Autor:Johann Wolfgang von Goethe

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.22</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Autor:Johann Wolfgang von Goethe</title>
    <ns>100</ns>
    <id>9260</id>
    <revision>
      <id>344499</id>
      <parentid>333672</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:11:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344499</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3286" sha1="1j73co0frahjwjh1fh5a3u6hewt689t" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Johann Wolfgang von
  | příjmení = Goethe
  | Image = Goethe (Stieler 1828).jpg
  | datum narození = 28. srpna 1749
  | místo narození = Frankfurt nad Mohanem
  | datum úmrtí = 22. března 1832
  | místo úmrtí = Výmar / Weimar
  | popis = německý spisovatel a dramatik

}}
'''Johann Wolfgang Goethe''' (28. srpna 1749 – 22. března 1832) byl německý spisovatel, filosof, dramatik a překladatel, jeden z nejvýznamějších představitelů německého preromantismu (hnutí Sturm und Drang).
{{Více}}

== Dílo ==

=== Balady ===
* [[Ballady (Goethe)|Ballady]] v překladu [[Autor:Alfred Fuchs|Alfreda Fuchse]] (1912) {{Online Kramerius|nkp|a99b6b50-2913-11e4-8e0d-005056827e51}}
* [[Ballady Göthovy]] v překladu [[Autor:Ladislav Quis|Ladislava Quise]] (1879)

==== Jednotlivé balady ====
* [[Král duchů]]
** [[Král duchů (překlad Erben)|Král duchů]] v překladu [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karla Jaromíra Erbena]] (1864) {{Online Kramerius|ABA001|7119497}}
** [[Ballady Göthovy/Král duchů|Král duchů]] v překladu [[Autor:Ladislav Quis|Ladislava Quise]] (1879)
** [[Král duchů (překlad Fischer)|Král duchů]] v překladu [[Autor:Otokar Fischer|Otokara Fischera]] (1916)
** [[Goetheho vybrané básně/Král kouzelný|Král kouzelný]] v překladu [[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jana Evangelisty Nečase]] (1889)
* [[Král v Thule (Fischer)|Král v Thule]] v překladu [[Autor:Otokar Fischer|Otokara Fischera]]

=== Básně ===
* [[Goetheho vybrané básně]] v překladu [[Autor:Jan Evangelista Nečas|Jana Evangelisty Nečase]] (1889)

==== Jednotlivé básně ====
* [[Růžička]]
* [[Stejný podíl]]
* Ve sbírce [[Duch Německa]] v překladu [[Autor:Karel Dostál-Lutinov|Karla Dostála-Lutinova]] (1917):
** [[Duch Německa/Hranice Lidství|Hranice Lidství]]
** [[Duch Německa/Krysař|Krysař]]
** [[Duch Německa/Pěvec|Pěvec]]
** [[Duch Německa/Počkej|Počkej]]
** [[Duch Německa/Růžička|Růžička]]
** [[Duch Německa/Svatební|Svatební]]

=== Drama ===
* [[Egmont]] (1871) {{Online Kramerius|ABG001|279271}}
* [[Faust (Vrchlický)|Faust]] v překladu [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslava Vrchlického]] (1890) {{Online Kramerius|mlp|377189D0-4F96-11DE-922B-0030487BE43A}}
* [[Faust (Fischer)|Faust]] v překladu [[Autor:Otokar Fischer|Otokara Fischera]] (1965)
* [[Ifigenie v Tauridě]] (1894) {{Online Kramerius|ABA001|11445647}}
* [[Marinka]] (1827) {{Online Kramerius|ABA001|925743}}
* [[Občan-generál]] (1871) {{Online Kramerius|ABA001|11701669}}

=== Romány ===
* [[Utrpení mladého Werthera]] v překladu [[Autor:Emanuel Miřiovský|Emanuela Miřiovského]] s úvodem [[Autor:František Václav Krejčí|Františka Václava Krejčího]] (1901) {{Online Kramerius|nkp|0167e0f0-fcfc-11e3-9789-005056827e52}}

== Díla o autorovi ==
* [[Autor:Viktor Dyk|Viktor Dyk]]: [[Marnosti/X|Marnosti X.]]
* Viktor Dyk: [[Anebo/Apostrofa|Apostrofa]]
* Viktor Dyk: [[Noci chiméry/Milenky básníků|Milenky básníků]]
* [[Autor:Otokar Fischer|Otokar Fischer]]: [[Goethe (Fischer)|Goethe]]
* Otokar Fischer: [[Goethe, básník věčného ženství]] (1932)
* {{OSN|Goethe|1896|autor=Arnošt Vilém Kraus}}

[[Kategorie:Němečtí autoři]]
[[Kategorie:Němečtí básníci]]
[[Kategorie:Filosofové]]</text>
      <sha1>1j73co0frahjwjh1fh5a3u6hewt689t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Ignát Herrmann</title>
    <ns>100</ns>
    <id>11548</id>
    <revision>
      <id>344496</id>
      <parentid>335112</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:11:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344496</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5039" sha1="8y1a1kq09ibloamqspitdjcyud1rsuy" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Ignát
  | příjmení = Herrmann
  | Image = Ignat Herrmann Fiedler.png
  | datum narození = 12. srpen 1854
  | místo narození = Chotěboř
  | datum úmrtí = 8. červenec 1935
  | místo úmrtí = Řevnice
  | popis = český spisovatel
}}

'''Ignát Herrmann''' (1854–1935) byl český novinář a spisovatel, autor humoristických příběhů z pražského prostředí. {{Více}}

== Pseudonymy a šifry ==
* Vojta Machatý
* Švanda
* Ypsilon
* -on

== Dílo ==

=== Romány ===
* [[U snědeného krámu]] (1890) {{Online Kramerius|nkp|e0c2f940-2ddc-11e9-bd2c-5ef3fc9bb22f}} a {{Online Kramerius|nkp|990dcd10-2de5-11e9-b63d-5ef3fc9ae867}}
* [[Otec Kondelík a ženich Vejvara]] (1898) {{Online Kramerius|svkhk|b6cfd652-ac70-11ea-87e7-00155d012102}}
* [[Tchán Kondelík a zeť Vejvara]] (1906) {{Online Kramerius|nkp|3de89930-1ef6-11e5-8401-001018b5eb5c}}
* [[Vdavky Nanynky Kulichovy]] (1918) {{Online Kramerius|nkp|2668c730-344b-11e4-a8ab-001018b5eb5c}}
* [[Artur a Leontyna]] (1921) {{Online Kramerius|nkp|ab3acd20-fd62-11e8-9984-005056825209}}
* [[Felíčkův román]] (1923)
* [[Historie Jaromíra Tykvy]] (1924)

=== Sbírky povídek ===
* [[Pražské figurky]] (1895)
* [[Z pražských zákoutí]] (1889) {{Digitalizuje se|Z pražských zákoutí.pdf}}
* [[Vánoční koledy (Herrmann)|Vánoční koledy]] (1919)

=== Divadelní hry ===
* [[Manželova přítelkyně]] (1890; knižně 1891) {{Online Kramerius|nkp|a5db53b0-9ca9-11e7-a093-005056825209}}

=== Jednotlivé povídky ===
* [[Na jih]] (1906)
* [[Odškodnění (Herrmann)|Odškodnění]] (1912) (známo též jako ''Bolestné'' nebo ''Náhrada za nevěstu'')

=== Soudničky ===
''Jsou podepsány značkou —on.''
* [[Aby si mohl šaty koupit]] (1886)
* [[Auf… stürmen wir die Beseda!]] (1885)
* [[Cti otce svého a matku svou!]] (1887)
* [[Časné začátky]] (1887)
* [[Dobrodružná nájemnice]] (1887)
* [[Dva „Hvězdáři“]] (1887)
* [[Exekuce s překážkami]] (1887)
* [[Falešné váhy]] (1887)
* [[Falešný ženich]] (1887)
* [[Hlad]] (1886)
* [[Jak se platí dluhy]] (1887)
* [[„Jen pojď, však já tě obrátím!“]] (1885)
* [[Kapsář]] (1887)
* [[„Kozáci“ a „husaři“]] (1888)
* [[Kradená literatura]] (1885)
* [[Křepelka a Davídek]] (1888)
* [[„Lékař“ cti sestřiny]] (1885)
* [[Manžel obuvník]] (1888)
* [[Muzika, pivo a — krev!]] (1888)
* [[Na houby šel — srnu našel]] (1887)
* [[Na stará kolena!]] (1885)
* [[Nadějný čekatel kriminálu]] (1888)
* [[Nebezpečný tulák]] (1887)
* [[Národní listy/1890/231 (odpolední vydání)/Ze soudní síně — Nechtěl předložiti domovský list|Nechtěl předložiti domovský list]] (1890)
* [[Nekáraná chasa]] (1886)
* [[Nenasytný obuvník]] (1887)
* [[Nepravá přísaha]] (1887)
* [[Nešťastní pumpaři]] (1885)
* [[Noční výprava se smutným koncem]] (1885)
* [[O pouti]] (1885)
* [[Osudný lék]] (1887)
* [[Pan Oskar Kuh se smířil]] (1887)
* [[Po sedmi letech]] (1887)
* [[Podvodnice]] (1885)
* [[Prase a skopec na cestách]] (1885)
* [[Pro zaopatření!]] (1887)
* [[Prodal „fundus instructus“]] (1887)
* [[Prostořeká a nenechavá]] (1891)
* [[„Přátelský večírek“]] (1886)
* [[Rebelie při muzice]] (1888)
* [[Stát v nebezpečí]] (1892)
* [[Světoběžník]] (1887)
* [[Špatné počátky příbuzenství]] (1885)
* [[Ukradená stříkačka i záclony]] (1888)
* [[Všeho moc škodí]] (1888)
* [[Vyhlídky do života]] (1887)
* [[Z útulné domácnosti venkovské]] (1887)
* [[Zločin z lásky]] (1886)
* [[Zloděj a žhář]] (1887)
* [[Ženatý ženich]] (1888)
* [[Žhář, žalovaný pro utrhačství]] (1886)

=== Další články v tisku ===
''Jsou zpravidla podepsány pseudonymem Ypsilon.''
* [[Narozeniny královniny]] (1913)
* [[Neutěšená zastávka. Útěk ze Sarajeva]] (1913)
* [[Novověké lidomorny]] (1885)
* [[Pneumatika]] (1899), fejeton o potrubní poště

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''IgHn.'' Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Pospíšil (Jan Hostivít a potomci)|Pospíšil]] (rodina tiskařů, nakladatelů a knihkupců)

== Díla o autorovi a jeho tvorbě ==

=== O autorovi ===
* Václav Brtník [uspořádal]: Ignát Herrmann (1924) {{Online Kramerius|svkhk|9ff355d1-9a7f-11ea-b934-00155d012102}}
* Karel Juda: Ignát Herrmann (1924) {{Online Kramerius|svkhk|d2b80d07-6514-11ea-b53a-00155d012102}}
* Miroslav Hýsek: Ignát Herrmann (1934) {{Online Kramerius|nkp|b8fd6240-9262-11e2-bc29-005056825209}}

=== Hesla ve slovnících ===
* {{OSN|Herrmann|1897|autor=Josef Hanuš (1862–1941)|pořadí=9|online=https://archive.org/stream/ottvslovnknauni10ottogoog#page/n218/mode/2up}}

=== Recepce díla ===
* [[Autor:Antonín Grund|Antonín Grund]]: [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/Ignát Herrmann: Blednoucí obrázky II.|Ignát Herrmann: Blednoucí obrázky II.]] (1929)

[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]</text>
      <sha1>8y1a1kq09ibloamqspitdjcyud1rsuy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Emanuel Lešehrad</title>
    <ns>100</ns>
    <id>13687</id>
    <revision>
      <id>344491</id>
      <parentid>336929</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:10:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344491</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="826" sha1="1ji1biaozqo8gaa3kr0t8m2kbsut2ot" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Emanuel
  | příjmení = Lešehrad
  | alternativní jméno = Emanuel Lešetický z&amp;nbsp;Lešehradu
  | Image = Emanuel Lesehrad 1929.jpg
  | datum narození = 15. listopad 1877
  | místo narození = Praha
  | datum úmrtí = 30. květen 1955
  | místo úmrtí = Praha

}}
'''Emanuel Lešehrad''' (1877–1955) byl český básník, prozaik, dramatik, kritik a překladatel z francouzštiny, němčiny, angličtiny, ruštiny, italštiny a japonštiny. Synovec básníka [[Autor:Vojtěch Lešetický|Vojtěcha Lešetického]].

== Dílo ==

=== Básně ===
V ''[[Almanach na rok MCM|Almanachu na rok MCM]]'' (1899) vydal básně
* [[Almanach na rok MCM/Ticho|Ticho]]
* [[Almanach na rok MCM/U božích muk|U božích muk]]

==== Sbírky ====
* [[Sedmnáct písní]]

[[Kategorie:Čeští básníci]]</text>
      <sha1>1ji1biaozqo8gaa3kr0t8m2kbsut2ot</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Arne Novák</title>
    <ns>100</ns>
    <id>20997</id>
    <revision>
      <id>344490</id>
      <parentid>333689</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:10:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344490</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3944" sha1="peyu1whc2u6iu0bkuiacwwnovq9umns" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Arne
  | příjmení = Novák
  | Image = Arne Novak 1929.jpg
  | datum narození = 2. března 1880
  | místo narození = Litomyšl
  | datum úmrtí = 26. listopadu 1939
  | místo úmrtí = Polička
  | popis = literární kritik
}}
'''Arne Novák''' (1880–1939) byl český literární historik a kritik, bohemista a germanista, syn spisovatelky [[Autor:Teréza Nováková|Terézy Novákové]], synovec komeniologa a překladatele [[Autor:Jan Václav Novák|Jana V. Nováka]] a zeť překladatele [[Autor:Jaroslav Haasz|Jaroslava Haasze]]. {{Více}}

== Dílo ==
* [[Hovory okamžiků]]

=== Literární historie a kritika ===
* [[Karolina Světlá (Novák)|Karolina Světlá]] – nekrolog (1899)
* [[Euripides v kritice XVI. a XVII. století]] (1912) {{Online Kramerius|mzk|0dd5ed10-77e4-11e4-9c7b-5ef3fc9bb22f}}
* [[Jan Neruda]] (1914)
* [[Mužové a osudy|Mužové a osudy : Kniha studií a podobizen]] (1914) {{Online|https://archive.org/details/muovaosudykniha00novgoog}}
* [[České písemnictví s ptačí perspektivy]] (1920)
* [[Problémy moravské literatury]] (1921)
* [[Stojan]] (1934)
* [[Několik glos na okraji Gideova Návratu ze Sovětského svazu]] (1937)
* [[„Ne, prosím, to bych nemohl…“]] (1937) — kritika Čapkova dramatu [[Bílá nemoc]]
* [[Lidskost Karla Čapka]] (1939)
* [[Puškin]]

=== Články v periodikách ===

==== [[Národní listy]] ====
* [[Národní listy/1910/17. červenec/Fráňa Šrámek: Stříbrný vítr|Fráňa Šrámek: Stříbrný vítr]] (17. července 1910) – recenze prvního vydání Šrámkova románu
* [[Národní listy/1910/20. říjen/Svatopluk Čech na cestách|Svatopluk Čech na cestách]] (20. října 1910)
* [[Národní listy/1911/9. duben/Česká lyra|Česká lyra]] (9. dubna 1911)
* [[Národní listy/1911/16. duben/Básnický odkaz Karla Sabiny|Básnický odkaz Karla Sabiny]] (16. dubna 1911)
* [[Národní listy/1911/23. duben/O nových pracích literárně dějepisných|O nových pracích literárně dějepisných]] (23. dubna 1911)
* [[Národní listy/1911/7. květen/Kniha pamětí Aloisa Jiráska|Kniha pamětí Aloisa Jiráska]] (7. května 1911)
* [[Národní listy/1911/4. červen/Česká kniha o Björnsonovi|Česká kniha o Björnsonovi]] (4. června 1911) – recenze knihy Františka Tučného Svatvečer před zítřkem
* [[Národní listy/1911/20. srpen/Památce Jana Nerudy|Památce Jana Nerudy]] (20. srpna 1911) – k dvacátému výročí Nerudovy smrti
* [[Národní listy/1911/27. srpen/Boj proti nemravné literatuře?|Boj proti nemravné literatuře?]] (27. srpna 1911)
* [[Národní listy/1911/15. říjen/Národní pohádky|Národní pohádky]] (15. října 1911) – o nových pohádkových publikacích
* [[Národní listy/1911/8. listopad/Karel Jaromír Erben a jeho „Kytice“|Karel Jaromír Erben a jeho „Kytice“]] (8. listopadu 1911) – ke stému výročí Erbenova narození
* [[Národní listy/1911/31. prosinec/Tři činitelé|Tři činitelé]] (31. prosince 1911) – úvaha novoroční o literatuře, vydávání knih a o kritice
* [[Národní listy/1912/5. březen/Vilém Mrštík|Vilém Mrštík]] (5. března 1912) – nekrolog
* [[Národní listy/1912/6. říjen/Půlnoc bohů|Půlnoc bohů]] (6. října 1912) — recenze básnické prvotiny Rudolfa Medka

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''AN.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Pfleger|Pfleger]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Picek|Picek]]
* [[Ottův slovník naučný/Pichl (příjmení)|Pichl]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Pichlová|Pichlová]]
* [[Ottův slovník naučný/Platen|Platen]] (část)

=== Jiné texty ===
* [[Praha barokní]] (1915)
* [[Zápas o hrob]] (1937)
* [[Ztracené kraje]] (1938)

[[Kategorie:Čeští kritici]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]</text>
      <sha1>peyu1whc2u6iu0bkuiacwwnovq9umns</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:František Čáda</title>
    <ns>100</ns>
    <id>21255</id>
    <revision>
      <id>344495</id>
      <parentid>337017</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:11:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344495</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2124" sha1="1uu5lfmc3c96858kh3enh6etlkx022r" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = František
  | příjmení = Čáda
  | datum narození = 6. dubna 1865
  | místo narození = Praha
  | datum úmrtí = 14. prosince 1918
  | místo úmrtí = Praha
  | popis = český filosof
}}
'''František Čáda''' (1865–1918) byl český profesor filosofie.

== Dílo ==
* [[Aforismy a myšlenky/Doslov|Doslov]] k Tilschově dílu [[Aforismy a myšlenky]]

=== Články ===
* [[Sborník prací historických/Filosof Hippon|Filosof Hippon]] ve [[Sborník prací historických|Sborníku prací historických]] (1906) {{Digitalizuje se|Sborník prací historických - 1906.djvu}}
* [[Eukleidovy Základy (Elementa)]] (1908) {{Online Kramerius|mzk|033e7847-4bfd-11e1-8339-001143e3f55c}}

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Ča.'' (stejnou zkratku používal zpočátku i důlní inženýr [[Autor:Václav Červinka|Václav Červinka]]). Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Aerarii fabri|Aerarii fabri]]
* [[Ottův slovník naučný/Aerarii|Aerarii]]
* [[Ottův slovník naučný/Auctoritas|Auctoritas]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Augurové|Augurové]]
* [[Ottův slovník naučný/Auspicia|Auspicia]]
* [[Ottův slovník naučný/Civilisace|Civilisace]]
* [[Ottův slovník naučný/de Lamettrie|de Lamettrie]]
* [[Ottův slovník naučný/Diodóros|Diodóros]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Doxografové|Doxografové]]
* [[Ottův slovník naučný/Eklekticismus|Eklekticismus]]
* [[Ottův slovník naučný/Eklektikové|Eklektikové]]
* [[Ottův slovník naučný/Hermés Trismegistos|Hermés Trismegistos]]
* [[Ottův slovník naučný/Indukce|Indukce]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Locke|Locke]]
* [[Ottův slovník naučný/Logika|Logika]]
* [[Ottův slovník naučný/Masaryk|Masaryk]]
* [[Ottův slovník naučný/Platón|Platón]]

== Externí odkazy ==
* [http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/cadaf.html Slovník českých filosofů]

[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]
[[Kategorie:Čeští filosofové]]</text>
      <sha1>1uu5lfmc3c96858kh3enh6etlkx022r</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>O pravém zlatě/I.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>22080</id>
    <revision>
      <id>344482</id>
      <parentid>304437</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T17:31:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344482</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="21926" sha1="j6xuo186epupuv1yybhyxjtmwj7i0o0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Josef Braun
  | TITUL = O pravém zlatě
  | ČÁST = I.
  | DALŠÍ = II.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = I.
  | AUTOR = [[Autor:Josef Braun|Josef Braun]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = BRAUN, Josef. ''Dvě historické povídky z literární pozůstalosti.'' Praha : nákladem Libuše, matice zábavy a vědění, 1894. s.&amp;nbsp;3–15.
}}

{{Forma|proza}}
Učený mistr Švarc ze Švarcentalu sedě u okna v pohodlném křesle, otvíral právě mosaznou sponu veliké, v pergamenu vázané knihy, kterou švižná jeho dceř, panna Markytka, byla mu podala, když dvéře prostranné jeho jizby se otevřely a prudkým krokem vešel sem mladý, švarný muž s veselou tváří a s rozmarným pozdravem na rtech.

„Pozdrav tě Bůh, Ondřeji! Ty přicházíš jako jarní bouřka! Věru, jsi hned po ránu tak vesel a beze vší starosti, jako bys byl včera večer dostal zprávu, že bohatý tvůj strýc zemřel a všecko zboží své tobě jedinému odkázal! Či aspoň jako bys byl za dnešní noci býval povolán aspoň k desíti nemocným, z nichž každý se ti odvděčil za lékařskou pomoc aspoň desíti dukáty!“

Mistr Švarc ze Švarcentalu jako pravý učenec a mistr kolikera umění — mezi nimiž to, kterak zlato lze z látek obyčejných a nehrubě drahých připravovati, jest nejdůležitější — vždy a ve všem vážný, mluvil tato slova zvolna, s vědomím důstojnosti a učenosti své, ale zároveň s lehkým přídechem trpké výčitky. Načež pozdvihnuv svá sivá očka v hlubokých důlcích jen jen se blýskající, pohledem káravým hlednul ve veselou, dobrým rozmarem zářící tvář pana Ondřeje Kapla z Hartenštajnu, jenž před některým časem, ne dlouho po příchodu mistra Švarce na Hory Kutny, sem do města tohoto se přistěhoval za uměním lékařským. Pak vážně vztáhl svou ruku, aby stiskl hebkou dlaň rozmaruplného adepta vědy lékařské.

„Eh, nic takového, milý mistře,“ prál mladý muž. „Strýc můj pražský nemá se dosud k smrti a bohatí moji známí zde na Horách Kutných nemají se k nemoci. Lehko bych spočítal ty nemocné, jimž jsem v městě tomto dosud pomáhal k životu nebo k smrti. Věru, skorem tu zapomenu všecko umění své! Mají mne tu, pravda, rádi, ale k lékařskému umění mému nemají veliké důvěry proto, že zdám se jim příliš mlád. Berou raději staré mediky, mnohdy pak jen barvíře a bábu kořenářku. Nemohu jim přece říci, že starý hlupec a mladý nevědomec v ničem si neodevzdají. Ale což bych se proto trudil! Nějak bylo, nějak bude. Štěstí je slepé, nemůže mne hned tak najíti. Zatím ještě mám tolik, abych nějaký čas vesele žil a pak — nu, pak půjdu to štěstí hledat. Ono je slepé, za to však já mám, díky Bohu, dobrý, zrovna sokolí zrak, milý mistře —“

Kdežto učený mistr mluvil zvolna, mladému jeho hosti téměř jazyk nestačil. Řeč jeho zněla nejen rychle, ale i vesele a bezstarostně.

I ve všem jejich zevnějšku jevil se příkrý rozdíl. Tvář učeného mistra činila vážný dojem tím vysokým, některou vráskou již zoraným čelem, tím malým, sivým okem pod hustým obočím, těkajícím s jakousi věčnou nedůvěrou a u věčném očekávání, tou bradou hustě zarostlou vousem podivné barvy popelavé, ve které tu a tam stříbrná nitka šediny již již prosvítala. Dlouhý jeho vlas nestřižen splýval z pod malé, aksamítové čepičky, na temeni jeho hlavy pohodlně posazené.

Mladý medikus však jevil se jako dokonalý dvořan a člověk požadavků světa dbalý krátce střiženým svým vousem a pečlivě přičísnutým vlasem, výrazem své pěkné, zarůžovělé tváře a ještě více svým bělostným okružím, v němž jeho krk dosti tuze se otáčel, svým hedvábným mantlíkem s lehkou zálibnou nedbalostí přes ramena přehozeným, svým krátkým kabátkem a uzounkými poctivicemi, i pozlacenou rukojetí lehkého svého kordiska. Divně ovšem vyjímala se zelenavá, valně již otřelá a pohodlná župice učeného mistra vedle skvostné, ba nádherné strůje mladého muže, jenž nyní obrátil se k švižné dívčině v prostém domácím šatě a jednoduchém čechlíku z vedlejší jizby sem vešedší a tiskl malou její ručku.

„Nu, a což ty, panno Markytko,“ ozval se mladý medikus vesele, „ty mne neuvítáš jako pan otec nějakou mrzutou lekcí? Ty —“

„Bodejť by uvítala —“ vskočil do řeči mistr Švarc, „ta — takový blázínek jako ty! Od rána by se řehtala smíchem, nemajíc čemu, od rána je jí plný dům, zpívá a laškuje, a nemá taky věru proč —“

„Dobře, žes přišel, pane Ondřeji,“ prála s povděkem panna Markytka, a jasná, sličná její tvář zářila veselostí. „Nemám, komu jinému bych požalovala, že pan otec od samého rána, a teď už je k poledni — jenom mrzouti —“

„Nemáte oba rozumu — vy — fantidla,“ zahorlil učený mistr. „Nestaráte se o zejtřek, jako ptactvo nebeské, ale nás věru neošatí a nenakrmí Bůh Hospodin, jenž se stará o toto ptactvo a lilie polní. To jste se našli! Markyta jen přemýšlí o zábavách, tanci a kratochvílích, kdy nás zase některý soused pozve, a ty, Ondřeji, myslím, rovněž — jen že dovedeš si kratochvíli častěji způsobiti leckde na šenku při dobrém malvazí a nadějné kostce. Já jediný si na mysl připouštím a těžce ve dne v noci uvažuji, že to všecko tak dlouho už trvati nemůže — aspoň v tomto městě ne —“

„Hoho, právě v tomto městě!“ zasmál se pan Ondřej, jakoby schválem chtěl učeného mistra trochu podrážditi a rozzlobiti. „Jsme tu oba teprve něco přes rok. Ty mluvíš, mistře, již o konci, já teprve o počátku. Ano, my tu teprve ''začneme!'' A vytáhneme paty odtud teprve tehdy, až budeme bohatší než zdejší primas i s konšely dohromady!“

„Prosím tebe,“ vyrušil jej mrzutě mistr, „nech si podobné žerty pro mladší své druhy, až večer s nimi při korbelíku zasedneš! Víš přece tak dobře jako já, že jest mi tu už nesnesitelno, že žádná naděje velkého zisku nekyne tu všemu mému umění a že —“

„Ale pane Martine, mistře můj milý, ty jsi věru dnes tuze špatně se vyspal,“ dráždil mladý medikus dále, švižnými pohyby kol mistrova křesla se otáčeje a po očku vrhaje jiskrný svůj pohled na dívčinu, která usmívajíc se měřila švarného medika pohledem vyzvídavým. Postřehla dříve než otec její, že pan Ondřej má něco za lubem. „Nebo snad Krasopaní, od narození tvoje nepřítelka, blíží se k Saturnu a rozmar tvůj kalí? Kam bys, prosím tebe, odtud se hnul? U těch bohatších, jako je pan Hazmburský, či pan z Rožmberka, kteří pro zlato nešetří zlatem, místa zlatodějců na ten čas dobře jsou obsazena. Víš, že se alchymisti drží těchto svých podpůrců všemi deseti, a že dnes těžko jest z míst jejich je vypíchnouti. A do Prahy — ke dvoru? Což myslíš, že staří tvoji závistníci a nás obou nepřátelé za ten krátký čas na nás zapomněli? Milý mistře, ještě hezkých pár pátků musíme počkati, nežli budeme moci zamířiti ku pražským bránám. A hnouti se odtud do jiného města královského? Víš přece, že nikde jinde kromě Prahy není více bohatství než zde na Horách Kutných, ani tolik života, tolik nádhery, a při tom tolik lehké víry a důvěry k cizincům, která nám pomáhala a teprve bude pomáhati! Což pak jsi to vše neprohlédl, mistře? Což se zdejší měšťané k tobě i ke mně nechovají z míry přátelsky? Což jsi nenabyl dosti lehko tohoto domu prostranného, jednoho z nejlepších na Hloušeckém předměstí? Což té nepokládají za muže nejučenějšího, co jich kdy zaklepalo na brány kutnohorské, za mudrce, za hvězdáře, za čaroděje, který již co nevidět ve zlato dovede proměniti i nejobyčejnější perk,&lt;ref&gt;Perky — jalová ruda.&lt;/ref&gt; který tu z dolů na hromady vyvážejí? Což tě nezvou mezi sebe ke každé slavnosti, k hodům i kratochvílím, což tebe i dcerku tvou nezasypávají při těchto příležitostech všemožnými poctami?“

Rozmarný dříve tón řeči páně Ondřejovy jakoby opravdu vážněl. Ale mistr, dosud trpělivě jej poslouchav, nyní jej přerušil.

„Prosím tebe, ušetř plic. Snad jich brzo k tanci upotřebíš. Marně tu řečňuješ. Tím bys nejvýš jen Markytu mohl přemluviti. Pravím tobě, že odsud vytrhnu. Chceš-li s námi, dobrá, nechceš-li, zůstaň si tu. Prodám ti třeba i tento svůj dům — beztoho těžko bych kupce sám naň hledal. Činil jsem si jiné naděje při svém příchodu, vidím však, že žádná z nich se nesplní! Ti od hor a hutí, kteří vědě zlatodějské rozumějí, hledí na mne úkosem a nedůvěřivě. Bohaté měšťáky pak do své dílny zlatodějské přilákati se mi nepodařilo a žel, už nepodaří —“

„Ale v tom snad, mistře, jsi se mnou za jedno, že i mezi nimi dosti je těch, kteří by dali se z lakotné touhy navésti k alchymii, aby svoje staré železo mohli proměniti v nové, žluťoučké zlato, a kteří by za toto umění zkušenému rádci štědře do žlábku sypali!“

„Ano, jsou,“ přisvědčil mistr. „Ale jen jednoho jediného kdybych mohl dostati do svých rukou! Byli by mými nyní již všichni! Klamal jsem se ve hvězdách. Špatně stály, když jsem vjížděl do tohoto města. Ani jediný z takých lakotných baživců nevstoupil dosud na práh mojí alchymistické dílny, ač viděl jsem, jak mnohému oko žádostivě se leskne, když jsem vypravoval tu onde ve městě o zázračném umění, jak zlato se připravuje. Vykládám si, že některý z těch od hutí&lt;ref&gt;V těch dobách mnozí z hutních úředníků na Horách Kutných alchymií se zabývali.&lt;/ref&gt; mi toto vzácné ptactvo poplašil dříve, než jsem síť rozestřel —“

„Ale ta síť může a musí býti rozestřena. Jenom vytrvat, mistře, jenom neodcházet dříve odtud, dokud —“

„Prosím tebe, nedráždi mne!“ zvolal již hodně mrzutě učený mistr, „sumu toho rozumu všecku již znám, kterou ty mi tu chceš vyložiti. Ty chceš říci, že je potřebí ještě tu vytrvati, nádherně žíti, při každé příležitosti mezi měšťany okázale a s pochlubou bohatství svého vystupovati, ani na jedné z kratochvílí městských nescházeti a všude plýtvati zlatem, jakoby to byl ten jalový perk, o němž prve jsi se zmínil.“

„Ano, to chci říci! Pak by ti od hutí museli umlknouti, a měšťáci by si pomyslili: ‚Hle, ten učený mistr jistě už připravil si ‚velký elixír‘, kterým zlato sobě robí.‘ Víš, že není lehkověrnějších lidí nad zdejší domácí —“

„Ó, to všecko mi na mysli již tanulo,“ mávl mistr beznadějně a mrzutě rukou. „Ale jedné věci, nejpotřebnější k životu nákladnému, se mi již nedostává — peněz, brachu, peněz. Ale ty to víš tak jako já. Žíravé tekutiny v alchymistické dílně i výdaj na dosavadní nákladné živobytí pohltily skorem všecko opravdové a těžce nastřádané zlato mé. Proto chci odtud vyraziti. Snad se nám podaří někde na venkově nějakého bohatšího rytíře pro umění své získati. Jen několik tisíc kop grošů míti v ruce, potom ovšem bych se vrátil sem na Hory Kutny, a pak bych teprve počal rozestírati pevné sítě na vzácné zdejší ptactvo. Jinak s měšcem vyprázdněným je mi tu nesnesitelno a každou chvílí se zmáhá moje netrpělivosť.“

„A přece tu zůstaneš!“ zvolal živě mladý muž a v jeho oku opět šelmovsky zajiskřilo.

„Nemluvme již o tom,“ odtušil mistr. „Jestli se ti na Horách zalíbilo, půjdeme s dcerou sami. Já však bez peněz tráviti tu nechci a nemohu — škoda času. A kde jich pojednou vezmu? Abych se vypůjčil? Od koho? Leda od tebe?! Ubožáka, tobě také dochází! Kolik grošů hotových zbylo do dneška na dně tvého sáčku? Ať jsem hlupec, jestli více než deset — mně však pomoci může jenom ''deset tisíc kop'' — — Proto, milý Ondřeji, marny jsou tvoje řeči. Nezdržuj sebe, mne, ni Markytku. Ona má dosti domácí práce a já hledám cosi v mistru Paracelsovi.“

A učený mistr znova otvíral velikou svoji knihu. Mladý medikus, jakoby se ještě naposled chtěl nasytiti pohledem na mrzutosť a beznaději svého otcovského přítele, hleděl na chvíli s úsměvem do jeho tváře.

„Mistře, poslyš,“ promluvil zvolna. „Ty potřebuješ peněz — mnoho peněz, a to proto jedině, abys jimi vyzískal ještě více peněz. Já rovněž tak. Nuže, již vím, jak zaopatříme toto ''mnoho'', abychom s tím pak dobyli ''ještě více''. A nejhlavnější při tom jest, že nebudeme muset z Hory se hnouti ani jediným krokem —“

Vážný mistr již po druhé zavíral sponu své knihy. Sivé jeho očko upjalo se na tvář Ondřejovu, jakoby ji chtělo proniknouti.

„Tos tedy měl za lubem — ty kašparovitý — a proč to neřekneš hned?“ kohoutil se, překládaje nohy křížem.

„Aj, já to také hned z prstu si nevyssál!“ zasmál se po té hlučně pan Ondřej, vědom jsa předem svého vítězství.

„Jen bude-li to co,“ podotkl mistr Švarc s nedůvěrou sobě vlastní. „Nuže, ven s tím —“

„Neřeknu hned,“ smál se pan Ondřej, toče se na svém podpatku. „Namáhej se, milý mistře, jako já, když jsem celou noc o tom přemýšlel Ale pomohu ti aspoň otázkou. Ale dříve, nežli ji vyslovím,“ dodal, obraceje se s čtveračivým úsměvem k dcerce páně Martinově, „chci se zeptati tuto panny Markytky, zdali ji úradou svou v denní práci nezdržíme.“

Mistr Švarc dobře tomu porozuměl, ale rovněž i jeho dcera.

„Však již vidím, že mne chceš odtud vystrnaditi, pane Ondřeji,“ odsekla hbitě a pohodivši vzdorně hlavou, zasmála se. „Hleď, teď schválně nepůjdu. Však si potom s prací pospíším. Proč bych vás nemohla vyslechnouti?“

„Pro mne a za mne, zůstaň si,“ stavěl se pan Ondřej na oko lhostejným, ale potají mrkl na mistra alchymistu. „Ale až bude pan otec broukati, že nejsi s prací svou hotova, nerci, že já jsem tím vinen. Úrada naše ještě dlouho potrvá.“

Dívčina vesele se zasmála, ale než mohla promluviti, pokynul její otec, aby se vzdálila. Všecka její zvědavosť, jakoby rázem potuchnula. Panna Markytka byla zvyklá na jediný pokyn otce svého vždy a ve všem uposlechnouti. Kdyby byl snad řekl: „Skoč do ohně!“ sotva by se dlouho rozpakovala. Vyběhla z jizby a za několik okamžiků zazníval z venčí jasný, zvučný její hlas u veselém zpěvu.

