&nbsp;ochraně socialismu v&nbsp;ČSSR nebyl snadný. Proto budeme ze všech sil bojovat vlastními prostředky. V&nbsp;případě, že by však naše síly a&nbsp;prostředky byly vyčerpány nebo nepřinesly pozitivní výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a&nbsp;žádost o&nbsp;vaši akci a&nbsp;všestrannou pomoc. Vzhledem ke složitosti a&nbsp;nebezpečnosti vývoje situace v&nbsp;naší zemi vás žádáme o&nbsp;maximální utajení tohoto našeho prohlášení. Z&nbsp;tohoto důvodu píšeme osobně přímo Vám v&nbsp;ruštině. Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek, Vasil Biľak {{Konec formy}} [[Kategorie:Korespondence]] 57t551lkd9w5x9bjf3htfjny28vxdeg 0 18755 338781 263415 2026-09-22T12:45:10Z JAn Dudík 532 Bridel, Bedřich; 338781 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Co Bůh? Člověk? | AUTOR = [[Autor:Bedřich Bridel|Bedřich Bridel]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Bridel, Bedřich. Co Bůh? Člověk? | ONLINE = {{Kramerius|ndk|dd9734f0-5782-11e9-936e-005056827e52}} }} <poem> CO BŮH? ČLOVĚK? Kdokolivěk? Co já? Co ty? Bože svatý? Já hřích, pych, lest: Tys sláva, čest: Já hnis, vřed, puch: Tys čistý duch: Tak jak mohu, o mém Bohu zpívám, vzdychám i pospíchám k nohám padám, chvály skládám, jak i první, tak v poslední okamžení. Co jest Bůh? Duše odpočinutí. Jaký boj? jaké hnutí mně vstupují na myšlení? mám-li snad zahynouti? čiji mdlé mé přirození: což to? věc velmi rychlá, aneb jestli ňáké zdání, rostou mně jakás křídla: strojí se všecko k litání. Zdá se mi, že k vysoku již se nad planéty beru, odtud jen na poskoku z země se k nebi poberu: ňáký mě oheň živí, kostí vnitřnosti protírá: oheň div, než bez dříví, i tělo i duši zžírá. Takliž mne obnovuješ? srdce mé, mozek, mé žíly, Bože, si zhotovuješ, oheň ten mě mdlí i sílí: z světa, z toho oudolí, k sobě mne, můj Bože, voláš, kde všecko stůně, bolí, když tak v vnitřnostech plápoláš. Nemeškej, neprodlívej, srdce mé již jest hotové, nejsem zpozdilý, línej, srdce rychlé, srdce nové: znám tvůj hlas, jenž mě volá: a z volání se raduji, láskou srdce plápolá, s tebou se smluvit zpěčuji. Tvůj blesk, tvá všemohoucnost, moc, síla, trůn nad nebesy, světlo, záře, velebnost mě velmi straší a děsí: a samého mě mrzí má mrzkost, hrůza, ohavnost: duše skropená slzy, tělo má svou zlost, ničemnost. Promluvím, an jsem popel, k tobě Bohu nejvyššímu, hnis, bláto, země trupl, což řekneš mně nejnižšímu? Co jsem já? Co Bože ty? bych se před tebou ohrozil, tys Bůh velký, Bůh svatý, s tebou rozmlouval, tě prosil? Co jsem já, abych užil užíváním mého Boha? Já jsem, abych se ssoužil, jednom neřest, bída mnohá. Já jsem prach, truple hlíny ten rod můj, to pokolení, odtud prvorozený, odtud jsme lidé smrtedlní. Smím-li já z hlíny hrstka jednom před tebou pisknouti, prášek neb prášku částka, nětco se snad podřeknouti? Ach, Bože můj, co jsi ty? co jsem já? malý červíček, kyž jsem hlasem chvály tvý! Jsem, pravím, špatný človíček. Já jsem dejm, vítr, pára, z semena spolu smíšený, krátký den, a dnův čára, zrozen jsem z života ženy: tys propast, z nížto všeho všech všudy věcí zrození, rod jednoho každého, život první i poslední. Já jsem pařez, mech shnilý, všecken tvrdý a zdubělý, z hlíny ruce slepily mě tvé, tupý, neumělý: tys pevnost hlubokosti, podpora jsi země svatá, duch světa od věčnosti, všech všudy věcí podstata. Kapka rosy tekoucí, krůpěje ranní, jedinká, prázdný ořech padoucí, pomíjející bublinka: tys pak slunce bez rána, mou nádobu naplňuješ, jenž tebou bývá plná, s ní se sám obveseluješ. Já jsem vejražek pletli, z šťavy květ jsem mladý polní, můj život velmi rychlý, k hrobu mně brzy zazvoní: ty pak kuješ kamýnek z hnisu, z rosy, a z krůpěje, duši drahý prstýnek, můj se rod odtud sem leje. Já popel, prach, a bláto, trupl země, a hnůj shnilý, ty sem přidáváš zlato, činíš můj nástroj spanilý: co jsi, ó Bože svatý? coť mám před tebou řeknouti? Tvou jsem, ach, láskou jatý! Smím-li jen k tobě vzdechnouti? Já jsem bída neřestí, chudoba, samé žebrání: tys poklad, pouhé štěstí, všeho dobrého oplejvání: tys původ všeho dobrého, tys poklad velmi podivný. Já kořen všeho zlého, mrzký, nestálý, pochybný. Co teď, co budoucího, ty jsi všeho povědomý, já jsem srdce tupýho, sám svého nepovědomý. Tys smysl, rada všeho, neomylná prozřetedlnost: já pak pychu zlostného všecka všudy ošemetnost. Tys propasti dno, svršek, já nejmenší krůpějička: ty jsi slunce okršlek, já jeho malá jiskřička: ty jsi květu samý květ, já jsem jen pejří polední, rosy’s rosa, nový's svět, já pak bublínka večerní. Já mlha, mráz, kruh ledu, tys radosti neskončenost, náchylný k bídám, k pádu, tys pak pevná trvánlivost. Já jsem kroužek bolesti, ty jsi stalo-stalá pevnost, já jsem kolo žalosti, ty jsi neskončená radost. Já kvílení, bublání, tys zpěv, zvuk, pěkné varhany, toužení, naříkání, proníkáš na všecky strany: tys světlem, já temnosti, já bláto, a tys čistota: tys milost, já tesknosti, tys bezpečnost, a já psota. Ty jsi sladkost, a já jed, tys lahodný, já kyselý; já žluč, hořkost, a tys med, já smutný, a tys veselý: já nemoc, tys zhojení, já zimníce, tys uzdravení: já hřích, ty odpuštění, já nepravost, tys spasení. Já škaredý, tys pěkný, já zlost, a tys oslavení: já mrzký, tys počestný, já půtka, tys svítězení, já bitva, tys můj věnec: já práce, tys má odplata: tys potejkání konec, tys odplata drahá zlata. Tys perla, kment, hedvábí, tys božská, hrozná velebnost, ta k sobě všecko vábí, neobsáhlost, neskončenost: já pak jáma, sklep, co jsem? jsem potvora nepravosti: já kazichléb jen co jsem? hra všelijaké marnosti. Já nad peří létavé, i nad vítr jsem marnější, nad ty prášky mihavé, i nad prach jsem vrtkavější: já jsem nadutá pěna, v štěstí jsem nejvyskočnější, potom když je proměna, v neštěstí nejzlobivější. Já nad oteklé vředy, i nad hnůj jsem ohavnější: všecken zapuchlý, bledý, nad jed i mor ohyzdnější. Já jsem samý pouhý vřed, umrlčina zpráchnivělá, puch, hnůj, hnis, jizlivý jed pro svrab oplzlého těla. Já jsem hříchův kaliště, samá a pouhá shnilota, červ, pouhé smradlaviště, neřest, nouze, bída, psota. Mě rak ohyzdný zžírá, já jsem jednom nakažení, v němž se hnis a hnůj zbírá, smrti jisté předzvědění. Já jsem zakrytou skrejší hadův, jenž se ve mně plazí, já, v němž jako v peleši, rádi zlí duchové vězí: já jsem pekla pochodně, věčně vždy hořící svíce, neskončeného ohně pokrm, potrava a píce. Já semotám motání jako vichr se točící, pracné pavoukův tkání, tělo se rozpouštějící: já mám se klást na máry, živ jsem s neveselou duší, pára, blesk i požáry, opustí i tovaryši. Já vání a mráz ranní, jenž se hned sluncem rozpálí, já jsem červův snídání, v rubáš mě brzy obalí, já jsem sám červ ničemný, co zem préč někam odloží. Bez zbraně, nah, mizerný, já jsem jen smrti podnoží. Já jsem přivřená v těle mrzkost se vší ohyzdností, mé tělo bude vcele zeměplazům za dědictví: já jsem velmi laciný, nedali by za mě halce, poněvadž jsem vzat z hlíny, nedali by ani malce. Já nad slámu, květ, seno, jako pléva jsem laciný, i nad žabí plemeno, špatnější i nad luštiny: já pravdy stín zatmělý, nejsem nětco, než nijakost, já jsem šat, střep zetlelý, mrcha, mrva, kůže a kost. Moucha, červ, slabý proutek, aneb co je lehčejšího, chlup, nebo vlny chloupek, neb co můž být špatnějšího. Slovem nic jsem, i mýně, nebo poněvadž Bůh jest všecko, já jsem jalové símě, tráva, larva, sen a seno. Ó Bože můj, ach co jsem? zdali se mně jen nětco zdá: že jsem? jsem-li? neb co jsem? Nevím, jsem-li, čili se zdá: jsem, jsem než od samého, jsem, Bože, jsem, než od tebe, ne od sebe samého, od tebe, jenž's stvořil nebe. Nic nejsem, ani stínu stín, ani nějaká barva, nic nejsem, pro mou vinu, ňáké zdání, ňáká larva. Neb jestli mě tvářnosti zbaví Bůh, tehdy znamení ani stínu jakosti, ani nebude myšlení. Jako bych nikdý nebyl, všecko se o mně zavrhne, na světě ničímž nebyl, jako voda se zalehne. Zdání budou než prázdná, všecko umlkne, zaletí, zmínka nebude žádná, nebude ani paměti. Kyž můj zrak můž viděti, jak jest Bůh velký velice: kyž mohu pověděti, co jest to svatá Trojice? jak plodná Boží bytnost? jaká moc božského ohně, jaká otcovská plodnost, jak Slovo plodí podivně! Proto žádám, co jsi ty? ach kdo tebe mi ukáže? ach Bože můj! co jsi ty? z lásky se má duše táže: cos ty, Bože nad bohy, jak budu s tebou mluviti? Důvod i původ mnohý, všecken’s z krásy, všecken z kvítí. Slovo plodí usta tvá, jedno sic Otec s svým Plodem, není dvoje, než jsou dva jakýms podivným spůsobem. Když se spolu líbají, oba květ lásky vzdychají, zas když se objímají, srdýčko lásky vzdávají. Věčné tu potejkání mezi božskýma vzdychání, to lásky milování věčně trvá bez ustání: ta jest božská mrakota, to ta Otcova plodnost, ta pramen, ta jistota, ta Ducha Svatého rovnost. Což tehdy ty, co jsi ty? V té nepřístupné mrakotě sám ty sobě, co jsi ty, vykládáš světle v čistotě: tys slunce od samého sebe, dálej nemůžeme, tě Boha velikého raděj prosme, chvalme, ctěme. Troj jsi anebo trojí, aneb tři jste v jednom božství, tebe se všecko bojí, tys horkost, světlost v světlosti: třikrát’s velká hlubina, která není bez plnosti, nejsi bez tvého Syna, ani nejsi v samotnosti. S Otcem Syn také plodný, plodnost jeho též v jistotě, slunce jste jakés trojný, než v jediné té mrakotě: co jsi dále, ach, co jsi? kde bydlíš? a co působíš? ach medle prosím, kdo jsi? co nastane, co hotovíš Činíš bez zaměstknání, v práci bez zanepráždnění, starost v odpočívání, neoddycháš v uprázdnění: vše vážíš, nic netížíš, co činíš, to uvažuješ, když váží, se nenížíš, vážen všecko převažuješ. Všem svítíš, nejsa vidán, v mrakotě jsi znamenitý, když hejbáš, nejsi hejbán, hneš světem nemohovitý. Oděv tvůj nemá šaty, živ jsi než bez vyživení. Bez ouroků bohatý, cítíš, než ne bez cítění. Za prvního tě máme, od tebe, co od počátku, co vidíme, co známe, ty nepočítáš začátku: cesta’s, než ne na poli, stezník bez šlapějí sice, hora, ne bez oudolí, věž bez špice, makovice. Ty jsi koule třihranná a bezedna okrouhlostí, ty jsi okrouhlost trojná, tys bezedna hlubokostí: spravedliv bez pravidla, přímý bez šňůry, námětky, sličný než bez líčidla, věčný přese všecky věky. Krásný's ale bez vrásky, ty nad radost veselejší, všecky přemáháš lásky, nad čistotu jsi čistější, živ jsa starým nebýváš, časové nezalítají, žádné měny nemíváš, léta ti nezapadají. Z tebe jde všecka pravda, není tu nedokonalost, s tebou vše býti žádá, neb’s všech věcí dokonalost: zem jsi, než tě nevoří, jsi voda, a nejsi vlhký, moře’s, v němž se nebouří, ty jsi Bůh bez míry velký. Plamen jsi, než bez dejmu, povětří's, než se neklátíš, moři jsi velikému bez břehu roveň, vše tratíš: oudolé jsi bez hory, slunce jsi, než bez východu, potok, než nejdeš z hory, světlo jsi, než bez západu. Růže jsi, než bez trní, studně nemaje začátku, konec poslední, první, jakož bylo od počátku: láska bez pečování, víno čistotné bez kvasu, pres jsi bez presování, kníha, než bez slov, bez hlasu. Háj jsi bez zastínění, zlato ryzí bez ouhony, krása jsi bez líčení, trůn slavný ne bez zápony: nebe jsi, než bez noci, moře jse bez vlnobití, zdraví jsi bez nemoci, smích jsi, nemůžeš kvíliti. Zahrada jsi bez křoví, ovotce jsi bez luštiny, sklad, než kdo o něm ví? Propast’s veliké hlubiny. V té se topím propasti, v tomto se světle zatmívám, v té mé rozmilé vlasti všecken pohřížený bývám. Co jest Bůh můj, se táži? Všecko se zde mate, plete, kolem se tu obchází, brzy se rozům zaplete: vždy žádám, ale nikdý nemohu Boha smysliti, co přidávám, než nikdý nemohu při něm skončiti. Jakás mně přichází noc, když sobě to tak spytuji, jak jest velká Boží moc? rozumem nevystačuji: chřadnu, když tak oplývám, vždy chci dále pochopiti, rád jsem, když se tak smejvám, v božství chci se potopiti, Bože! co na ulici vně hledám, co jsi, spytuji? V tobě a v tvé pravici všecko dobré obsahuji: proč si hledám líbosti světa ve vší okrouhlosti? proč si hledám sladkosti v samé a pouhé hořkosti? Tys medovitá dílně, sladkosti ten nejlepší stred, jejž včela dělá pilně, nejvýbornější plasti med: ty zahrad kratochvíle, útěcha, květ, ráj, zelenost, místo přerostomilé, rozkoš chládek a veselost. Proč hledám jasnost, světlost z slunce anebo z měsíce, proč hledám líbost, milost v žluči, v pelínku na louce? víno a jiné košty, jídla, pokrmy, nástroje, proč jiné marné trošty, přespolní, cizí nápoje? Chci-li mléko, smetanu neb kruhy cukrkandrové, u tebe vše dostanu, cukrové, koriandové: nač balšám, nač z ryb barva nebo roucho šarlatové, nač kment, předivo z červa, roucho tkané i kmentové? Láska má své nové šaty, jest to nejlepší odění, oděv lásky bohatý, nepotřeba jiné jmění. Láska nejlepší barvy, nejvonnější libá vůně, netřeba jiné larvy, po ní nižádný nestůně. Láska Boží nejkrašší, láska Boží nejsličnější, láska Boží nejdražší, láska nejušlechtilejší: préč láska nezřízená, préč láska toho slepého, nestydatá, zmařená, jiného já mám milého. Chci-li míti líbání, Bůh jest nejlepší líbání: chci-li mít objímání, v Bohu bývá bez stejskání: ty mne, ó Bože, sýtíš nejčistějším milováním, mé srdce sám nasýtíš libým tvých ust obcováním. Ty nebeskou sladkostí sýtíš, ale bez sytosti: kdo tě zná, nemá dosti, lační vždy víc bez tesknosti: hledám-li čest, ouřady, milosti, mnohé nadání i jiné k těm důklady, rozkoše neb hodování, kde se můj Bůh nachází, tam jest ten nejlepší statek, kdo až k Bohu přichází, tam nebude nedostatek. Radosti stanoviště, slávy jsi největší palác, zboží mé, outočiště, svobody ten nejširší plac. Proč hledám naušnice, proč perly, drahé zápony, proč krajky, drahé špice? nejsou, nejsou bez ouhony: proč aby se vše lesklo drahým na hlavě kamením, čelo bylo jako sklo tím líbezným omámením? Perly, drahé kamení, jenž se stkvějí svou sličností, i jiná všecka jmění nic nejsou k Boží milosti: Bůh perla, drahý kámen, průbíř, erb diamantový, lásky hořící plamen, vše přemáhá, rudy, kovy. Tou se perlou pečetí, láska se tím tiskne, kuje, božskou divnou pečetí, všeckno dobré obsahuje. V té, Bože, troj jednomu jest bytnosti oučastenství, třem sláva, čest jednomu, v třech se jen jedno božství stkví. Věno téhož spojení jest jednota, než v trojnosti, než třech jedno spolčení, jest spojení, než v bytnosti: nejvíce sobě váží v jednotě spolčení svazku, tam se spojením váží skrz věčnou nestíhlou lásku. To já tak myslím sice jako červíček nejmenší, ach, cos svatá Trojice? ty máš vědomost nejlepší. V tomto když sjednocení trojí rozjímám Osobu, mně bývá rozloučení těla s duší: jdu do hrobu. Když si myslím o Bohu, všecken se mi rozům tratí, ach, dále víc nemohu, všecko se míhá a krátí, o tom nestíhlém moři: ó ty bezedná propasti, před nímž se všecko koří, nemůžem nijakž obstáti. Aristoteles stoku nemohše v moři seznati, coť já o tom potoku mohu v Bohu vyskoumati? Nelze-li pochopiti tu mořskou sem tam zátoku, musí mne pochopiti sama, bude na poskoku. Když si myslím o Bohu, což mám dělati, musím díti: Ach, Bože, víc nemohu, rač mě v sobě potopiti! Čím dál o něm rozjímám, všecken se zouplna točím. Kam půjdu, Bože, jinám? Do tvé velebnosti vskočím. Tak, tak, jak nejvíc mohu, červíček na zemi vzdychám o všecko-mocném Bohu, k němužto rychle pospíchám. Já ten nejmenší cvrček k nohám trůnu jeho padám, zeměplazý červíček cosi v temnostech předkládám! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 6aypumsg2qktiqoi1luy5uwp8wn5m7d 0 19741 338957 242131 2026-09-23T06:20:51Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338957 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Prohlášení vlády ČSR k tragickému činu J. Palacha | AUTOR = neuveden | ZDROJ = Rudé právo, roč. 49. č. 15. s. 1 a 7 | číslo = 15 | ročník = 49 | periodikum = Rudé právo | ONLINE = [http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1969/1/18/1.png Ústav pro českou literaturu AV ČR] | VYDÁNO = 18. 01. 1969 | datum vydání = 1969-01-18 | LICENCE = PD CZ | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Jan Palach|Jan Palach]] }} {{Forma|proza}} Vláda České socialistické republiky přijala s hlubokým pohnutím zprávu o tragickém činu studenta filosofické fakulty University Karlovy v Praze J. Palacha, který si ve čtvrtek 16. ledna 1969 v odpoledních hodinách způsobil smrtelné popáleniny tím, že na sobě zapálil oděv politý hořlavinou. V dopise, který byl u něho nalezen, uvedl, že tímto činem chce vyslovit nesouhlas s rozšiřováním Zpráv a s cenzurou. Vláda České socialistické republiky bolestně pociťuje tuto událost a smutný osud mladého člověka. Vláda přijímá tento čin o to tíživěji, že skutek J. Palacha skončil pro něho i jím nezamýšlenými a nepředvídanými následky, jak sdělil své ošetřující lékařce. Došlo k němu ve dnech, kdy se postupně začala uklidňovat rozbouřená hladina našeho politického života a kdy se úsilí vlády koncentruje na překonání obtížné politické, sociální a ekonomické situace. Vláda vysoce hodnotí lásku mládeže k rodné zemi, je však přesvědčena, že existují zcela jiné a reálné cesty a prostředky, které povedou k lepšímu zítřku naší republiky. Budou však vyžadovat trpělivého a pozitivního úsilí, které vláda považuje za nejlepší projev opravdového vlasteneckého uvědomění a občanské statečnosti. S plným vědomím odpovědnosti vybízí mládež a zejména studenty k rozvaze, usilovnému studiu a aktivní účasti ve veřejném životě, pro niž je rozhodnuta vytvářet potřebné podmínky. Vláda připravuje svůj program tak, aby vyjadřoval nejlepší tradice českého národa, odpovídal našim potřebám a možnostem a ukázal reálná východiska ze současné vnitropolitické situace. Je přesvědčena, že najde i u mladé generace pochopení a podporu ve svém úsilí o blaho a rozkvět republiky a naplnění její svrchovanosti. {{Konec formy}} 9hf9akz3x8x86aiavtxjpecpbm4hgww 0 19742 338960 301560 2026-09-23T06:20:59Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338960 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Vláda ČSR k událostem v noci ze dne 28. na 29. března 1969 | AUTOR = neuveden | ZDROJ = Rudé právo, roč. 49. č. 76. s. 1 a 2 | číslo = 76 | ročník = 49 | periodikum = Rudé právo | ONLINE = [http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1969/3/31/1.png Ústav pro českou literaturu AV ČR] ([http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1969/3/31/2.png 2. část]) | VYDÁNO = 31. 03. 1969 | datum vydání = 1969-03-31 | LICENCE = PD CZ | SOUVISEJÍCÍ = [[Ministerstvo vnitra ČSR k událostem z 28. a 29. března (1969)]] }} Po ukončení přenosu z hokejového utkání na mistrovství světa ve Stockholmu došlo v noci ze dne 28. na 29. března 1969 v některých místech ČSR k spontánnímu shromažďování občanů, kteří oslavovali vynikající sportovní úspěch našich reprezentantů. V naší zemi existuje dlouholetá tradice těchto sportovních bojů i mimořádného zájmu veřejnosti o ně. Při takových příležitostech dochází i k jistému porušování veřejného pořádku, dopravy, eventuálně nočního klidu. Vláda však ví, že jde o projevy srdečné a živelné radosti, které státní orgány, jak se ostatně veřejnost mohla přesvědčit, benevolentně posuzují. Obrací-li se vláda ČSR nyní na občany, činí tak proto, že na některých místech byla překročena míra takových projevů a v nejednom případě byla porušena pravidla občanského soužití i ustanovení čs. právního řádu. Neslučuje se s důstojností občana státu, který má ve světě pověst státu kulturního, aby projevoval při jakékoliv příležitosti, a tím spíše při příležitosti sportovní, své uspokojení snižováním příslušníků druhých národů nebo dokonce jejich urážením. Vláda ČSR s politováním konstatuje, že při těchto projevech došlo k projevům vandalství a výtržnictví, namířeným zejména proti některým objektům, které užívají sovětské orgány a instituce. Je v naprostém protikladu s morálním smyslem projevů národní sportovní hrdosti, že je znevažují občané, kteří nejsou s to kontrolovat své jednání, nemluvě již o tom, že je politicky zneužívají i provokatéři a protispolečenské kriminální elementy. Jestliže orgány Veřejné bezpečnosti mohly shovívavě přihlížet k projevům sportovního nadšení, musely naproti tomu splnit svou povinnost a proti nezákonným činům těchto živlů energicky zasáhnout. Výtržnosti, k nimž došlo, vláda rozhodně odsuzuje. Upozorňuje veřejnost, že způsobené několikamilionové škody musí být podle našeho právního řádu uhrazeny ze státních prostředků. Se zvláštním politováním vláda konstatuje, že při plnění svých povinností bylo několik příslušníků Veřejné bezpečnosti zraněno. Z nich někteří dokonce tak těžce, že museli být ponecháni v nemocničním ošetřování. Je na naší veřejnosti, aby napříště takovým odsouzeníhodným zjevům sama bránila a nedopustila nedůstojné zneužití svých projevů. Vláda je přesvědčena, že veřejnost plně pochopi, že státní orgány nemohou a nebudou podobné činy trpět. Očekává, že se Veřejné bezpečnosti v takových případech dostane plné podpory občanů. f7ii3p94ctolqf1fikmjhzjspc6y204 0 19752 338962 242134 2026-09-23T06:21:12Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338962 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Zpráva krajské prokuratury o událostech v Brně | AUTOR = neuveden | ZDROJ = Rudé právo, roč. 49. č. 198. s. 1 a 2 | číslo = 198 | ročník = 49 | periodikum = Rudé právo | ONLINE = [http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1969/8/23/1.png Ústav pro českou literaturu AV ČR] | VYDÁNO = 23. 08. 1969 | datum vydání = 1969-08-23 | LICENCE = PD CZ }} {{Forma|proza}} Dne 21. srpna 1969 v průběhu dne i ve večerních hodinách došlo na několika místech v Brně k hrubému narušení veřejného klidu a pořádku skupinami protispolečenských, protisocialistických a kontrarevolučních elementů. Přes několikeré a opakované výzvy pokračovaly skupiny pachatelů ve výtržnostech a posléze se uchýlily i k páchání dalších trestných činů, zejména rozbíjely výkladní skříně, drancovaly a nadále napadaly orgány Bezpečnosti a příslušníky Lidových milicí a armády, kteří byli povoláni k ochraně pořádku podle platných zakonných predpisů. Došlo k násilným útokům a na dvou místech použili útočníci i střelné zbraně a způsobili tak i usmrcení dvou osob: Dany Muzikářové, nar. 1951, z Brna, a Stanislava Velehrada, nar. 1941, z Koválovic. Trestnou činností byly způsobeny značné škody na veřejném majetku, na majetku občanů a došlo i ke zranění 39 příslušníků SNB, LM a armády, z toho ve čtyřech případech těžce, a zranění dále utrpěli i někteří občané. Pachatelé jsou převážně osoby mladé a ve značnem počtu i osoby mladistvé, přičemž značná část pachatelů jsou již dříve trestaní recidivisté. Pro podezření z trestných činů ohrožujících veřejný pořádek, státní majetek i majetek občanů, jakož i zdraví a život lidí, bylo zadrženo celkem 330 osob a zahájeno proti nim trestní stíhání. Vyšetřování vede vyšetřovací odbor MS VB Brno a vyšetřovatelé oddělení vyšetřování městské prokurarury v Brně. O výsledcích vyšetřování bude veřejnost informována. {{Konec formy}} tppk465c7u7qvps3dxpuemvsfo2katc 0 19759 338947 242130 2026-09-23T06:20:30Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338947 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Ministerstvo vnitra ČSR k událostem z 28. a 29. března | AUTOR = neuveden | ZDROJ = Rudé právo, roč. 49. č. 77. s. 1 a 2 | číslo = 77 | ročník = 49 | periodikum = Rudé právo | ONLINE = [http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1969/4/1/1.png Ústav pro českou literaturu AV ČR] | VYDÁNO = 01. 04. 1969 | datum vydání = 1969-04-01 | LICENCE = PD CZ | SOUVISEJÍCÍ = [[Vláda ČSR k událostem v noci ze dne 28. na 29. března 1969]] }} {{Forma|proza}} V noci ze dne 28. na 29. března 1969 po ukončení hokejového zápasu mezi mužstvy ČSSR a SSSR došlo v mnoha městech naší republiky k veřejným shromážděním občanů. Kromě projevů radosti nad vítězstvím našeho mužstva bylo těchto shromáždění v některých městech zneužito skupinami občanů také k otevřeným protisovětským vystoupením. Došlo k poškozování objektů, zejména těch, v nichž jsou umístěna sovětská vojska, a k silnému narušení veřejného pořádku. Nejvážnější situace se vytvořila v Praze, v Ústí n. Labem, v Bratislavě a v dalších, především větších městech republiky. V Praze byly demolovány místnosti a zapáleno vnitřní zařízení sovětské letecké společnosti Aeroflot. V Ústí n. Labem byly zapáleny dva automobily a tři motocykly Sovětské armády. V Jaroměři - Východočeský kraj - byl napaden i objekt nemocnice a rozbita některá její okna. Rozvášnění občané poškozovali i památníky. Při zákrocích proti demonstrujícím občanům bylo na území ČSSR zraněno 51 příslušníků VB, z toho několik těžce. V průběhu demonstrací bylo orgány VB předvedeno na útvary VB 39 osob a v několika případech byl podán návrh na uvalení vazby. Ve vyšetřování případů se dále pokračuje. Podle sdělení ministerstva vnitra SSR také v Bratislavě a v Košicích zakročili příslušníci VB proti těm, kteří vážným zpusobem narušovali veřejný pořádek. Na příslušníky VB - kteří všude přistoupili k zákrokům teprve tehdy, kdy naše společná radost se změnila ve vandalství některých skupinek občanů a nabyla nebývale ostrých forem protisovětské hysterie, související přimo s trestnou činností - házeli demonstranti kameny, hořící papíry a i jinými zpusoby mařili jejich zákrok. Z těchto duvodů použili příslušníci Veřejné bezpečnosti obušky a chemické prostředky. Ve městech, kde došlo k vážnému narušení veřejného pořádku či jinému vážnému narušení našeho právního řádu v noci z 28. na 29. března 1969, se situace vytvářela následovně: V hlavním městě Praze: Kolem 22.00 hodiny se soustředilo na Václavském náměstí značné množství občanů a stovky automobilů, které za stálého houkání s rozsvícenými reflektory pomalu projížděly jízdní drahou Václavského náměstí a přilehlými ulicemi. Výkladní skříně, domy, auta a jiné plochy byly popsány různými nápisy a hesly. V dolní části Václavského náměstí se v této době soustředilo asi 20 000 az 25 000 občanů. Bezprostředně před budovou Aeroflotu skupina výtržníků rozbila výkladní skřině uvedené společnosti a začala demolovat vnitřní zařízení. Na místě bezprostředně zasáhla hlídka VB, která si současně přivolala další posilu. Příslušníci VB, kteří provádeli zákrok na tomto úseku Václavského náměstí, zvládali situaci jen se značnými obtížemi, neboť v jejich činnosti jim zabraňoval dav. Příslušníci VB dělali vše pro zajištění klidu a veřejného pořádku. Situace se zde však vytvářela tak, ze některé části vnitřního zařízení byly z místností Aeroflotu vyházeny na chodník a tam demonstranty páleny. Část shromážděného davu napadala zakročující hlídky, takže jim znemožnila zadržet pachatele; naopak tito lidé výtržníkům umožnili před zákrokem utéci. Proto nezbylo než napadený objekt bránit před další demolicí. Na místě samém bylo 10 příslušníků VB zraněno dlažebními kostkami nebo tyčemi. Dva z nich byli zraněni těžce. V té době někteří občané soustředění před Aeroflotem uráželi příslušníky VB slovy: »Gestapáci, bijte je!« Skupina výtržníků napadla také autobus VB, který do tohoto prostoru přivážel posilu dalších příslušníků VB, na který házeli dlažební kostky. Při uvedené výtržnické činnosti byly přízemní místnosti letecké společnosti Aeroflotu úplně zdemolovány, jejich zařízení rozbito, plně zničeny provozní místnosti celé agentury. Byly rozbity všechny výkladní skříně a vstupní dveře, zničeno telefonní a telegrafní a administrativní zařízení, rozbit a spálen nábytek i koberce. Byly zničeny psací a počítací stroje. Byla stržena a rozbita všechna osvětlovací tělesa, spáleny reklamní materiály (prospekty, makety letadel, různé suvenýry atd.), zcela bylo zničeno všechno obytné zařízení. Rovněž byly zničeny neónové reklamy Aeroflotu a Inturistu, neónové panely, filmy a světelná mapa mezinárodních leteckých spojů Aeroflotu. Spisové materiály byly zčásti spáleny a část jich byla nalepena na stěny a stromy kolem agentury, stěny a podlaha místnosti byly znečištěny a pomalovány urážlivými hesly. Podle předběžných odhadů byla agentuře Aeroflotu způsobena hmotná škoda ve výši 1 000 000 Kčs. V průběhu demonstrace na Václavském náměstí byly také úplně zničeny okrasné keře kolem sochy sv. Václava. Veřejný pořádek byl také vážně narušen v Mladé Boleslavi, kde došlo k vytlučení 81 okenních tabulí u kasárních objektů a k hanobení sovětských představitelů. Výtržníci zadrženi nebyli, neboť přislušníkum VB i zde v tom zabránili demonstranti. V Severočeském kraji v Ústí n. L. byl značně poškozen objekt, kde sídlí sovětské velitelství. Kameny byla vyražena okna a poškozeno vnitřní zařízení všech přízemních místností. Několik výtržníků vzalo z vojenského auta stojícího před budovou kanystr s benzínem, další skupina výtržníků převrátila osobní vůz zn. Gaz stojící poblíž, obě vozidla polila benzínem a zapálila. K hořícím vozidlům pak tyto osoby přitlačily i tři poblíže stojící motocykly s přívěsy, které rovněž shořely. Způsobená škoda na sovětských vozidlech činí asi 150 000 Kčs. Přivolaná posila orgánů VB proti výtržníkum zakročila, přičemž byli příslušníci napadeni kameny a cihlami. Několik z nich bylo zraněno, z toho jeden těžce. K hrubému narušení veřejného pořádku došlo také v Liberci a Teplicích. Při demonstraci byli hanobeni sovětští představitelé, byla spálena sovětská vlajka a poškozena vojenská vozidla. Hlavní výtržníky orgány VB zadržely a předaly okresnímu prokurátoru s návrhem na vzetí do vazby. V Severomoravském kraji došlo také k výtržnostem a k protisovětským hysteriím, zejména v místech, kde jsou posádky sovětských jednotek. Například v Olomouci výtržníci rozbili kameny 25 oken sovětské komandatury a současně poškodili několik vojenských vozidel. K obdobným provokacím došlo i v Jihomoravském kraji. Nejvíce osob se shromáždilo v Brně, kde také vykřikovaly hanlivá hesla proti sovětským představitelům a současně vážně narušily celkový veřejný pořádek. Ministerstvo vnitra ČSR konstatuje, že není pochyb o tom, že události, ke kterým došlo, nemají nic společného s pocity těch občanů, kteří se z dosaženého výsledku čs. reprezentantů na mistrovství světa upřímně radovali. Situace, která se vytvořila, neměla nic společného s projevem národní sportovní hrdosti. Byla zneužita především různými provokatéry, výtržníky a kriminálními elementy k protisovětským hysteriím a vandalství, vůči kterému musela VB důrazně zakročit a zabezpečit veřejný pořádek v řadě měst naší republiky. Přitom tito výtržníci hanlivě slovně i fyzicky napadali příslušníky VB a narušovali jejich zákroky. V řadě případů i vážně zranili příslušníky Bezpečnosti, kteří jsou v nemocničním ošetřování. Jsme přesvědčeni, že převážná část naší veřejnosti se bude od podobných akcí nejen distancovat, ale že také aktivně pomůže Veřejné bezpečnosti chránit veřejný pořádek, osobní bezpečnost a přísné dodržování zákonů, které je v nejvlastnějším zájmu každého z nás. Ministerstvo vnitra připomíná, že VB bude i napříště proti podobným jevům rázně zakročovat a nedovolí narušovat veřejný pořádek a normalizační proces v naší vlasti. {{Konec formy}} hkz7le61y4vge8sw5f9b0mzv3u68x3p 0 19778 338940 244733 2026-09-22T20:29:56Z JAn Dudík 532 338940 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Dekret Kutnohorský | PODTITULEK = (Psáno roku 1841) | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek první.'' Praha: I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1899. s.&nbsp;1–192. | nakladatel = Ignác Leopold Kober | ONLINE = {{Kramerius|nkp|65e610e0-2991-11e3-9319-005056827e51}} }} * [[/1./]] * [[/2./]] * [[/3./]] * [[/4./]] * [[/5./]] * [[/6./]] * [[/7./]] * [[/8./]] * [[/9./]] * [[/10./]] * [[/11./]] * [[/12./]]{{Redakční poznámka|V použitém vydání i vydání u Kobera 1858 je přerušeno číslování kapitol: 1–11, 14–18. Naproti tomu v novějších vydáních (např. Československý spisovatel 1976) jsou kapitoly očíslovány souvisle: 1–26. Jako zdroj zde použito vydání z roku 1881, ale se souvislým číslováním kapitol dle novějších vydání, tj. 14.&nbsp;kapitola z vydání 1881 je zde dostupná jako 12.&nbsp;kapitola atd.}} * [[/13./]] * [[/14./]] * [[/15./]] * [[/16./]] * [[/17./]] * [[/18./]] * [[/19./]] * [[/20./]] * [[/21./]] * [[/22./]] * [[/23./]] * [[/24./]] * [[/25./]] * [[/26./]] {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Romány]] 8q4lpgtrb8wxl9fcvpts9gsuocgthve 0 19872 338796 243797 2026-09-22T19:54:29Z JAn Dudík 532 338796 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Dalimil | PODTITULEK = Obraz historický<br />(Psáno roku 1842) | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť prvá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;107–168. | nakladatel = Alois Hynek | ONLINE = {{Kramerius|nkp|289f40c0-9e5e-11e8-83a5-5ef3fc9ae867}} }} * [[/1./]] * [[/2./]] * [[/3./]] * [[/4./]] * [[/5./]] * [[/6./]] * [[/7./]] * [[/8./]] * [[/9./]] * [[/10./]] [[Kategorie:Povídky]] neh1qb9kilu1j1xp7o0vig1d3oellul 0 19873 338920 223014 2026-09-22T20:26:11Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338920 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dalimil | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 1. | DALŠÍ = 2. }} {{Textinfo | TITULEK = 1. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť prvá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;109–112. }} {{Forma|proza}} Mrazivým dechem táhl vítr přes Vítkov a fiče točil se okolo zdí Pražských. Obloha visela nad okolím plna sněhových mraků, a jenom chvílemi proskakovaly tímto šedým sklepením slabé sluneční poblesky. Bylo to den před slavností sv.&nbsp;Panny Barbory, když se psalo leta Páně &nbsp;1310. Divě šumícím hlušivým hřmotem byly naplněny Pražské ulice; volání, klení a plesání ozývalo se po nich z lidských úst, a hučení zvonů splývalo s vysokých věží. Bylo zmatené semotam běhání. Oděnci královští, v zemi se hnízdící Korytané a najatí Míšňané, spěchali v nepořádných houfech ze Starého města k velikému mostu, honěni, tepáni a tisknuti jsouce od měšťanů, v jichžto rukou místo mírných nástrojů bojovná zbraň se leskla. Nepřehledným davem hemžícího se lidstva bylo pokryto zimou ztuhlé okolí za branou u sv.&nbsp;Františka, i veliké prostranství před branou u vnitř města. Onde se hýbali zástupové nově zvoleného krále Jana Lucemburského, kteří byli od Kutné Hory a Kolína přitáhnuvše, osm dní před hlavou království polem leželi a nyní posléz do města vcházeli; tuto se tísnili zástupové s nepořádnou správou krále Jindřicha Korytanského nespokojených a po konečném utišení všech veřejných neřádů toužících měšťanů všeho věku a pohlaví, zvláště ale zmužilí a odvážliví údové pořádku řeznického, kteří udatně na královskou posádku se obořivše, pádnými širočinami bránu byli prosekali a toužebně čekanému synu císařskému volný průchod způsobili. Nevídaný byl to den v dějinách království českého — nevídaný v příbězích mnohdy a těžce zkoušené Prahy. Na jednom konci vjížděl do ní panovník, vítaný tisícerem radostných hlasů, a na druhém konci ukrýval se vladař, stíhaný tisícerou kletbou. Plesné pokřikování, jakoby po dlouhém utrpení jistý spasitel města přicházel, rozléhalo se z nesčíslných hrdel, kudy bujná brůna nového panovníka nesla. „Sláva jemu! Pokoj nám!“ zaznívalo mezi hučením smíšených hlasů, jimižto zástupové diváků buď své podivení nad spanilým jinošským králem a jeho bohatým průvodem českých a německých pánů, anebo své naděje v příští správu a polehčení stavu svého projevovali. Všechněm chvěla se přeplněná srdce radostným očekáváním, a zpomínky na minulé útisky knížete Korytanského zmizely v tu chvíli z paměti. Otcové a matky zdvihali děti své, aby jim nového pána a po boku jeho spanilou choť ukázali, kněžnu Elišku, tu drahou ratolest z domácího starožitného kmene královského. U prostřed tohoto všeobecného plesání bylo viděti toliko dvě osoby, které v událostech dnešního dne jako žádného účastenství nemajíce, opodál městské brány stály, a hledíce na vjezd nového krále, ani v tváři, ani ve slovech nějakého pohnutí nejevily. A přece by se byl každý zklamal, kdo by je byl v té chvíli necitnými nazýval. Srdce obou bylo plné, ale jiným pohnutím odbíjelo se o mohutná prsa, nežli u hlučného množství. Byly to dvě statné postavy rytířské vysokého věku, hlavy stříbrné, ale těla ještě zdravého, týle rovného. Zdáloť se, jakoby zde dva duby stály, v něžto se byl již mnohý zhoubný vichr vpíral, vždy ale nadarmo o jich korunu se pokoušel. Mlčky hleděli oba na zástup podivně ustrojených cizozemců v průvodu a komonstvu královském, a rtové jich zpříčili se v bolnotrpný úsměv, kdyžto jich zrakové na pánech českých utkvěli, kteří v popředí i v pozadí mladého správce tak starého království s jakousi hrdostí na svých koních se vypínali. Když pak plesavý pokřik shromážděného množství stupně nejvyššího dosáhl, potkaly se bezděky oči obou tichých pozorovatelů, a jeden z nich — ramenatá postava, smědých, mnohou jizvou ozdobených tváří a přísného, dojemného pohledu — přetrhnuv posavadní mlčení, řekl: „Náš dobrý český lid umí ještě hezky křičeti! Toť mu tedy Korytan ještě příliš úzce hrdla asi nezadrhnul.“ „Co se křiku týče,“ odpovídal druhý — muž důstojně příjemného vzezření a slov mužnou líbezností plynoucích — „toť víš, tu jsou Čechové hned po ruce! Nedej Bože, aby se jich dnešní jásání v brzké plačtivé ''Hospodine, pomiluj ny!'' proměnilo!“ „Tak zle nebude!“ řekl první, povážlivě hlavou vrtě; „aspoň se toho báti, aspoň to očekávati nesmíme. Pověst praví o tom lucemburském mládenečku mnoho dobrého; do úplného zrostu budou mu státi zkušení muži po boku, a císařská moc jeho nebude také viklavému království našemu škoditi.“ „Ovšemť, ovšemť!“ odpovídal zase druhý; „těšiti se musíme všelikou nadějí, bychom hned na počátku v zoufání nepadli. I přál bych si, aby se ze mne špatný a z tebe dobrý prorok udělal, aby po jeho smrti vaši synové ještě jednou zpívati nemuseli: <poem> Neplačte ho, české děti, A račte jistě věděti: Byť byl živ ten kníže déle, Zlá by pošla Čechům mele. — </poem> <p style="text-indent: 0">''Moji'' synové nebudou to arci zpívati,“ doložil po kratičkém pomlčení hlasem jemně lítostným.</p> „''Naši'' také nebudou!“ řekl první kvapně, ruku druhého vřele tiskna; „ale tvou knihu budou čítati a jméno tvoje jmenovati, dokud jazyk český, tebou velebený, v nejposlednějším kořínku nezhyne.“ „Chraniž Bože, abych jednoho pošetile se nadíti chtěl a druhé aby se nešťastně přihoditi mělo,“ odpověděl druhý, „ačkoliv dobré cesty k tomuto poslednímu prosekáváte!“ „Na mne neuvaluj vinu —“ „Nikoli, nikoli! ty jsi čistá, neposkvrněná krev z otců českých, jáť to na ní vídal, když ti ve svatém boji z udatných ran se prýštěla; tvé oko nedychtí po cizím lesku; ale nemohu to o jiných říci a nemohu se bázně zbaviti, a nemohu se mlčky na to dívati.“ {{Konec formy}} q4xo5kejfs85wzxciqqr1bm7udj6hnl 0 19874 338922 223016 2026-09-22T20:26:17Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338922 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dalimil | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 2. | PŘEDCHOZÍ = 1. | DALŠÍ = 3. }} {{Textinfo | TITULEK = 2. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť prvá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;112–118. }} {{Forma|proza}} Náramná tíseň lidstva ztrácela se pomalu u brány hučivým a víceramenným proudem se rozlévajíc rovnou cestou i po oklikách ke Královu dvoru, kamžto čeští pánové nového správce koruny české uváděli. Volným krokem opouštěli nyní stanovisko své také oba letití rytířové, jižto nebyli v obecný ples i svých hlasů mísili, a vážnými slovy o stavu domácího řízení a národu rozmlouvajíce, uhýbali se, opodál zvědavého množství, okolo městských zdí k Havelské bráně. Avšak toho dne bylo živo a hlučno i v odlehlejších stranách, neboť rozvětřená láje běhala po městě jako zhladovělá, rozsápaná lesní zvěř, hledajíc, koho by udávila, a běda Korytanu nebo Míšňanu, který jí padl do ruky; jako divé smečky vlků přepadala i domy, kde věděla, že se byli cizí utiskovatelé za správy korytanské uhnízdili. A tak minulo i starce rytíře několik zástupů, kteří dlouhý útisk setřásajíce, buďto hlasitým proklínáním nebo posměšnými písněmi srdci svému ulehčovali. Při tom točili a máchali zbraní, jak jí byla domácnost poskytla, vidlemi, sekerami, velikými obuchy, anebo jak jí šťastný zápas s poraženým nepřítelem do ruky dal, mečem a kopím. „Kdyby byli před půl rokem tu moudrost měli, hlasů a paží svých takto pozvednouti, mohli o pěkné leto a veselý podzimek v životě svém více míti,“ řekl první z oněch dvou rytířů, když se byl zas právě takový houf obecného lidu okolo nich přehrnul. „Ale aby jim Pán Bůh plamennou pochodeň do mozku i do srdce hodil! — teď otvírají ústa, teď mají zmužilosti, když strašidla zmizela.“ „Pro milý Bůh, Hynku,“ řekl druhý, „jak dlouho ještě budeš té své víry v nízký lid se držeti? Čeho chceš od láje, od sprostých robotníků se nadíti? Toť jest právě ono tajemné, nevyzpytatelné kouzlo moci urozené, že se chátra bojí proti ní vystoupiti, že se jí nemůže dotknouti, že ji nesmí k soudu pohnati. Ale vám příslušelo míti moudrosti, vám, kteří o pořádek věcí potřebných pečovati máte — vy jste měli v mozku svém pochodeň roznítit, déle nežli před půl rokem, a nehleděti do ciziny, netoužiti po cizáku pánu, jakoby na domácích sadech dosti ušlechtilých stromů nekvetlo, z nichžto jste jeden nade všechny povýšiti mohli, aby se ostatní v jeho stínu shromažďovaly.“ „To mohli učiniti,“ dosvědčoval první; „jestli mezi námi ještě tak dobré, šlechetné krve, jako byla ona rolníka Stadického. — Ale proč jsi nemluvil ty? Proč jsi nenechal svou věhlasnost za tmy všeobecné zářiti?“ „Proč?“ opakoval druhý, a jindy mírný zvuk řeči jeho nabýval jakési hořkosti. „Což chtěli hlas zchudlého člověka slyšeti? Což chtěli jasnost viděti? Mluvil jsem, na mysl uváděl veškeré nátisky a protivenství, které nás kdy z ciziny zavalily — oni poznávali pravdu a tíži slov mých; ale člověk, nemající krom svého jména a své nesmírné lásky k rodu českému ničeho, co by se statky, s přívrženci a se vší majetností jiných na váhu položil, nezvrátil vůli jejich a nevykázal cestu jich úmyslům.“ „Nikoli, bratře, nikoli!“ ozval se první s nelíčenou živostí. „Nečiň jim křivdu, takovíť nejsou, kteří měli o novou správu země naší pečovati. Oni byli by hlasu tvého šetřili, jen kdybys byl setrval —“ „To jest: kdybych se byl hašteřil, kdybych si byl marnými slovy žluč bouřil… ale tomu jsem se neučil. Krátce a pravdivě říci každému, co rozum káže, to jest heslo moje, a lépe stálo by to nyní s korunou českou, kdyby ochrancové a podpůrcové její také takového smýšlení byli bývali — kdyby závistiví sobě nejsouce, u cizincův nebyli hledali, čeho doma, u rodu vlastního, nalézti mohli. Či můžeš mi upříti s dobrým svědomím, že pánové naši cizího panovníka jen proto zvolili, aby jednomu mezi sebou této hodnosti postoupiti nemusili? Jako bys je neznal, ty hlavy naše, bohpomozi!“ „Pravdu díš, hořkou, ale čistou pravdu,“ vzdychnul jizvami pokrytý soudruh jeho. „Z té strany mi nelze pány naše hájiti; závist byla v srdcích jejich, ale dle věčně moudrého řízení božího vedla i ta zlá, jedovatá zmije k něčemu dobrému. Získali jsme alespoň těžce utisknuté zemi jistý štít a silnou ochranu. Bez císařské moci Jindřichovy bylo by zlé hospodářství v našem království.“ „Hynku!“ podivil se druhý a zastaviv kročeje, hodnou chvíli se naň díval. „S tebou si zahrálo studené stáří šeredně.“ „Proč?“ „Protože zamrzlo srdce tvé, protože to není hlava tvoje, protože takto hrdina nemluvíval, jehož jméno postrach všech cizinců bývalo. Zlé hospodářství v českém království bez cizí pomoci? Aj, nech mě tedy ruka boží uchvátí! — toť tedy není hodno živu býti mezi lidem, který sobě sám pomoci nemůže. Přisámbůh, kdybych věděl, že jednou pánové naši omyl svůj nepoznají a škodu svou nebudou chtít nahraditi: dnes bych starým údům svým do rakve ustlal a vedle sebe meč i kroniku svou položil.“ „To neučiníš!“ zvolal přítel jeho slovem horlivým. „To bys neučinil, i kdybys nás v ochabělosti tonouti a umírati viděl. K našemu povzbuzení, ke cti jazyka českého sepsal jsi knihu svou, a dokud ji bude lid český čítati, nezapomene se nikdy tak hluboce sám nad sebou, aby si musel zoufati.“ Rozmluva jejich byla náhle přetržena divným křikem lidských hlasů, které nedaleko před nimi z peřesté tlupy vycházely a vůkol povětří naplňovaly. Bylo to šumivé, temné hučení, z něhož jednotlivé klení, smích a pronikavé o pomoc volání proskakovalo. Rytířům zdály se to býti hlasy ženské, a sice beze vší oné hnusné surovosti, jakéžto v nebezpečných dobách z hrdel sprostých ženštin vycházejí, a proto i bezděky kročeje své urychlili. Zvláště Hynek nabyl jakéhosi ducha jinošského, a týl vzpřímiv, bystrýma očima po zástupu střílel, který v podivném chomáči semotam se hýbal. Přicházejíce blíže, poznali, že uprostřed smíšeného hluku cizí, německá dívka ustrašeně o pomoc volá a protivníky své o milost prosí. Dva otrhaní, vyzáblí chlapi drželi ji za ruce, a každý z nich chtivýma očima po ní hledě, byl by ji rád pro sebe uchvátil. Jiní se tahali s braniborským oděncem, který co možno svými nepřátely cloumaje a dívce přispěti chtěje, klel, prosil, lál a bědoval. Podle oděvu a ušlechtilého vzezření bylo na dívce viděti, že některému z oněch cizinců náleží, kteří se byli za minulé vlády s celými rodinami do Čech přistěhovali. Mělať na sobě roucho slečen rytířských, a celé tváření se její, výraz obličeje, volená slova — všecko, ačkoli skoro smrtelným strachem zasloněno, dávalo na jevo, že jí setkání se s nízkou třídou lidu je něco neobyčejného, a v tomto případu hrozného. Při tom všem bylo patrno, že ani slova českého neuměla; neboť v největší nesnázi své volala k větřícímu zástupu jazykem německým, z čehož ale tento, také ani slova nerozuměje, jenom posměch si dělal a po ní se ošklíbal. „Co se tu děje?“ byla zvučná slova rytíře Hynka, když se byl tak dalece přiblížil, že jej zástup zaslechnouti mohl. Na to zvolání obrátili se někteří, kupa se poněkud rozdělila, a těkavé zraky poděšené dívky utkvěly na letitém reku. Šlechetná postava jeho vzbudila v ní důvěru. „Pro živé rány Spasitelovy — ochraniž mne nešťastnou!“ křičela vší sílu namáhajíc, aby se z nepřátelských rukou vymknula. „I napínej ten cizopanský chřtán, až ti pukne, ty mladá pijavičko!“ zkřikl na to mezi tlupou člověk malý, ale svalovitý a přistárlý, úšklebně na ni zuby vyceniv. „Ještě jsi se dosti krve české nenacucala?“ „Co tu počínáte?“ ozval se zase rytíř, nyní až mezi houf pokročiv. „Chytili jsme korytanskou laňku a chceme ji teď upéci!“ zarochtal jeden z chlapů, jižto dívku drželi. „A kdo vám dal právo na honbu vycházeti u prostřed míruplných měst? — v tu hodinu, kdyžto každý poctivý Pražan za svým králem: Pokoj! vyvolává?“ Na tato slova, důstojně pronešená, začal se zástup poněkud ustrašený anebo aspoň na rozpacích jsoucí hýbati, a jedni pohlédali na druhé, jakoby nevěděli co činiti. Ale chlap vedle dívky dodal si smělosti, a zamračiv čelo bídou svraskovatělé, obořil se na rytíře. „Kdo tě udělal sudičem kroků a činů našich?“ ptal se zvukem drslavým. „Co se ptáš na právo, ty moudrá kotrbo? Dělali nám také podle práva, ježto se krví a mozoly našimi živili? Anebo máme teprva o dovolení prositi, když chceme nepřátelům spláceti?“ Druzí touto řečí povzbuzeni, začali reptati a sápati se na rytíře. „Stůjte!“ zkřikl tento, „a slyšte, co máte dělati! Poctivě máte jednati, šlechetně, jako českému lidu přísluší, nikoli záští, hněv a pomstu na nevinné vylévati. Či sluší mužům bezbranné dívky chytati? — Propusťte pannu hned, nežli vás ocel moje donutí!“ „A kdybys, pane, sám zocelovatěl,“ rozpálil se otrhanec, „nepustím toto míšeňské jablko!“ Při tom se postavil před dívku a začal dlouhým toporem těžké sekery nad hlavou točiti. „I dej mu jednu —“ ozval se jiný ušpiněný poběhlík, „až mu chuť zajde, ujímati se vrahů lidu českého! Naposledy je to sám zakuklený Korytan, který se trochu česky žvatlat naučil, anebo patří alespoň k oné rotě českých dříčů, kteří se s těmi cizáky spojili.“ „Korytan — Korytan — dříč!“ ozývali se na to mezi houfem rozliční hlasové, jako hučení pobouřených vln, ale pronikavý hlas je opět zarazil. „I aby ti nectná huba upadla, ty slepý krtku!“ zkřikl náhle onen malý přistárlý muž, který byl celý ten čas ani oka s rytíře nespustil, a vzchopiv se nyní, přiřítil se na špinavce, napnul ruku a hrozivým okem ohlížel se vůkol po celém zástupu. „Já ti přiložím mastičku, že se naučíš zdvořileji mluviti — a každému, kdo se opováží, ještě slovem tomuto muži se opříti! Na kolena před ním, vy slepáci! — vy bídáci! děkujte Pánu Bohu, že vás rekovská pravice jeho jako stébla nezdrtí! Korytan! Vy hlupáci! Je-li tento muž Korytan, tedy jsme my všickni baby a děti naše budou štěňata. Na kolena před ním — což ho ještě neznáte? Ó vy bídní razsocháči! vy nezkušení holobrádkové! — Tedy slyšte! — já ho znám! — a umím o něm písničku, a jste-li Čechové, musíte ji také uměti: <poem> Vidíte-li, Češi, z Dubé pana Hynka? Proti jeho ránám helmy jsou jen dýnka!“ </poem> Jako slova nějakého čarodějníka zavzněla píseň mezi divým zástupem a vzbudila v něm radostný pokřik. V okamžení stáli cizí dívka i zajatý oděnec na svobodě, a vychudlá, zmořená luza tlačila se jako novězrozená okolo rytíře, jehož jméno ještě z horších časů, nežli bylo utiskování korytanské, ze dnů braniborských svízelů v paměti a v ústech lidu tkvělo. „Vždyť je dobře!“ promluvil Hynek s vlídným úsměvem, tísni zástupu se vyhýbaje. „Jsem tomu velice povděčen, že jméno moje v Čechách ještě znají. Hleďte jen, aby se také vaše v dobré pověsti udrželo — a za tuto svou kořist,“ mluvil dále, okázav na cizince, „kterou mi postupujete, vezměte malou náhradu! Můžete dnes na zdraví našeho nového pána, mladého krále, do džbánů se podívati. Malé občerstvení nebude na škodu — snad užitečnější nežli honba na cizopanské laňky.“ S těmi slovy hodil nejbližšímu několik stříbrných do sejmuté čepice a přistoupil i s přítelem svým k cizí panně. Zástup se dal do hlasitého jásání, a velebě i žehnaje rytíře, jako pravého dobrodince českých srdcí, pustil se dále na cestu. V dáli bylo slyšeti píseň: <poem> „Vidíte-li, Češi, z Dubé pana Hynka?“ </poem> {{Konec formy}} esf0p3s89zlvwoykx09iu59smxzp602 0 19875 338923 223017 2026-09-22T20:26:20Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338923 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dalimil | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 3. | PŘEDCHOZÍ = 2. | DALŠÍ = 4. }} {{Textinfo | TITULEK = 3. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť prvá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;118–123. }} {{Forma|proza}} „Podejte se bez bázně v ochranu dvou starých dobrodruhů, ušlechtilá panno!“ mluvil Hynek z Dubé k dívce jazykem německým, ovšem trochu neobratně, za to ale tak srdečně, že dívčí důvěra každým okamžením zrůstala, „a povězte nám laskavě, kam vás provoditi máme?“ „Já nevím, kde se nacházím, a nevím, kam kročejů svých obrátit, moji šlechetní ochráncové!“ odpovídala dívka hlasem slavičím, ještě poněkud se chvějícím. „Otec můj a tento pavezník jeho chtěli mě dovésti přes most na Menší město, ale zlou nehodou odtrhli nás jako prudké vlny ženoucí se zástupové od sebe, otec nám zmizel s očí, my si pomátli cestu a octnuli se posléze v těchto oddálených končinách.“ „Vlastně jsme potom nemohli rovnou cestou k mostu zaměřiti,“ dokládal cizí oděnec, „protože se to po ulicích bilo, až kosti křupaly, a člověk laskominy dostával, pustit se také do toho. Hledali jsme tedy stranou štěrbinu, kde bychom šťastně proklouzli, ale ta vaše Praha je proti našim hnízdům jako les ze samých domů — čert aby v něm nezabloudil — s dovolením!“ „Tedy bude snad nejlépe, když vás až na Menší město doprovodíme, kde vás bezpochyby otec očekávati bude,“ řekl Hynek. „Co myslíš, bratře?“ „Že se my dva velmi špatně za ochrance německých dívek — a zvláště dnešního dne hodíme,“ řekl soudruh jeho po česku a s jemným úsměvem. „Aby však neřekli, že neumějí Čechové býti dvornými, musíme se na tu pouť odvážiti a dáti panence bezpečného průvodu — byť i jinde krajanům jejím krky podřezávali.“ Na to vzali ochráněnku svou mezi sebe a dali se na cestu. Ona mezi tím vypravovala, že je otec její ve službě při dvoře královském, ona sama že teprv asi před půl letem z Míšně do Prahy za ním přijela a že posud zde nikoho nezná; že tichý, soukromý život vedla a teprve dnes tolik ulic sběhala, když otec náhle povstalým zvoněním na poplach za svou povinností ke dvoru byl pospíšil — potom zděšený opět se navrátil a k rychlému útěku ji pobídnul. „Skrovné obydlí naše je zavřeno,“ skončila svou povídku. „My nevzali s sebou nic, nežli něco uschráněných peněz a šperk po nebožce matce.“ Mezi peřestým davem lidstva, ježto se posud na ulicích hemžilo, povídalo a se hádalo, nepadli rytířští průvodčí míšeňské dívky nikomu do očí; neboť mysl všeobecná byla dnes obrácena na jiné věci, a tak se dostali až k mostu beze vší překážky. Zde ale zvěděli, že Korytané druhou stranu opanovavše, věž mosteckou obsadili a ze Starého města přecházeti každému brání. Dívka bědovala. „Milá, spanilá dušinko,“ těšil ji Hynek z Dubé, „slzy vám nepomohou, leda by ty prožluklé jezevce vytopily, jižto nám cestu zamezují. Ledabylo honiti se po ulicích, také žádného užitku nepřinese; váš otec dostal se bezpochyby šťastně na Malou Stranu, mysle, že i vás tam štěstí uvedlo — svatobarborské povětří není také podle toho, abychom pouhou procházkou čas mařili: myslím tedy, že bude nejlépe, když se někam pod hostinskou střechu utečeme.“ Dívka, nemohouc ještě mezi hlukem lidu vší bázně své pozbyti, prosila, aby ji do otcovského bytu dovedli, a mužům zdálo se to býti nejmoudřejší, co učiniti mohli. Uznaliť vespolek, že otec, nenajde-li dceru na Malé Straně, bezpochyby doma ji hledati bude, byť se při tom i v nebezpečí vydal, padnouti rozkvašenému lidu do rukou. Provázeli ji tedy k žádanému cíli. Opuštěný příbytek, k němuž jim cizí oděnec dosti pracně cestu okazoval, stál v odlehlé ulici, avšak i do ní byla se rozdrážděná saň veřejného vzteku uvrhla. Druzí obyvatelé nepatrného domku prozradili toulavé sběři, že zde také cizák bytuje. Neznaliť ho sice téměř a neměli žádné příčiny na něj žalovati, jelikož tichý, z veřejného hluku oddálený život vedl: ale dlouho tajenému a nyní prudce propuklému záští a z okovů těžkých nátisků utrhlé touze po mstě bylo na tom dosti, že byl cizinec, a tak muselo všecko, co se ho týkalo a co mu náleželo, ve zkázu přijíti. I pozdvihli pokřik a učinili útok na tiché obydlí; vylomili dvéře, jako drancující čeleď vojenská v zemi nepřátelské vrhli se do komnat, a nenalézajíce jiného odporu, schlazovali bezuzdnou zuřivost na mrtvém nábytku. „Ať každému hnáty schromnou,“ zkřikl mezi plenícím houfem ohromný velikán, který si mezi ním jakési vlády osobil, „kdo by chtěl z tohoto pelechu něco odnésti, co by nám darmo bídu naši na paměť uvádělo — a naše otupělé blbství, že jsme tak dlouho s tím proklatým cizáckým břemenem se vláčeli jako trpěliví oslové! Do pekla se vším — hezky po česku s oken, a potom do peci! Leda jestli tu někde něco stříbrného vyhrabeme: to je naše, to je beztoho z Kutné Hory kradeno, to může v českých rukou uváznouti!“ Rytířští ochrancové dívky přicházeli právě s pobloudilými cizinci k domu, kdyžto roztlučenými okny všeliký nábytek vypáčeného bytu na ulici lítal; s hrozným třeskotem rozbíjely a lámaly se dubové stoly a židlice; vítr odnášel ženské roucho, a hliněné nebo skleněné nádobí řinčelo po zemi. Sběhlý dole zástup se chechtal a pokřikoval jako při velikém vítězství, i trhal a ničil na malé kusy, čeho se jen dopíditi mohl. Dívka zbledla a bojácně tulila se k Dubskému; oděnec zatínal vztekem zuby a hněvivě mumlal; rytířové zastavili kročeje své. „Nevím, jestli by nám to co pomohlo, kdybychom nejen svými jmény ale i meči mezi tento roj vzteklých sršánů udeřili,“ řekl pán z Dubé k svému příteli; „ze střepů neudělá se již nový nábytek, a jako věční hlídači této panny nemůžeme se také přede dvéře postaviti. Odejdouce zůstavíme ji v nebezpečenství. Nejlépe tedy snad učiníme, uvedouce ji do příbytků svých.“ Soudruh jeho neodpovídal, nýbrž bystře a s jakýmsi tajným posměchem na podrážděnou luzu oči své upíraje, na dosvědčení jenom hlavou pokýval. „Nyní nám nezbývá jiné pomoci,“ řekl Dubský k dívce, „nežli abyste důvěrně pod pláštěm ochrany naší zůstala a, nežli otce vašeho najdeme, v naší domácnosti pomeškala. Já sám nemohu vám arci vlastního přístřeší poskytnouti, leda byste se do krajů na některý hrad můj uchýliti chtěla; ale tuhle přítel můj vede v Praze malé hospodářstvíčko, u něho budete dobře schována.“ „Ó zlí lidé!“ úpěla dívka, uslzené oči k rytířům prosebně pozvednouc, „zlí lidé, jižto mě v tento smutný stav přivedli, že vás osobou svou obtěžovati musím!“ „Nelajte lidu, slečno, který jenom malou měrou splácí, co byl hojně utrpěl!“ odpověděl pán z Dubé vážným, ale šetrným hlasem. „Onť není tak zlý, jak se při své nehodě snad domýšlíte, a poněkud musí se mu teď uzda popustiti, aby se vybouřil. Ostatně nemluvte o žádném obtěžování! Čeští rytířové umějí činiti rozdíl mezi nepřátely, kteří mečem a kteří krásnýma očima útokem na nás ženou.“ Na to vespolek nastoupili cestu zpáteční a brali se přímo k obydlí Hynkova soudruha. „Velikého pohodlí nemohu vám poskytnouti, slečno!“ jal se tento po chvíli k dívce mluviti. „Jsemtě jeden z oněch, kteří se po zedrání vlasti naší za cizinského panování více nezotavili —“ „Jen kratičké pobytí, dokud náš věrný sluha otce mého nenajde —“ „Přál bych vám, aby to brzy dovedl, ačkoliv pochybovati musím, že se mu to při dnešním zmatku vašinců tak snadně podaří. Ostatně použijte hostinství mého, pokud se vám líbiti bude. Moje prvnější řeč měla vás jen připraviti, abyste nic skvostného neočekávala. Zemští pokladové nejsou v stejné míře rozdáni.“ „Já jich také neznám. Mohu se ovšem řadou šlechetných předků vykázati, ale statky naše, dávnověké hrady, leží v ssutinách.“ „Jak vás máme nazývati, ušlechtilá panno, dokud u nás meškati budete?“ „Jméno mé jest Kunhuta, a otec můj pochází z kmene rytířů Kufenheimů.“ „Kufenheimů?“ zkřikl dívčí průvodce s velikou živostí, která tím více do očí bila, jelikož posavadní jeho veliké mírnosti náhle ustoupila. „Otec váš je rytíř Kufenheimský?“ ptal se ještě jednou a na krok ucouvna, upřel plamenné zraky na dívku žasnoucí. Dívka posvědčila. „Já znal před lety člověka, který se pravil býti poslední ratolestí domu Kufenheimského,“ mluvil zase rytíř, a prsa jeho dmula se patrně u velikém pohnutí. „Byl otec váš někdy v Čechách?“ „Byl; za jinošského věku přivedlo jej dobrodružství do království vašeho.“ „Ano, dobrodružství, já je znám!“ vypuknul rytíř v hlasitý hořký smích. „Co jest ti, Dalimile?“ ptal se ho z Dubé u velikém podivení v jazyku mateřském. „Jaké to zpomínky zmítají duší tvou —“ „Nic, nic mi není!“ odbýval jej soudruh s velikým důrazem, „nežli že spravedlivým nebesům děkuji, že mi tuto dívku do rukou přivedla. Čarovnými okovy ji k sobě upoutám, a všeho světa moc ji ode mne neodtrhne, dokud se otci jejímu ve tvář nepodívám!“ Při tom se chopil křečovitě ruky její a urychlil kroky svoje, jako by se strachoval, aby o drahou kořist nepřišel. {{Konec formy}} 6jltqdakepkvdpk0fpkqlq3mgcpje7x 0 19876 338924 223018 2026-09-22T20:26:23Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338924 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dalimil | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 4. | PŘEDCHOZÍ = 3. | DALŠÍ = 5. }} {{Textinfo | TITULEK = 4. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť prvá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;123–127. }} {{Forma|proza}} Průvod královský začal se rozptylovati. Noví proudové peřestých zástupů rozlévali se nyní po ulicích Pražských; onde zvučela země pod nohama k vykázaným bytům spěchajících oděnců; jinde rozléhal se povětřím křiklavý hovor mladé šlechty. Někde bylo viděti zástup českých pánů, kteří byli v poli, u prostřed válečného života, s krajany nového krále i nové přátelství uzavřeli a nyní jako vzácné hosti ode dvora císařského v domy své je uváděli. „Ale Bůh mě tresci,“ ozval se v jedné takové tlupě na koních mladý hrabě Lohstein, jehož polofrancouzský strakatý oděv mezi starým, zachovalým krojem českých pánů podivně do očí bil, „Bůh mě tresci, ještě jsem v té vaší Praze neviděl nic hezkého — žádné oči, pro něžto by poctivý člověk, jak se říká, do ohně skočil!“ Někteří mladí pánové čeští dali se jeho slovům jako vtipu do smíchu, chtějíce tím osvědčiti starodávnou vadu národu českého, nesmírnou shovívavost s cizinskou prostořekostí a tulení se ke všemu, co zahraničním slove; toliko nejstarší mezi nimi, Ojíř z Červené Lhoty, odpověděl Lucemburčanu jiným způsobem. „U nás není ve zvyku,“ řekl, „aby ušlechtilé ženštiny spanilost svou po ulicích na odiv roznášely. Ostatně začínám se obávati, že je pan hrabě krátkozraký; sice byl by viděl milostný zástup spanilých paní v průvodě své nejspanilejší velitelky, naší královské Elišky.“ „Viděl jsem, viděl!“ odpovídalo cizí hrabátko a kroutilo si rusé kníry s jakousi pohrdavostí; „byl-li to ale celý záhon vašich krásných květin, tedy bydlíte v pravé pustině. Já předce hledím do všech oken,“ mluvil dále, ryzku svou ostruhami lehtaje, aby se vzpínala a pánu svému příležitosti poskytla, jízdeckým uměním se prokázati — „hledím na vše strany, ale nikde se mi nechce dívčí hlava okázati, která by za to stála, aby poctivý rytíř deset soků s koně shodil.“ „Nehleďte nahoru,“ ozval se na to jiný hlas mezi zástupem, „nýbrž hezky dolů! Upněte zraky před sebe, a hned své řeči odvoláte.“ „Bůh mě tresci!“ zvolal cizinec, když byl podle vyzvání českého rytíře učinil a jenom několik kroků před sebou Hynka z Dubé, Dalimila a spanilou Kunhutu zahlídl. „Bůh mě tresci, tady vychází dennice na nočních nebesích města vašeho!“ Při tom učinil s koněm svým dva, tři skoky a nechal jej pod sebou pyšně tancovat, aby zřetel v ústrety přicházejících na sebe obrátil. „Totě náš pan Hynek!“ zvolal Ojíř, „a přisámbůh, neklamou-li mě oči, pan Mezeřický vedle něho. Zdař Bůh, pánové! Viděli jste našeho nového krále?“ „Tak z blízka jako šlechetní panáčkové — neviděli!“ odpovídal z Dubé, zastaviv se uprostřed sboru, který byl starce téměř obklopil. „Pan Jan to musí letitým hnátům prominouti, že jsme jako vy okolo něho točiti se nemohli.“ „Ale z daleka jsme si ho jak náleží prohlídli,“ doložil Dalimil, „a měli z toho veliké potěšení, že se staří vousáči okolo svého nového slunéčka jako mušky okolo hořící svíčky točili. Jenom aby — a tak dále. Rozumíš, panáčku?“ „Jak náleží!“ usmál se Ojíř, mluvě česky, jako Dalimil. „Tvoje slova jdou do světa beze všeho zakuklení, a já vím dobře, že se ti volení nového krále nelíbilo.“ „Jak?“ ozval se jiný hlas mezi zástupem, pocházející ze rtů, okolo nichž teprva první chmýření pučelo. „Sjednocené volení nového krále se muži tomuto nelíbilo? Kdo jest ten člověk, že se opovažuje —“ „Tiše, tiše, panáčku!“ zakřikl jej pán z Dubé, „a podívej se dříve na vousy člověka, na něhožto si dětinský jazýček svůj brousíš; — potom si pamatuj, že je na tom dosti, abys o člověku všecko dobré smýšlel, jakmile jej v mé společnosti uvidíš, třeba bys ho ve svém rekovském ohni ani neznal!“ „Tomu se nesmíš diviti, pane,“ jal se místo mladíka Ojíř odpovídati, „jestli kdo Mezeřického dosti dobře nezná. On sám tím vinen, protože právě poustevnický život vede. S dovolením, přátelé!“ obrátil se pak k ostatním. „Tento šlechetný rytíř je Dalimil, skladatel oněch krásných rýmů, které jsem vám v poli čítával.“ Všecko se začalo diviti. „Udělejte nám místa, pánové, ať můžeme dále jíti!“ řekl kvapně Dalimil, a veda Kunhutu pod paží, bral se ku předu. „Jak? — Má tato naše hvězda již zajíti?“ ozval se nyní Lohstein, s koněm až k samé dívce se přitočiv. „Tedy alespoň dovolte, abychom vás doprovodili, skládajíce úctu kráse, jakož nejmocnější královně!“ Dívka se zapýřila a těsně k svému průvodčímu se tulíc, nutila ho k pospěchu. „Hledejte, panáčkové, služeb, kde se vám povděčně odplatí!“ odbýval Dalimil dvorného cizince. „My nejsme ani vaší ochoty žádostiví, aniž chceme býti vašimi dlužníky.“ Po těch slovech začal i s přítelem rychle kráčet a brzo za sebou veškerý zástup zůstavil. „Bůh mě tresci!“ zvolal cizí hrabě pln podivení. „Máte-li v Čechách takovou školu rytířské dvornosti, tedy bude nejlépe, abychom již dnes na návrat ke dvoru Jindřicha&nbsp;VII. pomyslili.“ „Nepřipouštěj si, milý pane, chování ze starých zvyků nevyzutého starce za urážku a nevykládejž je za obecný mrav panstva českého!“ řekl mladík, jenžto se byl dříve na Dalimila obořil. „Jeť to asi jeden z oněch plesnivých vousáčů, kteří nevědouce ani slova o tom, co se ve světě děje, myslí, že všecko ještě na té samé čáře stojí jako před padesáti lety. — Jaké jsou to rýmy, jež ten člověk psal?“ mluvil dále, obrátiv se k Ojířovi. „Já o nich ještě ani slova neslyšel.“ „Však ony nebudou také pro tebe psány,“ usmál se tento; „a tuhle pro našeho pana hraběte ještě méně.“ „Proč to?“ ptal se Lohstein. „Protože to jsou zpěvy, jimiž Dalimil přede vším, co z ciziny přichází, český národ varuje.“ „Jakže?“ vzkřikl Lohstein, a náhlým hněvem rozpálený, trhnul uzdou, až se kůň pod ním vzpínati začal. „Je ten člověk smysly minulý? Bůh mě tresci, nejsem-li žádostiv, tu vaši slavnou zemi poznati a přesvědčiti se, chová-li v sobě ještě více takových ztřeštěnců! Varovati přede vším, co z ciziny přichází! Nesmím na to zapomenouti a na patřičném místě o tom promluviti. Rád bych je viděl, to vaše království, kdyby v něm nebylo, co z ciziny přichází.“ Nešetrná, hanlivá slova mladého hraběte zabodla se bolestně i v prsa lhostejnějších, cizině přejících panáčků, ale snášelivost jejich byla při chorobě národní hrdosti tak veliká, že se úsudku nadutého hosta neopírali. Toliko Ojíř nemohl trní slov jeho tiše snésti. „Jak by to v království našem vypadalo, kdyby se v něm živlové cizí s domácími nebyli pomísili, to jest nyní těžko uhodnouti,“ řekl; „na všechen způsob ale myslím, že by to Čechové i sami o sobě, bez cizí pomoci, k něčemu hodnému byli přivedli.“ „I to jest nyní těžko rozhodnouti,“ zasmál se Lohstein, více rozpustile, nežli opravdově; „a na všechen způsob myslím, že jste s cizí pomocí předce dále přišli, než byste sami o sobě byli dovedli. Jak se ale zdá, nepochází, pane, tvoje odpornost ke všemu cizímu z ničeho jiného, nežli že miluješ dceru člověka, který k výstraze před námi verše dělá.“ „To jsi, pane, na dvojím omylu! Za jedno nechovám v srdci žádný odpor ke všemu cizímu, jako jsi na mně již dosti patrně poznati mohl — a za druhé nemohu dceru onoho rytíře milovati, protože žádnou nemá.“ „Kdo byla by tedy ona dívka?“ „Neznám ji, a neví-li někdo z mladších pánů našich pověděti, co jest a odkud pochází, musíš u samého pramene důkladnějších zpráv hledati.“ „Bůh mě tresci, to také učiním!“ zvolal Lohstein rozpustile, an mu nikdo v celém zástupu o Kunhutě nic pověděti nemohl. „Zjevení její bylo tuze půvabné, aby v českých temnostech marně zahynouti mělo; a jak se mi podle ušlechtilých tváří jejích vidělo, ani z krve české nepochází. Posléze vybíhá váš strašlivý rýmotepec na lov po cizích pannách a dáví kořist svou jako vlk nevinné beránky. Jako že jsem Lohstein — podíváme se mu na zuby!“ {{Konec formy}} 0fanomwreyp8fezvd2s8mc2by9cmqjd 0 19877 338925 223019 2026-09-22T20:26:26Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338925 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dalimil | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 5. | PŘEDCHOZÍ = 4. | DALŠÍ = 6. }} {{Textinfo | TITULEK = 5. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť prvá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;128–137. }} {{Forma|proza}} Mezi tím dostihl Dalimil svého bytu a odevzdal Kunhutu staré, pečlivé hospodyni na starost, kteráž ovšem nad neobyčejným hostem tím velmi hlavou vrtěla, poněvadž s ním, pouhá Češka, rozprávěti nemohla. Byla to však poctivá letitá žena, která na světě nic jiného neznala, než vůli pána svého a povinnosti v malém hospodářství; protož i ve své skrovné komnatce o Kunhutino pohodlí ochotně se starala. Cizí zbrojnoš pustiv se zase do města, aby pána svého vyhledal, odešel z domu pro větší bezpečnost v oděvu sluhy Dalimilova, a tento seděl nyní opět s přítelem svým samoten v komnatě. Oba se zamyslili, přebíhajíce v duchu právě minulé události a dávnější příběhy. Zvláště Dalimil ponořil se daleko v zašlou minulost, a v pohybech mírné tváře jeho jevili se živí citové, probíhající ňádra jeho. Konečně se poněkud vzchopil Hynek a důvěrně položiv ruku na rameno jeho, ptal se ho hlasem srdečným: „Nemáš mi nic říci?“ Dalimil rozuměl otázce jeho. „Chceš, abych strhnul před očima tvýma oponu, která ony dny života mého zakrývá, v nichžto se věci udály, pro něž jsem nyní tak živé účastenství s neznámou dívkou projevil?… To jest ona jediná stránka v knize života mého, kterou jsem před tebou utajil; z toho poznej, jak bolestně mi bylo na písmo její hleděti!“ „Bolest nechci v prsou tvých buditi,“ řekl Hynek; „a nemůžeš-li bez ní srdce své přede mnou odkryti, nech je zakryto věčným pokrovem!“ „Nikoli!“ zvolal Dalimil poněkud živěji, „nyní nemohu před tebou tajemství ukrývati, které podivnou náhodou z hrobu povstalo, v němžto je pamět moje pevně držeti usilovala. Přihodíť se třeba něco v nejbližších hodinách — co? sám ještě nevím; nechci ale, abys jako nevidoucí na to hleděl, a dopustím-li se něčeho lidského, spravedlivě mě posouditi neuměl. Není to sice nic neobyčejného, co ti z událostí dnů svých pověděti mám, a častěji přihodila se již věc podobná i přihodí se budoucně; ale mne zasáhla tak důtklivě, že takměř celému běhu života mého jinou cestu vykázala.“ Opět se zamlčel a přeběhna v mysli ještě jednou všechnu řadu oněch dnů, o nichžto nyní mluviti měl, jal se posléze takto vypravovati: „Dědičný hrad otců mých stával, jakož víš, nad Sázavou, v tichém, odlehlém údolí. Rodiče moji byli se odebrali za statnými předky, a já seděl spokojeně s milovanou manželkou v domě svém, ne sice bohatém a velikém, ale dosti pohodlném a úpravném. Měli jsme jedinou dceru, Boženu. Byla nejvzácnější poklad naší majetnosti; ztepilá na těle, plna kvetoucí spanilosti, dobrá a pobožná, radost a pýcha matčina, a já sám, člověk mužné mysli, přepadla-li mě časem tichá žalost, že Bůh manželství naše synem nepožehnal, pohledl jsem jenom na zdařilou dceru, a srdce moje potěšilo se a pokořilo před Pánem, který mě obdařil takovým klenotem. Tu nastali časové braniborské vlády. Co tehdá království naše dopuštěním božím a nepřátelskou zlomyslností utrpělo, nebudu vypravovati. Tyť sám patřil jsi na to očima hořeplnýma a vztyčil pak hlavu na postrach lupičů a vztáhl rámě na záhubu vrahů. Žádný kraj, žádná dědina nezůstala prosta těch zločinných hostů, i moje tiché, odlehlé údolí musilo je spatřiti. Přihodila se pouť v okolí našeho domova, kdežto z blízka i dáli scházívali se nábožní zástupové k prosté kapli. I choť moje vypravila se dle mnoholetého zvyku s Boženou k místu posvátnému, vzavši za průvod dva věrné oděnce. Já sám meškal toho času v Praze, kdežto se o polepšení veřejného pořádku jednalo. Hlučněji nežli kdy jindy shromáždil se lid venkovský u obrazu Matky Boží, hledaje útěchu a posilu ve svém protivenství. S nebezpečenstvím života opustili mnozí skalné sluje a lesní brlohy, které jim bídného útočiště před úplnou záhubou poskytovaly; ale míra jejich utrpení nebyla ještě dovršena, prosby jejich před svatým obrazem nebyly vyslyšeny, a jakoby jich vrahové všechny stupně ohavnosti byli proběhnouti chtěli, přepadli je před samou tváří nejsvětější orodovnice, ačkoli jim ničeho více pobrati nemohli, nežli pouhý, nahý život. Ale jestřábí jich zraky byly hned v osobách manželky a dcery mé kořist vypátraly, která jim za chudobu ostatních měla dáti bohatou náhradu. S vítězným pokřikem přepadl zástup surových pacholků zděšené ženštiny, kterým ani násilím přemožení oděnci ani zhubenělí houfové rolníků k pomoci přispěti nemohli. Byl to skutek do nebe volající, a choť moje, nabyvši po prvním uleknutí slov, vzývala vysokým hlasem věčného soudce o pomstu. Ubohé dítě moje leželo ve mdlobách v rukou hanebných lupičů. Náhle, jako na úpěnlivé prosby od Boha poslán, vyskytl se mezi prchajícím množstvím mladý rytíř, jehož rozkazem se draví lupiči řídili. Slovo jeho zaplašilo je od ženštin, a v malé chvíli nacházely se obě, osvobozeny a beze vší pohromy, na cestě k domovu. Jich ochránce je provázel. Byl to jeden z oněch braniborských dobrodruhů, kteří za správy Eberharda do země naší jako hejna hladových vlků vpadli, větříce, kde by k obohacení hubených kapes svých nějaké poklady nalezli. Byl to jinoch mužně zrostlé postavy, hladkých tváří, ohebného jazyka a způsobného chování. Všemi nebes mocnostmi dokládal se, že veškerý zástup opovážlivých škůdců k přísnému soudu požene, a sám své nejvřelejší služby ženštinám k bezpečí a pohodlí nabízel. I mluvil tak soucitnými slovy o smutném stavu království a lál na všech neřestí původce, že lehkověrné ženštiny podle měkké přirozenosti své řečí jeho snadno se pohnuly a v ochranci svém i nejšlechetnějšího zástupce všech utlačených spatřily. I přičinily se, pokud jim to skrovná jazyka cizího známost dovolovala, dáti mu radostné překvapení své na jevo, a byly by to za poklesek proti hostinnosti pokládaly, kdyby ho nebyly pod mou střechu uvedly. Já o celé té příhodě dostal zprávu listem a poslem, kteří oba mysl mou poděsili a slovy zbytečnými víc, nežli potřeba bylo, obraz té události zhoršili. I neměl jsem oddechu ni pokoje. Vedle bídy celého království spatřoval jsem i blízké nebezpečí vlastního domu, i neviděl jsem jiné pomoci, nežli zůstaviti rokování o věci veřejné mužům, pod jichž krovem plameny se ještě nechytaly — a se srdcem sklíčeným spěchal jsem domů. Kéž bych se byl raději nikdy z tichého prahu svého nevzdálil! Moudří pánové naši byli by se shodli a neshodli i beze mne — a já mohl zatím nejdražší poklad svůj střežiti! Snad bych tu neseděl nyní samoten na dalekém světě.“ Po hlubokém vzdychnutí byl se Dalimil na nějakou chvíli zamlčel, duse v sobě bolest, která po tolika letech jako nově rozjitřená rána propuknouti hrozila. Hynek z Dubé viděl ovšem tichý zápas jeho; věda ale, že v takovýchto okamžicích všeliké utěšování marné bývá a ránu jen více dráždívá, trval také v hlubokém mlčení, čekaje, až přítel sám žalostnou zpomínku přemůže. I vzchopil se Dalimil konečně a přejev si dlaní po tváři, jakoby poslední strašlivý přízrak s očí zaháněl, jal se dále vypravovati: „Z listu i od posla se dověděv, že mladý ochrance můj dům denně navštěvuje, spěchal jsem z Prahy s úzkostlivým tušením. Děvče moje bylo vyrostlo jako kvítí na poli — prosté, nelíčené, nepřetvářené, vtělený obraz panenské nevinnosti. Mimo rodiče své a domácí čeleď a několik duší z naší malé osady neznala na světě žádného. Dům náš byl vzdálen hlučného vůkolí, a náklonnost nevedla nás k tomu, abychom byli společnost vyhledávali; mimo to padla léta mladistvého rozvinutí se dívčího v časy, kde bylo nejmoudřeji ohraditi se mezi jistými stěnami a nepouštěti nohu cizí přes tichý práh. I třásl jsem se, věda, že je nyní mladý muž na blízku mé Boženy. Stálať v onom nebezpečném věku, kdežto se první, tajemné, nevýslovné hlasy v srdci dívčím ozývati a kypící ňádra sladkým toužením plniti začínají — kdežto se dívka tak snadně veškerou bytostí svou dojmům oddává, které v ní setkání se s prvním mužem působí. I tanulo mi na mysli, že by to i mé děvče potkati mohlo — a přisámbůh, člověk z krve lupičů našich nehodil se za zetě poctivého rytíře českého. Srdce mi úzkostí pukalo, když jsem na to pomyslil. Snažil jsem se ovšem celou cestu sebe sám klamati, přemlouvaje se, že rodinu mou nic takového potkati nemůže; ale tajný, mermomocí z prsou mých se deroucí hlas varovný byl silnější, nežli mysl moje, a brzo shledal jsem, že bylo mé obávání pravdivé. Hned po radostných, plesavých slovech obou ženštin, po jasném, zářícím oku nevinné dívky v první hodině opětného shledání poznal jsem, že byl cizinec hlavu i srdce nejen mé Boženy naplnil, ale i matčiny přízně u velikém stupni dosáhl. Nezkušené dívce nemohl jsem to pokládati za zlé. Cizí dobrodruh měl na sobě tolik půvabných vlastností, že byl s to i mužnější a chladnější srdce pohnouti, nežli bylo ono sedmnáctileté dívky. Mimo to byl si průchod k tomuto srdci prokázáním rytířské služby proklestil — a urozeností svou měl právo ucházeti se o dceru z krve šlechetné. Abych byl dívku z jiné strany proti milostnému náběhu cizího dobrodruha ohradil, abych ji byl před nepřítelem a škůdcem vlasti varoval, na to jsem zapomněl, anebo vlastně: toho, myslil jsem, není se v domě mém báti, to jsem považoval za věc nepřirozenou a nemožnou. I shledal jsem záhy, že srdce dívčí v plném plamenu stálo, a hlava moje nevěděla, co počíti. Nemohl jsem snésti myšlénku, že se Branibor v mém domě uhnízdil, a srdce mé nedalo se přemluviti, aby k němu laskavě bylo přilnulo. Mluvil jsem o zhoubcích lidu českého — ohnivými slovy líčil jsem utrpení pod žezlem braniborským; ale nešťastné děvče nepojalo smysl řečí mých, ani nejvzdálenější myšlénkou nepřipadlo jí, že by vyvolený srdce jejího k těmto hltavým pijavicím náležel. I musil jsem jí bázeň svou přímě vyjeviti, dokládaje, že denní host k té samé třídě náleží. Děvče se toho zděsilo — zbledlo, dlouhou chvíli na mne hledělo, potom se dalo do hořkého pláče a odešlo do své komnaty. Od té chvíle uzavřelo se přede mnou srdce dítěte mého; neboť zlý duch nedůvěry opanoval je. Domnívalať se dívka nešťastná, že jí zúmyslně zlaté hrady lásky její podkopávati chci, nemohouc pochopiti, že by v nich se zlým člověkem, s nepřítelem české krve, s loupeživým dobrodruhem přebývati měla. Ah, totě právě to veliké neštěstí lásky první, že, jakož bystrýma očima všecky krásné a dobré stránky vyvolence svého vystihne, tak i opět úplně zaslepená vady a skvrny jeho viděti nechce! Já byl tehdá velmi nešťastný! Až potud krvácelo srdce mé toliko ranami, které mu neštěstí země naší zasazovalo; nyní se kormoutilo také nehodou, která je pod vlastní střechou potkala. A kdyby jen při oněch ranách bylo zůstalo! Kdyby nebyla ještě horší hodina těžká pářata svá do prsou mých zaryla! Kdybych ti nemusil o větší bolesti mluviti! Vida, že nesvedu nic dobrotou, vyvolil jsem cesty přísnější. Zapovědělť jsem Boženě laskavými sice, ale vážnými slovy na milence mysliti, který nemohl býti synem českého rytíře, velel jsem ji násilně vytrhnouti z prsou všechnu památku na nešťastnou, české dcery nehodnou lásku — a braniborskému dobrodruhu zakázal jsem navštěvovati dům, v němžto příštím jeho bylo símě nesvárů a neshody vzešlo. Ale pevná vůle moje přišla pozdě. Láska stála v plném pancéři a za tajnými náspy ukryta; útok můj byl marný. Dítě moje bylo již ztraceno — a spíše byl bych se nadál, že se pevné klenutí domu otcovského na mne seřítí, že hrobka naše oživne a otcové moji k stolu mému přisednou; — jednoho jitra nenalezli jsme Boženu na hradě, nenalezli jsme ji po celý den — v noci byla zmizela!“ Kvapně vzchopil se Dalimil po těchto slovech se svého sedadla; hořké vzpomenutí hrozilo jej břemenem zavaliti. Jal se tedy po komnatě přecházeti, jakoby je z paměti a z prsou setřásti chtěl. Hluboká lítost rozložila se v srdci přítele jeho; i vzchopil se také, a pojav otce nešťastného za ruku s vřelým stisknutím, provázel ho mlčky po komnatě. „Nechtěj, příteli, abych se pokoušel podati tobě obraz rozsápaného srdce, jak tehdáž v raněných prsou mých leželo!“ jal se Dalimil po chvíli jemným chvějícím se hlasem opět mluviti. „Musilť bych sebe sám na mučírnu připnouti a každou žilku bytosti své žhavým železem nejbolestnějšího zpomínání trýzniti. — Já zuřil, slídil a sháněl se v okolí — jasně stálo mi před duchem, že byl Branibor dítě moje odvedl; já držel strašlivý soud v domě svém, neboť bez pomoci osoby třetí a čtvrté zdálo se mi nemožno, aby se byl hanebný skutek povedl; jednoho oděnce jsem pohřešil, i nebylo pochybnosti, že jej ošemetník porušil a přemluvil. Ale všecko moje přičinění uběhlíky vypátrati zůstalo daremné. Bolestí rozjitřená a zuřivostí napnutá mysl moje posléz ochabla — slzel jsem, bědoval — byl více dítěti než muži podoben, ale drak nenávisti uhnízdil se v ňádrech mých a vplížil se do srdce mého, nalezaje hojnou potravu. Každé bodnutí jedovatého jazyka jeho byla výstraha přede vším cizím a popíchnutí proti krve naší hubičům. Já byl často naše pány pro jich nešťastné dychtění po cizině kárával; nyní jsem mohl sebe samého za příklad při svém varování vystaviti. I bylať okamžení, kde jsem vysoko a veřejně hlasu svého pozdvihnouti, o pomstu volati a obecné síly ke zkáze hladových utiskovatelů spojiti chtěl; ale vychladlejší rozum pravil mi opět, že při tak důležitých, svatých věcech žádná osobní příčina, žádná samolibost, žádný nízký popud hru svou prováděti nemá, i mlčel jsem a nesl bolest svou. Brzy na to pochoval jsem ženu. Dílem žalost ze sklamané naděje, dílem hoře pro nešťastné, vždy ještě milované dítě, dílem snad i lítost, že záhubný plamen v prsou dívčích hned co jiskru neudusila — všecko přičinilo se, před časem jí chladné lože ustlati. Nyní stál jsem samoten — samoten v domě svém, samoten na dalekém světě. Zdi hradu mého, komnaty moje — všecko zdálo se mi býti hrobem, kdežto blaženost moje práchnivěla, vedle nížto jsem za živa pochován ležel. Jako půlnoční příšery stály okolo mne zpomínky na minulé dny, honíce mě z místa na místo; mezi to zvučelo hořekování celého národa, táhnouc jako břitký meč srdcem mým. I neměl jsem klidného postání, a zaplakav nad rakví otců svých a velikou přísahou novému životu se zasvětiv, začal jsem veřejný odpor činiti škůdcům země a mečem tisknouti Branibory ve svém okolí, a požárem vyhánět je z hnízd, které si byli loupeživě osobili, smočivše je dříve krví jich prvnějších držitelů. Nový život vjel do krve mé — nový, nikdy nepocítěný, jakýsi divoký duch zmocnil se bytosti mé, i zdáloť se mi, že k pravému účelu dnů svých vždy o kročej blíže přicházím, kdykoli jsem hubitelům a trýznitelům lidu českého nějakou škodu způsobil. Avšak stálými útoky a nájezdy svými obrátil jsem na sebe zřetel všech nepřátel a popudil je k spojenému odporu. I sehnali se okolo hradu mého, a já musel krvavě brániti hradby své. Vida však, že velikému počtu obléhajících neodolám a hájením nepatrného domu život svůj i čeledi své jenom v nebezpečí uvedu, který bych mohl jinde s větším prospěchem skončiti: ostavil jsem hrad za nočních temností a vyšel tajným průchodem do blízkého lesa, z mohovitosti své nic jiného s sebou nenesa, nežli skrovnou zásobu peněz a nějaké šperky po ženě a matce. Druhého dne lehl můj dům popelem. Zběř braniborská vylila na něm vzteky své, nenalézajíc života lidského, který by krvechtivosti své obětovala. I dědina moje utrpěla zuřivostí cizáků. Já rozpustil čeleď svou až na několik nejvěrnějších oděnců, a stál potom při Hazmburských, při Lomnických a při tobě. Vždyť znáš ony časy nejlépe! Byla to doba zoufalého zmužení se a vytrvalých odporů. Ty sám povstal jsi jako metla mstitelná a shromáždiv okolo sebe pravé přátely českého národu, škodu jsi činil jeho trýznitelům. Byly to časy krvavých bojů, ale jméno tvoje vzešlo z nich jasné a zářící.“ „Víra, vím!“ usmál se pán z Dubé prostosrdečně a starému příteli vroucně ruku tisknul. „Kdosi mluvě o těch časech, pověděl o mně, že jsem <poem> Mlatem braniborské helmy koval, Až z nich světlý oheň vyprchoval. </poem> <p style="text-indent: 0">Znám ty časy, znám; ale zpomínka na ně — právě dnes, kdyžto se v zemi zase cizopanská vláda počíná, není věc tuze líbezná. Dopověz mi raději, proč tě náš míšenský host, zbloudilá panna Kunhutka, tak živě a silně dojala, že jsi ji, abych řekl, již ani z rukou nepustil?“</p> „Neslyšel jsi, že jmenovala otce svého?“ „Slyšel jsem; jmenovala rytíře Kufenheimského.“ „Plamenným písmem vězí toto jméno v paměti mé, a mezi tisícem tisíců jmen hříšných o dni soudném bude zníti jméno to v uších mých; neboť Kufenheim odvedl dceru mou.“ „Otec naší chráněnky?“ „To nevím; ale příští hodiny to okáží. Může býti, že mezi lupičem dítěte mého a otcem Kunhutiným žádného jiného spolku, žádné jiné jednoty není, nežli pouhé jméno; ale možno také, že Branibor Kufenheim, který podkopal blaženost mého domu, a Míšňan Kufenheim, jehož dítě jsme z drápů nevázané luzy vysvobodili — jedna a ta samá osoba jest.“ „A co hodláš nyní počíti?“ tázal se Hynek, zastaviv kroky své před přítelem, na němžto veliké pohnutí mysli znamenal. „Já nevím,“ odpověděl tento. „Stará krev moje bouří, smyslové se rozletují, a pokoj duše, o který jsem dlouhá léta těžké boje vedl, rozpadává se v kořenech. Ještěr pomsty hnízdí se v ňadrech mých.“ {{Konec formy}} ef9vt4knvd0s0mb4yfvitch6vstbiql 0 19878 338926 223020 2026-09-22T20:26:30Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338926 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dalimil | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 6. | PŘEDCHOZÍ = 5. | DALŠÍ = 7. }} {{Textinfo | TITULEK = 6. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť prvá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;137–144. }} {{Forma|proza}} Příjezd nového krále byl pravý svátek pro lid pražský; zvláště oddávali se dávno nepocítěnému veselí obyvatelé města Většího, jelikož na Menším Korytané ještě zlé hospodářství své udržeti usilovali. Nebylo domu, kde by toužebně očekávaný den tento nebyli nějakým kvasem oslavili. Bohaté hody strojily ale rodiny šlechtické, z nichžto každá nějakého přítele z panstva venkovského anebo hosta z velikého komonstva královského přechovávala. Napnulyť se veškeré síly, aby začátek nového v zemi života radostným besedováním zasvětily. Několik zvláštních kvasů dali si však připraviti mladí šlechticové, kteří byli s vojskem do Prahy vtrhli. Z rozličných krajů k vyzvání stavů zemských na pomoc novému vladaři se dostavivše, vešli na poli v přátelství mezi sebou i s cizinci, a za času kruté zimy a napadlého sněhu po oddechu toužíce, chtěli nyní nový svazek srdcí svých v teplé komnatě, u plných číší slaviti. Podobný kvas vystrojil mladý rytíř Michalovský, který byl toho roku starého otce pochoval, a nyní, jsa plnoletým, velikým vlastním jměním vládl. Mimo nejvěrnější soudruhy mladosti jeho sedělo u stolu i několik Lucemburčanů, a mezi nimi také hrabě Lohstein, onen smělý posměváček. Byla to veselá, skoro až rozpustilá společnost; z pouhých rozprávek povstal brzo hlasitý smích a tak pevně se při zpěnělém víně ukořenil, že nebylo chvíle na něco vážnějšího pomysliti. Tu se vypravovala malá dobrodružství z krátkého vojenského tažení a ze života v táboře, zde se přidávalo a přilhávalo; tam přicházely na jevo zamilované příhody, a jinde vyskytovaly se kousky prostopášné, bez nichžto arci veselý život bezstarostných mladíků býti nemohl. Bez ustání stíhaly se přípitky, a čím plamenněji hroznová šťáva srdce a hlavu besedníků rozpalovala, tím šířeji rozprostírala se ňádra i mozek jejich, a celý svět byl jim pouhou skořepinou, kterou mohli v hrsti odnésti. Největší počet přípitků týkal se arci ženské milosti a spanilosti. Nebyloť času na něco přísnějšího mysliti. „Ale jak pak ty, srdcí ženských podmaniteli?“ zvolal nyní jeden z hostů, k mladému Lohsteinovi se obrátiv. „Tyť jsi na svou neznámou krásenku nějak zapomněl! Není tedy asi něco tak valného, jakož jsi nám povídal.“ „Bůh mě tresci,“ zvolal tento, „málem bych byl celou svou pamět v českých číších utopil! Ať je zdráva ta dennice mezi pražskými pannami!“ I pozvednul číši svou, a v okamžení cinkaly nádoby stříbrné i v rukou ostatních. „Ale kde pak mi opět zasvitne zlatý lesk její?“ ptal se Lohstein souseda svého, po notném doušku číši rázně na stůl postaviv. „Kde ji naleznu? — kde vězí?“ „To bude přítel Ojíř nejlépe věděti; onť je veliký ctitel člověka, pod jehož perutí jsme dnes neznámou holubičku viděli!“ řekl soused jeho, domácí hospodář, mladý Michalovský. „A neměl bych snad býti jeho ctitelem?“ ozval se na to rytíř z Červené Lhoty mimo svůj obyčej horlivěji; neboť i v něm počínalo víno hráti. „Doufám, pane Michalovský, že v tom nic neslušného nenacházíš?“ „Co jsem řekl?“ dal se mladý hospodář do smíchu. „Sotva se člověk o tom se vší poctivostí zmíní — již jest oheň na střeše. Což kdybychom v tom nějaký chloupek nalezti chtěli —“ „Tak pošetile, doufám, nebude žádný poctivý Čech jednati,“ vpadl do toho Ojíř, „leda by patřil mezi pány, o nichž Dalimil právě napsal, že <poem> Na svůj jazyk málo dbají A hru v kostky za čest mají.“ </poem> „Co je to?“ ptal se Lohstein; neboť Ojíř byl verše jazykem českým přednesl, ačkoliv se k vůli cizincům, i dle nešťastného, mezi tehdejším panstvem již hustě rozšířeného zvyku ostatní hovor téměř naskrze po německu vedl. „Je to snad nějaké čarodějné zaříkávání?“ Veselý hospodář mu to se smíchem vyložil. „Ont nám pověděl ještě více pěkných věcí,“ doložil při tom; „jenom že to člověku v paměti neuvázne, protože má na něco moudřejšího mysliti.“ „Ah!“ zvolal cizí hrabě. „To je tedy váš nepovolaný kazatel? Škoda, že neumím česky — hahaha! celý den bych se s jeho písničkami obíral, a v noci bych si je položil pod hlavu. Musel by to býti roztomilý breviáš!“ „Máš-li, pane, po něm tak velikou toužebnost,“ ozval se zase Ojíř, „naučím tě z toho breviáše několika průpovídkám, třebas ani česky neuměl. Ku příkladu: <poem> Chceš-li cizích obyčejů míti, Hledej, kde to v které zemi zříti, Při sobě by cizozemců měli, Mezi sebe v radu připouštěli.“ </poem> Nejdříve pronesl tyto řádky v jazyku původním, potom ale vysvětlil je posluchači svému německy. „I aby do něho devět tisíc blesků!“ zvolal Lohstein, jehož rozohnělý mozek v těchto řádcích nějaké osobní zneuctění vypátral. „Ten chlap je blázen, a já nevím, jak si člověk zdravého rozumu takovými nestvůrami cizí šílenosti kotrbu obtěžkávati může.“ „Oh, milý pane hrabě,“ řekl Ojíř, jemuž palčivé zraky hosta neušly a jenž ve slovech jeho nové popíchnutí nacházel, „já umím ještě více podobných nestvůr, jak se tobě zdravé a jadrné rýmy našeho Dalimila pokříti zalíbilo; ku př. <poem> Hleďte, páni, dobré-li jste rady, Dávajíce Němcům v zemi hrady; By vás byli neměli kde schovati, Byli by nesměli na vás povstati.“ </poem> Při tom se byl vzchopil a oběma rukama o stůl se podepřev, poněkud přehnutý mladému Lucemburčanu řádky vykládal. Domníval se, že mu ostrý šíp do prsou vbodne, ale zmýlil se v lehké mysli vychloubavého mladíka, jemuž prudké Ojířovo rozhorlení najednou líbiti se začalo a příležitosti k smíchu i dalšímu obveselení poskytnouti slibovalo. „Dobře kázáno, dobře!“ chechtal se Lohstein, několikrát po sobě hlavou kývaje. „Prostosrdečný alespoň je ten váš rýmotepec a pravdomluvný také, že se nebojí a nestydí o své slabosti v pěkných rýmech mluviti.“ „O jaké slabosti?“ „Nu, že jste nám statky své postoupiti musili!“ „Musili? — Čechové nikdy nemusejí — jen kdyby nechtěli.“ „I toť musíte býti přepodivný národ — jediný na celém světě. Kdybyste nechtěli! Jiný na místě vašem byl by nechtěl — kdyby byl nemusil. Neznáte u vás přísloví: Kdo s koho, ten s toho?“ „Ale, pánové a přátelé,“ ozval se nyní hospodář, „nechte marného slov utracování a hleďte si raději číší! Zdaliž pak celý ten rýmotepec za to stojí, aby se dva poctiví muži o jeho nemoudrost hádali? Sedni, sedni, bratře Ojíři! — a splákni svou nevčasnou žluč hodným přípitkem na zdar utěšené budoucnosti!“ „To učiním!“ zvolal Ojíř vysokým hlasem, když byl slova Michalovského s uzardělou tváří a klopotným srdcem vyslechl, „to učiním; ale bez tebe, bez vás všech; neboť moje a vaše příští je zcela rozdílné. Setrvejte ve své krátkozrakosti, pohrdejte moudrostí světského proroka, jakož je Dalimil, posmívejte se napomínkám i výstrahám jeho — neboť jste vesměs rozumnější, zkušenější, národu a jazyka svého milovnější, nežli člověk, který při bídě i slávě země naší sestárnul, v mnohé kruté seči lásku svou k lidu českému osvědčil a v mnohé radě věhlasná slova promluvil.“ Při tom odstrčil stolici svou a otočil se od stolu, maje v úmyslu odejíti. Mezi hodovníky povstal hluk. Někteří se smáli, někteří láli, někteří jej zdržovali. „Nechtě svobodnou cestu člověku svobodnému!“ zvolal zase Ojíř, z rukou se jim vymknuv. „Víno mi vstoupilo do hlavy a rozvázalo jazyk můj; nemohu zde seděti, abych tajil a mořil v sobě, co se z prsou na boží světlo déře.“ „I nechte ho!“ ozval se hlas mezi hostmi. „On se musí Dalimilovým veršům nazpaměť učiti.“ „To máš pravdu, panáčku! — přisámbůh, to učiním!“ řekl Ojíř, jiskrnýma očima po mladíku házeje. „Budu se jim nazpamět učiti, a tobě by to také neškodilo, kdybys jimi svůj rozoumek osvítil. Pak by snad předce jednou o tobě něco mluvili, to jest: něco řádného a poctivého; tak ale, jakož posavad jsi a bezpochyby zůstaneš, zahyne jméno tvé, zahyne rod tvůj, any zatím Dalimilovy rýmy zvučeti budou, dokud jazyk český do posledního kořínku nezhnije, což — dá Bůh všemohoucí — na věky se nestane!“ Po té řeči sháněl se po svém klobouce a šťastně jej uchvátiv, rozhorlený vtiskl ho na čelo. Ostatní mu déle nezbraňovali, jsouce tomu povděčni, že obstárlého mravokárce pozbudou, ačkoliv jinak zmužilé, udatné mysli jeho si vážili a proto také živěji domluvám jeho se neopírali. Takto stál nyní Ojíř na odchodu, a podepřev levici o rukověť meče svého, děkoval hospodáři za dobré vyčastování. „Abys ale neřekl, že na tobě zadarmo něco žádám,“ doložil na to, „povím ti, co slavné paměti kníže Oldřich pravil, když ho velmoudří kmetové zrazovali, aby Boženu nepojímal za ženu: <poem> Raději chci s českou selkou se sníti, Než královnu německou za ženu míti; Vřeť každému srdce k jazyku svému, Takž by nepřála tato lidu mému — </poem> <p style="text-indent: 0">a tak dále! — jakož se může každý sám naučiti, komu na moudré radě záleží.“</p> Po těch slovech odešel. „Šťastnou cestu!“ zamumlal Michalovský mrzutě, když byl Ojíř ze síně vystoupil. „Já to věděl s nemalým strachem, že nám uši daremnými řečmi naplní. — Odpusťte, pánové, že jste museli turnaj s nabroušenými jazyky provozovati! Pomyslete si, že vám hospodářovou nevinou neschopný kuchtík připálené jídlo předložil — a splákněte nelibou chuť jeho čerstvým douškem spravedlivého vína! Na vaše zdraví, pánové a přátelé!“ Při těch slovech uchopil se číše, a v okamžení zněly stříbrné nádoby i v ostatních rukou, a hlučné zvolání s přípitkem na zdraví hospodářovo rozlehlo se po síni. „To je ovšem moudřejší kousek, nežli daremné jazykem sekání,“ ozval se nyní mezi lucemburskými hostmi tělnatý mladík s hořícíma tvářema, a zamlasknul při tom, kníry po víně si utíraje, „moudřejší na všechen způsob; člověk by ale předce také rád věděl, oč se tady vlastně jednalo. — Člověk není dnešní; to tu ale sedí a poslouchá, a neví co, a otvírá oči, a neví nač; — u všech všudy, kdo pak je vlastně ten chlapík, o kterého jste se tady hádali?' „Oh,“ zachechtal se proti němu sedící Lohstein, „to je vzácné zvíře — ale hladové a hltavé, a zvláště prý žádostivo masa, které cizinou zapáchá! Musíš se míti na pozoru, abys mu do tlamy nevběhl.“ „Já? — do tlamy!“ vyvalil Lucemburčan vínem zapálené oči. „Co pak je nějaký medvěd?“ „A jaký medvěd!“ chechtal se Lohstein dále. „Já ho viděl — šedivý medvěd, a kde prý cizí krev vyčenichá, tam začne zuby šklebiti.“ „A proč se mu nevytlukou?“ zvolal mladík, silně pěstí na stůl udeřiv. „Snad se ještě tak odvážlivého reka nenašlo, který by vzal v Čechách cizí plemeno pod svou ochranu.“ „Nuže tedy, já to učiním'“ zkřikl mladík, vzchopiv se se svého sedadla, ačkoliv mu ani nohy ani hlava patřičné, přirozené služby konati nechtěly. „Já vztýčím praporec, já seberu pole a porazím člověka, který proti cizí krvi brojí.“ „Bůh mě tresci,“ zasmál se Lohstein, „to bych rád viděl, jaké hrdinství bys dnes vyvedl: a kdybych věděl, kde toho šedivého kazatele hledati, na mou duši! musil bys svému slovu dostáti a hned tu válečnou výpravu podstoupiti.“ „Já ji také podstoupím!“ dokládá mladík, horlivě do prsou se tluka a stůl povolně opouštěje. „Doufámť, že brlohu nepřítelovu naleznu.“ „Pánové, seďte — seďte!“ prosil Michalovský, chtěje nově povstávající rozmíšku uchlácholiti. „Sice padne na mne podezření, že jsem vám očarovaných nápojů předložil.“ „A kdo ví, co jsi neučinil!“ zvolal Lohstein, jejž víno čím dále tím více podpichovalo. „Podívej se jenom na přítele Viliberta, jak očima kroutí a nohama mate — Bůh mě tresci! to nejde přirozeným způsobem; a byl bys pravý ďáblův učeník, kdyby Vilibert na svém zůstal a brlohu vašeho rýmotepce vyhledávati začal.“ „Baba člověk — mrzák na těle i na duši — kdo o tom pochybuje!“ jektal Vilibert rozhorleně, „a kdybys věděl, co to znamená: cizí krev a cizí maso —“ „Vím, vím, co to znamená, moudrý příteli!“ dosvědčoval Lohstein, „a abys poznal, že důležitost rytířské výpravy tvé nahlížím, půjdu s tebou a pomohu ti všeliké překážky přemáhati, ohnivé draky potírati, obry zabíjeti — všecko dělati, abychom se do brlohy toho medvěda dostali.“ S těmi slovy vzchopil se, a dal tím příčinu k obecnému hnutí. „Byl by to prožluklý kousek, abychom nyní Dalimila navštívili!“ dal se hlas mezi ostatními hostmi slyšeti. „On by se musel při pohledu našem domnívati,“ řekl jiný, „že je to houf kajícných hříšníků, kteří se dle slov jeho na pravou cestu vydali.“ „A nebo by myslil, že jsme zástup zvědavých žáků,“ zasmál se třetí, „kteří by se rádi verše dělati naučili.“ „Ty nejspíše,“ posmíval se mu čtvrtý; „protože se ti samým básnickým zanícením celý nos leskne!“ „I ať si myslí, co chce,“ ozval se mezi touto směsicí hlasů hrabě Lohstein, „ale my ho navštívíme — tak jak jsme a bez prodlení! Já si dám ukázati zlatou holubičku, kterou jsme dnes v jeho rukou viděli — a zeptám se ho, kde se takoví ptáčkové chytají. Přítel Vilibert může pak s ním o cizí krvi jednati, a bude-li potřebovati pomocníka — také při tom jazyk do tobolky nestrčím.“ „Oh — však můj také něco vydá a snese!“ řekl Vilibert, pás okolo těla si urovnávaje a pevně postáti se namáhaje. „Já mu jím vydlabu takovou díru do svědomí, že bude musit celou horu nových rýmů složiti, bude-li chtít bezedno její zanésti.“ „Na to jsme žádostivi! — To rádi uvidíme! — Byla by to švanda rozkošná! — Jen jestli starého proroka doma nalezneme!“ Těmi a podobnými slovy přistupovali též ostatní k úmyslu cizozemců a u vinném rozkvašení vydali se brzy na cestu. {{Konec formy}} 9b47k9cacu5wkt2tu8fc13e57c11pj4 0 19879 338927 223021 2026-09-22T20:26:33Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338927 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dalimil | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 7. | PŘEDCHOZÍ = 6. | DALŠÍ = 8. }} {{Textinfo | TITULEK = 7. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť prvá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;145–149. }} {{Forma|proza}} Večer zastiňoval již svým šedým pláštěm ulice měst Pražských, konec čině kratinké vládě zimního dne, kdyžto na zvědy vyslaný zbrojnoš míšenský s pánem svým v příbytek Dalimilův se navrátil. V smrtelných úzkostech byl věrný sluha téměř celý den po městě slídil, nežli rytíře nalezl, kterýžto sám náramnými starostmi poháněn, z místa na místo těkal, ztracenou dceru hledaje. S klopotným srdcem vešel Kufenheim k ochránci dítěte svého, a naleznuv jej v tiché komnatě sedícího, nemálo se důstojné postavě jeho podivil. Avšak i srdce Dalimilovo tlouklo hlasitě pod starými žebry, když domnělého lupiče dcery své vstupovati spatřil. Veliká změna byla se ovšem stala s člověkem, který byl zrádnou rukou po nejdražším pokladě jeho sáhl; leta byla mladistvý květ jeho tváří setřela a památku mnohého těžkého boje, mnohých strastiplných dnů jeho na nich zůstavila. Toto zpozoroval Dalimil okem zkušeným, a v srdci jeho chtěl se hlas šlechetného soucitu probuzovati; ale podoba lupiče jediné, milené dcery oživla při tom tak živě na paměti jeho, že všechno jemnější pohnutí v prsou jeho zase umlknouti musilo. Žhavě utkvěly oči starcovy na mužné postavě příchozího cizince. On to zpozoroval, a tím snad zarazil se poněkud proud řeči jeho, kterou chtěl díkům svým ze srdce průchod učiniti. „Mou nešťastnou dceru,“ jal se konečně Kufenheim mluviti, „potkalo to štěstí, že dvěma šlechetným rytířům do rukou padla, kteří ji před nátisky rozvětřené zběře uchránili.“ Opět se zamlčel — ale Dalimil ještě poslouchal, jakoby každinký zvuk jazyka jeho toužebně do sebe vssáti chtěl. Byli to — byli oni zvukové, jimiž druhdy pod tichou střechou Sázavského hradu nezkušenou mysl omamoval — byli to oni zvukové, jen mnohem usedlejší a hřmotnější! V prsou Dalimilových vířila bouře. „Jsi ty, pane,“ začal posléze Kufenheim mluviti; „jsi ty jeden z oněch šlechetných mužů, jimžto za ochránění dcery své děkovati mám?“ „Je to jediná dcera tvá?“ vypravil ze sebe Dalimil po malé chvíli, odpovědi na otázku nedávaje. „Jediné dítě tvé?“ „Mé jediné.“ „A bezpochyby je miluješ?“ ptal se ho Dalimil dále hlasem polotemným, přidušeným. „Byl-lis kdy otcem, tedy víš, co to jest, na jediné dítě naději svou zakládati a v něm nový život svůj očekávati; a že dceru svou nade vše miluji, nebude ti snad s podivením, jestli jsi jí jenom v oči pohlédl nebo zvuk hlasu jejího zaslechl.“ Hořké usmívání pohrávalo mezi touto řečí okolo rtů Dalimilových. Nyní se vzchopil a rychle k hostu svému přistoupil. Zdálo se, jakoby mu na dno duše nahlédnouti chtěl. Potom kynuv, aby se posadil, sám také zase na lenošce své se umístil. Kufenheim učinil podle pokynutí, nevěda posud, co o divném počínání ochrance dítěte svého mysliti. „Jméno tvé, pane, je Kufenheim?“ jal se ho nyní Dalimil tázati. „Rytíř Kufenheim, z krve míšenské.“ „Vím, vím! — Není to poprvé, co noha tvá pomezí české přestoupila. Či nebyl jsi ještě v zemi naší? — před lety za vlády braniborské?“ „Byl,“ odpovídal Míšňan s nemalým podivením, neboť až posud nebyl o těch časech se žádným domácím rozprávěl. „Tehdá jsi byl mladík odvážlivé mysli, obratného jazyka, dychtě a jezdě po dobrodružství, dobývaje bran českých hradů a srdcí českých panen.“ „Byl to arci život pohyblivý,“ odpovídal Kufenheim, nemoha jakési nesnáze úplně přemoci; „k tomu mladá léta, bujná krev —“ „Arci, arci,“ smál se Dalimil s velikou hořkostí, „hladký jazyk, lehkověrné srdce, nepozorný otec, bezuzdná prostopášnost —“ „Já ti, pane, nerozumím,“ řekl host; „a prosil bych tě, abys mě v náruč dítěte mého uvedl.“ „V náruč dítěte tvého — abych tě uvedl?“ opakoval Dalimil, a jindy mírný zrak jeho upřel se o něho bodavě. „A co kdybych se ostýchal tvého vojenského vzezření a to útlé poupě toliko matce v náruč položiti chtěl?“ „Nedopouštěj, moci nebeská!“ zvolal host, starcovým nápadem nemálo poděšen. „To bys ji musil do rakve položiti.“ „Do rakve?“ zkřikl stařec s výrazem srdcelomné žalosti; i chtěl dále mluviti, ale zvuky jeho zemřely mu na jazyku v nesrozumitelném mumlání, jímžto si náramná hořkost a lítost ze srdce jeho průchod činily. Sklonil šedivou hlavu a ukryv zaslzené tváře ve dlaních, zůstal tak hodnou chvíli seděti. Srdce cizího dobrodruha bylo sklíčeno úzkostným, ale nevýslovným tušením, i zdálo se otci pečlivému, že dcera jeho do rukou — šílence upadla. Po chvíli pozvedl stařec hlavu, a tvář jeho byla obrazem hrobového poklidu. „Tedy je mrtva matka dítěte tvého?“ ptal se hosta svého dále. „Umřela pokojně? — s dobrým svědomím?“ „Pane,“ zvolal Kufenheim, rychle se vzchopiv, any mu věčné otázky starcovy jako šípy do prsou padaly; „já jsem ti povinen životem a ctí dcery své; ale prsa moje nejsou opnuta necitným brněním, aby se od nich slova tvoje odrážela, jako tupé střely. Co jest? — mluv jasně! Nezatahuj vůkol mne olověnou síť, která mě svou tíží udusiti hrozí! Či-li jsem padl před soudnou stolici člověka, který má právo kročeje cizích stíhati a v tajnosti rodin se vtírati?“ „To máš pravdu,“ řekl Dalimil, který byl tiše seděti zůstal a Kufenheima pokojně vyslechl. „Já se nezachoval jako hospodář k hostu svému, i lituji toho; ale člověk je podroben křehkostem a pokleskům, proto mi odpustíš — zvláště když povážíš, pane, že jsi mi jedenkráte stejnou měrou učinil.“ „Já — tobě, pane?“ „Jako host srdečně přijatý neostražitému hospodáři.“ „Já — tobě?“ opakoval Kufenheim, a srdce jeho počalo nepokojně tlouci, a zrakové jeho utkvěli na starci s horoucí zvědavostí. „Já tě, pane, neznám.“ „Rád věřím. Dlouhá, neradostná leta přeoděla tváře mé, a pamět tvoje neměla milé příčiny zachovati obraz člověka, jemužto jsi blaho celého života porušil.“ „Moci nebeská?!“ zkřikl Kufenheim a na krok ucouvnuv, křečovitě na prsou ruce sepnul. „Neznáš rytíře Mezeřického?“ ptal se Dalimil hlasem nezvučným, jako z dalekého hrobu zaznívajícím. Strašlivé zkřiknutí vyletělo z prsou Kufenheimových; kolena se chvěla pod lupičem panny české, a hodina soudu valila se na člověka, který byl zlatý strom poklidu šlechetné rodiny vyvrátil. Třesoucí držel se svého sedadla — a hlavu maje na prsa sklopenou, nedůvěřoval si pohlédnouti na starce. Ústa jeho jektala jediné slovo: „Mezeřického!“ Dalimil se byl vzchopil a hleděl tiše na rytíře míšenského. Jemnou lítostí naplnilo se mu srdce, vidoucímu člověka, jemuž nebyly světské nehody týl sehnuly, odvážlivého i šťastného dobrodruha zlým svědomím sklíčeného, jako děcko se třesoucího. Hodnou chvíli stáli takto proti sobě oba muži mlčíce. „Nevím,“ jal se konečně Dalimil mluviti, „zdali vysoké, mezi příkořím a nesnázemi všelikého způsobu dosažené stáří podobu mou tak změnilo, že na ní pranic nezbylo, co by ti otce Boženina v pamět uvedlo; ale jméno moje, zdá se, vězí posud v duši tvojí — a nyní víš, proč jsem se vtíral v tajnosti tvé rodiny.“ „Vím, vím!“ vynutil Kufenheim z prsou stísněných, jako železnou obručí sevřených. „I naději se, že nebudeš na příliš velikou přísnost tchána svého naříkati!“ „Ustaň, ustaň, člověče — tímto hlasem láskyplným!“ vzchopil se nyní Kufenheim, vztyčil se a přiblížil se k Dalimilovi. „Zuř, syp hněvu svého blesky v prsa moje, rozervi je spravedlivými výčitkami, zaslouženým soudem — já to snesu spíše, duše moje nerozpuká se tak bolestně, jako tichou řečí tvojí, která mi zlatý věk mladosti a hřích můj na mysl uvádí!“ „Této chvíle jsi se asi nenadál?“ ptal se ho Dalimil, když byl jemné oči své několik okamžení zpytavě na tvář jeho upnul. „Já myslil, že jsi dávno k otcům odešel,“ pronesl Kufenheim hlasem tichým a nejistým. „Tak jako dítě moje?“ řekl Dalimil, a slova jeho chvěla se mu na rtech. „Jako dcera má?“ „Ona zemřela, v myšlénkách jsouc u tebe, a jméno tvoje bylo poslední slovo v ústech jejích.“ „Jméno moje?“ opětoval stařec s bolnohořkým úsměchem. „Oh, ona mě nosila odjakživa v paměti, a ty jsi bezpochyby všecko vynakládal, abys zpomínku na otce hluboce v duši její uchoval? Bůh ji tam potěš, kam jsi jí pomohl!“ {{Konec formy}} t4p10jj3y1k81ga22k6y0cthc5asodd 0 19883 338928 223022 2026-09-22T20:26:36Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338928 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dalimil | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 8. | PŘEDCHOZÍ = 7. | DALŠÍ = 9. }} {{Textinfo | TITULEK = 8. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť prvá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;149–156. }} {{Forma|proza}} Dlouho seděli oba muži, Dalimil a drahně let neviděný, podivným vedením věčné spravedlnosti opět nalezený zeť jeho, ještě pospolu. Kufenheim musil strhnouti oponu s minulých dnů divně poháněného života svého, který mu nedal na jednom místě postáti, nýbrž ze služby do služby k rozličným dvorům knížat německých jej poháněl. „Božena,“ vypravoval Míšenský, „byla jasnou hvězdou, která mě na podivných, často se křižujících cestách věrně provázela; ona byla utěšující anděl v bouři života mého, ona byla kotvice, jížto se loď moje, často vzteklými vlnami poháněná, pevně udržovala. Láska její byla moje štěstí, moje síla, moje víra. Po její smrti upnula se duše moje vší silou na jediný závazek lásky naší, na dceru Kunhutu. Pro tu jedinou jsem myslil, pro tu se snažil a pracoval. Srdce, mysl — veškerá bytost její jest pouhý otisk zvěčnělé matky, duši její mám za nejdražší dědictví po milované manželce. Jen ji, pane, poznej, a jestli tě mnohaletá lítost, kajicnost a prosba umírajícího dítěte, kterou s sebou nosím od lože smrtelného, nic nevěda, že se jí budu moci kdy zbaviti — jestli tě, pane, to všecko nepohne, tedy tě smíří dítě dcery tvé, vnučka tvá.“ Dalimil neodpovídal; seděl ve hlubokém zamyšlení a obyčejný tichý úsměv pohrával okolo rtů jeho. Potom z hluboka si oddechnuv, povstal a zavolav starou služku, velel, aby přivedla Kunhutu. S hlubokým vykřiknutím vrhla se dívka na prsa otcova. Vřele a dlouho držel ji Kufenheim v náruči, jako drahý, ztracený, ale zase nalezený poklad, potom pak vyvinuv se jemně z rukou jejích, přistoupil s ní k Dalimilovi, po jehož vráskovitých tvářích dva potůčky jasných perel se řinuly. „Poděkuj se muži, v jehož ruce tě věčná prozřetelnost uvedla,“ řekl při tom; „poděkuj se mu, jako ochranci života svého, a vypros na něm požehnání pro sebe i otce svého — vyprosíš je na otci matky své.“ S nevýslovným úžasem hleděla dívka na starce, jehož ruce se bezděky jako k obejmutí zdvihaly — i vidělať na tváři jeho lesknoucí se slzy i opravdovost v obličeji otcově, a srdce její překypělo sladkou bolestí a hnalo ji to na prsa mužova, o němžto jí byla drahá matka v osamělých hodinách zlaté pohádky povídala. „Bůh s tebou — dítě dcery mé!“ šeptal stařec, drže dívku v náručí a panenské čelo jí líbaje. „Zapomínám pro pohled milostného květu tvého na zprahlou pustinu dnů minulých — nebe tě provázej na všech cestách života!“ Posvátné ticho nastalo v komnatě, přerušované toliko temným štkáním Kunhuty. V tom se ozvaly hřmotné rány na domovních dveřích. S podivením poslouchali hospodář i hosté jeho, a podivení jeho zrostlo ještě více, ana letitá hospodyně s novinou do komnaty vešla, že se houf mladých, vzácných pánů do domu dobývá. „Je mezi nimi rytíř Dubský? — Vede si snad hosti?“ „Pana Hynka jsem nepoznala — ani neviděla, ani neslyšela.“ „A co tu chce ten houf mladých, vzácných pánů? Vědí, kdo zde bydlí? — a čí pokoj ruší?“ „To vědí, pane! Neboť volají jméno tvé a praví, že mají s tebou jednati. Snad abych otevřela, pane! — vždyť nám dvéře vyrazí.“ Tlučení nepřestávalo, a mezi tím hřmotem bylo i smíšené lidské hlasy slyšeti. „Kdož by to byl?“ řekl Dalimil, a hluboká vráska potáhla čelo jeho. „Mladý lid? snad se vrací z hostiny, jížto příjezd nového krále slavili — nezletilého člověka, o němžto ještě nevědí, jak žezlo v ruce držeti bude! — Co hledají u mne, o něhožto celý čas nedbají? Ty pošetilé výstřelky z naší panské krve — co chtějí u člověka, který stojí vzdálen od nich, jako osamělý na daleké poušti dub?“ „Pane, mám je odbýt, anebo jim otevřít?“ ptala se žena služebná s tváří starostlivou. „Škoda dveří.“ „Vpusť je!“ řekl stařec odhodlaně. „Podívám se, co mi tento podivný den ještě přinese.“ Kufenheim odešel s Kunhutou do vedlejší komnaty — a v okamžení na to vrazili do dveří mezi divokým smíchem a křikem rozpustilí hodovníci z domu mladého Michalovského. Na chladném povětří byly se rozpálily hlavy jejich, a mozek, plný vína, kolotal se nyní horem dolem, podivné stvůry mladíkům na oči uváděje a k rozpustilosti je popouzeje. Nemálo užaslý vítal je Dalimil očima zpytavýma. Šlechetným hněvem zarděly se klidné tváře jeho, kdyžto mladí hejskové do tiché komnaty se vhrnuli, jakoby do veřejné krčmy vcházeli. Nemohlť si vyložiti chování osob cele neznámých, a hledaje mezi houfem člověka, jehož přítomností by se hosté nenadálí snad omluviti dali, neměl hned řeči pohotově, aby podivení své projevil. „Byl-li jsi, příteli, právě na modlitbách za nového krále, když jsme na dvéře tvoje bouřiti začali, tedy to nic neškodí, můžeš to zejtra odbýti, dobrá modlitba vždycky nebesa prorazí!“ začal mladý Lucemburčan rozkládati, poněkud jektaje a rukama semotam šermuje. „Hleděl-li jsi ale — he, he! — své spanilé milůstce do očí, tedy odpusť, že jsme tě z důležitého díla vytrhli! Nechcemeť nikomu radosti kaziti, neboť se také rádi veselíme.“ Hlučným smíchem ukončili soudruhové řeč jeho. „Dovol, příteli veršovče, abych svým zemdleným hnátům pohověl!“ ozval se jiný mezi houfem, a nečekaje na odpověď, hodil sebou na nejbližší židlici, nohy široce roztáhnuv. „Ty zpropadené mrchy chtěly pode mnou mermomocí tancovat, ačkoli hlava říkala: Nechte toho! — abyste českého rýmotepce zastihly.“ „Nu — a kde pak ji máš?“ jal se zase první mluviti, důvěrně k starci přistoupiv a hlavu k němu nakloniv. „Kde pak máš zlatou holubičku? Slyšeli jsme — slyšeli! Víme, že není z tvého vlastního hnízda.“ „O čem to mluvíš, mladíku, jehož neznám, který ale smysly minulým býti se mi zdáš — samou radostí, že jsi českých číší se dopídil?“ ozval se nyní Dalimil hlasem povýšeným a na krok od něho ustoupil. „Co to žvatlá jazyk tvůj, an se ti z otěže utrhl? Co chceš? co zde hledáš? — ty i soudruhové tvoji?“ „Ale jdi, stará kotrbo — a nedělej, jako bys nás neznal!“ spustil zase Lucemburčan. „Aspoň my dva známe se již od rána, a od té chvíle slyšeli jsme o tobě tolik chvalitebného, že jsme nemohli odolati spravedlivé zvědavosti, abychom ti tváří ve tvář pohleděli. Pomysli jen — rovnou cestou přicházíme od stolu, na němžto se ještě plné číše pění, ačkoli jsme jich hezký počet na zdraví nového českého krále vyklopili.“ „Ale nemluv vážnému hospodáři o věcech, které srdce jeho rozrývají, jakobys mu tříhranou dýku do něho vrážel!“ ozval se třetí hlas mezi zástupem. „Pan Dalimil — anebo jak se náš vzácný český písničkář jmenuje — spotřebuje, tuším, hrozně málo papíru, aby svou radost z nového pána projevil.“ „Ještě jednou se vás táži, pánové: kdo jste a co žádáte?“ zvolal nyní stařec, běloskvělou hlavu pozvednuv a mladicky plamennýma zrakoma celý houfec proběhnuv. „Odpovězte, nežli vás místo pánů jinak nazývati začnu! Jeť ovšem slýchati o veselých, jinak rozpustilých kouskách naší mládeže; o tom jsem posud ale nevěděl, že se také nepozvána do tichých příbytků poctivých osob dobývá — a jestli se tomu z cizích mravů přiučila, tedy — přisámbůh, nebudu mnoho papíru potřebovati, abych z nového řádu v království našem radost projevil. Naposledy se vás táži, pánové — co hledáte v obydlí člověka, který po společnosti vaší netouží?“ „Ah — to je česká upřímnost!“ zachechtal se hrabě lucemburský. „Ta se mi líbí. Ale u nás umíme také býti upřímnými — a proto věz, pane veršíkáři! — i my po tvé osobě netoužíme — ne, to si nemysli! Ale pod tvýma křídloma viděli jsme dnes zlatou holubičku, a tu se nám zachtělo ještě jednou spatřiti.“ „Ha, prostořeký hejsku!“ zvolal Dalimil velikým hněvem zahořev. „Myslíš ty, že můžeš nectné šašky s mužem tropiti, jehož hlava ve cti sešedivěla?“ „Jaké šašky?“ zachechtal se Lucemburčan plným hrdlem. „V mé kotrbě se teď žádné nerodí. Co mluvím, je živá, svatá opravdivost. Okaž holubičku! — okaž — a neboj se, že s ní nedovedu nakládati! Ani pírko nepřijde jí na zkázu.“ „Tuhle jsou dvéře — a tu visí můj dobrý meč!“ zvolal stařec, a přikročiv ke zdi, strhl s ní pádnou zbraň. „Hleď, abys odešel, nežli zapomenu, že jsi tuze hluboko do číše nahlídl. Podívám se přece, mnoho-li český rytíř od cizopanského panáčka snášeti musí!“ Při tom byl vytasil meč a stál tu nyní jako velebný soudce nad hříšníky, maje ihned ortel smrti vykonávati. Mladíci byli poněkud ustoupili; ale šedivec nezdál se jim býti dosti velikou překážkou na cestách rozpustilosti. I přistoupil mladík český a jal se takto mluviti: „K čemu ta nebezpečná hračka v rukou tvých? K čemu se rovnati mečem, kdežto proti tvému deset jiných zařinčí? Nech toho, nech, dědoušku — věc taková se pro tebe již nehodí; a chceš-li mermomocí šermovati, vezmi pero do ruky.“ „Vezmu, vezmu!“ vzkřikl Dalimil, „a věrně naznamenám každý tah tváří tvých — každou žilku srdce tvého — ty nezvedený synu statečných praotců! Já tě znám! Jako děcko hrával jsi okolo mých nohou, když jsem otce tvého navštívil. Tenkráte spočívalo oko jeho nadějně na jediném synu — ale co by řekl, kdyby z rakve povstal, do nížto si ve cti ulehl? Ó hanba, dějí se změny strašlivé!“ „Ne tak strašlivé, jako pamětihodné!“ dal se mladík rozpustile do smíchu. „Nebo tenkráte hleděl otec můj na tebe, pane, jako na statečného rytíře, a teď se udělal z tebe pisálek. Kdo může za popudy srdce svého? — že ne? Každý hledá slávy své po jiných cestách.“ „Hledáš i ty slávy své?“ řekl Dalimil. „A snad v této společnosti? Věru, ty jsi vyvolil cesty výborné!“ „O to se nestarej! Tak daleko to přivedu jistě, jako ty se svými verši, a nepotřebuji tak nerytířských prostředků, aby se o mně mluvilo.“ „O mně mluvilo?“ „Nu? — což myslíš, dědoušku, že jsme opravdu tak zpozdilí, abychom nepozorovali, proč vlastně rýmy kuješ?“ „Proč? — proč?“ zvolal stařec vášnivě, neboť se byl mladík, ani nevěda, jeho nejslabší stránky dotknul. „Co víš vůbec ty o rýmech mých? Pro tebe nejsou — a kdybys je čítal, musel bych tě viděti v jiné společnosti; neboť tak zkažená, doufám, není ještě větev šlechetného stromu, který býval vlasti ozdobou. Co tedy víš o rýmech mých?“ „To, co celá Praha mluví,“ odpovídal mladík, „že se jimi hmoždíš, abys nějakého jména získal, aby se o tobě mluvilo —“ „Proto? — proto?“ úpěl Dalimil z hlubokosti duše své, a zaťav levici, uhodil se pěstí do čela, pravice pak, v nížto meč držel, chvěla se mu tak silně, že ocel na podlaze řinčela. „Teď toho mám dost,“ zvolal nyní zase Lohstein, dívaje se posud se soudruhy na boj řečnický, „daremné řeči k ničemu nevedou. Okaž — pust svou holubičku! Vidět ji musíme!“ Při tom učinil krok, jakoby chtěl do vedlejší komnaty vejíti; ale pohnutí jeho neušlo Dalimilovi, a hořká žalost jeho překypěla v prudký hněv. I zastoupil mu cestu a svalovitou rukou jej za rameno uchvátiv, mrštil jím do zadu, kdežto se na soudruhy povalil. „Nestydaté hádě!“ soptil při tom v náramném hněvu. „Chraň se prahu posvátného, aby tě nezašlápla noha má!“ „Hoho!“ zvolal nestoudný Lucemburčan, z náručí soudruhů se dobývaje a rovně na nohy stavě. „Začíná ta hromada starých českých hnátů takovou písničku? Počkej, to ti pomůžeme zpívati. Hejsa, přátelé! Spusťme!“ Při tom zableskly se meče v rukou všech hejsků, a zvučné rány padaly na pádnou ocel šedivce, mladickou silou rozjařeného. Ale rázem otevřely se dvéře z komnaty vedlejší, a v okamžení stál vedle starce mužný Kufenheim, prudkou sečí rány odrážeje, které se od nestoudných hostů na důstojného hospodáře sypaly. Bylať to pomoc statečná, a brzo počali vínem rozjaření mladíci ke dveřím se tlačiti, nemohouce dvěma odpůrcům odolati. Povstaltě strašlivý povyk. Kufenheim zuřil, a s každou ranou letělo hrozné klení mezi drzý houf. Na prahu objevila se bědující Kunhuta, a na předsíni křičela o pomoc stará hospodyně. Tamtéž začal ale také oděnec Kufenheimův zuřiti, a rány meče jeho zděsily houf nočních hostů tak velice, že jako metlou boží poraženi v útěku spasení hledati začali. Ale útěk tento děl se velmi nepořádně, tak že ve tmách jeden do druhého vrážejíce, po schodech skoro všickni hlavou dolů padali a poroucháni k domovním dveřím se dostali. Jako rozkacený tur za tlupou zděšených psů řádil za nimi oděnec. Kam těžká ocel jeho dopadla, povstalo pronikavé zkřiknutí a bolestné úpění. Byla to hanebná porážka mladých hýřilů. Někteří z nich vyklouzli šťastně ze dveří, jiní ale nešťastným pádem nebo sečnou ranou k pohromě přišedše, museli trpěti, an je sprostý oděnec z domu vyhodil, mohouce to ještě za štěstí pokládati, že jim u svém roznícení meč do prsou nevrazil a tak cestu na věčnost neokázal. Mezi tím byl se ale také výjev v komnatě proměnil; Kufenheim totiž a mladý Lohstein leželi na podlaze v krvi své, bědující dcera klečela nad otcem, zachycujíc krev, ježto se mu z boku prýštěla, a Dalimil, volaje hospodyni, aby přišla k pomoci, otvíral unavenýma, třesoucíma se rukama skříni, aby vyndal balzám, který mu byl druhdy samému také mnohou ránu zacelil. {{Konec formy}} 40fipez2fqedtqr9sembzfywdh75jta 0 19884 338929 223023 2026-09-22T20:26:39Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338929 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dalimil | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 9. | PŘEDCHOZÍ = 8. | DALŠÍ = 10. }} {{Textinfo | TITULEK = 9. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť prvá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;156–162. }} {{Forma|proza}} Hrobové ticho panovalo zase v domě Dalimilově. Raněný Kufenheim ležel v ložnici hospodářově, a smyslové jeho byli opoutáni polo spaním, polo mdlobou. Úzkostí sevřená bděla nad ním dcera, a u dveří, na nízké stoličce, seděl věrný oděnec, hlavu maje o dlaň opřenu. Čekalť na každé pokynutí své mladé velitelky. — V hostinské komnatě ležel raněný Lohstein, jsa pečlivé hospodyni odevzdán. O samotě, v jizbě své, ruce maje před sebou na klíně sepjaty, seděl Dalimil na široké židli. Hlava jeho byla skloněna k prsoum, a myšlénky jeho přebíhaly události dnešního dne a večera. Vedle něho, na kulatém dubovém stole hořel knot v mosazné lampě a světlo jeho padalo na svazek pergamenových listů. Leželť rozevřen, a vedle něho péro. Na levé straně se shora byla psána tato slova: <poem> „Radím vám, svůj smysl mějte, Hosti v zemi nepouštějte; Nechcete-li z toho moudří býti, Snadno sekyra můž hrdlo stíti; Radím, přijde-li kdy volení, Nechte na zkřivená drva chození! Co tím míním, sám znamenej. Jazyka zvol svého, cizího pak nechej! Pomni, čemuť Libuše učila, Že v své řeči nikdy neskřivdila!“ </poem> Byly to verše z kapitoly sté a šesté, kterou byl Dalimil v kronice své napsal, když se byl toho dne z hluku městského do tiché svatyně své uchýlil. „Proto tedy? — proto?“ zamumlal konečně stařec s jakousi hořkostí, a zvuk řeči jeho umíral mu na rtech jako poslední ohlas umíráčku. Na to upadl zase v hluboké zamyšlení, a zdál se krutý boj vésti s úmyslem svým. Prsa jeho začala se dmouti, líce jeho zahořela, oči se zaleskly plamenem nepřirozeným a rtové jeho chvěli se, jakoby tajnou řeč srdce vypouštěli; ale ani hlasu z nich nevyšlo. Posléz vášnivě povstal a začal po komnatě přecházeti. „Nic jiného tedy nenašli v rýmech mých,“ mluvil horlivě sám s sebou: „celá Praha nenašla v tom nic jiného, než pošetilou žádost po chvále, nemužnou chtivost po oslavě! — Veliký Bože na výsostech,“ zvolal z hlubin duše své, a zastaviv kročeje, pozvedl oka a ruku položil na prsa, „tys viděl úmysl můj — tys prohlédal záhyby srdce mého a víš nejlépe, zdali mě světská marnost vedla, když jsem hlasu svého pozvedl! Ty víš nejlépe, zdali jsem toho zasloužil, aby mi krev česká takto splácela! Ale já jim dokáži, těm moudrým sudičům, že si s úsudkem svým na křivé cesty vyběhli!“ A opět začal po komnatě přecházeti, bolestný zápas veda se srdcem a hlavou. „Ano, zničím, co jim oči otevříti mělo!“ řekl pak s hlubokým povzdechem. „Ani památky nesmí po mně zůstati — nechť si jiného proroka objednají, který by na poušti pozvedl hlasu svého anebo který by na ssutinách Jerusalema zaplakal!“ I přistoupil ke stolu a vzal svazek listů pergamenových do ruky. Oko jeho sběhlo s nich na protější stranu, kdežto v širokém krbu z doutnajících oharků poslední plamínky vyšlehovaly, a bezděky zachvěl se rukopis v rukou jeho. „Několik okamžení,“ řekl stařec tiše, „a Praha by musela mlčeti. V popeli by leželo, co jsem celému národu zůstaviti chtěl, nemoha proň nic jiného učiniti; zničeno bylo by, co jsem tak horoucně pěstoval, při čem duše moje byla — co mě v sladké sny o velikém, jasném příští unášelo — čím jsem na bránu ohluchlých, otupělých duší zabouřiti a je k novému životu povzbuditi chtěl —“ A v zpomínkách těchto zaletěl duch jeho do minulosti, do oněch dnů, kdežto v něm první myšlénka vznikla, národu svého kroniku psáti, a tímto zpomenutím zmužil, sesílil se duch jeho. „Nikoli!“ zvolal jako nadšen, a důstojný mír zasvitnul mu zase ve tváři, „nikoli, nezničím tebe, poklade můj! Mne se nesmí tknouti slovo člověka zmalátnělého — já musím pevně, mužně, trvanlivě státi a neunavně bouřiti mezi lenivými ospalci. Vědomí mé je čisté, vůle moje byla ryzí — a lesklé jasno její nedá se zatemniti soudem pošetilců. Ne moje, ale národu mého oslava vznášela se přede mnou, když jsem začal tuto kroniku psáti; ne sám o sobě, ale k národu chtěl jsem mluviti, na mysl mu uváděje slavné činy otců, moudré výstrahy mu dávaje a ke všemu horoucí lásku rozněcuje, co z krve jeho pochází.“ I položil knihu zase na stůl, a učiniv přestávku ve své samomluvě, zdál se přicházeti k poslednímu rozhodnutí. „Ano, ty vytrváš, útěcho moje!“ doložil konečně, „ty přečkáš osudy národu českého — já to cítím a vidím před sebou tak jasně, jako čistý úmysl můj. Ty vytrváš, třebas i jméno moje zahynulo, třebas i na spisovatele zapomněli. I nechci, aby ho jmenovali — nechci, aby dost malá důminka na něm lpěla, že snad k vůli oslavě jména svého péra se chopil —“ Při tom začal se přebírati mezi listy, až přišel na místo, které bylo psáno s obzvláštní pilností a kdežto se zvláště počáteční písmena rozličnými okrasami, strakatými květinami a podivnými figurami skvěla. „Celý život žil jsem ještě jednou, když jsem toto psal; nyní se pochovám, a památka moje zhasne na věky.