„Nuže, mistře,“ děl nyní pan Ondřej, „prál’s před chvílí, že nikdo z těch, kteří by k alchymii navésti se dali, práh domu tvého nepřekročil. A přece byl aspoň jeden, a tys naň zapomněl. Míním toho mladého rytíře Radolína z Ostrohu. Ten jest, na něhož myslím, a kterýž nám penězi svými chtěj nechtěj dopomůže ke cti a bohatství.“

„Pak chybila mošna měchury,“ zvolal mrzutě a v patrném sklamání mistr alchymista. „Marná řeč o tom mladém bláznu. Vzpomněl jsem naň, ale neuznal jsem ho za hodna ani jmenovati.“

„Jen pomalu, milý mistře. Což neprodal tento mladý muž venkovskou svoji tvrz a všecek statek svůj a neusadil se v městě, aby alchymii volně se mohl oddati? Zanechal hospodaření, dědiny, robotníků, oráčů i sekáčů a chce se naučiti, jak zlato se dělá — ten dobrodušný, lehkověrný, upřímný venkovan! Nuže, a co nejhlavnějšího: všecky peníze, přes padesát tisíc kop českých, které stržil za rytířský svůj statek, má na hotovosti u sebe.“

„Dávno jsem o tom všem přemýšlel,“ usmál se mrzutě mistr alchymista. „Pronikl jsem toho zemana hlouběji než ty. Je upřímný, všecko o sobě vypoví. Marná s ním práce. Proč? Pravda, touží převelice seznati tajnosti alchymie, aby také on dovedl dělati zlato. Ale touha jeho neprýští z pouhé ''lakoty'' a z žádosti bohatství k vůli němu samému — a to je pro nás ta chyba. Posedlo ho to a jistě sám neví jasně ''proč'', jako mnozí jiní. Má mladou, hezkou ženu, je nejspíše asi k vůli ní žádostiv cti, lesku světského a slávy, jako všickni tací venkované, kteří vychováni byli v ústraní venkovských tvrzí. Chce se ženou svou užívati kratochvílí nádherných společností a vyrovnati se nejpřednějším pánům — že však nemá tolik peněz, má mu alchymie k nim dopomoci. Naproti tomu žena jeho nechce o alchymii ani slyšeti. Ona větří, že by se groše a dukáty manžela jejího a její hezky zrychla rozkutálely. Ti dva lidé se milují, a ty ani netušíš, čeho taková mladá žena na muži dovede. Navedeme ho nyní k alchymii, ale až bude mět sáhnouti ke svým penězům, žena jeho všemi silami se opře mužově snaze a — na konec zvítězí. Nemám chuti nadarmo se namáhati a šalebnými nadějemi těšiti. Ona má nad ním velikou moc: chtěl rozpůjčiti peníze své pod vysoký úrok, ale ona nechtěla, a tak zůstaly peníze na hotovosti. Bezpochyby domnívá se mladá paní Apolenka, že muže svého pohne, aby znova na venku se zakoupil. Sám mně řekl, kterak mu těžce vyčítá, že venkov opustil a do města se přestěhoval.“

„A přece,“ trval na svém mladý muž, „pravím ti, že netknuté groše Radolínovy mohou býti a budou naše. Musíme však zlomiti moc, kterou sličná paní Apolenka nad mužíčkem svým dosud provodí.“

„To se lehko řekne! Nestav na písku! Ti dva lidé se milují, a to znamená —“

„— že se nemusí tak milovati do smrti. Kde jsou manželé, kteří by po první čas manželství svého nebyli jako dvě hrdličky?“

„Dobrá, ty je rozkmotříš, ale oni za nějaký čas přec jen se usmíří, a pak bude tím hůře pro nás —“

„Nikoli, o tom jsem již přemýšlel. Jejich hněv by musel býti takový, jenž nikdy z prsou člověka nevymizí. Místo věčné lásky, věčná nenávisť! Půjde to, mistře. Slyš, přemýšlel jsem o tom dlouho a dlouho. Potřebuji jen získati obě jejich srdce. Jedno, Radolínovo, pro alchymii, druhé, paní Apolenky, pro sebe. V prvním ty mi pomůžeš a druhé — míníš, že nedovedu? Často jsem docházel k Radolínovům. Vyzkoumal jsem již její povahu, její žaly a stesky na jednání mužovo — a to už je polovina zlatého klíče k jejímu srdci.“

„Ano, ale muž postřehne tvé úmysly a sešrámuje tě nebo tě vyhodí oknem na ulici. Víš, jaký je obr.“

„Vynaložím všecko své umění, aby před časem mne nepostihl. Není nejtěžším úkolem klamati toho důvěřivého, prostomyslného a upřímného venkovana. Až dosáhnu svého cíle, až bude paní Apolenka muže nenáviděti a mne milovati, ''pak'' teprve otevru oči jemu, Radolínovi. Opustí svou ženu a zažene ji, neboť jestli ji miloval, bude ji muset navždy nenáviděti a teprve potom úplně a s celou duší vrhne se na alchymii, kterou mu žena dříve zabraňovala.“

„Ovšem, ale dříve než se vrhne na alchymii, vrhne se na tebe, milý brachu, a nebude-li veta po tvé hlavě, kterou ti může roztlouci, bude aspoň veta jistě po vašem přátelství a to navždy.“

„O tom se neklamu, milý mistře. Ale proto jsme my dva umluvenými spojenci. Čím více já budu se od něho vzdalovati, tím více ty musíš se k němu blížiti. Až to pak všecko propukne, řekneš: „Hle, milý Radolíne, jaký je ten Ondřej bídník! Klamal tebe a klamal i mne — chtěl i moji dceř za manželku. Do smrti mi nesmí na oči. Nu, a pak bude ten dobrodušný zeman tak cele tvůj, jako je dnes ženin. Do té doby nesmí vydati na alchymii jediného groše, bylo by to nebezpečno pro naše záměry. Teprve až paní Apolenka bude za horami a on pánem klíče ke svým penězům, můžeš sáhnouti po jeho zlatě. Ono bude všecko tvé do poslední babky!“ A zamlčev se pan Ondřej doložil: „Toť je návrh můj, jak si pomůžeme. Ovšem, jen ''hlavní'' věci naznačuji. Vedlejší upraví se samo sebou. Nuže, rci, zda přijímáš?“

Z tváře páně Ondřejovy dávno již vymizel veselý, laškovný výraz. Mistr Švarc ze Švarcentalu dlouho neodpovídal, hledě v zamyšlení před sebe a pohrávaje si sponou veliké knihy, kterou bez ustání mimovolně zavíral a otvíral.

„Bude to věru dlouho trvati,“ promluvil konečně. „Ale budiž, můžeme to zkusiti.“

„Ovšem, snad dlouho, snad krátko. Víš, mistře, že planeta moje miláčkem žen mne učinila. Vše závisí na ctnosti paní Apolenky. Ale byť i srdéčko její bylo diamantové, já je přece provrtám a zavěsím na šňůrku kolem rukojeti svého kordu! Nebyla to první, nebude snad poslední! Uvidíš, že to dokážu! Jen trpělivosť! Nuž, a potom ty tisíce hotového zlata a stříbra z truhlic Radolínových! Pak budeme moci hledati ‚velký elixír‘ dále s dostatkem prostředků, pak budeš moci, mistře milý, plýtvati penězi a vystupovati s nádherou a leskem mezi zdejšími měšťany. Pak přijde chvíle, kdy řeknou: ‚Ten alchymista vystupuje po knížecku. Jak to může dělati? Jistě zlato dovede —‘ a pohrnou se k tobě. Ty pak budeš moci jen škubati zlaté peří těchto ptáků. A až bude ho dosti, hneme se o dům dále, mistře, viď — nuže, na zdar toho podniku!“

A mladý medikus za hlučného smíchu chopil se suché ruky alchymistovy prudce jí potřásaje.

{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>j6xuo186epupuv1yybhyxjtmwj7i0o0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>O pravém zlatě/II.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>22081</id>
    <revision>
      <id>344483</id>
      <parentid>304438</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T17:31:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344483</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="16568" sha1="r2yqhnyruhxfhfx4kioewsz2u8fvj75" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Josef Braun
  | TITUL = O pravém zlatě
  | ČÁST = II.
  | PŘEDCHOZÍ = I.
  | DALŠÍ = III.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = II.
  | AUTOR = [[Autor:Josef Braun|Josef Braun]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = BRAUN, Josef. ''Dvě historické povídky z literární pozůstalosti.'' Praha : nákladem Libuše, matice zábavy a vědění, 1894. s.&amp;nbsp;16–25.
}}

{{Forma|proza}}
Téhož dne odpůldne, když pan Ondřej Kapl z Hartenštejna dávno byl již domů, do města, z předměstského příbytku páně Švarcova odešel, vkročil do jizbice učeného mistra mladý muž. Nemohlo mu býti ještě ani plných třicet let. Na plochém přismahlém jeho čele i v tazích jeho široké, pěkným plavým vousem obrostlé tváře, ne jemných sice, ale nikoli nehezkých, spočíval výraz bodrosti a prosté mysli. Modré jeho oko zdálo se, že neumí ani jinak pohleděti, nežli pohledem plným upřímnosti, který také upjal nyní na tvář dívčiny, uctivě jej vítající. Tázal se, možno-li mluviti se slovutným panem otcem dívčiným.

„Jest ve své dílně, urozený pane, ale libo-li, hned jej zavolám,“ děla přívětivě panna Markytka a ochotné odběhla, aby otce svého zavolala. Znala dobře tohoto příchozího, jehož šat z dobrých sice látek, ale rukou krejčíře nehrubě dovedného střižený, připomínal, že zhotoven jest v některém nepatrném městečku šosovním. Býval tu hostem dosti častým. Ráda jej viděla veselá panna, neskrblil slovem, a znal žert žertem ku podivu bystře a upřímně oplatiti.

Nyní rozhlédl se na mžik po jizbě, jejíž „táflování“, vysoké lůžko s drahou koltrou a medvědicí, skříně pěkně a pestře malované, z nichž jedna pootevřená všecka byla plna knih, v pergamenu vázaných, truhlice bité a tamo v koutě nádherný krb vlaským obyčejem činily dojem patrného bohatství a mírného přepychu. Ale již tu byl i s dcerkou svou mistr Švarc, a vážná jeho tvář přívětivě se usmála, když hostě svého vítal a ku posezení mu pokynul.

„Věru, pán z Ostroha jakoby na nás zapomínal,“ prál mistr Švarc, usedaje proti Radolínovi. „Dříve přece mnohem častěji jsme se těšili ze tvé návštěvy. Ovšem, nesmím se diviti — jsi v tomto hlučném městě posud neznám, činíš návštěvy a uzavíráš nová a nová přátelství, není-liž pravda? Ale činíš dobře.“

„Není tomu tak,“ odvětil mladý vladyka. „Mám tu dosti známých a přátel mezi měšťany i lidmi erbovními hned z časů nebožtíka otce, jenž často sem na Horu Kutnou zajížděl a mne s sebou brával. Sedím doma.“

„Po boku sličné a urozené své ženušky,“ doplnil ku podivu rychle učený mistr, ohlédnuv se maně za svou dcerkou, která právě odběhla. „Od rána do večera trávíte v líbánkách, laškujete a cukrujete jako dvě hrdličky, viď! Nu, vždyť jste mladí a tak věru má býti mezi mladými manžely. Dobře máš, že střežíš tento svůj poklad v soukromí své domácnosti, Slyšel jsem již od Kapla mnoho pochvaly o kráse, skromnosti i rozšafnosti paní choti tvé.“

„Což ten dobrý, veselý muž neumí nikoho pohaněti,“ usmál se mladý vladyka, jemuž patrně lahodily tyto lichotky, které učený mistr choti jeho udílel. „Ale není tak, mistře slovutný, jak se domýšlíš. Chci býti pravým mužem, jenž má míti vedle lásky ženy své i jiné věci na mysli. Víš dobře, že tajemné vědy, jichž ty jsi mistrem znamenitým, vábí mne od drahné doby tím více, čím hlouběji nořím mysl svou v jejich tajemství. Pročítám nyní od rána do noci všecky knihy alchymistické, jichž jsem se dosud mohl dopíditi, a to české jako latinské, vlaské jako německé.“

„Aj, ty umíš vlasky — ani jsi se nepochlubil! To ti mohu i já k službám býti mnohými knihami v jazyku tomto.“

„Dbal jsem, bych vlasky se naučil z knih a obcováním s Vlachy v Praze — vše z lásky a touhy po vědě alchymistické, která mezi Vlachy tak znamenité má pěstitele. Jsem povděčen, mistře slovutný, že sám ochotně knihy své mi nabízíš. Řeknu ti přímo: již několikráte chtěl jsem tebe o nějaké žádati. Ale netroufal jsem si tebe tou žádostí obtěžovati, neboť málokdo rád knihy vzácné z domu půjčuje. Dnes však již jsem se odhodlal, děj se co děj, o jednu z nich tě požádati. Tolik jsem o ní četl a slyšel. Není vlaská, je od tvého krajana Linharta Thurmeistra z Thurmu.“

„‚Archidoxa‘ jest nazvána, viď, příteli urozený,“ přerušil jej opět mistr s rychlostí sobě neobvyklou, a když vladyka přisvědčil, dodal živě: „Tu mám — jak bych bez té se byl obešel! Rád ti ji zapůjčím. Nejsem závistivý, jako, žel Bohu, jiní mistři alchymie, ale mám radosť, když kdokoli o svatou vědu naši se zajímá. Byl bych už dříve ti librář (knihovnu) svon nabídl, bys kterékoli z knih mých použil. Ale nechtěl jsem, bys myslil, že se ti vnucuji se svými knihami i se svým uměním. Ale pohleď — a vol kteroukoli — ještě tři takové skříně, jako jest tato, mám ve druhých jizbách, a všecky jsou plny knih, z nichž jedna druhé je vzácnější.“

Vladyka Radolín, netaje svého obdivu i svého potěšení, stanul před vysokou, dokořán otevřenou skříní naplněnou knihami ztěžka tu směstnanými. Modré oko jeho se zalesklo, když za mžik držel v rukou knihu proslulého německého alchymisty Thurmeistera z Thurmu a chvatně ji rozevřev rychle jednotlivé listy převracel, tu a tam hltavým pohledem na jednotlivých stránkách se zastavuje, jakoby již nyní, za jedinou chvíli všecek její vzácný obsah chtěl seznati.

„Nu, když jsem ti knihy své nabídl, můžeš zvěděti, jak se dle nich při díle samotném zachovávám. Nevedl bych k dílu svému každého, ale tobě důvěřuji —“ mluvil mistr Švarc uváděje za chvíli vladyku úzkou chodbou svého domu k tmavým, železem pobitým dveřím.

Mladý muž již chtěl děkovati za tuto důvěru, která mu přicházela tím více vhod, čím více toužil spatřiti laboratoř mistrovu a čím větší má potřebu prohlédnouti si její zařízení, poněvadž on sám v domě svém podobnou si chce zaříditi. Avšak výraz těchto díků zůstal vladykovi lpěti na jazyku, tak veliké bylo jeho napjetí a očekávání, když nízkými, skřípavými dveřmi vešli do neveliké, vysoko sklenuté dílny mistrovy.

Zakrytými okny nepadl sem ani jediný paprsek dnešního jasného, slunečného dne. Jen olejový kahan zavěšený na sloupu prostřed místnosti, podpírajícím vysoké začazené klenutí, sporým, matným světlem ozařoval nevelikou místnost, přeplněnou nádobami podivných tvarů a tajemnými přístroji, jimž namnoze sám vladyka, ač viděl již několik dílen alchymistických, nevěděl jména ni účelu. Nejen strop, ale i všecky stěny této nevlídné místnosti byly do černa začouzeny. Dalo se souditi, že obě ohniště v koutech dílny se nalézající pilně slouží svému účelu. Pod jedním z nich v této chvíli žhavé uhlí řeřavělo. Všecka místnosť čpěla ostrým nepojmenovatelným zápachem, jenž vladykovi z jiných laboratoří dobře byl povědom.

„Hle, toto jest tedy malé království moje, z něhož hodlám celý zlatachtivý svět si podmaniti,“ usmál se mistr Švarc, jist jsa velikého dojmu, vzrušení a zvědavosti, jež na tváři vladykově jediným bystrým pohledem znamenal. A jakoby chtěl zkoumati, na kolik vladyka v alchymii se vyzná, vyptával se ho na to a ono z tajemné vědy, ukazoval mu zároveň tajemné látky, pevné i tekuté, jakož i přístroje, jichž k práci své potřebuje, a pokud vladyka jich neznal, připojoval zběžně i podivná alchymistická jejich jména. Mladý vladyka odpovídal pohledem zářícím. Seznával, že jest pravda, co praví o něm učený mistr: alchymistické vědomosti, které dosud byl si osvojil, nejsou prý nepatrné. Neprobděl tedy tolik nocí doma na své tvrzi nadarmo nad knihami alchymistickými, nebyly vyhozeny ty velké peníze, jichž spotřeboval, kdykoli jel do Prahy pro poučení a na radu i přezvěd k mistrům alchymistickým. Pravda, že nacházel dosud u vědomostech svých značné mezery vzhledem k tomu, že v dílně Švarcově poznává tolik nového, čeho dosud neznal. Ale právě to naplňovalo jej radostí; poznávalť ve Švarcovi pravého mistra své vědy, a jeho vlídnosť i důvěra k vladykovi slibovaly, že nebude se zdráhati, když vladyka požádá jej o poučení. A věru nebude žákem neučelivým, ani skrblivým: zlatem chce každé poučení mistrovo vyvážiti.

Ty a takové myšlénky kmitaly jeho hlavou, když mistr přikročiv k jedné z nádob kolem sloupu rozestavených, zaklepal na rameno vladykovo.

„Seznal jsem, pravím to znova, že v posvátné vědě alchymistické dosti mnoho nabyl jsi vědomostí, pane Radolíne. Víš tedy také, co mezi alchymisty zove se ‚''malý elixir''‘?“

„Jak bych nevěděl,“ přerušil jej živě vladyka. „To jest tekutina, která obyčejné kovy do ní vhozené na čisté stříbro přeměňuje. Vím také, že dosud jen několika málo alchymistům podařilo se ji nalézti, vím to, že z malého elixiru dá se konečně připraviti ''elixir velký'', který všechny kovy proměňuje v ryzí zlato.“

„Dobrá, nyní pozoruj.“

A učený mistr sáhnuv velikou kovovou lžicí do roztoku v nádobě, vylovil z něho několik drobných, beztvarných kousků kovu zvící velikého ořechu. Pak přistoupil k samotnému kahanu, aby mladý vladyka dobře mohl rozeznati skvoucí lesk, kterým tyto kousky z roztoku vylovené se zaleskly.

„Co vidíš?“ ptal se s pohledem vítězným.

„Toť stříbro, při sám Bůh!“ zvolal vladyka všecek jsa u vytržení a málem by byl upustil knihu alchymistickou, kterou dosud v ruce držel, jakoby se obával, že by ji tu mohl zapomenouti.

„Ano, dobře jsi rozeznal —“

„Tedy znáš tajemství malého elixiru!“ vyrazil ze sebe, ustoupiv na krok před mistra a vyvaluje modré své oči v nesmírném úžase na jeho klidnou tvář, jež sebevědomě se usmála.

„Ano, znám, vždyť se můžeš přesvědčiti,“ odvětil mistr Švarc zvolna. „Ale co nocí a dnů jsem v potu tváři tu strávil, bez spaní, bez jídla, bez oddechu, jsa na stopě vzácnému tajemství mlčelivé a skoupé přírody, která závistivě střeží svoje poklady pod zemí a nechce, aby lidé zvěděli, jak lze vyrobiti je nad zemí — či líp řečeno na povrchu zemském. Ale vyznávám ti, že ''celé'' tajemství malého elixiru dosud jsem nevyzkoumal. Kdybys roztloukl tyto kousky, poznal bys, že jen vrchní polovice jich na stříbro je proměněna; jádro jich zůstalo nezměněno.“

„Ano, slyšel i četl jsem, že obecné kovy od povrchu v elixiru se přeměňují, ale komu podaří se jen slabou slupku na povrchu jich ve stříbro proměniti, ten že jest na cestě pravé a cíle svého dosáhne.“

„Nepochybuji už o tom,“ prál mistr. „Ne slupka povrchu, ale ''polovička'' kovu již v roztoku mém se proměňuje. Vím, že bude to státi ještě veliké namáhání hledati způsob, jakým roztok můj má býti sesílen, aby kovy úplně a cele ve stříbro proměnil. Ale nebojím se toho. Mám společníka, který, ač mlád, moudrostí v alchymii převáží všecku znalosť mou — ač jestli mne nepředčí. Jest to dobrý tvůj přítel, od něhož často slyším tebe i urozenou choť tvoji chváliti — mladý medikus Ondřej z Hartenštejna —“

„Jak že?“ divil se vladyka. „Pan Ondřej?! Hle, již v Praze jsem se s ním seznámil, a on ani slůvkem nikdy se nezmínil, že v alchymii se zná a pracuje —“

„Jinak si to nevykládej, než přílišnou skromností jeho,“ odtušil mistr. „Pravda, jest veselý a jakoby trochu do světa. Ale to jest jen zdání a slupka pravé podstaty. Jest v něm jádro mudrce, člověka skromného, učeného a nade vše vážného. Jeho čeká ještě v životě sláva veliká — — Pracuje se mnou a polovina zásluhy na mém úspěchu jemu patří —“

„Jak mu závidím, mistře slovutný,“ povzdechl upřímně vladyka. „Ovšem mohou pak vlohy jeho prospívati, když tak znamenitého má učitele. Ale já, ubožák, při vší své snaze a píli sotva kdy kam to přivedu —“

„Takto-li myslíš, milý vladyko, tož ti řeknu, že bych se těšil viděti v tobě nejen svého přítele, ale i ''žáka''. Jest v této dílně místa dost třeba i pro dva — tamto i zde může pohodlně umístiti se ohniště —“

„Bern tě za slovo, mistře,“ zvolal prudce mladý muž. „Ještě dnes chci počíti své učení a zlatem chci vyvážiti každou hodinu —“

„Jen se neukvapuj, mladý příteli,“ vážně mluvil mistr Švarc. „Nemysli, že práce alchymistická lehká jest, a že vede rychle k cíli. Tys dosud jen v knihách se probíral. Zde pak, v dílně, nezačal bys pracovati ihned roztokem mého elixiru, ale musel bys od počátku a dlouho seznamovati se s látkami pevnými i tekutými, jichž v alchymii je potřebí, a vlastní prací přesvědčiti se o vzájemném jich na sebe působení za rozličných okolností. Jen touto pomalou, obtížnou a namáhavou cestou můžeš se dopracovati té umělé zběhlosti a dovedností využitkovati pravdy v knihách alchymistických napsané, jakou osvojil si za drahný čas přítel náš medikus. Rozmysli sobě, pane Radolíne: netajím ti, co peněz na přípravy, co drahého času, co železné vytrvalosti a co svaté trpělivosti stojí, než adept vědy alchymistické ve své dílně znamená první pokrok. Mnozí jsou, kteří na polou cestě rozmrzele všeho zanechali.“

„K těm nebudu patřiti! Uhlídáš! Zde na to má ruka!“ zvolal Radolín, podávaje mistru svou pravici.

„Nemohu ji ještě přijmouti,“ odpíral vážně mistr. „Prosím tebe, rozmysli sobě toto odhodlání! Ono jest větší, než si myslíš! Nechci, bys jednou na mne naříkal. Není přece jisto, zda se nám podaří připraviti elixir ''dokonalý'' — a to množství stříbra, jež nyní dovedeme připraviti, sotva stačí k uhrazení nákladů. Žádný posud nekyne z toho zisk! Můžeš jinak svých peněz užiti — jsi mlád — po boku spanilé choti své! Ano, dobře, že na ni vzpomínám. Což myslíš, že by ona ti dovolila, abys celé dny a snad i noci trávil v dílně nad svými tyglíky a křivulemi? Toť jest zaměstnání pro vdovce, jako jsem já, či nanejvýš ještě pro svobodníka, jako jest Kapl“ —

Čelem mladého vladyky kmitla se chmura.

„Slovutný mistře,“ odpověděl s rozhodností, „já nejsem z rodu, kdež by byli mužové zvyklí ptáti se žen svých a prositi ''o dovolení'', co mají a smějí činiti. Činil jsem ve své domácnosti do dneška, co jsem ''já'' chtěl — a nebyly to změny malé, jež jsem za posledních časů v ní způsobil. Miluji svou ženu nade vše, a ona musí si toho býti vědoma, že také alchymie jest jen prostředkem, abych nejen sebe ale i ji oblažil. — Ale ty, slovutný mistře, snad se bojíš, že bych přiměřeně poučení tvá nezaplatil. Pravda, nemohu se rovnati panu z Rožmberka — ale zboží mého otce nebylo z posledních ve stavu rytířském a nerad skrblím grošem.“

„Snad nechceš mne upřímnosti touto urážeti?“ jakoby pohněván odpověděl mistr. „Milý vladyko, já nejsem z těch, kteří zaprodávají svou učenost i sebe za mrzký groš. To mne špatně znáš. Přístroje i látky ovšem ze svého si musíš koupiti — ale ''mně'' nesmíš nabídnouti ani grošíku. Nemusíš v tom spatřovati nezištnosť; vyhrazuji si míti podíl ze všeho výsledku tvé práce — jako nebudu míti tajemství já před tebou, tak nesmíš ty míti ho přede mnou. Při tvých vlohách a snaze vím, že nebudeš dlouho pracovati bez úspěchu. Jeden každý z nás nechť pracuje se všemi a pro všecky a všickni pracovati budeme pro jednoho. Jsi nad tím spokojen?“

„Ne spokojen, ale všecek šťasten!“ zvolal vladyka Radolín z Ostrohu, prudce tiskna suchou pravici německého mistra. Byl by jej v radosti své věru objal, ale ústa k jeho stáří i učenosti v čas mu zabránila.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>r2yqhnyruhxfhfx4kioewsz2u8fvj75</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>O pravém zlatě/III.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>22082</id>
    <revision>
      <id>344484</id>
      <parentid>304483</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T17:31:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344484</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="16980" sha1="h0joygc04dlt8a8js18s5h8p7jwj77c" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Josef Braun
  | TITUL = O pravém zlatě
  | ČÁST = III.
  | PŘEDCHOZÍ = II.
  | DALŠÍ = IV.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = III.
  | AUTOR = [[Autor:Josef Braun|Josef Braun]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = BRAUN, Josef. ''Dvě historické povídky z literární pozůstalosti.'' Praha : nákladem Libuše, matice zábavy a vědění, 1894. s.&amp;nbsp;25–35.
}}

{{Forma|proza}}
Mladý vladyka, Tomáš Radolín z Ostrohu, vrátil se od mistra Švarce do svého domu, jejž (nedávno se přistěhovav na Hory Kutny) v Pekařské ulici byl zakoupil, všecek rozrušen s okem zářícím a lícema zardělýma. Jedva že svoji mladičkou choť, paní Apolenku, která při jeho příchodu nad otevřenou truhlicí se klonila, šaty vinuté&lt;ref&gt;Prádlo.&lt;/ref&gt; tam probírajíc, pozdravil a objal.

Paní Apolenka, ženuška v lindyšové suknici a v roztomilém domácím čehlíku, štíhlá v postavě, sličná v tváři, jejíž zakulacené, něžné tahy zastírala jakási nevýslovná, tajená tíseň, dobře si všimla a cítila, že pozdrav a obejmutí mužovo nebylo tak vroucí a plné citu jako jindy. Uhodla, že mysl Tomášova všecka jest zaujata předmětem zcela jiným, nežli jest něžná péče, s jakou dříve od rána do večera s ní, manželkou svou, se obírával. Přicházel a odcházel takto chladně a zamyšlen v posledním čase již několikráte, a paní Apolenka, ač nejedná slzička jasné, hluboké její oko potají proto zakalila, doma se přemáhala, činíc, jakoby toho nepozorovala. Věděla dobře, že jest to tajemné umění alchymistické, jež všecku mysl muže jejího zanáší, a hroznou byla pro ni myšlénka, že její Tomáš, jehož tak nesmírně milovala a miluje, ještě více se jí odcizí pro toto čarodějství… Však dnes jakoby rozhodnuta k nějakému velikému činu, zavřevši truhlici, stanula proti svému muži pohlédajíc upřeně v jeho tvář.

„Tomáši,“ promluvila vážně, a jemný její hlas prochvíval se láskou i nejistotou zároveň. „Víš, že když jsi chtěl před letem prodati rodný svůj statek a odstěhovati se do města, že já jsem tuze bránila. Ale ty jsi jinak nedal. Říkal jsi, že aspoň pro první čas manželství našeho nesmíš se zanášeti těžkými starostmi a namáhavými pracemi rozsáhlého hospodářství. Že chceš žíti klidným, bezstarostným životem městským. Že nám vždycky bude volno znova na venku se zakoupiti a že to učiníš, jakmile se mi v městě líbiti nebude. Chvíle ta již přišla.“

„Co mluvíš?“ přerušil ji chvatně vladyka. „Již se ti zde nelíbí a jsme tu jedva půl léta! Co jsme mohli za ten krátký čas poznati, čeho jsi mohla užiti?“

„Tolik, že poznávám, že jest mi tu jako rybě na suchu,“ mírně odtušila paní. „Byla jsem od malička vychována na tvrzi zemanské, prostřed lučin, lesů a rolí. Nikde jinde neuvyknu. Tyto klenby městského domu připadají mi jako krypta v presbyteři kostela naší bývalé dědiny. Naše zboží rytířské koupil ten bohatý pražský měšťan Keil z Drahotejše, a jako mně nelze již vydržeti v hlučném městě, jemu tak brzo zastesklo se znova po Praze. Zamýšlí statek druhdy náš prodati. Poslal sem, do Hory, bratra svého, aby ohlédl se po koupěchtivých. Nechce zrovna koupi vyjednati, to ne, poněvadž bratr jeho chce ještě tohoto léta na venkově užiti a až někdy na podzim o Havle tvrz prodati a do Prahy na zimu se stěhovati. Ale chtějí aspoň před časem věděti, kdo by mohl býti kupcem. Bratr Keilův zašel přímo k nám. Byl tu, sotva jsi odešel. Nechce míti určitého slibu — ale jen přípověď, zdali za čtvrť léta opět může tu zaklepati s otázkou, jestli bychom statek svůj v tétéž ceně opět zakoupili. Zdrží se nyní v Hoře ještě za jinými záležitostmi několik dnů — přijde sem prý tedy zítra.“

„Může tam směle zůstati, cesta jeho věru bude nadarmo,“ odpověděl krátce vladyka.

„Nikoli, on přijde a ty mu řekneš, aby za čtvrť léta přišel zas, že si do té doby vše rozmyslíš — viď, Tomáši. Učiň to k vůli mně — já tebe ''prosím'' —“ a blankytné oko její upjalo se na vladyku takým pohledem, že tento vroucně přivinul ženušku svou k sobě.

„Ty víš, Apolenko, jak tě miluji,“ odpovídal měkce, „vím také, jak mne miluješ ty — a přece bláhově stavěti se chceš do cesty mému štěstí. Také já jsem druhdy myslil, že není nikde lépe než pod venkovskou střechou rytířské tvrze, mezi oráči, čeledíny a lidmi selskými. Ale teď, když jsem poznal lesk, nádheru a rozkoše panské v Praze i zde v Hoře, jinak smýšlím. Míti dosti peněz a stárnouti přece v zapadlém a jednotvárném ústraní venkovském! Té bláhovosti! Což nelichotilo tobě jako mně, když o posledních křtinách primasova vnuka v té nádherné a skvostné společnosti lidí bohatých, mocných i urozených jmína si byla za nejkrásnější? Tehdy jsem si v duchu svatě umínil, že jestli tě nyní přirovnávali ke kněžně, musejí tě brzo přirovnávati ke královně! K tomu jest jen potřebí nádhery a lesku, rozuměj bohatství. Nyní jsme ''zámožni''. To je málo: musíme býti ''bohati''. Pak se vyplní moje touha nejvroucnější: přestěhujeme se do Prahy, tam budeme vítáni mezi panstvem nejmocnějším, ty pro svou krásu a strůji nádhernou a já pro své bohatství, ty budeš zářiti a okouzlovati a já budu jásati a z toho se radovati — ó, to bude život jiný, plný rozkoše a požitků nejvzácnějších, pravím docela jiný nežli venku na tvrzi, mezi sýpkami a stodolou, mezi obilím, ovocem a zeleninou.“

Mladý vladyka, takto horuje, bezděky přitiskl sličnou svoji ženu na svá prsa. Paní Apolenka nebránila se objetí milovaného muže a již chtěla promluviti, ale její Tomáš ji předešel. „Pravím ti, jedná se jen o první čas, však tu uvykneš a nikdy již na venek nevzpomeneš. Jen až budeme bohati! A že budeme, o to se nestarám. To víš, co jsem se již alchymií naobíral, nyní přikročím k pravé alchymistické práci. Již proto nemohu se hnouti z tohoto města.“

„Tolikrát jsem ti již řekla, že slyšela jsem o mnohých lidech znamenitých, kteří alchymií přivedeni byli k holi žebrácké, ale ani o jednom, jenž by byl nalezl prostředek, jak zlato se dělá. — Myslíš, že budeš ty ten jediný?“

„Myslím,“ rozhodně odpověděl vladyka. „Ty těm a takovým věcem nerozumíš. Jistě již dosti alchymistů našlo prostředek zlatotvorný, ale žádný s tím se nepochlubil, každý hezky za tepla a potichu odešel do jiné země, aby jej nezajali lidé mocní a mučením tajemství na něm nevynutili —“

„Tedy budiž, obírej se alchymií. Však vím jistě, že za krátký čas zajisté sám jí opovrhneš. Ale učiň mi k vůli a řekni zítra bratru pražského měšťana, aby jen za čtvrť léta přišel se pozeptat. — Což můžeš věděti, že do té doby nezmění se tvoje smýšlení?“

„Vím, že nezmění! Nač bychom toho člověka marně obtěžovali?“ odpovídal rozhodně vladyka. Zdálo se mu, jakoby ze slov choti vyzírala jemná ženská lesť. Neboť nyní chce na něm jen dosáhnouti, aby dovolil, by měšťan v několika měsících znova přišel. Jakmile by jí učinil po vůli, neměl by po všecky ty dlouhé měsíce pokoje, dokud by jí neučinil po vůli ''po druhé'' a to u věci důležitější: slibem, že znova Ostroh zakoupí a z Hor Kuten se vystěhuje. A jestli že by toho neučinil, musel by slýchati od rána do večera vzdechy, prosby, výčitky. Proto bude nejlépe odepříti hned z počátku a prosaditi již nyní zúplna nezvratnou vůli svou.

„Ty chceš v Hoře tedy nadobro zůstati a alchymii se věnovati?“ pravila paní s netajenou výčitkou. „Pravíš, že tak učiniti chceš k štěstí mému i svému. Prosím tebe, vzpomeň jen, kdy jsme byli nejšťastnější? Zdaliž to nebylo tehdy, kdy přesvědčeni o lásce vzájemné bloudívali jsme za letních podvečerů lesem, lučinou, strání i sadem — nikým nerušeni, nikým neviděni, sami a sami? Věř, že všecko pravé štěstí pouze v srdci a v duši lidské jest — svět člověku ho nepodá, ani jeho rozkoše, jeho lesk či sláva. Což jsou všickni lidé bohatí a mocní také šťastnými? Mně postačí třeba pouhý zemanský dvorec, jen když ty budeš po boku mém.“

„Ale až zakoupím v Praze nádherný palác, tam také budu s tebou, moje bláhová dušinko —“ usmál se vladyka.

„Palác, palác! Marné sny a marné řeči. Já ti pravím, že celá šťastna mohu býti s tebou jen na venkově,“ děla mrzutě paní vyvinuvši se z objetí manželova. „A ty již ničeho nechceš učiniti k mému štěstí? Což jsi zapomněl na všecky své sliby? Hle, já tebe prosím rukama sepjatýma, učiň mi k vůli!“

A paní Apolenka ruce sepjala. Byla tak pohnuta, že z očí jejích tryskly slzy. Mladý její manžel, jako člověk srdce citlivého, nebyl by jindy snesl slzy choti své bez pohnutí. Tou měrou, kterou jindy jím pohnuly, dnes jej pozlobily a podráždily.

„Hle, ona ví, že od svého předsevzetí nechci a nemohu upustiti a přece mne tu chce mučiti svými slzami a svýma sepjatýma rukama!“ zvolal mrzutě vladyka, vraště čelo a odvraceje tvář od ženušky. Ale paní Apelenka nedbala, že muž její obrátil se hněvivě a vzdorně na druhou stranu. Znova k němu přistoupila rukama sepjatýma prosíc.

„Mlč již!“ zvolal muž nyní již vskutku hněvivě. Hle, jak mermomocí chce nad ním zvítěziti! Pravda, ona nežádá vlastně nic velikého, ale pro tuto houževnatosť a neústupnosť, s jakou na svém trvá, nemůže, nesmí jí on, Tobiáš, povoliti. Kdyby nabyla vrchu dnes, chtěla by ho nabyti vždycky — a pak v domácnosti věru by vládla jenom sama…

Naproti tomu paní Apolenka nebyla, jak strýc její, na jehož tvrzi sirotkem byla vychována, říkával, „ze stvoření plačtivých“. Proto také nyní, ač slzela, více s trpkostí uražené lásky nad tím neočekávaným objevením nečitelnosti svého muže nežli plačtivě zvolala: „Prosím tebe ''naposled'' — jinak nabudu hrozného poznání, že tvoje láska ke mně vratká a malá byla.“

„Odpovídám naposled, že ne! Právě z toho poznati můžeš, jak láska moje veliká jest, když i proti své vlastní vůli chci tě vésti k tvému štěstí, které nedovedeš nyní ještě oceniti ani poznati —“

Paní Apolenka zbledla a její oko spočinulo na mžik jako u vyjevení na tváři mužově.

„Pak ti nebudu zde překážeti,“ odvětila kráčejíc ke dveřím. Kroky její byly pevné a v rozhodném hlase zdálo se panu Radolínovi, jakoby vyzníval vzdor. A právě tento vzdor i v tomto okamžiku popudil prudkého, nerozvážného vladyku.

„Jen si jdi, jdi!“ zvolal prudce, „jen —“

Ale nedokončil. Otevřelyť se dvéře a v nich — po způsobu důvěrnějších přátel bez klepání — stanul pan Ondřej Kapl z Hartenštejna. Paní Apolenka, jak se byla ke dveřím rozběhla, div do něho nevrazila. Bledá, sličná její tvář náhle se zaruměnila okamžitými rozpaky. Vidívala ráda tohoto mladého a jak se jí zdálo, nad svůj věk moudrého muže vcházeti do své domácnosti. Ale dnes věru přišel v nečas! V rozpacích stanula na okamžik.

Pan Ondřej Kapl z Hartenštejna nebyl by hoden svého jména a svých životních zkušeností, kdyby byl v jediném okamžiku, pozoruje rozpaky obou manželů, nebyl pochopil, co se tu asi přihodilo. Ostatně vladyka, jak byl nyní rozvášněn a nebera v takovýchto chvílích každé slovo na vážky, vše mu vysvětlil upřímnými, ale prudkými slovy: „Hle, ctný příteli, přišel jsi právě v pravý okamžik, bys uviděl, kterak žena moje ve hněvu a vzdoru chce — odtud uprchnouti! A nemá nejmenší příčiny! Aj, Apolenko, uznáváš to pojednou, že nehýbeš se náhle z místa?“

Líce panina znova zahořela. A místo odpovědi na mužovu otázku kráčela znova ke dveřím. Leč pan medikus zastoupil jí cestu a mírně za ruku ji ujav, vedl ji ke stolu.

„Nic tak, paní ctná, beze slova odcházeti,“ mluvil polo žertem, polo vážně. „Mohl bych opravdu mysliti, že hněváš se bez příčiny. Jako přítel váš upřímný nedopustím, byste trpkými hněvy olupovali se o nejkrásnější chvíle mladosti. Je-li věc taková, že i já mohu a smím ji vyslechnouti, tož prosím, rač mi vyjeviti —“

„Ano, ať jen ti sama poví, uvidíš —“ souhlasil vladyka. Hlas jeho zněl již mnohem mírněji. Líbilo se mu, že žena přece vzdorně neodešla, a že dala se k židli uvésti. První výbuch jeho hněvu pominul a v prsou jeho ozývalo se cosi, co mu po tichounku odvážilo se vyčítati, že neměl Apolenku svou ''takovým'' způsobem odbyti. Vždyť přece jest mu tak drahá, ano, vždyť ji tak horoucně miluje i dnes, jako v prvních dnech, kdy lásku svou jí vyjevil…

Zatím paní Apolenka líčila příčina svého hněvu. Mluvila upřímně a líčila podrobně, vzpomínajíc i minulosti své i mužovy. Netušila, že právě ''tyto'' věci převelice zajímají mladého medika, jenž seděl tu naproti ní s pohledem plným poctivé rozšafnosti a přátelské upřímnosti. Hlas paní Apolenky zněl pevně a slza jen v některý okamžik ovlažila její hluboké oko.

„Teď i mne vyslechni, vzácný příteli!“ děl vladyka, když jeho choť ukončila, a vykládal, kterak všecko, co od nějakého času podnikl, učiněno bylo k vůli alchymii, a touto vědou že hodlá dosíci štěstí svého i své choti.