“ Takto řekl k sobě s tichým, jemně bolestným úsměchem, a vzav ze stolu nůž, vyříznul dva celé listy pergamenu ze svazku. S těmito listy přikročil potom ke krbu a drže je za jeden konec, druhým položil je na planoucí oharky. Listy začaly se kroutit a žloutnouti, a v několika okamženích vyrazil z nich plamen. „Aj, aj, bratře kronikáři?“ ozval se v tom hlas mužský, a do komnaty vešel Hynek z Dubé s roznícenou tváří. „Co pak zde tropíš?“ Dalimil pozvedl oči své a upřel je na několik okamžení na příchozího. „Zničuji svou nesmrtelnost,“ řekl pak s úsměvem, jakoby se z tuhého sna byl probudil. „To musíš tedy víc umět nežli čarovati,“ odpověděl přítel s okem zářícím a hodiv biret na stůl, jal se odpínati meč svůj. „Já alespoň pozoruji, že se nesmrtelnost právě nyní o tebe teprva starati začíná. Ruko Páně, je-li pak to pravda, co mi právě tvoje stará Marta vypravovala? Měl prý jsi nepozvaných hostů — a dobře jsi jich — ha, ha! vyčastoval? Škoda, že jsem sám na hostinu odešel, mohl jsem se tady potěšiti.“ „Potěšiti?“ opakoval Dalimil hlasem polotichým. „Myslíš ty, že jsem já se potěšil? Veliký rak užírá údy království našeho, a nikdy nezarýval se do nich tak nebezpečně, jako právě nyní.“ „Oho, příteli kronikáři!“ zvolal Hynek rozmarně a vrhnul sebou na sesli. „Jakýma očima hledíš to zase na naše království? — Nikdy že tak nebezpečně jako nyní? A co byl hmyz braniborský? co pijavice korytanské? Nezažíraly se ty dosti hluboko do masa našeho?“ „Zažíraly — Bůh to ví!“ dosvědčil šedivý přítel, „ale měli jsme naději, že se jich sprostíme, že je vypleníme, že se na věčné časy do těla našeho nezahryzají. To nyní všecko přestává; samovolně zapřáhli jsme se do cizího potahu, a nyní drží nad námi bič tak silná ruka, že se jí více nevymkneme, kdybychom i vším právem na těžké jařmo naříkati měli.“ „Aj, aj, starý brachu!“ usmál se Hynek. „V tvém domě asi bydlí samá strašidla, že tak vyděšeným okem na stav království našeho pohlédáš! Jáť mám také oči — a přicházím od lidí, kteří mají také oči, zdravé oči —“ „A číši dobrého vína,“ doložil přítel. „To mají — přisámbůh!“ usmál se Hynek a uhodil radostně na stůl. „A tys měl také do ní nahlídnouti, aby se ti oko vyčistilo.“ „Oko mé je čisté,“ řekl Dalimil poněkud rozníceněji, „a to jest právě moje nehoda. Slepotou měl bych býti poražen — těžkou slepotou a hluchotou, abych neviděl a neslyšel zmatky a neřády, které pod kuklou obnoveného práva království naše na novo rozrývati budou. Rány Boží, kam to dojde, když hned prvního dne tichý příbytek poctivého muže nejistou skrýší — když komnata českého rytíře rejdištěm přiletělých dravců býti počíná!“ „Mrzutá věc to je — velmi mrzutá — aby do ní z čista jasna deset tisíc blesků!“ kýval na to Hynek šedivou hlavou, netrpělivě prsty po stole klepaje, „ale já jsem dnes tak veselé mysli, že se z nejhlubší hlubiny mrzeti nemohu. Když jsem jel do Prahy, seděla mi říkaje strachem duše na jazyku; klel jsem a litoval mladých let svých a nevražil na stáří, že ze mne slabého muže učinilo — nu, vždyť víš, jak jsem, ničeho si tady nehledě, pod tvou přátelskou střechou sám a sám se uhnízdil, čekaje na věci, které se tyto dny díti budou; ale dnes mi roztálo srdce radostí a novou nadějí. Naši připovídají si vůbec velmi mnoho od rodu Lucemburského — a mladého krále vychvalují. I mezi našimi nalezl jsem ještě mnohé zlaté zrno, a byl bych věru měl čeho litovati, kdybych byl pozvání k hostině nepřijal —“ „— ale mně se zdá, že ty všechny hezké noviny sám sobě vypravuji?“ doložil, tvář k nemalému podivení napříčiv a oči na přítele upnuv. Dalimil totiž byl se mezi řečí jeho usadil a skloniv dle obyčeje svého hlavu na ruce o kolena opřené, obíral se pilně s vlastními myšlénkami. „Co tu sedíš, brachu?“ mluvil Hynek dále. „Co je ti? Zatemnila nesmyslnost několika chlapců mysl tvou tak velice, že ji ani úcta celého českého panstva — to jest ryzího, zachovalého panstva vyjasniti nemůže? — Nu, co na mne hledíš, jakobych ti kdo ví jak nepovědomé báchorky povídal? Úcta vší řádné šlechty a všelikého poctivce — povídám, a dnes jsem to slyšel zase na své uši, jak se o tobě smýšlí —“ „Já nechci, aby se o mně smýšlelo!“ vyrazil ze sebe stařec opět znepokojený. „Ať smýšlí sami o sobě a mne svým soudem ušetří!“ „I toť bys musel býti první nevídaný člověk pod sluncem, abys myslil, že se nemá o tobě smýšleti a souditi!“ usmál se Hynek srdečně. „A já jsem jako děcko s nebe spadlé, mezi lidem nezkušené, jelikož tě pochopiti nemohu.“ „Nechci to — nestojím o to — takový nebyl nikdy úmysl můj,“ řekl Dalimil rázně po sobě. „Tamto v popeli máš toho důkazy.“ „I ruko boží,“ zvolal starý přítel, rychle ze své pohodlné sesle vstávaje a zvědavě po krbu hledě. „Na to tvé upalování jsem docela zapomněl. Co pak jsi to tropil?“ „Dotápěl jsem komnatu kusem své kroniky.“ „Cože pravíš?“ zvolal Hynek, trhnuv sebou, jakoby mu byla tato zpráva k srdci sáhla. „Tvé kroniky?“ „Nelekej se,“ řekl Dalimil s úsměvem; „byl to jen můj život.“ „Tvůj život?“ „Nebývá člověk bez křehkosti; a tak i já pošetile myslil, že by snad jednou někdo rád věděl, kdo as kroniku národu svého přirozeným jazykem vyložil — i učinil jsem také v obzvláštní částce několik veršů o minulých dnech svých, o svém úmyslu a&nbsp;t.&nbsp;d. Ale přišel jsem k lepšímu poznání — a zmařil všelikou o sobě památku. Nemáť svět mysliti, že jsem pro marnou oslavu jména svého —“ „Ale u všech živých blesků!“ zvolal nyní Hynek netrpělivě a udeřil pěstí do stolu, „kdo pak si to myslí? Nasadila ti prostořeká ústa několika nestoudných hejsků tolik vrtochů do hlavy, že se jich nijak zbaviti nemůžeš? Anebo chceš, aby i rozumní tohoto světa se domýšleli, že jsi k neoslavě, k necti jména svého kroniku psáti počal? — že jsi něco bídného zhotovil? Dílo jest oslava mistra svého — to víš tak dobře jako já. Či-li myslíš, pane, že Hynek z Dubé jen proto po německých lebkách mečem tancoval, aby veršovec o něm napsati mohl <poem> Hleďte z Dubé pana Hynka atd.? </poem> <p style="text-indent: 0">Přisámbůh, já bych prvnímu zpěváku té písně svou starou ocelí ústa přejel, kdyby ve mně nic moudřejšího nehledal.“</p> {{Konec formy}} au6zt0k48ku05m5j2hl4zmkco2l0z5q 0 19886 338921 223015 2026-09-22T20:26:14Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338921 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dalimil | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 10. | PŘEDCHOZÍ = 9. }} {{Textinfo | TITULEK = 10. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť prvá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;163–168. }} {{Forma|proza}} Čirá tma ležela na městech Pražských a chladný větřík profukoval ulice, metaje drobounký sníh do tváří nočních tuláků. Zástup rozprášených hejsků z domu Dalimilova hnal se dílem tou, dílem onou stranou k obydlí mladého Michalovského. I sebrali se konečně všickni, jeden s naseknutou rukou, druhý s naraženým hnátem, jiný s roztrhnutým šatem, všickni ale s mrzutou tváří. Hanebná porážka a studené povětří byly je ochladily a těžké, nepokojné páry z mozku jim vyhnaly. Za to počala v prsou jejich žluč vříti, a studem nevěděli, jak na sebe pohlednouti. „Pěkná historie!“ mumlal jeden, nevrle sebou na židli hodiv. „Až se to zejtra po městě roznese, budeme si musit larvy nastrčiti, aby za námi ta česká čeládka neběhala.“ „Proč jste si to dříve nerozvážili!“ nutil se mladý hospodář do smíchu, „české hlavy jsou tvrdé oblázky; meče od nich jen odskakují!“ „Čert Lohsteinovi tu radu dal, že se mu zachtělo, s tou cizí holubicí zahrávati!“ řekl jiný, okolo zkrvácené ruky pásku svou si otáčeje. „Jeho nápady trčí vždycky nosem do světa; jen že si ho často narazí.“ Nyní nastalo krátké pomlčení. Všickni očekávali, že se mladý Lucemburčan ozve — ale hlas jeho nedal se ovšem slyšeti. Nyní teprva shledali, že on jediný z noční výpravy se nevrátil — a dva, tři uvedli si nyní na pamět, že ho zahlídli, an v komnatě proklatého veršovce k zemi klesl. „Mnoho štěstí, pánové!“ ozval se zase hlas první, „to nás přivede do pěkné tísně a pověsti, jestli ho tam necháme. Kdo ví, jak se ten ďábelský písničkář na něm mstíti bude. I bodejž do toho!“ zkřikl a vyskočiv udeřil na stůl, až na něm stojící ještě číše zacinkaly. „I totě bych se raději v pustinách mezi rozsápanými medvědy viděl, nežli u plných číší, an zatím soudruh v klepetech nepřátelských vězí.“ „No — tedy ho z nich vyrvi, moudrá hubo,“ řekl jiný, „a nedopaluj nás nadarmo!“ „Kdybych tě jen mohl dopáliti, abys dnes ještě jednou po meči sáhl a s hlavou střízlivou k vyproštění člověka vyběhl, jehož zabavení nám tolik hořkosti může způsobiti, že ji vším vínem nezatopíme, jehož nám sklepy české poskytnou.“ I padla slova hořká a popudlivá ještě z jiných úst, a posléze rozplamenila se mysl všech zase tak, že vespolek uzavřeli ještě jednou obydlí plesnivého veršovce — jak Dalimila nazvali — navštíviti a Lohsteina z rukou jeho vyprostiti. Podali si ruce a pevným slibem se zavázavše, vyhrnuli se poznovu na tmavou ulici. Dalimil seděl již opět sám ve své komnatě. Dlouho byl ještě s věrným přítelem o své budoucnosti rozmlouval, až se posléze na tom usnesl, že s ním na tichý venkov, na vzdálený hrad jeho odjede a tam poslední dny života svého ztráví. Této noci nemohl se ale odebrati na lože. Prsa jeho byla přeplněna tak rozmanitými výjevy minulého dne i noci, jakož i mysl jeho roznícena podivnými sny o budoucnosti. V tomto stavu chtěl tedy srdci ulehčiti a něco na kronice psáti. S perem v ruce seděl stařec u své drahé kroniky. <poem> Mnoho jiného by bylo mluviti, Ale chci již v tomto dost učiniti. — </poem> To byla poslední slova, která mu z pera vyplynula. Duch jeho zanesl se opět z těsných okovů těla do říše minulosti a rozehřáv se zpomínáním, namířil těkavou perutí v budoucnost. Pero mu vypadlo z ruky — a hlava sklesla na prsa v hlubokém zamyšlení. I viděl mladého krále, an po boku spanilé Češky, poslední to ratolesti domácího kmene královského, dlouhou chvílí zívá a po vzdálené otčině hledí — an uprostřed cizokrajně vyšperkovaného komonstva hrad Pražský opouští a po lesích se baví, anebo cizích dobrodruhů svolává a podivné hry strojí, anebo nepokojného, v zemi české nezakořenělého ducha svého projížďkami po cizinách ukájí. Vysoko dmula se prsa starcova; oči jeho byly zavřeny, ale duch věštným světlem ojasněn; z úst vyklouzaly mu polohlasité prozpěvy. Náhle viděl se v duchu na velikém prostoru; věčnost ležela na něm rozprostřena s vlajícím rouchem, a pod ním stála nepřehledná řada lidských dnů, s radostmi a žalostmi národu. Ale všecko leželo v tuhém spaní; toliko jednotliví vzdechové jevili, že spáčové s těžkými sny zápasí. On sám, samojediný pobíhal mezi nimi s otevřenýma očima, a vzdechové z těžkého spaní rozrývali jako dýky prsa jeho. I byloť mu, jakoby již smrdutý dech pomíjejícnosti přes údy jich vanul — jakoby hnili za živého těla. I pozdvihl tedy hlasu svého a bouřil je ze smrtné ospalosti. A někteří povstávali mrzuti z brlohy své a kleli nepovolaného prý budiče — a jiní opět poskočili bujaře na nohy a žehnali jej; i nastal veliký ryk a pomíšené volání. A ze všech stran hrnuli se naň zástupové, vztahujíce po něm ruce své — jedni hněvem, druzí vděčností. A stařec dal se plesem do smíchu a roztrhnul roucho své, aby se tisícové o ně rozdělili — i rozedral prsa svá, že pramen krve daleko z nich vystříkl a hlučné množství pokropil; a z každé krůpěje povstala jiskra a z jiskry rozdechl se plamen, a všecko splanulo v jedinkou ohromnou pochodeň, a se všech stran hučeli hlasové: Totoť je památka tvá. A stařec sebou trhnul — i byloť mu, jakoby měl v nesmírnou dálku letěti; postava jeho se tyčila, rostla — otevřel oči a procitlý upřel je pevně před sebe. Komnata byla plna světla a podivných postav. O novém útoku svém brzy hlučný brzy temný hovor vedouce, byli se odvážliví hejskové s pochodněmi svými k Dalimilovu příbytku dostali. Nejdříve padlo několik silných ran na dvéře; že se ale neotevřely, začali se mladíci vesměs o ně opírati, až v zetlelých veřejích skoba vyskočila, a houf nočních tuláků do síně se vrhnul. Při záři pochodní brali se nyní po schodech a dosti hlučíce vstoupili do komnaty. Dalimil seděl ve svém divném vidění tiše u stolu. Pohledem na důstojného starce zarazil se sbor nočních hostů u prahu, a teprva když se Dalimil pozvedl, začali se i mladíci hýbati. Ale zvednutí starce trvalo jenom okamžení — klesl zase na sedadlo, a zrak jeho polil se skleným závojem. „S dovolením, pane hospodáři,“ ozval se nyní hlas mezi zástupem, „že ještě jednou přicházíme; ale příčina je trochu větší, nežli byla při první návštěvě.“ 1 čekal několik okamžení na odpověď; když ale Dalimil žádnou nedával, vystoupil ze sboru smělý mladík a přiblížil se k starci. „Zapomněli jsme zde jednoho z přátel svých,“ jal se mluviti, „a neradi bychom tě zbytečným noclehářem obtěžovali. Vydej Lohsteina, moudrá hlavo, zapomeň na veselý kousek mladých hlav a buď jist našeho přátelství!“ Ale Dalimil ještě neodpovídal. Hlava jeho byla hluboce na prsa sklopena, ruce sklesly na klíně. I přistoupil mladík nevrle ještě blíž a chopil starce za ruku. Ale ruka jeho byla studena — seděl tu mrtev u své kroniky. {{Oddělovač|* * *}} Třesoucí rukou zastíráme slabounký obraz, kterýžto jsme o posledním dni muže nakresliti se osmělili, jehož jméno by žíti mělo v ústech každého Čecha, ježto ale divnými osudu cestami sotva kdy ze rtů milovníka domácích starožitnin sklouzne. Tak nezaslouženě postrčil jím nelítostný čas v prudkém letu svém, že skoro všeliká památka po něm zmizela — kromě té jediné, pro kterou mu v chrámu srdce svého vděčně oltář vystavěti máme — jeho kroniku. Hrůzou posvátnou zachvěla se tlupa nočních hostů při pohledu na mrtvolu jeho — ale brzy ozýval se nářek po skromném domě. Stará hospodyně topila se v slzách — věrný přítel, statný Hynek, přiběhl v nočním oděvu. Ale nadarmo bylo snažení vespolné, připraviti starce k životu. On byl již odešel tam, kde ho snad žádné starosti o milovaný národ, o jeho čest a blaženost netrápily — a s budícím se jitrem stál Hynek z Dubé v komnatě zesnulého a hleděl na kroniku posud nezavřenou. I četl poslední řádky její: <poem> Mnoho jiného by bylo mluviti, Ale chci již v tom dost učiniti. </poem> „Dosti — dosti jsi učinil — ubohý!“ zvolal slzu s oka stíraje. Potom namočil pero a těžkou rukou připsal: <poem> Ta kronika mluví od narození Syna Božího, Leta po tisíci po třech stech po devíti prvního. — </poem> Druhý den na to vezl mrtvé tělo přítele starého z bran Pražských na rodinný hrad svůj — a po čtvrt letě vrátil se do nich zase na svatbu mladého Lohsteina se spanilou Kunhutou. {{Konec formy}} ndgmbatfkolyke1q2og7ht6b8589cd8 0 20212 338870 243799 2026-09-22T20:12:28Z JAn Dudík 532 338870 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Dceřina přísaha | PODTITULEK = Pověst národní<br />(Psáno roku 1842) | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť druhá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;213–256. | nakladatel = Alois Hynek | ONLINE = {{Kramerius|nkp|9207da30-9e5f-11e8-ba56-5ef3fc9bb22f}} }} * [[/1./]] * [[/2./]] * [[/3./]] * [[/4./]] * [[/5./]] * [[/6./]] * [[/7./]] * [[/8./]] * [[/9./]] * [[/10./]] [[Kategorie:Povídky]] swslfpadiqdbtekezxi7y35m6z30s74 0 20213 338930 223057 2026-09-22T20:26:42Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338930 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dceřina přísaha | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 1. | DALŠÍ = 2. }} {{Textinfo | TITULEK = 1. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť druhá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;215–220. }} {{Forma|proza}} V zlatolesklém úsvitu zapadajícího slunce skvěly se nádherné Těchobuzy. Vysoké, hrdé bašty čněly k podvečerním nebesům, jakoby věčnost k boji vyzývaly. Posvátný mír, vznášeje se kolem po lesnatých horách, splýval do líbezných údolí, a celá krajina chystala se jako k velikému svátku. Ale v komnatě paní Těchobuzské panovalo těsné, úzkost působící ticho; jenom chvilkami ozývalo se v ní temné, utajované štkání u lože klečící dívky a slova modlitbu předříkávajícího kněze, domácího kaplana. Na loži spočívala ve smrtelném zápasu paní Kunhuta, bledá, utrápená postava. Tvář její byla již sesinalá, oko potrhané, obrácené ve sloup; na čele jejím, jež bylo duševním i tělesným utrpením před časem zvráskovatělo, stál vysoký pot, a kostlivé ruce její ležely křečovitě sepnuty na prsou, z nichžto chvilkami tesklivé sténání se vyvinovalo. Rtoma zmodralýma namáhala se umírající odříkávati modlitbu za nábožným knězem, ale sluch i paměť opouštěly k smrti pracující — a jazyk nekonal službu svou. Tu náhle začala se dmouti jako obnovenou, poslední to silou chatrná ňádra, prudce tlouklo srdce její, a jakoby po vzduchu lapala, pozdvihla nemocná několikráte hlavu, a vyrazivši ze sebe: „Bože, budiž milostiv duši mé!“ sklesla zase nazpět, oči se jí zkroutily a ústa zůstala otevřena jako vytesána z kamene. Paní Kunhuta byla se rozloučila se světem. „Matko! matko!“ volala dívka, v strašlivé úzkosti se země se vzchopivši a vášnivě na zesnulou se vrhajíc, „neopouštěj dceru svou, nenech mě zoufati nad božím smilováním, nenech mě proklínati věčné řízení — procitni — otevři milostné oči své! nesmíš, nesmíš umříti! nebylo by spravedlnosti na zemi ani na nebi!“ „Upokoj se, milá dcero!“ jal se jemným otcovským hlasem duchovní pastýř k zoufající dívce mluviti. „Neprohřešuj se rouháním a neobtěžuj, nestrpčuj poslední okamžení matky své, není-li již v Pánu.“ „Není-li — není-li!“ opětovala Anežka s divým, pološíleným usmáním. „Já jsem mladé, nerozumné děvče, ale vím a vidím, že se nedá takto na smrt hráti; a ty, muži rozumný, se domníváš, že po dlouhém strašlivém utrpení ještě nezahynula? Ach arci, vždyť patříš také k pokolení, jehožto zlobou kořeny života matčina se zvrátily! Snad je ti líto, že tak časně oči zavřela, a přál bys si s pánem hradu tohoto, aby ještě obživla, zase rozkvetla, abyste ještě jednou a ještě ukrutněji květ její trhali a šlapali? Ale sama smrt byla milosrdnější; ona jí vyrvala z rukou vašich a postavila před stolici věčného soudce, kdežto ubohá na vás žalovati bude, až se doplní míra vašich hříchů!“ „Bůh ti odpustiž, děcko nešťastné!“ odpovídal velebný stařec hlasem útrpným; „Bůh ti odpustiž, co ve svém žalu na mne nevinného svaluješ! Ale nechmež nyní horlení a kvílení; zatlačme oči v Pánu zesnulé a pomodleme se!“ „Odstup!“ zkřikla dívka s očima se jiskřícíma a vysoko se vztýčila. „Seber knihu svou, odejdi do komnaty své, svolej modlitebníky a modli se, za koho chceš; jenom se marným voláním na té neprohřešujte, kterou jste připravili do hrobu. Je-li modlitba co platna, musí z úst nešťastné dcery nejspíše bránu nebes proraziti, a já tento úřad u matky sama zastanu. U té nešťastné,“ volala dále, rukama lomíc, „kteráž jediná mě milovala a útisky pro mne snášela!“ Po těch slovech uvrhla se opět na mrtvolu a sice s pláčem tak hlasitým, jakoby odletělou duši zase přivolati a v tělo ukovati chtěla. „Dohledněte na slečnu!“ promluvil velebný stařec, s truchlivou tváří z komnaty se ubíraje. Slova jeho týkala se dvou služebných žen, kteréž blízko lože stojíce, hořce plakaly. „Dohlédněte na slečnu,“ pravil, „a obstarejte v Pánu zesnulou. Já ohlásím nešťastný případ pánovi.“ „Matko!“ zvolala nyní pořád ještě plačící Anežka, „drahá, nešťastná ženo, moje těšitelko, můj ochranný anděle, slyšme, slyš! a nezůstavuj osiřelou dceru na zemi! Vezmi mě s sebou, abych nehleděla na bezpráví tady páchané, abych nepadla sama jako ty, oběť nevinná! Matko!“ volala dále a líbala sesinalá ústa, zakalené oči, vráskovaté čelo — „matko! vezmi mě za sebou, anebo ne!“ zkřikla náhle, že se služebné ženy zděsily, zkřikla, vzchopila se a na okamžik jako socha bez života stanula. V mysli její byla se zableskla myšlénka, kteráž celou bytost její převrátiti a všem příštím rokům jejím jiného běhu vykázati hrozila. I stála Anežka a stíhajíc blesk této myšlénky, stála bez dechu, bez pohnutí, bez života, až jí nejhlouběji v srdce své průchod učinila a v kořenech bytosti své sídlo vykázala. — „Nikoli!“ vzkřikla pak jako rázem nově narozená, a zraky její zplamenaly, ubledlé tváře na okamžik zahořely, „nikoli! neber mě za sebou! počet dnů mých není ještě ukončen, dílo moje není ještě začato! Ale vzhlédni na mne, a duch tvůj obletuj mě, kdykoli bych měla slábnouti! Já tě pomstím, to ti přísahám! v tvou drahou, studenou ruku ti to přísahám! Nenáviděti budu veškeré pohlaví, jež tebe zkazilo. A nechť hanebně zahynu, zruším-li kdy přísahu svou!“ A jakoby se veliká, dusivá tíže byla s prsou její svalila, z nejhlubších vnitřností po těchto slovech dívka si oddechla, a pak ruce křížem na prsa složivši, chvíli vzhůru hleděla, jakoby čekala, co jí duch v Pánu zesnulé anebo snad samo nebe odpoví. Ledový mír rozložil se v prsou její, a hluboká nenávist přitovaryšila se k němu s pevným, nezvratným úmyslem se pomstíti. Neviděla, neslyšela, nedbala již, co se vůkol děje. Ženy služebné rozsvítily noční lampu, přistoupily k loži a bez ustání pro drahou velitelku slze roníce, zatlačily oči její a činily přípravy obléci ji v rubáš. V tom se rozletěly dvéře, a na prahu komnaty zjevil se Krušina, pán Těchobuzský. Byla to silná, veliká postava svalovitých údů, širokých prsou a vysokých ramenou. Tvář jeho, do temna zardělá, nejevila ani nejmenší známky nějakého zármutku; ale dle zalitých, divě se kroutících očí, zahřátého čela a rozježených vlasů bylo dobře poznati, že pan Krušina právě od číše vstal, s nížto byl, po rozkoši dychtě, čas mařil, an zatím manželka jeho opuštěna umírala. „Tedy opravdu již hotova?“ zvolal, stoje na prahu, hlasem chraptivým, a ústa jeho příčila se k ošklivému úsměchu. „Šťastnou cestu! a navrácení po sto letech, až mě červi sežerou, abychom se tady ještě jednou nepotkali. Dělejte, ať se dostane do rakve,“ mluvil dále, několik kroků do komnaty popocházeje, „aby tu ještě po smrti povětří nenakazila. Velikých kusů nebudeme s mrchou dělati.“ „Zpátky!“ zkřikla na to Anežka, kteráž byla s rostoucím hněvem surová slova jeho poslouchala, a nyní zoufalosti, mstě, bolesti — všem vášním svým průchod učinivši, ani osoby ani slov svých nešetřila. „Zpátky, divochu! Nepřibližuj se k této svaté mučedlnici. Dech tvůj jest výpar pekelný — myšlénka tvoje rada ďábelská; ale zde jsi s prací svou u konce! Já tu stojím, cherub s plamenným mečem, a překazím další kroky tvé.“ „Co že?“ zvolal Krušina, divením oči ještě více vypouliv, a jakoby nevěřil, že bdí a slova dcery své slyší, po hlavě si sahal. „Usnul jsem — a sen si ze mne šašky tropí? anebo bdím, jsem ve svém domě, vidím plod těla svého —“ „Nediv se a nemudruj!“ odpovídala mu Anežka s velikou, skálopevnou odhodlaností; alébrž obrať kroky své cestou zpáteční, a zasedni opět k plné číši své, abys neslyšel pláč spravedlivých, žalmy pohřební a kletbu dcery své. Ano, jsem plod hříšného těla tvého, avšak jsem i ratolest zlatého, čistého stromu, kterýžto jsi vražednou rukou skácel, a budu se dle toho chovati.“ Bylo to poprvé za živobytí pana Krušiny, co se někdo takto s ním mluviti osmělil — a to byla dcera jeho! Až posud zvyklý, aby se všecko pouhého pohledu jeho bálo a před slovy jeho třáslo, vlastní manželku jako pouhou otrokyni chovaje, jediného dítěte ani si nevšímaje, nemohl nyní za dlouhou chvíli smysl Anežčiny řeči ani pochopiti. Konečně ale rozjasnilo se v mozku jeho, a zpustlé tváře jeho zalily se krví až do černa. Strašlivý vztek divoké lesní šelmy jím lomcoval. „Nejčernější ďáble!“ zuřil ústy pěnitými, a pravice jeho sahala po boku, hledajíc meč nebo dýku; ale ničeho nenaleznuvši, v hroznou pěst se zaťala. „Ne mečem, ne ocelí,“ jektal dále, „ale těmato rukama tě pošlu za tou potvorou!“ A jako smyslem pominutý vrhnul se na dívku, strhnul ji k zemi a pádnýma nohama začal ji kopati a krásné tělo její šlapati. „Tu máš, ratolístko zlatého stromu!“ volal při tom; „to si vezmi s sebou, poslušná dceruško!“ Ale ubohá dívka neslyšela nelidského zuřivce a necítila již bolesti ohavných ran, neboť ležela ve mdlobách, na tom samém místě, kdež byla nešťastná matka její často podobného ukrutenství snášela. Ženy služebné přiskočily ovšem s velikým pokřikem k divému zuřivci, a prosíce, Bohem ho zaklínajíce, bránily dalšímu týrání; ale vzdorem rozmohl se ještě více jeho vztek, a obě přímluvnice daleko od sebe odmrštiv, vyřítil se z komnaty, svolávaje ochotné dráby své a pomocníky v nešlechetnostech. „Psi sem, psi!“ řičel jako šílený, a pospíchaje s těžkou, zanícenou hlavou po kamenné chodbě, kteráž vedla po schodech dolů k veliké síni a k čeledníku, na prvním stupni klopýtnul, dlouhými ostruhami se zamotal, padl tváří na kamenné schody a tíží těla svého valil se až na poslední stupeň. Tam zůstal s roztříštěnou lebkou a potlučenou tváří v krvi tona ležeti, a když se poděšená čeleď sběhla, aby pánovi na nohy pomohla, zdvihli pacholci zohavenou mrtvolu. Smrt si vybrala toho dne dvojí oběť na bohatých Těchobuzích. {{Konec formy}} 1mey752oo3gn0iv9q1a4jspdxj6vnqc 0 20216 338932 223059 2026-09-22T20:26:48Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338932 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dceřina přísaha | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 2. | PŘEDCHOZÍ = 1. | DALŠÍ = 3. }} {{Textinfo | TITULEK = 2. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť druhá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;220–228. }} {{Forma|proza}} Spanilá byla Kunhuta Lipnická; spanilá, tichá, nábožná kvetla patnáctiletá dívka na hradě otcovském. Zdáloť se, jakoby zvláštní požehnání boží na nevinné hlavě její spočívalo — tak blahodějná byla všem obyvatelům přítomnost její. Přede tváří její nemohla vzniknouti zlá, bohaprázdná myšlénka, leda v prsou zledovatělého prostopášníka, kterýž nemaje citu pro výjevy samého božstva, krásu ženskou jen za denní květ považuje, kterýž utrhnouti, trochu se jím pobaviti a pak odhoditi může. Avšak takového zatvrzelce nebylo na blízku. Otec, moudrý, v rytířské poctivosti sestárlý muž, choval dceru svou jako zřítelnici oka svého, a matka, dobrá, měkká žena, plna pokory před Bohem a oddané lásky k manželu, milovala ji drahou jako život svůj. Ale nikdo z nich neměl se potěšiti úplnou, vyvinutou krásou rozkvétajícího poupěte; otec i matka uložili se k otcům, nežli dítě své do rukou odevzdati mohli, ježto by stejnou láskou a šetrností o ně byly pečovaly. Jediný starší bratr pozůstal k ochraně její — ale v srdce starostlivých rodičů nevešel mír při této myšlénce. Nebýváť vždy pravdivé staré přísloví: jablko nepadne od stromu daleko! — Daleko, daleko zavalí se někdy, anebo upadne uhnilé, červivé a zůstane v prachu, v blátě pohozeno ležeti. Bratr Kunhuty mimo nadání osiřelé, Jaroš Lipnický, byl o deset let starší, ale ve světských nectnostech o padesáte let zběhlejší nežli nejzkušenější rytíř v celém okolí. Časné tovaryšení se zlými soudruhy bylo srdce jeho, zpočátku arci všemu ušlechtilému přístupné, tak nečistou, drsnatou, tvrdou korou potáhlo, že ji ani matčin pláč, ani otcův hněv tak dalece protrhnouti nemohly, aby se nebyla brzy opět zacelila. Jediná Kunhuta, tento čistý, jasný cherub, zmohl někdy svým nebeským pohledem a čarovně sladkou řečí mysl i srdce jeho tak dalece, že oboje rozumem i lítostí uchváceny, cest svých se zděsily a kroky své napraviti slíbily. Avšak sliby tyto trvaly dotud, dokud je touha po divoživých soudruzích nepřemohla a zvuk číší nebo veselých písní nepřehlušil. Nyní byl Jaroš pánem, náhlou smrtí otce svého úplným, svobodným pánem, pánem statků, pánem vůle, pánem činů svých. Bývajíť okamžení — ale jen kratinká, rychle hynoucí okamženíčka v životě lidském, kdežto každá, i sebe opovrženější mysl, tahem a jiskrou věčného, vesmírem panujícího ducha uchvácena jsouc, něco pěkného, šlechetného, velikého před se béře, aniž třeba z toho účty složiti může: a takové okamžení nastalo i v prsou Jarošových, když byl poslední zvuk pohřebních písní za otcem odešel, a dědic jména i jmění jeho v tiché komnatě se slzící sestrou stál. Byloť mu v té chvíli, jakoby sil svých nyní k něčemu použíti měl, o čem by celá země s podivením mluvila, a jakoby svou nejvřelejší, nejsrdečnější starost na jedinou sestru vznésti měl. Brzy ale cinkaly stříbrné číše u kvasu pohřebního, a Jarošovi nezbývalo času, mysl svou ledva vzniklými záměry déle obtěžovati. Byl to bohatý, skvostný kvas. Jaroš musel hned prvního dne okázati, jakou mocí vládne, a dílem úcta vůkolní šlechty k zemřelému, dílem přátelství soudruhů nového pána Lipnického shromáždily na hostinné tvrzi veliký počet smutných i zvědavých ke dni pohřebnímu. Kunhuta strávila skoro všechen čas ve své komnatě a neukázala se hostům, jenom kde toho potřeba nebo slušnost kázala, ale i tyto krátké chvíle byly dostatečné, vhoditi v zatemnělou oblohu života jejího nový, jasný paprsek. Zdáloť se, jakoby jí nad rakví otcovou vonné růže zkvésti měly, jimižto by příští dny pozemského putování svého zdobila. Spatřilať totiž po dlouhých letech zase jednou soudruha nejútlejších roků svých, mladého Zdenka Řepického, kterýž byl syn chudého rytíře v sousedstvu, a dosáhnuv let dospělejších, do zaslíbené země s křižáky byl táhl, aby rytířské ostruhy dobyl a čest rodu svého obnovil. Bývaltě od jakživa mysli mírné, tiché, spíše mezi stěny klášterní nebo v lůno pokojného života domácího, nežli na bojiště a mezi hluk válečný se hodící: ale stoústá pověst přinášela o něm od břehův dalekého Jordánu a ode zdí Jerusalemských všelikou chválu statečného hrdiny, a mnohý zmazlenec, jemuž se bylo více líbilo mladý, jarobujný život po domácích hradech, při hrách a číších, nebo na lově a v rozmíškách se sousedy promařiti, při jeho jménu hněvem zahořel. A když nyní přišel — na těle otužený, spanilý, silně zrostlý mladý muž, poněkud osmahlých tváří, živého, výmluvného a přece tak nevýslovně jemného, skoro prosebného zraku, v celém vzezření šlechetnou hrdost udatného hrdiny a spolu pokoru křesťanského bojovníka — jakž mu letěly vstříc veškeré duše ušlechtilé! — a jak se odvraceli podtají zlomyslníci! Avšak Zdenka nedotkly se ani zraky s tajnou libostí na něm spočívající, ani pohledy s ukrytou závistí po něm střílející. Před duší jeho vznášel se obraz, kterýž ho byl vedl na daleké, nebezpečné pouti do krajin východních, kterýž se okolo něho vznášíval v děsivém lomozu krvavého boje, kterýž ho jako strážný anděl zlatými peruťmi ochvíval po tvrdém zápasu a líbezným úsměvem sílu mu vléval do prsou, pod parným nebem prahnoucích. A obraz tento byla Kunhuta Lipnická. Myšlénka na drahou dívku otužila útlého jinocha k činům hrdinským a vedla jej až posud životem. Jakožto syn nejstaršího a nejvěrnějšího přítele starého pána Lipnického ztrávil mnohé dny útlého dětinství na blízké hostinné tvrzi, a nenalezaje velikého zalíbení v divoké mysli Jarošově, lnul spíše k jemné Kunhutě. Z dětinské příchylnosti zrostla v dospívajícím mládenci nejvřelejší, nejčistější láska; ale hluboká úcta k spanilé, vysoko nad jeho zásluhami stojící panně, a šlechetný, důstojnou pýchou pomíšený stud, že dceři bohatého i pověstného domu ničeho podati nemůže, co by se na váhu jejích vysokých ctností stejnou tíží položilo, uzavřely prsa i ústa jeho, a dříve nežli žvavé oči tajemství srdce jeho prozradily, vydal se mládenec na pouť rytířskou. Těžcí, únavní dnové potkali jej v daleké cizině, ale s tajným ochranným kouzlem v srdci a mysli vyplul jinoch statečný z proudů záhubných bojů a navrátil se s obnovenou, oživenou nadějí v dědinu domácí. První zpráva, kteráž na hradě otcovském ucho jeho zasáhla, bvia pověst o smrti starého Lipnického. S radostí a žalostí, s city bolestně sobě odpornými a divě v prsou jeho vířícími jel Zdeněk na pohřeb. Až posud byl se kojil myšlénkou, že mu obyvatelé Lipničtí radostně vstříc vyběhnou, až při vjezdu jméno své oznámí; on si líčil v duchu blahé uzardění Kunhuty, slzavé oči matky její a žehnavé řeči poctivého starého rytíře: ale vše toto bylo nyní ztraceno. Dobrá matka tlela již v rubáši, za starého pána zněly pohřební modlitby, a Kunhuta chvěla se jako nalomená lilie; chvěla se — ale on sám, hrdina, kterýž se nebyl při divém hluku zuřících Moslemínů zatřásl, on se zachvěl také, a jestli ho samolibá touha neklamala, spatřil i slabý odlesk vlastního vysokého uzardění na tváři panenské. Pozdravení jejich bylo krátké, skoro bez řeči; ale ruka její spočinula k uvítání v ruce jeho, a jemu bylo při tom, jakoby pannu věčně takto držeti, jakoby opuštěnou po celý život štítem svým ukrývati měl: pak se potkaly oči jejich, a dívce se zdálo, jakoby v pohledu tomto jisté rukojmě budoucího blaha svého, jakoby v srdci soudruha mladistvých dnů svých otce i matku a desaterou náhradu za bratra nalezala. Srdce jich srozuměla se v jediném okamžení a upnula k sobě čarovně pevnými okovy. Ale na pohřebním kvasu byly ještě jiné dvě oči, kteréž jako plamenné šípy po Kunhutě lítaly, a byly jiné dvě ruce, kteréž dívku spanilou jako drahou kořist uchvátiti toužily. Byly to oči a ruce mladého Krušiny Těchobuzského, věrného tovaryše Jarošova, a tento nečinil před bratrem své v duchu vyvolené dlouhých tajností a pověděl mu brzy, po čem duše jeho prahne. Vyzvalť Lipnického na bohaté Těchobuzy, a když se jim plné číše v rukou pěnily, otevřel před ním prsa svá. Jaroš se usmál. Krušina byl milovník honby a ctitel kvasů, držitel výnosných dědin a štědrý častovatel přátel svých, dle rodu mezi nejvzácnější rody rytířské patřící — jakýžto svat a krevní přítel mohl hýřilci býti vítanější? „Máš ji míti, bratře!“ zvolal, celou dlaní na dlaň jeho uhodiv, „s tělem a duší míti. Bůh mě trestej! jesti to arci vzácná bylina; kdybys projel celé kraje české, nenajdeš druhou Kunhutu Lipnickou! Ale tys také duše statečná a srdce upřímné, i budeš vědět, jak si toho zlatého květu vážiti. Máš ji míti!“ „Jenom neslibuj, co nebudeš moci splniti!“ ušklebil se Krušina, velikou hlavou svou s dlouhými havraními kadeřemi nedůvěrně pohodiv. „Mně se zdá, že ji ten svatý poutník, ten bosý Jerusalémský hrdina již oslepil — a pak arci dobrou noc, naše přátelské veselí společné! Hubený pan ženich bude se chtít na tvém tuku, na tvém právě nabytém dědictví vypásti, a ty —“ „Mlč, mlč!“ zakřikl jej bratr Kunhutin, plnou číší zanícený, „nebude se pásti — nebude žádného oslepovati! Já jsem pánem; vůle moje musí se díti. Kunhuta bude tvou — jako že mi Lipnický říkají!“ A s tímto pevným úmyslem domů se navrátiv, bez meškání sestře o lásce a žádostech bohatého Krušiny pověděl. V hlubinách duše své ztrnula dívka při této novině a nevěřícím okem hleděla na bratra, kterýž jí tak nemilosrdnou rukou útlé srdce rozervati hrozil. Neznalať Krušinu dle osoby déle, než co jej byla o dnu pohřebním na otcovském hradě spatřila; ale toto jediné setkání bylo jí dostatečným rukojemstvím, že je všeliká pověst pravdivá, kterážkoli o Těchobuzském pánu po kraji se rozchází. Temné, vilným plamenem sršící oko jeho bylo pravdivé zrcadlo pusté duše; v hrubé, nestřídmostí zohavené tváři jevilo se znatelným písmem nízké smýšlení, a řeči, posuňky, celé pohybování jeho byly ozvěna a obraz sprostých vášní, zmítajících duší jeho. Kunhutě minuly smysly, když si v duchu život zobrazila, kterýž ji po boku vášní plného Krušiny očekával. I opřela se žádostem bratrovým vší zmužilostí milující panny, zakládajíc naději svou na lásku Zdeňkovu. Ale ohavní přátelé učinili mezi sebou pevný úvazek, nevinnou oběť v sítě své polapiti, až i nešťastnou s výsosti zlatých snů strhnuvše, v osidla svá dostali. Nejdříve uvrhli Zdenka v podezření, že ji nepravými sliby šálí a srdce své jinde zadává; i obklíčili ji uplacenými náhončími, že pravda k uším jejím doniknouti nemohla, a takž víru i lásku její podkopávajíce, v onen stav nečinný ji přivedli, kdežto mezi otupenou čitelností a budící se zoufalostí slabá dívka sebou vládnouti nechala, jak se bratru a příteli jeho líbilo. Bylo to v tiché, letní noci. Kunhuta stála na vysoké pavlači, a hleděla dolů v krajinu spící, a potom pozdvihla zraků k jasné, budící se obloze. Temným zármutkem, hlubokým žalem byla sklíčena duše její, veliké, prázdné poušti podobalo se srdce její. Neměla již slzí, jimiž by tíží své byla ulevila; ale pohledem na krásnou, stříbroleskem luny ozářenou, svatým tichem zahalenou krajinu a na tisíce zlatě paprskovitých hvězd, ježto k ní jako věčně milostivou rukou psané písmo o útěše mluvilo, rozjitřila se novou ale jemnou ranou ňadra její, rozehřál se i omladil utuhlý pramen slzí jejích, a veliké, drahé perle visely na krásných řasách jejích. Pod vysokou pavlačí, na hradní zahradě, klokotal toužebnými hlasy slavík. V tom okamžení přistoupil k ní bratr. Celá bytosť jeho zdála se býti pobouřena; divým plamenem sršelo oko jeho. Kunhuta se ho ulekla. „Sestro!“ jal se k ní vášnivě mluviti, a pravice jeho tiskla křečovitě ruku její. „Chceš mě zachovati? Chceš syna matky své před světskou hanbou a potupou uchrániti? Chceš nový život před bratrem svým otevříti? anebo raději záhuby jeho se dočkati? raději s této pavlače ve skalnatou hlubinu jej svrhnouti?“ „Milosrdný Bože!“ zděsila se dívka. „Co je ti? Co se stalo, bratře?“ „Jsem hotový žebrák, zneuctěn, v posměch dán, bědoval Jaroš, „jestli mi nepomůže jediný přítel, v něhož naději svou skládám, a kterýž by pomohl, kdybys ty chtěla, Kunhuto! Krušina Těchobuzský ukryje statky svými pád bratra tvého, a odvrátí potupu s hlavy syna matky tvé. Neprosím pro sebe, ale k vůli tobě, k vůli památce rodičů našich, jichžto pověst mnou nešťastníkem pohromu vzíti hrozí; smiluj se, Kunhuto! Obměkči srdce své, Krušina tě bude jako svou kněžnu a panovnici chovati, jemná mysl tvoje bude strážným andělem kroků jeho!“ Zděšena, mlčíc poslouchala Kunhuta slova bratrova. Myšlénky její se pletly, nevěděla, k čemu se odhodlati, co odpovědíti má. „Snad by mohl Zdeněk —“ jala se konečně bezděky mluviti, a zraky její utkvěly v dáli na hradě, kterýž byl kolébkou muže, jehož jediného posud milovala. Ale bratr vskočil jí s výrazem hněvu i opovrženosti vášnivě do řeči. „Pomoci — ne? Ta nahá žebrota — mně?“ sypalo se z úst jeho. „Ten licoměrný nevěrník, jenžto se mezi pohany sliby rušiti a srdcem dívčím zahrávati naučil? Ten hanebník, kterýž právě dnes veselku s jinou slaví —“ „Co že pravíš?“ vyletělo dívce ze rtů se třesoucích. „Zdeněk beře sobě choť —“ „A slaví dnes svatební hody,“ odpověděl Jaroš s trpkým úsměchem. „Kdybys chtěla hodně pozor dávati, snad bys z těch starých zdí hudbu zaslechla.“ To byla poslední dýka do srdce ubohé, zradou obklopené dívky. Hněvem, lítostí, žárlivostí a útrpností s bratrem puzena, slíbila Krušinovi ruku podati a v krátkém čase přistoupila s ním k oltáři. Ale kde zůstali po tomto kroku dnové radostní, kteréž bratr dívce sliboval? Nic platna nebyla krása mladé manželky, nic jemnost ducha jejího, nic veškerá ušlechtilost její; to byly outlé, jemné květy, kteréž padly v ruce divého, smyslného vášnivce, a v rukou jeho také — uvadly. Smyslové jeho byli se jenom neobyčejnou spanilostí kvetoucí panny zanítili, ale v loktech manželčiných brzy opět ochladli. Svazek manželský nesměl ničeho v pustém životě jeho změniti; a když mu Kunhuta někdy prosebným, sladce lichotivým slovem v pamět uváděla, že nestřídmostí, vášnivou honbou, dlouhým nocováním zdraví svému škodí, že ji o samotě nechává, že na ni zapomíná: tu se jí na počátku smával, potom se škaredil a hrubé ji odbýval, posléze hrozil a utopiv zdravé smysly v plné číši, i surově s ní nakládal. Takto vedla ubohá žena, hanebně zrazená od vlastního bratra a opuštěná od celého světa, život trudný, strasti a pláče plný, jako nízká, opovržená služka nebo otrokyně divokého pána, a ne jako šlechetná, vážená manželka bohatého rytíře. Jediná dcera byla plodem jejího manželství: ale i tato stala se novou příčinou k surovým činům u víru vášní tonoucího manžela. Onť nenáviděl ubohé dítko, neboť se byl těšil na syna, kterýž by s ním v pozdějších letech byl mohl zábav jeho se zúčastňovati. I nenáviděl dcerušku, a nenávist tato padla i na matku. Dnové její byli takořka úplný řetěz trpkého pronásledování; síla její klesala, květ časně opadal — a toliko dítě její a nábožná, z dětinství uchovaná mysl poutaly ji k životu a nedovolily reptati proti věčnému řízení. Konečně ale podlehl outlý strom života jejího. Dávno byla vyschla životní šťáva jeho, a kořeny práchnivěly; bylo jen jediného silného vanutí větru potřebí, a zkácen ležel v prachu. I stalo se, a nebes Pán vztáhnuv milostivou ruku, uvedl nešťastnou trpitelku v život věčně jasný, věčně mírný. {{Konec formy}} gd43tvabxxviuofvpngbsh0jh28tjkf 0 20217 338933 223060 2026-09-22T20:26:52Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338933 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dceřina přísaha | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 3. | PŘEDCHOZÍ = 2. | DALŠÍ = 4. }} {{Textinfo | TITULEK = 3. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť druhá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;228–232. }} {{Forma|proza}} Strastiplné příběhy matčiny byly jediným předmětem myšlének osiřelé Anežky, když se jí byly po těžké nemoci smysly vrátily. Bez sebe ležela ubohá dívka na loži, an se nad rakví otcovou i matčinou jedním dnem pohřební písně zpívaly; neslyšela pláč chudobných, kteří byli v paní hradu pravou matku ztratili; neviděla nepokojné vzhledy domácí čeledi, kteráž po smrti pánově nevěděla, jakýž na ni osud čeká. Jenom pozvolna zotavila se Anežka. Strašlivé příhody právě minulých dnů, matčina smrt, její vlastní zoufalost nad mrtvolou, otcovo hříšné zuření proti nebožce a vlastní krvi, v patách za ním kvapící pomsta, v nížto se patrně prst boží jevil: to všecko znělo jí v uších jako divné pohádky, a když posléze jistoty a přesvědčení o tom všem nabyla, zdálo se jí, že věčné řízení spravedlivěji učiniti nemohlo, nežli že matku z trapného života v říši věčného pokoje povolalo a trýznitele jejího hned za ní k strašlivému soudu obeslalo. Nyní byla na dalekém světě samotna. I netruchlila pro matku, vědouc, že zesnulé na zemi žádné blaho nekvetlo; a pro otce truchliti nemohla, protože se ho milovati nenaučila. Matka ji vedla ovšem vedle slov Páně, i vštěpovala jí v outlé srdce rozkaz boží: Cti otce i matku svou; ale naučení tato zůstávala marná. Surové přezdívky a bohaprázdné klení otcovo znělo outlé dívce silněji v uších, nežli jemné matčino napomínání, a co matka slovem vystavovala, to otec skutkem kazil. Ona se ho bála, a z bázně láska se nedaří. Celé srdce její bylo upnuto k srdci matčinu, a šlechetná žena byla živa jen ve svém dítěti. Ono bylo její důvěrnicí, ono bylo její útěchou. Když na ni života strasti nejtíže doléhaly, utekla se k svému dítěti; ono znalo všechny záhyby srdce jejího; ono vědělo o všech příbězích života jejího, a tyto rozbíralo nyní v osamotnělém životě na mysli. Bylo to první den, co Anežka s lože svého povstavši, z komnaty na čerstvé povětří se odvážila. Duchovním otcem domácím, kterýž k ní co pravý otec lnul a v nemoci mnohé potěšitelné slovo k ní byl mluvil, pak věrnou služkou provázena, vyšla na vysokou pavlač. Celé vůkolí spočívalo před ní v krásném rouchu dozrávajícího jara, duše její povznesla se z těžkých, k pozemské hroudě ji poutajících vazeb. Nikdy nepocítěné ticho rozhostilo se v duši její, a veškerá minulost vznášela se před očima jejíma jako živě malovaný obraz. Probíhalať veškeré události posavadního života svého, až i k posledním výstupům přišla, kdežto jí pak smyslové minuli. „Já tě pohněvala, otče velebný!“ jala se mluviti, „zlou, nesmyslnou řečí pohněvala, k spolku nepřátel našich tě přičítajíc —“ „Nemluv o tom, dcero milá!“ přejal velebný stařec slova její; „poražena byla mysl tvoje dětinskou bolestí, a trpká slova hořem sklíčených nejsou ohnivé šípy, kteréž by v milujícím srdci uvízly. Já nevím, co jsi mluvila, a nebe, onen pramen nejvyšší milosti, zavírá se před slovy zoufalými.“ „Ne, ne!“ vrtěla dívka hlavou. „Moje slova slyšelo nebe, ty víš také, co jsem mluvila, a v paměti, mysli, v celé duši mé oživuje se nyní každý zvuk úst mých, jako jiskra rozněcující se v plápolavé plameny. Já přísahala, že budu nenáviděti veškeré pohlaví, kteréž matku mou zhubilo, i musím slovu svému dostáti. Nech mne vymluviti, otče nábožný,“ mluvila dále velmi jemně a položila ruku prosebně na ruku starcovu. „Vímtě, co jsem učinila, a právě toto vědomí přináší útěchu a líbezný mír v duši mou. Neboj se, že mě slib můj k nespravedlnostem popudí. Toliko se ohradím, uzavru a ujistím život svůj před tenaty, v něžto ubohá matka upadla. Střecha moje nebude hospodou pro to necitelné pohlaví, a po mých síních nebudou se rozléhati rozkazy úst nelidských. Já nechci ničeho o mužích věděti, ode dneška, po celý život svůj. I nenajde muž účastenství u srdce mého, a ucho moje neskloní se k slovům jeho. Sama chci státi, sama na světě dalekém!“ „Milá dcero!“ jal se velebný stařec po malé přestávce laskavým hlasem mluviti, „nevíš v posavadním zármutku svém, co ústa tvoje mluví. Proti věčným zákonům přírody zpouzí se mysl tvoje; násilně, s pošetilým úmyslem vytrhuješ kořeny života svého z půdy, v nižto tě ruka Všemohoucího postavila. Obrať úmysl svůj, abys počínání svého někdy a sice pozdě nelitovala.“ „To nebudu nikdy!“ zvolala Anežka poněkud horlivěji, „to slibuji ještě jednou, i slibuji a vyplním to ráda, s útěchou a s blahým pomněním na drahou matku!“ V tom se oznamoval příchod pana Zdenka Řepického, královského sudího v onom okolí, kterýž byl mocí úřadu svého dědičné záležitosti náhle osiřelé panny srovnával, nedaje ani přátelům po otci, ani matčinu bratru v ty věci se míchati. Lehké trnutí projelo žilami Anežky, slyšící jmenovati muže, kterýž tak znamenitou osobou v příbězích zesnulé matky byl. Hněvem, mstyžádostí a pýchou chtěla opanceřiti ňádra svá, a velebnému starci důkaz dáti, že hodlá slib svůj věrně splniti; sotva že se ale sudí mezi dveřmi, z komnaty na pavlač vedoucími, objevil, zvrátil se úmysl její, a nejistá, neodhodlaná stála před jeho očima. Zdeněk byl nyní v uzralém věku mužném; ale čistota srdce a panický život jeho nebyly posud setřely jinošsky svěží květ tváří jeho, majících nyní tichým zármutkem ještě většího půvabu, než dokud se na nich jen růže v prvním puku rozvíjely. Vstoupil na kamenný práh, a když byl hlavu po nízkém úklonku pozvedl a oči jeho na dívčí postavě utkvěly, sklouzlo mu se rtů polohlasité: „Kunhuto!“ Překvapilať jej Anežčina podoba k matce tak velice, že pohnutí své utajiti nemohl. Avšak i před nezkušenou pannou změnil se obraz, kterýž jí posud o nevěrném milenci matčině v mysli vězel, a v zcela jiném světle zjevil se jí nyní muž, kteréhož dle domnění svého tak velikou příčinu měla nenáviděti. Jakýsi tajný, příznivý hlas mluvil v srdci jejím k jeho prospěchu rovněž tou silou, jakou se dávnoletá nenávist proti němu opírala. Takto stáli host a hospodyně s podivnými city nějaký okamžik proti sobě, oba mlčíce a předce oba počátek řeči hledajíce. „Budiž, pane, vítán v domě tichého zármutku,“ jal se konečně duchovní otec mluviti, jemuž ani hluboké pohnutí rytířovo, ani zmatek dívky neušel, „a nediviž se, jestli tě panna, posud v žalu spravedlivém pohřížena, uctivým slovem ještě nepozdravila.“ „Nedivím se bolesti dobré dcery a prositi musím pannu šlechetnou, aby odpustila, že jsem sám slova k uctivému pozdravení dříve nepronesl! ale obrazem jejím probudila se paměť moje, i zabloudila v onu blaženou minulost…“ Takto mluvil Zdeněk. Najednou však, jakoby slova v tuto chvíli neslušná pronášel, opět se zarazil a utichnul. Ale Anežka, ježto byla tok řeči jeho s tlukoucím srdcem sledovala, přejala kvapně slova jeho. „V blaženou minulost,“ doložila, zpomněním na matku bolestně roznícena, „kteroužto jste sám podkopal a zvrátil, a pro kterouž tedy želeti nesmíte.“ „Já že podkopal?“ opětoval sudí zvolna, a oči jeho spočinuly na dívce s míruplným výrazem. „Tomu nerozumím, panno šlechetná! Dobrá matka vaše, Bůh ji potěš na věčnosti! padla lehkověrně v osidla, kteráž jí vlastní bratr ustrojil, síla moje byla tehdáž tuze slabá, aby ji byla mohla chrániti, a lidé okolo ubohé byli tuze hanební, aby s ní byli měli milosrdenství. Ona sama zrušila svoje i moje štěstí, a já pak nešťastnou neviděl, co otci vašemu ruku podala.“ „Jak, pane rytíři?“ zvolala dívka, a tvář její zarděla se hněvem. „Vy žalujete na matku mou, ježto jste sám nejdříve sliby své zrušil a ruku svou jiné před oltářem podal?“ „Vím, vím, že matku vaši tak zklamali, sami se tím hanební pak při plných číších chlubívali, a já sám, věda jak trapný život ubohá vede, nemohl i nesměl jsem jí klam vyjeviti, aby aspoň svědomí její čisté a lehké zůstalo. Ale já nepodal ruku svou posud žádné ženě, i stojím sám na světě. — Avšak toto všecko nepatří nyní v naši rozpravu, i musíte již milostně pošetilému srdci mému prominouti, že pohledem na vaši spanilost z koleje sudího uběhlo, a na místě o záležitostech domácích hovor o věcech rovně bolestných jako sladkých začalo.“ {{Konec formy}} ee4esu59s2lnxiagji4ittqcziuh9sj 0 20221 338934 223061 2026-09-22T20:27:03Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338934 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dceřina přísaha | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 4. | PŘEDCHOZÍ = 3. | DALŠÍ = 5. }} {{Textinfo | TITULEK = 4. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť druhá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;232–234. }} {{Forma|proza}} Jako slova utěšujícího anděla zněla celá rozmluva se Zdeňkem v duši Anežčině, když byl tento již dávno hrad Těchobuzský zase opustil. Po celý svůj život téměř ani z tiché, odlehlé komnaty matčiny, tím méně z hradu nevycházejíc, neznala panna skoro žádných jiných mužů, než které jí náhoda ze soudruhů otcových, pověstných to hýřilů a surových lovců, časem na oči přivedla. I nebyl tedy její odpor k pohlaví, kteréž ubohou matku umučilo, nijak nepřirozený, i zdálo se jí, že slib svůj snadno a sladce vyplní. Tu však zjevil se jí Zdeněk Řepický, obraz nevídané posud na mužích jemnosti a ušlechtilosti, jakož i dozralé mužnosti, posud nezrušené bujarosti a kvetoucího zdraví. Onať byla též o jeho statečnosti slýchala, a když nyní v tiché komnatě ze všech těchto krásných barev živý obraz toho muže sobě tvořila, kterýž první své lásce tak dlouhou věrnost zachoval, a nyní jako otec, jako přítel a bratr o její pozemské štěstí pečovati sliboval: trnulo panenské srdce její při myšlénce, že jej dle přísahy své, nad mrtvolou matčinou učiněné, nenáviděti má. Viděla v duchu i cítila mnoholeté jeho tiché trápení, v duši její ozývalo se jemné účastenství, ale hned zase postavila se jí na mysl oživená její přísaha i nutila ji, uzavříti srdce své i před Zdeňkem. „On jest podvodník jako jiný,“ přemlouvala sama sebe; „v rouchu vylíčeném, v zakuklení přátelském přikrádá se k tobě, aby i dceři bolestnou ránu zasadil, když byl již matku k hrobu uvrhnouti pomohl. Nevěřím jemu i nesmím věřiti!“ Takto trápila sama sebe nedůvěrou, a předce neměla dosti síly, Zdenka cele od sebe zapuditi, ačkoliv jinak netajila, že celé pokolení mužů nenávidí a všeho spolku s nimi se odříká. Vídala ho častěji, vždy, kdykoliv jej záležitosti dědičné na hrad přivedly, anebo kdykoli pod jich záštitou dceru oné ženy navštěvoval, kteréž tak dlouhá léta byl věrnost uchoval. Zdeněk nemohl ni nechtěl si pravdu říci, proč nyní na Těchobuzy hojněji přijíždí, nežli si byl umínil, když o sirotkovu pozůstalost pečovati začal; nemohl si to říci, aby se byl v živějším a vřelejším citu nepostihl, nežli je pouhá přátelská příchylnost. On by se byl musil vyznati, že Anežčin obraz a celá její bytost v prsou jeho dřímající jiskru lásky opět roznítila, že památka Kunhutina pozvolna a bezděky v duši jeho vybledla a kvetoucí dceři místa postoupila. Toto vše cítil muž dozralý, ale tajil a choval to v hlubinách duše své jako nedovolené tajemství. Nenadále procitlá vášeň jeho zdála se mu býti zneuctěním první čisté lásky jeho, zdála se mu býti směšnou krádeží panenské milosti, a doufaje v sobě dosti síly najíti, aby vzniklý plamen zase udusil, neštítil se slunce, jehož paprskem poznovu byl zahořel, a s jakousi hrdou odvážlivostí na Těchobuzy přicházel. Zdeněk nechtěl Anežku milovati, i považoval to za věc nemožnou, aby při svých letech v mladé dívce nějakého účastenství nalezl; Anežka pak nechtěla a dle domnění svého nesměla Zdenka milovati; její přísaha a jeho dávnoletá věrnost byly v tom nepřemožitelné překážky; nemluvili o této věci mezi sebou ani slovem, a předce byla jich srdce tajnými, tuhými okovy spoutána. Bylo jakési tajné srozumění mezi jich dušemi, jen že se oba ostýchali, jemně tkanou záclonu strhnouti, kteráž byla jich tajemství opnula. {{Konec formy}} mm0ynyxlg4nuacc7moa3wu9yz40h3p9 0 20222 338935 223062 2026-09-22T20:27:06Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338935 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dceřina přísaha | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 5. | PŘEDCHOZÍ = 4. | DALŠÍ = 6. }} {{Textinfo | TITULEK = 5. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť druhá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;234–239. }} {{Forma|proza}} Samotna seděla Anežka ve své tiché komnatě, jemný zármutek byl rozprostřen po tváři její a oko nepozvedalo se od podlahy. Loktem o malý stolek opřena, měla bělostné čelo v malé dlani ukryto, a tak se byla myšlénkami daleko z hradu zanesla. „Nikoli, tyto muky nesnesu!“ zvolala náhle a rychle se vzchopila; tváře jí hořely, a prsa bouřlivě se vlnila. „Takto mne, nebesa, nezkoušejte! Čistá, dobrá byla vůle moje, když jsem onen slib učinila, nevědouc, že se věčným vašim zákonům protivím. Neuvrhujtež mě v posměch světský pro lásku dceřinu, anebo mi dejte naučení, jak bych slibu svému dostála.“ V tom oznamoval hradník příchod hosta, a za malou chvíli ptal se letitý sluha velitelky své, zdali se jí pana strýce uvítati líbí. „Právě tento nyní?“ podivila se Anežka. „Tento počátek všeho utrpení, všech proplakaných nocí a hořkosti plných dnů! — Co chce?“ Sluha pokrčil rameny. „Neví-li pan strýc, že vůbec hostů nepřijímám? Že nechci, aby kdo tichost hradu mého rušil?“ „Pan rytíř myslí, že u něho ve svém spravedlivém zanevření snad výminku udělati ráčíš.“ „U něho?“ zajiskřila panna očima, rychle po komnatě přecházejíc. „Pusť ho tedy sem, aby zvěděl, že umím s blízkým příbuzným obcovati!“ A v několika okamženích vešel Jaroš Lipnický do dveří. Byla to zpustlá, v bahně starých vášní pokálená postava; divé bylo vzezření a zanedbán šat jeho. Anežka ucouvla patrně zaražena tímto nelibým pohledem. Žhavým zrakům Jarošovým to neušlo. „Mně se zdá, že se bratra své nebožky hodné matky lekáš?“ prohodil bývalý Krušinův společník, k hnusnému úsměvu pysky ohrnuv. „To by mne bolelo, panenko! neboť já ji miloval z hlubokosti —“ „Co mi přinášíš — anebo co žádáš, Jaroši Lipnický?“ vskočila mu Anežka do řeči. „Mluv krátce a přímě. Já nemohu čas ve tvé společnosti mařiti.“ „Aha!“ ušklebil se Jaroš. „A to bezpochyby proto, že jsi vůbec všeho spolku s mužskými se odřekla? Vím to, vím,“ mluvil dále s přízvukem jízlivého úštěpku, „a nebudu se na příkoř tvému krásnému slibu dlouho zdržovati. Dovol jen strýci vymluviti. Pravil jsem, že jsem nebožku tvou matku miloval z hlubokosti, a to je svatá pravda! Já jí ustlal toto pevné a teplé hnízdečko; mou péčí stala se paní statků, jichžto prameny říkaje věčný přítok mají. Že byla bláhová a života svého neužila — nechtěla nebo neuměla — za to nemohu; já ji postavil na výsost, na kterouž by se jiných sto bylo rádo vydrápalo; tam mohla rozumně vladařiti.“ „Mohla, mohla!“ ozvala se Anežka netrpělivě, „kdyby byla část tvého těla a duše bývala; ale ďábel nasívá koukol mezi pšenici, a tys vypadl z ruky jeho v požehnaný dům rodičů matky mé. Co obmýšlíš svou dlouhou řečí?“ „Dovol, ať si dříve odpočinu,“ řekl Jaroš, s nestoudnou lhostejností na nejbližší stolici tělo své ukládaje, „a máš-li po ruce něco k zakousnutí, dej to starému strýci přinésti, plná číše nebude také škoditi. Ta jízda člověka již trmácí. A potom, co pak jsem chtěl říci? ano, tvé nebožce matce opatřil jsem teplé hnízdo, a nyní v něm sedíš ty, panenko! Je to tak běh lidských osudů, jedni jdou do vrchu, druzí padají s vrchu. Ty jsi na výšce, kam tak záhy žádná ruka nedosáhne, a já ležím říkaje pod vrchem.“ Anežka ho neposlouchala. S opovržením od něho se obrátivši, stála u okna a hleděla toužebně k modrému nebi. Do komnaty ale vešla mezi tím na pokynutí velitelčino ochotná služka, přinášejíc studenou zvěřinu a víno. Radostně a jako novou nadějí zajiskřily se oči rytířovy, a s tváří šklebivou chystal se k požití dobře upravené krmě a řízného nápoje. „Ah, Bůh zachovej lesy tvé a osvětiž kuchyni tvou!“ jal se plnými ústy mluviti. „Chutná, líbezná to kýta! — a při plné číši dá se dobře povídati. Poslechni mne, panenko!“ „Jen mluv, Jaroši Lipnický!“ řekla Anežka, od okna se nehýbajíc. „Řeč tvá je dosti jadrná, že ji i zde zaslechnu.“ „Jadrná je!“ zachechtal se rytíř. „Já miluji důkladné a jadrné mluvení — nebožka matka mohla by o tom vypravovati. Poslechni tedy, děvečko! Na mých poctivých Lipnicích rozpadává se střecha, v kuchyni roste bodláčí a schody do sklepa jsou vylámané. Dokud byl otec tvůj na živě, nepotřeboval jsem se o boudu a brloh starati; bylať to dobrá, poctivá duše, a když nebylo doma co hrýzti, mohl jsem zde celých čtrnácte dní jako ve svém hospodařiti. Tuto číši jeho památce!“ zvolal, nádobu naplněnou pozvedna. „Nechtěla bys mi, dceruško, zavdati? Nechceš? — nu, však ty víš, proč! — také dobře!“ A po těch slovech nahnul číši, až se naň dno zablýsklo. „Že však ho Pánbůh k sobě povolal —“ mluvil na to dále, „a onť ví nejlépe, proč tak a ne jinak všechny věci řídí, ty však milá panenko, z veselého hradu otcovského tichý panenský klášter udělati chceš — jak doslýchám — tedy nic mužského, snad ani strýce, pod svou střechou nestrpíš: napadlo mi, že bys — nesmíš při tom zapomenouti, že jsi mým přičiněním do zlatého hnízdečka přišla — napadlo mi, že bys pro svého šlechetného strýce něco učiniti, dům jeho, kolébku dobré matky své, opraviti a čas po čase něco do kuchyně poslati mohla, aby tě nemusel zde v posvátné osamělosti vytrhovati. — Co myslíš, holoubku?“ „A proč bych to měla všecko učiniti?“ ptala se Anežka po krátkém pomlčení, mezi nímžto se byla k rytíři obrátila a pronikavým pohledem jej měřila. „Proč? — divná otázka! Protože jsem bratr matky tvé — že sluší dobře činiti — že tě o to žádám.“ „Tedy jsi přijel — žebrat?“ „Žeb…?“ chtěl Jaroš hlasitě pronesené slovo křiklavě opakovati; náhle se ale rozmyslil, a popadnuv číši, vylil ji do sebe, jakoby chtěl hořké sousto spláknouti. „Ano! přijel jsem třeba proto — jestli se ti to líbí. Myslímť, že bude líp, když u tebe člověk z matčiny strany něco užije — nežli aby všecko bohatství zase jednou Krušinovým přátelům připadlo.“ „Nestarej se o mé bohatství; já vím, k čemu ho užiti.“ „Mně hrstku z něho postoupiti — starému strýci z louže pomoci — jak pozoruji — k tomu nemáš chuti?“ „Nemám.“ Divě mrštil Jaroš po ní okem, a položiv stříbrnou konvici k ústům, zbytek vína do poslední kapky vyhltnul. Potom vstal. „Já tě — prosil, dceruško!“ „Já nemám statků svých na rozhazování.“ „Myslíš, holoubku?“ ušklebil se piják a počal se k dívce blížiti; „myslíš, holoubku, že by tvůj ženich škody utrpěl, kdybys matčinu bratru pomohla?“ Bleskem projela otázka Jarošova duší Anežčinou. I ztrnula dívka nad důminkou smělého rytíře, kterýž vysloviti se neostýchal, což ona jako nejhlubší tajemství v sobě ukryto míti se domnívala. Zarděla se a opět zbledla, nemohouc hned slov nalézti, jimiž by hněvu, studu a lítosti byla průchod učinila. Jaroš pásl se s potměšilou radostí na nesnázích milující dívky. „Jak vidíš, milá panenko,“ jal se pak zase mluviti, „má starý strýc nejen jadrný jazyk, nýbrž i tenké uši, a slyší, co si celá krajina povídá.“ „Tys ošemetný lhář!“ zkřikla nyní Anežka, a velikým panenským hněvem chvěl se hlas její; „nepravá byla vždy ústa tvá! co by mohla krajina o mém tichém životě mluviti? Co by mohla roznášeti, aby to pak jako vítaná kořist do sítí tvé pomluvy veběhlo?“ „Co?“ ušklebil se Lipnický. „To, co svýma zdravýma očima právě na tobě vidím; co ti psáno stojí v uzardělé tváři, co z tebe mluví hněvivým jazykem: že miluješ milánka matky své!“ „Lež! lež!“ úpěla dívka, a sklesnuvši na sedadlo, zakryla tváře své, po nichžto se horké slzy perliti začaly. „A což je z toho, kdyby to i pravda bylo?“ posmíval se zase Lipnický. „Pan sudí je posud statný muž a má od jakživa u ženštin obzvláštní štěstí.“ „Mlč a nerouhej se muži,“ rozhorlila se Anežka, prudce se vzchopivši, „kterýž stojí tak vysoko nad tvou sprostotou, že ho ani jedovatá slina pomluvy tvé nedostihne!“ „I to víš, panenko!“ dosvědčoval Jaroš s chladnou nestydatostí; „jak pak by dostihla! Pan Řepický stojí hrozně vysoko nade mnou — jakž pak bys ho jinak milovati mohla!“ „Ohavně lže, kdo praví, že bych byla na svou přísahu zapomněla.“ „Nu, tedy miluje pan sudí tebe — a celé okolí mu přeje štěstí. Ostatně — tys paní svoje, a můžeš mluviti a můžeš jednati, co a jak se ti líbí; nikdo ti nemá co poroučeti. A žes nějaký slib učinila? Nevídáno! Mnohá se dokládá, že svůj život mezi klášterními stěnami stráví, a předce konečně o své vlastní svatbě se světským ženichem tancovala. Mně také do toho nic není, panenko, jakkoliv si usteleš; chtěl jsem ti jen okázati, že i mimo hrad tvůj lidé s ušima, očima a s jazykem bydlí — a pak jsem chtěl nabyti jistoty, čeho se mám pro budoucí časy od své laskavé tetinky nadíti.“ „Ničeho! — zcela ničeho!“ zvolala Anežka, kteráž byla mezi tím vášnivě po komnatě přecházela a nyní s celou důstojností uražené panny proti strýci se vztýčila. „Já se odřekla všeho spolku mužského, ani své nejbližší nevyjímajíc; a raději kámen po kameně hrad svůj toulavým žebrákům rozdám, a z polí svých píď za pídí lidem cizím odstoupím, nežli bych tobě něco poskytla.“ „To je srozumitelně praveno!“ zamumlal Lipnický s jedovatým chechtotem. „Napíši si to za uši. — Ale na svatbu mě přece pozveš — viď, panenko?“ „Nechtěj, abych zapomněla, že jsi host můj!“ zkřikla Anežka s očima jiskřícíma. „A co bys učinila, kdybys na to zapomněla? Dala bys mě z brány vyhodit? — Nu, nu! Té práce ti ušetřím a půjdu sám, ačkoli nebe plno mračen visí, a nežli se pod jinou střechu dostanu, snad do kosti promoknu. Ale člověk si nesmí přátely kaziti — viď, beruško? Kdo ví, nebude-li starý strýc museti zase brzo na tvé dvéře zaklepati — a pak by tu vždy rád kus pečeně a číši vína nalezl. Vůbec by neškodilo, kdybych se i teď u sklepníka zastavil. Dovolíš, beruško? Mluvil jsem, až mě v hrdle škrábe.“ {{Konec formy}} 6t6vxwtjrq9i4okus2f92s38y9y9yll 0 20223 338936 223063 2026-09-22T20:27:10Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338936 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dceřina přísaha | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 6. | PŘEDCHOZÍ = 5. | DALŠÍ = 7. }} {{Textinfo | TITULEK = 6. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť druhá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;240–244. }} {{Forma|proza}} Temně šuměl širokokmenný bor, na cestách zdvihal se prach v šedivých kotoučích, a z oblaků popadávaly veliké kapky, když Jaroš z hradu vyjížděl. I zastavil se u brány, pohledl k nebi, pohledl do dálky a zamumlal: „To nebude dlouho trvati!“ a poklepav klisně na krk, pohnal ji ostruhami k rychlému kroku. „Pamatuj, že jsi byla na hodech, stará!“ začal k ní muviti. „Tak laskavé hospodyně každý den nenajdeš. Napni tedy hnáty a dělej, ať přijdeme do sucha, nežli se ten černý pytel nad námi protrhne.“ Zprudka povstalý vítr, zdálo se, zaháněl deštivé mraky a unášel spěchajícího jezdce. Ale nazad věžily se nové oblaky, a sotva že Lipnický blízkého boru dostihl, jímžto cesta k sousednímu hradu vedla, začal mezi větvím lijavec šustěti. Lipnický přijel právě na místo, kdež před lety na vymýtěném prostranství kostelíček stával; nyní tu sotva hlavní zdi s kusem chatrné střechy mezi hustým křovím strměly. Dávno bylo posvátné místo zanedbáno, a lidská noha tam nevešla. Ale Jaroši byly tyto ssutiny vítaným útočištěm; uhnulť se z úvozu a vjel i s klisnou pod klenutou síň. Avšak nebyl on jediný, kterýž v těchto zbytcích před silným promoknutím ochranného místa hledal; nalezlť tu již dva jiné jezdce, rytíře s pavezníkem, kteří se tu byli před nečasem ukryli. „Oho!“ zvolal Jaroš, u vchodu se trochu pozastaviv. „Budu míti soudruhy? Tím líp; nebude se nám stýskati. Do třetice všeho dobrého. Dovolte, přátelé!“ S těmi slovy přitočil se k rytíři, kterýž jej krátkým pozdravením uvítal. „Kýho výra! — ten hlas bych měl znáti — a ty tváře —!“ zvolal Jaroš, v pološeru kostelních zřícenin bystřeji mu do očí pohleděv. „Ať nejsem spasen, není-li to náš vzácný pan sudí! I totě přerozkošné shledání! Kdy pak jsem tě, příteli, již neviděl!“ „Moje vina to není,“ odpovídal Řepický vážně, „že se tak mnoho mezi lidmi změnilo, kteří celý život pospolu býti mohli.“ „Mohli, to máš pravdu; kdyby nebylo divných, nezpytatelných cest božího řízení. No, potěš nás všechny Pán Bůh! — a buďme rádi, že se takto nacházíme. Jesti to, na mou milou duši! roztomilé setkání. Vždyť tomu není ani půl hodiny, co jsem o tobě jak náleží přátelsky rozprávěl.“ „Jaroš Lipnický rozprávěl o mně přátelsky?“ ptal se Řepický, stíhaje rytíře okem nevěřícím. „A to věřím!“ nadmul se Jaroš nestydatě, „a k tomu s osobou, kteráž jako nebeská hudba rozpráví. Se svou tetinkou.“ „Ty jsi byl na Těchobuzích?“ „Což je to něco tak divného? Vždyť pak jsem musil předce jednou sirotečka navštíviti — člověk má také kus křesťanského srdce, a ví, co to je, zarmoucené těšiti.“ „A dala se Anežka od tebe těšiti?“ „Těšiti?“ ušklebil se Jaroš; „to právě nedala; mně se zdá, že ten úřad u ní jiní lidé zastávají. Ale jinak chovala se ke mně jako pravé, podařené děťátko mé drahé sestry — samá upřímnost; a to mám rád; člověk ví hned, čeho se nadíti. Jenom jednu radost mi pokazila.“ „Tobě — radost? Nedala ti snad dosti hlubokou číši přinésti?“ „Ah, po té jsem dnes nebažil: tu jsem si chtěl teprva o její veselce zamluviti —“ „O jaké veselce?“ ptal se Řepický, a podivení rozložilo se po tváři jeho. „Což pak hodlá Anežka —?“ „Ale jdižiž, moudrý sudí, a nedělej se nevědomým!“ řekl Jaroš. „Já chtěl jen vědět, kdy si dáte ruce svázati, abych se mohl na ten čas předce připraviti; ale myslíš, pane, že chtěla s barvou ven? Jakoby z kamene byla, nic z ní nevyšlo. Nu, tys jí to asi ostře zakázal.“ „Co to mluvíš, Lipnický?“ zvolal nyní sudí s tváří plamennou. „Poslouchám tě celý udivený, a zdá se mi, jakobys k sprostému žertu svému mou osobu byl vyvolil.“ „Aj, co ti napadá, příteli Řepický!“ zachechtal se Jaroš, „k žertu tvou osobu! Ale tak jste všichni zamilovaní! Všude vidíte něco jiného, a s tím, co víte, děláte hrozné tajemství, ačkoli o tom již vrabci po střechách štěbetají.“ „Ptám se tě naposledy, Jaroši Lipnický, abys mi krátce a srozumitelně pověděl, o čem rozprávíš!“ „Tvoje paměť je horší nežli špatný troud — nic nemůžeš pochytit, co jsi zamilovaný.“ „Hleď jazyka svého, podlý utrhači!“ rozhorlil se nyní vážný Řepický a vznešeně hlavu vztyčil. „Hleď ty svého, tajný miláne!“ obořil se naň Lipnický surově, „abych celou krajinu k svědectví nesvolal; anebo požeň ji celou před svůj moudrý soud. U všech rohatých! k čemu to mazlivé upejpání a zapírání? Je to tak něco nemožného, aby si vzal člověk dceru, když matku nedostal? A nebo máš sebe sám za tak chatrného, že by při tobě řádné děvče již žádných radostí míti nemohlo?“ „Nestydaté jest to od tebe, zneuctívati v ústech svých pověst panny, kteráž tak vysoko nad tebou stojí, že bys závrať dostal, kdybys chtěl zraků svých k ní pozvednouti!“ Lipnický se dal do hřmotného smíchu. „Ha, ha! Teď mi ještě zapírej, že nezpíváš s mou tetičkou zamilované písničky! Právě jako slečna Anežka: On stojí tak vysoko nad tebou, že by jej ani slina tvé pomluvy nedostihla! — A ten pan neoslintaný jsi ty, příteli Řepický!“ „Řekla to Anežka?“ ptal se Řepický, a zrakové jeho zářili velikou rozkoší. „Nuže tedy věz, že se nezklamala, a že, nestojím-li posud, alespoň se postavím tak vysoko, aby mě slina pomluvy nepokálela. Vímtě, jaký slib učinila dcera nešťastná, i umím sliby vážiti; a jestli jsem posavadním chováním pověsti dal příčinu, o stálosti slibu slečny Těchobuzské pochybovati — opět chybu svou napravím.“ Při tom pobodl koně svého, chtěje ze ssutin vyjeti; ale Jaroš popadl uzdu jeho. „Oho! kam pak tak náhle, rozmrzelý ženichu? Vždyť se jen leje — darmo bys tetince žalost udělal.“ „Ptám se tě naposledy, Jaroši Lipnický!“ zvolal nyní sudí hlasem hřmotným, a popadnuv rytíře za ruku, silně mu ji stiskl. „Kdo ti dal příčinu nebo právo, mne takto nazývati?“ „Aj u všech všudy!“ vrtěl se Jaroš na koni, bolestně se šklebě. „Tyť popadáš, jako rozpálené kleště.“ „Honosil jsem se já snad někde láskou Anežčinou?“ „Chraniž Bůh — já nic neslyšel — jenom mě pust! Vždyť nebudu moci ani číši pozvednouti!“ „Anebo se ti přiznala sama Anežka?“ „I dej si pokoj! Ta nechce o tobě ani věděti — celá blázen do své přísahy!“ „Proč tedy brousíš svůj jedovatý hryz o jméno lidí poctivých?“ mluvil Řepický dále, v jehož prsou nešetrná slova Lipnického novou bouři budila. „Vždyť povídám — pověst celého okolí — a u všech čertů!“ zvolal Jaroš, násilně se vymknuv, „což pak jsem tvůj školák, abych ti na každou hloupost odpovídal? Nechceš-li věřiti rytíři — zeptej se pacholka!“ Při tom ukázal na pavezníka, kterýž byl mlčky celou rozpravu poslouchal. „Přisám Bůh!“ řekl sudí, „to máš pravdu, a lepšího mi stavíš svědka, nežli sám jsi. Mluv, Beneši! — znáš pověst, o kteréž pan rytíř rozpráví?“ „Mám-li pravdu říci, pane,“ odpověděl pavezník, „lid o tom mluví, že máš oko na Těchobuzskou dědičku.“ „Tedy mi ode dneška pomůžeš ústa jeho zacpávati!“ zvolal Řepický, a pohodnuv koně svého, vyjel ze ssutin a hnal se nazpět k hradu svému. {{Konec formy}} i335ifr8k3huv3uwy8d29fpcsglu0re 0 20227 338937 223064 2026-09-22T20:27:12Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338937 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dceřina přísaha | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 7. | PŘEDCHOZÍ = 6. | DALŠÍ = 8. }} {{Textinfo | TITULEK = 7. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť druhá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;244–247. }} {{Forma|proza}} Strašlivý, politování hodný byl stav Anežčin, když ji strýc opustil. Šlechetný hněv a hluboká žalost zuřily v prsou jejích. Vidělať se před světem jako na pranýři — jméno své v ústech lidských v posměchu a potupě; div že nezoufala. „Spravedlivý soudce!“ zvolala, rukama lomíc, „jaká pak jest vina má? V čem pochybila služebnice tvoje, že ji tak přísně stíhá metla tvá? Nevinná stojím před svatou tváří tvou — bojovalať jsem, nedala libovolně nepříteli vtrhnouti v prsa má, odpírám a bojuji posavad — proč medle sbírá svět na mne kamení? Je-liž lepší? Je-liž nevinnější? — Ó jesti to zlý, hanebný, škodychtivý svět, a nejhorší, nejhanebnější, nejškodnější na něm — člověk!“ A hněv a žalost její obrátily se v trudnomyslnost; i umínila si, že se ukryje před veškerým světem, a neslyšíc o jeho zlomyslnosti a nevidouc jeho svévoli, život v hluboké samotě ztráví. Hrad její stal se jako velikým hrobem, v němžto živé mrtvoly bloudily. Avšak ani v této tuhé osamotnělosti nezkvetl žádoucí mír srdci jejímu. Obraz šlechetného Zdenka vznášel se napořád v živých barvách před jejíma očima; i byloť jí při tom, jakoby žalobně na ni pohlížel. Trn první lásky vězel posavad v prsou jejích, ano zdálo se, jakoby se ještě hlouběji do nich zabodal. K bolestné bouři prudkého citu přimísila se ještě výčitka nevděčnosti, jelikož i muže straniti se začala, kterýž o ni nejšlechetnějším způsobem pečoval. Krev její byla mladá, živá — veškera síla života jejího bujná; horoucí touha po soucitném srdci svírala ňádra její — ale musila ji tajiti, dusiti, ukrývati; neboť nebylo po boku jejím duše, k níž by důvěrně byla promluvila, před níž by pro úlevu svatyni duše své byla otevřela. Modlila se, postila, plakala; ale bývalý mír kvetoucích let jejích nechtěl se navrátit. Konečně utekla se k domácímu knězi. S pohnutým srdcem vyslechl velebný stařec dívku, kteráž v časech poslednějších jej zanedbávajíc, nyní celé srdce své před ním otevřela. „A nyní raď, pomoz, milý otče!“ prosila dívka s očima uslzenýma, bělostné ruce přeci ním spínajíc. „Já nevím co počíti. Já skoumala srdce své — já mu poroučela; ale vůle má je slabší nežli moc jeho. Raď, pomoz — zachovej sirotka před zoufalstvím!“ „Nabuď mysli, dcero má!“ jal se velebný stařec utěšujícím hlasem mluviti. „Jakkoliv jsi opříti se chtěla proti běhu přirozenému, zapomínajíc při tom na rozkaz boží, kterýž nikoho z lásky nevylučuje: prýští se předce pramen věčné milosti tak hojně, že léčivé vlny jeho i k nejvzdálenějším, nejhlouběji skleslým vinníkům přitékají. — A taková není dcera moje!“ mluvil dále, ruku svou na hlavu její položiv. „Před mýma očima je omluvena přísaha i láska tvoje — neboť oboje vznikly v mladém srdci z čistých pramenů.“ „Ale jak se té neb oné zbavím?“ zvolala dívka nedočkavě a úzkostně. „Chceš zrušiti svou přísahu?“ ptal se jí stařec vážným hlasem. „Nechci, nechci! Nemohla bych v budoucí blaho své doufati — nemohla bych pokojného svědomí nabýti.“ „Chceš tedy po celý svůj život spolku mužského se vystříhati?“ „Chci — jakož jsem u smrtelného lože matky své slíbila. Jesti to beztoho zlý, ohavný svět, a vystříhati se plemene jeho, nemělo by se věru považovati za věc nepřirozenou.“ „Chceš i rytíře Zdenka z mysli a ze srdce svého vytrhnouti?“ ptal se opět stařec, ale jemným, právě otcovským způsobem. „Chci!“ zvolala dívka vášnivě. „Proto jsem se ti svěřila.“ „Jest to pevná, nevyvratná vůle tvoje? Jsi hotova podrobiti se všemu zkoušení? Nelekati se obtíží a protivenství?“ „Ničeho — ničeho! Jen když se mi navrátí ztracený mír duše.“ „A navrátí se bez milence? Jsi dosti silna, abys lásku svou v oběť přinesla? Nepřekvapuj se! Rozmysli dobře, co počíti chceš.“ „Já již rozmyslila — a Bůh mi pomůže!“ „Pak — ovšem nemůže ti nikdo nežli Bůh pomoci. Musíš ale s celou duší, se vší silou k němu se utéci. Násilně musíš vytrhnouti se z nynějšího stavu; nic jiného nesmíš na mysli míti, nikam jinam zřetel svůj upnouti — veškera musíš v Boha se pohřížiti. Zapři stav svůj, poniž se před okem Slitovníka, zahal tělo své hrubým rouchem a vydej se co putující kajicná žena do Říma. Tam udílí nástupce Ukřižovaného požehnání všem věřícím — tam i na tebe paprslek jeho padne, a v duši tvé uhostí se věčný pokoj.“ Tiše a pozorně poslouchala jej dívka, přemítajíc slova jeho v nejhlubších vnitřnostech — a třetího dne po této rozprávce brala se bohatá Těchobuzská slečna pěšky z hradu svého, provázena jedinou věrnou služkou. Obě vězely v hrubém šatě poutnickém. Bylo nejrannější jitro, když jim poctivý hradník bránu otvíral. Nevěděl sice, kam laskavá paní odchází, ale srdce jeho bylo bolestným tušením sklíčeno. Slze mu stály ve starých očích, když jí šťastné navrácení přál, a mezi tím věrně na hradě hospodařiti sliboval. Jediný otec duchovní provázel poutnice z tichého posud hradu, a když se konečně s nimi rozloučil, požehnání svého jim uděliv, poslal za nimi nejvroucnější modlitby. {{Konec formy}} fak5l9prf8fn6o6846otdxyk0xnpc99 0 20228 338938 223065 2026-09-22T20:27:16Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338938 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dceřina přísaha | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 8. | PŘEDCHOZÍ = 7. | DALŠÍ = 9. }} {{Textinfo | TITULEK = 8. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť druhá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;247–249. }} {{Forma|proza}} Stromoví začalo žloutnouti a vítr pohrával opadalým lupením. Toliko jedlí rozpínalo ještě své temnězelené, husté větve, a pod ním na pahorku, u prostřed vysokého křoví, leželo vedle veřejné cesty několik mužů. Pohled jejich nebyl mírumilovnému poutníku tuze vítaný; neboť se nedalo určiti, jsou-li to údové ze řádu toulavých dobrodruhů anebo pouzí loupežníci. Šat jejich byly zbytky ozdobného oděvu rytířského a strakatá míchanice zde onde sehnaných kusů. Tváře těchto mužů byly osmahlé, vášněmi hluboko zorané. Ruce jejich pohrávaly buď rukověťmi těžkých mečů, anebo podpíraly vousaté brady, nad nimižto sokolí oči z pod visutých brv chvilkami bystře do dáli hleděly. Takto leželi dílem na zádech, dílem na břiše, a mlčeli; ale toto mlčení nebylo jim tuze milé; pocházelot z jakési nelibosti, zklamané naděje, z marného čekání. „I aby do toho tisíc černých hromů!“ ozval se konečně mezi nimi chroptivý hlas. „Mně se zdá, že někdo Marešovi bulíka na nos pověsil. Roztahuji oči do kořán, ale o Pražských kupcích nikde ani vidu.“ „A ba!“ řekl na to druhý mrzutě. „Celý den na čekání, a krom několika hubených pěšáků nezavoní celý čas ani kus poctivého masa na té proklaté silnici.“ „A co při tom nejhezčího,“ doložil třetí, „že se nám bude za hodinu slunéčko poroučeti, a my budeme musit se suchou hubou do brlohy zalézt.“ „Je to psí život!“ prohlásil se čtvrtý, jak dlouhý a široký na zádech se váleje a pustýma očima k podvečerní obloze hledě. „Psí život — to věčné číhání po cizím hrdle a měšci! Přál bych si, abych mohl něco jiného dělati!“ „Oho!“ zachechtal se první. „Podívejme se na Jaroše! Z toho bude ještě kajícný poustevník!“ „Chyba terče!“ prohodil jiný. „Spíše bych řekl, že mu prázdná kapsa mozek pomátla; a vím, co by chtěl raději dělati — u plné číše a mísy hnáty protahovati.“ „Ba, na mou duši!“ zahučel Jaroš; „ale dříve bych si přál, abych mohl všem skrblíkům sáčky vyloviti a sklepy vyprázdniti, abych se nemusel od plného stolu již hýbati a drahý čas takovouhle zahálkou mařiti.“ „Inu, vždyť nemůže býti každý den stejný,“ řekl třetí; „a co nekvete dnes, pokvete zejtra. Ta hrstka lidských dnů je již k tomu určena, aby byla trochu bílá, trochu černá. Nám bylo jednou také trochu líp, a žádný z nás před desíti, dvacíti lety nepomyslil, že budeme jednou po veřejných cestách pásti.“ „U všech rohatých! nezpomínej mi na to!“ zvolal Jaroš; „anebo si vyleji žluč na tobě! Já bych se vztekl, když mi napadne, jak hezky bych na Těchobuzích seděti mohl — kdyby ta proklatá kvočna něco jiného byla vylíhla, než takovou střeštěnou světoběžnici. Ale ať mě čerti vezmou, odpustím-li jí, co má u mne na vrubě — dostanu-li tu holubici do rukou. Co by jí to bylo starého ďábla uškodilo, kdyby byla svému upřímnému strýci a některým věrným přátelům jen zbytky a odpadky ze svého bohatství poskytla! Přijdeť všecko na to, jak se co člověku dá — a já nemám tuze úzké svědomí.“ „Nu, kdo ví, co se stane, až se Anežka jednou vrátí a o svém strýci uslyší!“ řekl druhý s kyselou příchutí. „Pravda-li, že se pustila do svatých zemí, navrátí se jako poloviční světice a bude chtít na tobě třeba svou divotvornost okazovati. Já tě již vidím s provazem okolo těla, jako kajícího hříšníka.“ „S provazem okolo krku — to je možná!“ zachechtal se třetí. „I pro mne třeba s dvěma!“ zabrumlal Jaroš, na stranu se převaliv. „Jen když budu míti společnost. Jinak beztoho k povýšení nepřijdeme.“ „Oho!“ zvolal první. „Pan Lipnický je dnes katovsky veselé mysli. Kdož by to byl řekl, když nás k našemu nynějšímu řemeslu přemlouval!“ „Však on by zpíval hned jinou,“ podotkl druhý, vstávaje a bystře po okolí hledě, „jen kdyby se na silnici něco šustlo. — Hejsa! tamhle se něco černá!“ zkřikl náhle; „nejsou-li to vybrakovaní žebráci.“ Všichni se vzchopili a upřevše zraky do dáli, spatřili, že se po silnici dvě postavy blíží. Za chvíli rozeznali na nich poutnický šat, při čemž arci hned poznovu zlobiti se začali, a později shledali, že to jsou dvě poutnice. „Na ty se podíváme,“ řekl Jaroš. „Bude to snad alespoň nějaká náhrada za ztrátu celého dne.“ {{Konec formy}} eckxlselliq9pd314o9g82i3bts0zzy 0 20229 338939 223066 2026-09-22T20:27:19Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338939 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dceřina přísaha | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 9. | PŘEDCHOZÍ = 8. | DALŠÍ = 10. }} {{Textinfo | TITULEK = 9. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť druhá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;250–252. }} {{Forma|proza}} S duší plnou svatého míru vracela se Anežka z daleké pouti. Mysl její byla se obrátila od víru světských věcí, a posilněna upřímnou pokorou před Slitovníkem nebeským, nalezla konečně pokoje ve svatyni srdce svého. Tichým hlasem odříkávala právě s věrnou družkou večerní modlitbu, an tu náhle vedle veřejné silnice husté křoví obživne a z temného lůna jeho několik mužů vystoupí. „Počkejte trochu, černé holubičky!“ zvolal mezi nimi hlas hrubě žertovný, a divá podoba loupežnická postavila se poutnicím zrovna do cesty. „Peroutka vaše budou již umdlena — my vás doneseme do hnízda.“ „Ve jménu Páně!“ zvolala Anežka, přítomnosti ducha neztrácejíc. „Co jest tvoje žádost? — a jakým právem rušíš tichou modlitbu poutníků?“ „Právem přirozeným,“ zachechtal se loupežník, a vztáhnuv ruku, aby Anežku pochytil, doložil: „Vidíš, tímto právem!“ „Ustaň, bohaprázdný!“ zkřikla dívka, a rychle se uhnouc, bránila se berlou poutnickou. „Nepřistupuj blíže! Posvátné jest roucho mé, a hříšné prsty tvoje mohly by schromnouti!“ „I u všech rohatých výrů!“ dali se jiní dva do smíchu, blíže přistupujíce. „Toť jsme se dočkali znamenitého turnaje! — A což pak ty, vlašťovičko z dalekých končin? — budeš také okolo sebe křidélkem třepat a pazourky roztahovat, když tě bude chtít poctivý člověk obejmouti?“ S těmi slovy přikročili k druhé poutnici; ta ale vrhla se na kolena a ruce spínajíc, volala brzy o slitování, brzy o pomoc tak pronikavým křikem, že se zvuky jeho daleko široko po ztichlém okolí roznášely. „I u všech černých čertů, zakruťte jí krk!“ ozval se nyní Jaroš, také blíže přicházeje. V tom ale odskočila Anežka od svého pronásledovníka a rychlou nohou postavila se mezi družku a loupežníky. „Nedotýkejte se hlavy její!“ zvolala. „Svěřena jest mi od Pána, a já budu muset za ni odpovídati. Stříbrem vyměním vám tíži hlavy její, a to vám bude k příštímu pokání platnější, nežli krev a život její.“ „I ať mě čerti vezmou! není-li to…“ ozval se zase Jaroš, a jako hladový vlk s hlavou napnutou, s očima vypoulenýma přihnal se mezi soudruhy, aby Anežce lépe do očí pohledl. „Ten hlásek jsem již slyšel — a jestli mě od té doby slepota neporazila, poznám i tvářičky své Těchobuzské tetičky!“ Při tom uchvátil silnou pravicí berlu její a levicí strhnul jí klobouk s hlavy. „Vždyť jsem si to myslil!“ zajásal pak divoce. „Nadarmo jsme předce nečekali.“ „Spravedlivá nebesa!“ zděsila se nyní Anežka. „Tys to, rytíři Lipnický? Ty jsi vyvolil řemeslo loupežnické za svou obživu?“ „Ano, jsem rytíř Lipnický,“ odpovídal tento; „a nechť mi ruka schromne, abych co živ číši k ústům přiložiti nemohl, jestli nedokáži, že jsem bratr matky tvé — pravý přirozený poručník jejího dítěte a správce statku jejího!“ „Mlč, hanebný člověče!“ rozhorlila se nyní Anežka, „a nezneuctívej památku světice svým hříšným jazykem. Kdybys stál přede mnou s bosýma nohama, s holou hlavou, tělo v rubáši a provaz okolo beder, pak bys mohl o matce mé jako o své sestře mluviti; dokud se ale v zálohách s krvavou zbraní povaluješ, dokud ruce po cizím statku vztahuješ —“ „Mlč, mlč!“ zadupal Jaroš hněvivě, „a neuváděj mi na mysl stav, do něhož mě tvoje skoupost uvrhla. Nechť mě ale čerti vezmou, jestli si to nyní nenahradím.“ „Nu, jen tedy u všech rohatých tady nestůjme! Či se potloukáme pod šírým nebem proto, abychom kázání a vádu poslouchali?“ zkřikl nyní jeden z loupežníků. „Vezměte ty holubičky nebo jestřáby — nebo cokoliv jsou, pod paždí, a honem s nimi pod střechu.“ „A sice hezky čerstvě!“ zvolal druhý; „nebo dostaneme hosti, a musíme se o kořisť snad bíti.“ „Tuto mně již ani peklo neuchvátí!“ zkřikl Jaroš, a popadnuv Anežku, unášel ji do blízkého boru. Ostatní se chopili druhé poutnice, a že opět křičeti začala, násilně jí ústa zacpali. „Těch se nemusíme báti!“ řekl jeden s úsměchem, poukázav na tři osoby, ježto se nyní rychlým krokem po silnici blížily. „Ty nebudou mít chuti s námi se potkati, leda by své poutnické hole o naše meče přetlouci chtěli.“ Avšak poutníci právě jako na perutích pospíchali k místu, odkud k nim bezpochyby večerní vítr úzkostlivé hlasy ženské byl donesl, a sotva že loupežníky zočili, zkřikl mezi nimi jeden, aby ustali. „Táhni svou cestou!“ ušklebil se naň loupežník, an zatím ostatní poutnice odváděli, „anebo ti vyměřím dráhu po lebce, že se ti na dvé rozskočí.“ „Ustaňte, pravím! Ve jménu krále!“ zkřikl poustevník; při tom doskočiv až k samému loupežníku, vytrhl zpod roucha svého pádný meč, a nežli se bezbožník nadál, cítil břitkou ocel v prsou svých. {{Konec formy}} 7ex8b9mxe92vbqdp8s2yaw81f49zowg 0 20230 338931 223058 2026-09-22T20:26:45Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338931 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Dceřina přísaha | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 10. | PŘEDCHOZÍ = 9. }} {{Textinfo | TITULEK = 10. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky historické. Čásť druhá.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;253–256. }} {{Forma|proza}} Po své poslední rozmluvě s Jarošem Lipnickým byl Zdeněk Řepický pevně u sebe ustanovil, slečny Těchobuzské se vystříhati a nejdůležitější záležitosti její věrným sluhou svým obstarávati. Avšak brzy donesla rychloletá pověst k uším jeho zprávu o náhlém zmizení Anežky, a byť i hlasu srdce svého byl potlačoval, ponoukala jej předce ušlechtilá mysl jeho, aby pátral, co té pověsti příčinu zavdalo. I utekl se k starému knězi Těchobuzskému, a odhaliv mu srdce své, zvěděl od něho, že se vydala dívka na dalekou pouť. „To útlé, čisté, panenské stvoření na obtížnou pouť jako kajicná hříšnice?“ poděsil se Řepický. „Přisám Bůh! v tom vězí něco tajného — a nemám-li veškeren poklid srdce svého, nemám-li naději v budoucí blaženost ztratiti: vyjev mi, otče velebný, — proč opustila Anežka dům otců svých? — Nemůžeš to povědíti? Nemůžeš mi ani říci, jsem-li já při tom bezvinný? To mi musíš zjeviti — toho se musím ze slov tvých alespoň domysliti. Nechceš-li, otče, aby duše křesťanská spasení svého pozbyla — mluv, otevři skrýše srdce svého — a pověz alespoň, kam se Anežka vydala! Nevinná, ctnostná hlava její stojí arci pod ochranou Nejvyššího; ale ruce lidské jsou bezbožné, srdce kamenná, a slabá dívka utrpěla by snadno pohromu. Já se postavím za štít na cestu její — nepoznán, neviděn, opodál budu provázeti a střežiti kroky její, abych nerušil slib její a pokál se před Pánem v tuhé zdrženlivosti.“ Nemohl stařec odolati prosbám čestného rytíře, a prohlédaje až ke dnu srdce jeho, svěřil mu, že se vydala dívka do Říma. I zůstavil Řepický dům svůj i veřejnou správu statečnému příteli, a vzav na sebe také roucho poutnické, vypravil se za Anežkou s dvěma věrnými pavezníky. Záhy dohonili statní mužové slabé poutnice, a zbroj napořád pod míruplným šatem kryjíce, provázeli je opodál jako strážní duchové. Vykonali s nimi cestu do Říma, i dovedli je nebezpečnou cizinou až do vlasti; tu jim teprv padly v neočekávanou záhubu. Jako podrážděný lev vyřítil se Zdeněk na loupežníky, ježto ani posvátného šatu ani slabého pohlaví nešetříce, ubohé poutnice s cesty vlekli. V domácím kraji ničeho zlého se nenadějíce, byli dobrodružní ochrancové trochu se opozdili, a tak blízko u cíle náhle nastalé nebezpečí vidouce, tím litěji se rozsápali, čím bolestněji na srdce jim padalo, že poutnice jich opožděním pohromu utrpěti mohou. V krvi se již válel první loupežník, an se i druzí dva poutníci na soudruhy jeho vyřítili, a tito náběhem takovým poděšeni od Anežčiny družky upustili, aby na vlastní hájení pomyslili. „Zachovejte — spaste mou slečnu!“ volala služka, v smrtelné úzkosti ruce napínajíc v tu stranu, kamž byl Jaroš Anežku odvlekl; a mezi tím co Zdenkovi soudruhové krutou seč s ostatními vedli, pustil se on sám velikými skoky za unašečem drahé kořisti. „Ve jménu krále stůj!“ zkřikl hlasem hřmotným, když loupežníka postihl, „a vydej kořist svou!“ „Hleď si kamenů po silnici, a nesbíhej s cesty, abys přes ocel nebrknul!“ zvolal Jaroš, a obrátiv se, vytrhnul meč a dívku sevřel pevně v náruč. „Kdo jsi, že se mícháš do cizího řemesla?“ „Mečem na lebku ti odpovím, jestli slečnu nepustíš!“ „Jakže — znáš ty tuto zakuklenou holubinku?“ „Neptej se a pusť ji z drápů svých!“ zkřikl Zdeněk, blíže přikročiv. „Vari!“ zařval Jaroš; „anebo ať mě čerti vezmou, jestli svou ocel v prsou této světoběžnice nezkoupám! Ona jest má — pokrm to pomsty mé, i nedám si ho neznámým tulákem odníti.“ „Nuže tedy jej vydej soudci svému, bezectný, ohavný lupiči!“ zvolal Zdeněk, a odhodiv široký, do očí hluboko vtlačený klobouk, roztrhnul po předu roucho své. Poslední červánky osvítily tvář i postavu jeho. „Řepický?“ zasténala Anežka v loktu strýce loupežníka. „Jáť to cítila po celé cestě, že mě ovívá peruť strážného ducha mého.“ „Řepický?“ vyrazil ze sebe Jaroš, dívku ještě tužeji k sobě tiskna; a další slova jeho zahynula v divokém, jedovatém chechtotu. „Ha, rohatý ďáble, a kdybys teď celé peklo proti mně vyštval, světoběžná milenka tvoje nepřijde již z rukou mých!“ I tvářil se opět, jakoby kořist svou do blízkého boru zavléci chtěl, vida ale, že se naň znova útok počíná, jemuž odolati nemůže, v divé rozsápanosti své pozvedl meče — a krev Anežčina zbarvila ostří jeho. Skokem byl za ním arci hned Řepický, a meč jeho přeťav ruku vražedlnou, učinil zlosyna i neschopna k útěku; ale nešťastná slečna Těchobuzská vinula se také v krvi své. Dobrodružní poutníci zůstali ovšem vítězi, ale draze bylo zaplaceno jich vítězství. Umírajíc, spočívala Anežka v loktech klečícího Zdenka; loučící se oko upnulo se ještě jednou na tváři jeho — a rtové její zašeptali: „Tam se spatříme!“ Zdenkovi pukalo srdce. {{Oddělovač|* * *}} Jaroš Lipnický propadl i se svými soudruhy světskému soudu a dostal se do rukou katových. Zdeněk Řepický odřekl se všeho světského života, a skládaje na sebe všechnu vinu Anežčina zahynutí, uložil si dle věku tehdejšího tuhé pokání. Na onom místě, kdežto se pouť na slib nepřirozený pevně držící dívky tak nešťastně ukončila, dal vystavěti kapli, a sám zahaliv tělo hrubým, drsným rouchem, vedl v blízkém boru život poustevnický, obstarávaje při tom potřeby v domě Páně. Dlouhé časy stálo toto útočiště zkormoucených celého okolí, a dlouho přecházela z úst do úst pověst o nešťastné slečně a o pobožném poustevníku, jehožto život obětován byl službám Božím a lásce k bližnímu. {{Konec formy}} tn71viyf3lejtcv1ymg99q5x7d5tw5r 0 20447 338941 243801 2026-09-22T20:31:31Z JAn Dudík 532 d22035b0-9e62-11e8-83a5-5ef3fc9ae867 338941 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Divadelní ředitel | PODTITULEK = Novela | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť prvá.'' Praha : Alois Hynek, 1888. s.&nbsp;309–344. | nakladatel = Alois Hynek | ONLINE = {{Kramerius|nkp|d22035b0-9e62-11e8-83a5-5ef3fc9ae867}} | JINÉ = Psáno roku 1842 }} * [[/1./]] * [[/2./]] * [[/3./]] * [[/4./]] * [[/5./]] * [[/6./]] * [[/7./]] * [[/8./]] * [[/9./]] * [[/10./]] * [[/11./]] [[Kategorie:Povídky]] 8bgbnxtnrmtv6ny4mybm7vvneyki1wz 0 20529 338860 243867 2026-09-22T20:05:43Z JAn Dudík 532 2ee4e4e0-9e5d-11e8-830e-005056825209 338860 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Poslední Čech | PODTITULEK = Novela | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;5–251. | nakladatel = Alois Hynek | ONLINE = {{Kramerius|nkp|2ee4e4e0-9e5d-11e8-830e-005056825209}} | JINÉ = Psáno roku 1844 }} * [[/1./]] * [[/2./]] * [[/3./]] * [[/4./]] * [[/5./]] * [[/6./]] * [[/7./]] * [[/8./]] * [[/9./]] * [[/10./]] * [[/11./]] * [[/12./]] * [[/13./]] * [[/14./]] * [[/15./]] * [[/16./]] * [[/17./]] * [[/18./]] * [[/19./]] * [[/20./]] * [[/21./]] * [[/22./]] [[Kategorie:Povídky]] bbz900h2pl408qnjuejgwipyl3ihdbk 0 20557 338859 243793 2026-09-22T20:04:19Z JAn Dudík 532 338859 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Chudé děvče a bohatý synek | PODTITULEK = Příběh venkovský | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;255–290. | nakladatel = Alois Hynek | ONLINE = {{Kramerius|nkp|42a72ec0-9e5d-11e8-830e-005056825209}} | JINÉ = Psáno roku 1847 }} * [[/1./]] * [[/2./]] * [[/3./]] * [[/4./]] * [[/5./]] * [[/6./]] * [[/7./]] [[Kategorie:Povídky]] cgfj0ig18gilm0f0ibb7leinonn2ze7 0 20558 338913 221586 2026-09-22T20:25:49Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338913 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Chudé děvče a bohatý synek | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 1. | DALŠÍ = 2. }} {{Textinfo | TITULEK = 1. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;255–259. }} {{Forma|proza}} Bylo večer za parného dne letního. Vůkol po úrodných polích a pěkných lučinách nehýbal se ani větříček, a po celé krajině rozkládala se líbezná tichost. Tím zřetelněji bylo tedy hlasy dvou mužů slyšeti, kteří šli skrze malý háj, jímžto ušlapaná cesta běžela. Jeden z nich byl šedesátník, plných, zdravých tváří, ale poněkud již sešedivělých vlasů, a podle popelavého kabátu vypadal jako zámožný venkovský mlynář. K tomu se ještě zdálo, že je svátečně oblečen, a v dírce u kabátu měl kus rozmariny. Druhý vypadal jako řádný chalupník. „Nyní dej už pokoj, kmotře!“ pravil první a bodnul mrzutě kovanou holí do drnu. „To jsou všecko daremné řeči, také jsem to už tuším dnes okázal, a budoucí týden půjde Tonda s Kačenou na katechismus. Konec — už jsem řekl!“ „Nu,“ odpovídal druhý; „já nechci právě říci, že by se Kačena pro Toníka nehodila; ale hoch ji nechce; holka se mu nelíbí, a to by se mělo také povážit.“ „Musí ji chtít, u všech všudy!“ řekl zase mlynář. „Musí! Či myslíš, bláhový, že přijmu tu jeho žebračku za dceru? Ta by mi přišla! Dvě malované tváře jsou její celé bohatství a mošnu dostane za věno. Ale já jí také dnes pověděl; a má-li Tonda v těle kusa cti, tedy se jí teď ani nevšimne.“ „Hm, to bych nemyslil,“ řekl druhý, „Verunka je řádné děvče a k tomu tak hezká — safraporte! že se i starému člověku srdce otřese, když se na ni podívá. Ano, ano, milý kmotře! a proto si myslím, že jste ji neměl přece tak přede všemi vypeskovat. Co pak může to kuře za to, že se vašemu Toníkovi tak líbí?“ „Kmotře Bláho!“ zabručel na to mlynář, „ty mluvíš jako moje stará. To slyším také jen pořád: Holka je hezká, holka je hodná. I dej mi svatý pokoj! Krásy se člověk nenají, a co se týče hodnosti, tedy to není od ní a od její staré tuze hezké, že mého syna svádějí.“ „To není asi pravda,“ namítal Bláha. „Verunčina matka byla jaktěživa poctivá a hodná osoba; no, toť musíte vy nejlépe vědět, Kudrno! Vždyť se vám před lety právě tak líbila jako nyní Toníkovi Verunka.“ „U sta čertů!“ zapálil se mlynář u velikém hněvu; „kmotře Bláho, na to mi nezpomínej, nechceš-li mě dopálit!“ Po těch slovech šli oba muži mnoho kroků, ani slova nemluvíce. Ale po chvíli začal opět sám Kudrna další řeč: „Nyní je po komedii! Tondovi jsem tuším to bláznovství zahnal, a třeba byl kluk tvrdohlavý, přece není na rozum padlý, aby konečně svého prospěchu nepoznal. Vejvoda dá Kačeně hned čtyry tisíce dobrých peněz a za několik let dostane Tonda celý statek. Starý nemůže už dlouho dělat, protože pořád heká. Slovem: za čtyry neděle máme svatbu a budeš-li chtít, můžeš si ještě poskočit.“ S těmi slovy se zahýbali ku stráni, pod nížto v pěkném údolí mlýnská složení klepala. Asi čtvrt hodiny za nimi přicházel tou samou cestou hezký mladý člověk, jenž byl polo po městsku, polo po venkovsku oblečen. Měl totiž pěkné vysoké boty a jelenice na nohou, hedbávnou vestu a krátký letní kabát z lehké tkaniny na těle a městský klobouk na hlavě. Byl to na pohled statečný jonák, ale všechen jaksi pobouřen. Na čele mu stál vysoký pot i běžel mu po zardělých tvářích. Tmavé oči jeho koulely se nepokojně semotam; při tom se brzo zastavoval, brzo ohlížel, pak zase mumlal a šel mrzutý dále. Konečně přišel k háji; tu se ještě jednou zastavil, ohlédnul se — pak mrštil svou stříbrem kovanou ulmačkou o zem, a jakoby ho bylo něco smrtelnou ranou k srdci bodlo, zkřiknul a vrhnul se pod strom do trávy a začal jako dítě plakati — anebo ne jako dítě, ale jako silný muž, jehož slzy málo kdy tekou, ale když jedenkráte vyběhnou, z hrozné bolesti se prýští. Za chvíli na to vyskytla se na té samé cestě čtvrtá osoba. Byla to mladá selská dívka v prostém, ale čistém oděvu, při tom pěkně rostlá a v tvářích jako krev a mléko. Černé oči jí jen jen hrály, ale zdálo se, že byly nedávno plakaly; neboť byly kolem trochu přičervenalé a holka si je chvílemi ještě utírala. Na levé ruce nesla malý kulatý košík. Najednou spatřila v prostřed cestě dřevěnou dýmku, jež byla z rukou mladíkových několik kroků odlítla a kterouž dívka dobře znala. Honem se po ní sehnula, zvedla ji, hleděla na ni plna podivení i lekla se a zvolala polohlasitě: „Ach, Toníčku!“ Ale tiché toto zvolání došlo přece až za křoví, kam se byl mladík uvrhnul, a projelo ho jako palčivá jiskra. Honem byl na nohou a skokem stál na pěšině, položil silné ruce své dívce na ramena, přitáhl ji k sobě a sehnuv hlavu, hleděl jí s celou duší do očí. Ona pak pustila překvapením košík i dýmku, pozvedla svou pravici a chytila se jeho levice. A tak stáli oba dlouho naproti sobě, a hleděli si do očí a slova nemluvili, ale proto si přece rozuměli a věděli, co se v jejich srdcích děje. Konečně řekl mladík: „Viď, Verunko, já jsem hodný dareba, že jsem tě nechal dnes tak vězet? Ale on to byl můj otec, a tu —“ „Ó milý Toníčku,“ řekla dívka, po koši a dýmce se shýbajíc, „ty za to nemůžeš; ale já měla matku poslechnout a na tu svatbu nechodit.“ „Tím darebnější to bylo ode mne, že jsem se tě nezastal, poněvadž jsem tě přemluvil, jen abys přišla,“ odpověděl Antonín. „Je-liž pravda, ty jsi se asi hodně za mne styděla, že jsem ani neceknul?“ „Proč pak?“ řekla zas dívka. „Chudobná holka si musí nechat mnoho líbit, a co pak jsi měl také počít? Tvůj otec nechce, abys za mnou chodil, a já sama ti to řekla už stokrát, že se pro tebe nehodím. Vejvodovic Kačenka —“ Ale mladík jí nedal domluvit. Trhnul sebou a přitisknuv si klobouk do čela, řekl mrzutě: „Jdi mi do horoucí — ať nekleju! — s tou hloupou Káčou! Já chci jenom tebe a žádnou jinou. Ale ty — viď, Verunko? ty mě nebudeš nyní chtít?“ „Já?“ pravila dívka. „Ach, milý Toníčku! což pak já! —ale jiní lidé budou se opírat; ano — kdybys byl chudý synek…“ „Ach, ba věru, kdybych jím jen byl!“ zvolal mladík prudce. „Ale však já to otci řeknu. Před lidmi jsem se nemohl s ním hádat, ale doma mu povím, že nenechám s tebou tak zatáčet. Raději půjdu někam za pacholka a nebo si svážu filec a půjdu po vodě; ať si dá potom svůj mamon komu chce. Já se nebojím žádné práce, a když na to přijde… no, jen počkej, však já mu povím!“ „Ne, ne, Toníčku! — nic mu nepovíš!“ prosila nyní Verunka. „Tvůj otec se trochu napil, a to víš, pak bývá prudký.“ „E co!“ odmlouval jí Antonín. „Já umím být také prudký, když je potřeba.“ „I to vím; ale pomysli na svou matičku. A to ti povídám, Antoníne! k vůli mně se nesmíš s otcem nesvářit.“ Při tom ho vzala za ruku, an se ještě zdráhal, a hleděla na něj tak srdečně, že řekl posléz: „Nu ano, já nebudu nic říkat.“ „Tak, tos hodný — nyní jdi honem domů! Já nechci, aby zase nějaké pohoršení povstalo, a půjdu sama.“ „Co ti napadá? Myslíš, blázínku, že si dám od někoho do kaše foukat, když to není právě otec? I bodejž — to se právě teď s tebou povedu, aby lidé viděli, že jsi moje milá a že jí zůstaneš. Ještě je dost světlo, aby nás poznali.“ S těmi slovy ji vzal za ruku a vedl rychle ku předu. Ale po několika kročejích vymkla se mu dívka lehce z ruky a řekla: „Toníčku, buď hodný a poslechni! Toť víš, já to myslím dobře, a to by nebylo moudré, kdybys otce ještě více rozhněval. Jdi ty tadyhle po stráni ku mlýnu — já se dám tuhle skrze lom do vsi. A nehněvej otce, Toníčku! slyšíš? — pomysli raději na Pána Boha. Ten nás svede, jestli k sobě patříme.“ Tu ji přitisknul mladík prudce k srdci svému, políbil ji na čelo a na tvář i na ústa a řekl: „Vidíš, Verunko! ty můžeš ze mne udělat, co chceš. Já tě poslechnu. Ale to si pamatuj: já si to svatě umínil, že budeš má a žádná jiná. Spi dobře a pozdravuj matku!“ To pověděl a hned na to rychle odešel. Dívka hleděla za ním, až jeho postava u večerním soumraku zmizela. Pak se obrátila na pravo, pohleděla k nebi a tiše se modlila. {{Konec formy}} sfqvex7h8gw8vr5s300iovqknmxdsof 0 20559 338914 221587 2026-09-22T20:25:52Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338914 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Chudé děvče a bohatý synek | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 2. | PŘEDCHOZÍ = 1. | DALŠÍ = 3. }} {{Textinfo | TITULEK = 2. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;259–264. }} {{Forma|proza}} Mezi tím, co tyto čtyry osoby skrze háj šly, ležel jsem několik kroků z cesty za křovím, odpočívaje po dlouhé chůzi za parného dne, a tak jsem v podvečerní tichosti skoro celou jejich rozprávku zaslechl. Nyní jsem rychle vstal a s velkým účastenstvím ještě za mladým párkem pohlížel. „''Bon džorno, siňor!''“ ozval se náhle za mnou hluboký hlas po vlasku, až jsem se poněkud ulekl. „''Bon soar, musié!''“ mluvil dále po francouzsku. „Buďte tak laskav a dejte mi špetku tabáku!“ Já se mezi tím obrátil, a tu stála přede mnou vytáhlá, hubená postava starého vysloužilého vojáka, kterýž v jedné ruce koženou čepici a v druhé krátkou dýmku držel. „Tu máte, staroušku!“ řekl jsem k němu, podávaje mu svůj sáček s tabákem. On si nacpal dýmku beze všech okolků a poděkoval se po anglicku. — „I kýho šlaka, milý muži!“ usmál jsem se. „Vyť jste jako sklad všech evropských jazyků.“ „Inu,“ odpovídal starý, „když projde člověk takový kus světa jako já a hned v mladých letech s rozličnými nacemi se potlouká: toť by musel míti palici z olova, nebo jazyk ze dřeva, aby si to nejpotřebnější z té i oné řeči nepamatoval.“ A brzo jsem zvěděl, že byl skoro ve všech francouzských vojnách, při české armádě ve Vlaších a na Dunaji, potom ve francouzském zajetí, později zas u Lipska i v Paříži. To mi pověděl jako nic mezi chůzí hájem. Vida, že je starý vousáč tak mluvný, začal jsem se ho ptáti na osoby, jež byly prvé hájem šly, a které jsem co možná popsal. „Ah, ''bugr!''“ řekl na to vysloužilec. „To jste viděl Antonína a Verunku! No, je-li pak to děvče — co? A Tonda měl jenom prach ucítit, ostatně mu pranic neschází. Ti lidičky jsou do sebe zbouchnuti, jak říkáme, on snad ještě víc než ona.“ „Ale co jsem pozoroval, je to nějaké smutné milování?“ „Inu víte, milý pane! on je bohatý synek a ona chudá holka. On je jediné dítě ze statku, o němžto se povídá, že by mohl býti celý samými tolary vydlážděn, kdyby chtěl sedlák jimi hnout, a holka je dcera chudé ženy, jisté vdovy Holáskovy, kteráž nemá nic víc nežli na zboření chalupu, u ní dvě staré slívy a několik záhonů na brambory. A proto myslí starý Kudrna, hochův otec, že se holka do jeho statku nehodí. Ale Verunka je hodná a pilná — ''sakr!'' na toho bych se podíval, kdo by chtěl něco jiného říci! To má při sobě už tak po matce, a stará je řádná osoba a k tomu moje sestřenice. Ano, milý pane! řádná žena. Když jsem přišel jako starý košťál z vojny zase do vsi, protože jsem chtěl svůj invalit doma na čerstvém povětří strávit, řekla, že musím u ní zůstávat, dokud bude sama vlastní kousek střechy mít, a její nebožtík měl se ke mně jako pravý kamarád, a co umřel, chová se ke mně Verunka, jako bych byl její tatík.“ „To bych chtěl být na vašem místě, staroušku!“ usmál jsem se. „To věřím!“ zachechtal se starý ještě víc. „''Parble!'' Proto je mi také líto, že si ten hoch s ní tu známost udělal. Ale ovšem, jakž mohlo také jinak být? Holka sloužila na statku a musela se hochu zalíbit; neboť Kudrnův Antonín je hodný a také hezký hoch, a právě proto, že je hodný, choval se k Verunce jako poctivý chlap a nic si u ní nedovolil, čeho se někdy synkové bohatých sedláků jako z regrace dopouštějí, až je holka na věky nešťastná. Ne, ne, ''sakrblé!'' Tonda není takový dareba; ačkoli by se byl starý Kudrna snad zasmál, kdyby bylo holku něco stihlo; nebo to je také takový nadutý chrapoun, abych to jen řekl, kterýž neví, jak na člověka pohlížet, když nemá tolik mandelů ve stodole jako on. To je nadutá čeládka!“ „Aj, aj, příteli!“ prohodil jsem mezi to, „vy máte na sedláky jaksi nabroušeno!“ „E, vždyť je to pravda!“ zabručel starý. „Já neznám na světě nic ošklivějšího, nežli je selská pýcha! Ne snad abych myslil, že nemá sedlák nic na sebe držet — o ''kontrér'', právě naopak! sedlák musí na sebe hodně mnoho držet a hodně mnoho o sobě myslit, ale všecko s moudrým povážením a v přirozeném pořádku, a ne aby si ta jeho pýcha jenom po korcích jeho výsevku vyšlapovala a nos vystrkovala, jako právě zas dnes Kudrna okázal.“ „Jak to?“ „I zpomněl jsem si, jak se dnes k Verunce i k svému synovi zachoval.“ „Ano, pozoroval jsem, že se jistě něco přihodilo,“ dosvědčil jsem starému. „Co pak to bylo?“ „Inu,“ začal zase vysloužilec, „vidíte, když starý Kudrna poznal, že jeho Antonín na holku bere a upřímně to s ní myslí, ano že by sama selka, jeho žena, proti tomu nic neměla, kdyby jí hoch tu nevěstu přivedl: tedy začal řádit a vyhnal holku ze statku. Ale to nic nepomohlo. Čím víc těžkostí, tím prudší láska, říká se, a tu se to také dokázalo. Dnes měla Verunčina dobrá známá v sousední vesnici svatbu a na tu musela i Verunka přijít, nevěsta to ''partú'' chtěla; ale on tam byl také Kudrna i se synem, proto že jsou s bohatým ženichem přátelé, a tuť nebylo arci divu, že Antonín jenom s Verunkou tancoval — ''parblé!'' vždyť jsem to slyšel na vlastní uši, jak si lidé při tom říkali: ‚Podívejte se, to je páreček!‘ Ale tu byl i Kudrnův soused, bohatý Vejvoda, který by rád svou Káču odbyl a k tomu si Antonína vyhlídnul. Ale ten si Káči ani nevšimnul a ta mohla zlostí prasknout; popichla tátu, táta popichl zas Kudrnu, a ten skočil najednou od stolu — a tu máš! zrovna do kola. Tam začne bouřit, nadávat, odtrhne hocha od holky a udělá ubohé největší ostudu. Bylo prý to Boží dopuštění. Tonda se chtěl pustit do otce a jenom na velkou domluvu ženichovu se ukrotil. Potom odešel. Teď musíte ale, pane, vědět, že není vůkol žádná veselka, aby při ní také starý Francouz nebyl — to jsem totiž já! ti sprostáčkové mi tak přezděli, protože mi sem tam francouzský drobek vyskočí — já byl tedy také dnes mezi pozvanými, ale na neštěstí v dolejší šenkovně, když se nahoře tancovalo. Sotva zaslechnu, co se děje, běžím honem nahoru, abych Verunku vysekal a nafouknutému sedlákovi oči vytřel, že by byl měl dost; ale holka byla již odešla, a ostatně jsem slyšel, že se jí nevěsta řádně ujala. Také ostatní říkali, že je to od Kudrny špatné, a třebas byla Verunka chudá, že je za to hodná. Tu máte celou tu paštiku — ''sakrblé!'' Ale však já to Kudrnovi nedaruju! Však já ho skřípnu!“ Mezi tímto vypravováním přešli jsme háj a dostali se na vrch stráně, z kteréž bylo dolů do údolí vidět, kdež tekla Jizera a po obou březích velká vesnice ležela. Skoro uprostřed vesnice, na malém pahorečku, stál kostelíček a nedaleko čistá fara; ještě jsem to mohl v soumraku všecko dobře rozeznat, jakž mi starý voják co vykládal. Nad vesnicí stál při řece mlýn. „Ten patří Antonínově bábě po matčině straně,“ povídal mi Francouz, „a připadne jednou hochovi; ale starý Kudrna hraje tam už teď na pána, a neví, má-li být dříve mlynářem nebo sedlákem. Také se podle toho šatí — ''bugr!'' Snad jste si toho povšimnul.“ Pod vesnicí šířilo se údolí a po obou stranách táhly se pěkné lučiny. Po levé stála prostranná stavení statku bohatého Vejvody, po pravé ležely stodoly a stáje Kudrnovy. Když mi to starý pověděl, podotknul jsem: „Toť není arci divu, že chtějí tak blízcí hospodářové, aby se jich děti namlouvaly.“ „Hm!“ řekl starý; „jenom nepřehlédněte, že teče mezi nimi Jizera.“ „To arci; ale vždyť jde přes vodu lávka a tak říkaje oba statky spojuje.“ „Ta lávka, ta lávka!“ zamumlal starý voják. „Ó milý pane! Bohatý Vejvoda i Kudrna dali by za to nevím co, kdyby nebyli tu lávku jakživi spatřili.“ Při tom se zasmušily vráskovité tváře jeho tak podivně, že jsem se ho zeptal, co tím myslí. „I všelicos,“ řekl mi na to. „Ale teď není kdy o tom rozprávět. To je věc ošklivá.“ Dále nechtěl nic povědít. V myšlénkách šli jsme oba dolů po stráni. Zatím vyšel měsíc a osvítil celé údolí. Ve vsi bylo již ticho; krávy a ovce byly již z pastvy doma, koně vyplavené. Jen sem tam zavznělo oklepávání kosy, nebo hrčení okovu u studně; sem tam štěkal pes a zdálí se ozývala křepelka. Když jsme přišli na náves, řekl voják: „''Parblé'', pane! jak vidím, chcete zde zůstat přes noc. To je mi líto, že vás nemohu pohostit; ale u ‚zlatého beránka‘ je dobrá hospoda, tam vás dovedu.“ „Děkuji, staroušku! — já zůstanu u pana faráře.“ „Ah! to je něco jiného. To se držte jen tadyhle v levo a jste hned u fary; já musím tuhle v levo. Zachovej Pán Bůh! ''A revoár, musié!''“ {{Konec formy}} qcb2k3qj51ln8wbmckc5rjk426zori7 0 20560 338915 221588 2026-09-22T20:25:55Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338915 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Chudé děvče a bohatý synek | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 3. | PŘEDCHOZÍ = 2. | DALŠÍ = 4. }} {{Textinfo | TITULEK = 3. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;264–268. }} {{Forma|proza}} U starého přítele se mi to dobře spalo. Do oken skromného pokojíčku hleděl již bílý den, když jsem procitnul. Rychle jsem vklouznul do přítelova županu a položil se do okna, z něhož bylo na tichý hřbitov okolo kostela viděti. Z druhého se hledělo do malé zahrádky. Těch několik pobožných duší, kterým všedního dne v létě času zbývá mši svatou poslechnouti, ubíralo se již z kostela. Po chvíli přicházel za nimi také farář. Ale nežli přešel hřbitov, přistoupil k němu starý invalida, jejž můj přítel jako dobrého známého pozdravil a pak s ním do fary vešel. Za malou chvíli na to strčila stará matka farářova hlavu do dveří, dala mi dobré jitro a zvala mne k snídaní, při tom dokládajíc, abych na velebníčka nečekal, poněvadž prý ještě něco se starým vojákem vyjednává, brzo prý ale přijde. Já se nedal dlouho pobízeti, ale zasednul jsem ke stolu a pochutnával si z celého srdce na libě páchnoucí kávě se smetanou, o jakovéž se ve velkých městech jen pohádky povídají. Já si s jídlem takořka jen hrál; ale byl jsem přece již dávno hotov, nežli přítel do pokoje vstoupil. Byl jaksi rozčilen; jindy přibledlé tváře jeho se poněkud rděly a oči se jiskřily, pravil ale jenom, že mu starý voják včerejší příhodu vyprávěl, a že přinesl vzkázání od staré mlynářky, matky Kudrnovy ženy, aby ji navštívil, že se v noci roznemohla. Spolu podotknul, že je stará mlynářka nad míru dobrodějná a že ji vůbec jenom matkou chudých nazývají. Mezi tím vypil rychle šálek mléka a vybídnul mě, abych ho vyprovodil do mlýna. Mně to bylo vhod a když jsme vyšli za faru, řekl jsem k příteli: „Nepřinesl ti starý voják ještě něco nemilého? Zdálo se mi, že jsi krom obyčeje pohnutý.“ „Ano,“ odpověděl přítel, „přinesl mi starou nehezkou historii. Podívej se — tamhle stojí veliký ořech; vidíš ho? — a vedle něho tu nuznou chatrč?“ „Vidím.“ „Ta patří staré vdově Holáskové, matce té Verunky, o kteréž ti včera náš Francouz povídal. Ona prý byla jednou také tak hezká jako teď její dcera, i líbila se chudým a bohatým. Také Kudrna a Vejvoda, jenž byli toho času mladí synkové, prý si ji oblíbili, a první, poněvadž byl po smrti rodičů již svým pánem, chtěl prý ji vskutku také paní na svém statku udělat. Ale chudá Lidka mu buďto nevěřila anebo se jí Kudrnův pacholek, totiž Holásek, lépe líbil — a to bude také pravdě nejpodobnější, protože se Kudrna brzy na to s pacholkem na krev povadil, pacholek ale od něho odešel a s chudou Lidkou se oženil. Tam v té chatrči potom spolu zůstávali. On dělal za nádenníka, ona obstarávala skrovnou domácnost, kousek pole, a později své jediné dítě Verunku, kterouž k bázni boží, mravnosti a pracovitosti přidržovala. Tu se stal jednou z rána pokřik — já byl právě den před tím na tuto faru dosazen — že Lidčina muže z Jizery vytáhli. Zítra je tomu tři leta; já mám ten den jako dnes v paměti, neboť bylo po celé vsi velké běhání, a okolo mrtvého nastavěly se celé houfy, an ho všichni jakožto pracovitého a poctivého muže znali.“ „Zabil ho někdo?“ prohodil jsem mezi to otázku. „Či se utopil?“ „Zabil?“ opakoval farář jaksi nesnadně. „Povídal ti invalida již také o tom?“ „Ani slova.“ „Hrozný nářek vdovy a sirotka nemusím ti široce vypisovati,“ vypravoval přítel dále, „a já měl věru co dělati, abych je posilnil útěchou, kterouž může náboženství poskytnout. Bolest jejich byla nesmírná, neboť vězela hluboko v srdci. Ve vsi se mluvilo ledacos o smrti Holáskově a sem tam proskakovaly podivné řeči. Mrtvé tělo bylo nalezeno pod lávkou, kteráž mezi statkem Kudrnovým a Vejvodovým přes Jizeru vede. Nešťastník visel pravou nohou mezi kládami jednoho pilíře, přes nějž tato lávka běží. Ztrouchnivělé zábradlí bylo na ní po jedné straně zlomeno; tady musel nešťastník buďto sám spadnouti, anebo jej tam někdo — shodil.“ „Tedy přece?“ podotknul jsem s rostoucí zvědavostí. „Pst! kdož to může vědět?“ řekl přítel velmi vážně. „Holásek byl toho času v té samé vsi, kde včera svatbu slavili, celý týden na práci a šel večer v deset hodin domů. Sedlák, u něhož pracoval, nalil mu na cestu hodnou sklenici višňovky; ale Holásek se jí sotva dotknul, neboť byl vůbec nad míru střídmý a vždy střízlivý. Nedalo se tedy mysliti, že by byl z opilství do řeky upadl. Že by byl chtěl na sobě samovraždu spáchati, na to nebylo při jeho trpělivé, spokojené mysli také ani pomyšlení; a protož nezbývalo nic jiného než domnění, že se tuze o silně zetlelé zábradlí opřel, že je zlomil a tak po hlavě do řeky se překotil. Ovšem mluvilo se proti tomu zas něco jiného. Náš starý vysloužilec má totiž zvyk, že si časem do vůkolí vychází a teprva po dvou, třech dnech se navrací. Z takovéto vycházky vracel se také právě onoho večera k domovu a sice zrovna podle Jizery, a když přicházel k Vejvodovu statku, slyšel někde u lávky hlasy, jakoby se dva, tři lidé vadili, ano také prý obyčejné Vejvodovo klení ‚tisíc láter hromů!‘ zaslechl; že však byla tuze tmavá noc, nemohl nic rozeznati, a když přišel na lávku, bylo kolem již všecko ticho. Pro temnost nepozoroval ani, že je zábradlí zlomeno, a tak přišel domů, aniž o tom promluvil. Domácí ženské již spaly, a čekaly Holáska teprva druhý den domů. Ale když tu ležel ubohý strýc druhého dne mrtev, tu začal arci voják povídat, a lidé kroutili hlavami. — Věděloť se totiž po celé vsi, že ani Vejvoda, ani Kudrna nebožtíkovi nepřáli, a od té chvíle, co si ho Lidka vzala, kde mohli, týrali, tak sice, že mu na svých gruntech ani toho nejmenšího výdělku nepopřáli a ještě všechny své příbuzné popíchli, aby mu žádnou práci nedávali. I povstalo z toho konečně tolik řečí, že se musil úřad do toho vmísiti; ale ono nepřišlo při tom nic na jevo. Vejvoda dokázal, že byl tenkráte s Kudrnou a jinými pozdě do noci v hospodě; náš Francouz je ale tuze dobrá, poctivá duše, aby byl z toho, co ten večer zaslechl, hned jistou žalobu zanesl, a jakž by byl také při tak nejistém podezření proti takovým boháčům co svedl? Slovem, Holásek byl mrtev a pochován, a pak se na celou věc zapomenulo. Jenom to bylo mnohému divno, že vzal Kudrna brzo po té příhodě osiřelou Veroniku do služby a že jí dával větší mzdu, nežli je tady vůbec obyčej, zrovna jako by jí chtěl něco nahraditi. Ale jiní to přičítali dobrosrdečnosti Kudrnovy ženy, kteráž byla s Lidkou odjakživa za dobré; však za půl léta na to nemohla ani sama selka zabránit, aby sedlák holku zas nevyháněl, když totiž viděl, co syn zamýšlí.“ Po těch slovech upadl přítel v tiché zamyšlení; ale já nemohl přemoci zvědavost a prohodil jsem otázku: „A což je to nyní?“ „Nyní,“ odpověděl farář, „přichází Holáskova smrt zase do řeči. Z toho, že bohatý Kudrna včera tak hrubě s Verunkou nakládal, přelila se našemu vysloužilci žluč, a já ho měl co zdržovati, aby žádný nepozorný povyk nezačínal. Povídal mi, že nemohl dnes celou noc oka zamhouřit, že mu ležel ubohý Holásek na mysli a že se mu pořád zdálo, jako by slyšel Vojvodovo ‚tisíc láter hromů‘. Ano podivným způsobem míchá nyní také starého Kudrnu do toho, a —“ doložil přítel tichými slovy — „řekl mi prve bez obalu, že by chtěl na to přísahat, že ti dva sedláci ubohého Holáska…“ „I poníženě ruku líbám, velebný pane!“ pozdravil v tom okamžení přítele mého starý sekerník ze mlýna, kterýž několik oškrtů ke kováři nesl. „Ráčíte k naší panímámě?“ „Ano; jak se vede paní mlynářce?“ „V noci jí bylo zle, ale k ránu bolesti povolily.“ „Byl u ní lékař?“ ptal se přítel. „I uchovej!“ řekl sekerník. „Ona nechtěla živou mocí, aby se pro něj poslalo; ale chtěla mít jen Holáskovic Verunku, proto že jí před dvěma lety v té velké nemoci tak dobře sloužila.“ „A učinilo se podle její žádosti?“ „I to víte, velebný pane! Dcera ze statku, kteráž se také celou noc od nemocné nehnula, poslala hned pro holku.“ Po těch slovech jsme se rozešli a sotva co by byl člověk Otčenáš přeříkal, stáli jsme u mlýna, kterýž měl pěkné položení a byl velmi výstavný. {{Konec formy}} j4lymhg9npjeopifv89ln1vsfgre34p 0 20561 338916 221589 2026-09-22T20:25:58Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338916 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Chudé děvče a bohatý synek | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 4. | PŘEDCHOZÍ = 3. | DALŠÍ = 5. }} {{Textinfo | TITULEK = 4. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;268–274. }} {{Forma|proza}} Kolem bylo vše ticho. Bezpochyby se nemlelo k vůli nemocné a chasa byla zatím na poli, kde se už snopy vázaly. Když jsme vešli do hořejší sednice, pozdravila nás nejdříve Kudrnová, jež byla ještě hezká, statečná žena s vlídnou kulatou tváří. „Ah, pěkně vítám, velebný pane!“ řekla srdečným hlasem. „To je dobře, že jste ráčil přijít. Bábě bylo v noci hrozně těžko, už jsme chtěli pro vás poslat.“ „Ale teď je už líp?“ „Buď Bohu chvála! Právě se probudila, a spaní ji posilnilo.“ Poněvadž navštěvování nemocných od jakživa k nejmilejším povinnostem přítele mého patřilo, šel po těch slovech do vedlejšího kumbálku, kdežto stará mlynářka ležela. Mne ale pobízela selka, abych se posadil zatím vedle kamen na širokou židli s lenochem, ona že se podívá, čím by nás mohla uctít. Já řekl arci, že jsme právě snídali, ale to nebylo nic platno. Mysl hostinská, to jest taková, kteráž by člověka příchozího, i třeba docela cizího, pod svou střechou laskavě přijala a o jeho potřeby nebo pohodlí pečovala, ta se nedá našim venkovanům ještě upříti, třeba se již tak neskvěla, jakž o ní pověsti ze starých časů povídají. Mnohý teď o ní arci již docela pochybuje, a když vidíme, jak lidé venkovští na příklad stromovní ovoce hlídají a jak jsou kolikrát s to, člověka pocestného utlouci, že si ze žízně nějakou slívu utrhnul nebo jablko zvedl, jež bylo na cestu padlo: když toto nevlídné jednání vidíme, tedy není divu, když o hostinské mysli našeho lidu pochybujeme; mnohdy by se člověk v tom ale přece oklamal, a když chce tuto ctnost jak náleží poznati, musí pod střechu našich venkovanů vejíti. Tam se z ní uchovala ještě mnohá krásná památka. Dvéře u vedlejšího kumbálku zůstaly otevřeny, a takž jsem mohl všechnu rozmluvu zaslechnouti. „Verunko!“ řekla nyní stará mlynářka; „jdi teď ke kapličce a pomodli se růženec k svatým čtrnácti pomocníkům; já to dnes v noci slíbila. Nyní právě nic nepotřebuji. Ale na poledni zase přijď, selka musí domů; a pak mi sem pošli strýce Valentu; já ho ráda poslouchám, když mi o svých vojnách povídá.“ Verunka vešla do sednice, urovnala si zástěru a šátek, a když mne cizího spatřila, trochu se pozastavila. „Dobrého zdraví, Verunko!“ řekl jsem k ní polohlasitě. „Co pak dělá Antonín?“ Tu jí vstoupila krev do tváří a v samé nesnázi vypravila ze sebe sotva: „Ten vozí bezpochyby mandele.“ „Mně se zdá, že by vezl raději někoho jiného; co myslíš?“ „Já nevím.“ „Alespoň by rád někoho vyprovázel; jako včera večer — víš…?“ Ale těchto slov se dívka lekla a zpomenutí na včerejší příhodu ji dojalo tak, že by jí byly málem slzy vyhrkly. Ale hned se zase vzpamatovala a řekla kvapně: „Já musím do kapličky! Zachovej Pán Bůh!“ A s těmi slovy byla jako vítr ze dveří. Já přistoupil k oknu a viděl jsem ještě, jak šla přes dvůr, potom pěšinkou okolo mlýna do lesíku, kde malá kaple stála. Mezi tím začala se ale vedle mne důležitá rozprávka mezi mlynářkou a mým přítelem. „I ono by bylo všecko dobře,“ pravila nyní žena, „jen kdyby chtěl zeť nahlédnout, že dostane Tonda už dost velké jmění a že tedy holku s penězi nepotřebuje.“ „To je ale právě to,“ řekl přítel, „co váš zeť nahlédnouti nechce a snad nikdy nenahlédne.“ „Ba,“ vzdychla si mlynářka. „Bůh ho naprav! A já se nemohu na to déle dívat. To mi věřte, velebný pane: někdy nevím, koho bych víc litovala, hocha nebo holku.“ „Oni jsou oba hodní a rozumní, a pováží dozajista, že se nedá zeď hlavou prorazit.“ „Arci, arci!“ posteskla si žena. „Ale což pak by se nedalo v té věci něco učinit?“ „Ztěžka,“ odpověděl přítel. „Toť víte, že jsem se již u vašeho zetě za to děvče přimlouval; ale což to pomohlo? On chce mermomocí jen Vejvodovic Kačenku do statku, a protož bude nejlíp, když Verunka odsud odejde. Já už také stran toho s její matkou rozprávěl, a poněvadž moje sestra z Neveklova, když byla ondyno u mne, na tom děvčeti velkého zalíbení nalezla: tedy bude nejlíp, když půjde k ní do služby. Sestra jí dá hezkou mzdu a holka se bude mít dobře.“ V tom se začaly po schodech pádné kroky ozývati a silný hlas pravil venku: „No, teď bys se mohla také domů podívat! Bude čas, aby se žencům něco uvařilo, a zýtra máme obžinky. To se musí také něco chystat.“ Po těch slovech se otevřely dvéře a do sednice vešel Kudrna. Jeho žena šla za ním. Když mě zhlídnul, zastavil se, ale nepozdravil. Tu řekla žena: „To je cizí pán a navštívil nás s panem farářem.“ „Tak?“ řekl sedlák a pošoupnul trochu čepici. „Já myslil, že je to doktor.“ Pak vešel k mlynářce. „Dobrého zdraví, velebníčku! Safraholte, to je dnes parno! No, jak se vede, bábo?“ „I chvála Bohu, už je zas líp, milý hochu!“ „No, to je dobře; teď je plné ruce díla a není kdy stonat. Také máme zítra obžinky.“ „Už? — to jste si popílili.“ „I, když jsem já při tom, jde to arci od ruky. Jsem už ale také, jako by mě zmlátil.“ „Proč se taháte? Není tady Tonda?“ „No, ten arci už ledacos zmůže; ale časem má hloupé vrtochy. Dělejte jen, bábo, ať přijdete z postele; některý den s neděle máme námluvy.“ „Tak na pospěch, Kudrno?“ ptala se mlynářka starostlivým hlasem. „E co!“ odsekl sedlák. „Vždyť se to vleče už dost dlouho, a po žních je nejlepší čas k ženění.“ „Antonín se tedy rozmyslil a vezme si Vejvodovic?“ ptal se nyní můj přítel, s Kudrnou do sednice přicházeje. „I ten může všechny prsty oblíznout, že takovou holku dostane,“ řekl sedlák. „Jen si pomyslete! Deset tisíc dá starý holce na místě, a co pak dostane po jeho smrti!“ „Tak? — a k šťastnému manželství není nic více potřebí než peníze?“ „Hm, — já si myslím, peníze jsou hlavní věc, a při tom zůstanu; kdo je už má, nemusí je teprva vydělávat, a nyní máme zlé časy. Nu, nechme toho, pane faráři! — a podívejme se raději, co nám tuhle selka přichystala. Já mám už mordiánský hlad!“ S těmi slovy se posadil ihned bez okolků ke stolu, na nějž byla selka čerstvé máslo, kozí syrečky a pěkný domácí chléb, potom několik vajec na měkko a láhvici višňovky snesla. Skoro přihrublý způsob a nesrdečné chování bohatého sedláka k staré tchyni a řeč jeho o synovi byly mi tak protivné, že jsem navzdor laskavému pobízení selky nic jíst ani pít nemohl. Ale Kudrnovi dobře chutnalo, i vyprázdnil několik skleniček višňovky, a když se poněkud zasytil, zval nás na zejtří k obžinkám. Můj přítel, maje naději, že se Kudrna při té příležitosti snad rozveselí a že bude s ním potom lehčí jednání, slíbil, že přijdeme. Ze mlýna jsme se pustili dolů po řece. Potom jsme se zahnuli v pravo a octnuli se v šírém poli, kdežto hromady snopů se zlatými klasy stály a houfy vazačů i vazaček veselé písně zpívaly nebo smích tropily. „To jsou skoro veskrze polnosti Kudrnovy,“ povídal mi přítel. „Je to v této krajině nad obyčej úrodná půda a pravá pokladnice.“ Den byl krásný, procházka milá, i šli jsme tedy ještě dále do polí, a když jsme se opět k řece zatáčeli, jel před námi plný vůz se čtyřmi koňmi. „To je vůz Kudrnův,“ řekl zase přítel. „Ty milé nebe, jaké by to bylo požehnání, kdyby se zastavil před chatrčí některého z oněch ubožáků, jichžto ženy a děti tamhle klasy sbírají.“ Za vozem šel Antonín a jak se zdálo v myšlénkách, neboť měl hlavu svěšenou a zůstával pozadu. Tak jsme ho brzy dohonili. Přítel ho probudil z myšlének laskavým pozdravením. Mladík sebou trhnul, uctivě se poděkoval a šel několik kroků tiše vedle nás. Najednou se obrátil ale k mému příteli a řekl pološeptem: „Velebný pane! já mám něco na srdci a rád bych slyšel vašnostinu radu. Neráčil byste mít pod večer chvilku času, abyste mě vyslechl?“ „I proč pak ne?“ řekl přítel. „Času, co potřebuješ, a já také snadno uhodnu, co to asi bude. Takéť jsem již o tom s tvou matkou i bábou rozprávěl.“ „Ah! — a jak pak se vede bábě?“ ptal se mladík srdečně. „Když jsem šel ráno na pole, bylo jí ještě zle.“ „Nestarej se; teď se jí vede už dobře. Však má také hodnou a obratnou hlídačku — a hezkou osobu,“ doložil přítel s malým usmáním. Antonín se začervenal a hodil po mně okem, jakoby mi nevěřil, poněvadž mě neznal. — „Toho pána se nemusíš ostýchati; to je můj dobrý přítel a rád by si o tvé svatbě zatancoval.“ „To musí tedy hodně dlouho u nás počkat,“ řekl Antonín zasmušile; a po krátkém zamlčení ptal se dále: „Nevíte, velebný pane, bude-li jaká vojna? Nestojí nic v novinách?“ „Proč pak by měla být vojna?“ usmál se přítel. „Proto že bych se rád na ni dal,“ řekl mladík prudce, potom ale umlknul; vida však, že na něj oba s účastenstvím hledíme, mluvil dále: „Vidíte, velebný pane! já to zde déle nevydržím. To jsem chtěl vašnosti dnes večer povědít; poněvadž jsme ale o tom právě začali, tedy to můžeme hned odbýt. Já jsem jako začarovaný, a to trvá teď už na třetí rok. Příčinou toho je Verunka, ale ona za to nemůže. Na začátku jsem si z toho také nic nedělal — ó to byly pěkné časy! — ale když se počal otec mrzet, tu počalo také moje trápení. A nyní týrá otec mne i holku, jí dělá hanbu při každé příležitosti a mně leží dnem i nocí v uších, abych si vzal Vejvodovic. Ale já to neudělám — ne, to jsem si pevně umínil, a proto bych rád z domu. Já bych mohl arci někam do díla nebo do služby; ale to je mi všecko tuze mrtvé a zdlouhavé; já bych rád něco, aby mě to ohlušilo, abych na svou bolest zapomněl; a tu mi napadlo, kdyby měla být vojna, že bych byl vojákem.“ Čím dále mluvil, tím rychleji plynula a tím hlasitěji zvučela slova jeho; bolest jeho nebyla tak měkká jako včera; ba právě naopak, celé jeho pohlížení a chování bylo dnes pevné a odhodlané, i okazovalo se na něm patrně, že je s to všemu protivenství vzdorovat. Můj přítel to také poznával a nemohl pro tu chvíli nic jiného učinit, nežli že mladíka poprosil, aby se alespoň ty příští dny tiše a mírně choval; za to mu slíbil, že se přičiní, aby se námluvy s dcerou Vejvodovou alespoň odložily, nebudou-li se moci hned docela zrušiti. Antonín slíbil, že se podle jeho vůle zachová, doložil ale také hned, že to bude vše nadarmo, a pospíšil si rychlejším krokem za vozem. My se ubírali domů. {{Konec formy}} r55kjrzs3hyz9562lytg8g8e14hkkn3 0 20562 338917 221590 2026-09-22T20:26:01Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338917 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Chudé děvče a bohatý synek | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 5. | PŘEDCHOZÍ = 4. | DALŠÍ = 6. }} {{Textinfo | TITULEK = 5. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;274–282. }} {{Forma|proza}} Odpoledne vyšli jsme si druhou stranou za faru, a sice přes pěknou louku, za kterouž chatrč vdovy Holáskové stála. Bylo to nuzné staveníčko a před ním několik starých stromů. V příbytku chudých vypadá to málo kdy, jakož někdy v knihách popsáno nalezáme, kde se Bůh ví co ku chvále chudoby pronáší. Větším dílem bývá tam pouhá špína a nepořádek. Jen málo kde nalezá se v tom ohledu nějaká výminka. Ženské mají totiž přirozený cit pro všelikou slušnost, a kde tento v boji se samým nedůstatkem ještě tak hluboko neklesl, že na to dbá, jak co vůkol vypadá: tam panuje i při chudobě pořádek a čistota. Obydlí vdovy Holáskové náleželo k těmto výminkám. Hned venku okolo chatrče pozoroval jsem veliký rozdíl mezi tím, co se obyčejně okolo stavení chudoby nalézá. Tu nebylo smetí a neřádu, ošklivých kalužin a naházeného kamení, ale všecko bylo urovnáno, umeteno a vyčistěno, a co mě nejvíce těšilo, byl na okně starý dřevěný truhlík s květinami. Bylo tam několik fial a karafiátů, pak několik sazeniček rezedky. Na ženské to považuju vždy za dobré znamení, když se ráda s květinami obírá; jeť to jakýsi důkaz outlé, jemné mysli, kteráž je největší ženská okrasa, a důkaz tento je tím jistější, čím chudší ruka tyto líbezné rostliny pěstuje. Dvéře byly jenom na petlice, jako by se tu zlodějů nebáli, a přece nebyl nikdo doma. My jsme vešli do síně, kteráž měla malý výklenek; to byla kuchyňka. Na prkýnku, jež bylo na zdi přibité, stála malá řada hrnků, pod ním bíle vydrhnutá štoudev, a v levo se táhlo několik stupníčků, vypadajících skoro jako pouhý žebřík, na půdu, kdežto starý invalida spával. V levo ze síně šlo se do sednice. Sotva jsme do ní vešli, přistoupil můj přítel ihned k veliké dřevěné kleci, kteráž visela na stěně proti dvěma skrovným okénkům, a v které žvatlavý špaček hopkoval. Já se zatím trochu ohlížel. Stará, zelená kamna, vedle nich modře a červeně malovaná truhla, kteráž někdy i místo židle sloužila, vedle truhly kolovrat, v jednom koutě stářím zašlý stůl, nad ním dřevěný kříž a svěcené kočičky od posledních velkonoc, v druhém široká postel a přes ni modře barvené prostěradlo, dále dvě židle, několik obrázků po zdi: to bylo všecko, co jsem tady nalezl. Ze všeho koukala bída, ale spolu bylo přece všude i pořádek a čistotu viděti. Všecko stálo na svém místě. Můj přítel poslouchal zatím žvatlání špačka, jejž byl starý voják vycvičil. Ale nezůstali jsme dlouho samotni. Brzo vešel za námi vysloužilec a vítal nás tak prostě a upřímně, jako by takové hosti každý den míval. „Kde pak je Holásková?“ zeptal se ho přítel. „Já bych s ní rád několik slov stran Verunky promluvil.“ „Bude bezpochyby klasy sbírat,“ řekl starý. „Ale před polednem tu byla vašnost-paní matka a mluvila s Lidkou kdo ví jak dlouho.“ „Ano, ona by to měla také ráda, kdyby odešlo to děvče k mé sestře.“ „Vím, vím — a tam se neztratí, to je pravda. Paní sestra je hodná — oh, já ji znám, ''parble!'' — a musím u ní pokaždé celý den zůstat, i přes noc, a její muž poslouchá mé povídačky, až mám z toho radost. Jsou to hodní lidičky… ale jak pak je, velebníčku, stran té věci, o které jsem dnes ráno mluvil…“ „Já na ni nezapomněl,“ řekl přítel, „ale něco takového se musí dobře povážit. A na všechen způsob nebude to na škodu, když holka odtud odejde.“ „Ovšem, ovšem; ale mně se bude po ní stýskat.“ „To ti věřím; ale vždyť ji můžeš po čase navštívit.“ „Pravda; ono na tom také tuze nenáleží, jen když to holce pomůže,“ řekl starý trochu smutně. „To také očekávám,“ odpověděl duchovní; „ono jí to dozajista pomůže; proto napíšu ještě dnes několik řádků své sestře a zejtra po božích službách může tam hned zůstat; její věci jí tam potom donesete.“ „''Bon'',“ posvědčil voják. „Já vím, že to dobře myslíte, velebníčku! protož budete ale také na to pamatovat, co jsem vám dnes ráno povídal. Já budu sám s Verunkou mluvit, a ona půjde zejtra do Neveklova.“ Na to nás provázel ještě kus do polí, neboť já chtěl tamější krajinu poznati a proto jsem se pustil s přítelem trochu dál ode vsi. I bylo krásné odpoledne a ve zpomínkách na minulé časy, v pohledu na rozkošné okolí, v rozmanitém hovoru přiblížil se večer, nežli jsme pomyslili, že se domů vrátíme. Zvonili již klekání, když jsme přicházeli do vsi. Tenkráte jsme musili okolo Kudrnova statku. Již opodál pozorovali jsme, že je tam jaksi živo, a když jsme se blížili k první stodole, zaslechli jsme, že se tam rozléhá jednoduchá hudba a při ní veselý smích i vejskání. Bylo to na mlátě, kdež dvoje housle a vřískavý klarinet své písničky hrály, a domácí čeládka s najatými ženci veselé tance vyváděla. My se pustili zrovna přes dvůr a zastavili se na okamžik před stodolou, z které se byla tak najednou taneční síň utvořila. Bylo to divné podívání. V každém rohu visela veliká lucerna, a takž byl celý mlat jakousi září naplněn, o nížto se říci nemohlo, že je světlo, ani že je tma. Mimo to vznášel se kolem prach, a v těchto polovičních temnostech znělo to vesele, skoro divoce, a několik párů točilo se kolem jako o závod. Děvčata měla tváře jako měděnec a z mužských se lil pot. My stáli několik okamžení před vraty, aniž nás kdo pozoroval; ale když jsme chtěli jít dále, zahlédla nás Kudrnová, přinášejíc tanečníkům veliký bochník chleba a džbán piva. „I šťastný dobrý večer, velebný pane!“ řekla žena s patrnou radostí. „To je hezké, že jste k nám zabloudil. My tu máme dnes před obžinkami. Odpoledne přišli k nám šumaři, a naši lidé dostali chuť do tance, a poněvadž bylo již po práci a sám Kudrna byl veselý, že máme tu boží úrodu již doma, dovolil jim, aby se trochu vytrdlovali. Ale to mám radost, velebníčku, že jste se ráčil tady zastavit. Pojďte dále, pojďte!“ Přítel se omlouval, že má sám hosta a že nás bude matka již k večeři očekávati. „Ale pro pána krále, velebný pane!“ prosila dobrosrdečná žena. „Co pak mě chcete před tím cizím pánem zahanbit? Onť je nám tak milý, jako byste sám přicházel, a pod naší střechou bude ještě dobrého místečka, kde se posadí. A k panímámě pošlu, aby nečekala, že jste dnes mým hostem — ach, velebný pane! udělejte mi tu radost; kdo ví, kdy se zas taková příležitost nahodí. Kudrna je veselé mysli, snad se dá s ním pojednati — víte, stran těch dětí! anebo se nebude alespoň o té věci mluvit. Víte, je u nás také starý Vejvoda, a tu mám strach, aby si dnes nic nezačínali.“ Můj přítel si dal říci a tak jsme vešli na velikou předsíň. Tu nás potkal Antonín. Pozorovali jsme, že je v tvářích zapálený. „Hochu, prosím tě, neodcházej!“ promluvila k němu selka. „Měj rozum a udělej mi něco k vůli. Jdi — vezmi jednou Kačenu do kola. Není-li pravda, velebný pane, že to nebude škodit?“ „Nu, myslíte-li, že to něco pomůže,“ řekl mladík povolně, „zatočit se s ní mohu, nebude-li jí stodola tuze špatná…“ „Té?“ usmála se selka. „Ta ti tancuje na dlani, jak slyší dudy vrznout.“ „Ale to vám povídám napřed, matko,“ doložil ještě, „tancovat a někoho si vzít, to je dvojí.“ Nyní jsme vešli do sednice. „Podívej se, muži, koho ti to vedu!“ řekla selka, a Kudrna pozvedl hlavu od talíře, na němžto se z hodného kusu telecí pečeně kouřilo. Poznav mého přítele, začal ovšem i s ostatními vstávati a místo u stolu dělati. Já si prohlížel zatím společnost. Seděl tu kmotr Bláha, jehož jsem již včera v háji poznal, potom statečný muž, kterého jmenovali rychtářem, a Vejvoda se svou dcerou. Vejvoda byl silný, zavalitý muž v letech Kudrnových; ale tváře jeho byly hrubé, pohled nepřívětivý, hloupě nadutý. Dcera jeho byla otcova podobizna podle malé míry; jinak byla mladá, zdravá, její červené buclaté tváře byly dost hezké, ale okolo úst a mezi očima měla něco odporně hrdého, což bylo tím protivnější, když mluvila a skoro pokaždé obmezenost rozumu svého projevovala. Vedle ní stála prázdná židlice; tam měl bezpochyby Antonín sedět. „No, to je hezké, velebníčku!“ začal Kudrna v dobrém rozmaru, „že jste nás navštívil. Kdo ví, nebudete-li moci hned něco požehnat. Já si pozval tuhle několik přátel k večeři, abych se zaradoval, že jsme tu letošní úrodu šťastně do stodoly odvezli. Ale ono je to vlastně tak pro laskominku; pravé obžinky držíme teprva zejtra, jak už víte. Berte si, velebníčku, berte; maso je dobré, z vlastního chování — a vy, pane, jako doma, nedejte se pobízet, však my se všickni najíme; moje stará bude mít ještě něco na pekáči.“ My pověděli, že přicházíme z procházky a že jsme se tohoto pozvání nenadáli; potom jsme si ale pochutnávali. Pečeně dělala hospodyni všechnu čest, a čerstvé libě páchnoucí koláče, dělané vlastně už na zejtří, byly chutný přídavek. K zapíjení stál tu veliký, cínem kovaný džbánek s pivem, na němž bylo vidět, že hospodář na dobré napití drží, potom velká láhev s višňovkou. Této poslední chápal se obzvláště Vejvoda, tak že se mu již oči lesknouti a tváře hořeti počínaly. Když mluvil, měl skoro mezi každým slovem svoje „tisíc láter hromů“, ani přítele mého se neostýchaje. Já věděl hned, že se tu dlouho nezdržíme. Při tom se mluvilo o letošní úrodě, pak o tom, jak co platí, až se přišlo také na rozličné vydání a mezi tím i na silnici, kterouž měla obec nově dělati; na tu bručel zvláště Vejvoda a dotíral na rychtáře, že si nechává od pánů všecko na krk věšet, nad čímž se tento zase horšil, tak že měl Kudrna ve svém rozmaru co krotit. Mně byly ty rozprávky protivné; nebylo v nich pranic z toho prostého zdravého rozumu, kterýž mě jinde mezi naším lidem těšíval. Na těchto dvou nadutých boháčích přišlo každé moudré a mírné slovo na zmar. Mezi tím ztratila se Vejvodova dcera ze sednice, a já si myslil: „Ahá! Tonda ji vzal k tanci!“ Ale když se po chvíli sama k vrátila, byla sice ve tvářích zahřátá, ale při tom i jaksi zakaboněna, a já poznal, že se při tanci tuze dobře nevyrážela. I šeptala cosi otci. „I jdi mi do horoucí skály!“ obrátil se na ni otec. „Nyní domů? Tisíc láter hromů, když se začíná člověk teprva rozhřívat! Jdi sama!“ „Kde pak máš Tondu?“ ptal se Kudrna. „E, já nevím,“ odsekla mu holka. „Co je mi do něho!“ „Tak?“ dal se Kudrna do smíchu. „Mluví to z tebe láska? Toť je tedy svrchovaný čas, abyste se dostali.“ „Nechtě si ho, já o něj nestojím,“ utrhla se dívka a šla ze dveří. „Aj, aj!“ začal nyní můj přítel. „Jak pozoruju, nemá ani Kačenka tuze velké chuti do vdavek, o kterých se mezi otci tak důležitě jedná.“ „Na tom také nic nezáleží, nemá-li hoch nebo holka chuti,“ prohodil Vejvoda skoro hrubě, „jen když ji mají otcové.“ „I nech toho, strejče!“ zachechtal se domácí hospodář. „To je koníček, na kterém velebný pán rád jezdívá. Ono však se stane, co my za dobré uznáme.“ „Ale já vám pravím,“ řekl můj přítel velmi vážně, „že byste nemohli na to přísahat. Lidský úmysl je jako prach před očima Páně, kterýž může neštěstí od vašich dětí odvrátit a kdyby jim již na hlavy padalo, tak jako zachytil nůž v rukou Abrahamových, kterýž hrozil Izákovi. Nezakládejte si pranic na vůli své, ale očekávejte rozhodnutí Boží, nemůžete-li radu lidského rozumu poslechnout.“ On byl při těch slovech povstal a horlivostí zarděly se mu trochu tváře. „Ah, račte ještě posedět, velebný pane!“ ozvala se nyní Kudrnová skoro prosebně. „Ještě chvilčinku.“ Ale přítel se omlouval, že se nemůže déle zdržeti, poněvadž prý bude za někoho ranní mši číst. „Za koho pak?“ ptala se Kudrnová. „Za Holáska,“ řekl farář. „Toť snad ještě víte, že byl on první, kterého jsem tady pochoval; a tuť jsem si umínil, že budu každý rok za něj mši svatou číst k potěšení jeho vdovy a sirotka, abych jim okázal, že je tu všeliká úleva, kterouž může náboženství a slovo boží poskytnouti, tak dobře pro chudého jako pro boháče.“ „A to je hezké od vás, velebný pane!“ řekla selka. „Ano, teď mi připadá, že se Holásek právě tyhle časy utopil. No, to já přijdu zejtra dozajista také na ranní. Desátou bude sloužit bezpochyby zas pan páter z Jedlova?“ Dále jsem nic neslyšel. Moje oči padly náhodou na Vejvodu, a tuť jsem pozoroval, že byl mezi přítelovou řečí sebou trhnul, barvu změnil, potom honem po sklenici sáhl a plnou do sebe vlil. Při tom hodil okem po Kudrnovi; ale ten se pustil hned po svých posledních slovech do horlivého pření s kmotrem Bláhou a přeslechl, o čem se můj přítel zmiňoval. My dali na to vespolek dobrou noc a šli domů. Tanečníci se již také rozcházeli, neboť se museli šetřiti na zejtřek, a dnes je byla práce uondala. Za statkem čekal na nás Antonín, i přistoupil k nám a ptal se ostýchavě, zdali velebný pán s otcem stran té jisté věci rozprávěl. „Zejtra bude snad lepší příležitost, milý hochu!“ řekl přítel. „Já přijdu, dokud bude otec samoten; a nepůjde-li to na ten způsob, popadneme to z jiné strany. Promluvíme potom s Kačenkou.“ „Ach ano, velebný pane!“ řekl Antonín. „Račte jí hodně do duše povědít. Snad nebude chtít někoho mermomocí? A kdyby také chtěla, nebudu zas já chtít. Ostatně — je to pravda, velebný pane, že půjde Verunka do Neveklova?“ „Pravda; máš něco proti tomu?“ „Inu, kdo ví! Ale Neveklov neleží na kraji světa,“ doložil polo žertem, „a budoucně nepotřebujete nic poslovi dávat, velebný pane, když budete paní sestře něco posílat. Já vím někoho, který tam třeba ob den poběhne.“ „Tak? ale já dám sestře zkázat, aby na toho jistého, jakmile se tam okáže, několik pacholků poslala, aby mu notně vyprášili.“ „Ó, to mi nedělá starosti, velebný pane! Za jedno se rvačky nebojím, a za druhé vím, že to neuděláte. Přeju šťastnou dobrou noc, velebný pane!“ S těmi slovy odešel, a když byl kousek cesty od nás, začal zpívat: <poem> „Kdybys měla, má panenko, sto ovec, sto ovec! a já jenom za kloboukem jalovec, jalovec: nebudeš má — není možná…“ </poem> Byla tmavá noc, povětří teplé, skoro dusné, a po obloze sháněla se těžká mračna. Měsíc v úplňku pronikal jimi jen chvílemi. Při tom se pozdvihoval silný vítr, a my si pospíšili, abychom přišli domů, nežli by nás bouře zastihla. Nějakou chvíli zůstal jsem ještě s přítelem, potom jsem odešel ale do svého pokoje. Nemaje však ještě chuti ku spaní, otevřel jsem si okno a hleděl ven na zápas mračen s měsícem. Tu zaskučel vítr, rozehnal mračna, a měsíc vykouknul na hřbitov. A na tom se mihla ženská postava, jakoby z hrobu vstávala, brala se brankou ven a za chvíli na to slyšel jsem na té straně, kde vdova Holásková bydlela, pěkným hlasem nábožnou píseň zpívati. I stál jsem dlouho u okna. Tu bilo jedenáct hodin. Celá obloha byla potažena jako černým pokrovem, vítr skučel — a v okamžení rozevřelo se nebe, žlutě plamenným bleskem osvítila se krajina, a hned na to rachotil hrom. Spolu začalo silně pokrápat a sotva jsem zavřel okno, spustil se prudký lijavec. {{Konec formy}} 1b3kjyp0iwe674kf55svtelekysj5po 0 20563 338918 221591 2026-09-22T20:26:04Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338918 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Chudé děvče a bohatý synek | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 6. | PŘEDCHOZÍ = 5. | DALŠÍ = 7. }} {{Textinfo | TITULEK = 6. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;283–286. }} {{Forma|proza}} Druhý den byl jsem časněji vzhůru nežli první. „Musím se přece podívati,“ řekl jsem sám k sobě, „jak to dnes po té bouřce venku vypadá.“ I vjel jsem rychle do šatů a vykradl se po prstech z domu. Šel jsem zahrádkou ven za ves, do polí, potom jsem se zatáčel ku mlýnu. Bylo to přerozkošné jitro, povětří vyčištěno a plno zdravého zápachu; kolem ještě ticho jako v kostele. Byla neděle; všechna práce odpočívala. Když jsem přicházel ku mlýnu, viděl jsem, že starý Valenta z něho již vychází. „''Bon žúr'', příteli!“ zvolal jsem na něj z daleka. „Jak se vede? co dělá paní mlynářka?“ „''Mersi, musié!'' Přeju šťastné dobré jitro!“ odpovídal starý. „Už je dobře, ačkoli dnes málo spala. Slyšel jste to hromobití? Já se uvelebil na širokou židli vedle kamen a začnu právě dřímat, když mě bouřka probudila. ''Sakrblé'', pane! obloha vám stála v jednom plamenu, na mou věru! já myslil v prvním okamžení, že vidím Moskvu hořet.“ „Byl jste také v Moskvě?“ ptal jsem se starého vojáka a pustil se s ním ke vsi. „Já? ''parblé'', to si myslím. To vám byla divná příhoda.“ „Kdybych věděl, že nejste po dnešní noci mdlý, musel byste mi ji vypravovati. Ale bdění a noční hlídání člověka unaví.“ „Ah, to je mi ‚tužúr'‘ jedno,“ usmál se voják. „A já si už také chvíli schrupnul. Jestli se líbí, půjdeme trochu po řece. Já bych rád viděl, co dělají místa, kde ryby chytávám. Než bude mše svatá, přijdeme nazpátek, neboť dnes musím do kostela; je neděle — a mimo to bude pan farář nějaký otčenáš za nebožtíka Holáska obětovat.“ I pustili jsme se tedy po břehu, a starý připomínal ještě to i ono, nežli začal vypravovati. Najednou ale zvolal: „Ale podívejte se, pane! co pak se to asi tamhle na straně u Vejvodů děje? — Lidé běhají přes lávku, jako by se bylo stalo neštěstí. Pojďme se podívat!“ I pospíšili jsme tedy k lávce, pod nížto Jizera lijavcem zakalená a poněkud rozvodněná hučela. Na palouku, přes nějžto se z lávky zrovna do statku chodilo, leželo něco na zemi, a hromada lidí stála okolo toho. „Pane Bože!“ zvolal starý voják. „Totě právě jako dnes tři léta, když Holáska ze řeky vytáhli.“ U veliké zvědavosti přešli jsme dřevěný most a poznali nyní, že muži mezi shromážděným lidem jako zděšeni před sebe hledí a ženy rukama lomí. „Co pak je to zde?“ ptám se mladé holky, kteráž okolo nás do vsi pospíchala. „I ty umučení!“ zvolala holka. „Ještě to nevíte? Vejvoda se utopil!“ Já zůstal jako omráčený a hleděl na vojáka, kterýž celý zblednul a oči k nebi obrátil, jako by chtěl říci: „To přichází odtamtud!“ V tu chvíli rozstoupila se hromada lidu, neboť přicházel rychtář, jejž byli honem zavolali, a tu ležel utopený. Bylo to hrozné podívání. Na jeho opuchlých, ošklivě sešklebených tvářích stálo patrně, že se byl nešťastník s rozvodněným proudem krutě potýkal. Jednu botu měl staženou, prsty jeho, jimižto se ve smrtelné ouzkosti bezpochyby kamenitého gruntu chytal, ty byly odřené a zakrvácené. Tak ho našli asi před půl hodinou pod lávkou, z nížto bylo po jedné straně zase kus zábradlí zmizelo, jak visel nohama mezi olšovým kořáním. Neméně strašlivo bylo pohleděti na dceru nešťastníkovu, kteráž teď jako vyděšená přikvapila, s hroznou bolestí vedle otce na zem se uvrhla a pronikavým bědováním celé okolí naplňovala, nedbajíc na utěšování staré tety a kmotry, kteréž byly již také přiběhly. Ale rychtář byl povážlivý člověk a dal děvče od jiných ženských domů odvésti, potom začal ihned na místě okolostojící vyslýchat. Z toho vypadlo následující: Vejvodova dcera, bezpochyby mrzutá, že si jí Antonín tuze nevšímal, odešla domů brzy po desáté hodině, a rychtář s kmotrem Bláhou vypravili se po jedenácté, právě nežli se bouřka strhla. Vejvoda musel ale s Kudrnou až do dvanácti pít, neboť tu hodinu budil hospodář pacholka, aby protějšího souseda domů dovedl, poněvadž bylo právě nejhorší povětří. Ale Vejvoda odbyl pacholka s hrubou tvrdohlavostí, jakž ji opilí mívají, že prý není děcko a že sám domů trefí. Pacholek se nedal dlouho odbývat a když sedláka kousek cesty vyvedl, obrátil se a šel si zase lehnout. Od té chvíle nevěděl o nešťastníkovi nikdo co povědít; ve statku ho pohřešili teprv ráno a tu se tomu tuze nedivili, poněvadž to nebylo nic nového, že sedlák celou noc domů nepřišel. Ale oráč z Kudrnova statku, kterýž si vyšel hezky časně na pouť do vedlejší vesnice, nalezl ho v Jizeře. I soudilo se tedy vůbec, že byl v noci při svém opilství silně do zábradlí vrazil, nebo se na ně celou tíží podepřel, to že pod ním prasklo, a tak že padl nešťastník do vody, kdežto bez pomoci zahynul… Já se obrátil od vyslýchání, chtěje tuto smutnou zprávu příteli donesti. Tu mě ťukl někdo na rameno. Byl to starý voják, jenžto se teď zase ke mně přidružil. „''Pardon, musié!''“ začal pošeptmo. „Co tomu říkáte? dnes je tomu právě tři léta, co mého ubohého strejce z vody vytáhli, a tu samou hodinu leží také Vejvoda mrtev na břehu. Není to, pane, divná věc? Tu samou noc, pane, kde byl… hm, je pravda, vy o tom nevíte… ono bude nejlíp teď o té věcí docela pomlčet.“ „To máte pravdu,“ řekl jsem na to. {{Cizojazyčně|la|„De mortuis nil nisi bene,}} praví poctivý latinář.“ „Co je to?“ „O mrtvých nemluv nic nežli věci dobré.“ „Ano, ano, to se dá slyšet; však jich beztoho nemine, co jim věčný soudce ustanoví. A to mi věřte, milý pane, já jsem hromada starých hnátů a ledaco jsem zkusil; ale jaktěživ jsem nebyl o božské spravedlnosti tak přesvědčen, jako tu chvíli, když jsem viděl Vejvodu mrtvého před sebou. Nemohu za to, pane!“ {{Konec formy}} bsz7e6vtgh2k55wet2eeupqhle7rg9b 0 20564 338919 221592 2026-09-22T20:26:08Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338919 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Chudé děvče a bohatý synek | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = 7. | PŘEDCHOZÍ = 6. }} {{Textinfo | TITULEK = 7. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;286–290. }} {{Forma|proza}} Zlá novina byla již také na faře. Tam ji přinesl sám Kudrna, kterýž byl malou chvíli přede mnou přišel a pana faráře hledal. Ten byl ale ještě v kostele, kdežto ranní mši sloužil. I matka přítelova byla v kostele, a děvečka uvedla tedy Kudrnu do velké sednice, kdež jsem jej nalezl; ale zhrozil jsem se ho skoro tak, jako před chvíli umrlého Vejvody. Patině bylo na něm velikou změnu viděti. Jeho jindy plné, červené tváře byly přepadlé a bledé, pysky zmodralé a oči hleděly před sebe, jako by byly ze skla; brzo se točily, jako by se chtěly něčemu nemilému vyhnouti. V celém pohledu jevila se veliká nejistota a v oděvu jeho jakýsi nepořádek. „Ah, dobře že jdete, velebný pane!“ řekl a povstal, když jsem vešel do sednice. „Jáť už myslil, že tam…“ ale poznav, že je na omylu, doložil: „Ah, jste vy to, pane? hm! dnes je venku hezky.“ „Rozkošně,“ řekl jsem. „Při tom nočním povětří byl by se toho člověk ani nenadál.“ Sedlák se zamlčel; po chvilce si ale z hluboka oddechnul a řekl: „Ano, bylo to ukrutné povětří, a není divu, že se ten…“ Najednou zase umlknul, přistoupil k oknu a začal na ně bubnovat. „Já přicházím právě od Jizery,“ řekl jsem na to. „Ta se hodně rozvodnila.“ „Jizera?“ lekl se Kudrna i rychle se ke mně obrátil. „Ta zatrac… bodejž do ní!“ A ještě něco nesrozumitelného před sebe mumlaje, otočil se opět k oknu. Já byl rád, že nyní přítel do sednice vešel, a spěchal jsem do svého hostinského pokojíčku. Ale nemohl jsem tam jaksi vydržet; bylo mi úzko, i nemohl jsem nešťastnou příhodu z mysli vypravit. Seběhl jsem tedy zase dolů a vyšel zadními dvířkami na hřbitov. V jednom koutě u samé zdi klečel starý invalida s obstarožnou ženou, jež byla nepochybně Verunčina matka. Kostel byl posavad otevřený, ale pobožní navštěvovatelé byli již odešli. Kostelník však ještě nezavíral; čekal prý na pana faráře, kterýž mu dal před okamžením zkázati, že za malou chvíli ještě jednou přijde. Tichost posvátného stavení mě vábila; vešel jsem tedy do něho. Ranním sluncem ozářený lesknul se tu jednoduchý ale pěkný velký oltář, ježto zatím ostatní částky starobylého, však čistého stavení skoro ještě v polovičním šeru ležely. Naproti zákristii padla mi do očí malá poboční kaple s oltářem bolestné Panny Marie, u něhožto lampa za nebožtíka Holáska hořela. Tady byl prvé můj přítel mši svatou za nešťastného četl, a na prvním stupni jeho klečelo ještě mladé děvče, majíc ruce na prsou sepnuté a hlavu skloněnou. Byla to Verunka, ježto ještě rodičku Boží vzývala, aby požehnala úmysl, dle kterého se odhodlala, že půjde k sestře mého přítele. Ale dívka tu nebyla samotna. Několik kroků za ní stál Antonín o zpovědnici opřený. Jestli se byli umluvili, že se v kostele ještě jedenkráte sejdou, to nemohu rozhodnouti; ale on byl dozajista přišel, aby se s dívkou rozloučil a ji ubezpečil, že na ni nezapomene. Já se postavil tiše za pilíř a čekal, co se bude dít. Dívka se konečně pohnula, jako by chtěla vstávati; ale v tom okamžení přikročil k ní Antonín a kleknul si vedle ní. Ona trochu ucouvla, aniž se na něj podívala; potom ale rychle vstala, odstoupila několik kroků od oltáře, ale nezpouzela se, když šel mladík za ní a za ruku ji vzal. A nyní počalo mezi nimi šeptání, které jsem nemohl sice zaslechnouti, ale podle horlivého rozkládání rukama jsem si je přece dobře vyložil. Konečně přitáhlo děvče mladíka zase k oltáři a oba před ním poklekli, sepnuli ruce a zabrali se do vroucího modlení. Takž ani nepozorovali, že najednou můj přítel, ta pěkná mužná postava s vážně mírnou tváří, ve své klerice, s rochetkou a štolou ze zákristie vyšel a za ním — Kudrna se sklopenou hlavou. Oni vešli totiž ze hřbitova postranními dveřmi do zákristie a brali se nyní k zpovědnici, kteráž stála při zdi vedle ní. Tichého páru v protější kapli si nepovšimli. Bohatý statečník se zpovídal, i měl jistě něco těžkého na srdci, neboť jsem viděl, že se při tom třásl a úpěnlivé vzdychání ze sebe vyrážel. Mně se svíralo srdce. Konečně zavznělo vážným hlasem slovo mého přítele, jímžto kajícímu rozřešení dával, a v okamžení na to vystoupili oba ze zpovědnice. Hlasitěji pronesenými slovy a šramotem kroků vytrhli se milenci v protější kapli ze své vroucnosti. I vzchopili se rychle a tím se nyní všechny čtyry osoby zahlídly. Na tváři mého přítele zalesknul se paprslek srdečné radosti. I zastavil se, položil ruku na rameno sedlákovo a druhou okázal na mladé lidi. Kudrna mu rozuměl i nechal se volně k oltáři vésti. Nebyl to již onen hrdý statečník, ale mírný, skroušený člověk. Verunka tu stála se sklopenýma očima, s uzardělýma tvářema, plná stydlavého leknutí; ale Antonín vypadal, jako by chtěl svou milou proti celému světu brániti. Toho nebylo však potřebí. „Pojď sem, Verunko!“ řekl Kudrna tak jemným hlasem, jako snad v celém živobytí nemluvil, „pojď a podej mi ruku, prosím tě, odpusť mi, čím jsem ti ublížil, i tvé matce, i tvému nebožtíkovi otci! Uděláš to?“ „Ó,“ řekla dívka skoro šeptavě, „to jsem již dávno učinila, a za to nemohu, že váš Antonín za mnou…“ Pro slzy nemohla dále mluviti. „Můj Antonín měl dobře,“ odpověděl Kudrna, „i podrží své právo a tebe k tomu.“ S těmi slovy chopil se ruky synovy, položil do ní ruku Verunčinu a řekl: „Tu ji máš. Ona je tvoje, mějte se rádi a zůstaňte hodni, co živi budete.“ Antonín přivinul svou nevěstu levicí k prsům, pravici ale podal otci a řekl, ba zavejsknul skoro: „Bůh vám to zaplať, otče!“ A můj přítel vztáhl ruce své a položiv je milujícím na hlavu řekl: „Radujte se a děkujte Pánu Bohu!“ Kudrna se opřel na chvíli o synovo rameno, pak šel zvolna k velkému oltáři, kdež ho můj přítel očekával, aby jej k večeři Páně uvedl. Milující poklekli ještě jednou v prostřed kostela, otec před oltářem, a když přijal tělo Páně, dal se do hlasitého pláče. Potom ale vstal a veliký pokoj ležel na tvářích jeho. {{Oddělovač}} Jakého to bylo po celé vsi divení, když se rozneslo, že bude u Kudrnů svatba, a že budou pak mladí ve mlýně hospodařiti! Někteří chtěli dotvrzovati a posléz to i všickni věřili, že se utopený Vejvoda ještě té noci Kudrnovi zjevil, a to že hrdého boháče tak převrátilo; ale starý voják potřásal hlavou, když jsem se mu o tom zmínil. „Noční strašidla? — hlouposti!“ řekl při tom. „Ano, jedno strašidlo je na světě, a tomu vběhne člověk do tlamy, jakmile z pravé cesty kročí, anebo vlastně tomu otevře bránu do srdce svého, jakmile se něčeho zlého dopustí. ''Svědomí'' je tuším to jediné a to nejhroznější strašidlo. Tak myslím alespoň já podle svého sprostého rozumu.“ {{Konec formy}} a7k0wt3ehtgptavqup1y0hvz0qlgv3q 0 20567 338863 243833 2026-09-22T20:09:24Z JAn Dudík 532 49297140-9e5d-11e8-830e-005056825209 338863 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Nesvorní bratři | PODTITULEK = Příběh vesnický | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;338–348. | nakladatel = Alois Hynek | ONLINE = {{Kramerius|nkp|49297140-9e5d-11e8-830e-005056825209}} }} {{Forma|proza}} Na konci vesnice stojí nepatrná chalupa; ta má z předu tři malá, sem tam papírem zalepená okna, na zad kůlničku a chlév; na vikýři visí okenice jenom na jedné stěžeji, a zdá se, že každou chvíli spadne. Vedle chalupy leží skrovná zahrádka, a ta je plotem ze suchého trní ještě na dví přepažená. V této chalupě zůstávali dva bratří čtrnácte let v ustavičném nepřátelství. Jakož na zahrádce bylo i v chalupě všecko na dvé rozděleno, od komory na krově až do malého sklípku; dvéře do něho byly sice otevřeny, ale dole měl každý pro sebe zvláštní z latí udělanou přihrádku. Jinak visely na všech dveřích silné zámky, jakoby tam mohli každou chvíli zlodějové vpadnouti; chlév náležel jednomu, kůlnička druhému bratrovi. V celém stavení nebývalo ani slova slyšeti, leda když jeden nebo druhý pro sebe hlasitě zaklel. Jakub i Matěj, tak se totiž bratří jmenovali, byli už hezky při letech a oba bez ženy. Matějovi byla žena už dávno zemřela, a on byl nyní živ tak o samotě; Jakub nebyl nikdy ženatý. Jednoduchá, modře obarvená truhla na kulatých nohách dala příčinu k tomuto nepřátelství mezi bratry. Po matčině smrti mělo se totiž všecko mezi ně stejně rozděliti; ve vsi provdaná sestra byla již dávno vybyta a měla řádné věno své. Matěj dotvrzoval, že tu truhlu za své peníze pořídil, které si byl jakožto cestář tlučením kamení po silnicích vydělal, že ji pak nebožce matce jenom půjčil a že tedy podle všeho práva jemu patří. Jakub ale dotvrzoval, že matka Matěje pořád živila a že on sám ani vlastního krejcaru neměl, za který by byl něco pořídil. Nejdříve se povadili oba prudce mezi sebou, potom zadali rozepři k rychtáři a konečně i k ouřadu, kdežto se pak ustanovilo: poněvadž se bratří mezi sebou porovnati nemohou, že se všechna pozůstalosť i s truhlou prodá a z výnosu že se pak oba stejně podělí. I chalupa přišla do licitace; poněvadž se ale žádný kupec nehlásil, musili ji bratří podržeti. Na to byli přinuceni své vlastní věci, své postele a peřiny a vše ostatní veřejně zas kupovati. To způsobilo Matějovi mnohou těžkosť, neboť měl o kus citelného srdce více, nežli obyčejně u takových lidí bývá. I jsoutě v každém domě věci, které by se cizímu člověku za žádnou cenu nepřepustily; onyť stojí za mnohem víc, nežli zač se vlastně prodávati mohou, protože v tom člověku, kterému náležejí, jisté myšlénky a upomínky vzbuzují, které se jiného člověka ani dost málo nedotknou. Takovéto věci mají tiše od rodičů na děti přecházeti, a tím se uchová jejich stálá vnitřní cena beze vší ujmy, beze všeho zkrácení. Když má člověk ale takovéto věci teprva zase z cizích rukou dobývati a pomocí peněz s cizími osobami se o ně jako rváti: tedy se veliká část jejich počáteční neporušenosti a jakéhosi posvěcení už ztratí; člověk si jich dobude jako každé jiné věci, která se dá zaplatit, ale nedostane je tiše a radostně, říkajíc jako nějakou svatost. A takovéto myšlénky probíhaly mozek Matějův, že musel často až hlavou potřásati, kdykoli mu při veřejném prodeji nějaký kus starého známého nábytku připadl, a když se měl i matčin tlustý, v černé kůži zavázaný kancionál se stříbrnou záponkou a stříbrně okovanými rohy vyvolávati, a zkušený kramář to stříbro obtěžkával, aby mohl cenu udati: vstoupila Matějovi všechna krev do hlavy. I koupil tu starou knihu za veliké peníze. Konečně přišla řada také na truhlu. Tu si Jakub hlasitě odkašlal a pohledl na bratra, jakoby chtěl říci: Jen pojď a licituj! — a přirazil hned hezkou sumu na to, zač byla vyceněna. Matěj přidal honem o zlatý víc, ale nemohl při tom oči pozvednouti a ohmatával ze samé nesnáze knoflíky na své kazajce. Jakub ale přirážel pořád víc a víc a směle se při tom ohlížel; cizí člověk se do toho nemíchal, a z bratrů nechtěl ani jeden ani druhý jako pro posměch od truhly upustit. Každý si myslil sám u sebe: Vždyť nedám beztoho více nežli polovičku! — a tak podávali pořád víc a více, až pak konečně truhla přece Matějovi připadla; ale musil za ni dáti pětkrát tolik, nežli zač vlastně stála, totiž osm a dvacet zlatých. Nyní teprva pozvedl hlavu a tvář jeho byla celá změněna; oči měl vypoulené, ústa otevřená, krk přikrčený, a na všem tom jevil se hněv, úsměch a nenávist. „Až pojdeš, dám ti tu truhlu, aby tě v ní zahrabali!“ řekl, vztekem se třesa, k Jakubovi, a to bylo poslední slovo jeho. Od té chvíle s ním nemluvil, a to trvalo čtrnácte let. Tento příběh o truhle rozhlásil se ovšem po celé dědině, a lidé tropili si z toho všelijaké žerty a čtveráctví; když potkal někdo Matěje, poštíval ho, že s ním Jakub hanebně nakládal, a tak se v něm zlý hněv na bratra pořád víc a více zažíral. Avšak i jinak byli tito bratří rozdílné povahy a každý si hleděl jiného živobytí. Matěj si držel krávu i zapřahal ji s krávou souseda Václava také do pluhu a potřeboval jí ke vší polní práci; všechen ostatní čas trávil na silnici a tloukl kamení na hromádky. Při tom byl krátkozraký a měl nejistou, napadavou chůzi. Když křesal, aby si dýmku zapálil, strkal obyčejně hubku až pod samý nos, aby se přesvědčil, že hoří. Proto mu říkali ve vsi „slepý Matějíček“; Matějíček proto, že byl malé, zavalité postavy. Jakub ale byl všemu tomu naopak. Byl vytáhlý a hubený, měl pevnou, rovnou chůzi a šatil se jako řádný sedlák, ačkoli žádný sedlák nebyl; ale při jeho živnosti byl mu selský šat na prospěch. Jakub vedl totiž obchod se starými koňmi, a lidé myslí, že dostanou něco lepšího, když koupí koně od člověka, který jako sedlák vypadá. On byl vlastně pokažený kovář; svoje pole dílem prodal, dílem pronajal, oddal se docela koňařství a vedl při tom panský život. Byltě v celém vůkolí znamenitá osoba a znal na mnoho mil kolem všechny maštale; při tom věděl vždycky nejprvnější, kdo chtěl něco prodati a kdo co koupiti. K tomu cíli zpytoval myšlénky lidu po hospodách a měl skoro v každém místě nějakého člověka, povalovače nebo hýřila, s nimižto tajné rady míval a kteří, když bylo potřebí, i schválního posla, obyčejně samy sebe, k němu poslali, nic jiného za to nežádajíce nežli dobré zpropitné. Pak měl ale Jakub také tajné náhončí, kteří jiné lidi k tomu popouzeli, že brzy ten kus dobytka ze své maštale prodali, brzy ten kus do ní zase koupili, a proto stála v jeho kůlně, z které si konírnu udělal, skoro vždy nějaká stará klisna, kterouž on pokaždé ale tak vystrojil a nalíčil, že ji pak mohl na trh vyvésti anebo pod rukou někam do potahu strčiti. Obarvil totiž koni chlupy nad očima, opiloval mu zuby, a třebas by bylo ubohé zvíře už nic jiného hrýzti nemohlo než otruby a při jiné píci by bylo musilo zahynouti: to mu nedělalo žádných starostí, neboť věděl, že svou klisnu o prvním trhu prodá. Při tom vyváděl všelijaké kousky, kterými si kupce nadháněl; objednal si ku příkladu pomocníka, který musel dělat, jakoby chtěl svého koně za jeho koně vyměnit; při tom oba nesmírně hulákali, až konečně Jakub zkřikl: „Já nemohu tvého valacha potřebovat, protože nemám místa a obroku, a kdybych měl dát svou kobylu za desítku; já ji musím odbyt!“ Anebo to udělal ještě chytřeji; podstrčil totiž některému sprosťáčkovi pár grošů, odevzdal mu klisnu a řekl, aby ji prováděl; pak se zastavil, začal ji prohlížet a řekl: „Kdyby přišlo to zvíře k hodnému sedláku, dalo by se z něho řádné hovado vykrmit; hnáty má pěkné a zdravé — tomu neschází nic nežli maso, a pak bude stát za stotku.“ Potom sehnal i nějakého kupce, vymínil si ještě ocasného a když prodal svého vlastního koně, měl při tom ještě po straně výdělek. Ale úřední úpisy, v kterýchžto měl za chyby prodávaných koní státi, ty Jakub nenáviděl; to spíše pokaždé ještě několik zlatých slevil, nežli aby se byl na něco upisoval a za něco ručil; proto ale míval přece mnohý soud, který mu sežral koně i s výdělkem; nic však méně vězí v takovéto živnosti, v tom neustálém toulání bez práce a namáhání tolik svůdného, že se nedal Jakub nějakou ztrátou odstrašit; i počítal jedno k druhému a shledal, že nemůže od koňařství upustit. On říkal: „Já nemohu z trhu, dokud si neplácnu!“ Tím myslil, že musí tu neb onu koupi uzavřít, při čemž potom obyčejně rukama plácají, až se to kolem rozléhá. A když jel Jakub takhle na trh nebo z trhu domů, a Matějíček ještě na silnici kamení tloukl: podíval se na bratra polo útrpně a polo úsměšně a myslil sám při sobě: „Ó ty ubohý mizero! Tady tlučeš kamení od rána do večera a jsi rád, když dostaneš dvacet krejcarů; já ale vydělám zatím dvacet zlatých, jen když to trochu jde.“ A Matěj, který to i se svým krátkým zrakem přece pozoroval, tloukl potom do kamení, že z něho kousky daleko široko lítaly. Ale jen počkejme, kdo to z nich dále přivede, zdali Matěj nebo Jakub! Jakub byl ostatně v celé vsi oblíbený člověk, když se o nějaké vyražení jednalo, neboť mohl celý den a celou noc vypravovati; tolik veselých kousků věděl nazpaměť, a mimo to znal svět i Pána Boha. Ovšem, na Pána Boha tuze často nevzpomínal, ačkoli svým časem také do kostela chodil; ale chodil tam jen, jakož mnozí jiní lidé chodívají, aniž při tom co myslil a dle toho své živobytí řídil. Ale také Matěj měl necnosti, a k těm patřila především jeho zlá nenávist k bratrovi a potom způsob, jakým ji dával na jevo. Když se ho totiž někdo ptal: „Jak se vede vašemu Kubovi?“ — odpověděl pokaždé: „Tomu se povede brzo takhle!“ při tom udělal oběma rukama pod bradou, jakoby zadrhoval uzel, potom jima trhnul od sebe a vypláznul jazyk. Jak patrno, chtěl tím říci: „Toho ještě oběsí!“ Snadno mysliti, že dráždiví lidé s touto otázkou neskrbili, a vždy povstalo veselé chechtání, když dal na ni Matějíček svou obyčejnou odpověď. Také jiným způsobem podpalovali lidé tuto nesvornost mezi bratřími, a to ne vždy z pouhé zlomyslnosti, ale proto, že jim to dělalo kratochvíli. Jakub potrhnul ale jenom vždy opovržlivě ramenoma, když někdo o tom „ubohém mizerovi“ promluvil. Nikdy nezůstali oba v jedné sednici, a když se sešli v hospodě nebo u sestry, vždycky z nich jeden hned odešel. Nikdo také více na to nepomyslil, aby je byl smířil, a když byli dva lidé, jak říkáme na štíru, tedy se říkalo: „Ti jsou živi jako Matěj a Kuba.“ Doma nemluvili spolu ani slova, a když se měli potkati, ani jeden na druhého nekouknul. A přece, když pozoroval jeden, že druhému něco schází a že leží v posteli, šel honem přes celou ves k sestře a řekl: „Ty, jdi se k nám podívat; mně se zdá, že mu není dobře;“ a potom pracoval jeden jako druhý potichu a bez hluku, jen aby měl churavec pokoje. Mimo dům a mezi lidmi byli však živi u zjevném nepřátelství, a nikdo by si byl nepomyslil, že by v nich ještě jiskra nějaké lásky doutnala. A to trvalo již na čtrnáctý rok. Jakubovi byly zatím peníze za dvě prodaná pole samým koňařením a hejtmánkováním skrze prsty proklouzly, aniž věděl, kam se byly poděly; Matěj si přikoupil ale zatím ještě kus nového pole a také je už skoro zaplatil. Jakub pomáhal nyní větším dílem jen jiným lidem při prodeji, dělal dohazovače a myslil již zase, že třetí pole prodá, aby si znova pomohl a obchod zase na vlastní ruku začal. {{Oddělovač|* * *}} „I přišel do Egypta nový král.“ Tento verš z druhé knihy Mojžíšovy mohla si ves dobrým způsobem na sebe vyložiti. Zemřel tam totiž starý pan farář, kterýž byl sice dobrý muž, ale pro své vysoké stáří rád pokoj měl a nechal běžeti, jak co běželo. Nový duchovní, který na to do vsi přišel, byl ale mladý, horlivý, a chtěl míti všecko v pořádku. Jednou času nedělního po odpoledních službách božích seděli sousedé na návsi po kládách, z kterých se měla obecní kůlna na stříkačku stavěti. Také Jakub byl mezi nimi. V tom šel Tonda, pětiletý kluk Sýkorovic okolo. Jeden vejrostek ho zavolal, sáhnul do kapsy a řekl: „Podívej se, Tondo! tuhle dostaneš hrst ořechů, ale musíš nám okázat, jak dělá slepý Matějíček. No, honem — jak dělá?“ ale kluk zatřásl hlavou a chtěl jíti svou cestou; neboť byl chytrý a bál se Jakuba, který byl přítomen; ostatní ale chlapce zadrželi a potom ho téměř přinutili, že musil okázati, jak dělá Matěj uzel a jak natahuje provaz a jak vyplazuje jazyk; z toho povstal smích, že ho bylo do půl vsi slyšeti. Ale když chtěl na to chlapec ořechy, okázalo se, že ten, kdo mu je sliboval, žádných neměl, a když chtěl ošizený podvodníka hněvivě kopnouti, povstalo nové chechtání. Mezi tím přicházel ale nový pan farář s vršku, na němž fara stála, a zastaviv se na blízku viděl, co se tu bylo zběhlo. A když měl nyní chlapec za své úsilné požadování ještě výprask utržiti: on rychle přikročil a chlapce odtrhnul. Sedláci honem vstávali a sundavali čepice. Duchovní pán vzal pak s sebou kostelníka, který byl také přítomen, šel s ním skrze ves a dal si všecko vypravovati. Tu se dověděl o nepřátelství mezi bratřími a vše ostatní, co jsme posud slyšeli. V sobotu na to přišel k Matějovi, právě když u prostřed vesnice kamení tloukl, kostelník s vyřízenou, aby prý na druhý den po božích službách pana faráře navštívil. Matěj koukal celý vyjevený, dýmka mu zhasla, a hodnou chvíli netklo se jeho kladivo kamene, který mu ležel mezi rukama. On si nemohl ani pomysliti, co by měl na faře dělati, a byl by se tam raději hned rozběhnul. Jakuba zastihlo to samé pozvání, právě když starému valachu „sváteční boty mazal“, jak totiž říkal, když koním kopyta čistil; na to začal rozpustilou písničku hvízdati, přece ale u prostřed umlknul, neboť už tušil, co se bude zejtra dít. Byl ale rád, že si mohl ještě hodně solenou řeč na kázání vymysliti, které na něj čekalo, a několik notných drobtů této své řeči prohodil ihned šeptem před sebe. V neděli ráno měl pan farář výklad o slovech 129.&nbsp;žalmu: „Hle, jak milé to a líbezné, když bratří pospolu sedají.“ Okazovaltě při tom, že je veškeré štěstí a všechna radost na zemi jen poloviční a daremná, když jí nemůžeme s těmi požívati anebo se o ni s těmi rozděliti, kteří s námi pod mateřským srdcem spočívali; při tom okázal, že nemohou ani rodiče na zemi šťastni a na onom světě blaženi býti, když mezi dětmi hněv, závist a zlomyslnost panuje; potom poukázal na příklad o Kainovi a Abelovi, a dotvrdil, že byla vražda na bratrovi spáchaná první jedovaté ovoce hříšného pádu v ráji. Vše to i mnohem více hlásal duchovní pastýř svým zvučným, hřímavým hlasem, o němžto osadníci pravili, že se po něm stěny pukají; ale ovšem, někdy je snadněji stěny roztrhnouti, nežli zatvrzelá, uzavřená lidská prsa otevříti. Sestra Baruška prolévala hořké slzy nad zatvrzelostí bratrů, a ačkoli horlivý kazatel desetkráte opakoval, že svými slovy ani toho ani onoho nemyslí, nýbrž to jen proto uvádí, aby všeliký člověk ruku na srdce položil a se zeptal, zda-li v něm pravá láska k příbuzným a přátelům přebývá: tedy si přece každý v kostele myslil: „To padá na Kubu a Matěje; ti dostávají trumf.“ Ti dva stáli ale nedaleko od sebe; Jakub kroutil a mačkal čepici, kterou držel oběma rukama před sebou, a nepozvedl celý čas ani oka; Matěj ale poslouchal s otevřenou hubou, a když na sebe oba jedenkráte kouknuli, vypadla Jakubovi čepice z ruky a on se honem pro ni sehnul. Nábožná píseň po kázání naplnila svou líbezností všechna srdce jakýmsi upokojením; ale nežli poslední slova dozněla, vyloudil se Jakub z kostela a stál přede dveřmi u fary. Ty byly však zavřeny; on vešel tedy vedle do zahrady. Zde se zastavil před ouly a díval se dlouhou chvíli na živé pohybování pracovitých včeliček. <poem> „Ty nevědí, že neděle,“ </poem> <p style="text-indent: 0">brumlal mezi zuby počátek známé písničky a myslil si při tom: „Já nesvětím při své živnosti také žádnou neděli, neboť nemám také žádný den, kde bych řádně pracoval;“ a pak si myslil zase: „Kolik set bratrů a sester zůstává asi v takovémto oulu pokojně pohromadě, a všickni pracujou jako staří!“ — avšak nezůstal tuze dlouho při těch myšlénkách, nýbrž umínil si, že se nenechá od faráře osedlati, a když hodil očima po blízkém hřbitově, zpomněl si na poslední slova Matějova a zatnul obě pěsti. Pak šel na faru.</p> Tam nalezl duchovního pána a bratra Matěje už v horlivé rozprávce. Pan farář vstal; zdáloť se, že příchozího již ani neočekával. I podal Jakubovi židli; ten ale okázal na bratra a řekl: „Velebný pane, všechnu čest pro vašnost, ale já se neposadím, kde tenhle sedí. Vy ráčíte být u nás nedávno, velebný pane, a nevíte, jaký je to lhář. To je vám potutelný svatoušek a má za ušima, až hanba povídat. Všechny děti dělají po něm: Jak se vede Kubovi?“ mluvil dále, zuby skřípaje, a ukázal při tom obyčejné Matějovy posuňky, pak doložil, vztekem se třesa: „Velebný pane! ten je příčina mého celého neštěstí; on mi vypudil z domu pokoj, a já se zapsal na to čertu a tomu pekelnému koňařství. Ty jsi mi to prorokoval, ty!“ osopil se potom na Matěje; „já se také ještě na řemeně oběsím, ale dříve musíš ty dostat ohlávku.“ Nyní začali oba řádit; duchovní je nechal bouřiti a používal své důstojnosti jen potud, že se nemohli poprat. Onť doufal, když dávno zadržovaný vztek jedenkráte vyběhne, že v nich potom brzo láska místa nalezne; ale poněkud se ještě mýlil. Konečně tu seděli oba bratří, již ani slova nemluvíce, jenom si těžce oddychovali; ale žádný se nepohnul. Tu k nim počal zase pan farář líbeznými slovy mluviti a zotvíral všechny tajné záhyby srdcí jejich; ale ještě to nic nepomáhalo; oba hleděli k zemi. Na to vypisoval duchovní, jak se jejich rodiče na onom světě nad nima trápí, a Matěj si hluboce povzdychnul, ale oči ještě nepozvedl. Tu sebral farář všechnu sílu svou, a hlas jeho zavzněl jako volání trestajícího proroka, i vyobrazil jim, jak po smrti před soudnou stolici Páně přijdou a jak Bůh zvolá: „Běda vám! vy jste byli zatvrzelého srdce, živi v nenávisti a nechtěli jste jeden druhému bratrskou ruku podati: jdětež tedy nyní k sobě připoutáni a mořte se u věčném trápení!“ A po těch slovech nastalo zase ticho v pokoji; všickni mlčeli. Matěj si utíral pot na čele a slzu po tváři; potom vstal a řekl nesměle, ale upřímně: „Jakube!“ A bratr, který se po čtrnácte let tímto hlasem jmenovati neslyšel, trhnul sebou a pozdvihl oči, a Matěj přikročil k němu blíže a řekl: „Odpusť mi, Jakube!“ A v okamžení na to drželi se oba pevně za ruce, a ruka farářova spočívala na nich, jakoby je chtěla žehnati. Celá ves koukala i radovala se, když Matěj a Jakub od fary s vršku přicházeli a za ruce se vedli. I nepustil jeden druhého až doma; neboť jim bylo, jakoby si musili nahradit, co tak dlouhá leta promeškali. Doma ale strhli hned všechny visuté zámky, potom šli do zahrádky a vyvrátili trnové pažení, ačkoli při tom i mnohou zeleninu pošlapali; ale toto znamení bratrského nesváru musilo zmizeti. Potom šli k sestře i obědvali u ní u jednoho stolu, vedle sebe sedíce. Odpoledne ale seděli oba dva zas vedle sebe v kostele a mezi sebou drželi matčin kancionál, každý za jednu desku. Jich celé živobytí bylo od té chvíle navždy zase pokojné a svorné. {{Konec formy}} [[Kategorie:Povídky]] j106de7ppa22dx98rjhuuv9xmj09jil 0 20568 338864 243816 2026-09-22T20:09:51Z JAn Dudík 532 4a048f00-9e5d-11e8-830e-005056825209 338864 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Kteří jsou? | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;349–356. | nakladatel = Alois Hynek | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4a048f00-9e5d-11e8-830e-005056825209}} | JINÉ = 1835 }} {{Forma|proza}} I byl pěkný, letní večer. Slunéčko, jako uzarděná panna na den svatební, ukládalo se na lůžko a na smíření s truchlící po něm krajinou rozsýpalo nejkrásnějších růží po lukách i háji. V líbezném vzdechu večerního větérku radovalo se tisícero mušek, pod hustou bezinou zpíval slavík o své lásce, a ze vzdálené vesničky vznášelo se utichlou krajinou pobožné klekání. Byl pěkný, letní večer. U rozlehlé obory, před hezkou myslivnou, pod kvetoucí lípou seděl Jeník a v rukou držel knihu. Přicházel Jeník k letům, kdežto se rozvinovati počíná v člověku nejkrásnější nebes dar — onen dar, jímž jediný Bůh člověka podle obrazu svého k časnému i věčnému blahoslavenství stvořil, a jejž v člověku potlačovati hanebné jest vražednictví na člověčenstvu a hříšné zpouzení se proti vůli boží. Přicházel Jeník k rozumu a prospíval před očima starostlivého otce i milující matky. A byl pacholík pod šírým nebem v knize četl, kniha však byla nad stáří a schopnosti jeho, a protož ani všemu nerozuměl. Naveden pak moudrým otcem, každou věc i příčinu a prospěch její ohledávati, pozastavil se a tak, jak síla postačovala, na mysli věc přemítati začal. Brzo však z přemítání toho v pouhé pohlížení na krásnou krajinu se zabral. Tu se z obory otec navracel. I byl tě polesný muž rozumu zdravého, ducha vzdělaného a srdce šlechetného. Po světě se byl ohlídnul, i byl poznal jeho noc a den, jeho žalost i radost, ale srdce jeho nezkamenilo v mnohotvárném lopotování vezdejšího života, alebrž svět milovalo jako domov jednoho otce a jedné lásky. Stav a zaměstnání jeho v chrámě vznešené přírody nedaly mu zpyšněti uměním lidským, jelikož před očima jeho denně se díla rozprostírala, před nimiž obrovské počínání lidské zmizí jako hrouda mravenčí. Tichý a blažený vedl život ve své myslivně, uprostřed milované rodiny. A tato rodina byla mu oddána celým srdcem; v něm zakládala život svůj i blaho své. Když ráno do lesů odcházel, loučila se s ním manželka, jakoby se na dalekou cestu ubíral, a když se k večeru navracel, skákali hošíci okolo něho radostí, jakoby dlouhý, dlouhý čas nebyli poslouchali moudrých tatínkových rozprávek. Dnes o něco časněji z obory přicházel. Přinášel mladinkou veverku pro radost hošíkům; ale hošíkové mu nepřicházeli dnes v ústrety. Mladší zalíval ještě své záhonky zelenin pod okny kolem a kolem obrostlé myslivny, starší pak seděl s knihou pod kvetoucí lípou, a byl se tak v pohledu krásného večera zahloubal, že otce, již několik okamžení za ním stojícího, ani nespozoroval. Usmál se otec nad filosůfkem a na rameno mu poklepal. „I tatínku, tatínku!“ zvolal hošík uleknutý ze svého sedátka vyskočiv, a vinul se k otci a ruku mu líbal. Ze zahrádky pak už i mladší přibíhal, neboť mu byla štíhlá Diana říkajíc kropící konévku z ruky vyrazila, dlouhými skoky přinášejíc zprávu, že se šťastně domů navrací. A hošík, odstaviv konévku, s věrným psem o závod běžel naproti otci. „Byli poslušni?“ tázal se polesný s přívětivou tváří přicházející manželky; a když tato, políbivši drahého manžela, dobré dala o hoších svědectví, doručil jí outlé a mrštné zvířátko, aby je uvázala na tenký řetízek. Sedmiletý Vojtíšek radostí nad veverkou zatleskal rukama a zavěsiv si otcovu brašnu přes ramena, že se mu až pod lýtkama houpala, běžel za matinkou, jež odcházela přípravy dělat k večeři. „Nu, a což pak tys tady zpytoval, mudrci?“ ptal se dále přívětivý otec Jeníka, když se byl z kabátu vysvlékl, brokovnici odstavil a k odpočinutí pod lípu se posadil, kdež lupením zahrávali chladící větříkové, skvostnou roznášejíce vůni. „Jakou to máš knihu?“ „Ležela na matinčině stole,“ odpověděl Jeník poněkud váhavě, neboť věděl, že otec nerad vidívá čítati knihy, kteréž nebyl sám dal do ruky. „Když jsem byl s počty hotov, které jsi mně uložil, nahlédnul jsem do ní, a zdálo se mi, že tam hezkých věcí naleznu. Matinka mi také čísti dovolila.“ Usmál se otec a toliko prstem pohrozil; neboť znal poslušného Jeníka, i dosti jej soudil pokáraného, an pacholík s bázní a studem cítil, že neprávě byl učinil. Jsoutě stud a bázeň důtklivější metly na věk dětinský, nežli hrubá slova a břízové pruty. — Vzal knihu chlapci z ruky. Byl to svazeček jednoho v Čechách vycházejícího časopisu. Jeník v něm mnoho o vlastenectví a o vlastencích zaznamenáno shledal, smysl toho však pojmouti nemohl. Tolik jedině z veršů i prostomluvy poznal, že se o věc velmi důležitou jedná, a protož se i svým zrůstajícím rozoumkem nad ní tak hluboce — v krajinu zahleděl. I posteskl si otci, neboť nevěděl, co jest, před otcem míti tajemství. „Již se mi, tatínku, nehněvej,“ pravil, „že jsem k té knize zabloudil. Zlá věc to vlastenectví zajisté není, sice by se o tom tak pěknými slovy ani psáti nedalo, a ty bys ani knihu byl nekoupil, a maminka by mi ji čísti nedovolila. Nu, a je-li dobrá: jednou mi o tom zajisté sám něco budeš chtíti povědít; i prosím, učiň tak hned, a pověz mi, co jest vlastenectví, a kteří jsou ti vlastenci?“ A polesný se opět usmál, ale tentokráte hochu nepohrozil, alebrž k srdci ho přivinul. „Arci že je vlastenectví věc dobrá,“ řekl, „ano, nejlepší a nejspasitelnější na světě. Onoť jest prvopočátek blaženosti jednotlivců i celých národů; a pro ně byl tě Bůh obdařil nesmrtelnou i všelikými schopnostmi nadanou duší.“ „Aj,“ podivil se Jeník; „a proč pak jsi mi to již dříve neřekl? O jiných prostředcích, jak bychom se blaženými stali, často jsi mi povídal.“ „Jediné jméno jsem ti zamlčel, o věci jsem s tebou často rozprávěl,“ odpověděl otec. „O jméno tu také neběží, jen aby v tobě duch vlastenecký přebýval, neboť i ty musíš býti vlastencem.“ Jeník sebou trhnul. „Já — já vlastencem?“ vypravil ze sebe a ve tváři se zarděl; „takovým, jakž tu o nich v knize zaznamenáno?“ „Pravdivý vlastenec nečinívá o sobě hluku,“ poučil jej otec, „a protož tě nemohu ubezpečiti, jestli kdy svět o tobě zví, aneb zachce-li se mu, v knihách o tobě něco zaznamenati. Ale ty sám budeš nositi písmo v srdci svém rukou boží napsané, a to tě bude těšiti více, nežli písma celého světa, ač bude jen kratičké a slouti bude: Konal jsi povinnost!“ „Ach, tedy mne jen už tomu vlastenectví nauč!“ prosil pacholík, „anebo pověz, kde se mu naučím. Kde a kteří jsou ti vlastenci?“ A otec moudrý uznav býti prospěšné, srozumitelným způsobem promluviti se synáčkem o věci, kterážto se vštěpovati má věku nejútlejšímu, a zahaliv naučení svá v roucho příjemné, vypravoval mu, kterak by ty poznal, ježto jsou vlastenci. == I. == Putoval krajinou člověk z cizí končiny. Pálilo denní slunce, a s hrdlem vyprahlým zastavil se poutník před prahem nejbližšího domu. I chtěl občerstviti oudy zemdlené a vešel přes práh do domu, i prosil hospodáře o pokrm a nápoj. Hospodář ale zamračil se ve tváři a vece: „Nemám pokrmu ani nápoje!“ Domníval se spravedlivě činiti, když neobčerství člověka z cizí končiny: neboť byli jsou otcové jeho otcům hospodářovým učinili bezpráví. A poutník prahnoucí hněvem zapálil se v bolestech svých a žalostně zvolal: „Proklatá střecha, kdežto nenapájejí žíznivých a nenasycují hladových, i proklatá země, kteráž je nosí na hřbetě svém!“ A hospodář svolal čeleď svou; čeleď pak rozsápaná chopila se poutníka, i mnohými ranami ho ubyvši, vyhodila ubitého před dům, kdež co mrtvý ležeti zůstal u cesty. Tou cestou bral se i vlastenec, člověk spravedlivý. A vida poutníka z cizí končiny ležícího podle cesty ve smrtelných mdlobách, zvolal na hospodáře, aby přispěl k pomoci. Hospodář ale zamračil se ve tváři a vece: „Proklínal střechu mou, i zemi, po které kráčí.“ A zavřel dvéře domu svého. Vlastenec ale vzdychna bolestně, naložil poutníka na vůz, ač byl proklínal střechu a zemi, i dovezl jej pod střechu svou, i vedl péči, až se poutník opět zdráv postavil na nohy. A když přišla doba loučení, zplakali jsou oba, vlastenec i poutník z cizí končiny, slíbili sobě, nezpomínati na bezpráví, jakéž si byli učinili otcové; alebrž milovati se vespolek láskou, z nížto vychází blaženost. == II. == Vyšli jsou mudrcové, aby lidu pověděli o cestách k blaženému životu. Lid pak se shromáždil okolo mudrců, aby poslechnul, jakž by choditi měl, aby došel blaženého života, neboť přebývá v každém člověku po blaženosti touha. I otevřeli mudrcové ústa a mluvili k shromážděnému lidu, lid ale nerozuměl jim, neboť jsou mluvili nesrozumitelně, jelikož byli mudrcové nepraví. A lid odcházel domů. Přišli však dnové, kdež měla vydati ovoce slova mudrcův; ale slova jejich byla padla jako neplatné símě na půdu nepřipravenou a nemohla ovoce vydati. A mezi lidem zrostl místo hojnosti nedostatek a místo radosti pláč. Mudrcové pak za příkladem nerozumných, že slova zatemnělá žák pochopiti nemohl, tupým a lenivým jej nazvali a zarputile o cestách k životu blaženému nepověděli. I pronikl nářek lidu ucho člověka spravedlivého. Nebyl sice povolán za mudrce, měl ale sílu, jakéž je mudrci potřeba, a protož vešel mezi lid a jazykem srozumitelným začal povídati o cestách k blaženému životu. A lid radostně poslouchal, i učinil podle slov srozumitelných, a místo nedostatku přicházela hojnost, a místo pláče rodila se radost. Člověk spravedlivý ale prosil, činiti synům a dcerám, jakž byl sám učinil otcům a matkám, a uváděti je upřímně, kdež bydlí blaženost. == III. == Slepý a hluchý vydal se na cestu. I přišli do krajů cizích, a slepý jal se volati: „Ó země nepožehnaná, lide ošklivý a živote nuzný!“ A hluchý zavolal: „Ó slova hrubá, pověsti bezbožné a učení bludné!“ Oba pak jedním hrdlem doložili: „Jinak je to u nás!“ A mimojdoucí počali se domnívati, že jsou cizincové z krajů zaslíbených proroci, a zastyděli se nad vlastním domovem. Šel ale člověk spravedlivý za falešnými proroky, i poslouchal řeči jejich. A vyvedl je na vrch hory, odkudž viděti bylo požehnání krajin a lesů a měst i vesnic, jakž je byla ruka věčné milosti nejštědřeji vysypala; a hluchý zvolal: „Ó zemský ráji!“ Začal pak člověk vypravovati slovy pěknými, moudrými a spravedlivými, co se bylo dálo a co se děje v požehnané krajině, a slepý zvolal: „Ó, hudbo nebeská!“ Oba pak jedním hrdlem doložili: „Jinak je to u nás!“ A mimojdoucí zastyděli se opět, ale sami nad sebou, a z falešných proroků strhli si posměch. Zahořeli nyní studem i hněvem cizinci, a přivedli sbory sobě podobných, aby, poplenivše požehnané kraje, vítězně zvolati mohli: „Jinak je to u nás!“ Člověk spravedlivý ale ne slovy, alebrž rukou udeřil ve sbory jich, i rozprášil je do všech větrů. A mimojdoucí zvolali: „Vlastencem, člověkem spravedlivým přišla k nám blaženost!“ {{Oddělovač|* * *}} Tiše poslouchal ještě Jeník, an byl již chvilku otec povídati přestal. „Nu, jak se ti líbí?“ „Ó, pěkně, pěkně!“ vece synáček pomalu, jakoby z vytržení k sobě přicházel. Nebyl arci všemu porozuměl, dobře však seznal, že s ním otec již dříve o těch věcech byl rozmlouval, an ho byl učil milovati bližního, pečovati o jeho, jakož o svou blaženost, a hájiti pravdu i všeliký jiný blaženosti pramen. „Uložím ti tedy na zejtřek,“ řekl opět otec s úsměvem, „abys slova moje hezky pozorně na papír uvedl. Já ti pak práci opravím, důkladně teprv vyložím, a kdykoli se příležitost udá, na mysl ti uvedu, jak jedná vlastenec, to jest: Člověk spravedlivý, ovšemť jestli jinak i chuti máš, býti spravedlivým člověkem.“ „Ó hned, hned, milý tatínku!“ zvolal Jeník a k otci se přivinul. „Vždyť pak jsem ještě o ničem neslyšel, co by tak šlechetné, a spolu i tak lehké bylo, jako býti člověkem spravedlivým.“ „Šťastný pacholík, jemužto se o těžkostech ještě ani nezdá, s jakými se potýkati jest lidským křehkostem!“ Takto po tichu vzdychl polesný a políbil synáčka. Zde onde rozsvěcovaly se už hvězdy, a Vojtíšek přiběhl s novinou, že je večeře hotova. Všickni se tedy do myslivny vraceli. Jeník nad obyčej vážně si vyšlapoval a pochytiv matku, kteráž na příchozí již mezi dveřmi čekala, vypnul se k ní vzhůru a zašeptal velmi důležitě: „Já budu spravedlivým člověkem!“ Ráno pak, sotva že se mu svítáníčko oknem prodralo, seděl hošík u stolku a spisoval velmi pozorlivě slova otcova, která po celou noc ještě byl slyšel ve snách. {{Konec formy}} [[Kategorie:Povídky]] o1gvc3t7g41qhb01qwqfbfm3bb76sz8 0 20569 338867 243936 2026-09-22T20:10:15Z JAn Dudík 532 4aad7930-9e5d-11e8-830e-005056825209 338867 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Vlastenci | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;357–364. | nakladatel = Alois Hynek | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4aad7930-9e5d-11e8-830e-005056825209}} }} {{Forma|proza}} == I. == „Jak se ráčíte po všechen čas míti?“ „K službám, jak se vašnostem viděti ráčí,“ odpověděl mi hlásek líbezný a tak sladinký, jakoby byl právě na peroutkách večerního větérku z pařížských besed přiletěl. Vlastně ale přímou, prostou cestou z českých úst malého mužíka přicházel, kterýž mě rád přítelem nazýval. A když to takto sladce a líbezně bylo zavznělo, hlavu jsem pozdvihnul, abych si sklad tolika sladkostí lépe prohlídnul. I stáltě pan Medopil přede mnou v pěkně uspořádaném pokoji. Nábytek se lesknul, obrazy po stěnách lákaly, nádoby s květinami po stolech se usmívaly, a denní světlost padala na to všecko vysokými oponami, u oken po obou stranách visícími. Příbytek páně Medopilův krásný, skvostný jest, a však největší okrasa jeho — totiž příbytku, jest on sám — totiž pan Medopil. Srdce mi se chvělo radostí, když jsem, ještě venkovský sprosťáček, již o panu Medopilovi slýchával. „To jest muž!“ pravil mi jeden. „Samá lahoda — pravá, z mrtvých vzkříšená líbeznost slovanská! Takových mezi námi tisíc — a celý svět se nám laskavě nakloní.“ „To jest muž!“ zvěstoval druhý. „Živá ochota — vtělená slovanská úslužnost! Takových mezi námi tisíc — a země i s hvězdami stanou se našimi vděčnými dlužníky.“ „To jest muž!“ psal mi třetí. „Boháč — kapitalista! Takových mezi námi tisíc — a za deset let zemi českou samými knihami zatopíme!“ Takto mi přátelé moji pana Medopila vypodobnili, dříve nežli já — nešťastný! — s ním se seznámil. Jakéhož tedy divu, že jsem seznati jej toužebností hořel? I uměliť oni vypravování a dopisy svoje tak spořádati, že vyobrazením všech jeho cností srdce mladé pobouřivše konečně jím v nejhlubších základech zatřásli, s vítězným, poloutajeným úsměvem mi svěřivše: „Jeť i vlastenec!“ A věru! snové moji se krásně vyjevili, když jsem byl ponejprv pana Medopila uviděl! Jesti pan Medopil mužíček, jakoby na soustruhu vykroužený, pěkně uhlazený! Při jeho na svět příjezdu žluči se nedostávalo, a protož se nedůstatek tento mimořádným kusem srdce nahraditi musil, v tom pak kusu srdce všecko se zrodilo, co člověk — jako pan Medopil — pěkným a šlechetným nazývá. I leskneť se mužík cností všelikou, avšak jedna mezi nimi jako dennice září; on sám ji v důvěrném hovoru povždy s lahodným úsměvem jmenuje. Začni s ním rozprávku o potřebném vydání české knihy; pan Medopil desetkrát po sobě hlavou pokyne, ruku ti stiskne a zašeptá: „Na mne se račte spolehnouti — myť jsme naši — my se známe!“ Pověz mu že jsi s odpůrcem vší národnosti mrzutou hádku měl; pan Medopil tě obejme, s okem zaslzeným políbí: „Výborná dušinko! dobře jste učinil — mně jakoby ze srdce jste rozmlouval!“ „Slyšeli jste již? Nebožtíkovi A…skému chtějí postaviti náhrobek. — Pan B… zamýšlí vydávati obrazy znamenitých Čechů. — Pan C… prosil nás o pomůcku na české divadlo. — Pan D… —“ „Je-liž možná? Je-liž možná?“ podiví se radostně pan Medopil, a ruce si mna, „to mě těší, to mě těší,“ ze rtů lahodně se ušklebujících vypouští. Kdožkoli se přiznává k jazyku českému, ví, že se vlast na pana Medopila vždy co na věrného syna spolehnouti může; onť sám všem vespolek, a každému zvláště nejednou, a sice vždy jako s mnohotajitelným pohledem, ústně ujistil, že jest vlastenec. I přišel jsem k němu — chtěli jsme, nejbližší známí, složiti se po skrovném dárku a ovdovělé D… na první čas poněkud pomoci. Šlechetný D… byl — jaro věku svého krásným snům obětovav — léto i podzimek svůj v službě vlasti ztrávil. Zima nyní vdovu chudobného spisovatele českého zničiti hrozila. Pan Medopil stál u prostřed své skvostné komnaty. Smích byl na tváři jeho při mém vkročení — a vždy líbezněji a sladčeji příčila se ústa jeho při mé žádosti. Já v duchu radoval se za nešťastnou vdovu. „Líto jest mi, že právě odběhnouti musím,“ prohlásil se ale pan vlastenec konečně hláskem šeptavým, a ramenoma krče, ruku mi tisknul, spolu však i odstrkoval, kdežto jsem zápisní list na příspěvky držel. „Račte podruhé přijíti — zatím se rozmyslím — našince statně podporovati — na mne se račte spolehnouti — vždyť se známe vždyť jsme svoji!“ Zdaliž jsem panu Medopilu za zlé pokládati směl, že mi hned neslíbil, co a mnoho-li pro potřebnou vdovu učiní? Onť zajisté svým zpěčováním se jen času k pozornému povážení nabyti chtěl, jakž by ženě ubohé nejprospěšněji k podpoře se naskytnul. Několik dní na to sešel jsem se s milosrdným vlastencem v hlučné společnosti u penězoměnce E… Vítané bylo mi to sejití s panem Medopilem; na zejtří chtěli jsme subskripci pro chudobnou D… ukončiti. „Neračte se hněvati, že jsem se u vašnostiny dobročinnosti stran nešťastné D… dříve opět neohlásil,“ začal jsem naň s českou důvěrností; rychle jsem se ale za ruku chopena ucítil — líbezný pan Medopil mně ji tak nelíbezně tisknul, že jsem v prvním okamžení jinak nemyslil, nežli že mne za váhavost moji v návštěvách potrestati chce. „Nemluvte tak nahlas,“ řekl mi na kvap a šeptem, „zde nikdo česky neumí; snadno by se tady pohoršili, a nás, že se v společnostech ani zachovati neumíme, s dobrým důvodem pohanili.“ „Tedy zejtra —?“ „Bude mi ke cti sloužiti —“ a s hbitou poklonou a s hlasitým: {{Cizojazyčně|fr|Votre très humble serviteur}} — obrátil se k nově příchozímu hostu. I poděkoval jsem mu v duchu za to jeho věhlasné naučení; spočívala v něm, jako by saně kvítím poukrytá, všesvětá filosofie. Nazejtří stál jsem v jeho příbytku. Nebyl doma. Starý sloužící mě znal a pobízel mě, abych na milostpána posečkal. I přikročil jsem ke skvostným schránkám na knihy; leskly se tam v pěkných deskách Scott a Byron, Goethe, Schiller s Klaurenem — kabinetní knihovna — „Jiných kněh pán nemá?“ „I ještě hromadu!“ usmál se Vavřinec, a uveda mě do nejzadnějšího pokoje, věru! na hromadu knih mi ukázal, po zemi bez vazby aneb aspoň bez tuhé obálky ležících a ještě nerozřezaných. I otevru první, jež nejblíže u prahu ležela: „Králodvorský rukopis.“ Bylo mi, jakobych byl hluboko v rozpálenou pec nahlídnul, tváře mi hořely, musel jsem na čerstvé povětří. Dole u schodů zaslechnu hlasitý hovor dvou se rozcházejících. {{Cizojazyčně|de|„Ihr Diener! — Aber — à propos! — wie steht es denn mit ihrer Passion — dem Böhmischen?“}} — dle hlasu poznal jsem professora F… {{Cizojazyčně|de|„Haben sie doch die Freundschaft, über die Sache kein Wort mehr zu verlieren. ''Man muss in der Welt vor jeder Partei Etwas gelten'' — sie selbst wissen ja am besten, wie ich darüber denke. Adieu!“}} Byl to hlásek pana Medopila. Mně v uších hučelo. Rychle skočím přes tři schody dolů — vlastenec náš hbitě přes tři schody nahoru — až okolo rohu do sebe vrazíme, a v očích se nám zajiskří. „Wohl bekomm’s!“ zvolám, a jak by mi země pod nohama hořela, z domu utíkám. Zdaliž jsem se tam stran pomůcky pro nešťastnou vdovu ještě vrátil? Kdo „ano“ řekne, rád by mě poslal do pekla. == II. == Kdož tady zůstává? — Já jej neznám! Jesti to skrovná světnička v třetím poschodí — s okny na dvůr a na střechy sousedů, tím blíže ale nebi. Boháč tu nezůstává; leda by šeredný skrbec byl, aby na tvrdé, holé, dubové židli a u stolku s nohami rozviklanými sedal. Lože tu stojí velmi jednoduché, prostěradlo na vycpaném slamníku, kus peřiny a poduška — všecko ale čisté. I zdá se, že tu panic — snad starý mládenec přebývá. Pořádavá ruka ženská tu aspoň nevládne. Na stolici v koutě leží hromada papírů; na stolku u okna džbán vody, zrcadlo, černidlo na boty, hřeben, dlouhé nůžky a dva kartáče; v pravo na polici leskne se půl kopy míšeňských jablek a bochník chleba; na protější stěně visí obraz, ale kolem pavučinami tak zastřený, že z podpisu ničeho přečísti nelze, než… „upálen r.&nbsp;1415“ — u dveří stojí jakoby na stráži dvoje boty a koště, a na svršku veliké, staročeské truhly na šaty válejí se asi dvě kopy knih, malých i větších, v příkladné svornosti. Nyní se dvéře otvírají — přes práh vstupuje muž asi padesátiletý. Útlé, drobounké údy jeho kryje čistý sice, ale chatrný, mnohou zimu a mnohé léto vysloužilý kabát; boháč to není, avšak není také skrbec. Tak jasně netřpytí se oko skrblíka, tak tichý poklid nezahrává okolo úst skrblíka. Padesát roků přeletělo přes tu našedivělou lebku, avšak až dosaváde na ní ona blažená spokojenost se usmívá, která věku mladickému veškerý svět v světle rajském okazuje. Boháč není — důstojnostmi obdařen není ani otcem, ani manželem není — a předce po roce padesátém blažená spokojenost, zlatý poklid v srdci jeho panuje? Kdož jest? Kdo jej zná? Kdo nám to kouzlo vysvětlí? Aj, mně se ta podoba v paměti míhá, já jej znám! V českém divadle jsem jej vidíval, pozorna s okem na herce upřeným a s myslí na jednání obrácenou. Těšila jej stará, po mnoho let opakovaná činohra? Bavilo jej nepilných herců a neumělých dilletantů křiklavé počínání? Mně se zdá, že jej toliko jazyk mateřský, a byť i ze rtů s pravidly jeho neznámých, z pramene nečistého plynoucí, vždycky předce krásný a líbezný, ten jediný že ho v divadle co hudba nebes napájel. Jednou v letě, na veřejné zahradě, ano, on jest to! — sesedli jsme se u jednoho stolu. Bylť dlouhý stůl a strakatá u něho společnost. Náš padesátník o nepatrných věcech mluvil se svým sousedem. „Wess Jott, to jest pěkné, to jest francouzské!“ zasmáli se úšklebně na druhém konci stolu ovousiskovaní hejskové s berlínskými čepičkami. „Wess Jott, ''jesti'' to pěkné, jesti to ''české'', pánové!“ ozval se na to s očima jiskřícíma náš neznámý, i byloť, jakoby útlá postava jeho něco velmi vznešeného byla nabyla. „Jesti to krásný jazyk rolníka, jehož potem zrno vzešlo, z něhož si tu nyní pochutnáváte; jesti to umělý jazyk měšťana, jehož mozoly tu nyní z plných sklenic pijete; a jesti to mocný jazyk lidu, kterýž lháře a nestoudně hovořícího okřiknout dovede.“ Směl-li jsem na tu podobu zapomenouti? Na první okamžik poznal jsem jej po čase, an pod večer, za chladného podzimního večera, s malým sotva pětiletým pacholátkem na velkém náměstí stál. Pacholátko správně, ačkoli chudobně oblečeno, hořce naříkalo. Mluviloť pouze německy. {{Cizojazyčně|de|„Mein Namenbüchlein habe ich verloren!“}} povídalo přívětivému, ač neznámému muži; a on vešed s ním v blízký sklad knih, jiný slabikář mu koupil. „Dej na věci své pozor,“ napomínal jej při tom, „a pilně se uč, abys radost učinil své matince a všem dobrým lidem.“ A když byl chlapečka až blízko k domu dovedl, ještě jednou se za ním podíval a oči k nebi pozdvihna, zdálo se, jakoby vzdychnouti chtěl: „Pane, osvítiž duši jeho!“ Znáte již padesátníka v podivně uspořádané světničce? Nyní u stolku sedí a peníze počítá. Jesti to měsíční výnos jeho skrovné službičky. Proč se as nyní usmívá! Peníze na více částek rozděluje, jednu do papíru složiv pečetí. Tři měsíce na to četli jsme v časopise musejním mezi zakladateli jistin k vydávání českých knih: „Nejmenovaný… 10&nbsp;zl.“ Náš padesátník při čtení opět se usmíval, jako když byl peníze počítal, a přikročiv ku knihám svým, „Slávy dceru“ rozevřel. Stojíť tam v znělce 241. psáno: <poem> Často tichá pastuchova chyžka Více může pro vlast dělati, Než… </poem> Nuž, kdo jesti náš neznámý? Jméno a stav jeho neznáme; ale na hrobě mu jedním slovem ctnosti a zásluhy jeho vytkneme, napsavše slovy zlatými: „Vlastenec!“ {{Konec formy}} [[Kategorie:Povídky]] 155b7ajidhx0kcrulfaxetxtehra77t 0 20570 338868 243930 2026-09-22T20:10:40Z JAn Dudík 532 4b4f5e80-9e5d-11e8-830e-005056825209 338868 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Třetího února | PODTITULEK = Arabeska do památníku všem přátelům a pánům z Merendy (1845) | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;365–369. | nakladatel = Alois Hynek | ONLINE = {{Kramerius|nkp4b4f5e80-9e5d-11e8-830e-005056825209}} }} {{Forma|proza}} Již se lesknou zářivá světla. Prostranná síně rozepnula boky své a ozdobila lůno své. Majíť se v ní shromážditi hosté ze všech končin, ale spojení jedním ouvazkem. Jsou to samí vyvolení. Je to jedna rodina. Veselost, vzduchová postava s usměvavou tváří, s růžovým věncem v plynoucích kadeřích vznáší se vzhůru a dolů. Připravujeť cestu miláčkům svým a stele na ni kvítí. Tamhle za sloupem vystrkuje hlavu pošetilost. Tváře ukryla sice larvou, ale veselost ji poznala. Teď jí hází hrst kvítí do očí, aby z koutu svého nevylízala. „Zde tě nemohu potřebovat! Můžeš býti spokojena, když ti dovolím pozdálečí se dívati.“ A pošetilost se krčí ve svém doupěti a šklebí se tajně a myslí: „Však mě tu předce najdou, a já je najdu také.“ A dychtivě upne oči své ke dveřím. Tam stojí dva cikáni. Ale nezdá se, že číhají, kdo vejde, aby mohli prorocké kousky vyvádět. Nohy jejich uchystávají se spíše k dupavému tanci. A fortna se otvírá. Nyní se pohrnou — jeden od východu, druhý od západu. Ah! to je kutnohorský perkmistr od r.&nbsp;1645. Ubožák! Již se nemůže času svého dočkat a přichází se podívat, jak to v těch našich milých Čechách vypadá. Dej Bůh, aby tu našel hodně radosti. Já mu to přeji. Znám ho. Je dobrá duše; trochu slabý, ale to zůstane vždy jenom jeho škodou. Na cestě trefil mladého, červenobradého lovce ze sedmnáctého století. Člověk by myslil, že je to věrný Max. Ten by ale nešel bez Agaty; a tenhle chystá střely zraků svých. Víť, že tu bude skvostná zvěř. Ostatně praví pověst, že je sám také trochu střelený. Ale dnes to nebude překážet. Hle, hle! to jsou děvčata od Plzně, od Hradce, Berouna, od Čáslavě. Srdce okřívá! A mezi nimi vážným krokem královna noci ve svém černém, hvězdami posetém závoji a vedle ní to kypící poupě s pudrovaným čelem! Po síni to začíná zvučeti. Radostné vyzvánění k dnešní slavnosti. Zvoňte — zvoňte, rty české! zvuky vaše jsou čarovné formule, jimižto srdce naše do kořan se otvírá a na denní světlo proskakuje. Nyní cinkají rolničky! Ustupte; to je Paleček s bičíkem, jak ho na patnácti dvougrošových svazečkách vidíte. Skáče a točí se a švihá — ale pamatuj se, hochu, pamatuj! Máš také jazyk. Ten ať skáče a točí se a švihá. Má k tomu pole dosti široké. Za pouhé skoky nedostaneš ani Zaplať Pánbůh! Tu řinčí ostruhy; stateční mečové z Waldsteinova vojska. Vítejte nám! Známe vás! Rozvinuliť jste nedávno národní korouhev a postavili se pod ní s pyšnou hlavou. Jak vesele vlaje nad námi! Ale co chce po boku vašem Leporello? a ten dlouhobradý sultán? Znáte se? Jakž byste neznali! Ve sterých podobách vyskakujete před námi; ale vždy jednoho ducha, jednoho srdce. Podejte nám ruce, postavíme se do kola a začneme bratrský tanec! Ty sem pojď také, ty poctivý Hanáku, vy bratří od Trenčína a ty statný Hucule se svou spanilou družkou — a pak ty, pane dobroději, se svou statnou Krakovankou, i ty jonáku z Černé hory chop se bujné Dalmatinky a honem s námi do kola! „Jen se točte, jen se točte! Nohy od podlahy! Muziko, hraj, já jsem tu také!“ A dlouhým skokem octne se v tom víru vlaský šašek Pierot a rozpíná svá dlouhá ústa; ale žádný ho neslyší. A skočí mezi hudebníky, a začne basu dřít, začne trouby nadýmat; ale nemůže tónu vydobyt. Namáhá se, ale nikdo ho neslyší. „Slez dolů!“ volá naň Paleček. „Prozradíš se, že jsi Čech!“ A vedle kruchty stojí Samiel a směje se. Šla by z něho hrůza, kdyby jedním okem zamilovaně nemžhoural. „Amice Samiele!“ praví k němu magister Bacháček. „Pomoz! V samotě půlnočního zpytování zjevila se očím ducha mého postava, jako statné děvy; od té doby nemohu černé od bílého rozeznat a bojím se, abych svým žákům bulíka na nos nevěšel!“ „Ó vzácný exempláre učitelů!“ ozval se za ním šašek Learův. „Jak si to šlapeš na rozum! Proč chceš býti jinak, nežli je sto jiných? Píchá tě dobré bydlo?“ Samiel se ušklebil. „Já jsem dnes veselé mysli, a neučiním nikoho nešťastným. Máš-li ale chuti, mermomocí do chladu a na suché kůrky se dostati: obrať se tamhle k mému bratrovi.“ V tom se blížil Bertram, Robertův společník. Samiel se ale pustil se svým dlouhým zeleným pláštěm jako vichr do kola. Dupal se právě furiant. „Goddam!“ zabručel mezi sloupeními stojící ministr Bolingbrook v nádherném hedbávném oděvu s hvězdou nad srdcem. „To je veselý nárůdek. Ten spravovat musí býti rozkoš.“ „A pravá hračka!“ doložil poutník, jenž se byl vedle něho zastavil. „Já prošel končiny plny palčivého dechu a kouty s ledovými spoustami; já ssál v Berlíně hegelovské povětří, v Mnichově jsem pil kozlí pivo; ale —“ „— u nás pekou nejlepší koláče!“ vycenil zuby Nácíček v bílých kalhotách. V tom šla kající panna okolo a přívětivě utkvělo oko mladé řeholnice na nevinném hochu. „Maminko, ona mě láká!“ bědoval Nacíček, a hned zde byla stará pařížská portýrka po ruce; strčila mu malovaného panáka, a hoch běžel s plným hrdlem smíchu mezi pestrý dav. „Dobrá, dobrá!“ kýval hlavou anglický ministr. „Tedy jenom něco k hraní. Lid je všude stejný.“ „Nechtěl bys mi něco do šestnáctého svazku poslat?“ zařehtal tu k němu Paleček. „Vidím, že jsi právě v tom nejlepším humoru psát satyry.“ „My nepotřebujeme žádné satyry!“ ozval se za ním vydavatel jediného almanachu českého in vera efigie. „Není-liž pravda, krajane?“ „Ani řádky!“ odpověděl vousatý Jan Šťastný Kutnohorský, alias Gutemberg. „My si je dovedeme sami na sebe udělat.“ „Jak to? co to?“ ozval se houf okolo něho, a začal se tisknout a vřískat a skoky vyvádět. „Kdo se opovažuje takto mluvit? My jsme nade všechnu satyru. Nech děláme, co děláme, všecko je výborné —“ Pťhá! — kejchnul v tom okamžení veliký, prostosrdečný Tyrolák, až se to po obou síních rozlehlo. „Pozdrav Pán Bůh — že je pravda!“ řekl mimojdoucí starofrancouzský kavalír se svou dámou, a na druhé straně začala dcera pluku zpívati: „Slavná buď, vlasti má!“ „Slavná buď!“ zpívalo po ní celé množství, až se stěny otřásly; jediný Tell stál opodál a hleděl tiše na plesavé množství. „Zdař Bůh!“ přikročil k němu příbramský kovkop, bratrsky mu na rameno poklepávaje. „Neklop oči tak smutně, jako bys stál na starých horách; ale pozvedni je jako na veřejném trhu nového života a otevři ústa a zazpívej s námi: Ejahó!“ A Tell se sladkobolestně usmál a pomyslil si: „Proč bych nebyl jednou také vesel! Tuť není žádný Gessler, ejahó!“ A veseleji hráli muzikanti, Paleček dával takt, všechno se točilo v blaženém víru. Jenom normandský rytíř seděl opodál tiše vedle slečny Matildy. Tichý úsměv pohrával okolo hustě porostlých rtů jeho. Jak dlouho tu seděl, nedá se obyčejným počtem povědít. „Bolí tě srdéčko?“ přitočil se k němu úslužný Matinožka, ten zkušený hrdina v říši milosti, a otevřel před ním krabici s divotvornými vodičkami. „Já tu mám arkanum, že se po něm i ocel přelomí!“ „Pečuj sám o sebe, příteli!“ ozval se za ním lahodný hlásek, a když se doktor divotvorec obrátil, stála před ním spanilá pastýřka. „Bude snad již čas, abys na domov pomyslil.“ Matinožka vyvalil oči, a hle! panna štíhlá, uhoněný doktor nemohl poznati, je-li to Vlasta nebo Johanna Orleanská, kráčela v čele dlouhého průvodu, a strakatým proudem valilo se to za ní. Pierot seděl zas u basy a hrál jim vesele na pochod. A po síních začalo býti zase ticho, svíčky dohořívaly a zhasínaly, jenom na dvou, na třech místech cinkaly ještě sklenice. Veselost dřímala za jedním sloupem, pošetilost zády k ní obrácená za druhým. Obě teprva nedávno zemdlely. Teď se posilňují na dnešek. Není divu; vždyť je masopustní úterek. Veliký den v životě hlavního města. {{Konec formy}} [[Kategorie:Povídky]] r1f5kmi372sdf9swipfegi2yp19c6ny 338869 338868 2026-09-22T20:11:01Z JAn Dudík 532 338869 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Třetího února | PODTITULEK = Arabeska do památníku všem přátelům a pánům z Merendy (1845) | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Povídky novověké. Čásť třetí.'' Praha : Alois Hynek, 1889. s.&nbsp;365–369. | nakladatel = Alois Hynek | ONLINE = {{Kramerius|nkp|4b4f5e80-9e5d-11e8-830e-005056825209}} }} {{Forma|proza}} Již se lesknou zářivá světla. Prostranná síně rozepnula boky své a ozdobila lůno své. Majíť se v ní shromážditi hosté ze všech končin, ale spojení jedním ouvazkem. Jsou to samí vyvolení. Je to jedna rodina. Veselost, vzduchová postava s usměvavou tváří, s růžovým věncem v plynoucích kadeřích vznáší se vzhůru a dolů. Připravujeť cestu miláčkům svým a stele na ni kvítí. Tamhle za sloupem vystrkuje hlavu pošetilost. Tváře ukryla sice larvou, ale veselost ji poznala. Teď jí hází hrst kvítí do očí, aby z koutu svého nevylízala. „Zde tě nemohu potřebovat! Můžeš býti spokojena, když ti dovolím pozdálečí se dívati.“ A pošetilost se krčí ve svém doupěti a šklebí se tajně a myslí: „Však mě tu předce najdou, a já je najdu také.“ A dychtivě upne oči své ke dveřím. Tam stojí dva cikáni. Ale nezdá se, že číhají, kdo vejde, aby mohli prorocké kousky vyvádět. Nohy jejich uchystávají se spíše k dupavému tanci. A fortna se otvírá. Nyní se pohrnou — jeden od východu, druhý od západu. Ah! to je kutnohorský perkmistr od r.&nbsp;1645. Ubožák! Již se nemůže času svého dočkat a přichází se podívat, jak to v těch našich milých Čechách vypadá. Dej Bůh, aby tu našel hodně radosti. Já mu to přeji. Znám ho. Je dobrá duše; trochu slabý, ale to zůstane vždy jenom jeho škodou. Na cestě trefil mladého, červenobradého lovce ze sedmnáctého století. Člověk by myslil, že je to věrný Max. Ten by ale nešel bez Agaty; a tenhle chystá střely zraků svých. Víť, že tu bude skvostná zvěř. Ostatně praví pověst, že je sám také trochu střelený. Ale dnes to nebude překážet. Hle, hle! to jsou děvčata od Plzně, od Hradce, Berouna, od Čáslavě. Srdce okřívá! A mezi nimi vážným krokem královna noci ve svém černém, hvězdami posetém závoji a vedle ní to kypící poupě s pudrovaným čelem! Po síni to začíná zvučeti. Radostné vyzvánění k dnešní slavnosti. Zvoňte — zvoňte, rty české! zvuky vaše jsou čarovné formule, jimižto srdce naše do kořan se otvírá a na denní světlo proskakuje. Nyní cinkají rolničky! Ustupte; to je Paleček s bičíkem, jak ho na patnácti dvougrošových svazečkách vidíte. Skáče a točí se a švihá — ale pamatuj se, hochu, pamatuj! Máš také jazyk. Ten ať skáče a točí se a švihá. Má k tomu pole dosti široké. Za pouhé skoky nedostaneš ani Zaplať Pánbůh! Tu řinčí ostruhy; stateční mečové z Waldsteinova vojska. Vítejte nám! Známe vás! Rozvinuliť jste nedávno národní korouhev a postavili se pod ní s pyšnou hlavou. Jak vesele vlaje nad námi! Ale co chce po boku vašem Leporello? a ten dlouhobradý sultán? Znáte se? Jakž byste neznali! Ve sterých podobách vyskakujete před námi; ale vždy jednoho ducha, jednoho srdce. Podejte nám ruce, postavíme se do kola a začneme bratrský tanec! Ty sem pojď také, ty poctivý Hanáku, vy bratří od Trenčína a ty statný Hucule se svou spanilou družkou — a pak ty, pane dobroději, se svou statnou Krakovankou, i ty jonáku z Černé hory chop se bujné Dalmatinky a honem s námi do kola! „Jen se točte, jen se točte! Nohy od podlahy! Muziko, hraj, já jsem tu také!“ A dlouhým skokem octne se v tom víru vlaský šašek Pierot a rozpíná svá dlouhá ústa; ale žádný ho neslyší. A skočí mezi hudebníky, a začne basu dřít, začne trouby nadýmat; ale nemůže tónu vydobyt. Namáhá se, ale nikdo ho neslyší. „Slez dolů!“ volá naň Paleček. „Prozradíš se, že jsi Čech!“ A vedle kruchty stojí Samiel a směje se. Šla by z něho hrůza, kdyby jedním okem zamilovaně nemžhoural. „Amice Samiele!“ praví k němu magister Bacháček. „Pomoz! V samotě půlnočního zpytování zjevila se očím ducha mého postava, jako statné děvy; od té doby nemohu černé od bílého rozeznat a bojím se, abych svým žákům bulíka na nos nevěšel!“ „Ó vzácný exempláre učitelů!“ ozval se za ním šašek Learův. „Jak si to šlapeš na rozum! Proč chceš býti jinak, nežli je sto jiných? Píchá tě dobré bydlo?“ Samiel se ušklebil. „Já jsem dnes veselé mysli, a neučiním nikoho nešťastným. Máš-li ale chuti, mermomocí do chladu a na suché kůrky se dostati: obrať se tamhle k mému bratrovi.“ V tom se blížil Bertram, Robertův společník. Samiel se ale pustil se svým dlouhým zeleným pláštěm jako vichr do kola. Dupal se právě furiant. „Goddam!“ zabručel mezi sloupeními stojící ministr Bolingbrook v nádherném hedbávném oděvu s hvězdou nad srdcem. „To je veselý nárůdek. Ten spravovat musí býti rozkoš.“ „A pravá hračka!“ doložil poutník, jenž se byl vedle něho zastavil. „Já prošel končiny plny palčivého dechu a kouty s ledovými spoustami; já ssál v Berlíně hegelovské povětří, v Mnichově jsem pil kozlí pivo; ale —“ „— u nás pekou nejlepší koláče!“ vycenil zuby Nácíček v bílých kalhotách. V tom šla kající panna okolo a přívětivě utkvělo oko mladé řeholnice na nevinném hochu. „Maminko, ona mě láká!“ bědoval Nacíček, a hned zde byla stará pařížská portýrka po ruce; strčila mu malovaného panáka, a hoch běžel s plným hrdlem smíchu mezi pestrý dav. „Dobrá, dobrá!“ kýval hlavou anglický ministr. „Tedy jenom něco k hraní. Lid je všude stejný.“ „Nechtěl bys mi něco do šestnáctého svazku poslat?“ zařehtal tu k němu Paleček. „Vidím, že jsi právě v tom nejlepším humoru psát satyry.“ „My nepotřebujeme žádné satyry!“ ozval se za ním vydavatel jediného almanachu českého in vera efigie. „Není-liž pravda, krajane?“ „Ani řádky!“ odpověděl vousatý Jan Šťastný Kutnohorský, alias Gutemberg. „My si je dovedeme sami na sebe udělat.“ „Jak to? co to?“ ozval se houf okolo něho, a začal se tisknout a vřískat a skoky vyvádět. „Kdo se opovažuje takto mluvit? My jsme nade všechnu satyru. Nech děláme, co děláme, všecko je výborné —“ Pťhá! — kejchnul v tom okamžení veliký, prostosrdečný Tyrolák, až se to po obou síních rozlehlo. „Pozdrav Pán Bůh — že je pravda!“ řekl mimojdoucí starofrancouzský kavalír se svou dámou, a na druhé straně začala dcera pluku zpívati: „Slavná buď, vlasti má!“ „Slavná buď!“ zpívalo po ní celé množství, až se stěny otřásly; jediný Tell stál opodál a hleděl tiše na plesavé množství. „Zdař Bůh!“ přikročil k němu příbramský kovkop, bratrsky mu na rameno poklepávaje. „Neklop oči tak smutně, jako bys stál na starých horách; ale pozvedni je jako na veřejném trhu nového života a otevři ústa a zazpívej s námi: Ejahó!“ A Tell se sladkobolestně usmál a pomyslil si: „Proč bych nebyl jednou také vesel! Tuť není žádný Gessler, ejahó!“ A veseleji hráli muzikanti, Paleček dával takt, všechno se točilo v blaženém víru. Jenom normandský rytíř seděl opodál tiše vedle slečny Matildy. Tichý úsměv pohrával okolo hustě porostlých rtů jeho. Jak dlouho tu seděl, nedá se obyčejným počtem povědít. „Bolí tě srdéčko?“ přitočil se k němu úslužný Matinožka, ten zkušený hrdina v říši milosti, a otevřel před ním krabici s divotvornými vodičkami. „Já tu mám arkanum, že se po něm i ocel přelomí!“ „Pečuj sám o sebe, příteli!“ ozval se za ním lahodný hlásek, a když se doktor divotvorec obrátil, stála před ním spanilá pastýřka. „Bude snad již čas, abys na domov pomyslil.“ Matinožka vyvalil oči, a hle! panna štíhlá, uhoněný doktor nemohl poznati, je-li to Vlasta nebo Johanna Orleanská, kráčela v čele dlouhého průvodu, a strakatým proudem valilo se to za ní. Pierot seděl zas u basy a hrál jim vesele na pochod. A po síních začalo býti zase ticho, svíčky dohořívaly a zhasínaly, jenom na dvou, na třech místech cinkaly ještě sklenice. Veselost dřímala za jedním sloupem, pošetilost zády k ní obrácená za druhým. Obě teprva nedávno zemdlely. Teď se posilňují na dnešek. Není divu; vždyť je masopustní úterek. Veliký den v životě hlavního města. {{Konec formy}} [[Kategorie:Povídky]] co799l57gwag09xotmix5r0rxy4jtr8 0 20727 338795 244725 2026-09-22T19:53:03Z JAn Dudík 532 c0bba175-b27f-4915-be86-1e40d360647b 338795 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Běda lhářům | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek jedenáctý.'' Praha : I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1880. s.&nbsp;186–242. | nakladatel = Ignác Leopold Kober | ONLINE = {{Kramerius|nkp|c0bba175-b27f-4915-be86-1e40d360647b}} | VYDÁNO = 1839 }} * [[/I./]] * [[/II./]] * [[/III./]] * [[/IV./]] * [[/V./]] * [[/VI./]] * [[/VII./]] * [[/VIII./]] * [[/IX./]] * [[/X./]] * [[/XI./]] Dle Grillparzerovy veselohry vzděláno. [[Kategorie:Povídky]] pc5q89i2q6e114eib5eh58b9m7o1waf 0 20728 338901 221378 2026-09-22T20:25:02Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338901 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Běda lhářům | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = I. | DALŠÍ = II. }} {{Textinfo | TITULEK = I. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek jedenáctý.'' Praha : I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1880. s.&nbsp;186–188. }} {{Forma|proza}} V zahradě biskupa Velehradského probudilo se letní jitro. U vchodu, u veliké mříže, stál Bohuň, domácí dozorce, a Stojmír, biskupův kuchtík. „Musím s pánem dnes mluviti!“ vedl zprudka řeč tento poslední. „A nebudeš, opovážlivý kluku!“ odbýval ho dozorce. „Nepustíš-li mě, Bohuni, budeme se bít.“ „Pomozte — pomozte! Vrahové!“ křičel dozorce, utíkaje před mladíkem, kterýž byl na něj kuchyňský nůž vytáhl. „I neboj se — vždyť je to jenom žert!“ smál se mladík. „S biskupem ale musím rozprávěti.“ „Za jitra to nejde. On tady procházeje se rozjímá. Ty jdi do kuchyně!“ „Dřív mi tam okaž cestu! Ale v celém zámku ji nenajdeš. Kde se nekuchaří, není kuchyně — to povím pánovi, a kdybysi, jak chtěl, se ošklíbal. Je to skrblictví! Z ničeho mám něco vařiti. Včera chytnu kousek zvěřiny — peníz nestál ani za řeč — a v duchu se již těším, jak se pán, ten slabý staroušek, posilní. Ano — mnoho chuti! Prodati jsem ji zase musil, protože prý byla tuze drahá, tuze skvostná — i aby do toho! Není to skrblictví?“ „Mlč — nebo tě vyženem!“ „Mne? Ušetřte si práce! Půjdu sám. Tu je zástěra i nůž, co tě tak polekal. Tu leží obojí na zemi — a již je nezvednu. Král potřebuje vojáky, a na mou věru! mečem dovede tato ruka také vládnouti. Já se nedal pro peníze biskupu do služby; když jsem ho ale vídal, starce šedivého, s hlavou sehnutou a přede i také něčím — Pán Bůh sám ví čím! — povznešenou — když jsem ho takto vídal po ulici kráčeti, tu se ve mně ozýval hlas: Tomu služ, a třeba jako pacholek u koní! I přišel jsem — a nyní se mám dívati, jak si sousta od úst utrhuje, jakoby měl hladem zemříti?“ „K čemu ty se o něj více staráš, nežli on sám o sebe? Není-li ještě na svá léta dosti zdráv a silen?“ „To je. Mne ale trápí něco jiného — něco hlubšího. On mi byl obrazem všeho velkého — a nyní mám na skvělém rouchu čistoty jeho viděti ohavnou skvrnu skrbectví? Tím se mi všecko plemeno lidské oškliví — já sám, i ty — a slovem celý svět. Déle to zde nevydržím a půjdu o dům dál.“ „A to chceš pánovi povědít?“ podivil se dozorce. „Ještě víc!“ odpověděl mladík neohroženě. „Ať mi navrátí dobré moje mínění! Nebude-li chtít — s Pánem Bohem! Hanba skrblíkům!“ „Ty se osměluješ nábožného muže takto nařknouti? Nevíš-li, že jsou chudí, slepí, chromí jeho měšec, do něhož poklad ukládá?“ „To vím — a Bůh mu požehnej! Ale proč pak — nu jen poslechni! Ondy mě dal zavolati a dával mi peníze na outraty do kuchyně. Bral je z velké skříně. Nežli mi je ale dal, vzal peníz malý, stříbrný, desetkrát se na něj podíval, políbil ho, a strčil konečně do měšce, který naplněn stál v koutě ve skříni. Já řku — nábožný muž a líbá peníze! Nebudu jeho kuchtíkem a odejdu.“ „Jen se opovaž, pošetilý kluku! — a zarmucuj dnes pána, který se beztoho rmoutí, že milý jeho bratrůvsyn, mladý pan Milota, u pohanských Maďarů v zajetí uvázl — dnes tomu právě rok, co jej musil nepřátelům za rukojmě uzavřeného pokoje vydati; že však válka znova vypukla, chová ho krutý nepřítel u vazbě a nechce ani za výplatu propustit.“ „Pánův bratrůvsyn tedy v zajetí?“ tázal se Stojmír, slova dozorcova na mysli přemítaje. „A nezkoušelo se posavad, co by jej vazby zprostilo?“ „I ba mnoho, ale vše nadarmo! — Teď ale mlč! Tamto pán přichází a, jak se zdá, sváteční kázání spisuje.“ „Jak je bledý — ubohý!“ „A zarmoucen v nejhlubší duši.“ „Mluviti s ním ale musím předce.“ „To nebudeš!“ obořil se ještě jednou dozorce, kuchtíka pevně za ruku pochytiv. „Nyní půjdeš se mnou!“ „Však já ti předce uklouznu!“ zasmál se mladík, a nechávaje se odváděti, po biskupovi napořád se otáčel. {{Konec formy}} otcby2d64hpcrbs20szpb1d82xzydo2 0 20729 338902 221379 2026-09-22T20:25:05Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338902 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Běda lhářům | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = II. | PŘEDCHOZÍ = I. | DALŠÍ = III. }} {{Textinfo | TITULEK = II. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek jedenáctý.'' Praha : I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1880. s.&nbsp;188–195. }} {{Forma|proza}} Velebný starec, Řehoř, biskup Velehradský, přicházel zahradou krokem zdlouhavým, v hlubokých pohřížen myšlénkách. V rukou držel několik listů pergamenu, kdežto chvilkami, zastaviv se myšlénky své zaznamenával. „A vaše řeč budiž: Ano, ano! Ne, ne! Neboť cokoliv zlého lidská přirozenost chová — převráceného, ohavného — nejhorší všeho je falešné slovo, ''lež!'' Kdyby byl člověk pravdivý, byl by také dobrý. Neboť jak by mohl kde hřích obstáti, kdyby lháti, klamati neuměl? — a to nejdřív sebe, a potom svět — i Boha, kdyby bylo možná. Zlosyn musel by sám sobě říci: Ty jsi ohava! — a kdož by pak snesl vlastní opovržení? Avšak lhaní všelijak oděné — jako samolibost, pýcha, nepravý stud, i zase velkomyslnost a síla, jakož platný prostředek při špatném úmyslu — to všecko zahaluje tvář naší hanebnosti, a točí se kolem, chce-li člověk do zrcadla svědomí svého nahlédnouti. A jakž teprva zúmyslná lež! Jak ti možno zničovati tvůrce svého celý svět? Jak ti možno říci, že ''není'', co předce ''jest'', aneb že ''jest'', co nikdy ''nebylo?'' A na čem je posléz všecko založeno, co nás poutá svazkem krásným — přátelství, láska, soucit — nežli na slově pravdivém? Pravdivá je veškerá kolující příroda; pravdivý je vlk, jenž vyje, nežli pohltí; pravdivý je hrom, i plamen, voda záhubná. Což ale ty jsi, jenžto bratra obelháváš, přítele klameš a bližního podvádíš? Ty nejsi zvíře — to jest pravdivo. Jsi ďábel — ten jediný jest lhář! A protož jen v pravdě setrvejme, bratři milí, a řeč naše budiž: Ano, ne — až na věky!“ Zemdlen posadil se nyní starec na ''drnové'' sedátko. Bylť dopsal a odpočívaje po práci liduspasné, vlastní záležitosti na mysli přemítal. „Takto tresci sebe sám a pýchu svou,“ jal se na to myšlénky zas hlasitým slovem pronášeti. „Neboť kdybych byl pravdu řekl, když se mě ondy král tázal, co bych si přál: byl by nyní drahý můj Milota na svobodě, a já bych se netrápil. Že jsem ale, z dobré ovšem příčiny, řekl: Pane, mně není třeba statků tvých! hněviv se ode mne odvrátil, a Milota můj oupí v okovech.“ Mezi tím byl Stojmír domácímu správci šťastně uklouzl, a blížil se nyní k velebnému starci. „Tu sedí!“ promluvil, několik kroků od něho se zastaviv, „a pro živý Bůh! s obnaženou hlavou. Nesnídá — pak jde na ranní, chladné povětří — sám sebe zabíjí. Na mou věru! kdybych zůstal ještě u něho ve službě, koupil bych čepici a hodil mu ji do cesty. Snad by ji předce zvedl. Sám si ji nekoupí. Hanebné skrblictví! Teď ale musím začíti, sice přijde Bohuň, a bude po řeči.“ S těmi slovy přikročil až k biskupu a hluboko se poklonil. „Co jest? Kdo jsi?“ tázal se ho kmet, z myšlének trudných vytržen. „Jsem Stojmír, tvůj kuchtík, otče velebný.“ „Ty? — a kde jest tvá zástěra, tvůj nůž? A co to leží tamto v písku?“ „Má zástěra i nůž. Obojí jsem v hněvu odhodil.“ „Tedy je s mírnou myslí zase zdvihni!“ „Nehodlám, pane —“ „Jestli ti za těžko, sám to učiním.“ A v skutku přitom povstal, chtěje pohozené věci zvednouti. „Vari, vari, pane!“ zkřikl mladík uleknutý, a nůž i zástěru sám skokem popadna, onen zastrčil, tuto si obvázal. „Co pak počínáš?“ „Tak — nyní vím, kdo jsi,“ řekl starec, mladíka si prohlížeje, nůž a zástěra mi to zjevují. Dříve mohls býti zlodějem a přicházeti se zlým oumyslem. Nyní jsi kuchtík můj, a již tedy mluv!“ „Rád bych; nevím ale, jak to půjde. Mám co žalovati — a sice na tebe.“ „Tak? A já na sebe denně vedu žaloby.“ „Ne však jako já. Nikoli co Stojmír — ne, leč jako tvůj kuchtík, tvůj sluha, pane, vedu žalobu, že sebe sám skoupě nenávidíš — že si nepřeješ. Nemohu se na to déle dívati. Jísti musí každý člověk — a nechť si co chce požívá, vždy se to na něm okáže. Jez krmě postní — mysl ochabne; jez pečeni — celý zesílíš; pí číši vína — budeš vesel a výmluvný. Nic není do člověka, pane, když pořádně nejídá.“ „Ty jsi dnes již jedl?“ „To se ví!“ „Proto tak moudře rozprávíš.“ „Moudře nebo nemoudře, pravda je to předce. Včera tu zvěřinu — prodati jsem ji zas musil.“ „Byla tuze drahá, příteli!“ „Pro tebe? Nebyla drahá — skoro za darmo — ano za darmo. Chceš ji, pane? Je doma ještě — dárek nábožných lidí — věru pouhý dar.“ „To lžeš!“ „I co —“ „Běda lhářům!“ „Lhal-li jsem, stalo se k dobrému cíli a z dobrého oumyslu.“ „Aj, co pak je tobě známo o cíli a úmyslu — ty slabý červíku? To se spravuje na nebi. Pravdu máš mluviti, bohaprázdný kluku!“ „Nu, tedy jsem toho kus masa za tebe zaplatil. K čemu tolik vády! Nemyslil jsem, že by to byl hřích. Již to neřeknu — ani neudělám.“ „Odejdi!“ „Eh, tedy s Bohem!“ doložil Stojmír mrzutě i odcházel; najednou se však zase zastavil. „Ještě mi slovo dovol, otče velebný!“ řekl — „a nezlob se! Já jinak nemohu. Tebe i lhaní z nouze popouzí — a sám předce — nehněvej se! — sám jsi předce skoupý. Je to co hezkého?“ „Jak ti to napadá?“ „Dovol, pane — já tě viděl s penězi měšec líbati. Je to věc hezká — co?“ „To tedy! Již vidím, že se omluviti musím, neboť má býti pastýř duchovní dobrým příkladem a chrániti se všeho pohoršení. Posaď se a poslyš!“ „I však já postojím —“ „Posaď se! povídám.“ „Nu tedy staň se!“ odpověděl mladík poněkud ostýchavě a posadil se na zem k biskupovým nohám. „Tebe to mrzelo,“ jal se na to starec mluviti — „a snad i jiné, že jsem uchráněný poklad líbal? Poslyš, proč to činím. Bude tomu rok, co se uzavřel mír s pohany za Dunajem. Obě strany daly si rukojmě, že se mír nezruší. I synovec můj, po bratru jediný syn, musil odejíti k divým pohanům — k těm zástupům loupežných Maďarů, mezi nimižto zvířecí a lidská přirozenost ještě pomíšena leží; ale sotva že se tam octnul ubohý, již válka, zradou probuzena, zase povstala, a obě strany mstí se nyní kruté na nevinných lidech, jenžto jsou v zástavě. Můj Milota jest otrokem!“ „I ty Bože!“ vzdychl mladík. „Chtěl jsem ho vyplatit,“ vypravoval starec dále; „pán jeho žádá však za něj sto kop dobrých peněz — a tolik nemám.“ „Netrop žerty, otče! Třikrát, pětkrát tolik dává ti do roka obec Velehradská.“ „To je chudých statek, nikoli můj! Biskupům se dává, aby zase rozdávali. Jen roucho, pokrm a co potřeba tělesní může biskup, jako jiný člověk, požadovati, a co mu ''z toho'' zbývá, je snad ''jeho'' — ''snad'', povídám, snad také není. Já se osmělil to vyložiti, a kdykoli z podílu svého peníz uschráním, stranou ho dávám a snad i někdy políbím. Vždyť je to výplata za syna mého, za mého Milotu!“ „Mnoho-li pak jsi již uschránil, pane?“ zvolal Stojmír zvědavě, a rychle se vzchopil. „Deset kop.“ „A sto jich má býti? Pane — to budeš ještě dlouho ukládati, a mladý panáček zatím se utrápí.“ „Toho se bojím také.“ „Tak to nejde, pane! To musíme jinak navlíknouti! Kdybych měl deset chlapíků jako já jsem — u všech čertů — ne ne! Bůh je můj svědek! — tedy bych ho vysvobodil. — A já to dokáži sám! Co mi dáš, pane? Já řku — to je tak pouhá řeč — ale co bys mi dal, kdybych ti ho přivedl? Jen kdybych tam již byl; však já bych ho vylhal!“ „Běda lhářům!“ „Ah, je pravda!“ zarazil se mladík. „Nu, jak se ti, pane, líbí; ale za „zaplať Pánbůh“ ho nepřítel nepustí. Nezbyde tedy nic jiného, nežli mluviti pravdu a nechati panáčka, kde vězí. Neměj mi za zlé, otče! Já to myslil dobře.“ S těmi slovy odcházel, „Ty otče všechněch nás — ty mi syna zachovej!“ vzdychl za ním biskup nábožně — an tu k němu mladík zase přistoupil. „Odpusť, pane, jestli mi co vyklouzlo!“ vece mírně. „Člověk ani neví, jak s tebou rozprávěti. Tu mi však něco napadá, jak bych panáčka tvého těm hloupým divochům z rukou chytře vyvětil. Ale s pravdou, pane, to sotva —“ „Nevydáš křivého svědectví — rozkázal Bůh při bouři a blesku.“ „Pomysli ale —“ „Běda lhářům!“ „Bohpomozi — pane, co to se mnou činíš? Jsem nyní také ve vazbě, trápen, ubit, a nebudu moci odpočinouti, dokud Milota tvůj v dálce. — Za Dunajem, pravil jsi, že jest v zajetí?“ „Za Budou.“ „Budiž tedy s Bohem — a propusť mě ze služby!“ „Co zamýšlíš?“ „Vydám se za Dunaj,“ odpověděl mladík s jiskřícíma očima — „a přivedu ti bratrova syna.“ „Hodláš tu se mnou žerty tropiti?“ „Uchovej Bůh! Toť moje pevná vůle, že ti panáčka přivedu.“ „A kdybys i chtěl a vkradl se do nepřítelova obydlí a sklamal důvěru, s nížto se člověk blíží k člověku, a lhaním Milotu mého zprostil okovů: já bych ho nepřijal, poslal nazpátky a proklel jej i tebe!“ „Aj, tedy s pravdou se pustím do toho! — Kdož ale pomůže, nebude-li smět trocha lsti pomoci? což jiného pomůže?“ „Bůh!“ zvolal starec velebný, týlo napnuv a plápolavé zraky k nebesům pozdvihna. „Bůh! Můj, tvůj, nás všechněch Bůh!“ „Běda mně!“ zkřikl Stojmír a sklesnuv na kolena, tváře na zemi ukrýval. „Co se ti stalo?“ tázal se biskup, s velikým oučastenstvím k mladíku se skloniv. „Zablýsklo se!“ „To v tobě duch pravdy zablýsknul — a co se ti v tomto okamžení dobrým, spasitelným býti zdá, to učiň a zůstaň věren sobě sám i Bohu! Běda lhářům!“ „Tedy pane dovolíš?“ ptal se Stojmír a vstával se země. „Učiň, co ti velí Bůh!“ {{Konec formy}} 3kdtsx60qotn40g6bokagd3bqfvv5ae 0 20730 338903 221380 2026-09-22T20:25:08Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338903 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Běda lhářům | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = III. | PŘEDCHOZÍ = II. | DALŠÍ = IV. }} {{Textinfo | TITULEK = III. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek jedenáctý.'' Praha : I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1880. s.&nbsp;195–198. }} {{Forma|proza}} Opět se probudilo jitro, ale Stojmíra nenalezlo již v domě biskupa Velehradského. Daleko za pomezím, za modrovlnným Dunajem, stál mladík odvážlivý před velikým dvorcem maďarského bohatýra Abafiho. Dvorec tento byl ohražen hrubou zdí z kolů a hlíny, vedle níž u vnitř dosti hluboký a široký příkop běžel. Nad ním byl vystaven dřevěný most, po němžto se, od hlavních vrat v obřadní zdi, k panskému obydlí jíti muselo, jenž ale nic jiného nebylo než veliká stáj s několika komnatami a prostrannou jídelnou mezi dřevěnými stěnami. U velikých vrat zastavil se Stojmír s cizím poutníkem. „Tu jsme u dvora Abafiho, jak jsi žádal, mládenče!“ jal se nyní poutník mluviti. — „Tam v té kobce scházívají se zvaní hosté jeho — zvaní povídám; neboť nepozvaných tuze vlídně nevítá. Měj se tedy na pozoru! — Co jest ti ale najednou? Proč tak zamyšlen a smuten, ježto jsi po celé cestě vesel byl?“ „Ba, jinak se neděje! Však dobře jsi mě připomněl — s veselou myslí musí člověk do díla. Jenom dvě slova ještě, příteli!“ „I také já s tebou mám slovo ještě mluviti — ač dosti nerad. Já tě dovedl k domu tomuto, daleko se uhnuv z cesty své, a musím nyní zas mnohou míli nazpět konati. Ale zásoba mých peněz došla.“ „Právě o tom chtěl jsem mluviti.“ „Takés mi, nežli jsem na cestu s tebou se vydal, slíbil náhradu —“ „Bohatou. Či myslíš, brachu, že nebudu moci slovu dostáti? Že nevypadám, jakobych měl něco na rozdání?“ „Skoro jsi uhodl.“ „Peněz věru nemám — neboť jsem musil po cestě rozdati, co mi byl pán z pokladu uschráněného udělil. Mám ale zboží, příteli. Mám nevolníka, otroka.“ „Kde? — jakého?“ „Nu zde mezi náma dvěma, a jsi-li ty člověk dobrý, svobodný — jsem já již otrok tvůj.“ „Hloupé žerty!“ „A proč hloupé, přivedou-li k cíli? Bez všech žertů, já se ti daruji za otroka — s tou výminkou, že mě prodáš Abafimu, a peníze jakož přislíbenou náhradu podržíš.“ — Takto řekl Stojmír a bez meškání také hned na vrata bouřiti začal. „Slyšte! Ozvete se!“ Nadarmo jej poutník zdržoval; mladík nepřestal hluk tropiti, až sám bohatýr z domu na most vyběhl. „Kdo vám to dovolil?“ horlil velikán, jiskrných zraků, poněkud vypouklých lícních kostí a dlouhých havraních vlasů. „I co dovolil!“ odpovídal Stojmír. „To se dovolilo samo. Kdo pak jsi?“ „Živý blesku! — a kdo jsi ty? Já ti dám skřipec na ústa. Já jsem Abafi!“ „To je dobře. Tobě mě chce pán můj prodati.“ „Mně?“ „Je to arci hloupé! Jonák z krve slovanské, vychován u velkém sídle moravského krále — a nyní prodán do pustého hnízda — takto zahozen. Avšak uzavříno jest a tak zůstane.“ „Chceš-li, abych tebe i pána tvého fenami ode vrat štváti dal? — Kdo jest ten kluk pomatený?“ tázal se dále poutníka. „S dovolením —“ začal Stojmír, nežli tento odpovědít mohl. „Já jsem otrok jeho! on mě dostal darem a chce mě zas tobě prodati. To je to všecko.“ „A co pak umíš? — Krásti?“ „Nevím, jak to myslíš. Chleba však umím i sobě i jiným vydělati!“ řekl Stojmír a obrátil se na to k svému soudruhu. „Aj, tedy mu pověz, co umím a kdo jsem!“ „Kuchtík je — a k tomu vyhlášený.“ „Kuchtík?“ tázal se Abafi zvědavě a pohladiv si černé vousy, hlasitě zamlasknul. „A rozumí svému řemeslu? Umí vařiti?“ „Vařiti? Nic více?“ smál se mladík. „Péci, smažiti a pražiti — ale jen pro slovanské jazyky, pro zuby, jenžto jemně rozmílají pečinku —“ „To já také dovedu — a rád pojím něco dobrého. — A zač mi toho kluka dáš?“ obrátil se Maďar k poutníku. „Dávno jsem si přál míti dobrého kuchtíka — a to z krajin od západu. Samé divy o nich povídají. A právě dnes! Zač je ten kluk? Dcera moje má dnes svatbu — může ukázati, co dokáže. Zač je ten kluk?“ „Slib mi dříve,“ odpovídal Stojmír místo domnělého pána svého — „že mě budeš vlídně chovati, bez nátisků —“ „Což pak jsem medvěd, kluku? — Zač je ten chlap?“ „Nu, jestli ho tedy“ — otevřel poutník posléze ústa — „jestli ho míníš, pane, koupiti — tedy —“ „Co tedy? — Mluv! Či jsem tvůj blázen?“ „Dej tedy dvacet kop.“ „Margito, dvacet kop z mé skříně!“ zkřikl Abafi, k domu se obrátiv. „Třicet!“ zkřikl po něm Stojmír. „Nedáš-li třicet, při první příležitosti uteku!“ „Však my tě uvážem. A jen toho zkus!“ „Všecky krmě přesolím!“ „Ustaň, kluku prostopášný! Pět a dvacet dám —“ „Plných třicet, pane! — plných!“ „Živý blesku! — Pojď si pro ně, sice mě hněv udusí! Vejdi do domu!“ „Nu jen tedy, pane, jdi!“ domlouval Stojmír součastníku a průvodci svému, kterýž do domu vejíti posud ještě otálel. „Vždyť sis to zasloužil.“ „Kde zůstaneš ty?“ tázal se ho poutník, bera se otevřenými vraty po mostě do panského domu. „Já zůstanu tady — jak se Bohu zlíbí.“ {{Konec formy}} b4h7uf8wmrqiw3sgw3w9cuz2l5w13hp 0 20731 338904 221381 2026-09-22T20:25:12Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338904 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Běda lhářům | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = IV. | PŘEDCHOZÍ = III. | DALŠÍ = V. }} {{Textinfo | TITULEK = IV. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek jedenáctý.'' Praha : I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1880. s.&nbsp;198–204. }} {{Forma|proza}} „Nyní bych ti mohl dáti odplatu za všechny tvé opovážlivé řeči!“ jal se Abafi mluviti, když se Stojmírem samotný zůstal, a na svém nádvoří, blízko u kuchyně na hrubém špalku usednuv, mohutné hnáty své natahovati začal. „Máš-li chuti,“ odpověděl mladík bez bázně, „tedy to učiň brzy! Jinak ti sice uteku.“ „I aby do tebe!“ vzkřikl bohatýr — „jen to zkus! Odtad mi neutečeš. Onehdy se toho také jednomu z těch hochů zachtělo, jež tady držím v zástavě od národu za řekou —“ „Je-li možná?“ poděsil se Stojmír. „Hochu moravskému?“ „Opět jsme ho ale chytili a potom z prsou jeho terč na šípy naše učinili. Byl to synovec —“ „Čí, pane, čí?“ vyrazil mladík ze sebe v náramné ouzkosti. „Králova písaře z Velehradu.“ „Buď Bohu chvála!“ oddechl si ustrašený Stojmír a oči k nebi pozvedna, doložil: „Nepokládej mi to za hřích, pane můj!“ „Ty budiž tedy moudrý a nech outěku! Posléz tady budeš rád. Čtveráci znají svého prospěchu, a já ti smělé chování dovolím, dokud budem sami.“ Stojmír se dal do zpěvu. „Nezpívej!“ Stojmír začal hvízdati. „Aby tě morová rána; — Nehvízdej!“ „Co pak smím tedy činiti smělého?“ „Mluv!“ „Nu tedy věz, pane; hrození tvého se nebojím. Budeš-li mě trápiti hlady, já tobě také tak učiním. Tvůj žaludek jest ode dneška mým poddaným. A protož chovej mír! Chceš-li, dej mi na to ruku!“ „Ruku ''tobě?''“ zkřikl Maďar, hněvivě se vzchopiv. „Chceš, abych tě dal —“ „Tu to máme! To je mír!“ zvolal Stojmír. „Hoj, pacholci, kde jste? Pojďte sem a svažte mě! Sice vám uteku, nežli se tu ohřeji. Hoj!“ „Aj, tedy mlč!“ zachechtal se Abafi, jemužto se přímý žert mladíkův líbil. „Tu jest ruka moje, abysi zůstal —“ „A odešel, až —“ „Až budeš moci, ha ha ha! Teď ale chutě do práce, a okaž mi, co umíš! Tamto je kuchyně.“ „Ten chlívek?“ zvolal Stojmír, pohlédaje stranou na přihrádku z holých prken, mezi nimiž ohniště a něco nádobí stálo. „Bůh pomiluj! Tam se ani neotočím.“ „Jen se otoč! Zatím se spokoj, však bude brzo jinák. — A co mi dáš dnes k obědu?“ „Mnoho dobrého to nebude. Dřív tě musím jísti ''naučit'' — dřív ti musí jazyk ''navyknouti''. Dnes leda jelení kýtu.“ Na to se začal po nádvoří točiti a s velikým hlukem domácích sluhů svolávati. „Dříví — sádlo, mouku! A kdo ví, jestli to tady dostati! Hoj, děvky! Naštípejte polena! Kde je nádobí? Ostřejších nožů nemáte? Pepř je plesnivý!“ Takto dováděl. Brzy něco na zem hodil, brzy sluhu kopnul a z kuchyně vyháněl. Nevědoucí, jak a co se děje, motala se čeleď jako zmatená. Pán ale sedě opět na špalku, o boky drahým pásem opásané z obou stran se podpíraje, hlasitě se chechtal. Divným hlukem přivábena vyběhla z domu dcera jeho, ''Margita''. Byla to krásná něžná postava — pouhé dítě, pouhý cit. Očka jí hrála jako dvě nejkrásnější trnky. „Jaký pak je to povyk?“ ptala se zvědavě. „Ticho, ticho!“ kýval na ni otec. „To je náš nový kuchtík.“ „Ale kdo pak mu dovoluje takového hluku v panském domě dělati?“ „I — když něco člověk umí, snadno také blázní, a musíme ho trpěti, protože ho potřebujeme. Já se zatím po dvoře ohlídnu. Ty zůstaň tady, a dej pozor — snad něco pochytíš. Ale zticha — nepřekážej — a v poledne ať jsi u stolu! Rozumíš?“ Po těch slovech odešel. Stojmír konal v kuchyni přípravy k obědu a zpívaje si neohlédal se na dcerku nového pána svého, kteráž tu na blízku stojíc, bedlivý pozor na něj dávala. „Zdáť se mi čacký jonák!“ promluvila sama k sobě dívka, s oblíbením zraky své na tvář a podstatu mladého Moravana upnouc. „Ale, což pak mne opravdu nevidí a nebo se jenom tak dělá? — He, příteli!“ „Co dobrého, přítelko? — Jen dále! Přátelství u panen mám velmi rád!“ „Aj, co to děláš?“ „Štípám dříví!“ odpověděl mladík, maso osekávaje a přitom ani oka k ní nepozvedaje. „Toť vidíš, panenko!“ „Tys hrubý suk!“ zamrzela se Margita a vystoupila z kuchyně. <poem> „Máš-li oči, nevidíš, Máš-li uši, neslyšíš — Bodejž obě šotek vzal!“ </poem> <p style="text-indent: 0">zpíval si Stojmír, na rozhorlení dívčí nedbaje.</p> „Však já vidím, co děláš! Vidím ale také, že věci dobré kazíš. Tu se podívej! Nejlepší kousky ořezáváš — tuhle!“ S těmi slovy byla se opět ku Stojmírovi přiblížila, okazujíc prstem na prkno, na němž maso osekával. V tom ale mladík dovádivý naschvál nožem tak silně do dřeva uhodil, že rukou trhnouc, uleknuta zase na mnoho kroků odskočila. „Nebe uchovej!“ vzdychla přitom, „s tebou nebudu již ani slova mluviti.“ „Dnes to nejde, člověk jen doma rád pracuje — v cizině je to robota!“ mluvil Stojmír sám k sobě a odvázav zástěru a pohodiv nožem, vystoupil z kuchyně. „Půjdu na procházku. Tamto se jde, tuším, ze dvora?“ „Jen toho zkus, ty neotesaný člověče! Jen vyběhni ze vrat — však oni tě pacholci polapí.“ „Je pravda! Vyť tu máte starost o člověka, aby se na čerstvém povětří, pod šírým nebem, nezastudil. — Mluvme tedy spolu, panenko! Tys čistá dívčina! Smí-li pak se člověk přiblížiti?“ „Jak to?“ „Inu — spatřuji-li tvora neznámého, nikdy nevídaného, dávám vždy pozor, jestli neškrábe a neštípá, nekouše a nepíchá.“ „Myslíš ty, že jsme zvířata?“ „Bůh zachovej! Statný jste nárůdek — ale od zvířete až k člověku je mnoho stupňů.“ „Bídáku!“ „A ty se mi líbíš, panenko! Z tebe se dá ještě něco udělati.“ „Víš-li, kdo jsem?“ „I ba — děvče jsi!“ „Dcera tvého pána, otroku — bohatého Abafiho dcera, opovážlivý!“ „To nejsi tuze mnoho. Moravský rolník nebyl by maďarským Abafim. U nás je člověk tím více, čím více člověkem jest. A zde kolem vypadá to skoro ještě jako ve chlévě. Tys ale zpanilá, a zpanilost ženu šlechtí. Buďmež přátelé!“ Přitom k ní, až k samé, přistoupiv, chtěl ji obejmouti. „Ustup, smělý člověče!“ zarděla se dívka. „Slyšelať jsem lidu tvého mravy chváliti — tys ale sprostý a beze všeho způsobu. Co na mně vidíš, co by tě popouzelo k takovéto smělosti?“ „Jakže, dítě — slzu v očku? Aj, nebuď bláhová a hlavičku hezky ke mně otoč — slyšíš? Prosím — odpusť mi! — Jsi udobřena — co?“ „Jáť se nerada zlobím — a byla bych tě již dříve odbyla, kdybysi se mi byl hned na začátku — nelíbil. Ach, já toho již tolik hezkého o Slovanech slyšela — a první, s kterým bych obcovati chtěla, je člověk surový.“ „Již promiň! Podruhé se to nestane, a příště nás nižádna váda nezarmoutí.“ „Příště? — Ach můj ženich jest již tady, a zejtra bude svatba. Potom ještě jen dva nebo tři dny doma zůstanu — a pak mě odvede na své statky.“ „Tys tedy nevěstou? Hle — to mi líto. A kdo je tvůj ženich, panenko?“ „I — hloupý Ďúla! Jeť nejbohatší z rodu našeho — a proto si ho mám vzíti.“ „Škoda, škoda!“ vzdychl Stojmír, jehož oči se zanícením na dívce odpočívaly. „Hledíme tedy, abychom aspoň dne užili, kterýž nám ještě zbývá. Vediž mě na pole, ukaž mi krajinu a sady — rád bych také bylin a koření do kuchyně nasbíral. — Ach, Miloto můj!“ „Co povídáš?“ „Miloto můj?“ opětoval Stojmír, jemuž bylo jméno sice bezděky ze rtů vyklouzlo, kterýž ale, pamětliv jsa napomenutí biskupova, ke lži nijak uchýliti se nechtěl! „Řekl jsem: Miloto můj?“ „Jest to snad také nějaká bylina?“ „Zrostlina jest to, kterou miluji, a kterou se duch i srdce moje sílí. Povím ti upřímně — jesti to jméno přítele, jehož toužebně hledám. Čemu se usmíváš?“ „Protože mi na mysli tane jistý Milota, který se u nás zdržuje.“ „Je Moravan —?“ daleko odtud pochází — a chováme ho tady jako v zástavě. Ach, to je blbý, mrzutý kluk, a ráda jej pokoušívám — k jinému se nehodí. Budeš-li se dobře chovati a slíbíš-li, že neuprchneš —“ „Máš o mne starost?“ „I pomysli jen,“ odpověděla dívka s očima sklopenýma — „jak by to bylo škoda peněz, ježto za tebe otec dal! A pak — vždyť ani možno není, abys utekl. Pojď — já vezmu košík a povedu tě k příteli.“ „Tamto však někdo přichází!“ „Kde?“ tázala se dívka a otočivši hlavu, zahlídla na mostě ženicha svého, kterýž odtamtud na dívku oči vyvaloval, vida, že s cizím mužem rozpráví. „Aj, to je hloupý Ďúla! — Co jest mi do něho!“ „Počkej!“ vypravil mladý Maďar hněvivě ze sebe, a zahroziv dívce, klopy tál po mostě do panského domu. „Žaluj si to, žaluj!“ smála se dívka. „To mi málo strachu nažene! — Teď jenom pojď — dokuď nám do cesty nevkročí.“ {{Konec formy}} bj02sypyecrrnb25thtilgrqjdx3k2z 0 20732 338906 221383 2026-09-22T20:25:18Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338906 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Běda lhářům | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = V. | PŘEDCHOZÍ = IV. | DALŠÍ = VI. }} {{Textinfo | TITULEK = V. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek jedenáctý.'' Praha : I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1880. s.&nbsp;204–210. }} {{Forma|proza}} Nejzáze u dvorce Abafiho nacházelo se kus travou, zeleninou a několika stromy porostlé planiny, kterouž domácí lid panskou zahradou nazýval, a odkudž bylo viděti na vzdálenější louku, kdežto se hejno koní páslo. Pod košatým stromem seděl tu Milota, bratrůvsyn biskupa Velehradského, jinoch jemného, ačkoliv nyní zasmušilého pohledu, outlých oudů, ale jen halenou z hrubého plátna přioděn. „Jakže, holomku!“ postrčil jím nádvorník Abafiho. „Zase tu s otevřenýma očima spíš? Koukej, koukej! Zaběhne-li některý kůň, připrav se na notný výprask!“ „Tobě ho dám, ty hrubé plemeno!“ zamumlal jinoch, an se byl přísný dohlížitel od něho odvrátil. „Kdybych vás jen mohl pohledem všechny otrávit! — Ale vím co udělám! Tuhle si hodnou hůl uříznu — a pak mi někdo přijď! — Prokletý národ! Košile mi tělo rozedře, a zelenina s chlebem mi žaludek pokazí. — Ó, kýž jsem opět u strýce! Ale ten si na mne nezpomene — tomu se dobře vede, an tu já zatím se u těch divých pohanů utrápím!“ I ořezával nyní pádnou hůl, svěřených sobě koní hrubě si nevšímaje. V tom přišli do zahrady Stojmír a a Margita. „Tamhle sedí — vidíš ho?“ jala se dívka mluviti, prstem na Milotu ukazujíc. „Jen se podívej, jak holí točí, jak se škaredí a mumlá! — Dobrého zdraví, můj velemocný pane!“ mluvila dále, učinivši před jatým mladíkem hlubokou poklonu; a potom hned zase k Stojmíru se obrátivši, doložila: „To ho zlobí! — Sečkej tady; já se jenom ještě na záhonky podívám, kde nejchutnější koření roste, a špetku ti ho natrhám. Podrž tu zatím můj košíček — hned se zas navrátím.“ Stojmír ji několik kroků provázel, a potom se navrátiv, nedaleko Miloty do trávy se posadil. „Co pak to tu máme?“ jal se přitom košík prohledávati. „Aha — zelí, řepu — he, pane Miloto!“ „Volá tu někdo nade mnou?“ prohlásil se tento, hlavu pozvedna. „Tuhle pěkná mrkev — tvůj strýc mě posílá.“ „Jakže, můj strýc?“ „Nehýbej se a mlč, panáčku! Nikdo nás nesmí pozorovati.“ „Nemluvils o mém strýci —?“ tázal se Milota, poněkud netrpělivě a rychle se vzchopiv. „Tamto je místo tvoje — a nechceš-li tam poseděti, sám odejdu!“ Přitom také vstal a odcházel. „To je zas jeden jako ti druzí,“ mumlal Milota, ukládaje se opět pod košatý strom — „a rád by mě také pokoušel. Té dívce — no, té to aspoň sluší; ale tento kluk — při sám Bůh! ať mě nezlobí!“ Hněvivě udeřil přitom holí o zem. „Jednou ranou bych je nejraději všecky zahladil!“ „Budiž mírný a tichý, mladý pane!“ ozval se nyní zase Stojmír a poznovu se nedaleko něho usadil. „Strýc tvůj mě posílá, abych tě odtud vysvobodil. Bůh bude naším pomocníkem — již mě i sem do dvora uvedl. Jsem tady kuchtíkem.“ „Tos ovšem již velké zvíře!“ „Všecko jest dobré, co k cíli přivádí. Domácí pán mi přeje — vyžádám si na něm tebe za pomocníka.“ „Za pomocníka? — a to snad v kuchyni? — Hledej si jiného!“ „A co jestli zde u vazbě zůstaneš — co potom?“ „Raději v zajetí, nežli abych takto rodu svého jméno pokálel!“ zvolal biskupův bratrůvsyn trochu hlasitě. „Ticho! — tamto se krade nádvorník a číhá!“ šeptal Stojmír, jehož oči mezi rozprávkou po všech stranách se točily — a začal se na to zase v košíku hrabati. „Tahle cibule tuze páchne — a co s tímto bedrníkem? — Pozor — již odešel! Kdyby se, panáčku, jen o tebe jednalo, již bych o tom s tebou nemluvil. Ale strýc tvůj tomu chce, a to budeš musit, pane, poslechnouti.“ „Poslechnouti? — já?“ „Ano — ty! Anebo tě na zádech odnesu!“ „Opovaž se, hrubý pacholku!“ V tom přiběhla zase lehkým skokem Margita. „No, tuhle jsem ti natrhala, čehos ještě potřeboval!“ jala se k Stojmírovi mluviti a vysejpala mu sílu zeleniny ze zástěrky do koše. „Mluvil jsi mezi tím s krajanem? Viď, to je divný holeček?“ „Kdybys ty, panno, se mnou rozprávěla“ — ozval se Milota vstávaje — „tobě dal bych odpověď; ten tu ale jest hloupý a sprostý.“ „I — chytřejší nežli ty!“ „Vůbec nemoudře činíš, Margito, že takto ouštěpačně se mnou rozprávíš a jednáš. Neboť až se jednou domů navrátím — kdo ví, jestli bych ti potom kdy pomoci nemohl.“ „Snad bys mě pojal za ženu?“ „To nikoli.“ „I hle!“ „Leda by král, můj pán, rod váš povýšil, a ty svatou víru přijala.“ „I já tě nechci nikdy! Tenhle tu“ — okazujíc na Stojmíra — „líbí se mi lépe; jest veselý, tys ale mrzuta.“ „Já ho vezmu do kuchyně!“ řekl na to Stojmír. „Za pomocníka.“ „Vždyť je neobratný!“ smála se Margita. „Jest ale Slovan a dá se vycvičiti.“ „Ale já nechci, povídám!“ zvolal Milota rozhorlen. „Koně pasu, protože mi jinak nelze — jsou to aspoň ušlechtilá zvířata. Do kuchyně však nepůjdu. To se raději dám ubiti!“ Přitom okolo sebe holí máchnul. „Hoho! ti se rvou!“ ozval se tu ze zadu rázný hlas domácího pána, jejž Ďúla přiváděl a živými posuňky zdaleka již na Stojmíra i Margitu okazoval. — „Co tady tropíte?“ „Hledali jsme zeleninu do kuchyně,“ odvece Margita. „Kuchtík je dobře zná, a já je trhala.“ „Hledal jsem také pomocníka k ohništi,“ promluvil Stojmír — „i líbí se mi tento krajan můj. Jemu se ale do kuchyně nechce.“ „Ba nikoli!“ „Jemu že nikoli?“ podíval se Abafi na Milotu zpurného a zajiskřil očima. „Že se ti nechce? — A celá tvoje výmluva je „nechci“? Já ti ale pravím: bude-li tobě co veleti ve jménu mém, to ať pilně učiníš bez „nechci“! Jinak budou pacholci moji na tvých oudech zkoušeti, mají-li pevné železo na sekerách i na kopích!“ „Vidíš!“ posmívala se Margita. „Teď nevíš, jak se otočiti. Jáť věděla, že budeš musiti poslechnout.“ „Pamatuj si ale“ — mluvil bohatýr dále — „jen bude-li něco ve jménu ''mém'' veleti. Prozatím zůstaň ještě tady! Ty, chlapíku“ — mluvil dále k Stojmírovi— „ty se mi tady tuze roztahuješ, a do všeho mi prsty strkáš. Hledáš snad soudruha k outěku?“ „Uhodl jsi, pane! Po dvou se to lépe utíká.“ „Nuž tedy věz! Dosavad jsi mě viděl tropícího žerty — i snesu a mám rád slůvko veselé; zahvizdnu-li ale na čeleď, poteče červená, příteli!“ „Žádná pochybnost!“ dosvědčoval Stojmír a začal z koše zeleninu vyhazovati. „U mne poteče také — z holubů, ze slepic, z kachen, ze všeho, co hezky tiše se podá a nekousne.“ „A což to tropíš nyní s vařivem?“ „Já je do kuchyně neponesu; jáť nejsem ve tvé službě nosičem.“ „Já sama —“ nabízela se Margita. „Dej mi pokoj, panno — jsou tady jiné, příhodnější ruce.“ „Snad si nemyslíš, abych já —?“ tázal se Abafi. „Posléz mi všecko jedno, kdo to učiní.“ „I aby do tebe!“ vzkřikl Maďar. „Není tu žádná hůl?“ „Přece že jednou!“ ozval se Milota s patrnou radostí. „Však je ten chlap tuze drzý!“ „Drzý?“ zvolal rozhorlený Abafi. „Tys ale chlap hloupý, nejapný! Kdo něco umí, tomu snadno něco se promine; neumělost ale omrzí. Ty poneseš koš, a budeš kuchtíku přisluhovati. Mlč — neodmlouvej!“ „I vždyť ani neceká!“ smála se Margita. „A teď honem do domu! — Ďúlo — ženichu, popožeň je! — No, no! meče neobnažuj; vždyť nechci, abys je probodal — a kuchtíka snad jako na rožeň napíchnul. Použij rukou svých.“ „Pojď, panno!“ řekl Stojmír k Margitě. „Než-li ti se odhodlají, jsme již dávno pryč.“ „No tedy — třeba!“ „A kdo poběhne nejlíp — co dostane?“ , „Nic!