„Nuže, teď tebe volím za rozsudího,“ končil, „rci, zdali může se choť má právem hněvati pro takové trety, jako jest bezvýznamná přípověď, aby bratr měšťanův znova se přišel zeptat.“

„Jako rozsudí jen dle nejlepšího svědomí mluvím, dím-li, milý příteli, žes po vůli ctné paní měl učiniti. Vždyť sám pravíš, že jest to treta, přípověď nezávazná,“ usmál se pan Kapl. „Ostatně —“

„Ale toho jsem se nenadál,“ odpověděl živě vladyka. Byl znova pohněván, ale musel se nyní přemáhati, neboť na žádný způsob nesmí pohoršiti přítele medika, jehož alchymistické vědomosti mohou mu býti pomocí drahocennou. „Vždyť ty, vzácný příteli, sám dovedeš posouditi, jakožto muž alchymie tak znamenité znalý, že do podzimu zlato dělati se nenaučím. Tak rychle žádný alchymista to nedovedl.“

„Právě proto, že vědy veliké poněkud jsem znalý, pravím ti, že jest ve tvém prospěchu, abys paní své vyhověl,“ odvětil Kapl vážně. „Velká věda taji v sobě tolik obtíži, tolik překážek a nepříjemností, že jen člověk vytrvalosti železné nedá se jimi odstrašiti. A můžeš ty napřed říci, že za tři, čtyři dlouhé měsíce nezprotiví se ti všecko to umění, když dny i noci bez výsledku se jím budeš obírati? Proto nejen ve jménu tvé paní choti, ale i ve vlastním tvém prospěchu žádám tebe, bys povolil a tomu dobrému muži řekl, by jen přišel, že možno dost, že zboží druhdy své opět rád zpět koupíš —“

„Vrtkavosti ve vědě zlatodějné na mně se nedočkáš,“ odpověděl vladyka, „ale vidím, že ta věc tuze malicherná jest, než abych svéhlavě odpíral manželce své k trpkosti a tobě v nevděk. Nuže, Apolenko, on může přijíti a já sám mu řeknu, že jest některá naděje, že znova na venek se budeme stěhovati. Jen však,“ dodal více žertem než po pravdě, „nebuď podruhé hned tak zhorka nakvašena.“

A přiblíživ se k židli své manželky, sehnul se a nedbaje přítomnosti Kaplový, vtiskl polibek na bílé čílko paní Apolenky.

„Ty, ty, ty,“ zahrozila jemu s úsměvem a oko její zazářilo. „Teď na mne to svádíš, ale podruhé napřed sám hněv i jazyk se slovy ostrými na uzdě měj — —“

Pan Ondřej Kapl z Hartenštejna odcházel z domu Radolínova až pozdě na noc, kdy křivolakými ulicemi městskými rozkládalo se noční ticho. Nedali jinak, musel vyčkati na večeři a po té připíjeli si dobrou mělničinou dlouho a dlouho s mladými manžely. Pozoroval dobře, jak litují v duchu oba svého přenáhlení, jak jsou šťastni, že hněv jejich tak na krátko trval. Cítil, že jsou vděčně vědomi, že ''on'' je namířil, a z toho všeho poznával, jak velice se milují…

A ''přece'' byl spokojen, přece radostí div neposkočil, kráčeje ke svému příbytku a pomýšleje na záměry, jež s mistrem Švarcem byl umluvil! Neraduje se nadarmo?

{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>h0joygc04dlt8a8js18s5h8p7jwj77c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>O pravém zlatě/IV.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>22083</id>
    <revision>
      <id>344485</id>
      <parentid>304485</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T17:31:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344485</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="33133" sha1="5rl43mr1nunacrzgzehtjrsmz8lycq8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Josef Braun
  | TITUL = O pravém zlatě
  | ČÁST = IV.
  | PŘEDCHOZÍ = III.
  | DALŠÍ = V.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = IV.
  | AUTOR = [[Autor:Josef Braun|Josef Braun]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = BRAUN, Josef. ''Dvě historické povídky z literární pozůstalosti.'' Praha : nákladem Libuše, matice zábavy a vědění, 1894. s.&amp;nbsp;35–54.
}}

{{Forma|proza}}
Druhého dne z rána vladyka Radolín jedva se nasnídal a ženušku svou objal, již pospíchal na předměstí k mistru Švarcovi „v počátky alchymie“. Vrátil se až o samém poledni a spěšně se naobědvav odešel opět za týmž účelem. Minulo odpůldne, nadešel večer a paní Apolenka ve své malé, útulné jizbici na ponebí dávno již světlo rozžžala, když dole na domovních vratech prudké rány se ozvaly. Vzavši kahanec, sama spěchala otevřít. Ano, byl to on, její muž. Teprve nyní se vracel.

A tak to chodilo nyní den ze dne.

Paní Apolenka trávila nyní všecken čas ve své ponební jizbici, obírajíc se čtením v bibli či nějakou ruční prací. Ani Kapl se tu neokazoval — a přece by byla tak ráda aspoň s ním promluvila a přetíženému nitru svému ulevila. Je přece člověk jemnocitný — a ona nemá tu nikoho… Konečně jednou za časného odpůldne vešel ostýchavě do její jizbice. —

„Aj, vzácný, velmi vzácný host“ — vítala jej upřímným úsměvem, a pan medikus dobře si všiml teskného výrazu její tváře. Jak je sličná i v tomto smutku a stesku, pomyslil — a cítil, jak na mžik krev se mu prudčeji rozproudila. Ale lehko potlačiv svoje vzrušení, promluvil: „Vím dobře, paní ctná, že jsem ti hostem vzácným. Nepokládal jsem za slušné, bych bez vědomí manžela tvého v jeho nepřítomnosti tě navštívil. Jazyky lidské jsou zlé. Třeba člověk se o sousedy nestaral a neznal jich — jako jest u tebe, paní ctná — oni přece znají tebe a jsou drzí a zvědaví dost o návštěvy a záležitosti tvé se starati, čekal jsem, až sám pan manžel přede mnou na tebe si vzpomene — docházím totiž nyní často k mistru Švarcovi. Ale dlouho jsem musel na to čekati — vykládám si to nejinak, než že alchymie příliš pro první čas jej zajímá. Konečně včera prohodil, že mohu sem leckdy zaskočiti, nebudu-li míti prý jiného na práci, abych tě pobavil a obveselil.“

„Zaskočiti! Nebudeš-li míti jiného na práci,“ opakovala paní bezděky, a pan medikus dobře cítil hořkosť v těchto slovech paní Apolenky.

„Proto jsem přišel tě obtěžovat,“ pokračoval, jakoby neslyšel jejích slov, „a znamenám vskutku, že jsi tu jako v klášteře.“

„Snad ještě hůře, pane Ondřeji,“ děla paní. „Klášterníci, jak slýchám, aspoň někdy mohou pospolu rozmlouvati. Já však nemám s kým. V nejbližším sousedství svého domu nikoho neznám a nechci poznati a příčí se mi jít do města k známým na návštěvu či zváti je k sobě. Nedovedou pochopiti moje strádání. A v domě mám jen dvé lidí služebných, starého věrného šafáře s jeho ženou. Přišli sem s námi z venkova. S těmi o ničem jiném bych se nedomluvila, než o vzpomínkách na naši tvrz a na venkovské hospodářství, ale jejich stesky by věru nezahnaly vlastní můj smutek.“

„A proč, paní ctná, nejdeš aspoň na zahrádku, která přece k tomuto domu dosud patří? V tomto parnu letního odpoledne, v chladu rozložitých stromů jistě milé jest tam posezení.“

Paní Apolence lahodila mírná, o jemném soucitu svědčící jeho slova.

„Nemohu tam vejíti, pane Ondřeji, aniž bych nevzpomenula na sad náš na venkově. Co jest proti němu tato městská zahrada — a my nemáme nikdy již tam vkročiti! Nejkrásnější chvíle života svého jsem tam zažila. — Raději tedy zde mezi čtyřmi stěnami nesu svůj žal.“

„A což ten žal, paní Apolenko, opravdu tak veliký jest?“ měkce ptal se pan medikus a tvář jeho mluvila zřejmě o hlubokém soucitu. „Ovšem, nechci se vtírati v tajemství tvá.“

„Ty je znáš, nebo aspoň z největší části,“ povzdychla paní. „Vždyť jsi viděl a víš, jak a proč choť můj ke mně ondy tak neústupně a tvrdě se zachoval. Tehda již již počala jsem se domýšleti, že mne nemiluje láskou pravou, kterou mi sliboval. A hle, teď poznávám, že jest to pravda, pane Ondřeji, hrozná pravda, která jest největším neštěstím, jež mne nyní potkati mohlo.“

„Paní ctná, ty vidíš černěji, než jest skutečnosť — tvůj choť tebe miluje.“

„Ctím tě, že mi chceš útěchu podati, ale vím a cítím, co jest pravda. Či nepolevil by prosbám mým, aby ráno tak brzy nespěchal k starému alchymistovi, aby v poledne déle u mne pobyl v družném rozhovoru, jako druhdy, kdyby nebyla mu dílna a dům alchymistův dražší nade mne?“

„Co pravíš o domě alchymistově, paní Apolenko?“ s divným výrazem v tváři, jehož paní musela si povšimnouti, ptal se medikus. „Chceš snad tím vysloviti podezření, že v dům ten vábí chotě tvého vedle začazené chmurné dílny alchymistické také jasná a růžolící tvář dcerky alchymistovy? Tedy již i tebe vynašli klevetníci, aby podlou řečí zkazili tvůj klid!“

„Jakže?“ a paní Apolenka povstala se židle. Tvář její zbledla. „Ten alchymista má dceru? Oh, mne nešťastné! Již všecko pochopuji!“ A oběma rukama chopila se za čelo.

„Ale, paní Apolenko, rač se pamatovati!“ mírnil ji medikus. „Pravdou jest věru, že lidé mladí, čím více lásky mají v prsou, tím méně bystrosti a zraku u věcech žárlivosti. Ani jsem nepomyslil, že pan manžel tvůj o panně Markytce dosud se ti nezmínil.“

„Ano,“ přerušila jej vášnivě, „ani jediným slovem! A to jest důkaz —“

„— že se klameš,“ rychle dodal medikus. „Kdyby mu byla aspoň poněkud v oko padla, byl by se ti zmínil o ní aspoň v první den. Ale on nemá na mysli a na srdci nic jiného, nežli jenom alchymii.“

„Vím, že jsi šlechetný, a že ho chceš obhájiti.“ promluvila chvějícím se hlasem, „ale marna všecka slova. Mé srdce jinak mi praví. Ale ještě dnes večer —“ a hlas její zazněl pevným odhodláním a hrozbou, „vyčtu mu v oči jeho nevěru! Dosud jsem mlčela a trpěla, nyní promluvím a on se zatřese —“

„Probůh, paní Apolenko, co bys chtěla učiniti!“ sepjal ruce v opravdovém úžase pan Ondřej. „Mohla bys na to přísahati, že je pravda, co se domýšlíš? Vidělas jej? Postihlas jej v nevěře? Je-li šlechetný a nevinen, tedy bys navždy srdce jeho odvrátila od sebe takovým slovem. A ty chceš, aby tě nenáviděl?“

„Ne, to nechci. Ale jestli je nešlechetný?“ mírnila se paní.

„Pak musíš trpělivě čekati, až se ti podaří aspoň sebe menší důkaz, že by oko jeho k panně Markytě toužebně se neslo.“

„Ten důkaz již mám!“ zvolala prudce. „Což jsem se ho již tolik nenaprosila, aby alchymií obíral se raději doma? Což mne neodbyl vždy tak neurčitě a vyhýbavě, že věcem takým nerozumím?“

„Ó, to není důkaz!“ odpořil Kapl „On má pravdu, říká-li, že v učení mistra Švarce jest pro něho veliká výhoda.“

Místo další odpovědi dala se paní Apolenka do usedavého pláče, zakryvši oběma rukama svůj obličej. A teprve za hodnou chvíli odkryla obličej, jakoby si připamatovala přítomnosť cizího svědka, před nímž žalu svému popustila. Jak se zarazila, pohlédnuvši v tvář medikovu a znamenajíc, že oči jeho plny jsou — slz. Hle, toho soucitu muže šlechetného — a v té chvíli zdálo se jí, jakoby nesmírná tíha žalu jejího o polovinu se zmenšila.

„Odpusť, pane Ondřeji,“ vyšlo jí ze rtů, „že jsem ti způsobila chvíli nepříjemnou.“

„Odpusť ty,“ ozval se medikus hlasem opravdu pohnutým, „že jsem bez útěchy tě plakati nechal a sám oslzel. Vzpomněl jsem si na minulosť svou a sestry své. Říkáš, paní Apolenko, že jsi v desíti letech oba rodiče své ztratila, jedinou jsouc jejich dcerkou. Mně a sestře mé stalo se rovněž tak, ale ve věku útlejším. Mne bylo sedm, jí devět let. Ty ke strýci a my k tetě ovdovělé byli jsme dáni, a odtamtud odvedl dospělou sestru zámožný švarný rytíř. Teta bránila, zdál se jí být lehké mysli a krve. Ale sestra moje jinak nedala a život ji to, ubožku, stálo. Utrápila se hořem nad nevěrností a zálety svého manžela. Když jsem uviděl tebe plakati, vzpomněl jsem si na ni. Ale pravím ti znova, paní Apolenko, že choť tvůj také ctný jest a tebe miluje jako ty jeho.“

Paní Apolenka vážně hlavou zavrtěla.

„Nikoli, on mne nemiluje —“ děla mírně, ale dodala vášnivě: „Avšak při sám Bůh, nesmí ho také dosáhnouti jiná! On nesmí déle choditi k Švarcovi! Ale —“ zarazila se, „jak jsem malomocná! Což mne uposlechne!?“

„Ano, buď jak buď, klid tvé mysli a tvého srdce žádá, aby tvůj choť přestal choditi k učenému mistrovi. Vím, jest to veliký úkol, ale chci ti pomoci, paní ctná. Jsem také alchymistou, a ty snad víš, že choť tvůj váží si znalosti mé rovněž tak jako vědomostí Švarcových. On ještě nemůže pracovati bez rady a pomoci. Nabídnu mu oboje, zřídí-li si zde ve vlastním domě svém, jak, tuším, původně již zamýšlel, dílnu alchymistickou. Málo času svého již nyní alchymii věnuji — ale pak třeba všecken chci obětovati, jen když bude muž tvůj po celé dny s tebou pod jednou střechou.“

„Ó!“ zvolala paní v radostném úžase. „Mohu, smím přijmouti toto tvé nabídnutí? A jak ti mám já se odvděčiti za takou oběť velikou?“

„Nežádám ničeho, paní ctná. Což pak myslíš, že všickni lidé na tom našem světě již tací jsou, že neudělají kroku zadarmo a dobrého skutku bez náděje světské odměny? Moje odměna bude vědomí, že jsem učinil dobře dvěma lidem ke štěstí.“

„Jak jsi šlechetný, pane Ondřeji!“ a paní stiskla vroucně jeho pravici.

„Hle, již odměna moje větší jest, než bude skutek,“ usmál se a v očích jeho zasvitlo, an ucítil ten vroucí stisk měkké, teplé ruky sličné ženy. „Ale věz, že nebude bez obtíží chotě tvého k tomu přiměti, ač-li vůbec se podaří, I na to tě připravuji. Ale prosím tebe, bys jemu nečinila již žádných výčitek a dokonce ne snad narážek na možnou nevěru. Teprve bude-li doma usazen, seznáš dosti brzo, zdali neblahá důminka tvoje byla s důvodem. Ale já dosud pravím, že nikoli, a že choť tvůj bude čist nalezen před očima tvýma i od stínu všeliké zpronevěry.“

„Bůh dejž, abys byl dobrým prorokem,“ děla paní a obličej její poněkud se rozjasnil…

{{Oddělovač|* * *}}

Minulo několik dni a paní Apolence se zdálo, že úkol, v který pan Ondřej s takou šlechetností se uvázal, se mu nezdařil. Muže svého přímo se otázati ovšem se neodvážila. Bylo s ním ještě hůře. Přicházel nyní místo v pozdní večer pozdě v noci. Paní noc co noc trpělivě bděla sama chodíc muži otevřít, ač nejednou již jí řekl, že může klidně hned z večera se ke spánku uložiti a poručiti šafáři Petrovi či ženě jeho Evě, aby jeden z nich bděl a příchodu jeho očekával. A mnohdy ještě dlouho do noci vypravoval jí, unavené a vysílené tichým hořem a bděním, o svých alchymistických pokusech, jež prý mu tak výborně se daří, že mistr Švarc sám se podivuje a věští jemu velikou budoucnosť…

Poslouchávala jej klidně a trpělivě. Ani jediné slovo odporu proti tajemné vědě, kterou čím dále tím více nenáviděla, nevyšlo již z jejích úst. Mohl pozorovati, že není sice k němu chladná, ale že přece není již tou ''jeho'' Apolenkou jako druhdy. A on jí toho nevytknul, jak očekávala, on si toho nevšímal! Zdali právě v ''této'' okolnosti netkvěl výmluvný důkaz, že po její přítulnosti a horoucnosti přestal bažiti, poněvadž ji přestal milovati — miloval-li ji kdy vůbec láskou pravou — a poněvadž snad srdce své hříšné naklonil k té dceři — ne, ''tato'' myšlénka vzbouřila vždycky krev klidné a trpělivé mladé ženy. A on se dosud o ní ''ani'' slůvkem nezmínil!

Trpělivosť její již docházela ke konci. Bylo pozdní odpůldne a paní, ve své jizbici sedíc, právě ruční práci svou chtěla odložiti, aby počala s přípravami na večeři, když venku zazněly hlučné kroky a do dveří vstoupili — její muž a pan Ondřej.

„Aj, kde jste se tu ''nyní'' vzali,“ užasla paní, „zvláště ty, Tomáši; myslila jsem, že jsi u mistra.“

„Byl jsem s mistrem, ale s tímto,“ prál vladyka vesele, „neboť tento jest ode dneška mým mistrem.“

„Rač takto rozuměti,“ ujal se slova pan Ondřej, „již po několik dní, aniž bys věděla, upravujeme jednu z přízemních jizbic vašeho domu na dílnu alchymistickou. Dnes jsme přípravy ukončili a spěcháme ti oznámit, že od zítřka budeme spolu obírati se alchymií v tomto domě.“

„A já ničeho netušila!“ usmála se paní a oko její zalesknuvši se utkvělo vděčným pohledem na panu Ondřeji. „Ovšem, jsem skorem pořád zde, nahoře. Ale divím se, že ani Petr a jeho žena ničeho mi neřekli, co se v přízemí děje.“

„Chtěli jsme tě překvapiti,“ smál se upřímně vladyka. „A Petr měl zakázáno se ti zmíniti. Hle, jak se zdařilo. Chtěl jsem, abys najednou viděla, jak jsem v umění zlatodějském pokročil, že již samostatnou dílnu mohu si zaříditi. Ovšem, ještě na radách páně Ondřejových závisím — ale on jest věru dobrý přítel k pohledání. Dnešek věru musíme oslaviti — proto uchystej hojnou večeři a libý truneček.“

Paní Apolenka chutě se zvedla.

„Děkuji ti, pane Ondřeji, za tu přátelskou radu, kterou muži mému při zařízení dílny jsi pomohl,“ promluvila, tisknouc mu ruku, kterou on dvorně políbil. A již zmizela z jizbice.

Oba mužové, jakoby po práci unaveni, bezděky si usedli. „Čekal jsem, že se moje žena ''více'' bude radovati,“ děl nyní vladyka ne bez přídechu trpkosti. „Vím přece, jak jí nebyla vhod, že mimo dům trávím. Ale já jí rozumím: dělá mi tichý, ale tím zarputilejší vzdor, že nejde po její, a že nechci alchymie ''vůbec'' zanechati. Je-li chladná, jsem a budu také takový — ale přijde doba, kdy její vzdorná hlavička přece se schýlí k vůli mé. Všecken svůj dík jen ''tobě'' vyjádřila.“

„Snad nežárlíš, urozený příteli!“ polo žertem, polo v pravdě děl pan medikus. „Rci jen slovo a k paní tvé neobrátím se již ani slůvkem a ještě nebudeš-li spokojen, pak — —“

„Nebuď bláhový!“ hbitě skočil mu vladyka do řeči. „Znám přece ženy své ctnosť a tvoji upřímnosť a tajno mi nezůstalo, že asi s pannou Markytkou mistra Švarce nežertujete nadarmo — nu, vidím tvé rozpaky a vím, že na pravdu jsem uhodil! Ale — co tu v tom úzkém prostranství máme tráviti, pojď raději dolů do nové dílny, kdež některé maličkosti ještě můžeme upraviti, dokud Apolenka k večeři nás nezavolá.“

{{Oddělovač|* * *}}

V domácnosti Radolínových nastaly nyní lepši dny. Mladý vladyka nehnul se téměř z domu. Jen občas vyšel k známým či k mistru Švarcovi. Ale i tyto návštěvy netrvávaly dlouho k veliké potěše paní Apolenky. Pan Ondřej Kapl trval nyní po celé dny v dílně svého přítele, obědvaje i večeřeje u jeho stolu a každým dnem dobývaje si většího přátelství Radolínova i — paní Apolenky. Jen málokdy se stalo, že odešel, odvolán byv jakožto medikus k loži nemocného. Již po celé Hoře věděli, kde pana medika Kapla nejbezpečněji lze najíti…

Tak se stalo i dnes, že právě před polednem odvolán byl někam na Hořejší město, kdež nějaký měštěnín pádem nohu zlomil. Mladý vladyka přišel do přízemí prostranné jizbice, kdež obyčejně obědvali, sám. Paní Apolenka již jej očekávala nad kouřící se polévkou. Neušlo jí, že muž její je všecek rozrušen. Tváře jeho jen hořely, oči se leskly a ve tváři jeho zářilo veselí a radosť taková, jakou paní Apolenka již dlouho při něm nebyla spatřila.

Vkročiv do jizby, zvolal hlasitě: „Raduj se se mnou, ženuško má! Velebím Boha! Jistě on sám vedl ruku mou v alchymii! Proto, abych byl šťasten a ty se mnou! Oj, my budeme bohati, budeme zářiti a okouzlovati! Víš-li, že já sám s nepatrnou jen radou Ondřejovou připravil jsem roztok malého elixiru, a že Ondřej svatosvatě se zapřisáhl, že nejméně v týdnu objeví se jeho účinek!? Víš, co to znamená? Sprosté kovy jsem hodil do toho roztoku a za týden proměněny budou ve stříbro, v ryzí, čisté stříbro, jasnější než z kutnohorských tavíren do mincovny vyvážejí!“

Apolenka pohlédla na muže svého nedůvěřivě.

„Ano, ty dosud nevěříš,“ usmíval se Radolín, „ale uvidíš, že za týden budeš se lítostně v prsa bíti. Ty budeš litovati pak nejen svojí nedůvěry v alchymii,“ děl nyní, pokročiv k své choti a položiv obě ruce na její ramena, „ale i té chladnosti, kterou již tak dlouhý čas kalíš mi mysl. Umínil jsem si, že ti stejně budu spláceti a také do dneška mohla jsi pozorovati, že tak činím. Ale déle již to nemohu vydržeti. Hle, jaký jsem slaboch — nemám té stálosti v tichém vzdoru jako ty. Nitro moje překypuje radostí nad skvělým výsledkem v alchymii a v této chvíli upřímně ti vše vyjevuji. Pravda, snad jsi měla maličko příčiny ke svému tichému vzdoru, když jsem proti tvé vůli tak horlivě alchymie se ujal. Nyní vidíš, že tato horlivosť nebyla nadarmo; nemáš již příčiny alchymii se protiviti, pozbýváš důvodu i na mne se horšiti. Nuže, rci upřímně, chceš býti mi opět tou drahou, dobrou, vášnivě oddanou Apolenkou jako druhdy?“

A hlas jeho zněl tak vroucně, oko jeho upíralo se na ni takým pohledem, že paní Apolenka překvapena náhlým tím obratem, nemohla odolati. V oku jejím objevila se slza a — mladý vladyka vroucně objal ženu svou, pokrývaje čelo i tvář její vášnivými polibky.

„A abys dovršila blaženosť této chvíle, slib mi, Apolenko, že pozejtří půjdeš se mnou ke Kotovínským. Zapomněl jsem ti říci, že Kotovínský — ten prokurátor, víš, a dobrý známý nebožtíka otce — povýšen jest majestátem císařským mezi lidi erbovní a že mne ondy upřímně zval na sousedské veselíčko, které na oslavu svého erbu v domě svém uspořádá.“

„Ty víš, že nejsem velikou milovnicí hlučných schůzek a zábav, ale jakž bych ti mohla odepříti?“

„Vím to, má dušinko, ale právě proto tím více těší mne každá taková zábava po boku tvém!“ radoval se vladyka. „Ty mne musíš vyzvati na taneček paninský a panenský,&lt;ref&gt;t.&amp;nbsp;j. na volenku.&lt;/ref&gt; viď, že tak učiníš — hle, jak budu šťasten, až nás budou dokola stíhati pohledy plnými obdivu a závisti, až řeknou, že tys ze všech nejkrásnější a já že k tobě jsem jako stvořen.“

„Však hle, polévka nám vychladla,“ poznamenala paní s úsměvem.

Dnes vladyka i jeho choť z oběda málo užili. Vladyka jásal a paní se radovala — ale bylo jí dosud tak divně, jakoby oko její z temna náhle ku jasnému světlu se přiblížilo a v některý okamžik jakoby stín toto světlo zaclonil. Byl to stín nedůvěry, jíž nějak nemohla a nemohla dosud se zhostiti.

Proto v napjetí pohlédla na muže, když tento po obědě zahovořil: „Ale nyní mám prosbu k tobě. Vím, že ti bude dost nepříjemno ji vyplniti, ale vím zajisté, že přece neodepřeš. Peníze, které jsme za všecken statek svůj stržili, máme uloženy na hotovosti, svěřil jsem tobě bdíti nad nimi, dal jsem ti všecky klíče od beden, kde to stříbro jest uloženo. Nuž, chci jeden z těch klíčů, poněvadž potřebí mám jakousi sumu peněz — asi sto kop grošů.“

„Sto kop!“ podivila se paní a obličej její se zasmušil. „A nač bys potřeboval? Vždyť přece vzal jsi sobě druhdy značnou sumu na práce alchymistické a řekl jsi, že s ní do roka úplně vystačíš.“

„Ano, ale spotřeboval jsem na alchymii mnohem více, než jsem se nadál,“ poněkud mrzutě a vyčítavé odtušil Radolín. Nebylo mu vhod, že žena jeho ihned, bez dalších důvodů, nepodvolila se jeho přání. „Ostatně, jen menší čásť z toho sta kop, jež žádám, potřebuji na alchymii — větší míním věnovati mistru Švarcovi, jakožto odměnu za to, že tak pilně a nezištně mne učil. Jsem člověk urozený, a proto nemohu a nechci bez odměny jej zanechati.“

Paní Apolence zasvitlo v oku. Takovouto tedy žádosť na ni strojil!

„Ne,“ děla rozhodně, „nedopustím dáti mistru Švarcovi jediného grošíku. Ty’s ničeho nepřislíbil, on ničeho si nevyžadoval. Chceš jej odměniti po rytířsku — nuže, nebudu proti tomu, ale až tehdy, kdy v skutku se osvědčí, že nebylo učení tvé nadarmo. — Prozatím však nikoli.“

„Ale on potřebuje právě ''nyní'', abych mu pomohl! Nežádal mne ovšem výslovně. Je příliš hrd. Ale co budu s tebou vyjednávati!“ prudce nyní vyjel vladyka, jakoby to nebyl týž, jenž před chvílí pln lásky k Apolence se klonil. „Ty peníze jsou moje jako tvé. Prosil jsem tě, nyní však prosbu svou měním v rozkaz!“

„Ale ty máš jistě v paměti, když jsi mi dával klíče, že jsi řekl: ‚Apolenko, nedávej mi jich, pokud sama neuznáš, byť bych tě i prosil či rozkazoval. Naše hotové peníze mohou se rozkutáleti jen ''jednou''. Ani rozpůjčiti je prozatím nechci, pokud neznám dlužníky poctiv.‘ Proto tvoje vlastní slova jsou mi záštitou —“

Mladý vladyka vztýčil se prudce se židle.

„Vidím, že mne nemiluješ!“ rozkřikl se, až paní bezděky ucouvla. „Já pravím, že mi jeden z klíčů vydáš! Musíš mne poslouchati! Jsem tvůj manžel!“

„Ale já tvoje manželka,“ mírně, avšak s pevnou neohrožeností odvětila paní. „A proto mám právo bdíti nad tvým i svým jměním, i proti tvé vlastní vůli. Poněvadž pak tě miluji, chci za tuto ochranu tvého i svého jmění trpěti, ale nepovolím.“

„Že nepovolíš!?“ zvolal vladyka hrozivě.

„Již jsem řekla.“

„Pak si jdi do své jizbice k svým truhlicím a klíčům! A neukazuj se mi dříve, pokud nevydáš mi jeden z nich! Nechť je to jakkoli dlouho! Dovedu se bez tebe obejíti!“

Hlas mladého vladyky třásl se hněvem. Ale jedva vyřkl poslední hrozné slovo, paní v skutku odešla. Došedši pak do svého pokojíka, s pláčem klesla na židli. Ó, již ji medikus nepřemluví, že její muž ji dosud miluje! Lhal Radolín každým slovem, když dnes před obědem o lásce své k ní mluvil! Chtěl jen na ní takto vylákati klíč, aby mohl penězi zasypati šalebného mistra a okouzliti tím jeho — dcerku! Ano, pro co jiného by tak úsilně na svém stál! A miluje ženu svou muž, jenž v prudkém záchvatu tak jako Radolín dovede se zapomenouti!? Ó, ale ona jemu klíče nedá, děj se co děj —

Minuly dva dny, nejtrpčí z dosavadního života paní Apolenky. Muže svého nespatřila ani na mžik, trávíc ve své jizbici, kam jí Eva, osoba služebná, jídlo donášela. Třetího dne, krátce po polednách zjevil se ve dveřích — pan medikus.

„Pane Ondřeji,“ promluvila paní Apolenka dříve, nežli sám mohl rozhovor započíti, „prosím tebe, bys upřímně mi vyjevil: Věříš, že vůbec možno jest, aby lidé vyzkoumali, kterak zlato a stříbro dá se z látek obyčejných vyrobiti? Věříš, že vyzkoumá to můj muž? Tážu se proto, že slýchala jsem lidi zkušené, že všecka alchymie jest klam a mam na ožebračení lidí zámožných. Bojím se, že i můj muž k takovým koncům může dospěti —“

Pan Ondřej nic se nezarazil tím rozhodným a přece důvěrným jejím hlasem.

„Kdybych nevěřil, sám bych nebyl alchymistou. Věří tisícové mužů bohatých i učených, věřím i já,“ dal hladce v odpověď. „Ovšem, přiznávám, že trvá to vždy velmi, velmi dlouho, než tajemství vzácné vyzkoumáno, a že stojí to mnoho, velmi mnoho peněz.“

„A ty přece muže mého podporuješ v tom nebezpečném umění.“ V slovech těchto medikus cítil netajenou výčitku.

„Dávno jsem se chystal, že tato slova od tebe, paní ctná, uslyším. Ale posud nebylo příležitosti, abys ty je vyřkla a já je vyvrátil. Vždyť po tyto dva dny nesměl jsem tebe navštíviti! Nuže, rač věděti, že od spatření první slzy tvé, kterou jsem viděl prolitou nad neshodou s chotěm tvým, umínil jsem si od alchymie jej odvrátiti. Proto jsem ochotně a rád pracoval s ním v dílně.“

„Ale Radolín nemůže si dost vynachváliti, jaké pokroky znamenité činí pod tvým dohledem!“ odvětila paní živě — ale náhle se zarazila. Tváří páně Ondřejovou zavládl výraz tak bolestný a oko jeho tak trpce pohlédlo na paní Apolenku, že bezděky připomněla si té chvíle, kdy jej na tomtéž místě, co nyní sedí, slzeti viděla. Jak tehdy hnuly myslí její jeho šlechetnosť a jeho soucit!

„Jak mi křivdíš svou nedůvěrou,“ měkce a mírné odpověděl. „Rač jen vyslechnouti. Pokládám alchymii za vědu králův. Jenom ti mají pozemských statků dost, aby se jí mohli věnovati. Proto já sám jen tak ze zábavy a pro ukrácení chvíle dříve i nyní v Hoře u Švarce alchymií jsem se obíral. Už proto jen, kdyby ani ''tebe'', paní ctná, nebylo, bych za věc svědomí svého pokládal, chotě tvého od alchymie odvrátiti. Měl jsem ho slovy varovati? Nic by na ně nedal! Ale zkoumal jsem povahu chotě tvého a poznal jsem, že kdyby hned při prvních pokusech v alchymii doznával nezdaru, opakoval by je tvrdošijně a na žádný způsob by od alchymie neupustil. Ale když v prvním čase nabývá úspěchů, uvykne, aby se mu stále tak dařilo; když však potom narazí na veliký a stálý neúspěch, vzdá se alchymie tak rychle, jak se jí byl oddal. To pozorování neučinil jsem já, ale již otec můj na lidech podobných.“

„Ano, tak může s Radolínem býti, to jest podle jeho povahy,“ přisvědčila paní. „Vidím, pane Ondřeji, že jsi taký, za jakého jsem tě uvykla pokládati: šlechetný maž, můj spojenec jediný, ale znamenitý.“

A paní podavši mu bezděky ruku, nebránila, když vtisknul na ni dlouhý vroucí polibek.

„A kdy míníš, pane Ondřeji, že Radolín bude od alchymie nadobro odvrácen?“

„To lze dosti těžko určiti,“ vyhýbal se, „za jeden, za dva, možno až za tři měsíce, a nebudou-li mně okolnosti příznivy, třeba až za půl léta. Ale vím dobře, paní ctná, kdy je Havla, a kdy bys se ráda zpět na vaše bývalé zboží stěhovala“ — a nový pohled, plný vděčnosti, byl panu Ondřeji odměnou za jeho pozornosť a paměť na nejpřednější touhu paní Apolenky. „Avšak já vlastně přišel za jiným účelem, paní Apolenko. Ráčíš přece věděti, že je dnes ta slavná kollací v domě Kotovínských.“

„Ano, ale mne se netýče. Víš snad, v jakém hněvu trvám s manželem; i on si zajisté rozmyslil — ostatně buď jak buď, já tam nepůjdu…“

„Tím se, paní ctná, připravíš o vzácnou zábavu. Bude tam mnoho hostí znamenitých obojího pohlaví — tak na příklad i mistr Švarc se svou spanilou dcerkou. Zmiňuji se o tom jen proto, že pan choť tvůj výslovně si u Kotovínského vymínil, aby i mistr Švarc byl pozván. Jinak sotva by byl Kotovínský naň vzpomněl. Z toho vidíš, paní ctná, jak šlechetná jest mysl tvého chotě, když tak vděčným dovede býti k těm, kteří mu co prokázali.“

Paní Apolenka rychle povstala.

„Ty se klameš, pane Ondřeji!“ zvolala chvatně, a žárlivosť v nitru jejím již jednou probuzená ozvala se znova, a to hlasem silnějším, než kdykoli jindy. „V tom jest asi více než vděčnosť. Ano, já tam půjdu, já tam musím jíti — avšak,“ zarazila se, „jakž mohu, když muž —“

„On také chce jíti — víš, že miluje skvělé společnosti snad ještě více než alchymii. A řekl, že bez tebe jakožto člověk ženatý se tam přece nemůže objeviti.“

Paní Apolenku bodla poslední slova.

„Tedy jenom proto chce mému průvodu! Ano, díš pravdu, na každý způsob tam jíti musím, ale víš, pane Ondřeji, my hněváme se s mužem pro jakýsi klíč, a on řekl, že dříve — —“

„Všecko mi vypověděl,“ vyrušil ji Kapl, „a dostal ode mne po přátelsku lekci tak ostrou, že na dlouhou dobu klíč od tebe chtíti nebude. Sám peněz do alchymie ještě nepotřebuje, a mistr Švarc na smrť by byl uražen, kdyby tvůj choť chtěl jemu přátelskou ochotu penězi nahrazovati Neníť on z lidí všedních. — Pan manžel tvůj lituje nyní své prudkosti, a poněvadž sám nechce tě upomenouti na tvůj slib, že ke Kotovínským půjdeš, tedy svěřil mně úkol prostředníka.“

A za nějakou chvíli stál tu i mladý vladyka, usmívaje se smířlivě na svoji ženu. Touha jeho zaskvěti se s ní ve společnosti byla tak mocná, že byl hotov manželku svou i odprositi za nepříjemné chvíle, které jí byl tyto dny prudkou a unáhlenou svojí povahou způsobil. Jen když půjde na slavné veselí! Ale paní Apolenka, jakoby se obávala, že by muž její se nedožadoval, nedala se dlouho prositi.

„Vidím již, že jsi moudřejší než já,“ radoval se vladyka. „Nuž, stroj se a vezmi nejlepší z šatů božíhodových. Ale nezapomeň na taneček paninský!“

A zanechav pak paní osamotě, aby se ustrojiti mohla, děl k panu Ondřeji, když se schodů scházeli: „Jen co je pravda, ty umíš s ženským pokolením! Myslil jsem, že bude vzdorovati a že nepůjde, a ona se usmívá. Jsi už rozený na takové planetě.“

„A věru nevím, bývá-li to lidem takovým ku štěstí,“ poznamenal pan medikus. „Ostatně myslím u sebe, že tak rychle, jak ženské přízně vždy a všude nabývám, dovedu ji ztratiti. Dnešní den mi podá bezpochyby o tom trpkého důkazu. Dobře jsi postřehl, že jsme si s pannou Markytkou mistra Švarce nezůstali lhostejnými. Ale nedávno drobet jsme se pohněvali a podnes neudobřili. Proto dnes přijde-li ke Kotovínským, nemohu s ní mluviti a ji baviti. Není s nikým v té společnosti tak známa, jako s tebou. Proto chtěl jsem tě prositi, bys byl tentokráte prostředníkem mým, jako já bývám tvým, a bavil ji podle možnosti své, a při tom bedlivě pozoroval, projeví-li dost malého žalu nad naším pohněváním. Můžeš tu a tam i slůvkem o to patrně naraziti — ale,“ zastavil se pojednou, „co to já bláhový na tobě žádám, když mohu napřed věděti, že přátelskou žádosť moji nemůžeš vyplniti.“

„A proč bych nemohl?“ podivil se mladý vladyka, vcházeje s přítelem svým do přízemní jizbice. „Vždyť panna Markytka je děvče k pomilování, ráda žertuje a žert přijme — žádáš mne po přátelsku, a po přátelsku žádosť tvou vyplním.“

„Ano, by jen na tobě bylo. Ale což paní Apolenka nebude žárliti, když uvidí, kterak se s pannou svobodnou zabavuješ? A k tomu ještě panna Markytka nitro svoje nerada komu svěřuje — dlouho tedy, snad by i do půlnoci trvalo, nežli by se ti podařilo na ní vyzvěděti, co žádám. Nikoli, příteli milý — žel mi, ale nemohu toho od tebe žádati.“

Mladý vladyka opravdu byl uražen.

„Jakže?“ zvolal prudce. „Ty mne opravdu pokládáš za tak zženilého, že bych pro křivý pohled a rozmar své choti nesměl jednati volně a svobodně, jako pravý muž? Nechť činím cokoli, ona mi nesmí zabraňovati — nedám si! Ona musí býti přesvědčena o lásce a věrnosti mé tak pevně, jako já o její. To by ještě scházelo! Chtěj nyní nebo nechtěj, já ti službu tu prokážu. Ostatně žena moje není tak pošetilá — a je-li, musím ji hned naponejprv z nemírné žárlivosti vyléčiti.“

Pan medikus poznával, že vůle vladykova je pevná a nezměnitelná, ale přece trval na svém, by přítel jeho službu onu mu neprokazoval. A za nedlouhou dobu odešel, poněvadž prý jej soused Kotovínský požádal, by o něco dříve než hosté ostatní dal se viděti, aby mu v některých maličkostech té hostiny byl na ruku.