“ zasmála se dívka a jinocha za ruku chopivši, utíkala s ním do domu. „Oho! ti jsou již dobře známi!“ podivil se Abafi s polovičním smíchem. „A což ty tomu říkáš, pane Ďúlo?“ „Já?“ tázal se ženich, blbě za odešlými pohlédaje. „Nic.“ „To vím — ty si hlavu myšlením netrápíš. Buď ale pokojen. Za dva dny si odvedeš holku domů, a pak si můžeš tohoto lenivce s sebou vzít. Hni se, hni — pane Miloto! Ať přijde koš do kuchyně! — A nedá-li potom kuchtík pokoje, stane se mu posléz, jakož on dělá kuřatům. Pro dnešek ho potřebujeme. Nesmímeť si hody pokaziti.“ {{Konec formy}} dabkwx2fuokcqhv8iddplak93qghl70 0 20733 338907 221384 2026-09-22T20:25:21Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338907 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Běda lhářům | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = VI. | PŘEDCHOZÍ = V. | DALŠÍ = VII. }} {{Textinfo | TITULEK = VI. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek jedenáctý.'' Praha : I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1880. s.&nbsp;210–214. }} {{Forma|proza}} Byl večer. V panském domě, v prostranné jizbě, bylo hlučno a veselo; u plných číší a chutných jídel seděli hosté Abafiho, kterých sezval k oslavení nastávajícího sňatku dcery své s bohatým Ďúlou. Z pořadí oken padala záře na nádvoří, kdežto, u kuchyně, na velikém špalku Milota seděl a svou holí si pohrával. V kuchyni, u praskavého plamene, otáčel se Stojmír, odbývaje domácí posluhy, které s jídlem rozličně připraveným do jizby posílal. Zbývalať ještě velká, libě páchnoucí pečeně. „Tu vezmi,“ řekl k sluhovi, „a oznam pánům, že jest poslední. Ať si další laskominy vínem zaženou.“ Na to se obrátiv k Milotovi a za chvilku na mladíka, jako bez myšlének tu sedícího, pohlédaje, zeptal se ho konečně: „Jak jest, panáčku? Rozmyslil sis to?“ „A co?“ pozvedl Milota lhostejně hlavu. „Co jsem si měl rozmysliti?“ „Ty milé nebe! Vždyť jsem ti již pověděl, proč jsem tě vlastně do kuchyně vzal. Starého vlka ale chápe se podezření. Slyšel jsem na vlastní uši, že tě daleko s dcerou pošle, až ji ženich domů povede.“ „To bych si právě přál.“ „Je-li pak možná?“ „Děvče jest hezké.“ „To se mně také zdá.“ „A přeje mi.“ „To se mi nezdá. Spíše bych řekl, že se ti posmívá.“ „Nemíval jsem se ženskými co jednati“ — řekl Milota poněkud mrzutě a povstal — „strýc mě držel u kněh. To jsem ale slýchal, že prý se škádlívá, co se rádo mívá.“ „Ale škádlení a posměch jest dvojí věc!“ odpověděl Stojmír. „A chceš-li skutečně s milující milenkou do dalekých končin odejíti — jak to vypadne s touhou tvého starého strýce, panáčku, a s naším outěkem?“ „To máš arci pravdu. Ale co začíti?“ „Poslechni dále! Na začátku myslil jsem do dálky — strojil se na outěk teprva za mnoho časů. Kdyby nás ale mezi tím rozvedli, bylo by po naději. Dnes ale doufám — jen poslyš, jak tam výskají a řvou, že se stěny otřásají — jáť jim ustrojil krmě jak náleží pepřené a okořeněné, že brzo v nápoji všech smyslů nechají — pánové i čeleď. Dnes tedy doufám — vidíš tamto? Klíč vězí ještě ve vratech. Jest-li ho dnes večer nestáhnou, zůstane cesta svobodna, a — ouha! odstup ode mne! Tamto někdo klopýtá!“ Byltě to nádvorník. Motavýma nohama přicházel z panského domu a cosi mumlaje, bral se k hlavním vratům. Trhlo to Stojmírem, a jižjiž chtěl skok na most učiniti, aby uzavření zabránil; náhle se ale jinak rozmysliv, opět ustoupil, a takž nádvorník bez překážky zavřev, s klíčem zase odešel. „To se nepovedlo!“ smál se Milota lhostejně. „A ty se, pane, tomu směješ?“ „Jen proto, že jsi tak hrozně chytrý!“ „Jsem-li nebo nejsem — to se ještě okáže! Klíč dostanu, za to ti stojím, panáčku. Vím, že visí v noci u hlavy domácího — tam ho vezmu, až víno a spaní starého přemohou. — Aha! ještě by rádi povykovali! Ale dlouho to již nepůjde. Jsou zemdleni a zchváceni. Takový pomocník, jako jest tento kvas, nevrátí se ani do roka. Také mi ještě cesta povědoma, kterou jsem k tomuto hnízdu vykonal, i nechal jsem zde onde lecjaká znamínka, jenžto by ale na dlouze třeba zmizela. Dnes musíme prchnouti. Než-li se den probudí, budeme s boží pomocí již daleko. — Vida! světla již hasnou, teď se odeberou na lože, a brzo je tvrdé spaní upoutá.“ Toto prohodiv, přiloudal se liščím krokem k panskému obydlí, bystrým uchem naslouchaje, kam a jak se hodovníci rozcházejí. „Všecko se daří — raduj se, panáčku!“ řekl pak zase k Milotovi. „Teď zbývá jenom ještě jedna práce, a to zvláště proto, kdyby nás pohřešili přede dnem. Tenhle most — jakož i všecko v celém domě — jest chatrné stavení a špatně zbito. Sloupce a kozy ledva že v zemi vězí; a kdyby se jeden z nich podkopal, spadne to celé lešení, jak mile někdo na ně vkročí. Tím sletí po hlavě dolů, kdo by se za náma chtěl pustit. Také čeleď bude spíše upadlému z příkopu pomáhati, než-li se vydá za náma. Dvojí tedy věc ještě na práci — a my jsme také dva.“ „Já se vloudím pro klíč do domu.“ „Je-li možná? Ty zůstaneš tady! Ne, že bych ti moudrosti upíral, ale k tomu kousku jest potřeba chytrosti. A protož já se vkradu do domu.“ „Na mne tedy vždy jen, co nejtěžšího, připadne?“ rozhorlil se Milota, mrzutě rýč a sekeru odkopna, jež mu Stojmír podával. „Toho sprostého nádobí se ani netknu. Já jsem lepší než ty, a protož i věc a podnikání srdnatější na mne připadá. Já půjdu pro klíč!“ „A co jest-li tě kdo v domě potká?“ „Tedy ho popadnu za chřtán —“ „— a on udělá povyk — a bude po všem! Ne, ne, panáčku! Potýkej se třeba s medvědy, ale ptáky lapati zanech mně! Nestarej se a poslechni — nebo tě nechám tady u koní a vezmu nohy na ramena sám a sám. Pomysli také na strýce — slyšíš? Toužebně nás velebný starec očekává. Vím, že se nyní modlí, a večerní větřík, zdá mi se, přináší k nám jeho orodování — a nebeští andělově budou se okolo nás snášeti a širokými perutěmi nás ukrývati. Ach, jáť bych ti lichotil jako děťátku! — Jen se uchop rýče! Kopati je dílo šlechetné a veliké! Cokoliv tady krásného dokážeš, kde a jak i zvítězíš — ten, kdo tě jednou zakopá, předce všecko přemůže. Jen vezmi rýč a nes ho jako meč — tak! Však, vida! Ještě počkejme!“ V tom se okázala na mostě Margita, kterouž i Stojmír zahledl. „Jakže?“ tázala se dívka. „Vy ještě nespíte?“ „Však my se vyspíme!“ „Nu — těší-li vás to žvatlání, já vám nebráním. Já půjdu spat.“ „A to zavřeš také hořejší dvéře za sebou?“ „I — to si sám otec dělává, a před spaním celý dvůr obcházívá. Dnes ale, tuším, nechá toho být. Nalil tuze mnoho vína do sebe, a leží již a spí. Ať se pak zlobí! Já neučiním, co mi nepatří. Že ne?“ „Ba — tak by měl každý jednati.“ „Jdi tedy spat — slyšíš?“ usmála se dívka nevinná a s milostným srdce mladého pohnutím se k mladíku s mostu naklonila. „Jdi spat; to je v noci umdlených sladká povinnost. Jdi! — a bude li pak se ti také něco zdáti?“ „Což já to mohu věděti?“ „I to já vím!“ zašeptala dívka. „Mně se bude něco zdáti — a teď skoro již ani oči otevříti nemohu. Dobrou noc!“ S těmi slovy vběhla do domu. „Nuže — nyní s Pánem Bohem do díla!“ promluvil Stojmír k Milotovi, když bylo posléz všecko utichlo, a vedl jej k příkopu, v němžto zadělávány stály sloupce domácího mostu. „Tamhle ten pilíř podkopáš; nejslaběji zdá se upevněn. Zem je kyprá — i půjdeť to, jakobys jedl. Já sám nyní také do díla se pustím“ — mluvil dále, a krk si ohmatav, doložil: „Pevně mi sice hlava posud sedí, nechtěl bych si však ničeho již na ni vypůjčiti. Ale jen chutě, Stojmíre! Pamatuj na velebného starečka — na své slovo — a zmužile do toho!“ Přitom stál již na mostě. „Hej, panáčku!“ vzkřikl polohlasně dolů na Milotu, kterýž byl šťastně do příkopu slezl a nyní již kopati začínal. „Ne tak hřmotně — a docela se nepodrej — až budu nazpátek! Abych pak sám po hlavě dolů nesletěl!“ {{Konec formy}} 02zm33yny7gjm3wwgbl0puenvh3xjoz 0 20734 338908 221385 2026-09-22T20:25:25Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338908 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Běda lhářům | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = VII. | PŘEDCHOZÍ = VI. | DALŠÍ = VIII. }} {{Textinfo | TITULEK = VII. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek jedenáctý.'' Praha : I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1880. s.&nbsp;214–222. }} {{Forma|proza}} Před ložnicí Abafiho byl malý předsínec, do něhožto se, jako pak ze sínce do komnaty, hrubě tkanými oponami vcházelo, jimižto místo dveří polookrouhlé vchody ukryty byly. Krom těchto vchodů byly tu však ještě dvéře, kterými se do komnaty jiné vcházelo, a v těch vězel dosaváde dosti hrubý klíč, ačkoliv jindy Abafi všecko uzavíral a klíče k loži svému ukládal. Pozorně přiblížil se odhodlaný Stojmír na sínec, a trochu silněji zadupnuv, honem zase ustoupil a za oponu se ukryl. Po malé chvíli hlavu opět vystrčiv, pozorně se ohlížel. Měsíc jasné šeřil — nikde nebylo živé duše pozorovati. V hlubokém spaní spočívati zdál se veškerý dům. „Pevné tedy spí!“ promluvil mladík v duchu sám k sobě. „Proto však není ještě vyhráno. Divá zvěř má lehké spaní. Jen ale chutě! A kdyby mě i zastihl, nějakou lží se mu předce vykroutím. Avšak stůj! to mi velebný starec zakázal! Lháti nesmím. Jesti to arci k smíchu — pouhé bláznovství; nebo jak má člověk ďábla přemoci? Však děj se vůle Páně! Nějak si pomůžem.“ Opony u ložnice pozorně rozvíraje, nasléchal Stojmír ještě, zda-li Abafi spí, a slyše jej úplně chrápati, vklouzl do vnitř, nepozoruje ani, že byla Margita potichu za ním na sínec vešla, dávajíc pozor, co Stojmír počíná. V ložnici stála na hrubém stole veliká měděná lampa; knot v ní již dohoříval — vínem obtížený Abafi byl ji snad zapomněl zhasnouti. Okem sokolovým proběhl Stojmír stěny a všecko nářadí — tu se mu na samém loži něco zablesklo. Byl to v skutku veliký klíč, kterýž byl Abafi na stěnu pověsiti chtěl, jejž ale, vínem a ospalostí zmožený, v ruce podržel, až na lože poklesnuv, usnul. Po prstech přistoupil k němu mladík a oko k nebi pozvedna, sáhl po klíči. Pevně ho držel bohatýr, i zdáloť se, jakoby tím silněji prsty do něho zatínal, čím snažněji mu ho mladík vykroutiti chtěl. Odhodlav se na nejhorší, trhl jím Stojmír posléz násilně, — klíč se octnul v rukou jeho, ale Abafi se také z první dřímoty probudil. „Hoho! můj klíč —“ „Poslyš, pane!“ „Klíč!“ rozkřikl se bohatýr a oči mocně otvíraje, sháněl se po meči. „Kde jest můj klíč? Já tě na tisíc kusů rozsekám!“ „Jen poslyš —“ uhýbal se mladík. „Ty poslyš — praví můj meč!“ Vida Stojmír, že se nebezpečí množí, vyběhl z ložnice na sínec a odhodil klíč k hlavnímu vchodu mezi oponu. Tam se byla však již také Margita ukryla; nebo sotva že prvního slova otcova zaslechla, skočila hbitě ke dveřím a strhnuvši z nich kvapně klíč, jako s drahou kořistí za oponu se schovala. „Kde jsi, zloději?“ křičel Abafi, s mečem obnaženým žena se za Stojmírem. „Kam jsi dal klíč?“ „Já ho nemám!“ odpovídal mladík, a očima po vchodu toče, doložil v duchu sám sobě: „Jen abych ho dostal, až odtud vyklouznu.“ „Tys ho ale vzal!“ horlil Abafi. „Ano — vzal jsem ho.“ „A kde ho máš?“ dotíral naň bohatýr, meč k ráně povznesa. „Zahodil jsem ho,“ omlouval se Stojmír a uskočiv ráně, začal po zemi na druhé straně hledati. „Tuhle snad někde leží.“ „Hledej!“ „Zde není.“ „Neptám se, kde není, kluku — ale kde jest? to se ptám. „Já také!“ odpověděl Stojmír, tělo zase povznesa. „Aj, ty opovážlivý pacholku! Hodláš ty pořád takovéto drzé kousky provádět?“ „Zvedni nohu, pane!“ „K čemu to?“ „Jen ji zvedni!“ řekl Stojmír ještě jednou a rychle se k němu přitočiv, opravdu mu také nohu pozdvihl. „A — tu také není!“ „Živé blesky! Tropíš ty se mnou žerty? Poslyš, otroku! Teď budu počítati: jedna, dvě, tři — a nebude li po třetím klíč nalezen, vrazím ti meč do žeber. Jedna!“ „Dej pak si říci!“ „Dvě!“ „Snad nebudeš tak nakvap —“ „A — tři!“ zvolal Abafi, meč nad hlavu pozvedna. „Hlouposti!“ vzkřikl Stojmír a ucouvna ukázal k oponě. „Tamto jsme ještě nehledali. — A vida! zde jesti ten drahý klíč!“ „Tvoje štěstí! Byl svrchovaný čas.“ „Tento klíč je však lehčí — a nebo se mi ruka třese. Věru, to není onen klíč!“ „Jen ty ho tamhle pověs!“ odpověděl Abafi a rozevřev oponu u své ložnice, na dřevěnou stěnu okázal. „Dřív se podívám, není-li zde jiný —“ namítal Stojmír, otáčeje se kolem do kola. „Tam ho pověs — tisíc hromů! Jiný tady není.“ „Ba skoro; aspoň tu žádný neleží!“ řekl mladík a vešed do ložnice, klíč na stěnu pověsil. „Okaž ruce!“ velel mu Abafi a ohmatav jej, natáhl se na zeď po klíči, přičemž poněkud na lože se naklonil. „Dobrá! — ten tu visí.“ „A ty se, pane, vyspi!“ řekl Stojmír — „abysi pozbyl opilství.“ „Jakže to povídáš? I — zlořečený!“ rozpálil se ještě bohatýr i chtěl se z lože vzchopiti; ale Stojmír mu podrazil stoličku, že se na znak převalil, a uskočiv ke dveřím, zvolal: „Jen se vyspi! Zejtra to budeš míti za sen!“ „Živé blesky!“ mumlal Abafi, již polo zase ve spaní. „Proklatý pacholek! — a vlastně se na něj člověk ani zlobiti nemůže. Co myslí — to povídá — a jest kluk veselý! Kdybych já byl na jeho místě — jinak — bych — nedělal!“ Mrzutý přicházel Stojmír z panského dvoru. Zastaviv se na mostě poslouchal, zda-li Milota ještě kopá. „I ať třeba spí! Což pomůže jeho kopání? — A však hle! — on kopá. Měl jsem ho za slabce, on ale vykoná, co mu bylo určeno, an zatím já jsem poklesl, vychloubaje se chytrostí a silou. — I nech toho, panáčku!“ S těmi slovy sešed s mostu, přiblížil se k vratům. Chtěl je ohledati, zdali by se vypáčiti nedaly, a však upřev na ně oči ustrnul a ucouvnul. „Milostivé nebe!“ zvolal. „Jesti to zraku mam? Šálí mě noc? Ve vratech vězí klíč! To není možná! Jak by se byl dostal sem — ježto byl nedávno nahoře? — A předce lákavě na mne se usmívá? — Musím tě chopiti a zkusiti!“ zvolal dále a skokem u vrat se octnuv, popadl klíč, a otočiv jej semotam několikkrát v zámku, doložil: „On to jest, a svoboda zeje na nás všemi štěrbinami!“ Nábožně sepjal pak ruce a pozdvihl oči k nebesům. „Patrné jsou cesty tvoje, Pane na nebi!“ vyklouzlo mu přitom z hlubin duše — „a tvoji andělové opatrují nás.“ „Na omylu jsi!“ ozvala se tu za ním Margita. „Žádný anděl nepomáhá, kde člověk se lstí a falší dílo začíná.“ „Se lstí a falší?“ opětoval Stojmír, omámen i přítomností i slovy dívčími. „Nechceš-li prchnouti?“ „Toho jsem nikdy netajil.“ „A proto myslíš, že jsi pravdivý? Ne tak! Nejsemť tak bláhová, jak se ti snad zdám, a také někdy přemejšlím. Člověk nelže jen slovy, alebrž i skutky. Mluvil jsi ovšem hrozivou pravdu, ale my v tebe předc důvěřovali, aniž ty lží důvěru si získal. Protož doufej na Boha při svém počínání; neboť já to byla, jenž ti klíč přinesla. Chceš tedy uteci?“ „Chci.“ „Tak! — a proč?“ „Ptáš-li se otroka, proč po svobodě touží?“ „Tobě se vede u nás dobře.“ „Přitom jsem slíbil nábožnému pánu — tak nábožnému, že, srovnám-li slova jeho při loučení s tím, co mi právě dětinská ústa tvoje řekla, zahanbením oči k zemi klopím — tomu jsem slíbil přivésti bratrůsyna, onoho Milotu, nazpátek z hanebného zajetí. Ó, kdybysi znala toho důstojného služebníka božího!“ „I známť já také svaté muže tvého národu,“ odvece dívka s jemným zápalem — „neboť přicházejí kněži vaši někdy v naši krajinu, hlásajíce učení o jediném Bohu — a věru!“ mluvila dále, ruky jeho se dotknoucí — „na čem srdce s úplnou vírou lpí, jest vždy sjednoceno a jediné. — Ó neboj se, že tě budu náklonností svou trápiti, kdybys tady zůstal! Jáť nejsem, jako lidé někdy bývají, řkouce: To je krásné, to musí býti moje — a to je dobré, toho se hned chopím! — Jáť se mohu, s dobrým i krásným těšiti, jakož požíváme slunečního lesku, kterýž není žádného a všem předce patří. Nejsemť již také paní nad sebou — ačkoli s hrůzou na to myslím, komu jsem zadána; zůstaneš-li ale u nás, dobře se ti povede. Otec můj je zlý jen v prvním hněvu, a onen druhý — ach nebudu na to ani mysliti! Jen tady zůstaň! Za rok a den se mnoho změní!“ „Jakž to ale vypadne s mým přítelem?“ ptal se jinoch, pohnutí srdce svého stěží udusiv. „Nech ať sám odejde.“ „Ach, ten by si neuměl pomoci a padl by pronásledovníkům do rukou. Až ho ale vysvobodím, pak —“ „Nelži! Rád by si řekl: Pak se navrátím. Ty však se nevrátíš, jak mile odejdeš.“ „Má Margitko!“ „I nech jen! Můžeš-li ty beze mne býti, já to také dovedu. — Začněme o potřebnějším! Kde je Milota?“ „Podkopává most, aby spadl, kdo by na něj za náma vyběhl.“ „Haha! — to je chytré! — Ale poslechni, jak silně tluče!“ „Panáčku!“ přiskočil Stojmír ku příkopu, pak děláš takového hluku?“ „Byla to poslední rána —“ odpovídal Milota, z příkopu ven vylézaje a zahlídna Margitu, hned k ní zaměřil. „Chraniž mě před ním!“ prosila dívka, za Stojmíra se schovávajíc. „Nyní tu máš přítele, kterýž ti láskou zplatí věrnost tvou. Ha ha, věru! Ten hezky vypadá — celý umazán a umokřen. Ubohý panáček!“ „Proč mi to tento poroučel!“ pohodil nejapný mladík hlavou — „já za to nemohu.“ „Nu, vždyť je dobře —“ smála se Margita. „Nyní jen honem do díla! Otec můj ovšem spí; snadno však, že ho podezření před časem probudí. Otevři vrata, Stojmíre — a dej pozor na cestu! Z počátku jde rovně, potom se zatáčí a dělí — ta v levo povede vás blíže, protože jde hustinou, kady nebudou moci na koních za váma. Klíčem z venku zavřete — no, strč ho jen do zámku — a pak ho zahoďte — tak se i tady pronásledovníci vaši pozdrží. Jen rychle pryč —“ pobízela dívka váhavého Milotu; „a kdyby vás dostihli, chop se kmenu a braň jako lev svého přítele.“ „Já se postarám o sebe.“ „Slyšíš-li pak, Stojmíre? To zní velmi potěšitelně. Již ale pospěšte —“ „Hou! hou!“ ozval se tu za nimi v okně panského domu zvučný hlas Abafiho, a vedle volajícího bohatýra objevil se Ďúla. „Co tam děláte?“ Nedavše odpovědi, vyskočili mladí muži ze vrat a chvátali do širého pole. „Držte je!“ křičel Abafi z okna. „Chyť je — pusť se za nima!“ pobízel Ďúlu. „Dobře žes nespal a kočičí oči měl. Chyť je!“ Přitom již i pádného váhavce a žárlivého milovníka ze dveří strkal, a sám oštěpu se chopil. „Běda mně!“ úpěla Margita na dvoře. „Nyní se to shrne na mne.“ V tom vyběhl Ďúla na most; ten ale začal se viklati a pohroužil se se ženichem do bahnitého příkopu. „Ha ha ha — ten hloupý Ďúla — ten si dal!“ smála se dívka navzdor blízkému nebezpečí; v tom ale zafičel vedle ní oštěp a zabodl se hluboko do měkké země. „Proklaté plemeno!“ zavzněl přitom otcův hlas; „toho ty jsi vinna!“ „Smilujte se nebesa —“ bědovala dívka — „oni mě zavraždí! Pryč, pryč — aby mě v prvním hněvu nepopadl — až ochladne, teprv se nevrátím.“ Přitom skočila ze vrat, zavřela za sebou, a klíč odhodivši, letěla jako splašená srnka do pole. {{Konec formy}} 43imc6edg0297jymbtwjcfow3psr6vm 0 20735 338909 221386 2026-09-22T20:25:32Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338909 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Běda lhářům | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = VIII. | PŘEDCHOZÍ = VII. | DALŠÍ = IX. }} {{Textinfo | TITULEK = VIII. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek jedenáctý.'' Praha : I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1880. s.&nbsp;222–225. }} {{Forma|proza}} Nejrannější jitro budilo se v lesnaté, hustě zarostlé krajině. Křovím a roklemi drali se Stojmír a Milota. „Já jsem již mdlý —“ řekl tento a posadil se na skalisko, jakového tu kolem síla se hromadila. „Což ale, jestli nás lapnou?“ tázal se onen. „Pak se tobě povede zle. Mne snad předce někdy strýc vykoupí.“ „On — tebe? To nemůže a nechce — proto jsem přišel za tebou.“ „Že nechce, povídáš? To jedná hanebně.“ „Budeš ty ho souditi, panáčku? Hanebně! — vida! — on, jenžto je bez chyby — až na jednu, že totiž mysl na věci vyšší obrátiv, bratrůsyna nedobře vychoval. Že tě miluje, poslal mně za tebou — a kdyby jeho nebylo, nechal bych tě nyní vězeti.“ „To by mně bylo právě vhod. Tys mi tuze sprostý!“ „Beze mne seděl bys ještě u koní.“ „Tam se mi dobře vedlo — měl jsem dosti čeho jíst!“ odpověděl Milota a rozhorlen proti soudruhu svému se postavil. „Nuže tedy, jsi-li tak moudrý, jak se vychloubáš — kde jest tady cesta? Pomyslil jsi také, co vše jiné člověku potřebí? Co naplat, že jsme pod šírým nebem? — Hlady zde zajdeme. Les, kdo ví, kolik dní zdálí se táhne — někde na nás líté zvíře vypadne a zhltne nás.“ „Důvěřuj se v Boha,“ napomínal jej Stojmír — „onť nám pomohl k svobodě — i bude pečovati o hladové. Jenom —“ „Stojmíre! Stojmíre!“ dal se v tom opodál hlas volající slyšeti. „Schovej se, honem!“ řekl Stojmír. „Poslyš dříve!“ odpíral Milota. „Toť jest Margity hlas.“ „Ať si! — ona nebude sama.“ „Ba jest! Již ji vidím. Ta nám pomůže. Nechceš-li ale čekati, odejdi — já počkám!“ Nyní Margita přiběhla. Tvář její rychlou chůzí hořela, šat byl semotam pocuchán. „Ach, nebi díka, že vás nacházím!“ zvolala radostně. „To je dobře.“ „Buď mi vítána!“ pozdravil ji Milota, ruku proti ní vztahuje. „Proč pak se odvracíš?“ tázala se Stojmíra, slov Milotových ani si nevšímajíc. „Neboj se, že váš outěk pokazím. ''Musíte'' tady trošku počkati — to nyní právě potřeba. Naši lidé jedou za vámi druhou stranou, ale na konci lesa vám nadjedou, poněvadž koně nepředhoníte. Zůstaňte již tedy na čas ještě pozadu.“ „Ale pro vše na světě!“ zvolal nyní Stojmír. „Jak pak ty za náma přicházíš?“ „Jak? — Chtěli mě zabit, když jste odešli, a tu jsem utekla až na kraj lesa, chtíc za ranního jitra domů se navrátit. Když ale den přicházel, spatřila jsem na měkké zemi vašich nohou stopu. Ta je prozradí — pomyslila jsem přitom, a jdouc po drně, kde stopa se nedrží, posejpala jsem pískem vaše kročeje. Tak jsem přišla dál a dál — jsem nyní tady, a již se nevrátím.“ „Co ti napadá?“ zděsil se Stojmír šlechetný. „Ano, ano, — zůstaň u nás!“ zvolal Milota. „I pomysli jen“ — mluvila dívka — „jest-li vás otec nechytí, což i Bůh váš uchovej! — a pak se domů navrátí: bude mě bít a do sklepa mě zavře, jakož jednou matce učinil. A potom — má býti onen Ďúla mým manželem; ale já ho nechci — já se vám přiznávám, že ho nechci. Vezměte mě s sebou — budu vám třeba prospěšna. Znám kolem všechny stezičky, a dobře vás povedu. Potom se k tvému pánu uchýlím, k jeho strýci, a budu nábožná učení jeho poslouchati. Onť mi poví o Bohu a o povinnostech. Bude-li mě pak otec chtíti — ať si za mnou přijde, a také něčemu se přiučí. Nebude mu to na škodu.“ „Já však nebudu trpěti, aby si s námi šla,“ odpověděl Stojmír. „Musil jsem pánu svému slíbiti, že nic hanebného, nepravého při tomto kroku nepodniknu, k němuž nás jenom nouze dohnala. A nechť bych i pánovi otroka odváděl, dceru nechci otci unesti a množiti takto kletbu již beztoho snad nad námi vyřknutou.“ „Jen poslyš!“ „Nechci. Nesmí se to státi.“ „Nuže — tedy ty mně s sebou vezmi, Miloto!“ „Ó, s radostí!“ „Nepřivolím tomu!“ odpíral Stojmír, mezi oba vstoupiv. „My se tě nebudeme ptáti!“ řekla dívka. „My jsme dva i máme více hlasů.“ „Tedy vás tu chvíli opustím.“ „Ať si! Však my si pomůžeme bez tebe. Až k řece vím ''já'' dobře o všech cestách — za řekou je zná Milota.“ „Já je neznám —“ odtušil mladík nejapný — „já ne!“ „Nuž tedy je zná jiný. Budemeť blíže u vlasti tvé, a každý nám cestu okáže.“ „Mnoho štěstí na cestu!“ řekl Stojmír. „Pak ale vstoupíme před tvého strýce, Miloto!“ mluvila dívka dále — „a řeknem: ‚Sluha tvůj se špatně zachoval; my si však sami pomohli.‘ — Nu, proč pak jsi tak smuten, Stojmíre?“ „Svůj rozmar jsem tobě zapůjčil. Však, slyš — co to?“ V tom bylo slyšeti zvuk lovčího rohu, opodál pustinou se rozléhajícího. „Aj, proč pak se lekáš a třeseš, an jsi právě tak zmužilá byla?“ „Třesu-li se, děje se to pro vás.“ „Jen pryč!“ pobízel Milota. „Já zůstanu!“ opíral se Stojmír. „Žádnou pošetilost, která marně souží!“ řekla Margita. „To není sbor, leč jediný člověk, zbloudilý, a svolává svých soudruhů. Tamto v zadu jest jeskyně — tam se ukryjem a počkáme, až přejde; snad ho budete moci též přepadnouti a v zápasu ho zmůžete. Buď jak buď — jen honem pryč — a to sice kolem, aby stopu naši nenašel.“ {{Konec formy}} cw1aks3wtvu0ey9t2nzt4xsv499l5t5 0 20736 338905 221382 2026-09-22T20:25:15Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338905 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Běda lhářům | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = IX. | PŘEDCHOZÍ = VIII. | DALŠÍ = X. }} {{Textinfo | TITULEK = IX. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek jedenáctý.'' Praha : I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1880. s.&nbsp;226–229. }} {{Forma|proza}} Oštěp nesa na rameně, meč maje opásaný, lesní roh na bedrách, hledal Ďúla k zemi sehnutý stopu uprchlých. „Tu, tu —“ mluvil přitom, ztěžka si oddychuje — „ne, ne! Ach, moje nohy! A ta mdloba! Tamhle je stín — odpočiň si — potom dále!“ Přitom sundal přilbici, odložil oštěp a chopil se rohu, chtěje zatroubiti. V tom k němu přiskočila Margita. „Ticho — dej pokoj!“ promluvila k němu. „Ah, ah!“ podivil se Ďúla. „Chytnu, chytnu!“ Volal přitom a natahoval po ní ruku. „K čemu mě chceš chytati, ježto mě již máš? Sedni dál — já se posadím vedle tebe.“ „Pojď, pojď! — Ale tatík —“ „Ten se bude trochu hněvati; až s ním ale promluvím, bude všecko v pořádku.“ „Nebude — nebude!“ „Tys můj ženich — já nevěsta — ty mě musíš brániti. Ale poslechni! Vyšel jsi, abys ony dva muže polapil?“ „Tebe, tebe!“ „A kam pak by se poděla tvá zmužilost? Nikoli — nikoli! Ty musíš uprchlé lapnouti. Nejsou daleko!“ „Kde? kde?“ „Zůstaň seděti! Jsou bez zbraně — tys ale ozbrojen. Tuhle tvůj oštěp a tvůj udatný meč. Jest ale beze vší okrasy — co mi dáš? já ti naň přiváži tkaničku — tuhle tu, co mám na krku.“ „Ah, ah!“ ušklebil se Ďúla a sáhl jí po bradě. „Jen zvolna!“ uhnula se mu dívka. „Vytáhni meč z pošvy a postav jej mezi nás, jako se při zasnoubení konává! — Tak!“ mluvila dále, a pásku vinouc okolo těžkého jilce, několikkráte zakašlala. „Co pak? — co pak?“ tázal se Ďúla. „I — trochu kvapně jsem běžela! Nu — není-liž pravda — to je hezky?“ Přitom jako radostně rukama zatleskala. Byloť pak zakašlání i potlesknutí znamením pro skryté mladíky, jenžto nyní zvolna a pozorně po prstech blížiti se začali. „Ouvej!“ zkřikla dívka, meč porazivši, že se na drn zkácel. „Meč upadl.“ „Meč, meč!“ zajektal Dula, nemotorně po něm sahaje. „No — jen ho zvedni!“ zvolala Margita, vyskočíc ale od země, nohou naň šlápla, potom pak na Stojmíra zkřikla: „Honem! Tuhle je oštěp — chop se ho! — Aj, proč pak váháš, pane Ďúlo?“ „Tvoje noha —“ pachtil se tento na zemi, nevšímaje si, co se kolem děje. „Je pravda —“ smála se dívka, pokynouc na Milotu, aby za ni přistoupil — „moje noha! Ona ti překáží. Aj, tedy vstaň! já ho zvednu sama.“ I vzchopil se Ďúla, ale zděsil se; neboť hlavu pozvedna, spatřil Stojmíra, an před ním stoje, oštěpem zrovna k srdci mu mířil. I vyrazil z prsou divné zkřiknutí a pozpátku zase na drn sklesl. „Líto jest mi,“ řekl přitom mladík — „že musím takto s tebou mluviti. Stalo se však — nouze jest tady, a já musím svobody své hleděti. Nehýbej se — neuklouzneš nám!“ I neokazoval také Ďúla odporu, a takž jej Stojmír brzy koženým pásem svým k stromu přivázal, an zatím Milota vedle nich s mečem stál, kterýž mu byla Margita podala. „Dlouho sic tato vazba proti tvé síle nevydrží,“ mluvil přitom; „leč není toho také potřeba. Až budeme na jistu, navrať se mírně ku svým přátelům.“ „Uvaž ho pevně — on má sílu velikou.“ „Prozatím toho dost. Hned se neutrhne. A nyní pojď, pane Miloto — mámť o tebe péči vésti.“ „A o mne nic?“ tázala se dívka. „Dobře; tedy ji povedu sama o sebe. Měj se dobře, Ďúlo — a sice na dlouhý čas.“ „Až pak se k otci této dívky navrátíš,“ řekl Stojmír, „pověz mu, že se nestalo mou vinou, že dcera jeho na outěk se dala —“ „Nýbrž mou vlastní — je-liž pravda?“ promluvila dívka. „Že zvláštní vůle utíkám — viď? Nu, mějž díky za svou péči o mou dobrou pověst! Vímť ale, že pouze pravdu mluvíváš; protož i nyní jinak nemůžeš. Mlčme raději, potom budeme nejpravdivější — a nohy nás dobře ponesou. Pojď, Miloto!“ „Já již jdu! Leč podívejte se, jak sebou ženich trhá! Což abych ho jednou ranou —“ Takto byl řekl Milota, i povznesl meč Ďúlův, kterýž posavad v rukou držel. Ale Stojmír padl mu hněvivě do řeči, řka: „Dej si pokoj, nemoudrý panáčku!“ — a chopiv jej za ruku, vlekl ho za sebou i za Margitou do lesní hustiny. Ďúla zůstal samoten. I začal sebou vztekle trhati, až pak se mu poštěstilo ruku vazby sprostiti. „Zlořečení šelmové!“ mumlal přitom mezi zuby — „ach — ouvej! Počkej ale, Ďúlo — půjde to — tak — a teď si zahouknu.“ Při těch slovech sáhl po rohu, kterého si uprchlí byli nevšimli, a začal z plných prsou na vše strany troubiti. „Ještě nic?“ divil se, an ucho sem tam nakloniv, žádné odpovědi neslyšel. „Pryč do lesa — ach, ach — žádný meč!“ Zlostně udeřil přitom na prázdnou pošvu a rozběhna se trochu hlouběji do lesa, začal zase troubiti. „Aha!“ zkřikl pak, an se v dálce odpověď ozvala — „muži naši — hou, hou! — sem, sem!“ I vyrážel opět silné a táhlé zvuky z krouceného rohu, až k němu Abafiho nádvorník s několika pacholky přirazil. „Jsi-liž pak ty to, pane Dulo?“ divili se všickni zbraně zbavenému ženichu. „Jsem, jsem!“ kýval hlavou upachtěný Maďar. „Neviděl jsi uprchlých?“ „Tam, tam!“ dosvědčoval Ďúla, okazuje v tu stranu, kam byla nevěsta jeho odešla. „Aj, my touto stranou musíme — “ odpověděl nádvorník, drže se cesty, po které byl s čeledí přišel — „jak pán rozkázal.“ „Nic — nic!“ dupal Ďúla zlostně nohama. „Tam, tam! Já viděl —“ Přitom vytrhnul pacholku oštěp a takto poznovu ozbrojen, hnal se za uprchlými divou hustinou. „Nu, jak se ti, pane, líbí!“ doložil nádvorník. „Řekne-li něco starý pán, budeš odpovídati. My jdeme za tebou!“ {{Konec formy}} mntgxbtjags238dnfhd6qq73da7d61l 0 20740 338910 221388 2026-09-22T20:25:35Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338910 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Běda lhářům | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = X. | PŘEDCHOZÍ = IX. | DALŠÍ = XI. }} {{Textinfo | TITULEK = X. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek jedenáctý.'' Praha : I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1880. s.&nbsp;230–233. }} {{Forma|proza}} Na břehu dunajském stál košatý strom, a na těle jeho, pod listnatou korunou visel malý obrázek. Vedle čněla dřevěná bouda převozníkova. Hněvivě popocházel okolo ní převozník a jeho pomahač. Oba byli v horlivém hovoru. „Celé stádo, povídáš tedy, že odehnal?“ tázal se onen tohoto. „Abafi? Ba věru!“ posvědčil mu pomahač. „Byli jsme právě na pastvě — a když odcházel, ušklebil se ještě a řekl, abych tobě vyřídil, takto že lenivé dlužníky trestá, jenžto se k placení nemají.“ „A celé stádo za tak skrovný dluh?“ skřípal převozník zuby. „Nuž tedy se ho navždy odřeknu. Za řekou jest lepší plat než-li u těchto divochů. Lidé odtamtud darovali mně tento nábožný obrázek, okolo něhož nyní rád kvítí otáčím — a dá-li se ovoce dle semena posoudit, platí jediný jich Bůh více než-li naši všickni. — Dříve se však na Abafim ještě pomstím! Odvedu mu, co má nejdražšího — a nedá-li hodnou výplatu, vše zavraždím!“ S divou myšlénkou se obíraje, přistoupil na kraj břehu, odkudž v krajinu slovanskou pohledal. V tom přikvapila Margita. „Jsme u řeky — jsme u řeky!“ volala jásajíc. „Jáť jsem vám to povídala.“ Stejným krokem přicházeli za ní z Abafiho dvorce uprchlí jinoši. Kvapně letěl Stojmír k řece a poslav toužebné zraky na protější břeh, obrátil se zase ke svým soudruhům a zahlédnul obraz na stromě visící. Bez prodlení před ním poklekl a vykonával modlitbu. „Dobrotivé nebe!“ zděsila se Margita. „Co to počíná?“ „Dobře dělá,“ odpověděl Milota, „to se patří.“ Přitom již i sám vedle něho poklekl. V tom se navracel převozník od břehu. „Převážíš ty tady, příteli?“ tázala se ho Margita. „Převážím,“ „A jsi tuším Abafimu, pánu těchto dědin, sloužiti povinen?“ „Dobrému pánu Abafimu? — To jsem.“ „Nuž tedy věz! Tito dva, jež tuto vidíš, jsou pacholci Abafiho a nesou rozkazy jeho do krajin. Protož honem loď připrav — hezky lehkou a rychlou — ať je i se mnou na protější břeh donese.“ „Ty pacholky Abafiho?“ tázal se převozník, nedůvěrně s dívky na jinochy pohlédaje. „Nevěříš-li — totoť jest heslo naše: Tekeli.“ „Dobře — to jest heslo pana Abafiho,“ dosvědčoval převozník, an byl potichu vyřknuté slovo zaslechl, a tvář jeho vyjasnila se divokou radostí. — „Hoj, kluku!“ zvolal pak na pomocníka. „Tuhle s těmi statnými lidmi pojedeš přes vodu — honem dobrou loď! — Dovol, panno! —“ mluvil dále k Margitě — „ať se na okamžik odstraním. Musím pacholku svému něco nařídit. — Jeď s nimi zatím na řeku —“ velel posléz pomahači — „ale zdrž je, až přivedu přátely a rybáky.“ „Kde jest převozník?“ ozval se v tom Stojmír, an byl modlitbu dokonal. „Zde jsem.“ „Rádi bychme na druhou stranu.“ „Vím již, vím. Jdete s rozkazy dobrého pána Abafiho.“ .Co to mluvíš?“ „Já mu již řekla“ — skočila Margita do řeči — „co mu věděti potřeba, že vás bohatýr Abafi posílá —“ „A tu ovšem sprosták, jako já jsem, poslechne,“ doložil převozník. „Chceš-li to jenom proto učiniti a nic k vůli tomu jehož obraz tamto visí,“ řekl Stojmír — „tedy věz, že nepřicházíme na rozkaz Abafiho ani z jeho vůle. Nech mě, panno — já jinak nemohu.“ „A což tedy nejste z jeho čeledi?“ podivil se převozník. „Nejsme.“ „A tu právě jste před mým obrazem klečeli! Jste snad ze zajatých Slovanů — zadržených násilím maďarským? To máte domů ještě daleko.“ „Bůh pomůže! Nechť jsme kdekoliv — převez nás přes řeku! Nechceš-li, musíme se jinde ohlídnouti.“ „No postůjte! Máte-li pak peněz?“ „Máš-li na těchto dosti —?“ „Mám — mám!“ odpověděl převozník, chtivě po penězích sahaje, které Stojmír z ňader vytáhl. „Sám vás převezu — a to jen proto, že nejste z Abafiho čeledi. Neboť kdybyste byli jeho lid — byl bych vás uprostřed řeky potopil. Abafi jest můj nepřítel, a srdce moje prahne po mstě.“ „Vidíš to, panno!“ zvolal Stojmír radostně — „kam by nás lež byla přivedla!“ „Co jest?“ otázal se převozník pomahače, který se rychlým krokem navracel, a promluviv s ním několik slov potají, doložil hlasitě: „Honem na loď! Na blízku jest jezdce viděti — nejspíš to kvapí za vámi. Pojďte — a děkujte tomu tam na obraze mém, kterýž vás ke mně přivedl a řeči vaše řídil.“ S těmi slovy kvapil ke břehu — ostatní v patách za ním. Nadarmo dospěli pacholci Abafiho až k boudě převozníkově — nadarmo s nimi Ďúla přikvapil — a nadarmo sám Abafi nad vlnami zlořečil: převozník hnal svou loď pevnou a jistou rukou do širokého proudu, a stíhajícím nezbylo nic nežli mrštit za nimi oštěpem — ale také nadarmo. {{Konec formy}} 73r0l4g0wkqjzyt9c34taj2p27zlsp9 0 20742 338911 221389 2026-09-22T20:25:38Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338911 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Běda lhářům | AUTOR = Josef Kajetán Tyl | ČÁST = XI. | PŘEDCHOZÍ = X. }} {{Textinfo | TITULEK = XI. | AUTOR = [[Autor:Josef Kajetán Tyl|Josef Kajetán Tyl]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = TYL, Josef Kajetán. ''Sebrané spisy. Svazek jedenáctý.'' Praha : I.&nbsp;L.&nbsp;Kober, 1880. s.&nbsp;233–242. }} {{Forma|proza}} Na vzdáleném východě začaly temněmodrou oponou první růžové pruhy vycházejícího slunce přeskakovati — v ranním šeru potopena byla ještě celá krajina. Bylo to před branou pevného místa, jež ruce divých Maďarů na pomezí moravském vystavěly, chtíce vládu svou upevniti v krajích slovanských. Opodál stála dřevěná stodola, a v ní noclehovali uběhlíci z dvora Abafiho. Pozorně otevřel nyní Stojmír veliká vrata a ohlédnuv se kolem, vyšel pod šíré nebe. „Ti tam spíce libě odpočívají“ — mluvil sám k sobě — „já však jako matka jsem starostliv. Ó, kéž bych jen také té tiché blaženosti užil, že se mi skutek povedl! Přes řeku ovšem jsme se dostali — než i tady roztáhla se již moc divých pohanů, jenom že mrtvou, zpustlou zdá se mi býti celá krajina, kdež jindy samý život panoval. Jistěji se ovšem takto utíká — není však živé duše, jenžto by zprávu dala o cestě. Až bude jen toto hnízdo za zády, pak si oddechnu. Křídla bych si přál na místo nohou váhavých; a předce je nemohu ještě zbuditi. Oba jsou na smrt zemdleni.“ Starostí trápen popocházel sem a tam, mnohé myšlénky trudily mysl jeho, a divnými city tísnilo se srdce jeho. „Což ale řeknu, až budu státi před pánem?“ začal opět sám k sobě mluviti. „Poslední slovo jeho bylo napomenutí přede vším podvodem — a jakáž to nyní strakatina, počítám-li kroky a skutky naše! Dceru jsme z domu otcovského odvedli — aspoň dovolili, že s námi odešla. Jakž tu před očima otce velebného obstojím? A pak co bude z ní, jenžto za námi šla z dětinské nevinnosti? Nemohu věřiti, že by Milotu milovala — ačkoliv jej dosti veliká změna potkala, co jsme opustili divou cizinu — předce však jej nemiluje! Věřím to, a předc mi každé slovo, jež mu daruje, jako závist duši smutnou naplňuje.“ Živěji počalo srdce jeho tlouci, oko jeho navlhlo milostným mokrem i pozdvihlo se k nebesům. „Hlava její sklonila se ve spaní na prsa má — dychot její podobal se hlubokému vzdychnutí. Jako plamen proniklo to duši mou — snad na něj myslela. Tu jsem musel vstáti, utéci pod šíré nebe — a nyní tady žvatlám s ranní temností. — Aha — východ se zardívá, den se budí. Snad že nyní cestu najdu a neb člověka — hoj! to byl krok! — Chodí zde někdo? — Jak? Odpověď!“ „Tu máš místo odpovědi!“ ozval se v tom za ním silný hlas, a svalovitá ruka jej pozadu chopila. Byl to pacholek z čeledí Abafiho, kterýžto s jinými přes řeku se pustiv, stopy utíkajících vypátral. „Zrada!“ zkřikl Stojmír a začal se brániti. „Ty jsi páchal zradu!“ odpovídal pacholek, zmužile s ním zápase. — „Hou, hou!“ zkřikl pak za sebe, a v několika okamženích octnul se tu ještě jiný pacholek, i nádvorník a Ďúla. Stojmír však zatím z rukou nepřátelských se vymknul. „Ustupte!“ zvolal s očima planoucíma. „Dokud není dokonáno dílo mé, žádný mě nelapí.“ „Ty — ty!“ zuřil Ďúla. „Děvče, kde jest? — Meč můj.“ „Postůj tiše, pane!“ zdržoval jej nádvorník. „Ta nám neuteče. — Mluv, kluku, kde jsou tvoji společníci?“ „Chce-li se vám krve,“ odpověděl Stojmír roznícený, an se byl ke dveřím stodolním postavil — „tu mějte mou! Pomsta shání se po pachateli. Či chcete dívku, dceru pánovu? Požádám ji, aby s vámi odešla; půjde-li — dobře; nebude-li ale chtít, nasadím pro ni tak ochotně krev svou — jako pro soudruha svého.“ Přitom vytasil ostrý nůž, kterýž měl zastrčený za pásem. „Kde jsou ti dva — mluv!“ dorážel naň nádvorník. „Lhání nezpomůže!“ „Já nikdy nelhal, a nebudu také nikdy lháti!“ odpověděl mladík a otevřev dvéře, okázal na dívku a jinocha, soudruhy své, kteří na otepích slámy polosedíce ještě dobře spali. — „Tu je vizte oba! Nepohne-liž vás nevinnost kol nich se vznášející? Jak boží dech vine se dechot jejich z prsou čistých, an duše jich zatím u Boha prodlívá! Nemluvte nahlas, ať jich nezbudíte!“ Přitom dvéře opět zavřel a poznovu se nože uchopil. „Pryč — pryč!“ začal Ďúla horliti a obnaživ meč, chtěl na jinocha dorážeti. „Počkej, pane!“ zdržoval ho nádvorník. „Máť u sebe zbraň — i netřeba dávati se nadarmo do nebezpečí. Tutoť je naše posádka a pomoc taková na blízku, že nám z nich žádný neuklouzne. Jsoutě tam za pevnými zdmi také okovy a vězení — hoj, hni se!“ velel dále jednomu pacholku — „zatluč na bránu! My tu zatím postojíme a dáme pozor.“ I odešel pacholek ke bráně. Ouzkostně pohlédnul Stojmír kolem sebe, vida nebezpečí se všech stran se hrnoucí, až posléz oči k nebi pozdvihna, ruce rozpjal a z hlubin duše takto zvolal: „Jménem tvým vydal jsem se do ciziny — ústy velebného starce rozprávěl jsi ty, Pane na nebi! Z bohatého pokladu svých zbožných činů dal mi pomoc tvou za posilu na cestu — ó nevzdaluj se, dokud není zpomožíno! Zdáť se ovšem, že nemožnosti žádám; leč možno jest jenom to, co ty stanovíš, a co ty nechceš, zůstane nemožné. Neprosímť také pro sebe — jen pro něho a pro ni. Na životu lidském arci mnoho nezáleží — ale na osudu života mnoho záleží. Vrátí-li se dívka ke svým, zhorší se a zdivočí — a Milota — ach, vždyť to, Pane, víme oba — ten je sláb, a bude-li museti nazpět do vazby, odpadne zoufanlivě od cesty tvé — strýc jeho ale požehná se a zemře. To však se nesmí státi — viď, že ne?“ V zanícení všech smyslů svých klesl na kolena — a horoucí slova jeho, zdálo se, že musí proniknouti nebesa. S podivením poslouchali ho pohané. „Kluk se pominul,“ řekl nádvorník, „a mluví s povětřím. — Že pak ale ještě nikdo z brány nepřichází!“ V tom se v pevné posádce ozval zvuk zvonečku. „Slyš! jaký to známý zvuk?“ zaplesal Stojmír. „Tak znívá znamení pravověřících, když se shromažďují k modlitbám.“ „Jen se nemejli, panáčku!“ ušklebil se nádvorník. „Totoť je sídlo maďarské, a silnějších tam bohů vzývají, nežli jest váš Ukřižovaný.“ „Nuž, tedy se musím odhodlati na krok poslední!“ zkřikl Stojmír. „Již tedy o pomoc neprosím — teď ji požaduji; nikoli, ne — ještě prosím, Pane na nebi! An jsem se sluhou tvým se loučiti měl, zablesklo se v duchu mém, i věštilo se mi o zázracích — staň se tedy i nyní zázrak nějaký — ten žádám! Dostůj mi svému slovu svatému — běda lhářům!“ Veškerá bytost mladíkova byla toho okamžení sproštěna vazby tělesné, duše jeho hořela — on nebyl na zemi. Neslyše a nevida zchopil se skokem se země, jakoby opravdu na zázrak pohleděti chtěl. V tom ejhle! otevřela se brána — odění muži vyhrnuli se z otvoru, před nimi vůdce v lesknavé zbroji. „Pomoz nebe!“ zděsil se nádvorník. „Toť nejsou našinci! — Není-liž to maďarská posádka?“ „Ještě přede včírem byla brlohou nevěřících divochů“ — odpovídal mu hlas mezi přicházejícím zástupem; „ale outok času nočního učinil zde moci jejich konec. Slyšte jasné zvuky zvonků, kvapem zavěšených, an k modlení zvou všechněch, kdožkoli důvěrně a s láskou v pravého Boha spoléhá.“ „Slyšte, slyšte!“ jásal Stojmír, s jasnou tváří k společníkům svým se obrátiv, kteří byli ze stodoly vyšli. „Slyšte, vizte a divte se!“ V tom se nový zástup z brány vyhrnul. Byli to kostelní zpěváci a přisluhovači velebného biskupa Velehradského. „Sám otec naší církve,“ jal se opět vůdce sboru ozbrojeného mluviti, „on sám přišel konati služby Páně a rozsívati slova spasitelného učení.“ „Pane, pane můj — ach strýče!“ zvolal Milota, zahlídnuv starce velebného, za sborem posluhovačů přicházejícího, a rychlým krokem k němu pospíchal. „Miloto! můj synu!“ zaradoval se nábožný starec, mladíka vřele k srdci přivinuv. — „Bože, milost tvá je veliká!“ „Margito!“ řekl Stojmír a popustiv citu svému volnějšího průchodu, pojal dívku oběma rukama za hlavu. „Hle, tu jsme již u našinců. — Ah tak!“ doložil na to, jakoby se byl opět zpamatoval, i pustil dívku. „Tys ještě jediná skvrna díla našeho.“ „Aj, tedy mě nech“ — obrátila se dívka od něho — „ať se sama očistím.“ „Již tebe tedy zas v náručí držím, synu můj!“ promluvil nyní biskup k Milotovi. „Mělť jsem o tebe velikých starostí — nejenom jak bysi okovů se zbavil, ale i o veškeré činy tvé a chování. Spadlať rouška s oka mého, i poznávám, že nejsi, jak bysi býti měl. Uvidíme, jak to budoucně péčí novou nahradíme. — Nyní však pověz: přišel jsi sám, a nebyl s tebou člověk, jehož jsem vyslal za tebou?“ „Tamto stojí!“ odpověděl Milota, na Stojmíra ukázav. „On byl mým ochráncem a spásou.“ „Aj, můj divý synku!“ pousmál se velebný starec laskavě. „Můj věrný, upřímný hochu! Podej mi ruku — ne abys mou líbal — nikoli! abys ji stisknul — tak! Nu, lhal jsi hodně? Zaklínal ses?“ „Zcela čistě to arci nešlo, velebný otče!“ odpověděl jinoch srdečně rozveselen; „měli jsme se ale na pozoru, jak jen možná bylo. Cele pravdivý byl jediný náš pomocník: Bůh!“ „Toť jest on na všech cestách svých!“ dosvědčil biskup a obrátiv se k vůdci mužův ozbrojených, doložil: „A takž i tebe ve jménu božím žádám, propusť tyto, jenž miláčků mých pronásledovali! Nech ať se v míru domů navrátí — jinák-li nechtějí, abychom je v lůno církve spasitelné přijali. — Nu, jestli se zdráháte, odejděte s Bohem! U nás neděje se žádné násilí. — Však pravda posléz každého předce zmůže, i bez pohánění a jiných prostředků — sice by pravdou nebyla. Odejděte v pokoji!“ „Ta tamhle — ta —“ začal Ďúla jektati a na dívku, nevěstu svou, okazovati; ale nádvorník všemu dalšímu rokování a zdržování chtěje ubrániti, mocně jej za ruku pochytiv, za sebou ho vlekl. „Použij svobody, jižto nám dávají —“ vece přitom — „než jich to omrzí. Jsou dosti hodní pošetilcové.“ S těmi slovy odešli Maďaři, a velebný Řehoř také kroků svých k městu obrátil. Zastavil se však opět, že Milota s průvodcem svým za ním se nebéře. „Proč ještě váháte?“ tázal se laskavě. „Jesti tu ještě jedna,“ odpovídal Milota ostýchavě, „kteráž na milost tvou čeká. Tato dívka — dcera Abafiho, mého bývalého vězníka.“ „Stojmíre!“ zvolal biskup hlasem vysokým. „Učinils ''ty'' mně to?“ „Odpusť, pane můj —“ začal se jinoch vymlouvati; ale Margita mu další slova přejala. „On ti, pane, řekne, že to neučinil,“ vece dívka — „že jsem proti vůli jeho s nimi z domu sama odešla. A takž tomu jest.“ „Co tě k tomu pohnulo?“ „Co mne nejdříve k tomu kroku pohnulo, tenkrát jsem nevěděla, nyní to však již vím; budiž to ale zapomenuto na vždycky. Příčina druhá — ta šlechetnější, ta zůstane jako tenkráte i nyní a na věky. Tys právě mužům lidu našeho spasení církve nabízel; však oni nechtěli. Viz tady dívku, jenžto chtěla i chce posavad; uvediž mě do své míruplné obce!“ „Bez vůle otcovy?“ „Přijde-li otec pro mne, dáš mu nazpět křesťanku, a on ji co křesťan, tak tuším, domů odvede. Takto se rozseje slabé símě dobrého pomalu dál a dál, a lidu mému vzejde z něho příští spasení.“ „Mně nesluší býti skoupým s věcí, kteráž lidu všemu náleží,“ odpovídal starec velebný — „a protož tvou žádost vyplním.“ „Pak ještě jedno, pane!“ ozval se Milota. „Jest-li dovolíš, tedy —“ „Co jest? Tak ostýchavě jsi jindy nemluvil.“ „Dokud jsem v zajetí byl, jednala jen tato dívka se mnou vlídněji; také na cestě jen u mne se držela, chápala se ruky mé — jeť také z rodu vzácného.“ „A proto tobě nakloněna i rodem rovná — myslíš? Měl jsem s tebou něco jiného v úmyslu; je-li to však vůle boží — jakž ty, panno, myslíš?“ „Z počátku, myslím, budu živa v tiché samotě; potom se mnou jednej, jak se ti zalíbí.“ „Tomu nás budoucnost naučí. Nyní zatím podej ruku svému ochránci!“ I chtěla Margita již ruku vztáhnouti, an sebou Stojmír trhnul, jakoby ho ostrý meč byl projel. „Pane —!“ začal jazykem váznoucím. „Co jest?“ tázal se velebný starec velmi laskavě. „Proč stojíš tak opodál?“ „Propusť mě, pane, ze služby! Člověk cestám uvykne, jak mile jednou po světě se ohlídnul. A pak — toť víš také, že bych rád života na bojišti okusil —“ „A proto chceš odejíti?“ „Proto, pane!“ „Běda lhářům!“ „Jáť jen myslím, pane můj, že —“ „Běda lhářům!“ „Nuž tedy věz — ta dívka leží mně samému na mysli. Nechce-li mě však — vezmi si jiného. Hleděti ale na to nebudu, jak ji zasnubujete —“ „Stojmíre!“ zvolala dívka s tváří uzardělou a očima sklopenýma. „Margito! čeho se mám nadíti?“ „Nepřála jsem ti hned zpočátku? Tys mě ale vždy nemilosrdně odbýval.“ „Což pak jsem nemusel pro pána svého? Směl jsem k němu s loupeží se navrátit?“ „Tys ale předce mé srdce ukradl — a máš je posavad. “ „A předce chceš jiného?“ „Já?“ řekla dívka a ruce prosebně sepnouc, na biskupa pohlídla. „Já nechci.“ „Jakýž je to divný, pomatený svět?“ jal se velebný starec po krátkém rozmýšlení mluviti. Všickni mluví pravdu, i vychloubají se tím — a předce ona sama sebe i jeho obelhává — on zase mne i také ji — jeden lže, protože ho přelhal druhý. Ten koukol, již vidím, nezahladíme; blaze nám, kdy pšenice nad ním vyroste! — Jakž to ale s tebou vypadne, Miloto?“ „Pane —“ odpověděl tento — já mu dívky popřeji. Jeť můj ochránce — a ona ho miluje.“ „Dobře tak, můj synu! Ode dneška budu míti jako dva syny po bratru. Král mi něco k vůli učiní — a pak si vezmi Stojmír maďarského pána dceru. Ty však netruchli! Tys byl klamán na zemi plné klamu, synu můj! Já vím o zemi, kde pravda panuje. Důvěřuj ve mne — já tě tam uvedu. Tam bydlí štěstí, jež nižádný klam nezvrátí!“ {{Konec formy}} 9ukjrv2267hg4sc1xfio84yqhr5989z 0 22108 338971 266875 2026-09-23T06:29:03Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338971 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Deklarace českých poslanců na Říšské radě a zemských sněmech proti postupu Rakousko-Uherska při brestlitevském mírovém jednání | PODTITULEK = tzv. Tříkrálová deklarace | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://www.moderni-dejiny.cz/clanek-trikralova-deklarace-6-ledna-1918-103/] | VYDÁNO = 6. ledna 1918 | datum vydání = 1918-01-6 | LICENCE = PD manifesto | WIKIPEDIA = Tříkrálová deklarace }} Ve čtvrtém roce hrozné války světové, jež si vyžádala nesmírných obětí na životech a statcích národů, dějí se první pokusy o mír. My Čeští poslanci rady říšské, jež byla rozsudky nepříslušných vojenských soudů zbavena rady svých členů slovanských, a zároveň my čeští poslanci rozpuštěného a dosud neobnoveného sněmu království českého jakož i po celou dobu války nesvolávaného sněmu markrabství moravského a neobnoveného sněmu vévodství slezského, jako zvolení zástupcové národa Českého, zdůrazňujíce veškerá prohlášení českého poselstva na radě říšské, jsme povinni určitě a jasně za lid český a za porobenou a politicky umlčenou větev slovenskou v Uhrách vyznačiti svoje stanovisko k nové úpravě poměrů mezinárodních. Když čeští poslanci obrozeného národa našeho promluvili za války francouzsko-německé o mezinárodních otázkách evropských, prohlásili v memorandu svém dne 8. prosince 1870 slavnostně: „Všichni národové, ať velcí, ať malí, mají rovnaké právo sebeurčení a rovnost jejich má stejně setřena býti. Jen z uznání rovnoprávnosti a ze vzájemné vážnosti svobodného sebeurčení všech národů může vykvésti pravá jejich svoboda a bratrství, všeobecný mír a pravá lidskost.“ My poslancové národa českého, věrni jsouce i dnes těmto zásadám svých předchůdců, s radostí jame pozdravili, že dnes všechny ony státy, které jsou založeny na zásadách demokracie, válčící i neutrální, pokládají stejně s námi toto svobodné sebeurčení národů za záruku trvalého míru všeobecného. Nové Rusko při pokusu o mír všeobecný vložilo do stěžejních podmínek mírových zásadu sebeurčení národů tak, aby národové svobodnou volbou rozhodovali o svém životě a usnesli se, chtějí-li vybudovati stát samostatný, či tvořiti státní celek ve spolku s národy jinými. Naproti tomu prohlásil zástupce Rakousko-Uherska jménem štyřspolku, že otázka sebeurčení oněch národů, které dosud nemají své státní samostatnosti má býti řešena v každém státe cestou ústavní. Vzhledem k tomu jsme za Český národ povinni prohlásiti, že toto stanovisko zástupce Rakousko-Uherska není stanoviskem naším. My jsme se naopak ve všech svých projevech a návrzích, tomuto řešení vzpírali, ježto po nesčetných trpkých zkušenostech našich neznamená ono nic jiného nežli úplné zamítnutí zásady sebeurčení národů. Trpce žalujeme, že národ náš byl zbaven své samostatnosti státoprávní i svého práva sebeurčení umělými řády volebními, vydán nadto panství německé menšiny a německé centralistické byrokracie. Slovenská větev naše stala se pak obětí brutálnosti maďarské a neslýchaného násilníctví ve státe, jenž přece všechny zdánlivě konstituční formy zůstává nejtemnějším koutem Evropy a v němž národové nemaďarští, tvořící většinu, jsou panující menšinou týráni a hubeni, od kolébky odnárodňováni, zůstávajíce takřka beze všeho zastoupení na sněmu i úřadech, bez veřejných škol a bez volnosti ve školách soukromných. Ústava, na niž se odvolává zástupce Rakousko-Uherska, znetvořila i spravedlnost všeobecného práva hlasovacího, rozmnoživši v rakouské radě říšské způsobem umělým počet mandátů německé menšiny a celá její bezcennost pro svobodu národů objevila se až křiklavě jasně v krutém vojenském absolutismu po dobu války. Každý poukaz na tuto ústavu znamená proto ve skutečnosti jenom odmítnutí práva sebeurčení, vydání v plen všech národů v Uhrách, kde jest ústava jen nástrojem nejbezohlednějšího panství oligarchie několika rodů maďarských, jak to bylo znovu potvrzeno novou předlohou o volebně reformě. Národ náš touží se všemi demokraciemi světa po míru všeobecném a trvalém. Jest si však plně vědom pravdy, že trvalým může státi se jenom mír takový, který odstraní staré křivky, brutální moc převahy zbraní jakož i nadpráví států a národů nad národy druhými - mír takový, který zabezpečí samostatný rozvoj národům velkým i malým a osvobodí zejména ony národy, kteří stenají dosud pod cizí nadvládou. Proto také toto právo na svobodný život národní a sebeurčení národů ať malých či velkých a jakékoliv příslušnosti státní, musí býti základem příštího práva mezinárodního, zárukou míru a přátelského soužití národů i velkým statkem ideálním, který si lidstvo vydobude z hrůz světové války. My, poslancové národa českého, prohlašujeme, že mír, který by národu našemu nepřinesl spravedlnost a svobody, nemohl by pro něj býti mírem, nýbrž jen počátkem nového mohutného a důsledného zápasu za státní samostatnost, v němž by národ náš napjal veškeré své síly hmotné i mravní až do krajnosti a v tomto bezohledném boji neustal by až do šťastného konce. Národ náš se hlásí o tuto svou samostatnost, opíraje se o své historické právo státní a jsa všecek prodchnut vřelou touhou, aby ve svobodné soutěži s jinými národy svobodnými a v svém státě svrchovaném, plnoprávném, demokratickém, sociálně spravedlivém i na rovnosti všeho občanstva vybudovaném a v hranicích historických zemí a sídel svých a své větve slovanské přispěti mohl k novému velkému rozvoji lidstva, založenému na volnosti a bratrství přiznávaje v tomto státě národním menšinám plná, rovná práva národní. Vedeni jsou těmito zásadami protestujeme slavnostně proti odmítání práva sebeurčení národů při jednání mírovém a žádáme, aby ve smyslu práva toho zabezpečena byla všem národům, tedy i našemu, účast a plná volnost obhájiti svých práv na mírovém kongresu. [[Kategorie:Politika]] 6vjohv6berobcebf30pqu5ihurn6qwx 0 22710 338872 251557 2026-09-22T20:23:27Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338872 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Blahé zlaté mládí/1885 | PŘEDCHOZÍ = Člověk a suchý stromek | ČÁST = Pět povídek | DALŠÍ = Kopřivy }} {{Textinfo | TITULEK = Pět povídek | AUTOR = [[Autor:Ladislav Benýšek|Ladislav Benýšek]] | ZDROJ = ''[[Blahé zlaté mládí]]. Album původních prací pro českou mládež.'' Ročník druhý. Pardubice: F. & V.&nbsp;Hoblík, 1885. s.&nbsp;78–98. | LICENCE = PD old 70 }} * [[/Vrba a vrbičky/]] * [[/Z račí říše/]] * [[/V pěvecké škole/]] * [[/Žabí lékař/]] * [[/V suchu/]] [[Kategorie:Sbírky povídek]] kp5n3cv4lqydv4gouzl53dxt5yk4nt1 0 22711 338875 251473 2026-09-22T20:23:37Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338875 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Pět povídek | AUTOR = Ladislav Benýšek | ČÁST = Vrba a vrbičky | DALŠÍ = Z račí říše }} {{Textinfo | TITULEK = Vrba a vrbičky | AUTOR = [[Autor:Ladislav Benýšek|Ladislav Benýšek]] | ZDROJ = ''[[Blahé zlaté mládí]]. Album původních prací pro českou mládež.'' Ročník druhý. Pardubice: F. & V.&nbsp;Hoblík, 1885. s.&nbsp;78–81. | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Sedlák Souček obcházel s čeledínem pozemek svůj na břehu říčném. „Sesypá se nám tu břeh,“ pověděl sedlák k čeledínovi. „Ano, pantáto,“ potvrzoval čeledín Martin. „Pozoroval jsem to již před několika dny, když oral jsem na tomto pozemku. To již mi tu vadilo. Koně zapadali do jam i děr a klopýtali při práci. To bylo orání!“ „A neřekl jsi nic, Martínku. Vidíš, měl bych příčinu na tebe se hněvati.“ „Zapomněl jsem, pantáto. Nehněvejte se. Máme teď mnoho prací na polích, člověk zapomíná pro jedno na druhé.“ „Již se stalo. Ostatně není ještě tak zle; jen podruhé hleď pamatovati na věci důležité, abychom škody neměli.“ „Budu již pamatovati, pantáto. Ale jak to tady jenom napravíme. Myslím motykou a lopatou vyrovnati důlky.“ „Dobrý nápad, Martine! Ale to není ještě vše, čím bychom tomu odpomohli. Když také prstí jámy zarovnáme, tím přece dalšímu sesypání břehu nezabráníme. Musíme se poohlédnouti po něčem vydatnějším.“ „Jak tedy uděláme, pantáto?“ „Nasázíme sem vrbových sazenic. Ty se ujmou, je tu vlhko, dobře se v zemi zachytí a kořeny břeh celistvý udrží. Tak se to obyčejně dělává. Je to dobrý prostředek, pamatuj si jej pro budoucnosť. Až ti tatík odevzdá stateček, který ti dědictvím slibuje, snad budeš také někdy toho míti potřebu tak si pomoci.“ Stará, vetchá, prohnilá vrba stojící na samém kraji řeky vzdychla si, slyšíc tato slova. Napadlo jí, že ona asi bude ta, jíž ostrou pilkou větví na sazenice od těla odřežou. Povzdechu jejího však nikdo si nepovšiml. „Zejtra přineseme nástroje,“ pokračoval sedlák Souček, „lopatu, motyku, sekerku, pilku a dáme se hned z rána do práce. Budeme brzo hotovi. Tam ta vetchá vrbice dá nám sazenic.“ Vrba opět vzdychla. Vzpomněla na ostří pilky, hrůza ji pojala, zachvěla se po celém těle. „Přivstanu si na tu práci,“ sliboval čeledín. „Dnes ještě přibrousím pilku a sekerku, aby ráno šlo vše od ruky.“ „Tak — tak,“ liboval si sedlák. „To se mi líbí, myslíš-li na potřebné před časem,“ pochvaloval čeledína. Sedlák a čeledín, ohlédnuvše se ještě kolem, zda více není potřebí, dali se na to zpátky k vesničce. Klekání již zvonilo, a stáda ovcí, vracející se k domovu, bečela si ovčím pochodem. Za malou chvíli všecko utichlo, jen ve statku Součkově vrzal brus a skřípal pilník. Martin brousil nástroje. K říčnému proudu bylo jen málo kroků. Vrba slyšíc chřestění vražedných nástrojů, smutně hlavu starou skláněla, dlouhé větve v říčném toku smáčejíc. Ráno, sotva že se rozednilo, již stál sedlák s čeledínem u řeky. Vrba se ulekla; ani se nenadála tak časné návštěvy nezvaných hostí. Oba muži pospíšili si, aby práci nevelikou vykonali ještě dříve, než hospodyně snídani připraví. „Tak měj se ku práci, Martine,“ povzbuzoval sedlák. „Dej sem sekeru! Ty vybírej a řež silnější pruty staré té vrbice, já budu přisekávati a do země zatloukati.“ Martin neváhal; býval v práci jako oheň. Okem vyhlédl větev příhodnou i nejbližší a již levou rukou přidržuje, pravou chtěl zaříznouti. „Ustaň!“ náhle ozvala se vrba. „Čím jsem ti ublížila, že ostřím svého nástroje chceš těla mého se doteknouti? Přej mi k stáru přece ještě trochu toho života; bez toho již zde dlouho břehu držeti se nebudu. Kořeny mé už jaksi se viklají, kdo ví, kam do podzimka voda mě zanese.“ Martin se zalekl; na to nebyl připraven; ohlédl se na svého hospodáře okem tázavým. Ruka se mu smekla, nechtělo se mu již do práce. „Nelekej se, Martine,“ volal sedlák. „Řež jen pevně, neboj se řečí. Však nám ta stará rachotina bude ještě děkovati, až ze sazenic jejích štípíme jí tu pěknou zahrádku. Pak bude jinak mluviti, až v sazenicích tady na břehu uvidí bujně kypěti zmlazenou sílu svého starého života!“ Martin se zmužil nedbaje již tklivých řečí a bědných vzdechů, vztýčil paži a řezal větev po větvi. Hospodář bral nařezané kusy, osekával z nich nedlouhá polénka a očistiv je ode všeho i dole málo přiostřiv, zarážel takto učiněné vrbové kolíky do vlhké půdy pobřežní. Práce šla rychle od ruky. V malé chvíli byl celý břeh kol pozemku kolíky posetý. Dokonavše práci tuto, motykou a lopatou vyrovnali jamky a pak se měli k návratu. Z komína statku vystupoval v tu dobu vysoko do výše kouř, jakoby vítal příchozí. Jen stará vrba truchlila. Stála zas na břehu sama, opuštěna; k ozdobě zbylo jí jen několik tenkých, zelených haluzí. Truchlila a truchlila, jen chvilková vzpomínka na přípověď sedlákovu, že ze sazenic větví jejích vyrostou zmlazení potomci, oslazovala jí poněkud trpké okamžiky v jejím zármutku. Sedlák s čeledínem dlouho k řece nepřicházeli. Zatím srovnaný břeh utuhl a na sazenicích vrbových již vyrůstaly zelené pupeny. Za málo dní z nich rozvilo se listí; všecky sazenice jevily známky mladého života. Tu a tam i na některé sazenici pyšnila se křehká, svěží větvička. Vrba přestala truchliti. Ač viděla, že sil jí denně ubývá, nebědovala nad stářím svým, ale těšila se z oživených sazenic, jež dcerami svými uvykla si jmenovati. Také s nimi si už povídala. Vypravovala jim často něco ze svého života, také o jich vlastním vzniku a zrození. Sedláku a čeledínovi nelála, na ně se nehněvala, ale těšila se, až se s nimi zase shledá, že vypoví jim všecku radosť svoji. Mladé vrbičky hleděly k staré s úctou, vždy usmívavě, a zvěděvše, že tělem jejím došly života, nazývaly ji svou matičkou. Když už bylo na břehu všecko zeleno, přišel sedlák s čeledínem. Vrba již jim v cestu usmívavě kynula, ukazujíc na mladý, bujný život sazenic. A když sedlák Souček s Martinem došli až k řece, promluvila: „Pro život těchto mladých dcer odpustila jsem vám, že větví nejmocnějších jste mne zbavili. Již vím, že nezhynu, byť i vichřice z kořene mě starou vyvrátila a v říčném proudu pochovala. Nezhynu, protože síla moje ožila v těchto dětech mých.“ Sedlák usmál se a vida mladé vrbičky, těšil se, že nebude míti více potrhaného břehu. Věděl, že zároveň s větvicemi bují ze sazenic do země kořínky, jež půdu v celistvosti udrží. {{Konec formy}} dzwzd0ugqd93as6v0k1hwuppd7qgsmt 0 22712 338876 251475 2026-09-22T20:23:40Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338876 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Pět povídek | AUTOR = Ladislav Benýšek | ČÁST = Z račí říše | PŘEDCHOZÍ = Vrba a vrbičky | DALŠÍ = V pěvecké škole }} {{Textinfo | TITULEK = Z račí říše | AUTOR = [[Autor:Ladislav Benýšek|Ladislav Benýšek]] | ZDROJ = ''[[Blahé zlaté mládí]]. Album původních prací pro českou mládež.'' Ročník druhý. Pardubice: F. & V.&nbsp;Hoblík, 1885. s.&nbsp;81–85. | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} „Co poléčíme na raky, tatínku?“ ptal se desítiletý Vladivoj otce. „Nemáme dnes ani starého masa, ani žab, ani jiného, čím obyčejně ráčky vnadíme.“ Vladivoj vycházíval často s otcem ku blízké říčce mezi olšiny lovit raků, což bývávalo mu zábavou nemalou. I dnes podle slibu otcova mělo se vyjíti. Vladivoj byl všecek radostí unesen, jen potřebné vnadidlo dělalo mu starosti. „Nestarej se, milý synu!“ těšil otec. „Matka povídá, že zcepenělo jí včera house. Leží prý za zahradou již druhý den; toho užijeme.“ „Jak to myslíš, tatínku? Chceš celé house do sáčku vložiti? To snad nepůjde; house tuze veliké.“ „Nikoli, Vladivoji. Vymyslil jsem dnes zvláštní, nový způsob lovení. Uvidíme, jak se nám podaří.“ „Jak chceš tedy, milý otče, housete při lovení užiti? Jsem zvědav; vylož mi úmysl svůj.“ „Uděláme vše zcela jednoduše. Maminku poprosíme o nějaký starý košík — a o ten nebude nouze; jest jich na komoře několik — do tohoto vložíme mrtvé housátko, obtěžkáme dno kamenem a vše to uvázané na silnějším provázku ponoříme do říčného proudu.“ Vladivoj, slyše toto, poskočil a zatleskal rukama. „Tatínku, to jest znamenitý nápad,“ volal synek. „To bude dobré, až plný koš ráčat vytáhneme nad vodu. Bude to lov!“ Po těchto slovech začal Vladivoj snášeti vše potřebné. Vyprosil od matky koš, přinesl za nohu mrtvé house, opatřil provázek a v malé chvíli naši rakaři byli na pochodu k řece. Vladivoj nesl nové lovecké prostředky, cestou stále povídaje. Otec často mu přisvědčoval. Již stanuli u vody. Vyhlédnuto příhodné místo v olšinách nedaleko splavu, košík s housetem na dně kamenem obtěžkaný ponořen do vody a provázek, aby do hlubiny se nepotopil, přivázán k větvi olšové. Vladivoj byl netrpělivý a nedočkavý. Po malé chvíli chtěl již koš vytáhnouti. Otec však nepřipustil tomu. „Vyčkej!“ poučoval synka. „Nedočkavým na lovu se nedařívá. Do koše podíváme se teprve někdy zejtra nebo pozejtří; zatím dnes, abychom snad přece s prázdnýma rukama domů nepřišli, hodíme udici.“ Místo nade splavem i pod ním bylo místo našim výletníkům velmi milé. Zde rybařili i rakařili. Udice své ani domů neodnášívali; schovávali si je na bezpečném místě v olšové houštině, odkudž brávali je, kdy bylo jich třeba. Vyhledány tedy udice; Vladivoj sebral několik dešťovek, o něž u říčky nouze nebývala. Lov nebyl toho dne vydatný. Ryby nebraly; mimo několik nepatrných mřeněk a jednoho okouna nic více lovci domů neodnášeli. Vladivoj byl na zpátečním pochodu poněkud nevrlý. Mrzelo ho, že do košíka ještě toho dne nesměl alespoň jednou pohlédnouti. Otec domlouval mu, dokládaje, že překvapení lovecké bude později značnější, radost z polapených ráčat tím větší. Dva dni otec s Vladivojem u vody nebyli. Zatím v řece bylo živo a veselo. Brzy na to, když košík obtěžkaný spočinul pod hladinou, zvěděl o události jeden z říčních korýšů. Procházeje se mezi kořeny olšovými po kamenitém dnu, narazil na cosi pevného, co vadilo mu v cestě. „Co to?“ pomyslil sám pro sebe; „nikdy tu cos podobného nebývalo; znám tu přece každé místečko, ba každé zrnko písečné.“ Zvědavě obzíral neznámý předmět se všech stran, a chtěje i o obsahu vnitřním se přesvědčiti, málo proudem vznesl se do výše. Tu již líbezný zápach račímu nosu zvědavce lákal sestoupiti do útrob schýlené košatiny. Ráčku již již dělaly se laskominy a nemoha odolati svůdnosti nemalé, již v hlubinách ponořenému houseti probíral se v peří. Nenadál se ani, že nikým k tabuli nepozván, toho dne tak dobré míti bude časy. Nasytiv se náležitě a vida masa s dostatek na mnoho dní pro celou račí osadu, dal se vodou na cesty, aby přátelům svým vyprávěl o nenadálé příhodě. Šel zvát na hody. Neputoval dlouho vodní hlubinou, když potkal račí společnosť. „Dobrý den, braši!“ oslovil známé. „Dobrý den,“ odpovídalo se několikerými ústy. „Odkud zase pane — z potulky?“ „Ano, z potulky. Nesu vám dobré zvěsti, přátelé.“ „Aj! Tedy mluv, ať zvíme cos nového od tebe.“ „Tamto nedaleko mezi kořeny olšovými na kamenitém dně nalezl jsem jakýs košík.“ „Nic více? Krámy pouhé vodou přinesené.“ „Ovšem, ale nebuďte nedočkavými a slyšte dále. Zkoumaje obsah jeho, nalezl jsem velikého jakéhos opeřence, na jehož mase výborném jsem si hned znamenitě pochutnal.“ Raci naslouchali pozorně a zvědavě slovům těmto posledním. „Masa je dost a dost. Pro nás všecky, kteří v těchto končinách u splavu žijeme, na několik dní náležitá výživa. Jste-li s novinou mou spokojeni?“ „Náležitě,“ ozvalo se jedním hlasem. Jsi upřímný bratr; až my nalezneme něco podobného, nezapomeneme také na tebe.“ „Chcete-li ještě dnes o pravdě mých slov se přesvědčiti?“ „Třeba.“ „Tedy za mnou!“ Po těch slovech celá račí společnost hodnověrným vůdcem vedena račím putovala směrem k ponořenému košíku. Došedše cíle s chutí dali se do jídla. Chutnalo všem, libovali si. Které z ráčat dosud nevědělo o novém nálezu, dovědělo se ještě toho dne. Dne druhého a třetího již bylo v koši stále živo. Lační přicházeli, sytí odcházeli, nálezce pak znamenité pochoutky slaven po všecek čas. — Třetího dne teprve přišli ti, kdo rakům léček nadělali. „Tatínku, to bude lov!“ volal Vladivoj dříve ještě, než noha jeho stanula v olšinách. „Bude, bude,“ přisvědčoval otec. „Kdo však z nás dvou, otče, koš do vody ponořený má vytáhnouti?“ ptal se Vladivoj. „Budeš-li opatrný, tobě to dovolím.“ „Budu, budu velmi opatrný.“ „Tedy vytáhni koš sám; já jen budu se dívati.“ Oba příchozí zastavili se v olšovém houští a Vladivoj pátral po provazu. Vyhledav jej, jal se koš, valně těžký, z hlubiny zvedati. Zapomínal při tom skoro dýchati; ani otec nemluvil, oka se syna svého nespouštěje. Již byl koš nad vodou. Černých korýšů hemžilo se v něm tolik, že zbytků housete, na němž se pásli, nebylo ani viděti. Vladivoj vykřikl radostí, otec zasmál se hlasitě. Výkřik chlapcův a smích otcův zněl v dáli; vršiny a skály okolní opakovaly obé ozvěnou, jakoby samy ze zdařeného lovu se radovaly. V tom zase výkřik a v okamžiku vršiny a skaliny ozvěnou opakovaly úpěnlivý pláč. Když již Vladivoj vylovený koš držel tak vysoko nad vodou, že mohl rukou otec po něm sáhnouti, utrhlo se tíží kamene vetché dno a vše i s ráčaty sřítilo se zpátky do hlubiny nad jezem. Na lovce zírala jen otevřená, bezedná dutina starého koše jim oběma jako na posměch. Vladivoj dlouho vzpomínal s hořkostí na ztracené ráčky. Teprve, když dorostl, vypravovával veselý příběh tento rád a se smíchem v kruhu známých svých. Ve hlubině pak u splavu vypravovávala se pověsť o podivném zachránění v nebezpečí po mnohé věky. Kámen, jenž račím předkům na svobodu pomohl, uctívají prý ráčata v olšových kořenech do dneška, majíce ho u veliké vážnosti. {{Konec formy}} rpvx7vao937vv7tn1d1sr531by0og3b 0 22724 338873 251477 2026-09-22T20:23:30Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338873 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Pět povídek | AUTOR = Ladislav Benýšek | ČÁST = V pěvecké škole | PŘEDCHOZÍ = Z račí říše | DALŠÍ = Žabí lékař }} {{Textinfo | TITULEK = V pěvecké škole | AUTOR = [[Autor:Ladislav Benýšek|Ladislav Benýšek]] | ZDROJ = ''[[Blahé zlaté mládí]]. Album původních prací pro českou mládež.'' Ročník druhý. Pardubice: F. & V.&nbsp;Hoblík, 1885. s.&nbsp;86–89. | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Starý kos protáhl se na větvici, podrbal se na hlavičce, nasadil si okuláry a rozhlédl se kolem. Pozval si dnes do své pěvecké školy svých pět synů, jimž před nedávnem dal otcovské své svolení opustiti poprvé hnízdo. Sláva této pěvecké školy známa byla po celém okolí. Ptáci mnoho o tom povídali, kolik už znamenitých zpěváků vycvičil mistr kos — starý virtuos. Mladí kosíci dostavili se na zavolání. Byli zvyklí dobré kázni, poslouchali tatíka na slovo, ba na pohled. Každý z nich přinesl si partýsku, z nichž mělo býti podle not odzpíváno první cvičení. Rozestavěli se na povel, kam starý v koruně stromové poroučel. Levou nožičkou opřeli tělo své, pravou přidrželi si notovou předlohu. Starý udělal poněkud jinak. Opřel noty o větvici; nožku pravou ponechal si volnou, aby jí mohl ještě nezvyklé žáky — pěvce udržovati v řádném tempu. Ještě posledně rozhlédl se kolem. Všecko v pořádku. Mladí podle návodu jedním okem takořka jen mrkali do not, druhým pozorujíce pohyby a pokyny svého učitele. Mistr řekl ještě nějaké slovíčko, otevřel zoban, dal tón, kynul pravou nožkou a již to šlo. První cvičení nebylo těžké; jen několik tónů. Školáci zpívali dobře v celku, jen nejstarší brat tam nějak nedobře notoval. Zpíval místy falešně. Také neměl v hlase žádoucí výšky. Starý mistr na něj v dalších cvičeních často si stěžoval. Ani dobře nechápal; nevyvedl se. Mistr o něm časem říkával, že kosí rodině neodroste ke cti. Pro důkladnosť bylo první cvičení mnohokráte opakováno, až i méně čiperný kosík do muziky poněkud se vpravil. Starý otec byl velmi trpělivý učitel, cvičil mladé svědomitě, neúmorně. Časem trochu více zadíval se do not. Neviděl dobře. Říkával svým známým, že muzicírováním a mnohaletým přehlížením partesů pokazil si zrak… Po prvním pěveckém pokusu ve škole starého mistra následoval druhý, třetí atd. Každého dne bylo cvičení, obyčejně po ránu a k večeru. Kosíci drželi se znamenitě. Dělali pokroky vůčihledě. Starý otec těšil se z toho; jen nejstarší nedělal mu radosť. Časem se mistr při cvičení na něj zlobíval, časem mírnil se, přemýšleje: „Nu — nebylo mu s hůry dáno.“ Nešlo-li to nikterak toho neb onoho dne ve zpěvu, tož nejstarší, ten nenadaný, alespoň tatíkovi noty obracel. — Bylo prvního dne měsíce máje. Ve škole mistra kosa panovala slavnostní nálada. Jak pak také ne? Mladí páni kosové cvičili se dnes ve zpěvu sborovém — vícehlasém. Prospěli už v učení svém tak dalece, že starý mistr mohl pokusu takového se odvážiti. Rozdány již noty — dle výšky hlasu: soprán, alt atd. Starý sám basoval. Neměl k tomu jiné v mladé svojí rodině ještě dostatečně vyvinuté síly. Připravena byla k první této zkoušce „Májová“, k níž hudbu sám skládal hrdina náš, starý kos, na slova strnada z podlesí, proslulého v ptačí říši básníka. Mistr kos učinil potřebná pokynutí a počalo se se cvičením. Šlo to dobře. Sad pana Záhorského, v jehož prostorách mistr kos odchoval svou rodinu i založil pěveckou svou školu, zněl krásnou písní. Přišli i hosté: pěnkavy, konipáskové a mnozí jiní. Ba i starý vrabčík opustil peleš svou ve staré sušárně a přiletěl si poslechnouti. Dojal ho kosí zpěv, ač neměl zrovna mnoho smyslu pro hudbu. Kroutil hlavou, vrtěl sebou, štilipal cos pro sebe, čemu nikdo nerozuměl. Snad vyslovil své podivení nad dovedností přátel opeřenců. Zpěv zalíbil se mu tak, že zapomněl i na pšenici, jíž chtěl ve stodole nedaleké udělati ranní svou návštěvu. Kosíci dozpívali „Májovou“ za obecné pochvaly. Přišel také poslechnout strnad z podlesí, k jehož přání celá píseň opakovala se znova. Sotva že začalo se po druhé, vrzlo okno v domě pana Záhorského. To starý pantáta výměnkář otevřel si, aby rozhlédl se po sadě a pokochal se také v krásách zpěvu kosího. Znal ty umělce; pozoroval zpěv jich každého jara a těšil se z něho, maje nemalou radosť z toho, že sad domácí černí umělci vyhlédli sobě i tentokráte za sídlo své. Starý dědoušek naslouchal koncertu velmi pozorně. Rozhlédl se oknem po sadě, ba na chvíli zadíval se i do oblak. Tu pojednou jaksi zarazil se, ustoupil v zad, že na chvíli v okně viděti ho nebylo. Leč v okamžiku zjevil se zas. Přistoupil těsně k oknu, zadíval se bystřejším zrakem v modravou výši jasné oblohy. Po boku jeho cosi se zalesklo a když pak klidně u okna vpřímil se, zíral tmavý otvor hlavně nabité ručnice v stinný sad. Kosové byli zrovna v nejkrásnějším. Z ptáků posluchačů nikdo ani nedutal. Než pojednou jakoby udeřilo. Křik, pískot a cvrlikání úpěnlivé rozlehlo se sadem — a než se kdo nadál, dravý krahuj odnášel jednoho z rodiny kosů v drápech svých do oblačné výše. Chytil toho, jenž činil starému mistru kosu nejvíce starostí, ze synů nejstaršího. Lelkoval po stromě jako žák nepozora, když zasáhlo ho ostří krahujových drápů. V tom, aj, bác! — houkla rána. Z okna, u něhož stál dědeček — výměnkář, se zakouřilo. Na sadě nové mezi ptáky leknutí. Rozlétli se na všecky strany v okamžiku. Na sadě pana Záhorského nezbylo snad ani jednoho. Pojednou cos plesklo. To mladý, krahujem uchvácený kos, spadl s výše na pěšinku do sadu. Byl celý zakrvácený — již nedýchal. Dědeček — výměnkář opět do okna se nahnul. Šeptal cosi do vousů, pak dodal hlasitě: „Mířil jsem dobře na vraha. Dostal, co zasloužil.“ A krahuj, pustiv z drápů lapené kosí mládě, povětřím několikrát se převalil, pak střemhlav spadl v kamenný lom za zahradním plotem. Byv těžce raněn ranou z ručnice do prsou, loučil se v lomu na kamení s životem. Na sadě bylo zase ticho. Ptáci pomalu vraceli se do zahrady. Přilétali jeden po druhém oplakati předčasně zhynulého kosa… Druhého dne zněly sadem táhlé zvuky smutečního zpěvu. To starý kos zkoušel se syny svými píseň pohřební. Odpoledne mrtvý byl pochován. Přišli ptáci na pohřeb z celého sadu, ba i z okolí. Holubice z domácího dvora pozvala je k tomu. Pohřeb byl slavný, účastenství veliké. Mladí kosové se zarmouceným srdcem zazpívali bratru do hrobu. Dědoušek — výměnkář díval se tomu všemu, dokládaje: „Tobě, krahujče, nedostane se takové cti. Dobře; ať tam ve zcepenělém těle tvém na tvrdém kamení zpráchniví nešlechetné srdce tvé. Ustlal jsem ti na tvrdo, brachu; lepšího jsi sobě nezasloužil. Došel jsi konce, jakého docházejí všichni bídníci.“ {{Konec formy}} rh78wsfymqhibpjm08mxdx0pbhard0h 0 22725 338877 251479 2026-09-22T20:23:43Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338877 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Pět povídek | AUTOR = Ladislav Benýšek | ČÁST = Žabí lékař | PŘEDCHOZÍ = V pěvecké škole | DALŠÍ = V suchu }} {{Textinfo | TITULEK = Žabí lékař | AUTOR = [[Autor:Ladislav Benýšek|Ladislav Benýšek]] | ZDROJ = ''[[Blahé zlaté mládí]]. Album původních prací pro českou mládež.'' Ročník druhý. Pardubice: F. & V.&nbsp;Hoblík, 1885. s.&nbsp;89–92. | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Po cestě v pláštíku cestovním kráčely dvě žabky. Starší z nich opírala se o hůlčičku. Povídaly ledaco, aby ukrátily si cestu. Mladší kráčela dosti zmužile a statně; starší pak chvílemi se zastavovala, záda sobě narovnávajíc, při čemž obyčejně povzdychla. Cestou bylo jim jíti okolo lesíka. Došedše tohoto, slyšely s výše hned na pokraji bučiny volati hlas: „Pěkně vítám! Kam pak, milé přítelkyně? Z daleka — z daleka?“ Žabky cestující pohlédly vzhůru, aby poznaly, odkud volání pochází. I spatřily na větvi nevysokého boučku rosničku zelenou. „Aj, panna rosnička,“ pověděla stará z oslovených. „Děkujeme za pozdrav.“ „Nu, a kam přece, milé přítelkyně?“ „K jesenickým rybníkům.“ „Jste tam pozvány snad někým?“ „Nikoli! Jdeme k žabímu lékaři.“ „Churavíte, milá paní, či vaše mladá průvodkyně?“ „Jsme churavy obě, já i tato dcera má.“ „A který jest ten lékař, jejž chcete navštíviti?“ „Pan čáp dlouhozobý.“ „Hm hm,“ divila se rosnička. „A jak jste o něm a o jeho lékařské slávě zvěděly?“ „Soused náš je dobrý a pilný čtenář. Včera povídal nám, že prý pan doktor čáp dlouhozobý nabízí se v jedněch listech léčiti všecky žabí nemoci. Slibuje léčiti s rozhodným úspěchem. Sám se chválí v novinách. Prý nikdo z našeho rodu po jeho lékařském ošetření necítil bolestí již nikdy. A co je hlavní, pan čáp slibuje léčiti zdarma, z pouhé lásky k pokolení našemu.“ „To by bylo hezké! Jen aby se všecko, co slibuje, pravdou býti ukázalo. Také jsem už slyšela, ač sama čísti neumím, že zprávami v tak zvaných novinách často osnují se podvody a klamy. Buďte opatrná, milá paní!“ „Nu, však uvidíme.“ „Kdybyste dobře pochodily, zastavte se u mne tady zase se zprávou. Dala bych se také na cestu pro lékařskou pomoc. Tuhle před nedávnem neopatrně jsem skočila a vyvrkla jsem si nějak nohu. Mám velké bolesti, sotva se vláčím.“ „To víte, že povíme vám s radostí, jak jsme pořídily.“ „Těším se. Kdybych zrovna nebyla na tomto místě, až zpáteční cestou půjdete kolem, zavolejte jen; nebudu daleko. Tedy šťastnou cestu a dobré pořízení!“ „Děkujeme. Na shledanou. Snad už zejtra uvidíme se zas.“ Žáby cestou braly se dál a rosnička na větvici přemýšlela o tomto setkání a o cestě dvou neznámých k slavnému lékaři… Cesta byla žabám dosti obtížná. Bylo po deštích, místy se to trochu příliš mazalo. K večeru došly jesenických rybníků hodně unaveny. Z daleka viděly již pana čápa, an vysokýma nohama brodí se vodou v rákosí. Zobanem klapal chvílemi a okem bystrým patřil do dáli. Odloživše žáby v trávě nedaleko rybníka cestovní svůj šat, namířily přímo k učenému pánu. Pan doktor, vida příchozí, pln laskavosti vyšel jim v ústrety. „Aj, vzácní hosté k nám,“ oslovil klonící se žáby. „Z daleka, milé dámy?“ „Z kalužiny pod sosenskou strání, vzácný pane.“ „Daleko to odtud?“ „Ne zrovna daleko, ale nám dvěma nemocným bylo jíti sem s obtížemi dosti značnými.“ „Tedy pacienti.“ „Ano, pane učený; obě churavíme; zvěděvše o Vašnostině lékařské slávě, přicházíme pokorně prosit o radu a pomoc, já, i tato neduživá dcera moje.“ „Dobře! Bude oběma záhy pomoženo od každého neduhu. A co vlastně bolí, smím-li, milá paní, se ptáti?“ „Mám loupání v kříži,“ odpovídala starší žabka. „Dlouho již?“ „Již, pane, na druhý rok.“ „Tedy nemoc zastaralá; bolí vás ustavičně, či jen pohybujete-li se, či snad nastává-li změna v počasí?“ „Mění-li se povětrnosť, mívám bolesti největší. Časem trpím stále, ať sedím, chodím, ať je tak anebo onak.“ „Rheumatické nastuzení, však tomu odpomůžem. A na co vy si naříkáte, milá slečinko?“ oslovil lékař mladší žabičku. Žabí slečinka nedala odpovědi. Byla ostýchavá. „Stydí se, pane doktore! Jest ještě neostřílena, byla ještě málo ve světě,“ omlouvala ji matka. „Mluv jen, dceruško, a nestyď se, pan doktor je pán laskavý; co by si myslil o tobě, kdybys neuznávala ho ani za hodna odpovědi,“ dokládala dále. Mladá panenka dodala si zmužilosti a odpověděla: „Mám bolení hlavy a to velmi často.“ „Míváváte závrať, točí se vám hlava?“ „To nepozoruji.“ „Spíte dobře?“ „Ano.“ „Chutná vám jísti?“ „Obyčejně, časem však také nemívám hladu, jídlo se mi oškliví.“ „Maličkosť jen, nemoc pranepatrná; jen maličko, vyhojím vás jednoduše.“ Po té rozmluvě doktor čáp hrozivě zobákem zaklapal, až mráz kosťmi pacientům projížděl. Každé žabce zajiskřilo se před očima a bylo na vždy po bolestech. Zelená rosnička čekala dlouho v bučině, až žáby ubírat se budou cestou zpáteční, ale nedočkala se. Sama k žabímu lékaři nevydala se, byla přece nedůvěřivá; raději kulhala o vyvrtnuté noze dále. {{Konec formy}} 0vwz3xvvgdkxa8dk7nevh48plhoyx2d 0 22730 338874 251481 2026-09-22T20:23:34Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338874 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Pět povídek | AUTOR = Ladislav Benýšek | ČÁST = V suchu | PŘEDCHOZÍ = Žabí lékař }} {{Textinfo | TITULEK = V suchu | AUTOR = [[Autor:Ladislav Benýšek|Ladislav Benýšek]] | ZDROJ = ''[[Blahé zlaté mládí]]. Album původních prací pro českou mládež.'' Ročník druhý. Pardubice: F. & V.&nbsp;Hoblík, 1885. s.&nbsp;93–98. | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Několik neděl již nepršelo. Obilíčko vadlo, haluze stromů a křovin vedrem zmořené a občerstvující posily zbavené smutně klonily své vrcholky a země jícen svůj žíznivý otvírala, žádajíc si nápoje. Nedaleko za vesničkou na vyprahlé pláni den co den hovořily spolu žitko, pšenička a jetýlek. Všem třem dařilo se zle. Míza v těle odumírala, sil ubývalo a naděje na občerstvení nebylo. Jednoho dne po ránu probouzelo se žitko a vidouc na sousedních pozemcích bdíti již i pšeničku a jetýlek, dalo se do vzdýchání: „Ach, zle je mi, zle. Kořínek mi vadne, snad v tvrdé, vyschlé půdě docela zpráchniví. Kdo potom bude mne živiti, kdo poskytne posily sesláblému tělu? Zle je, zle! Snad klásek, jejž si v útrobách svých chovám, jenž již již chystá se z nitra mého na světlo denní prohlédnouti, si nebudu moci ani k radosti a chloubě své odchovati. Snad mocný úpal sluneční zničí ho, jak poprvé kolem tudy se poohlédne.“ Bylo žitko již hezky povyrostlé a ve vrcholku valně naduřelé! hospodář, před málo dny jdoucí okolo, povídal si, že již brzy, zvláště sprchne-li jen dost málo, povyžene klásek, že bude žito vymetati.“ Pšenička pozorně naslouchala povídání žitka. „I mně zle,“ dokládala později. „Nesílím, ač čas kvapí, ale v suchu slábnu, nezelenám se; žloutnu vždy víc a více, netěším hospodáře, ale smutným svým pohledem nutím prsa jeho k bolestnému povzdechu. Jak si na mně zakládal, jak se na počátku mého života ze mne těšil, jak si mne bedlivě hleděl, jak mi starostlivě před mým zrozením půdu upravil! A to všecko snad nadarmo. Nepřijde-li zrovna rosa s nebe, seschnu docela a nepřinesu starostlivému hospodáři mozolně zaslouženého, touženého užitku.“ Jetýlek pohnul hlavičkami. Slyše povídati žitko i pšeničku dodal si také smělosti a zahovořil: „Je vám zle; vidím to na vás obou, na tobě štíhlé žitko i na tobě milá pšeničko; ale věřte, mně snad z vás nejhůře. Mé kořeny pevnější a mocnější vašich hluboce se zarývají, aby přec alespoň něco vláhy přivedly mému uvadlému listí, ale marně. Místo vláhy a života ssajou mi z vyprahlých útrob země jenom záhubu a jistou smrť. Ach, běda — ach, běda! Kravičky lační ve chlévě, jsouce žádostivy občerstvující mé mízy; sotva však lupen svůj k pochoutce jim odchovám, snad spíše vítr prach ze seschlého těla mého do všech končin zanese. Co tu počíti?“ „Prositi,“ odpovídá žitko. „Neviděl’s jeteli, jak zbožný lid z vesničky v minulou neděli odpoledne putoval zástupem pod záštitou korouhví tamto k lesní kapličce, aby tam pro nás rosné vláhy vyprosil? Neslyšel jsi zbožných zpěvů k výšinám se nesoucích, plných prosebné touhy? Lid prosil, modlil se za nás, aby se nám posily dostalo, prosme tedy také, prosme samy za sebe.“ „Ano, prositi budeme,“ přisvědčovala pšenka. „Proto snad nám tak zle, že výšin za pomoc jsme neprosily.“ „Tedy dobře,“ souhlasil jetýlek. „Prositi budeme a to tak dlouho, dokud Pán oblohy s výše na nás suchem zmořené neshlédne a prosby naší nevyslyší.“ Žitku líbila se ta řeč i dokládalo: „Nejen prositi budeme, ale i modlitbou díků připovíme vděčiti se za vyslyšené prosby, ač-li přece vláhy se dožádáme a dočekáme.“ Ujednáno — vykonáno. Od toho dne žitko, pšenička i jetýlek prosily Pána oblohy, aby živnou rosu seslal a smrti uchránil. „Vyslyš nás, Pane,“ modlívalo se denně polní to zelení. „Zbav nás všeho zlého, ostříhej od smrti uschnutím; sešli rosu živou s oblohy a dej nové síly zmořenému životu našemu. Vyslyšíš-li prosbu naši, tož díkem nejpozornějším, Pane. před velebností tvou se skloníme.“ Tak modlívalo se žitko, pšenička a jetýlek den co den. Avšak vláha nepřicházela. Již žíznil i lid, jemuž studny vysýchaly ve vísce, žíznil i v nížině vždy zavlhlý luh, jemuž hojné jindy prameny z hory se řinoucí také tentokráte odepřely potřebné posily. Každého dne slunce v celé kráse vycházelo nad hory ani mráčkem nestíženo v zlatoskvoucí záři konalo svou denní pouť k dalekému západu. Avšak čím více obloha se usmívala, tím více truchlily nížiny pozemské v neúprosném žáru, žádajíce si vláhy. Konečně po dlouhých prosbách svitl paprsek toužené pomoci. Jednoho dne po ránu, brzy po východu slunce, zakabonila se obloha; slunce schovalo se do přediva mraků a vše živoucí na zemi očekávalo konečnou spásu. Brzy po polednách zablesklo se, zahřmělo, a zlatý déšť pospíšil vyprahlé zemi oznámit milosti Pána. Žitko, pšenička i jetýlek oddechly si volněji a vesele se zaradovaly ze zachráněného života. Obloha již toho dne se nevyjasnila. Pršelo ještě celou noc, ba skoro ještě celý druhý den. Vše se znova zmladilo. Prameny pod horou zase ožily a studny vesničanů brzy zase štědře napájely každého, kdo k nim přišel o posilu. Po přestálých deštích zahovořili zase na pláni tři rostlinní společníci, důvěrní přátelé. Přátely byly v době neštěstí, přátely zůstaly i v radosti, když výšiny se rozpomněly a hojným deštěm zemi ovlažily. „Jak je mi veselo nyní,“ prohodilo žitko. „Jak krásně zase na světě,“ šeptala usmívavě pšenička. „Ba že,“ pokyvoval jetýlek. „Ale vy jste se, chlapíci, zase zmohli,“ oslovoval dále žitko i pšeničku. „Hle to hrdé žito! Už se pyšní kolébavým klasem! A ta pšenka! Jak rychle zbarvila se do temna, jak se zmladila, zhoustla, jak si nyní, plna života, vesele houká.“ „Však ty, pane jeteli, jsi také nezůstal v bujnění pozadu,“ vpadly povídavému do řeči klasatý soused a hovorná sousedka. „Kdybys jenom viděl, jak ti na výšce, síle, barvě přibylo. Sám se ani řádně nevidíš. Kdybys tak, hle, mohl s větší dálky sama sebe chvíli pozorovati; měl bys to ze sebe radosť!“ „No dobře,“ přerušoval sousedy jetel. „Přejme si života na vzájem; ale, jak bude s naším díkem, jenž slibovaly jsme Pánu výšiny oblačné? Kdo z nás díku vroucího do oblačné výše Pánu půjde vyřídit? Myslím, aby panna pšenička na cestu se vydala a vyřídila naše vděčné vzkázání.“ „Myslíš špatně, jeteli. Kterak dáti se na cestu, když tělo kořenem k zemi upoutáno? Snad spíše žitko mohlo by se dáti na cestu.“ „Chyba lávky, panenko,“ pospíšilo žito s odpovědí. „Kdybych ani k hrudě zemské kořenem nebyl připoután jako ty, klas můj již tíží mne velice, nedoputoval bych s břemenem takovým cíle cesty daleké. Ať jen jetel nebrání se a povinnosť na nás toliko nesvaluje; je drobný sic, ale z nás nejzavalitější a nejstatečnější.“ „Mně bylo by nejhůře na cestu se dáti,“ omlouval se jetel. „Vy jste teprve první rok na tomto pozemku a již kořínky vaše k místu, na němž jste vyrostly, tak vás upoutaly, že nelze vám se hnouti. Vždyť já již druhým rokem na této půdě brázdím kořeny svými v prsti úrodné. Kořeny mé, delší vašich, hlouběji se prodraly, a proto já ubožák volnosti z vás mám nejméně. Nejednaly jsme dosti moudře, přátelé! Slibovaly jsme na výšině nebeské Pánu vysloviti dík a zapomněly jsme, že k hrudě zemské kořenem těla naše ukována. Co jen však počíti? Slib je slib — nevykonáme-li co jsme připověděly, rozhněvá se Pán a horší ranou ještě třeba nežli suchem dotekne se života našeho.“ „Moudrý jsi chlapík, jeteli,“ pochvalovalo mluvícího žitko. „Pravdu pověděl jsi, raď však také, co počíti. Mně nic vhodného nenapadá. Či snad ty, pšeničko, víš poraditi?“ „Ba nikoli; nejen že poraditi nevím, ale já již lekám se nehody, kterou asi potrestá nás Pán, že nejednaly jsme s rozvahou, že sliby nemoudrými urazily jsme jeho velebnost.“ Po těch slovech všecko se zamlčelo, každý přemýšlel o radě a pomoci. Po dlouhé chvíli jetel teprve pohnul sebou a prohodil: „Cosi mi napadá, ač nevím, moudré-li to a zalíbí-li se to vám.“ Žito i pšenice veseleji pohlédly. „Mluv jen rychle již, mluv,“ nutily jetel. „Zde pod ochranou listů mých zrobil sobě skřivan hnízdo. Chráním ho tělem svým před zrakem nepřátel, snad by za nás vydal se k oblakům.“ „Výborně!“ volaly žito a pšenice. „Umí dobře létati a v oblačné výši znám jest jako u nás doma. Zná i cestu k Pánu; snad abychom dík svůj v ústa mu vložily, aby city naše před Pánem tlumočil.“ „Promluvíme s ním, snad udělá nám, oč ho požádáme; slíbíme mu za to další pohostinství své domácnosti na poli i ochranu.“ „Ale není právě doma, někde se toulá.“ „Nevadí; k večeru se jistě vrátí, promluvíme s ním, ráno již za svítání může dáti se na cestu.“ Úmluva dokonána, jetel jenom ještě požádán, aby, jako skřivanův hostitel, sám u věci té vyjednával. Netrvalo ani do večera a skřivan se navrátil. „Poslechni skřivánku!“ oslovil ho jetel. „Máme prosbu na tebe.“ Skřivan udiveně naslouchal. „Nezalétl bys k výšinám nebeským vyřídit našich díků za vláhu rosnou, za zachování života? Slíbily jsme tak v nouzi a starostech samy učiniti, ale zapomněly jsme, že kořen víže tělo naše k matce zemi. Máš míti, ač učiníš-li tak, naši přízeň, ochranu další i pohostinství jak na tomto jetelišti, tak i na sousedním žitništi a pšeničništi.“ Skřivan, slyše tato slova, ihned ochoten byl vyhověti. „Znám dobře cestu k výšinám,“ podotýkal; „jsem v oblačné říši jako doma, jen však co mám Pánu na výsosti od vás vyříditi? Nemám zrovna nejlepší paměť, budou-li vzkazy vaše dlouhé, bojím se, abych něčeho nezapomněl“ — — „Neboj se,“ rušil skřivana v řeči jetel. „Nevzkážeme mnoho, slov díků našich bude jenom několik.“ Po těch slovech učil jetýlek opeřeného poslíčka slovům vzkázání. Zatím pomaloučku se připozdilo. Žitné klasy přestaly šuměti denní svoje rozhovory, pšenička již podřimovala a listí jetelové také již chystalo se k nočnímu odpočinku. Skřivan spal pod ochranou jetele jako v peřinkách. Měl pěkné sny o své nastávající cestě, o oblacích, o nebi a o Pánu. Časně ráno již budil se jetýlek, žitko i pšenička. Ale skřivánek byl ještě rannější. Již ho v jetelišti nebylo. Vznášel se jako malá tečka vysoko k oblakům, volaje těm, kteří poselstvím do nebe jej poslali, zpěvné svoje pozdravy. {{Konec formy}} [[Kategorie:Povídky]] 1hi9ff1wqrnnogzurof0oswibqvglur 0 24026 338792 243060 2026-09-22T19:48:24Z JAn Dudík 532 Národní listy; 338792 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Batovičtí juhasové | PODTITULEK = Črta z Podhalí | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Hašek|Jaroslav Hašek]] | VYDÁNO = 07. 11. 1902 | datum vydání = 1902-11-07 | LICENCE = PD old 70 | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|9306605}} | periodikum = Národní listy | ZDROJ = Národní listy, 7.11.1902 }} {{Forma|proza}} Ještě se ani slunko nezjevilo v rozsochatých větvích starých, zkřivených borovic, a již na stráni nad Batovcemi zabělely se ranní mlhou tlupy ovcí, ozvalo se cinkání zvonců, štěkání psa a hlas zahlaholil z vodních par: <poem> Po voli ovjecki, kto ze vas podoji? Bača pije v karcmje, juhaši na zboji. Juhaši, bačovje, Pan Bog vas pokarže, za tote ovjecki, co stojom v kosorže. </poem> Silný hlas zpívajícího pastýře odrážel se v ranním tichu od skalisek, zakrytých stěnou černých, starých stromů, nesl se údolím, odrazil se od okolních strání a utonul v záplavě kosodřeviny ve výši. A sotva umlkl, ozval se s protější stráně nový zpěv, který přehlušil štěkot psa, který, slyše zvuky s druhé strany, pobíhal, vydávaje ze sebe zuřivé melodie, jako vzteklý. Pastýř na protější straně zahoukl: <poem> To su hlopci, to su, co sablicky nosu, ně taci galgaňi<ref>šibeničník</ref> co su ta na strani. </poem> Jakmile první zpěvák uslyšel tento zpěv, vykřikl na protější stráň na svého kollegu: „Jášo Torbiku, kdo je galgaň?“ A s protější stráně se ozvalo, jako když hrom zaburácí, div, že mlha neřídla: Janku Misare, lumpe, ty jsi galgaň a jako na potvrzení toho ozvalo se s protější stráně ovčí bečení a dali se psi na obou stranách do pronikavého štěkotu. Pak nastal na obou stráních slovní boj. Nadávky nesly se přes moře mlhy v údolí a vracely se sesíleny od jednoho ke druhému. Zkrátka, hrozný povyk v ranním šeru, až z koliby v údolí batovickém vyběhl bača Rubar s valaškou v ruce, domnívaje se, že snad juhase někde nahoře přepadli medvědi. Jakmile ale poznal slova: šuhenica,<ref>šibenice</ref> uopica<ref>opice</ref> a podobná slova, vrátil se ihned nazpět ku praskajícímu ohni v kolibě, kdež k valachovi Burku, vařícímu v kotli žinčicu, prohodil: „Jaša Torbik a Janík Misar se zase hádají, hrmené střely do nich i do jejich frajerky Haňky.“ Pak se usadil na houně do kouta, upíjel z črpáku teplé žincice a hovořil: „Jaktěživ jsem neslýchal, aby dva juhaši se bili pro jednu dívku! Až večer se vrátí, zeptám se jich, co mají pořád spolu? Pak vstal a odešel za svou prací. Po pěkném, jasném dnu, přišel mlhavý večer. Měsíc mdle prorážel táhlými pruhy mlh, která stále se přelévala z jednoho konce údolí do druhého. V útulné kolibě seděli u ohně oba ranní zpěváci, valach Burka, a v koutě, bača Rubar. „Vy jste darebáci,“ ozval se k oběma juhasům, kteří, sedíce naproti sobě u ohně, kouleli druh na druha očima, jakoby se chtěli již každou chvíli na sebe vrhnout. „Vy jste lotři, vy jste zvěř, vy jste, zkrátka ničemové,“ pomalu promlouval, pokyvuje hlavou. Vy se hádáte mezi sebou jako Turci. A proč se hádáte, proč se rvete? Bijete se pro Haňku z Batovic. Nestydíte se, pro Haňku se bít, vy dva juhasové, žili jste spolu od malička a nyní…“ „Bačo,“ promluvil Torbik, „Haňka jest nejkrásnější v celých Batovicích.“ „Má černé oči,“ řekl Misar. „Má pěkné vlasy,“ mluví dále Torbik. „A padesát ovcí, dvě krávy,“ poznamenal Misar. „Jednu salaš, dva košiary a domek,“ dodal Torbik. „To jest něco jiného,“ ozval se z kouta bača, „ale dva si ji nemůžete vzít.“ „Já si ji vezmu,“ řekl Misar, a skoro současně vyřkl Torbik: „Mou bude!“ Oba dva sokové podívali se současně na své opasky, za nimiž svítily v záři ohně pěkné, vyleštěné nože. „Víte co,“ promluvil bača, „musíte jít k rychtáři, jest to sice mladý chlap, ale zkušený člověk; ba, že zkušený, ve městech byl vojákem, ba, ve městech. On zná Haňčina otce, však jeho pole na jedné straně a hned za potokem rychtářská. Ten to rozhodne. Moudrý člověk. V neděli tam můžete jít. Řekněte mu to a to, čiň, co chceš, a urovnejte to.“ „Dobrá, půjdeme,“ zvolali oba juhasové. V neděli ráno vkročil Torbik do světnice rychtářovy v Batovicích a pravil mladému rychtáři: „Poslyš, rychtáři, zde máš dvě ovce. Já mám rád Hanku a chci si ji vzít za ženu, ale on ji chce také Misar. Náš bača povídal, že ty znáš Haňkova otce, že prý i k nim chodíš, řekni tedy Haňce, aby si vzala mne, Jášu Torbika.“ Rychtář potěžkal ovce a odpověděl: „Dobrá, uvidíme.“ Torbik s blaženým úsměvem odcházel. Za půl hodiny potom, stál ve světnici před rychtářem Misar a pravil k němu: „Zde jsem ti přinesl dvě ovce. Já mám rád Haňku, a chci si ji vzít. Ty prý jsi s jejím otcem jedna ruka, řekni jí tedy, aby si vzala mne, Jaňka Misara.“ Rychtář vzal ovce, a přislíbil, že o tom promluví, a jako před chvíli odcházel Torbik s úsměvem, odcházel i nyní Misar. Oba dva byli blaženi. Méně blaženým cítil se toho dne bača Rubar, neboť se mu ztratily čtyři pěkné, tučné ovce. Za týden stál opět Torbik před rychtářem. „Přijďte za týden oba, a budeš spokojen,“ pravil k němu usměvavě rychtář, a když odcházel, šel s ním až ke dveřím, kdež Torbikovi zašeptal do uší: „Ale je to děvče!“ A Torbik, zářící štěstím, odvětil: „Já to říkal!“ Totéž pravil později Misar, když mu šeptal mladý rychtář do uší: „Ta má oči!“ Celý týden žili oba juhasové beze všech potyček. Nadešla očekávaná neděle. Juhasové, s vyleštěnými opasky, přišli ráno k rychtáři. Rychtář uvítal je s úsměvem, dal jim napít slivovice, sám se též napil a pak vážně, tichým hlasem řekl: „Vše jest urovnáno, Hanku si vezmu za ženu já sám!“ Kdyby byli juhase přepadli čtyři medvědi, nebyli by se více ulekli, než těchto slov. Chvíli stáli mlčky a pak zašeptal Torbik: „Inu, když to musí být!“ Misar mlčel. Když vyšli ven, podal Torbik Misarovi ruku. Za dva dni ztratilo se rychtářovi šest ovcí, a Haňka pohřešila také šest. Dobři juhasové se odškodnili… {{Poznámky pod čarou}} {{Konec formy}} [[Kategorie:Povídky]] [[Kategorie:Národní listy]] 8mtq88r8e8q16hou76kzbm2hgkw6aci 0 26049 338797 254484 2026-09-22T19:55:22Z JAn Dudík 532 6aca3e20-3d50-11dd-ac44-000d606f5dc6 338797 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Bílá paní | PODTITULEK = Národní pověst | AUTOR = [[Autor:Josef Pečírka|Dr. Josef Pečírka]] | ZDROJ = PEČÍRKA, Josef. ''Bílá paní.'' Praha : Jaroslav Pospíšil, 1880. | nakladatel = Jaroslav Pospíšil | ONLINE = {{Kramerius|nkp|6aca3e20-3d50-11dd-ac44-000d606f5dc6}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} == Obsah == * [[/Úvod/]]{{Redakční poznámka|úvodní část bez nadpisu}} * [[/Sladká kaše/]] * [[/Zjevení/]] * [[/Komisárek a voda/]] * [[/Bílá paní u kolébky/]] * [[/Ohnivá ruka/]] * [[/Zaklinači/]] * [[/Rytíř s kuželem/]] * [[/Poklad/]] {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Pověsti]] df5u0hxg3muziahv6sbj8pdfyod3qpp 0 26050 338886 299310 2026-09-22T20:24:12Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338886 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Pečírka | TITUL = Bílá paní | ČÁST = Úvod | DALŠÍ = Sladká kaše }} {{Textinfo | TITULEK = Úvod | AUTOR = [[Autor:Josef Pečírka|Dr. Josef Pečírka]] | ZDROJ = PEČÍRKA, Josef. ''Bílá paní.'' Praha : Jaroslav Pospíšil, 1880. s.&nbsp;5–6. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Více než před čtyrmi sty lety žil na hradě Krumlově pan Oldřich z Rosenberka, jeden z nejmocnějších pánů českých toho času. Na hradě tom narodila se mu roku 1424 dceruška, kterouž nazvali při křtu svatém ''Perchta''. Matka její vychovávala ji v bázni Boží a lásce k bližnímu, a kdykoli s dceruškou skrze vesnice svých panství chodila, ozývalo se všude „''zaplať Pán Bůh!''“ — udělovalatě štědrou rukou kmetům, vdovám, sirotkům a nešťastným potřebným hojné almužny. Žehnání celé krajiny snášelo se jako milostná rosa nebeská na malou Perchtu a rodiče její, zlaté klasy pokrývaly v hojnosti jejich pole, bujná stáda pásla se po rozsáhlých pastvinách jejich, a kdykoli krupobití hradu jejich se blížilo, zdálo se, jakoby je odháněl nadpozemský dech a zahnal je vždy na polnosti a lesy nějakého zlého rytíře. Kdož ale odehnal černá mračna od statků pána z Rosenberka a kdo zachránil statky jeho před krupobitím? Povím vám to. Byli to skřítkové hradní. Toho času totiž bylo v naší vlasti mnoho šotečků, škoda že jich už teď není! Byli to trpaslíčkové jen asi na píď velcí, a proto jim říkali pídimužíčkové. Nejraději se zdržovali ve starých hradech, jejichž pánové byli dobří, bohabojní lidé. Zlých se štítili a trestali je malými nehodami, hodné však chránili před neštěstím a pomáhali jim kde jen mohli. Z té příčiny drželi se také na hradě pána z Rosenberka, a když matka mladé, sotva dvanáctileté Perchty zemřela, neopustili sídla svá, a zůstávali při tom dobrém a útrpném sirotečku. Slečna Perchta, když jí bylo dvacetpět let, vdala se dle vůle otcovské do Moravy za jednoho tamního barona. Ten však byl velmi surový člověk, tak že se jí u něho velmi zle vedlo; bylať tam držena jako žebračka, tak že neměla ani řádné peřiny, aby se jí v noci přikryla, a prosila o ni svého bratra v Čechách. I psala jednou otci svému: „Drahý otče, tys mě provdal; kdybys mě byl raději pochoval!“ Za několik let utrpení svého dostala se šťastně zas do Čech, vzala na se poručnictví nad nezletilým strýčkem svým, a vládla pak po delší čas na jeho statcích dobře a spravedlivě. Již od dětinství svého nosívala samé bílé šaty, a tak se nosila i tohoto času za svého vladaření, z té příčiny říkali jí tam: „Bílá paní“. {{Konec formy}} o5qtv88qb9a3wjjdjh64sfpd3ekn2r6 0 26051 338883 299307 2026-09-22T20:24:02Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338883 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Pečírka | TITUL = Bílá paní | ČÁST = Sladká kaše | PŘEDCHOZÍ = Úvod | DALŠÍ = Zjevení }} {{Textinfo | TITULEK = Sladká kaše | AUTOR = [[Autor:Josef Pečírka|Dr. Josef Pečírka]] | ZDROJ = PEČÍRKA, Josef. ''Bílá paní.'' Praha : Jaroslav Pospíšil, 1880. s.&nbsp;7–10. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Za svého panování podnikla velké stavby na statcích rodu svého a vystavěla též hrad ''Rosenberk''. Při té stavbě pomáhali také dobří ti skřítkové, jenž se byli zase k Bílé paní přidružili, když se do Čech odebrala; byliť ji musili dříve opustit, protože byl manžel její bezbožný člověk, a u takových se nemohli zdržovati. Při stavbě hradu Rosenberka přibylo prý každou noc kousek zdi samo od sebe, tak si povídali dělníci, nikdo však nevěděl, že to dělali skřítkové, jenž se pak na tom hradě usadili. Práce však pokračovala přes to všecko velmi pomalu, tak že stavba už do třetího roku trvala, a nebylo ještě naděje, že bude toho roku hotova. I pravila tedy Bílá paní jednou dělníkům, když práci jejich prohlížela: „Milí přátelé, ráda bych, aby letošního roku dílo vaše ukončeno bylo. Popilte si a hleďte, aby bylo všecko hotovo, než zamrzne, a já vám za to slibuju, že vás na ten den, kdy postavíte kytku na nejvyšší hradní věži, vyčastuju kaší tak sladkou, že jste takové nikdy ještě nejedli. Ano slibuju vám ještě k tomu, že vás na ten den, dokud živa budu, každoročně sladkou kaší vyčastuju a učiním založení, že se každoročně tato památka ode všech potomních držitelů hradu tohoto zachovávati bude.“ Sladká kaše nebylo toho času nic tak malého, jak by se zdálo. Bývaloť to pozvání k řádné hostině, a říkalo se: „Přijďte k nám na kaši“ — jako se teď říká: „Přijďte k nám na trochu polívky“ — tenkrát rozuměla se tím jako teď celá hostina, jen s tím rozdílem, že jídáme polívku napřed, a sladká kaše jídala se na konci hodování. Dálnici, uslyševše o sladké kaši, dostali laskominy, i zdvojnásobili pilnost svou, a skutečné šla práce tak od ruky, že byla dne prvního listopadu dokonána. Bílá paní dostála zúplna slibu svému a dala vystrojiti slavné hody pro všecky, kdož při stavbě pracovali. Lidí bylo při tom tolik, že se musilo na hradním dvoře postaviti mnoho tabulí, za nimiž dělníci seděli. Když se výborná polívka jedla, bylo nebe jasné, a nikomu nenapadlo, jak je to nepříležité, na podzim jísti pod šírým nebem. Když se dvoje ryby na stůl nosily, začalo se už nebe kaliti, když se ale horká sladká kaše — kteráž byla vařena z pšeničné krupice, sladkého piva a medu, a maštěna olejem z máku — v padesáti velkých mísách na stoly nesla, začal padat sníh na talíře. Tato nehoda, která u veselosti výtržnost učinila, byla Bílé paní tak nemilá, že odložila tuto slavnost pro budoucí časy na hradě Rosenberku na prvního máje. Mimo to ujistila památku sladké kaše nejenom na tomto hradě, nýbrž i na jiných panstvích rodu svého pergamenovou listinou, v kteréž držitele statků těch na věčné časy zavázala, dávati okolním chudým obyvatelům každoročně prvního máje sladkou kaši — jinak prý by neměla v hrobě pokoje. Sladká kaše dávala se tedy nejenom za živobytí Bílé paní, nýbrž i po smrti její bez přetržení každoročně, jak založena byla. {{Konec formy}} n1dysl5rszo26yqbw88pw4k89liq8wo 0 26052 338885 299309 2026-09-22T20:24:09Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338885 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Pečírka | TITUL = Bílá paní | ČÁST = Zjevení | PŘEDCHOZÍ = Sladká kaše | DALŠÍ = Komisárek a voda }} {{Textinfo | TITULEK = Zjevení | AUTOR = [[Autor:Josef Pečírka|Dr. Josef Pečírka]] | ZDROJ = PEČÍRKA, Josef. ''Bílá paní.'' Praha : Jaroslav Pospíšil, 1880. s.&nbsp;10–14. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Dlouhá léta už trvala památka sladké kaše, když jednou v kruté válce nepřátelé ke hradu Rosenberku přitrhli. Nemohouce hradu brániti, prchli držitelé jeho a zůstavili ho dohlídce stařičkého hradního, kterýž na obranu ani nepomyslil a nepřátelům bránu otevřel. Vůdce nepřátelský uhostil se na hradě, a jakmile tam přišel, dal hned zavolati hradního a okázal mu list, na němž byly sepsány všecky poplatky válečné, které obyvatelé toho panství pod přísnou pokutou nepřátelům odvésti měli. Na papíře tom byly tak přehnané platy a jiné požadavky napsány, že hradní na kolenou jenerála snažně prosil, aby nebohé sedláky tak neutiskoval. Avšak místo ulevení pravil vůdce, že ten, kdo si na to, co mu uloženo, stěžovati bude, bez milosrdenství dvakrát tolik platit musí pod ztrátou hrdla! — Jak asi pochodil hradní u jenerála, když mu nesměle připomenul, že bude za několik dní prvního máje a že se má slaviti na hradě památka sladké kaše? Vůdce nepřátelský dal se mu do smíchu řka, že jsou poddaní k tomu na světě, aby živili své pány, nikoli však naopak, a hosté Bílé paní aby prý jedli prvního máje, kde se jim bude líbit, jenom ne na hradě Rosenberku. První máj tedy přišel, a ponejprv za dlouhý čas nedávala se sladká kaše. Jenerál však sám držel nesmírně na dobré jídlo a pití, a k tomu byl ještě velmi nestřídmý. Večer tedy prvního máje opil se a rozestaviv stráže po hradu šel spát. V noci však se probudil v neobyčejnou hodinu. To se mu ještě jaktěživo nestalo, byltě zvyklý spáti vždycky bez přestání až do bílého dne. I bylo mu tenkrát úzko v tmavé noci; měl děsné tušení, jakoby ho mělo něco nadpřirozeného potkati. Zdálo se mu, že se třese povětří v pokoji a že skrz ne poletují duchové. Pes pod okny jeho vyl tak žalostně a hrozně, že vyvstal jenerálovi až pot na čele. Právě v té rozjitřenosti zaslechl bíti hodiny. Již první rány na zvon se uleknul, doufal však, že to budou snad asi tři nebo čtyry ráno; když ale uhodilo kladivo u hodin po páté, po šesté, po sedmé, dostával vždy větší strach, a každým uhozením bál se ještě víc, tak že při desáté ráně honem z postele vyskočil, aby zavolal stráž přede dveřmi. Jakmile nohu na zemi postavil, uhodila dvanáctá rána na hodinách, dvéře u komnaty se samy otevřely, jakoby neměly ani zámku ani kliky, bledé světlo rozšířilo se v komnatě a lehký krok, nad nímž vůdce celý ztrnul, blížil se k posteli. Konečně se zjevila blíž nohou postele ženská postava, celá zahalená v bílé, dlouhé roucho, držíc v jedné ruce lampičku, jakéž na rakvích stávají, a v druhé popsaný pergamen s pečetí. Prostovlasá, na hlavě majíc věneček z bílých růží, kráčela volně s dutýma, na jenerála upřenýma očima k posteli, a přikročivši až k vůdci, držela lampu tak před pergamenem, že byl celý dobře osvětlen. „Čiň, co zde psáno!“ velela přísným hlasem polekanému jenerálu. S velikou úzkostí četl vůdce založení sladké kaše, které nikdo drzou rukou rušiti nesměl, čemuž on však se podrobiti nechtěl. Když bylo strašlivé to čtení dokonáno, odešel duch tiše a chladně jak byl přišel; dvéře se za ním zamkly, a vůdce padl na lůžko, kdež ležel do rána jako přibitý pln úzkosti a strachu, začež se ovšem styděl, nemohl to však nikterak přemoci. {{Konec formy}} 0tedn6slii6opkqse51ava89amv5kol 0 26053 338879 299303 2026-09-22T20:23:50Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338879 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Pečírka | TITUL = Bílá paní | ČÁST = Komisárek a voda | PŘEDCHOZÍ = Zjevení | DALŠÍ = Bílá paní u kolébky }} {{Textinfo | TITULEK = Komisárek a voda | AUTOR = [[Autor:Josef Pečírka|Dr. Josef Pečírka]] | ZDROJ = PEČÍRKA, Josef. ''Bílá paní.'' Praha : Jaroslav Pospíšil, 1880. s.&nbsp;14–19. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Myslíte, že dal následujícího dne jenerál sladkou kaši ustrojit? I ani dost málo! Když bylo ráno, přestal se bát a sezval všecky vznešené důstojníky své k nádherné hostině v poledne. A skutečně byla ve dvanáct hodin přistrojena skvostná tabule s nejvýbornějšími pokrmy a nejlepším vínem z Uher a Rakous. Vůdce přistoupiv k svému místu zbledl a zvolal zlostně s prudkým zaklením: „Který osel položil sem ten komisárek?“ Ležel tam skutečně bochník komisárku vedle jeho talíře. — Každý nad tím užasnul, že byl někdo tak opovážný a ztropil si žert s tak prchlivým a mocným člověkem. „Pojď sem, chlape!“ osopil se jenerál na svého sloužícího, „odnes ten chléb!“ Sloužící poslechnul, ale nemohl bochník nikterak se stolu odtrhnout. „Milostpane,“ pravil, nadarmo se namáhaje, „ten chléb musí být na stole přibitý, nemohu jej pozdvihnout.“ Tu chytil jenerál chléb oběma rukama vší silou a tahal ho s tabule; ale nemohl též nic dokázati; zdvihal stůl se vším, co na něm bylo, ale chléb nebyl s to odtrhnouti. Zemdlen, pot maje na čele, klesnul za pět minut na sesli. „Pít, chlape!“ zvolal, „pít mi dej nejlepšího vína,“ a držel pohár, do něhož mu sloužící naléval. „Však já se dovím, kdo si ten žert ztropil, a potrestám ho přísně. Jezte však, pánové, jezte — připiju vám na dobré chutnání.“ I začal pít, hned však vyplivnul, co byl vzal do úst, zvolaje: „Který darebák mi to nalil?“ „Já, milostpane,“ odpověděl sloužící, drže láhvici ještě v ruce a na celém těle se třesa. „Co je v té láhvici, bídníče?“ „Tokajské, milostivý pane.“ „Lžeš, darebáku, je to pouhá voda!“ „Víno se musilo na cestě z láhvice do koflíku milostpánu ve vodu proměnit,“ omlouval se služebník; „oběma pánům sousedům milostpánovým nalil jsem z téže láhvice, a oni dosvědčí, že je to tokajské.“ Skutečně to dosvědčili oba důstojníci. Tu skrčil jenerál čelo, nahlížeje, že to už není žert, a že nepřichází od živých, nýbrž od duchů. Aby však se dokonale přesvědčil, vzal z ruky sloužícího láhvici a nalil sousedovi sklenici tokajského. Víno bylo výtečné, mělo svou barvu, svou vůni a chuť; a hle! když sobě naléval, byla v koflíku jeho pouhá voda. I usmál se trpce jenerál tomuto potrestání, a nechtě zůstat sedět u komisárku, nařídil pobočníku svému, aby sedl sem, a sám si pak sedl na pobočníkovo místo. Tu však nedařilo se mu lépe; neboť na kterýkoli kousek chleba sáhnul, byl to hned krajíček komisárku, a všecko víno — zrovna obráceno jako v Káni Galilejské, proměnilo se mu v koflíku ve vodu. Pobočník na jeho místě vzal velmi snadno komisárek se stolu, a v rukou jeho byl to bochník pěkného chleba. Pln mrzutosti chtěl vůdce aspoň něco jíst, i vzal mísu s pečenými ptáky do ruky. Jakmile však se ptáků dotknul, roztáhli křídla — a frrr! byli už z okna venku, a lítali divákům do úst, kteří pozdálečí na ty skvostné hody koukali. Od té doby povstalo přísloví: ''Budou ti lítat pečení ptáci do úst.'' Jenerál byl celý vzteklý, vida však, že je těžko duchům se protivit, řekl tedy, že už nemá hladu ani žízně a že nebude nic jíst ani pít. Obávaje však se, že by zde na hradě musil samý komisárek a vodu pít, na což on málo držel, a že by ho mohla v noci zas Bílá paní navštíviti, dal ještě toho odpoledne rozkaz k odtáhnutí, a do večera byl hrad prost nepřátel. Sotva že odtáhli, našel hradní na stole v tom pokoji, kde jenerál spal, měšec plný dukátů a na něm cedulička s nápisem: „''Na sladkou kaši od Bílé paní.''“ Starý muž ulekl se toho, ale měl velkou radost, že se pradávný obyčej nezruší. Sladká kaše byla dávána o několik dní později než obyčejně, avšak byla to tenkráte mnohem veselejší slavnost. {{Konec formy}} 0nbpes03emjbmh5awfo8n5kjonc633a 0 26054 338878 299302 2026-09-22T20:23:46Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338878 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Pečírka | TITUL = Bílá paní | ČÁST = Bílá paní u kolébky | PŘEDCHOZÍ = Komisárek a voda | DALŠÍ = Ohnivá ruka }} {{Textinfo | TITULEK = Bílá paní u kolébky | AUTOR = [[Autor:Josef Pečírka|Dr. Josef Pečírka]] | ZDROJ = PEČÍRKA, Josef. ''Bílá paní.'' Praha : Jaroslav Pospíšil, 1880. s.&nbsp;19–21. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Více než sto let po založení sladké kaše od hraběnky Perchty z Rosenberka nastoupil panování statků rodu toho pan Jošt z Rosenberka, jemuž se narodil na Krumlově synáček Petr; avšak osiřelo ubohé děťátko ve dvou nedělích stáří svého. Toto politování hodné děťátko mělo nedbalou chůvu. I přicházela Bílá paní často ku kolébce jeho, kolébala je, anebo je nosila po jizbě, až se upokojilo, ana mezitím chůva spala a dítěte si nevšímala. Jednou zdržela se chůva dlouho na noc v zámecké zahradě, se zahradníkem rozmlouvajíc. V tom uhodila půlnoční hodina, a chůva si náhle vzpomněla, že dítěti už od sedmi hodin nic jísti nedala. I chvátala teď k jizbě, kde dítě spalo. Neslyšíc ho ale plakat, odemkla pokojně dvéře; avšak jak velice se lekla, vidouc u kolébky bledou, celou bílou paní, kterak dítě kolébá a mu zpívá podivnou píseň, kteráž nebyla složena ze slov lidských. Paní nevšímala si chůvy, kteráž několik kročejů k ní přistoupila a se tázala, kterak sem přichází do zámeckého pokoje, a co jí po tom dítěti? Načež paní rámě vztáhnouc, bílýma chladnýma rtoma odpověděla: „Pro mne není závory a zámku! Do hrobu, v němž sto let odpočívám, volal pláč nebohého dítěte toho! A na kamenném loži svém, v těle v prach rozpadlém, oživlo a zachvělo se náhle srdce mé nad bolestí tohoto dítěte, kteréž je mého rodu, z mé krve!“ Nato se nahnula k děťátku, políbila je sladce a zmizela. Dítě usnulo s úsměvem na rtech, do rána bylo mrtvé a druhého dne položili je do krytby rodinné. Avšak druhého dne přišla zase Bílá paní, vzkřísila je a odnesla k panovníkovi skřítků na hradě Rosenberku, aby ho vychoval ve všem dobrém. Nedlouho nato připadl tento hrad rytíři Švamberkovi, příbuznému rodu Rosenberského. Tento se odstěhoval v onu krajinu a přivedl s sebou rozmilou slečinku Blanku. Hradní Rosenberský, jakmile nový pán hradu přišel, připomenul mu, že se zde slaví každoročně prvního máje památka sladké kaše. Pan Švamberk neměl nic proti tomu, a po mnoho let slavila se pořádně na Rosenberku památka sladké kaše. {{Konec formy}} 63w6ggues1ij4tjks3gneayzcmf914o 0 26055 338880 299304 2026-09-22T20:23:53Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338880 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Pečírka | TITUL = Bílá paní | ČÁST = Ohnivá ruka | PŘEDCHOZÍ = Bílá paní u kolébky | DALŠÍ = Zaklinači }} {{Textinfo | TITULEK = Ohnivá ruka | AUTOR = [[Autor:Josef Pečírka|Dr. Josef Pečírka]] | ZDROJ = PEČÍRKA, Josef. ''Bílá paní.'' Praha : Jaroslav Pospíšil, 1880. s.&nbsp;21–26. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} V sousedstvu přebýval jeden rytíř jménem Kolohnátský. Byl dle těla obr, ale střízlík dle ducha; vždycky byl ozbrojen obnaženým mečem a dýkou, a velmi rád se chlubíval, jak mnoho nepřátel už přemohl, ale nebylo to nikdy pravda, a když se na jeho hradě husy za ním rozběhly, dal se před nimi na útěk jako malé dítě: byltě bojácnější než malý chlapeček. Ten měl oko na slečnu Blanku, i bylo mu líto, že se ročně za sladkou kaši tak mnoho peněz vydává, které by snad raději slečna Blanka za věno dostati mohla. Předsevzal si tedy, pana Švamberka od starodávného obyčeje odvrátit, řka jemu: „Milý Švamberku, už jsem se často divil tvé dobrotě, že tou sladkou kaší tolik darmotluků krmíš, kteří se ti za to vysmějou, než jídlo ztráví.“ „Příteli,“ odpověděl Švamberk, „už jsem také na to několikrát myslil; sladká kaše stojí víc než padesát jiných hostin, a kdyby to nebylo založení, zajisté bych toho byl už nechal.“ „E co!“ zvolal Kolohnátský, „založení sem, založení tam, nedej letos žádné kaše, a bude dobře.“ „Ano, jen kdyby nebylo Bílé paní,“ namítal Švamberk. „A ty se jí bojíš?“ smál se rytíř. „To, co se o jejích zjeveních povídá, jsou báchorky, a kdyby se i zjevovala, já na tvém místě bych se ani zlého ducha nebál, natož dobrého.“ „Zkusíme to tedy,“ pravil baron; „za několik dní bude prvního máje, a uvidíme, co se dá dělat.“ Přece však rozešlo to barona, nedávat nic; místo řádné hostiny však dal jen obyčejný oběd přistrojiti. Lidé, kteří na sladkou kaši přišli, divili se, že je letos tak hubený oběd, ale neříkali nic. Bílá paní však dělala tu noc nato na hradě takový hluk a lomoz, že nemohl nikdo spát, každý otvíral okna a dvéře, podívat se, kdo na ně tluče a spát nedá, ale nikoho tu nebylo. Baron ovšem pozoroval, odkud vítr věje, ale schoval se v noci celý pod peřinu, a když konečně ten hřmot přestal, oddechl a pomyslil si, že to ještě dosti dobře odbyl. Z toho nabyv srdnatosti, dal následujícího roku prvního máje lidem pouze kaši a nic jiného, jak to stálo v zakládací listině; přitom však ani polívky, ani ryb, ani piva, ani chleba, ani žemliček — a ta kaše prý nebyla ani náležitě sladká. Tentokráte však bylo to v noci horší. Povstaltě náramný lomoz na hradě, strašné burcování trvalo celou noc, a ráno bylo potlučeno tolik oken, majolíkového i jiného nádobí na hradě, že škoda zrovna tolik činila, kolik by byla stála řádná hostina o sladké kaši. Na to se velice rozzlobil pan Švamberk, i uzavřel, že příštího roku ani kaše nedá; že všecko nádobí, které by se roztlouci mohlo, ze zámku odstraní a sám se také odstěhuje. Když se to dověděla slečna Blanka, prosila co nejsnažněji otce, aby toho nečinil, aby nerušil památku tak starodávnou, poněvadž tím duchy na sebe popuzuje. Nebylo však všecko prošení nic platno, baron opustil v ustanovený den hrad a dal rozkaz, že se nebude tenkrát slaviti sladká kaše; stálo prý ho to už beztoho dost peněz, a je prý čas, pomysliti na uspoření takové zbytečné výlohy. Nemohouc od otce nic vyprositi, vzala Blanka všecky své ustřádané peníze, a když otec odjel, šla mezi okolní lid a povídala jim, že místo sladké kaše přináší každému dárek na penězích; rozdáť prý zrovna tolik, kolik by stála sladká kaše. A tak se stalo. Lidé byli tomu rádi, že dostali něco na penězích místo hubené kaše, na kterouž se od loňska každý pamatoval. Bílá paní však byla ovšem Blance velmi povděčna, že památku její tak ctila; ale na otce jejího byla velice rozhněvána. Když se pan Švamberk na hrad vrátil a zvěděl, že se v jeho nepřítomnosti nic zlého nestalo, a lid okolní že také nereptal, protože nedostal sladkou kaši, byl toho mínění, že svou setrvalostí Bílou paní unavil a že mu teď pokoj dá. I šel tedy po večeři s pokojnou myslí spát. Sotva však usnul, strhl se na hradě a vůkol něho takový hřmot a lomoz, že toho nikdo na světě ještě neslyšel. Vůkol zámku vyli psi, houkaly sovy a kulichové, mňoukaly kočky, a mezitím skučel náramně vítr a bil hrom; na hradě řinčely řetězy, všecken nábytek byl zpřevrhán, mlýnské kameny válely se po podlahách a chodbách, a bylo takové lomcování a burcování, jako by se všecky čarodějnice celé země byly sběhly a své rejdy tu prováděly. O půl noci přestalo všecko a utišilo se tak, že slyšel každý zřetelné dvanáct ran kladivem na zvon. Když zavznělo poslední uhození, dostal baron drobet srdce, vystrčil hlavu pod peřinou a podíval se po jizbě. Najednou mu vstaly všecky vlasy a na čele měl studený pot. Spatřiltě ohnivou ruku, kteráž jedním prstem na černé stěně zrovna proti jeho posteli jako perem následující ohnivá slova psala: „Sedm dní lhůty dá ti Bůh, abys vyplnil založení Bílé paní; neučiníš li toho, budeš vinen sám svým neštěstím a připravíš se o hrad Rosenberk.“ Nato zmizela ruka, a jedno písmeno po druhém shaslo v tom pořádku, jak bylo psáno. Když poslední písmeno zmizelo, bylo v jizbě zas tma jako v hrobě. Následujícího jitra přišla veškera čeládka zámecká od prvního do posledního a žádala o propuštění; neníť prý možno na takovém hradě sloužiti, kde duchové tak hrozné kousky provádějí jako minulé noci. Pán však pravil, že se nemůže rozloučiti s tak věrnými služebníky, a že se tedy sám s nimi odstěhuje na jiný hrad, a Rosenberk že ponechají duchům, ať si tu pak tropí, co chtějí. A tak se odstěhovali všickni přes pláč a prošení slečny Blanky na hrad Železnici, kterýžto stál míli cesty od Rosenberka. {{Konec formy}} 1dbza69bgj3oklp5xpe2zxgr1i59iuv 0 26056 338884 299308 2026-09-22T20:24:06Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338884 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Pečírka | TITUL = Bílá paní | ČÁST = Zaklinači | PŘEDCHOZÍ = Ohnivá ruka | DALŠÍ = Rytíř s kuželem }} {{Textinfo | TITULEK = Zaklinači | AUTOR = [[Autor:Josef Pečírka|Dr. Josef Pečírka]] | ZDROJ = PEČÍRKA, Josef. ''Bílá paní.'' Praha : Jaroslav Pospíšil, 1880. s.&nbsp;26–36. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Toho času nadělala v celém okolí velkého hluku pověst o jistém neobyčejném rytíři. Okázal se totiž krásný mladý rytíř, jménem Torald, v jedné vesnici patřící k Rosenberku, a zmizel pak, aniž kdo věděl, kam se poděl. Povídalo se mezi lidem ovšem, že jel na opuštěný hrad Rosenberk a tam prý přebývá, nikdo však to určitě nevěděl. Byl to znamenitý rytíř, kterýž při své mladosti již u dvora císařského meškal a dvory všech králů a vévodů byl navštívil. Byl prý vychován u krále skřítků; tam se stal velmi učeným, a když mu bylo osmnáct let, poslal ho pěstoun do světa a dal mu znamenitého koně Šemíka, kterýž nikdy neumdléval; pak pověstné kopí s diamantovou špičkou rytíře Vojmíra, které každého rytíře s koně shodilo, jehož se špičkou dotknulo; konečně převzácný meč Bruncvíkův, kterýž každé brnění jako sklo protínal. K tomu všemu přidal mu ještě pytlík, v němž bylo pořád pět a dvacet dukátů, třebať je byl stokrát za den z něho vzal. S takovými věcmi jede se snadně do světa! Můžeme si pomysliti, jaký povyk příjezd rytíře takového mezi lidem spůsobil; nikdo však ho nespatřil od té doby, co jel vesnicí k Rosenberku. Pan Švamberk, když se na Železnici přistěhoval, usmyslil si, že bude po tři dni velké hody slavit, k čemuž mu dal příčinu svátek jeho dcerušky. Rytíř Kolohnátský navštěvoval Švamberka každého dne, a třebať byl třikráte tak starý jako Blanka, žádal přece o ruku její. Otec věda, že jest Kolohnátský zámožný člověk, a zvláště proto, že vypravoval vždy tolik o svých udatných činech (kdež ovšem pokaždé zvítězil, ačkoli to bylo samá lež!), pravil, že by mu to dělalo potěšení, kdyby se zalíbil dceři jeho, což prý jemu, tak udatnému a duchaplnému rytíři, nebude nic těžkého; ostatně mu nedal ani slova svého, ani mu Blanku neodřekl. I hleděl od té doby Kolohnátský vším spůsobem slečně se zalíbit, dělal všecko, co jí na očích viděl, ba i držíval jí niti, když je na klubko navíjela; ale všecko mu nebylo nic platno, slečna byla pořáde k němu chladná, a když jí o lásce něco povídal, dělala, jako by tomu ani nerozuměla — vězelť v srdéčku jejím potají rytíř Torald, s nímž se byla jednou na procházce k hradu Rosenberku seznámila. Pátý den po zjevení se ohnivé ruky začaly tedy hody na Železnici. Bylo sezváno mnoho přátel z vůkolí, toť se rozumí, že i rytíř Kolohnátský. Hosté byli pohromadě a všecko se odebralo do jídelny, aby každý sedl na vykázané místo. V tom zavzněly trouby na hradě, a brzy nato oznamovalo se, že přijel neznámý rytíř a žádá o pohostinné přijetí. „Ten má dobrý nos!“ zvolal Švamberk na služebníka; „řekni mu, že je vítán.“ Za pět minut vstoupil mladistvý, asi pětadvacetiletý rytíř s černými vlasy a modrýma očima, a pozdravil všecky tak zdvořile a obratně, že bylo na něm hned pozorovati, že viděl už hezký kus země. Slečna Blanka spatřivši ho na prahu, zapýřila se panenským studem a sklopila oči. Hostina byla hlučná a veselá, zvláště vína se nešetřilo. Nejvíce si připíjeli domácí pán s rytířem Kolohnátským. Toť se rozumí, že se musilo také o Bílé paní mluvit. Baron se přiznal, jak veliký strach tam na hradě oné noci pocítil, a Kolohnátský se mu notně vysmíval, načež mu Švamberk pravil: „Rád bych té byl viděl, jak bys byl vyhlížel, vida onu strašlivou ohnivou ruku psát osudná ta slova.“ „To nebylo nic jiného leč pouhý sen,“ prohodil rytíř. „Já v duchy nevěřím.“ „Ovšem nevěříš,“ dí domácí pán, „protože jsi ještě žádného neviděl; ale co bys udělal, kdyby se ti nějaký zjevil?“ „Zažehnal bych ho,“ smál se Kolohnátský a udeřil na svůj ukrutný meč, „že by se zajisté přede mnou už nikdy nedal vidět, za to ti ručím!“ „Víš-li co, Kolohnátský,“ pravil Švamberk, „zažehnej ducha Bílé paní, a já ti dám, co budeš chtít.“ „Co budu chtít?“ zvolal Kolohnátský. „Ano,“ přisvědčil baron; „zde ruka na to!“ „I ruku krásné Blanky?“ ptal se rytíř. „I ruku Blančinu,“ odpověděl domácí pán, výborným vínem roznícený. „Milý otče!“ zvolala prosebně Blanka, jako by ho chtěla od tohoto zpupného slova zdržet, a bázlivě podívala se na mladého rytíře, jenž byl nedávno přišel. „Mlč, dceruško,“ chlácholil otec; „co jsem řekl, řekl jsem! Zažehnej, Kolohnátský, Bílou paní, a Blanka bude tvou.“ „A což, pane Švamberku,“ ozval se cizí mladý rytíř, „kdyby se to rytíři Kolohnátskému nepodařilo, obdržel by i jiný tuto odměnu, kdyby dovedl zažehnati ducha Bílé paní?“ „A kdo by byl ten jiný,“ ptal se baron, „jenž by chtěl takové podniknutí k cíli přivésti, kteréž by se rytíři Kolohnátskému nepodařilo?“ „Já to jsem,“ odpověděl cizí rytíř. Všickni obrátili se s podivením na mladého muže. „Nežli přijmu váš návrh, jaktě milý mi jest,“ pravil domácí pán, „musil bych nejdříve jméno vaše vědět.“ „Jsem rytíř Torald,“ pravil mládenec. Jméno to mělo tak výbornou pověst v celé zemi, že všickni u tabule povstali, aby vzdali úctu tak výtečnému hostovi. I pravil mu pan Švamberk: „Pane rytíři! jakkoli jste ještě mladý, je vaše jméno už tak rozhlášeno, že to každému rodu ke cti býti musí, vstoupí-li s vámi v přátelství. Pročež bude-li s tím dcera má spokojena, nemám nic proti tomu; ovšemť jenom v té případnosti, kdyby se nepodařilo zažehnání rytíři Kolohnátskému. Nejhlavnější však věc je, aby byl duch Bílé paní co nejdříve zahnán.“ „Ovšemť,“ přisvědčil rytíř Torald; „nechť počne rytíř Kolohnátský dnešní noci, a nepodaří-li se mu, pokusím se zejtřejší noci.“ „Tak se mi to líbí!“ zvolal pan Švamberk; „co má být hotovo, ať jde rychle. Nuže tedy, příteli Kolohnátský!“ obrátil se k tomuto, „začni dnes.“ Kolohnátský nepromluvil ani slovíčka od té chvíle, co se rytíř Torald prohlásil. Dostaltě před ním nesmírný strach. Teď ale, když viděl, že to jde do opravdy, a že se nebude moci pouhým tlučením hubou nikterak vyplésti, začal se vykračovat řka: „Ovšem, ovšem! Ale tuším, že to bude nadarmo; duchové nepřijdou, budou se mne bát.“ „Oho!“ podivil se rytíř Torald, a pravil pak pevným hlasem: „Přijdou zajisté, pane rytíři, bezpečte se na to.“ Kolohnátský zbledl jako stěna. „Chcete-li mi ale přednost postoupiti,“ smál se mladý rytíř, „tedy se pustím hned mezi duchy a vydržím první jejich nával; na vás nebudou potom tak zlí.“ „Inu, abych pravdu řekl,“ pravil Kolohnátský, „věřte mi, mně je všecko jedno, jsem-li první nebo druhý, a jestli vám na tom záleží…“ „Nic, nic,“ odpověděl pan Švamberk, „jak bylo vyjednáno, tak budiž; po obědě dovedeme tě na Rosenberk!“ Nebohý Kolohnátský byl jako myš v pasti. Nejdříve myslil, že to odbude samým vychloubáním; že totiž bude dělat, jako by byl přes noc na pustém hradě spal, a zatím že přespí někde jinde; potom že bude vypravovat, jak se zle potýkal s duchy, a že to bude hotovo. Teď ale bylo jinak. Nemoha se tedy vymknout, vzal na se železné brnění od hlavy do paty, ozbrojil se až hrůza, a jelo se pak na Rosenberk. V devět hodin večer tam přijeli. Na hradě bylo všecko ticho, pusto a tmavo; na dvoře nebylo živé duše, v chodbách nebylo živé duše, všecko bylo jako v hrobě. V ložnici udělali na krbu velký oheň, rozsvítili svíce, nechali tam Kolohnátského a zamkli i zapečetili dvéře. Kolohnátský držel se posud ještě dosti srdnatě; ale když byl samotinký v pusté ložnici, obešla ho náramná hrůza i chtěl utéci oknem. To však nebylo možno, protože obě okna z ložnice stály nad velkou propastí, ve které by byl každý jistou smrt nalezl, kdo by byl z okna vyskočil. I přemýšlel sem tam, jak by si pomohl, ale nic platno. Konečně sedl do velké pohovky vedle krbu, v němž hořelo, a nemoha se duchů dočkati, dal se do dřímání. V tom začalo v komíně něco šramotit. Kolohnátský hodil honem otýpku dříví na oheň, aby to hodně hořelo, a kdyby strašidlo komínem jelo, aby si spálilo nohy. Skutečně to hořelo jedním plamenem; to však nebránilo duchům, a za malou chvilčičku okázalo se v krbu kus prkna, a za nějaký čas přištrachalo se celé prkno dolů, položilo se jako most přes plamen, a po prkně přibíhalo množství pídimužiků, jejichž první vůdce byl oděn brněním, jako Kolohnátský sám. V té pak míře, jak se jich vždy více hrnulo, odšupoval se Kolohnátský v sesli pořáde dál, až se dostal ke zdi na druhé straně ložnice, tak že bylo velké místo mezi ním a pídimužíčky. Když stáli mužíčkové v řadě, předstoupil vůdce jejich až k samému rytíři a pravil: „Rytíři Kolohnátský! Slyšel jsem, že se tak často svými hrdinskými kusy chlubíváš. A protože jsi vzal na sebe, zažehnati Bílou paní, která na tomto hradu panuje, vyprosil jsem si u ní dovolení, potýkati se s tebou. I zvu tě na souboj a ve jménu Bílé paní slibuju, že se ona odstěhuje z tohoto hradu, přemůžeš-li mě, a nikdy se již nezjeví; jestli však budeš ty přemožen, postup místo své rytíři Toraldovi.“ Po těch slovech hodil vůdce trpaslíčků rukavici svou po rytířsku Kolohnátskému k nohám. Ten však vida, že je mužík sotva šest palců vysoký, dostal kuráž, vzal rukavičku, vstrčil si ji na špičku malíku a usmíval se jí potupně. Když neodpovídal, zvolal pídimužíček: „Nuže, rytíři! přijímáš vyzvání?“ Kolohnátský, vida tak malého človíčka před sebou, pravil beze strachu: „A jakou zbraní budeme se potýkat?“ „Každý svou zbraní,“ pravil mužík, „ty mečem, já důtkami.“ Kolohnátský se dal do smíchu. Nabyltě srdce, uslyšev, že pídimužík na něj toliko s důtkami přijde. I hodil tedy svou rukavici trpaslíčkovi, kterýž hbitě odskočiti musil, aby ho rukavice nezastihla. „Trubači, trubte!“ zvolal maličký vůdce, a na jeho rozkaz počalo troubiti dvanáct malých trubačů, kteří byli vystoupili na nízkou stoličku, válečnou píseň, a mezi tím přinesena maličkému rytíři zbraň. Byly to malé důtky. Násadka jejich byla kroužena z jediného zeleného kamene, kterému říkají smaragd, a na násadce bylo místo řemínků šest ocelových řetízků asi tři střevíce dlouhých, a na konci každého řetízku třpytil se diamant asi jako hrách veliký. Pln srdnatosti vytasil Kolohnátský meč, a trubači dali se do silnějšího ještě troubení. To bylo znamení k útoku. Mužíček hnal se po rytíři a začal ho šlehati důtkami. Kolohnátský cítil každé šlehnutí, diamanty prorážely brnění a každá rána šla do živého. Místo bránění dal se rytíř do utíkání, běhal po jizbě a trpaslík za ním, skákal po postelích a truhlicích, a pídimužík pořáde za ním, při čemž trubači stále spěšněji a silněji troubili. Za pět minut padl Kolohnátský před mužíkem na kolena a prosil za milost. Vůdce trpaslíčků dal důtky jednomu panošovi a vzal své panovnické žezlo řka: „Rytíři Kolohnátský, tys hotová baba; nesluší se tedy pro tebe meč a dýka, nýbrž kužel a vřeteno.“ Při těch slovech dotknul se žezlem rytíře, kterýž cítil, že se s ním stala velká proměna. Všickni pídimužíčkové dali se do smíchu a všecko zmizelo jako sen. {{Konec formy}} mvuzpgqcknfudb1il3sn91ksoeq3yn5 0 26057 338882 299306 2026-09-22T20:23:59Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338882 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Pečírka | TITUL = Bílá paní | ČÁST = Rytíř s kuželem | PŘEDCHOZÍ = Zaklinači | DALŠÍ = Poklad }} {{Textinfo | TITULEK = Rytíř s kuželem | AUTOR = [[Autor:Josef Pečírka|Dr. Josef Pečírka]] | ZDROJ = PEČÍRKA, Josef. ''Bílá paní.'' Praha : Jaroslav Pospíšil, 1880. s.&nbsp;37–40. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Když se všecko utišilo, díval se rytíř kolem sebe. Nebylo nikoho v jizbě. Pak se podíval na sebe a náramně užasnul. Byltě přistrojen jako stará baba; z krunýře udělala se prouhovaná moldounová sukně, z helmu čepec, z meče kužel a z dýky vřeteno. Každý si může pomyslit, jak rytíř vyhlížel, představí-li si ho v čepci s krajkami, s kníry pod nosem a vousy pod bradou. I pomyslil si: proč bych na sobě trpěl takovou maškaru? a dal se do svlékání, chtěje se do postele schovati, aby nebylo ráno vidět, co se s ním stalo, až přijdou rytíři. I položil kužel na sesli a začal odvazovati čepec. Tu vyskočil kužel se stolice a začal ho klepat přes prsty tak notně, že musil nechat odvazování a kuželi se bránit; ale to nebylo nic platno, kužel ho klepal tak obratně, že byl brzy přinucen, vstrčit ruce do kapsářů. Nato si lehl zase kužel na sesli. Rytíř ho vzal a díval se na něj, chtěje zvěděti, co v něm vězí, že je tak po čertech nemilosrdný. Byl to obyčejný kužel, jen že měl na konci hlavičku s tváří člověčí, která se na něho uštěpačně ošklíbala a jazyk vyplazovala. Rytíř dělal, jakoby se na kužel usmíval, zatím však couval pomalu až k ohni v krbu a hodil ho náhle do plamene. Sotva že padl kužel do plamene a začal hořet, zdvihnul se zas honem, hnal se hoře po rytíři, klepal a tloukl ho tak nemilosrdně, a popálil ho tak velice, až se dal do prošení o milost. I shasl hned plamen na kuželi, kterýž se pak pověsil rytíři na pás. Tomuto však bylo zle; den se blížil, a pan Švamberk s rytířem Toraldem i ostatními hosty mohli brzy přijít. I napadlo rytíři, aby hodil zatrolený kužel z okna do propasti. Šel tedy jakoby nic k oknu, otevřel je, jakoby chtěl čerstvé povětří do jizby pustit, hodil z nenadání kužel z okna a honem zavřel. Náhle však břinkla tabule v druhém oknu a kužel se zase vrátil tím oknem do jizby. Teď ale byl náramně rozzloben nad zradou rytířovou; i dal se do něho a ztloukl ho na celém těle tak, že celý zemdlený bolestí na sesli sklesnul. Kužel s ním teď měl útrpnost a pověsil se mu na pás. Aby rozzlobeného nepřítele upokojil, dal se Kolohnátský do předení. To těšilo velice kužel, i počal při tom bzučeti písničku. V tom ale otevřely se dvéře, a do jizby vkročil pan Švamberk, rytíř Torald a ještě několik rytířů, kteřížto všickni nesmírně nad tím užasli, co spatřili. Kolohnátský, jehož opustili v rytířském brnění, byl oblečen za starou babu s kuželem a vřetýnkem. Všickni se dali do hlasitého smíchu; Kolohnátský však nevěděl, kde by se hanbou ukryl. „Duchové,“ smál se Švamberk, „kteří se ti zjevili, musili býti dobrého rozmaru; pověz nám, co se ti stalo?“ „I to není nic,“ prohodil rytíř, doufaje, že se vylže, „je to jenom sázka.“ V tom okamžení klepnul ho kužel, protože lhal, tak prudce přes prsty, že se dal do křiku. „Zlořečený kužel!“ zamumlal pro sebe, nahlas však pravil dále: „Vsadil jsem se, že přemohu Bílou paní jakožto ženskou kuželem a vřetenem, nikoli však mečem a tulichem.“ Jakmile to vyřknul, začal ho kužel nemilosrdně přes prsty tepat. Vida to Švamberk pravil: „Příteli, vidím, že lžeš, a proto tě kužel tepe. Mluv pravdu, a on ti dá pokoj.“ Kužel dělal, jakoby tomu rozuměl, posvědčil hlavičkou a poklonil se před panem Švamberkem. I musil tedy Kolohnátský povídat pravdu. Dokud nelhal, visel mu kužel pokojně na pásu; kdykoli však se svou udatností vychloubati začal, dal se kužel do něho a tloukl ho tak dlouho, až zas pravdu mluvil. Když dopověděl, uklonil se kužel úsměšně před ním a velmi zdvořile před ostatní společností a vyskákal pak ze dveří a vřetýnko za ním. Když se Kolohnátský kužele už bát nemusil, utekl též ze dveří, aby se ve hradě schoval. {{Konec formy}} fmwlit3ogfjj9pug2cgw65srz9ytgn6 0 26058 338881 299305 2026-09-22T20:23:56Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338881 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Pečírka | TITUL = Bílá paní | ČÁST = Poklad | PŘEDCHOZÍ = Rytíř s kuželem }} {{Textinfo | TITULEK = Poklad | AUTOR = [[Autor:Josef Pečírka|Dr. Josef Pečírka]] | ZDROJ = PEČÍRKA, Josef. ''Bílá paní.'' Praha : Jaroslav Pospíšil, 1880. s.&nbsp;40–44. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Následující noci byl řad zažehnávání na rytíři Toraldovi. Ten však připravoval se na to pokorně a nábožně, a když ho zamkli v ložnici na hradu, neměl při sobě zbraně, protože je zbraň proti duchům ničím. Když byl samoten, pomodlil se a čekal sedě v sesli, až se mu duch zjeví. V půl noci zaslechnul za sebou lehké šustění, a někdo se dotknul jeho ramene. I obrátil se — byla to Bílá paní! Neulekl se jí však mladý rytíř, nýbrž usmál se na ni přívětivě jako na přítelkyni. „Toralde,“ promluvil duch, „stal jsi se tím, co jsem očekávala: dobrým, statným a nábožným mužem; přijmi tedy, co jsi zasloužil.“ Po těch slovech pokynula mu, aby s ní šel ke stěně. Té se dotknula prstem, stěna se otevřela a v ní ležel velký poklad, jejž Bílá paní jednou za svého živobytí zde byla ukryla. „Tento poklad je tvůj, synu,“ pravila pak Bílá paní, „a aby ti ho odpírati nemohli, nebude nikdo moci zeď tuto otevříti; ty však ji otevřeš jménem své milované Blanky.“ Po těch slovech zacelila se zeď zas, jak byla dříve; duch se na rytíře ještě jednou milostně usmál a zmizel, zanechav po sobě vonný dech. Následujícího jitra přišel Švamberk s průvodčími na hrad Rosenberk, a když odemkli ložnici, spatřili rytíře Toralda v pohovce sedícího, an libě dřímá. Pan Švamberk ho vzbudil, řka k němu: „Dnes se mi zdálo, že se nejmenuješ Torald, nýbrž Petr; že jsi náš milý příbuzný, jehož jsme měli dávno za mrtvého, a že ti okázala Bílá paní poklad.“ I vstal tedy Torald, pokynul panu Švamberkovi a přistoupil s ním ke zdi, kde byl poklad, řka: „Sen váš neklamal; jsemť ovšem Petr, jehož měli všickni za mrtvého. Pramáti má, Bílá paní, odňala mě nedbalé chůvě a donesla mě skřítkům k vychování. Ta dobrá duše zjevila se mi dnes v noci a okázala mi poklad. Zde v té zdi je ukrytý.“ Po těch slovech vyslovil Petr jméno „Blanka“, a zeď se otevřela. Švamberk byl jako omámený pohledem na poklad; byloť v něm nejenom náramně mnoho dukátů, nýbrž také drahého kamení, rubínů, smaragdů a diamantů. „Nuže, tedy vidím,“ pravil Švamberk, „žes dostál slovu, strýčku. Hrad Rosenberk i Blanka patří od té chvíle tobě, s tou výminkou, abys obyvatelům okolním každoročně prvního máje sladkou kaši dával.“ Toť se rozumí, že se Petr s radostí výmince té podrobil netoliko k vůli strýci Švamberkovi, nýbrž ještě více k vůli Bílé paní. Za dvě neděle byla svadba, a Kolohnátský nedal se ani vidět. Dokud hrad Rosenberk stál, dávala se tam každoročně prvního máje sladká kaše. V třicetileté válce však byl hrad ze základu vyvrácen a tak zničen, že po něm nezůstalo památky; jen pověst o něm a o sladké kaši zachovala se mezi okolním lidem. {{Oddělovač|* * *}} Nejdéle udržela se památka „sladké kaše“ na panství Jindřichohradeckém, jímž Bílá paní také od roku 1453 vládla a touž památku zde založila. Roku 1699 byla chystána pro osm tisíc lidí hostina sladké kaše, která se dávala v Hradci každoročně na zelený čtvrtek. Poslední účet výdeje o sladké kaši v Jindřichově Hradci je od roku 1782, v němž se lisoval olej na kaši z dvou měr, dvou věrtýlků a jednoho mejtníčku máku. Bylo oleje 50&nbsp;žejdlíků, k tomu medu 32&nbsp;žejdlíky, soli na všecka jídla bylo potřeba 466&nbsp;žejdlíků; 30&nbsp;centů ryb a 12&nbsp;sáhů dříví. V jedné prastaré věži na zámku Jindřichohradeckém okazuje se ještě učouzená kuchyň, kde se vařívala sladká kaše. Roku 1782 dávala se sladká kaše v Hradci posledně, byloť založení to proměněno v roční znamenitý příspěvek městskému ústavu pro chudé, a za našich časů je tuším i tento závazek vybaven, když se totiž vybavovala zvláštní komisí všecka břemena v celé zemi. Že lidé na několik mil cesty na sladkou kaši do Hradce chodívali, muže si každý představiti, a roku 1702 na zelený čtvrtek byla na vzdory strážím a dohlídce tak velká tlačenice při tom, že jednoho člověka do smrti umačkali a druhého velmi nebezpečně pošlapali, a z podobných příčin byla nepochybně ta památka zrušena. Toho roku sešlo se lidí 7632. O zjevení Bílé paní povídá se v Hradci mnoho, zvláště pověrčiví lidé zámečtí o ní rádi povídají. I za mého pobytí v Hradci mluvilo se o nočním světle, jež prý se několik dní v jakémsi oknu na zámku v pusté jizbě okazovalo. {{Konec formy}} n3ehpuj7wvcv5ewp6j00xvv2esr3izu 0 26061 338794 254508 2026-09-22T19:51:31Z JAn Dudík 532 8ca82a10-6236-11dd-b351-000d606f5dc6 338794 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Bílá paní Rožmberská | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Ruth]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = František Hurt | ZDROJ = HURT, František. ''Bílá paní Rožmberská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. | nakladatel = Rudolf Storch | ONLINE = {{Kramerius|nkp|8ca82a10-6236-11dd-b351-000d606f5dc6}} | LICENCE = PD old 70 | JINÉ = Storchova knihovna povídek z blízkých i dalekých krajů, svazek 93. | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] | EDICE = Storchova knihovna povídek z blízkých i dalekých krajů }} == Obsah == * [[/První zjevení/]] * [[/Perchta z Rožmberka/]] * [[/Šťastné vysvobození/]] * [[/Sladká kaše/]] * [[/Bílá paní opět se zjevuje/]] * [[/V hladomorně/]] [[Kategorie:Pověsti]] 3ejtf2crjcvivvjh77gk2bohtp0r4ur 0 26063 338889 299285 2026-09-22T20:24:21Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338889 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = František Ruth (1854–1926) | TITUL = Bílá paní Rožmberská | ČÁST = První zjevení | DALŠÍ = Perchta z Rožmberka }} {{Textinfo | TITULEK = První zjevení | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Ruth]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = František Hurt | ZDROJ = HURT, František. ''Bílá paní Rožmberská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;3–11. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} V pahorkaté krajině, bohaté na rybníky a lesy, rozkládá se čisté a úhledné město Jindřichův Hradec s proslulým zámkem, jenž náleží nyní Černínům z Chudenic. Však nejslavnější doby zámku i města byly za dřívějších majitelův pánů z Hradce. Praotec slavného rodu Vítkoviců rozdělil prý synům svým své veliké statky i znak pětilisté růže. Nejstarší syn Jindřich dostal Jindřichův Hradec se znakem růže zlaté v poli modrém, Vilém obdržel Třeboň a Landštejn s růží bílou v poli červeném, Smilovi dostala se Stráž a Bystřice a znak růže modré ve zlatém poli, Vok obdržel Rožmberk s růží červenou ve stříbře a poslední obdržel panství Úštěcké s růží černou. Jindřich, praotec pánů z Hradce, založil si již před r.&nbsp;1220. „Nový hrad“ (Nova domus), jak dříve Jindřichův Hradec slul, na místě důležitém a vhodném; vedlať tudy stará stezka zemská z Prahy přes Gmund do Vídně a spolu odbočka její ke Znojmu. Nebylo tu sice skály ani hory nepřístupné, na jakých předkové rádi stavěli hrady v závratných výších, za to však byla tu přirozená hradba vodní. Šumná Nežárka a potok Hamerský (nynější rybník Vajgar) obklopovaly místo vyvolené na třech stranách a na straně čtvrté vykopána stoka umělá, a tak hrad obklopen byl vodou se všech stran. Při něm povstalo nynější město s mnohými památnými budovami; starobylý jest kostel proboštský Nanebevzetí Panny Marie s krásnou věží, někdejší kollej jesuitská s chrámem sv.&nbsp;Maří Magdaleny, nynější kasárny, klášterní kostel sv.&nbsp;Jana Křtitele, chrám sv.&nbsp;Kateřiny, za městem pak pátý kostel sv.&nbsp;Trojice uprostřed hřbitova. Již tento veliký počet kostelů ve městě s 9000&nbsp;obyvateli svědčí o bývalém bohatství jeho a štědrosti pánů z Růže. Však nade vše vyniká zámek se třemi dvory, do nichž vedou vchody úzké a pevné. Mnohou stopu vidíme tu zhoubného času, jenž po více než šest století přešel přes rozsáhlé síně zdejší, často i požár zničil nákladná díla rukou lidských, ale posud příchozí s úctou pohlíží na mnohé důkazy bývalé nádhery a dřívějšího umění stavitelského. A všecka ta místa ovanuta jsou tajemným šerem staré pověsti o Bílé paní. Kdysi zámek po ohni opravovali. Mnohá zeď hrozila sesutím i bylo třeba velikých oprav. Tu prý nádenníkům objevila se v jednom rohu neveliká železná truhlice. Dělníci plni radosti, že poklad nalezli, ukryli truhlici a teprve večer na místě tajném se sešli, aby ji otevřeli a o peníze se rozdělili. Nedočkavostí a lakotou otevírali oči na skříň, když jeden z nich truhlu postavenou na velikém stole železnými dláty otevíral. Ale jaké bylo jejich zklamání! Místo očekávaných zlatých peněz, místo drahých kamenův a skvostných nádob nenašli nic jiného než nevelikou knihu. Bylo to několik listů pergamenových, pečlivě svázaných a všechny ozdobeny byly krásnými, starobylými obrázky a písmem, jemuž zedníci nerozuměli. „Co s tou veteší?“ mrzutě zvolal starý zedník. „Ani trochu peněz!“ „Spálíme to,“ navrhovali jiní, aby odlehčili svému vzteku a pomstili se nevinné knize za své zklamání. Ale moudřejší z nich provedli přece na konec své mínění, aby nález svůj oznámili a odevzdali majiteli zámku. Vložili tedy knížku zase do truhlice a donesli na místo, kde ji našli, aby vyhnuli se podezření, že snad truhlici již vybrali. Druhého dne stavěli se, jakoby právě byli uhodili na truhlici, a donesli ji do té části zámku, jež byla obydlena. Těšili se, že aspoň dostanou zpropitné. I sám pán nemohl srozuměti starému písmu a proto pozval si děkana z města a učeného primasa městského, aby s ním pokusili se o přečtení. Podařilo se jim spojenými silami. K svému podivení četli v knížce starobylé zprávy o Bílé paní; a co tehdy nalezli i co sobě lid povídal a ve staré knížce zaznamenáno posud se čte, to milým čtenářům vypravuje se v této povídce. — — Bohatý a slavný byl rod pánů z Růže čili Rožmberkův a dle toho i knížecky byly upraveny rozsáhlé síně jejich nádherného příbytku, v němž často králové a císařové byli hostmi. Páni z Rožmberka mnohé důležité úřady v Čechách spravovali a váženi byli nejen v domovině, nýbrž i v zemích sousedních. Ve století šestnáctém byli na vrcholu štěstí a slávy a tehdy právě r.&nbsp;1539. narodil se poslední potomek toho rodu, Petr Vok z Rožmberka. Byly to křtiny slavné a bohaté; nejen obyvatelé města a lid poddaný z celého panství kolik dní trávili v hodování a veselosti, nýbrž sjeli se i mnozí pánové a knížata; hry a závody a hony i tance pořádány, město i v noci všecko bylo osvětleno jako ve dne a lid chudý pohostěn i obdarován se štědrostí knížecí. Za pět dní spotřebovalo se 110&nbsp;kusů vysoké zvěři, 4460&nbsp;kusů zvěři drobné, 1800&nbsp;volů, telat a vepřů, 8241&nbsp;kusů drůbeže, 29.000&nbsp;liber ryb z rybníků, 16.500&nbsp;jiných ryb, 5200&nbsp;kop raků, 30.000&nbsp;vajec atd.<ref>Číslice tyto jsou letopisy zaručeny; ovšem týkají se jiné slavnosti rodinné (svatba Viléma dne 26.&nbsp;ledna r.&nbsp;1578. na Krumlově), ale pro seznání bohatství tehdejší šlechty české zajisté jest zpráva ta zajímavou.</ref> K tomu vypilo se 903&nbsp;sudy piva, 1100&nbsp;věder vína mimo 40&nbsp;sudů vína španělského. A kromě toho za hosty, kteří v zámku nenalezli místa, zaplaceno ve městě 7354&nbsp;zlatých. Při těchto radovánkách a všeobecném plesání ovšem nezapomnělo se na dítě, budoucího to pána a vladaře. Jemu k obsluze určena nejen chůva, nýbrž i ženy starší, aby dnem i nocí se střídaly a tak pilný měly pozor na robátko, jež přišlo na svět slabo a nedostatečno. Bylo osmé noci od narození Petrova, když i chůva i žena k službě noční určené spaly. A tu kde se vzala tu se vzala, jakoby ze zdi byla vystoupila, objevila se vysoká paní, od hlavy k páté bíle ustrojená. I závoj měla bílý a na pasu visel jí svazek klíčův, jak chodívaly druhdy dobré hospodyně. Obličej její zářil dobrotou, ale byl bledý, jako stříbrnou září měsíce oblitý. Bylo právě půl noci. A postava ta naklonila se ke kolébce a dítě, jak se probouzelo, konejšila a laskala i ve své náruči pochovala. Tu probudila se žena hlídající a spatřivši ten zjev zesinala úzkostí. Ani nemohla sebou hnouti, jak byla přestrašena, a jen zrakem vytřeštěným pozorovala, jak neznámá, tajemná paní dítě vyzdvihuje, líbá a na stole převinuje a opět hladí a líbá a křížkem znamená. A když to vykonala, neznámá zase zmizela, jak se objevila; ani nejmenší šumot nepovstal, když odcházela, a i dvéře zůstaly zavřeny. Teprve po dlouhé chvíli tak se vzpamatovala žena, že mohla společnici svou probuditi a jí vypravovati o tajemném zjevení. Spolu přiblížily se bázlivě ke kolébce, ale nalezly vše dobře uděláno a děťátko libě spící, jakoby andělíček je byl ukolébal. Však bály se druhého dne povídati, co v noci se stalo, aby nebyly plísněny z toho, že usnuly. Proto druhé noci umínily si, že budou pilněji hlídati. Ale zase spánek proti vůli jejich padl jim na víčka a zase probudily se teprv, když už bledá paní dítě chovala a konejšila a zase jako včera zmizela. Tu teprve ohlásily matce, co v noci viděly; že však děťátku nic se nestalo a na těle jeho ani poskvrnky nebylo, všichni poznali, že to není zlá víla ani duch škodný, ale že novorozeně jest v ochraně nějaké dobré bytosti nadpozemské. Ale přece by ženy rády byly zvěděly, kdo jest onen zjev noční, a proto chůva následující noci dodala si mysli a když bledá paní opět se objevila, přistoupila k ní a dítě vzala jí s rukou. Tu paní nebránila se, ale pohledem nanejvýš smutným na ni popatřila a řekla: „Co ty, ženo zlá a opovážlivá, dítě mi bereš? Nevíš-li, že já jsem příbuzná jeho a zvláštní milostí Boží poslána, abych opatrovala růžové poupátko svého rodu? Ale, od dnešního dne nikdy již vám se neobjevím, ale neviditelna budu pečovati o dítě.“ Pak chlapečka ještě políbila, požehnala a zase jako pára a stín zmizela. A vskutku od té noci již nepřišla; aspoň jí nikdo nespatřil. Také pán z Rožmberku byl by rád se dověděl, kdo asi byla ona tajemná paní, a proto vyptával se lidí starých a hledal v kronice svého rodu, zdali by se tam něčeho nedočetl. Ale nikdo mu neuměl odpověděti a i v staré kronice ničeho nenalezl. Tu dověděl se, že nedaleko bydlí zbožný poustevník, jménem Konrád, a že ten muž svatý, bohabojný život vede, v létě byliny sbírá a jimi nemocným pomáhá a že mnohé tajné věci dovede vysvětliti. Bydlil pak poustevník ten za kopcem, při němž nyní vede silnice do Řečice Kardašovy; za vrchem tím, nyní pustým a kamenitým, v samotě lesní posud jsou zpustlé zbytky starého kostelíka sv.&nbsp;Barbory, při němž nyní jest vystavěna pěkná myslivna. A nedaleko něho jest vesnice, posud řečená Mnich na památku onoho mnicha či poustevníka, jenž tam bydlíval. K tomu muži tedy poslal pán Rožmberský svého správce, žádaje, aby k němu na Hradec přišel. Konrád uposlechl toho vyzvání, a když mu vše vypravovali, tázal se, jaká by ta postava byla, jaké tváři a pohledu. A když mu vše dopodrobna opakovali, odpověděl: „Duch ten, jenž dítě navštěvuje, není žena zlá, jedna z těch, které lidem vlastní děti podvrhují a lidské odnášejí. Jest to dobrá ochranitelka, která jest k tomu poslána, aby děťátko opatrovala, všeho nebezpečenství ochraňovala a k dobrému vedla. I poznávám z toho, že Petr vyroste v muže dobrého a zbožného a dožije se veku dlouhého.“ Tu otázal se otec: „Však přece bych rád věděl, která z našeho rodu jest ona paní a jaké jest jméno její.“ „To nedáno nyní tobě věděti,“ odpověděl Konrád, „však časem svým i to se ti vyjeví. Ty však čiň skutky milosrdné, k chudým buď milostivý a ke všem spravedlivý, a tak nejlépe zachováš dítěti svému tuto ochranitelku.“ Otec tak slíbil a věrně zachovával; však Bílé paní od té doby již nikdo nespatřil. Uplynulo asi pět let, když jednou malý Petřík, jenž již dobře mluvil, v noci dal se do křiku, že nějaká bílá žena stojí u jeho postýlky. Chlácholili ho a vymlouvali mu, že jen sen to byl, ale chlapec ve svém stál a dotvrzoval, že ta bílá paní častěji k němu v noci chodívá. Druhého dne s matkou byl ve světnici, v níž obrazy předků visely po stěnách, a chlapec poskakuje přišel až k poslednímu obrazu, který visel u samého okna. Jak na obraz ten pohlédl, zbledl a utíkaje k matce vypravoval, že tahle paní k němu v noci chodívá. „Vždyť to obraz jen malovaný,“ konejšila ho matka, „jak by mohl choditi?“ „Ne, ne, jistě to ona!“ opakoval Petr. A tak konečně seznáno, že Bílou paní jest Perchta z Rožmberka, provdaná za Jana z Lichtenštejna, která zemřela r.&nbsp;1476. {{Poznámky pod čarou}} {{Konec formy}} dqj7x9fj4sqiraqv3zq9njtormuhgaz 0 26064 338888 299284 2026-09-22T20:24:18Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338888 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = František Ruth (1854–1926) | TITUL = Bílá paní Rožmberská | ČÁST = Perchta z Rožmberka | PŘEDCHOZÍ = První zjevení | DALŠÍ = Šťastné vysvobození }} {{Textinfo | TITULEK = Perchta z Rožmberka | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Ruth]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = František Hurt | ZDROJ = HURT, František. ''Bílá paní Rožmberská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;12–17. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Oldřich z Rožmberka oženiv se s Kateřinou z Wartenberka, dcerou bývalého poručníka svého, vedle svých statků nabyl i Lipnice a Německého Brodu; byl to jeden z nejpřednějších mužů v Čechách v době válek husitských. On to byl, jenž královnu Žofii, vdovu po Václavu&nbsp;IV., tajně odvedl z hradu pražského v noci dne 4.&nbsp;listopadu r.&nbsp;1419., když Pražané útok učinili na Malou Stranu a málem by byli vnikli i do hradu. Týž s jinými pány českými byl s králem Zigmundem ve Vratislavi roku následujícího na sněmu, kde vyhlášena byla bullou papežskou křižácká válka k vykořenění Viklefistů, Husitův a jiných kacířů v Čechách. Ale vidouce Zigmundovo nepřátelství proti všem Čechům, Čeněk z Wartenberka, Oldřich a jiní spojili se s Pražany proti králi. Ale přece nechtěli býti ve spolku s Tábority, a proto Oldřich, ač posud sám Husita, město jejich Tábor oblehl a na konec od papežského legata, biskupa Ferdinanda, dal se přemluviti, že kalich odpřisáhl a od té doby byl věrným katolíkem a rázným pronásledovatelem Husitů. Byl pak kulhav na jednu nohu, a proto potom se mu smávali, že byv již dříve kulhav na těle, okulhavěl také na duši. Od té doby Oldřich z Rožmberka, nejbohatší a nejzchytralejší šlechtic český, stál na straně Zigmundově a v tehdejších dějinách přečasto jméno jeho se vyskytuje. Často od Žižky a Táborův utrpěv citelných porážek a velkých škod na svých statcích, stal se ochotným pomocníkem královým a po jeho smrti stál na straně Albrechta Rakouského. Sličná dcera jeho Perchta byla vábnou a bohatou nevěstou, a proto ucházeli se o ni mnozí ženichové strany katolické, časté byly jejich návštěvy na Jindřichově Hradci a mnohé se tam konaly zábavy a hry. Ale Perchta nejevila k žádnému zvláštní náklonnosti. Jednou na podzim pán z Rožmberka na velikém rybníce Rožmberském uspořádal pro své hosty veliký lov. Na lodičkách krásně ozdobených bylo plno praporův a hedvábnými sítěmi všichni lovili; mnohou tu provozovali kratochvíli, předjížděli se a s loďkami všelijak rejdovali, až nějakou náhodou loďka, v níž byla Perchta, i s rybáři se překotila. Všichni padli do vody. Rybáři sami na své zachránění pamatovali a sličná dívka byla v největším nebezpečenství. Tu mladý rytíř Zdeněk ze Zásmuk,<ref>O podivných osudech tohoto rytíře dočteš se v knížce: „[[Spící rytíři ve vrchu Blaníku]]“, jež vyšla též v této sbírce.</ref> jenž nedaleko byl se svou lodí, jak byl ustrojen, skočil do vody a nasadiv svůj vlastní život z ledové vody šťastně ji zachránil. Pán Rožmberský zle osopil se na rybáře a byl by je krutě ztrestal, kdyby dobrotivá dívka sama nebyla se za ně vřele přimlouvala; ale k osvoboditeli dcery své neměl se tak vděčně a srdečně, jak by byl zasloužil. Poděkoval mu sice laskavě, ale Zdeněk poznal, že vděčnost pána z Rožmberku není tak veliká, aby dal dceru svou jemu, rytíři chudému. A proto když Perchta několik dní zůstala ve svém pokoji, poněvadž z nastuzení onemocněla, i on odejel, aby ustoupil šťastnějšímu soupeři svému Janu z Lichtenštejna, který měl ohromné statky ve Štyrsku, a proto zdál se Rožmberkovi ženichem vhodnějším. Perchta nedovedla odporovati vůli otcově, ač znala, že ochránce její jest muž mírný, dobrý a přívětivý, kdežto Lichtenštejn byl pán lakotný a srdce tvrdého. Jako tichá ovečka podrobila se vůli otcově, a tak na Jindřichově Hradci slavena svatba s nádherou nevídanou. Všecko sousední panstvo bylo pozváno a ovšem též i Zdeněk ze Zásmuk, jakožto ochránce života jejího. Hned druhého dne po svatbě Perchta rozloučila se s domem otcovským, aby šla s mužem, jehož nemilovala. Bez počtu bylo množství truhlic, v nichž za ní vezla se její výbava, ale bez počtu prolila i slz, když se líbala se svou matkou, kteráž jediná věděla o nechuti Perchtině k jejímu choti. Přišla do Štyrska. Neznámá krajina, cizí tváře a nezvyklý jazyk zalekly ji hned prvního dne a ještě více se roztrpčila, když manžel její ihned všecku českou čeleď ze služby její propustil a zpět poslal do Čech. Místo nich ustanovil jí k obsluze osoby cizí, které jen s nevolí pohlížely na novou paní svou. Mladá paní neměla ustláno na růžích; Lichtenštejn více miloval honbu než svou choť a nedopřál jí žádné radosti. Byt její byl na zámku vysoko a jediné okno vedlo do zahrady. Tak trávila tam život smutný a byla téměř jako ve vězení. V truchlivé opuštěnosti té často plakala, a když služky o tom pánu svému vypravovaly, ještě více ji uzavřel a nikomu cizímu k ní přístupu nedovolil. Však přátelé v Čechách na ni nezapomínali; byli to hlavně druhové statečného Zdeňka ze Zásmuk a nejvíce věrný druh jeho Jan Hvězda z Vícemilic, jenž z lásky k svému příteli a bratrské náklonnosti k bývalé slečně Rožmberské nelenoval si zajeti do Štyrska, aby tam se dopátral, jak žije Perchta. Uslyšev o jejím nezaslouženém pronásledování, umínil si, že ji sám vysvobodí z rukou lakotného a necitelného muže jejího. Ale těžko to bylo vykonati. Veřejného násilí neodvážil se v cizině a nad to proti pánu tak mocnému, a tajně nemohl ani nalézti k ní přístupu. Ale nepřestal pátrati. Konečně dověděl se, že z blízké dědiny podruhyně jakási má dceru za služku na zámku Lichtenštejnově. Nelenoval si k ní dojíti a mnohými penězi, prosbou a lichocením konečně ji přemluvil, aby k dceři šla a lístek jeho odevzdala nešťastné paní. Po dvou dnech dostal skrze ni odpověď od Perchty, jak touží po domově a že by ráda byla vysvobozena. Koupil tedy dlouhý popruh, jejž ona žena kolem svého těla otočila a tak donesla na zámek spolu s druhým psaním, aby Perchta po provaze tom nejbližší noci se spustila do zahrady. Tam že ji bude očekávati vysvoboditel a vyveda na koních připravených doprovodí bezpečně do Čech. Perchta sotva se noci dočkala. Když pak jedenáctá hodina odbila a v zahradě zaslechla slabé zapísknutí, přivázavši popruh na silném rámu pozorně dolů se spouštěla. Byla noc tmavá a nikdo jí nezahlédl. Všecka blažena konečně stanula na zemi, kde Hvězda na ni čekal. Ani slova nemluvíce šli zahradou, a rytíř dveřmi zadními, jež paklíčem si byl otevřel, vyvedl ji od zámku. Již sedali na koně, aby odjeli, když ze dvou stran zaslechli dupot a pokřik. Zrádná ona služka totiž přijímala sice peníze od rytíře, ale žádostiva jsouc vetší odměny od svého pána, všechno mu vyzradila. Lichtenštejn tedy v pravý okamžik se objevil. Tu Perchta vidouc, že marno pomýšleti na útěk, poddala se svému osudu, ale osvoboditele svého se slzami zapřísahala, aby pro ni nevydával se v nebezpečí a utekl. Jan Hvězda uznal, že spíše jí pomoženo bude, když on sám se zachrání; proto poslechl, vyskočil na kůň a v divém cvalu projel čeleď Lichtenštejnovu. Ještě slyšel za sebou přísný a zlostný jeho hlas, aby ho chytili, ale statný jezdec přece šťastně unikl a dojel do Čech, kdež přátelům pověděl o zmařeném svém pokuse vysvoboditi ubohou Perchtu. {{Poznámky pod čarou}} {{Konec formy}} ivsnklbnvg23bcdrx7kaafqrz0xrrqq 0 26065 338892 299288 2026-09-22T20:24:30Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338892 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = František Ruth (1854–1926) | TITUL = Bílá paní Rožmberská | ČÁST = Šťastné vysvobození | PŘEDCHOZÍ = Perchta z Rožmberka | DALŠÍ = Sladká kaše }} {{Textinfo | TITULEK = Šťastné vysvobození | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Ruth]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = František Hurt | ZDROJ = HURT, František. ''Bílá paní Rožmberská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;18–22. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Na zámku Zdeňka ze Zásmuk sjeli se mladí přátelé, kteří ještě jednou odhodlali se vysvoboditi Perchtu z jejího nehodného vězení. Zdeněk rád byl by sám se vypravil do Štyrska, ale věděl, že jsa Lichtenštejnovi znám, tím spíše byl by podezřelý. I řekl k přátelům : „Ač mně zajisté přednost by náležela při tomto podniku, abych zachránil krajanku svou, již jednou již jsem vyrval z náručí smrti, přece nemohu sám do Štyrska jíti. Znáť mne dobře Lichtenštejn a přede mnou zvláště měl by se na pozoru. Také přítel můj věrný Jan Hvězda z Vícemilic nemůže již po druhé tam jíti, aby neupadl v pokutu za svůj první nezdařený pokus. Třeba bude tedy někoho jiného.“ A hned hlásilo se pět jiných statečných rytířův, ochotných k tomu podniku. Zdeněk byl pohnut jejich přátelstvím a odhodlaností a nemoha se rozhodnouti, pravil: „Všichni jste stejně odhodlaní a spůsobilí, a já nemohu nikomu z vás dávati přednost. Volte tedy losem mezi sebou!“ Souhlasili a los padl na mladého Dubského. Hvězda poučil jej o všem, a tak Dubský již druhého dne vydal se na svou nebezpečnou, ale proto tím vábivější cestu. Šťastně dojel do Štyrska a vyptávaje se po Perchtě slyšel, že onemocněla a někam do lázní odejela. Ale jiní mluvili, že to od Lichtenštejna roztroušeno bylo proto jen, aby tím spíše měl ji ukrytu a mohl ji trýzniti pro onen pokus útěku. Dubský nemoha ničeho se dopátrati, přestrojil se a dal se do služby k hraběcímu hofmistrovi za vozku. Pozorně vše prohlížeje a pozoruje, šťastně jedné noci vypátral, že starý, věrný sluha hraběcí Perchtě tajně potravu přináší vždy v noci do veliké věže, v níž byla téměř zazděna. Jako stín plížil se za ním velmi pozorně a shledal, že sluha jakýsi čtverhranný kámen ze zdi vyndal, do otvoru jídlo položil a pak zase okénko kamenem zahradil. Pamatoval si tedy místo a na úsvitě šel k věži; prohlížel si každý kámen důkladně, ale nemohl nalézti, který to byl kámen. Tak byl kámen podoben kamenu. Zoufaje chodil denně k věži, až jednoho dne, když hrabě na lov vyjel se vším dvořanstvem, přiblížil se opět k věži a tam na Perchtu zavolal. Ozvala se mu hlasem slabým, jako z podzemního hrobu. I pověděl jí své jméno a svůj úmysl; pak tázal se jí, jaké to okno a kudy se vchází do jejího vězení. Odpověděla mu, že okénko to jest zcela malé a zeď náramně silná a z té strany že vůbec není dveří. Tudy že tedy uniknouti nemožná. Ale v zahradě naproti řece jest prý zeď veliká a v ní železné dvéře, kudy ji tam dovedli. Jiného východu že není. Nesnadnou bylo úlohou Dubskému provésti svůj dobrý úmysl. Neměl klíčů k železným dveřím a ztropiti lomoz ani v noci nesměl, aby nebyl vyzrazen. Konečně vzpomněl si, že by snad mohl toho dovésti tak, kdyby dříve jako strašidlo obcházel a tak se pojistil, že nikdo do zahrady nepůjde, i kdyby tam lomoz slyšeli. Zaopatřil si tedy velikou kouli skleněnou, již vnitř černou barvou vymazal mimo místa pro oči, nos a ústa, jež zůstala průhledna, a dav do koule světlo, upevnil si ji na temeni hlavy. Sám se zhrozil, když v úkrytu v zrcadle obraz svůj pozoroval. Vzav pak dobré pilníky a zahaliv se všecek do bílého prostěradla, s mečem taseným v ruce pro svou obranu, kdyby ho někdo přepadl, vydal se pozdě v noci do zahrady. Již druhého dne povídala si čeleď o strašidle a když opět Dubský svou hru provedl, všichni se křižovali a do zahrady báli se vstoupiti i ve dne. Tak podařilo se mu pilníky přelámati dva silné zámky ve mřížích a noci následující vnikl do chodby, kterou se šlo do pevné věže. Ale zklamal se doufaje, že brzy bude u cíle. Připadlť ještě na jedny dvéře železné a ještě dvou nocí třeba bylo, aby i tam zámky přepiloval. Perchta slyšíc jej pracovati, děkovala mu horoucně ze svého vězení a napomínala k opatrnosti, aby zase útěk její nebyl zmařen. Konečně třetí noci přichystal Dubský pro ni mužský šat a v nedaleké osadě dva koně koupil. Když otevřely se mu poslední dvéře a s pochodní vnikl do žaláře jejího, zhrozil se nad tím hrozným místem a jejím utrpením. V koutech povalovaly se hnáty lidské, patrně pozůstatky těch, kteří tam před Perchtou hladem byli umučeni; ohavný hmyz zalézal do skrýší před světlem jeho pochodně a zdi byly omšelé a vlhké. Perchta vděčností a slabostí klesla mu k nohám. Dubský odhodiv své zakuklení již v chodbě, pozdvihl ji a vynesl omdlelou na vzduch. Chtěla jíti, ale nemohla. Nesl ji tedy celou cestu až do vesnice, kde měl koně připraveny, a když Perchta rychle se zotavovala na čerstvém vzduchu, bez pohromy dojeli do Čech, ač Lichtenštejn náhodou hned následujícího dne dověděl se o útěku své manželky. Hned vypravil se za nimi a lid svůj po různých cestách poslal, aby je stíhali. Ale opatrný Dubský nejel přímou cestou, jak se Lichtenštejn domýšlel, nýbrž obrátil se dále k východu a přes Moravu dorazil do moravského města Dačic, odkudž Perchta posla vyslala na Jindřichův Hradec s listem, kterak byla nehodně chována v zajetí a že šťastně utekla. Hned vypravil se pán Rožmberský naproti ní a v chudém městě Kunžaku se potkali. Veliká byla radost nešťastné Perchty, když objímala zase své rodiče, a v tamním kostele sv.&nbsp;Bartoloměje vřelé díky vysílala k nebi za své zachránění. Otec sám trpké si činil výčitky, že dceru tak nešťastně provdal, sveden byv bohatstvím ženichovým, a hned staral se o to, aby sňatek její byl prohlášen za neplatný. Však než se tak stalo, zpráva přišla ze Štyrska, že Jan z Lichtenštejnu odebral se na věčnost. Na honu prý byl zastřelen neznámou rukou a nikdy nebylo vypátráno, kdo byl jeho vrahem; však že ukrutný byl na své poddané, jak i necitelně choval se k své manželce, nikdo ho nepolitoval. Jenom Perchta, jsouc ženou velmi pobožnou, za duši jeho se modlívala a mnohé skutky dobré konala na ten dobrý úmysl, aby Bůh odpustil mu jeho hříchy. Když zesnuli i její rodiče, za nezletilosti svého mladšího bratra stala se správkyní panství a nepřestala býti předobrou matkou svých poddaných, kteří ji téměř zbožňovali. Neboť ač skoro všichni pánové z Rožmberka byli po knížecku štědří k lidu svému, za žádného z nich tak nebylo staráno o chudé a nikdy nevykonáno tolik dobrého jako za jejího správcovství. {{Konec formy}} 6ole9prqv787e2a7hdil135d5ym9hkg 0 26066 338890 299287 2026-09-22T20:24:24Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338890 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = František Ruth (1854–1926) | TITUL = Bílá paní Rožmberská | ČÁST = Sladká kaše | PŘEDCHOZÍ = Šťastné vysvobození | DALŠÍ = Bílá paní opět se zjevuje }} {{Textinfo | TITULEK = Sladká kaše | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Ruth]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = František Hurt | ZDROJ = HURT, František. ''Bílá paní Rožmberská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;23–27. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Veliký byl nářek po Jindřichově Hradci, kdy jednou v noci zvonilo se na poplach. Všichni poděšeni jsouce vybíhali ze stavení a pospíchali k zámku, jehož jeden díl byl v plameni. Tentokráte objevila se stará pravda, že dobrota více zmůže u poddaných než přísnost pyšného velitele. Bez pobízení všichni pracovali, seč byli, po celou noc, aby obhájili majetku své milované paní Perchty. Mimo tu čásť, které již zachrániti nebylo možno, všechno ostatní obhájeno statečnou obětavostí měšťanův a sběhlého lidu poddaného. A starostlivá Perchta hned jala se zase zámek stavěti. Tehdy nebylo ještě zedníků najatých, nýbrž všechen lid poddaný dle obyčeje tehdejšího nucen byl robotovati, to jest pracovati na statcích pánových. Ale vlídná paní obdarovala je štědře a chodíc mezi dělníky nabádala je laskavě k pilné práci a usmívajíc se obyčejně dodala: „Pracujte, lidičky, pracujte! Jak budete hotovi, vystrojím vám sladkou kaši!“ Bývalo pak zvykem štědrých pánů z Rožmberka, že kdykoli narodilo se jim dítě, chudému lidu z panství vystrojili hostinu, při níž nescházela nikdy dobrá, sladká kaše, jakou krmívali děti. Ale nikdy nebylo tolik hostí a tak štědré hostiny, jako tehdy v listopadu, když konečně stavba Perchtina byla dokonána. Lid všechen hodoval v nádvořích u velikých stolův; ale že do jídel padal jim sníh, Perchta ustanovila, aby na památku i budoucně na věčné časy sice rozdávala se sladká kaše každým rokem, ale určila k tomu první dni jarní, svátky velikonoční. Bývala to hostina hlučná a nákladná, vždy na Zelený čtvrtek. Ve veliké Červené věži zřízena byla vysoká a prostorná kuchyň a v ní vařilo se kolik dní napřed. Posud ukazují na zámku v Jindřichově Hradci tu místnost, z níž kouř odcházel klenutím skrze pět otvorů do hořejšího patra, kde byla udírna. Časně z rána o Zelený čtvrtek zazvoněno na věži, a již scházeli se panští sluhové, hajní, rychtáři i sousedé z města, kteří měli starati se o pořádek a rozdávati krmě. Zatím za branou scházelo se již tisíce lidí, kteří z daleka, z celého panství Rožmberských přicházeli k hostině. O deváté hodině zazvoněno opět a tu otevřela se brána zámecká, jíž vpuštěno bylo tolik lidí, co jich mohlo najednou zasednouti. Hned u vchodu dostávali chleba a do nádob, jež si s sebou přinášeli, dobrého piva. Pak šli či spíše valili se na nádvoří ke kuchyni, kde zasedli; dostávali vždy polévku maštěnou velmi dobré vůně a chuti, pak dvoje jídlo z ryb a konečně sladkou kaši z pšeničné krupice zavařenou se sladkým pivem a medem a omaštěnou olejem makovým. U dvanácti dlouhých stolů hodovali a nasytivše se vyvedeni byli druhou branou, aby na jejich místa zasedli jiní. A tak se opakovalo až do večera. Paní Perchta obcházejíc vlídně s lidem poddaným rozmlouvala a sama dohlížela, aby každému dostalo se po dílu řádném. A krásný tento zvyk udržel se dlouho. Adam z Hradce, jenž zemřel r.&nbsp;1531. jakožto nejvyšší kancléř království českého, v poslední vůli své zavázal k tomu všechny budoucí dědice své, „aby toho nikterakž neskládali, aniž toho jak a čím kdy zaměňovali, než tak to před se podle starého způsobu každého roku brali a vždy zachovávali. A kdo by toho nařízení rušiti chtěl, tomu aby panství králem bylo odňato“. V listinách zaznamenáno se čte, že r.&nbsp;1551. sešlo se k hodům či „krmení“ osob 5024, roku 1616. již lidí 7876, roku 1695. až 9000&nbsp;osob. Teprve za císaře Josefa&nbsp;II. r.&nbsp;1783. přestalo toto podělování sladkou kaší a za náhradu — ovšem chatrnou — založena 570&nbsp;zl. Jednou pro vždy fundace pro chudé z panství, té doby již Černínských. Perchta zemřela r.&nbsp;1476. ve vysokém věku, který prožila v stálé pobožnosti a dobročinnosti, ke každému jsouc upřímná, přívětivá a laskavá. Když zpráva o jejím úmrtí se rozhlásila, vše spěchalo, aby jí prokázalo poslední čest. Sjeli se páni a rytíři z daleka a všechen lid poddaný v takovém počtu, že celé vesnice zůstaly prý prázdny. Kdo sám nebyl nemocen, byl na pohřbu, jakého v Čechách nevídáno. Na sta bylo tam osob duchovních a celé město, Jindřichův Hradec, nemělo místa pro tolik lidi, takže ve stodolách a pod podloubími přenocovali. Po tři dni mrtvola její v bílém rouchu, v jakém vždy chodívala, ležela na veliké síni v zámku, okolo ní hořelo stále mnoho liber voskového světla a duchovní dnem i nocí se střídajíce za ni se modlili. Kolem nich chodili všichni ti tisícové vděčného lidu a každý popatřiv na bledou tvář své dobré paní se slzami v očích odcházel. V den pohřbu nesli ji střídavě kněží, úředníci panští, páni z města, myslivci a rychtáři do kostela, kde tehdejší děkan promluvil kázání na slova: „Dejte a bude vám dáno!“ Tělo její pak převezeno bylo do Vídně, kde odpočívá v hrobce Lichtenštejnské. Před svou smrtí dala se paní Perchta malovati v bílých šatech, a ten obraz to byl, jejž poznal malý Petr. {{Konec formy}} fg5mfc3ozvxpwdvi3adas0ox4zo7ub7 0 26067 338887 299283 2026-09-22T20:24:15Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338887 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = František Ruth (1854–1926) | TITUL = Bílá paní Rožmberská | ČÁST = Bílá paní opět se zjevuje | PŘEDCHOZÍ = Sladká kaše | DALŠÍ = V hladomorně }} {{Textinfo | TITULEK = Bílá paní opět se zjevuje | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Ruth]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = František Hurt | ZDROJ = HURT, František. ''Bílá paní Rožmberská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;28–37. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Slyšeli jsme, že Bílá paní ponejprv objevila se r.&nbsp;1539, když narodil se Petr Vok, syn Jošta z Rožmberka. Když pak chlapeček pětiletý pověděl, kdo vlastně jest Bílá paní, povolali opět poustevníka Konráda. Přišel a prohlásil, že jemu to dobře známo bylo již tehdy, ale že Bůh chtěl, aby sám Petr ochránkyni svou poznal; to má prý býti mu napomenutím, aby po celý život chodil v jejích šlépějích a konal skutky dobré. Louče se pak na zámku prohlásil, že již ho neuhlídají, ana smrti jeho hodinka se přiblížila. A vskutku, když druhého dne do poustevny jeho přišli sluhové přinášejíce mu občerstvení a pokrmy, nalezli poustevníka mrtvého. V ruce držel dřevěný kříž, jejž sám si urobil z lesního dříví, a na tváři jeho rozhoštěn byl klid nebeský. Pochovali ho na místě, kde ztrávil svůj bohumilý život. A páni Rožmberští pečlivi jsouce o chudé založili v Hradci chudobinec čili špitál, v jehož předsíni posud čtou se významná slova: <poem> „Co pro Bůh dám, to napřed dám, Co po mně zůstane, Bůh ví, komu se dostane.“ </poem> Jak krásná to slova starého Šlechtice českého! Ani slávu ani přílišnou péči o statky pozemské neměl za větší než skutky dobré. V takových zásadách vychován byl i mladý Petr; ale za mladého věku službou dvorskou a velikou okázalostí zabředl do dluhů. Vychován byv výtečně oblíben byl na dvoře krále Ferdinanda&nbsp;I. a potom krále Maxmiliána&nbsp;II., a to ho svádělo k velikým útratám, takže pro dluhy jednou ani nesměl v Praze se okázati, jak se dovídáme z listu přítele jeho Václava Holického ze Šternberka, aby se Prahy vzdaloval, že naň číhají „jako rybář na parmu“. V této tísni jednou smuten na zámku svém zdržoval se delší dobu a vyhýbal se lidem. Stýskalo se mu po nádheře dvorské a pochlebování, jehož se mu dostávalo od těch, jimž býval štědrým přítelem. Mrzut přecházel ze síně do síně a ani pozdě večer nešel k večeři, nýbrž zamkl se ve svém pokoji. Náhle zazářila temným pokojem jakási světlost. Udivený Petr protíral si oči, co se děje, až z tajemné záře vystoupila bledá paní, krásná a vlídná. Byla to Bílá paní, jíž neuzřel již od mladosti. Skoro jen jako ve snách vzpomínal na její zjevení z dob prvního dětství a častokráte si myslíval, že snad byly to jen sny. Tím více se podivil spatřiv nadpozemské to zjevení před sebou. Seděl nepohnutě a slova z úst nevypravil. Ale Bílá paní sama promluvila: „Nelekej se mého náhlého zjevení! Již od tvého narození jsem tvou opatrovnicí a vždycky jsem tebe střežila, ač neviditelna, o tebe ve dne i v noci se starala, zde i v cizině, kdekoli jsi byl. Znám i dnešní zármutek tvůj, do něhož jsi upadl vlastní vinou. Příliš jsi důvěřoval lidem, příliš hověl nádheře a okázalosti. Však srdce tvé posud zůstalo dobré. Protož neodepřu tobě pomoci své. Pojď a následuj mne!“ Ale omámený Petr neměl síly, aby povstal. Tu Bílá paní uchopila ho za ruku a hned v údech jeho rozhostila se síla a v srdci důvěra a odvaha. I šel za ní. A podivná záře, jež vycházela z jejího šatu, svítila jim na cestu dlouhou chodbou, po schodech, do síně dolejší a do sklepa. Ač služebníci nedaleko byli, nikdo z nich ničeho nepozoroval, až jeden náhodou jda po chodbě omámen byl zjevením tím a křiče „Bílá paní“ utekl se do síně. Ale nikdo z čeledi neměl odvahy, aby vyšel na chodbu. Ve sklepě Bílá paní pokynula rukou a hned otevřely se železné dvéře, jež byly v koutě. Vstoupili oba do sklepení, v němž bylo plno staré zbroje, ale tam nezdrželi se. Bílá paní kráčela dále, až vchodem, jehož Petr nikdy posud neviděl, vešli do nevelikého sklepení, kde byla veliká truhla. Pan Petr pozdvihl víko, jak mu Bílá paní poručila, ale v tom vyskočili dva černí, velicí psi, z jichž tlam sálal pekelný oheň, a sápali se na něho. Ale průvodkyně jeho rukou učinila znamení kříže a psi zmizeli. „Zde jsou poklady,“ pravila pak vlídně, „jež schoval tu lakotný jeden předek náš.<ref>Dle pověsti byl to prý Záviš z Falkenštejna, hlava rodu Rožmberského, jenž poklad ten tam uschoval. Jak víme, byl manželem královny Kunhuty, vdovy po Přemyslu Otakaru&nbsp;II., a s ní vládl za nezletilosti Václava&nbsp;II. v Čechách. Ale r.&nbsp;1290 pod Hlubokou, kde sídlil bratr jeho Vítek z Krumlova, byl sťat.</ref> Tobě dáno milostí Boží nalézti poklad ten. Užívej ho moudře a k věcem dobrým!“ A Petr rady její poslechl a s penězi nalezenými moudře hospodařil. Povrhuje nádherou světskou r.&nbsp;1580 vzal si za choť Kateřinu z Ludanic a na Helfenštejně, dívku urozenou, ale chudou a vychovanou v přísné kázni Českých bratří. Miloval ji upřímně a skrze ni poznal učení bratrské, jež se mu tak zalíbilo, že již po dvou letech slavným způsobem přestoupil na víru bratrskou. Vedl život křesťanský, ba až přísný, horlivě čítal knihy nábožné a tělo Páně často přijímal. Aby pamatoval na pomíjejícnost lidskou, na stolku svém před sebou měl vždy umrlčí lebku a založil zvláštní bratrstvo, jehož odznakem byla zlatá hlavička umrlčí s nápisy: {{Cizojazyčně|la|Memento mori}} (Pamatuj na smrt) a {{Cizojazyčně|la|Cogita aeternitatem}} (Přemýšlej o věčnosti). Hodným katolíkům nebyl nepřítelem. V Soběslavi gymnasium založené od Viléma Rožmberka přeměnil však na bratrské a veliký roční důchod a svou knihovnu školám těm odkázal. Knih a starých rukopisův, uměleckých věcí a památek velikým byl přítelem. Říkalo se o něm, že žádný kurfiřst ani jiný kníže německý ani vlašský na svůj dvůr a žoldnéřstvo tolik peněz nevynakládal, jako Petr Vok věnoval na díla umění a vědy. Pilně čítal v knihách těch, znaje se v kolikerém jazyku, písmo svaté uměl téměř z paměti a na smrtelném loži litoval, že za mládí ještě více se neučil. Jsa ochráncem a podporovatelem učencův a umělcův, nikterak nepovrhoval statečností a udatností tělesnou a r.&nbsp;1594 byl nejvyšším polním hejtmanem lidu českého, který byl vypraven do Uher proti Turkům. Ve válce té vyznamenal se a zachránil pevnost Komárno od moci Turecké. A co na něm nejvíce nám se líbí, jest, že do smrti zůstal dobrým Čechem; ač stýkal se tolik s cizinou, ač miloval nádheru, nikdy neodcizil se svému jazyku rodnému a zvykům domácím. Také nevyhledal si manželky po způsobu jiných v cizině mezi bohatými kněžnami, nýbrž pojal za choť zbožnou a dobrou Češku, sirotka bez peněz a vysokého příbuzenstva. Za sídlo své vyvolil si Třeboň, opustiv královský Krumlov. Tam mezi temnými lesy a obrovskými rybníky, nad nimiž větve své rozpínají staleté duby, usadil se ke konci života. Sídlo to původně v kraji nehostinném a pro množství vod málo zdravém proměnilo se v obydlí panské, nádherné i pohodlné. A o bezpečnost města svého postaral se tak, že v oněch dobách byla Třeboň jednou z prvních panství v zemi. Za vpádu Passovských r.&nbsp;1610. Uteklo se tam mnoho šlechticův okolních a město obhájilo se, když daleko široko loupili tito ukrutní a lakotní nepřátelé. Vše, co v Třeboni jest velikého a dojemného, zámek, chrám, hradby a brány, vše to jest pomníkem slavného rodu Rožmberského a přede vším posledního z nich Petra Voka, zvláštního svěřence Bílé paní. Za něho bývalo tam služebnictva panského na 200&nbsp;osob; samo koňstvo spotřebovalo ročně na 9000&nbsp;korcův ovsa. Když na zámku o 10.&nbsp;hodině zvonilo se k obědu a o 6.&nbsp;odpoledne k večeři, chudí lidé z města i okolí davem hrnuli se k zámku, pana Petra do oken pozdravovali a dobrého a dlouhého panování, zdraví a štěstí přáli; začež on, vděčně a rád to přijímaje, milostivě jim děkoval. Tu jedenkaždý kus masa nebo ryby, řízek chleba a půl pinty piva dostal. Dávalo se do kuchyně každého dne pro chudinu 200&nbsp;liber masa hovězího a 30&nbsp;kaprův. Tak vypravuje starý kronikář. Pan Petr rád měl tabule hojné a skvostné; bývalo vždy u něho 13&nbsp;stolů horních a 6&nbsp;stolů dolních, pro nižší čeleď. Celkem bývalo všech osob k jídlu 226 mimo ty, kteří v městě bydlili, a jimž se posílala strava buď nepřipravená neb již vařená. Bylo dne 6.&nbsp;listopadu r.&nbsp;1611. Pan Petr Vok z Rožmberka, kmet 72letý, po dlouhá již léta byv trápen různými chorobami ležel na umření. Ale přece nikdo nenadál se tak brzkého úmrtí. Opuštěn ležel stařec ve svém pokoji, odeslav již z večera sluhy své od sebe. Kněz českobratrský Matěj Cyrus právě domodlil se ve své jizbě a zhasnuv svíci ulehl. Již spánek kladl se mu na oči, když zaslechl, jakoby ho venku někdo volal. Přistrojil se na kvap a v temnu uzřel bílou postavu, kteráž mu řekla: „Pojď za mnou!“ Obrátiv se do pokoje chtěl rozžehnouti a vzíti s sebou světlo. Ale postava kázala: „Není třeba světla.“ A z roucha jejího vycházela světlá zář; kněz poznal před sebou Bílou paní. I šel za ní po chodbách, až stanula před ložnicí Petrovou. Pochopiv teprve nyní vše, rychle vkročil a nalezl pána umírajícího. Zaopatřil jej a podal mu večeři Páně. A za půl hodiny již rozlehl se tichem nočním umíráček hlásající, že dokonal život pozemský poslední kmen slavného rodu pánů z Růže. Rod Rožmberský po meči vymřel.<ref>Podobná pověst vypravuje se o Bílé paní a panu Jáchymovi z Hradce. Kněz tento jmenuje se P.&nbsp;Pistorius. Také mnozí rozeznávají Bílou paní Rožmberskou a Jindřichohradeckou, jež prý byla Markéta, choť Jindřicha z Hradce (†&nbsp;1362). Byla prý na konec v klášteře sv.&nbsp;Kláry a nosíc bílé roucho řeholní zavdala podnět k pověsti o Bílé paní.</ref> Po nádherném pohřbu, jakého nebylo pamětníka, tělo jeho převezeno bylo přes Kaplici do rodinné hrobky ve Vyšším Brodě; ale dnes již ani místo té hrobky ani vchod nikomu není znám. Statky Rožmberské dostaly se většinou do majetku Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberku, smutně proslulého v dějinách českých. Známo jest jeho vyhození z okna hradu Pražského. Unikl tehdy podivnou náhodou smrti a mnozí vypravovali, že jej zachránila Bílá paní, ochranitelka rodu Rožmberského; neboť i on prý maje za choť Lucii Otilii z rodu toho stal se účastným její pomoci. Mnohokráte ještě zjevila se Bílá paní na zámcích, jež druhdy náležely rodu tomu; nejčastěji však zjevovala se na Krumlově, v Jindřichově Hradci, v Telči na Moravě a na Kynsberku ve Slezsku. Ba i v Berlíně, Paříži, v Lyonu, Stockholmu, Kodani a jinde, kde delší dobu meškal někdy některý pán z Růže, byla prý viděna. V Jindřichově Hradci byla prý viděna ještě o mnoho později v pravé poledne v nejhořejším patře ohromné veze, která posud tam stojí přečkavši zhouby půl sedma století. Na rukou měla tehdy černé rukavičky, což znamenalo neštěstí. A vskutku toho dne vyhořel zámek. Služebnictvo častěji prý ji vídalo na chodbách nebo na hradbách; pozdravil-li ji někdo, vlídně poděkovala pokynutím hlavy a dále se brala. Jednou služky uklízely v pokojích a tu prý jedna koštětem udeřila do obrazu jejího na stěně. Tu ohromný vichr se zdvihl a hukot náramný jako o soudném dni. Všecky utekly, jenom nehodná žena nalezena potom na zemi, kde v bolestech se svíjela. I na náměstí Jindřichohradeckém potkaly ji několikráte osoby věrohodné. Snad ob čas obchází po místech svého rodu doposud, a jak byla věrnou Češkou, snad hledá doposud věrných synů vlasti a žehná jim. Kéž zkvétá slavné město Jindřichovo k blahobytu svému a celé otčiny a Bílá paní slávy staročeské nechť jest jemu ozdobou a silou na věky věkův! {{Poznámky pod čarou}} {{Konec formy}} 3hiyd0t5dwiuwn28jeoohgbkw1m68rd 0 26068 338891 299286 2026-09-22T20:24:27Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338891 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = František Ruth (1854–1926) | TITUL = Bílá paní Rožmberská | ČÁST = V hladomorně | PŘEDCHOZÍ = Bílá paní opět se zjevuje }} {{Textinfo | TITULEK = V hladomorně | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Ruth]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = František Hurt | ZDROJ = HURT, František. ''Bílá paní Rožmberská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;38–48. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Ještě jednu pověst o jiné Bílé paní chci vám vypravovati, pověst krvavou z dob pradávných, když rytíři usazovali se na nejvyšších skalách a nepřístupných horách. Takový byl i hrad Vranovec, kde vládl rytíř Dětřich z Vlkavy. Muž ten byl postrachem celé krajiny. Každý nenáviděl ho a všichni se ho báli jako líté šelmy. A byl to věru člověk horší než dravá zvěř. Zdědiv po otci značné bohatství zpyšněl a zbujněl a místo aby na hrad svůj přivedl si ctnostnou ženu a vládl s ní milostivě nad svými poddanými, jen hýřil a jezdil po zábavách. Kde který turnaj byl, kde jaká zábava, všude byl i Dětřich z Vlkavy, jenž nádherou svou převyšoval všechno sousední rytířstvo. Ale i hojný pramen vysýchá, když příliš z něho se čerpá; Dětřich ve krátké době promarnil všechen statek svůj a pokladna jeho se vyprázdnila. A četná jeho čeleď nedovedla se uskrovniti, pán zpupný a marnotratný nedovedl šetřiti. Brzy rozneslo se po kraji, že tu a tam zmizeli kupci se svým zbožím, jindy přepaden byl venkovský dvorec nebo statek menšího zemana — a na Vranovci žilo se dále vesele a bujně. Dětřich stal se loupeživým rytířem a vydával se často i na daleké výpravy, aby opět naplnil měšec svůj a zásoby na hradě vyčerpané opět doplnil. Ale posud nebylo důkazů proti němu zjevných a Détřich objevoval se směle posud na sousedních hradech, jakoby nepozoroval, že nevlídně naň se dívají a že ho již nezvou na hony, zábavy a turnaje. Opět jednou nepozván přišel se svou družinou na hrad Miřetice, když konaly se tam závody rytířské. Všichni odvrátili se od něho a domlouvali pánu hradu, rytíři Janu z Miřetic, aby vyhnal toho člověka, jenž poskvrňuje erb svůj loupežemi. Ale šlechetný pán vážil si starých práv pohostinství a řekl: „Ať jest podezřelý, ať i sám věřím v jeho ničemnosti, dnes jest tu hostem.“ A Dětřich směle vjel mezi rytíře, když na nádvoří prostranného hradu závodili. Ale nikdo nechtěl s ním potýkati se, aby sám se neposkvrnil, bojuje s mužem nectným. Tu sám hostitel, nedbaje svých šedin, dal si předvésti svého ryzce a s Dětřichem utkal se v boji. A ku podivu všech muž ten letitý tentokráte zvítězil nad mladým a obratným Dětřichem. Snad vinou toho bylo, že na balkoně mezi družkami seděla spanilá Anežka, jediná dcera rytíře Jana z Miřetic, která okouzlila svou krásou Dětřicha, jenž posud odolával vší spanilosti dívčí. Tentokráte zadíval se příliš do modrých jejích očí a tak se stalo, že v nestřeženém okamžiku soupeř jeho vyhodil jej se sedla. Jindy byl by zuřil Dětřich, ale dnes proti tomuto soku svému zachoval mírnost. A při hostině, při níž byla i Anežka a on ještě více po ní zatoužil, řekl v soukromí Janovi: „Dnes otec přemohl mne v boji a i dcera nade mnou zvítězila, žádám tě za ruku Anežky.“ Ale tak daleko nesáhala shovívavost rytířova; vyskočil, jako by ho byl had uštkl, a hlasem ^prudkým zvolal: „Vykliď se z domu mého! Žádost tvá příliš drzá jest. Ruky dcery své nezadám loupežníkovi.“ Dětřich zesinal; rty jeho křečovitě se chvěly, z očí sršely blesky, ruka sáhala po meči. Ale vzpamatoval se, vida tolik statných rytířův, z nichž každý byl mu odpůrcem. Proto vychrlil ze sebe jen kletbu a hrozbu pomsty a vyšel ze síně a hned s družinou svou opustil hrad Miřetice. Hrozný byl jeho vztek a pomstu strašlivou svolával na hlavu svého nepřítele. Zabije ho, usmrtí po dlouhém mučení; však ne, to by byla malá pomsta. Otec musí utrápiti se nad neštěstím své dcery, Anežka odpyká za to pohanění. — Rytíř Jan věděl, že jest se mu báti pomsty Dětřichovy a že jeho hrozba nevyzněla nadarmo. Ale hrad jeho byl pevný a s té strany byl bezpečen. A proto nevyjížděl po dlouhou dobu ze hradu ani na lov, a kdykoli měl někam cestu, brával s sebou vždy četnou družinu. A o Dětřichovi nebylo celý čas ničeho slyšeti; snad nahlédl marnost své hrozby či kul dále své úmysly? Uplynulo již několik měsíců, když Anežka pozvána byla do nedalekého hradu i s otcem svým na svatbu. Dostavili se opět v silném průvodu, a když rytíř Jan domů se vracel, Anežka zůstala u své přítelkyně. „Nejezdi však domů sama,“ pravil jí Jan, než odjížděl, „sám pro tebe přijedu.“ Ale po několika dnech dostavil se zbrojnoš jakýsi a s chvatem vypravoval, že otec Jan se těžce roznemohl a žádá si dceru ještě spatřiti. Proto prosil, aby ji v průvodu několika spolehlivých osob k němu dopravili. Anežka ani hostitelé její netušili zrady; zbrojnoš, jenž přinesl poselství, byl z čeledi Janovy, a oni nevěděli, že zatím v té době Dětřich si jej najal a zakoupil. Tak se podařilo pomstychtivému rytíři jeho dílo; průvod Anežčin z nenadání v lese přepadl, všechny pobil a zajatou odvedl. Jen jediného zbrojnoše nechal na živu a po něm vzkázal Janovi: „Nechtěl jsi mi dáti Anežky za choť a pohanil jsi mne; za to Anežka vržena bude na hradě mém do hladomorny. Chceš-li, můžeš přijíti a poslechnouti její písně, až bude umírati hladem.“ Veliká to byla smělost lupičova, ale Dětřich věděl, že hrad jeho jest nedobytným. Když přivedli Anežku na Vranovec, rytíř Dětřich více planul pomstou než bývalou touhou a obdivem její krásy. Kázal jí dáti výbornou večeři, aby prý se nasytila na dalekou cestu, a pak dovlekli ji na věž, kde jediný otvor byl do hluboké, pevné věže. Byla to hladomorna, kam vrháni byli zločinci nebo nepřátelé chycení od ukrutných pánů hradních. A kdo tam jednou se octl, nebýval již vyveden na světlo Boží. „A teď víno sem!“ kázal Dětřich, když vykonali ohavnou pomstu. „Víno sem! Dnes oslavíme vítězství své a pomstu nad Janem z Miřetic!“ Chasa jeho hned nosila ochotně džbány vína — hrad otřásal se jejich zpěvem a hulákáním, kdežto v hlubině věže v zoufalství se modlila nebohá Anežka. A o půlnoci, když Dětřich se svou družinou nejvíce jásali, náhle zhasly jim svíce a příšerná temnota je obestřela. A v tom otevřely se dvéře a jimi vstoupila bledá postava, oděná v roucho bílé. Všichni žoldnéři uprchli — jediný Dětřich stál na svém místě jako přikován. „Kdo jsi, bledý duchu, že rušíš mou zábavu?“ rozkřikl se Dětřich. „Jsem pramáti tvoje, před lety nevinně umučená ve věži, kam dnes jsi dopravil ty novou oběť.“ „Ty jsi tedy Bílá paní našeho rodu? Tedy není se mi čeho báti. Vždyť slýchal jsem, že jsi ochránkyní našeho domu.“ „Ano, ochránkyní jsem, ale jen dobrých. Míra tvých zločinů jest dovršena. Dětřichu, ihned dej vytáhnouti Anežku z vězení jejího a vrať ji otci jejímu!“ „Haha! Takovou mi zpíváš? Kliď se mi odtud! Zde já jsem pánem.“ „Dětřichu, nešťastný synu rodu mého! Slepota zastřela zrak tvůj — strašná pomsta již valí se na hlavu tvou.“ „Neskuhrej mi tu!“ zařval Dětřich a tasiv meč vrhl se na ni. Ale jako pára rozplynula se Bílá paní a meč jeho nenalezl odporu ve vzduchu. Dětřich ohlížel se udiven a nevida ji volal na své lidi: „Kde jste, vy bázlivci babští? Sem, sice vás já postraším, až meč můj bude vám jezditi po hřbetech.“ A pomalu zase přišli, všichni vystřízlivělí. Ale když ničeho neviděli, na vyzvání pánovo dali se opět do pití a veselí. Až tam v hlubinách lidomorny slyšeti bylo jejich jásání. Anežka vzpamatovavši se ze své hrůzy hmatala kolem sebe. Ale nenalezla východu a ani nejmenší naděje neměla, že by vyvázla. Kam sáhla, našla jen vlhké kamení a na zemi kolem ní byly kosti a lebky, pozůstatky těch, kteří před ní tam zhynuli dlouhou, strašlivou smrtí hlady. Zmocnila se jí zoufalost a bez ducha klesla na vlhkou půdu. V tom zaslechla jakýsi šustot, a než se nadála, jakési světélko spatřila v koutě naproti sobě a po chvíli rozvalilo se kamení. Před ní objevil se malý mužík s vlasem i vousem šedivým a na pasu měl zavěšenu malou lampičku. Postava jeho nebyla větší než novorozeného dítěte. „Vytrvej, Anežko,“ promluvil k ní, „v důvěře své v Boha! Vysvobození tvé jest nedaleko.“ „A kdo jsi ty?“ odvážila se konečně zeptati. „Jsem dobrý skřítek tohoto hradu, sluha Bílé paní, jež mne posílá, abych tě potěšil. Než dvakráte slunce zajde, budeš vysvobozena.“ „A jak to možno?“ tázala se nedůvěřivě Anežka. „Tímto otvorem nemožno mně se provléci.“ „Vím to, a proto mi bude třeba dvoudenní práce, abych tě odtud vyvedl. Přinesu ti i jídlo a nápoj, abys hladem netrpěla, a ve dvou dnech otvor ten zvětším.“ Anežka uvěřila a sama hned vzchopila se, aby mu pomohla. Ale kameny byly veliké, a ani jedním nepohnula. Ale skřítek ten na chvíli zmizel a když se vrátil, malými nástroji svými počal odhrabovati tvrdou maltu. Anežka žasla vidouc, jak jemu práce se daří, a pokleknuvši na kolena děkovala Bohu. Minul den a opět nastala půlnoc. Dětřich po včerejší prohýřené noci tvrdě spal na lůžku svém. A opět o půlnoci samy od sebe otevřely se dvéře jeho pokoje a opět objevila se Bílá paní. „Přicházím po druhé,“ pravila k rytíři, „abych tě varovala. Nezasloužíš ochrany mé a přece nemohu jen tak opustiti posledního potomka svého rodu. Dětřichu, jdi do sebe a čiň pokání, dokud čas!“ Ale zlý rytíř nedal se pohnouti a lál jí — až opět zmizela. Druhého dne probudil se mrzutě. „Což nebudu míti ani v hradě svém pokoje?“ myslil si. „Dnes postavím stráž přede dvéře a pevně je zamknu. Nechci již slyšeti toho děsivého hlasu.“ Ale co mu pomohlo? Byla plna chodba i síň jeho žoldnéřů, zámek zamčen a silná závora zastrčena, však jak udeřila půlnoc, popraskaly zámky i závory, žoldnéři padli strachem na zemi a opět v tajemném svitu přišla Bílá paní. „Po třetí tě varuji, Dětřichu,“ řekla k němu, „a naposledy. Vytáhnouti dej Anežku z hrobu jejího a vrať ji otci!“ „Nikdy!“ vzkřikl Dětřich, „a ty propadni se do pekel!“ Otřásl se celý hrad, jak to slovo vypustil, ale Bílá paní stála tu vzpřímena a hlasem pronikavým mu řekla: „Vstaň a podívej se z okna!“ A když mimo vůli svou ji uposlechl a dovésti se dal k oknu, spatřil v záři plného měsíce Anežku spěchající od hradu. Nevšímaje si ducha Bílé paní vyběhl na síň, kde žoldnéři jeho vstávali ze mdlob, a zvolal: „Se mnou! Vězeň nám utíká! Královskou odměnu tomu, kdo ji polapí!“ A hned všichni úprkem běželi po schodech a branou vyběhli z hradu. Spatřili bílou postavu prchající dívky a všichni jako diví hnali se za ní. Ale té chvíle kolem nich, jako ze země vyrostlí rytíři, všude na všech stranách objevili se zbrojnoši rytíře Jana z Miřetic, jenž sehnav veliký počet mužstva té noci dorazil k Vranovci, aby náhlým přepadnutím dostal se do hradu. Všichni sluhové Dětřichovi padli v boji, ale on sám marně hledal smrti; svázali jej a zpět dovedli na hrad, kdežto šťastný otec objímaje svou vysvobozenou dceru Bohu děkoval za podivné její vysvobození. A stoje mezi svými věrnými Jan z Miřetic promluvil k svázanému Dětřichovi: „Ohavnou smrtí a strašlivou chtěl jsi umořiti mou dceru. Táži se tě, jaký zasloužíš trest?“ A Dětřich oněměl. „Mluvte tedy vy,“ pokračoval rytíř obrátiv se k svým žoldnéřům, „jakou smrtí má býti potrestán tento ukrutný vrah?“ „Ať zhyne tak, jak chtěl zahubiti naši slečnu!“ ozvalo se jako jedněmi ústy, až Dětřich se zachvěl. Kolena pod ním klesla — a již vyvlekli ho na věž a spustili dolů do hladomorny. Pak vytáhli lano — a pohřben byl Dětřich. Zuřil tam, rval si vlasy, čelem tloukl do silných zdí a klel — nikdo ho neslyšel. A přece někdo. Bílá paní opět zjevila se mu a promluvila: „Nevolej kletby na hlavu toho, jenž tě odsoudil! Sám jsi zavinil — varovala jsem tě a neposlechl jsi. Jak dlouho živ jsi byl posud, tak dlouho musíš činiti pokání na tomto místě příšerném, modli se a plač nad svými nepravostmi! Třicet let, tolik jest života tvého, usouzeno ti zde se káti a litovati hříchů tvých, a jestliže se obrátíš a srdce tvé změkne a uzná tíhu hrozných vin, bude ti odpuštěno.“ „Mámení ďábelské!“ zařval Dětřich, „ještě zde chceš mne trápiti? Kudy unikla Anežka, i já dostanu se.“ Ale otvor dobrým skřítkem udělaným sám od sebe zase byl zapadl; kameny byly jako srostlé v jeden balvan a jen maličký byl otvor, kudy drahého dne objevil se zoufalému vězni skřítek nesoucí mu potravu. „Zde jest jídlo tvé,“ pravil k Dětřichovi, „Bílá paní ti je posílá. Každého dne jednou k tobě přijdu a přinesu ti chleba a vody.“ Po několik dní ještě zuřil Dětřich, až konečně i v srdci jeho ozval se hlas lítosti. Hrozné to vězení vykonalo na něm, čeho marně žádal duch Bílé paní. Přestal proklínati a si zoufati, litoval svých zločinův a modlil se. Léta plynula, a z muže stal se kmet. Šat jeho téměř se rozpadl na vetchém těle jeho, tělo zhublo a vyschlo, ale duše jeho stala se hodnou odpuštění. „Dnes třicet let,“ zaslechl jednou hlas Bílé paní, „tvého pokání. Slitoval se Bůh a poslednímu z rodu mého neodepřel svého odpuštění.“ A tělo Dětřichovo rozpadlo se v prach. {{Konec formy}} m43t466sbeqmx4uirxc92au7vy00z5c 0 26069 338799 254509 2026-09-22T19:57:28Z JAn Dudík 532 338799 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Bílá paní sicilská | PODTITULEK = Stará pověst | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]] | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. ''Bílá paní sicilská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. | nakladatel = Rudolf Storch | ONLINE = {{Kramerius|nkp|c5d8d510-623a-11dd-a6e0-000d606f5dc6}} | LICENCE = PD old 70 | JINÉ = Storchova knihovna povídek z blízkých i dalekých krajů, svazek 98. | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] | EDICE = Storchova knihovna povídek z blízkých i dalekých krajů }} == Obsah == * [[/Úvod/]] * [[/Smrt spravedlivého/]] * [[/Poručník na hradě/]] * [[/Zjevení/]] * [[/O bílé paní/]] * [[/Zmařený zločin/]] * [[/Saraceni/]] * [[/Opět bílá paní/]] [[Kategorie:Pověsti]] fbgj7qpwdl1cp5bn2j7ikksje6jnjdh 0 26070 338900 299367 2026-09-22T20:24:59Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338900 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný | TITUL = Bílá paní sicilská | ČÁST = Úvod | DALŠÍ = Smrt spravedlivého }} {{Textinfo | TITULEK = Úvod | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]] | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. ''Bílá paní sicilská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;3–4. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]], [[w:Sicílie|Sicílie]] }} {{Forma|proza}} Ostrov ''Sicilie'' — druhdy samostatné království, nyní patří pod vládu italskou — oddělen jest od poloostrova apeninského jen úzkým průlivem Messinským a podobá se trojúhelníku (proto slul ve starověku Trinakria). Z moře vypíná se vysoko a podél severního břehu má pohoří, jež jest jako pokračováním pohoří Apeninského. Na východě vypíná se velehorská sopka ''Etna'', od ostatní vysočiny údolími oddělená (3300&nbsp;metrů výšky), nejvyšší ostrovní hora v Evropě. Země rodí hojně užitečných plodin, ač ne již tolik jako ve starověku, kdy slula obilní komorou italskou. Na Sicilii jsou větší města: ''Trepani'' a ''Marsala'' (starověké Lilybaeum), jež jsou při moři naproti ostrovům Egadským. Hlavním městem jest ''Palermo'', větší než Praha a krásně stavěné. ''Messina'' naproti pevnině, velkoměsto, trpící často zemětřesením; má nejteplejší podnebí z měst evropských (19&nbsp;°C. průměrně). ''Catania'' uprostřed východního břehu na úpatí sopečné Etny v krajině velice úrodné. ''Siragosa'' (na jih od Catanie) vedle zřícenin řeckých Syrakus, které byly městem na Sicilii největším a nejmocnějším. ''Girgenti'' (čti: Džirdženty, starořecky: Akragas, latinsky: Agrigentum); na blízku jest sopka, jež chrlí bahno. — {{Konec formy}} jqaa5bby2o8dfetl2mjbggc66fclwh4 0 26088 338897 299364 2026-09-22T20:24:49Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338897 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný | TITUL = Bílá paní sicilská | ČÁST = Smrt spravedlivého | PŘEDCHOZÍ = Úvod | DALŠÍ = Poručník na hradě }} {{Textinfo | TITULEK = Smrt spravedlivého | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]] | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. ''Bílá paní sicilská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;4–8. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Asi před tisíci lety vypínal se na příkré skále v okolí Catanie pevný hrad, obehnaný mocnými hradbami. Budova ta náležela šlechtické rodině Millesimů, jejíž členové vyznamenávali se nejen rekovností, nýbrž i myslí šlechetnou, milující svou vlast nade vše. Panství jejich bylo velice rozlehlé, neboť patřily k němu četné vesnice s úrodnými lány polí, na nichž dařilo se hojně krásné pšenice; v zahradách uzrávaly plody jižních rostlin: datle, mandle, pomoranče, citrony a jiné. Millesimové neutiskovali svých poddaných, byli jim pány laskavými a ochotně jim pomáhali, když stihla je živelní pohroma. Lid ctil je za to, vážil si jich a byl by za ně i život nasadil. Zvláště veliké oblibě těšil se Francesco Millesimo, jenž po veliké bouři, která nesmírných nadělala škod na polích i v zahradách, poddaným snížil dávky, jimiž byli povinni své vrchnosti. Francesco měl hezkého synáčka, jménem Antonio. Matky své ubohý hošík ani nepoznal; zemřela krátce potom, když poprvé uzřel světlo Boží. Šlechtic neoženil se již podruhé, ač přátelé radili mu k tomu; Antonia vychovával s pomocí své sestry Margherity. Margherita byla starší svého bratra, a snad ještě šlechetnější. Chodila vždy černě oblečena a žila skoro jako řeholnice. Vyhýbala se všem světským rozkoším, nemilovala hlučných společností, strava její byla velice prostá. Peněz, jež dostávala od svého bratra, užívala k účelům šlechetným: podporovala kláštery, starala se o nuzné a trpící. Navštěvovala stavení chudých vesničanů, poskytujíc pomoci potřebným; choré těšila slovy laskavými a přinášela jim pokrmy sílící. často brala s sebou malého Antonia, aby naučil se milovati své bližní; jejím působením zdárně rozvíjely se vrozené dobré vlastnosti hošíkovy. Lid svou dobrodějku téměř zbožňoval a nazýval ji světicí; pověst o jejích dobrých činech roznesla se brzy po dalekém okolí, a na mnohých panstvích přáli si poddaní, aby také oni měli Margheritu. Stalo se, že Bůh ve své nevyzpytatelné moudrosti povolal šlechtice na věčnost. Na smrtelném loži loučil se Francesco s Margheritou, děkuje jí za všechnu lásku a péči, kterou jej a synáčka jeho povždy zahrnovala. „Buď i budoucně Antoniovi matkou,“ prosil dále těžce dýchaje. „Rád opouštím tento svět, věda, že ty mého synáčka nikdy neopustíš.“ „Jak bych mohla dítěte tvého nemilovati!“ zvolala Margherita se slzami v očích. „Vím, že jsi ta nejšlechetnější bytost na světě,“ šeptal Francesco, s námahou tiskna sestře pravici. „Bůh ti vše odplať!“ „Šlechtic Benvenuto bude poručníkem Antoniovým?“ zeptala se Margherita po chvíli. „Ano, prokáže mi tu službu,“ namáhavě mluvil umírající. „Požádal jsem jej o to již před rokem, a on ochotně uvolil se bydleti na hradě mých předkův a starati se o Antonia. Je s naším rodem spříbuzněn; nemá však mnoho jmění a proto rád ujme se úřadu poručenského, neboť pojistil jsem mu za jeho starost slušný důchod. Však myslím, že i bez té odměny dbal by náležitě o výchovu sirotečka.“ „Nebude míti mnoho práce,“ prohodila Margherita, „neboť Antonio jest dítě dobře zvedené. Rci mi však, bratře, je-li Benvenuto řádným mužem?“ „Neslyšel jsem o něm nic nechvalného,“ tvrdil Francesco. „Sice má některé malé vady; ale který muž je bez chyby? To však nebude zdárnému vychování Antoniovu nijak na újmu, zvláště když ty, Margherito, budeš blahodárně při tom působiti.“ Margherita nebyla příliš uspokojena volbou Antoniova poručníka, neboť kdysi doslechla, že Benvenuto rád se napije a že miluje hlučné společnosti; také prý neumí hospodařiti. Nechtěla však umírajícímu odporovati a proto již ani slovem neozvala se proti Benvenutovi. Doufala, že Bůh nedopustí, aby snad nový poručník neblaze působil na Antonia. Unaven jsa hovorem, Francesco na chvíli zdřiml. Sestra bděla u jeho lože a tichým pláčem ulevovala svému zármutku. Když den chýlil se ku konci, přitížilo se nemocnému tak, že cítil již, kterak blíží se jeho poslední chvíle. S Bohem smířil se již ráno a pokojně opouštěl svět. „Zavolej sem Antonia,“ prosil naposledy, a Margherita hned šla pro synáčka. Uzřev otce, jenž byl hrozně bledý a přepadlý, tušil rozumný hošík, že tatíčka už dlouho míti nebude. S hlasitým pláčem přiběhl k loži a líbaje chladnoucí pravici otcovu, volal: „Tatíčku milý neumírej mi! Zůstaň tu ještě se mnou, drahý tatínku!“ Obličej umírajícího stáhl se křečovitě a zpod přivřených víček vyhrklo několik slz. „Upokoj se, Antonio, a nepřitěžuj tatínkovi!“ napomínala Margherita tiše hošíka. Ten však nedal se upokojiti. „Neplač, synáčku,“ ozval se Francesco a vztáhnuv pravici, položil ji hošíkovi na hlavu. „Vždyť neloučíme se navždy! Jdu ke tvé matince a shledáme se spolu opět, zůstaneš-li vždy hodným. Dítě drahé — tvůj umírající otec prosí tě — nedej se svésti nikdy ke hříchu — boj se Pána Boha — miluj svou vlast a své bližní — poslouchej tetičky a svého poručníka — — Žehnám ti, můj milý synáčku — — s Bohem, s Bohem!“ Pravice umírajícího svezla se na postel a dech se mu krátil. Ještě jednou obrátil se pohledem k sestře, a zsinalé rty zašeptaly: „S Bohem, Margherito!“ — — „Dokonal!“ zalkala Margherita. „Bůh budiž duši jeho milostiv!“ A objavši naříkajícího Antonia vyzvala jej chvějícím se hlasem: „Klekněme a pomodleme se za něho!“ Hošík uposlechl, a dlouhou chvíli ozývala se komnatou slova vroucí modlitby, přerušovaná častým vzlykotem a povzdechy… {{Konec formy}} k49l8msckwfn1sq14v8j6olws90vs53 0 26089 338895 299362 2026-09-22T20:24:43Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338895 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný | TITUL = Bílá paní sicilská | ČÁST = Poručník na hradě | PŘEDCHOZÍ = Smrt spravedlivého | DALŠÍ = Zjevení }} {{Textinfo | TITULEK = Poručník na hradě | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]] | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. ''Bílá paní sicilská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;9–15. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Několik dní po pohřbu šlechetného Francesca Millesima oznamoval hlásný s cimbuří táhlým zvukem rohu, že blíží se někdo ku hradu. Za nedlouho stanul před branou jízdní oděnec. „Tvá žádost?“ otázal se hradní či kastelán Luigi, jenž náhodou dlel u hlásného. „Urozený můj pán, šlechtic Benvenuto, vyslal mne, abych oznámil jeho příchod na hrad,“ oznamoval oděnec. „Nepochybně onen jezdec, jenž klusá právě údolím, je tvým pánem?“ doptával se hradní. „Tak jest,“ zněla úsečná odpověď. Luigi pospíšil ke komnatám panny Margherity a vyřídil jí své poslání. „Toť poručník Antoniův,“ vysvětlovala hradnímu a s povzdechnu tiše dodala: „Tedy již zde! Dej Bůh, aby příchod jeho nezpůsobil nám nepříjemností!“ Potom řekla hlasité: „Kaž spustiti most, pane hradní, a šlechtice bezodkladně přiveď ke mně. O sluhu jeho, jakož i o koně ať postará se čeleď.“ Luigi odkvapil zase na hradby. A když druhý jezdec vystupoval s ořem po skále, zarachotil padací most, brána se otevřela a za krátko vjel Benvenuto se sluhou na nádvoří, uctivě jsa vítán hradním. „Signora zdráva?“ otázal se kastelána, nedbale děkuje za jeho pozdrav. „Ano, signore,“ zněla odpověď. „Tedy doveď mne k ní,“ žádal šlechtic. Vyhoupnuv se ze sedla, zanechal svému oděnci koně na starosti a řinče dlouhým palašem hrdě kráčel za hradním. Posléze dostal se do komnaty, kde čekala již Margherita s Antoniem. Benvenuto smekl uctivě čapku a přiblíživ se k Margheritě, dvorně políbil jí ruku. „Budiž mi vítán, signore!“ ozvala se sestra Francescova. „Požehnání Boží nechť vstoupí s tebou do domu našeho!“ Benvenuto se zase uklonil a zrak jeho tázavě spočinul na hošíkovi, jenž úzkostně pohlížel na vousatého muže. „Tof tvůj svěřenec, signore,“ vysvětlovala Margherita, povšimnuvši si jeho pohledu. Po té vybídla hocha: „Antonio, pozdrav svého pana poručníka!“ Chlapec nesměle přistoupil k Benvenutovi, a uchopiv podávanou mu pravici, lehce ji políbil. „Tento signor bude u tebe zastávati otce,“ pravila teta svému synovci. „Poslouchej ho jako svého tatíčka a nikdy nezavdej příčiny, aby se na tebe snad hněval.“ „To se jistě nikdy nestane,“ odtušil Benvenuto. „Signora Margherita proslula svými ctnostmi a svěřenec její zajisté jest hodným dítětem — jsa pod dohledem tak vzorné vychovatelky.“ „Činím, jak mé slabé síly stačí,“ řekla Margherita, kteréž pochlebování šlechticovo nebylo milé. Benvenuto zabočil jinam. „Ubohý Francesco,“ promluvil chvějícím se hlasem, „již nikdy ho neuzřím! Lituji velice, že nemohl jsem býti přítomen jeho pohřbu. Však sama uznáš, signoro, že nebylo mi lze v čas dostaviti se; došlať mne zvěst o smrti mého drahého příbuzného příliš pozdě. Byv určen Antoniovi za poručníka, spořádal jsem v Messině všechny své záležitosti a bez odkladu vydal jsem se na cestu. Budu nyní bydleti na hradě a s pomocí tvou, signoro, jistě vychováme z Antonia šlechtice tak řádného, jako byl Francesco.“ „Dejž Bůh!“ přála si Margherita. Potom otázala se šlechtice, nechce-li ve své komnatě trochu si oddychnouti a něčím se občerstviti. „Ač mi tvoje společnost nade vše milá, přece osmělím se na krátkou dobu tě opustiti, signoro. Jsem opravdu jízdou utrmácen a také žaludek hlásí se ku svému právu. Jak jen se trochu zotavím, hned zase vyhledám tvé společnosti.“ „Budeš mi vždy vítán,“ řekla Margherita a stříbrnou paličkou udeřila o desku z téhož kovu. Ozval se jasný zvuk a do komnaty vkročila dívka služebná. „Anetto, rozkaž Beppovi, aby signora uvedl do jeho komnaty.“ Dívka se uklonila a zmizela. Za několik okamžiků přišel mladý sluha, jenž vyzval pokorně šlechtice, aby jej následoval. Benvenuto pozdravil Margheritu, usmál se na Antonia a pak kráčel za sluhou. Brzy dostal se do své komnaty, z níž byla překrásná vyhlídka na město Catanii a na obrovskou sopku Etnu. Osaměv postál šlechtic chvíli u okna; potom uvrhl se do měkké lenošky. Brzy vrátil se Beppo, nesa na stříbrném podnosu studenou kýtu, chléb a velký pohár vína, což postavil před Benvenuta na stůl. Poručník Antoniův pustil se do jídla; chutnalo mu výborně. Víno shledal výtečným a po každém doušku zamlaskal spokojeně. „Nebude mi tu zle,“ zahučel. „Jídlo dobré, víno znamenité, peněz dosti, starostí pramálo; a ve městě o veselou společnost jistě nebude nouze. Ať si ta jeptiška vychovává klouče po své chuti, já jí v tom nebudu překážeti; jen když nebude skrblou! Škoda, že Francesco nezajistil mi určitý důchod! Ale, snad je tak lépe. Margherita bude nucena dávati mi více, než bych mři přiřknuto. Postiti se tu nebudu; toho užil jsem v Messině dosti v dobách nedostatku. Však to klouče nezchudne. když mu rozházím o něco více zlaťaků, než bych zasluhoval za svou starost o jeho pečlivé vychování!“ Po slovech těchto usmál se potupně a vlil do sebe zbytek nápoje. „Skrblíci!“ zahuboval náhle. „Dají mi sem jediný pohár a já bych zatím vypil tři, čtyři — a ještě bych měl žízeň! Hej, duchu služebný!“ zahoukl. Beppo, jenž meškal v předsíni, přiběhl a otázal se, co signor poroučí? „Chci ještě vína,“ poroučel si Benvenuto. „Ihned oznámím to signoře,“ řekl sluha a chtěl odkvapiti. „Nechoď, nebudu již píti,“ velel mu šlechtic s tváří zamračenou. „Zůstaň venku a čekej mých dalších rozkazův.“ A když Beppo zmizel, zaťal Benvenuto pěsti a zahučel: „Tedy signora musí věděti o každé kapce vína? To je pěkné hospodářství! Snad mne tu nenechají leknouti jako kapra na suchu?“ Utišiv se trochu, řekl mírněji: „Tentokrát se ještě zdržím, aby ta jeptiška nesmýšlela o mně příliš zle; však si později vše vynahradím.“ Položiv hlavu na opěradlo, na chvíli zdříml. Prospav se trochu, zašel opět k Margheritě a začal s ní úlisný hovor, až požádal jí, aby ho provedla hradem. Nebyl tam již mnoho let a proto prý se na vše jen jako ve snu pamatuje. Margherita byla k tomu ochotna a vzavši s sebou také Antonia, ukazovala poručníkovi všechno bohatství hradu. Benvenuto jiskřil očima, když zřel drahocenné klenoty a naplněné truhlice. Vzniklo v něm přání, aby všechno směl někdy svým nazývati. A proč by nemohlo dostati se mu toho štěstí? Margherita i Antonio jsou lidé smrtelní; kdyby zemřeli, zůstal by on jediným dědicem veškerého zboží. Potom by mohl hodovati a užívati všech rozkoší měrou nejhojnější. Myšlénkami takovými jsa zaujat ani neposlouchal výkladů Margheritiných a k jejím otázkám převráceně odpovídal. Teprv po delší době podařilo se mu opět nabýti duševní rovnováhy. „Věru, netušil jsem ani, že by Millesimové měli takové bohatství!“ prohodil posléze. „Budeš jednou mocným pánem, hochu,“ obrátil se k Antoniovi. „Však jsem rád, že budu tak bohatým,“ ozval se Antonio, který až dosud s poručníkem jen málo mluvil, „čím více budu míti, tím více dobrého mohu potřebným lidem prokázati.“ Margherita usmála se laskavě na hodného chlapce. Také na rtech Benvenutových objevil se úsměv, jenž však vyhlížel spíše jako pošklebek. Když byla prohlídka skončena, zasedlo se k jídlu. Benvenuto byl by rád hodně pil; ale k vůli Margheritě se zdržoval. Trápen jsa žízní ulehl na lože všecek rozmrzelý; ale vzpomínka na bohatství ve hradě brzo ukolébala jej v líbezné sny o krásné budoucnosti. {{Konec formy}} ju25kpuwwmtlnd9f9j9ogxexgk9uz6g 0 26090 338898 299365 2026-09-22T20:24:53Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338898 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný | TITUL = Bílá paní sicilská | ČÁST = Zjevení | PŘEDCHOZÍ = Poručník na hradě | DALŠÍ = O bílé paní }} {{Textinfo | TITULEK = Zjevení | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]] | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. ''Bílá paní sicilská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;15–21. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Uplynulo několik měsíců. Šlechtic Benvenuto byl s pobytem svým na hradě Millesimů nevalně spokojen. Sice Margherita každého měsíce vyplácela mu jistou část zlaťáků; ale to marnotratnému muži nikterak nestačilo. Nemaje na hradě pražádné zábavy, dojížděl často do Catanie, kdež brzy seznámil se s veselými jinochy z rodin zámožných, s nimiž účastnil se rozpustilých kvasů a všelikých vyražení. Radovánky tyto mnohdy způsobily mezi počestným obyvatelstvem veliké pohoršení; ale bujná cháska nedbala hlasů veřejnosti a bavila se dále po své chuti. Benvenuto často vrátil se z města na hrad ve stavu úplně nepříčetném; a zbožná Margherita křižovala se, když slyšela z jeho komnaty bohopusté klení a rozpustilé popěvky. Když poručník Antoniův vystřízlivěl, vždy laskavě domlouvala mu, aby zřekl se nepěkných těch toulek, které jistě nejsou mu ke cti. Benvenuto z počátku prosíval jí za odpuštění a sliboval, že se již nikdy neprohřeší. Později však znechutily se mu ty časté domluvy, a mnohdy Margheritě příkře odpověděl, že nedá si nikým předpisovati. „Nejsem řeholníkem a proto mohu si dopřáti nějaké zábavy. Zde na hradě člověk se neobveselí a tedy jsem nucen zajížděti do města. Snad nemyslíš, signoro, že budu seděti doma a s tebou se modliti? Jsem muž svobodný a chci si život zpříjemniti. Já nepřekážím tobě a ty zase nepřekážej mně; tak zachováme spolu dobrou vůli.“ S povzdechem odvrátila se Margherita od lehkomyslného člověka. Ó, že zesnulý bratr nevyhledal Antoniovi jiného poručníka! Ještě byla ráda, že Benvenuto nezabýval se mnoho Antoniem; mohl snadno nevinné to dítě pokaziti svými špatnými mravy. Věru šlechtic Benvenuto zastával svůj poručenský úřad velmi povrchně. Mnohdy s hochem kolik dní nepromluvil. Vychování jeho ponechal zcela Margheritě — což ovšem bylo nejlépe. Jen někdy vyzval hošíka, aby mu ukázal, kterak už dovede zacházeti se zbraní, anebo jak umí seděti na malém koníku. Byl vždy spokojen; neboť učitel Antoniův — hradní Luigi — byl v šermu i v jízdě mistrem. Antonio nemiloval svého poručníka; bál se ho a všemožně se mu vyhýbal. Také Pietra, oděnce Benvenutova, se stranil. Na tohoto člověka dobře hodilo se pořekadlo: Jaký pán, taký sluha. Pietro byl nestřídmý, řeči jeho byly neslušné, chování hrubé; s hradní čeledí žil v ustavičné nevůli a mnohdy bylo by došlo ke krvavé srážce, kdyby obezřelý kastelán nebyl v čas zakročil. A když Margherita stěžovala si na Pietra a žádala Benvenuta, aby svého sluhu odstranil, šlechtic vždy se ho ujímal, a tvrdil rozhodně, že se od něho nikdy neodloučí. Peníze, které dávala Margherita Benvenutovi, tomuto některou dobu jakž takž stačily; ale později bylo mu to málo, neboť prohrával značně ve hře. Žádal tedy od Margherity, aby důchod jeho zvětšila. Však teta Antoniova rozhodně žádosť jeho odepřela. „Na hradě máš celé zaopatření, a částka, které ti za tvé poručenství poskytuji, jest zajisté velmi slušná. Kroť trochu, signore, nezřízené žádosti svého těla, a jistě dobře vystačíš. Neztenčím jmění svého synovce k vůli tvým vyražením!“ Benvenuto prosil a posléze i vyhrožoval; ale Margherita nepovolila. Skřípaje zuby opustil Benvenuto komnatu. Potom dal si osedlali koně a několik hodin projížděl se divoce okolím hradu. Byl již večer, když ubohé zvíře mohlo si konečně ve stáji oddechnouti. Benvenuto zasedl ve své komnatě a dal si přivolati Pietra, se kterým často se bavíval při dobrém víně, jehož opatřil si zásobu ve městě. „Sedni si, Pietro, a pij!“ vybídnul šlechtic sluhu a přistrčil k němu naplněný pohár. Pietro ochotně vyhověl jeho rozkazu, a brzy ozýval se komnatou hlučný hovor, jenž později zaměněn byl pijáckými písněmi, když víno vstoupilo oběma mužům do hlavy. „Co tomu říkáš, Pietro?“ ozval se pojednou šlechtic. „Ta jeptiška, dnes mne odbyla, když žádal jsem ji, aby zvýšila můj důchod.“ „Aby ji rarach odnesl!“ zaláteřil Pietro. „Což pak chce vzíti s sebou peníze do hrobu?“ „Ona střádá pro to klouče,“ vysvětloval Benvenuto. „Však by kluk nezchudl, kdyby každého měsíce přidala něco zlaťáků!“ mínil Pietro. „Věru, hanbil bych se, tak skromně odměňovati starosti poručnické!“ „Však já těmi starostmi nesešedivím!“ zachechtal se šlechtic. „Kdybych měl větší příjmy, nebylo by to poručnictví zlé!“ „Takhle kdyby Margherita zemřela!“ prohodil po chvíli oděnec a významně pohleděl na svého pána. Benvenuto sebou trhl. „To by mi ovšem prospělo. Pak bych spravoval sám jmění svého svěřence, a klučík by ani nezvěděl, o kolik zlaťáků zvýšil bych své příjmy.“ „A což kdyby i hoch zemřel?“ zeptal se Pietro a znovu pronikavě podíval se na šlechtice. „Pak byl by všechen majetek mým!“ zvolal Benvenuto a oči mu zajiskřily. Než, po chvíli dodal malátně: „To jsou jen pouhé naděje. Margherita i Antonio těší se pevnému zdraví a zajisté ještě mnoho rokův uplyne, než jeden z nich uložen bude do země.“ „Což již nezemřeli náhle i nejzdravější lidé?“ ozval se Pietro, a zrak jeho potřetí spočinul s tím podivným výrazem na tváři Benvenutově. Šlechtic již porozuměl a bezděky se zachvěl. Sice toužil po bohatství; ale zločinem, spáchaným na příbuzných, nechtěl se ho domoci. „Však by nikdo nezvěděl příčiny náhlé smrti,“ zahovořil nešlechetný sluha, jako by četl myšlénky pánovy. „Jistí lidé dovedou připraviti kapky, které uspí člověka navždy a po nichž nezůstane v těle ani nejmenší stopy.“ Benvenuto se zamyslil. Hlas svědomí varoval jej před zamýšleným zločinem; ale touha po bohatství posléze hlas ten přehlušila. „A víš-li o takových kapkách?“ zeptal se náhle. „Vím, pane můj,“ přisvědčil Pietro a obličej ozářil se mu spokojeností. „Zítra přinesu ti je — ovšem bude to státi několik zlaťákův. Signora pije vždy před spaním sklenici vody. Několik krůpějí postačí, aby usnula navždy — a ty budeš zbaven největší překážky. Kloučka později nějak už se zbavíme.“ Benvenuto chtěl něco říci. V tom ozvalo se venku příšerné kvílení. Šlechtic se otřásl. „Vítr skučí,“ poznamenal Pietro. Znova zakvílelo a pak ještě jednou. Oba mužové bezděky zahleděli se k oknu a hrůzou ztrnuli. V jasné záři měsíce bylo zříti před oknem bílou postavu, která volně vznášela se vzduchem, táhnouc za sebou dlouhé bělostné roucho. „Co to?“ vzkřikl Benvenuto, chvěje se jako osyka. Pietro sebral všechnu svou zmužilost a přiskočil k oknu. Zahlédl již jen část sněhobílého roucha. „Hle, bílá paní!“ zazněl pojednou na nádvoří hlas. Zvolal tak hradní Luigi, jenž právě konal obchůzku. „Bílá paní, bílá paní!“ zvolal Benvenuto. „Co znamená ten přízrak? Kdo je ta bílá paní?“ Než Pietro nedovedl odpověděti. „Mám-li zavolati hradního, aby signorovi vysvětlil ten zjev?“ nabízel se Pietro, jenž byl tak srdnatý, že ani příšerného zjevu se nebál. „Nikoli,“ zavrtěl Benvenuto hlavou. „Dosti času až zítra. Dnes budeš spáti v předsíni.“ Pietro ušklíbl se posměšně bázlivosti pána svého. A když byl dopil zbytek vína v poháru, přál Benvenutovi dobré noci a vyšel do přední jizby, kdež uvelebil se na silném koberci a brzy tvrdě usnul. Pán jeho však po celou noc skoro ani nezdřimnul… {{Konec formy}} 44ezaclu5zhid216g8q912s8m77nsuj 0 26091 338893 299360 2026-09-22T20:24:34Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338893 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný | TITUL = Bílá paní sicilská | ČÁST = O bílé paní | PŘEDCHOZÍ = Zjevení | DALŠÍ = Zmařený zločin }} {{Textinfo | TITULEK = O bílé paní | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]] | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. ''Bílá paní sicilská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;22–27. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Obyvatelstvo hradu nesmírně bylo pobouřeno zvěstí kastelánovou, že bílá paní opět se objevila. „Nedopouštěj Bůh, aby naši vrchnost stihlo něco zlého!“ „Slyšel jsem od staré Mariny ve vsi, že prý před smrtí signora Francesca také viděla nad hradem letěti bílou paní.“ „My jsme však tehdy neviděli ničeho.“ „Není divu, když jsme spali. A hlídka na hradě tenkráte také snad si někde v koutku zdřimla. To víte, stará Marina v noci leccos kutí a tedy může viděti více než obyčejný člověk.“ „Tedy by zjevení se bílé paní věstilo zase úmrtí na hradě? Věru, nepřál bych toho ani signoře, ani Antoniovi.“ Tak a podobně hovořilo se mezi hradní čeledí. „Kdo však je ta bílá paní?“ zeptal se jeden z oděnců, jenž nebyl ještě dlouho na hradě. „Tys dosud neslyšel o bílé paní?“ podivil se starý zbrojnoš. „Hochu, hochu, ty víš málo!“ „Tedy mi o ní pověz, abych věděl více!“ žádal zvědavec, trochu jsa rozdurděn slovy starého muže. „Při snídaní budu ti o ní vyprávěti,“ sliboval zbrojnoš. „Však signor Benvenuto také neví o bílé paní,“ ujal se jiný žoldnéř zvědavce. „Před chvílí dal zavolati k sobě hradního, nejspíše aby něco zvěděl o nočním zjevu.“ „Škoda, že signor není z rodu Millesimů!“ zahučel tiše jeden z čeledi. „Tomu bych přál, aby bílá paní —“ „I mlč, štěbetavče!“ napomenul jej druh. „Kdyby tě někdo slyšel, snadno bys upadl v nemilost signorovu!“ „Toho bych málo dbal!“ vypjal se hrdě nepřítel Benvenutův. Ale přece nedopověděl, čeho by šlechtici přál. — Tou dobou meškal hradní Luigi v komnatě šlechtice Benvenuta. Ošemetný Pietro seděl v předsíni a bedlivě naslouchal hovoru v sousední komnatě. „Co to bylo v noci, pane hradní?“ otázal se Benvenuto, jehož obličej nesl stopy nevyspání. „Zlé znamení, signore,“ odvětil hradní s povzdechem. „Bílá paní má v rodině Millesimů smutnou úlohu. Kdykoli má některého člena toho rodu stihnouti něco zlého, vždy se objeví.“ Benvenuto vzpomněl si na noční hovor s Pietrem, připomněl si zamýšlený zločin a bezděky se zachvěl. „Znáš nějaký doklad?“ zeptal se po chvíli kastelána. „Těch je dosti, signore. Také před smrtí signora Francesca objevila se bílá paní. Na hradě jí sice neviděli, ale jistá stará žena ve vsi pozorovala zjevení.“ „A kdo vlastně je ta bílá paní?“ vyptával se Benvenuto. „V mládí svém slyšel jsem o ní, ale časem vytratilo se mi vše z paměti.“ „Dopřeje-li mi signor laskavě sluchu, krátce vypovím historii bílé paní,“ nabízel se Luigi. A když Benvenuto pokynem hlavy projevil, že jest ochoten poslouchati, začal hradní: „Prababička zemřelého signora Francesca byla paní velice zbožná a lidumilná — asi jako naše signora Margherita. Z neznámé příčiny rozhněval se na ni její manžel a usoudil, aby byla odloučena od svých dítek a zavřena do hradní věže. Ubohá paní ztrávila v žaláři několik let, dnem i nocí volajíc po svých milých dítkách; však manžel nedal se obměkčiti, a tak nešťastnice posléze ve vezení vypustila ducha, ani svým dětem nepožehnavši. Po její smrti začal vdovec želeti své ukrutnosti a často zašel si do věžního žaláře, kdež modlitbami a pláčem hleděl sobě uleviti. Když jednou nevycházel dlouho z věže, podíval se jeden ze sluhů do vězení, a k největšímu ustrnutí nalezl pána svého ležeti bez vědomí na dlaždicích. Když jej donesli do jeho komnaty a k sobě přivedli, stále opakoval: „Já ji opět viděl! Já ji viděl!“ Tak volal po tři dny, nevšímaje si nikoho; a čtvrtého dne nebylo ho již mezi živými. Po létech stalo se, že jedna z dcer zemřelého těžce onemocněla. V noci, jež předcházela dni jejího úmrtí, slyšeli obyvatelé hradu divné kvílení a s hrůzou uzřeli bílou paní, která obletovala věž; potom snesla se k oknu jizby, ve které ležela nemocná, a zase zaletěla ku věži, kde se rozplynula jako mlha. Druhého dne byla dívka mrtva. Všeobecně tvrdilo se, že bílá paní jest duch uvězněné signory. Od té doby zjevila se bílá paní častěji a vždy potkalo rodinu Millesimů něco zlého; buď někdo zemřel nemocí nebo nešťastnou náhodou, anebo se aspoň těžce roznemohl. Jednou po takovém zjevení vypukl ve hradě požár a jen s největším úsilím podařilo se jej uhasiti. Vůbec zjevuje se bílá paní, když majetku nebo životu Millesimů hrozí nebezpečí.“ Hradní skončil a Benvenuto se zamyslil. „Tedy by zjevení v uplynulé noci značilo nějakou nehodu?“ zeptal se po chvíli. „Nedopouštěj Bůh, aby signora nebo Antonia stihlo něco zlého!“ zvolal hradní. „Ale nějaké nebezpečí jim hrozí. Dej Bůh, aby je minulo bez pohromy!“ Benvenuto propustil kastelána a skloniv hlavu k prsům, zahloubal se v neveselé dumy. Šramot ve vedlejší jizbě jej vyrušil. „Pietro?“ otázal se šlechtic. „K službám, signore. Smím-li vstoupiti?“ „Vejdi!“ V komnatě Benvenutově objevil se nehodný sluha. „Slyšel jsi?“ otázal se jej šlechtic. „Slyšel, signore,“ svědčil Pietro s úšklebkem. „Ta bílá paní má nos! Tak rychle vyčenichala, co proti signoře zamýšlíme. Jen že netřeba se obávati; to strašidlo nic nepoví.“ „Pozbyl jsem chuti k provedení tvého plánu,“ prohodil Benvenuto. „Nuže, když signor nechce, neučiním ničeho. Ostatně, signor nepotřebuje více peněz. Vždyť bude se vyhýbati společnostem, nebude ani píti, ani hráti. Bude to přec jen krásné, až všichni hodní lidé budou si jej chváliti jako zbožného lidumila; synové bohatých rodin ovšem ztropí si z něho smích — ale, což jest signorovi po takových lidech?“ „Již ani slova!“ vzkřikl šlechtic, jehož prudká krev pobouřila se těmi úsměšky. „Což jsem ti řekl, že změním svůj dosavadní život? Pietro, to ti povídám: neopovaž se před někým takto o mně mluviti, sice zakusíš!“ „Jsem pouhý sluha a proto budu mlčeti,“ pokorně řekl Pietro. A když šlechtic rozkázal mu, aby osedlal jeho koně, že pojedou do Catanie, posupně se ušklíbl a rychle vykonal daný rozkaz. Ve společnosti městských hýřilů bavil se Benvenuto výtečně. Víno teklo proudem, drahá jídla přicházela na stůl; a když posléze zasedlo se ku hře, zapomněl Benvenuto na vše, i na bílou paní. Hrál vášnivě — a když za pozdního večera vracel se na hrad, hrozně proklínal. Prohrálť v Catanii nejen všechny své hotové peníze, nýbrž i řádný dluh tam učinil. Pietro po každém zazlořečení jen se ušklíbl… {{Konec formy}} da3ngz72fb8yd057jhvpr4f2mnp2sb1 0 26092 338899 299366 2026-09-22T20:24:56Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338899 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný | TITUL = Bílá paní sicilská | ČÁST = Zmařený zločin | PŘEDCHOZÍ = O bílé paní | DALŠÍ = Saraceni }} {{Textinfo | TITULEK = Zmařený zločin | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]] | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. ''Bílá paní sicilská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;27–35. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Kolem hradu Millesimů rozkládala se pěkná zahrada, v níž bujely libovonné květiny a košaté stromy. Uprostřed byla mramorová nádržka, ze které stříkal do výše jasný proud vody, spadaje zpět do nádrže. Zahradou rozbíhalo se několik cest, z nichž některé končily u stinných besídek. Za parného odpoledne vyšel si Antonio sám do zahrady, aby se trochu osvěžil. Než ani ve stínu stromů nenalezl žádoucího občerstvení, a proto posléze zalezl do pozadí besídky, jež měla podobu jeskyně. Bylo tam temno a příjemný chlad a hošík brzy zdřimnul. Tu ozvaly se nedaleko kročeje a do besídky vkročili dva mužové, kteří usadili se na lávce blíže vchodu. „To je vedro!“ ozval se jeden a hošík s ustrnutím poznal po hlasu svého poručníka. Boje se, aby ho tam neuzřel, schoulil se do prohlubiny v pozadí, tak že byl úplně zakryt. „A také žízeň!“ odpověděl druhý hlas. „Toť Pietro!“ pomyslil si Antonio, strachem skoro ani nedýchaje. „Ani mi nevzpomínej toho slova!“ mrzutě řekl Benvenuto. „V hrdle mi prahne a já abych se spokojil s tou troškou vína, kterou mi lakotná Margherita uštědří.“ „Vždyť v Catanii jest vína dosti!“ prohodil Pietro. „Že ti vytrhnu ten zlolajný jazyk!“ obořil se na něho šlechtic. „Přece víš dobře, že nemám peněz; a ostatně nechci se ve městě ukázati, dokud nezaplatím svého dluhu.“ „Tedy signor hezky dlouho se nepobaví!“ řekl zase Pietro. „Vždyť stěží za půl roku uschrání z peněz, signorou mu poskytovaných, tak velikou částku.“ Benvenuto zazlořečil. „Ta skrblice musí mi dáti peníze!“ „Však ona se nezmýlí!“ jistil Pietro. „Raději rozdá je nuzákům, než aby vypomohla poručníkovi svého synovce.“ „Věru, nic bych si z toho nedělal, kdybych mohl dostati se do její pokladny!“ prohodil po chvíli Benvenuto. „K čemu to, signore? Vždyť můžeš státi se i jinak majitelem nejen pokladny, ale i všeho ostatního zboží.“ Chvíli panovalo ticho. Antonio chvěl se na všem těle, když slyšel takto mluviti o své tetě. „Kdyby signor poslechl mé rady, bylo by vše zase dobře,“ začal opět Pietro úlisně. Benvenuto dlouho nepromluvil. Posléze však zahučel: „Eh, dělej si tedy, co chceš!“ „Však já jsem věděl, že signor jednou takto promluví!“ zvolal Pietro radostně. „A proto jsem si již opatřil, čeho nám třeba.“ „Máš tedy již ony kapky?“ zvolal Benvenuto. Pietro neodpověděl. Antonio zaslechl, kterak někdo přechází jeskyní. Patrně Pietro ohledával besídku, zda se v ní někdo neskrývá. Zmíraje téměř strachem v duchu prosil Boha, aby ho nevydal v ruce nešlechetníků. „Vzduch je čistý,“ slyšel po chvíli Pietrův hlas. „Můžeme mluviti bez obavy.“ V temnotě, která zahalovala pozadí jeskyně, ušla zrakům slídilovým prohlubina, ve které skrýval se hošík. „Stará Marina ve vsi prodala mi tuto lahvičku za deset zlaťáků — jež dal jsem jí ze svých úspor,“ mluvil zase Pietro. „Však je dostaneš zpět i s náležitou odměnou, až jen stanu se bohatým,“ sliboval Benvenuto. „To tedy jest ona znamenitá tekutina? A nezastavuje po sobě stop, kteréž by nás mohly prozraditi?“ „Nikoliv, signore,“ jistil Pietro. „Nikdo nepozná, že signora byla vlastně otrávena — i kdyby nejučenější mastičkáři ohledávali mrtvolu.“ Ukrytý Antonio jen stěží se přemohl, aby nevykřikl zděšením. Jeho teta má býti otrávena! Ó, těch bezbožníků! Jaké štěstí, že o zamýšleném zločinu zvěděl v čas a bude moci tetu varovati! „A kdy to vykonáš?“ slyšel hlas Benvenutův. „Čím dříve, tím lépe. Třeba dnešního večera. Vloudím se do ložnice signory, ukryju se někde a když Anetta přichystá jí vodu, nakapu do sklenice Marininých kapek — a zítra bude signor Benvenuto neobmezeným pánem na hradě!“ Tato slova rozjařila šlechtice, tak že zapředl s Pietrem dlouhý hovor, v němž jednalo se hlavně o rozkošné budoucnosti, kteráž pána i sluhu očekává. Teprv asi za hodinu opustili nešlechetníci jeskyni. Když ohlas jejich kročejův úplně se ztratil, vylezl bledý Antonio ze své skrýše a postranními cestičkami plížil se do hradu. Dbal bedlivě, aby poručník ani sluha ho nezahlédli; a posléze dostal se nepozorovaně do komnaty Margheritiny. „Moje drahá tetičko!“ zvolal s pláčem, vrhnuv se Margheritě do náručí. „Co je ti, Antonio?“ zeptala se zbožná žena s údivem. „Ublížil ti snad někdo?“ „Mně ne, ale tobě — chtějí tě — tetičko — otráviti!“ A pískal, až mu srdce usedalo. „Otráviti — mne?“ žasla Margherita. „A kdo by chtěl dopustiti se takového hříchu?“ „Poručník a jeho Pietro,“ zvolal Antonio, a chvatně jal se vypravovati, co slyšel v zahradní jeskyni. Když skončil, zjevil se na lících Margherity truchlivý výraz a oči jí zvlhly. „Tedy již tak hluboko klesl Benvenuto? Pro bídný mamon byl by schopen zločinu? Ó Bože, Bože, což jsou opravdu tak zlí lidé na světě? Benvenuto, Benvenuto, duše tvá sice nebude obtížena hříchem smrtelným, jelikož prozřetelností Božskou zločinu se předejde; ale přece Bůh bude tě jednou přísně souditi, že svolil jsi k takovému činu. Ráda bych zvýšila jeho příjmy, kdyby užíval jich ku blahu jiných; ale pijáctví a karbanu nikdy podporovati nebudu!“ Potom obrátila se k Antoniovi a nakázala mu, aby před nikým ani slovem nezmínil se, co v zahradě slyšel. Pomodlivši se vroucně, oddala se obvyklé své práci odpolední: vyšívala totiž mešní roucho, kteréž chtěla věnovati chudému kostelu. Společné večeře nesúčastnila se; dala se Benvenutovi omluviti, že jí není dobře. Antonio zůstal u ní. Ač věděl, že tetičce nestane se ničeho, přece se o ni strachoval. Když slunce zapadalo, dala Margherita přivolati k sobě hradního, a po krátké rozmluvě odebrala se s ním do malé jizbičky, která sousedila s její ložnicí. Zadržujíce dech pozorovali malou mezerou v čalounových dveřích, co bude se díti v ložnici. Brzy objevila se tam Anetta, jež odestlala široké lože a na stolek uchystala sklenici vody; po té odešla. Sotva zmizela, vylezl zpod postele muž, v němž pozorující poznali Pietra. Týž vytáhl z kabátce malou lahvičku, nalil z ní něco tekutiny do sklenice, a pak chtěl vkročiti do předsíně. V tom rozhrnuly se záclony, zakrývající vchod do malé jizbičky a Pietro zblednul, uzřev hradního, jenž držel v ruce obnažený meč, a za ním signoru s tváří neobyčejně přísnou. „Ani se nehni, zlosyne, sice jsi synem smrti!“ vykřikl Luigi, zpozorovav, že Pietro chce utéci; a uchopiv jej za krk, napřáhnul proti němu meč. „Pusť mne!“ sípěl Pietro, hmataje k pásu, kde měl dýku; však obezřelý hradní vytrhl ji z pochvy a odhodil do kouta. Margherita úderem o stříbrnou desku přivolala Anettu a kázala jí, aby doběhla pro několik zbrojnošů. Za chvíli vrazili do ložnice čtyři oděnci, kteří k rozkazu hradního spoutali svými opasky zlosyna na rukou i nohou. Luigi prohledal mu oděv a brzy nalezl láhvičku, zpola naplněnou čirou tekutinou. „Tráviči!“ zvolal hněvivě pohlédnuv na Pietra. „Však tě stihne zasloužený trest, i tvého čistého pána!“ A obrátiv se k Margheritě, řekl: „Signoro, račiž zavolati šlechtice!“ K rozkazu zachráněné Margherity odběhl ihned jeden z oděnců k Benvenutovi se vzkazem, že má neprodleně dostaviti se k signoře. Benvenuto se zarazil nevěda, co má si o tom mysliti; přece však šel. Když vstoupil do ložnice a uzřel Pietra spoutaného, pochopil vše; všechna krev vymizela mu z obličeje a údy mu ztrnuly. „Signore, ujmi se svého služebníka!“ zvolal Pietro úzkostně. Než — Benvenuto ani nehlesl. A když Margherita přistoupila k němu a ukázala mu lahvičku, zapotácel se, div že neklesl k zemi. „Signore, tvá vina jest dokázána!“ promluvila Margherita chvějícím se hlasem. „Zapírati nemůžeš, a — jak pozoruji — také ani nebudeš. Řízením Božím zvěděla jsem, že svolil jsi, aby Pietro namíchal mi do nápoje jedu; a také přistihla jsem tuto s panem hradním nešlechetného sluhu při činu. K vůli mrzkým rozkoším chtěl jsi mne shladiti se světa; ale Bůh zmařil tvé plány. Mohla bych vydati tebe i tvého sluhu do rukou spravedlnosti; ale neučiním toho. Můžete oba svobodně odejíti ze hradu; odejděte někam do ciziny a tam začněte nový život. Dnešním dnem přestal jsi býti poručníkem Antoniovým, a zítra při východu slunce opustíte oba náš hrad.“ Po těch slovech spoutaný Pietro vydechl lehčeji a strachem zkroucený jeho obličej se vyjasnil. Benvenuto stál s hlavou skloněnou, neodvažuje se na Margheritu ani pohlédnouti. Hradní a oděnci nebyli sice spokojeni s rozhodnutím signory; neosmělili se však stavěti se jí na odpor. Pouze Luigi řekl: „Ráčíš býti příliš šlechetnou, signoro!“ „Řídím se pouze vznešenými slovy Spasitele našeho: Odpouštějte nepřátelům svým! Snad vinníci přece se napraví a spořádaným životem vynasnaží se hříchy své odčiniti. Ručíš mi, pane hradní, že Pietrovi nebude nikterak ublíženo.“ Luigi sklonil hlavu na důkaz, že uposlechne rozkazu své velitelky. Potom kázal odvésti Pietra do bytu vrátníkova, kdež měl zůstati pod dohlídkou až do rána. Margherita přistoupila pak k Benvenutovi a řekla pohnutým hlasem: „Signore Benvenuto, kéž dnešní den nevymizí ti nikdy z paměti, kéž tě napraví! Radim ti upřímně: varuj se nehodných společností, věnuj své síly vlasti a staň se hodným mužem! Vidíme se snad již posledně; dávám ti tedy s Bohem a přeji ti mnoho štěstí a spokojenosti.“ Po těch slovech podávala mu ruku. Však šlechtic náhle se obrátil a beze slova vyběhl z ložnice. Zaměřil do své komnaty a tam začal prudkými kroky přecházeti, zatínaje pěsti a chvílemi zlostně mumlaje. Po jeho odchodu odstranil Luigi sklenici s otráveným nápojem, hodiv ji spolu s lahvičkou do stoky. Té noci nespal ve své jizbě; nýbrž zůstal na stráži před ložnicí Margheritinou. {{Konec formy}} si8ne2pcz0pam4dwmv30he9sxn5zcek 0 26093 338896 299363 2026-09-22T20:24:46Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338896 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný | TITUL = Bílá paní sicilská | ČÁST = Saraceni | PŘEDCHOZÍ = Zmařený zločin | DALŠÍ = Opět bílá paní }} {{Textinfo | TITULEK = Saraceni | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]] | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. ''Bílá paní sicilská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;36–43. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Přešlo několik let. Na hradě Millesimů vládl život spokojený, a všichni přáli si, aby tak blahý stav hodně dlouho potrval. Po odchodu nešlechetného Benvenuta a jeho sluhy vyžádala si Margherita na královském úředníku, aby dán byl Antoniovi hodný poručník. Žádosti té bylo vyhověno a starší šlechtic, jménem Rimini, usadil se na hradě. Byl to muž šlechetný, poctivý, ducha rázného, jenž výchovy svého svěřence ujal se s láskou, a schvaluje Margheritino počínání, dbal pečlivě, aby Antonio stal se hodným svých šlechetných předkův. Hoch brzy si jej zamiloval a byl poslušen každého jeho pokynu. Také čeleď hradní přilnula brzy k Riminimu, jenž sice byl přísný, ale nikdy služebníkům nekřivdil. Nový poručník Antoniův byl ještě chudší než Benvenuto; ale přece nehleděl svého pobytu na hradě využitkovati k obohacení se. Z peněz, kterýchž mu Margherita poskytovala, utratil velice málo — a to ponejvíce jen prokazováním dobrých skutků; ostatní pečlivě ukládal. Že nevyhledával radovánek, neopíjel se a nekarbanil, vzrůstaly přece jeho úspory, ač nebyl lakotným, tak že mohl s klidnější myslí pohlížeti do budoucnosti. „Věru, s příchodem signora Riminiho nastaly nám časy utěšenější,“ prohodil jednoho dne hradní Luigi, hovoře s hlásným. „Připadá mi, jakoby šlechtic patřil k rodu Millesimů, neboť vyznamenává se jejich šlechetnými vlastnostmi.“ „Také jsem rád, že poměry na hradě po odchodu bídáckého Benvenuta se zlepšily,“ přiznával se hlásný. „Jen aby spokojenost zase neodstěhovala se od nás. Věř mi, pane hradní, bojím se o signoru.“ „A proč?“ otázal se Luigi udiveně. „Aby nám nezemřela. V poslední době nějak se tratí.“ „Ovšem, ovšem,“ kýval hradní hlavou a obličej jeho se zasmušil. „Povšimnul jsem si již, kterak jest bledá. Doufám však, že nebude tak zle; kdyby signora obávala se zla nějakého neduhu, zajisté by vyhledávala pomoci.“ Ale hlásný vrtěl povážlivě hlavou. „Slova tvoje, pane hradní, nemohou mne utěšiti. Obávám se zlého, neboť — dodal tichým hlasem — „dnes v noci viděl jsem opět bílou paní.“ „Bílou paní?“ zděsil se Luigi. „To je ovšem povážlivé znamení; zjevení se toho ducha ještě nikdy nepřineslo rodu Millesimů nic dobrého. Ale proto přece nemusí signora onemocněti anebo dokonce snad zemříti; snad hrozí nebezpečí Antoniovi nebo našemu hradu.“ „Nějaká nehoda jistě přikvačí,“ tvrdil hlásný. „Dejž jen Bůh, aby nezůstavila zlých následků!“ Luigi ještě chvíli rozmlouval s hlásným, a posléze vyzval jej, aby o zjevení se bílé paní pomlčel. „Nechci, aby se signora polekala,“ odůvodňoval svou žádost. Ale když po některé době setkal se s Margheritou, vzala jej tato v ústraní a chvějícím se hlasem oznamovala mu, že v noci viděla bílou paní poletovati nad hradem. „Hlásný ji také viděl,“ přiznal se Luigi. „Bože, Bože, co na nás opět čeká!“ zatoužila Margherita. Hradní jal se ji utěšovati, a pohlížeje jí do přepadlého obličeje, posléze starostlivě se otázal, není-li signora nemocna. S bolným úsměvem odpověděla zbožná žena: „Jest mi již po několik dní nějak nevolno; ale myslím, že to zase samo přejde. Usoudil-li však Bůh, abych opustila tento svět —“ „Nikoliv, signoro, ty nezemřeš, ty nesmíš zemříti!“ zvolal hradní a oči mu zvlhly. „Bůh zajisté neodejme nám takového anděla, jenž pečuje o nás v pravdě jako matka o své děti! Signoro, zapřisahám tě, vyhledej pomoci, dej si uvařiti lék proti své nemoci. Nesmíš nás opustiti, jsi nám příliš drahou!“ Margherita podala mu ruku, již on uctivě políbil. „Vím, že mne všichni milujete a že upřímně želeli byste mé smrti. — Uposlechnu tedy tvé rady, pane hradní, a požádám o přispění některého učeného muže z Messiny. Jak jsem již pravila, doufám, že má choroba není rázu povážlivého a že tedy netřeba ze zjevu bílé paní hned souditi na mou smrt. Raději bych však já zemřela, než aby smrt stihla Antonia.“ Po těch slovech pokynula přívětivě hradnímu a zašla do zahrady, aby se tu trochu prošla. Po takové vycházce cítila se vždy silnější a zdravější. Po několika dnech zajela si v průvodu hradního a Anetty do Messiny, a odebrala se tam ku starému lékaři, jenž — vyptav se jí podrobné na všechny příznaky nemoci prohlásil, že choroba sice mohla sice život její podrýti, že však lék, který předepíše, s pomocí Boží ji zapudí. Doporučil také Margheritě častý pobyt na volném vzduchu, studené koupele a sílící pokrmy. Hradní Luigi byl by s veselou myslí opustil Messinu, kdyby nebyl tam doslechl zvěsti o hrozícím nebezpečí. Nepřátelé křesťanství, sveřepí Saraceni, hnuli se na západ a všude vítězili; s obyvatelstvem dobytých míst po svém barbarském zvyku krutě zacházeli, obírajíce je o všechen majetek, trýzníce je a ubíjejíce. V době, kdy Margherita dlela v Messině, dobyli Saraceni již mnohého území v Italii; a Messinští, obávajíce se jich příchodu, konali veliké přípravy k hájení města. Vrátiv se na hrad, oznámil Luigi Riminimu, co v Messině slyšel a viděl. Každý šlechtic rozhodl se, že rozmnoží posádku a hrad že dá lépe opevniti. Brzy sháněl Luigi mužstvo a ve krátkém čase podařilo se mu řady obhajců ztrojnásobniti. Spolu také dováženy do hradu potraviny, kdyby snad Saraceni chtěli posádku vyhladověti. Objednalo se též hojně zbraní, hradby se opevňovaly, a na nádvoří snášely se balvany a klády, jež měly býti na nepřítele metány. „Bílá paní věštila zajisté toto nebezpečí,“ prohodil kdysi hradní ku hlásnému. „Ač netěší mne hrozící obležení, přece raději uvidím je, než smrt dobré signory. Díky Bohu, lék učeného muže z Messiny prospěšně účinkoval, neboť signora vyhlíží již o mnoho zdravěji!“ Hlásný chtěl něco říci; však v tom zavolal Rimini hradního a Luigi ihned odkvapil, aby podal svůj úsudek o sesílení jisté části hradeb. Na hradě zavládl čilý ruch. Bojovníci brousíce zbraně těšili se na půtku; však Margherita prosila Boha, aby ušetřil hrad nebezpečné návštěvy. Ač věděla, že pevné hradby dovedou dlouho vzdorovati útokům nepřátel, ač mohla spoléhati na věrnost a chrabrost obhájcův i na zkušenost hradního, přece obávala se, že přesile podlehnou. Potom očekávala by jich krutá smrt. Nejvíce bála se o Antonia. Slýchala, že Saraceni zajímají hochy, aby vychovali z nich bojovníky, kteří později obracejí zbraně své proti bývalým souvěrcům. „Lépe bylo by, kdyby Bůh Antonia k sobě povolal, než aby hoch stal se odpadlíkem,“ přávala si někdy, když trapné myšlénky těžce na ni doléhaly. — — Uplynuly tři měsíce. Saraceni byli již na Sicilii a dobyli Messiny. — Zvěsť tato naplnila obyvatelstvo Catanie zděšením a mnozí prchali se svým majetkem do hor nebo do hradů, kdež cítili se bezpečnějšími. Ač rozmnožením počtu obyvatelstva ztenčí se potravní zásoby na hradě, přec k žádosti Margherity nebyl nikdo od brány jejího hradu odehnán. Přibylo jedlíků, ale též obhájců, neboť mezi uprchlíky byl mnohý statný bojovník. Na hradbách byly rozestaveny četné hlídky, jež dnem i nocí obzíraly okolní krajinu. Však po Saracenech nikde ani stopy. Již těšili se ve hradě, že snad nepřítel jinam se obrátí, když jednoho dne přibyl do hradu mladík z okolí Catanie a oznámil Riminimu, že blíží se sem značný oddíl Saracenů. Mezi pohany poznal onen jinoch bývalého poručníka Antoniova a jeho sluhu Pietra, kteréž dobře znal. „Bože můj, tedy Benvenuto se nenapravil?“ zabědovala Margherita, jež byla právě v komnatě Riminiho. „Je to přec jen bídný člověk! Křesťan — a spojí se s pohany, zajisté jen proto, aby se nám pomstil! Bezpochyby oznámil jim, že na hradě je značné bohatství, a loupežníci neustanou, dokud se ho nezmocní.“ „To se nestane!“ zvolal Rimini. „Naše hradby jsou pevné, posádka chrabrá — a Bůh jistě bude při nás!“ Když oznámil bojovníkům, že nepřítel již táhne ku hradu, prohlásili všichni, že věrně a vytrvale budou hájiti hradu i svých pánův. A vskutku brzy oznamoval hlásný, že nepřítel jest již tu. Bylo zříti veliké zástupy Saracenů, kteří hnali se koňmo i pěšky ke hradu. „Každý na své místo!“ zavelel Rimini a vše chopilo se zbraní. Pod skalou nepřátelé stanuli a za chvíli blížili se ku hradu dva mužové: jeden v oděvu tureckém, druhý v obleku rytíře. Turek nesl bílý prapor na znamení, že jest vyslán jako vyjednavatel. Když oba mužové octli se u brány, postoupil rytíř ku předu a vyzval obhájce hradu, aby se vzdali, sice že budou všichni pobiti. „Benvenuto!“ vzkřikl hradní, poznav v rytíři zrádného šlechtice. A množství kuší namířeno proti spojenci pohanů. Však Rimini zakázal stříleti. Potom obrátil se k Benvenutovi a zvolal mocným hlasem: „Vyřiď veliteli vojska, že hradu nevydáme a že raději do jednoho padneme.“ Benvenuto se ušklíbl a promluviv něco s Turkem, spěchal s ním k Saracenům. Lidé ve hradě očekávali, že nepřítel podnikne ihned útok. Však nestalo se tak. Saraceni položili se táborem, a když nastal večer, při velikých ohních chystali si večeři. Hradní obával se přepadu v noci, a proto ponechal část posádky na stráži. {{Konec formy}} e6edsovfjaw0sz0s3eqxf66xm3jgnw4 0 26094 338894 299361 2026-09-22T20:24:37Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338894 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Alfons Bohumil Šťastný | TITUL = Bílá paní sicilská | ČÁST = Opět bílá paní | PŘEDCHOZÍ = Saraceni }} {{Textinfo | TITULEK = Opět bílá paní | AUTOR = [[Autor:Alfons Bohumil Šťastný|Alfons Bohumil Šťastný]] | ZDROJ = ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. ''Bílá paní sicilská.'' Praha : Rudolf Storch, 1895. s.&nbsp;44–47. | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Bílá paní|Bílá paní]] }} {{Forma|proza}} Blížilo se již k půlnoci, když z tábora Saracenů plížily se jednotlivé postavy, jež posléze pod skalní stěnou spojily se v četný zástup; po té po břiše plazily se ku hradbám. Zrádný Benvenuto hleděl pomstiti se Margheritě, že jej vypudila z hradu, a také chtěl při tom se obohatiti. Toulaje se s Pietrem po Italii, setkal se se Saraceny a vstoupiv do jejich řad, bojoval s nimi — křesťan proti křesťanům. Když pohani obrátili se na Sicilii, vyzval Benvenuto — ponoukán jsa stále nešlechetným sluhou — velitele Saracenů, aby vyslal oddíl vojska ke Catanii; tam že vypíná se hrad, ve kterém jest mnoho pokladů. Velitel vyhověl žádosti, když byl dříve zaručil Benvenutovi polovici uloupeného majetku. Dobře věda. že hrad jest dobře hájen, nemínil Benvenuto, aby udeřilo se naň zjevně. Za svého pobytu na hradě vypátral tajnou chodbu, o které snad nikdo z obyvatelstva nevěděl. Tou hodlal v noci s tlupou Saracenů vniknouti do nádvoří, otevříti bránu a vpustiti ostatní vojíny. Po delší době podařilo se mu nalézti kámen, jenž zakrýval vchod do tajné chodby. Posunul jej a vlezl do těsné temné chodbičky. Saraceni plazili se za ním a za půl hodiny stanuli všichni na nádvoří. Panovala čirá tma, že nebylo viděti ani na pět kroků. S hradeb bylo slyšeti kročeje přecházejících hlídek a řinkot zbraní. Benvenuto vytasil meč a zaměřil ku bráně. V tom však zaplála obloha rudou září a ozval se děsný hukot. Nádvoří osvětlilo se tak, že bylo lze rozeznati i předmět nejnepatrnější. Saraceni udiveně se ohlíželi; také Rimini nedovedl si vysvětliti, co se stalo. Až výkřiky: „Sopka! Sopka!“ poučily jej o tom. Blízká Etna již několik dní jevila nepokoj, zářila a vyhazovala značné spousty par a dýmu. Dnes zajisté počne chrliti lávu, jak svědčil onen hukot. Poněvadž obhájci hradu mohli nyní snadno zpozorovati nepřítele na nádvoří, obrátil se Benvenuto ke věži, kde mohli se ve stínu ukrýti. A bylo by se jim to také podařilo — neboť zbrojnoši hradní vesměs pozorovali Etnu — kdyby nebylo událo se něco neobyčejného. Nad věží ozval se náhle kvílící hlas, jenž daleko se rozléhal. Obhájci jej zaslechli. „Bílá paní!“ zvolali, pohlížejíce ku věži, nad níž vznášela se bílá postava. A hle, nyní také uzřeli Saraceny. „Nepřítel je ve hradě! Hr, na něho!“ křičeli a vše hnalo se ku věži. Benvenuto seznal, že by se svými podlehl; proto dal se na útěk. Chtěl uniknouti tajnou chodbou. Však k otvoru nemohl již se dostati; hrdinní obhájci hradu vrhli se na ně a jali se statně do Saracenů bušiti. Pohané bránili se sice jako lvové, ale obráncům nemohli přece odolati. Než uplynulo čtvrt hodiny, byli všichni pobiti — a s nimi i Benvenuto a Pietro. Zrádcové byli potrestáni! A sotva skončeno toto krvavé dílo, ozvaly se v táboře Saracenů strašlivé výkřiky. Hradní čeleď běžela na hradby a tam naskytlo se jí hrůzné divadlo. Z jícnu sopky šlehaly obrovské plameny a mocné proudy lávy valily se s vrchu — přímo do tábora pohanů. Několik stanů hořelo již plamenem a Saraceni s hrůzným pokřikem prchali z místa ohroženého. Však nemnoho se jich zachránilo; většina byla pohubena žhoucí lávou anebo rozžhavenými balvany, které Etna vrhala do ležení. A za hodinu nebylo v okolí hradu ani jediného živého Saracena. „Bůh nás ochránil!