{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>5rl43mr1nunacrzgzehtjrsmz8lycq8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>O pravém zlatě/V.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>22084</id>
    <revision>
      <id>344486</id>
      <parentid>304486</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T17:31:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344486</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="24805" sha1="bvoy6lfqtoi3fn4p7lyv0tvr998sv23" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Josef Braun
  | TITUL = O pravém zlatě
  | ČÁST = V.
  | PŘEDCHOZÍ = IV.
  | DALŠÍ = VI.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = V.
  | AUTOR = [[Autor:Josef Braun|Josef Braun]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = BRAUN, Josef. ''Dvě historické povídky z literární pozůstalosti.'' Praha : nákladem Libuše, matice zábavy a vědění, 1894. s.&amp;nbsp;55–69.
}}

{{Forma|proza}}
V prostranném mazhauzci (jídelně) bohatého souseda Kotovínského bylo již před početím hostiny hlučno a veselo. Nejpřednější horští páni, lidé urození a bohatí, byli tu s manželkami svými, aby přátelsky oslavili onen drahocenný list pod pečetí královskou, jehož mocí udělen sousedu Kotovínskému přídomek i erb šlechtický.

Ti, kdož přišli do této vzácné společnosti nejpozději, byli Radolínovi. Paní Apolenka nějak dlouho se byla strojila. Ale za to, když vešla po boku muže svého v mazhauzec, vítána jsouc dle starého obyčeje mnohým slovem srdečným od samého hospodáře, všecko shromáždění jakoby na daný povel umlklo. Ženy s pohledem závisti a mužové s netajenou zálibou pohlédli na tu štíhlou a přece plnou postavu paninu, oděnou v šaty z drahocenného červenavého aksamítu zlatem prošívaného, i na její tvář, lehýnce přibledlou, ale tím krásnější pod tou aksamítovou, perlami zdobenou karkulkou, která jen stěží dovedla pokryti bohaté vrkoče jejích vlasů, na strunách zapletených a bleskotavým šmelcem províjených.

Ale také vladykovi v tom damaškovém kabátě, v tom mantlíku nedbale přes ramena přehozeném, sumou od bělostného okruží, jež krk jako poutem obepínalo, až po střevíce aksamítové, stužkovou růžicí zdobené, výborně vše slušelo. Vladyka mimo nadání dosti známých tu našel. Jak zazářil, když kráse jeho choti a vlastní jeho švarnosti pochlebovali!

Prohlížel sobě bystře ten nemalý tlum paní a panen v partikálech,&lt;ref&gt;Způsob „krinoliny“.&lt;/ref&gt; v zavití po španělsku či podle novějšího obyčeje na strunách, v šatech z drahých látek, v živůtcích divně zžáhaných, ve fěrtoušcích podivnými ozdobami vyšívaných, s náramky na rukou, penízky na hrdle a prsteny na prstech. Ale neviděl v chvále těch, kdož dali znáti, že paní jeho patří mezi nimi místo nejpřednější, žádné pochlebenství. Tak jemu samotnému se líbila, tak její vábný zevnějšek jej okouzloval; a vladyka byl přesvědčen, že i jeho choť nemůže mezi tímto houfcem našňořených mužů, mladých a starých, najíti švarnějšího a onačejšího nad něho.

Takto v duchu přemýšleje, za některou chvíli proplétal se s chotí svou v pestrém tom tlumu, tu onde se zastavil, aby sladká a hladká slova přijal i navzájem dle možnosti a okolností vydal, až konečně zvučný hlas hospodáře všecku vzácnou společnosť ke stolu zval. Vladyka již chtěl ke stolu zatočiti — v tom však trhnuv sebou, pospíchal k starému muži a mladé dívčině, kteří tamo v rohu několika přáteli byli dosud obklopeni, takže je viděti nebylo. Paní Apolenka ihned domyslila si, kdo to asi jest. Bodlo ji u srdce, když viděla, s jakým kvapem a s jakou radostí její muž k oběma pospíchá. Jak horlivě a všecek jsa změněn, s nimi rozmlouvá.

„Hle, ženuško, toť slovutný mistr Švarc, můj přelaskavý učitel a jeho sličná dceř panna Markytka,“ představoval oba paní Apolence, která v té chvíli hrubě ani neslyšela uctivá a velmi zdvořilá slova mistrova, jimiž, ruku jí podávaje, vyslovoval povděk svůj nad tímto seznámením. Bylať pohlédla na tvář dívčinu — a nemohouc sama sobě popříti její opravdovou sličnosť, viděla v nenuceném a veselém jejím výraze smělou a málostydnou tvář lehkomyslné dívky. Zdálo se, jakoby učený mistr ni jeho dceř nepozorovali, že poklona paní Apolenky byla velmi nepatrná, i že v pohledu jejím zachvěl se spíše odpor, chlad a sumou opak onoho potěšení a povděku, jež dle slov svých pociťoval mistr Švarc nad seznámením se s paní Apolenkou. Panna Markytka bez ostychu dala se do hovoru s mladým vladykou, usmívajíc se jako diblík, a jen pan mistr vyrušoval je oba otázkami o alchymii, které na mladého vladyku vznášel.

Paní Apolence bylo, jakoby měla silou obrovskou uchvátiti svého muže a vyvléci jej z tohoto shromáždění, z poblízka té smělé, bezohledné a lehkomyslné dívčiny. Nitro její se bouřilo, v očích šlehal blesk žárlivosti. Umínila si však ještě vyčkati a třeba násilně prudké hnutí nitra svého tajiti. Ale ještě více byla pobouřena, když usadili se za dlouhý, celou délka prostranného mazhauzce dosahující stůl, pokrytý příbory a obrovskými misami. Viděla, že místa, na něž hosté se usadili, byla již napřed určena. A hle, muž její po pravé straně má za sousedku ji, ženu svou, ale po levé — pannu Markytku! Netušila ovšem, že nebyl to vladyka, ale pan Ondřej Kapl, jenž toto rozsazení již před hostinou byl připravil. Pan medikus, jakoby podivnou náhodou, vskutku však z vlastního přičinění, seděl po pravé ruce paní Apolenky a snažil se nyní řečmi svými ji připoutati a obveseliti. Ovšem se mu nedařilo. Paní Apolenka nikterak se tím netajila, že mysl její není přístupna nyní zábavným slovům. Přicházela jí spíše za obtíž, než aby ji pobavila.

A čím bylo paní Apolence nevolněji, tím více veselil se její muž. Lichotky a obdiv ostatních hostů byly jej před chvílí připravily v dobrou náladu; zářil radostí a uspokojením, a těšil se z hloubi duše na taneček, jenž měl jemu i jeho choti teprve získati všeobecnou pochvalu, zálibu, obdiv a snad i drobet závisti. Zatím umínil si užiti výhodného svého sousedství a konati přátelskou službu Kaplovi, v niž se byl uvázal. Ani mu nenapadlo, jaká muka připravuje choti své, kterou dráždil, urážel a mučil. Tak bylo přes celou hostinu, a vladyka jen tu ondy skrovné slůvko k paní své prohodil, nic si nevšímaje výrazu tváře její.

Hostina již se končila, když panna Markytka na delší chvíli s otcem svým po levé její straně sedícím v hovor se zabrala. Té chvíle použiv, naklonil se vladyka Radolín opět k paní Apolence. Ale než promluvil, děla k němu: „Prosím tebe, ušetř aspoň své pověsti. Ne-li k vůli mně, tedy k vůli sobě, co řeknou lidé o tobě a té — —“

Mluvila z ticha, ale hlas její se chvěl a z oka jejího zasršel blesk. Ale rovněž vladyku tato slova pobouřila, měl co činiti, aby odpověděl aspoň na oko klidně: „Bavím se, s kým chci, a nikdo nesmí mi poroučeti, ani ne ty — pravím to jednou pro vždy, rozumíš?! Bav a vesel se taktéž s kýmkoli, nekladu ti překážek.“

A odvrátil se opět k panně Markytce, s níž horlivě rozmlouval i pak, když z mazhauzce četní služebníci stůl z několika menších složený a všecky židle vynesli a společnosť k tanci se připravovala. Byloť v ten čas sice málo kdy slýcháno, aby po takové hostině při podobné příležitosti na mazhauzci se tančilo — ale soused Kotovínský, sám jsa člověk z míry veselý a tance dosud při své páté desítce náruživě milovný, umínil si i touto kratochvílí o svém slavném dni hosty své pobaviti.

Odpůldne bylo minulo jako oka mrknutí. Na mazhauzci již rozžehli početné voskovice ve svícnech na stěnách zasazených. Přišli hudci a pištci, pronikavé zvuky ozvaly se, zvonce k houpavému poskoku dle tehdejšího obyčeje. Mladý vladyka, jenž bavil se dosud s pannou Markytkou, trhnuv sebou, poodstoupil dva kroky k paní Apolence, jež tu stála po boku pana Kapla, jakoby chtěla vyslechnouti každé slůvko, jímž muž její pannu Markytku zabavuje.

„Teď hned první tanec paninský, čekám, že mne provedeš — ale posečkej ještě jen chvilinku, mám cosi důležitého s pannou Markytkou dohovořiti,“ děl paní své zticha. Paní Apolenku, beztoho rozčilenou a podrážděnou, slova tato pobouřila ještě více. Byl by schopen této bezohlednosti, kdyby ji, ženu svou, ještě miloval?

„Nemusím tě ani za chvíli rušiti z té zábavy tak tuze ti příjemné. Beztoho není mi volno — nepůjdu do kola.“

„Prosit tě nebudu —“ vyjel prudce Radolín. Nejsladší okamžik, na který se tak byl těšil, měl nyní přijíti a — žena se zdráhá. Ale nechť si — vytrestá se sama. Přikročiv k panně Markytce, promluvil k ní tak nahlas, aby to i jeho choť slyšeti mohla: „Milá a ctná panno Markytko, zdá se, že budu již dokonce připraven o rozkoš tohoto tanečku, neboť choti mé není prý volno do tance.“

Jak se zajiskřilo paní Apolence v očích, když viděla muže svého vkročiti do kola s tou lehkomyslnou holčicí, která, pokládajíc slova vladykova za nepřímé vyzvání, by sama jej k tanci vybídla, vskutku tak učinila. Hle, jak ta dívčina všecka ve tváři jen jen hoří, jak oči se jí lesknou a kolem rtů zdá se, že podivný výsměšek jí zahrává — oh, Bože, paní Apolenka v těchto chvílích utrpěla více muk, než kdykoli jindy v životě svém… Již očitě poznává, že muž její ji zrazuje, již vidí, že tato dívčina cele jej zaujala, srdce jeho jest ztraceno a s ním i peníze jeho, jež by jistě hotov byl rozplýtvati pro rozmary této dívčiny a pro lakotu otce jejího. Dá se předvídati, že co nevidět opět obnoví žádosť svou o klíče k penězům a že ji vysloví ještě rozhodněji — a ona, paní Apolenka, přece na žádný způsob žádosti jeho nebude chtít povoliti. Ale jak jen učiniti, aby peníze své a její takto nemohl rozplýtvati? Tato těžká starosť tížila hlavu paninu, kdežto veliká bolesť skličovala srdce její. Dobře, že opět objevil se tu pan Kapl, jenž slovy důvěrnými a jemnými začal s ní promlouvati. Ač plna starosti a žalu, paní Apolenka byla nyní dosti povděčna jeho hovoru; snažilať se přece při něm pozapomenouti svých bolestných a tížících vnitřních pocitů…

Chvíle vlekla se paní Apolence za chvílí zdlouhavým, trapným chodem a přece dříve, než se nadála, byla tu čtvrtá noční hodina — dle našeho počtu půlnoc — kterou pronikavý piskot ponocného píšťaly dole na ulici se ozývající hodovníkům oznamoval. Hle, pomyslila paní, již čtvrtá hodina a on dosud s tou dívčicí se obírá a jakoby nepozoroval ty potajné a namnoze povážlivé nebo výsměšné a škodolibé pohledy ostatních hodovníků.

Paní Apolenka, stojíc v koutě mazhauzce s Kaplem, odhodlala se k činu, an její muž procházeje se s pannou Markytkou kolem dokola, právě sem přicházel. Přistoupivši k oběma, promluvila na svého muže klidně a vážně: „Jest již tak pozdě. Mnozí odcházejí, čas, abychom i my k odchodu se měli. Ráda bych si již odpočinula.“

Paní Apolenka nic nehleděla na přítomnosť alchymistovy dcerky, která jemu pod paží zavěšena byla, a zdálo se také, že ani panna Markytka nedá se vzezřením i slovy paní Apolenky z příjemného rozmaru vyrušovati. Všechno chování sličné panny prýštilo z jediného pramene: chtěla svým veselím a důvěrným chováním k Radolínovi vzdorovati panu Ondřeji, jenž v posledních časech jakoby opravdu začal si ji nadcházeti. I jeho nitro bylo naplněno vzdorem, ale zároveň trpkostí a hněvem, jenž platil jeho choti, která dle jeho mínění všecku zábavu dnešní mu pokazila a o nejkrásnější okamžiky „paninského“ tanečku jej oloupila. Nenahlížel, že jen on sám všechno to svým nemoudrým počínáním zavinil — a tak, jak v nitru svém byl na svou choť roztrpčen, prahnul i jí samé za odvetu trpkosť způsobiti. Čím více ji miluje — myslil — tím více musí ji vytrestati, aby podruhé neodvážila se mu jakkoli zkaliti podobné příležitosti společenských kratochvílí.

Proto nyní, ana paní Apolenka před Švarcovic pannou o návrat domů jej žádala, krátce jí odsekl: „Já ještě domů nepůjdu, mně se to tu líbí velice — viď, panno Markytko. Není-li tobě tu volno, můžeš odejíti beze mne — požádej třeba přítele Ondřeje, by tě domů vyprovodil.“

A nežli mohla paní odpověděti, odcházel kvapně s pannou Markytou. Bledá a chvějíc se, vrátila se paní Apolenka k příteli svého muže. Té urážky, toho ponížení, jež muž jí před tváří její sokyně způsobil! Má tu trpělivě vyčkati, či opravdu odejíti? Věděla, že když odejde, hněv muže jejího, ač na oko k tomu svolil, bude ještě větší, a roztržka mezi oběma zjevná.

„Budiž jakkoli,“ promluvil pan Ondřej, když upřímně mu zjevila, kterak muž jí odpověděl, „já učiním podle vůle tvé, paní ctná. Vím dobře, že tím v této zjevné rozepři mezi vámi postavím se na stranu tvou a že za to stihne mne hněv ne-li dokonce nenávisť chotě tvého, ač v čas-li nezmoudří, ale i to všechno milerád k vůli tobě chci snésti.“

A poslední jeho slova zazněla tak podivně a oko jeho upjalo se při tom na její tvář takým pohledem, že paní opět si vzpomněla na tu chvíli, kdy jej pro vlastní svůj žal spatřila oslzeti. Ani v tomto okamžení v čisté, upřímné její duši nevznikla jiná myšlénka nežli ta, jak velice šlechetný je tento muž… A přece ještě zaváhala… ale v tom jakoby nějaká myšlénka důležitá náhle bleskla jí hlavou, chopila prudce pana Ondřeje za ruku.

„Přijímám vděčně tvou službu,“ děla rozhodně. „Ale jen honem, každý okamžik je mi drahý. Odejděme zjevně, nechť si nás třeba všecka společnosť vidí odcházeti.“

A pan Ondřej se zachvěl libým pocitem, jak úsilně paní jemu ruku stiskla — — — — — — — — — — — — — — — —

Neminulo ani půl hodiny po odchodu paní Apolenky i pana Ondřeje, a mladého vladyky zmocnil se veliký nepokoj. Věděl, že odešli, a dráždilo i tížilo jej, že ani jemu s Bohem nedali — patrně všecko z vůle paní Apolenky. Zábava ať už s pannou Markytkou či jejím otcem a ostatními valně již zřidnuvšími hosty počala mu býti nesnesitelnou. Podivná úzkosť sevřela mu hruď, bezděčná jakási úzkosť o — Apolenku. Smál se v duchu sobě samému, vyvracel si každou pochybnosť, ale nemohl odolati… Půda jej tu náhle pálila pod nohama.

Marně jej zdržovali staří kozáci, kteří se do jedné z vedlejších jizbic sesednuli, mezi nimi pan primas, rektor školy vysokokostelské, a mistr Švarc i sám hospodář, aby s nimi ve jménu svatého Jana Dlijava pomohl prázdniti ten soudek výborného malvazí, který hospodář až k posledu pro ně byl zanechal. Ani to nespomohlo, když pacholek domácí, jenž dole v průjezdu lucernu pro mladého vladyku rozsvěcoval, oznámil, že venku právě vydatný déšť se spustil a že by bylo snad lépe, kdyby pán nahoře mezi ostatními hosty vyčkal, než se to přežene. Mladý vladyka ani mu neodpověděl, ba samým spěchem ani lucerny od něho nevzav, vyrazil ven do tmavé pusté noci.

Nedbal hustého deště, jenž lil se plným proudem se zachmuřené oblohy, kdež ani jediná hvězdička se nezakmitla. Kvapně kráčel pustými, jakoby vymřelými ulicemi. Hle, jak včera odpůldne kráčel sem, ke Kotovínským s ženou svou, pln nadějí, kterak bude s ní zářiti v této společnosti jako první mezi prvními, jak se na to těšil, jako na nejblaženější okamžik života svého — a hle, místo toho všeho sklamání, vzdor, hněv, trpkosť! Ale to není vše — v prsou mladého vladyky ozývala se znova úzkosť o Apolenku a s ní již i stín nedůvěry ke Kaplovi černější nad tuto dnešní noc. Proč vždycky a všecko u jeho ženy prosadil? Ó, Bože, snad by nebylo možno — — a vladyka, nechtě ani domysliti, přiostřil krok.

Déšť neustával, když vladyka stanul konečně v ulici Pekařské u svého domu. Chopiv se křečovitě klepadla, zaklepal prudčeji, než kdykoli jindy. Čekal chvíli, ale ani jediné okno v domě jeho se neosvětlilo. Čekal ještě déle, ale paní Apolenka nepřicházela otevřít. Vždyť přece jí to byl nakázal! A proč aspoň Petr či jeho žena nejdou otevřít? Vždyť tyto prudké rány museli zaslechnouti! Či i jim zakázala a chce jemu vzdorovati a nepustiti ho domů z této nepohody pod ochrannou střechu? Nikoliv, odpověděl si, toho ona by i při největším hněvu se neodvážila. A přec marně již po kolikáté buší klepadlem do vrat úsilnými ranami, marně i nyní bušení opakuje — v domě jeho, ba po celé ulici nic se nehne a jen jednotvárný pleskot prudkého deště se ozýval… Mladým vladykou projela nyní hrozná myšlénka o možné zradě obou, o zradě, kterou Kapl na jeho přátelství a paní Apolenka na jeho lásce páchali. Divoká bolesť sevřela jeho prsa. „Pomsti se krvavě, je-li to pravdou, a znič je oba,“ volal v nitru jeho hlas zloby, která zalomcovala veškerou jeho bytostí. Ale v týž okamžik ozval se v něm ještě hlas jiný: „Je-li důminka tvá pravdou, zdaliž bys ty sám nenesl hlavní čásť viny? Což jsi nechoval se k ženě své zpurně, se vzdorem a hněvem? Což jsi bral na všecka její přání, její prosby a žádosti jakého ohledu? Což vlastně neutvrzoval jsi ji v domnění, že ji nemiluješ? Což to není pošetilostí a v očích ženiných proviněním, když muž na sousedské zábavě vlastní choti své hrubě si nepovšimne a s mladou dívkou bez ustání se zabavuje?“ Tímto hlasem se ozvaly v nitru Radolínově svědomí i láska, vzbuzené nyní zároveň jedním okamžikem. Zaklepal naposled, zabouřil, jakoby vrata rozbiti chtěl — čeká dechem zatajeným — ale opět nadarmo…

V tom, jakoby bleskem náhlé myšlénky osvícen, vzchopil se a nedbaje neustávajícího deště, kvapil vzhůru, probíhaje klikatými ulicemi, až konečně po delší době stanul všecek udýchán v České ulici před domem, kdež ode dávna říkalo se „u Barvínků“ podle rodu, jemuž náležel od mnoha let. V přízemních zamřížovaných oknech kmitalo se rudé světlo a mladý vladyka věděl, že tam hospodář Barvínek, náležeje řemeslem počestnému cechu pekařskému, s chasou svojí pilně robí pečivo na dnešní ráno.

V tom domě v ponebních dvou jizbách bydlil pan Ondřej.

Mladý vladyka, hřmotně zaklepav na domovní dvéře, nemusel dlouho čekati. Za malou chvíli vrzla závora a sám hospodář, v bílé zástěře, rukávy maje vyhrnuty stanul ve dveřích, pohlížeje na temnou postavu nočního hostě, jejž ovšem nepoznal.

„Prosím tebe, je doma pan medikus?“ vyrazil prudce Radolín.

„Vrátil se od Kotovínských před nějakou dobou,“ odpověděl mistr pekařský, jenž se domníval, že kdosi posýlá pro pomoc lékařskou.

„A přišel sám?“ vyhrklo opět z vladyky.

„A s kým by přišel, ty dalamánku,“ zasmál se bodrý mistr upřímně, pokládaje vladyku za nějakého vyslaného služebníka, jenž má nakvap pana medika k nemocnému přivésti. „Leda byl by přivedl s sebou malou opičku — ale dnes ani té neměl. Poznám to, poněvadž klademe prkna s pečivem po síni, aby vykynulo, a je-li v hlavě pana medika trochu světleji, nedává obyčejně pozor a rozšlape nám vždycky několik vykynutých božích dárků nebo dalamánků.“

„Myslil jsem, že přítel můj k němu šel na nocleh. Děkuji tobě,“ zahovořil, ubíhaje zpět, jakoby mu hlavu zapálil a nevšímaje si, kterak bodrý mistr nebodře bručí, že si nadarmo ke dveřím nohy lámal.

Netrvalo dlouho a vladyka Radolín stanul opět před svým domem. V prsou jeho bylo volněji — celá půle té hrozné obžaloby, kterou již již vznesl na Ondřeje a ženu svou, rozplynula se v niveč. Ale kde jen ona tedy jest? Kam by byla šla? Nemohla nikam, musí býti nevyhnutelně doma! A jal se bušiti znova na vrata domovní tak prudce, jakoby je chtěl rozraziti tím železným klepadlem. Marné bušení, marné čekání — v domě jakoby ani myšky nebylo… Již byl všecek až na kůži promoklý — a déšť leje se stále na ubohého vladyku, jemuž nestačí skrčiti se ke vratům… Toť jistě všickni spějí, jakoby odvaru makového požili — nutno zabouřiti, až se dům otřese… Prudkého, unáhleného vladyku napadl opět hněv. Začal klepadlem bouřiti bez ustání, nic se neohlížeje, že se to po celé ulici rozléhá. Ba, nepovšiml si ani, že s té strany od panského placu zahýbá sem do ulice hlouček mužů, z nichž jeden s malou lucernou napřed kráčí. Myslil, že to snad nějací veselí kumpánové, kteří odkudsi z krčmy na dolení město se vracejí, a že jej minou, aniž by si ho povšimli. Promoklý šat studil ho již po všem těle, cítil, jak voda v tenounkých proudech stéká mu po bělostném okruží za krk, hněv jeho se zvýšil a ruka tím silněji stiskla železné klepadlo, bušíc do vrat. Nedbal, že hlouček mužů před jeho domem zůstal státi, pozoruje na mžik jeho počínání.

„Kdo jsi, člověče, že se odvažuješ v noci na ulici bez lucerny proti přísnému zákazu pánů konšelů, a že tu bouříš na dům, až se celá ulice probudí,“ ozval se přísný hlas z hloučku mužů a mluvčí pokročil proti vladykovi.

„Kdo jsi ty, že se odvažuješ tázati?“ odpověděl zlostně vladyka, beztoho rozzlobený.

„Jsem městský rychtář a to jest ponůcka,“ odtušil mluvčí neméně zprudka s onou pánovitou jistotou převahy, jež jest do dneška vlastní mnohým z lidí, kteří v českých městech podobnou službu a povinnosť obstarávají. „Musím bdíti nad klidem v ulicích. Proto jménem práva té vyzývám, abys ustal od toho bouření a řekl mi jméno své, bych mohl zítra na rathouze oznámiti, koho jsem přistihl v noci bez lucerny, aby důchod městský o pokutu jedné kopy nebyl zkrácen —“

„Jsem člověk urozený,“ děl vladyka popuzen a s netajeným pohrdáním, jež přísného rychtáře urazilo a popudilo, „Radolín z Ostrohu. Jen mne udej, chceš-li, tu kopu grošů za lucernu mohu spíše složiti, než ty jediný denárek. Ale bouřiti budu dále, je to můj dům — rozumíš?! — a k vůli tobě nebudu tu stát do rána v dešti.“

„Bouřiti nesmíš,“ zvolal rychtář, „já ti to dovedu zakázati mocí práva svého! U vás na vsi v horách,“ podotkl jedovatě, „ovšem toho práva jsi se znáti nenaučil, ale —“

„Já ti pravím, abys táhl po svých, ty městská paštiko,“ vzkřikl vladyka a obrátiv se k rychtáři zády, jakoby jemu na vzdory začal bušiti do dveří tak prudce, div se pod železným klepadlem nezajiskřilo.

Rychtář přiskočil, chtěje vladyku ode dveří odstrčiti. Ale se zlou se potázal. Vladyka, obořiv se naň, strčil jím tak prudce, že rozezlený strážce městské bezpečnosti sklouznuv na mokré nedlážděné půdě ulice, složil na chvíli drahé svoje tělo zrovna uprostřed kalužiny, která se hojným deštěm opodál před domem Radolínovým byla utvořila. Ale studená voda kalužiny nikterak neschladila palčivosť hněvu rychtářova.

„Toť je hrubé násilí úřadu městskému!“ zvolal rozrušen a vstávaje namáhavě. „Ve jménu práva ujměte jej třeba mocí a hned do šatlavy. Ať je urozený nebo neurozený, páni konšelé naučí jej, kterak v městě lidé ctní pořádek zachovávají!“

V témže okamžiku zaleskla se ocel Radolínova kordu v matném svitu lucerny.

„Běda, nenecháte-li mne s pokojem! Vina bude vaše před každým soudcem spravedlivým!“ zvolal vladyka nanejvýš rozčilen a zamával hrozivě kordem kolem sebe. Ale hle, již naň neohrabaní zřízenci rychtářovi, ozbrojeni halapartnami, útokem ženou — hle, jak udatně se brání, ale na konec, nemoha odolati přesile čtyř mužů sám jeden a kord o halapartnu při prudkém seku si přeraziv, jest přemožen… S vítěznými úšklebky odvádějí jej spoutaného sebou vzhůru k Panskému placu… Již docházejí konce Pekařské ulice, a Radolín, skřípaje zuby, ohlédl se na svůj dům. Pusto a temno tam jako dříve… Co by asi paní Apolenka řekla, kdyby jej v tomto průvodu surových pochopů viděla!? Či kdo jest tím vinen, že se mezi nimi ocitl? A kde ona, paní Apolenka, kde, kde jen jest?!

{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>bvoy6lfqtoi3fn4p7lyv0tvr998sv23</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>O pravém zlatě/VI.</title>
    <ns>0</ns>
    <id>22085</id>
    <revision>
      <id>344487</id>
      <parentid>304487</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T17:31:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Odstranění parametru ONLINE – kořenová stránka má správné UUID; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344487</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="21331" sha1="eeoasdg1dh5qjeri8v1ioktu0a4imds" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | AUTOR = Josef Braun
  | TITUL = O pravém zlatě
  | ČÁST = VI.
  | PŘEDCHOZÍ = V.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = VI.
  | AUTOR = [[Autor:Josef Braun|Josef Braun]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = BRAUN, Josef. ''Dvě historické povídky z literární pozůstalosti.'' Praha : nákladem Libuše, matice zábavy a vědění, 1894. s.&amp;nbsp;69–81.
}}

{{Forma|proza}}
Pan Ondřej Kapl z Hartenštejna dal si dnes na čas, vyspávaje včerejší sousedské veselí. Slunce již dávno zářilo do jeho oken, když se probudil. A ještě ani teď nevstal, s očima přivřenýma povaluje se v měkkých poduškách. Na mysli tanula mu sličná tvář a lepá plná postava paní Apolenky. Připomínal si každé vroucí, důvěrné slovo, kterým k němu promlouvala, když domů od Kotovínských pustou, deštivou nocí ji odváděl, a blaho netušené dosud jím zachvělo, když vzpomněl, jak paní, kdykoli nějaká postava neznámého chodce za tmy na ulici vstříc se jim vynořila, v bezděčné bázni k němu blíže se přitulila a k rameni jeho se přitiskla. Ó, kdyby byl ani se Švarcem neujednal, že o přízeň její se bude ucházeti, byl by jistě po ní zaprahnul! A věru, těch příprav jest již dost, půda v nitru jejím připravena. Mohl již včera začíti a vyznati jí lásku svou! Ale nechť si — při této roztržce mezi manžely Radolínovými najde příhodnou chvíli opět co nevidět. Ó, však ji musí míti — vroucí, všech obětí schopnou lásku paní Apolenky.

A panu Ondřeji při těchto a takých myšlénkách tak se krev rozproudila, že bezděky vyskočil z postele. Jal se oblékati v úmyslu, že půjde k Radolínovům, dříve však se podívá k mistru Švarcovi a k jeho dceři. Musí se s ní opět smířiti. Učiní tak v žertu a smíchu, rovněž jak se byl rozhněval. Nemá jejího hněvu již potřebí jako včera. Ostatně neklame příliš veselou tu dívčinu a dokonce ne už jejího otce o své lásce, i vědí oba, že on jest příliš lehký patron a člověk světácký, nežli by vážně k jedné bytosti chtěl se upoutati. Jestli však starý mistr jinak o tom Radolínovi se vyjádřil, pocházelo z úmluvy s Ondřejem. Každé podezření, jakoby Ondřej na paní Apolenku toužebně pohlížel, mělo býti v prsou mladého vladyky hned v zárodku potlačeno domněním, že přítel jeho miluje dceru mistrovu.

Pana Ondřeje čekalo hned po ránu překvapení převeliké. Sotva seběhl se schodů a stanul dole na sínci, zastavila ho sama hospodyně, žena obstarožná se slušnými boky a lalůčkem pod bradou, jako pravá pekařka všecka zamoučněna. Jak strnul pan Ondřej, když slyšel, že jest od samého rána všecko město toho plničko, že ten mladý vladyka z Pekařské ulice, co se tajným uměním alchymistickým zanáší, v noci kordem svým sesekal ponůcku i samého rychtáře až do krve, když mu na ulici lidi ze spaní bouřiti zabraňovali. Byl prý asi hodně unáčen (podnapit), ale teď těžko to asi odpyká, neboť, ač živou mocí se bránil, zajali ho a do dusiku uzavřeli a odtamtud tak lehko — aspoň ne před početím a dokonáním soudu konšelského — se nedostane. Nechť jen pan Ondřej netváří se nedůvěřivě, jest to vše pravda jistojistá, neboť drábové, vracejíce se z rathouzu z noční služby, po městě to roznesli.

Pan Ondřej, nemoha již pochybovati o pravdě zlé noviny, utvářil se tak žalostně, jakoby vlastního bratra jeho neštěstí to potkalo; vědělať hospodyně, že není věrnějších přátel nad pana Ondřeje a vladyku z Pekařské ulice. Ale tou měrou, jak žalostně tvářil se jeho obličej, zaradovalo se jeho nitro! Hoj, jak výborně vladyka zahrál, tak že výhra nemůže minouti mne! Tak pomyslil si pan medikus, chvátaje co dech mu stačil do domu Radolínova. Vyšed, zastal paní Apolenku, ana bledá a oči majíc od pláče a bdění zardělé, mlčky po jizbě přechází. Teskný úsměv objevil se na jejích rtech, když spatřila ustrašenou a žalostící tvář medikovu.

„Vidím, že již víš —“ děla smutně. „Chtěla jsem sama do města na rathouz jíti, ale co bych já, pánům hrubě neznámá, mohla muži vymoci? Na tebe jsem myslila, na tebe čekala — viď, že pomůžeš?“

A stiskla mu ruku tak vroucně, pohlédla mu do očí tak prosebně, že panu Ondřeji se zdálo, jakoby nikdy dosud nebyla tak rozkošná a k němu zároveň tak přívětivá a důvěrná, jako v této chvíli. Jedná se jí zajisté o česť jména muže jejího, které jest i jménem jejím.

„Jsem vším vinna já,“ pokračovala paní, „vyznám se ti upřímně, jak bylo. Mnoho trpkých okamžiků způsobila mi myšlénka, že můj muž jednou přece přinutí mne, abych mu klíče od truhel s penězi vydala, a že peníze předky našimi těžce shromážděné lehko pak rozplýtvá! Usmyslila jsem si, že je ukryju tak, aby k nim těžší byl přístup než v truhlicích. Nakázala jsem tajně Petrovi, aby ve chvílích prázdných kopal na nejzazším konci sklepa našeho hlubokou jámu, a čekala jsem nyní jen na příležitosť kdy bez vědomí mužova za pomoci Petra a ženy jeho vaky s penězi tam budu moci uložiti. Ta příležitosť se naskytla včera. Mínila jsem, že muž můj zdrží se u Kotovínských po mém odchodu ještě aspoň hodinu. Ale přišel dříve, a my, ve hlubokém sklepě vaky s penězi do jámy ukládajíce, ovšem jsme neslyšeli sebe hřmotnější jeho klepání. Bděla jsem potom, čekajíc na muže, až do rána. Když nepřišel, poslala jsem ke Kotovínským, a tu Petr zvěděl a přinesl mi tu hroznou novinu — —“

„Ale, paní, což jsou ty peníze opravdu před ním lépe uschovány v jeho vlastním sklepě, než v jeho vlastní jizbici? Truhlici otevře a hlínu sklepa dá rozkopati —“

„Zajisté, ale truhlice dá se otevříti hned, v každé nestřežené chvíli, ale peníze ve sklepě zakopány jsou velmi hluboko. Nežli by se k nim dostal, vždy bych nabyla času vůli jeho změniti po dobrém nebo jinými prostředky —“

A tato poslední slova pronesla paní tak klidně a pevně, že toho pan Ondřej nejméně nyní se nadál. Ó, to vše jest voda na jeho mlýn!

„Račiž se upokojiti,“ chlácholil ji, „takých případů, že lidé — urození obzvláště — městským ponůckám se protivili, mnoho se po královských městech přihází. Některá kopa grošů spraví to dokonale. Jedná se ti zajisté, paní Apolenko, aby choť tvůj zbaven byl vězení. (A při tom pomyslil: Mně však se jedná, aby tam byl co nejdéle.) Proto půjdu hned do města, abych sehnal dobrou duši, která by se mnou choti tvému za rukojmí se postavila, by ihned byl z vězení propuštěn a na svobodě mohl soud svůj očekávati. (A při tom myslil: Jak jen to provedu, abych rukojmí sháněti musel co nejdéle!?) Pak zjednám si přístup do vězení k manželu tvému, abych jej potěšil zprávou, kterak celou noc pro něho jsi probděla a teď všecka nešťastna jej očekáváš. O penězích ovšem nic nesmím vyjeviti, abych jej ještě více nepozlobil. Řeknu, žes jej tak brzo nečekala, a žes zašla do toho malého domečku na dvoře, kde Petr se ženou přebývá, spát že se ti nechtělo, a Petr podle častého zvyku svého že bděl, předčítaje ženě své bibli. Choť tvůj dobře ví, že ti dva staří lidé, nemohouce spáti, mnohdy celou noc prosedí. Řeknu, že jsi je poslouchala, hledajíc úlevy své mysli po rozrušení zábavy. Ten domek je přes celý dlouhý dvůr, jak bylo možno zaslechnouti sebe prudší bušení, a k tomu ten šumný, plískavý déšť! Vůbec učiním vše, aby příchod jeho byl jiný nežli včerejší rozchod.“ A pan Ondřej při těchto slovech pomyslil: Přičiním se ze všech sil, aby jeho vzdor a hněv na spanilou ženušku byl větší při návratu, nežli při rozchodu. Největší úspěch můj by byl, kdyby prohlásil, že raději bude ve vězení, než aby se ke své vzdorné ženě navrátil.

A za malou chvíli odcházel, provázen starostlivým pohledem paní Apolenky, jejíž pozvání ke skromnému obědu ovšem s velikým vděkem přijal. „Budu hledět,“ pravil jí, „abych do oběda se navrátil, možno li, již se svým drahým přítelem…“

Pan Ondřej jásal v duchu radostí, když za nějakou dobu po té bylo jej viděti kráčet do širokých vrat radnice. Dozvědělť se po cestě, že pan primas s purkmistrem jeli dnes ráno, nedbajíce oba trochu nevyspání po včerejší hostině u Kotovínských do Prahy. Aby se o tom přesvědčil, zašel schválně do domů těchto obou vážených sousedů, kdež mu vše potvrdili. Toť dnes šťastná hvězda moje zasvítila, pomyslil, ubíraje se do radnice Radolína ve vězení navštívit. Radolín musí chtěj nechtěj ve vězení vydržeti aspoň do návratu purkmistra a primasa z Prahy, poněvadž bez jich vědomí dle práv městských žádné rukojmí nemůže býti postaveno a vězeň propuštěn. U primasů řekli, že hospodář sotva vrátí se dříve nežli pozejtří, ne-li popozejtří. Toť jsou dva, tři dni času, ve který paní Apolenka jediné jeho, Kaplově péči bude odevzdána! A o rukojmě nemusí se nyní ani starati! Nyní potřebuje ještě mluviti s Radolínem.

Bylo již dávno po poledni, když vycházel pan Ondřej z radnice. Ale tvář jeho byla zasmušilá. Nezdařilo se mu u vladyky tak, jak toho očekával. Ten blázen, místo aby zuřil a všecku vinu jenom na ženu svaloval, sám sobě vinu dává, naříkaje jen, že tím žal ženě své způsobil, a sumou všecek je změněn, jakoby mu byla paní Apolenka včera u Kotovínských nápoje lásky byla namíchala. Pan Ondřej věru ho nepoznával. Vůči tomuto velikému obratu v mysli Radolínově potřebí jest jen jednati a to rychle a rázně. Jenom dva, tři dni mu zbývají, aby odhodlaným pohybem zatáhl konečně tu síť, kterou nepozorovaně kol té zlaté rybky, jakou paní Apolenka v skutku jest, tak dlouhý čas rozprostíral. Ano, čas rozhodný se přiblížil — teď nebo nikdy…

Paní Apolenka byla trpce sklamána, nespatřivši muže svého po boku Kaplově. Ale slovy Kaplovými, plnými vroucího citu a něžnosti, dala se na konec utišiti. Pan Ondřej dovedl jí vše tak vylíčiti, že nepochybovala, kterak ve dvou, třech dnech muž její se navrátí, a že to bude zásluhou jedině páně Ondřejovou. Při tom však slovy opatrně volenými dal znáti, jakoby vladyka netoužil příliš po vzdorné ženě, která vůli a libůstkám jeho nechtěla se podrobiti. Paní Apolenka dobře si toho povšimla, ale nyní tlumíc násilně všecko, co jí připomínalo bolestný rozpor mezi vůlí její a mužovou, toužila především, aby její muž zbaven byl potupy vězení a mohl usednouti s ní, ženou svou, za svůj stůl. Proto nepokrytým způsobem dávala na jevo vděčnosť svou panu Ondřeji za všecko jeho přičinění, aby Radolín byl osvobozen.

„Za nejpřednější povinnosť mi choť tvůj uložil, abych v dílnu jeho zlatodějskou nahlédl a co potřebí zařídil, aby jeho nepřítomností škoda nevzešla,“ prál pan Ondřej, když byli poobědvali. „Učiním mu po vůli s dovolením tvým ihned,“ doložil, ubíraje se ke dveřím, jež vedly do sousední jizby, ze kteréž vcházelo se do dílny zlatodějské.

Minula delší chvíle a paní Apolenka zadumána stojíc u okna, ohlédla se vyrušena hlasem Kaplovým, jenž ve dveřích sousední jizby stanul.

„Paní Apolenko, ty jsi jistě dosud ani jednou nebyla v místnosti, kde tvůj choť zlato chce vyrobiti a s ním štěstí tobě i sobě vykoupiti. Nepohrdneš mým pozváním, abys šla se podívat na ty podivné látky a nástroje? Nebude pro tebe bez užitku, jestli vše vlastním okem přehlédneš.“

Paní Apolenka, opravdu na nic zlého nepomyslivši, vešla do dílny, která byla bezděčnou příčinou mnohého trudného okamžiku jejího. Při prvním kroku ovanul ji prudký průvan. Proti dveřím, kterými vešla, byly jiné, které z dílny přímo na zahradu vedly a ty byly otevřeny.

„Větral jsem, paní Apolenko, aby ti těch několik okamžiků zde strávených nebylo nepříjemno,“ děl pan Ondřej přiskočiv ke dveřím a zavíraje. V prsou jeho zabušilo. Rozhodný okamžik se přiblížil. Musí jí vyznati lásku, dokud nitro její jest přístupnější; až se vrátí Radolín z vězení a ona uvidí, jak je zase všecek láskou posedlý, vše by bylo marno.

Paní Apolenka pokročila dále do místnosti jedním zamříženým oknem dosti spoře osvětlené, jejíž klenba, nedávno ještě čistě vybílená, nyní již do tmava byla začouzena. S podivením rozhlížela se po všech těch divných věcech k alchymii potřebných, jež před tím nebyla nikdy viděla.

„To jest tedy ta místnosť,“ promluvil Ondřej, „kde často tvoje jméno zaznívalo —“

„Moje?“ podivila se paní. „Můj muž sotva při alchymii na ''mne'' byl vzpomínal.“

„Ale musel vzpomínati, poněvadž každou chvíli rozpřádal jsem řeč o tobě, paní Apolenko, a já zase musel rozpřádati, poněvadž srdce moje velelo.“

Paní Apolenka pohlédla na pana Ondřeje tázavě, jakoby nebyla jista, zda dobře slyšela, či správně porozuměla.

„Ale rač se posaditi,“ děl pan Ondřej sladce, uváděje ji k lavici, v koutě nedaleko ohniště postavené. „Nyní ukáži ti nejvzácnější roztok naší dílny.“

A v několika okamžicích přiblížil ke zrakům paní Apolenky velikou sběračku, kterou byl dříve ponořil do jedné z nádob.

„Toť samé stříbro!“ podivila se, hledíc na bílé, lesklé kusy kovu ve sběračce. To jste již vyrobili?“

„Chot tvůj to myslí — ale já, pamětliv, že jsem slíbil tobě od alchymie nadobro jej odvrátiti, a maje na mysli způsob, který nejjistěji vede k cíli, dal jsem sem tajně toto stříbro.“

„Ano, to jest bystře zařízeno,“ pochválila paní, „ale ty přicházíš tím k veliké škodě, kterou ti chci nahraditi. Tolik stříbra! A muž můj si je ponechá! Proč jsi to již dříve neřekl?“

„Ó, paní!“ zahořoval Kapl a hlas jeho chvěl se vnitřní bouří, „ne ty kousky stříbra, ale ani všecko jmění své, všecken svůj čas, ni život svůj za nic bych nevážil, kdybych ''tobě'' mohl jím prospěti. Ó, paní Apolenko, shlédni na mne bídného, dnes ti to konečně vyznám, že jsem nejnešťastnější ze všech lidí. Druhdy byl jsem nešťasten, že jsem tě viděl nespokojenou, nyní jsem nešťasten, že ti ani nemohu a nesmím vylíčiti ta muka, jichž jsem pro ''tebe'' vytrpěl. Ó, paní —“ zvolal, prudce odhodiv stříbro do roztoku a vrhnuv se k nohám paní Apolenky na lavici sedící, „já tebe neskončeně miluji — vysměj se mi, opovrhuj mnou, vyžeň mne z tohoto domu svého, já nemohu jinak. Ó, paní, nechci nic více než jedno slůvko, kterým uzdravena bude duše má —“ a chopiv ji za ruku počal ji vášnivě líbati. Ale paní násilně ruku mu vyškubla a prudce se vztýčila. Tvář její se zaruměnila.

„Pane Ondřeji,“ děla pevně a rozhodně, „jestli lžeš slovy svými, tedy tebou opovrhuji, jestli pravdu díš, pak tě lituji. Pomni, že Bůh jest všudy přítomen —“

Pan Ondřej zarděl se do krvava. Jindy opatrný a sebe ovládající byl v této chvíli tak rozčilen a v tomto rozčilení tak daleko se odvážil, že ani nepomyslil na to, zpět se vrátiti. Nikoli, musí ještě o krok dále pokročiti, však paní Apolenka zanechá upejpání a on zvítězí.

„Paní, láska čistá není hříchem — nežádám nic jiného za všecka svá muka, než polibek — jediný a poslední —“ a hbitě přiskočil k paní Apolence. Předpokládal, že se jedná jen o ''první'', a toho-li dosáhne, že zvítězil: buď paní Apolenka svolí, aby první nebyl již ''posledním'', anebo aspoň před mužem vše zamlčí.

Ale paní Apolenka rovněž hbitě uskočila. V této chvíli poznávala pravou postať tohoto muže.

„Pane, neopovažuj se!“ vzkřikla pronikavě. „Já miluji svého Tomáše! Budu křičeti!“

Ale tato slova lila jen olej do ohně jeho vášně. Nemohl, nesměl již ustoupiti. Proto vida, kterak paní ku dveřím se chce dostati, aby prchla, chtěl jí zaskočiti cestu.

Paní Apolenka pozorujíc úmysl jeho, vzkřikla pronikavě — hle, jak skočila ke dveřím a šťastně jich dosáhla, neboť Kapl, klopýtnuv nenadále o jakousi překážku, upadl. Paní vyrazila do vedlejší jizbice — a v témž okamžiku, když Kapl sbíral se se země, chtěje hbitě skočiti za paní Apolenkou, aby dostal ten jediný polibek, rozlehl se v sousední jizbici radostný, jásavý výkřik: „Tomáši!“ a jemu touž silou plný hlas odpověděl: „Apolenko! ženo má!“

Opravdu, byl to mladý vladyka, jenž ženu svoji vášnivě nyní objímal. Ale jak se zachmuřil, jak vyskočil jako podrážděný lev, když paní Apolenka pravdivě mu pověděla, ve kterýto okamžik přišel. Vrazil do dílny zlatodějské, ale po panu medikovi ani stopy. Jistě vyběhl do zahrady a odtud skokem přes zeď unikl.

„Nechám jej prozatím,“ děl hlasem pohnutým, když vrátili se do přední jizbice „Teď však dříve s tebou si musím pohovořiti. Vidím, jak jsi čistá a vznešená, jako světice, vím také, že stal jsem se tě nehodným. Ale sám Bůh osvítil duši mou. Jak jsem byl slepý, bláhový a pošetilý! Dal jsem se v ruce lidem podlým a tebe jsem pomíjel. Hledal jsem zlato, abych byl bohat jako velmožové a abych mohl v jich společnosti po boku tvém se pyšniti při světských radovánkách a hlučných kratochvílích. V tom hledal jsem štěstí své. A zatím poznávám, že to pravda svatosvatá, co’s ty již dříve mi říkala: že štěstí jen v srdcích dvou bytostí, vroucí láskou sobě oddaných, může sídliti, byť by v ústraní a chudobě pracně vydělávaly chléb svůj. Ach, ano, tichá, vroucí, všech obětí schopná láska, a nikoli sláva světská a rozkoše panských kratochvílí, a užitečná, třebas menší zisk poskytující a namáhavá práce, a nikoli hamižné bažení po rychlém zbohatnutí tajemnou vědou zlatodějskou — to jest to pravé zlato, po kterém každý člověk má toužiti. A já je zahazoval! Můžeš-li mi, dušinko má, odpustiti?“

Paní Apolenka, plačíc radostí, místo odpovědi přivinula se na prsa svého muže, znova a zajisté již navždy jí navráceného… Teprve za hodnou chvíli, když oba probrali se z mocného pohnutí, dověděla se, že pan primas s purkmistrem ráno vyjedše do Prahy, vrátili se pěšky domů někdy po polednách, neboť se jim někde za Kolínem kolo vozu rozbořilo. Pokládali to oba za zlé znamení, cestu do Prahy odložili a vrátili se domů. Uslyševše o příhodě vladyky Radolína, ihned do vězení k němu zašli a kázali jej propustiti, když soused Kotovínský, včerejší hostitel, a bratr jeho rukojmě postavili.

Ostatně se již prokázalo, že z ponůcky jen dva biřici a to lehce byli kordem Radolínovým pošramoceni, jeden na ruce, druhý na rameni.

V skutku, za čtrnácte dní bylo po soudě. Vladyka zaplatiti musel deset kop grošů obci a oběma biřicům.

{{Oddělovač|* * *}}

Pan Ondřej Kapl z Hartenštejna ještě téhož dne zmizel z Hor Kuten, aniž by se tu byl kdy více ukázal. Věcí v jeho bytě pozůstalých ujal se se svolením pánův z rady učený mistr Švarc ze Švarcentalu, když se byl prokázal dlužními úpisy, na veliké sumy znějícími, které byl mu zmizelý pan medikus vystavil. A také mistr Švarc z Hor Kuten se vystěhoval, ale jistě ne do Němec, neboť tehda naše Čechy pro takovéto cizinské dobrodruhy byly zemí zaslíbenou.

Jediné, zač byli Radolínovi lstivému Kaplovi vděčni, bylo, že pohnul druhdy vladyku, aby bratr pražského měšťana Kejla znova mohl u něho zaklepati s nabídkou o koupi statku druhdy Radolínova. Ovšem, že vladyka znova zpět koupil rodné zboží své za tutéž cenu, kterou byl za ně obdržel — nic při tom prodeji a opětné koupi rodného statku svého nezískal tedy na penězích, ale všecko prý úplné štěstí a spokojenosť svou a Apolenčinu.

Neboť když za rok po jeho odstěhování z Hor Kuten soused Kotovínský pozván byl na venek ku Radolínovům, kdež prvorozeného synka vladykova křestili, a vrátil se, vypravoval spolusousedům, že není pod sluncem šťastnějšího člověka nad Radolína, jenž do smrti nejdelší nechce prý za podvodnou alchymií ven z tichého ústraní svého statečku rytířského, kdež pravé zlato lásky uschovává mu srdce jeho věrné ženy a pravé zlato boží úrody rodí mu půda po otcích zděděná.

A od toho roku — bylo to l.&amp;nbsp;P.&amp;nbsp;1593 — nebylo již nikdy o Radolínových na Horách Kutných slyšeti. Jistě žili spokojeně, vychovávajíce synka svého ve venkovském ústraní, pracujíce, milujíce se a jsouce šťastni!
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>eeoasdg1dh5qjeri8v1ioktu0a4imds</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Xaver Dvořák</title>
    <ns>100</ns>
    <id>26038</id>
    <revision>
      <id>344504</id>
      <parentid>332813</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:11:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344504</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2146" sha1="rw0a2w13cy07kil01kgdsbnz6yuacx1" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Xaver
  | příjmení = Dvořák
  | Image = Xaver Dvorak 1928.jpg
  | datum narození = 29. listopadu 1858
  | místo narození = Hostivař
  | datum úmrtí = 22. listopadu 1939
  | místo úmrtí = Praha
  | popis = český básník a katolický kněz
}}

'''Xaver Dvořák''' (29. listopadu 1858, Hostivař - 22. listopadu 1939, Praha) byl český básník a katolický kněz. {{Více}}

== Dílo ==
* [[Modlitby a písně]] (1893) {{Online Kramerius|nkp|4b00d5f0-9d2b-11e7-a093-005056825209}}
* [[Katolický dějepis církevní]] (1906) {{Online Kramerius|nkp|2e52b390-5131-11e9-b3de-5ef3fc9bb22f}}
* [[Rosa mystica]] společně s [[Autor:Jindřich Skopec|Jindřichem Skopcem]] (1913) {{Online Kramerius|nkp|57e0dc40-c5a8-11e5-bef4-005056827e51}}
* [[Tabitha]] (1895) {{Online Kramerius|ABA001|21345060}}
* [[Útěcha srdce]] s ilustracemi [[Autor:Hugo Boettinger|Huga Boettingera]] (1902) {{Online Kramerius|nkp|7a585120-9af9-11e4-a808-005056827e52}}

=== Poezie ===

==== Básnické sbírky ====
* [[Zlatou stezkou]] (1888) {{Online Kramerius|mzk|5f6b5f19-7f0d-11e1-bc28-0050569d679d}}
* [[Stínem k úsvitu]] (1891) {{Online Kramerius|ABA001|24526204}}
* [[Sursum corda]] (1894) {{Online Kramerius|ABA001|21430797}}
* [[Meditace]] (1896)
* [[Eucharistia]] (1897)
* [[Improperie]] (1902)
* [[Nový život]] (1903)
* [[Soli Deo]] (1905)
* [[Z hlubin věků]] (1905)
* [[Kontemplace]] (1909)
* [[Modlitby básníkovy]] (1913)
* [[Věčné touhy]] (1923)
* [[Na stožáru]] (1929)
* [[Praha]] (1931)
* [[Mystické melodie]] (1933)
* [[Pod svícnem svobody]] (1934)
* [[Zrcadlení na hlubinách]] (1936)
* [[Hlas volajícího na poušti]] (1938)

==== Příležitostné básně ====
* [[28. říjen (Dvořák)|28. říjen]] (''Národní politika'', 30. 10. 1918, s. 1) {{Online Kramerius|ABA001|442894}}

=== Redakce ===
* [[Modlitby a písně pro katolickou mládež na obecných a měšťanských školách]] (1895) {{Online Kramerius|ABA001|24734675}}

== Díla o autorovi ==
* Heslo [[Ottův slovník naučný/Dvořák|Dvořák 13)]] v 8. svazku Ottova slovníku naučného (1894)

[[Kategorie:Čeští básníci]]</text>
      <sha1>rw0a2w13cy07kil01kgdsbnz6yuacx1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Kategorie:Periodika</title>
    <ns>14</ns>
    <id>63559</id>
    <revision>
      <id>344514</id>
      <parentid>173348</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T20:45:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>added [[Category:Díla podle formy]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]]</comment>
      <origin>344514</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="66" sha1="4590rbvaxxbljvvzc5j55xjt9smpf35" xml:space="preserve">[[Kategorie:(vše)| {{PAGENAME}}]]
[[Kategorie:Díla podle formy]]</text>
      <sha1>4590rbvaxxbljvvzc5j55xjt9smpf35</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Uživatel:Skim/Test Listeria2</title>
    <ns>2</ns>
    <id>77813</id>
    <revision>
      <id>344480</id>
      <parentid>344343</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T12:43:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>ListeriaBot</username>
        <id>14097</id>
      </contributor>
      <comment>Wikidata list updated [V2]</comment>
      <origin>344480</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10280" sha1="ms0qjfiyebgjl47j9uyp2jvln7bsurc" xml:space="preserve">{{Wikidata list
  |sparql=SELECT DISTINCT ?item ?pocetobyvatel ?pocetobyvatel_upr ?rozloha (ROUND(?rozloha/1000000) AS ?rozloha_upr) ?date WITH {
  SELECT DISTINCT ?item WHERE {
    ?item wdt:P31/wdt:P279* wd:Q515 . }
} AS %subquery WHERE {
  INCLUDE %subquery .
  ?item wdt:P17 ?zeme . 
  ?zeme wdt:P463 wd:Q458 .
  MINUS { ?zeme p:P463 [ ps:P463 wd:Q458; pq:P582 ?end ] } .
  ?item p:P1082 ?pobSt .
  ?pobSt a wikibase:BestRank; ps:P1082 ?pocetobyvatel .
  OPTIONAL { ?pobSt pq:P585 ?date } .
  ?item p:P2046 [ a wikibase:BestRank; psn:P2046/wikibase:quantityAmount ?rozloha ] .
  bind(concat(&quot;{&quot;, &quot;{formatnum:&quot;, str(?pocetobyvatel), &quot;}&quot;, &quot;}&quot;) AS ?pocetobyvatel_upr ) .
}
order by desc(?pocetobyvatel) desc(?rozloha)
LIMIT 50
  |columns=number:#,label:Článek,P18:Obrázek,P17,?pocetobyvatel_upr:Počet obyvatel,?date:K datu,?rozloha_upr:Rozloha (km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;)
  |thumb=75
}}
{| class='wikitable sortable'
! #
! Článek
! Obrázek
! stát
! Počet obyvatel
! K datu
! Rozloha (km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;)
|-
| style='text-align:right'| 1
| ''[[:d:Q64|Berlín]]''
| [[Soubor:Cityscape Berlin.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:3700577}}
| 2025-12-31
| 891
|-
| style='text-align:right'| 2
| ''[[:d:Q220|Řím]]''
| [[Soubor:Rome Skyline (8012016319).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:2748109}}
| 2023-01-01
| 1287
|-
| style='text-align:right'| 3
| ''[[:d:Q90|Paříž]]''
| [[Soubor:La Tour Eiffel vue de la Tour Saint-Jacques, Paris août 2014 (2).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q142|Francie]]''
| {{formatnum:2103778}}
| 2023-01-01
| 105
|-
| style='text-align:right'| 4
| ''[[:d:Q1741|Vídeň]]''
| [[Soubor:Wien katedra sw Szczepana widok z wiezy 6.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q40|Rakousko]]''
| {{formatnum:2028289}}
| 2025-01-01
| 415
|-
| style='text-align:right'| 5
| ''[[:d:Q3114019|Katovická konurbace]]''
| [[Soubor:Katowice - Spodek+MCK z MŚ.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:1903000}}
| 2023-01-01
| 1468
|-
| style='text-align:right'| 6
| ''[[:d:Q1055|Hamburk]]''
| [[Soubor:Hamburg view St. Nikolai.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:1869473}}
| 2025-12-31
| 755
|-
| style='text-align:right'| 7
| ''[[:d:Q270|Varšava]]''
| [[Soubor:Castle Square (22346p).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:1862402}}
| 2024-06-30
| 517
|-
| style='text-align:right'| 8
| ''[[:d:Q1492|Barcelona]]''
| [[Soubor:Aerial view of La Sagrada Familia, Barcelona, Spain (51227006134).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q29|Španělsko]]''
| {{formatnum:1731649}}
| 2025-01-01
| 101
|-
| style='text-align:right'| 9
| ''[[:d:Q1781|Budapešť]]''
| [[Soubor:Budapest, Hungary (explored) (14995308504).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q28|Maďarsko]]''
| {{formatnum:1685209}}
| 2025-01-01
| 525
|-
| style='text-align:right'| 10
| ''[[:d:Q1726|Mnichov]]''
| [[Soubor:Stadtbild München.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:1505036}}
| 2025-12-31
| 311
|-
| style='text-align:right'| 11
| ''[[:d:Q16665897|Métropole de Lyon]]''
| [[Soubor:Vue du Mont Thou.JPG|center|75px]]
| ''[[:d:Q142|Francie]]''
| {{formatnum:1436354}}
| 2023-01-01
| 534
|-
| style='text-align:right'| 12
| ''[[:d:Q1085|Praha]]''
| [[Soubor:Petřín Tower View IMG 3020.JPG|center|75px]]
| ''[[:d:Q213|Česko]]''
| {{formatnum:1397880}}
| 2025-01-01
| 496
|-
| style='text-align:right'| 13
| ''[[:d:Q490|Milán]]''
| [[Soubor:Milano, Duomo with Milan Cathedral and Galleria Vittorio Emanuele II, 2016.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:1354196}}
| 2023-01-01
| 182
|-
| style='text-align:right'| 14
| ''[[:d:Q472|Sofie]]''
| [[Soubor:Panoramic view over central Sofia and the Vitosha Mountain 2017-10-08.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q219|Bulharsko]]''
| {{formatnum:1213134}}
| 2025-12-31
| 492
|-
| style='text-align:right'| 15
| ''[[:d:Q365|Kolín nad Rýnem]]''
| [[Soubor:Stadtbild Köln (50MP).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:1025523}}
| 2025-12-31
| 405
|-
| style='text-align:right'| 16
| ''[[:d:Q1754|Stockholm]]''
| [[Soubor:Stockholm gamlastan etc.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q34|Švédsko]]''
| {{formatnum:984748}}
| 2022-12-31
| 187
|-
| style='text-align:right'| 17
| ''[[:d:Q727|Amsterdam]]''
| [[Soubor:Amsterdam airphoto.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]''
| {{formatnum:921468}}
| 2023-01-01
| 219
|-
| style='text-align:right'| 18
| ''[[:d:Q2634|Neapol]]''
| [[Soubor:Naples from the Castello Sant Elmo with Abbazia San Martino the port and the Vesuv.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:913462}}
| 2023-01-01
| 119
|-
| style='text-align:right'| 19
| ''[[:d:Q495|Turín]]''
| [[Soubor:Turin Montage.png|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:841600}}
| 2023-01-01
| 130
|-
| style='text-align:right'| 20
| ''[[:d:Q31487|Krakov]]''
| [[Soubor:Zamek Królewski na Wawelu (1).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:804237}}
| 2023-06-30
| 327
|-
| style='text-align:right'| 21
| ''[[:d:Q1117116|Bordeaux Métropole]]''
| [[Soubor:Bordeaux - Pont Chaban Delmas sur la Garonne.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q142|Francie]]''
| {{formatnum:796273}}
| 2019-01-01
| 579
|-
| style='text-align:right'| 22
| ''[[:d:Q1435|Záhřeb]]''
| [[Soubor:Zagreb (29255640143).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q224|Chorvatsko]]''
| {{formatnum:767131}}
| 2021-08-31
| 641&lt;br/&gt;306
|-
| style='text-align:right'| 23
| ''[[:d:Q1794|Frankfurt nad Mohanem]]''
| [[Soubor:Frankfurter Altstadt mit Skyline 2019 (100MP).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:760656}}
| 2025-12-31
| 248
|-
| style='text-align:right'| 24
| ''[[:d:Q1757|Helsinky]]''
| [[Soubor:Helsinki Lutheran Cathedral (panoraamanäköala)-2 (säätö).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q33|Finsko]]''
| {{formatnum:694392}}
| 2025-12-31
| 214
|-
| style='text-align:right'| 25
| ''[[:d:Q1209|Svobodné hanzovní město Brémy]]''
| [[Soubor:Haus-der-Buergerschaft-01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:693204}}
| 2022-01-01
| 419
|-
| style='text-align:right'| 26
| ''[[:d:Q25287|Göteborg]]''
| [[Soubor:Göteborg 2503 stitch (28573994096).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q34|Švédsko]]''
| {{formatnum:674529}}
| 2023-12-31
| 272
|-
| style='text-align:right'| 27
| ''[[:d:Q1799|Vratislav]]''
| [[Soubor:Rynek Starego Miasta We Wroclawiu (152991773).jpeg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:673531}}
| 2024-06-30
| 293
|-
| style='text-align:right'| 28
| ''[[:d:Q1748|Kodaň]]''
| [[Soubor:Copenhagen - view from Christiansborg castle.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q35|Dánsko]]''
| {{formatnum:667099}}
| 2025-01-01
| 91
|-
| style='text-align:right'| 29
| ''[[:d:Q34370|Rotterdam]]''
| [[Soubor:Erasmusbrug seen from Euromast.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]''
| {{formatnum:664311}}
| 2023-01-01
| 319
|-
| style='text-align:right'| 30
| ''[[:d:Q580|Lodž]]''
| [[Soubor:Łódź Fabryczna, 2017.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:648711}}
| 2024-06-30
| 293
|-
| style='text-align:right'| 31
| ''[[:d:Q1524|Athény]]''
| [[Soubor:Akropolis 2015.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q41|Řecko]]''
| {{formatnum:643452}}
| 2021-01-01
| 39
|-
| style='text-align:right'| 32
| ''[[:d:Q2656|Palermo]]''
| [[Soubor:Palermo02 flickr.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:630167}}
| 2023-01-01
| 161
|-
| style='text-align:right'| 33
| ''[[:d:Q1718|Düsseldorf]]''
| [[Soubor:Düsseldorf Panorama.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:619444}}
| 2025-12-31
| 217
|-
| style='text-align:right'| 34
| ''[[:d:Q2079|Lipsko]]''
| [[Soubor:Innenstadt Leipzig mit Thomaskirche von Panorama Tower 2013.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:615932}}
| 2025-12-31
| 298
|-
| style='text-align:right'| 35
| ''[[:d:Q1022|Stuttgart]]''
| [[Soubor:Neues Schloss Schlossplatzspringbrunnen Jubiläumssäule Schlossplatz Stuttgart 2015 01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:609365}}
| 2025-12-31
| 207
|-
| style='text-align:right'| 36
| ''[[:d:Q1295|Dortmund]]''
| [[Soubor:Dortmund - Altes Stadthaus, Dortmund - 20180305155944.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:600880}}
| 2025-12-31
| 281
|-
| style='text-align:right'| 37
| ''[[:d:Q8851|Malaga]]''
| [[Soubor:Malaga 2023.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q29|Španělsko]]''
| {{formatnum:599063}}
| 2025-01-01
| 395
|-
| style='text-align:right'| 38
| ''[[:d:Q1761|Dublin]]''
| [[Soubor:Dublin - aerial - 2025-07-07 01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q27|Irsko]]''
| {{formatnum:592713}}
| 2022-04-03
| 115
|-
| style='text-align:right'| 39
| ''[[:d:Q1773|Riga]]''
| [[Soubor:Vistas desde la iglesia de San Pedro, Riga, Letonia, 2012-08-07, DD 12.JPG|center|75px]]
| ''[[:d:Q211|Lotyšsko]]''
| {{formatnum:588911}}
| 2026-01-01
| 304&lt;br/&gt;254
|-
| style='text-align:right'| 40
| ''[[:d:Q24879|Brémy]]''
| [[Soubor:Bremen-rathaus-dom-buergerschaft.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:588413}}
| 2025-12-31
| 318
|-
| style='text-align:right'| 41
| ''[[:d:Q216|Vilnius]]''
| [[Soubor:Gedimino pilis by Augustas Didzgalvis.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q37|Litva]]''
| {{formatnum:581475}}
| 2023-01-01
| 401
|-
| style='text-align:right'| 42
| ''[[:d:Q2066|Essen]]''
| [[Soubor:Aerial view of Essen.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:573618}}
| 2025-12-31
| 210
|-
| style='text-align:right'| 43
| ''[[:d:Q1731|Drážďany]]''
| [[Soubor:DD-canaletto-blick.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:562764}}
| 2025-12-31
| 328
|-
| style='text-align:right'| 44
| ''[[:d:Q1449|Janov]]''
| [[Soubor:Genova panorama centro storico da villetta Di Negro.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:558745}}
| 2023-01-01
| 240
|-
| style='text-align:right'| 45
| ''[[:d:Q36600|Haag]]''
| [[Soubor:The Hague Montage 2021.png|center|75px]]
| ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]''
| {{formatnum:548320}}
| 2021-01-01
| 98
|-
| style='text-align:right'| 46
| ''[[:d:Q268|Poznaň]]''
| [[Soubor:Stare Miasto w Poznaniu.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:546859}}
| 2021-03-31
| 262
|-
| style='text-align:right'| 47
| ''[[:d:Q597|Lisabon]]''
| [[Soubor:Lisboa837.png|center|75px]]
| ''[[:d:Q45|Portugalsko]]''
| {{formatnum:545796}}
| 2021-01-01
| 100
|}
{{Wikidata list end}}</text>
      <sha1>ms0qjfiyebgjl47j9uyp2jvln7bsurc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Jaroslav Jan Paulík</title>
    <ns>100</ns>
    <id>93850</id>
    <revision>
      <id>344497</id>
      <parentid>334442</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:11:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344497</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9891" sha1="0ui4cmzmzooc7fotkntyebk6zpd5eod" xml:space="preserve">{{Autorinfo
 | jméno = Jaroslav Jan
 | příjmení = Paulík
 | Image =
 | datum narození = 20. únor 1895
 | místo narození = Pelhřimov
 | datum úmrtí = 13. květen 1945
 | místo úmrtí = Dreibergen u Bützowa
 | popis = český spisovatel, překladatel, redaktor a novinář
}}
'''Jaroslav Jan Paulík''' (1895–1945) byl český středoškolský učitel, spisovatel, autor cestopisných črt a fejetonů, překladatel z francouzštiny, publicista, redaktor kulturních periodik, divadelní a filmový kritik.
{{Více}}

== Pseudonymy a šifry ==
Jar. J. Paulík; Paulík; P.; J. J. P.; jjp.; Jerry

== Dílo ==

=== Knižně ===
* Zadní Indie (1927)
* Arizona (1928) {{Online Kramerius|mzk|ad9fad50-2d1b-11e8-9dd8-005056827e51}} (vydání 1968); {{Online Kramerius|mzk|78bc27b0-f528-11e2-9439-005056825209}} (vydání 1980)
* Trampské písně klubu Kapitán Flint (1928)
* Nové trampské písně klubu Kapitán Flint (1929)
* Sentimentální cesty (1931) {{Online Kramerius|nkp|f577a2aa-b78c-4926-ac12-2824261eced0}}
* Technika flirtu neboli Umění nedokonale milovati (1932)
* Utonulá (1934) {{Online Kramerius|mzk|65231f6c-9a3a-43e3-8c8e-1075aaf08395}}
* Ošklivá tvář lásky (1940) {{Online Kramerius|nkp|9ff27c69-e506-43e2-bfe3-b95114df0145}}
* Velké dobrodružství (1956) — výbor s díla

=== Články v periodikách ===

==== [[Lidové noviny]] ====
* [[Dar svatební noci (Paulík)|Dar svatební noci]] (1926)
* [[Falešná kočička (Paulík)|Falešná kočička]] (1926)

==== [[Rozpravy Aventina]] ====
* [[Rozpravy Aventina/1927–1928/5/Hlava či orel?|Louis Verneuil: Hlava či orel?]] (24. listopadu 1927)
* [[Rozpravy Aventina/1927–1928/6–7/Noc na Karlštejně|Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně]] (8. prosince 1927)
* [[Rozpravy Aventina/1927–1928/8/Karel Matěj Čapek-Chod: Básníkova nevěsta|Karel Matěj Čapek-Chod: Básníkova nevěsta]] (5. ledna 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1927–1928/8/Claude Roger-Marx: Něžným způsobem|Claude Roger-Marx: Něžným způsobem]] (5. ledna 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1927–1928/8/Stefan Krzywoszewski: Kolombina|Stefan Krzywoszewski: Kolombina]] (5. ledna 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/2/Paul Géraldy a Robert Spitzer: Lovec srdcí|Paul Géraldy a Robert Spitzer: Lovec srdcí]] (3. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/2/Rokoko. Slečno, to se nedá nutit!|Rokoko. Slečno, to se nedá nutit!]] (3. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/2/Jerome Klapka: Lady Fanny a její služebnictvo|Jerome Klapka: Lady Fanny a její služebnictvo]] (3. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/2/R. C. Sheriff: Konec cesty|R. C. Sheriff: Konec cesty]] (3. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/W. S. Maugham: Posvátný plamen|W. S. Maugham: Posvátný plamen]] (24. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/L. N. Tolstoj: Anna Karenina|L. N. Tolstoj: Anna Karenina]] (24. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/Voskovec &amp; Werich: Líčení se odročuje|Voskovec &amp; Werich: Líčení se odročuje]] (24. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/8/Irena|Jaroslav Hilbert: Irena]] (14. listopadu 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Žena|Edmond Guiraud: Žena]] (5. prosince 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Jos. Štolba: Zlatá rybka|Jos. Štolba: Zlatá rybka]] (5. prosince 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Aj, aj, aj!|Arnold &amp; Bach: Aj, aj, aj!]] (5. prosince 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/33/Jindřich IV.|W. Shakespeare: Jindřich IV.]] (15. května 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/38/Hasanaginica|Milan Ogrizovič: Hasanaginica]] (19. června 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/38/Její systém|Josef Štolba: Její systém]] (19. června 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/39–40/Lhostejný člověk|Růžena Jesenská: Lhostejný člověk]] (26. června 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1930–1931/3/Synáček|Jacques Deval: Synáček]] (9. října 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1930–1931/3/Děti starého mládence|Edward Childs Carpenter: Děti starého mládence]] (9. října 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1930–1931/3/Nemůže za to…|Etienne Rey: Nemůže za to…]] (9. října 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1930–1931/8/Žofie Nalkowska: Dům žen|Žofie Nalkowska: Dům žen]] (12. listopadu 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1930–1931/8/F. X. Svoboda: Směry života|F. X. Svoboda: Směry života]] (12. listopadu 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1930–1931/8/Václav Thám|Václav Thám]] (12. listopadu 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1930–1931/11/Pěst|Jaroslav Hilbert: Pěst]] (4. prosince 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1930–1931/12/Pět neděl v Taloně|Pět neděl v Taloně]] (11. prosince 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1930–1931/12/English Players|English Players]] (11. prosince 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1930–1931/12/Gjuro Dimovič: Kralevic Marko|Gjuro Dimovič: Kralevic Marko]] (11. prosince 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/1/Alois Jirásek: Kolébka|Alois Jirásek: Kolébka]] (16. září 1931)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/1/Velká opereta a Rokoko|Velká opereta a Rokoko]] (16. září 1931)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/1/Peter Hele: Dceruška|Peter Hele: Dceruška]] (16. září 1931)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/1/Lumpacivagabundus|Lumpacivagabundus]] (16. září 1931)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/15/Major Barbora|G. B. Shaw: Major Barbora]] (23. prosince 1931)
* [[Veřejné pohoršení (Paulík)|F. Arnold: Veřejné pohoršení]] (7. dubna 1932)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/36/Děti v notesu|Děti v notesu]] (25. května 1932)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/37/Josef Gregor-Tajovský: Úsvit nad Slovenskem|Josef Gregor-Tajovský: Úsvit nad Slovenskem]] (2. června 1932)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/37/Zdeněk Štěpánek: Lidé minulých dnů|Zdeněk Štěpánek: Lidé minulých dnů]] (2. června 1932)
* [[Rozpravy Aventina/1932–1933/1/Táta dlouhán|J. Websterová: Táta dlouhán]] (6. října 1932)
* [[Rozpravy Aventina/1932–1933/1/Václav Hrobčický z Hrobčic|Ladislav Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic]] (6. října 1932)
* [[Rozpravy Aventina/1932–1933/1/Otto Bastian: Pařížský model|Otto Bastian: Pařížský model]] (6. října 1932)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/4/Rudyard Kipling: Maugli|Rudyard Kipling: Maugli]] (9. listopadu 1933)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/4/Aimée a Filip Stuartovi: Od devíti do šesti|Aimée a Filip Stuartovi: Od devíti do šesti]] (9. listopadu 1933)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/4/A. Bisson: Zámecká paní ze Shenstonu|A. Bisson: Zámecká paní ze Shenstonu]] (9. listopadu 1933)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Peníze nejsou všechno|Ladislav Bus Fekete: Peníze nejsou všechno]] (18. ledna 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Jacques Deval: Továryš|Jacques Deval: Továryš]] (18. ledna 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/D 34 v Bankovním závodě Bankrot a spol.|D 34 v Bankovním závodě Bankrot a spol.]] (18. ledna 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/9/V. Nezval: Strach|V. Nezval: Strach]] (8. února 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/9/G. Forzano: Don Buonaparte|G. Forzano: Don Buonaparte]] (8. února 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/9/L. Frank: Proč vraždíš?|L. Frank: Proč vraždíš?]] (8. února 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/9/B. Přibyl: Lidé ve fraku|B. Přibyl: Lidé ve fraku]] (8. února 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/9/Lakomec v D 34|Lakomec v D 34]] (8. února 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Jiří Mahen: Rodina 1933|Jiří Mahen: Rodina 1933]] (15. března 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Oven Hill: Tři záhadní vojáci|Oven Hill: Tři záhadní vojáci]] (15. března 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Jan Ater: Život je krásný|Jan Ater: Život je krásný]] (15. března 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/O. Scheinpflugová: Houpačka|O. Scheinpflugová: Houpačka]] (15. března 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Voskovec a Werich: Slaměný klobouk|Voskovec a Werich: Slaměný klobouk]] (15. března 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Eugene O'Neill: Chlupatá opice|Eugene O'Neill: Chlupatá opice]] (15. března 1934)
* [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Dobrý voják Švejk|Dobrý voják Švejk]] (15. března 1934)

== Překlady ==
* Pierre Mac Orlan
** Vítězné zvíře (1924) {{Online Kramerius|nkp|b23527b461fe55f8d970f0f85fc6b927}}
** Černoch Leonhard a mistr Jan Mullin (1925)
** Žlutý smích (1925) {{Online Kramerius|mzk|da482530-4a39-11e4-a450-5ef3fc9bb22f}}
** Píseň lodní posádky (1926)
** Přístav mrtvých vod (1927) {{Online Kramerius|nkp|d9c93c21-b1bd-4c77-a952-1241f57924c5}}
* Antoine François Prévost: Příběhy Manony Lescautové (1925) {{Online Kramerius|mzk|a34342f0-225c-11e8-8ee4-005056825209}}
* Charles-Louis Philippe: Marcipánek (1926)
* [[Autor:Romain Rolland|Romain Rolland]]: Zemři a buď (1932) {{Online Kramerius|mzk|94f07a66-bd0e-4638-8bf9-a8c51f831815}}
* Roger Vercel: Kapitán Conan (1936)
* Georges Simenon: V černošské čtvrti (1937)

== Díla o autorovi a jeho tvorbě ==

=== O autorovi ===
* –da: Dosud se nevrátil… (1945) {{Online Kramerius|nkp|75513d88-5c1b-4853-b396-c3e7005836c7}}
* Miloš Holas: Vzpomínáme (1946) {{Online Kramerius|nkp|901a07e4-e5c5-474e-b14d-d3738e91779a}}

=== Recepce díla ===
* [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]]: Několik mladých povídkářů (1927) — recenze knihy Zadní Indie
* Arne Novák: Jaroslav Jan Paulík: Arizona (1929) — recenze knihy Arizona
* Arne Novák: Jak se nemá překládati (1929) — o překladu knihy Zemři a buď od Romaina Rollanda