“ zvolala Margherita, jež dostavila se s Antoniem na hradby. „Vzdejme za to jemu díky!“ Vše pokleklo a vroucí modlitbou velebilo Pána všemocného. „A nyní pomodleme se za duše těch, kteří dnes zde dokonali!“ vyzývala zase Margherita a znovu zavzněla modlitba. A ku konci modlila se zbožná signora za pokoj duše nešťastné paní, jejíž duch objevoval se v podobě bílé paní… Saraceni byli dlouho v držení jednotlivých částí Sicilie; však na hrad Millesimů nikdy již se neodvážili. Obávali se, že by je sopka opět zničila. Rimini společně s Margheritou vychovávali Antonia a dočkali se, až jinoch v boji získal si rytířské ostruhy. Bílá paní dlouhou dobu se nezjevovala. Až když šlechetná Margherita, stařena skoro devadesátiletá, pracovala k poslední hodince, zakvílelo zjevení nad věží. Od té doby již nikdo neuzřel bílé paní. {{Konec formy}} gl9shes0wie8d7uy26tptztrbdsdd60 0 26811 338954 247435 2026-09-23T06:20:46Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338954 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Programové prohlášení Vlády České republiky | ČÁST = Preambule | DALŠÍ = Úvod }} {{Textinfo | TITULEK = Programové prohlášení Vlády České republiky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf vlada.cz] | VYDÁNO = 4. srpna 2010 | LICENCE = PD CZ }} Na základě mandátu od občanů České republiky, vyjádřeného ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ve dnech 28. a 29. května 2010, předstupuje před tento zákonodárný sbor koaliční vláda s programovým prohlášením. Toto programové prohlášení obsahuje vizi a úkoly vlády, která si je vědoma své odpovědnosti provést hluboké strukturální reformy veřejných systémů, převést úspěšně zemi přes turbulence globální ekonomiky, jejíž jsme nedílnou součástí, zachovat a posilovat demokratické hodnoty českého státu a chránit svobody a individuální práva našich občanů. Vláda je přesvědčena, že nástroje, které ke splnění těchto cílů hodlá použít a se kterými budete nyní seznámeni, jsou přiměřené a správné a že povedou k dalšímu rozvoji země. Věřím, že se s těmito návrhy ztotožníte a podpoříte vládu rozpočtové odpovědnosti, vládu práva a boje proti korupci a dáte jí mandát k zahájení prací na těchto úkolech. Naše země není v jednoduché situaci. Globální krize ukázala zranitelnost každé ekonomiky, odhalila chyby, které političtí vůdci udělali v dobách zdánlivě trvale udržitelného růstu a jistot. Jasně dala najevo, že žití na dluh není trvale možné nejen v rodině, ale ani v rozsahu států. Cena, kterou za tuto lehkomyslnost jsou občané dnes již mnoha zemí nuceni platit, je vysoká. Česká republika se nachází na rozcestí. Buď, obrazně řečeno, zatáhneme za záchrannou brzdu a zastavíme prohlubování negativních tendencí, zejména zadlužování státu, dlouhodobou nefunkčnost klíčových veřejných systémů jako je důchodový systém a zdravotnictví, začneme vyřezávat rakovinu společnosti – korupci a zvýšíme konkurenceschopnost naší ekonomiky, nebo se postupně propadneme mezi země, o kterých se ví, že nejsou samy schopny řešit své problémy a jimž hrozí bolestivá nápravná opatření, která již nemají plně ve svých rukou. Naše vláda chce jít tou první cestou. Nebudeme schovávat hlavu do písku před problémy, které ještě mnozí nevidí, nebo nechtějí vidět, protože dnes ještě nejsou tak akutní, a zítra ať je řeší někdo jiný. Proto se nesmíříme s deficitním hospodařením státu, byť slyšíme hlasy bagatelizující tento fakt s poukazem na daleko vyšší zadlužení s námi srovnatelnými zeměmi. Důsledky takového přístupu dnes sledujeme doslova v přímém přenosu. Půjdeme usilovně za reformou penzijního systému, byť se mnozí ukolébávají myšlenkou, že současný stav ještě pár let vydrží. My nechceme, aby nám naše děti jednou vyčítaly nezodpovědnost vůči budoucím generacím. My podpoříme podnikavost a iniciativu, protože víme, že jen podnikatelský sektor je tvůrcem bohatství společnosti, ne stát. Naše země je součástí nadnárodních politických struktur, zejména EU a NATO. Vláda si je vědoma, že toto ukotvení je zásadní pro ČR z hlediska dlouhodobé bezpečnosti, stability a mezinárodního postavení. Vláda bude tyto svazky dále rozvíjet a bude aktivně participovat na projektech, které zvyšují bezpečnost, předvídatelnost a stabilitu mezinárodního společenství a tím i ČR. Vláda svou politiku bude uskutečňovat v dlouhodobém zájmu občanů této země i generací, které přijdou po nás. Chceme spolupracovat na tomto úkolu se všemi, kteří sledují stejný zájem. Jsme připraveni k dialogu a nevyhýbáme se odpovědnosti. 2cn0sbddofy2qz308g0hb84aihhdc66 0 26812 338956 247437 2026-09-23T06:20:48Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338956 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Programové prohlášení Vlády České republiky | ČÁST = Úvod | PŘEDCHOZÍ = Preambule | DALŠÍ = I. Veřejné rozpočty, mandatorní výdaje, sociální a důchodový systém }} {{Textinfo | TITULEK = Programové prohlášení Vlády České republiky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf vlada.cz] | VYDÁNO = 4. srpna 2010 | LICENCE = PD CZ }} Vláda si ve svém programovém prohlášení vytýčila celou řadu důležitých úkolů, z nichž každý má svůj význam a nezastupitelné místo. Přesto je zapotřebí zdůraznit klíčové projekty, které jsou osou a smyslem existence vlády rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci. Za hlavní úkoly vlády považujeme tato opatření: * Reformovat veřejné finance s cílem zastavit rostoucí veřejný dluh a nastavit parametry rozpočtové politiky tak, abychom v roce 2016 dosáhli vyrovnaných veřejných rozpočtů * Provést takovou reformu důchodového systému, aby byl dlouhodobě udržitelný a schopen reagovat na měnící se demografickou strukturu české společnosti * Přijmout sadu reformních opatření vedoucích k modernizaci a vyšší efektivnosti zdravotnického systému * Realizovat reformu systému terciárního vzdělávání * Přijmout opatření vedoucí k zásadně vyšší míře transparentnosti v oblasti veřejných zakázek a opatření snižující prostor pro korupci ve veřejném sektoru 0rlzhgfvbpv1983398beuq1rpk0cx2z 0 26813 338950 247439 2026-09-23T06:20:39Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338950 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Programové prohlášení Vlády České republiky | ČÁST = I. Veřejné rozpočty, mandatorní výdaje, sociální a důchodový systém | PŘEDCHOZÍ = Úvod | DALŠÍ = II. Zdravotnictví }} {{Textinfo | TITULEK = Programové prohlášení Vlády České republiky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf vlada.cz] | VYDÁNO = 4. srpna 2010 | LICENCE = PD CZ }} == Veřejné rozpočty == Vláda, vědoma si závažnosti veřejného dluhu a schodku deficitu státního rozpočtu pro fungování státu a české ekonomiky se zavazuje, že provede reformu veřejných financí, důchodového a zdravotně-sociálního systému, respektující zachování důstojného života všech skupin občanské společnosti, včetně sociálně nejpotřebnějších. Jedním ze základních úkolů vlády je důsledná konsolidace veřejných rozpočtů směřující k jejich vyrovnání, tedy k situaci, kdy si stát již nebude nucen půjčovat na svůj běžný provoz. Vláda je odhodlána za předpokladu ekonomického růstu dosáhnout tohoto cíle v roce 2016 s tím, že nejpozději v roce 2013 bude dosahovat schodek veřejných rozpočtů maximálně 3 % HDP. Vláda zajistí úkol těmito kroky: # Předloží ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti. # Vytvoří Národní rozpočtovou radu, která bude ověřovat výdajové rámce rozpočtu a návrhy ovlivňující rozpočet. Bez vyjádření Rady nebude možné projednat žádný legislativní návrh. # Provede další opatření: V rámci druhého čtení nebude možné předkládat návrhy, které povedou k vyšším výdajům, než předpokládala předloha v prvním čtení. Vláda sníží objem mezd v organizačních složkách státu a v příspěvkových organizacích příští rok nejméně o desetinu s výjimkou pedagogických pracovníků. To neznamená automatický pokles platů. Vláda přenechá v kompetenci jednotlivých ministrů, zda půjde o úsporu vzniklou snížením mezd, propouštěním nebo kombinací. Další tři roky se objem mzdových prostředků nezvýší, což bude představovat tlak na růst efektivity státní správy. Důsledné šetření v rámci zbylých provozních výdajů organizačních složek státu a příspěvkových organizací povede příští rok k jejich snížení minimálně o 10 %. Platy ústavních činitelů se sníží o 5 %. Dojde k postupné redukci příspěvku za mandát pro politické strany o 10 % a od roku 2014 se o stejný podíl sníží příspěvek za hlas. Politické strany budou pobírat o pětinu nižší příspěvek na činnosti. Státní podpora stavebního spoření bude omezena na polovinu u všech stávajících i nově uzavřených smluv. U nových smluv pak bude omezeno použití finančních prostředků výhradně na účely bydlení. V kapitole Všeobecná pokladní správa vláda zkrátí objem prostředků o desetinu s výjimkou položek stavební spoření, pojistné zdravotního pojištění, odvody do rozpočtu EU, výdaje na závazky vyplývající z mezinárodních smluv pro příjem pomoci z rozpočtu EU a platby mezinárodním finančním institucím, kde se předpokládá autonomní vývoj. Vláda přistoupí k vyššímu zdanění loterií, veškerého hazardu a k odstranění výjimek v této oblasti. Příjmy firem podnikajících v této oblasti budou zdaňovány jednotnou sazbou 20 %. Tato daň bude příjmem státního rozpočtu. Budou posíleny regulační pravomoci obcí v této oblasti. Vláda zavede zdanění paušálních náhrad poslanců, senátorů, prezidenta i některých příspěvků ozbrojených sborů. Vláda zpracuje analýzu daňové amnestie a prodlouží lhůtu pro vyměření daně ze současných tří na pět let. Senioři, kteří pobírají starobní důchod a zároveň mají příjmy ve výši přesahující trojnásobek průměrné mzdy, budou muset tyto příjmy zdaňovat. === Snižování administrativní zátěže, podpora podnikání, zjednodušování legislativy === Vláda urychleně dokončí projekt Jednotného inkasního místa (JIM) pro daně a odvody (sociální a zdravotní pojištění), který sníží náklady státu a ušetří čas a peníze daňových poplatníků. Kontroly bude provádět pouze JIM. Zřízení Státní pokladny a realizace Účetní reformy veřejné správy přispěje ke zprůhlednění finančních toků a zefektivnění rozhodovacích procesů. Vláda předloží nový zákon o daních z příjmů, který výrazně zjednoduší a zpřehlední daňový systém a sníží administrativní náklady na straně státu i poplatníků. Zruší většinu stávajících daňových výjimek s výjimkou podpory vědy a výzkumu, rodin s dětmi, odpovědnosti vůči slabým a potřebným, vlastního bydlení a odpovědnosti vůči vlastnímu vzdělání a stáří. V rámci tohoto zákona dojde ke sjednocení základů jednotlivých veřejných odvodů a odstranění drtivé většiny stávajících daňových výjimek z důvodu rovného přístupu ke všem poplatníkům. Sjednocení základů nezvýší celkovou odvodovou zátěž OSVČ. Vláda nechce zvyšovat progresi daně z příjmů fyzických osob. Vláda eliminuje degresi u této daně nad stropy sociálních a zdravotních odvodů do roku 2012 v souvislosti s důchodovou reformou a novým zákonem o daních z příjmů. Transformuje dědickou a darovací daň pod daň z příjmů. Výdaje nad 1 milion korun budou zveřejňovány na internetu. Výdaje státu tak budou transparentní a pod kontrolou veřejnosti. === Financování komunální sféry === Vláda předloží návrh zákona o rozpočtovém určení daní na základě intenzivní diskuse se zástupci samospráv – Svazu měst a obcí, Spolkem pro obnovu venkova, Sdružením místních samospráv a dalšími. Východiskem bude pečlivá analýza nákladů výkonu státní správy v obcích všech stupňů. Dále bude vláda diskutovat dosud nezohledňované parametry pro podíl obcí na sdílených daních, jako jsou např. existence školy, nadmořská výška či negativní zátěž životního prostředí. Zájmem vlády je rovněž zvýšit finanční motivaci obecních zastupitelstev na příznivém podnikatelském prostředí v obci. Cílem vlády je dlouhodobá stabilní dohoda, která formou zákona stanoví příjmy obcí tak, aby se snížil současný diskriminační rozdíl příjmů na obyvatele mezi „nejchudšími“ a „nejbohatšími“ obcemi a aby to odpovídalo situaci ve vyspělých zemích Evropské unie. Příjmová základna obcí bude posílena zejména na úkor celostátních dotačních programů, ze kterých jsou doposud centrálně, a tudíž málo efektivně financovány rozvojové projekty v obcích. Na výdajové straně pak bude možno mobilizovat finanční prostředky důsledným zjednodušením, popř. rušením nákladných administrativních agend. === Privatizace === Při privatizaci podniků s účastí státu bude vláda postupovat velmi obezřetně. Nebude pokračovat v privatizaci podniků s účastí státu strategického významu (ČEPS, Řízení letového provozu). Ve firmě ČEZ si stát ponechá strategickou kontrolu, tedy kvalifikovanou většinu hlasů na valné hromadě. == Sociální a důchodový systém == === Sociální dávky, podpory, příspěvky a jejich zefektivnění === Sociálně citlivým způsobem dojde ke zkrácení některých druhů sociálních dávek, podpor a příspěvků s cílem zefektivnit jejich čerpání a zamezit zneužívání. U všech druhů sociálních dávek, podpor a příspěvků bude jejich výplata podmíněna čestným prohlášením žadatele, že se bez této podpory z veřejných rozpočtů neobejde. Výplata pro žadatele bude striktně vázána na zajištění řádné docházky jeho dětí do školy. Vláda zachová náhradový poměr nemocenského pojištění na úrovni roku 2010, tj. na 60 % po dvou měsících nemoci. Prodlouží úhradu nemocenského zaměstnavatelem ze současných 3 + 7 dnů (karenční lhůta + počet dnů hrazených zaměstnavatelem) nově na 3 + 12 dnů, což bude platit po dobu 3 let. Následně dojde k navrácení stavu, který je platný v roce 2010, tj. 3 + 7 dnů. Vláda v této souvislosti zváží opatření, která sníží dopady na malé podnikatele s méně než 10 zaměstnanci. Dojde ke zrušení sociálního příplatku. Porodné bude vypláceno pouze na první dítě a jen u rodin, které budou mít příjem menší než 2,4 násobek životního minima. Výše rodičovského příspěvku vypláceného po dobu 4 let bude snížena tak, aby byla v úhrnu stejně výhodná jako rodičovský příspěvek vyplácený po dobu 2 let. Příspěvek na péči v 1. stupni bude redukován na 800,- Kč měsíčně, což odpovídá skutečným nákladům na péči těchto osob. Odpovídající fiskální úspora bude případně dosažena obdobným opatřením spočívajícím v účelnější diferenciaci 1. stupně. K posuzování osob žádajících o příspěvek bude důsledně přistupováno tak, aby příspěvek náležel osobě, o kterou má být pečováno, nikoliv osobě, která péči zajišťuje. Výše dávek hmotné nouze bude více odstupňována podle aktivity žadatele. Vláda prosadí rozšíření nehotovostní výplaty sociálních dávek z dávek hmotné nouze na další dávky, pokud bude nutné chránit zájmy dětí. Ošetří i možnost zneužívání dávek, například na gamblerství nebo alkohol. Vláda zpřísní postoj k neplatičům nájemného a pořádkových pokut. Pokud tyto osoby pobírají sociální dávky a podpory, bude jim z nich přímo strháván dluh. Dojde k rozšíření a zjednodušení využívání institutu zvláštního příjemce umožňujícího odevzdávat část dávek přímo věřitelům. Vláda bude usilovat o to, aby obce nadále a důsledněji prováděly terénní šetření v domácnostech pobírajících podporu a ověřovaly pravdivost údajů v žádostech příjemců dávek. Zasadí se o to, aby obce mohly využívat část prostředků z odejmutých nebo nevyplacených dávek na mimořádnou sociální pomoc pro potřebné. Vláda zpřísní podmínky v oblasti podpory v nezaměstnanosti, která bude vázána na aktivitu nezaměstnaného. Sníží podporu pro nezaměstnané, kteří ukončí pracovní poměr z vlastní vůle. === Důchodový systém === Vláda do doby provedení důchodové reformy zajistí valorizaci důchodů podle podmínek stanovených v zákoně. Navrhne změny v konstrukci nově přiznávaných důchodů a v tzv. zastropování vyměřovacího základu pro pojistné tak, aby od října roku 2011 byl respektován nález Ústavního soudu, kterým se ruší § 15 zákona o důchodovém pojištění. Důchodová reforma je pro vládu prioritou. Cílem je připravit dlouhodobě finančně udržitelný systém, který zajistí přiměřené příjmy ve stáří, při invaliditě a při ztrátě živitele. Za tímto účelem bude potřebné zvýšit diversifikaci příjmů a rozvinutý (bez dalších parametrických reforem neudržitelný) průběžně financovaný základní systém doplněný možnostmi soukromých úspor. Vláda bude respektovat v co nejvyšší možné míře závěry Poradního expertního sboru MF a MPSV k reformě důchodového systému, včetně jejího financování a minimalizovat dopady na nejzranitelnější skupiny obyvatel. Vláda se zavazuje, že k zajištění části transformačních nákladů budou veškeré privatizační příjmy a dividendy firem s majetkovou účastí státu vázány na zvláštním účtu státních finančních aktiv a využity na reformu důchodového systému počínaje zahájením reformy. Vzhledem k významu důchodové reformy a její časové dimenzi mající vliv na všechny věkové skupiny ve společnosti vláda nabídne aktivní účast na její přípravě všem parlamentním politickým stranám a sociálním partnerům. === Rodinná politika === Vláda vytvoří podmínky k dalšímu rozvoji rodinné politiky a péče o děti s cílem zvýšit společenskou prestiž rodiny a posílit zapojení obou rodičů do péče o děti. Podpoří další rozvoj služeb péče o děti. Pro podporu zaměstnání na částečnou pracovní dobu rodičů s dětmi do 6 let, zdravotně postižených a osob pečujících o handicapované budou zavedeny slevy na sociálním pojištění pro zaměstnavatele ve výši 7 200,- Kč ročně za každý částečný úvazek takovéto osoby. Vláda se zavazuje, že zlepší systém péče o ohrožené děti. Jedním z kroků bude větší motivace ke zvyšování počtu pěstounských rodin, například jejich profesionalizací. Vláda podpoří rozvoj alternativ rodinné péče ve fázi pre-primárního vzdělávání, rozvoj firemních školek, alternativních předškolních zařízení typu mateřských a rodinných center, ale i institut sousedského hlídání do 6 let dítěte. Vláda bude vytvářet podmínky pro rychlejší návrat pečujících rodičů k výdělečné činnosti. === Sociální služby === Vláda spolu s územní samosprávou zajistí nezbytné finanční prostředky pro efektivní a hospodárné poskytování sociálních služeb a bude usilovat o důslednější kontrolní činnost při jejich poskytování, včetně využívání příspěvku na péči. Vláda převede dotační řízení v oblasti sociálních služeb na úroveň krajů a stabilizuje podíl státního rozpočtu na financování sociálních služeb se zohledněním podílu krajů na jejich financování. Bude podporovat pokračování transformace pobytových zařízení. Vláda udrží síť a různorodost nabídky sociálních služeb včetně těch, které poskytují nestátní poskytovatelé. Vláda podpoří rozvoj péče o seniory a osoby se zdravotním postižením v domácím prostředí. Daňově proto zvýhodní členy rodiny, kteří doma pečují o seniory a osoby se zdravotním postižením s vyšším stupněm závislosti na jejich péči. Pečující tak bude moci uplatnit daňový odpočet ve stejné výši jako při péči o děti. h1u03vv0z6tvpwpcvki0cheosx2088v 0 26814 338951 247441 2026-09-23T06:20:40Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338951 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Programové prohlášení Vlády České republiky | ČÁST = II. Zdravotnictví | PŘEDCHOZÍ = I. Veřejné rozpočty, mandatorní výdaje, sociální a důchodový systém | DALŠÍ = III. Zahraniční politika, Evropská unie, obrana }} {{Textinfo | TITULEK = Programové prohlášení Vlády České republiky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf vlada.cz] | VYDÁNO = 4. srpna 2010 | LICENCE = PD CZ }} Vláda považuje zdravotnictví za jednu ze svých hlavních programových priorit, proto nedopustí zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče a efektivní prevence pro občany České republiky. Změny, které povedou k modernizaci a dalšímu rozvoji systému zdravotnictví budou prosazovány na základě jejich dlouhodobé finanční udržitelnosti. Cílem vlády je zajistit občanům zdravotní péči na principu skutečné solidarity prostřednictvím moderního a udržitelného zdravotnictví. === Všeobecné změny === Veřejné zdravotní pojištění bude zachováno a modernizováno. Budou navýšeny prostředky přísunem soukromých zdrojů, zprůhledněno právní prostředí a podporována rovná soutěž poskytovatelů i plátců. Vláda definuje rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění na základě medicínských kritérií, stupně zdravotního postižení a v rozsahu možností veřejného zdravotního pojištění. Definuje taktéž časovou a místní dostupnost zdravotní péče a uloží plátci tuto dostupnost pro pojištěnce zajistit. Nezbytné změny v systému zdravotnictví budou mít dlouhodobý charakter, proto vláda povede celospolečenskou diskuzi o jeho reformě za účasti všech parlamentních politických stran. === Práva pacienta a regulace jeho chování === Vláda bude prosazovat posílení práv pacientů. Zajistí rovný přístup k péči hrazené z veřejného zdravotního pojištění, skutečnou solidaritu zdravých s nemocnými a jasně definuje roli státu. Vláda bude podporovat prevenci formou pozitivní motivace pojištěnců zdravotními pojišťovnami a prevenci závislostí včetně kouření a ochrany nekuřáků. Vláda prosadí zákon komplexně řešící ochranu zdraví před hlukem. Vláda prosadí změnu systému regulačních poplatků. Poplatek za položku na receptu bude zrušen a nahrazen poplatkem za recept a vyřazením tzv. levných léků z úhrad veřejného zdravotního pojištění. Regulační poplatek za hospitalizaci se přiblíží reálným nákladům za tzv. hotelové služby. V návaznosti na jejich kvalitu bude tvořit minimálně 100,- Kč za ošetřovací den. Bude zvýšena regulace za návštěvu ambulantního specialisty bez doporučení. Vláda bude průběžně vyhodnocovat sociální rizika a dopady na jednotlivé skupiny obyvatelstva. Každé zdravotnické zařízení, které má uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotní pojišťovnou, bude povinno vždy nabízet „nárok“, tedy variantu zdravotní péče plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Vláda bude dbát na důsledné naplňování jednotlivých článků Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. === Poskytovatelé zdravotní péče, vzdělávání a odměňování pracovníků === Vláda vytvoří takové právní prostředí, aby bylo možno fakultní nemocnice transformovat na nemocnice univerzitní a aby všechna zdravotnická zařízení ve vlastnictví státu byla efektivními a vyrovnaně hospodařícími zařízeními. Vláda bude rozšiřovat elektronizaci zdravotnictví, ve které spatřuje nástroj ke zvýšení transparentnosti a efektivity zdravotního systému k omezování korupčního prostředí a ke zlepšení zdraví a informovanosti občanů o čerpání a kvalitě péče. Zavede transparentní čekací seznamy pro jednotlivé druhy zdravotní péče. Bude zavedena centrálně koordinovaná Zdravotnická záchranná služba definovaná samostatným zákonem. Vláda dokončí reformu ve vzdělávání zdravotnických pracovníků. Prostředky k financování pregraduálního vzdělávání zajistí resort školství, a nebude čerpat náklady z veřejného zdravotního pojištění. Postgraduální výuka bude svěřena vysokým školám se zdravotnickým zaměřením. Celoživotní vzdělávání budou organizovat komory, odborné společnosti a vysoké školy. K postgraduálnímu a celoživotnímu vzdělávání budou udělovány akreditace Ministerstva zdravotnictví. Vláda prosadí takové změny v systému odměňování ve zdravotnictví, aby bylo mj. možno lépe motivovat pracovníky po dokončení postgraduálního vzdělávání. Dojde k úpravě nebo zrušení platových tarifů. Vláda posílí kompetence nelékařských pracovníků. Vláda nastaví jasné, transparentní a efektivní podmínky, za kterých budou uzavírány smlouvy zdravotních pojišťoven s poskytovateli zdravotní péče. Budou posíleny kompetence a odpovědnosti primární péče a kompetence nelékařských zdravotnických profesí. Taktéž bude posílena kontrola kvality a bezpečí zdravotní péče a zdravotnických zařízení. Vláda dokončí transformaci orgánů ochrany veřejného zdraví. === Plátci zdravotní péče, zdravotní pojišťovny === Vláda bude prosazovat větší roli a odpovědnost zdravotních pojišťoven při rozhodování o úhradách léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Bude iniciovat fúzování rezortních pojišťoven Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany a také zavede transparentní pravidla pro fúzování ostatních zdravotních pojišťoven. Posílí dozor a kontrolu zdravotních pojišťoven, jejich hospodaření a zajišťování nároku pro pojištěnce. Vláda zajistí spravedlivější, vícekriteriální přerozdělování pojistného na veřejné zdravotní pojištění a dodržování principů transparentní veřejné obchodní soutěže při nákupu péče (služeb) ze strany zdravotních pojišťoven. Vláda změní podmínky současného systému tak, aby bylo možné co nejrychleji zavést institut reálné ceny, který nahradí současný netransparentní bodový systém. Vláda prosadí kategorizaci zdravotnických prostředků tak, že budou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění na principu referencí a na principu „za stejný efekt stejná úhrada“. Vláda zavede generickou preskripci a substituci u léků hrazených plně nebo částečně z veřejného zdravotního pojištění. V každé skupině se bude nacházet jeden lék bez doplatku. Systém nemocenského pojištění bude převeden na zdravotní pojišťovny. Společně s odborníky vláda vymezí dlouhodobou zdravotně-sociální péči a navrhne zavedení uceleného systému zdravotnických a sociálních služeb, včetně způsobu financování. Bude podporovat dlouhodobou péči v domácnostech pacientů, terénní a ambulantní služby přizpůsobené potřebám pacienta jako alternativu ústavní dlouhodobé péče. Podpoří rozvoj paliativní a hospicové péče. ivrnp2vqbf9nhhckzqjmxihs8pyzvr2 0 26815 338952 247443 2026-09-23T06:20:42Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338952 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Programové prohlášení Vlády České republiky | ČÁST = III. Zahraniční politika, Evropská unie, obrana | PŘEDCHOZÍ = II. Zdravotnictví | DALŠÍ = IV. Právo, spravedlnost, veřejná správa, byrokracie a korupce }} {{Textinfo | TITULEK = Programové prohlášení Vlády České republiky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf vlada.cz] | VYDÁNO = 4. srpna 2010 | LICENCE = PD CZ }} == Zahraniční politika == Prvořadým cílem zahraniční politiky vlády je zajištění bezpečnosti a prosperity České republiky a jejích občanů a úsilí o stabilní mezinárodní systém založený na míru, bezpečnosti, udržitelném rozvoji a lidských právech. Vláda bude při sledování těchto cílů aktivně spolupracovat se všemi relevantními partnery, především zeměmi regionu střední Evropy. Bude přitom vycházet ze zájmů občanů ČR a hodnot, na jejichž základech spočívá česká státnost a zásady mezinárodní spolupráce. Jako spolehlivý partner vláda dostojí závazkům, které pro ČR vyplývají z členství v mezinárodních organizacích, především NATO a EU, a z mezinárodních smluv. Vláda i při nutnosti uplatnit úsporná opatření splní své finanční závazky vůči klíčovým mezinárodním organizacím. V zájmu posilování dobrého jména ČR ve světě bude vláda usilovat o zodpovědnou zahraniční politiku založenou na kontinuitě a co nejširším vnitropolitickém konsensu. Česká republika bude prosazovat sebevědomou, aktivní, realistickou a čitelnou politiku v Evropské unii. Jejím základem bude aktivní vyhodnocování dění v EU a následné intenzivní koordinované prosazování zájmů ČR v jednotlivých sektorových politikách i ve vznikající Evropské službě pro vnější činnost. Vláda zrychlí postupy při vyjednávání a přijímání pozic ČR, včetně zapojení evropských výborů obou komor parlamentu. Vláda se zasadí o co nejrychlejší praktické naplnění jednotlivých ustanovení Lisabonské smlouvy, včetně ratifikace protokolu číslo 30 při ratifikaci nejbližší přístupové dohody. Vláda bude aktivně přispívat ke koherentní a efektivní Společné zahraniční a bezpečnostní politice EU. V oblasti zahraniční politiky EU považuje vláda za prioritní silnou transatlantickou vazbu, vztahy se zeměmi východní Evropy (s důrazem na politiku Východního partnerství) a západního Balkánu (zejména integraci zemí regionu do EU) a podporu demokracie a lidských práv ve světě. Velký význam přikládá vláda též rozšiřování EU, za podmínky zachování stávajících kritérií pro vstup. Základním pilířem bezpečnosti ČR je členství v Severoatlantické alianci, která je ztělesněním silné transatlantické vazby. Vláda bude usilovat o to, aby byl zachován charakter NATO jako kolektivního obranného uskupení zajišťujícího bezpečnost území a občanů jeho členských zemí. Zároveň si je vláda ČR vědoma toho, že Aliance musí být schopna reagovat na nové typy hrozeb a adekvátně tomu přizpůsobit své kapacity a nástroje. Vláda se proto bude aktivně podílet na diskusích o strategických dokumentech NATO a naplňovat jejich závěry. Vláda bude podporovat proces rozšiřování NATO o ty země, které budou mít o vstup zájem, a budou dostatečně připraveny. Při realizaci bezpečnostní politiky ČR bude vláda věnovat pozornost také formování Společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Rozvojová politika České republiky bude v souladu s přijatou koncepcí zahraniční rozvojové spolupráce ČR pokračovat v úsilí o odstraňování chudoby v méně rozvinutých částech světa cestou udržitelného socioekonomického rozvoje. Ve spolupráci s transformační politikou bude podporovat rozvoj demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a posilování právního státu jako základních předpokladů pro stabilitu a prosperitu partnerských zemí, zároveň bude přispívat k posilování mezinárodní bezpečnosti, předcházení konfliktů a nelegální migrace. Vláda se bude aktivně podílet na mezinárodním úsilí o naplňování Rozvojových cílů tisíciletí a na řešení globálních výzev v rozvojové oblasti. Ve svém úsilí bude vláda spolupracovat s nevládními organizacemi. Vláda považuje podporu lidských práv a základních svobod za jedno z profilových témat zahraniční politiky ČR. Bude se proto aktivně věnovat tématům, ve kterých si ČR již získala nesporný kredit, jako je podpora rozvoje občanské společnosti, obránce lidských práv, svobody projevu a médií, budování právního státu a demokratických institucí. V mezinárodních organizacích se zaměří na podporu nezávislosti monitorovacích orgánů OSN a důvěryhodnosti mezinárodního systému ochrany lidských práv obecně. Důležitou součástí zahraniční politiky je prosazování a obhajoba ekonomických zájmů země. Proexportní politika státu bude zaměřena na dynamicky se rozvíjející trhy s přihlédnutím k bezpečnostním zájmům. Vláda bude rovněž usilovat o zvýšení počtu domácích expertů v mezinárodních organizacích a agenturách. Vláda se zaměří na racionalizaci systému zahraničních agentur ČR a obchodně-ekonomických úseků zastupitelských úřadů s cílem zabránit duplicitě aktivit a efektivním způsobem posílit přítomnost ČR v těch oblastech světa, které jsou perspektivní pro český export. Vláda bude věnovat pozornost veřejné diplomacii a sjednotí prezentaci ČR v zahraničí. Česká zahraniční politika bude též napomáhat podpoře vědy a výzkumu, mimo jiné aktivním vyjednáváním příslušné kapitoly příští finanční perspektivy EU. Vláda podpoří snahy o vytváření mezinárodních výzkumných center v ČR. Vláda zpracuje novou koncepci zahraniční politiky souběžně s novou Bezpečnostní strategií ČR se záměrem stanovit strategické cíle ČR a základní charakteristiky její zahraniční politiky a zajistit co nejvyšší míru kontinuity. V návaznosti na tuto koncepci zahraniční politiky ČR vláda provede reformní kroky v zájmu profesionálního výkonu zahraniční služby a její stabilizace při zachování dostatečné flexibility vůči měnícímu se mezinárodnímu prostředí. == Evropská unie == Prioritou působení vlády v rámci Evropské unie bude důsledné prosazování zájmů České republiky a jejích občanů založené na efektivní vnitrostátní koordinaci postojů uplatňovaných v orgánech Evropské unie. Priority ČR musí být srozumitelné nejen našim občanům, ale i evropským partnerům. Aktivní a koncepční evropská politika české vlády bude proto vycházet z Koncepce působení ČR v EU, která bude definovat základní rámec a priority jejího střednědobého a dlouhodobého uplatňování. K aktuálním otázkám prioritního významu pro ČR patří zejména další rozšiřování EU, zajištění energetické bezpečnosti v EU, jednání o revizi rozpočtu a finanční perspektivě, zvyšování konkurenceschopnosti EU spojené s liberalizací vnitřního trhu a vnější obchodní politiky a jednání o koordinaci hospodářských politik a fiskální stabilitě. Vláda zefektivní proces přijímání vládních pozic k legislativním a významným nelegislativním návrhům v EU. Zvýšený důraz bude kladen na zdůvodnění nezbytnosti přijetí každého legislativního návrhu z hlediska principu subsidiarity. S cílem zvýšení vnější energetické bezpečnosti ČR bude vláda podporovat další diverzifikaci zdrojů a přepravních tras energií a bude usilovat o vytvoření jednotné evropské energetické politiky zohledňující potenciál možností jednotlivých členských zemí. Vláda bude usilovat o další liberalizaci služeb v EU a o odstraňování zbývajících bariér ve volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Bude podporovat zvyšování flexibility trhu práce a odbourávání nadbytečné legislativní regulace, ale rovněž administrativní zátěže. Vláda též bude s obezřetností přistupovat k přijímání dalších legislativních závazků v oblasti životního prostředí, které by mohly oslabit konkurenceschopnost evropského hospodářství. Při dalších jednáních o užší koordinaci hospodářské politiky bude vláda dbát na důsledné uplatňování principů subsidiarity a proporcionality. Současně bude podporovat dodržování pravidel Paktu stability a růstu včetně případných sankčních mechanismů za jejich porušování za předpokladu zachování rovnosti mezi členskými státy. ČR však nepodpoří návrhy vedoucí k pozastavení členských práv jako formu sankce. Během projednávání nové fiskální periody EU na období 2014 – 2020 bude vláda ČR prosazovat zachování unijního rozpočtu na úrovni 1,0 % HNP EU. Vláda bude prosazovat vyčlenění dostatečných prostředků na strukturální a kohezní politiku a současně se zasadí o zjednodušení čerpání prostředků ze strukturálních fondů. Bude usilovat o to, aby finanční perspektiva vytvořila předpoklady pro další modernizaci infrastruktury nových členských států a pro podporu konkurenceschopnosti EU v oblasti vědy a výzkumu, v energetice a dopravě. V oblasti společné zemědělské politiky bude vláda trvat na vyrovnání podmínek pro zemědělce ze starých a nových členských států. Podpoří snížení výdajů na společnou zemědělskou politiku a postupné odbourávání celních bariér v souladu s pravidly Světové obchodní organizace. S ohledem na princip subsidiarity a existující různé historické a kulturní tradice členských států vláda nebude podporovat další rozšíření legislativní harmonizace v oblasti sociální, rodinné a kulturní politiky, stejně jako v oblasti daňové politiky. Nebude rovněž podporovat další rozšíření otevřené metody koordinace v sociální oblasti, neboť tato metoda nepřiměřeným způsobem narušuje rovnováhu mezi exekutivní a legislativní mocí ve prospěch exekutivy. V oblasti primárního práva bude vláda prosazovat všechny kroky, které zajistí udržení rovnováhy mezi hlavními institucemi EU: Evropskou radou, Radou EU, Evropským parlamentem a Evropskou komisí. V případě zásadních institucionálních změn EU vyžadujících úpravu primárního práva bude přesun dalších pravomocí z České republiky na EU potvrzován referendem. Základem hospodářské politiky ČR v EU se musí stát vyhodnocování dopadů vznikající evropské legislativy na domácí ekonomiku v počáteční fázi, které umožní včasnou formulaci pozic ČR a aktivní ovlivňování dalšího legislativního procesu uvnitř institucí EU. Výchozím předpokladem pro podporu růstu mezinárodní konkurenceschopnosti ČR je umožnit podnikům plně využít potenciál vnitřního trhu EU. V rámci EU se bude vláda zasazovat o odbourání protekcionistických bariér. Základem úspěšné evropské politiky je její důsledná vnitřní koordinace zejména v oblasti strategických cílů a přípravy jednání Evropské rady. Tato koordinace bude v gesci předsedy vlády a bude realizována prostřednictvím jemu podřízeného útvaru, který bude úzce spolupracovat s Ministerstvem zahraničních věcí. Postavení tohoto útvaru bude upraveno v kompetenčním zákoně. == Obrana == Vláda bude usilovat o důvěryhodnou a transparentní obrannou politiku s cílem zajistit dostatečnou obranyschopnost České republiky a bezpečí pro její občany. Vláda považuje za základní východisko pro zajištění naší obrany před současnými a budoucími bezpečnostními hrozbami aktivní účast v systému kolektivní obrany Severoatlantické aliance. Obranná politika se bude zároveň nadále opírat o silnou transatlantickou vazbu a rozvoj intenzivní mezinárodní obranné spolupráce s partnerskými zeměmi. Vláda bude podporovat rozvoj schopností krizového řízení Evropské unie s vhodnou kombinací jejích civilních nástrojů a vojenských kapacit, přičemž bude usilovat o co nejužší spolupráci mezi EU a NATO. Při vedení vojenských operací, civilních misí i při budování vojenských schopností obou organizací bude vláda prosazovat komplementární přístup zajišťující maximální efektivitu vynakládání národních i společných zdrojů, harmonizaci úsilí obou organizací a především eliminaci duplicit. Vláda bude v zájmu kontinuity bezpečnostní a obranné politiky usilovat o zajištění co nejširšího konsensu demokratických politických stran. V návaznosti na schválení nové Strategické koncepce Severoatlantické aliance hlavami států a vlád na summitu v Lisabonu na podzim tohoto roku a s ohledem na celkový vývoj mezinárodního prostředí bude vláda novelizovat Bezpečnostní strategii ČR. Ministerstvo obrany zároveň vypracuje Bílou knihu, která se stane podkladem pro přípravu nové Obranné strategie ČR navazující na Bezpečnostní strategii ČR. Vláda se bude v zájmu předcházení bezpečnostním hrozbám a rizikům aktivně angažovat v mezinárodních aktivitách směřujících k posilování důvěry a bezpečnosti, režimů kontroly zbrojení, odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení. Zároveň bude podporovat zapojení ČR do mezinárodních programů výstavby schopností, které novodobým hrozbám a rizikům budou schopny čelit, popřípadě předcházet. Vláda bude připravovat a následně Parlamentu ČR navrhovat ke schválení záměry účasti v zahraničních operacích a misích v míře odpovídající finančním možnostem a schopnostem ČR. Účast v zahraničních operacích bude koncipována s vědomím, že členstvím v NATO, EU, OSN a dalších mezinárodních organizacích Česká republika přebírá přiměřený díl odpovědnosti za naplnění kolektivně přijatých rozhodnutí. Za účelem vytvoření stabilního plánovacího prostředí a zajištění transparentnosti záměrů České republiky vůči spojencům a partnerům budou tyto návrhy předkládány na období dvou až tří let. Vláda bude optimalizovat schopnosti a prohlubovat součinnost prvků Integrovaného záchranného systému ČR a v jeho rámci vytvářet podmínky pro udržení stávajících schopností AČR tak, aby byla v maximální možné míře zabezpečena ochrana životů, zdraví obyvatelstva a majetku pro případy živelních pohrom či technologických havárií. Vláda bude podporovat opatření, která povedou k zefektivnění přípravy, výcviku a vzdělávání personálu v ozbrojených silách. Vláda bude také iniciovat legislativní změny nezbytné pro vytvoření odpovídajících předpokladů ke stabilizaci kvalifikovaného personálu, kodifikaci podmínek jeho kariérní perspektivy a vytvoření podmínek pro odpovídající sociální zajištění. Vláda nahradí současný příspěvek na bydlení jiným institutem, který zajistí jeho adresnou alokaci vybraným skupinám příslušníků ozbrojených sil. Vláda bude v procesu dalšího rozvoje schopností ozbrojených sil dbát na důsledné uplatňování principů civilní kontroly a zajištění maximální efektivity vynakládaných finančních prostředků. Bude podporovat zejména ty programy, které povedou ke zvýšení nasaditelnosti a udržitelnosti sil v operacích a zajištění jejich interoperability se spojenci v dlouhodobé perspektivě. Vláda zajistí, že bude odpovídajícím způsobem dlouhodobě zabezpečena ochrana vzdušného prostoru ČR v segmentech systémů průzkumu, aktivních prostředků i systémů velení a řízení. V souladu s aktuálními požadavky na výstavbu ozbrojených sil a s ohledem na zdrojové možnosti bude vláda podporovat urychlenou racionalizaci systému velení a řízení ozbrojených sil, které musí na všech jeho úrovních odpovídat současným potřebám a stávající dimenzi AČR. Souběžně bude podporovat analogickou racionalizaci organizačních struktur Ministerstva obrany. Tento proces bude zároveň veden snahou o adekvátní redukci movité i nemovité infrastruktury. Vláda bude podporovat opatření, která povedou ke snižování provozních výdajů, zanedbanosti nezbytné nemovité infrastruktury a zastaralosti movitého majetku, a zasadí se o to, aby byly v maximální možné míře eliminovány vedlejší náklady při pořizování majetku a služeb ve prospěch zajištění obrany a bezpečnosti ČR. Vláda bude průběžně prosazovat vyšší míru transparentnosti v oblasti veřejných zakázek a bude souhrnně o těchto zakázkách periodicky informovat příslušné výbory Parlamentu ČR. Vláda se zasadí o to, aby bylo Ministerstvu obrany umožněno realizovat přímé nákupy bez zprostředkovatelů. Obrannou politiku bude vláda realizovat v úzké meziresortní spolupráci. Vláda se zavazuje přes dočasné snížení výdajů na obranu ve fiskálním roce 2011 zajistit v následujících letech stabilitu zdrojového prostředí tak, aby byly pokryty základní potřeby pro zajištění obrany ČR a schopnosti ozbrojených sil k naplnění závazků, které vyplývají z členství ČR v mezinárodních organizacích. l14vm0uiuy3wpr13s20mvhm4iui0o56 0 26816 338953 247454 2026-09-23T06:20:45Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338953 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Programové prohlášení Vlády České republiky | ČÁST = IV. Právo, spravedlnost, veřejná správa, byrokracie a korupce | PŘEDCHOZÍ = III. Zahraniční politika, Evropská unie, obrana | DALŠÍ = V. Školství, mládež a tělovýchova, věda a výzkum, kultura }} {{Textinfo | TITULEK = Programové prohlášení Vlády České republiky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf vlada.cz] | VYDÁNO = 4. srpna 2010 | LICENCE = PD CZ }} == Boj proti korupci == Vláda se zaměří zejména na zvýšení transparentnosti činnosti veřejné správy. K naplnění tohoto cíle bude vláda prostřednictvím právní úpravy stanovovat jasná standardní pravidla a optimální nástroje, včetně zavádění povinných hodnocení dopadů regulace (RIA) a hodnocení korupčních rizik (CIA). Snahou vlády je také zvýšení standardizace procesů ve veřejné správě a nastavení jasných systémů a pravidel. Vláda se rovněž zasadí o předložení komplexní právní úpravy oblasti lobbingu, posílení zvýšení transparentnosti legislativního procesu, posílení kontrolních pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu směrem k územním samosprávným celkům, zpřísnění podmínek pro kontrolu nakládání s majetkem právnických osob ovládaných státem či územními samosprávnými celky, zavedení centrálního registru oznámení podle zákona o střetu zájmů, zakotvení povinnosti územních samosprávných celků zpracovat a veřejně publikovat vlastní etický kodex. V oblasti správy firem s majetkovou účastí státu či územních samosprávných celků zpracuje vláda novely příslušných zákonů s cílem výrazně zpřísnit výběr vhodných zástupců státu a pravidelně zveřejňovat informace o jejich odměňování. Vláda zajistí zveřejňování informací o hlasování ve věcech o nakládání s majetkem státu, veřejných zakázkách, dotacích a grantech. Stejně tak se zasadí o nastavení pravidel při hlasování v orgánech územní samosprávy ve věcech nakládání s majetkem územní samosprávy, zakázkách, dotacích a grantech. V oblasti boje s korupcí se vláda zaměří na efektivní předcházení korupci a snižování příležitostí korupčního jednání, zvýšení transparentnosti všech procesů a posílení možností státu při postihování korupčního jednání, včetně zpřísnění trestů za korupční jednání. Vláda prostřednictvím novely trestního zákona zpřísní tresty za korupční jednání, zejména u úředních osob. Vláda se zasadí o zpřesnění institutu spolupracujícího obviněného (korunního svědka) tak, aby bylo možné zejména v závažných případech organizovaného zločinu zajistit ve výjimečných případech i úplnou beztrestnost. Vláda zavede institut „testů spolehlivosti“ pro další osoby působící v orgánech veřejné moci. Zajistí zveřejnění manuálu pro osoby, které se setkají s korupční nabídkou a mají zájem spolupracovat na odhalení této trestné činnosti s orgány činnými v trestním řízení, včetně ochrany oznamovatele. Na základě analýzy vláda předloží návrh zákona o odpovědnosti právnických osob buď ve správní, nebo v trestní rovině, který je podmínkou pro ratifikaci Úmluvy proti korupci. == Veřejné zakázky, dotace a granty == Vláda považuje za důležité změny zákona o veřejných zakázkách tak, aby došlo k jednotné archivaci a evidenci všech veřejných zakázek za pomoci nástrojů, jako je internet, a podpoří zamezení účasti subjektů porušující zákon. Životopisy zakázek od zadávací dokumentace, váhy rozhodovacích kritérií, průběhu výběrového řízení, členů komise, uzavřených smluv a jejich plnění až po vyúčtování budou zveřejněny na internetu. Členové výběrových komisí u zakázek velké hodnoty budou zvoleni losem. Firmy, které se budou ucházet o veřejné zakázky, budou muset o sobě povinně sdělit všechny podstatné informace. Společnosti bez předem známé a průhledné vlastnické struktury se nebudou moci těchto soutěží účastnit. Změnou obchodního zákoníku dosáhneme toho, že uchazeč o veřejnou zakázku ani zadavatel se nebude moci odvolávat na obchodní tajemství. Vláda využije moderní prvky monitoringu zadávání veřejných zakázek, jejich vyhodnocování a zprůhlednění celého procesu s upřednostněním elektronických nástrojů, jako jsou elektronická tržiště a elektronické aukce. Vláda neprodleně podnikne kroky, kterými se s ostatními ústředními orgány státní správy a dalšími právnickými osobami zaváže realizovat centrální nákupy komodit v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Smluvní ujednání na základě zákona o veřejných zakázkách nebude předmětem obchodního tajemství. Vláda sníží limit pro povinné vypsání veřejných zakázek na 1 milion, resp. na 3 miliony korun. Zamezí omezujícím kvalifikačním požadavkům. Vláda bude usilovat o úpravu zákonů pro oblast dotací a grantů ze státního rozpočtu, kde budou stanoveny stejné principy jako u veřejných zakázek, a to zejména následující: uchazeč o dotaci nebo grant bude povinen zveřejnit veškeré informace o své vlastnické, resp. ovládací (organizační) struktuře a osobách jednajících jeho jménem. Veškeré údaje o dotačním a grantovém řízení včetně smluvní dokumentace budou zveřejňovány na Centrální adrese. Obdobnou úpravu vláda navrhne i pro oblast dotací, grantů a darů z rozpočtů územních samospráv s tím, aby došlo k minimálnímu administrativnímu zatížení dotčených subjektů. == Vnitřní bezpečnost státu == Vláda dokončí reformu Policie ČR v moderní bezpečnostní sbor. Podle možností rozpočtu bude pokračovat modernizace základních policejních útvarů a vybavení policistů. Stejně jako zbytek státní správy musí být Policie ČR především vstřícná vůči občanům, hospodárná ve způsobech práce a její služby občanům musí být co nejkvalitnější. Policie ČR se bude primárně soustřeďovat na pomoc slušným občanům, obětem trestné činnosti a na posílení restitutivních přístupů při stíhání kriminality zahrnující zabavování výnosů z trestné činnosti a jejich navracení poškozeným. Cílem bude i nalezení úspor v rozpočtu Policie ČR (např. i snížením nadbytečných služebních míst). Vláda zajistí před každým nákupem výstroje nebo výzbroje Policie ČR prověření způsobilosti, vhodnosti a potřebnosti těchto věcí. Vláda se zasadí o těsnou spolupráci mezi Policí ČR a Ministerstvem spravedlnosti v oblasti dalšího rozvoje informačních systémů. V rámci Policie ČR se zajistí bezpečné a kontrolovatelné sdílení dat, zejména v oblasti boje proti závažné hospodářské trestné činnosti, finanční kriminalitě a korupci. Vláda po provedené analýze předloží návrh na zefektivnění systému ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti na místní úrovni ve velkých městech s cílem posílit spolupráci mezi Policií ČR a místní samosprávou a posílit vliv místní samosprávy na výkon zajišťování ochrany veřejného pořádku. Vláda posílí boj s největší bezpečnostní hrozbou současnosti, organizovaným zločinem, mimo jiné úpravou institutu spolupracujícího obviněného, posílením sdílení informací a spoluprací mezi příslušnými útvary Policie ČR a zpravodajskými službami. Vláda zajistí zřízení specializovaného pracoviště na vyhledávání a zajišťování výnosů z trestné činnosti v rámci Policie ČR. Vláda se bude i nadále soustřeďovat na palčivé problémy moderní společnosti, např. kybernetické hrozby, terorismus a obchodování s lidmi. Vláda bude věnovat pozornost boji proti kriminalitě, zejména extremismu, drogové kriminalitě, kriminalitě nezletilých a kriminalitě páchané na dětech a ženách se zaměřením na koordinaci odpovědných orgánů a včasné poskytování informací o rizikových stavech. Vláda předloží návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů, který zavede jejich nezávislou kontrolu. Vláda bude prohlubovat spolupráci a vybavení základních složek Integrovaného záchranného systému včetně posílení spolupráce s Armádou ČR s cílem minimalizovat dopady mimořádných událostí na životy a majetek občanů a zefektivnit nakládání prostředků veřejných rozpočtů, včetně podpory dalšího vybavování sborů dobrovolných hasičů za účelem jejich většího zapojení do řešení mimořádných událostí. Vláda bude nadále prosazovat odpovědnou migrační politiku založenou na vyváženosti úspěšné integrace a potřebné imigrace. K zabezpečení tohoto úkolu dojde k realizaci personálních a technických opatření k zamezení korupce a zbytné byrokracie v imigrační (vízové) praxi. Vláda prosadí přísnější regulaci činnosti „zprostředkovatelských“ agentur v oblasti zaměstnávání cizinců s cílem zvýšení odpovědnosti agentur za průběh pobytu a pracovní činnosti cizince na území ČR, včetně zneužívání jejich postavení na trhu práce. V návaznosti na již přijaté změny právních předpisů budou přijata organizační opatření transformující službu cizinecké policie v souvislosti s převodem pobytových agend na Ministerstvo vnitra (zcivilnění pobytové agendy). Vláda předloží novou právní úpravu podmínek vstupu a pobytu cizinců na území ČR. Vláda předloží komplexní právní úpravu regulující činnost nestátních bezpečnostních služeb s cílem definovat zejména okruh služeb poskytovaných těmito subjekty, zakotvit podmínky pro jejich licencování, stanovit vnitřní a vnější kontrolní mechanismy pro jejich činnost a prostředky, které ke své činnosti na základě příslušného oprávnění využívají, a stanovit podmínky odborné způsobilosti pro výkon zaměstnání u těchto subjektů. V návaznosti na přijetí nových souvisejících procesních právních předpisů a vyhodnocení účinnosti nového trestního zákona vláda připraví nový zákon o přestupcích. Vláda zajistí předložení novely zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. == Veřejná správa a eGovernment == Vláda chce garantovat profesionální, kvalitní, efektivní a přívětivou veřejnou službu vykonávanou vzdělanými a dále se vzdělávajícími úředníky veřejné správy. Záměrem vlády je zvýšit transparentnost veřejné správy, odstranit multiplicity při výkonu jednotlivých agend a snížit tak objem veřejných výdajů. Vláda více přiblíží veřejné služby občanům a dalším subjektům a trvale sníží ekonomickou a byrokratickou zátěž ve veřejné správě. K tomu budou využity projekty hrazené z prostředků evropských strukturálních fondů. Vláda neprodleně přijme kroky k zpracování koncepce optimálního uspořádání veřejné správy s cílem získat odborný rámec pro dokončení reformy veřejné správy, a to jak na úrovni ústřední státní správy, tak pro řešení aktuálních systémových nedostatků v územní veřejné správě. Vláda bude hledat nové přístupy k řešení financování výkonu státní správy v přenesené působnosti a k řešení vysoké míry deficitu veřejných financí. Vláda rovněž bude analyzovat možné kroky k řešení problémů zadluženosti obcí. Vláda bude usilovat o odpolitizování veřejné správy zaváděním moderních principů řízení orgánů veřejné moci a metod řízení kvality. Vláda předloží návrh jednotné právní úpravy práv a povinností úředníků veřejné správy, ve které bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy. Vláda dokončí procesní audity vybraných agend veřejné správy a předloží „Strategii elektronizace vybraných agend ve veřejné správě“. Vláda zajistí dokončení projektu „Základní registry veřejné správy“ a zavede vydání elektronických identifikačních průkazů. V návaznosti na systém základních registrů vláda vytvoří podmínky pro vznik registru/registrů přestupků jako informačního systému veřejné správy s cílem zpřísnění odpovědnosti za přestupkovou recidivu včetně možné trestní odpovědnosti u recidivy vybraných druhů přestupků. Zároveň zajistí další rozvoj informačního systému datových schránek a kontaktních míst veřejné správy Czech POINT. V oblasti legislativy se vláda zasadí o zvýšení kvality a efektivity tvorby právních předpisů a jejich dostupnosti a snížení administrativní zátěže a korupčních rizik. Učiní tak prostřednictví elektronizace, zvýšení účasti občanů na tvorbě práva a začlenění zpracování hodnocení dopadů regulace (RIA) a hodnocení dopadů rizika korupce (CIA) ke každému návrhu zákona. Za klíčovou považuje vláda realizaci projektu elektronické Sbírky zákonů (e-Sbírka) a elektronického legislativního procesu (e-Legislativa), která usnadní orientaci občana v právním řádu, zlepší dostupnost pramenů práva, zvýší srozumitelnost právních předpisů, zkvalitní a zefektivní tvorbu práva a zvýší transparentnost legislativního procesu. V oblasti snižování ekonomické a byrokratické zátěže vláda dále každý rok provede revizi právních předpisů s korupčním rizikem, s regulační nebo byrokratickou zátěží s cílem nadbytečnou regulaci odstranit. Zároveň bude k veřejné diskusi předložen návrh na zakotvení práva občanů a dalších subjektů na ochranu před byrokracií a korupcí. Vláda bude pokračovat v realizaci projektu „univerzální správní řízení“, v jehož rámci dochází ke sjednocování procesních úprav a odstraňování nedůvodných odchylek od obecné úpravy ve správním řádu. Vláda zajistí zpracování analýzy s cílem vytvořit podmínky pro možnou přímou volbu starostů v malých obcích, popřípadě v ostatních typech územních samosprávných celků. Zároveň vláda připraví návrh volebního kodexu, který komplexně upraví organizaci všech druhů voleb konaných v České republice s možností elektronického hlasování ve volbách. Vláda se zaměří rovněž na přípravu nového zákona o kontrole a nového zákona o státním občanství. Vláda zpracuje návrh novely Ústavy, která umožní přímou volbu prezidenta, a návrh ústavního zákona o podmínkách vyhlášení a průběhu referenda založeného na těchto principech: pokud nejméně 250 000 občanů dá návrh na uskutečnění referenda v konkrétní otázce, má vláda povinnost předložit Poslanecké sněmovně PČR návrh Ústavního zákona o konkrétní navržené otázce nejpozději do 90 dnů ode dne doručení návrhu vládě, přičemž bude stanoven výčet otázek, o kterých nelze referendum konat. Vláda zavede tzv. klouzavý mandát poslance PS PČR a princip vyslovení konstruktivní nedůvěry k vládě. Dále vláda přijme opatření ke zprůhlednění financování politických stran, přičemž vláda zváží i možnost zavedení limitů na výdaje ve volebních kampaních. == Justice == Prioritou vlády v oblasti justice je rekodifikace civilního práva do nového občanského zákoníku, který sjednotí stávající roztříštěné úpravy, z nichž většina pochází z legislativní vlny 60. let minulého století. Vláda se zaměří na dopracování a opětovné předložení nového občanského zákoníku, společně s ním navrhne nový zákon o obchodních společnostech a družstvech a zákon o mezinárodním právu soukromém. Vláda se zavazuje předložit v návaznosti na nově přijatý trestní zákoník nový trestní řád. Vláda se zaměří na pokračování elektronizace justice, zejména projektu tzv. datových schránek, zavedení elektronického trestního řízení, elektronického soudního spisu a elektronického zveřejňování judikatury. Dokončena bude elektronizace tvorby práva (elegislativa) a projekt bezplatné, veřejně přístupné elektronické Sbírky zákonů (e-Sbírka). Pro efektivnější justici je třeba novelizovat řadu právních předpisů, které by její fungování usnadnily, právním sporům předcházely, případně činily právní pomoc finančně dostupnější. Z tohoto důvodu se vláda zavazuje předložit nový zákon o mediaci v netrestních věcech a nový zákon o bezplatné právní pomoci s povinným zapojením uchazečů o vstup do právních profesí. Vláda se dále zavazuje na základě učiněné analýzy provést opatření ke snížení nadbytečné soudní agendy a v některých případech k odejmutí rozhodovací pravomoci soudů, například převedením této pravomoci jinému státnímu nebo nestátnímu orgánu nebo subjektu či v případě její zbytnosti jejím zrušením. Vláda chce řešit chronickou přetíženost Nejvyššího soudu omezením dovolacích důvodů a preferencí jeho role sjednotitele judikatury. Vláda se dále zaměří na zkrácení lhůt pro některé typy soudního řízení při zachování rovného postavení stran soudního sporu tak, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům v řízení. Vláda upraví soudní poplatky v závislosti na druhu projednávané věci při nutnosti zajistit nediskriminační přístup občanů a podnikatelů ke službám soudů. Vláda si dále bere za cíl znovelizovat zákon o rozhodčím řízení, a to zejména v oblasti pravidel pro využívání rozhodčích doložek a v požadavcích na osoby rozhodců, včetně jejich odpovědnosti, evidence a minimální správy. Co se týče dohledu nad výkonem právních povolání, vláda se zavazuje zvýšit dohledovou činnost Ministerstva spravedlnosti v oblasti kárné odpovědnosti a navrhnout opatření, která posílí osobní odpovědnost soudců a státních zástupců za zaviněnou škodu a umožní rychlejší a důslednější projednání jejich kárných deliktů. Vláda vnímá funkci soudce jako vrchol všech právnických profesí, a proto zpřísní požadavky na jejich jmenování zavedením podmínky nejméně pětileté právní praxe, z toho nejméně tři roky mimo justici. Zvyšovat se budou počty vyšších soudních úředníků a asistentů a navrhneme zvyšování jejich ohodnocení na základě možností rozpočtu. Současně s tím hodlá vláda posílit princip odborného celoživotního vzdělávání soudců, stejně tak další vzdělávání ostatních zaměstnanců soudu se zaměřením na oblast využití informačních komunikačních prostředků. Vláda se rovněž zaměří na postavení státního zastupitelství, provede změny příslušných předpisů tak, aby posílila jeho nezávislost a odpovědnost za výkon svěřené pravomoci. Dojde ke změně způsobu jmenování a odvolávání vedoucích státních zástupců, a to uzákoněním výkonu funkce na dobu určitou, ke změně způsobu dohledové pravomoci nadřízených, změně způsobu a formy ukládání závazných pokynů a v neposlední řadě rovněž změně způsobu přidělování případů. Vláda se zaměří i na ostatní právnické profese, zvýší dohled nad soudními znalci a tlumočníky, exekutory, notáři a insolvenčními správci. Vláda odstraní průtahy v řízení u notářů a zvýší konkurenční prostředí v jejich stavu zvýšením počtu notářských úřadů. Vláda připraví nový zákon o znalcích a tlumočnících. Vláda se zavazuje posílit zřizování specializovaných soudních senátů a specializovaných útvarů státního zastupitelství zejména v oblasti boje proti korupci a závažné finanční kriminalitě tak, aby o těchto případech rozhodovali zkušení a speciálně proškolení soudci a státní zástupci. Dále se vláda zavazuje zpřísnit tresty za korupci u úředních osob. Vláda se zavazuje posílit postavení obětí trestné činnosti a zvýšit restitutivní (ochrana nároků poškozených) úlohu trestního řízení, včetně zavedení práva poškozeného žádat náhradu nehmotné újmy. Novelou trestního řádu vláda rovněž hodlá zmírnit dopady tzv. „náhubkového zákona“ s cílem umožnit poskytování informací v případech, kdy veřejný zájem převáží nad zájmem skupinovým či soukromým. Vláda se zavazuje navrhnout opatření, která umožní vytvořit materiálně technické podmínky pro další zaměstnávání vězňů ve výkonu trestu. Vláda se zavazuje provést analýzu efektivity organizace soudnictví a čtyřstupňové soudní soustavy a navrhnout možnosti jejího zjednodušení, dále také prověřit efektivitu působnosti soudcovských rad jako orgánů soudcovské samosprávy a možnosti jejich posílení. == Legislativa == Vláda se zavazuje upravit legislativní proces tak, aby zvýšila kvalitu a odpovědnost právní regulace. Zamezí se tzv. poslaneckým přílepkům zákonů, prodlouží se lhůta mezi druhým a třetím čtením, zavede se povinná písemná forma pozměňovacích návrhů včetně odůvodnění, posouzení RIA a CIA a vyjádření gestora. Vláda se zavazuje navrhnout, aby byla doplněna Ústavou stanovená působnost Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), a to o oprávnění NKÚ kontrolovat nakládání s majetkem územních samosprávných celků (krajů a obcí) a dalších veřejnoprávních korporací. V zájmu dlouhodobého posílení politické stability exekutivy v ČR se vláda zavazuje předložit návrh novely Ústavy, která by zavedla institut tzv. „konstruktivní nedůvěry vládě“, jehož smyslem je stanovení přesných mantinelů pro vyslovení nedůvěry vládě, včetně požadavku na urychlené sestavení nové plnohodnotné vlády s politickou odpovědností vůči Poslanecké sněmovně. Vyslovení nedůvěry vládě by tak bylo možné pouze v případě, budou-li splněny předpoklady pro rychlé sestavení nové vlády. Vláda rovněž navrhne zavedení tzv. klouzavého mandátu zákonodárce, aby poslanec nebo senátor v době, kdy by se stal členem vlády, nevykonával svůj mandát, a na jeho místo by nastoupil náhradník z kandidátky téže volební strany. Vláda se zasadí o uznání protikomunistického odboje a odporu proti komunismu. == Lidská práva == Vláda považuje respekt k lidským právům za úhelný kámen, na kterém stojí společnost a demokratický pořádek země a který je základem pro svobodný život každého občana. Proto budeme rozhodně podporovat všechna opatření, která účinně pomohou každému občanu ČR domoci se svých ústavou zaručených práv. Zvláštní zřetel si zaslouží příslušníci zranitelných skupin občanů, pro které je často neřešitelným problémem dovolat se spravedlnosti a rovnoprávného postavení – dětí, zdravotně postižených, seniorů. Vláda povede rozhodný boj proti všem druhům rasové, třídní a sociální nesnášenlivosti a nenávisti. Se znepokojením sledujeme rostoucí projevy extremismu a zavazujeme se přijmout rázná opatření k jejich eliminaci. Zároveň považujeme za nezbytné zintenzívnit a prohloubit preventivní opatření zejména u mladé generace a sociálně rizikových skupin. Vláda podpoří sociální integraci obyvatel vyloučených lokalit do společnosti a využije za tímto účelem činnosti Agentury pro sociální začleňování. Vláda se zasadí o legislativní úpravu ochrany soukromí a osobních údajů před nepřiměřenými zásahy, které umožňují moderní technologie, zejména kamerové a jiné sledovací systémy. 26u9ci78e15zp03n19t95b8h87vsw3k 0 26818 338955 247450 2026-09-23T06:20:47Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338955 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Programové prohlášení Vlády České republiky | ČÁST = VI. Životní prostředí, zemědělství a venkov | PŘEDCHOZÍ = V. Školství, mládež a tělovýchova, věda a výzkum, kultura | DALŠÍ = VII. Podnikání a jeho podpora, rozvoj infrastruktury }} {{Textinfo | TITULEK = Programové prohlášení Vlády České republiky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf vlada.cz] | VYDÁNO = 4. srpna 2010 | LICENCE = PD CZ }} == Životní prostředí == Vláda chápe životní prostředí jako prostor pro život. Kromě ochrany přírody představuje ochrana životního prostředí také regulaci znečišťování na straně výroby energie a v průmyslu, opatření v dopravě a podporu k životnímu prostředí přátelského chování spotřebitelů. Vláda zdůrazňuje, že je třeba zachovat hodnoty přírodního a kulturního dědictví i za ekonomicky obtížné situace. Vláda vidí v ekologických opatřeních nikoliv brzdu, ale příležitost k ekonomickému rozvoji. Největším současným problémem stavu životního prostředí v ČR je kvalita ovzduší. Prioritou vlády je snížení této zátěže s důrazem na ty oblasti, v nichž je situace v některých obdobích roku dlouhodobě kritická (např. Moravskoslezský kraj). Bude proto prosazovat snižování emisí znečišťujících látek, jakož i energetické úspory a efektivní hospodaření s energií ve výrobě, distribuci i spotřebě, ať už jde o moderní účinné technologie výroby, účinně zateplené budovy, výstavbu nízkoenergetických budov nebo úsporné spotřebiče. Zvyšování energetické účinnosti výroby a efektivní využití energie na straně spotřebitelů snižuje spotřebu energetických zdrojů, emise znečišťujících látek a skleníkových plynů a zároveň je ekonomicky efektivní. Důležité jsou a podporovány budou také efektivní způsoby využití tepla a čisté technologie pro využití v dopravě. Vláda bude podporovat ekologicky čisté výroby energie, tedy jadernou energetiku a efektivní obnovitelné zdroje, které mohou též významně přispět k posílení energetické bezpečnosti ČR, tedy ke snížení energetické závislosti ČR na cizích zdrojích. Účinná ochrana ovzduší a zdraví obyvatel před znečišťováním vlivem dopravy, průmyslových zdrojů a spalování nevhodných druhů paliv v lokálních topeništích bude zajištěna prostřednictvím nového zákona o ochraně ovzduší. K dosažení cílů v ochraně životního prostředí a klimatu, efektivní výroby a využití energie a nerostných surovin vláda připraví základní strategické dokumenty. Navzájem provázány budou nová politika ochrany životního prostředí, politika ochrany klimatu, státní energetická koncepce a nová surovinová politika, včetně státní lesnické koncepce a ochrany zemědělského půdního fondu. Bude zajištěna přiměřená surovinová a energetická bezpečnost ČR a vyvážený energetický mix. Ke snížení zatížení životního prostředí bude podporováno zavádění nejlepších dostupných technik. Vláda bude podporovat efektivní využití nerostných i druhotných surovin. V oblasti odpadového hospodářství bude vláda usilovat o zajištění hierarchie v nakládání s odpady a nezvyšování finanční zátěže obyvatel z tohoto řádného nakládání. Primární bude prevence vzniku odpadů, dále recyklace, materiálové a energetické využití odpadů. Bude zpracován nový zákon o odpadech a o výrobcích s ukončenou životností, postavený s důrazem na důsledné dodržování ekologických a technických standardů EU, principů hospodářské soutěže a principů rozšířené odpovědnosti výrobců. Bude také připraven nový plán odpadového hospodářství jako základní strategický dokument v tomto oboru. Vláda zajistí ekonomicky účinnou likvidaci starých ekologických zátěží, s ohledem na možnosti státního rozpočtu a na současnou hospodářskou situaci. Prioritně budou řešeny sanace kontaminovaných míst, které jsou spojeny s eliminací rizik pro zdraví člověka a pro složky životního prostředí. Průběžně bude aktualizována národní inventarizace kontaminovaných míst v ČR, která bude přístupná veřejnosti. Ve věci „superzakázky“ vláda odpovědně posoudí předložené nabídky. Bude rozhodnuto tak, aby byly splněny všechny požadavky na transparentnost procesu, ekonomickou výhodnost, ekologickou relevanci a snížení korupčního potenciálu. Za základní přístup k problematice změny klimatu vláda považuje adaptaci na tuto změnu. Nejdůležitější budou technická a přírodě blízká opatření v krajině tak, aby ČR a její obyvatelstvo bylo připraveno na náhlé přírodní jevy, zejména povodně, vlny horka, období sucha, nedostatek podzemní vody, obecně jiný koloběh vody v krajině, erozi půdy, případně další environmentální rizika. V zemi, na jejímž území jsou základní evropská rozvodí, si vláda uvědomuje nezbytnost zpomalení odtoku povrchových vod a jejich kvality, potřebu šetření s vodou a nakládání s podzemní vodou jako cenným nerostným bohatstvím. Vláda je připravena ekonomicky zvýhodnit zavádění technologií šetrných k životnímu prostředí a technologií s nízkými energetickými a materiálovými nároky s tím, že bude technologie posuzovat v širším kontextu celého životního cyklu. Vytvoří proexportní opatření pro podporu uplatnění těchto technologií na zahraničních trzích. Z důvodu zlepšení stavu životního prostředí vláda bude podporovat budování takové dopravní infrastruktury, která vyvede tranzitní dopravu z center pomocí obchvatů měst a obcí, zvýší plynulost dopravy a sníží zátěž ovzduší. Bude prosazovat efektivní protihluková opatření, která ochrání obyvatele před negativními vlivy dopravy, a rozšíření sítě rychlostních silnic, dálnic a železnic, převedení velkých nákladů ze silnic na železnice tam, kde je to možné. Ve městech a obcích bude vláda podporovat zavádění inteligentních systémů řízení dopravy, nízkoemisních zón, využití všech nástrojů na podporu ekologické hromadné, příměstské a městské dopravy, budování záchytných parkovišť, cyklostezek a zachování a rozšiřování městské zeleně. Vláda si váží zájmu veřejnosti o ochranu životního prostředí a přírody. Považuje za nezbytný co nejširší přístup občanů k informacím o životním prostředí, což je důležité pro zajištění průhlednosti procesů při rozhodování o změnách v prostředí, kde lidé žijí. Je připravena zjednodušit posuzování vlivů strategií a projektů na životní prostředí v procesu SEA a EIA s cílem zvýšit efektivitu procesů a posílit ochranu práv místních obyvatel. Zvláštní pozornost bude věnovat oblasti povodňových plánů s cílem vyššího zapojení občanů do spoluodpovědnosti za ochranu svého majetku a kvality vodních zdrojů. Ochranu přírody a zachování biologické rozmanitosti (biodiverzity) považuje vláda za nezbytnou podmínku pro kvalitní život lidí. Bude proto podporovat kvalitní péči o přírodu a krajinu v souladu s hospodářskými, environmentálními a sociálními zájmy v území. Podstatné je zlepšování ekologické stability krajiny a zachování její prostupnosti, včetně podpory pěstování lesů s přirozenou druhovou, věkovou a prostorovou skladbou v souladu s novelizovanou státní lesnickou politikou a politikou ochrany půdního fondu, zvyšování přirozených retenčních schopností krajiny a zachování biodiverzity. Vláda bude usilovat o účinnou ochranu půdy. Zajistí předložení návrhu novely zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, který umožní účinnější systém ochrany půdy před zábory a působením degradačních faktorů a navýší poplatky za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. V návaznosti na výsledky jednání o Rámcové směrnici k ochraně půdy EU bude připraven návrh zákona na ochranu veškeré půdy tak, aby ochrana dvou plošně nejvýznamnějších skupin půd, půdy zemědělské a půdy lesní, byla upravena obdobnými legislativními a ekonomickými nástroji. Vláda klade důraz na zachování přírodního a kulturního rázu české krajiny. Územní plánování musí být nástrojem harmonického rozvoje obcí a měst a jejich začlenění do krajiny. Vláda bude podporovat ochranu, správu a plánování veškeré krajiny s principy Evropské úmluvy o krajině s cílem dosažení trvale udržitelného života obyvatel ČR. Bude vypracována strategie péče o krajinu na základě Evropské úmluvy o krajině, která bude uplatněna prostřednictvím relevantních strategických dokumentů. Vláda chce být příkladem pro jednání občanů i podnikatelů. Navrhne proto vhodnou legislativní formu úpravy požadavků na energetickou náročnost budov, jejichž novostavba, resp. podstatná rekonstrukce je financována z veřejných prostředků. Při zadávání veřejných zakázek bude vláda podporovat uplatňování environmentálních a sociálních požadavků, a to s ohledem na ekonomickou návratnost. Vláda bude usilovat o efektivní veřejnou správu v oblasti životního prostředí, o snížení administrativní zátěže občanů a podnikatelů a odstranění překážek pro podnikání, které lze i z pohledu ochrany životního prostředí hodnotit jako nadbytečné a neefektivní. Bude dále elektronizovat agendy státní správy. Provede audit legislativy a zjednoduší požadavky kladené na malé a střední podnikatele všude tam, kde zjednodušení nepovede ke snižování standardů ochrany životního prostředí. Nebude přijímat nepřiměřeně ekonomicky náročné závazky nad rámec závazných evropských předpisů. Dává přednost dohodě před zaváděním nové regulace. V Evropské unii bude ČR aktivně prosazovat své národní zájmy ve všech evropských institucích. Z věcných problematik na evropské úrovni bude ČR aktivně vystupovat zejména v souvislosti s implementací Strategie Evropa 2020 s důrazem na dosažení klimatickoenergetických cílů a snižování materiálové a energetické náročnosti ekonomiky. Zásadní bude příprava a projednávání nového směřování politiky životního prostředí EU. ČR bude usilovat o racionalizaci a zefektivnění mezinárodní správy udržitelného rozvoje a životního prostředí jak ve vztahu k návrhům na vznik nových mezinárodních institucí, tak i ve vztahu k vnitřním reformám stávajících mezinárodních organizací. Vláda se aktivně zapojí do vyjednávání nových mnohostranných environmentálních smluv nebo jejich změn. ČR jako členský stát EU a OECD má zájem na úspěšném sjednání nového realistického a účinného mezinárodně právního nástroje pro snižování emisí skleníkových plynů a boj proti změně klimatu po r. 2012 na základě důkladné socio-ekonomické analýzy, při podmínce srovnatelných závazků i dalších významných partnerů EU. Vláda bude usilovat o efektivní veřejnou správu v oblasti životního prostředí a zajistí snížení neúměrného finančního a administrativního zatížení občanů a podnikatelské sféry v důsledku nadměrné environmentální regulace formou pravidelného auditu. Vláda bude dbát na to, aby environmentální předpisy nebyly transponovány do českého právního řádu extenzivně tak, aby znevýhodňovaly podnikání v ČR. V souvislosti s novou evropskou úpravou odpadového hospodářství vláda připraví nový zákon o odpadech, postavený s důrazem na důsledné dodržování ekologických a technických standardů EU, principů hospodářské soutěže a principů rozšířené odpovědnosti výrobců. Zákon konkrétně vymezí priority při nakládání s odpady s preferencí prevence, recyklace a energetického využití odpadů před spalováním bez energetického využití a skládkováním. == Zemědělství a venkov == Vláda bude usilovat o prosperitu českého venkova vytvářením jednoduchých a spravedlivých podmínek pro české zemědělce a rozvoj malých obcí. Investicemi do infrastruktury, nových technologií, výzkumu, vzdělávání a inovací bude vláda podporovat zvýšení jejich konkurenceschopnosti při respektování pravidel správné zemědělské praxe s ohledem na ochranu životního prostředí a pohodu zvířat. Pouze konkurenceschopnost v domácím prostředí i v Evropské unii totiž může zajistit dlouhodobou prosperitu zemědělců i celého venkova. Jejich ekonomické možnosti rozšíříme vytvořením podmínek pro využití produkce k nepotravinářským účelům a budeme se snažit ocenit i mimoprodukční funkce zemědělství. Vláda v rámci rozpočtových možností bude usilovat o naplnění národního doplatku přímých plateb. Vláda bude pokračovat v přípravě českého zemědělství na změny Společné zemědělské politiky EU a rozpracuje Vizi českého zemědělství po roce 2010 do konkrétních opatření ku prospěchu a konkurenceschopnosti našeho zemědělství. Vyjednání spravedlivých podmínek pro české zemědělce v EU bude jednou z klíčových priorit vlády. Vláda zredukuje byrokratický aparát v resortu tak, aby se snížily rozpočtové výdaje a aby občané, podnikatelé a zemědělci méně trpěli průtahy v jednání s administrativou. Vláda bude podporovat konkurenceschopnost zemědělců také racionální kontrolou bezpečnosti potravin a navrhne spojení odborně příslušných kontrolních institucí s cílem zjednodušit administrativu a snížit byrokratickou zátěž podnikatelů. Vláda dořeší evidenci pozemků a připraví narovnání práv vlastníků a nájemců. Nedílnou součástí tohoto kroku bude i dokončení zemědělských restitucí. Za nezbytnou podmínku rozvoje venkova považujeme zpřístupnění zemědělských pozemků oprávněným vlastníkům a prodej zbylé půdy v majetku státu těm, kdo na ní chtějí hospodařit. Vláda dokončí transformaci Pozemkového fondu a po ukončení jeho činnosti převede zbytek agend na Pozemkový úřad ČR. Vláda bude usilovat o ochranu půdy a vod České republiky. Bude podporovat realizaci pozemkových úprav a souvisejících investic v krajině, které budou mít i významný protipovodňový a protierozní efekt. Vláda rovněž neprodleně zahájí přípravu III. etapy realizace protipovodňových opatření. S cílem omezit rostoucí vyjímání pozemků z půdního fondu zavede vláda opatření k jeho ochraně. Vláda podpoří rozvoj ekologického zemědělství, bude podporovat jeho roli v uchování rázu krajiny, zvýšení retenční schopnosti půdy i ve výrobě biopotravin. Při výstavbě zemědělských provozů budou upřednostňovány rekonstrukce „venkovských brownfields“. Vláda bude vytvářet podmínky pro tvorbu nových pracovních příležitostí a pro setrvání mladých a také vzdělaných lidí ve venkovském prostoru. Bude podporovat místní výrobu potravin a zřizování malých potravinářských provozů lokálního charakteru. Podpoří výrobu a prodej typických regionálních potravinářských specialit a bude podporovat prodej potravin z těchto provozů na místních trzích či přímo ze statku. Podpoří rozvoj služeb s vysokou přidanou hodnotou lidské práce, turismus, ekoturistiku a agroturistiku. Vláda bude prosazovat efektivní, ale současně konzervativní způsoby správy lesů. Vypracuje nové zásady státní lesnické politiky, které se budou opírat o rovný přístup k vlastnictví, politiku rovných příležitostí, hospodářské soutěže a racionální, nebyrokratickou státní správu lesů. Přitom bude dbát na vyváženost produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa. Vláda přehodnotí dosavadní koncepce a prověří způsob nakládání se státními lesy, prověří prodej majetku a nákup služeb s. p. Lesy ČR. Bude prosazovat dynamický obchodní systém, který zajistí všem partnerům rovné podmínky. 1r4l25juhv71aq75keqhm9j9ofbw804 0 32238 338782 294649 2026-09-22T12:47:49Z JAn Dudík 532 338782 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Pohádky | AUTOR = [[Autor:Rudyard Kipling|Rudyard Kipling]] | PŘELOŽIL = [[Autor:Pavla Moudrá|Pavla Moudrá]] | VYDÁNO = nákladem Hejdy & Tučka v Praze | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Praha: Hejda & Tuček, [1904] | ONLINE = {{Kramerius|ndk|5bda9850-9223-11e3-a744-005056827e52}} }} * [[/Jak přišla velryba k svému jícnu|Jak přišla velryba k svému jícnu]] * [[/Jak dostal velbloud hrb|Jak dostal velbloud hrb]] * [[/Jak přišel nosorožec ke své kůži|Jak přišel nosorožec ke své kůži]] * [[/Jak se stalo, že levhart dostal skvrny|Jak se stalo, že levhart dostal skvrny]] * [[/Sloní mládě|Sloní mládě]] * [[/Písnička o staříku klokanovi|Písnička o staříku klokanovi]] * [[/Původ pasovcův|Původ pasovcův]] * [[/Jak byl napsán první dopis|Jak byl napsán první dopis]] * [[/O krabu, jak si hrál s mořem|O krabu, jak si hrál s mořem]] * [[/O kočce tulačce|O kočce tulačce]] * [[/O motýlu, který dupal|O motýlu, který dupal]] [[Kategorie:Sbírky pohádek]] btypalz8tie88slvx9yuu3yomw8hl5h 0 32278 338967 247457 2026-09-23T06:23:50Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338967 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Programové prohlášení vlády ČR | PODTITULEK = | AUTOR = neuveden | POPISEK = | ZDROJ = [http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/dulezite-dokumenty/programove-prohlaseni-vlady-cr-115911/ vlada.cz] | VYDÁNO = 12. února 2014 | datum vydání = 2014-02-12 | ISBN = | LICENCE = PD CZ | JINÉ = | WIKIPEDIA = | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Vláda Bohuslava Sobotky|Vláda Bohuslava Sobotky]] | SOUVISEJÍCÍ = [[Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL na volební období 2013–2017]] | IMAGE = | POPISEK-IMAGE = }} '''Dne 12. února 2014 schválila vláda Bohuslava Sobotky na svém jednání Programové prohlášení vlády České republiky.'''{{Redakční poznámka|Opravena pravopisná chyba ''Republiky'' na ''republiky''.}} == 1. Úvod == Vláda České republiky, vytvořená společnou vůlí České strany sociálně demokratické, hnutí ANO 2011 a Křesťanské a demokratické unie - Československé strany lidové, předstupuje před českou veřejnost a Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky přesvědčena, že se o důvěru uchází na základě jasně sděleného programu nové vládní politiky. Vláda povede Českou republiku na základě sociálně a ekologicky orientovaného tržního hospodářství k prosperitě a bude usilovat o udržení sociální soudržnosti v zemi. Vláda bude prosazovat ekonomický program pro Českou republiku, který je založen na podpoře podnikání, fungující a transparentní státní správě, efektivním trhu práce, dlouhodobě udržitelném penzijním systému, sociálním smíru ve společnosti a investicích do vzdělání, vědy a výzkumu. Vláda povede aktivní sociální dialog se sociálními partnery jako metodu udržení sociálního smíru a nastaví účinný systém výměny zkušeností mezi vládou a sociálními partnery. Vláda bude aktivně usilovat o vytvoření podmínek pro přijetí eura. Vláda bude usilovat o zkvalitnění legislativy. Občan a jeho rodina by se měli v zemi cítit svobodně, spokojeně a být na ni hrdí. Živnostníci, podnikatelé a firmy by v ní měli bezpečně a svobodně podnikat, platit daně a nabízet zaměstnání. Stát pak prioritně zlepší vlastní fungování a spolu s uvedením zákona o státní službě do praxe i služby pro občany, bude si vážit daňových poplatníků a zabrání plýtvání při rozdělování peněz z jejich daní. == 2. Priority vlády == Vláda bude prosazovat následující priority rozvoje České republiky: * Rozvoj podmínek pro svobodné podnikání, vymahatelnost práva, nastartování udržitelného hospodářského růstu, zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky země, tvorbu pracovních míst s důrazem na ohrožené skupiny a na problémové regiony, účinnou pomoc lidem žijícím v hmotné nouzi a rovnoměrný rozvoj krajů a obcí. Efektivní využívání evropských fondů pro realizaci těchto cílů a zintenzivnění výstavby infrastruktury. * Efektivní vyřešení všech stávajících a chystaných řízení Evropské komise proti České republice a maximální efektivní dočerpání programů pro období 2007–2013. Vytvoření účinných řídících a kontrolních systémů na programové období 2014–2020 tak, aby vedly k nastavení férových podmínek a zjednodušení administrativy pro žadatele. * Inventuru a rekonstrukci státu. Racionalizaci hospodaření státu. Audit každého resortu. Audit majetku státu a jeho případné zpeněžení nezpochybnitelným a transparentním způsobem. * Zákaz pro stát obchodovat s firmami s nejasným vlastníkem. Odstranění všech forem plýtvání veřejnými prostředky. Transparentní nákupy. Elektronizaci faktur ve státní sféře a transparentní zveřejňování výdajů placených z peněz daňových poplatníků, včetně zakázek malého rozsahu. Posílení řídicího a kontrolního systému veřejné správy, včetně rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. * Nesmlouvavý boj proti všem formám korupce, závažné hospodářské kriminalitě, lichvě, zneužívání exekucí a neférovým insolvencím. Podporu zvýšení finanční gramotnosti občanů České republiky. * Rozvoj kvalitních a všeobecně dostupných veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému, dopravy a bezpečnosti. Všestrannou podporu vzdělání, vědy, kultury a sportu. * Rozvoj občanské společnosti, činnosti nestátních neziskových organizací a účast občanů na rozhodování a správě veřejných záležitostí jako nezbytné součásti funkčního demokratického právního státu. Vláda předloží ústavní zákon o obecném referendu, včetně referenda na základě lidové iniciativy, který umožní občanům rozhodovat přímo o zásadních otázkách fungování státu. * Aktivní členství v Evropské unii a NATO v souladu se zájmy České republiky, působení v OSN při odstraňování rizik ohrožujících mezinárodní mír, podporování rovnoprávné spolupráce mezi národy a zapojení do úsilí čelit mezinárodnímu terorismu a kyberterorismu. * Přijetí funkčního a kvalitního zákona o státní službě, včetně jeho implementace. Tento zákon musí zajistit plné odpolitizování státní správy, jasně definovat kritéria pro přijímání a odměňování úředníků, vytyčit podmínky kariérního postupu a zajistit vysokou úroveň vzdělanosti úředníků. * Efektivní využití informačních a komunikačních technologií (ICT) ve veřejné správě a současně podporu internetové ekonomiky. Urychlení zavedení vysokorychlostního internetu. Přijetí Strategie pro zvýšení digitální gramotnosti a rozvoj elektronických dovedností občanů. * Posílení parlamentní kontroly zpravodajských služeb České republiky. Vláda předloží návrh zákona, který stanoví rozsah a způsob kontroly zpravodajských služeb Parlamentem ČR. Zákon bude vycházet ze zásady, že parlamentní kontrole musí podléhat všechny zpravodajské služby České republiky. Zákon zavede dvoustupňový systém kontroly, proto bude kromě zřízení kontrolních orgánů v Poslanecké sněmovně ČR zřízen i od Parlamentu ČR odvozený expertní kontrolní orgán složený z důvěryhodných, bezpečnostně prověřených a veřejností respektovaných občanů. Vláda se zavazuje, že bude svou činností usilovat o věcné a časové naplnění těchto priorit. == 3. Resortní priority == Politika vlády bude vycházet důsledně a v plném rozsahu z Koaliční smlouvy mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL na volební období 2013–2017, přičemž jednotlivá ministerstva budou sledovat zejména následující priority: === 3.1 Ministerstvo financí === * Priorita vlády pro tvorbu rozpočtu na rok 2015 bude zejména v hledání úspor v provozu, omezení především outsourcingu právních služeb, marketingu či poradenství. Vláda zavede institut státní expertizy pro celou oblast investiční výstavby u veřejných zakázek. Kromě toho bude nezbytné provést prověrku mandatorních a kvazimandatorních výdajů státního rozpočtu. V rámci svého funkčního období vláda zajistí dodržování maastrichtských fiskálních kritérií, zejména udržení schodku veřejných financí pod 3 % hrubého domácího produktu. Vláda se zaměří také na přípravu novely rozpočtových pravidel, tedy zákona, podle kterého se rozpočet sestavuje. Tato novela musí zahrnovat posílení role Ministerstva financí při řízení likvidity prostředků státu, úpravu pravidel pro implementaci prostředků z rozpočtu Evropské unie posílením role poskytovatele a implementaci směrnice o Národních rozpočtových rámcích. * Vláda přijme opatření nezbytná ke zlepšení efektivity výběru daní a cel, zamezí zneužívání a obcházení daňových předpisů (např. digitalizací správy daní, opatřeními směřujícími k efektivní kontrole vykazovaných tržeb z maloobchodního prodeje zboží a služeb, rozšířením pravidel o přenesení daňové povinnosti k DPH, komunikací mezi orgány daňové správy, Celní správou ČR, Finančním analytickým útvarem Ministerstva financí, Policií ČR a státním zastupitelstvím). Vláda bude usilovat o vyšší zdanění hazardu. Vláda podnikne nezbytné kroky v oblasti prokazování původu nabytého majetku a v této souvislosti přijme přiměřená opatření v daňových a trestně právních předpisech. Vláda bude usilovat o změny v daňových předpisech, které při zachování daňového výnosu sníží náklady poctivých daňových poplatníků na správu daní. * Vláda bude prosazovat centralizaci a kontrolu všech účtů státní správy ve státní pokladně, Ministerstvo financí zefektivní řízení likvidity státu, a to zejména prostřednictvím provádění cash poolingu. Důsledné zapojení všech státních institucí do státní pokladny umožní aktivní, efektivní a transparentní řízení výdajů na centrální úrovni. Vláda zpřístupní data ze státní pokladny veřejnosti a připraví informační materiál o státním rozpočtu pro občany. * Veškerý nemovitý (v další fázi pak i významný movitý) majetek státu bude centrálně evidován a spravován, z čehož vyplyne i racionalizace portfolia nemovitého majetku a optimalizace jeho využití. Nákupy zboží a služeb budou v maximální možné míře centralizovány. Stát bude aktivně vymáhat svá majetková práva (náhradu škody, bezdůvodné obohacení atd.), zejména prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jehož zákonné kompetence budou dále posíleny a důsledně dodržovány. * Vláda bude usilovat o odstraňování duplicitních ex post kontrol. Rozšíří působnost Nejvyššího kontrolního úřadu a vytvoří nový zákon o vnitřním řídicím kontrolním systému, který posílí manažerskou zodpovědnost a funkční nezávislý audit. Cílem je, aby se většina výdajů kontrolovala již před proplacením faktur. * Vláda zajistí zefektivnění výběru daní u loterií a podobných her a zamezí daňovým únikům z provozu nelegálních loterií a her na internetu. Vláda bude harmonizovat legislativu v oblasti on-line sázení a loterií s požadavky Evropské komise a zajistí dodatečné daňové příjmy zdaněním loterií a her na internetu, ať už jsou provozovány českými nebo zahraničními subjekty. Vláda bude rovněž usilovat o redukci hracích přístrojů a zejména o snižování počtu závislých osob na těchto přístrojích. Vláda bude usilovat o koncentraci provozoven provozujících hazard do lépe kontrolovatelných celků. === 3.2 Ministerstvo práce a sociálních věcí === * Vláda připraví novelu zákona o důchodovém pojištění týkající se úpravy podmínek pro zvyšování důchodů od roku 2015. Vláda ukončí platnost pravidla snížené valorizace důchodů a zajistí, že důchody budou od ledna 2015 opět zvyšovány o 100 % nárůstu spotřebitelských cen a o jednu třetinu nárůstu reálné mzdy. Ustaví odborné komise jak k ukončení II. pilíře a návrhům změn důchodového systému, tak k návrhu dlouhodobého a systémového řešení rodinné politiky v České republice. Vláda připraví detailní návrh na ukončení důchodového spoření při respektování vlastnických práv jeho účastníků a dále komplexní a vzájemně provázaný souhrn konkrétních návrhů na změny v důchodovém systému, které přinesou jeho dlouhodobě stabilní uspořádání a přiměřenost poskytovaných dávek. * Vláda vytvoří podmínky pro smluvní a technické zajištění systému pro výplaty nepojistných sociálních dávek a dávek z oblasti státní politiky zaměstnanosti včetně veškerých pomocných aplikací, a to prostřednictvím nfrastruktury a informačních systémů resortu práce a sociálních věcí. * Vláda připraví návrh na úpravu minimální mzdy (úprava příslušného nařízení vlády č. 567/ 2006 Sb., o minimální mzdě) a zvýší minimální mzdu po projednání se sociálními partnery tak, aby zajišťovala důstojný život zaměstnanců nezávislý na sociálních dávkách. Její úroveň bude dostatečně motivační a měla by se postupně s ohledem na ekonomické a sociální souvislosti přiblížit 40 % průměrné mzdy. * Vláda vytvoří transparentní, efektivní a spravedlivý systém financování sociálních služeb, zejména v souvislosti s přechodem financování sociálních služeb na kraje od 1. ledna 2015. Vláda zajistí dostatečný objem finančních prostředků ze státního rozpočtu pro oblasti sociálních služeb, který nebude nižší než v roce 2014 a bude zohledňovat míru inflace. Vláda bude řešit ve spolupráci s resortem zdravotnictví problematiku průřezových sociálně-zdravotních služeb. * Vláda stabilizuje a personálně posílí pobočky Úřadu práce ČR s ohledem na zajištění činností v oblasti politiky zaměstnanosti a výplaty nepojistných sociálních dávek včetně nezbytného sociálního šetření. Rozvine aktivní politiku zaměstnanosti se zaměřením na zvláště ohrožené skupiny, jako jsou ženy s malými dětmi, mladí lidé do 30 let, lidé v předdůchodovém věku, lidé s nízkou kvalifikací, lidé ohrožení sociálním vyloučením a lidé se zdravotním postižením. Zároveň zajistí efektivní kontroly v oblasti nelegální práce a v oblasti pracovněprávních vztahů (pracovních a mzdových podmínek). * Vláda navrhne dočasné osvobození od plateb na sociální pojištění po dobu 12 měsíců u těch zaměstnavatelů, kteří zaměstnají občany zvláště ohrožené na trhu práce. Za tyto zaměstnance bude pojistné hradit stát. Občan ohrožený na trhu práce bude definován způsobem, který v maximální možné míře omezí možnosti zneužití tohoto opatření a bude zahrnovat absolventy vysokých škol, osoby starší 50 let a rodiče po návratu z mateřské dovolené, kteří budou před uzavřením pracovního poměru evidováni jako nezaměstnaní. Podpora bude omezena na zaměstnavatele, u kterých nedojde v rozhodném období ke snížení počtu zaměstnanců. Zároveň bude omezena výše této podpory u jednoho zaměstnavatele. Tato podpora bude konstruována tak, aby byla v zásadě rozpočtově neutrální. === 3.3 Ministerstvo zdravotnictví === * Vláda zajistí ekonomickou stabilitu, efektivitu a transparentnost systému veřejného zdravotnictví, zdravotních pojišťoven (včetně VZP) a poskytovatelů zdravotních služeb. * Vláda bude trvat na dodržení principu solidarity zdravých lidí s nemocnými, neziskovosti a všeobecné dostupnosti kvalitní zdravotní péče hrazené z veřejných prostředků. Zavede předvídatelný, stabilní a průměrným nákladům odpovídající systém úhrad pro všechny typy zdravotní péče. Podle principu „za stejný rozsah a srovnatelnou kvalitu péče“ bude hrazena stejná úhrada. Vláda zavede pravidelnou valorizaci platby za státní pojištěnce a prosadí snížení DPH na léky. Zavede spravedlivý model přerozdělení pojistného, který zohlední skutečné výdaje na nákladné diagnózy a přinese významné úspory systému, především v nákladech na léky a zdravotnické prostředky. Vláda prosadí transparentní a kontrolovatelný systém hospodaření s veřejnými prostředky, zavede povinné zveřejňování smluv zdravotních pojišťoven s poskytovateli péče a smluv veřejných nemocnic se svými dodavateli. Vláda nebude znovu zavádět poplatek za hospitalizaci. S účinností k 1. lednu 2015 zruší poplatek za recept i za ošetření v ambulantní sféře. Ponechá pouze regulační poplatek za využití pohotovostních služeb. Výpadek zdrojů spojených se zrušením regulačních poplatků bude systému veřejného zdravotního pojištění a následně poskytovatelům péče kompenzován ze státního rozpočtu. * Vláda důsledně oddělí vlastnictví zdravotnických zařízení a zdravotních pojišťoven a zamezí jejich vzájemnému ovládání nebo ovládání třetí osobou. * Vláda posílí státní dozor nad toky zdravotního pojištění a nad fungováním zdravotních pojišťoven. Zajistí kontrolu státu nad zaváděním DRG systému převzetím těchto činností Ministerstvem zdravotnictví z tzv. Národního referenčního centra. Vláda dále posílí efektivitu Státního ústavu pro kontrolu léčiv a jeho lékové politiky a cenotvorby s cílem zajistit lepší dostupnost léků pro občany. * V průběhu roku 2015 vláda předloží zákon o veřejných neziskových nemocnicích, který umožní jejich transparentnější a efektivnější řízení. Vytvoří tím podmínky pro tvorbu uznávaných postupů v odborné lékařské péči. === 3.4 Ministerstvo životního prostředí === * Vláda zajistí podmínky pro maximální využití finančních prostředků z Operačního programu Životní prostředí v programovém období 2007–2013 na smysluplné projekty přispívající ke zlepšení životního prostředí v České republice. Vláda se zasadí o zjednodušení podmínek a odstranění zbytečné byrokracie při čerpání peněz z Operačního programu Životní prostředí v novém programovém období 2014–2020 s cílem minimalizovat rizika ztrát čerpání. Vláda připraví novelu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) podle evropských standardů s cílem nastavení jasných pravidel a lhůt v rámci tohoto procesu. Vláda rozhodne o efektivním, jednotném a jednoduchém systému regulace v oblasti vodovodů a kanalizací, např. formou ustavení centrálního regulátora v této oblasti v rámci Energetického regulačního úřadu. * Vláda zajistí dostatečné finanční prostředky, které prostřednictvím programu Nová zelená úsporám umožní pokračování programu zateplování veřejných i soukromých budov, a přispěje tak k rozvoji stavebnictví a vytvoření mnoha tisíc pracovních míst. Vláda připraví realizaci Zeleného programu v regionech s dlouhodobě špatným životním prostředím (Moravskoslezský kraj, Ústecký kraj), na jehož podobě se budou podílet kromě státu také města a obce i významné podnikatelské subjekty. Vláda přitom využije v maximální míře i přeshraniční spolupráci a spolupráci na úrovni Evropské unie. Vláda připraví návrh zákona o snižování závislosti České republiky na fosilních palivech za podmínky, že tím neutrpí konkurenceschopnost České republiky. Vláda podpoří pokračování modernizace individuálních topenišť (tzv. kotlíkové dotace). Vláda neumožní další průzkum a následnou těžbu zlata ani pokračování průzkumu a následnou těžbu břidlicových plynů na území České republiky. * Vláda připraví do poloviny roku 2016 novelu zákona o odpadech s cílem snížit podíl skládkovaných odpadů a naopak zvýšit úroveň recyklace odpadů, včetně odpadů biologických, na úroveň vyspělých evropských zemí. Vláda podpoří programy prevence vzniku odpadů a vytvoří systém pobídek a poplatků, které podpoří motivaci občanů k třídění odpadu. * Vláda připraví do poloviny roku 2016 Strategii pro přizpůsobení se změně klimatu v České republice včetně konkrétních projektů zadržování vody v krajině, revitalizací vodních toků a údolních niv, důsledné ochrany spodních vod atd. * Vláda zachová současnou legislativně zaručenou úroveň občanských práv týkajících se životního prostředí a zasadí se o posílení ekologické výchovy ve školách. === 3.5 Ministerstvo průmyslu a obchodu === * Vláda obnoví systém pobídek pro zahraniční i domácí firmy s klíčovou rolí CzechInvestu při jejich organizaci, a to včetně jeho zahraničních poboček. Vláda nově zformuluje pobídky tak, aby stimulovaly projekty s vysokou přidanou hodnotou, s vysokým podílem vědy a výzkumu, případně strategické služby, a aby motivovaly investory dlouhodobě podnikat a reinvestovat do české ekonomiky. * Za důležitý faktor hospodářského růstu v otevřené ekonomice České republiky vláda považuje vývoz zboží a služeb. Pro podporu exportu vláda maximálně využije ekonomické diplomacie a instituce jako CzechInvest, CzechTrade, Česká exportní banka, Exportní garanční a pojišťovací společnost, a. s., nebo CzechTourism. Vedle zemí Evropské unie bude vláda podporovat vývozní expanzi firem do prioritních zemí a zemí zájmu definovaných ve spolupráci se soukromým sektorem, v nichž mají české firmy naději uplatnit vloženou vysokou přidanou hodnotu. * Vláda podpoří rozvoj malého a středního podnikání, které stále představuje nevyužitou rezervu růstu a zaměstnanosti. Prostředkem bude rozvoj a kapitálové posílení Českomoravské záruční a rozvojové banky, která má jako 100% státem vlastněná banka předpoklady pro financování především malého a středního podnikání a jeho rozvoje. Vláda rovněž podpoří vzdělávání začínajících podnikatelů a zjednodušením zákona o zadávání veřejných zakázek i jejich přístup k veřejným zakázkám. Vláda podnikne kroky směřující k maximálnímu snižování administrativní zátěže pro podnikatele. * Za důležitou prioritu pro podporu průmyslu vláda považuje efektivní využití fondů Evropské unie. Vláda bude preferovat zejména projekty, které znamenají udržení nebo vznik pracovních míst, a to hlavně v regionech nejvíce postižených nezaměstnaností. * Vláda podpoří modernizaci průmyslu tak, aby docházelo ke snižování jeho energetické náročnosti. Vláda zajistí aktualizaci Státní energetické koncepce a Státní surovinové politiky. Vláda zajistí energetickou bezpečnost státu, odolnost proti rozsáhlým poruchám a výpadkům dodávek energií a udržitelnou energetiku. Bude proto usilovat o environmentální udržitelnost energetiky a udržení vysoké bezpečnosti dodávek energie při zachování přiměřených cen tak, aby česká ekonomika, a především pak zpracovatelský průmysl byly konkurenceschopné. Současně vláda zachová energetické suroviny pro budoucí generace a obhájí zájmy státu při stanovení podmínek těžby a využití nerostů. Vláda bude podporovat snižování energetické náročnosti veřejných i soukromých budov s pozitivním vlivem na energetickou bilanci České republiky. Podpoří proto jejich masivní zateplování a využívání energeticky účinných technologií a spotřebičů. Pokud to bude hospodářsky výhodné pro Českou republiku, vláda podpoří výstavbu nových jaderných bloků v Temelíně a Dukovanech, které v dlouhodobém horizontu nahradí významnou část dožívající uhelné energetiky. Za důležité rovněž vláda považuje zajištění provozu Jaderné elektrárny Dukovany i po roce 2025. === 3.6 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy === * Vzdělávání je základním pilířem vládní politiky. Vláda proto připraví dlouhodobou strategii jeho rozvoje a bude usilovat o její podporu napříč politickým spektrem i odbornou veřejností. Bude ustavena Národní rada pro vzdělávání jako platforma pro odbornou diskusi, formulování klíčových směrů rozvoje vzdělávací soustavy a řešení aktuálních otázek ve školství. Všechny níže uvedené kroky budou doprovázeny důrazem na zvyšování kvality vzdělávání na všech stupních a zlepšením přípravy učitelů ve spolupráci s pedagogickými fakultami. * Vláda zajistí systémovou podporu předškolního vzdělávání. S využitím evropských fondů a nově vzniklého národního fondu poskytne obcím prostředky na vytvoření dostatečné kapacity mateřských škol a základních škol. Zavede poslední rok předškolního vzdělávání jako povinný. * Vláda změní systém financování regionálního školství a podpoří technické a učební obory tak, aby vzdělávací systém více odrážel potřeby trhu práce. Vláda obsahově i finančně bude stabilizovat státní maturity a u konkrétních učňovských oborů zavede mistrovské zkoušky. * Vláda vypracuje analýzu vysokoškolské legislativy a v návaznosti na to předloží návrh změn. Bude garantovat bezplatné vysokoškolské vzdělání na veřejných a státních vysokých školách – nezavede školné ani zápisné. * Vláda zavede efektivní kariérní řád pro učitele s jasnou motivační vazbou na jejich ohodnocení od roku 2015. Zároveň bude usilovat o postupné zvyšování prostředků na mzdy pedagogických a nepedagogických pracovníků i na modernizaci škol a jejich vybavení. * Vláda se zasadí o transparentní financování sportu, stanoví kritéria pro veřejnou podporu mezinárodních sportovních akcí v České republice a předloží zákon o podpoře sportu. === 3.7 Věda, výzkum a inovace === * Vláda podpoří vyvážené a efektivní řízení vědy, výzkumu a inovací (VaVaI) tak, aby jejich výsledky jako celku přispívaly ke společenskému a hospodářskému rozvoji České republiky a byly dlouhodobě udržitelné. Zohledněny budou rovněž nové rostoucí obory z oblasti digitální ekonomiky a kulturních a kreativních průmyslů. * Vláda tak učiní především prostřednictvím posílení kvality řízení VaVaI a posílením motivace pro využívání výsledků VaVaI ze strany soukromého i veřejného sektoru. Dále vláda zohlední důležitou roli společenskovědních oborů jako zdroje znalostí a reflexe pro společenský a hospodářský rozvoj České republiky. * Vláda vytvoří podmínky pro změnu hodnocení a financování výzkumných institucí a projektů v kontextu jejich reálného přínosu k rozvoji České republiky. Především sníží závislost základního výzkumu na účelovém financování a omezí výhody plynoucí z rozsahu na úkor kvality. * Vláda se zasadí o zvýšení kvality VaVaI a zlepšení přispívání VaVaI k dlouhodobé prosperitě České republiky, zejména zlepšením činnosti Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, vytvořením podmínek pro mobilitu pracovníků VaVaI a doktorandů, posílením těch doktorských oborů, které mají vazbu na potřeby hospodářství v oblasti aplikovaných oborů. * Vláda bude zvyšovat systematickou podporu pro zapojování českých výzkumných pracovišť a podniků do mezinárodních projektů bilaterálních i projektů Evropské unie (včetně ERA), bude podporovat aplikovaný výzkum, včetně společenskovědního – např. definováním a zvýšením počtu programů aplikovaného výzkumu, důslednou prací s prioritami VaVaI, podporou funkčních zařízení pro transfer technologií a podporou aplikační sféry včetně vhodných modelů využívání venture kapitálu. === 3.8 Ministerstvo dopravy === * Vláda zpracuje a předloží zákon o liniových stavbách, který zjednoduší proces administrativního vyřízení stavebního povolení liniových staveb, a to včetně posouzení vlivu stavby na životní prostředí a podmínek vykupování dotčených pozemků. Vláda zpracuje analýzu stávající projektové připravenosti a možnosti zahájení stavby, prověrku stavu zastavených staveb a možnosti jejich pokračování včetně podmínek financování. Objem prostředků do infrastruktury nebude vláda omezovat, ale bude se jej snažit účelně využívat, zejména v oblasti čerpání fondů Evropské unie. Vláda dokončí úseky infrastruktury s napojením na sítě TEN-T. Za prioritní pokládá výstavbu dálnic a rychlostních komunikací, jako jsou R52, R6, R35, R43, R49, D3, D8, D11, Silniční okruh kolem Prahy a návazné komunikace, které umožní kvalitní spojení s našimi sousedy. Vláda důsledně zavede systém předběžných, průběžných a následných finančních kontrol spojených s vybudováním funkčního metodického řízení jednotlivých pracovišť investorských organizací resortu (ŘSD, SŽDC, ŘVC). * Vláda zabezpečí řádný, hospodárný a především zákonný provoz veškerých systémů v rámci centrálního registru vozidel a ostatní databáze resortu dopravy. Vláda zavede mýta pro silniční vozidla jen tam, kde je předpoklad zajištění výnosu na základě důkladné analýzy. Vláda stanoví výši zpoplatnění tak, aby náklady na dopravu podporovaly rozvoj průmyslu České republiky a byly kompatibilní s okolními zeměmi. Připraví transformaci Ředitelství silnic a dálnic na státní podnik tak, aby zajistila efektivní výběr mýta po 1. lednu 2017 plně pod kontrolou Ministerstva dopravy. * Vláda připraví plné zavedení směrnice Evropského parlamentu a Rady o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru 2012/34/EU, jež ulehčí národnímu dopravci České dráhy, a. s., od nákladů spojených s provozem jím vlastněných zařízení služeb, která jsou využívána i konkurenčními dopravci. Vláda stanoví ceny za užití těchto zařízení služeb. Vláda podpoří přesun přepravy nákladů ze silnice na železnici. * Vláda zabezpečí převod služeb poskytovaných externími dodavateli pod odborné útvary Ministerstva dopravy. Důstojně tak naplní odpovědnost jednoho z největších zadavatelů zakázek v zemi, jehož prostřednictvím budou vytvořeny pracovní příležitosti, a tím snížena nezaměstnanost. * Vláda si je vědoma významu sídla Agentury pro evropský globální navigační družicový systém (GSA) v Praze a kosmických aktivit pro další růst technologické a inovační úrovně českého průmyslu a bude pokračovat v podpoře dalšího rozvoje dopravní telematiky a kosmických aktivit v České republice, a to v úzké spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou (ESA), GSA a Evropskou unií. === 3.9 Ministerstvo zemědělství === * Vláda vytvoří podmínky pro zvýšení soběstačnosti České republiky v základních zemědělských komoditách, a to prostřednictvím takového nastavení podmínek v rámci reformované Společné zemědělské politiky a Programu rozvoje venkova, které povede k rozvoji strukturálně vyváženého zemědělství a potravinářství v České republice. Vláda bude zvyšovat konkurenceschopnost českého zemědělství a potravinářství. Posílí a podpoří investice do prvovýroby a následného zpracování, především v oblasti živočišné výroby, ovocnářství, zelinářství a zahradnictví, a to s důrazem na produkci s vyšší přidanou hodnotou a tvorbu nových pracovních míst. * Vláda se zaměří na zvýšení ochrany spotřebitelů a bezpečnosti potravin v České republice prostřednictvím efektivního dozoru nad trhem s potravinami s primárním cílem zamezit klamavým praktikám. Vláda zavede přísná pravidla pro obchodní řetězce, aby došlo ke zlepšení kvality prodávaných potravin a vytvoření většího prostoru pro kvalitní české potraviny. Vláda bude usilovat o zvyšování povědomí spotřebitelů o kvalitativních parametrech produkce, včetně jejího původu. * V oblasti vodního hospodářství bude klíčové zvyšovat ochranu občanů a území před povodněmi. Vláda proto zajistí další etapy Programu prevence před povodněmi orientované na retenci vody v povodích a bude realizovat protipovodňová opatření především v oblastech, které jsou minimálně chráněny před povodní. Vláda posílí ochranu kvalitní orné půdy a půdního fondu. * Vláda učiní kroky ke změně hospodářské politiky Lesů České republiky, s. p., ve prospěch zvýšení zaměstnanosti v jednotlivých regionech a posílení významu drobného a středního lesnického a dřevozpracujícího průmyslu. * Vláda zajistí dokončení rozhodnutí na národní úrovni v rámci Společné zemědělské politiky, a to v souladu se svými programovými cíli a nastavení pravidel pro rozdělování zemědělských dotací v následujícím období 2014–2020. Vláda bude hájit zrovnoprávnění postavení českých zemědělců a potravinářů v rámci Evropské unie a zajistí kontinuitu poskytování národních podpor a znovuzavedení zelené nafty. === 3.10 Ministerstvo kultury === * Vláda se chce přiblížit jednoprocentnímu podílu výdajů státního rozpočtu na oblast kultury jako veřejné služby, zajistit přímou vazbu mezi příjmy z turistiky a výdaji na záchranu a údržbu památkového fondu a důsledně využít fondů Evropské unie a norského finančního mechanismu na opravy památek. * Vláda přijme zákon o kultuře, zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, který odstraní nedostatky dnešních příspěvkových organizací, odpolitizuje je a zajistí jejich stabilní financování, dále nový památkový zákon, novelu zákona autorského a zákonů mediálních. * Vláda prosadí nový model prezentace České republiky v zahraničí, založený mj. na vývozu českého umění a české kultury. * Vláda usnadní dostupnost veřejných kulturních institucí, např. zavedením jednoho dne s volným vstupem a rodinných slev, a prosadí účinnější model rozvoje kreativity dětí prostřednictvím uměleckých aktivit a kulturních zážitků. * Vláda bude podporovat amatérské umělecké aktivity, regionální kulturu a veřejné kulturní služby poskytované neziskovými organizacemi. === 3.11 Ministerstvo spravedlnosti === * Vláda posílí dozor nad činností exekutorů s cílem zabránit zneužívání exekucí a vymáhání dluhů, a zajistí, aby exekutor jako zástupce státu své právo vykonával způsobem garantujícím jak práva věřitele, tak dlužníka. Náklady exekuce a odměna exekutora musí odpovídat jeho skutečnému výkonu. Exekuce podle exekučního řádu bude nepřípustná v případech, kdy je možné vymáhat splnění povinností správní exekucí. * Vláda zajistí průběžnou analýzu uplatňování nového občanského zákoníku a související legislativy v aplikační praxi a podle jejích výsledků připraví novelizaci odstraňující zjištěné nedostatky, mezery a nejasnosti. * Vláda se zavazuje připravit a prosadit nový občanský soudní řád, jehož prostřednictvím docílí výrazného zrychlení soudních sporů při současném garantování práva na spravedlivý proces. * Vláda prosadí novou právní úpravu trestního řízení zajišťující spravedlivé a rychlé projednání trestních věcí včetně účinnější možnosti zabavovat výnosy trestné činnosti. Současně vláda posílí ochranu a zlepší průběh odškodňování obětí trestné činnosti. * Vláda bude prosazovat změnu sankční politiky vůči pachatelům méně závažných trestných činů, kteří by napříště měli být častěji než dosud postihováni tresty nespojenými s odnětím svobody, a dokončí dlouho plánovanou reformu vězeňství s cílem minimalizovat rizika recidivy po propuštění. * Vláda prosadí nový zákon o státním zastupitelství, který lépe zajistí nezávislost státních zástupců a jejich odpovědnost při vyšetřování trestných činů, vytvoří systémové a organizační předpoklady pro jejich specializaci v boji se závažnou a finanční kriminalitou a všemi podobami organizovaného zločinu včetně korupce. === 3.12 Lidská práva a rovné příležitosti === * Vláda bude usilovat o vysoký standard ochrany lidských práv. Svobodu a rovnost každého člověka v důstojnosti i právech považuje vláda nejen za formální princip, ale i za závazek vytvářet podmínky pro důstojný a plnohodnotný život všech lidí v České republice včetně příslušníků menšin všeho druhu a jakkoli znevýhodněných či slabších jednotlivců. Vláda bude klást srovnatelný důraz nejen na práva politická a občanská, ale i na práva ekonomická, sociální a kulturní. * Vláda považuje za jednu ze svých priorit boj proti sociálnímu vyloučení. Bude prosazovat provázané řešení sociálního bydlení a předcházení bezdomovectví, sociální pomoci a terénní práce, poskytování dávek státní sociální podpory a hmotné nouze, inkluzivního vzdělávání, politiky zaměstnanosti, boje proti zadlužování, bezplatné právní pomoci a poradenství, zabránění zneužívání sociálního systému, např. v podobě obchodu s chudobou v předražených ubytovnách. * Vláda bude usilovat o vytvoření tolerantní společnosti. Bude důsledně vystupovat proti všem formám násilí a projevům rasové nesnášenlivosti jako například anticiganismu a antisemitismu. Podpoří jako přirozenou součást integrace rozvoj romské kultury a identity. Vláda posílí právní možnosti obrany proti diskriminaci a pravomoc veřejného ochránce práv navrhovat rušení protiústavních zákonů. * Vláda bude důsledně uplatňovat princip rovnosti žen a mužů. Vláda se zaměří na potlačování genderově podmíněného násilí. Bude usilovat o slaďování pracovního, soukromého a rodinného života, včetně zajištění dostatečných kapacit předškolních zařízení a podpory flexibilních a stabilních forem práce, dále bude usilovat o podporu vyššího zastoupení žen v rozhodovacích pozicích a stejnou odměnu za stejnou nebo srovnatelnou práci. V oblasti ochrany lidského života, tak jak ji definuje Listina základních práv a svobod, vláda nebude zasahovat do současného právního stavu. === 3.13 Ministerstvo pro místní rozvoj === * Vláda dokončí přípravu na čerpání fondů pro roky 2014–2020, zajistí především dojednání Dohody o partnerství a koordinaci přípravy operačních programů. Vláda urychleně připraví novelu zákona o podpoře regionálního rozvoje. * Vláda připraví nový zákon o veřejných zakázkách, který bude reflektovat moderní trendy zadávání v Evropské unii a který sladí požadavky na důslednou transparentnost zadávacích řízení s cílem zamezit korupci a zajistit výběr optimálního dodavatele. * Vláda bude podporovat rozvoj cestovního ruchu, kvalitní propagaci České republiky jako turistické destinace a připraví zákon o cestovním ruchu. * V oblasti územního plánování a stavebního řádu připraví vláda novelu stavebního zákona, která přinese zjednodušení a zrychlení povolovacích řízení. Vláda také připraví nový zákon o sociálním bydlení, který bude definovat standard sociálního bytu a vymezí osoby v bytové nouzi, které na něj mají při splnění stanovených podmínek nárok. === 3.14 Ministerstvo vnitra === * Vláda bude stabilizovat personální a ekonomickou situaci v bezpečnostních sborech. Bude podporovat další rozvoj Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR a dalších složek integrovaného záchranného systému. Bude vytvářet potřebné personální, materiální, technické a organizační podmínky připravenosti složek integrovaného záchranného systému pro jejich trvalou akceschopnost. Vláda se bude rovněž zabývat zlepšením podmínek pro činnost jednotek dobrovolných hasičů. Vláda bude klást důraz na následující bezpečnostní oblasti: boj proti terorismu, extremismu, organizovanému zločinu, korupci a rasové nesnášenlivosti. * Vláda sníží počet a složitost úředních úkonů zatěžujících občana prostřednictvím procesního modelování agend. Vláda přijme Strategický rámec rozvoje veřejné správy a eGovernmentu tak, aby jejich další fungování bylo efektivní a úsporné. Občané musí mít jasné informace, úředníci zajištěné vzdělávání. * Vláda musí komplexně řešit napětí v sociálně citlivých lokalitách. Bude klást důraz na preventivní programy, úzkou komunikaci s místními samosprávami a na vybalancování prvků prevence a represe tak, aby se efektivně eliminovaly příčiny vzniku sociálních střetů. * Je nutné celkově posílit účast občanů na rozhodování o zásadních otázkách fungování státu. Vláda musí zajistit kontrolu občanů nad financováním politických stran, jejich spoluúčast na správě věcí veřejných a bezbariérový přístup ke všem právním předpisům díky projektu elektronické sbírky zákonů a mezinárodních smluv. * Vláda zajistí ekonomickou stabilitu a transparentnost hospodaření České pošty, s. p., a její další rozvoj. Služby České pošty, s. p., musí být pro občany maximálně dostupné. Optimalizace pobočkové sítě České pošty, s. p., bude diskutována s orgány samosprávy (kraje, města a obce). === 3.15 Ministerstvo obrany === * Prvořadým úkolem vlády je provést celkovou analýzu hospodaření Ministerstva obrany, audit jednotlivých agend a z toho vycházejících personálních nároků. Je třeba revidovat rentabilitu outsourcingu, urychlit odprodej nepotřebného majetku a zamezit veškerým zbytným výdajům a nehospodárnostem. * Nutnost dodržet přijaté závazky vyžaduje rozvíjení našich obranných schopností podmíněné adekvátní technologickou úrovní Armády ČR. V závislosti na ekonomickém vývoji bude vláda usilovat o úpravy ve financování resortu tak, aby byl zajištěn ozbrojeným silám potřebný rozvoj. Výběrová řízení a aféry kolem akviziční činnosti jsou dlouhodobým problémem. Je proto vládní prioritou, aby byly příslušné kroky na Ministerstvu obrany zcela transparentní, akvizice odpovídaly skutečným potřebám Armády ČR, a bylo tak docíleno co nejvyšší efektivity. * Vláda se zaměří na rozvoj schopností vyčleňovaných do pohotovostních uskupení NATO a Evropské unie a na výstavbu schopností potřebných pro účely kolektivní obrany podle čl. 5 Severoatlantické smlouvy. Důraz bude kladen na interoperabilitu, rozmístitelnost, schopnosti mezinárodní spolupráce a vedení společných operací. Vláda bude aktivně přispívat do zahraničních operací NATO, Evropské unie a OSN, které budou vybaveny odpovídajícím mandátem a budou v souladu s definovanými bezpečnostními a obrannými zájmy České republiky a závazky České republiky v NATO a Evropské unii. Vláda zajistí ochranu vzdušného prostoru České republiky vlastními prostředky. * Vláda bude rozvíjet dialog s domácím obranným průmyslem s cílem vytvářet kooperativní prostředí a podporovat působení našeho obranného průmyslu na zahraničních trzích. * Ministerstvo obrany předloží dva základní koncepční materiály: Dlouhodobý výhled pro obranu 2030 a Koncepce výstavby Armády ČR. * Vláda dokončí potřebné změny v branné legislativě. === 3.16 Ministerstvo zahraničních věcí a Úřad vlády České republiky === ==== ''Evropská unie'' ==== * Vláda považuje státy a instituce Evropské unie za hlavní garanty bezpečnosti, prosperity, demokracie a solidarity v současné Evropě. Proto bude aktivně usilovat o Evropskou unii, která bude politicky vlivná a akceschopná, ekonomicky konkurenceschopná, bude zastávat demokratické hodnoty a bude podporovat sociální soudržnost a lidskou důstojnost. Cílem naší evropské politiky je směřovat do evropského integračního jádra a působit v evropském prostoru jako srozumitelný a věrohodný partner. * V souladu s principy subsidiarity a proporcionality a s důrazem na individuální odpovědnost členských států bude vláda podporovat posilování evropské integrace a spolupráce zejména v oblastech hospodářské politiky a vnitřního trhu, sociální solidarity a zaměstnanosti, energetiky, dopravy, finančních služeb, výzkumu, vývoje a životního prostředí. * Stabilizace hospodářské a měnové situace v Evropské unii je prvořadým zájmem České republiky. Vláda podpoří kroky směřující k hlubší koordinaci hospodářské a fiskální politiky a k obnově důvěry v evropský finanční sektor a přehodnotí dosavadní zdrženlivá stanoviska k měnové integraci a finanční spolupráci. Jako výraz odpovědné fiskální politiky se vláda připojí k fiskálnímu paktu (Smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii) a vzhledem k úzkému propojení českého finančního sektoru s evropským bude aktivně hájit své zájmy ve vznikající bankovní unii, včetně přípravy na přistoupení. * Vzhledem k doposud nevyužitému potenciálu vnitřního trhu Evropské unie se bude vláda zasazovat o odstraňování existujících a zamezování vzniku nových bariér volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a pracovní síly. Vláda bude podporovat Evropskou unii otevřenou dovnitř i navenek při současném zachování a posilování sociálních standardů. Ambiciózní obchodní a investiční dohody se třetími státy považuje vláda za nedílnou součást evropské konkurenceschopnosti a její prioritou je dokončení jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi Evropskou unií a USA. Vláda se bude aktivně podílet na formulování energeticko-klimatické politiky Evropské unie tak, aby byla udržena konkurenceschopnost ekonomiky. Vláda bude prosazovat diskusi o evropských a domácích hospodářských reformách prostřednictvím Národního programu reforem jako klíčového strategického dokumentu národní hospodářské politiky. * V oblasti zahraničního působení Evropské unie klade vláda důraz především na větší účinnost a propojení Společné zahraniční a bezpečností politiky, na posilování Východního partnerství a na rozšiřování Evropské unie zejména o státy západního Balkánu po splnění podmínek ze strany kandidátských zemí. Vláda bude dále podporovat přiměřené zapojení České republiky do misí a operací Společné bezpečnostní a obranné politiky. * Vláda bude lépe využívat možnosti členství v Evropské unii. Ke zlepšení konkurenceschopnosti a kvality života v České republice bude efektivněji čerpat prostředky z evropských fondů, zejména s důrazem na podporu slabých a znevýhodněných regionů, a posílí dohled nad využíváním těchto prostředků. Vláda přijme systémová opatření k posílení jednotné a aktivní politiky České republiky uvnitř institucí Evropské unie. Bude aktivněji působit při umisťování českých občanů v evropských institucích a nastaví pravidelný dialog s evropskými institucemi, bude také aktivněji spolupracovat se zástupci České republiky v Evropském parlamentu. * Vláda posílí dialog s Poslaneckou sněmovnou a Senátem Parlamentu ČR, sociálními partnery a občanskou společností při formulování a prosazování zájmů České republiky. Vláda bude vystupovat vůči Evropské unii koordinovaně a za meziresortní koordinaci bude zodpovědný Úřad vlády ČR. Evropská politika bude vznikat v úzké spolupráci Úřadu vlády ČR s Ministerstvem zahraničních věcí a dalšími resorty. Vláda připraví koncepci českého působení v Evropské unii a bude uskutečňovat evropskou komunikační strategii, v jejímž rámci povede intenzivní dialog o evropských otázkách s odbornou veřejností i občany České republiky. ==== ''Zahraniční politika'' ==== * Vláda si uvědomuje, že budoucnost České republiky je podmíněna kvalitou mezinárodního prostředí, schopností České republiky prosazovat vlastní zájmy v mezinárodní soutěži, ale také její připraveností přispívat ostatním. Česká republika dlouhodobě usiluje o mezinárodní uspořádání, kde budou problémy řešeny multilaterálně a které bude efektivní, stabilní a současně spravedlivé. Na půdě OSN se proto zaměří na udržování míru, včetně připravenosti účastnit se ve vojenských misích, na odzbrojování, mezinárodní rozvoj, ochranu lidských práv a na reformu institucí OSN. Vláda bude také rozvíjet intenzivní vztahy s mimoevropskými zeměmi. * Zahraniční politika naváže na ukotvení země ve středu Evropy, v Evropské unii a v atlantickém bezpečnostním rámci. Členství v Evropské unii je klíčovým faktorem zahraničně politického uvažování České republiky. Evropská a zahraniční politika České republiky jsou úzce provázány. Evropská a atlantická orientace se vzájemně podporují. Proto bude vláda posilovat multilaterální spolupráci v euroatlantické oblasti, a to zejména aktivním členstvím v NATO a aktivním přístupem k politickému, ekonomickému a bezpečnostnímu dialogu mezi Evropskou unií a USA. * Vláda klade důraz na rozvoj sousedských vztahů a pokračování spolupráce v rámci V4. Bude usilovat o prohloubení strategického dialogu s Německem, Slovenskem, Rakouskem, Polskem a Maďarskem. Bude pokračovat v intenzivní bilaterální i regionální spolupráci. * Rozvojová spolupráce, podpora lidských práv a humanitární pomoc bude součástí zahraniční politiky České republiky. Vláda přitom vychází z předpokladu, že lidská práva zahrnují jak práva občanská a politická, tak práva hospodářská, sociální a environmentální, a že je lze efektivně podporovat pouze v podmínkách vzájemného respektu a dialogu. * Vláda bude klást důraz i na ekonomickou diplomacii. Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracují její koncepci, kterou budou společně uskutečňovat a která zahrne i soukromý sektor. * V zájmu spolehlivosti a srozumitelnosti České republiky na mezinárodní scéně bude vláda jakožto tvůrce zahraniční politiky usilovat o koordinaci postojů a co nejširší politickou shodu, spolupráci s prezidentem a Parlamentem ČR. Vláda bude aktualizovat stávající Koncepci zahraniční politiky České republiky a v návaznosti na zákon o státní službě připraví zákon o zahraniční službě. {{Vspace}} Přílohu programového prohlášení tvoří [[Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL na volební období 2013–2017]]. {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Politické dokumenty ČR]] 09cm19f6777lkmi68viug14tl331l79 0 37081 338798 306137 2026-09-22T19:56:29Z JAn Dudík 532 338798 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = 12. srpen 1881 | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]] | POPISEK = Čistý výnos věnuje se ve prospěch Národního divadla. | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = VRCHLICKÝ, Jaroslav. ''12. srpen 1881.'' [Plzeň] : vlastním nákladem, [1881]. | nakladatel = Vlastní náklad | ONLINE = {{Kramerius|nkp|7d489f10-00da-11e5-93b2-001018b5eb5c}} | SOUVISEJÍCÍ = [[V rumech slávy]], [[Nad troskami Národního divadla]] | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Národní divadlo|Národní divadlo]] }} <poem> V mrak neslo včera štít svůj zlatoskvělý a dnes juž pláče nad ním národ celý. Zda bylo snem to, jednou že tu stálo a divem nebes, bájí být se zdálo? Či skutečností zda jest probuzení? Ó kdo je viděl státi ve plameni, jenž tryskl rázem jako z jícnu draka a rostl, obr, chrlil nad oblaka déšť jisker, moře krve, spousty žáru, ten mnil, že slunce chytlo do svých spárů ten zázrak náš, na jeho žárlíc krásu nám chtělo unésti jej! V mrtvém žasu my stáli dole, rty neměly vzdechu a oko slzí, ale plamen v spěchu svou slavil žeň; na křídle větru lítal, kol skrání jeho děsný věnec splítal a v praskání a sykotu a jeku se vyhoup’, šláp mu na vaz v divém vzteku, jak upír ssál tam, na šij se mu chytil a s duněním se s krovem jeho sřítil a jisker mořem smál se v temno noci. A dole trnul národ bez pomoci, zřel jeho pád a měl jen slzy k tomu, když kolos ten se kácel v bouři hromu. Tu každý ptal se v hloubi svého nitra: Což nikdy my se nedočkáme jitra? Což každá hvězda sklamati nás musí? Což každý pohár rozpadne se v kusy než dotknou se ho v slasti naše rety? Což uvadnou nám v dlani všecky květy? Jsme prokleti, že o nebes štít bijem jen pláčem svým? Či právě snad že žijem jest znamením, že pouze utrpením a bezseností nocí, potem denním si cestu klestíme tam každou cenou, kam jiný dojde dráhou přirozenou? Co osvítit má pochodeň ta děsná nám ve srdcích? Či spíme ještě? Ze sna má probudit nás tento rudý plamen, kov rozlitý a rozpraskaný kámen? Či to, co naše mělo všecko snění, vše naděje, vše přání, touhy, chtění, vzlet ducha, mozol chudiny, groš vdovy, krev našich žil, co nelze říci slovy, co mělo krátce naše celé žití, chce ještě také naše slzy míti? Nuž nyní má je. Víc nemůžem dáti! Teď víme jedno: že zas musí vstáti v té hrdé kráse naše chlouba, spása! Ten žár, jímž jeho roztavena krása nám šlehl v duše, lhostejností masku strh s nich a ozářil tam poklad — lásku, jíž opět velké dílo zbudujeme jen vlastní sílou, proto jen, že chceme! Před požárem tím my jsme nevěděli kdo vlastně jsme, on ukázal nám celý že národ nyní jedno srdce vroucí; a láska taková jest všemohoucí a vůle taková se nepodává! Nad námi ještě nebe do krvava je zbarveno tou děsnou ohně září, nám v uších ještě doposud se sváří hluk požáru, pláč davů, hrozné zvuky, v nichž mluví dějiny, leč srdcí tluky jsou mocnější a přehluší vše hlasy: Jsme děti bouře, zvyklí na zápasy a otužení, v neštěstí jsme bratři, — co takých slzí křest má — věkům patří. </poem> [[Kategorie:Poezie]] pgrb7fj053xae9ekd7p8lfe564thbd7 828 41308 338789 338002 2026-09-22T18:38:47Z JAn Dudík 532 fix 338789 Scribunto text/plain -- @brief -- Backend for {{Textinfo}} & {{NavigacePaP}}. -- -- @author -- [[meta:User:Danny B.]] local _module = {} ---------------------------------------- -- @brief -- Escapes the string, so it can be safely used in patterns. -- -- @param -- value String to be escaped -- -- @return -- String Escaped input string local function escapeForPattern( value ) return mw.ustring.gsub( value, "([%(%)%[%]%.%+%-%*%?%%])", "%%%1" ) end local function params2table ( param, ... ) return param ~= nil and { param, ... } or nil end local Patterns = { ["disambiguationSuffix"] = " %(%d%d%d%d–%d%d%d%d%)", ["extlink"] = "%[[^%[][^%]]+%]", ["nowiki"] = "\127'\"`UNIQ%-%-nowiki%-%x%x%x%x%x%x%x%x%-QINU`\"'\127", ["plaintext"] = "[^%]\127]*", ["ref"] = "\127'\"`UNIQ%-%-ref%-%x%x%x%x%x%x%x%x%-QINU`\"'\127", ["wikilink"] = "%[%[[^%]]+%]%]" } local Wikilink = {} function Wikilink.getType( link ) local output local prefix local target = mw.ustring.match( link, "%[%[([^|%]]+)[|%]]" ) or "" output, prefix = Wikilink.getTargetType( target ) if mw.ustring.find( link, "|" ) ~= nil then output = string.format( "%s s textem (%s)", output, Wikilink.getTextType( link, prefix ) ) end return output end function Wikilink.getTargetType( target ) local output = "" local prefix = "" local titleObject = mw.title.new( target ) -- expensive++ if titleObject then output = titleObject.isRedirect and "přesměrování" or "odkaz" if titleObject.nsText ~= "" then output = string.format( "%s %s", output, titleObject.nsText ) prefix = string.match( target, "([^:]+:).*" ) end end return output, prefix end function Wikilink.getTextType( link, prefix ) local linkTextTypes = { { ["name"] = "stejné", ["target"] = "([^|]+)", ["text"] = "%1" }, { ["name"] = "bez rozlišovače", ["target"] = "([^|]+)" .. Patterns.disambiguationSuffix, ["text"] = "%1" }, { ["name"] = "rozšířené", ["target"] = "([^|]+)", ["text"] = "[^%]]-%1[^%]]-" }, { ["name"] = "odlišné", ["target"] = "[^|]+", ["text"] = "[^]]+" } } local output = "" local _ local linkTextType for _, linkTextType in ipairs( linkTextTypes ) do local pattern = string.format( "%%[%%[%s%s|%s%%]%%]", prefix, linkTextType["target"], linkTextType["text"] ) if mw.ustring.match( link, pattern ) ~= nil then output = linkTextType["name"] break end end return output end _module.authorPrefix = mw.site.namespaces[100]["name"] .. ":" function _module._getLinkType( value ) local output value = select( 3, mw.ustring.find( value, "(" .. Patterns.wikilink .. ")" ) ) output = Wikilink.getType( value ) return output end function _module._replaceLink( value ) return mw.ustring.gsub( value, Patterns.wikilink, "⌂" ) end function _module._trimDisambiguationSuffix ( value ) return mw.ustring.match( value, "^(.*)" .. Patterns.disambiguationSuffix .. "$" ) or value end function _module._createAuthorsPattern( count ) local authorPattern = "%[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|%1%]%]" local output = authorPattern for i = 2, count do output = output .. ", " .. string.gsub( authorPattern, "%%1", "%%" .. i ) end output = "^" .. output .. "$" return output end -- @brief -- Categorizes the page according to the "AUTOR" parameter, if it has value in defined simple formats. -- -- @param -- frame The current frame object -- -- @return -- Preprocessed wikitext function _module.printAuthorCategory( frame ) local titleObject = mw.title.getCurrentTitle() if titleObject.namespace ~= 0 then return end local output = "" local authorParam = mw.text.trim( frame:getParent().args["AUTOR"] or "" ) local valueType local pageContent = titleObject:getContent() local authorNames = {} authorNames = params2table( nil or mw.ustring.match( authorParam, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)%]%]$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|%1%]%]$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "(([^%]|]+)" .. Patterns.disambiguationSuffix .. ")|%2%]%]$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|[^%]]-%1[^%]]-%]%]$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|[^%]]+%]%]$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|[^%]]+%]%], neuveden$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|[^%]]+%]%], neuveden, redakce$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|[^%]]+%]%], neznámý$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|[^%]]+%]%], neznámý, redakce$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|[^%]]+%]%], redakce$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|[^%]]+%]%], redakce, neuveden$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^neuveden, %[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|[^%]]+%]%]$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^neznámý, %[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|[^%]]+%]%]$" ) or mw.ustring.match( authorParam, "^redakce, %[%[" .. _module.authorPrefix .. "([^%]|]+)|[^%]]+%]%]$" ) ) for i = 2, 9 do if authorNames then break end authorNames = params2table( string.match( authorParam, _module._createAuthorsPattern( i ) ) ) end if authorNames then for _, authorName in ipairs( authorNames ) do if mw.ustring.match( pageContent, "%[%[ *[Kk]ategorie *: *" .. escapeForPattern( authorName ) .. " *%]%]" ) ~= nil then valueType = "obsahující kategorii autora" elseif mw.ustring.match( pageContent, "%[%[ *[Kk]ategorie *: *" .. escapeForPattern( authorName ) .. " *|[^%]]*%]%]" ) ~= nil then valueType = "obsahující kategorii autora s řadicím klíčem" else valueType = "neobsahující kategorii autora" end output = output .. string.format( "[[Kategorie:%s]][[Kategorie:Monitoring:Textinfo automaticky kategorizující stránku %s]]", authorName, valueType ) end elseif ( authorParam == "neuveden" or authorParam == "neznámý" ) then output = output .. "[[Kategorie:Monitoring:Textinfo automaticky nekategorizující stránku s vyhrazeným autorem]]" elseif authorParam == "" then output = output .. "[[Kategorie:Monitoring:Textinfo automaticky nekategorizující stránku s nevyplněným autorem]]" else output = output .. "[[Kategorie:Monitoring:Textinfo automaticky nekategorizující stránku podle autora]]" end output = frame:preprocess( output ) return output end -- @brief -- Prints the author name trimmed of the disambiguation suffix if any, -- -- @param -- frame The current frame object -- -- @return -- Preprocessed wikitext function _module.printTrimmedAuthorName( frame ) local output output = _module._trimDisambiguationSuffix( frame.args[1] or "" ) output = frame:preprocess( output ) return output end -- @brief -- Prints the list of authors. -- -- @param -- frame The current frame object -- -- @return -- Preprocessed wikitext function _module.printAuthors( frame ) local output local authors = mw.text.split( ( frame.args[1] or "" ), " *; *" ) for index, author in ipairs( authors ) do author = mw.text.trim( author ) authors[index] = string.format( "[[Autor:%s|%s]]", author, _module._trimDisambiguationSuffix( author ) ) end output = table.concat( authors, "; " ) output = frame:preprocess( output ) return output end -- @brief -- Checks the legitimacy of usage of given argument. -- -- @param -- frame The current frame object -- -- @return -- Preprocessed wikitext function _module.checkArgumentUsageLegitimacy( frame ) local argumentsLegitimacy = { ["WIKIPEDIA-HESLO"] = { ["subpageOf"] = { "Encyklopedie Britannica 1911", "Encyklopedie československé mládeže", "Hudební lexikon", "Masarykův slovník naučný", "Meyers Konversations-Lexikon 1885-1892", "Ottův slovník naučný", "Riegrův Slovník naučný", "Vlastenský slovník historický", "Všeobecná německá biografie", "Židovská encyklopedie", "Židovská encyklopedie Brockhause a Efrona" } } } local output = "" local titleObject = mw.title.getCurrentTitle() local argumentName = mw.text.trim( frame.args[1] ) local argumentValue = mw.text.trim( frame:getParent().args[argumentName] or "" ) if argumentValue == "" then return end for criteria, criteriaData in pairs( argumentsLegitimacy[argumentName] ) do if criteria == "subpageOf" then local errorMessage = "{{Chyba|šablona=Textinfo|text=Nesprávné použití parametru „" .. argumentName .. "“|kategorie=Opravit použití parametru „" .. argumentName .. "“}}" for _, subpage in ipairs( criteriaData ) do if mw.ustring.match( titleObject.text, "^" .. escapeForPattern( subpage ) .. "/" ) then errorMessage = "" end end output = output .. errorMessage end end output = frame:preprocess( output ) return output end -- @brief -- Monitors the "AUTOR", "AUTOR2" & "PŘELOŽIL" parameters in {{Textinfo}} -- and the "AUTOR" & "AUTOR2" parameters in {{NavigacePaP}}. -- -- @param -- frame The current frame object -- -- @return -- Preprocessed wikitext function _module.monitorAuthors( frame ) if mw.title.getCurrentTitle().namespace ~= 0 then return end local output = "" local template = frame:getParent() local templateName = mw.title.new( template:getTitle() ).text local variableName = mw.text.trim( frame.args[1] ) local value = mw.text.trim( template.args[variableName] or "" ) local valueType = "" value = mw.ustring.gsub( value, "[<>\n]", { ["<"]="⧀", [">"]="⧁", ["\n"]="⏎" } ) if value == "" then valueType = "(nevyplněno)" elseif value == "neuveden" then valueType = "neuveden" elseif value == "neznámý" then valueType = "neznámý" elseif mw.ustring.match( value, "^" .. Patterns.nowiki ) ~= nil then valueType = "nowiki" elseif mw.ustring.match( value, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "Anonym|[^%]]*%]%]$" ) ~= nil then valueType = "Anonym/" .. mw.ustring.match( value, "^%[%[" .. _module.authorPrefix .. "Anonym|([^%]]*)%]%]$" ) elseif mw.ustring.match( value, "^%[%[ *Uživatel:[^%]]+%]%]$" ) ~= nil then valueType = "Uživatel" elseif mw.ustring.match( value, "^%*" ) ~= nil then valueType = "seznam/" .. select( 2, mw.ustring.gsub( value, "%*", "%0" ) ) elseif mw.ustring.match( value, "%]%].*%[%[" ) ~= nil then valueType = "více odkazů/" .. select( 2, mw.ustring.gsub( value, Patterns.wikilink, "%0" ) ) elseif mw.ustring.match( value, "^" .. Patterns.wikilink .. "$" ) ~= nil then valueType = _module._getLinkType( value ) elseif mw.ustring.match( value, "^" .. Patterns.wikilink .. Patterns.ref .. "$" ) ~= nil then valueType = _module._getLinkType( value ) .. " + ref" elseif mw.ustring.match( value, "^" .. Patterns.wikilink .. ".+$" ) ~= nil then valueType = _module._getLinkType( value ) .. " + plaintext/" .. _module._replaceLink( value ) elseif mw.ustring.match( value, "^.+" .. Patterns.wikilink .. "$" ) ~= nil then valueType = "plaintext + " .. _module._getLinkType( value ) .. "/" .. _module._replaceLink( value ) elseif mw.ustring.match( value, "^.+" .. Patterns.wikilink .. Patterns.ref .. "$" ) ~= nil then valueType = "plaintext + " .. _module._getLinkType( value ) .. " + ref" elseif mw.ustring.match( value, "^.+" .. Patterns.wikilink .. ".+$" ) ~= nil then valueType = "plaintext + " .. _module._getLinkType( value ) .. " + plaintext/" .. _module._replaceLink( value ) elseif mw.ustring.match( value, "^[^%[%]]*" .. Patterns.ref .. "$" ) ~= nil then valueType = "plaintext + ref" elseif mw.ustring.match( value, ";" ) ~= nil then valueType = "více položek plaintext/" local authors = mw.text.split( value, " *; *" ) for index, author in ipairs( authors ) do author = mw.text.trim( author ) local titleObject = mw.title.new( _module.authorPrefix .. author ) -- expensive++ if titleObject then if titleObject.exists then authors[index] = "autor" if titleObject.isRedirect then authors[index] = authors[index] .. " redirect" end else authors[index] = "plaintext" end end end valueType = valueType .. table.concat( authors, "; " ) else local titleObject = mw.title.new( _module.authorPrefix .. value ) -- expensive++ if titleObject then if titleObject.exists then valueType = "plaintext autor" if titleObject.isRedirect then valueType = valueType .. " redirect" end else valueType = "plaintext/" .. value end else valueType = "nerozeznáno" end end output = string.format( "[[Kategorie:Monitoring:%s/%s/=%s]]", templateName, variableName, valueType ) output = frame:preprocess( output ) return output end -- @brief -- Monitors the equivalence of passed argument with the page title or its part. -- -- @param -- frame The current frame object -- -- @return -- Preprocessed wikitext function _module.monitorTitleEquivalence( frame ) if mw.title.getCurrentTitle().namespace ~= 0 then return end local output = "" local template = frame:getParent() local templateName = mw.title.new( template:getTitle() ).text local variableName = mw.text.trim( frame.args[1] ) local titleValue, nbspReplaces = mw.ustring.gsub( mw.text.trim( template.args[variableName] or "" ), "&nbsp;", " " ) local titleObject = mw.title.getCurrentTitle() local valueType local withNbsp = nbspReplaces > 0 and " s nepřerušitelnou mezerou" or "" if titleValue == titleObject.text then valueType = "název stránky" if mw.ustring.match( titleValue, "/" ) ~= nil then valueType = valueType .. " obsahující lomítko" end elseif titleValue == titleObject.subpageText then valueType = "název podstránky" elseif titleValue == titleObject.rootText then valueType = "název kořenové stránky" elseif mw.ustring.match( titleObject.text, "^.-/" .. escapeForPattern( titleValue ) .. "/.-$" ) ~= nil then valueType = "název mezistránky" elseif mw.ustring.match( titleObject.text, "^" .. escapeForPattern( titleValue ) .. " %(.-%)$" ) ~= nil then valueType = "název stránky bez rozlišovače" elseif mw.ustring.match( titleObject.subpageText, "^" .. escapeForPattern( titleValue ) .. " %(.-%)$" ) ~= nil then valueType = "název podstránky bez rozlišovače" elseif mw.ustring.match( titleObject.rootText, "^" .. escapeForPattern( titleValue ) .. " %(.-%)$" ) ~= nil then valueType = "název kořenové stránky bez rozlišovače" elseif mw.ustring.match( titleValue, "^" .. escapeForPattern( titleObject.text ) .. Patterns.ref ) ~= nil then valueType = "název stránky + ref" elseif mw.ustring.match( titleValue, "^" .. escapeForPattern( titleObject.subpageText ) .. Patterns.ref ) ~= nil then valueType = "název podstránky + ref" elseif mw.ustring.match( titleValue, "^" .. escapeForPattern( titleObject.rootText ) .. Patterns.ref ) ~= nil then valueType = "název kořenové stránky + ref" else valueType = "vlastní" end output = string.format( "[[Kategorie:Monitoring:%s/%s/=%s%s]]", templateName, variableName, valueType, withNbsp ) output = frame:preprocess( output ) return output end -- @brief -- Monitors the "ZDROJ" parameter of Ottův slovník naučný. -- -- @param -- frame The current frame object -- -- @return -- Preprocessed wikitext function _module.monitorSourceOsn( frame ) if not mw.ustring.match( mw.title.getCurrentTitle().text, "^Ottův slovník naučný" ) then return end local osnSources = { ["První"] = { 1888, { "15-otto" } }, ["Druhý"] = { 1889, { "07-otto", "34-otto" } }, ["Třetí"] = { 1890, { "00-otto", "33-otto" } }, ["Čtvrtý"] = { 1891, { "25-otto" } }, ["Pátý"] = { 1892, { "22-otto", "55-otto" } }, ["Šestý"] = { 1893, { "19-otto", "51-otto" } }, ["Sedmý"] = { 1893, { "11-otto", "27-otto" } }, ["Osmý"] = { 1894, { "14-otto", "48-otto" } }, ["Devátý"] = { 1895, { "08-otto", "09-otto", "26-otto" } }, ["Desátý"] = { 1896, { "02-otto", "38-otto" } }, ["Jedenáctý"] = { 1897, { "04-otto", "10-otto", "23-otto" } }, ["Dvanáctý"] = { 1897, { "30-otto", "44-otto" } }, ["Třináctý"] = { 1898, { "17-otto" } }, ["Čtrnáctý"] = { 1899, { "00-stud", "42-otto" } }, ["Patnáctý"] = { 1900, { "28-otto" } }, ["Šestnáctý"] = { 1900, { "01-otto", "29-otto", "32-otto" } }, ["Sedmnáctý"] = { 1901, { "40-otto", "50-otto" } }, ["Osmnáctý"] = { 1902, { "01-stud", "31-otto", "56-otto" } }, ["Devatenáctý"] = { 1902, { "37-otto", "57-otto" } }, ["Dvacátý"] = { 1903, { "13-otto" } }, ["Dvacátýprvý"] = { 1904, { "35-otto", "53-otto" } }, ["Dvacátýdruhý"] = { 1904, { "16-otto", "36-otto" } }, ["Dvacátýtřetí"] = { 1905, { "47-otto" } }, ["Dvacátýčtvrtý"] = { 1906, { "21-otto", "24-otto", "39-otto" } }, ["Dvacátýpátý"] = { 1906, { "12-otto" } }, ["Dvacátýšestý"] = { 1907, { "41-otto" } }, ["Dvacátýsedmý"] = { 1908, { "20-otto", "43-otto" } } } local output = "" local moduleArgs = frame.args local value = mw.text.trim( moduleArgs[1] or "" ) local valueType if mw.ustring.match( value, "https?://" ) ~= nil then if mw.ustring.match( value, "https?://.*https?://" ) ~= nil then valueType = "(více URL)" else local dil, rok, protocol, www, idNum, idStr dil, rok, protocol, idNum, idStr = mw.ustring.match( value, "''Ottův slovník naučný.'' (.-) díl%..-(%d%d%d%d).-(https?)://archive.org/stream/ottvslovnknauni(%d%d)(%l%l%l%l)goog#page/n%d-" ) www = "∅" if not dil then dil, rok, protocol, idNum, idStr = mw.ustring.match( value, "''Ottův slovník naučný.'' (.-) díl%..-(%d%d%d%d).-(https?)://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni(%d%d)(%l%l%l%l)goog#page/n%d-" ) www = "www" end if dil then local mode = mw.ustring.match( value, "''Ottův slovník naučný.'' .- díl%..-%d%d%d%d.-ottvslovnknauni%d%d%l%l%l%lgoog#page/n%d-/mode/(%d)up" ) if mode then valueType = string.format( "archive-%s-%s-%s-%s-%s-%s-%s", dil, rok, protocol, www, idNum, idStr, mode ) else valueType = string.format( "archive-%s-%s-%s-%s-%s-%s", dil, rok, protocol, www, idNum, idStr ) end if not osnSources[dil] then output = output .. "{{Chyba|text=OSN: Neznámý název dílu|kategorie=Opravit zdroj OSN hesla}}" else if tonumber( rok ) ~= osnSources[dil][1] then output = output .. "{{Chyba|text=OSN: Nekorespondující rok vydání k číslu dílu|kategorie=Opravit zdroj OSN hesla}}" end local validUrl = false for _, url in ipairs( osnSources[dil][2] ) do if idNum .. "-" .. idStr == url then validUrl = true end end if not validUrl then output = output .. "{{Chyba|text=OSN: Nekorespondující URL k číslu dílu|kategorie=Opravit zdroj OSN hesla}}" end end elseif mw.ustring.match( value, "kramerius" ) then valueType = "kramerius" else valueType = "(nestandardní zápis)" end end else valueType = "(bez URL)" end output = output .. string.format( "[[Kategorie:Monitoring:Textinfo/ZDROJ/= OSN-%s]]", valueType ) output = frame:preprocess( output ) return output end -- @brief -- Monitors the presence of tables in Ottův slovník naučný pages. -- -- @param -- frame The current frame object -- -- @return -- Preprocessed wikitext function _module.monitorOsnTables( frame ) local titleObject = mw.title.getCurrentTitle() if not mw.ustring.match( titleObject.text, "^Ottův slovník naučný" ) then return end local tableTypes = { ["wiki"] = "{|", ["HTML"] = "<table" } local output = "" for tableType, tableCode in pairs( tableTypes ) do local n = select( 2, mw.ustring.gsub( titleObject:getContent(), tableCode, "%0" ) ) if n > 0 then output = string.format( "%s[[Kategorie:Monitoring:Heslo Ottova slovníku naučného obsahující %s tabulku (%d×)]]", output, tableType, n ) end end output = frame:preprocess( output ) return output end ---------------------------------------------------------------- -- Dědění parametrů z hlavní stránky (Foo z Foo/Bar) ---------------------------------------------------------------- -- zjistí hlavní stránku (Foo z Foo/Bar) local function _getBasePageTitle() return mw.title.getCurrentTitle().rootText end -- načte obsah stránky local function _getPageContent(title) local page = mw.title.new(title) if not page or not page.exists then return nil end return page:getContent() end -- vytáhne parametr z wikitextu šablony Textinfo local function _extractTemplateParam(content, param) local pattern = "%|" .. "%s*" .. param .. "%s*=%s*([^\n]*)" local value = mw.ustring.match(content, pattern) if value and value ~= "" then return mw.text.trim(value) end return nil end function _module.getInheritedParam(frame) local param = mw.text.trim(frame.args[1] or "") local pageTitle = frame.args[2] or mw.title.getCurrentTitle().text if param == "" then return "" end local localValue = frame:getParent().args[param] if localValue and mw.text.trim(localValue) ~= "" then return frame:preprocess(localValue) end local page = mw.title.new(pageTitle) if not page or not page.exists then return "" end local content = page:getContent() if not content then return "" end local value = _extractTemplateParam(content, param) if value then return frame:preprocess(value) end return "" end ---------------------------------------- return _module tm99vwi9rjde0vp8gbv4gsnjjpdbd4a 12 54485 338942 308214 2026-09-23T05:08:58Z JAn Dudík 532 /* Poznámky k parametrům */ U podstránek se, v případě nevyplnění, experimentálůně přebírá z kořenové stránky díla. 338942 wikitext text/x-wiki == Účel == Šablona ''Textinfo'' slouží zveřejnění různých údajů k tomu kterému textu či dokumentu. Výše zveřejněnou šablonu se všemi parametry je možno zkopírovat a vložit nahoru do příslušného článku. Tato šablona by se měla nacházet u všech dokumentů s výjimkou právních dokumentů jako jsou zákony, smlouvy atp., pro které se používá šablona '''[[Šablona:TextinfoJura|TextinfoJura]]'''. Šablona je koncipována tak, že výsledek ukazuje jen ty parametry, které byly vyplněny. Zde existují následující tři výjimky: '''Titulek''', '''Zdroj''' a '''Licence''' - tyto řádky budou ukázány vždy i když nejsou vyplněné. Při vyplňování jednotlivých řádků je text automaticky lámán, je-li delší než nastavená šířka; v případě, že má být lámáno jinak (ručně), není možno používat obvyklého returnu, ale buď syntaxe <code><nowiki><br></nowiki></code> pro vynucený konec řádku, nebo naopak nezlomitelné spojení slov pomocí <code>&amp;nbsp;</code>. == Použití == <pre> {{Textinfo | TITULEK = | PODTITULEK = | AUTOR = | POPISEK = | ORIGINAL = | ZDROJ = | ONLINE = | periodikum = | ročník = | číslo = | strany = | VYDÁNO = | ISBN = | LICENCE = | PŘELOŽIL = | LICENCE-PŘEKLAD = | SOUVISEJÍCÍ = | INDEX = | JINÉ = | WIKIPEDIA = | WIKIPEDIA-DALŠÍ = | WIKIPEDIA-HESLO = | WIKISLOVNÍK-HESLO = | IMAGE = | IMAGE-PAGE = | POPISEK-IMAGE = | EDICE = }} </pre> === Poznámky k parametrům === * '''Titulek''': ve většině případů identický s názvem textu (díla, kapitoly...) , přesto je však '''''nutno vždy ručně vyplnit''''' pro případ, že název by byl jiný. Pokud název kapitoly obsahuje číslo i text, je možné číslo vynechat. * '''Podtitulek''': podtitulek * '''Autor''': autor, druhý autor... je-li autorů více, oddělují se čárkou. Uvádí se jako odkaz <code><nowiki>[[Autor:Josef Novák|Josef Novák]]</nowiki></code> * '''Popisek''': * '''Original''': původní titulek, jedná-li se o cizojazyčný text * '''Zdroj''', kde by měly být uvedeny základní údaje, odkud text skutečně '''''pochází''''', ne kde všude se ''vyskytuje'' (zde je možno uvést název publikace resp. ISBN, pokud z nich byl text skenován či ručně přepsán, URL adresu na internetu atp.); tato řádka se zobrazí vždy, nejsou-li uvedeny parametry, bude prázdná; u dlouhých URL (které není možno lámat) je lepší odkaz zkrátit, aby zůstal v tabulce (viz např. [[Kjótský protokol]]). Lze nahradit parametrem <code>periodikum</code>. U podstránek se, v případě nevyplnění, experimentálůně přebírá z kořenové stránky díla. * '''periodikum''': název periodika, pro náhradu parametru <code>ZDROJ</code> je třeba vyplnit i ** '''ročník''' (obvykle číslo) ** '''číslo''' (obvykle jedno číslo) ** případně '''strany''' (obvykle číslo nebo rozsah) * '''Vydáno (znění)''': pokud se tyto údaje nenacházejí již v předchozích parametrech, je zde možno uvést nakladatelství, místo a rok vydání resp. další údaje; <del>např. u právních dokumentů zde pak může být uvedeno, v jakém znění ten který zákon je zde zveřejněn.</del> U článků z tisku je vhodné uvést datum vydání. * '''Online''': zde by měl být uveden odkaz URL na sken originálu, existuje-li, případně na jiný online zdroj. Vhodné je použít šablony {{š|Kramerius}} nebo {{š|Internet Archive}}. U podstránek se, v případě nevyplnění, experimentálně přebírá z kořenové stránky díla. * '''ISBN''': navíc nebo alternativně k předešlým údajům, vznikne aktivní odkaz umožňující vyhledat knihu v katalozích nebo elektronických obchodech * '''Licence''': licence textu; pro seznam vizte [[Wikizdroje:Licence]] * '''Přeložil''': překladatel, jde-li o cizojazyčný text, syntaxe stejná jako u autora * '''Licence-Překlad''': licence pro překlad (viz výše Licence) * '''Související''': pokud je skutečně nezbytné odkázat na jinou těsně související stránku na českých Wikizdrojích, patří odkaz sem * '''Index''': odkaz na index bez <code>Index:</code> kódu * '''Jiné''': v této řádce je možno dle potřeby uvést další údaje, které zde nejsou uvedeny. Tento řádek se táhne přes celou šíři tabulky, a sice bez nadpisu * '''Wikipedia''': v této řádce se zanese název článku v české Wikipedii, který pojednává uvedeném díle. Obvykle se uvádí pouze na hlavní stránce díla, ne již na podstránkách. * '''Wikipedia-heslo''': parametr pro hesla encyklopedií jako např. [[Ottův slovník naučný]], kde se pro jednotlivá hesla této encyklopedie zde na Wikizdrojích umístí odkaz na stejné heslo na české Wikipedii (název se píše bez hranatých závorek) * '''Wikipedia-další''': pomocný parametr pro další odkazy nebo pro odkazy nevedoucí z encyklopedií. Zde je možné uvést i odkaz do jiné než české Wikipedie nebo na Wikidata (vložením šablony {{Š|Wikidata}}). :: ''Pokud je nutno uvést víc než jeden článek v české Wikipedii, na který se zde uvedený text vztahuje; zde se uvedou další články v české Wikipedii, ovšem je nutno'' :# ''uvedené stránky dát do hranatých závorek, např.'' <code><nowiki>1) [[w:Erasmus Darwin|Erasmus Darwin]], <br>3) [[w:George Darwin|George Darwin]], <br>4) [[w:Francis Darwin|Francis Darwin]]</nowiki></code> ''v&nbsp;článku [[Ottův slovník naučný/Darwin]]'' :# ''ručně doplnit '''w:''' jako odkaz na českou Wikipedii (přičemž, aby bylo skryto ono „w:“, je nutno název ještě jednou za vloženou rourou opakovat)'' :# ''v případě dalších odkazů (tedy více než dva) pak řádky oddělit pomocí syntaxe'' <code><nowiki><br></nowiki></code> ''nebo je očíslovat dle částí textu'' * '''Image''': soubor se uvádí bez kódů <code>Image:</code> resp. <code>Soubor:</code>, také bez hranatých závorek, ale s příslušnou ''extension'' (png, jpg atd.), tedy např. <code> Kytička.jpg </code> * '''Image-page''': u vícestránkových formátů pdf a djvu je možno zadat číslo strany, která se má zobrazit; není-li zadáno, zobrazí se první strana * '''Popisek-Image''': pokud možno velice krátký a stručný popisek obrázku * '''EDICE''': jméno edice v níž dílo vyšlo <includeonly><!-- KATEGORIE PŘIDÁVEJTE SEM, DĚKUJEME --> [[Kategorie:Formátovací šablony]] [[Kategorie:Šablony:Informace k dílu]] </includeonly> dwiz0drigt5gla2vfpy7cxa1knqponw 0 59922 338871 278140 2026-09-22T20:23:24Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338871 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Blahé zlaté mládí/1884 | ČÁST = Mládí | DALŠÍ = Pták, který mluví }} {{Textinfo | TITULEK = Mládí | AUTOR = [[Autor:Josef Zdeněk Raušar|Josef Zdeněk Raušar]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Josef Raušar | ZDROJ = ''[[Blahé zlaté mládí]]. Album původních prací pro českou mládež.'' Ročník prvý. Pardubice: F. & V.&nbsp;Hoblík, 1884. s.&nbsp;3. | LICENCE = PD old 70 }} <poem> O mládí krásné ze zlata! Ku tobě cesta zaváta růžemi, bílou lilií… Škoda, že rychle pomíjí! Pomíjí, zmírá, odletí, jak kvítko v bouřném podletí, jak perla v zvonku koruně, — jen srdce po něm zastůně. Ve oku bleskne slzička, a duše touhy plničká zapláče tiše v útrobě zvadlého mládí na hrobě. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 8qd3drqqoyf7c2h92g8wdu5xqry738k 0 64567 338944 275348 2026-09-23T06:11:25Z JAn Dudík 532 prohoezená 338944 wikitext text/x-wiki {{Digitalizace|Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu}} {{Textinfo | TITULEK = Bajky | ORIGINAL = {{Cizojazyčně|ru|Басни}} | AUTOR = [[Autor:Ivan Andrejevič Krylov|Ivan Andrejevič Krylov]] | PŘELOŽIL = [[Autor:Hynek Jaroslav Mejsnar|Hynek Jaroslav Mejsnar]] | POPISEK = Sbírka veršovaných bajek | ZDROJ = KRYLOV, Ivan. ''Bajky Ivana Krylova'', Praha, 1886 | ONLINE = <nowiki/> * {{Kramerius|nkp|89b2aa40-4299-11dd-862c-000d606f5dc6}} * [[:Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu|díl I.]] * [[:Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl II.djvu|díl II.]] * [[:Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl III.djvu|díl III.]] | VYDÁNO = Alois WIESNER, knihtiskárna, Praha, 1886 | LICENCE = PD old 70 | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70 | IMAGE = Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu | IMAGE-PAGE = 2 | POPISEK-IMAGE = Titulní strana prvního svazku | INDEX = Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu }} <pages index="Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu" include="2,143-145" /> <pages index="Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl II.djvu" include="102-103" /> <pages index="Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl III.djvu" include="104-106" /> [[Kategorie:Bajky]] tdsupmubx9xt6qrdq9yzgqpjuwmkun1 0 69491 338862 219103 2026-09-22T20:08:59Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338862 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Masarykův slovník naučný | ČÁST = Hoernle | PŘEDCHOZÍ = Hoensbroech | DALŠÍ = Hoernes }} {{Textinfo | TITULEK = Hoernle | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Masarykův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : Československý Kompas, 1927. S.&nbsp;233. | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Rudolf Hoernlé]] }} {{Forma|proza}} '''Hoernle''', {{Prostrkaně|Hörnle, August Friedrich Rudolf}} (1841–1918), něm. indolog, řed. stát. muslimské koleje v Kalkuttě, vynikající znalec zejm. novoind. jazyků árijských, autor vel. řady odb. sp. filol. a jazykozp., vyd. a překl. mn. textů. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Masarykově slovníku naučném|Hoernle]] m6m4gsf4kb39fqrub66j9knn3xl50wd 0 76482 338784 289798 2026-09-22T14:01:29Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338784 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Ivan Andrejevič Krylov | TITUL = Bajky Ivana Krylova | PŘEDCHOZÍ = Hoch a Had | ČÁST = Včela a Mouchy | DALŠÍ = Silný Medvěd }} {{Textinfo | TITULEK = Včela a Mouchy | ORIGINAL = {{Cizojazyčně|ru|Пчела и Мухи}} | AUTOR = [[Autor:Ivan Andrejevič Krylov|Ivan Andrejevič Krylov]] | PŘELOŽIL = [[Autor:Hynek Jaroslav Mejsnar|Hynek Jaroslav Mejsnar]] | POPISEK = bajka | ZDROJ = KRYLOV, Ivan. Bajky Ivana Krylova, Praha, 1886 | VYDÁNO = Praha, 1886 | LICENCE = PD old 70 | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70 | INDEX = Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl II.djvu }} <poem> Dvě mouchy hodlaly se dáti v cizí kraj a také včelu s sebou vyzývaly; jim papouškové povídali o dálných končinách, jaký tam světa ráj. Jim samým pak se zdálo urážlivo, že ve vlastní je otčině vždy všude honí z kuchyně, ba že (toť přece pohoršlivo, co už ti divní lidé natropí!) by přiživiti se jim lahůdkami za nádhernými stoly nedali, i vymyslili na ně skelné příklopy, a v chýžích pavouků jsou zase pochoutkami. „Nu, šťastnou cestu!“ včela vypoví. „Mně příjemno je v našem kraji. Mně za mé plásty lásku všude dají jak velmož tak i venkovan; a vy si jděte, kam chcete, vám všude stejný osud uschován; vás nikde nebude, leč jste-li užitečný, lid ctíti, milovati vděčný; z vás radosť pavouk bude míti sám i tam.“ — Kdo vlasti platně slouží, ten rodné země snadno neostaví; kdo k práci užitečné nemá schopné hlavy, ten v cizí kraje touží; tam, nejsa občanem, jesť méně pohrdán, a nikdo nedbá, kdo ten líný pán </poem> nkyoe18ihqnet5ik9y9af9m2r4917l5 338787 338784 2026-09-22T14:02:18Z JAn Dudík 532 Editace uživatele „[[Special:Contributions/JAnDbot|JAnDbot]]“ ([[User talk:JAnDbot|diskuse]]) vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:Danny B.|Danny B.]]“ 289798 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Ivan Andrejevič Krylov | TITUL = Bajky Ivana Krylova | PŘEDCHOZÍ = Hoch a Had | ČÁST = Včela a Mouchy | DALŠÍ = Silný Medvěd }} {{Textinfo | TITULEK = Včela a Mouchy | ORIGINAL = {{Cizojazyčně|ru|Пчела и Мухи}} | AUTOR = [[Autor:Ivan Andrejevič Krylov|Ivan Andrejevič Krylov]] | PŘELOŽIL = [[Autor:Hynek Jaroslav Mejsnar|Hynek Jaroslav Mejsnar]] | POPISEK = bajka | ZDROJ = KRYLOV, Ivan. Bajky Ivana Krylova, Praha, 1886 | ONLINE = {{Kramerius|nkp|9e1bc000-69ec-11dd-b847-000d606f5dc}} | VYDÁNO = Praha, 1886 | LICENCE = PD old 70 | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70 | INDEX = Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl II.djvu }} <poem> Dvě mouchy hodlaly se dáti v cizí kraj a také včelu s sebou vyzývaly; jim papouškové povídali o dálných končinách, jaký tam světa ráj. Jim samým pak se zdálo urážlivo, že ve vlastní je otčině vždy všude honí z kuchyně, ba že (toť přece pohoršlivo, co už ti divní lidé natropí!) by přiživiti se jim lahůdkami za nádhernými stoly nedali, i vymyslili na ně skelné příklopy, a v chýžích pavouků jsou zase pochoutkami. „Nu, šťastnou cestu!“ včela vypoví. „Mně příjemno je v našem kraji. Mně za mé plásty lásku všude dají jak velmož tak i venkovan; a vy si jděte, kam chcete, vám všude stejný osud uschován; vás nikde nebude, leč jste-li užitečný, lid ctíti, milovati vděčný; z vás radosť pavouk bude míti sám i tam.“ — Kdo vlasti platně slouží, ten rodné země snadno neostaví; kdo k práci užitečné nemá schopné hlavy, ten v cizí kraje touží; tam, nejsa občanem, jesť méně pohrdán, a nikdo nedbá, kdo ten líný pán </poem> 4z0pakvu9ymfxdu7aiotmbekdh84j5v 338800 338787 2026-09-22T20:01:05Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338800 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Ivan Andrejevič Krylov | TITUL = Bajky Ivana Krylova | PŘEDCHOZÍ = Hoch a Had | ČÁST = Včela a Mouchy | DALŠÍ = Silný Medvěd }} {{Textinfo | TITULEK = Včela a Mouchy | ORIGINAL = {{Cizojazyčně|ru|Пчела и Мухи}} | AUTOR = [[Autor:Ivan Andrejevič Krylov|Ivan Andrejevič Krylov]] | PŘELOŽIL = [[Autor:Hynek Jaroslav Mejsnar|Hynek Jaroslav Mejsnar]] | POPISEK = bajka | ZDROJ = KRYLOV, Ivan. Bajky Ivana Krylova, Praha, 1886 | VYDÁNO = Praha, 1886 | LICENCE = PD old 70 | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70 | INDEX = Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl II.djvu }} <poem> Dvě mouchy hodlaly se dáti v cizí kraj a také včelu s sebou vyzývaly; jim papouškové povídali o dálných končinách, jaký tam světa ráj. Jim samým pak se zdálo urážlivo, že ve vlastní je otčině vždy všude honí z kuchyně, ba že (toť přece pohoršlivo, co už ti divní lidé natropí!) by přiživiti se jim lahůdkami za nádhernými stoly nedali, i vymyslili na ně skelné příklopy, a v chýžích pavouků jsou zase pochoutkami. „Nu, šťastnou cestu!“ včela vypoví. „Mně příjemno je v našem kraji. Mně za mé plásty lásku všude dají jak velmož tak i venkovan; a vy si jděte, kam chcete, vám všude stejný osud uschován; vás nikde nebude, leč jste-li užitečný, lid ctíti, milovati vděčný; z vás radosť pavouk bude míti sám i tam.“ — Kdo vlasti platně slouží, ten rodné země snadno neostaví; kdo k práci užitečné nemá schopné hlavy, ten v cizí kraje touží; tam, nejsa občanem, jesť méně pohrdán, a nikdo nedbá, kdo ten líný pán </poem> nkyoe18ihqnet5ik9y9af9m2r4917l5 0 81930 338946 299289 2026-09-23T06:20:12Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338946 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Dodatek ke koaliční smlouvě koalice rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci | AUTOR = neuveden | ZDROJ = [https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Dodatek-koalicni-smlouvy-30-6-11.pdf] | LICENCE = PD CZ | SOUVISEJÍCÍ = [[Programové prohlášení vlády Petra Nečase]], [[Koaliční smlouva ODS, TOP09 a Věcí veřejných]] }} '''Dodatek ke koaliční smlouvě''' '''koalice rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci''' uzavřená mezi * Občanskou demokratickou stranou zastoupenou předsedou Petrem Nečasem * stranou TOP 09 zastoupenou předsedou Karlem Schwarzenbergem * stranou Věci veřejné zastoupenou předsedou Radkem Johnem Dne 30. června 2011 === Preambule === Občanská demokratická strana, TOP 09 a Věci veřejné se na základě shody, ke které došly v koaličních jednáních, rozhodly sepsat Dodatek ke koaliční smlouvě vlády rozpočtové odpovědnosti, práva a boje proti korupci. Koalice tímto potvrzuje svůj cíl provést reformu veřejných financí s cílem zastavit zadlužování českých občanů, realizovat reformu důchodového systému a zdravotnictví. Bude pokračovat v realizaci zásadních opatření pro boj s korupcí a byrokracií. Dodatek koaliční smlouvy podrobněji rozvádí závazky koaličních stran v plnění těchto priorit a dotýká se i aktualizace procesních a personálních otázek. Svou vůli podpořit takto doplněnou koaliční smlouvu stvrzují předsedové zúčastněných stran svými podpisy na konci tohoto dokumentu. === Veřejné rozpočty, mandatorní výdaje, sociální a důchodový systém === Závazek koaličních stran snížit státní podporu stavebního spoření v navrhované podobě nadále platí, pouze se v souvislosti s rozhodnutím Ústavního soudu odkládá účinnost na prostředky vyplacené v roce 2012. Nadále budeme chránit občany a podnikatele před vysokými cenami energií, které by způsobily prudký propad konkurenceschopnosti České republiky v evropském i světovém kontextu. Z toho důvodu vláda zavádí následující opatření: odvod za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, odvod za výrobu elektřiny ze slunečního záření ze zařízení uvedených do provozu v letech 2009 a 2010 a darovací daň z emisních povolenek přidělených v letech 2011 a 2012. Vláda zákonem o loteriích umožní obcím účinně regulovat vedle stávajících další hazardní a sázkové hry obsluhované přímo sázejícím, včetně interaktivních videoloterijních terminálů a jiných podobných her. Vláda navrhne zrušení osvobození daně z příjmů právnických osob pro loterijní společnosti a navrhne zavedení zvláštní loterijní daně tak, aby celková výše odvodů do veřejných rozpočtů byla vyšší, než stanovuje poslaneckou sněmovnou schválená novela loterijního zákona. Koalice učiní všechny nezbytné kroky, aby legislativní proces byl ukončen do 31. 12. 2011 tak, aby loterijní daň byla zavedena od 1. 1. 2012. V oblasti naplnění základních principů vzniku účetnictví státu dojde k prvnímu sestavení konsolidovaných účetních výkazů za rok 2012. Systém Státní pokladny bude uveden do rutinního provozu od roku 2013. Vláda dodrží maximální schodek státního rozpočtu na rok 2011 ve výši 135 miliard korun. V následujících letech dojde k poklesu deficitu veřejných rozpočtů na maximálně 3,5 procenta HDP v roce 2012, 2,9 procenta HDP v roce 2013 a 1,9 procenta HDP v roce 2014 s cílem dosáhnout do konce roku 2016 vyrovnaných veřejných rozpočtů. Koalice bude prosazovat Konvergenční program se snižováním deficitů a tomu uzpůsobí i výši daňové a odvodové zátěže. Proto pro roky 2012 až 2014 budou zajištěny příjmy tak, aby nedošlo k poklesu pod stav v roce 2011. U daně z příjmů fyzických osob vláda odstraní daňovou degresi nad stropy sociálního pojištění. V rámci daňové reformy koalice zruší daň z dividend. Koalice zachová daňovou úlevu na hypotéky a stanoví horní limit pro odpočet daně na výši 80 000 Kč úroků ročně. Vláda upraví sazby daně z přidané hodnoty následujícím způsobem: v roce 2012 dojde ke zvýšení snížené sazby DPH z 10 na 14 procent, v roce 2013 dojde ke sjednocení sazeb na 17,5 procenta. Veškerý dodatečný výnos z této změny bude účelově vázán ve prospěch financování transformačních nákladů důchodové reformy. Sociálně citlivé skupiny budou z důvodu změn DPH z 10 na 14 procent kompenzovány, a to tímto způsobem: Občané pobírající důchod budou kompenzováni valorizací, která bude automaticky zvyšována o růst životních nákladů a o třetinu růstu průměrné mzdy. Rodičům s vyživovanými dětmi vzroste daňové zvýhodnění o 1800 Kč ročně na jedno dítě. Valorizace po sjednocení DPH na 17,5 procent v roce 2013 bude řešena obdobným způsobem. Vláda upraví výpočet důchodů v reakci na rozhodnutí Ústavního soudu. Nově se prodlužování věku odchodu do důchodu bude týkat všech pojištěnců narozených v období let 1936 až 1977. Prodlužování věku odchodu do důchodu o 2 měsíce ročně u mužů i u žen bude pokračovat i pro ročníky narozené po roce 1977 bez nastavení horní hranice věku odchodu do důchodu, což dává prostor budoucím vládám k dalším úpravám dle skutečného vývoje. Důchodová reforma umožní dobrovolné vyvázání části prostředků z I. pilíře u pojištěnců do 35 let, ostatní se budou moci rozhodnout v období půl roku před spuštěním nového systému a rozhodnutí již nebude možné změnit. Vyvázáním se sníží pojistná sazba odváděná do I. pilíře o 3 p. b., které půjdou do II. pilíře spolu s dalšími 2 p. b. z vlastních prostředků pojištěnců. Vláda bude garantovat maximální výši poplatků ve II. pilíři. Pro fond státních dluhopisů bude limit 0,3 % z vložených aktiv, pro konzervativní fond 0,4 %, pro vyvážený fond 0,5 % a pro dynamický fond 0,6 %. Investiční správu ve II. pilíři budou provádět penzijní společnosti. Podmínky pro vznik penzijních společností budou nastaveny tak, aby byla zaručena dostatečná konkurence na trhu a vstup bude umožněn všem finančním institucím, které splní zákonné podmínky. Každá penzijní společnost bude povinně nabízet čtyři fondy – všeobecný státních dluhopisů, konzervativní, vyvážený a dynamický. Všeobecný fond bude investovat výhradně do státních dluhopisů, a to do dluhopisů České republiky a států se stejným, nebo lepším ratingem tak, aby docházelo k dostatečnému rozložení rizika. Vláda umožní, aby se prostředky ve II. pilíři, které budou vlastnictvím účastníka, mohly stát v případě jeho úmrtí v době spořící fáze nebo po skončení spořící fáze v případě výplaty renty po dobu 20 let předmětem dědictví. To bude možné pouze ve formě nároků z II. pilíře. Vyplácení prostředků bude realizováno na základě písemné smlouvy s vybranou životní pojišťovnou. Účastníci si budou moci zvolit mezi doživotním starobním důchodem s možností sjednání výplaty pozůstalostního důchodu na 3 roky anebo starobním důchodem na dobu 20 let. Vláda zajistí pokrytí transformačních nákladů spojených s reformou zejména ze zdrojů plynoucích ze sjednocení sazeb DPH. Dividendy podniků se státní účastí lze kvůli pravidlům EU využit jen časově omezeně. Veškeré privatizační příjmy budou automaticky převedeny na důchodový účet. Příjmy zákonem určené pro I. pilíř nelze v žádném případě použít pro II. a III. pilíř. Pro posílení mezigenerační solidarity vláda umožní dětem zvýšit příjmy svých rodičů ve starobním důchodu. Každý plátce bude moci požádat o převedení částky ve výši 1 % svého vyměřovacího základu pro povinné pojistné na účet rodičů. Zvýšení příjmů rodičů nebude mít přitom žádný dopad na příjem poplatníka z průběžného či spořícího pilíře a bude hrazeno ze státního rozpočtu. Vláda upraví definici nelegální práce a zvýší maximální částky pokuty za nelegální práci, a zavede sdílené zprostředkování zaměstnání a možnost volby druhu rekvalifikace uchazečům a zájemcům o zaměstnání. Vláda připraví další opatření, která podpoří zaměstnávání zdravotně znevýhodněných osob. V případě zrušení slev na dani pro firmy zaměstnávající zdravotně postižené (ZTP/P) bude toto zrušení plně kompenzováno z prostředků MPSV. V podnicích s účastí státu bude zaveden jednotný systém ohodnocení manažerů s cílem posílení efektivnosti a spravedlnosti principu ohodnocení. Vláda sloučí dosavadní dávky sociální péče v oblasti mobility do jednoho měsíčně se opakujícího příspěvku na mobilitu a zavede jednorázové dávky na opatření zvláštních pomůcek. MPSV a MZd připraví koncepci sociálně zdravotní péče. Bude provedena změna způsobu posuzování zdravotního stavu pro účely výplaty dávek lékařskou posudkovou službou včetně její reorganizace v rámci České správy sociálního zabezpečení. Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů včetně související administrativní podpory přejde do gesce MPSV. V oblasti péče o děti budou přijatá opatření k podpoře náhradní péče v rodinném prostředí. V souvislosti se snižováním administrativní zátěže podnikatelů vláda zruší povinnosti zaměstnavatelů hlásit každé volné pracovní místo. Vláda také zavede možnost, aby si potvrzení o tzv. bezdlužnosti žadatele o některý z příspěvků mohl vyžádat se souhlasem žadatele úřad práce sám. === Zdravotnictví === Nárok pacienta na poskytnutí péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění bude definován v obecné podobě zákonem. Konkretizace detailů geografické a časové dostupnosti bude provedena nařízením vlády a plně hrazené výkony vyhláškou ministerstva (Seznam výkonů s bodovými hodnotami). Definice nároku bude obsahovat jednoznačné vymezení „základní varianty“ a „ekonomicky náročnější varianty“ zdravotní péče, přičemž základní varianta musí zaručit dostatečnou zdravotní péči. Poskytovatelé zdravotních služeb budou povinni nabídnout zdravotní péči v základní variantě a informovat pacienta podrobně i o ekonomicky náročnější variantě. Porušení těchto povinností bude pokutováno částkou ve výši do 1 000 000 Kč, opakované porušení povinností povede k ukončení smlouvy se zdravotním zařízením. Nejpozději k 1. 1. 2012 bude definován ministerstvem zdravotnictví nadstandard, který bude připraven ve spolupráci s ČLK, odbornými lékařskými společnostmi, lékařskými fakultami a zdravotními pojišťovnami. Nadstandard bude definován na základě současných poznatků lékařské vědy a podmínek, za kterých mohou být tyto zdravotní výkony poskytovány pojištěncům ekonomicky náročnějším způsobem. Novou lékovou politikou budou dosaženy další úspory systému. Zákonem o zdravotních pojišťovnách bude zvýšena jejich odpovědnost za finanční toky a hospodaření ve zdravotním systému. Finanční spoluúčast pacientů se bude ze současných 17 % v následujících letech zvyšovat následujícím způsobem: v roce 2012 o 1 p.b., tj. na 18 %, v roce 2013 o 2 p.b., tj. na 20 %, a v roce 2014 o 2 p.b., tj. na 22 %, a zároveň v letech 2012-2014 budou nalezeny celkové vnitřní úspory ve zdravotnictví ve výši 5,5 mld. Kč za každý rok, mimo výdaje na mzdy zdravotnického personálu. Regulace nových technologií, tj. zdravotnických materiálů, prostředků, přístrojů a postupů a jejich vstup do úhrad z veřejného zdravotního pojištění bude respektovat finanční možnosti systému a bude podléhat podobným rozhodovacím procesům jako je tomu u léků. === Právo, spravedlnost, veřejná správa, byrokracie a korupce === Koalice se zavazuje, že naplní přijatou protikorupční strategii. V zákoně o zadávání veřejných zakázek vláda prosadí kromě jiného podmínku transparentního uchazeče. Každý uchazeč musí doložit všechny vlastníky, kteří mají podíl vyšší než 10 % a seznam statutárních orgánů nebo členů statutárních orgánů za poslední 3 roky. Zákon také odstraní omezení účasti v zadávacím řízení těm dodavatelům, kteří mají sídlo nebo místo podnikání v členském státě Evropské unie a ostatních státech, které mají s Českou republikou či Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelů z těchto států k zadávané veřejné zakázce. U veřejných zakázek nad 300 milionů korun zadávaných Českou republikou a organizačními složkami státu bude součástí zadávací dokumentace vyjádření nezávislého experta. Odstraníme výběr dodavatele prostřednictvím losování. U významných veřejných zakázek bude mít hodnotící komise nejméně 9 členů. Je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, musí mít nejméně dvě třetiny členů hodnotící komise příslušnou odbornost ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. V boji proti korupci budeme spolupracovat s neziskovými organizacemi a dle možností je budeme podporovat. Protikorupčním nástrojem bude i katalog vzorové dokumentace a roční předkládání výroční zprávy o stavu veřejných zakázek v ČR. Koalice prosadí zřízení Generální inspekce bezpečnostních sborů. Vláda vymezí základní strategický rámec pro zavádění moderních informačních a komunikačních technologií do procesů zadávání veřejných zakázek. Vláda předloží legislativní úpravu financování politických stran, včetně financování volebních kampaní. Bude přitom vycházet z devíti doporučení závěrečné zprávy skupiny GRECO. Posílíme práva obětí trestných činů a budeme chránit svědky v souvislosti s trestním řízením. Ředitele FAÚ MF bude jmenovat vláda na návrh ministra financí. Jako u zpravodajských služeb bude i vůči FAÚ zřízen parlamentní kontrolní orgán. Vláda navrhne legislativu maximálně možným způsobem omezující anonymní vlastnictví obchodních společností, včetně příslušných změn v nově předloženém občanském zákoníku a zákonu o obchodních korporacích. Vláda do konce roku 2011 předloží zákon o obecném referendu. Koalice bude usilovat o dohodu s opozicí týkající se přímé volby prezidenta tak, aby příští volba prezidenta proběhla již přímou volbou. Koalice do konce roku 2011 předloží změny Jednacího řádu PS, které zajistí povinné začlenění CIA do důvodové zprávy a povinnost předložit důvodovou zprávu ke každému pozměňovacímu návrhu. Součástí návrhu bude celkové zpřísnění podávání pozměňovacích návrhů a zákaz „přílepků“. Koalice předloží úpravu zákona o střetu zájmů tak, aby bylo omezeno vyplácení odměn pro politiky v dozorčích a správních radách podniků se státní, krajskou a obecní účastí. V souvislosti s novelou Ústavy ČR a novelou zákona o NKÚ bude vytvořena koaliční pracovní skupina, která projedná možnost dalšího rozšíření pravomocí NKÚ a jeho postavení. Reforma justice Bude zřízena koaliční pracovní skupina pro reformu justice a soustavy státního zastupitelství. Dojde k posílení specializovaných soudních senátů a specializovaných útvarů státního zastupitelství. Bezplatná právní pomoc bude posílena povinným zapojením uchazečů o vstup do právních profesí. Koalice přijme zákon o mediaci v netrestních věcech. === Školství, věda, výzkum, kultura === MŠMT připraví nový model financování regionálního školství s termínem implementace 1. 1. 2013, který zabrání neefektivnímu vynakládání finančních prostředků. Garantem financování zůstane MŠMT. Po vyhodnocení výsledků realizace nové maturitní zkoušky ve školním roce 2010/2011 provede Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy důkladnou analýzu celého procesu a připraví návrh na další případné úpravy modelu nové maturitní zkoušky tak, aby bylo dosaženo co nejvyšší možné míry efektivity vynaložených nákladů. Nejpozději k 31. 12. 2013 připravit elektronickou podobu státní maturity. Ministerstvo školství připraví nutné legislativní kroky v oblasti podpory sportu podle schválené koncepce. Zároveň vytvoří exekutivně podmínky pro její naplňování. Prostředky na podporu sportu budou účelově vázaným ukazatelem státního rozpočtu v kapitole MŠMT. Pro rok 2012 neklesne výše těchto výdajů proti roku 2011. Od roku 2013 budou tyto výdaje stoupat v souvislosti se zdaněním hazardu. Podpoříme zlepšení vzdělávacích podmínek pro žáky se sociálním znevýhodněním. Životní prostředí, zemědělství a venkov Koalice odstraní ještě v roce 2011 z horního zákona možnost vyvlastnění a dalších omezení vlastnických práv majitelů nemovitostí a obcí v dobývacích prostorech. Koalice vytvoří pracovní skupinu zabývající se Státní energetickou koncepcí, která podá K9 první dílčí zprávu do konce září 2011. === Podnikání a jeho podpora, rozvoj infrastruktury a bydlení === Přeměření administrativní zátěže podnikatelů bude provedeno formou Standard Cost Model. Tento model je založen na rozdělení legislativních aktů do jednotlivých měřitelných komponent. Vláda bude podporovat rozvoj elektronických komunikací v České republice podle schválené strategie Digitální Česko. Vláda analyzuje silné a slabé stránky konkurenceschopnosti České republiky, a na základě této analýzy připraví sadu opatření pro zlepšení mezinárodního postavení ČR v této oblasti. Bude formulována koncepce bytové politiky, která bude zahrnovat i podporu nájemního bydlení. Garantem realizace bude SFRB. === Principy koaliční spolupráce === Smluvní strany se v rámci Dodatku koaliční smlouvy dohodly na následujících principech formování Vlády České republiky: ve vládě, která bude mít celkem 16 členů, bude uplatněno zastoupení ODS, TOP 09 a VV v poměru 6 (ODS), 5 (TOP 09), 4 (VV) a jeden nestranický kandidát. '''Jednání zástupců koaličních stran''' K 115 Setkání všech koaličních poslanců Schází se na požádání kterékoliv koaliční strany, zpravidla před důležitým hlasováním v Poslanecké sněmovně. Spolupráce ministrů s výbory Ministři iniciují zpravidla 2x do roka neformální setkání s koaličními poslanci příslušných výborů. Cílem je kromě řešení odborných úkolů i posílení koaliční komunikace napříč K 115, aby bez ohledu na stranickou příslušnost byl ministr vnímán ze strany K115 „jako náš“ koaliční ministr a naopak. Podpora vlády Smluvní strany potvrzují svůj závazek, že po celé volební období Poslanecké sněmovny budou postupovat jednotně a v plném počtu svých poslanců při hlasování o vyslovení důvěry či nedůvěry vládě a při jejím sestavení. Koaliční strany se zavazují, že nebudou v případě hlasování o nedůvěře (důvěře) vládě hledat podporu mimo poslanecké kluby koaličních stran, ani separátně mezi jednotlivými poslanci koaličních stran, a nepostaví fungování vlády na „přeběhlících“. Další ujednání Procedury RIA (Regulatory Impact Assessment - hodnocení dopadu na regulaci) a CIA (Corruption Impact Assessment - hodnocení dopadu na korupci) budou v rámci legislativního procesu spadat pod předsedu LRV. Návrh zákona, který obdrží negativní vyhodnocení CIA, bude na jednání vlády zařazen jen po dohodě předsedy vlády a předsedy LRV. Koalice zřídí pracovní skupinu pro veřejné rozpočty, která povede diskusi nad vývojem veřejných rozpočtů do roku 2014. Na základě této diskuse navrhne do 31. 12. 2011 případnou revizi Programového prohlášení vlády. Hodnocení práce vlády Každý rok k 15. 12. proběhne revize plnění koaliční smlouvy včetně zhodnocení práce jednotlivých ministerstev. Zbývající principy koaliční smlouvy se aplikují nadále v plném rozsahu. === Složení Vlády České republiky === Smluvní strany se dohodly: ve vládě, která bude mít celkem 16 členů, bude uplatněno zastoupení ODS, TOP 09 a VV v poměru 6:5:4. * Předsedou vlády je Petr Nečas (ODS). * Ministrem vnitra je po dohodě všech tří koaličních stran nestranický kandidát. * 1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí (TOP 09) * Místopředseda vlády – předseda Legislativní rady vlády a předseda Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí (VV) * Ministr obrany (ODS) * Ministr průmyslu a obchodu (ODS) * Ministr životního prostředí (ODS) * Ministr spravedlnosti (ODS) * Ministr zemědělství (ODS) * Ministr financí (TOP 09) * Ministr zdravotnictví (TOP 09) * Ministr práce a sociálních věcí (TOP 09) * Ministr kultury (TOP 09) * Ministr vnitra (nestraník) * Ministr dopravy (VV) * Ministr školství, mládeže a tělovýchovy (VV) * Ministr pro místní rozvoj (VV) === Závěrečná ustanovení === Tato smlouva byla vyhotovena ve třech vyhotoveních, které byly na důkaz souhlasu s jejím obsahem podepsány uvedenými zástupci koaličních politických stran, a potvrzena usneseními příslušných stranických orgánů všech zúčastněných stran. V Praze dne 30. 6. 2011 * Petr Nečas, předseda ODS * Karel Schwarzenberg, předseda TOP 09 * Radek John, předseda VV 65bti18v792uxq5ljtg8113vp5owk7t 0 85665 338966 290597 2026-09-23T06:23:14Z JAnDbot 3086 autor explicitně neuveden; kosmetické úpravy 338966 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Koaliční smlouva | PODTITULEK = | AUTOR = neuveden | POPISEK = | ZDROJ = [https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/dokument-text-koalicni-smlouvy.A060625_195345_domaci_dp iDnes.cz] | VYDÁNO = 26. června 2006 | datum vydání = 2006-06-26 | ISBN = | LICENCE = PD CZ | JINÉ = | WIKIPEDIA = | WIKIPEDIA-DALŠÍ = | SOUVISEJÍCÍ = | IMAGE = | POPISEK-IMAGE = }} __TOC__ '''Občanská demokratická strana''' zastoupená předsedou Mirkem Topolánkem, prvním místopředsedou Petrem Nečasem, místopředsedou Pavlem Bémem a '''Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová''' zastoupená předsedou Miroslavem Kalouskem, prvním místopředsedou Janem Kasalem, místopředsedou Milanem Šimonovským a '''Strana zelených''' zastoupená předsedou Martinem Bursíkem, první místopředsedkyní Danou Kuchtovou, místopředsedkyní Džamilou Stehlíkovou uzavírají na základě výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se uskutečnily 2. a 3. června 2006, tuto <center>'''KOALIČNÍ SMLOUVU'''</center> == I. Preambule == Občanská demokratická strana, Křesťanská demokratická unie -Československá strana lidová a Strana zelených uzavírají na základě výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve dnech 2. a 3. června 2006 tuto dohodu, která zakládá koalici. Koaliční strany hodlají na základě mandátu od občanů České republiky převzít plnou odpovědnost za správu věcí veřejných v naší zemi, pokračovat v budování parlamentní demokracie a plně sloužit zájmům naší země a jejích obyvatel. Koaliční strany se zavazují, že budou Českou republiku spravovat s důrazem na zachování otevřené občanské společnosti oddané hodnotám svobody a demokracie a postavené na principech právního státu, tržní ekonomiky, sociální a ekologické odpovědnosti. Koaliční strany se plně hlásí k tradicím české státnosti a integraci České republiky do bezpečnostních a nadnárodních politických struktur, jakými jsou Severoatlantická aliance a Evropská unie, které garantují bezpečnost země, aktivní zapojení do mezinárodních vztahů i zvyšování životní úrovně občanů. Koaliční strany dokončí proces sbližování právního řádu České republiky s legislativou Evropské unie. Koaliční strany jsou vedeny snahou o budování moderního vstřícného a efektivního státu, který bude občanům poskytovat kvalitní, spolehlivé i snadno dostupné služby a který bude silný v oblastech, v nichž je jeho funkce nezastupitelná. Naopak nebude zasahovat do sfér, jež náleží svobodnému rozhodování občanů. Smyslem spolupráce koaličních stran je řešení dlouhodobých společenských, ekonomických a sociálních problémů naší země, a proto se koaliční partneři zavazují k plnění politické vize, která si klade za cíl položit dlouhodobě základy pro stabilní a produktivní správu věcí veřejných v naší zemi. Naše základní priority jsou: - Evropská unie, mezinárodní spolupráce a bezpečnost - Občan, rodina a společnost vzdělání a kultury - Právní stát bez korupce - Zdravé veřejné finance - Moderní ekonomika a nová pracovní místa - Kvalita života ve městě i na venkově == II. Programové cíle koalice == === 1. Evropská unie, mezinárodní spolupráce a bezpečnost === Zavazujeme se k aktivní, realistické a praktické zahraniční politice respektující naši geografickou a geopolitickou realitu, projevující však i dostatek tvořivosti a ofenzivního jednání, například při obhajobě lidských práv. Chceme přispět k takové podobě institucí a politik EU, která bude odpovídat novým výzvám 21. století a která zajistí, že půjde o projekt úspěšný. Chceme EU otevřenou, srozumitelnou lidem, demokratickou, efektivní a globálně konkurenceschopnou. Tyto principy budeme prosazovat i během českého předsednictví EU v roce 2009. Proto: * podporujeme další rozšiřováni EU * podporujeme společný postup EU vůči jejímu nejbližšímu okolí a sousedům, který napomůže stabilitě a prosperitě těchto oblastí, a tudíž i stabilitě EU * aktivně se zúčastníme diskuse o budoucí podobě EU s cílem nalézt integrační model umožňující přiblížit EU občanům a reagující na výzvy spojené s rozšiřováním EU * podporujeme zásadní reformy některých společných politik EU, zejména společné zemědělské politiky Aby Česká republika mohla v maximální míře profitovat ze svého členství v EU, zasadíme se o co nejrychlejší ukončení všech přechodných období vůči novým členům EU a zajistíme efektivní, průhledné a smysluplné využívání finančních prostředků z fondů EU. Zasadíme se o zlepšeni koordinačních mechanismů evropské agendy na úrovni vlády. Soustředíme se na vybudování efektivního modelu ekonomické diplomacie jako jednoho ze základních prostředků české zahraniční politiky. V tomto rámci také jasně vymezíme a sjednotíme kompetence v oblasti marketingu a prezentace České republiky, podpory exportu, investic a cestovního ruchu. Podpoříme vytvoření sjednoceného a efektivního systému rozvojové a humanitární pomoci a spolupráce. Budeme aktivně prosazovat liberalizaci světového obchodu, odstraňování bariér svobodné výměny zboží a služeb a dodržování ochrany duševního vlastnictví s tím, aby tyto kroky byly prováděny citlivě s ohledem na rozvoj nejzaostalejších zemí světa. V kontextu nových bezpečnostních hrozeb a rizik a z hlediska zajištění bezpečnosti České republiky považujeme euroatlantický bezpečnostní prostor za nedělitelný. Nezbytné je pro nás udržení a další rozvíjení transatlantické vazby mezi EU a USA. Hodláme plně využívat rámce NATO, zároveň podporujeme výraznější převzetí zodpovědnosti evropských členů NATO za společnou bezpečnost, aniž by došlo k narušeni stávajícího bezpečnostního rámce. Při budováni profesionální armády České republiky budeme dbát na kvalitu a efektivitu. Budeme prosazovat vyvážený rozvoj všech potřebných druhů vojsk s výrazným zaměřením na specializaci ozbrojených sil. Budeme podporovat kroky, které vedou k nápravě všude tam, kde jsou lidé kráceni na základních lidských právech, zejména kroky vedoucí k osvobození obyvatel vězněných či dokonce mučených pro politické nebo náboženské postoje. Budeme podporovat demokratizační procesy všude ve světě, zejména v Evropě a jejím blízkém okolí, jako výraz naší globální spoluzodpovědnosti. Budeme prosazovat, aby požadavek určitého standardu demokracie a dodržovaní lidských práv byl základním východiskem Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. === 2. Občan, rodina a společnost vzdělání a kultury === Vytvoříme maximálně svobodný prostor pro aktivity občanů, spolků a neziskového sektoru. Svobodu slova považujeme za základní předpoklad pro fungováni demokratické společnosti. Média vnímáme jako součást kultury. Zachováme duální systém elektronických médií. Budeme usilovat o ochranu občanů před diskriminací v jakékoliv formě a budeme důslední při ochraně menšin. Budeme usilovat o prevenci a odstranění sociálního vyloučení. Navrhujeme zřízení Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny. Sjednotíme příslušné agendy rodiny v tomto resortu. Prosadíme změnu charakteru sociálně právní ochrany dětí s preferencí rodinné péče před péčí ústavní. Agenda sociálně právní ochrany dítěte bude sjednocena pod jeden resort. Vytvoříme podmínky pro posílení soudržnosti rodiny a mezigenerační solidarity v daňovém a sociálním systému. Umožníme větší flexibilitu mateřské a rodičovské dovolené a posílení role otce při péči o děti. Prosadíme větší možnosti flexibilních pracovních úvazků a zvýšíme motivaci zaměstnavatelů k zaměstnávání rodičů vychovávajících děti. Podpoříme zlepšení služeb pro rodinu, včetně péče o dítě nerodičovskou osobou. Zvláštní pozornost budeme věnovat zvýšení kvality života seniorů. Zachováme bezplatné základní a střední vzdělání ve standardním rozsahu. Zajistíme rovnost podpory vzdělání, které je veřejnou službou, bez rozdílu druhu školy nebo jejího zřizovatele. Dokončíme rámcové vzdělávací programy a teprve v návaznosti na to postupně zavedeme státní maturity. Budeme podporovat další rozvoj základních škol v malých obcích. Podpoříme alternativní vzdělávací programy, včetně programů zaměřených na integraci hendikepovaných, sociálně vyloučených a dětí se speciálními potřebami. Vytvoříme podmínky pro větší zpřístupnění vysokoškolského vzdělávání a pro rozšíření nabídky studijních oborů. Snížíme sociální bariéru v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Navýšíme prostředky z veřejných zdrojů pro vzdělávání, vědu a výzkum. Nezavedeme školné, ale otevřeme diskusi o větším zapojení soukromých zdrojů do financováni vysokých škol, vědy a výzkumu. Prosadíme zvýšení podílu výdajů státního rozpočtu pro ministerstvo kultury postupně až na 1% státního rozpočtu. Budeme věnovat zvýšenou pozornost památkové péči a péči o kulturní dědictví. Dokončíme narovnání vztahů mezi státem a církvemi, včetně smlouvy mezí Českou republikou a Vatikánem. === 3. Právní stát bez korupce === Prosadíme řadu opatření, jež povedou k rychlejšímu a kvalitnějšímu rozhodování soudů. Tohoto cíle hodláme dosáhnout cestou zjednodušení procesních předpisů, změnou zákona o soudech a soudcích (posílení kárné odpovědnosti, kariérní řád), personálním auditem justice a stanovením pořádkových lhůt pro rozhodováni soudů. Máme zájem na zvýšení bezpečnosti občanů. Toho hodláme dosáhnout prostřednictvím reformy Policie České republiky postavené na nezávislosti vyšetřování trestné činnosti policistů, změně organizační struktury a systému řízení policie, moderním služebním zákonu příslušníků bezpečnostních sborů, zbavení policie nadbytečné administrativy a na zlepšení materiálně-technického zabezpečeni policie. Zvýšíme efektivitu činnosti složek integrovaného záchranného systému, včetně dostatečného materiálního zabezpečení při přírodních katastrofách a krizových situacích. Provedeme revizi platného práva s cílem zjednodušit a zpřehlednit náš právní řad. Prosadíme nová pravidla pro tvorbu právního řádu a dokončíme legislativní práce na nových základních kodexech. Budeme trvat na důsledném a objektivním vyšetření všech případů korupce. Boj proti korupci postavíme na třech pilířích: prevenci, průhlednosti a postihu. Za tímto účelem prosadíme odpovídající legislativní, institucionální a další opatření. Přijmeme opatření posilující transparentnost veřejných zakázek na všech úrovních státní správy a samosprávy, včetně právnických osob s většinovou majetkovou účastí státu nebo samosprávy. Zavazujeme se k úplnému zrušení všech druhů přestupkové imunity. === 4. Zdravé veřejné finance === Uskutečníme reformu veřejných financí. Jejími hlavními cíli budou: * snížení nezaměstnanosti * podpora hospodářského růstu * postupné snižováni deficitu veřejných rozpočtů tak, aby byla splněna Maastrichtská kritéria do roku 2008 a aby v následujícím funkčním období 2010-2014 bylo dosaženo vyrovnaného státního rozpočtu Reforma veřejných financí bude postavena na těchto principech: * snížení celkové daňové a odvodové zátěže pro všechny občany, živnostníky a podniky, * uplatnění zásady jediné sazby daní (u DPH s výjimkami), * zjednodušení a racionalizace daňového, sociálního, důchodového a zdravotního systému s cílem snížit náklady na jejich správu a omezit byrokracii. Daň z příjmu (DPPO, DPFO) Zavedeme jednotnou sazbu daně z příjmu u fyzických i právnických osob, budou zvýhodněny rodiny s dětmi a nízkopříjmové skupiny obyvatel. Zvážíme možnost ročních daňových prázdnin pro živnostníky a zvýhodnění v oblasti odepisování majetku pro subjekty s obratem do 15 mil. Kč. Podpoříme investice do vědy a výzkumu a investice do ekologicky přínosných technologií. Zrušíme zdanění dividend a kapitálových výnosů. Daň z přidané hodnoty Stanovíme jednotnou sazbu daně z přidané hodnoty ve stejné výši jako u daně z příjmu, z této jednotné sazby budou následující výjimky: * pekárenské výrobky, obiloviny * chléb * pšeničná mouka * rýže * maso * ryby * vejce * mléko čerstvé i trvanlivé * oleje a tuky * máslo * jedlé oleje * ovoce * zelenina * minerální vody * ubytovací služby * protetické pomůcky * hromadná osobní doprava * knihy, brožury, noviny a časopisy, ve kterých reklama nepřesahuje 50% * sportovní služby * kulturní služby * dřevěné a rostlinné ekobrikety, pelety, štěpka a palivové dřiví * technologická zařízení pro lokální výrobu tepelné energie z obnovitelných zdrojů Dnešní plnění osvobozená od DPH zůstávají beze změn (např. sociální a zdravotní služby). V případě, že se u některých položek nepodaří vyjednat výjimky s 0 sazbou, budou zařazeny do snížené sazby, jejíž výše bude dodatečně stanovena. Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí Daň dědickou zrušíme i ve II. skupině. Daň darovací zachováme ve stávající podobě. Daň z převodu nemovitosti bude mít jednu sazbu ve výši 1% a zrušíme princip ručení kupujícího za daňový závazek prodávajícího. Daň z nemovitosti Zrušíme daň z nemovitosti u pozemků, které jsou součástí zemědělského půdního fondu (obcím bude kompenzován výpadek daňových příjmů v zákoně o rozpočtovém určení dani). Ekologická daňová reforma (spotřební daně na energie) Od 1.8.2008 zavedeme v souladu s požadavky EU a závazkem ČR spotřební daně na energie, sazby této daně nebudou nižší než sazby stanovené EU. V důsledku zavedení těchto daní prosadíme příslušné sociální kompenzace. Spotřební daně na energie budou v nezbytné míře diferencovány v závislosti na míře negativního dopadu výroby elektřiny a tepla na životní prostředí při zachování jednoduchosti a spravovatelnosti těchto nových spotřebních daní. Ekologická daňová reforma nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže. Odvody na zdravotní a sociální pojištění Odvody na zdravotní a sociální pojištění zaměstnance budou v plném rozsahu uváděny na jeho výplatní pasce. Odvod na zdravotní pojištění ponecháme ve stejné výši jako dnes. Odvod na sociální pojištění snížíme. U odvodů na sociální a zdravotní pojištění stanovíme strop a budeme je vybírat na finančních úřadech spolu s daní z příjmu. Důchodová reforma Prosadíme změnu v důchodovém systému. Sledovat budeme zejména tyto principy: * zachování mezigenerační solidarity, * zvýšení individuální odpovědnosti, * podporu rodin s dětmi, * dlouhodobou finanční rovnováhu sytému Snížíme odvod na sociální pojištění. I nadále ponecháme rozhodující roli solidárnímu státem vyplácenému důchodu financovanému z průběžného systému. Tento systém doplníme tak, aby zesílil motivaci k vytváření individuálních zdrojů na stáří. V zájmu zvýšení úrovně důchodu zvýšíme státní podporu na dobrovolné důchodové připojištění a životní pojištění. V důchodovém systému zvýhodníme rodiny s dětmi, a to buď formou tzv. bonusu za vychované děti, nebo snížením sociálního odvodu v závislosti na počtu dětí. Sociální systém Systém nastavíme tak, aby byla obnovena motivace k práci, tj. aby práce za mzdu byla výhodnější než pobírání sociálních dávek. Sociální dávky se stanou doplňkem k nedostatečným vlastním příjmům, nikoliv jako dnes jejich alternativou. Systém zdravotnictví Reforma systému zdravotní péče a jeho stabilizace na principu zachování  solidarity je naší programovou prioritou. Zásadním pilířem financování zdravotnictví bude rozvoj systému veřejného zdravotního pojištění s posílením autonomie a konkurence zdravotních pojišťoven. Provedeme transformaci zdravotních pojišťoven, propojíme systémy zdravotního a nemocenského pojištění pod jejich správou a současně zřídíme nezávislého regulátora dohlížejícího nad finančním zdravím, fungováním zdravotních pojišťoven a zajištěním dostupnosti zdravotní péče. Posílíme postavení pacienta ve zdravotním systému. Zásadním opatřením bude vymezení standardního nároku na zdravotní péči garantovanou veřejným zdravotním pojištěním na základě čl. 31 Listiny. Na základě vlastního svobodného výběru bude možné sjednání i jiného než standardního rozsahu pojištění, včetně pojistných produktů s vyšší spoluúčastí, a zavedení zdravotního spoření s podporou státu. Vytvoříme možnost oficiálně si připlatit za nadstandardní péči nebo uzavřít na tuto péči připojištění. Občané budou mít prostřednictvím osobních účtů přehled a kontrolu nad svými penězi určenými na zdravotní péči a budou motivováni k prevenci, zdravému životnímu stylu a zodpovědné spotřebě péče. Posílíme rovnou soutěž zdravotnických zařízení a postavení lékařů bez ohledu na jejich vlastnictví a právní formu. Pro zajištění stability a rovnosti poskytovatelů dojde ke zrušení zákona o „neziskových nemocnicích“. === 5. Moderní ekonomika a nová pracovní místa === Zdravá tržní ekonomika má nezastupitelné místo pro celkový rozvoj společnosti, vytváření pracovních míst a zvyšování životní úrovně občanů. Současně vnímáme globální změny, ke kterým dochází na světových trzích, a jsme si vědomi nutnosti adekvátně reagovat směrem k vyšší míře pružnosti ekonomiky, významu vzdělání a orientaci na špičkové technologie. Stejně tak podpoříme malé a střední podnikání, které je zdrojem zaměstnanosti zejména na venkově. Snížíme odvodové zatížení práce a provedeme audit legislativy regulující jednotlivé podnikatelské činnosti s cílem odstranit zbytečné byrokratické překážky v podnikání. Urychleně navrhneme a prosadíme změny zjednodušující živnostenské i ostatní formy podnikání, včetně možnosti zavedení jednoročních daňových prázdnin pro živnostníky. Budeme usilovat o zvýšení konkurenčního prostředí v síťových odvětvích. Za tím účelem provedeme revizi legislativy a pravomocí příslušných regulačních úřadů. Zajistíme transparentnost veřejných zakázek. Kde to bude vhodné, budeme prosazovat systém internetových aukcí. Provedeme revizi systému investičních pobídek a selektivních dotačních programů. Důraz bude kladen na nastavení rovných podmínek pro domácí a zahraniční podnikatele a na podporu revitalizace starých průmyslových objektů (brownfields). Budeme pokračovat v privatizaci majetkových účastí státu v obchodních společnostech a zaměříme čerpání fondů EU v hospodářských resortech prioritně na financování infrastruktury. Zjednodušíme systém a podmínky čerpání těchto zdrojů. Zavedeme motivační systém adresné sociální podpory založený na přirozeném požadavku, že pracovat se musí vyplatit. Zvýšíme mobilitu pracovní síly prosazením funkčního trhu s byty a zkvalitněním dopravního systému. Prosadíme zpružnění pracovního trhu a přijmeme opatření na podporu zaměstnanosti zdravotně a sociálně znevýhodněných občanů. Přijmeme speciální stimulační programy podpory strukturálně postižených regionů s důrazem na řešení nezaměstnanosti. === 6. Kvalita života ve městě i na venkově === Jsme si vědomi významu zvyšování kvality životních podmínek pro občany České republiky. Proto svou pozornost zaměříme do oblasti venkova, bydlení, dopravy a energetiky, životního prostředí a zemědělství. Budeme pokračovat v politice podpory bydlení ve městě i na venkově. Dokončíme proces deregulace nájemního bydlení, včetně narovnání vztahu mezi pronajímateli a nájemci. Urychlíme dostavbu dálniční sítě, sítě rychlostních komunikací a modernizaci železniční sítě. Připravíme program urychlené obnovy a modernizace nevyhovujících komunikací 1. třídy. Provedeme reformu Českých drah a zpoplatnění dopravní infrastruktury tak, aby se železniční doprava stala konkurenceschopnou alternativou silniční kamionové dopravy. Provedeme revizi nákladů výstavby dopravní infrastruktury s cílem zvýšit efektivitu vynakládaných finančních prostředků. Budeme usilovat o zvýšení bezpečnosti silniční dopravy a po prvním roce fungování nového zákona o silničním provozu provedeme jeho vyhodnocení. Vrátíme regulaci jízdy kamionů do stavu před 1. 7. 2006 a vypracujeme racionální systém omezení jejich víkendového provozu. Podpoříme rozvoj veřejné hromadné dopravy. Budeme usilovat o energetickou bezpečnost státu a provedeme analýzu potřebnosti dalších elektroenergetických zdrojů s důrazem na nejmodernější technologie zajištující vysokou efektivnost využití zdrojů a ochranu životního prostředí. Podpoříme výzkum a vývoj alternativních energetických zdrojů a úspor energií. Zachováme územní limity těžby hnědého uhlí a nebudeme prosazovat výstavbu nových jaderných bloků. Budeme usilovat o vyvážený rozvoj venkova s cílem podpory zaměstnanosti a podnikání, zejména s využitím evropských fondů. Zásadně urychlíme proces pozemkových úprav a zajistíme přímé platby v plném možném rozsahu národního spolufinancování. Zabezpečíme realizaci protipovodňových programů. Dokončíme audit environmentální legislativy s cílem jejího sjednocení, zjednodušení a decentralizace prvoinstančního rozhodování. Zajistíme systematické hodnocení dopadů nové legislativy (RIA) a efektivní využití investic do ochrany životního prostředí, zejména sladění financování z fondů EU, veřejných prostředků a soukromých zdrojů. Zachováme stávající úroveň účasti veřejnosti na rozhodování v oblasti životního prostředí s tím, že rozhodovací procesy budou zpřesněny tak, aby nedocházelo k neopodstatněným průtahům v řízení. Zvýšíme úroveň ochrany spotřebitele. == III. Principy koaliční spolupráce == '''1.''' Smluvní strany se dohodly, že ve vládě, která bude mít celkem 16 členů, bude uplatněno zastoupení ODS, KDU-ČSL a SZ v poměru 10 : 3 : 3, v rozdělení, které je uvedeno v příloze č. 1 této smlouvy a které po vzájemné dohodě předloží pověřený premiér Mirek Topolánek prezidentu republiky. Vláda bude rozhodovat většinovým hlasováním. '''2.''' Smluvní strany předloží a v Poslanecké sněmovně svým hlasováním i podpoří případné změny ve složení orgánů Poslanecké sněmovny, jak je uvedeno v příloze č. 2 této smlouvy. '''3.''' Smluvní strany se zavazují, že po celé volební období budou postupovat jednotně a v plném počtu svých poslanců při hlasování o vyslovení důvěry či nedůvěry vládě a při jejím sestavení. '''4.''' Smluvní strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolávání členů vlády. Pro každý takový krok bude předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany podává návrhy na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné strany. '''5.''' Za koaličně dohodnutý se má takový vládní návrh a takové usnesení vlády, které podpoří alespoň polovina z přítomných ministrů z každé koaliční strany. '''6.''' Smluvní strany se zavazují, že vládní návrhy zákonů - o státním rozpočtu - o daních a poplatcích, včetně zákonů na podporu jejich správy - s výrazným dopadem do veřejných rozpočtů - týkající se ochrany vlastnictví - zásadní rozhodnutí týkající se zahraniční a obranné politiky státu budou předloženy výlučně jako koaličně dohodnuté ve smyslu bodu     . '''7.''' Nebude-li dosaženo koaliční dohody ve vládě, nastoupí mechanismy dohodovacího a smírčího řízení na úrovni K3 nebo K9 nebo Koaliční rady. '''8.''' Smluvní strany se zavazují, že budou na půdě obou komor Parlamentu podporovat přijetí koaličních vládních návrhů zákonů. Pozměňovací nebo doplňující návrhy ke koaličním vládním návrhům zákonů podpoří smluvní strany v obou komorách Parlamentu jen po vzájemné dohodě. Současně se zavazují, že případné iniciativní návrhy zákonů a pozměňující návrhy předkládané poslanci a senátory koaličních klubů anebo připojení se k iniciativě poslanců z jiných klubů budou předem konzultovány na úrovni předsedů klubů. Podmínkou pro jejich podporu bude dohoda smluvních stran. Není-li dohodnulo jinak, budou koaliční kluby při hlasování respektovat koaličně dohodnuté stanovisko vlády. Nedodržení tohoto pravidla je považováno za porušení koaliční smlouvy, které může vést až k vypovězení koaliční smlouvy. '''9.''' Smluvní strany se zavazují, že budou naplňovat programové prohlášení vlády a tuto koaliční dohodu a účinně spolupracovat na přípravě všech exekutivních i legislativních opatření zásadní povahy, která budou předem konzultovat. Proto se zavazují, že budou dodržovat následující koaliční mechanismy: '''Jednání zástupců koaličních stran''' K3 Schůzka předsedů koaličních stran Předsedové se scházejí na požádání předsedy kterékoliv z nich či na základě požadavků dalších koaličních orgánů. Termín dohodnou předsedové, zápis se zpravidla nepořizuje. K9 Schůzka zástupců vedení koaličních stran Jednání svolává premiér zpravidla 1x za dva týdny. Delegaci koaliční strany tvoří předseda strany a dva další zástupci. Řeší aktuální i střednědobě úkoly. Přiměřeně řeší i personální záležitosti. Zápis se pořizuje. Koaliční rada Toto jednání svolávají předsedové koaličních stran nejméně 2x do roka. Delegaci koaliční strany tvoří předseda strany, místopředsedové strany, generální sekretář (tam, kde je členem nejužšího stranického grémia) a předsedové parlamentních klubů. Kromě aktuálních úkolů řeší i dlouhodobé úkoly a perspektivy společného vládnutí. Zápis se pořizuje. Závěry koaličního summitu jsou zveřejněny formou tiskové zprávy. Spolupráce na úrovni Poslanecké sněmovny K6 Schůzka předsedů klubů + jednoho dalšího zástupce Schází se pravidelně v úterý výborových a plenárních týdnů. Řeší aktuální úkoly související s programem schůze Poslanecké sněmovny, zabývají se i volbami jednotlivých parlamentních i neparlamentních orgánů. K6 je zodpovědná za udržení plné účasti koaličních poslanců při všech důležitých hlasováních a volbách. V průběhu jednání Poslanecké sněmovny probíhají schůzky předsedů klubů kdykoliv na požádání. K100 Setkání všech koaličních poslanců Schází se na požádání kterékoliv koaliční strany, zpravidla před důležitým hlasováním v Poslanecké sněmovně. Senát Ustanovení odstavce Spolupráce na úrovni Poslanecké sněmovny se pro Senát použije přiměřeně. Spolupráce odborných komisí Odborné komise jednotlivých koaličních stran mezi sebou komunikují především při přípravě nových legislativních aktivit. Scházejí se na vyžádání kterékoliv koaliční strany. Spolupráce ministrů s výbory Ministři iniciují zpravidla 2x do roka neformální setkání s koaličními poslanci příslušných výborů. Cílem je kromě řešení odborných úkolů i posílení koaliční komunikace (aby bez ohledu na stranickou příslušnost vnímali ministra „jako svého“ a naopak). '''10.''' Bude-li kterákoli ze smluvních stran považovat některé z připravovaných legislativních nebo exekutivních aktů za věc zásadní povahy, má právo vyvolat o jejím řešení dohadovací nebo smírčí jednání. '''11.''' Případné rozpory vyplývající z této smlouvy budou nejdříve řešeny dohadovacím nebo smírčím jednáním smluvních stran. Dohadovací jednání bude vedeno ohledně společného postupu smluvních stran ve věcech, které nebudou dostatečně řešeny programovým prohlášením vlády nebo touto koaliční smlouvou. Projednání sporné věci bude přerušeno do doby ukončení dohadovacího nebo smírčího jednání, nejdéle však na dobu jednoho týdne. == IV. Závěrečná ustanovení == '''1.''' Porušení závazků uvedených v této koaliční smlouvě bude považováno za důvod k jednostrannému odstoupení od této smlouvy, nejdříve však po neúspěšném smírčím jednání smluvních stran. '''2.''' Všechny změny, doplňky nebo zrušení této smlouvy musí mít písemnou formu. '''3.''' Tato smlouva byla vyhotovena ve třech vyhotoveních včetně tří příloh, která byla na důkaz souhlasu s jejím obsahem podepsána uvedenými zástupci koaličních politických stran a potvrzena usneseními poslaneckých klubů všech zúčastněných stran. V Praze dne 26. června 2006 Za ODS Za KDU-ČSL Za Stranu zelených 0wbtdwgfk9rzra0mdu438e58q6f6m5t 0 92272 338865 301132 2026-09-22T20:10:09Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338865 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = František Ruth (1854–1926) | TITUL = Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění | ČÁST = Ci-Co | PŘEDCHOZÍ = Ca-Ce | DALŠÍ = Cr-De }} {{Textinfo | TITULEK = Ci-Co | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Borovský-Ruth]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = František Borovský-Ruth, František. ''Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění''. Praha : Rudolf Storch, 1910. S.&nbsp;49-55. }} <poem> '''ciborium''', široký kalich na hostie '''ca''' = '''circa''', asi, kolem '''cg''' = '''centigram''' '''Cicero''', slavný řečník (římský), '''cicerone''' (v. čičerone) průvodce a vykladač, '''cicero''', druh sazby na př.: a b c '''cicisbeo''', (v. čičisbeo), „domácí“ přítelíček, galán '''cicuta''', rozpuk, (jedovatá rostlina) '''cifra''', číslice, '''ciferník''', číselník '''cigarro''', doutník '''cigaretta''' = papírosa '''cichorium''' intybus, čekanka, '''c. endivia''', štěrbák '''cikada''', křís mannový, druh hmyzu '''cikcak''' v. zickzack '''Cili''', Celje '''cimbuří''', vrch zdi hradební '''Cimelie''', klenoty, drahé památky '''cimentovati''', znamenati míry a váhy úřední známkou ( = cejchovati) '''cimperlich''', upejpavý, kuňkavý '''cinnabarit''' rumělka ' '''cinnamomum camphora''', kafrovník, '''c. verum''', skořicovník '''cinelli''' (v. čineli), talíře kovové, nástroj hudební '''cingulum''', úzký pás kněžský '''cinobr''', rumělka '''cirát''' v. zierath '''cirka''', asi, kolem '''cirkl''', kruh, kružidlo '''circus''', závodiště, '''circenses''', hry v cirku '''circulus''', kruh, '''c. vitiosus''', chybný závěr v úsudku '''circulace''', oběh (dokola), '''cirkulář''', oběžník, '''cirkulovati''', kroužiti, obíhati, '''cirkulace''', oběh '''circumcisio''', obřízka '''circumflexus''', ohnutý, '''accent circumflexe''', (v. aksan sirkonfleks) ve franc. . jaz. ˆ '''circumpolarní''', kolem polu ležící '''cirkus''' v. circus '''cirsium''', pcháč '''cis''', s této strany (opak: trans) '''ciselovati''', dělati polovypuklé ozdoby v kovu, '''ciselér''', umělec toho druhu '''Cisleithanien''', Předlitavsko '''cisterna''', nádržka vody dešťové; '''cisternen waggon''', vůz s jímkou '''citadella''', tvrz městská '''citovati''', volati, obeslati; doslova uváděti; '''citace''', obsilka k soudu, '''citát''', uvedený (do slova) výrok cizí '''cité''' (v. sité), střed města, pravé, staré město proti pozdějším částem (v angl. city v. sity), v ital. civita (v. čivita) '''citoyen''' (v. sitoajen), občan '''citera''', nástroj hudební '''cito''', rychle '''citrin''', žlutý křišťál '''citrus''' medica, citroník, '''c'''. '''aurantium''', oranžovník, pomoranč '''civis''', občan, '''civilní''', občanský, '''civilista''', občan (nevojín), znalec občanského práva, '''civilisace''', vzdělanost, '''civilisator''' , vzdělavatel, '''civilisatorský''', vzdělavatelský '''cl''' = centilitr '''cladonia''', lišejník sobí '''clair obscur''' (v. klerobskyr) přísvit (druh stínování v malbě) '''clairet''' (v. klere), druh vína '''clairette''' (v. kleret), druh vína i likéru '''clairs''' (v. klér), roztok čistého cukru '''clairvoyance''' (v. klervoajáns), jasnovidost, věštění '''clan''' (v. klen), starý název kmenů hl. v Irsku '''claque''' (v. klak), potlesk (hl. zjednaný), '''claqueur''' (v. klaker), zjednaný tleskač '''clarissimus''', přeslavný '''classis''', třída '''claustrum''', klášter '''clausule''', výhrada, podmínka, '''klausulovati''', doložkou obmeziti '''clavaria''', kyjanka, kuřátka (houba) '''claviatura''', klávesnice '''clearance''' (v. klírans), celní lístek '''clearingové''' (v. klír—) řízení, zúčtovací na př. pošt. spořitelny '''clematis''', plamének, (rostl.) '''clerc''', kandidát právnický ve Francii '''clerus''', duchovenstvo '''cliché''' (v. klišé), otisk, deska otiskovací, štoček '''clique''' (v. klik), spolek zvl. tajný, zlý '''closet''' (v. kloze), záchod '''clown''' (v. klaun), šašek '''cm''' = centimetr (cm², cm³) '''coadiutor''', pomocník, zástupce biskupův '''coagulovati''', sraziti se (o krvi) '''coaks''' (v. khoks), odsířené kamenné uhlí, koks '''coccinella''', slunéčko (brouk) '''cocotta''', lehká, fintivá ženština '''code''' (v. kód), seznam zkratek telegrafických '''codex''', rukopis, zákonník, '''code''' (v. kod), sbírka zákonů '''coecum''', slepé střevo '''coëficient''', součinitel '''coelibat''', bezženství '''coemeterium''', pohřebiště '''coeur''' (v. ker), srdce '''coexistence''', spolužití '''coffea''' arabica, kávovník '''coffre''' (v. kofr), bedna '''cognak''' (v. koňak), silná líhovina z vína páleného '''cognati''', příbuzní krevní, '''cognatio''', příbuzenství '''cognitio''', poznání '''cognomen''', příjmení '''cohaesio''', soudržnost, spojitost '''cochenilla''' (v. koš—), červec '''cochlea''', hlemýžd '''coiffeur''' (v. koafer), kadeřník, '''coiffure''' (v. koafyr), úprava vlasů '''coincidence''', shoda '''coitus''', tělesné obcování '''coky''' v. zacken '''col''' v. zoll '''coleus''', rostlina s ozdobnými listy '''colis postaux''', poštovní balíčky '''collare''', nákrčník u kněží, '''collier''' (v. koljé) ozdoba na krk '''collationovati''', srovnávati (opis s originalem) '''collator''', podací pán, udělovatel obročí '''collatura''', farní okres '''collecta''', sbírka příspěvků, modlitba při mši sv. '''collectanea''', sborník, sbírka poznámek '''collectivum''', jméno hromadné, '''kollektivní''', souborný, úhrnný '''collega''', spoluúředník, '''collegium''', sbor '''kollegiální''', družný, svorný, '''kollegiát''', člen kapituly '''colli''', balík (zboží') '''collier''', náhrdelník' (skvost) '''collodium''', látka lučebnická '''colloquium''', rozmluva, zkouška na universitě, ne veřejná '''collotypie''', druh světlo tisku '''colonel''', plukovník '''colonne''' (v. kolon), kolonna, šik vojska (hlubší než delší) vlastně: sloup '''coloquinte''', zámořská okurka, kolokinta '''colportage''' (v. —až), roznášení zboží, '''colporteur''' (v. kolpoltér), roznášeč zboží, hl. knih '''columbarium''' (vl. holubník), hrobky zděné, skupené '''columna''', sloup, strana (v tisku), '''c. dorsalis''' páteř '''combattant''' (v. konbatan), spolubojující '''combinace''', sestava v. k. '''Comenius''', Komenský '''comfort''' (v. komfor), pohodlí, '''comfortabl''', pohodlný '''comité''', výbor, sbor, '''comitat''', stolice, župa, '''comitium''', sněmoviště, '''comitia''', sněm '''commandite''', pobočný závod, komanditní společnost '''commando''', velitelství '''comme il faut''' (v. komilfó), jak se sluší, řádný '''comment''', poznámka '''commiliton''', spoluvojín '''commis''' (v. komí), obchodní příručí; '''c. voyageur''' (voajažér), cestující obchodní '''committent''', přikazovatel, objednatel, zákazník '''commixtio''', sloučení, smíšení '''commodo''', pohodlně '''communa''', obec, '''communiqué''' (v. komynyké), oznámení '''communio''', společenství, přijímání '''compagnie''' zkr. '''Comp'''. (v. konpaní), spolek, setnina, '''compagnon''' (v. konpaňon), společník '''compaciscent''', smluvník, kdo se smlouvá '''compact''', srovnání, smlouva '''comparatio''', přirovnání '''comparator''', srovnávač '''comparse''', výpomocná síla v divadle, '''comparserie''', sbor statistů '''compendium''', výtah (stručný), příruční kniha '''compensace''', vzájemné zúčtování, vyrovnání, náhrada '''complaisance''' (v. konplézáns), úslužnost, '''complaisant''' (v. komplezán), úslužný '''complementarní''' barva, doplňovací '''complex''', soubor, skupina (polí) v jednom celku, '''complexus''', obsah, souhrn pojmů '''complices delicti''', spoluvinníci '''complice''' (v. konplis), spoluvinník, complot (v. konpló), spiknutí '''compositae''', složnokvěté rostliny '''compositeur''' (v. konpositér), hudební skladatel '''composessio''', spoluvlastnictví '''compositio amicabilis''', srovnání přátelské '''comptabilité''' (v. kont—), účetnictví, '''comptant''' (v. kontan) za hotové, '''compte''' (v. kont), konto, účet '''comptoir''' (v. kontoár). pisáma, '''comptoirista''', účetní '''comte''' (v. kont), hrabě, '''comté''' (konté), hrabství, '''comtesse''' (v. kontes), dcera hraběcí; italsky: '''conte''', '''contessa''' '''comthur''', obročník v řádu, též komthur; kommenda, obročí církevní '''con affetto'''s citem '''con amore''', s láskou, s chutí '''con allegrezza''', vesele '''con dolore''', s bolestí '''con fuoco''', s ohněm '''con grandezza''', s vážností '''con gravita''', s důrazem '''con grazia''' (v. gracia), milostně '''con sentimento''', s citem '''conatus''', pokus '''concedo''', připouštím, '''concesse''', povolení '''concierge''' (v. konsjerž), žalářník '''concilium''', sněm církevní '''concinnitas''', souhlasnost '''concluse''', závěr, úsudek (conclusum) '''concordia''', svornost '''concubina''', souložnice, kuběna '''concursus creditorum''', spolek (vl. sběh) věřitelů '''condicio''', podmínka, '''c. sine qua non''', nutná podmínka '''conditor''', zakladatel, '''conditor''', cukrář '''condotta''', průvod, doprava zboží '''conductio''', nájem '''conduita''' (v. kondyit), obyč. konduita, list o chování, vysvědčení '''confer''' (cf.), srovnej (sr.) '''conferva''', žabí vlas potoční '''confessio''', '''konfessí''', vyznání '''confetti''', cukrovinky i napodobené k házení při slavnosti '''confiserie''' (v. konfizrý), cukrářství, '''confiseur''' (v. konfizér), cukrář '''congestio''', nával '''congrua''', důchod, '''congruentia''', shodnost '''concha''', lastura '''coniferae''', jehličnaté rostliny '''coniugium''', manželství '''conium''' maculatum, bolehlav '''coniunctio''', spojka, '''coniunctivus''', způsob spojovací '''connossament''', nákladní list námořský '''connubium''', manželství '''connetable''' (v. konetábl), velitel '''conseil''' (v. konsej), rada, porada, lat. '''consilium''' '''consequentia''', důslednost '''conservator''', zachovatel, viz k. '''consignatär''', spolupodpisující; příjemce zboží '''consignace''', soupis '''consilium abeundi''', rada někomu, aby odešel (dříve, než bude vyloučen) '''consistorium''', poradní sbor '''consolace''', útěcha '''console''', závěs, konsola '''consols''', listina na uhrazený státní dluh '''consortium''', družstvo '''constable''' (v. —ábl), strážník v Anglii '''consul''', nejvyšší úředník republiky římské '''consum''', spotřeba, daň ze spotřeby; společenstvo nákupní '''contagium''', dotknutí, nákaza '''conte''', hrabě, contessa, hraběnka '''contenance''' (v. kontnans), duchapřítomnost '''contextus''', spojení '''continuo''', nepřetržitě, též: in continuo '''conto''', účet, '''c. corrente''', účet běžný, účetní výpis '''contra''', proti, '''contrarium''', protiva, '''conterfei''', podobizna '''contradictio''' protimluv, protiklad, poměr mezi pojmem a jeho záporem '''contramandierung''', odvolání směnky '''contrapositio''', obměna, protiva, '''conversio''', obrat '''conträr(ní)''', protivný, opačný '''contrat social''' (v. kontra sosial), smlouva společenská '''contreadmiral''' (v. kontr—), důstojník námořní '''contrebande''' (v. kontrband), podloudnické zboží '''contrebillet''', zpáteční lístek '''contredanse''' (v. kontrdans), tanec řadový '''contumacia''', nestání k soudu '''convallaria''' maialis, konvalinka '''conversační''', rozhovorný '''convex''', vydutý, vypouklý '''convoi''' (v. konvoa), průvod '''convolvulus''', svlačec '''cop''' (zopf), rulík, vrkoč '''copia verborum''', hojnost slov; '''kopie''', opis, přepis, snímek '''copula''', spona, '''copulativní''', výčetný, kladný, slučovací '''coquille''', kadlub '''coram me''', přede mnou, v mé přítomnosti, '''c. populo''', veřejně, '''coramisovati''', podpisem ztvrditi '''corbona''', pokladna '''corchorus''' capsularis, juta '''cornea''', rohovka '''corner tlag post''' (v. khórnr flég—), sloup vlajky rohové při kopané, '''c. kick''', kop z rohu (od hráče strany druhé) '''cornet''', (v. korné), u jízdy franc. nižší důstojník '''cornon''', kovový roh, nástroj hudební '''cornu copiae''', roh hojnosti '''cornus''', dřín, svída '''corona''', věnec '''corps''' (v. kór), sbor, '''c. legislatif''' (ležislatyf), sbor zákonodárný '''corpus''', tělo, '''c. delicti''', věc, která čin dokazuje, '''c. iuris civilis''', zákoník občanský, '''c. iuris canonici''', zákonník církevní '''correlativní''', souvztažný '''corridor''', chodba '''corroborace''', upevnění, utvrzení '''corsett''', šněrovačka '''corso''', 1. běh; 2. široká ulice '''cortege''' (v. kortež), družina '''cortex''', kůra '''corvetta''', rychlá loď '''corylus''', líska (ořech) '''cosinus''', název trigonometrický; doplněk jeho sluje sinus '''cottage''' (v. kotéž), villa, letohrádek; druh pianin '''cotelette''' (v. kotlet), maso na žebírkách '''coterie''', kroužek, uzavřená společnost '''cotieren''', opatřiti číslicemi a písmeny (kotovati) '''cotillon''' (v. kotyjon), druh tance '''couleur''' (v. kuler), barva, spolek buršácký '''couloir''' (v. kuloár), chodba '''county''' (v. khaunty), hrabství '''coup''' (v. kú), rána, '''c. d’état''' (v. kudetá), převrat státní '''coupé''', 1. oddělení ve voze; 2. druh kočárů '''couplet''', kuplet, vložený zpěv '''coupon''', ústřižek, kupon '''cour''' (v. kůr), dvoření se '''courage''' (v. kuráž), odvaha '''courant''' (v. kuran), běžný '''courtage''' (v. kurtáž), dohodné '''courtisan''', dvořenín, '''courtisana''', kurtyzána, dáma z polosvěta, '''courtoisie''' (v. kurtoazí), dvornost '''cousin''' (v. kuzén), bratrovec, příbuzný, '''cousine''' (kuzín), sestřenka '''couvert''' (v. kuvér), 1. obálka; 2. příbor </poem> balgt76ywuyhga3mudvtuc04ywp9e5e 0 92827 338866 304722 2026-09-22T20:10:13Z JAnDbot 3086 Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy 338866 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = František Ruth (1854–1926) | TITUL = Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění | ČÁST = Dg-Ek | PŘEDCHOZÍ = Cr-De | DALŠÍ = El-Ez }} {{Textinfo | TITULEK = Dg-Ek | AUTOR = [[Autor:František Ruth (1854–1926)|František Borovský-Ruth]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = František Borovský-Ruth, František. ''Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění''. Praha : Rudolf Storch, 1910. S.&nbsp;63-71. }} <poem> '''dg''' = decigram '''dkg''' = dekagram '''diabas''', zelenokam, hornina z plagioklasu a augitu '''dextrosa''', cukr hroznový; '''dextrin''', lepidlo ze škrobu '''diabetes''', úplavice močová, cukrovka; '''diabetik''', nemocný cukrovkou '''diabolický''', ďábelský '''diadem''', čelenka, vínek '''diadochos''', nástupce '''diaeresis''', přerývka ve verši '''diaeta''', denní plat '''diafanový''', malovaný na skle, průsvitný '''diafragma''', příčka, bránice, průlinčitá nádoba '''diaglyf''', obraz prohloubený (prot. relief) '''diagnosa''', rozpoznání (nemoci), '''diagnostika''', nauka o tom '''diagonála''', úhlopříčná, '''diagonální''', příčný '''diagrafie''', provádění fotografií Röntgenovými paprsky '''diagram''', výkres prostý, sloužící k znázornění, nástin '''diachylon''', náplast „dyakolum“ '''diaklysma''', kloktadlo '''diakon''', jáhen; '''diakonissa''', ošetřovatelka nemocných '''diakritické''' znaménko, rozlišovací '''dialekt''', nářečí, '''dialektologie''', nauka o dialektech, '''dialektika''', nauka o výmluvnosti '''dialog''', rozmluva '''dialysa''', rozklad '''diametr''', průměr '''Diana''', bohyně panenská lovu, měsíce '''dianthin''', barvivo červené '''dianthus''' carthusianorum, hvozdík kartouzek, '''d. caryophyllus''', karafiát '''diapasma''', prášek zasypací '''diäresis''', rozluka '''diarium''', denník '''diarrhoe''', průjem '''diaskopie''', provádění obrazů Röntgen. paprsky '''diastase''', rozstup, rozsedlina; účinná látka sladu '''diatonický''', dle stupnice (v hudbě) '''diavolo''', ďábel '''dicentra''', srdcovka '''dictionnaire''' (v. dyksionér) slovník '''dictum''', výrok '''didaktika''', nauka o vyučování, '''didaktický''', poučný '''diecese''', obvod biskupství '''dielektrikum''', slídová deska při kondensačním elektroskopu '''Diem perdidi''', Den jsem zmařil! (Výrok císaře Tita) '''dienstmann''', posluha '''dies irae''', den hněvu '''dieta''', mírnost v jídle a pití, '''diety''', denní útratné '''dietetika''', nauka o správném žití '''dietista''', pracovník za denní mzdu '''Dieu''' (v. dié), Bůh '''diffamie''', utrhání, potupa '''difference''', rozdíl, '''differovati''', lišiti se, různiti, neshodovati se '''difficilní''', choulostivý '''difformní''', znetvořený, zrůdný '''diffuse''', pronikání, vyslazování '''difthong''', dvojhláska '''difterie''', nemoc (krční), mázdřivka '''digesce''', zažívání, trávení '''digitalis''', náprstník '''dignitas''', hodnost, '''dignitář''', hodnostář '''digresse''', odchylka '''dichotomie''', dvoudílnost '''dichromatický''', dvojbarvý '''dikasterium''', soud, '''dikasteriální''', státní na př. budova '''dikce''', způsob mluvy, sloh '''Dike''', bohyně, spravedlnosti (Justitia) '''dikolon''', dvojverší '''diktando''', psaní dle nápovědi, '''diktát''', co diktováno, '''diktovati''', říkati do péra '''diktátor''', neobmezený vladař, '''didaktura''', jeho úřad '''diktionér''', slovník '''dilace''', prodlení, průtah, lhůta, '''dilatorium''', nařízení odkladu, '''dilatace''', zvětšení objemu, rozšíření '''dilemma''', úsudek rozlučovací, rozhodný stav '''diletant''', ochotník, začátečník, '''dilettantismus''', začátečnictví, '''dilettantský''', ochotnický, začátečnický '''diligence''', (v. dyližáns), pilnost; poštovní vůz, rychlá pošta '''dilogie''', dvojsmysl '''dilucida intervalla''', jasné okamžiky '''diludium''', mezihra '''diluvium''', starší naplavenina, '''diluviální''', naplavený, předpotopní '''dimense''', rozměr '''dimetr''', dvojměr '''diminuendo''', slaběji a slaběji; '''diminutivní''', zdrobnělý '''dimisse''', propuštění '''dimorfní''', dvojtvarý '''diner''' (v. dyné), oběd, hostina '''Diogenes''', mudrc řecký, jenž žil velmi prostě '''Dionys(os)''', bůh vína, Bakchus '''diopter''', průhledítko; '''dioptrický''', paprsky světelné lámající '''diorama''', obraz průzomý, panorama '''diorit''', hornina (směs amfibolu a orthoklasu) '''Dioskurové''', Kastor a Pollux '''diphthong''', dvojhláska '''diphtheritis''', mázdřivka '''diplom''', listina (výsadní, o hodnosti) '''diplomat''', státník, '''diplomatář''', sbírka listin (státních), '''diplomatický''' sbor, vyslanci u dvora, '''diplomatie''', umění státnické, '''diplomatika''', nauka o listinách '''dipodie''', řada dvou taktů '''dipsacus''', štětka (rostlina) '''dipsomanie''', pijáctví '''diptera''', hmyz dvojkřídlý '''direkce''', ředitelství, '''direktiva''', ředidlo, jistý návod, pokyny '''direktní''', přímý, '''direktor''', ředitel, '''direktorium''', ředitelstvo, '''directrice''' (v. —ís), ředitelka '''direktorát''', ředitelství, ředitelna '''dirigovati''', říditi (hudbu), '''dirigent''', ředitel hudby '''dirimovati''', rozhodovati '''disagio''', ztráta, pod cenou jmenovitou '''discernovati''', rozeznávati, rozhodnouti '''discesse''', rozejití '''disciplina''', 1. kázeň; 2. nauka, '''disciplinární''', kázeňský '''disciplinování''', potrestání '''discipulus''', žák '''disfigurace''', znetvoření '''disgustovati''', omrzeti, znechutiti komu co, '''disgustovaný''', omrzelý '''disharmonie''', nesouhlas, mrzutost (opak: harmonie) '''disjunkce''', rozpor, protisada, '''disjunktivní''', rozpojný, dělivý, rozlučovací '''diskant''', vysoký hlas, sopran '''diskonto''', srážka úroků z peněz zaplacených dříve '''diskordance''', nesouhlas '''diskos''', (házecí) deska okrouhlá '''diskrece''', 1. šetrnost, uvážení, opatrnost, libovůle, milost; 2. zpropitné, '''diskretnost''', šetrnost, mlčelivost, '''diskrétní''', šetrný, mlčelivý '''diskredit''', nedostatek úvěru, zlá pověst, '''diskreditovati''', uvésti v špatnou pověst '''diskrepance''', neshoda, nesrovnalost '''diskurs''', '''diskusse''', rozhovor, rokování, '''diskutovati''', hovořiti, rokovati '''dislokace''', rozsazení, rozložení, '''dislokovati''', rozsaditi, rozložiti (vojsko) '''dismembrace''', rozdělení '''disparagium''', nerovné manželství '''disparatní''', nestejnorodý, '''disperatní''', zoufalý '''dispensář''', výpomocná stanice (na př. pro nemocné plicními chorobami) '''dispens(e)''', prominutí, osvobození, '''dispensovati''', osvoboditi koho čeho; připravovati (léky) '''disponent''', plnomocník, správce, '''disponibilita''', příkaznost (dočasné dání do výslužby) '''disposice''', rozvrh, osnova, náchylnost k čemu, '''disponovati''', nakládati s čím, '''disponován''' nejsem, nemám chuti, nechce se mi do toho, '''disposiční''', s čím může kdo nakládati po libosti (bez zodpovědnosti) '''disproporce''', nesouměrnost '''disput''', '''disputace''', hádka vědecká, '''disputovati''', hádati se (vědecky) '''dissens''', nesouhlas '''dissertace''', (písemní) rozprava vědecká '''dissident''', různověrec, rozkolník '''dissimilace''', rozlišování '''dissimulace''', zatajení '''dissoluce''', rozklad, rozloučení, zrušení '''dissolutní''', nevázaný '''dissonance''', nelibozvuk '''distance''', vzdálenost, odlehlost, '''na distanci''', na vzdálenost, z daleka '''distichon''', dvojverší, '''d. elegické''', hexametr s pentametrem '''distingovaný''' (znamenaný), významný, znamenitý, jemný, '''distinkce''', rozdíl, znamení důstojnosti; uhlazenost, chování '''distorse''', zkroucení, zkřivení '''distractio pignoris''', prodej zástavy '''distributivum''', číslovka podílná '''distrikt''', okres '''disturbace''', přerušení, zmatek '''dithyramb''', nadšený zpěv (na počest Bakcha, Dionysa) '''ditomie''', rozpůlení '''diuretický''', močopudný '''diurnista''', písař za denní plat, '''diurnum''', denní plat '''diva''', první herečka '''divan''', 1. pohovka; 2. státní rada v Turecku '''divergence''', neshoda, odchylka '''divergentní''', rozbíhavý '''diverse''', odklon, změna směru, '''diversa''', rozmanitosti, '''divertissement''' (v. —smán), zábava, směsice, potpourri '''dividenda''', podíl zisku, '''dividend''', dělenec, '''divisor''', dělič, dělitel, '''dividovati''', děliti, '''divise''', 1. dělení; 2. větší oddíl vojska '''Divide et impera!''' Děl a vládni (nad nesvornými)! '''divisorium''', přístroj sazečský '''divinace''', předtucha '''divortium''', rozvod '''divulgace''', rozhlášení '''dixi''', řekl jsem, '''Dixi et salvavi animam meam''', Domluvil jsem a duši svou spasil (vykonal svou povinnost) '''dl''' = decilitr '''dm''' = decimetr '''docent''', učitel hl. na vyšší škole '''dock''', loděnice '''dodekaäder''', dvanáctistěn '''Dodona''', věštírna v Řecku '''dogana''', celnice, clo '''doge''' (v. dodže), předseda starobenátské republiky '''dogga''', veliký angl. pes, hafan '''dogma''', článek víry, '''dogmatika''', věrouka '''doktor''', (1. učitel); 2. hodnost akademická '''doktorand''', čekatel doktoratu '''doktrina''', nauka, '''doktrinář''', kdo drží se nauk (theorií) málo hledě prakse, skutečnosti '''dokument''', listina jakožto důkaz, doklad, '''dokumentovati''', dokazovali, prokázati, dokládati se listin '''dolar''' americký platí 4 K 94 hal. '''dolce far niente''' (v. dolče), sladko nic nedělati, odpočinek, siesta '''dolente''', bolně '''dolman''', maďarský kabátec '''dolmetsch''', tlumočník '''dolomit''', tvrdý druh vápence '''dolorosa''', bolestná '''dolus''', lest, zlý úmysl '''dóm''', hlavní chrám '''doména''', panství = '''dominium''' '''domestik''', sluha (domácí); '''domestikální''' jmění, stavovské '''domicil(ium)''', bydliště, domov '''dominanta''', vládnoucí ton, základní barva '''Domine, non sum dignus''', Pane, nejsem hoden '''dominikán''', řeholník řádu sv. Dominika, '''dominica''', neděle '''domino''', 1. hra; 2. oblek maškarní, '''dominium''', panství, '''Dominus vobiscum''', Pán s vámi '''dominovati''', ovládati, přečnívati '''domus''', dům '''don''' (pán), šlechtic, '''donna''', šlechtična '''donatio''', darování; '''donum''', dar '''Donau''', Dunaj '''Don Juan''' (v. —chu—), záletník '''Don Quijote''' (Don Kychote), blouznivý rytíř '''Donnersberg''', Milešovka '''donnerwetter''', hromobití '''dormitorium''', ložnice '''dorso''', hřbet, rub '''dos''', věno '''dose''', krabice, tabatěrka '''dosis''', dávka, míra (léku) '''dotace''', nadání, obdarování, '''dotovati''', nadati, opatřiti něco příjmy, penězi '''douane''' (v. duán), clo, celnice '''double''' (v. dúbl), dvojnásobný, '''doub on''', špaň. dukát, '''doubletta''', '''duplikát''', druhý předmět stejný (ve sbírce, stejná listina) '''douceur''' (v. duzér), dar, pochlebování '''douche''' (v. duš), sprcha '''doyen''', nejstarší (z vyslanců); děkan '''doxomanie''', slávychtivost '''dože''', předseda republiky v Benátkách (v. doge) '''dr. theol.''' (ThDr.) doktor bohosloví '''dr. med.''' (MUDr.), doktor mediciny '''dr. jur.''' (JUDr.), doktor práv '''dr. phil.''' (PhDr.), doktor filosofie '''dr. rerum technicarum''', doktor věd technických '''draba''' verna, chudobinka jarní '''dracoun''', kovové nitky '''dragant''', druh cukrovinek pro okrasu '''dragoman''', turecký tlumočník '''dragonada''', potlačení pomocí vojska '''draillovati''', sešněrovati '''drain''' (v. —én), trativod '''drainage''' (v. drenáž), odvodňování rolí trativody '''draisina''' (v. drezína), vozík na kolejích hnaný lidmi '''Drakon''', přísný zákonodárce ve Spartě, '''drakonský''', velmi přísný '''drama''', báseň divadelní, '''dramatický''', divadelní, '''dramaturg''', spisovatel dramat a kdo je na scenu uvádí; '''dramolet''', krátká hra '''drap''', režná barva '''draperie''', čaloun visací, řásný '''drastický''', působivý, řízný, pádný, křiklavý '''dravit''', hnědý turmalín '''dreadnougt''', nejnovější válečná loď '''dreck''', bláto, trus '''drechsler''', soustružník, šp. traxlíř. '''Dresden''', Drážďany '''dreschmaschine''', mlátící stroj, mlátička '''dress''', úbor '''dressoir''' (v. —oar), police, stolek '''dressura''', výcvik, '''dressovati''', cvičiti '''drill''', výcvik, trápení '''drillich''', trojtkanina '''droguista''', obchodník s '''drogy''', surovinami lékárnickými '''droit''' (v. droa), právo '''drolerie''', čtveráctví '''dromedar''', drabář (velbloud) '''drosometr''', rosoměr, '''drosofor''', rozprašovač '''druidi''', kněží starých Gallů, čarodějníci '''druza''', skupina krystalů '''dryady''', rusalky stromů '''dryak''', lék, '''dryačník''', špatný lékař, darmotlach '''duál''', dvojné číslo, '''dualismus''', dvojitost, rozdvojení '''dubiosní''', pochybný '''dubletta''', druhý něčeho exemplář (kus); '''dublovati''', dvojiti, dvojnásobiti '''duel''', souboj '''duenna''', chůva, vychovatelka '''duetto''', dvojzpěv, dvouhra, '''duchessa''', vévodkyně '''Dulcinea''', milenka '''dulcis''' sladký; '''in dulci jubilo''', v radosti, podnapilosti '''Dum spiro, spero''', Doufám, dokud dýchám '''duma''', myšlenka, zvl. tesklivá, smutná píseň, zadumán = zamyšlen, '''dumavost''', melancholie '''duma''' říšská, sněmovna ruská '''dummian''', hlupec '''dum-dum''' (v. döm), třaskavý náboj '''duna''', navátina písku; viz dýna '''duodez''', dvanácterka '''dupe''' (v. dyp), ošizený hlupák '''duplika''', protiodpověď '''duplikát''', druhopis, opis, '''in duplo''', dvojmo, '''Duplex negatio affirmat''', Dvojí zápor je kladný '''dur''', tvrdě, '''durativa''', slovesa trvací '''durita''', tvrdost '''durchgang''', průchod '''durchschnitt''', průměr '''dusel''', omámenost, opilost '''dusche''', sprcha '''dušník''' (u starých), člověk poddaný '''Dux''', Duchcov '''dykyta''', lehká látka hedvábná '''dýměj''', otok na žlázách, bubo '''dym(a)''', jednotka síly '''dýna''', písčina u pobřeží '''dynamika''', nauka o silách, '''dynamometr''', siloměr '''dynamit''', látka k trhání skal '''dynastie''', rod panovnický; '''dynastický''', rodu panovnickému oddaný '''dysenterie''', úplavice, červenka '''dyskrasie''', kalokrevnost '''dysmnesie''', slabá paměť '''dyspepsie''', špatné trávení '''dysthymie''', těžkomyslnost '''dysurie''', řezavka; '''džungle''', porostlé bažiny '''eagl''' (v. ígl), zlatá mince amer. '''earl''' (v. erl), hrabě '''eau''' (v. ó), voda, voňavka, na př. eau de Cologne (v. ó de koloň), voňavka kolínská (z Kolína n. R.) '''eben''', strom se dřevem velmi pevným, černým '''eblouirt''' (v. blu—), zaražen, zaslepen '''ebonit''', tvrdý kaučuk '''ebullition''', var, vyvařením '''ebur''', sloň, slonová kost '''ecce''', ejhle, '''Ecce homo''', Ejhle člověk! '''ecclesia''', církev '''echéance''', dospívající lhůta platební '''éclat''' (v. ekla), 1. lesk; 2. nápadnost; 3. hluk '''eklatantní''', okázalý, zjevný '''ecole''' (v. ekol), škola '''Ede, bibe, lude!''' Jez, pij, hraj! '''eden''', ráj '''edice''', vydání (editio) '''edidit''', vydal (zkr. ed.) '''edikt''', vyhláška '''edukation''', vychování '''efemerní''', jednodenní, co rychle pomíjí, '''efemera''', jepic '''efendi''' (turecky) pán, učenec '''effekt''', účinek, '''effekty''', 1. movité věci, nábytek; 2. úvěrné listiny, cenné papíry, '''effektní''', účinný, '''effektuovati''', vykonati, způsobiti, '''effektivný''', skutečný, pravdivý '''effeminace''', zženštilost '''effervescence''', šumění, kypění '''effeta''', otevři se! dobrá vyřídilka '''effigies''', obraz, '''in effigie''', obrazně '''effilovati''', třepiti, třásniti '''effuse''', výbuch, vylití '''Efialtes''', zrádce řecký '''egal''', stejný, '''egalita''', stejnost, rovnost, '''egalisovati''', stejným učiniti, '''egalisator''', druh elektr. transformátorů, vyrovnavač '''Eger''', Cheb, Ohře '''egida''', ochrana '''ego''', já '''egoismus''', sobectví, '''egoista''', sobec, sobík, '''egoistický''', sobecký '''ehering''', snubní prsten '''echange''' (v. ešanž), měna, výměna '''echappovati''' (v. eš—). upláchnouti '''echarpe''' (v. šarp), přepáska důstojnická, šerpa '''echauffement''' (v. ešofman), unavení '''echinus''', mořský ježek; část hlavice sloupu '''echium''', hadinec '''echo''', ozvěna '''echt''', pravý, neporušený, přesný '''eibiš''', proskurník, ibišek, slez, '''eibischthee''', slezový odvar '''einfach''', prostý, pouhý '''einnehmer''', výběrčí, berní '''einquartieren''' (šp. nakvartýrovati), ubytovati '''einrichtung''', zařízení, nábytek '''einsatz''', vsazení, vložka '''eintritt''', vchod, vstup '''eisenvitriol''', skalice železná, zelená '''Eisgrub''', Lednice '''ejalet''', náměstnictví '''ejektor''', druh pump; '''ejekce''', vypuzení '''ekel''', ošklivost, hnus, nechuť '''ekklampsis''', psotník '''ekklisis''', vymknutí '''eklatantní''', patrný, křiklavý, v. eclat. '''eklektik''', vybíravý (z různých zásad dle vlastního rozumu) '''eklipsa''', zatmění, '''ekliptika''', rovina dráhy zemské, největší kruh oběhu slunce '''ekloga''', báseň idyllická '''ekonomie''', (oek.), hospodářství, hospodaření, '''ekonom''', hospodář, '''ekonomický''', hospodářský, hospodárný '''ekrasit''', třaskavina, látka trhací '''eksarkoma''', divoké maso (v lék.) '''ekstase''', nadšení, vytržení '''ekumenický''', (vl. oek.), všeobecný '''ekzem(a)''', opar, vyrážka kožní '''ekvipáž''', povoz </poem> eflqmddehbo5dqc2hrlztmsp1sn7d3p 0 98461 338943 338772 2026-09-23T05:21:13Z Davmiub 20055 /* Právní dějiny. */ 338943 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Francie | PŘEDCHOZÍ = Franciade | DALŠÍ = Francigenum opus }} {{Textinfo | TITULEK = Francie | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]], [[Autor:František Krásl|František Krásl]], [[Autor:Bohumil Mareš|Bohumil Mareš]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Francie }} {{Forma|proza}} '''Francie''' (''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570). O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''². Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''²), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''²). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''²; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''², z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''². Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''² (z toho Korsika 8722 ''km''²). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''². Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''². {{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''³ bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní. Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''². Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji. Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''² země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''². Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''² veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Horopis. == Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''² má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes ¹/₇ celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes. == Geologické poměry. == Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země. {{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní. {{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic. {{Prostrkaně| Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny. {{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault). {{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly. {{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien''). {{Prostrkaně| Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité <br> pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové. {{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších. {{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]'' == Vodopis. == Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''² a stř. vodou 57 ''m''³ za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''² úv., 694 ''m''³ stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''² úv., 110 ''m''³ stř. v., ²/₃ toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''² úv., 985 ''m''³ stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''². S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''² úv., 120 ''m''³ stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''² úv., 70 ''m''³ stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''² úv., 12—300 ''m''³ v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''² úv., 95 ''m''³ stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''³ vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''² (z čehož 2500 ''km''² připadá na Španělsko) 1178 ''m''³ stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''² úv., 222 ''m''³ stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''³ stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''³, jiní až na 2603 ''m''³ ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''³) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''², z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''³ stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''³ stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''². — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''² a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''² ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''², největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''², {{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''², {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''², d’Issariès 0,9 ''km''², vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''² ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''² ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''²) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Podnebí. == Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]'' == Květena. == V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim. {{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''. Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''. {{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí. Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Zvířena. == Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés. Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Obyvatelstvo. == Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně. Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento: {| class="wikitable" |- ! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel |- | 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170 |- | 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364 |- | 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313 |- | 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064 |- | 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921 |- | 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788 |- | 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048 |- | 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903 |- | 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192 |- | 1846 || 35,400.486 |||| || |} Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''² průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''² (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''², Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka<ref>v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika</ref>: {| class="wikitable" |- ! rowspan="2"|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan="2"|Hlavní město !! rowspan="2"|''km''² !! colspan="3"|Počet obyvatelstva !! rowspan="2"|Prům. hustota na 1 ''km''² !! rowspan="2"|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan="2"|Dep. má arrondissem. !! rowspan="2"|Depart. má kantonů !! rowspan="2"|Dep. má obcí |- | r. 1881 || r. 1886 || r. 1891 |- | Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453 |- | Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840 |- | Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321 |- | Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250 |- | Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188 |- | Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153 |- | Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339 |- | Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503 |- | Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337 |- | Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446 |- | Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437 |- | Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302 |- | Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106 |- | Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109 |- | Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763 |- | Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267 |- | Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426 |- | Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480 |- | Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292 |- | Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287 |- | Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364 |- | Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717 |- | Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389 |- | Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266 |- | Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585 |- | Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638 |- | Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379 |- | Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700 |- | Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426 |- | Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291 |- | Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350 |- | Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587 |- | Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465 |- | Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553 |- | Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338 |- | Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359 |- | Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245 |- | Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282 |- | Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563 |- | Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584 |- | Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333 |- | Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297 |- | Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332 |- | Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264 |- | Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217 |- | Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349 |- | Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325 |- | Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326 |- | Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198 |- | Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381 |- | Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643 |- | Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661 |- | Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550 |- | Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276 |- | Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596 |- | Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586 |- | Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253 |- | Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313 |- | Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666 |- | Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701 |- | Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512 |- | Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903 |- | Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470 |- | Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559 |- | Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480 |- | Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232 |- | Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268 |- | Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583 |- | Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590 |- | Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386 |- | Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328 |- | Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314 |- | Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75 |- | Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759 |- | Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530 |- | Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689 |- | Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354 |- | Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836 |- | Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320 |- | Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194 |- | Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145 |- | Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150 |- | Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301 |- | Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300 |- | Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203 |- | Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530 |- | Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486 |} Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického. Na 10.000 obyv. přišlo: {| class="wikitable" |- ! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872 |- | Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802 |- | Protestantské || 214 || 223 || 160 |- | Israelitské || 21 || 23 || 14 |- | Ostatní || 2 || 6 || 24 |} R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů. Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje: {| class="wikitable" |- ! !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob. |- | 1846: || 24,42 % || 75,58 % |- | 1851: || 25,52 % || 74,48 % |- | 1856: || 27,31 % || 72,69 % |- | 1861: || 28,86 % || 71,14 % |- | 1866: || 30,46 % || 69,54 % |- | 1872: || 31,06 % || 68,94 % |- | 1876: || 32,44 % || 67,56 % |- | 1881: || 34,76 % || 65,24 % |- | 1886: || 35,95 % || 64,05 % |- | 1891: || 47 % || 53 % |} Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186. Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující: {| class="wikitable" |- ! !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek |- | 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661 |- | 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616 |- | 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536 |- | 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772 |- | 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646 |- | 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446 |- | 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505 |} Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod. Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo: {| class="wikitable" |- ! !! mužů !! žen !! dohromady |- | od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872 |- | 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441 |- | 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064 |- | 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637 |- | 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458 |- | 100 a více » || 66 || 118 || 184 |} Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]'' == Zemědělství. == {{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství. Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy. Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991<ref>chybně, zřejmě jde o "r. 1891"</ref> vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''. Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce. {| class="wikitable" |+ Roku 1882—91 prům.: |- ! !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků |- | Pšenice || 6848 || 107.098 || — |- | Žito || 1656 || 24.202 || — |- | Ječmen || 982 || 18.596 || — |- | Oves || 3760 || 89.607 || — |- | Kukuřice || 577 || 9456 || — |- | Pohanka || 619 || 9849 || — |- | Směska || 329 || 5180 || — |} {| class="wikitable" |+ Roku 1891: ! !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků |- |- | Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66 |- | Žito || 1498 || 21.588 || 292,32 |- | Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22 |- | Oves || 4242 || 106.145 || 915,94 |- | Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97 |- | Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62 |- | Směska || 270 || 3698 || 61,70 |} Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun. Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''. {{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' {{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena. Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]'' {{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]'' {{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''³ dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''³ musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni. {{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující: {| class="wikitable" | 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů |- | 1889 || » 81.325 » || » 88.846 » |- | 1890 || » 99.546 » || » 59.130 » |- | 1891 || » 82.733 » || » 47.340 » |} S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.). V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr. Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů. {{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888. Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg''). {{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr. {{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''², rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun. Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun. Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.). Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''³; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy. '''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu<ref>správně: Morbihanu</ref> až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg''). {{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]'' == Průmysl. == Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr. Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''³ výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr. Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]'' == Obchod. == Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod: {| class="wikitable" ! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod |- | 1827–1836 || 1366 || 1001 |- | 1837–1846 || 2112 || 1489 |- | 1847–1856 || 3175 || 2301 |- | 1857–1866 || 6280 || 4631 |- | 1867–1876 || 8464 || 6714 |- | 1877–1886 || 9832 || 7808 |- | 1887–1891 || 9950 || 7835 |} Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti. Skutečná cena přívozu předmětů, určených ku spotřebě '''F.''', samé, jakož i franc. vývozu, obnášela r. 1891 dle jednotlivých zemí v mill. fr.: V. Britannie přívoz 589,2, vývoz 1016,1, Belgie př. 486,6, v. 500,3, Německo př. 366,6, v. 364,1, Španělsko př. 411,6, v. 181,1, Švýcarsko př. 103,4, v. 234,8, Italie př. 123,6, v. 125,5, Rusko př. 211,9, v. 13,6, Turecko př. 125,6, v. 53,3, Rak.-Uhersko př. 134,1, v. 15,6, Skandinávské státy př. 119,6, v. 35,8, Nizozemí př. 42,0, v. 42,9, Rumunsko př. 39,0, v. 9,6, Řecko př. 24,1, v. 23,5, Portugalsko př. 8,3, v. 24,9, celkem {{Prostrkaně|Evropa}} př. 2785,6, v. 2641; dále Spojené Obce americké př. 486,3. v. 247,6, Argentina př. 198,2, v. 52,2, Brazilie př. 83,8, v. 102,9, Chile př. 52,6, v. 16,8, Haïti př. 49,1, v. 8,8, Uruguay př. 31,4, v. 18,3, Columbie př. 11,2, v. 35,5, Mexiko př. 5,8, v. 28,2, Peru př. 7,7, v. 7,7, ostatní st. am. př. 47,0, v. 29,2, celkem {{Prostrkaně|Amerika}} př. 973,1, v. 547,2; Britská Indie př. 250,3, v. 9,0, Čína př. 103,6, v. 2,5, Japan př. 85,1, v. 12,4, jiné země př. 31,8, v. 3,6, celkem {{Prostrkaně|Asie}} př. 470,8, v. 27,5; {{Prostrkaně|Afrika}} př. 102,8, v. 47,7; {{Prostrkaně|Australie}} př. 73,3, v. 3,5, {{Prostrkaně|cizí země úhrnem}} př. 4405,6, v. 3266,9. {{Prostrkaně|Osady}} '''F.''': Alžírsko př. 186,7, v. 207,1, Tunis př. 35,2, v. 19,3, Senegambie a Guinea př. 20,2, v. 14,6, Réunion př. 17,9, v. 5,9, St. Marie de Madagascar př. 1,1, v. 0,3, St. Pierre, Miquelon a mořské rybářství př. 27,1, v. 4,5, Guadeloupe př. 13,4, v. 10,4, Martinique př. 24,1, v. 13,3, Fr. Guyana př. 0,9, v. 5,7, Indické osady př. I2,8, v. 0,7, Fr. Indočína př. 16,4, v. 13,5, Oceanie př. 6,2, v. 7,8, ztroskotané lodi př. 0,2, o{{Prostrkaně|sady '''F.''' úhrnem}} př. 362,2. v. 303,0, {{Prostrkaně|obchod '''F.''' úhrnem}} přívoz 4767,8, vývoz 3570 mill. fr. V posledních létech zmenšuje se stále převaha přívozu nad vývozem, jež datuje z roku 1876, kdežto před tímto rokem býval vývoz větší než přívoz. Nejdůležitější předměty {{Prostrkaně|přívozu}} ve speciálním obchodu '''F.''' r. 1892 byly (v mill. fr.): Obilí 554,9, vlna 383,3, víno 302,1, hedvábí 280, bavlna 232,5, kože 205,9, uhlí 188,6, káva 152,6, lněné semeno 147,4, dříví 118,3, chemikalie 104,5, zvířata 77,1, cukr 65,4, vlněné tkaniny 62,2, hedvábné tkaniny 60,5, len 60,2, stroje 56,6, stolní ovoce 48,9 mill. fr., ve {{Prostrkaně|vývozu}} vlněné tkaniny 341,9, hedvábné tkaniny 254, víno 213,3, kože 201, hedvábné 151, konfekční zboží 128,5, vlna 125,6, t. zv. pařížské zboží 124,8, kožené zboží 121,4, bavlněné tkaniny 98,3, obilí 91,4, máslo a sýr 90,2, kovové zboží 86,9, cukr 86,3, likéry a pod. 66,4. zvířata 64,1, chemikalie 60,8, modní zboží 44,1, tropické oleje 36,8, stroje 36 mill. fr. Dle procent obnášel přívoz prostředků výživy a požitku 36,2, vývoz 22,6, přívoz živých zvířat 2,5, vývoz 2,6, surovin přívoz 52,1, vývoz 21,3 %. — {{Prostrkaně|Transitní obchod}} '''F.''' roku 1891 obnášel 561,4 mill. fr., mimo to drahých kovů za 40 mill. fr. {{Prostrkaně|Stav obchodního loďstva}} 1. ledna 1892 byl tento: 13 .890 plachetních lodí o 426.207 tunách, 273 parníků velikosti přes 800 tun s nosností 454.005 t., 884 menších parníků o 67.867 t. Za rok 1892 připlulo pod franc. vlajkou 8108 lodí o 4,300.588 t., pod cizí vlajkou 18.554 lodí o 8,820.281 t., úhrnem 26.662 lodí o 13,120.869 t.; vyplulo pod franc. vlajkou 7844 lodí s 4,138.409 t., pod cizí vlajkou 12.338 lodí o 4,882.513 t., úhrnem 20.182 lodí o 9,020.922 tunách. — Z atlantských {{Prostrkaně|přístavů}} '''F.''' nejdůležitější jest Le Havre, ze středomořských Marseille, první to přístav '''F.''' vůbec, a sedmý co do velikosti lodního ruchu v Evropě. Dle A. N. Kiaera panoval ruch 1 mill. tun převyšující v těchto franc. přístavech: Marseille 8,324, Havre 4,735, Bordeaux 2,832, Dunkerk 2,348, Rouen 1,867, Cette 1,619, Saint-Nazaire 1,185, Dieppe 1,100, Calais 1,081, Boulogne 1,002 mill. tun. Z mimoevropských přístavů '''F.''' měly podobný ruch lodní Alžír 2,103, Oran 1,136, La Goulette (Tunis) 1,056 mill. tun. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Kommunikace. == {{Prostrkaně|Vodní cesty}}. Již v dobách římských konala se plavba na řekách franc., které postupem času upravovaly se k účelům plavebním a spojovaly průplavy, a to zvláště potom, když vynalezeno bylo {{Prostrkaně|plavidlo komorové}} (XVI stol ), kterým možno bylo přestupovati i vysoká rozvodí. Prvý průplav plavidlový byt {{Prostrkaně|Briarský}}, na spojenou Loiry se Seinou, jenž počal se stavěti za Jindřicha IV. a dohotoven byl r. 1644. Po něm následovala řada jiných, mezi nimiž zvláště vynikal průplav {{Prostrkaně|Languedocský}}, nyní {{Prostrkaně|Jižní}} zvaný (Toulouse, Carcassonne-Cesse), jejž stavěl Riquet na základě povolení z r. 1666 a na náklad komory královské. Tento způsob hražení nákladu stavebního trval až do první revoluce, a to nejen při průplavech, nýbrž i při úpravě řek, a dávaly se příjmy plavební v léno osobám z rodu královského a dvořanům. Revoluce prohlásila větší díl průplavů za majetek národní a zrušila plavebné poplatky vrchnostenské; poněvadž však se neustanovilo žádných prostředků na udržování a stavbu, hynuly vodní cesty (průplavů bylo 1770 ''km'') a teprv r. 1802 znova se zavedlo plavebné (''péage''), kteréž se mèlo obraceti výhradně na udržování a zlepšování příslušné cesty vodní. Avšak ustavičné války za doby revoluce i za prvního císařství vyčerpávaly důchody státní tou měrou, že i plavebné jinak se spotřebovalo, než k čemu se vybíralo, a třeba že Napoleon I. prodal průplav Jižní, Orléanský, Loingský, Ústřední a St.-Quentinský za příčinou opatření peněz na stavbu průplavů jiných, nevystavělo se jich než asi 200 ''km''. Zákon z r. 1814 upravil poměry tak, že sice plavebné se vybíralo dále, ale že plynulo do pokladny státní beze vší podmínky a že pod titulem fondu obecného (''fonds communs'') zahrnuty byly sumy, ze kterých mělo se přispívati také na cesty vodní. Poněvadž při tom na cesty vodní přece se zapomínalo, opatřeno zákonem z r. 1825, aby příjmy z plavebného opět se obracely na příslušné vodní cesty, tak že bylo zabezpečeno aspoň udržování v dobrém stavu, ale na rozšiřování sítě se nedostávalo. Proto rozhodla se vláda učiniti půjčku, splatnou a zúročitelnou poplatky plavebnými, a kdyby to nestačilo, zvláštními příspěvky z pokladny státní; tím ovšem dostali věřitelé také vliv na sazby, což bylo později příčinou velkých potíží. Nicméně působilo toto opatření tak prospěšně, že v l. 1814—30 zřízeno 900 ''km'' průplavů nákladem 149 mill. Za panování Ludvíka Filipa věnována větší pozornost vodním cestám, a v l. 1830—48 vzrostla síť průplavní o 2000 ''km''; mimo to vykonány četné úpravy na řekách. Poněvadž však půjčky nestačily, aby se vykonalo, vše, čeho bylo třeba, propůjčována {{Prostrkaně|společnostem}} při některých vodních cestách stavba i provozování, při některých pouze provozování; ale z toho vyšly sazby tak veliké, že byly překážkou plavby. Vláda se snažila, pokud bylo v moci její, působiti ve snížení sazeb, ale na konec jí nezbylo, než předložiti zákon, aby z důvodů veřejného prospěchu vyvlastněny byly společnosti a aby zakoupena byla různá práva, která byla na úkor obecnému blahu země, což se stalo roku 1845, načež zakoupeny byly průplavy Rhônsko-rýnský, Burgundský, Bretonský, Nivernaiský, Berryský a poboční Loirský. V těchto létech počínaly se šířiti železnice a zaujaly všecky prostředky peněžní i mysli tou měrou, že mnozí dokonce plavbu zavrhovali jakožto věc zbytečnou; přece však došlo ku zakoupení průplavů vyhlédnutých zákonem z r. 1852, jakožto důsledku zákona z r. 1845. Když pak r. 1860 uzavřela Francie s Anglií obchodní smlouvu, nahlédlo se brzy, že služby, jaké prokazují vodní cesty průmyslu, jsou nenahraditelné, a veřejné mínění naklonilo se jim opět, poněvadž přispívaly v boji proti soutěži; následkem toho zase některé průplavy se zakoupily a nové vystavěly. Tento postup se zachovával i dále a byl pouze přerušen válkou r. 1870, tak že jsou skoro veškeré vodní cesty v rukou státu a že bylo možno poplatky plavebné snížiti na tyto míry: na řekách při zboží 1. třídy za tunu a ''km'' 0 002 fr., 2 tř. 0,001 fr.; na průplavech za zboží 1. tř. za tunu a ''km'' 0,005 fr., 2. tř. 0,002 fr.; při voroplavbě na řekách 0,0002 fr., na průplavech 0,002 fr. Příjmy z této položky se tím ovšem zmenšily (r. 1853 čítaly 10,682.484 fr., r. 1869 pouze 3,984.408 fr.), avšak mnohonásobně byl úbytek nahražen příjmy z položek jiných, tak že roku 1880 mohl se poplatek za užívání vodních cest docela zrušiti; od té doby neplatí na př. majetník lodi než daň za vykonávání živnosti, za užívání plavidel a pod. neplatí ničeho. Nebyly to však pouze průplavy, které postupem času plavbu ve '''F'''-ii tak zvelebily, nýbrž i řeky, které vynalezením pohyblivých jezů, zvláště hradlových (Poirée poprvé u Basseville na Yonně r. 1834), bylo možno učiniti plavnými i při malém množství přitékající vody, tedy takměř až ku vzniku. Pohyblivé jezy ve spojení s plavidly komorovými proměnily i mělké řeky v průplavy s hloubkou vody takměř libovolnou, a proto tento způsob zlepšiti řeky na prospěch plavby, uprůplavnění (''canalisation''), tou dobou po celé zeměkouli obecně se zavádí. Po válce z r. 1870, kterouž ztratila Francie veškeré vodní cesty v Elsasku a Lotrinsku — mezi nimi 401,4 ''km'' průplavů — bylo třeba spojiti cesty, novou hranicí přerušené, což vyžadovalo 500 ''km'' a náklad 65 mil.; peníz tento opatřil syndikát 5 účastněných departementů, začež se povolilo vybírati plavebné ½ centimu za tunu a ''km''; avšak za krátko nahradil stát, co se bylo vydalo, a stavěl dále na svůj účet. Aby se seznalo, čeho ještě třeba, sestaven r. 1879 seznam, z něhož vycházela potřeba zlepšiti as 4000 ''km'' řek a 3600 ''km'' průplavů a vystavěti přes 1400 ''km'' průplavů. Téhož roku vydán také zákon, aby rozměry plavidel komorových a hloubka vody na průplavech, které následkem staletého vyvinování se vodních cest velmi se lišily, staly se jednotnými a tak se usnadnila plavba z jedné cesty na druhou. Vodní cesty rozdělil dotčený zákon na hlavní (''lignes principales'') a podružné (''lignes secondaires''); ony spravuje výhradně stát, na tyto mohou se dáti koncesse též soukromým společnostem. Hlavní cesty mají míti hloubku vody 2 ''m'', plavidla komorová šířku 5,2 ''m'' a upotřebitelnou délku 38,5 ''m'' a volná výška nad hladinou vodní má měřiti 3,7 ''m''; následkem toho mohou lodi o nosnosti 300 tun (asi 30 vozů železničných) plaviti se po celé '''F'''-ii i Belgii. Zaváděti míry větší nebrání zákon dotčený a jsou také na řekách dle potřeby větší. Cesty podružné nejsou podrobeny jednotným předpisům stavebním, poněvadž se musí spravovati místními potřebami. Na základě tohoto zákona bylo mnoho vodních cest přestavěno a koncem r. 1888 byla hloubka vody 2 ''m'' na 1964 ''km'' řek a veletoků a na 2646 ''km'' průplavů; předepsané rozměry plavidel komorových mělo 1656 ''km'' řek uprůplavněných a 1106 ''km'' průplavů; Seina té doby uprůplavněna mezi Paříží a Rouenem na hloubku 3,2 ''m''. R. 1890 bylo řek pouze voroplavných 1032 ''km'', řek plavných od přírody 3349 ''km'', řek uprůplavněných 3598 ''km'', průplavů bez tratí vrcholových 2085 ''km'', průplavů o tratích vrcholových 2712 ''km'', řek a průplavů s plavbou mořskou 365 ''km'', řek, kde plavba mořská převládá, 3563 ''km'', celkem 16.704 ''km''. Z toho nebylo státních řek uprůplavněných 68 ''km'', průplavů 790 ''km'', tedy pouze 858 ''km'' neboli as 7 % celé sítě. Mezi průplavy nestátními jest jižní průplav (''Canal du Midi'') a poboční Garonnský, celkem 492 ''km'', majetkem {{Prostrkaně|Jižní železnice}}; město Paříž má 120 ''km'' průplavu, které slouží zvláště zásobení jeho. Směry hlavních cest obchodních jsou: z Paříže na pomezí belgické k Monsu a k Charleroi, z Etruna na Skaldě směrem ke Calais, z Paříže přes Rouen do Havru, z Paříže na Lyon (dvě cesty) a k moři Středozemnímu, z Paříže na pomezí německé směrem k Štrasburku a směrem k Mose belgické, pak spojení moře Atlantského se Středozemním (majetek železnice jižní). Některé části země mají s důstatek cest vodních, některé jsou však zanedbány; program z r. 1879 staral se také o tyto, avšak dosud nebyl uskutečněn.<br> Jak již bylo řečeno, jest největší díl vodních cest franc. majetkem státu a podléhá ministru veřejných prací; každý hlavní směr má v čele vrchního inženýra mostů a silnic, jemuž jest se starati netoliko o zájmy plavebné, ale také o veškeré ostatní práce, jež souvisí s užíváním vody (zavlažování, stroje vodní a pod.), a proto není délka cest přidělených jednomu vrchnímu inženýru stejná (300—400 ''km''). Na vykonávání oprav stanoví se každý rok příhodná doba a zastavení plavby (''chômage'') oznamuje se veřejně; zastavení to bývá na cestách sever, a východních v červnu a červenci, na cestách ústředních a jihovýchodních v srpnu a září. O sumách, jež se věnují na udržování, poučí tabulka: {| class="wikitable" |- ! Cesta !! 1887 !! 1888 !! 1889 |- | řeky || 5,205.000 || 5,205.000 || 5,239.000 || fr. |- | průplavy || 5,575.000 || 5,575.000 || 5,575.000 || » |- | || || || || |- | celkem || Text buňky || Text buňky || Text buňky || fr. |} Příjmy přímé má stát pouze z přívozů, rybolovu, zužitkování dříví podél rostoucího, dodání síly tažné, dodávání vody a pod., což se páčí asi na 2½ mill. franků; příjmy nepřímé jsou ovšem tak veliké, že vyváží mnohonásobně náklad učiněný na vodní cesty. Stát dává zdarma užívati vodní cesty, obstarává na svůj účet otvírání a zavírání jezů, plavidel komorových, mostů otočných a zdvihacích, stará se o zásobení průplavů vodou, buď zřizováním nádrží nebo stroji čerpacími. Patří stavby příslušné k nejznamenitějším pracím lidským, jež jsou zároveň příkladem všem zemím kulturním. Zvláštní předpisy ustanovují podmínky, kterým musí hověti lodi, aby se směly plaviti, určují pořad při proplavování plavidly a pod mosty pohyblivými a opravňují správu naříditi i noční plavbu v případech velkého návalu lodí; v některých tunnelech obstarává stát také tažení (''tonage'') lodí za náhradu skutečného vydání. Aby se zabezpečila plavba pravidelná, zaveden jest na některých hlavních cestách vodních tah lodní, jehož za poplatek určitý musí užiti každý plavebník. Vodní cesty franc. vyžadovaly od roku 1814 nákladu přes 1500 mill. fr. a proto třeba dotknouti se tu také výkonu. Ze zprávy ministra veřejných prací r. 1888 vychází, že t. r. plavilo se na řekách 9,976.000 tun, na průplavech 13,344.000 tun, že z toho připadá na hmoty stavebné 30 %, na palivo minerálné 28 %, na plodiny hospodářské 14 %, na dříví 8 %, na hutnictví 7 %; podíl hlavních cest seznati lze z připojené tabulky. {| class="wikitable" |- ! Cesta vodní: !! Délka ·kilometrů· !! Množství nákladu ·tun· |- | colspan="3"|{{Prostrkaně|Řeky a veletoky.}} |- | Skalda, od Cambrai po Etrun || 12 || 3,178.000 |- | Seina, od Briche po vtok Oisy || 42 || 3,114.000 |- | Seina, od Paříže po Briche || 21 || 2,484.000 |- | Seina v Paříži || 12 || 2,342.000 |- | Scarpa, od Courchelettes po Fort de Scarpe || 7 || 2,328.000 |- | Oisa, od Janvilla po Seinu || 104 || 2,300.000 |- | Seina, z Corbeile po Paříž || 31|| 2,040.000 |- | Seina, od vtoku Oisy po Rouen || 171 || 1,208.000 |- | Skalda, z Etruna po Condé || 36 || 1,071.000 |- | Seina, z Montereau po Corbeil || 67 || 982.000 |- | Aisna || 57|| 915.000 |- | colspan="3"|{{Prostrkaně|Průplavy.}} |- | Pobočný Oisský a Manicampský || 34 || 3,093.000 |- | St. Quentinský || 93 || 3,028.000 |- | Seuséeský || 25 || 2,194.000 |- | Horno-Deulský a odbočky || 57 || 1,781.000 |- | Airský a odbočky || 44 || 1,738.000 |- | Neufosseský || 18 || 1,374.000 |- | St.-Denisský || 7 || 1,322.000 |- | Marnsko-Rýnský, z Troussey k pomezí něm. || 96 || 864.000 |- | Z Aisny do Marny || 58 || 842.000 |} Jak působilo zrušení poplatku plavebného r. 1880 v rozvoj plavby, patrno z následujícího: {| class="wikitable" |- ! rowspan = "2"| !! 1879 !! 1888 !! rowspan = "2"|přibylo proc. |- | colspan = "2"| doprava ·kilometrotun· |- | řeky a veletoky || 919,429.000 || 1.428,541.000 || 55 |- | průplavy || 1.104,390.000 || 1.751,135.000 || 58 |- | || || || |- | celkem || 2.023,819.000 || 3.179,676.000 || 57 |} K tomu jest ještě připomenouti, že tou měrou, jakou přibývá dopravy, snižuje se vydání dopravné, a že kdyby stala se doprava levnější pouze o ¹/₁₀ centimu, vydá to již přes 3 mill. fr.; ale skutečně se čítá úspora v posledním desítiletí ročně na 15 až 16 mill. fr., které přispívají k rozkvětu průmyslu, obchodu, hospodářství polního a pomáhají jim vydatně při soutěži. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]'' {{Prostrkaně|Železnice}}. Nejstarší jest železnice ze St. Étienna do Andrézieuxa, která o délce 23 ''km'' vystavěna byla jakožto nákladová dráha na dovoz uhlí kamenného, na níž se vozba zahájila 1. října 1828. Po té bylo vystavěno ještě několik drah průmyslových, na kterýchž se tahaly náklady buď koni nebo nehybnými stroji parními; ale poněvadž stát nikterak podniky nepodporoval, nebylo do konce r. 1832 železnic leč 59 ''km''. R. 1833 počal se pochopovati hospodářský význam železnic, uznalo se za potřebí podporovati podnikavost vydáním zákona vyvlastňovacího, konáním studií přípravných se strany státu, při čemž se zamýšlelo stavěti železnice hlavní s podporou státní (zakoupením akcií), dráhy podružné zůstaviti však zcela podnikavosti soukromé. Tak vznikla r. 1835 dráha z Paříže do St. Germaina (19 ''km''), r. 1837 dráha z Montpellieru do Cetty (27 ''km'') a z Paříže do Versailles (35 ''km'') a j. kratší; r. 1838 uděleno povolení stavěti trať z Basileje do Štrasburku (139 ''km''), avšak zákon na stavbu tratí z Paříže na pomezí belgické, z Paříže do Havru, z Paříže do Bordeauxa, z Lyona do Marseille, předložený sborům zákonodárným téhož roku, neprošel, poněvadž nebylo shody, má-li je stavěti stát anebo soukromníci. R. 1839 vypukla krise železniční: některé společnosti vrátily koncesse, jiným přispěl stát podporou peněžitou, což do konce r. 1841 činilo 3,23 mill. fr. Aby se přivedla soustava do sítě železničné a nezůstal žádný kraj bez spojení, vydán 11. června 1842 zákon, jenž obsahuje tato ustanovení: § 1. Zřídí se systém železnic směřujících, ''a'') z Paříže na pomezí belgické přes Valenciennes a Lille (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''b'') z Paříže k Anglii z jednoho nebo několika míst pobřeží la Mancheského, což se ustanoví později (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''c'') z Paříže na pomezí německé přes Nancy a Štrasburk (nynější {{Prostrkaně|Východní}}); ''d'') z Paříže ke Středozemnímu moři přes Lyon, Marseille a Cette (nynější {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořská}}); ''e'') z Paříže na pomezí španělské přes Tours, Poitiers, Angoulême, Bordeaux a Bayonne (nyn. Orléanská); ''f'') z Paříže k moři Atlantskému přes Tours a Nantes, pak z Paříže do středu '''F.''' přes Bourges (nyn. {{Prostrkaně|Orléanská}}); ''g'') od moře Středozemního k Rýnu přes Lyon, Dijon a Mulhousy (dílem nyn. {{Prostrkaně|Východní}}, dílem {{Prostrkaně|pař.-lyonsko-středom.}}); ''h'') od Atl. okeánu k moři Středozemnímu přes Bordeaux, Toulouse a Marseille (dílem nyn. {{Prostrkaně|Jižní}}). — § 2. Výstavba těchto velikých tratí železničných vykoná se přispěním státu, departementů a obcí účastněných a podnikavosti soukromé. Nicméně možno dáti koncessi k těmto liniím buď celkem nebo dílem podnikavosti soukromé. Další články tohoto zákona, jichž jest 19, ustanovují podrobněji zákup pozemků, zřízení kolejí, sumy na podporu jednotlivých tratí (124½ mill. fr.), na studie (1½ mill. fr.) a j. Zákon ten působil tou měrou prospěšně, že r. 1847 bylo hotových železnic 1921 ''km'' (r. 1842 pouze 665 ''km''). Druhá krise nastala v l. 1847—48, při kteréž mnohé stavby se musily zastaviti a na četných tratích zavésti sekvestrace. V l. 1848 až 1850 nevydala se žádná koncesse, r. 1851 jezdilo se na 3627 ''km'', z nichž bylo 383 ''km'' státních, ostatek v rukou 27 společností. Po státním převratu ze dne 2. pros. 1851 odňalo se udělování koncessí sborům zákonodárným, nebylo-li s tím spojeno obtížení státní pokladny, a podporovalo se slučování společností menších, zvláště za Napoleona III. Kdežto r. 1846 bylo 33 společností, bylo jich r. 1857 pouze 11 a r. 1859 stálo tu již 6 velkých železničních společností, jež dosud trvají, totiž společnost {{Prostrkaně|dráhy Orléanské}} (''chemin de fer d’Orléans''), {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořské}} (''ch. d. f. de Paris-Lyon-Mediterranée''), {{Prostrkaně|Severní}} (''ch. d. f. du Nord''), {{Prostrkaně|Jižní}} (''ch. d. f. du Midi''), {{Prostrkaně|Západní}} (''ch. d. f. de l’Ouest'') a {{Prostrkaně|Východní}} (''ch. d. f. de l’Est''), každá ovládající určitý směr a svůj obvod, asi tak, jak naznačoval zákon z r. 1842. Tou dobou dostoupila délka tratí povolených 16.174 ''km'', k jejichž dostavění potřebovaly společnosti ještě as 2000 mill. fr.; následkem obchodní krise r. 1857—58 nebylo však možno tento kapitál opatřiti obligacemi a proto smlouvou ze dne 11. června 1859 zaručil stát úroky, čehož dosud nebývalo. Při tom se rozdělily dráhy na sítě {{Prostrkaně|staré}} (''ancien réseau'') a {{Prostrkaně|nové}} (''nouveau réseau'') a {{Prostrkaně|novým sítím}} zaručeno zúročení 4 % na 50 let kapitálu obligačního, jenž byl na určitou nejvyšší sumu omezen; splácení nastávalo, když byl užitek dráhy větší nežli 4% záruka. {{Prostrkaně|Tratím starým}} vyhražen stálý příjem z kapitálu akciového (''revenu réservé'') na základě užitku posledních let potud, pokud trati nové nesplatí státní záruku úrokovou; byl jen o něco málo menší nežli byly dividendy dosavadní. Mimo to vyměřena byla suma na zúročení a umoření priorit staré sítě a 1,1 % kapitálu pořizovacího sítě nové. Vyhražený příjem čítal na ''km'' při Severní dráze 38.400 fr., při Orléanské 27.400 fr., při Středomořské 37.400 fr., při Východní 27.800 fr., při Západní 27.000 fr., při Jižní 19.500 fr. Za výhody propůjčené touto smlouvou musí se společnosti, počínajíc r. 1872, děliti se státem o užitek, který přestupuje určitou míru, a mimo to stanoveno, kdy dráha připadne státu. Poněvadž průběhem doby se ukázalo, že ve mnohých případech zaručeny byly úroky z kapitálu příliš malého, měnila se smlouva z r. 1859 v l. 1863, 1868, 1873 a 1875. Koncem r. 1875 bylo drah hlavních (''d’intérét général'') povoleno 26.426 ''km'' a vystavěno 19.746 ''km'', drah místních (''d’intérêt local'') povoleno 4366 ''km'' a vystavěno 1798 ''km''. R. 1876, kdy v čele ministerstva prací veřejných stál {{Prostrkaně|Freycinet}}, počato postátňováním menších drah, sestavením programmu k doplnění sítě železniční a novým vyjednáváním s velikými společnostmi, kteréž vedlo k smlouvám z r. 1883. Zákonem ze dne 15. března 1878 povoleno na zakoupení menších drah 280 mill. a na úpravu jejich a opatření vozidel 220 mill., celkem tedy 500 mill. fr.; tak se dostalo do rukou státu 2615 ''km'' železnic. Dne 4. června 1878 předložil Freycinet obsáhlý svůj programm stavební, vyměřený na 10 roků a směřující k tomu, rozšířiti síť železniční na 39.054 ''km'' a věnovati na to 3000 mill. fr.; návrh ten přijat byv 17. července 1879, vztahoval se na 8868 ''km'' železnic hlavních, a náklad vypočten byl na 6500 mill. fr. Uskutečnění tohoto velikého programmu, dle něhož připadalo státu zříditi netoliko zpodek železnicový, nýbrž i koleje, započato po celé zemi takřka najednou, což bylo ukvapením; prospěšnější bylo by bývalo soustřediti se na některých tratích, a teprv, až byly hotovy, počíti na místech jiných. Tak se přiházelo, že z nedostatku peněz stavba se musila přerušovati. Proto také r. 1883 přinucen byl stát upustiti od stavby pouze na svůj účet a přenésti dokončení na šest dosavadních velkých společností. Stát postoupil zdarma veškeré své trati, po r. 1879 vystavěné a do obvodu příslušné společnosti padající, svolil ku sloučení několika menších drah se sousedními velkými a ujednal s těmito určité příplatky za ''km'' k stavebnímu nákladu, jejž společnosti státu půjčí a průběhem 74 let i s úroky nazpět dostanou. Ujednání o velikosti dividendy a o dělení se státem, když dostoupí určité výše, patrno z tabulky: {| class="wikitable" ! rowspan="2"|Společnost železniční !! colspan="2"|Nejmenší dividenda !! colspan="2"|Dividenda, při kteréž počne dělení se státem !! rowspan="2"|Nominální hodnota akcie, ·fr.· |- | na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kpt. akc. || na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kapitálu akc. |- | orléanská || 56 || 11,1 || 72 || 14,4 || 500 |- | středomoř. || 55 || 11 || 75 || 15 || 500 |- | severní || 54,1 || 13,5 || 88,5 || 22,125 || 400 |- | jižní || 50 || 10 || 60 || 12 || 500 |- | západní || 38,5 || 7,7 || 50 || 10 || 500 |- | východní|| 35,5 || 7,5 || 50 || 10 || 500 |} Koncem r. 1883 měly železnice franc. (6 velkých spol., státní, místní a průmyslové) celkem délku 45.325 ''km'', z čehož 29.717 ''km'' bylo užíváno, kdežto 15.608 ''km'' bylo rozestavěno. Poněvadž přes to vše vázlo uskutečnění programmu Freycinetova z nedostatku peněz, sneseno r. 1885 vystavěti některé trati o rozchodu úzkém a zaručiti 5% úroky z kapitálu nejvýše 109.000 franků na 1 ''km''. Tak se stalo zvláště v Bretonsku, kdež povstala síť as 400 ''km'' železnic úzkorozchodových; mimo to připouští se při tratích nových větší stoupání a prudší zatáčky, nežli původně bylo navrženo, takže stavba jest levnější a že možno se nadíti vystavění všech drah dotčeného programmu r. 1900. — Na konci r. 1892 měřila síť železniční v evrop. '''F'''-ii 38.645 ''km'', v Alžíru 2933 ''km'', v Tunisu 260 ''km'', v koloniích 603 ''km'', v Tonkině 28 ''km''. Stav železnic státních a 6 velikých společností seznati lze z připojené tabulky: {| class="wikitable" |+ Železnice státní (''chemin de fer de l’État'') a 6 velkých společností koncem r. 1892 |- ! !! státní !! severní !! východní !! západní !! orléanská !! středomořská !! jižní |- | Délka provozovací ''km'' || 2665 || 3623 || 4649 || 4927 || 5106 || 8344 || 3063 |- | osob se vozilo || 9,803.750 || 44,371.324 || 46,649.540 || 71,250.652 || 24,940.577 || 47,895.652 || 15,339.972 |- | osoba projela průměrem ''km''|| 40,7 || 33,0 || 25,34 || 21,6 || 51,6 || 48,0 || 46,8 |- | nákladu se vozilo ''t'' || 3,383.922 || 23,768.971 || 14,223.643 || 9,230.238 || 9,426.452 || 22,220.565 || 5,828.815 |- | tuna nákladu projela ''km'' || 118,9 || 102,0 || 114,5 || 122,0 || 171,0 || 180,8 || 140,9 |- | příjem na ''km'' franků || 14.671 || 53.784 || 31.439 || 29.645 || 32.927 || 42.872 || 28.949 |- | vydání na ''km'' franků || 11.073 || 27.203 || 20.720 || 17.772 || 16.768 || 20.779 || 16.200 |- | užitek na ''km'' franků || 3598 || 26.581 || 10.719 || 11.873 || 16.159 || 22.093 || 12.749 |- | koefficient provozovací pct. || 75,47 || 50,6 || 65,9 || 60 || 50,9 || 48,5 || 56 |- | kapitál pořizovací franků || – || 1454,203.878 || 1887,004.892 || 1694,453.620 || 2011,837.166 || 4098,055.818 || 989,439.793 |- | příplatek státu na úroky franků || – || – || 18,863.106 || 17,755.432 || 13,077.915 || 17,667.981 || 18,701.495 |} Mimo to měřila koncem r. 1892 pařížská okružní dráha (pr. břeh) 17 ''km'', velká okružní 110 ''km'', dráhy menších společností 997 ''km'', dráhy průmyslové 222 ''km'', dráhy místní 3270 ''km'', dráhy pouliční (tramwaye) 1528 ''km''. Co do rozchodu bylo hlavních železnic o rozchodu plném 34.207 ''km'' (2459 ''km'' rozestav.), o rozchodu 1 ''m'' 946 ''km'' (149 ''km'' rozestav.); mezi drahami místními mělo 1 ''m'' rozchod 1673 ''km'' (424 ''km'' rozestav.). Kapitál pořizovací v dotčených 38.384 ''km'' čítal 15.281,702.282 fr., z čehož 11.325,811.074 fr. obligací; celkový příjem byl 1198,508.193 fr., celkové vydání 676,161.012 fr. a koefficient provozovací 56 %. Koleje jsou namnoze z kolejnic stoličkových, větším dílem na příčných prazích dřevěných. Vozy osobní 3. třídy nemají obyčejně žádných polic na zavazadla a vůbec otevříti se může každý vůz bez pomoci průvodce vlakového; jména stanic nevyvolávají se aniž se zvoní zvoncem, takže cestující jest více poukázán starati se o sebe, nežli u nás. Čas železniční jest pařížský, a ukazuje 50′ méně nežli čas středoevropský; jízdenky okružní sestaveny jsou pouze na určité směry a nemůže cestující sestaviti si cestu okružní dle libosti, jako v jednotě německých správ železničních. Lístky předplatné vydávají se na 1, 3, 6 a 12 měsíců a jízdní řády obsahuje ''Indicateur Chaix'', vycházející každou neděli. Dnem 1. dub. 1892 sníženy byly sazby osobní v 1. třídě o 9 %, v 2. třídě o 18 %, v 3. třídě o 27 %, následkem čehož se zvýšil počet cestujících (na hl. želez. r. 1891 osob 255,7 mill., r. 1892 osob 288,1 mill.). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]'' {{Prostrkaně|Pošta franc.}} čítala koncem r. 1892 7247 úřadů (1 na 72,9 ''km''² a 5291 obyv.) a 57.828 zřízenců. Poštou listovní dopraveno bylo 1.500,154.139 kusů (na 100 obyv. 1779 psaní a 1086 čísel novin). {{Prostrkaně|Telegrafních stanic}} bylo 7170 státních a 3550 železničních (1 na 50 ''km''² a 3576 obyv.). Délka tratí obnášela 96.125 ''km'' a drátů 302.130 ''km''. Telegrammů zasláno 38,273.655 (na 100 obyv. 998). Příjem pošty a telegrafu činil 66,184.553 zl. proti 61,532.671 zl. výdajů. — Do státní {{Prostrkaně|poštovní spořitelny}} uložilo 2,327.518 vkladatelů 335,238.519 fr. a od 1,179.837 vkladatelů vybráno 349,108.929 fr. Pro 5907 vkladatelů zakoupeno rent v obnosu 7,915.579 fr. ''[[Autor:Ferdinand Havrda|Hda.]]'' == Zámořské osady. == První počátky kolonisace francouzské spadají do dnů Františka I., jenž vyslal r. 1534 Jacquesa Cartiera do vod severoamerických. R. 1541 jmenován sieur de Roberval prvním franc. guvernerem Kanady. Podnik kolonisace Kanady se tehdáž nezdařil pro války evropské, avšak nikdy od něho zcela neupuštěno a r. 1608 stanuli zde Francouzi definitivně, když Champlain založil Quebec. Richelieu věnoval vývoji franc. námořnictva vždy jistou péči a povzbuzoval často franc. dobrodruhy námořské, aby o své ujmě bojovali proti Španělům. Týž podporoval i založení obchodní společnosti Kanadské, Senegalské a Západoindické. D’Esnambuc kolonisoval roku 1635 ostrov Martinique, Duplessis ostrov Guadeloupe. V těchto tradicích pokračoval Colbert, vlastní budovatel hospodářské síly '''F.''' Zřídil »Compagnie des Indes Orientales«, jež r. 1665 v Suratě založila první franc. comptoir na půdě indické, dále »Compagnie des Indes Occidentales«, jež obdržela monopol obchodu s Kanadou. Leč právě tento monopol byl na úkor rozkvětu osad amerických a teprve po jeho zrušení r. 1674 počaly osady tyto opravdu vzkvétati. Mírem v Nymwegách r. 1678 většina Malých Antill připadla '''F'''-ii a Francouzi počali se usazovati i na ostrově Haiti, aniž mohli Španělé tomu brániti. Ostrov Bourbon tehdáž definitivně obsazen. Od války o dědictví španělské nastává obrat. Již mír r. 1713 stál '''F'''-ii značnou část osad amerických, pravou však katastrofou pro kolonisaci francouzskou byl mír Pařížský r. 1763. Až dotud francouzské osady v Americe utěšeně se rozvíjely a ve Vých. Indii geniální Dupleix šířil panství '''F.''' na vše strany, vzbuzuje ovšem nejvyšší obavy Anglie. To vše bylo mírem Pařížským zničeno, Indie a Sev. Amerika vydány Anglii. Pozdější úspěchy francouzské na konci vlády Ludvíka XV. v Guyaně a na Madagaskaru neměly trvalé ceny. Za Ludvíka XVI. vrácen '''F'''-ii Tabago a osada nad Senegalem. Ku konci vlády Ludvíka XVI. byl rozsah osad tento: v Africe 6167 ''km''² s 75.254 ob., v Indii 508 ''km''² s 80.000 ob., v Americe 132.523 ''km''² s 588.880 obyv. Ještě jednou na mizinu uvedeny osady francouzské válkami napoleonskými. Největším franc. koloniálním činem v 1. pol. XIX. st. bylo obsazení Alžírska r. 1830 a násl. Dále obsazeny Gábún, Mayotte, Marquesas, Nová Kaledonie a zřízen protektorát nad Tahiti. Roku 1848 měla '''F.''' v Africe 104.682 ''km''² s 2,232.700 obyv., v Indii 508 ''km''² se 200.000 ob., v Oceanii 3840 ''km''² s 28.600 ob., v Americe 107.980 ''km''² s 280.700 ob., úhrnem koloniální majetek 217.010 ''km''² s 2,742.000 obyv. Za vlády Napoleona III. šířil Faidherbe osadu Senegalskou, admirál Rigault de Genouilly vzal r. 1859 Saigon a r. 1862 získána Kočinčína. Nový rozmach osadní moci '''F.''' datuje se od počátku let osmdesátých. Smlouva v Bardě r. 1881 vynesla '''F'''-ii protektorát nad důležitým Tunisem, v l. 1882—86 získán Tonkin a protektorát nad Annamem a r. 1893 silně posunuta hranice proti Siamu. Neunavně šířena moc '''F.''' na Senegalu a Nigiru, kdež cesta kapitana Bingera spojila osady ty se stávajícími již osadami na pobřeží guinejském, kdež konečně padlo i Dahome v ruce '''F.''' Ve vnitru sáhá moc tato až po Timbuktu na středním Nigiru. Smlouva s Anglií při znává '''F'''-ii právo na celou záp. Saharu až k jezeru Čadskému. Zatím vzrostla z nepatrné osady Gábúnské nová veliká osadní říše v rovníkové Africe, Francouzské Kongo, k čemuž základy položila cesta Savorgnana de Brazza v l. 1875—78. Dle smlouvy s Německem z r. 1894 hranice této osady posunuty rovněž až k samému Čadu. Srážka Francouzů s Hovy na Madagaskaru končila smlouvou ze 17. prosince 1885, jíž královna Madagaskarská uznala protektorát '''F.''' a odstoupila zátoku Diégo-Suarezskou. Ježto smlouva tato s Hovy nebyla dodržována, musila se '''F.''' odhodlati koncem r. 1894 k válečné výpravě na Madagaskar. Kromě toho získána v Africe malá osada Obok a Tádžúra při zálivu Adenském, jíž se dnes užívá jako trestnické. V Oceanii změněn r. 1880 protektorát nad Tahiti v přímé vlastnictví a v l. 1880—1890 rozšířen majetek '''F.''' o ostrovy Společnosti s okolím. V Americe koupen r. 1877 od Švédska ostrov St. Barthélemy. Osadní majetek '''F.''' nemůže se sice měřiti s anglickým, význam jeho nelze však podceňovati. Přesnou rozlohu osad francouzských nelze udati, ježto jich ohraničení, zvláště v Africe, jest z pravidla neurčité. V Africe jest dnes '''F.''' severně rovníku největší mocností a po dobytí Madagaskaru stane se největší mocností africkou vůbec. Dnes tvoří tu osady a t. zv. sféra zájmů francouzských ohromné území, prostírající se od Středomoří až k ústí Konga po 40 stupňů zeměp. šířky. Ovšem jest dosud majetek tento v Sahaře, na jezeru Čadském a na řece Šárí jen nominální a skutečné obsazení bude státi Francouze ještě značných obětí. Jednotlivé členy tohoto osadního komplexu jsou Alžírsko s přilehlou Saharou (797.770 ''km''², 4,174.700 ob.), Túnis (ochr. stát, 99.600 ''km''², 1,500.000 ob.), Senegalsko (150.000 ''km''², 1,029.540 obyv.), Ochranné území maurské (250.000 ''km''², asi 80.000 ob.). Francouzský Súdán s býv. říší Samoryho a Tiëby až po Timbuktu, Francouzská Guinea (Futa-Džallon, pobř. Slonoviny, Dahome, u vnitru Kong a j.), Francouzské Kongo, zaujímající poříčí ř. Ogue a Sangy, severní pobřeží Ubandži a větší čásť poříčí Šárí až k Čadskému jezeru. Při zálivu Adenském malá osada Obok a Tádžúra. V Asii zbyly '''F'''-ii z větší državy indické jen 4 menší osady, a sice Chandernagor (9,4 ''km''², 24.281 obyv.), Karikal (135,2 ''km''², 70.526 ob.), Pondichéry (2907 ''km''², 172.941 obyv.), Yanaon (I4,3 ''km''², 5327 ob.). Daleko větší důležitost má franc. Indočína, zaujímající dnes 489.500 ''km''² s 18,691.000 obyv. (nehledíc k novému území získanému v Siamu). V to počítá se Annam (230.000 ''km''² ,6 mill. ob.), Kambodža (100.000 ''km''² , 814.7S7 ob.), Kočinčína (59.500 ''km''², 1,876.689 ob.), Tonkin (100.000 ''km''², 10 mill. ob.). Úhrnem zaujímají franc. osady asijské asi 500.000 ''km''² s 19 mill. obyv. V Tichém moři náležejí '''F'''-ii ostrovy N. Kaledonie a Loyalty (19.823 ''km''², 62.752 obyv.), ostr. Chesterfieldovy (0,8 ''km''²), ostr. Wallisovy (pod ochr., 96 ''km''²), ostr. Futuna a Alofi (pod ochr., 159 ''km''²), Tahiti (1179 ''km''² s 11.520 ob.), ostr. Pod větrem (471 ''km''², 4850 obyv.), Marquesas (1274 ''km''², 4445 ob.). Tuamotu a Gambierské (973 ''km''², 1 ob.), Tubuai (211525<ref>mělo by být: 211 km²</ref> ''km''², 884 ob.) a neobydlený Clipperton (6 ''km''²). Úhrnem 24.193 ''km''² s 94.700 obyv. V Indickém moři náležejí '''F'''-ii Réunion (1980 ''km''², 167.847 obyv.), Mayotte (366 ''km''², 8708 obyv.), Komory (pod ochr., 1606 ''km''², 53.000 ob.), Diego-Suarez, Ste Marie de Madagaskar, ostr. Gloriosa a Madagaskar pod ochr. (591.967 ''km''² a přes 3,500.000 ob.), neobydlené ostrovy St. Paul (7 ''km''²). Nový Amsterdam (66 ''km''²) a Kerguelenovy ostrovy (3114 ''km''²), celkem tudíž 599.406 ''km''² se 3,748.000 ob. Z krásných druhdy franc. osad v Americe zůstaly '''F'''-ii jen nepatrné trosky, tak v Sev. Americe ostrůvky St. Pierre a Ile aux-Chiens (33 ''km''², 5355 ob.), Miquelon-Langlade (202 ''km''², 574 ob.). Ostrůvky tyto mají podnes značný význam pro námořské rybářství francouzské. Z ostrovů západoindických patří '''F'''-ii Martinique (988 ''km''², 175.863 obyv.), Guadeloupe (1606 ''km''², 142.294 ob.) a t. zv. Dépendences, t. Désirade (27,2 ''km''², 1398 ob.), Les Saintes a Petite-Terre (17,6 ''km''², 1624 ob.), Marie-Galante (149,3 ''km''², 14.268 ob.), St. Barthélemy (21,1 ''km''², 2674 ob.), St. Martin 51,8 ''km''², 3641 ob.). V Jižní Americe má '''F.''' Guyanu (Cayenne) 29.650 ob. na 78.900 ''km''². Ovládá tudíž '''F.''' v celé Americe dnes jen 81.993 ''km''² s 377.341 obyv. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Poměry náboženské. == {{Prostrkaně|Náboženství katolické}} zapustilo kořeny ve '''F'''-ii již v I. stol. Dle legendy již {{Prostrkaně|Lazar}} a jeho dvě sestry, Marie a Marta, jsouce z vlasti své vyhoštěni, byli bouří zahnáni do Gallie, kde rozšiřovali nauku křesťanskou, a Lazar byl prvým biskupem v Marseillu. — Smyrenský biskup Polykarp, žák sv. Jana ap., poslal svého učně {{Prostrkaně|Pothina}} s jinými věrověstci do Gallie, kteří založili křesť. obce v Lyoně a ve Vienně. Biskup lyonský Pothinus podstoupil za Marka Aurelia r. 177 s četnými křesťany smrť mučennickou. Jeho žák a nástupce {{Prostrkaně|Irenaeus}} spravoval horlivě a prozřetelně, šíře evangelium po Gallii, diécési lyonskou (177—202), až za Septimia Severa v nastalém pronásledování křesťanů u vysokém věku byl sťat. Mučenníků za obou pronásledování, za Marka Aurelia i Septimia Severa, čítá se v Gallii do tisíců. V III. století vyslal papež Fabián 7 biskupů, by tam nauku Kristovu hlásali. Stalo se to se zdarem; neb ku konci III. stol. bylo v Gallii již 19 biskupství, z nichž ve IV. stol. 6 povýšeno na arcibiskupství. Primasem Gallie ustanoven arcibiskup arleský. Když ve IV. stol. bludy donatistů a arianů v Gallii se šířily, slavena proti oněm r. 314 synoda v Arlech, proti ariánům na naléhání biskupa poitierského sv. Hilaria r. 356 v Béziersu. V této době zvláště vynikají sv. {{Prostrkaně|Hilarius}}, jenž na četných synodách zaváděl tuhou kázeň církevní, a sv. {{Prostrkaně|Martin}} tourský, jenž založením prvého kláštera (v Licugé) dbal toho, by Gallie celá křesťanství získána byla. Když pohanští Frankové v V. stol. severní části země se zmocnili, nepronásledovali křesťanů, nýbrž obcovali s nimi a s výtečnými jejich biskupy pokojně. Král Chlodvig I. (481 až 511), učiniv konec panství řím. v Gallii, pojal křesťanskou princeznu burgundskou Chlotildu za manželku a po bitvě u Tolbiaka roku 496, ve které slíbil, že se dá pokřtíti, zvítězí-li nad Alamany, povolal z Remeše arcibiskupa Remigia, aby jej křesť. víře vyučil, a přijal křest v Remeši o vánocích r. 496 a s ním pokřtěno bylo 3000 mužů z jeho vojska, větším dílem důstojníků, mimo ženy a děti. — Všichni Frankové však se neobrátili, neb ještě po stu létech byli mezi nimi pohané. — Chlodvig byl svého času jediný král katolický a jeho vstup do církve tvoří obrat v církevních dějinách Západu. Zaraziv vítězstvím nad Visigothy r. 507 u Vougle arianismu v Gallii smrtelnou ránu, zemřel r. 511 v Paříži. Ačkoli jeho nástupcové říši Franckou dělili, mezi sebou válčili a se potírali, oddáni jsouce namnoze životu rozmařilému, přece vydávali, jako na př. Childebert I., zákony na potlačení pohanstva, zřizovali nová biskupství a nové kláštery. Biskupové na četných synodách jednali o zdokonalení církevního života a přísné kázni. Kláštery zkvétalý a v nich vědy a uměn}’. Pohříchu domohli se králové velikého vlivu na obsazování biskupství a povolávali k této hodnosti zhusta muže nehodné a neschopné. — {{Prostrkaně|Pipin z Heristalu}}, poraziv r. 732 vetřelé do '''F.''' Araby, zachránil v této zemi křesťanství před islámem. Jeho syn {{Prostrkaně|Pipin}} dal se zvoliti r. 751 za krále Franků a zavolav apoštola Němcův sv. Bonifacia do země, hleděl napraviti, co neschopní biskupové pokazili. Nová dynastie Karlovců (751 až 987) získala si větší zásluhy o náboženství katolické nežli Meroveovci. {{Prostrkaně|Karel Veliký}} pečoval přede vším o vyšší vzdělání kněžstva tím, že zřídil vyšší školy a povolal slovutné učence, jako Alkuina, Pavla jahna, Petra z Pisy a básníka Theodulfa k svému dvoru. Jeho působením měla se zříditi v každém klášteře a v každé farnosti škola, ve které mládež zdarma vyučovati se měla. I o liturgii a liturgický zpěv se staral, zaváděje všude liturgii římskou a zpěv Gregoriánský. Aby kazatelé měli vzor k hlásání slova Božího, pohnul Pavla Warnefrieda, by napsal homiliář. Zakládal pěvecké školy, zavedl varhany do chrámů a podporoval zpěv lidu při bohoslužbě. Zákonodárství manželské řídilo se přesně dle kázně římské. Tehdejší sekta obrazoborců nenalezla půdy v říši Francké. V tomtéž katolicismu příznivém duchu vládl i syn Karlův {{Prostrkaně|Ludvík Pobožný}} (814—840), hledě na rozličných sněmech církevních duchovní život zdokonaliti; avšak spory rodinné ze něho povstalé bránily vývoji církevních poměrů a řádné křesťanské výchově lidu. Pohanští Normané, podnikajíce časté vpády do země, byli od nástupců Ludvíkových pro církev získáni. Bludaři, jako adoptiané, Amalarius Metský, mnichové Gottschalk a Paschasius Radbertus ohrožovali ryzost a jednotu víry. Za to povzneseny byly kláštery, zvláště benediktinskou kongregací clugnskou, na vysoký stupeň. Nová dynastie {{Prostrkaně|Kapetovců}} (od г. 987) docílila toho, že pro své úzké spojení s církví byla všeobecně uznána. Za vlády {{Prostrkaně|Hugona Kapeta}} povstal veliký spor v příčině obsazení arcibiskupského prestolu v Remeši, na který po dlouhém boji povýšen byl slovutný {{Prostrkaně|Gerbert}}, jenž r. 999 pode jménem Sylvester II., jako první Francouz, za papeže zvolen byl. Sylvester hájil práv papežských proti přehmatům biskupů a šlechticů francouzských. Na synodách ve '''F'''-ii konaných bylo právo pěstní zrušeno a mír boží — treuga Dei — zaveden. Učenci Lanfranck, sv. Anselm, Clugnský opat Odilo, byli ozdobou své doby. Hugona Kapeta syn a nástupce {{Prostrkaně|Robert}} (996—1031) žil jako klášterník; téhož syn a následník {{Prostrkaně|Jindřich I.}} (1031—1060) učinil přítrž loupeži statků církevních od jednotlivých šlechticů páchané. Za jeho panování přibyl papež Lev IX. do '''F.''' a slavil 1. října 1049 synodu v Remeši, ve které svatokupectví, utiskování chudých a dvojženství byly zakázány. — Za chabého krále {{Prostrkaně|Filipa}} svolán církevní sněm do Clermonta, na kterém papež Urban II. r. 1095 ku křižáckým tažením do sv. země vyzýval. — Nejslovutnějším mužem té doby byl sv. {{Prostrkaně|Bernard}}, jehož slovo hýbalo celou '''F'''-ií. Na vysokých školách franc. zkvétala {{Prostrkaně|scholastika}} a {{Prostrkaně|mystika}}. Učenci a sv. biskupy tehdáž '''F.''' oplývala. Povstaly nové řády: cisterciácký, kartusiánský, praemonstratský, templářský, sv. Antonína, Lazara, grammontský, fontevraultský, trinitárský a j. Francouzové měli četné členy v kardinálském sboru a na prestol Petrův v Římě zasedli z nich Urban II., Kalixt II., Urban IV., Klement IV., Innocenc V. a Martin IV. Krále Ludvíka IX. (1226—1270) připočetla církev mezi své světce. Války albigenské zakončeny jsou potlačením těchto bludařů. Papežové hledali ve svých útrapách před Římany, německými králi a protipapeži útočiště ve '''F'''-ii. Právem lze tvrditi, že franc. národ ve XII. a XIII. stol. byl prvním mezi národy křesťanskými. Ku konci XIII. stol. hleděli biskupové franc. práva svá exempcemi rozšířiti. Kdežto dřívější králové byli podporovateli papežů, stal se {{Prostrkaně|Filip IV.}} (1285 až 1314) jejich sužovatelem. Nejen že papeži Bonifácovi VIII. v nastalém sporu o vzájemném poměru mezi duchovní a světskou mocí ztrpčil život, nýbrž přiměl i jeho nástupce Benedikta XI., aby některé dekrety svého předchůdce proti králi a franc. biskupům vydané odvolal a důležité privileje franc. králům udělil. Po Benediktovi XI. vyvolen za papeže Kliment V., jenž byl úplně odvislý od Filipa IV. Řád templářů byl zrušen, jeho statky lakotnému králi přiřčeny a práva katolíků nohama šlapána. Papežové byli nuceni místo v Římě sídliti v Avignoně, jsouce takto pod vrchním poručenstvím králů francouzských. Též za panování domu {{Prostrkaně|Valoiského}} nebyly politické poměry církevnímu životu ve '''F'''-ii příznivy. Papež Klement VI. (1342–52) utvrdil francouzské otroctví církve jmenováním četných kardinálů franc. a zakoupením hrabství Avignonského, jako by tam papežové stále sídliti měli. Řehoř XI., opustiv r. 1376 Avignon, přesídlil se do Říma; za to však povstal po jeho smrti r. 1378 rozkol, jejž '''F.''', přidavši se místo k pravomocnému papeži Urbanu VI. ku vzdoropapeži Klimentu VII., rozněcovala. Dlouho a marně namáhali se věrní katolíci, aby neblahému rozkolu učiněna byla přítrž, což se podařilo teprve na všeobecném sněmu církevním v Kostnici (1414—1418), kde '''F.''' k jednotě církevní zpět uvedena byla. Obojetným jednáním Karla VII. a franc. kardinálů, kteří Basilejským přáli proti papeži Eugenu III. a IV., vznikl znova rozkol, který však r. 1449 byl šťastně zažehnán. Některé dekrety sněmu basilejského jsou základem t. zv. {{Prostrkaně|pragmatické sankce}}, domnělých výhradních práv králů nad franc. církví, a {{Prostrkaně|gallikanismu}}. Slavní katoličtí učenci doby té jsou: {{Prostrkaně|Gerson}}, {{Prostrkaně|Mikuláš z Clemanges}}, {{Prostrkaně|Petr d’Ailly}}, {{Prostrkaně|Vilém Durandus}} a {{Prostrkaně|Marsilius z Inghena}}. — Následující králové Ludvík XI., Karel VIII. a Ludvík XII. hověli absolutistickým choutkám a snižovali práva církve. Za Františka I. (1515—1547) byl roku 1516 v Římě uzavřen konkordát, jímž králové franc. v oboru církevním velikých práv nabyli. Pod nezletilými králi Františkem II. a Karlem IX. kalvinismus, v zemi zmohutněv, katolické náboženství ohrožoval. Na poč. vladaření dynastie {{Prostrkaně|Bourbonské}} kardinál {{Prostrkaně|Richelieu}} hugenoty jako politickou stranu seslabil a dobytím jejich pevnosti La Rochelly 70letou náboženskou válku ukončil. K tomuto vítězství dopomohla náboženská obnova u katolíků franc. Nebo přijetím dekretů všeobecného sněmu církevního Tridentského bez výhrady uvnitř se konsolidovali; slovutní mužové, jako světci {{Prostrkaně|František Saleský}} а {{Prostrkaně|Vincenc Paulánský}}, statečné kněžstvo jim odchovali. Četní výteční biskupové zakládali z nařízení sněmu Tridentského své semináře a slynuli jako spisovatelé; na slovo vzatí učenci ve všech oborech církevní vědy, zvláště řečníci {{Prostrkaně|Bossuet}}, {{Prostrkaně|Fénelon}}, {{Prostrkaně|Fléchier}}, {{Prostrkaně|Massillon}} a {{Prostrkaně|Bourdaloue}}, sloužili církvi franc. k veliké ozdobě. Noví řádové působili na poli školním, jako otcové křesťanského učení, školní bratří a sestry; sulpiciáné, sudisté a oratoriáni vychovávali kněžstvo pro duchovní správu, mauriné pěstovali vědy bohoslovecké, lazaristé starali se o missie, milosrdné sestry o nemocné atd. Pod despotickými králi Ludvíkem XIV. а XV. zasazeny byly církvi katol. dvě hluboké rány, a to {{Prostrkaně|gallikanismem}} a {{Prostrkaně|jansenismem}} (v. t.), kterými působení církve bylo oslabeno. Encyklopédisté s Voltairem v čele hlásali čiré bezbožství, usilujíce křesťanství v zemi zcela vyhubiti. Zrušení řádu jesuitského (1764). nešťastné politické poměry, nemravnost král. dvora a velmožův franc., finanční tíseň připravovaly velikou {{Prostrkaně|revoluci}}. V této po návrhu odpadlého biskupa Talleyranda statky církevní r. 1789 prohlášeny za národní majetek a zabrány, katolické řády mužské i ženské s nepatrnými výjimkami zrušeny a pro klerus prohlášena tak zvaná {{Prostrkaně|civilní konstituce}}, na kterou přísahati hned na počátku 50.000 kněží se zdráhalo. Kněží a biskupové své povinnosti věrní jsou žalařováni, ze země vyhoštěni neb i odpraveni. Za hrůzovlády vše křesťanské odstraněno, kostely pobourány a konečně roku 1793 veškeren náboženský řád zrušen, ačkoli celé provincie pro katolické náboženství bojovaly hrdinsky. Po hrůzovládě byl kult katol. r. 1795 opět dovolen. {{Prostrkaně|Napoleon}} pokládal náboženství katolické za mocnou podporu státu a proto snažil se z politických a sobeckých příčin s papežem Piem VII. ujednati {{Prostrkaně|konkordát}}, by církevní řád opět byl zaveden. Tato smlouva obapolně uzavřena jest r. 1801 a jí rozhodnuto o knězích a biskupech, kteří přísahali na konstituci; počet arcibiskupství snížen na 9, diécésí na 48, některé svátky zrušeny. Napoleon přidal o své ujmě ke konkordátu t. zv. {{Prostrkaně|organické články}} a tím tuto smlouvu obapolnou oslabil. Docíliv svého účelu, chtěl býti v církvi pánem, zabrav církevní stát a zajav papeže Pia VII. Pod Ludvíkem XVIII. a Karlem X. vedlo se církvi lépe; nebo počet diécésí byl rozmnožen, kněžstva přibývalo a duchovní řádové započali opět svou činnost. R. 1822 byl založen v Lyoně spolek pro rozšíření víry, který až po dnes blahodárně působí. {{Prostrkaně|Chateaubriand}}, {{Prostrkaně|Lamartine}} de {{Prostrkaně|Maistre}}, {{Prostrkaně|Bonald}} a jiní spisovatelé obhajovali duchaplně víru proti nevěře. Revoluce r. 1830 opět valnou měrou škodila náboženství katolickému ve '''F'''-ii. Po té staral se Ludvík Filip a s ním výteční biskupové, by národní škola zvelebena byla. Učenci Gaume, Migne, Montalembert, Ségur, Guéranger, řečníci Sibour, Ravignan, Lacordaire a j. šířili křesťanské idee mezi vzdělanci franc. — Napoleon III. byl náboženství katolickému dosti přízniv, stavěl kostely, zřizoval nová biskupství (Laval, arcibiskupství alžírské s biskupstvími constantinským a oránským) a dbal toho, by způsobilí mužové povyšováni byli za biskupy. Duchovní řádové o školy, nemocnice a missie pečující zvláště za něho se rozmnožili. Pro missie působí '''F.''' více nežli všechny ostatní katolické země. Nynější republika není příznivá náboženství katolickému. — '''F.''' rozděluje se nyní v 84 diécésí, které tvoří 7 církevních provincií. ''[[Autor:František Krásl|Ksl.]]'' {{Prostrkaně|Církev evangelická}}. Reformace měla ve '''F'''-ii s počátku směr luteránský, záhy však nabyl převahy vliv reformovaný z blízké Genevy. Evangelíci, zvaní {{Prostrkaně|hugenoti}} (v. t.), byli pronásledováni králem Františkem I. (1515—47), podnikli za vedení bourbonské rodiny boj s následujícími králi (Jindřichem II., Františkem II., Karlem IX. a Jindřichem III.), vedenými stranou katolickou, zvláště rodinou Quisů, kteří byli politickými protivníky Bourbonů. Rostoucí církev ev. prohlásila na prvém národním reform. synodu v Paříži r. 1559, obeslaném 72 sbory, konfessí francouzskou (''confessio gallicana''). Náboženské války hugenotské, počtem 8 (1562-89), pojistily hugenotům přes hrozné krveprolití Bartolomějské noci (1572) svobody vždy rozsáhlejší, až Jindřich IV. (1589—1610) Bourbonský, jenž přestoupením k církvi katol. koupil si korunu královskou (1593), ediktem Nanteským (1598) svým dřívějším souvěrcům poskytl náboženskou svobodu a rovnoprávnost obmezenou zákazem svobodného vykonávání náboženství v Paříži a čtyřech větších městech. Po Jindřichově smrti byli hugenoti především Richelieuem zbaveni své politické moci a potom vší náboženské svobody Ludvíkem XIV., jenž dragonády zavedl a r. 1685 edikt Nanteský zrušil, čimž evangel. církev pozbyla práva k dalšímu trvání. Asi 3 mill. evangelíků ze země prchlo, ostatní v zemi zůstavší tvořili církev pouště (viz Camisard). Po prohlášeních o lidských právech a svobodách r. 1789 a 1795 teprv r. 1802 zabezpečil Napoleon I. opět evangelíkům náboženskou svobodu a občanskou rovnoprávnost, kterouž rozmnoženou a rozšířenou (1852 a 1871) až do dnešního dne drží. Ve '''F'''-ii jest více než 550.000 reformovaných ve 532 farnostech, a 200.000 luteránů; každá z těchto větví užívá ve vnitřních záležitostech samosprávy, upravené presbytero-synodním zřízením, za zevního dozoru státního. Orgánem sborovým jest staršovstvo, okresním pro 6000 duší konsistoř, krajským pro 5 konsistorních okresů provinciální synod (inspekce) a nejvyšším orgánem generální synod. Prvý generální synod reformovaný konal se r. 1872, na němž opanoval směr positivní proti liberálnímu; téhož roku sešel se synod luteránský, jenž zamítl snahy unionistické ve vlastním středu se objevivší a přiznal se k augšpurské konfessí. Církev reformovaná má dvě bohoslovecké fakulty, v Paříži a Montaubanu, luteránská jednu v Paříži. Vedle reformované církve, zvané státní, ustavila se r. 1849 svobodná reformovaná církev (''Union des églises évang.'' čili ''Eglise libre''), na státu nezávislá, přičiněním faráře F. Modona, která čítá více než 50 sborů. Církev evang. ve '''F'''-ii vyniká čilou a obětavou prací na poli vnitřní a vnější missie, má missijní společnosti a stanice, společnosti biblické, evangelisační a j. Srv. Herzog, Realencyklop. 2. vyd., Calmer, Kirchenlexicon (1890). ''[[Autor:Bohumil Mareš|BM.]]'' == Školství a ústavy dobročinné. == Ve středověku spočívalo školství '''F.''' v rukou církve a řádů, což přešlo i do nového věku a trvalo až do r. 1833; neboť usnesení národního shromáždění z doby velké revoluce nebylo nikdy provedeno. Částečně do světských rukou přešlo školství zákony z r. 1833. Důležitější škol. zákony vydány r. 1850, 1854 a 1867. Po válce r. 1870—71 provedena úplná reorganisace školství. Ministr Waddington vymohl 60 mill. fr. na stavbu škol v chudých obcích, neboť při počátku třetí republiky 28.000 škol nemělo vlastních budov. Ministr Bardoux vyžádal si k účelům školským od komor na 5 let 60 mill. fr. a jiných 60 mill. jako školskou půjčku obcím. Jeho nástupce Jules Ferry navrhl a prosadil pověstné tři zákony školské, první ze 27. ún. 1880 o reorganisaci vrchní rady školské, druhý z 18. bř. 1880, jenž vracel státu právo udíleti hodnosti akademické, což před tím bylo vyhrazeno toliko katolickým universitám, a konečně zákon z 16. června 1881, jímž zrušeny tak zvané ''lettres d’obédience'', na jejichž základě mohli až dosud členové řádů vyučovati beze zkoušky učitelské. Řádům státem neuznaným vyučování jakékoliv zakázáno. Řeholní vyučování ve '''F'''-ii bylo tím velice ochromeno. K opatření sil vyučovacích zřizovány v každém departementu učitelské semináře o třech ročnících, s bezplatným vyučováním a zaopatřením, při závazku učiti aspoň 10 let na státních ústavech. Nyní jest takových učit. seminářů ve '''F'''-ii 171. Pro vychování seminárních učitelů zřízen i vyšší mužský seminář v St. Cloudu a ženský ve Fontenay-aux-Roses. Všeobecná nucená návštěva školní zavedena ve '''F'''-ii teprve zákonem z 28. bř. 1882, jenž vedle toho zaručuje ve škole úplnou svobodu náboženskou. Vyučování náboženství děje se mimo školu. Nucená návštěva školní trvá od dokončeného 6. do dok. 13. roku, lze však již po dokonaném 11. roce složením zkoušky propouštěcí zbaviti se další návštěvy školní. Veřejné školy jsou buď chlapecké, dívčí neb smíšené. Na dívčích a obyčejně i na smíšených vyučují učitelky, na chlapecké učitelka jen tehdáž, je-li manželkou, sestrou nebo blízkou příbuznou ředitele školy. Správcem neb učitelem školy, jak veřejné tak soukromé, může býti toliko Francouz. Služné učitelstva škol obecných, upravené zákonem z 19. čce 1889, kolísá mezi 800 a 2000 franků (400—1000 zl.), k čemuž náleží ještě byt a místní přídavek. K obecným školám náleží {{Prostrkaně|opatrovny}} (''écoles maternelles'') pro dítky od 2—5 let. Od r. 1886 jsou nařízeny obligátně při všech školách. Přechod od opatroven k obecné škole tvoří {{Prostrkaně|přípravky}} pro dítky od 4—7 let. Záhy zřízeny byly ve školách francouzských {{Prostrkaně|školní spořitelny}}. Jejich působnost umenšila se ovšem značně zřízením státních spořitelen poštovních. Po způsobu švýcarském ujaly se ve '''F'''-ii {{Prostrkaně|feriální kolonie}} a s nimi spojené {{Prostrkaně|feriální vyučování}}. Pouze pařížských dětí posláno v létě r. 1888 na venek 22.268 hochů a 13.158 děvčat. Podle nařízení z 6. čce 1882 organisovány t. zv. {{Prostrkaně|školní bataillony}}. Ve školním roce 1889—90 bylo všech národních škol (''écoles primaires'') ve '''F'''-ii 81.857, tudíž 213 na 100.000 obyv. Z toho bylo 67.628 chlapeckých a smíšených, 14.229 dívčích, 67.359 veřejných, 14.498 soukromých. Na 18.629 školách vyučovali ještě členové řeholí. Žactva zapsaného bylo t. r. 5,601.567 (1400 na 10.000 obyv.), z toho 3,087.505 hochů, 2,514.062 děvčat, na veřejných školách 4,405.543, na soukromých 1,196.024, na světských 3,896.700, na řeholních 1,704.867. K poslednímu ročníku školy obecné připojují se {{Prostrkaně|školy pokračovací}} (''cours complémentaires'') s nejméně dvouletým kursem vyučovacím. Učivo řídí se dle místních poměrů a hledí k potřebám hospodářským, průmyslným a řemeslným. Se školou obecnou mají školy tyto společného správce. R. 1890 bylo jich 468 se 40.600 žáky. {{Prostrkaně|Měšťanské školy}} (''écoles primaires supérieures'') jsou podobny našim a mají kurs nejméně dvouletý. R. 1890 bylo jich 203 chlapeckých a 77 dívčích. Vedle těchto jsou ještě {{Prostrkaně|školy řemeslnické}} s 3letou návštěvou, jež přijímají žáky po dokonaném 12. roce. Opatrovny, přípravky školy národní, pokračovací, měšťanské a řemeslnické, tvoří dohromady ''l’enseignement primaire''. Školství toto nalézá se dnes ve skvělém stavu a výsledky jeho jsou znamenité. Kdežto r. 1827 pouze 42 % obyv. '''F.''' umělo čísti, r. 1870 umělo čísti již 80, r. 1886 však téměř 90 % obyv. Ovšem také oběti státem v tomto směru přinesené jsou veliké; tak pouze subvence k vystavění školních budov v l. 1870–86 obnášely přes 360 mill. franků. Našemu střednímu školství rovná se ve '''F'''-ii ''l’enseignement secondaire''. Střední školy franc. liší se v lycea (''lycées''). t. střední školy, vydržované státem, {{Prostrkaně|kolleje}} (''collèges''), t. střední školy vydržované obcemi, a t. zv. ''établissements libres'' (svobodné ústavy), světské i řeholní. Absolvováním středního ústavu dosahuje se baccalaureatu. R. 1891 bylo středních ústavů 1004 se 152.855 žáky, a sice 107 lyceí s 57.746 ž., 246 kollejí s 33.968 ž., 306 svob. etablissementů libres světských s 15.854 ž. a 345 svob. etabl. duchovních s 52.287 žáky. Vedle toho existuje ve '''F'''-ii 24 lyceí pro dívky s 3956 žákyněmi a 27 kollejí s 3088 žákyněmi. {{Prostrkaně|Vysoké školství}} '''F.''' (''l’enseignement supérieur'') jest z nejstarších v Evropě. Universita pařížská jest co do stáří druhou (první byla v Bologni) v Evropě a byla až do konce středověku vědeckým střediskem našeho zemědílu. V XVI. stol. poklesla její sláva, zvláště když jesuité jali se zakládati v Paříži a na venkově samostatné ústavy. Při vydání ediktu bloiského r. 1579 měla '''F.''' 21 universit. Později začala vláda rozšiřovati moc svou i na university. Tak již Jindřich IV. pozměnil universitu pařížskou a Colbert r. 1679 reformoval fakulty právnické, načež sledovala r. 1707 i reforma fakult medicinských. Skutečně reorganisatorsky zasáhl i zde Napoleon I.,, utvořiv v »Université de France« jednotný, systematický ústav vysoký s pevnou organisací. Dále stavěno zase až v posledním čtvrtstoletí po válce franc.-německé. Jak mnoho tu vykonáno, o tom nejlépe svědčí srovnání budgetů. R. 1868 připlácel stát na vysoké školy 221.154, r. 1889 však 9,492.595 fr., nehledíc ku 5,000.000 fr., jež dostaly university v poplatcích za hodnosti akademické. Města universitní věnovala v l. 1871—85 na své vysoké školy 46½ mill. fr., jediný Lyon 7,000.000, Bordeaux 4,000.000 fr. Vedle státních existují ještě t. z v. {{Prostrkaně|fakulty svobodné}} (''facultés libres''), vzniklé po r. 1875 hlavně přičiněním franc. episkopátu v Paříži, Angersu, Lille, Lyonu, Marseilli, Toulouse a Nantech a udržované prostředky soukromými. Vyučování na nich jest asi totéž jako na státních, avšak platné zkoušky státní skládají se dle zákona z 18. bř. 1880 na ústavech státních. Řádní professoři jsou jmenováni po návrhu fakulty presidentem republiky. Mají platu v Paříži 12.000—15.000 fr., na venku 6—11.000 fr. Našim mimořádným professorům universitním rovnají se zde učitelé zvaní ''agrégés'', s platem asi polovičním. Čím jest u nás sbor professorský jednotlivých fakult, tím jest ve '''F'''-ii ''conseil de la faculté''. Fakulty státní nalézají se z pravidla v sídlech akademií. Nyní jest ve '''F'''-ii 15 fakult literárních (''facultés des lettres''), 15 vědeckých (''f. des sciences''), 12 právnických (''f. de droit''), 4 lékařské (''f. de médecine''), 2 pro theologii protestantskou. Mimo to existují vysoké školy lékárnické a smíšené přípravné školy pro medicinu a farmacii. Vedle toho sluší v řadu vysokých škol počítati ještě některé ústavy odborné — mezi nimi ústavy první svého druhu na světě — z nichž však některé podřízeny jsou také jiným ministerstvům mimo min. vyučování. Jmenujeme Collège de France, Museum d’histoire naturelle, École des Chartes, É. des langues orientales, É. normale supérieure, É. des beaux-arts, Conservatoire de musique et de déclamation, É. des hautes études (pod minist. vyuč.), proslavené ústavy École polytechnique, jež sloužila za vzor všem ostatním v Evropě, v první řadě pražské, É. des ponts et chaussées, É. des mines, dále É. politique, Institut agronomique, É. d’agriculture v Grignonu, Montpéllieru a Grand-Jouanu, É. forestière v Nancy, É. supérieure de guerre, É. d’application d’artillerie et du génie ve Fontainebleau, É. de cavalerie v Saumuru, É. spéciale militaire v Saint-Cyru. É. navale v Brestu, É. d’application du génie maritime a jiné. Nejvyšší instancí v záležitostech školství jest ministerstvo veřejného vyučování (''ministère de l’instruction publique''). Pro každé z hlavních oddělení (''l’enseignement primaire'', ''secondaire'', ''supérieur'') utvořeno zde zvláštní ředitelství. Vedle toho zřízena jako nejvyšší poradní sbor státní ve věcech vzdělání dekretem z 27. ún. 1880 vrchní rada ''Conseil supérieur de l’instruction publique''. V radě této zasedá 9 presidentem jmenovaných vysokých hodnostářů universitních a 4 členové nestátního svobodného vyučování, členové Institutu, Collège de France, různých fakult a volení zástupcové všech vysokých, středních a národních škol, ředitelé a ředitelky ústavů učitelských. Všichni mají úřad na 4 roky a jsou zase volitelní. Sbor ten, jenž má 2 roční řádné schůze, jest nejvyšším správním a disciplinárním dvorem ve věcech školských. Užší výbor z tohoto sboru tvoří stálá sekce (''section permanente''). Vedle toho existuje poradní výbor veř. vyučování (''comité consultatif de l’enseignement public''), jejž sestavuje ministr vyučování z vyšších úředníků školské správy a ze zástupců jednotlivých odborů. Podává referáty o všech otázkách, jež se nepředkládají radě vyšší nebo její stálé sekci. — Za účelem dozoru školského jest '''F.''' rozdělena na 17 školských okresů (''académie''), počítaje v to ovšem i okres alžírský. Akademické radě (''conseil académique'') předsedá rektor, jemuž přísluší právo dozoru na obecné školy a semináře učitelské. Rada akademická jest správním dvorem prvé instance a vychází z voleb státního učitelstva na školách středních a vysokých a má také právo dozoru na tyto školy. Akademie tyto mají města Aix, Alger, Bordeaux, Caen, Chambéry, Clermont, Dijon, Grenoble, Lille, Lyon, Montpellier, Nancy, Paříž, Poitiers, Rennes, Toulouse. Paříž, Lille a Marseille mají své zvláštní akademické inspektory pro národní školy. Vedle toho jsou školní rady departementní, jichž předsedou jest vždy prefekt departementu. V každém depart. jest akademický inspektor, vykonávající dozor na školy střední a s prefektem i na školy národní. Ve všech větších městech nalézají se zvláštní školdozorci pod vrchním dozorem inspektora akademického; nade všemi školdozorci jsou generální inspektoři v Paříži. Zde také jest vzpomenouti, že ve '''F'''-ii děje se i mimo školu mnoho pro všeobecné vzdělání. Téměř každé větší město má veřejnou, někdy velmi značnou, knihovnu a většina z nich i musea. Společností vědeckých tu jest množství tak veliké, že snad jen Spojené Státy sev.-americké mohou v tom s '''F'''-ií závoditi. Tak jen zeměpisných společností má '''F.''' dnes neméně než 30. Výkvět vzdělanosti soustřeďuje se z dobré polovice v Paříži. {{Prostrkaně|Ústavy dobročinné}} zakotvily se záhy ve '''F'''-ii, časem pak zorganisovaly se snahy, odpomoci bídě lidské, tak, že ve mnohých odborech mohou sloužiti cizině za vzor. Koncem r. 1889 měla '''F.''' 1639 nemocnic se 180.473 lůžky. Přijato bylo do nich během t. r. 492.707 nemocných a 31. pros 1889 nalézalo se ve '''F'''-ii 54.419 osob v ošetřování. Příjem činil 119,733.368 fr., vydání 114,718.221 fr. Dětí nalezených, opuštěných a sirotků podporováno bylo celkem 75.215 nákladem 17,200.000 fr. Ústavů pro choromyslné bylo 110 (z toho 45 soukromých), v nichž r. 1889 bylo v ošetřování 26.006 mužů a 29.851 žen, úhrnem 55.587 osob. Bohatství jest ve městech celkem mnohem větší než na venkově. Totéž platí však také o chudobě a ve stejném poměru k tomu stojí organisace dobročinná. Z obcí majících méně než 500 obyv. sotva třetina má úřad dobročinný (''bureau de bienfaisance''), z obcí mezi 500—1000 ob. více než polovice. V průmyslovém departementu Nord připadá (již r. 1882) 95 úřadů na 100 obcí, v rolnickém depart. Allier pouze 13. Počátkem r. 1888 bylo 15.250 úřadů dobročinných pro 36.121 obcí, jež podporovaly 1,647.720 osob. Zákonem ze 24. čna 1851 organisovány zastavárny (''Monts de piété''), jichž jest tu 42. R 1889 udělily půjček 60 mill. fr. Záhy vyvinuly se spolky vzájemně se podporující (''Sociétés de sécours mutuel''). Již r. 1852 bylo jich 2438 s 270.000 členy, r. 1889 dostoupil však počet jich 8427 s 1,105.000 členy a reservním fondem více než 80 mill. fr. Pokladna pro zaopatřen! ve stáří (''Caisse Nationale de retraite pour la vieillesse'') měla r. 1891 příjem 117,2 mill. fr. Odkazy a dary departementům, obcím a veřejným ústavům r. 1888 činily 31,478.791 fr, z čehož připadlo nemocnicím 16,645.260 fr., obcím a departementům 6,924.811 fr., církvi 6,645.896 fr., školám, akademiím a vědeckým společnostem 718.826 fr., chudobincům 543.698 fr. Úhrnný příjem francouzské veřejné dobročinnosti vzrostl ze 117 mill. r. 1871 na 159 mill. fr. r. 1889. Vedle toho má ve '''F'''-ii velikou důležitost dobročinnost soukromá. Jest tu mnoho podpůrných společností jednotlivých konfessí a neméně značný počet společností světských, v jichž čele sluší jmenovati zvláště pařížskou Filanthropickou společnost, nejstarší toho druhu ve '''F'''-ii. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Právní dějiny. == Právní dějiny '''F.''' jsou ve velkých svých rysech podobny dějinám jiných západoevropských států. V prvé době spojeny jsou, aspoň pokud běží o území nynější sev. '''F.''', s právní historií Německa. Tato prvá perioda trvala až do rozpadnutí se Franckého království. Od této doby vyvíjí se právo německé i francouzské každé samostatně, avšak spočívajíc na stejných sociálních podmínkách, vykazuje obé právo i v dalším vývoji velmi mnoho podobností. Dříve než v Německu vyvinula se lenní soustava v říši západofrancké. Moc královská jest na počátku franc. právních dějin velmi slabá, korunní vasallové vládnou v území svém téměř neodvisle. Feudalismus vzal však ve '''F'''-ii také dříve za své než v Německu. Celkem trvala soustava lenní ve '''F'''-ii až do XVI. stol, kdy vystřídána byla vládou absolutní. Zbytky feudalismu přežily však i skoro celé XVIII. stol. a byly odstraněny teprve revolucí. Dle své intensivnosti dělena bývá feudální vláda ve '''F'''-ii na dvě období. První období trvalo až do stol. XII. Lenní soustava byla v plném svém květu '''F.''' dělila se na množství malých feudálních států, pojených dohromady jen svazkem manským. Pánové těchto státečků vykonávali ve svém území táž práva jako král. Správa královská obmezovala se jen na území, které náleželo králi přímo jako vlastnictví. Od stol. XIII.—XVI. nastoupilo druhé období lenního regimu. — Prvotné manské právo podlehlo následkem různých vlivů velikým změnám. Války křižácké učinily léna přístupnými i nešlechticům, což se původně příčilo přísným zásadám systému lenního. Města ve stol. XI. a XII. zbohatla a osvobodila se ode jha feudálního tím, že si vymohla občanské i politické svobody. Vedle dosavadních dvou tříd obyvatelstva, pánů (k nimž počítati sluší i duchovenstvo) a poddaných povstala ještě třetí třída lidí požívajících práv listinami zaručených, kteří byli ovládáni novým právem, právem obyčejovým (''droit coutumier''). Od XII. stol. počala též růsti moc královská a obmezovala soustavu feudální. Kdežto do XI. stol. měla královská nařízení platnost hlavně jen v území korunním (královském), vydávány byly, počínajíc XII. stol., královské ordonnance i pro všechna ostatní území '''F.''' V právu soukromém bujel sice partikularismus ještě skoro po celé století XVI., avšak v oboru státního práva má velký význam zákonodárství královské již od XIII stol. XIV. a zvláště XV. stol. tvoří přechod od vlády feudální k absolutní. Králové franc. odňali znenáhla lenním pánům všechna politická práva spojená s lennictvím, jako právo vésti válku (již ve XIV. a pak opětně ve století XV.), raziti minci (1361), vybírati daně (v XVI. stol.) atd., tak že vlastnictví léna obmezovalo se jen na práva soukromá. Osobivše si dotčená politická práva sami, vládli králové franc. od XVI. stol. až skoro do sklonku XVIIT. stol. neobmezeně, podporováni jsouce v absolutistických a centralisačních svých snahách četným úřednictvem. Charakteristickou známkou periody absolutní jest, že králové, zvítězivše úplně nad feudalismem, snažili se podrobiti všechny části říše, tou dobou již konsolidované, týmž zákonům a téže správě. Místní rozdíly v právu měly sice pominouti, avšak přes to nepovzneslo se zákonodárství regimu absolutního na vyšší stanovisko lidské, dle něhož by bylo musilo odstraniti dávno již přežilou nerovnost osob i statků před zákonem. Zákony měly namnoze povahu výsad, výhodných jen pro šlechtu, duchovenstvo a částečně i pro měšťanstvo. Mezi těmito plnoprávnými státními občany a ostatním bezprávným obyvatelstvem rozevřela se propast nepřeklenutelná. Blížila se veliká doba revoluce, jež hrozila pohřbiti veškeru minulost i se zděděnými výsadami a přednostmi. Vláda učinila několik pokusů, aby zlepšila stav poddaného lidu a stav utiskovaných dosud protestantů, avšak bylo již pozdě. Trpělivost bezprávných tříd byla již vyčerpána. Revoluce nedala se odvrátiti. Revolucí (1789) nastává nové období francouzských právních dějin. Podstatným jeho znakem jest, že dosavadní společnost, založená na nerovnosti osobní i věcné, nahrazena byla společností novou, v níž pro každého platilo a platí právo stejné. Rovnost a ostatní revoluční zásady prováděny byly ve všech možných oborech právního a sociálního života. V některém směru bylo sice přestřeleno, avšak celkem učiněn byl ohromný krok ve vývoji člověčenstva. {{Prostrkaně|Prameny práva francouzského}}. V době předkapetovské platila ve '''F'''-ii jednak práva barbarská (germanská), jednak právo římské. Z práv germanských byl to zvláště zákon {{Prostrkaně|Salický}}, zákon {{Prostrkaně|Ripuarský}}, zákon {{Prostrkaně|Burgundský}} krále {{Prostrkaně|Gundebalda}} a zákon Visigotský. Pro poddané římského původu v říši Visigotské bylo v užívání ''Breviarium Alaricianum'' a pro římské poddané v Burgundsku kompilace, známá pode jménem ''Responsa Papiani'' čili ''Lex romana Burgundionum''. Mezi těmito různými právy vykonávaly jakousi sjednocovací činnost ''capitularia'' franckých králů. K jednotě přispívalo značně též {{Prostrkaně|právo církevní}}. Právní dualismus franc., mající původ v různém složení franc. národa ze živlu římského a germanského, udržuje se i po pádu říše Francké a přechází do doby Kapetovců. Právo severního jazykového území (''langue d’oil'') jest právo původu ryze germanského; teprve později bylo modifikováno institucemi práva římského a církevního. Naproti tomu udrželo se v jižním jazykovém území (''langue d’oc'') právo římské, a sice původně jako osobní právo římského obyvatelstva a později jako právo territoriální, které se vyvinovalo pod vlivem Justiniánovy kodifikace a její literatury, jakož i na základě italské právní doktriny. Avšak ani právo římské nezachovalo se neporušené a přijalo mnohé názory práva germanského. Tímto způsobem sbližovalo se právo psané (římské) s právem obyčejovým (germanským), tak že při vší různosti a partikularismu dospívá se znenáhla k jakési jednotě, aspoň v zásadních ideách. Jednota ona jest částečně výsledkem tvořícího se jednolitého franc. národa, částečně i výsledkem rostoucí moci královské a konečně i výsledkem studia práva římského a církevního. Nová tato doba datuje se od XIII. stol. Sjednocující činností působí zejména královské soudnictví, úřednictvo a královská moc nařizovací. Do XI. stol. nemáme mnoho právních pramenů. Badání přestati musí hlavně jen na výsadách a různých listinách. Jen v jižní '''F'''-ii vyvinulo se několik místních práv. Od XII. a zejména pak XIII stol. sepisuje se i obyčejové právo severní '''F.''', tak jak bylo u soudů v užívání. Celkem lze právní prameny franc. z doby feudalismu rozděliti dle těchto skupin: ''A'') soukromé sbírky práv městských a zemských, jež měly moc zákona. ''B'') právní knihy a díla právnické literatury. ''C'') sbírky rozsudků a nálezů. ''D'') statuty a nařízení (''établissements'' a ''ordonnances''). ''A'') Ze soukromých sbírek práv městských a zemských ze stol. XIII.—XV. uvésti sluší četné knihy, vypočtené ve čl. {{Prostrkaně|Coutume}}. ''B'') {{Prostrkaně|Právní knihy}} mají namnoze ještě větší důležitost pro seznání starého franc. práva než dotčené shora sbírky právních zvyklostí. Podávajíť zhusta nezbytný výklad obyčejového práva a obsahují cenné úvahy, k nimž těžko by dospěl moderní právník, neznající právních poměrů tehdejší doby. Do skupiny právních knih náleží především sbírka ''Établissements de Saint Louis'', jež připisována byla od některých autorů sv. Ludvíkovi a pokládána za jeho zákonník. Dle badání Violletova (»Les sources des Établissements de St. Louis«, 1877) jest to však pouhá soukromá kompilace různých právních pramenů z let 1272—73. Dílo má 2 knihy. V první knize jsou mimo jiné obsaženy zvyklosti touraine-anjouské, ve druhé knize z velké části obyčejové právo orléanské. Za jednotlivými kapitolami jsou četné citáty z Pandekt, Institucí a z Dekretálií. Ačkoli dílo jest povahy soukromé, mělo veliký vliv. Čerpáno z něho pro doktrinu i pro sbírky právních obyčejů. Vydání obstaral Laurière v I. sv. Ordon. des rois de France. Znamenitou studii o pramenech této sbírky vydal dotčený již Viollet. K nejlepším plodům středověké právnické literatury ve '''F'''-ii počítati sluší ''Les coutumes du Beauvaisis'', sepsané od {{Prostrkaně|Fil. Beaumanoira}}, který byl na různých místech baillim a sénéchalem a pak členem parlamentu. Zemřel r. 1296. Mistrovské jeho dílo o obyčejovém právu země Beauvaisis z r. 1283 nabylo v sev. '''F'''-ii neobyčejné autority. Jako bailli vykonával B. funkce soudní i správní, i podává kniha jeho obraz veškerého práva soukromého i veřejného. B. jest z prvých legistův, kteří znamenitě prospěli monarchii v boji proti feudalismu. Nicméně nepřiznává králi moci absolutní, nýbrž jen obmezenou. Co se týče poměru moci světské k církevní, hájí její neodvislost vůči církvi. Dílo Beaumanoirovo vydal Beugnot r. 1842. Záhy pořizovány byly ve '''F'''-ii také překlady jednotlivých částí Corpus juris civilis, a výklad práva domácího podáván ve spojení s výtahy z cizího práva. Uvésti sluší zvláště dvě knihy tohoto způsobu: ''Conseil à un ami'', práce {{Prostrkaně|Pierra de Fontaines}} z doby kolem r. 1253, a ''Li livres de jostice et de plet'' asi z r. 1270. Prvá kniha, jež jedná o zvyklostech Vermandoisu, jest namnoze jen volným překladem římských pramenů, jež autor přispůsobuje franc. právním obyčejům. Jest to sice jedna z nejstarších knih o franc. právu, přes to však nemá pro studium tohoto práva oné důležitosti jako »Établ. de St. Louis« nebo kniha Beaumanoirova, poněvadž míchá právo obyčejové s římským. Nejnov. vyd. od Marniera r. 1846. - Kniha ''Li livres de jostice et de plet'' obsahuje směsici práva římského, církevního a obyčejového. Ve značné míře jest skoro slovným překladem Pandekt. Má se za to, že napsána byla nějakým universitním posluchačem dle přednášek professera (snad na univ. orléanské). Vyd. od Rapettiho s glossářem slov vyšlých z užívání od Chabailla r. 1850 v Coll. de doc. inédite. K nejstarším právním knihám patří též tak zv. Jerusalemské a Antiochijské ''Assises'', jež podávají obraz starého franc. práva tak, jak se vyvinulo v Malé Asii. Poznání jejich jest tím důležitější, poněvadž právo v nich obsažené nepodlehlo vlivu práva římského, jakože pozorujeme na právu vlastní '''F.''', kde studováno právo římské a církevní na universitách v Montpellieru, v Paříži, v Orléaně, v Angersu a Toulouse. Právo franc. přinesli na východ křižáci. Již Gottfried Bouillonský dal na poč. XII. stol. redigovati dva zákonníky, z nichž jeden určen byl pro šlechtu, druhý pro měšťanstvo. Oba zákony byly zavřeny do skříně a chovány v chrámě sv. hrobu. Gottfried zřídil také dvě soudní stolice: dvůr vysoký čili rytířský (''haute cour'' č. ''cour des chevaliers'') pro šlechtu a nižší čili měšťanský (''baisse cour'' čili ''cour des bourgeois'') pro měšťanstvo. Když r. 1187 Jerusalem padl do rukou Saladina, ztratily se oba zákonníky. Úřady a soudy přeneseny byly z Jerusalema do Akky. Na základě dřívějších zákonů, nyní ztracených, vytvářela se tu soudní praxe. Tato praxe přešla pak ze Syrie do království Cyperského, odtud do Cařihradu a z Cařihradu do Řecka. Od XIII. stol. povstávají spisy o východním právě franc. Filip de {{Prostrkaně|Navarre}}, franc. rytíř, který působil v Akce a na Cypru, sepsal právo vysokého dvora, a sice pro účel theoretický. Jean d’Ibelin doplnil dílo to a přizpůsobil je praktické potřebě. Kniha publikována byla r. 1369 v Cypru jako zákon a chována byla v kathedrále v Nikosii. Avšak i toto dílo se ztratilo. Ve XIV. stol (1324–1361) napsal v Cypru praktický právník ''Abrégé du livre des Assises de la Cour des bourgeois.'' Po dobytí Cařihradu r. 1204 platilo právo jerusalemské též v latinském císařství Cařihradském, v jehož čelo postaven Baudoin, hrabě Flanderský, a v knížectví Achajském nebo Morejském. Obsaženo bylo v knize zv. ''Assises de Romanie'' čili ''Liber consuetudinum imperii Romaniae''. Sbírku všech Assises vydal Beugnot v Recueil des historiens des croisades (1841—43, 2 sv.). Starší, avšak nejlepší vydání Assises nižšího dvora jest od Kauslera (Les livres des Assises, 1839). — Francouzské právo, jež platilo ve knížectví Antiochijském, obsaženo je v ''Assises d’Antioche''. Původní text se nezachoval, nýbrž jen armenský překlad, který vydán byl s textem novofrancouzským od společnosti mechitaristů v Benátkách r. 1876. Větší množství {{Prostrkaně|právních knih}} pochází ze stol. XIV. a XV. Jsou to hlavně: 1. ''Stilus curiae parlamenti'' (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}). Knize přikládána autorita i v kruzích vládních. Otištěna jest u Molinaea ve 2. sv. jeho Opera omnia (Paříž, 1681). — 2. ''Le Grant Coustumier de France'', kompilace ordonnancí, rozsudků, formulí, různých pojednání i samostatných vývodů z l. 1387—89. Dělí se na 4 knihy, z nichž 2 jednají o právu soukromém a 2 o právu trestním. Byla neustále doplňována a opravována a do r. 1539 často též tištěna. Až do officielní redakce právních zvyklostí požívala znamenité pověsti. Dle Delislea byl jejím autorem bailli {{Prostrkaně|Jacques d’Ableiges}}, posléze advokát u pařížského Châteletu roku 1391. Vyd. od Charrondasa r. 1598, nově od Laboulaye a Daresta r. 1868. — 3. ''Somme rurale'' (srv. {{Prostrkaně|Соutume}}), obšírná kniha sepsaná ke konci XIV. stol. od král. soudce {{Prostrkaně|Jeana Bouteillera}} (Boutilliera), podává obyčejové právo flanderské a hennegavské, přihlíží však k právním zvyklostem i jiných zemí. Autor byl velkým přítelem práva římského a nazývá obyčeje, jež s právem tímto se neshodují, ''droit haineux''. Také toto dílo těšilo se veliké vážnosti a bylo záhy přeloženo do vlámštiny. Vedle knihy Beaumanoirovy jest to snad nejcennější památka pro studium středověkého práva franc. — 4. ''Practica aurea'', pojednání o soudním řízení, opatřené praktickými formulemi a sepsané v l. 1311—1319 od {{Prostrkaně|P. Jacobiho}}, prof. v Montpellieru. Autor snaží se uvésti ve shodu římské právo s praxí franc. soudů. — 5. ''Songe du verger'' č. ''Somnium viridarii'', kompilace polemických spisů o hranicích moci duchovní a světské, která měla za účel hájiti neodvislost světského panství. Dílo napsáno lat. jazykem za Karla V. r. 1376, a sice anonymně. Brzy přeloženo i do frančiny. Za autora uvádí se 12 osob. Kniha napsána jest na základě vidění ve snu. Spisovateli se zdálo, že seděl v krásné zahradě plné růží a květin, maje po pravém i levém boku dvě královny, moc církevní a moc světskou, z nichž první zvolila si za advokáta duchovního, druhá rytíře. V debatě odvolávají se oba advokáti na bibli, římské zákony atd. Autor užil pro dílo své hlavně polemických spisů, které byly napsány v boji Ludvíka Bavorského proti papežství, jmenovitě spisu Viléma d’Occam »Octo quaestionum decisiones« a jeho Dialogu. Dle usnesení pařížského parlamentu tištěna byla tato kompilace r. 1516 jako ''Aureus de utraque potestate libellus''. Nejrozšířenější vydání je Goldastovo v Monarchia s. Romani imperii II., 1612. — 6. ''Practica forensis'' (z 1. polovice století XV.) od {{Prostrkaně|Masuera}}, kniha obyčejového práva auvergnského ve formě učebnice. Jest důležitým pramenem pro historii práva ve střední '''F'''-ii. Obsahuje četné citáty z práva římského a církevního. Kniha byla od Fontanona přeložena do frančiny a r. 1610 vydána. Lat. text byl v XVI. a na poč. XVII. st. několikráte tištěn. — 7. ''Les coustumes d'Anjou et du Maine'', obšírná práce (z r. 1437) o obyčejovém právu anjouském a mainském, sepsaná od {{Prostrkaně|Claudia Ligera}}, soudního úředníka, sénéchala anjouského. Přihlíží k právu římskému. Vyd. od Beautemps-Beaupréa ve 2. sv. »Cout. et inst, de l’Anjou et du Maine«, 1878. ''C'') {{Prostrkaně|Sbírky rozsudků a nálezů}}. 1. S českými zemskými deskami srovnati se dají knihy pařížského parlamentu, známé pode jménem {{Prostrkaně|Olim}} (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}). Název vzat odtud, že nejstarší knihy označovány byly od XVII. stol. jako Olim. Druhá kniha počíná totiž slovy: Olim homines de Baiona ... exierunt animo nephando. Pojmenování této druhé knihy Olim přijato pak od XVII stol. pro celou řadu knih od r. 1255 do r. 1318. Olim obsahují text nebo častěji jen tresť učiněných nálezů, jež se dělí ve dva druhy: {{Prostrkaně|inquestae}} (''enquêtes'') a {{Prostrkaně|arresta}} {''arrêts''). První jsou rozsudky vynášené na základě protokolu o svědeckých výpovědech, arresta všecky ostatní nálezy. Olim vydal ve 4 sv. Beugnot r. 1839 v Coll. de doc. inéd. Pro studium Olim jest velmi důležitou pomůckou dílo Boutaricovo »Actes du parlement de Paris« (1863). — Podobně jako parlament pařížský zapisoval své nálezy i parlament normandský. Text však se nám neuchoval. Obsah známe jen z kompilací, které z nálezů těchto čerpaly.— 2. ''Coutumes notoires et jugées au Châtelet de Paris'', zv. též ''Sentences du parloir aux bourgeois'', sbírka nálezů pařížs. Châteletu z doby od r. 1300–87. Tištěna u Brodeaua v dodatku k jeho »Cout. de Paris« (1658, 1669). — 3. ''Décisions de Jean Desmares'', sbírka 422 soudních nálezů, skládá se ze 2 částí, z nichž prvá sepsána teprve po r. 1380, druhá o něco později. Mnohé nálezy se opakují nebo si odporují. Sbírka připisuje se radovi a generálnímu advokátu pařížského parlamentu {{Prostrkaně|J. Desmaresovi}}, r. 1382 k smrti odsouzenému. Vyd. od Brodeaua l. c. Z ostatních sbírek soudních nálezů uvádíme zejména sbírku {{Prostrkaně|Remešskou}} (vyd. Varin l. c.) a {{Prostrkaně|Pikardskou}} (vyd. Marnier v »Anc. cout. inédit de la Picardie«, 1840). ''D'') ''Établissements'' a ''Ordonnances''. Prvým slovem označovány statuty všeobecné závaznosti v době starší, druhým v době pozdější. Větší intensivnosti nabývá nařizovací moc královská od {{Prostrkaně|Filipa Augusta}}, od něhož znám jest t. zv. testament z r. 1190, upravující činnost král. soudních úředníků, a dále pak od {{Prostrkaně|Ludvíka}} IX., který vydal r. 1254 ''ordonnance pour la réformation des moeurs'' a asi kolem r. 1260 ordonnanci o reformě průvodního řízení. Ordonnanci přibývá za nástupců Ludvíka IX., a upravuje se jimi hlavně právo ústavní a správní, soudní zřízení a právo processní. Nové stadium ve vývoji francouzského práva nastává na sklonku druhého období regimu feudálního. Kolísavé a rozmanité právo obyčejové rediguje se ve větší sbírky, královskými ordonnancemi, praxí parlamentů a doktrinou zavádí se aspoň částečná jednota. Až skoro do konce XV. stol. platila ve '''F'''-ii různá místní obyčejová práva, jejichž sbírky, pořizované od osob soukromých, novějším poměrům nijak již nevyhovovaly. Chopili se tedy králové sami myšlénky, vydati officielní sbírky právních obyčejů. (Srv. {{Prostrkaně|Coutume}}.) V Montil-les Toursu vydal Karel VII. r. 1453 edikt, kterým nařizoval, aby lidé všech stavů znalí práva obyčejového zapisovali a jemu k prozkoumání od parlamentu posílali ''usages et coutumes''. V práci pokračují nástupci Karlovi až do 2. polovice XVI. stol. Nejen že se publikují mnohé zvyklosti dosud neredigované, velký počet obyčejů již vyhlášených se reviduje a opravuje. Ve 2. pol. XVI. stol. byla práce v podstatě skončena. Jen několik málo sbírek právních zvyklostí vydáno ve stol. XVII. a XVIII. Důležitým pramenem pro seznání obyčejového franc. práva jsou nejen sbírky takto redigované, nýbrž i protokoly sepsané o jednání, jež zaváděno bylo ke zjištění právních zvyklostí. Celkem sluší rozeznávati dvě officielní redakce právních obyčejů. Při druhé hleděno k právu římskému, které ve '''F'''-ii pilně se pěstovalo, více než při redakci první. Poznamenati jest, že v dotčených officielních sbírkách není obsaženo veškeré právo jednotlivých provincií. Při sepisování předpokládalo se jako samozřejmý právní pramen obecné právo původu částečně římského, částečně germánského. Hlavní snahou bylo zapsati jen místní zvláštnosti, které se vyskytaly nejvíce v oboru práva soukromého. Mají tedy jmenované officielní sbírky velikou důležitost hlavně pro studium práva soukromého. Na konci XVII. stol. zamýšlel {{Prostrkaně|Laurière}} vydati v jedné veliké sbírce všechny coutumes již publikované. Práce, kterou nedokončil, provedena byla r. 1724 {{Prostrkaně|Вourdotem de Richebourg}}. Jest to ''Nouveau coutumier général de France'', o 4 sv. Obsahuje všechny až do r. 1724 redigované coutumes (počtem 52) s redakčními protokoly a zahrnuje též starší sepsání a spracování právních obyčejů. Byvše sepsány, přestávají se již právní obyčeje vyvíjeti. Moc pravotvorná náležela od XVII. stol. již jen králům samotným. Projevem moci té byly královské ordonnance, jež možno rozděliti dle století, jak byly vydány. Ordonnance ze XVI. stol vydávány byly ještě za jakéhosi vlivu generálních stavů, v XVII. a XVIII. stol. však z pouhé iniciativy královy. Charakteristickou známkou ordonnanci století XVII. jest, že zavádějí jednotu v oboru práva veřejného. Uvésti sluší zvláště tyto ordonnance Ludvíka XIV.: z r. 1667 o civilním soudním řízení t. zv. ''Code Louis'' (značný počet článků přešel do platného nyní ''Code de procédure civile'' z r. 1806), z r. 1670 ordonnance o trestním právu a řízení, z let 1667, 1672 a 1687 ordon. o správě měst, z r. 1669 ordon. o vodách a lesích, z r. 1673 ordon. obchodní, z r. 1681 ordon. o námořnictví, z r. 1695 o duchovním soudnictví. Ordonnance z XVIII. stol. snaží se zavésti jednotu v oboru práva soukromého a pak odstraniti některé zbytky starého feudalismu. Buďtež tu jmenovány ordonnance redigované d’Aguesseauem: z r. 1731 o darováních, z r. 1735 o závětech, z r. 1747 o substitucích, jež pojaty byly později do ''Code civil''. Roku 1776 vydány dva dekrety, z nichž jeden zrušil právo mistrovství (v oboru živnostenském), druhý roboty, r. 1779 zrušeno nevolnictví na statcích královských, r. 1787 dána protestantům civilní svoboda atd. Četné jsou sbírky král. ordonnanci, jež vydány byly počínajíc XVI. stol. Chronologickou sbírku od r. 1108 až do krále Jindřicha IV., ''Les édits et ordonnances des rois de France'', vydal Fontanon. Dle látky sestavil ordonnance a pod jménem ''Code de Henry III.'' vydal Brissonius. Dílo jeho bylo vlastně projektem zákona, avšak nedostalo se mu královské sankce. Jsouc velice oblíbeno, bylo často vydáváno, zejm. r. 1603 od Charrondasa, pak r. 1615 a 1622. Podobný jest ''Code de Henry IV.'' od Cormiera (1615) a ''Code de Louis XIII.'' od Corbina (1628). R. 1687 vydal Blanchard král. ordonnance od r. 1115 a nazval sbírku ''Table chronologique''. Konečně chopila se vláda sama myšlénky, uspořádati úplnou officielní sbírku ordonnancí. Provedení svěřila třem právníkům: Berroyerovi, Logerovi a Laurièrovi. R. 1723 vyšel prvý svazek této sbírky (zv. obyč. ''Collection du Louvre'') pod názvem ''Ordonnances des rois de France''. Ve vydávání pokračovali až do r. 1849: Secousse, Villevault, Bréquigny, Camus, Pastorel a Pardessus. Vyšlo celkem 21 sv. Důležitou pomůckou k užívání této sbírky, jež sáhá do r. 1514, jest ''Table chronologique'' od Pardessusa (1847). Výbor nejdůležitějších zákonů až do revoluce podán jest v ''Recueil général des anciennes lois françaises'' od Jourdana, Isambérta, de Crusy a Taillandiera (1822–33, 29 sv.). Novější sbírku vydali: Walker: ''Collection complète des lois, édits'' etc. ''antérieurs à 1789'', obsahující zákony od r. 1420 do 1788 (5 sv., 1835—37) a Galisset: Corps du droit français, obsahující zákony od r. 1789—1854 (16 sv., 1827-54). Kromě prací zákonodárných sluší zmíniti se ještě o bohaté právnické literatuře. Více než na universitách pěstováno bylo franc. právo od praktiků. Zvláštním druhem literární činnosti byla t. zv. ''jurisprudence des arrêts''. Parlamenty účastnily se totiž zákonodárné činnosti též tím, že vydávaly v plném shromáždění všech komor nálezy závazné pro nižší soudy zv. ''arrêts de règlement''. Byl to prostředek ustáliti jurisprudenci ve věcech pochybných a sporných mezi theoretiky a praktickými právníky. Tyto nálezy sestavovali a spracovávali, pojíce k nim výklady, t. zv. arrêtisté, jejichž práce dělí se dle jednotlivých parlamentů. Nejvíce bylo arrêtistů parlamentu pařížského. Uvádíme hlavně {{Prostrkaně|Denisartovu}} ''Collection de décisions nouvelles'', přeprac. od Camusa a Bayarda (1783—90). — Větší jest literatura kommentářů práva římského i práva obyčejového. Z romanistů buďtež zvláště uvedeni: {{Prostrkaně|Cujatius}} (Cujas, 1522—90), {{Prostrkaně|Hotmann}} (1524–90), {{Prostrkaně|Donatus}} (Doneau, 1527—91) a {{Prostrkaně|Godofredus}} (Godefroy, † 1622). Z kommentatorů práva obyčejového nejslavnější jest {{Prostrkaně|Molinaeus}} (Dumoulin, 1500—66), který se proslavil též v právu římském. Od něho pochází zejm. pojednání ''Oratio de concordia et unione consuetudinum Franciae'', kde podává návrh na jednotu právních obyčejů. Před smrtí svou vydal apostilly čili poznámky ke všem právním zvyklostem franc. Dokazuje tu, že různá ustanovení právních obyčejů plynou z týchž zásad. Z ostatních kommentátorů stůjtež tu: Guy {{Prostrkaně|Coquille}} (1523—1603), od něhož jest ''Institution au droit des Français'', {{Prostrkaně|Loysel}} (1536—1617), známý svými ''Institutes coutumières'', k nimž podal výtečný výklad {{Prostrkaně|Laurière}} (s dodatky a doplňky vyšly naposledy od Dupina a Laboulaye, 1846), {{Prostrkaně|Lamoignon}} (1617—77), který ve svých Arrêtés hlásá myšlénku všeobecného zákona pro celou '''F'''-ii, {{Prostrkaně|Domat}} (1625—95), autor velkého díla ''Les lois civiles dans leur ordre naturel'', {{Prostrkaně|Laurière}}, jenž vydal zvláště ''Glossaire du droit français'' (1704, 2 sv.) a ''Bibliothèque des coutumes'', cenný výklad zvyklostí pařížských a j. spisy, {{Prostrkaně|Argou}}, spisovatel díla ''Institutions au droit français'' (1692), {{Prostrkaně|Bourjon}} se svým ''Droit commun du la France'' z r. 1747, {{Prostrkaně|Pothier}} (1699—1772), přední z právníků před revolucí, proslulý hlavně svým ''Traité des obligations'' z r. 1761 (vydal též r. 1740 kommentář o obyčejích orléanských) a dotčený již shora {{Prostrkaně|d’Aguesseau}} (1669–1751). Poslední stadium vývoje franc. práva nastává revolucí, která uspíšila vydání dávno již postrádaného jednotného civilního zákona, jakož i ostatních moderních zákonů. Jak došlo k sepsání všeobecného zákonníka občanského pro '''F'''-ii, vypsáno jest ve článku {{Prostrkaně|Code Napoléon}}. {{Prostrkaně|Literatura}} právních dějin franc. (kromě spisů uvedených ve článku Coutume): A. Gautier, Histoire du droit français (3. vyd., Paříž, 1887); Beaune, Introduction à l’étude hist. du droit coutumier (1880); Laferrière, Essai sur l’hist. du droit fr. (1859, 2 sv.); Fresquet, Précis de l’histoire des sources du droit fr. (Aix, 1861); Klimrath, Travaux sur l’hist. du dr.fr. précédés d’une préface par Warnkönig (Štrasburk, 1843, 2 sv.); Pardessus, Essai hist. sur l’organisation judiciaire jusqu’à la fin du règne de Louis XII. (1851); Glasson, Histoire du droit et des institutions de la France (1887 až 1893, dosud 5 sv.). {{Prostrkaně|Z bibliograf. prací}} o franc. právu stůjtež tu: Camus, Lettres sur la profession d’avocat (5 vyd. Dupinovo, Paříž, 1832, 2 sv.); Varée, Répertoire bibliographique de législation (t., 1870); Bibliogr. ou Catalogue général des livree de droit (1871) a Bibliogr. de la France (od r. 1811). Pro {{Prostrkaně|praxi}} jsou důležitá tato díla: Dalloz, Jurisprudence général (nové vydání о 44 sv. v Paříži 1846—64 a doplňky od r. 1888); týž, Jurisprudence général (od r. 1845 ročně i sv.); Sirey, Recueil général des lois et des arrêts (vychází od r. 1804 a počíná r. 1791); Bulletin des lois, officielní sbírka zák., vych. od r. 1794 (zák. od r. 1789—94 vyšlé obsahuje Avant-Bulletin); shora uvedená již publikace Jourdanova, de Crusyova, Isambertova a Taillandierova. {{Prostrkaně|Právnické časopisy}}: Revue de législation et de jurisprudence (od r. 1834—51, od té doby Revue critique de la jurisprudence), Revue historique de droit fr. et étranger (v Paříži 1855—69, od té doby Revue de législation ancienne et moderne), Revue pratique de droit fr. (od r. 1856), Bulletin de la Société de législation comparée (v Paříži od r. 1869) a Annuaire de législation étrangère (od r. 1872), Journal du droit international privé, vyd. od Cluneta (od r. 1874), Gazette des Tribunaux (od r. 1825), Le Droit (od r. 1835). V Německu založen byl r. 1869 Pucheltem pro franc. civilní právo časopis, který od roku 1885 řídí Heinsheimer (v Mannheimě). Praktická {{Prostrkaně|vydání zákonů}}: Durand a Paultre, Code général des lois françaises; Rivière, Hélie a Pont, Codes français et lois usuelles; Roger a Sorel, Royer-CoIlard a Mourlon, Codes Tripier, Codes Rogron, Codes annotés od Dalloza a Vergéa, od Sireye, Gilberta, Hélia a Couzona. {{Prostrkaně|Královská moc}} a {{Prostrkaně|instituce prvých Kapetovců}}. Hugo Capet zvolen byl za krále r. 987, hlavně vlivem církve. Hodnost královská stala se totiž volebnou již v X. stol. za posledních Karlovců. Korunovační obřad královský měl ráz náboženský a vštěpoval v století X., kdy církev byla ještě všemohoucí, všem poddaným hlubokou úctu a bázeň před králem. Vedle povahy náboženské měla král. moc též ráz feudální. Král byl nejen vlastníkem svého území, nýbrž i suverénem všech velkých lenníků, jichž bylo při nastoupení Huga Capeta na trůn pouze 6, za Ludvíka VII. však již 12 (přibyloť 6 duchovních pairů). Jsouc s počátku volebnou, stala se monarchie Kapetovců dědičnou teprv od Filipa Augusta. Feudalismus, který opanoval celý veřejný život, měl tu vliv i na moc královskou. Týž princip dědičnosti, který byl prováděn při lénech, zavládl i při moci královské. Vyvinul se z obyčeje (i v jiných státech platného), že králové ještě za svého živobytí přibírali k vládě své syny. Zásada prvorozenství byla uznána definitivně od Ludvíka Velkého. Bezprostředná vládní moc králova vztahovala se v prvém období feudální vlády pouze na území, které náleželo králi přímo jako vlastnictví. V území říšských lenníků vládli lenní páni sami. Jako Karlovci obklopeni jsou i Kapetovci velkým počtem úředníků a služebníků, kteří vykonávali jednak osobní služby královské, jednak veřejnou správu. Z úředníků těch uvádějí se: ''camerarius'' (strážce král. pokladu), ''buticularius'' (pán nad vinicemi), ''senescalcus'' (stolník král., který měl také funkce vojenské a soudní) a ''cancellarius'' (který měl na starosti podpisy a vyhotovování král. listin). V městech, která byla podřízena přímo moci královské, nalézala se správa v rukou t. zv. ''prévôts'' (proboštů, představených, ''praepositi''), kteří vybírali pro panovníka příjmy a vykonávali zároveň soudnictví. Zmínka o nich děje se poprvé za Roberta II.; někdy nazývají se též ''baillis''. Pod nimi jsou ''viguiers'' neb ''voyers'' (''vicarii'' nebo ''viarii''), kteří nastoupili asi po vikářích, podřízených hrabatům v době Karlovců. — Ačkoli i za Kapetovců byla moc královská zásadně neobmezená, jako za Meroveovců a Karlovců, brali králové v důležitých otázkách politických na pomoc říšské velmože a vasally. Svolávání jich záviselo však na vůli králově a nebylo pro ně, ani co se týče místa, ani času, žádného pravidla. Někdy svoláváni bývali říšští magnáti v ''curiae generales'', jindy v ''curiae provinciales''. Také moc zákonodárnou vykonávali králové často za účastenství velmožův a vydávali s jejich svolením nebo souhlasem král. listiny. Co se týče {{Prostrkaně|soudnictví}}, byl ve sporech mezi králem a jeho velkými vasally příslušný t. zv. {{Prostrkaně|soud pairů}} čili říšských baronů, velkých lenníků, který ve XIII. stol. pohlcen byl novým soudním dvorem, {{Prostrkaně|parlamentem}}. — {{Prostrkaně|Dvůr královský}} (''curia regis'') byl vůbec také nejvyšším soudem. Soudnictví vykonávali tu nejen velmoži, nýbrž i pomocníci práva znalí, duchovní i světští. V té míře, jak vzrůstaly statky královské, množil se i počet záležitostí, jež před královským dvorem vyřizovány. Páni dvůr znenáhla opouštěli, tak že složen byl pak pouze z duchovních a měšťanů, kteří vykonávali spravedlnost ve jménu králů franc. Tento vývoj dokonal se, počínaje vládou Ludvíka VII., a dvorští radové měli na starosti instruování a přípravu všech soudních záležitostí. Již shora učiněna o tom zmínka, že v prvém období soustavy lenní byl každý pán suverénem ve svém území a vykonával všechna práva, která později přiznána byla králům franc. Veliké části těchto práv domohla se v XI a XII. stol. i jednotlivá města, která zbohatnuvše obchodem, nechtěla snášeti moc pánů feudálních a podnikla proti ní prudký boj. Zápas skončil ve prospěch měst, jimž vydávány výsady a listiny na četná práva politická a na samostatné soudnictví. Od té doby, co se města emancipovala, platilo ve '''F'''-ii vedle práva lenního, římského a církevního, jímž spravovalo se duchovenstvo, ještě obyčejové právo městské. {{Prostrkaně|Druhé období lenní soustavy}} (od století XIII. do XVI.). S lenními pány zahájila boj také moc královská a mohla tím spíše zvítěziti, že moc lenních pánů seslabována byla již zápasem jejich s městy. Na druhé straně rostla moc Kapetovců spolkem s církví. Jsouce ochránci církve, byli Kapetovci od církve také podporováni. Z duchovních sestávali většinou úředníci královští. Od duchovenstva dostávalo se králům též peněz v čas potřeby, duchovenstvo zaopatřovalo jim také vojsko. Nový způsob vojenství (stálé vojsko zavedeno bylo za Karla VII.) byl rovněž jednou z příčin, které zasadily velkou ránu soustavě feudální a změnily politické i právní poměry. Konečně i obnova studia římského práva pomohla podkopávati zřízení lenní a vztyčovala na jeho ruinách všemohoucí moc královskou, jež si znenáhla osobila většinu práv lenních pánů a změnila tak práva seniorská v práva královská čili regální. Co se týče {{Prostrkaně|moci zákonodárné}}, měl jedině král právo vydávati zákonné předpisy, vztahující se na celé království. Od XIV. st. (od r. 1302 do 1615) opírali se králové často o {{Prostrkaně|generální stavy}}, sněmovní sbory, jež se skládaly ze šlechty, duchovenstva a třetího stavu (měšťanstva), avšak nebyli hlasem jejich, který byl pouze poradný, nijak vázáni. Zákonodárné akty královské nazývaly se: {{Prostrkaně|ordonnance}}, {{Prostrkaně|edikty}}, {{Prostrkaně|deklarace}}. Ordonnancemi, které byly akty nejdůležitější, rozuměly se obyčejně ony zákonné předpisy, které vyhovovaly přáním a tužbám generálních stavů a platily pro celou říši. Edikty vztahovaly se často jen na zvláštní záležitost a vydávány bývaly z pouhé vůle král., bez intervence stavů. Deklaracemi vykládal neb rozvíjel král dřívější předpisy, dané v ediktech neb ordonnancích. Vedle těchto všeobecných aktů vydávali králové výsady pro jednotlivé osoby. Pro svolávání gener. stavů neplatila v prvých dobách žádná pravidla. Král svolal brzo všechny tři stavy společně na jedno místo, brzo jen některé stavy, brzo zase jen stavy některých provincií, a to v dobách různých. Jedním z prvých výsledků působnosti gener. stavů v záležitostech veřejných bylo prohlášení {{Prostrkaně|Salického zákona}} z roku 1317 o nástupnictví na franc. trůn. R. 1338 usnesli se gener. stavové, jak se zdá poprvé, že na příště nemůže se vybírati v království žádných berní, k nimž by stavové nesvolili. — Jako v zákonodárství, tak jevili gener. stavové velkou účasť i v organisaci vojenské, v soudnictví, ve správě finanční a ve správě vůbec. {{Prostrkaně|Soudnictví}} vykonával král zvláštními orgány, kteří vedle funkcí soudních měli též funkce správní, zejména finanční. Nejníže stáli úředníci zv. ''prévôts'' (probošti). Soudili jen nešlechtice. Ačkoli kompetence jejich upravena byla teprve ve ХШ. stol., existovali již od počátku panství Kapetovců. Proboštství (''prévôté'') pařížské mělo zvláštní organisaci a také větší kompetenci nežli proboštství ostatní. Nad probošty stáli úředníci zv. {{Prostrkaně|bailliové}}, o nichž se děje poprvé zmínka r. 1190 v testamentu Filipa Augusta. Baillis vedli dozor nad probošty a vykonávali soud ve slavnostních shromážděních, jež svolávali do hlavnějších měst své správy. Na jihu odpovídali této hodnosti {{Prostrkaně|sénéchalové}}. Jako finanční úředníci skládali bailliové ze své činnosti v Paříži účty. Jsouce úředníky král. a majíce moc krále zastupovati, předsedali při feudálních soudech, rozhodujících spory mezi král. vasally. Tím lišili se značně od proboštů, kteří měli jurisdikci jen nad nešlechtici. Nejvyšší soudní stolicí byl {{Prostrkaně|parlament}}, který povstal oddělením soudních záležitostí královského dvora od záležitostí správních. Následkem vzrůstu záležitostí, jež od král. dvora byly vyřizovány, bylo nutno rozděliti král. dvůr na dvě části: na {{Prostrkaně|král. radu}} čili {{Prostrkaně|velkou radu}}, které byly svěřeny záležitosti správní, a na ''chambre aux plaitz'' pro konání spravedlnosti. Rozdělení toto nastalo již na poč. XIII. stol. za sv. Ludvíka. Soudní oddělení nazýváno bylo později {{Prostrkaně|parlamentem}}. Parlament skládal se s počátku ze tří komor, a sice: ''la grand’ chambre'', ''la chambre des requêtes'' a ''la ch. des enquêtes''. V pol. XV. stol. přibyla k tomu čtvrtá komora, zv. ''la Tournelle''. Nejhlavnější byla velká komora, která často sama nazývána byla parlamentem. Podle ordonnance z r. 1302 měl parlament pařížský ročně jen 2 zasedáni, později 4. Členy parlamentu jmenoval původně král; teprv od poč. XV. stol. (ordon. ze 7. ledna 1400) ustanovoval členy parlament sám u přítomnosti kancléře. Několik ordonnancí ze stol. XV. stanoví, že parlament má králi navrhnouti tři kandidáty, z nichž král jednoho si vyvolí. Od Františka I. stala se místa v parlamentu prodejnými. Působnost pařížského parlamentu byla velice rozsáhlá. Hrál velikou roli nejen v záležitostech civilních a trestních, nýbrž i v životě sociálním a politickém. Činnost jeho se vztahovala na př. mezi jiným na řemesla a průmysl, na vyučování, na záležitosti náboženské atd., ba parlament měl velikou účasť i v zákonodárství. Jako český zemský soud vedl zemské desky, do nichž zapisoval mimo jiné též sněmovní usnesení, tak vkládal parlament do svých úředních knih král. ordonnance. Během času počal parlament dotčeného práva zápisu užívati tím způsobem, že pokládal se za oprávněna činiti proti zápisu námitky, popřípadě ordonnancí ani nezapsati. Králové brali sice právo toto v odpor, avšak přes to zachoval si parlament velikou váhu v politickém životě '''F.''' — Po způsobu parlamentu pařížského zřídili králové franc. během XV. a XVI. stol. parlamenty v jednotlivých provinciích. Půda byla příznivá zvláště tam, kde již ode dávna existovaly vyšší soudní tribunály, jako v Normandii ''échiquier'', v Champagni ''les grands jours''. Staré tyto soudy byly ponechány a proměněny v parlamenty. Postupně zřízeny byly tyto provinciální parlamenty: {{Prostrkaně|toulouský}} r. 1302 (pak zrušen a znova zřízen r. 1410), {{Prostrkaně|grenobleský}} r. 1453, {{Prostrkaně|bordeauxský}} r. 1460, {{Prostrkaně|burgundský}} r. 1476, {{Prostrkaně|rouenský}} r. 1499, {{Prostrkaně|provenceský}} r. 1501, {{Prostrkaně|trévouxský}} r. 1538 a {{Prostrkaně|rennský}} r. 1553. Královské soudnictví vyvinovalo se na ujmu soudnictví lenních pánů již od XII. štol. Vedly k tomu t. zv. ''cas royaux'' (případy vyhrazené jen soudnictví královskému), dále {{Prostrkaně|appellační právo}} král., {{Prostrkaně|praevence}} (strana mohla se totiž obrátiti na úředníka král. a pominouti soud seniorský), pak {{Prostrkaně|královské měšťanství}} (právo býti souzenu jen před soudem král. udíleno bylo totiž i cizím osobám, které náležely vlastně před soud seniorský) a jiné prostředky. — {{Prostrkaně|Rada král.}}, {{Prostrkaně|velká rada}} čili {{Prostrkaně|úzká rada}}, {{Prostrkaně|soukromá rada}} (''grand conseil'', ''c. étroit'', ''c. privé'') měla od vzniku parlamentu jen činnost vládní a správní. Složení této rady a způsob jmenován! radů nebyl určitý. Příslušnost rady ztenčována byla různými novými tribunály, jako byly vedle parlamentu: {{Prostrkaně|účetní dvůr}}, {{Prostrkaně|komora pokladu}}, {{Prostrkaně|dvůr mincovní}} a {{Prostrkaně|dvůr daňový}} (srv. {{Prostrkaně|Finance}}). V radě král. byly připravovány obyčejné král. ordonnance, v král. radě činěna správní opatření, týkající se záležitostí král., zejména finančních. Rada král. řešila též konflikty mezi neodvislými jurisdikcemi a rušila nálezy parlamentu, jež byly nejasné, spočívaly na omylu nebo byly protizákonné. Král mohl také každou záležitost, která ještě u některého z jeho soudů nebo parlamentů nebyla vyřízena, potáhnouti před svůj soud. Ve století XV. odděleny byly v parlamentu soukromé věci královy od veřejných. {{Prostrkaně|Doba monarchie absolutní}} trvala od XVI. do XVIII. stol. Počínajíc XVI. stoletím ustavila se '''F.''' takořka úplně. Královské území, které se za prvních Kapetovců obmezovalo jen na l’Ile de France a na Orléannais, zvětšovalo se znenáhla novými provinciemi, až mělo v XVI. stol. bezmála touž rozlohu jako za revoluce. Nejdůležitější bylo, že z '''F.''' vytlačena byla Anglie, která dříve tam měla rozsáhlé území. Moc král. stávala se od té doby čím dále neobmezenější a nedbala ani odporu parlamentu při mnohých příležitostech, ani se v pozdější době neopírala již o gener. stavy. Tradicí vyvinuly se tyto zásady, které tvořily čásť veřejného práva franc.: 1. Když některý princ vstoupil na franc. trůn, splývaly jeho statky soukromé se statky korunními. Žádným způsobem nemohl si vyhraditi vlastní své statky, jež stávaly se majetkem národním. 2. Statky, jež dávány byly jako apanáže synům královým, navracely se opět koruně, zemřel-li syn bez mužských dědiců. Na ujmu tohoto práva návratného nemohly ony statky býti zcizovány. 3. Statky král. byly nezcizitelné a nepromlčitelné, a jestliže z naléhavé příčiny zcizení někdy výjimečně se stalo, bylo pokládáno jen za pouhou zástavu, jež mohla býti vykoupena, aniž se mohla někdy činiti námitka promlčení. Později (od r. 1566, kdy vydána ordonnance de Moulins) činěn rozdíl mezi malým domaniem, které mohlo býti zcizeno, a velkým domaniem, jež bylo naprosto nezcizitelné. Dnes jest domanium státní zcizitelné a jen některé jeho části, určené pro všeobecné užívání státních občanů, nemohou býti předmětem individuálního přivlastnění. {{Konec formy}} [https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)] rkkcyh7vq7az0i819pojj5b3r0bbtlk 0 99640 338790 2026-09-22T19:29:37Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Buchlovice | PŘEDCHOZÍ = Buchlov | DALŠÍ = Büchmann }} {{Textinfo | TITULEK = Buchlovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. s.&nbsp;872. {{Kramerius|nkp|b162ec80-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Buchlovice }} {{Forma|proza}} '''Buchlovice''', městečko na Morav…“ 338790 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Buchlovice | PŘEDCHOZÍ = Buchlov | DALŠÍ = Büchmann }} {{Textinfo | TITULEK = Buchlovice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. s.&nbsp;872. {{Kramerius|nkp|b162ec80-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Buchlovice }} {{Forma|proza}} '''Buchlovice''', městečko na Moravě, hejtm. i okr. Uh. Hradiště (2 hod. záp.), 5tř. šk., poš., telegraf; 460 d., 2578 obyv. čes. (1888). Fara již r. 1398, farní chrám sv. Martina na místě sešlého zal. r. 1640 od Miloty ze Zástřizl. Zašlý kostel sv. Alžběty založili bratrští Zástřizlové. Kunka ze Z. dala jej r. 1644 v katolický přesvětiti, kostel hynul a r. 1803 zašel úplně; byla v něm hrobka Žerotínů, Zástřizlů, Petrsvaldských, pánů na Buchlově. Z chrámu českobratrského jest nyní obecní sýpka. Zámek založil s poč. XVIII. stol. Jan Jetřich (Dětřich) z Petrsvaldu po způsobu italském, nyní jest Berchtoldům sídlem panství; pivovar, cihelna. Osudy '''В'''-ic byly tytéž jako hradu Buchlova. {{Konec formy}} buig0mnsl511kpq9prxvzcop47gkp5l 0 99641 338791 2026-09-22T19:44:55Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Buchlov | PŘEDCHOZÍ = Buchholzer | DALŠÍ = Buchlovice }} {{Textinfo | TITULEK = Buchlov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. s.&nbsp;871-872. {{Kramerius|nkp|b13cc6e0-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Buchlov }} {{Forma|proza}} '''Buchlov''', hrad na Moravě, 3 hod.…“ 338791 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Buchlov | PŘEDCHOZÍ = Buchholzer | DALŠÍ = Buchlovice }} {{Textinfo | TITULEK = Buchlov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. s.&nbsp;871-872. {{Kramerius|nkp|b13cc6e0-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Buchlov }} {{Forma|proza}} '''Buchlov''', hrad na Moravě, 3 hod. záp. od Uh. Hradiště, na vrchu 525 ''m'' vys., z nejstarších hradů morav. nejzachovalejší. Původ a stáří neznámy. Určitě jmenují '''B.''' Emlerova Regesta II. k r. 1300, již r. 1202 však ves Buchlovici uvádějíce. Ve XIII. stol. byl zeměpanským a měl hradní správce. Za spoluvladaření Jana a Karla IV. měl '''B.''' správce »královské«, kteří i ves Buchlovici měli. Za Václava IV. poprvé v zástavu dán Janu Zástřizlovi. V XV. stol. Sigmund zastavil hrad Ctiboru Vajdovi, pánu na Trenčíně a Beckově, a po něm měli hrad v zástavě někteří páni moravští. Za Albrechta i Ladislava Pohrobka staly se mnohé zápisy na hrad a mnoho pánů »z Buchlova« nebo »na Buchlově« dle svých zápisů se psali i za časů Jiřího Poděbr., kdy '''B.''' jako »zastavení královské« drželi rytíři z Mošnova, králi Jiřímu věrní. Rovněž král Vladislav pro mnohé a veliké zápisy hrad před zabráním uchrániti chtěje r. 1511 vzdal jako zboží dědičné hrad '''B.''' i Napajedla Arklebu Trnavskému z Boskovic, o pořádek v zemi zasloužilému, který pro vypořádání zápisů hradu teprve r. 1517 se ujal a již r. 1520 Václavu ze Žerotína pustil, jehož syn Pavel ze Ž.; roku 1544 hrad prodal »Janovi ze Zástřizl na Ždánicích († 1564) se vším i s tím soudem landgerichtem právem krevním za půlpáta tisíce a za půltřetího sta kop grošů českých«; Milotou ze Z. († 1644) vymřel na hradě rod po meči. Jeho sestra Kunhuta byla provdána za Bernarda Diviše z Petrsvaldu, který r. 1645 panství se ujal. Pravnuk jeho Bernard, nejbohatší rodu svého, zemře! r. 1763 neženat, a rod po meči vymřel; jeho sestra Marie Terezie provdala se poprvé za Otislava z Kopenic, podruhé za Prospera Berchtolda, s nímž měla syna Leopolda; druhá sestra Eleonora zemř. r. 1800 svobodna poručivší panství synovci svému Leopoldu Berchtoldovi (manž. Maria hr. Magni). Syn těchto Sigmund Ondřej r. 1826 koupil podíl bratra svého Antonína a vzdal vše manž. Ludmile Vratislavovně z Mitrovic. Jejich syn Sigmund Corvinus (* 1834) jest nynějším pánem hradu. Vrch Modla, 500 ''m'' vys., u samého hradu východně (západ. zříceniny Cimburku), měl již r. 1487 kostelík sv. Barbory, jejž r. 1673 Jan Petrsvaldský obnovil a v něm hrobku založil, v níž i Leopold lidomil pochován. Památnosti rozličné zanechali na hradě Zástřizlové a Petrsvaldští; Berchtoldové je zachovali a mnohými svými rozmnožili, čímž hrad navštěvovatelům zajímavým učinili. Srv.: J. Müller, Die Herrnburg Buchlau (Praha, 1837); Josef Alex. Dundr, '''B.''' hrad [2. vyd. Praha, 1862). {{Konec formy}} gv1isrlu39da4wt89424di1cxid95vx