[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Čeští překladatelé]]
[[Kategorie:Čeští novináři]]
[[Kategorie:Čeští kritici]]
[[Kategorie:Čeští učitelé]]</text>
      <sha1>0ui4cmzmzooc7fotkntyebk6zpd5eod</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Antonín Grund</title>
    <ns>100</ns>
    <id>94519</id>
    <revision>
      <id>344489</id>
      <parentid>332817</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:10:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344489</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3325" sha1="1oq11l5i3nma6bphcpf1leil3205jev" xml:space="preserve">{{Autorinfo
 | jméno = Antonín
 | příjmení = Grund
}}
Prof. PhDr. '''Antonín Grund''' (1904–1952) byl český literární historik, kritik, středoškolský pedagog a profesor dějin české literatury na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

== Dílo ==

=== Monografie ===
* Karel Jaromír Erben (1935) {{Online Kramerius|nkp|4b8b1300-1a57-11e4-8413-5ef3fc9ae867}}
* Z počátků první české školy literárně historické (1936) {{Online Kramerius|nkp|d7802cd3-d1b4-4478-8975-7eacc261b88e}}
* Kratochvilné rozprávky renesanční (1952) {{Online Kramerius|nkp|393586a3fb66460e926866b9d80ae1c9}}

=== Články v periodikách ===

==== [[Rozpravy Aventina]] ====
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/6/Stanislav K. Neumann: Bragožda|Stanislav K. Neumann: Bragožda]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/7/Za Janem Kabelíkem|Za Janem Kabelíkem]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/8/Nový Špalíček|Nový Špalíček]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/8/Dva slovenské památníky|Dva slovenské památníky]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/8/Ladislav Vladyka: Bar-el-Ghazal|Ladislav Vladyka: Bar-el-Ghazal]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/9/Jaroslav Kvapil: Na sklonku října|Jaroslav Kvapil: Na sklonku října]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/9/Ferd. Strejček: Lásky a milenky našich básníků|Ferd. Strejček: Lásky a milenky našich básníků]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/11/Jubilant z „Katolické moderny“|Jubilant z „Katolické moderny“]] (prosinec 1928) – k sedmdesátinám [[Autor:Xaver Dvořák|Xavera Dvořáka]]
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/23/Prof. Václav Ertl|Prof. Václav Ertl]] (únor 1929) – nekrolog
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/25/Na okraj Šlejharova díla|Na okraj Šlejharova díla]] (březen 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/Björnstjerne Björnson: Rybářské děvče|Björnstjerne Björnson: Rybářské děvče]] (24. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/Ignát Herrmann: Blednoucí obrázky II.|Ignát Herrmann: Blednoucí obrázky II.]] (24. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/Jan Máchal: Dějiny českého dramata|Jan Máchal: Dějiny českého dramata]] (24. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/23/František Langer: Zázrak v rodině|František Langer: Zázrak v rodině]] (5. března 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/23/Karlo Vokáč: Pavoukův stín|Karlo Vokáč: Pavoukův stín]] (5. března 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1930–1931/2/Paměti babičky Kavalírové|Paměti babičky Kavalírové]] (2. října 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1930–1931/2/F. Dlouhán: Jakub Arbes, přechodný zjev české prósy|F. Dlouhán: Jakub Arbes, přechodný zjev české prósy]] (2. října 1930)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/13/Benjamin Jedlička: Dějiny českého písemnictví|Benjamin Jedlička: Dějiny českého písemnictví]] (10. prosince 1931)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/13/Literární atlas československý|Literární atlas československý]] (10. prosince 1931)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/25/Dva severské romány|Dva severské romány]] (10. března 1932)

[[Kategorie:Čeští kritici]]
[[Kategorie:Čeští učitelé]]</text>
      <sha1>1oq11l5i3nma6bphcpf1leil3205jev</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Emil Artur Longen</title>
    <ns>100</ns>
    <id>97230</id>
    <revision>
      <id>344492</id>
      <parentid>332774</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:10:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344492</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1534" sha1="qblodihsinlcf3zxzlayyvuzi1ubyfa" xml:space="preserve">{{Autorinfo
 | jméno = Emil Artur
 | příjmení = Longen
 | Image = Emil Artur Longen portrait2.jpg
 | datum narození = 29. červen 1885
 | místo narození = Pardubice
 | datum úmrtí = 24. duben 1936
 | místo úmrtí = Benešov
 | popis = český dramatik, režisér, herec, scénárista, spisovatel a malíř
}}
'''Emil Artur Longen''' (1885–1936), vlastním jménem Emil Artur Pitterman, byl český dramatik, režisér, herec, komik, scénárista, spisovatel a malíř, přední osobnost českého divadla a kultury počátku 20. století a první republiky.
{{Více}}

== Dílo ==

=== Próza ===
* Král komiků (1927)
* Jaroslav Hašek (1928) {{Online Kramerius|nkp|c2d71902-6ec9-4d2c-b588-17800a47ad3e}}
* Herečka (1929)
* Tygr velkoměstské džungle (1931)

=== Divadelní hry ===
* C. k. polní maršálek (1929) {{Online Kramerius|nkp|f937eef4-33f5-4034-9a1b-1597493d9645}}
* Kasta pro sebe (1924)
* Lepší lidé (1921)
* [[Moje – tvoje]] (1920; tiskem 1921)

=== Články v periodikách ===

==== [[Rozpravy Aventina]] ====
* [[Rozpravy Aventina/1926–1927/18/Vlasta Burian|Vlasta Burian]] (18. květen 1927)
* [[Rozpravy Aventina/1927–1928/6–7/Výtvarníci a herci|Výtvarníci a herci]] (8. prosince 1927)

== Díla o autorovi a jeho tvorbě ==
* [[Autor:Jaroslav Jan Paulík|Jaroslav Jan Paulík]]: [[Rozpravy Aventina/1929–1930/1/Burianovo divadlo|Burianovo divadlo]] (19. září 1929) – recenze hry C. a k. polní maršálek

[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Čeští dramatici]]</text>
      <sha1>qblodihsinlcf3zxzlayyvuzi1ubyfa</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Emil Votoček</title>
    <ns>100</ns>
    <id>97331</id>
    <revision>
      <id>344494</id>
      <parentid>332941</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:11:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344494</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="550" sha1="r82exqyt8dw0rcvccdkh8fhp986y3sd" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Emil
  | příjmení = Votoček
  | popis = český chemik
}}

Prof. '''Emil Votoček''' (1872–1950) byl český chemik a taktéž hudební skladatel a teoretik.

== Dílo ==

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do ''Ottova slovníku naučného'' pod zkratkou ''Vot.'' Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Pektinové látky|Pektinové látky]]
* [[Ottův slovník naučný/Pentosany|Pentosany]]
* [[Ottův slovník naučný/Pentosy|Pentosy]]

[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Čeští chemici]]</text>
      <sha1>r82exqyt8dw0rcvccdkh8fhp986y3sd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Josef Růžička</title>
    <ns>100</ns>
    <id>97356</id>
    <revision>
      <id>344500</id>
      <parentid>332996</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:11:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344500</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="471" sha1="9e5rphifpobh5vrm0talmgsf6o28lcv" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Josef
  | příjmení = Růžička
  | popis = český učitel
}}

'''Josef Růžička''' (1880–1954) byl český učitel, autor učebnic a populárních knih o historii.

== Dílo ==

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou ''Rž.'' Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Pobřeží|Pobřeží]]

[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]</text>
      <sha1>9e5rphifpobh5vrm0talmgsf6o28lcv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Vítězslav Unzeitig</title>
    <ns>100</ns>
    <id>97991</id>
    <revision>
      <id>344503</id>
      <parentid>334174</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:11:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344503</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1305" sha1="9mxlh3azdieo8f14h0a1rodgbv58hmq" xml:space="preserve">{{Autorinfo
 | jméno = Vítězslav
 | příjmení = Unzeitig
 | datum narození = 23. září 1877
 | místo narození = Čunín
 | datum úmrtí = 15. září 1931
 | místo úmrtí = Vysoké Mýto
 | popis = český spisovatel, překladatel, novinář a redaktor
}}
'''Vítězslav Unzeitig''' (1877–1931) byl český spisovatel, překladatel, novinář a redaktor.

== Dílo ==

=== Próza ===
* Z říše kouzel a divů (1898)
* [[Mezi svými]] (1905) {{Online Kramerius|mzk|a6f78ec5-8318-440b-a783-fdbe64435060}}
* [[Vyzvědači a vyzvědačky]] (1929) {{Online Kramerius|mzk|74ea37f0-b264-11e7-a9f0-005056822549}}

=== Překlady ===
* [[Autor:Anton Pavlovič Čechov|Anton Pavlovič Čechov]]
** [[Sňatek z lásky a jiné humoresky]] (1903)
** [[Ve tmách a jiné humoresky]] (1911)
** [[Černý mnich a jiné povídky]] (1912) {{Online Kramerius|mzk|80db7f47-801e-4b4b-b773-2ebb821d20ec}}
* [[Autor:Ivan Sergejevič Turgeněv|Ivan Sergejevič Turgeněv]]: [[Otcové a děti]] (1928) {{Online Kramerius|mzk|cae95e61-7a13-407c-bf14-6d048e0e7a60}}
* [[Autor:Jules Verne|Jules Verne]]
** Patnáctiletý kapitán (1907)
** Dobrodružství kapitána Hatterasa (1907)
** Bratři Kipové (1910)

[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Čeští překladatelé]]
[[Kategorie:Čeští novináři]]</text>
      <sha1>9mxlh3azdieo8f14h0a1rodgbv58hmq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Vlasta Burian</title>
    <ns>100</ns>
    <id>98430</id>
    <revision>
      <id>344502</id>
      <parentid>334967</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:11:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344502</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="687" sha1="jy93zl5x85koe8hvtxi8mz221thrt7x" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Vlasta
  | příjmení = Burian
  | alternativní jméno = Josef Vlastimil Burian
}}

'''Vlasta Burian''' (1891–1962) byl nejen český divadelní herec, režisér, zpěvák a sportovec{{Více}}

== Díla o autorovi ==
* [[Falešná kočička (Paulík)|Falešná kočička]]
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/29/Franz Arnold: Veřejné pohoršení|Franz Arnold: Veřejné pohoršení]]
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Aj, aj, aj!|Aj, aj, aj!]]
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/36/Děti v notesu|Děti v notesu]]
* [[Rudé právo/1929/29. listopad/Vlasta Burian co státní úředník|Vlasta Burian co státní úředník]]

[[Kategorie:Čeští autoři]]</text>
      <sha1>jy93zl5x85koe8hvtxi8mz221thrt7x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Francie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98461</id>
    <revision>
      <id>344516</id>
      <parentid>344475</parentid>
      <timestamp>2026-10-01T05:34:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Finance. */</comment>
      <origin>344516</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="332951" sha1="7fi4gymywhmmagdbvaz7gh3qr5jepnr" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]], [[Autor:František Krásl|František Krásl]], [[Autor:Bohumil Mareš|Bohumil Mareš]], [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny IX c1470 znak Francouzske republiky.jpg|thumb|Č. 1470. Znak nynější Francouzské republiky.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny IX c1471 znak Francie Bourbonske.jpg|thumb|Č. 1471. Znak Francie Bourbonské.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny IX c1472 znak 1. Franc. rep.jpg|thumb|Č. 1472. Znak první Francouzské republiky.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny IX c1473 znak Francie Napoleonske.jpg|thumb|Č. 1473. Znak Francie Napoleonské.]]

{{Forma|proza}}
'''Francie''' (''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés.

Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Obyvatelstvo. ==
Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně.

Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento:

{| class=&quot;wikitable&quot;

|-
! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel
|-
| 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170
|-
| 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364
|-
| 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313
|-
| 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064
|-
| 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921
|-
| 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788
|-
| 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048
|-
| 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903
|-
| 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192
|-
| 1846 || 35,400.486 |||| || 
|}

Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka&lt;ref&gt;v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika&lt;/ref&gt;:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan=&quot;2&quot;|Hlavní město !! rowspan=&quot;2&quot;|''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !!  colspan=&quot;3&quot;|Počet obyvatelstva !! rowspan=&quot;2&quot;|Prům. hustota na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !! rowspan=&quot;2&quot;|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má arrondissem. !! rowspan=&quot;2&quot;|Depart. má kantonů !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má obcí
|-
| r. 1881 || r. 1886 || r. 1891
|-
| Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453
|-
| Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840
|-
| Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321
|-
| Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250
|-
| Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188
|-
| Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153
|-
| Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339
|-
| Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503
|-
| Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337
|-
| Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446
|-
| Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437
|-
| Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302
|-
| Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106
|-
| Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109
|-
| Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763
|-
| Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267
|-
| Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426
|-
| Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480
|-
| Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292
|-
| Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287
|-
| Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364
|-
| Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717
|-
| Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389
|-
| Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266
|-
| Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585
|-
| Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638
|-
| Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379
|-
| Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700
|-
| Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426
|-
| Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291
|-
| Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350
|-
| Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587
|-
| Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465
|-
| Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553
|-
| Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338
|-
| Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359
|-
| Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245
|-
| Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282
|-
| Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563
|-
| Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584
|-
| Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333
|-
| Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297
|-
| Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332
|-
| Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264
|-
| Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217
|-
| Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349
|-
| Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325
|-
| Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326
|-
| Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198
|-
| Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381
|-
| Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643
|-
| Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661
|-
| Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550
|-
| Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276
|-
| Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596
|-
| Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586
|-
| Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253
|-
| Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313
|-
| Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666
|-
| Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701
|-
| Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512
|-
| Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903
|-
| Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470
|-
| Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559
|-
| Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480
|-
| Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232
|-
| Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268
|-
| Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583
|-
| Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590
|-
| Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386
|-
| Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328
|-
| Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314
|-
| Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75
|-
| Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759
|-
| Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530
|-
| Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689
|-
| Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354
|-
| Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836
|-
| Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320
|-
| Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194
|-
| Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145
|-
| Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150
|-
| Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301
|-
| Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300
|-
| Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203
|-
| Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530
|-
| Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486
|}

Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického.

Na 10.000 obyv. přišlo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872
|-
| Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802
|-
| Protestantské || 214 || 223 || 160
|-
| Israelitské || 21 || 23 || 14
|-
| Ostatní || 2 || 6 || 24
|}

R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů.

Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!   !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob.
|-
| 1846: || 24,42 % || 75,58 %
|-
| 1851: || 25,52 % || 74,48 %
|-
| 1856: || 27,31 % || 72,69 %
|-
| 1861: || 28,86 % || 71,14 %
|-
| 1866: || 30,46 % || 69,54 %
|-
| 1872: || 31,06 % || 68,94 %
|-
| 1876: || 32,44 % || 67,56 %
|-
| 1881: || 34,76 % || 65,24 %
|-
| 1886: || 35,95 % || 64,05 %
|-
| 1891: || 47 % || 53 %
|}

Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186.

Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek
|-
| 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661
|-
| 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616
|-
| 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536
|-
| 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772
|-
| 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646
|-
| 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446
|-
| 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505
|}

Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod.

Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! !! mužů !! žen !! dohromady
|-
| od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872
|-
| 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441
|-
| 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064
|-
| 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637
|-
| 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458
|-
| 100 a více » || 66 || 118 || 184
|}

Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''

== Zemědělství. ==
{{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství.

Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy.

Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991&lt;ref&gt;chybně, zřejmě jde o &quot;r. 1891&quot;&lt;/ref&gt; vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''.

Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1882—91 prům.:
|-
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
| Pšenice || 6848 || 107.098 || —
|-
| Žito || 1656 || 24.202 || —
|-
| Ječmen || 982 || 18.596 || —
|-
| Oves || 3760 || 89.607 || —
|-
| Kukuřice || 577 || 9456 || —
|-
| Pohanka || 619 || 9849 || —
|-
| Směska || 329 || 5180 || —
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1891:
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
|-
| Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66
|-
| Žito || 1498 || 21.588 || 292,32
|-
| Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22
|-
| Oves || 4242 || 106.145 || 915,94
|-
| Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97
|-
| Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62
|-
| Směska || 270 || 3698 || 61,70
|}

Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun.

Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''.

{{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena.

Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]''

{{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]''

{{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni.

{{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
| 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů
|-
| 1889 || »  81.325  » || »  88.846  »
|-
| 1890 || »  99.546  » || »  59.130  »
|-
| 1891 || »  82.733  » || »  47.340  »
|}

S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.).

V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr.

Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů.

{{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888.

Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg'').

{{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr.

{{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun.

Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun.

Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.).

Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy.

'''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu&lt;ref&gt;správně: Morbihanu&lt;/ref&gt; až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg'').

{{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

== Průmysl. ==
Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr.

Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr.

Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr.

Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]''

== Obchod. ==
Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod:

{| class=&quot;wikitable&quot;

! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod
|-
| 1827–1836 || 1366 || 1001
|-
| 1837–1846 || 2112 || 1489
|-
| 1847–1856 || 3175 || 2301
|-
| 1857–1866 || 6280 || 4631
|-
| 1867–1876 || 8464 || 6714
|-
| 1877–1886 || 9832 || 7808
|-
| 1887–1891 || 9950 || 7835
|}

Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti.

Skutečná cena přívozu předmětů, určených ku spotřebě '''F.''', samé, jakož i franc. vývozu, obnášela r. 1891 dle jednotlivých zemí v mill. fr.: V. Britannie přívoz 589,2, vývoz 1016,1, Belgie př. 486,6, v. 500,3, Německo př. 366,6, v. 364,1, Španělsko př. 411,6, v. 181,1, Švýcarsko př. 103,4, v. 234,8, Italie př. 123,6, v. 125,5, Rusko př. 211,9, v. 13,6, Turecko př. 125,6, v. 53,3, Rak.-Uhersko př. 134,1, v. 15,6, Skandinávské státy př. 119,6, v. 35,8, Nizozemí př. 42,0, v. 42,9, Rumunsko př. 39,0, v. 9,6, Řecko př. 24,1, v. 23,5, Portugalsko př. 8,3, v. 24,9, celkem {{Prostrkaně|Evropa}} př. 2785,6, v. 2641; dále Spojené Obce americké př. 486,3. v. 247,6, Argentina př. 198,2, v. 52,2, Brazilie př. 83,8, v. 102,9, Chile př. 52,6, v. 16,8, Haïti př. 49,1, v. 8,8, Uruguay př. 31,4, v. 18,3, Columbie př. 11,2, v. 35,5, Mexiko př. 5,8, v. 28,2, Peru př. 7,7, v. 7,7, ostatní st. am. př. 47,0, v. 29,2, celkem {{Prostrkaně|Amerika}} př. 973,1, v. 547,2; Britská Indie př. 250,3, v. 9,0, Čína př. 103,6, v. 2,5, Japan př. 85,1, v. 12,4, jiné země př. 31,8, v. 3,6, celkem {{Prostrkaně|Asie}} př. 470,8, v. 27,5; {{Prostrkaně|Afrika}} př. 102,8, v. 47,7; {{Prostrkaně|Australie}} př. 73,3, v. 3,5, {{Prostrkaně|cizí země úhrnem}} př. 4405,6, v. 3266,9. {{Prostrkaně|Osady}} '''F.''': Alžírsko př. 186,7, v. 207,1, Tunis př. 35,2, v. 19,3, Senegambie a Guinea př. 20,2, v. 14,6, Réunion př. 17,9, v. 5,9, St. Marie de Madagascar př. 1,1, v. 0,3, St. Pierre, Miquelon a mořské rybářství př. 27,1, v. 4,5, Guadeloupe př. 13,4, v. 10,4, Martinique př. 24,1, v. 13,3, Fr. Guyana př. 0,9, v. 5,7, Indické osady př. I2,8, v. 0,7, Fr. Indočína př. 16,4, v. 13,5, Oceanie př. 6,2, v. 7,8, ztroskotané lodi př. 0,2, o{{Prostrkaně|sady '''F.''' úhrnem}} př. 362,2. v. 303,0, {{Prostrkaně|obchod '''F.''' úhrnem}} přívoz 4767,8, vývoz 3570 mill. fr. V posledních létech zmenšuje se stále převaha přívozu nad vývozem, jež datuje z roku 1876, kdežto před tímto rokem býval vývoz větší než přívoz.

Nejdůležitější předměty {{Prostrkaně|přívozu}} ve speciálním obchodu '''F.''' r. 1892 byly (v mill. fr.): Obilí 554,9, vlna 383,3, víno 302,1, hedvábí 280, bavlna 232,5, kože 205,9, uhlí 188,6, káva 152,6, lněné semeno 147,4, dříví 118,3, chemikalie 104,5, zvířata 77,1, cukr 65,4, vlněné tkaniny 62,2, hedvábné tkaniny 60,5, len 60,2, stroje 56,6, stolní ovoce 48,9 mill. fr., ve {{Prostrkaně|vývozu}} vlněné tkaniny 341,9, hedvábné tkaniny 254, víno 213,3, kože 201, hedvábné 151, konfekční zboží 128,5, vlna 125,6, t. zv. pařížské zboží 124,8, kožené zboží 121,4, bavlněné tkaniny 98,3, obilí 91,4, máslo a sýr 90,2, kovové zboží 86,9, cukr 86,3, likéry a pod. 66,4. zvířata 64,1, chemikalie 60,8, modní zboží 44,1, tropické oleje 36,8, stroje 36 mill. fr. Dle procent obnášel přívoz prostředků výživy a požitku 36,2, vývoz 22,6, přívoz živých zvířat 2,5, vývoz 2,6, surovin přívoz 52,1, vývoz 21,3 %. — {{Prostrkaně|Transitní obchod}} '''F.''' roku 1891 obnášel 561,4 mill. fr., mimo to drahých kovů za 40 mill. fr.

{{Prostrkaně|Stav obchodního loďstva}} 1. ledna 1892 byl tento: 13 .890 plachetních lodí o 426.207 tunách, 273 parníků velikosti přes 800 tun s nosností 454.005 t., 884 menších parníků o 67.867 t. Za rok 1892 připlulo pod franc. vlajkou 8108 lodí o 4,300.588 t., pod cizí vlajkou 18.554 lodí o 8,820.281 t., úhrnem 26.662 lodí o 13,120.869 t.; vyplulo pod franc. vlajkou 7844 lodí s 4,138.409 t., pod cizí vlajkou 12.338 lodí o 4,882.513 t., úhrnem 20.182 lodí o 9,020.922 tunách. — Z atlantských {{Prostrkaně|přístavů}} '''F.''' nejdůležitější jest Le Havre, ze středomořských Marseille, první to přístav '''F.''' vůbec, a sedmý co do velikosti lodního ruchu v Evropě. Dle A. N. Kiaera panoval ruch 1 mill. tun převyšující v těchto franc. přístavech: Marseille 8,324, Havre 4,735, Bordeaux 2,832, Dunkerk 2,348, Rouen 1,867, Cette 1,619, Saint-Nazaire 1,185, Dieppe 1,100, Calais 1,081, Boulogne 1,002 mill. tun. Z mimoevropských přístavů '''F.''' měly podobný ruch lodní Alžír 2,103, Oran 1,136, La Goulette (Tunis) 1,056 mill. tun. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Kommunikace. ==
{{Prostrkaně|Vodní cesty}}. Již v dobách římských konala se plavba na řekách franc., které postupem času upravovaly se k účelům plavebním a spojovaly průplavy, a to zvláště potom, když vynalezeno bylo {{Prostrkaně|plavidlo komorové}} (XVI stol ), kterým možno bylo přestupovati i vysoká rozvodí. Prvý průplav plavidlový byt {{Prostrkaně|Briarský}}, na spojenou Loiry se Seinou, jenž počal se stavěti za Jindřicha IV. a dohotoven byl r. 1644. Po něm následovala řada jiných, mezi nimiž zvláště vynikal průplav {{Prostrkaně|Languedocský}}, nyní {{Prostrkaně|Jižní}} zvaný (Toulouse, Carcassonne-Cesse), jejž stavěl Riquet na základě povolení z r. 1666 a na náklad komory královské. Tento způsob hražení nákladu stavebního trval až do první revoluce, a to nejen při průplavech, nýbrž i při úpravě řek, a dávaly se příjmy plavební v léno osobám z rodu královského a dvořanům. Revoluce prohlásila větší díl průplavů za majetek národní a zrušila plavebné poplatky vrchnostenské; poněvadž však se neustanovilo žádných prostředků na udržování a stavbu, hynuly vodní cesty (průplavů bylo 1770 ''km'') a teprv r. 1802 znova se zavedlo plavebné (''péage''), kteréž se mèlo obraceti výhradně na udržování a zlepšování příslušné cesty vodní. Avšak ustavičné války za doby revoluce i za prvního císařství vyčerpávaly důchody státní tou měrou, že i plavebné jinak se spotřebovalo, než k čemu se vybíralo, a třeba že Napoleon I. prodal průplav Jižní, Orléanský, Loingský, Ústřední a St.-Quentinský za příčinou opatření peněz na stavbu průplavů jiných, nevystavělo se jich než asi 200 ''km''. Zákon z r. 1814 upravil poměry tak, že sice plavebné se vybíralo dále, ale že plynulo do pokladny státní beze vší podmínky a že pod titulem fondu obecného (''fonds communs'') zahrnuty byly sumy, ze kterých mělo se přispívati také na cesty vodní. Poněvadž při tom na cesty vodní přece se zapomínalo, opatřeno zákonem z r. 1825, aby příjmy z plavebného opět se obracely na příslušné vodní cesty, tak že bylo zabezpečeno aspoň udržování v dobrém stavu, ale na rozšiřování sítě se nedostávalo. Proto rozhodla se vláda učiniti půjčku, splatnou a zúročitelnou poplatky plavebnými, a kdyby to nestačilo, zvláštními příspěvky z pokladny státní; tím ovšem dostali věřitelé také vliv na sazby, což bylo později příčinou velkých potíží. Nicméně působilo toto opatření tak prospěšně, že v l. 1814—30 zřízeno 900 ''km'' průplavů nákladem 149 mill. Za panování Ludvíka Filipa věnována větší pozornost vodním cestám, a v l. 1830—48 vzrostla síť průplavní o 2000 ''km''; mimo to vykonány četné úpravy na řekách. Poněvadž však půjčky nestačily, aby se vykonalo, vše, čeho bylo třeba, propůjčována {{Prostrkaně|společnostem}} při některých vodních cestách stavba i provozování, při některých pouze provozování; ale z toho vyšly sazby tak veliké, že byly překážkou plavby. Vláda se snažila, pokud bylo v moci její, působiti ve snížení sazeb, ale na konec jí nezbylo, než předložiti zákon, aby z důvodů veřejného prospěchu vyvlastněny byly společnosti a aby zakoupena byla různá práva, která byla na úkor obecnému blahu země, což se stalo roku 1845, načež zakoupeny byly průplavy Rhônsko-rýnský, Burgundský, Bretonský, Nivernaiský, Berryský a poboční Loirský.

V těchto létech počínaly se šířiti železnice a zaujaly všecky prostředky peněžní i mysli tou měrou, že mnozí dokonce plavbu zavrhovali jakožto věc zbytečnou; přece však došlo ku zakoupení průplavů vyhlédnutých zákonem z r. 1852, jakožto důsledku zákona z r. 1845. Když pak r. 1860 uzavřela Francie s Anglií obchodní smlouvu, nahlédlo se brzy, že služby, jaké prokazují vodní cesty průmyslu, jsou nenahraditelné, a veřejné mínění naklonilo se jim opět, poněvadž přispívaly v boji proti soutěži; následkem toho zase některé průplavy se zakoupily a nové vystavěly. Tento postup se zachovával i dále a byl pouze přerušen válkou r. 1870, tak že jsou skoro veškeré vodní cesty v rukou státu a že bylo možno poplatky plavebné snížiti na tyto míry: na řekách při zboží 1. třídy za tunu a ''km'' 0 002 fr., 2 tř. 0,001 fr.; na průplavech za zboží 1. tř. za tunu a ''km'' 0,005 fr., 2. tř. 0,002 fr.; při voroplavbě na řekách 0,0002 fr., na průplavech 0,002 fr.

Příjmy z této položky se tím ovšem zmenšily (r. 1853 čítaly 10,682.484 fr., r. 1869 pouze 3,984.408 fr.), avšak mnohonásobně byl úbytek nahražen příjmy z položek jiných, tak že roku 1880 mohl se poplatek za užívání vodních cest docela zrušiti; od té doby neplatí na př. majetník lodi než daň za vykonávání živnosti, za užívání plavidel a pod. neplatí ničeho. Nebyly to však pouze průplavy, které postupem času plavbu ve '''F'''-ii tak zvelebily, nýbrž i řeky, které vynalezením pohyblivých jezů, zvláště hradlových (Poirée poprvé u Basseville na Yonně r. 1834), bylo možno učiniti plavnými i při malém množství přitékající vody, tedy takměř až ku vzniku. Pohyblivé jezy ve spojení s plavidly komorovými proměnily i mělké řeky v průplavy s hloubkou vody takměř libovolnou, a proto tento způsob zlepšiti řeky na prospěch plavby, uprůplavnění (''canalisation''), tou dobou po celé zeměkouli obecně se zavádí. Po válce z r. 1870, kterouž ztratila Francie veškeré vodní cesty v Elsasku a Lotrinsku — mezi nimi 401,4 ''km'' průplavů — bylo třeba spojiti cesty, novou hranicí přerušené, což vyžadovalo 500 ''km'' a náklad 65 mil.; peníz tento opatřil syndikát 5 účastněných departementů, začež se povolilo vybírati plavebné ½ centimu za tunu a ''km''; avšak za krátko nahradil stát, co se bylo vydalo, a stavěl dále na svůj účet.

Aby se seznalo, čeho ještě třeba, sestaven r. 1879 seznam, z něhož vycházela potřeba zlepšiti as 4000 ''km'' řek a 3600 ''km'' průplavů a vystavěti přes 1400 ''km'' průplavů. Téhož roku vydán také zákon, aby rozměry plavidel komorových a hloubka vody na průplavech, které následkem staletého vyvinování se vodních cest velmi se lišily, staly se jednotnými a tak se usnadnila plavba z jedné cesty na druhou. Vodní cesty rozdělil dotčený zákon na hlavní (''lignes principales'') a podružné (''lignes secondaires''); ony spravuje výhradně stát, na tyto mohou se dáti koncesse též soukromým společnostem. Hlavní cesty mají míti hloubku vody 2 ''m'', plavidla komorová šířku 5,2 ''m'' a upotřebitelnou délku 38,5 ''m'' a volná výška nad hladinou vodní má měřiti 3,7 ''m''; následkem toho mohou lodi o nosnosti 300 tun (asi 30 vozů železničných) plaviti se po celé '''F'''-ii i Belgii. Zaváděti míry větší nebrání zákon dotčený a jsou také na řekách dle potřeby větší. Cesty podružné nejsou podrobeny jednotným předpisům stavebním, poněvadž se musí spravovati místními potřebami. Na základě tohoto zákona bylo mnoho vodních cest přestavěno a koncem r. 1888 byla hloubka vody 2 ''m'' na 1964 ''km'' řek a veletoků a na 2646 ''km'' průplavů; předepsané rozměry plavidel komorových mělo 1656 ''km'' řek uprůplavněných a 1106 ''km'' průplavů; Seina té doby uprůplavněna mezi Paříží a Rouenem na hloubku 3,2 ''m''. R. 1890 bylo řek pouze voroplavných 1032 ''km'', řek plavných od přírody 3349 ''km'', řek uprůplavněných 3598 ''km'', průplavů bez tratí vrcholových 2085 ''km'', průplavů o tratích vrcholových 2712 ''km'', řek a průplavů s plavbou mořskou 365 ''km'', řek, kde plavba mořská převládá, 3563 ''km'', celkem 16.704 ''km''. Z toho nebylo státních řek uprůplavněných 68 ''km'', průplavů 790 ''km'', tedy pouze 858 ''km'' neboli as 7 % celé sítě. Mezi průplavy nestátními jest jižní průplav (''Canal du Midi'') a poboční Garonnský, celkem 492 ''km'', majetkem {{Prostrkaně|Jižní železnice}}; město Paříž má 120 ''km'' průplavu, které slouží zvláště zásobení jeho. Směry hlavních cest obchodních jsou: z Paříže na pomezí belgické k Monsu a k Charleroi, z Etruna na Skaldě směrem ke Calais, z Paříže přes Rouen do Havru, z Paříže na Lyon (dvě cesty) a k moři Středozemnímu, z Paříže na pomezí německé směrem k Štrasburku a směrem k Mose belgické, pak spojení moře Atlantského se Středozemním (majetek železnice jižní). Některé části země mají s důstatek cest vodních, některé jsou však zanedbány; program z r. 1879 staral se také o tyto, avšak dosud nebyl uskutečněn.&lt;br&gt;
Jak již bylo řečeno, jest největší díl vodních cest franc. majetkem státu a podléhá ministru veřejných prací; každý hlavní směr má v čele vrchního inženýra mostů a silnic, jemuž jest se starati netoliko o zájmy plavebné, ale také o veškeré ostatní práce, jež souvisí s užíváním vody (zavlažování, stroje vodní a pod.), a proto není délka cest přidělených jednomu vrchnímu inženýru stejná (300—400 ''km''). Na vykonávání oprav stanoví se každý rok příhodná doba a zastavení plavby (''chômage'') oznamuje se veřejně; zastavení to bývá na cestách sever, a východních v červnu a červenci, na cestách ústředních a jihovýchodních v srpnu a září. O sumách, jež se věnují na udržování, poučí tabulka:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta !! 1887 !! 1888 !! 1889
|-
| řeky || 5,205.000 || 5,205.000 || 5,239.000 || fr.
|-
| průplavy || 5,575.000 || 5,575.000 || 5,575.000 || »
|-
|  ||  ||  ||  ||
|-
| celkem || Text buňky || Text buňky || Text buňky || fr.
|}

Příjmy přímé má stát pouze z přívozů, rybolovu, zužitkování dříví podél rostoucího, dodání síly tažné, dodávání vody a pod., což se páčí asi na 2½ mill. franků; příjmy nepřímé jsou ovšem tak veliké, že vyváží mnohonásobně náklad učiněný na vodní cesty. Stát dává zdarma užívati vodní cesty, obstarává na svůj účet otvírání a zavírání jezů, plavidel komorových, mostů otočných a zdvihacích, stará se o zásobení průplavů vodou, buď zřizováním nádrží nebo stroji čerpacími. Patří stavby příslušné k nejznamenitějším pracím lidským, jež jsou zároveň příkladem všem zemím kulturním. Zvláštní předpisy ustanovují podmínky, kterým musí hověti lodi, aby se směly plaviti, určují pořad při proplavování plavidly a pod mosty pohyblivými a opravňují správu naříditi i noční plavbu v případech velkého návalu lodí; v některých tunnelech obstarává stát také tažení (''tonage'') lodí za náhradu skutečného vydání. Aby se zabezpečila plavba pravidelná, zaveden jest na některých hlavních cestách vodních tah lodní, jehož za poplatek určitý musí užiti každý plavebník. Vodní cesty franc. vyžadovaly od roku 1814 nákladu přes 1500 mill. fr. a proto třeba dotknouti se tu také výkonu. Ze zprávy ministra veřejných prací r. 1888 vychází, že t. r. plavilo se na řekách 9,976.000 tun, na průplavech 13,344.000 tun, že z toho připadá na hmoty stavebné 30 %, na palivo minerálné 28 %, na plodiny hospodářské 14 %, na dříví 8 %, na hutnictví 7 %; podíl hlavních cest seznati lze z připojené tabulky.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta vodní: !! Délka ·kilometrů· !! Množství nákladu ·tun·
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Řeky a veletoky.}}
|-
| Skalda, od Cambrai po Etrun || 12 || 3,178.000
|-
| Seina, od Briche po vtok Oisy || 42 || 3,114.000
|-
| Seina, od Paříže po Briche || 21 || 2,484.000
|-
| Seina v Paříži || 12 || 2,342.000
|-
| Scarpa, od Courchelettes po Fort de Scarpe  || 7 || 2,328.000
|-
| Oisa, od Janvilla po Seinu || 104 || 2,300.000
|-
| Seina, z Corbeile po Paříž || 31|| 2,040.000
|-
| Seina, od vtoku Oisy po Rouen || 171 || 1,208.000
|-
| Skalda, z Etruna po Condé || 36 || 1,071.000
|-
| Seina, z Montereau po Corbeil || 67 || 982.000
|-
| Aisna || 57|| 915.000
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplavy.}}
|-
| Pobočný Oisský a Manicampský || 34 || 3,093.000
|-
| St. Quentinský || 93 || 3,028.000
|-
| Seuséeský || 25 || 2,194.000
|-
| Horno-Deulský a odbočky || 57 || 1,781.000
|-
| Airský a odbočky || 44 || 1,738.000
|-
| Neufosseský || 18 || 1,374.000
|-
| St.-Denisský || 7 || 1,322.000
|-
| Marnsko-Rýnský, z Troussey k pomezí něm. || 96 || 864.000
|-
| Z Aisny do Marny || 58 || 842.000
|}

Jak působilo zrušení poplatku plavebného r. 1880 v rozvoj plavby, patrno z následujícího:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  rowspan = &quot;2&quot;| !! 1879 !! 1888 !! rowspan = &quot;2&quot;|přibylo proc.
|-
| colspan = &quot;2&quot;| doprava ·kilometrotun·
|-
| řeky a veletoky || 919,429.000 || 1.428,541.000 || 55
|-
| průplavy || 1.104,390.000 || 1.751,135.000 || 58
|-
|  ||  ||  || 
|-
| celkem || 2.023,819.000 || 3.179,676.000 || 57
|}

K tomu jest ještě připomenouti, že tou měrou, jakou přibývá dopravy, snižuje se vydání dopravné, a že kdyby stala se doprava levnější pouze o &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; centimu, vydá to již přes 3 mill. fr.; ale skutečně se čítá úspora v posledním desítiletí ročně na 15 až 16 mill. fr., které přispívají k rozkvětu průmyslu, obchodu, hospodářství polního a pomáhají jim vydatně při soutěži. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Železnice}}. Nejstarší jest železnice ze St. Étienna do Andrézieuxa, která o délce 23 ''km'' vystavěna byla jakožto nákladová dráha na dovoz uhlí kamenného, na níž se vozba zahájila 1. října 1828. Po té bylo vystavěno ještě několik drah průmyslových, na kterýchž se tahaly náklady buď koni nebo nehybnými stroji parními; ale poněvadž stát nikterak podniky nepodporoval, nebylo do konce r. 1832 železnic leč 59 ''km''. R. 1833 počal se pochopovati hospodářský význam železnic, uznalo se za potřebí podporovati podnikavost vydáním zákona vyvlastňovacího, konáním studií přípravných se strany státu, při čemž se zamýšlelo stavěti železnice hlavní s podporou státní (zakoupením akcií), dráhy podružné zůstaviti však zcela podnikavosti soukromé. Tak vznikla r. 1835 dráha z Paříže do St. Germaina (19 ''km''), r. 1837 dráha z Montpellieru do Cetty (27 ''km'') a z Paříže do Versailles (35 ''km'') a j. kratší; r. 1838 uděleno povolení stavěti trať z Basileje do Štrasburku (139 ''km''), avšak zákon na stavbu tratí z Paříže na pomezí belgické, z Paříže do Havru, z Paříže do Bordeauxa, z Lyona do Marseille, předložený sborům zákonodárným téhož roku, neprošel, poněvadž nebylo shody, má-li je stavěti stát anebo soukromníci. R. 1839 vypukla krise železniční: některé společnosti vrátily koncesse, jiným přispěl stát podporou peněžitou, což do konce r. 1841 činilo 3,23 mill. fr.

Aby se přivedla soustava do sítě železničné a nezůstal žádný kraj bez spojení, vydán 11. června 1842 zákon, jenž obsahuje tato ustanovení: § 1. Zřídí se systém železnic směřujících, ''a'') z Paříže na pomezí belgické přes Valenciennes a Lille (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''b'') z Paříže k Anglii z jednoho nebo několika míst pobřeží la Mancheského, což se ustanoví později (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''c'') z Paříže na pomezí německé přes Nancy a Štrasburk (nynější {{Prostrkaně|Východní}}); ''d'') z Paříže ke Středozemnímu moři přes Lyon, Marseille a Cette (nynější {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořská}}); ''e'') z Paříže na pomezí španělské přes Tours, Poitiers, Angoulême, Bordeaux a Bayonne (nyn. Orléanská); ''f'') z Paříže k moři Atlantskému přes Tours a Nantes, pak z Paříže do středu '''F.''' přes Bourges (nyn. {{Prostrkaně|Orléanská}}); ''g'') od moře Středozemního k Rýnu přes Lyon, Dijon a Mulhousy (dílem nyn. {{Prostrkaně|Východní}}, dílem {{Prostrkaně|pař.-lyonsko-středom.}}); ''h'') od Atl. okeánu k moři Středozemnímu přes Bordeaux, Toulouse a Marseille (dílem nyn. {{Prostrkaně|Jižní}}). — § 2. Výstavba těchto velikých tratí železničných vykoná se přispěním státu, departementů a obcí účastněných a podnikavosti soukromé. Nicméně možno dáti koncessi k těmto liniím buď celkem nebo dílem podnikavosti soukromé. Další články tohoto zákona, jichž jest 19, ustanovují podrobněji zákup pozemků, zřízení kolejí, sumy na podporu jednotlivých tratí (124½ mill. fr.), na studie (1½ mill. fr.) a j. Zákon ten působil tou měrou prospěšně, že r. 1847 bylo hotových železnic 1921 ''km'' (r. 1842 pouze 665 ''km''). Druhá krise nastala v l. 1847—48, při kteréž mnohé stavby se musily zastaviti a na četných tratích zavésti sekvestrace. V l. 1848 až 1850 nevydala se žádná koncesse, r. 1851 jezdilo se na 3627 ''km'', z nichž bylo 383 ''km'' státních, ostatek v rukou 27 společností.

Po státním převratu ze dne 2. pros. 1851 odňalo se udělování koncessí sborům zákonodárným, nebylo-li s tím spojeno obtížení státní pokladny, a podporovalo se slučování společností menších, zvláště za Napoleona III. Kdežto r. 1846 bylo 33 společností, bylo jich r. 1857 pouze 11 a r. 1859 stálo tu již 6 velkých železničních společností, jež dosud trvají, totiž společnost {{Prostrkaně|dráhy Orléanské}} (''chemin de fer d’Orléans''), {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořské}} (''ch. d. f. de Paris-Lyon-Mediterranée''), {{Prostrkaně|Severní}} (''ch. d. f. du Nord''), {{Prostrkaně|Jižní}} (''ch. d. f. du Midi''), {{Prostrkaně|Západní}} (''ch. d. f. de l’Ouest'') a {{Prostrkaně|Východní}} (''ch. d. f. de l’Est''), každá ovládající určitý směr a svůj obvod, asi tak, jak naznačoval zákon z r. 1842. Tou dobou dostoupila délka tratí povolených 16.174 ''km'', k jejichž dostavění potřebovaly společnosti ještě as 2000 mill. fr.; následkem obchodní krise r. 1857—58 nebylo však možno tento kapitál opatřiti obligacemi a proto smlouvou ze dne 11. června 1859 zaručil stát úroky, čehož dosud nebývalo. Při tom se rozdělily dráhy na sítě {{Prostrkaně|staré}} (''ancien réseau'') a {{Prostrkaně|nové}} (''nouveau réseau'') a {{Prostrkaně|novým sítím}} zaručeno zúročení 4 % na 50 let kapitálu obligačního, jenž byl na určitou nejvyšší sumu omezen; splácení nastávalo, když byl užitek dráhy větší nežli 4% záruka. {{Prostrkaně|Tratím starým}} vyhražen stálý příjem z kapitálu akciového (''revenu réservé'') na základě užitku posledních let potud, pokud trati nové nesplatí státní záruku úrokovou; byl jen o něco málo menší nežli byly dividendy dosavadní. Mimo to vyměřena byla suma na zúročení a umoření priorit staré sítě a 1,1 % kapitálu pořizovacího sítě nové. Vyhražený příjem čítal na ''km'' při Severní dráze 38.400 fr., při Orléanské 27.400 fr., při Středomořské 37.400 fr., při Východní 27.800 fr., při Západní 27.000 fr., při Jižní 19.500 fr. Za výhody propůjčené touto smlouvou musí se společnosti, počínajíc r. 1872, děliti se státem o užitek, který přestupuje určitou míru, a mimo to stanoveno, kdy dráha připadne státu.

Poněvadž průběhem doby se ukázalo, že ve mnohých případech zaručeny byly úroky z kapitálu příliš malého, měnila se smlouva z r. 1859 v l. 1863, 1868, 1873 a 1875. Koncem r. 1875 bylo drah hlavních (''d’intérét général'') povoleno 26.426 ''km'' a vystavěno 19.746 ''km'', drah místních (''d’intérêt local'') povoleno 4366 ''km'' a vystavěno 1798 ''km''. R. 1876, kdy v čele ministerstva prací veřejných stál {{Prostrkaně|Freycinet}}, počato postátňováním menších drah, sestavením programmu k doplnění sítě železniční a novým vyjednáváním s velikými společnostmi, kteréž vedlo k smlouvám z r. 1883. Zákonem ze dne 15. března 1878 povoleno na zakoupení menších drah 280 mill. a na úpravu jejich a opatření vozidel 220 mill., celkem tedy 500 mill. fr.; tak se dostalo do rukou státu 2615 ''km'' železnic. Dne 4. června 1878 předložil Freycinet obsáhlý svůj programm stavební, vyměřený na 10 roků a směřující k tomu, rozšířiti síť železniční na 39.054 ''km'' a věnovati na to 3000 mill. fr.; návrh ten přijat byv 17. července 1879, vztahoval se na 8868 ''km'' železnic hlavních, a náklad vypočten byl na 6500 mill. fr. Uskutečnění tohoto velikého programmu, dle něhož připadalo státu zříditi netoliko zpodek železnicový, nýbrž i koleje, započato po celé zemi takřka najednou, což bylo ukvapením; prospěšnější bylo by bývalo soustřediti se na některých tratích, a teprv, až byly hotovy, počíti na místech jiných. Tak se přiházelo, že z nedostatku peněz stavba se musila přerušovati. Proto také r. 1883 přinucen byl stát upustiti od stavby pouze na svůj účet a přenésti dokončení na šest dosavadních velkých společností. Stát postoupil zdarma veškeré své trati, po r. 1879 vystavěné a do obvodu příslušné společnosti padající, svolil ku sloučení několika menších drah se sousedními velkými a ujednal s těmito určité příplatky za ''km'' k stavebnímu nákladu, jejž společnosti státu půjčí a průběhem 74 let i s úroky nazpět dostanou. Ujednání o velikosti dividendy a o dělení se státem, když dostoupí určité výše, patrno z tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
! rowspan=&quot;2&quot;|Společnost železniční !! colspan=&quot;2&quot;|Nejmenší dividenda !! colspan=&quot;2&quot;|Dividenda, při kteréž počne dělení se státem !! rowspan=&quot;2&quot;|Nominální hodnota akcie, ·fr.·
|-
| na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kpt. akc. || na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kapitálu akc.
|-
| orléanská || 56 || 11,1 || 72 || 14,4 || 500
|-
| středomoř. || 55 || 11 || 75 || 15 || 500
|-
| severní || 54,1 || 13,5 || 88,5 || 22,125 || 400
|-
| jižní || 50 || 10 || 60 || 12 || 500
|-
| západní || 38,5 || 7,7 || 50 || 10 || 500
|-
| východní|| 35,5 || 7,5 || 50 || 10 || 500
|}

Koncem r. 1883 měly železnice franc. (6 velkých spol., státní, místní a průmyslové) celkem délku 45.325 ''km'', z čehož 29.717 ''km'' bylo užíváno, kdežto 15.608 ''km'' bylo rozestavěno. Poněvadž přes to vše vázlo uskutečnění programmu Freycinetova z nedostatku peněz, sneseno r. 1885 vystavěti některé trati o rozchodu úzkém a zaručiti 5% úroky z kapitálu nejvýše 109.000 franků na 1 ''km''. Tak se stalo zvláště v Bretonsku, kdež povstala síť as 400 ''km'' železnic úzkorozchodových; mimo to připouští se při tratích nových větší stoupání a prudší zatáčky, nežli původně bylo navrženo, takže stavba jest levnější a že možno se nadíti vystavění všech drah dotčeného programmu r. 1900. — Na konci r. 1892 měřila síť železniční v evrop. '''F'''-ii 38.645 ''km'', v Alžíru 2933 ''km'', v Tunisu 260 ''km'', v koloniích 603 ''km'', v Tonkině 28 ''km''. Stav železnic státních a 6 velikých společností seznati lze z připojené tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Železnice státní (''chemin de fer de l’État'') a 6 velkých společností koncem r. 1892
|-
!   !! státní !! severní !! východní !! západní !! orléanská !! středomořská !! jižní
|-
| Délka provozovací ''km'' || 2665 || 3623 || 4649 || 4927 || 5106 || 8344 || 3063
|-
| osob se vozilo || 9,803.750 || 44,371.324 || 46,649.540 || 71,250.652 || 24,940.577 || 47,895.652 || 15,339.972
|-
| osoba projela průměrem ''km''|| 40,7 || 33,0 || 25,34 || 21,6 || 51,6 || 48,0 || 46,8
|-
| nákladu se vozilo ''t'' || 3,383.922 || 23,768.971 || 14,223.643 || 9,230.238 || 9,426.452 || 22,220.565 || 5,828.815
|-
| tuna nákladu projela ''km'' || 118,9 || 102,0 || 114,5 || 122,0 || 171,0 || 180,8 || 140,9
|-
| příjem na ''km'' franků || 14.671 || 53.784 || 31.439 || 29.645 || 32.927 || 42.872 || 28.949
|-
| vydání na ''km'' franků || 11.073 || 27.203 || 20.720 || 17.772 || 16.768 || 20.779 || 16.200
|-
| užitek na ''km'' franků || 3598 || 26.581 || 10.719 || 11.873 || 16.159 || 22.093 || 12.749
|-
| koefficient provozovací pct. || 75,47 || 50,6 || 65,9 || 60 || 50,9 || 48,5 || 56
|-
| kapitál pořizovací franků || – || 1454,203.878 || 1887,004.892 || 1694,453.620 || 2011,837.166 || 4098,055.818 || 989,439.793
|-
| příplatek státu na úroky franků || – || – || 18,863.106 || 17,755.432 || 13,077.915 || 17,667.981 || 18,701.495
|}

Mimo to měřila koncem r. 1892 pařížská okružní dráha (pr. břeh) 17 ''km'', velká okružní 110 ''km'', dráhy menších společností 997 ''km'', dráhy průmyslové 222 ''km'', dráhy místní 3270 ''km'', dráhy pouliční (tramwaye) 1528 ''km''. Co do rozchodu bylo hlavních železnic o rozchodu plném 34.207 ''km'' (2459 ''km'' rozestav.), o rozchodu 1 ''m'' 946 ''km'' (149 ''km'' rozestav.); mezi drahami místními mělo 1 ''m'' rozchod 1673 ''km'' (424 ''km'' rozestav.). Kapitál pořizovací v dotčených 38.384 ''km'' čítal 15.281,702.282 fr., z čehož 11.325,811.074 fr. obligací; celkový příjem byl 1198,508.193 fr., celkové vydání 676,161.012 fr. a koefficient provozovací 56 %.

Koleje jsou namnoze z kolejnic stoličkových, větším dílem na příčných prazích dřevěných. Vozy osobní 3. třídy nemají obyčejně žádných polic na zavazadla a vůbec otevříti se může každý vůz bez pomoci průvodce vlakového; jména stanic nevyvolávají se aniž se zvoní zvoncem, takže cestující jest více poukázán starati se o sebe, nežli u nás. Čas železniční jest pařížský, a ukazuje 50′ méně nežli čas středoevropský; jízdenky okružní sestaveny jsou pouze na určité směry a nemůže cestující sestaviti si cestu okružní dle libosti, jako v jednotě německých správ železničních. Lístky předplatné vydávají se na 1, 3, 6 a 12 měsíců a jízdní řády obsahuje ''Indicateur Chaix'', vycházející každou neděli. Dnem 1. dub. 1892 sníženy byly sazby osobní v 1. třídě o 9 %, v 2. třídě o 18 %, v 3. třídě o 27 %, následkem čehož se zvýšil počet cestujících (na hl. želez. r. 1891 osob 255,7 mill., r. 1892 osob 288,1 mill.). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Pošta franc.}} čítala koncem r. 1892 7247 úřadů (1 na 72,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 5291 obyv.) a 57.828 zřízenců. Poštou listovní dopraveno bylo 1.500,154.139 kusů (na 100 obyv. 1779 psaní a 1086 čísel novin). {{Prostrkaně|Telegrafních stanic}} bylo 7170 státních a 3550 železničních (1 na 50 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 3576 obyv.). Délka tratí obnášela 96.125 ''km'' a drátů 302.130 ''km''. Telegrammů zasláno 38,273.655 (na 100 obyv. 998). Příjem pošty a telegrafu činil 66,184.553 zl. proti 61,532.671 zl. výdajů. — Do státní {{Prostrkaně|poštovní spořitelny}} uložilo 2,327.518 vkladatelů 335,238.519 fr. a od 1,179.837 vkladatelů vybráno 349,108.929 fr. Pro 5907 vkladatelů zakoupeno rent v obnosu 7,915.579 fr. ''[[Autor:Ferdinand Havrda|Hda.]]''

== Zámořské osady. ==
První počátky kolonisace francouzské spadají do dnů Františka I., jenž vyslal r. 1534 Jacquesa Cartiera do vod severoamerických. R. 1541 jmenován sieur de Roberval prvním franc. guvernerem Kanady. Podnik kolonisace Kanady se tehdáž nezdařil pro války evropské, avšak nikdy od něho zcela neupuštěno a r. 1608 stanuli zde Francouzi definitivně, když Champlain založil Quebec. Richelieu věnoval vývoji franc. námořnictva vždy jistou péči a povzbuzoval často franc. dobrodruhy námořské, aby o své ujmě bojovali proti Španělům. Týž podporoval i založení obchodní společnosti Kanadské, Senegalské a Západoindické. D’Esnambuc kolonisoval roku 1635 ostrov Martinique, Duplessis ostrov Guadeloupe. V těchto tradicích pokračoval Colbert, vlastní budovatel hospodářské síly '''F.''' Zřídil »Compagnie des Indes Orientales«, jež r. 1665 v Suratě založila první franc. comptoir na půdě indické, dále »Compagnie des Indes Occidentales«, jež obdržela monopol obchodu s Kanadou. Leč právě tento monopol byl na úkor rozkvětu osad amerických a teprve po jeho zrušení r. 1674 počaly osady tyto opravdu vzkvétati. Mírem v Nymwegách r. 1678 většina Malých Antill připadla '''F'''-ii a Francouzi počali se usazovati i na ostrově Haiti, aniž mohli Španělé tomu brániti. Ostrov Bourbon tehdáž definitivně obsazen. Od války o dědictví španělské nastává obrat. Již mír r. 1713 stál '''F'''-ii značnou část osad amerických, pravou však katastrofou pro kolonisaci francouzskou byl mír Pařížský r. 1763. Až dotud francouzské osady v Americe utěšeně se rozvíjely a ve Vých. Indii geniální Dupleix šířil panství '''F.''' na vše strany, vzbuzuje ovšem nejvyšší obavy Anglie. To vše bylo mírem Pařížským zničeno, Indie a Sev. Amerika vydány Anglii. Pozdější úspěchy francouzské na konci vlády Ludvíka XV. v Guyaně a na Madagaskaru neměly trvalé ceny. Za Ludvíka XVI. vrácen '''F'''-ii Tabago a osada nad Senegalem. Ku konci vlády Ludvíka XVI. byl rozsah osad tento: v Africe 6167 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 75.254 ob., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 80.000 ob., v Americe 132.523 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 588.880 obyv. Ještě jednou na mizinu uvedeny osady francouzské válkami napoleonskými. Největším franc. koloniálním činem v 1. pol. XIX. st. bylo obsazení Alžírska r. 1830 a násl. Dále obsazeny Gábún, Mayotte, Marquesas, Nová Kaledonie a zřízen protektorát nad Tahiti. Roku 1848 měla '''F.''' v Africe 104.682 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,232.700 obyv., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 200.000 ob., v Oceanii 3840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 28.600 ob., v Americe 107.980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 280.700 ob., úhrnem koloniální majetek 217.010 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,742.000 obyv. Za vlády Napoleona III. šířil Faidherbe osadu Senegalskou, admirál Rigault de Genouilly vzal r. 1859 Saigon a r. 1862 získána Kočinčína. Nový rozmach osadní moci '''F.''' datuje se od počátku let osmdesátých. Smlouva v Bardě r. 1881 vynesla '''F'''-ii protektorát nad důležitým Tunisem, v l. 1882—86 získán Tonkin a protektorát nad Annamem a r. 1893 silně posunuta hranice proti Siamu. Neunavně šířena moc '''F.''' na Senegalu a Nigiru, kdež cesta kapitana Bingera spojila osady ty se stávajícími již osadami na pobřeží guinejském, kdež konečně padlo i Dahome v ruce '''F.''' Ve vnitru sáhá moc tato až po Timbuktu na středním Nigiru. Smlouva s Anglií při znává '''F'''-ii právo na celou záp. Saharu až k jezeru Čadskému. Zatím vzrostla z nepatrné osady Gábúnské nová veliká osadní říše v rovníkové Africe, Francouzské Kongo, k čemuž základy položila cesta Savorgnana de Brazza v l. 1875—78. Dle smlouvy s Německem z r. 1894 hranice této osady posunuty rovněž až k samému Čadu. Srážka Francouzů s Hovy na Madagaskaru končila smlouvou ze 17. prosince 1885, jíž královna Madagaskarská uznala protektorát '''F.''' a odstoupila zátoku Diégo-Suarezskou. Ježto smlouva tato s Hovy nebyla dodržována, musila se '''F.''' odhodlati koncem r. 1894 k válečné výpravě na Madagaskar. Kromě toho získána v Africe malá osada Obok a Tádžúra při zálivu Adenském, jíž se dnes užívá jako trestnické. V Oceanii změněn r. 1880 protektorát nad Tahiti v přímé vlastnictví a v l. 1880—1890 rozšířen majetek '''F.''' o ostrovy Společnosti s okolím. V Americe koupen r. 1877 od Švédska ostrov St. Barthélemy.

Osadní majetek '''F.''' nemůže se sice měřiti s anglickým, význam jeho nelze však podceňovati. Přesnou rozlohu osad francouzských nelze udati, ježto jich ohraničení, zvláště v Africe, jest z pravidla neurčité. V Africe jest dnes '''F.''' severně rovníku největší mocností a po dobytí Madagaskaru stane se největší mocností africkou vůbec. Dnes tvoří tu osady a t. zv. sféra zájmů francouzských ohromné území, prostírající se od Středomoří až k ústí Konga po 40 stupňů zeměp. šířky. Ovšem jest dosud majetek tento v Sahaře, na jezeru Čadském a na řece Šárí jen nominální a skutečné obsazení bude státi Francouze ještě značných obětí. Jednotlivé členy tohoto osadního komplexu jsou Alžírsko s přilehlou Saharou (797.770 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4,174.700 ob.), Túnis (ochr. stát, 99.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,500.000 ob.), Senegalsko (150.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,029.540 obyv.), Ochranné území maurské (250.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, asi 80.000 ob.). Francouzský Súdán s býv. říší Samoryho a Tiëby až po Timbuktu, Francouzská Guinea (Futa-Džallon, pobř. Slonoviny, Dahome, u vnitru Kong a j.), Francouzské Kongo, zaujímající poříčí ř. Ogue a Sangy, severní pobřeží Ubandži a větší čásť poříčí Šárí až k Čadskému jezeru. Při zálivu Adenském malá osada Obok a Tádžúra. V Asii zbyly '''F'''-ii z větší državy indické jen 4 menší osady, a sice Chandernagor (9,4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 24.281 obyv.), Karikal (135,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 70.526 ob.), Pondichéry (2907 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 172.941 obyv.), Yanaon (I4,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5327 ob.). Daleko větší důležitost má franc. Indočína, zaujímající dnes 489.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 18,691.000 obyv. (nehledíc k novému území získanému v Siamu). V to počítá se Annam (230.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ,6 mill. ob.), Kambodža (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; , 814.7S7 ob.), Kočinčína (59.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,876.689 ob.), Tonkin (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 10 mill. ob.). Úhrnem zaujímají franc. osady asijské asi 500.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 19 mill. obyv. V Tichém moři náležejí '''F'''-ii ostrovy N. Kaledonie a Loyalty (19.823 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 62.752 obyv.), ostr. Chesterfieldovy (0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Wallisovy (pod ochr., 96 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Futuna a Alofi (pod ochr., 159 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), Tahiti (1179 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 11.520 ob.), ostr. Pod větrem (471 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4850 obyv.), Marquesas (1274 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4445 ob.). Tuamotu a Gambierské (973 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1 ob.), Tubuai (211525&lt;ref&gt;mělo by být: 211 km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;&lt;/ref&gt; ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 884 ob.) a neobydlený Clipperton (6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Úhrnem 24.193 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 94.700 obyv. V Indickém moři náležejí '''F'''-ii Réunion (1980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 167.847 obyv.), Mayotte (366 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 8708 obyv.), Komory (pod ochr., 1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 53.000 ob.), Diego-Suarez, Ste Marie de Madagaskar, ostr. Gloriosa a Madagaskar pod ochr. (591.967 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a přes 3,500.000 ob.), neobydlené ostrovy St. Paul (7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Nový Amsterdam (66 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Kerguelenovy ostrovy (3114 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), celkem tudíž 599.406 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 3,748.000 ob. Z krásných druhdy franc. osad v Americe zůstaly '''F'''-ii jen nepatrné trosky, tak v Sev. Americe ostrůvky St. Pierre a Ile aux-Chiens (33 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5355 ob.), Miquelon-Langlade (202 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 574 ob.). Ostrůvky tyto mají podnes značný význam pro námořské rybářství francouzské. Z ostrovů západoindických patří '''F'''-ii Martinique (988 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 175.863 obyv.), Guadeloupe (1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 142.294 ob.) a t. zv. Dépendences, t. Désirade (27,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1398 ob.), Les Saintes a Petite-Terre (17,6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1624 ob.), Marie-Galante (149,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 14.268 ob.), St. Barthélemy (21,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 2674 ob.), St. Martin 51,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 3641 ob.). V Jižní Americe má '''F.''' Guyanu (Cayenne) 29.650 ob. na 78.900 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Ovládá tudíž '''F.''' v celé Americe dnes jen 81.993 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 377.341 obyv. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Poměry náboženské. ==
{{Prostrkaně|Náboženství katolické}} zapustilo kořeny ve '''F'''-ii již v I. stol. Dle legendy již {{Prostrkaně|Lazar}} a jeho dvě sestry, Marie a Marta, jsouce z vlasti své vyhoštěni, byli bouří zahnáni do Gallie, kde rozšiřovali nauku křesťanskou, a Lazar byl prvým biskupem v Marseillu. — Smyrenský biskup Polykarp, žák sv. Jana ap., poslal svého učně {{Prostrkaně|Pothina}} s jinými věrověstci do Gallie, kteří založili křesť. obce v Lyoně a ve Vienně. Biskup lyonský Pothinus podstoupil za Marka Aurelia r. 177 s četnými křesťany smrť mučennickou. Jeho žák a nástupce {{Prostrkaně|Irenaeus}} spravoval horlivě a prozřetelně, šíře evangelium po Gallii, diécési lyonskou (177—202), až za Septimia Severa v nastalém pronásledování křesťanů u vysokém věku byl sťat. Mučenníků za obou pronásledování, za Marka Aurelia i Septimia Severa, čítá se v Gallii do tisíců. V III. století vyslal papež Fabián 7 biskupů, by tam nauku Kristovu hlásali. Stalo se to se zdarem; neb ku konci III. stol. bylo v Gallii již 19 biskupství, z nichž ve IV. stol. 6 povýšeno na arcibiskupství. Primasem Gallie ustanoven arcibiskup arleský. Když ve IV. stol. bludy donatistů a arianů v Gallii se šířily, slavena proti oněm r. 314 synoda v Arlech, proti ariánům na naléhání biskupa poitierského sv. Hilaria r. 356 v Béziersu. V této době zvláště vynikají sv. {{Prostrkaně|Hilarius}}, jenž na četných synodách zaváděl tuhou kázeň církevní, a sv. {{Prostrkaně|Martin}} tourský, jenž založením prvého kláštera (v Licugé) dbal toho, by Gallie celá křesťanství získána byla.

Když pohanští Frankové v V. stol. severní části země se zmocnili, nepronásledovali křesťanů, nýbrž obcovali s nimi a s výtečnými jejich biskupy pokojně. Král Chlodvig I. (481 až 511), učiniv konec panství řím. v Gallii, pojal křesťanskou princeznu burgundskou Chlotildu za manželku a po bitvě u Tolbiaka roku 496, ve které slíbil, že se dá pokřtíti, zvítězí-li nad Alamany, povolal z Remeše arcibiskupa Remigia, aby jej křesť. víře vyučil, a přijal křest v Remeši o vánocích r. 496 a s ním pokřtěno bylo 3000 mužů z jeho vojska, větším dílem důstojníků, mimo ženy a děti. — Všichni Frankové však se neobrátili, neb ještě po stu létech byli mezi nimi pohané. — Chlodvig byl svého času jediný král katolický a jeho vstup do církve tvoří obrat v církevních dějinách Západu. Zaraziv vítězstvím nad Visigothy r. 507 u Vougle arianismu v Gallii smrtelnou ránu, zemřel r. 511 v Paříži. Ačkoli jeho nástupcové říši Franckou dělili, mezi sebou válčili a se potírali, oddáni jsouce namnoze životu rozmařilému, přece vydávali, jako na př. Childebert I., zákony na potlačení pohanstva, zřizovali nová biskupství a nové kláštery. Biskupové na četných synodách jednali o zdokonalení církevního života a přísné kázni. Kláštery zkvétalý a v nich vědy a uměn}’. Pohříchu domohli se králové velikého vlivu na obsazování biskupství a povolávali k této hodnosti zhusta muže nehodné a neschopné. — {{Prostrkaně|Pipin z Heristalu}}, poraziv r. 732 vetřelé do '''F.''' Araby, zachránil v této zemi křesťanství před islámem. Jeho syn {{Prostrkaně|Pipin}} dal se zvoliti r. 751 za krále Franků a zavolav apoštola Němcův sv. Bonifacia do země, hleděl napraviti, co neschopní biskupové pokazili. Nová dynastie Karlovců (751 až 987) získala si větší zásluhy o náboženství katolické nežli Meroveovci. {{Prostrkaně|Karel Veliký}} pečoval přede vším o vyšší vzdělání kněžstva tím, že zřídil vyšší školy a povolal slovutné učence, jako Alkuina, Pavla jahna, Petra z Pisy a básníka Theodulfa k svému dvoru. Jeho působením měla se zříditi v každém klášteře a v každé farnosti škola, ve které mládež zdarma vyučovati se měla. I o liturgii a liturgický zpěv se staral, zaváděje všude liturgii římskou a zpěv Gregoriánský. Aby kazatelé měli vzor k hlásání slova Božího, pohnul Pavla Warnefrieda, by napsal homiliář. Zakládal pěvecké školy, zavedl varhany do chrámů a podporoval zpěv lidu při bohoslužbě. Zákonodárství manželské řídilo se přesně dle kázně římské. Tehdejší sekta obrazoborců nenalezla půdy v říši Francké. V tomtéž katolicismu příznivém duchu vládl i syn Karlův {{Prostrkaně|Ludvík Pobožný}} (814—840), hledě na rozličných sněmech církevních duchovní život zdokonaliti; avšak spory rodinné ze něho povstalé bránily vývoji církevních poměrů a řádné křesťanské výchově lidu. Pohanští Normané, podnikajíce časté vpády do země, byli od nástupců Ludvíkových pro církev získáni. Bludaři, jako adoptiané, Amalarius Metský, mnichové Gottschalk a Paschasius Radbertus ohrožovali ryzost a jednotu víry. Za to povzneseny byly kláštery, zvláště benediktinskou kongregací clugnskou, na vysoký stupeň.

Nová dynastie {{Prostrkaně|Kapetovců}} (od г. 987) docílila toho, že pro své úzké spojení s církví byla všeobecně uznána. Za vlády {{Prostrkaně|Hugona Kapeta}} povstal veliký spor v příčině obsazení arcibiskupského prestolu v Remeši, na který po dlouhém boji povýšen byl slovutný {{Prostrkaně|Gerbert}}, jenž r. 999 pode jménem Sylvester II., jako první Francouz, za papeže zvolen byl. Sylvester hájil práv papežských proti přehmatům biskupů a šlechticů francouzských. Na synodách ve '''F'''-ii konaných bylo právo pěstní zrušeno a mír boží — treuga Dei — zaveden. Učenci Lanfranck, sv. Anselm, Clugnský opat Odilo, byli ozdobou své doby. Hugona Kapeta syn a nástupce {{Prostrkaně|Robert}} (996—1031) žil jako klášterník; téhož syn a následník {{Prostrkaně|Jindřich I.}} (1031—1060) učinil přítrž loupeži statků církevních od jednotlivých šlechticů páchané. Za jeho panování přibyl papež Lev IX. do '''F.''' a slavil 1. října 1049 synodu v Remeši, ve které svatokupectví, utiskování chudých a dvojženství byly zakázány. — Za chabého krále {{Prostrkaně|Filipa}} svolán církevní sněm do Clermonta, na kterém papež Urban II. r. 1095 ku křižáckým tažením do sv. země vyzýval. — Nejslovutnějším mužem té doby byl sv. {{Prostrkaně|Bernard}}, jehož slovo hýbalo celou '''F'''-ií. Na vysokých školách franc. zkvétala {{Prostrkaně|scholastika}} a {{Prostrkaně|mystika}}. Učenci a sv. biskupy tehdáž '''F.''' oplývala. Povstaly nové řády: cisterciácký, kartusiánský, praemonstratský, templářský, sv. Antonína, Lazara, grammontský, fontevraultský, trinitárský a j. Francouzové měli četné členy v kardinálském sboru a na prestol Petrův v Římě zasedli z nich Urban II., Kalixt II., Urban IV., Klement IV., Innocenc V. a Martin IV. Krále Ludvíka IX. (1226—1270) připočetla církev mezi své světce. Války albigenské zakončeny jsou potlačením těchto bludařů. Papežové hledali ve svých útrapách před Římany, německými králi a protipapeži útočiště ve '''F'''-ii. Právem lze tvrditi, že franc. národ ve XII. a XIII. stol. byl prvním mezi národy křesťanskými. Ku konci XIII. stol. hleděli biskupové franc. práva svá exempcemi rozšířiti. Kdežto dřívější králové byli podporovateli papežů, stal se {{Prostrkaně|Filip IV.}} (1285 až 1314) jejich sužovatelem. Nejen že papeži Bonifácovi VIII. v nastalém sporu o vzájemném poměru mezi duchovní a světskou mocí ztrpčil život, nýbrž přiměl i jeho nástupce Benedikta XI., aby některé dekrety svého předchůdce proti králi a franc. biskupům vydané odvolal a důležité privileje franc. králům udělil. Po Benediktovi XI. vyvolen za papeže Kliment V., jenž byl úplně odvislý od Filipa IV. Řád templářů byl zrušen, jeho statky lakotnému králi přiřčeny a práva katolíků nohama šlapána. Papežové byli nuceni místo v Římě sídliti v Avignoně, jsouce takto pod vrchním poručenstvím králů francouzských.

Též za panování domu {{Prostrkaně|Valoiského}} nebyly politické poměry církevnímu životu ve '''F'''-ii příznivy. Papež Klement VI. (1342–52) utvrdil francouzské otroctví církve jmenováním četných kardinálů franc. a zakoupením hrabství Avignonského, jako by tam papežové stále sídliti měli. Řehoř XI., opustiv r. 1376 Avignon, přesídlil se do Říma; za to však povstal po jeho smrti r. 1378 rozkol, jejž '''F.''', přidavši se místo k pravomocnému papeži Urbanu VI. ku vzdoropapeži Klimentu VII., rozněcovala. Dlouho a marně namáhali se věrní katolíci, aby neblahému rozkolu učiněna byla přítrž, což se podařilo teprve na všeobecném sněmu církevním v Kostnici (1414—1418), kde '''F.''' k jednotě církevní zpět uvedena byla. Obojetným jednáním Karla VII. a franc. kardinálů, kteří Basilejským přáli proti papeži Eugenu III. a IV., vznikl znova rozkol, který však r. 1449 byl šťastně zažehnán. Některé dekrety sněmu basilejského jsou základem t. zv. {{Prostrkaně|pragmatické sankce}}, domnělých výhradních práv králů nad franc. církví, a {{Prostrkaně|gallikanismu}}. Slavní katoličtí učenci doby té jsou: {{Prostrkaně|Gerson}}, {{Prostrkaně|Mikuláš z Clemanges}}, {{Prostrkaně|Petr d’Ailly}}, {{Prostrkaně|Vilém Durandus}} a {{Prostrkaně|Marsilius z Inghena}}. — Následující králové Ludvík XI., Karel VIII. a Ludvík XII. hověli absolutistickým choutkám a snižovali práva církve. Za Františka I. (1515—1547) byl roku 1516 v Římě uzavřen konkordát, jímž králové franc. v oboru církevním velikých práv nabyli. Pod nezletilými králi Františkem II. a Karlem IX. kalvinismus, v zemi zmohutněv, katolické náboženství ohrožoval.

Na poč. vladaření dynastie {{Prostrkaně|Bourbonské}} kardinál {{Prostrkaně|Richelieu}} hugenoty jako politickou stranu seslabil a dobytím jejich pevnosti La Rochelly 70letou náboženskou válku ukončil. K tomuto vítězství dopomohla náboženská obnova u katolíků franc. Nebo přijetím dekretů všeobecného sněmu církevního Tridentského bez výhrady uvnitř se konsolidovali; slovutní mužové, jako světci {{Prostrkaně|František Saleský}} а {{Prostrkaně|Vincenc Paulánský}}, statečné kněžstvo jim odchovali. Četní výteční biskupové zakládali z nařízení sněmu Tridentského své semináře a slynuli jako spisovatelé; na slovo vzatí učenci ve všech oborech církevní vědy, zvláště řečníci {{Prostrkaně|Bossuet}}, {{Prostrkaně|Fénelon}}, {{Prostrkaně|Fléchier}}, {{Prostrkaně|Massillon}} a {{Prostrkaně|Bourdaloue}}, sloužili církvi franc. k veliké ozdobě. Noví řádové působili na poli školním, jako otcové křesťanského učení, školní bratří a sestry; sulpiciáné, sudisté a oratoriáni vychovávali kněžstvo pro duchovní správu, mauriné pěstovali vědy bohoslovecké, lazaristé starali se o missie, milosrdné sestry o nemocné atd. Pod despotickými králi Ludvíkem XIV. а XV. zasazeny byly církvi katol. dvě hluboké rány, a to {{Prostrkaně|gallikanismem}} a {{Prostrkaně|jansenismem}} (v. t.), kterými působení církve bylo oslabeno. Encyklopédisté s Voltairem v čele hlásali čiré bezbožství, usilujíce křesťanství v zemi zcela vyhubiti. Zrušení řádu jesuitského (1764). nešťastné politické poměry, nemravnost král. dvora a velmožův franc., finanční tíseň připravovaly velikou {{Prostrkaně|revoluci}}. V této po návrhu odpadlého biskupa Talleyranda statky církevní r. 1789 prohlášeny za národní majetek a zabrány, katolické řády mužské i ženské s nepatrnými výjimkami zrušeny a pro klerus prohlášena tak zvaná {{Prostrkaně|civilní konstituce}}, na kterou přísahati hned na počátku 50.000 kněží se zdráhalo. Kněží a biskupové své povinnosti věrní jsou žalařováni, ze země vyhoštěni neb i odpraveni. Za hrůzovlády vše křesťanské odstraněno, kostely pobourány a konečně roku 1793 veškeren náboženský řád zrušen, ačkoli celé provincie pro katolické náboženství bojovaly hrdinsky. Po hrůzovládě byl kult katol. r. 1795 opět dovolen.

{{Prostrkaně|Napoleon}} pokládal náboženství katolické za mocnou podporu státu a proto snažil se z politických a sobeckých příčin s papežem Piem VII. ujednati {{Prostrkaně|konkordát}}, by církevní řád opět byl zaveden. Tato smlouva obapolně uzavřena jest r. 1801 a jí rozhodnuto o knězích a biskupech, kteří přísahali na konstituci; počet arcibiskupství snížen na 9, diécésí na 48, některé svátky zrušeny. Napoleon přidal o své ujmě ke konkordátu t. zv. {{Prostrkaně|organické články}} a tím tuto smlouvu obapolnou oslabil. Docíliv svého účelu, chtěl býti v církvi pánem, zabrav církevní stát a zajav papeže Pia VII. Pod Ludvíkem XVIII. a Karlem X. vedlo se církvi lépe; nebo počet diécésí byl rozmnožen, kněžstva přibývalo a duchovní řádové započali opět svou činnost. R. 1822 byl založen v Lyoně spolek pro rozšíření víry, který až po dnes blahodárně působí. {{Prostrkaně|Chateaubriand}}, {{Prostrkaně|Lamartine}} de {{Prostrkaně|Maistre}}, {{Prostrkaně|Bonald}} a jiní spisovatelé obhajovali duchaplně víru proti nevěře. Revoluce r. 1830 opět valnou měrou škodila náboženství katolickému ve '''F'''-ii. Po té staral se Ludvík Filip a s ním výteční biskupové, by národní škola zvelebena byla. Učenci Gaume, Migne, Montalembert, Ségur, Guéranger, řečníci Sibour, Ravignan, Lacordaire a j. šířili křesťanské idee mezi vzdělanci franc. — Napoleon III. byl náboženství katolickému dosti přízniv, stavěl kostely, zřizoval nová biskupství (Laval, arcibiskupství alžírské s biskupstvími constantinským a oránským) a dbal toho, by způsobilí mužové povyšováni byli za biskupy. Duchovní řádové o školy, nemocnice a missie pečující zvláště za něho se rozmnožili. Pro missie působí '''F.''' více nežli všechny ostatní katolické země. Nynější republika není příznivá náboženství katolickému. — '''F.''' rozděluje se nyní v 84 diécésí, které tvoří 7 církevních provincií. ''[[Autor:František Krásl|Ksl.]]''

{{Prostrkaně|Církev evangelická}}. Reformace měla ve '''F'''-ii s počátku směr luteránský, záhy však nabyl převahy vliv reformovaný z blízké Genevy. Evangelíci, zvaní {{Prostrkaně|hugenoti}} (v. t.), byli pronásledováni králem Františkem I. (1515—47), podnikli za vedení bourbonské rodiny boj s následujícími králi (Jindřichem II., Františkem II., Karlem IX. a Jindřichem III.), vedenými stranou katolickou, zvláště rodinou Quisů, kteří byli politickými protivníky Bourbonů. Rostoucí církev ev. prohlásila na prvém národním reform. synodu v Paříži r. 1559, obeslaném 72 sbory, konfessí francouzskou (''confessio gallicana''). Náboženské války hugenotské, počtem 8 (1562-89), pojistily hugenotům přes hrozné krveprolití Bartolomějské noci (1572) svobody vždy rozsáhlejší, až Jindřich IV. (1589—1610) Bourbonský, jenž přestoupením k církvi katol. koupil si korunu královskou (1593), ediktem Nanteským (1598) svým dřívějším souvěrcům poskytl náboženskou svobodu a rovnoprávnost obmezenou zákazem svobodného vykonávání náboženství v Paříži a čtyřech větších městech. Po Jindřichově smrti byli hugenoti především Richelieuem zbaveni své politické moci a potom vší náboženské svobody Ludvíkem XIV., jenž dragonády zavedl a r. 1685 edikt Nanteský zrušil, čimž evangel. církev pozbyla práva k dalšímu trvání. Asi 3 mill. evangelíků ze země prchlo, ostatní v zemi zůstavší tvořili církev pouště (viz Camisard). Po prohlášeních o lidských právech a svobodách r. 1789 a 1795 teprv r. 1802 zabezpečil Napoleon I. opět evangelíkům náboženskou svobodu a občanskou rovnoprávnost, kterouž rozmnoženou a rozšířenou (1852 a 1871) až do dnešního dne drží.

Ve '''F'''-ii jest více než 550.000 reformovaných ve 532 farnostech, a 200.000 luteránů; každá z těchto větví užívá ve vnitřních záležitostech samosprávy, upravené presbytero-synodním zřízením, za zevního dozoru státního. Orgánem sborovým jest staršovstvo, okresním pro 6000 duší konsistoř, krajským pro 5 konsistorních okresů provinciální synod (inspekce) a nejvyšším orgánem generální synod. Prvý generální synod reformovaný konal se r. 1872, na němž opanoval směr positivní proti liberálnímu; téhož roku sešel se synod luteránský, jenž zamítl snahy unionistické ve vlastním středu se objevivší a přiznal se k augšpurské konfessí. Církev reformovaná má dvě bohoslovecké fakulty, v Paříži a Montaubanu, luteránská jednu v Paříži. Vedle reformované církve, zvané státní, ustavila se r. 1849 svobodná reformovaná církev (''Union des églises évang.'' čili ''Eglise libre''), na státu nezávislá, přičiněním faráře F. Modona, která čítá více než 50 sborů. Církev evang. ve '''F'''-ii vyniká čilou a obětavou prací na poli vnitřní a vnější missie, má missijní společnosti a stanice, společnosti biblické, evangelisační a j. Srv. Herzog, Realencyklop. 2. vyd., Calmer, Kirchenlexicon (1890). ''[[Autor:Bohumil Mareš|BM.]]''

== Školství a ústavy dobročinné. ==
Ve středověku spočívalo školství '''F.''' v rukou církve a řádů, což přešlo i do nového věku a trvalo až do r. 1833; neboť usnesení národního shromáždění z doby velké revoluce nebylo nikdy provedeno. Částečně do světských rukou přešlo školství zákony z r. 1833. Důležitější škol. zákony vydány r. 1850, 1854 a 1867. Po válce r. 1870—71 provedena úplná reorganisace školství. Ministr Waddington vymohl 60 mill. fr. na stavbu škol v chudých obcích, neboť při počátku třetí republiky 28.000 škol nemělo vlastních budov. Ministr Bardoux vyžádal si k účelům školským od komor na 5 let 60 mill. fr. a jiných 60 mill. jako školskou půjčku obcím. Jeho nástupce Jules Ferry navrhl a prosadil pověstné tři zákony školské, první ze 27. ún. 1880 o reorganisaci vrchní rady školské, druhý z 18. bř. 1880, jenž vracel státu právo udíleti hodnosti akademické, což před tím bylo vyhrazeno toliko katolickým universitám, a konečně zákon z 16. června 1881, jímž zrušeny tak zvané ''lettres d’obédience'', na jejichž základě mohli až dosud členové řádů vyučovati beze zkoušky učitelské. Řádům státem neuznaným vyučování jakékoliv zakázáno. Řeholní vyučování ve '''F'''-ii bylo tím velice ochromeno. K opatření sil vyučovacích zřizovány v každém departementu učitelské semináře o třech ročnících, s bezplatným vyučováním a zaopatřením, při závazku učiti aspoň 10 let na státních ústavech. Nyní jest takových učit. seminářů ve '''F'''-ii 171. Pro vychování seminárních učitelů zřízen i vyšší mužský seminář v St. Cloudu a ženský ve Fontenay-aux-Roses.

Všeobecná nucená návštěva školní zavedena ve '''F'''-ii teprve zákonem z 28. bř. 1882, jenž vedle toho zaručuje ve škole úplnou svobodu náboženskou. Vyučování náboženství děje se mimo školu. Nucená návštěva školní trvá od dokončeného 6. do dok. 13. roku, lze však již po dokonaném 11. roce složením zkoušky propouštěcí zbaviti se další návštěvy školní. Veřejné školy jsou buď chlapecké, dívčí neb smíšené. Na dívčích a obyčejně i na smíšených vyučují učitelky, na chlapecké učitelka jen tehdáž, je-li manželkou, sestrou nebo blízkou příbuznou ředitele školy. Správcem neb učitelem školy, jak veřejné tak soukromé, může býti toliko Francouz. Služné učitelstva škol obecných, upravené zákonem z 19. čce 1889, kolísá mezi 800 a 2000 franků (400—1000 zl.), k čemuž náleží ještě byt a místní přídavek. K obecným školám náleží {{Prostrkaně|opatrovny}} (''écoles maternelles'') pro dítky od 2—5 let. Od r. 1886 jsou nařízeny obligátně při všech školách. Přechod od opatroven k obecné škole tvoří {{Prostrkaně|přípravky}} pro dítky od 4—7 let. Záhy zřízeny byly ve školách francouzských {{Prostrkaně|školní spořitelny}}. Jejich působnost umenšila se ovšem značně zřízením státních spořitelen poštovních. Po způsobu švýcarském ujaly se ve '''F'''-ii {{Prostrkaně|feriální kolonie}} a s nimi spojené {{Prostrkaně|feriální vyučování}}. Pouze pařížských dětí posláno v létě r. 1888 na venek 22.268 hochů a 13.158 děvčat. Podle nařízení z 6. čce 1882 organisovány t. zv. {{Prostrkaně|školní bataillony}}. Ve školním roce 1889—90 bylo všech národních škol (''écoles primaires'') ve '''F'''-ii 81.857, tudíž 213 na 100.000 obyv. Z toho bylo 67.628 chlapeckých a smíšených, 14.229 dívčích, 67.359 veřejných, 14.498 soukromých. Na 18.629 školách vyučovali ještě členové řeholí. Žactva zapsaného bylo t. r. 5,601.567 (1400 na 10.000 obyv.), z toho 3,087.505 hochů, 2,514.062 děvčat, na veřejných školách 4,405.543, na soukromých 1,196.024, na světských 3,896.700, na řeholních 1,704.867. K poslednímu ročníku školy obecné připojují se {{Prostrkaně|školy pokračovací}} (''cours complémentaires'') s nejméně dvouletým kursem vyučovacím. Učivo řídí se dle místních poměrů a hledí k potřebám hospodářským, průmyslným a řemeslným. Se školou obecnou mají školy tyto společného správce. R. 1890 bylo jich 468 se 40.600 žáky. {{Prostrkaně|Měšťanské školy}} (''écoles primaires supérieures'') jsou podobny našim a mají kurs nejméně dvouletý. R. 1890 bylo jich 203 chlapeckých a 77 dívčích. Vedle těchto jsou ještě {{Prostrkaně|školy řemeslnické}} s 3letou návštěvou, jež přijímají žáky po dokonaném 12. roce. Opatrovny, přípravky školy národní, pokračovací, měšťanské a řemeslnické, tvoří dohromady ''l’enseignement primaire''. Školství toto nalézá se dnes ve skvělém stavu a výsledky jeho jsou znamenité. Kdežto r. 1827 pouze 42 % obyv. '''F.''' umělo čísti, r. 1870 umělo čísti již 80, r. 1886 však téměř 90 % obyv. Ovšem také oběti státem v tomto směru přinesené jsou veliké; tak pouze subvence k vystavění školních budov v l. 1870–86 obnášely přes 360 mill. franků. Našemu střednímu školství rovná se ve '''F'''-ii ''l’enseignement secondaire''. Střední školy franc. liší se v lycea (''lycées''). t. střední školy, vydržované státem, {{Prostrkaně|kolleje}} (''collèges''), t. střední školy vydržované obcemi, a t. zv. ''établissements libres'' (svobodné ústavy), světské i řeholní. Absolvováním středního ústavu dosahuje se baccalaureatu. R. 1891 bylo středních ústavů 1004 se 152.855 žáky, a sice 107 lyceí s 57.746 ž., 246 kollejí s 33.968 ž., 306 svob. etablissementů libres světských s 15.854 ž. a 345 svob. etabl. duchovních s 52.287 žáky. Vedle toho existuje ve '''F'''-ii 24 lyceí pro dívky s 3956 žákyněmi a 27 kollejí s 3088 žákyněmi.

{{Prostrkaně|Vysoké školství}} '''F.''' (''l’enseignement supérieur'') jest z nejstarších v Evropě. Universita pařížská jest co do stáří druhou (první byla v Bologni) v Evropě a byla až do konce středověku vědeckým střediskem našeho zemědílu. V XVI. stol. poklesla její sláva, zvláště když jesuité jali se zakládati v Paříži a na venkově samostatné ústavy. Při vydání ediktu bloiského r. 1579 měla '''F.''' 21 universit. Později začala vláda rozšiřovati moc svou i na university. Tak již Jindřich IV. pozměnil universitu pařížskou a Colbert r. 1679 reformoval fakulty právnické, načež sledovala r. 1707 i reforma fakult medicinských. Skutečně reorganisatorsky zasáhl i zde Napoleon I.,, utvořiv v »Université de France« jednotný, systematický ústav vysoký s pevnou organisací. Dále stavěno zase až v posledním čtvrtstoletí po válce franc.-německé. Jak mnoho tu vykonáno, o tom nejlépe svědčí srovnání budgetů. R. 1868 připlácel stát na vysoké školy 221.154, r. 1889 však 9,492.595 fr., nehledíc ku 5,000.000 fr., jež dostaly university v poplatcích za hodnosti akademické. Města universitní věnovala v l. 1871—85 na své vysoké školy 46½ mill. fr., jediný Lyon 7,000.000, Bordeaux 4,000.000 fr. Vedle státních existují ještě t. z v. {{Prostrkaně|fakulty svobodné}} (''facultés libres''), vzniklé po r. 1875 hlavně přičiněním franc. episkopátu v Paříži, Angersu, Lille, Lyonu, Marseilli, Toulouse a Nantech a udržované prostředky soukromými. Vyučování na nich jest asi totéž jako na státních, avšak platné zkoušky státní skládají se dle zákona z 18. bř. 1880 na ústavech státních. Řádní professoři jsou jmenováni po návrhu fakulty presidentem republiky. Mají platu v Paříži 12.000—15.000 fr., na venku 6—11.000 fr. Našim mimořádným professorům universitním rovnají se zde učitelé zvaní ''agrégés'', s platem asi polovičním. Čím jest u nás sbor professorský jednotlivých fakult, tím jest ve '''F'''-ii ''conseil de la faculté''. Fakulty státní nalézají se z pravidla v sídlech akademií. Nyní jest ve '''F'''-ii 15 fakult literárních (''facultés des lettres''), 15 vědeckých (''f. des sciences''), 12 právnických (''f. de droit''), 4 lékařské (''f. de médecine''), 2 pro theologii protestantskou. Mimo to existují vysoké školy lékárnické a smíšené přípravné školy pro medicinu a farmacii. Vedle toho sluší v řadu vysokých škol počítati ještě některé ústavy odborné — mezi nimi ústavy první svého druhu na světě — z nichž však některé podřízeny jsou také jiným ministerstvům mimo min. vyučování. Jmenujeme Collège de France, Museum d’histoire naturelle, École des Chartes, É. des langues orientales, É. normale supérieure, É. des beaux-arts, Conservatoire de musique et de déclamation, É. des hautes études (pod minist. vyuč.), proslavené ústavy École polytechnique, jež sloužila za vzor všem ostatním v Evropě, v první řadě pražské, É. des ponts et chaussées, É. des mines, dále É. politique, Institut agronomique, É. d’agriculture v Grignonu, Montpéllieru a Grand-Jouanu, É. forestière v Nancy, É. supérieure de guerre, É. d’application d’artillerie et du génie ve Fontainebleau, É. de cavalerie v Saumuru, É. spéciale militaire v Saint-Cyru. É. navale v Brestu, É. d’application du génie maritime a jiné.

Nejvyšší instancí v záležitostech školství jest ministerstvo veřejného vyučování (''ministère de l’instruction publique''). Pro každé z hlavních oddělení (''l’enseignement primaire'', ''secondaire'', ''supérieur'') utvořeno zde zvláštní ředitelství. Vedle toho zřízena jako nejvyšší poradní sbor státní ve věcech vzdělání dekretem z 27. ún. 1880 vrchní rada ''Conseil supérieur de l’instruction publique''. V radě této zasedá 9 presidentem jmenovaných vysokých hodnostářů universitních a 4 členové nestátního svobodného vyučování, členové Institutu, Collège de France, různých fakult a volení zástupcové všech vysokých, středních a národních škol, ředitelé a ředitelky ústavů učitelských. Všichni mají úřad na 4 roky a jsou zase volitelní. Sbor ten, jenž má 2 roční řádné schůze, jest nejvyšším správním a disciplinárním dvorem ve věcech školských. Užší výbor z tohoto sboru tvoří stálá sekce (''section permanente''). Vedle toho existuje poradní výbor veř. vyučování (''comité consultatif de l’enseignement public''), jejž sestavuje ministr vyučování z vyšších úředníků školské správy a ze zástupců jednotlivých odborů. Podává referáty o všech otázkách, jež se nepředkládají radě vyšší nebo její stálé sekci. — Za účelem dozoru školského jest '''F.''' rozdělena na 17 školských okresů (''académie''), počítaje v to ovšem i okres alžírský. Akademické radě (''conseil académique'') předsedá rektor, jemuž přísluší právo dozoru na obecné školy a semináře učitelské. Rada akademická jest správním dvorem prvé instance a vychází z voleb státního učitelstva na školách středních a vysokých a má také právo dozoru na tyto školy. Akademie tyto mají města Aix, Alger, Bordeaux, Caen, Chambéry, Clermont, Dijon, Grenoble, Lille, Lyon, Montpellier, Nancy, Paříž, Poitiers, Rennes, Toulouse. Paříž, Lille a Marseille mají své zvláštní akademické inspektory pro národní školy. Vedle toho jsou školní rady departementní, jichž předsedou jest vždy prefekt departementu. V každém depart. jest akademický inspektor, vykonávající dozor na školy střední a s prefektem i na školy národní. Ve všech větších městech nalézají se zvláštní školdozorci pod vrchním dozorem inspektora akademického; nade všemi školdozorci jsou generální inspektoři v Paříži.

Zde také jest vzpomenouti, že ve '''F'''-ii děje se i mimo školu mnoho pro všeobecné vzdělání. Téměř každé větší město má veřejnou, někdy velmi značnou, knihovnu a většina z nich i musea. Společností vědeckých tu jest množství tak veliké, že snad jen Spojené Státy sev.-americké mohou v tom s '''F'''-ií závoditi. Tak jen zeměpisných společností má '''F.''' dnes neméně než 30. Výkvět vzdělanosti soustřeďuje se z dobré polovice v Paříži.

{{Prostrkaně|Ústavy dobročinné}} zakotvily se záhy ve '''F'''-ii, časem pak zorganisovaly se snahy, odpomoci bídě lidské, tak, že ve mnohých odborech mohou sloužiti cizině za vzor. Koncem r. 1889 měla '''F.''' 1639 nemocnic se 180.473 lůžky. Přijato bylo do nich během t. r. 492.707 nemocných a 31. pros 1889 nalézalo se ve '''F'''-ii 54.419 osob v ošetřování. Příjem činil 119,733.368 fr., vydání 114,718.221 fr. Dětí nalezených, opuštěných a sirotků podporováno bylo celkem 75.215 nákladem 17,200.000 fr. Ústavů pro choromyslné bylo 110 (z toho 45 soukromých), v nichž r. 1889 bylo v ošetřování 26.006 mužů a 29.851 žen, úhrnem 55.587 osob. Bohatství jest ve městech celkem mnohem větší než na venkově. Totéž platí však také o chudobě a ve stejném poměru k tomu stojí organisace dobročinná. Z obcí majících méně než 500 obyv. sotva třetina má úřad dobročinný (''bureau de bienfaisance''), z obcí mezi 500—1000 ob. více než polovice. V průmyslovém departementu Nord připadá (již r. 1882) 95 úřadů na 100 obcí, v rolnickém depart. Allier pouze 13. Počátkem r. 1888 bylo 15.250 úřadů dobročinných pro 36.121 obcí, jež podporovaly 1,647.720 osob. Zákonem ze 24. čna 1851 organisovány zastavárny (''Monts de piété''), jichž jest tu 42. R 1889 udělily půjček 60 mill. fr. Záhy vyvinuly se spolky vzájemně se podporující (''Sociétés de sécours mutuel''). Již r. 1852 bylo jich 2438 s 270.000 členy, r. 1889 dostoupil však počet jich 8427 s 1,105.000 členy a reservním fondem více než 80 mill. fr. Pokladna pro zaopatřen! ve stáří (''Caisse Nationale de retraite pour la vieillesse'') měla r. 1891 příjem 117,2 mill. fr. Odkazy a dary departementům, obcím a veřejným ústavům r. 1888 činily 31,478.791 fr, z čehož připadlo nemocnicím 16,645.260 fr., obcím a departementům 6,924.811 fr., církvi 6,645.896 fr., školám, akademiím a vědeckým společnostem 718.826 fr., chudobincům 543.698 fr. Úhrnný příjem francouzské veřejné dobročinnosti vzrostl ze 117 mill. r. 1871 na 159 mill. fr. r. 1889. Vedle toho má ve '''F'''-ii velikou důležitost dobročinnost soukromá. Jest tu mnoho podpůrných společností jednotlivých konfessí a neméně značný počet společností světských, v jichž čele sluší jmenovati zvláště pařížskou Filanthropickou společnost, nejstarší toho druhu ve '''F'''-ii. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Právní dějiny. ==
Právní dějiny '''F.''' jsou ve velkých svých rysech podobny dějinám jiných západoevropských států. V prvé době spojeny jsou, aspoň pokud běží o území nynější sev. '''F.''', s právní historií Německa. Tato prvá perioda trvala až do rozpadnutí se Franckého království. Od této doby vyvíjí se právo německé i francouzské každé samostatně, avšak spočívajíc na stejných sociálních podmínkách, vykazuje obé právo i v dalším vývoji velmi mnoho podobností. Dříve než v Německu vyvinula se lenní soustava v říši západofrancké. Moc královská jest na počátku franc. právních dějin velmi slabá, korunní vasallové vládnou v území svém téměř neodvisle. Feudalismus vzal však ve '''F'''-ii také dříve za své než v Německu. Celkem trvala soustava lenní ve '''F'''-ii až do XVI. stol, kdy vystřídána byla vládou absolutní. Zbytky feudalismu přežily však i skoro celé XVIII. stol. a byly odstraněny teprve revolucí. Dle své intensivnosti dělena bývá feudální vláda ve '''F'''-ii na dvě období. První období trvalo až do stol. XII. Lenní soustava byla v plném svém květu '''F.''' dělila se na množství malých feudálních států, pojených dohromady jen svazkem manským. Pánové těchto státečků vykonávali ve svém území táž práva jako král. Správa královská obmezovala se jen na území, které náleželo králi přímo jako vlastnictví. Od stol. XIII.—XVI. nastoupilo druhé období lenního regimu. — Prvotné manské právo podlehlo následkem různých vlivů velikým změnám. Války křižácké učinily léna přístupnými i nešlechticům, což se původně příčilo přísným zásadám systému lenního. Města ve stol. XI. a XII. zbohatla a osvobodila se ode jha feudálního tím, že si vymohla občanské i politické svobody. Vedle dosavadních dvou tříd obyvatelstva, pánů (k nimž počítati sluší i duchovenstvo) a poddaných povstala ještě třetí třída lidí požívajících práv listinami zaručených, kteří byli ovládáni novým právem, právem obyčejovým (''droit coutumier''). Od XII. stol. počala též růsti moc královská a obmezovala soustavu feudální. Kdežto do XI. stol. měla královská nařízení platnost hlavně jen v území korunním (královském), vydávány byly, počínajíc XII. stol., královské ordonnance i pro všechna ostatní území '''F.''' V právu soukromém bujel sice partikularismus ještě skoro po celé století XVI., avšak v oboru státního práva má velký význam zákonodárství královské již od XIII stol.

XIV. a zvláště XV. stol. tvoří přechod od vlády feudální k absolutní. Králové franc. odňali znenáhla lenním pánům všechna politická práva spojená s lennictvím, jako právo vésti válku (již ve XIV. a pak opětně ve století XV.), raziti minci (1361), vybírati daně (v XVI. stol.) atd., tak že vlastnictví léna obmezovalo se jen na práva soukromá. Osobivše si dotčená politická práva sami, vládli králové franc. od XVI. stol. až skoro do sklonku XVIIT. stol. neobmezeně, podporováni jsouce v absolutistických a centralisačních svých snahách četným úřednictvem. Charakteristickou známkou periody absolutní jest, že králové, zvítězivše úplně nad feudalismem, snažili se podrobiti všechny části říše, tou dobou již konsolidované, týmž zákonům a téže správě. Místní rozdíly v právu měly sice pominouti, avšak přes to nepovzneslo se zákonodárství regimu absolutního na vyšší stanovisko lidské, dle něhož by bylo musilo odstraniti dávno již přežilou nerovnost osob i statků před zákonem. Zákony měly namnoze povahu výsad, výhodných jen pro šlechtu, duchovenstvo a částečně i pro měšťanstvo. Mezi těmito plnoprávnými státními občany a ostatním bezprávným obyvatelstvem rozevřela se propast nepřeklenutelná. Blížila se veliká doba revoluce, jež hrozila pohřbiti veškeru minulost i se zděděnými výsadami a přednostmi. Vláda učinila několik pokusů, aby zlepšila stav poddaného lidu a stav utiskovaných dosud protestantů, avšak bylo již pozdě. Trpělivost bezprávných tříd byla již vyčerpána. Revoluce nedala se odvrátiti.

Revolucí (1789) nastává nové období francouzských právních dějin. Podstatným jeho znakem jest, že dosavadní společnost, založená na nerovnosti osobní i věcné, nahrazena byla společností novou, v níž pro každého platilo a platí právo stejné. Rovnost a ostatní revoluční zásady prováděny byly ve všech možných oborech právního a sociálního života. V některém směru bylo sice přestřeleno, avšak celkem učiněn byl ohromný krok ve vývoji člověčenstva.

{{Prostrkaně|Prameny práva francouzského}}. V době předkapetovské platila ve '''F'''-ii jednak práva barbarská (germanská), jednak právo římské. Z práv germanských byl to zvláště zákon {{Prostrkaně|Salický}}, zákon {{Prostrkaně|Ripuarský}}, zákon {{Prostrkaně|Burgundský}} krále {{Prostrkaně|Gundebalda}} a zákon Visigotský. Pro poddané římského původu v říši Visigotské bylo v užívání ''Breviarium Alaricianum'' a pro římské poddané v Burgundsku kompilace, známá pode jménem ''Responsa Papiani'' čili ''Lex romana Burgundionum''. Mezi těmito různými právy vykonávaly jakousi sjednocovací činnost ''capitularia'' franckých králů. K jednotě přispívalo značně též {{Prostrkaně|právo církevní}}. Právní dualismus franc., mající původ v různém složení franc. národa ze živlu římského a germanského, udržuje se i po pádu říše Francké a přechází do doby Kapetovců. Právo severního jazykového území (''langue d’oil'') jest právo původu ryze germanského; teprve později bylo modifikováno institucemi práva římského a církevního. Naproti tomu udrželo se v jižním jazykovém území (''langue d’oc'') právo římské, a sice původně jako osobní právo římského obyvatelstva a později jako právo territoriální, které se vyvinovalo pod vlivem Justiniánovy kodifikace a její literatury, jakož i na základě italské právní doktriny. Avšak ani právo římské nezachovalo se neporušené a přijalo mnohé názory práva germanského. Tímto způsobem sbližovalo se právo psané (římské) s právem obyčejovým (germanským), tak že při vší různosti a partikularismu dospívá se znenáhla k jakési jednotě, aspoň v zásadních ideách. Jednota ona jest částečně výsledkem tvořícího se jednolitého franc. národa, částečně i výsledkem rostoucí moci královské a konečně i výsledkem studia práva římského a církevního. Nová tato doba datuje se od XIII. stol. Sjednocující činností působí zejména královské soudnictví, úřednictvo a královská moc nařizovací. Do XI. stol. nemáme mnoho právních pramenů. Badání přestati musí hlavně jen na výsadách a různých listinách. Jen v jižní '''F'''-ii vyvinulo se několik místních práv. Od XII. a zejména pak XIII stol. sepisuje se i obyčejové právo severní '''F.''', tak jak bylo u soudů v užívání. Celkem lze právní prameny franc. z doby feudalismu rozděliti dle těchto skupin: ''A'') soukromé sbírky práv městských a zemských, jež měly moc zákona. ''B'') právní knihy a díla právnické literatury. ''C'') sbírky rozsudků a nálezů. ''D'') statuty a nařízení (''établissements'' a ''ordonnances'').

''A'') Ze soukromých sbírek práv městských a zemských ze stol. XIII.—XV. uvésti sluší četné knihy, vypočtené ve čl. {{Prostrkaně|Coutume}}.

''B'') {{Prostrkaně|Právní knihy}} mají namnoze ještě větší důležitost pro seznání starého franc. práva než dotčené shora sbírky právních zvyklostí. Podávajíť zhusta nezbytný výklad obyčejového práva a obsahují cenné úvahy, k nimž těžko by dospěl moderní právník, neznající právních poměrů tehdejší doby. Do skupiny právních knih náleží především sbírka ''Établissements de Saint Louis'', jež připisována byla od některých autorů sv. Ludvíkovi a pokládána za jeho zákonník. Dle badání Violletova (»Les sources des Établissements de St. Louis«, 1877) jest to však pouhá soukromá kompilace různých právních pramenů z let 1272—73. Dílo má 2 knihy. V první knize jsou mimo jiné obsaženy zvyklosti touraine-anjouské, ve druhé knize z velké části obyčejové právo orléanské. Za jednotlivými kapitolami jsou četné citáty z Pandekt, Institucí a z Dekretálií. Ačkoli dílo jest povahy soukromé, mělo veliký vliv. Čerpáno z něho pro doktrinu i pro sbírky právních obyčejů. Vydání obstaral Laurière v I. sv. Ordon. des rois de France. Znamenitou studii o pramenech této sbírky vydal dotčený již Viollet. K nejlepším plodům středověké právnické literatury ve '''F'''-ii počítati sluší ''Les coutumes du Beauvaisis'', sepsané od {{Prostrkaně|Fil. Beaumanoira}}, který byl na různých místech baillim a sénéchalem a pak členem parlamentu. Zemřel r. 1296. Mistrovské jeho dílo o obyčejovém právu země Beauvaisis z r. 1283 nabylo v sev. '''F'''-ii neobyčejné autority. Jako bailli vykonával B. funkce soudní i správní, i podává kniha jeho obraz veškerého práva soukromého i veřejného. B. jest z prvých legistův, kteří znamenitě prospěli monarchii v boji proti feudalismu. Nicméně nepřiznává králi moci absolutní, nýbrž jen obmezenou. Co se týče poměru moci světské k církevní, hájí její neodvislost vůči církvi. Dílo Beaumanoirovo vydal Beugnot r. 1842.

Záhy pořizovány byly ve '''F'''-ii také překlady jednotlivých částí Corpus juris civilis, a výklad práva domácího podáván ve spojení s výtahy z cizího práva. Uvésti sluší zvláště dvě knihy tohoto způsobu: ''Conseil à un ami'', práce {{Prostrkaně|Pierra de Fontaines}} z doby kolem r. 1253, a ''Li livres de jostice et de plet'' asi z r. 1270. Prvá kniha, jež jedná o zvyklostech Vermandoisu, jest namnoze jen volným překladem římských pramenů, jež autor přispůsobuje franc. právním obyčejům. Jest to sice jedna z nejstarších knih o franc. právu, přes to však nemá pro studium tohoto práva oné důležitosti jako »Établ. de St. Louis« nebo kniha Beaumanoirova, poněvadž míchá právo obyčejové s římským. Nejnov. vyd. od Marniera r. 1846. - Kniha ''Li livres de jostice et de plet'' obsahuje směsici práva římského, církevního a obyčejového. Ve značné míře jest skoro slovným překladem Pandekt. Má se za to, že napsána byla nějakým universitním posluchačem dle přednášek professera (snad na univ. orléanské). Vyd. od Rapettiho s glossářem slov vyšlých z užívání od Chabailla r. 1850 v Coll. de doc. inédite.

K nejstarším právním knihám patří též tak zv. Jerusalemské a Antiochijské ''Assises'', jež podávají obraz starého franc. práva tak, jak se vyvinulo v Malé Asii. Poznání jejich jest tím důležitější, poněvadž právo v nich obsažené nepodlehlo vlivu práva římského, jakože pozorujeme na právu vlastní '''F.''', kde studováno právo římské a církevní na universitách v Montpellieru, v Paříži, v Orléaně, v Angersu a Toulouse. Právo franc. přinesli na východ křižáci. Již Gottfried Bouillonský dal na poč. XII. stol. redigovati dva zákonníky, z nichž jeden určen byl pro šlechtu, druhý pro měšťanstvo. Oba zákony byly zavřeny do skříně a chovány v chrámě sv. hrobu. Gottfried zřídil také dvě soudní stolice: dvůr vysoký čili rytířský (''haute cour'' č. ''cour des chevaliers'') pro šlechtu a nižší čili měšťanský (''baisse cour'' čili ''cour des bourgeois'') pro měšťanstvo. Když r. 1187 Jerusalem padl do rukou Saladina, ztratily se oba zákonníky. Úřady a soudy přeneseny byly z Jerusalema do Akky. Na základě dřívějších zákonů, nyní ztracených, vytvářela se tu soudní praxe. Tato praxe přešla pak ze Syrie do království Cyperského, odtud do Cařihradu a z Cařihradu do Řecka. Od XIII. stol. povstávají spisy o východním právě franc. Filip de {{Prostrkaně|Navarre}}, franc. rytíř, který působil v Akce a na Cypru, sepsal právo vysokého dvora, a sice pro účel theoretický. Jean d’Ibelin doplnil dílo to a přizpůsobil je praktické potřebě. Kniha publikována byla r. 1369 v Cypru jako zákon a chována byla v kathedrále v Nikosii. Avšak i toto dílo se ztratilo. Ve XIV. stol (1324–1361) napsal v Cypru praktický právník ''Abrégé du livre des Assises de la Cour des bourgeois.''

Po dobytí Cařihradu r. 1204 platilo právo jerusalemské též v latinském císařství Cařihradském, v jehož čelo postaven Baudoin, hrabě Flanderský, a v knížectví Achajském nebo Morejském. Obsaženo bylo v knize zv. ''Assises de Romanie'' čili ''Liber consuetudinum imperii Romaniae''. Sbírku všech Assises vydal Beugnot v Recueil des historiens des croisades (1841—43, 2 sv.). Starší, avšak nejlepší vydání Assises nižšího dvora jest od Kauslera (Les livres des Assises, 1839). — Francouzské právo, jež platilo ve knížectví Antiochijském, obsaženo je v ''Assises d’Antioche''. Původní text se nezachoval, nýbrž jen armenský překlad, který vydán byl s textem novofrancouzským od společnosti mechitaristů v Benátkách r. 1876.

Větší množství {{Prostrkaně|právních knih}} pochází ze stol. XIV. a XV. Jsou to hlavně: 1. ''Stilus curiae parlamenti'' (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}). Knize přikládána autorita i v kruzích vládních. Otištěna jest u Molinaea ve 2. sv. jeho Opera omnia (Paříž, 1681). — 2. ''Le Grant Coustumier de France'', kompilace ordonnancí, rozsudků, formulí, různých pojednání i samostatných vývodů z l. 1387—89. Dělí se na 4 knihy, z nichž 2 jednají o právu soukromém a 2 o právu trestním. Byla neustále doplňována a opravována a do r. 1539 často též tištěna. Až do officielní redakce právních zvyklostí požívala znamenité pověsti. Dle Delislea byl jejím autorem bailli {{Prostrkaně|Jacques d’Ableiges}}, posléze advokát u pařížského Châteletu roku 1391. Vyd. od Charrondasa r. 1598, nově od Laboulaye a Daresta r. 1868. — 3. ''Somme rurale'' (srv. {{Prostrkaně|Соutume}}), obšírná kniha sepsaná ke konci XIV. stol. od král. soudce {{Prostrkaně|Jeana Bouteillera}} (Boutilliera), podává obyčejové právo flanderské a hennegavské, přihlíží však k právním zvyklostem i jiných zemí. Autor byl velkým přítelem práva římského a nazývá obyčeje, jež s právem tímto se neshodují, ''droit haineux''. Také toto dílo těšilo se veliké vážnosti a bylo záhy přeloženo do vlámštiny. Vedle knihy Beaumanoirovy jest to snad nejcennější památka pro studium středověkého práva franc. — 4. ''Practica aurea'', pojednání o soudním řízení, opatřené praktickými formulemi a sepsané v l. 1311—1319 od {{Prostrkaně|P. Jacobiho}}, prof. v Montpellieru. Autor snaží se uvésti ve shodu římské právo s praxí franc. soudů. — 5. ''Songe du verger'' č. ''Somnium viridarii'', kompilace polemických spisů o hranicích moci duchovní a světské, která měla za účel hájiti neodvislost světského panství. Dílo napsáno lat. jazykem za Karla V. r. 1376, a sice anonymně. Brzy přeloženo i do frančiny. Za autora uvádí se 12 osob. Kniha napsána jest na základě vidění ve snu. Spisovateli se zdálo, že seděl v krásné zahradě plné růží a květin, maje po pravém i levém boku dvě královny, moc církevní a moc světskou, z nichž první zvolila si za advokáta duchovního, druhá rytíře. V debatě odvolávají se oba advokáti na bibli, římské zákony atd. Autor užil pro dílo své hlavně polemických spisů, které byly napsány v boji Ludvíka Bavorského proti papežství, jmenovitě spisu Viléma d’Occam »Octo quaestionum decisiones« a jeho Dialogu. Dle usnesení pařížského parlamentu tištěna byla tato kompilace r. 1516 jako ''Aureus de utraque potestate libellus''. Nejrozšířenější vydání je Goldastovo v Monarchia s. Romani imperii II., 1612. — 6. ''Practica forensis'' (z 1. polovice století XV.) od {{Prostrkaně|Masuera}}, kniha obyčejového práva auvergnského ve formě učebnice. Jest důležitým pramenem pro historii práva ve střední '''F'''-ii. Obsahuje četné citáty z práva římského a církevního. Kniha byla od Fontanona přeložena do frančiny a r. 1610 vydána. Lat. text byl v XVI. a na poč. XVII. st. několikráte tištěn. — 7. ''Les coustumes d'Anjou et du Maine'', obšírná práce (z r. 1437) o obyčejovém právu anjouském a mainském, sepsaná od {{Prostrkaně|Claudia Ligera}}, soudního úředníka, sénéchala anjouského. Přihlíží k právu římskému. Vyd. od Beautemps-Beaupréa ve 2. sv. »Cout. et inst, de l’Anjou et du Maine«, 1878.

''C'') {{Prostrkaně|Sbírky rozsudků a nálezů}}. 1. S českými zemskými deskami srovnati se dají knihy pařížského parlamentu, známé pode jménem {{Prostrkaně|Olim}} (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}). Název vzat odtud, že nejstarší knihy označovány byly od XVII. stol. jako Olim. Druhá kniha počíná totiž slovy: Olim homines de Baiona ... exierunt animo nephando. Pojmenování této druhé knihy Olim přijato pak od XVII stol. pro celou řadu knih od r. 1255 do r. 1318. Olim obsahují text nebo častěji jen tresť učiněných nálezů, jež se dělí ve dva druhy: {{Prostrkaně|inquestae}} (''enquêtes'') a {{Prostrkaně|arresta}} {''arrêts''). První jsou rozsudky vynášené na základě protokolu o svědeckých výpovědech, arresta všecky ostatní nálezy. Olim vydal ve 4 sv. Beugnot r. 1839 v Coll. de doc. inéd. Pro studium Olim jest velmi důležitou pomůckou dílo Boutaricovo »Actes du parlement de Paris« (1863). — Podobně jako parlament pařížský zapisoval své nálezy i parlament normandský. Text však se nám neuchoval. Obsah známe jen z kompilací, které z nálezů těchto čerpaly.— 2. ''Coutumes notoires et jugées au Châtelet de Paris'', zv. též ''Sentences du parloir aux bourgeois'', sbírka nálezů pařížs. Châteletu z doby od r. 1300–87. Tištěna u Brodeaua v dodatku k jeho »Cout. de Paris« (1658, 1669). — 3. ''Décisions de Jean Desmares'', sbírka 422 soudních nálezů, skládá se ze 2 částí, z nichž prvá sepsána teprve po r. 1380, druhá o něco později. Mnohé nálezy se opakují nebo si odporují. Sbírka připisuje se radovi a generálnímu advokátu pařížského parlamentu {{Prostrkaně|J. Desmaresovi}}, r. 1382 k smrti odsouzenému. Vyd. od Brodeaua l. c. Z ostatních sbírek soudních nálezů uvádíme zejména sbírku {{Prostrkaně|Remešskou}} (vyd. Varin l. c.) a {{Prostrkaně|Pikardskou}} (vyd. Marnier v »Anc. cout. inédit de la Picardie«, 1840).

''D'') ''Établissements'' a ''Ordonnances''. Prvým slovem označovány statuty všeobecné závaznosti v době starší, druhým v době pozdější. Větší intensivnosti nabývá nařizovací moc královská od {{Prostrkaně|Filipa Augusta}}, od něhož znám jest t. zv. testament z r. 1190, upravující činnost král. soudních úředníků, a dále pak od {{Prostrkaně|Ludvíka}} IX., který vydal r. 1254 ''ordonnance pour la réformation des moeurs'' a asi kolem r. 1260 ordonnanci o reformě průvodního řízení. Ordonnanci přibývá za nástupců Ludvíka IX., a upravuje se jimi hlavně právo ústavní a správní, soudní zřízení a právo processní.

Nové stadium ve vývoji francouzského práva nastává na sklonku druhého období regimu feudálního. Kolísavé a rozmanité právo obyčejové rediguje se ve větší sbírky, královskými ordonnancemi, praxí parlamentů a doktrinou zavádí se aspoň částečná jednota. Až skoro do konce XV. stol. platila ve '''F'''-ii různá místní obyčejová práva, jejichž sbírky, pořizované od osob soukromých, novějším poměrům nijak již nevyhovovaly. Chopili se tedy králové sami myšlénky, vydati officielní sbírky právních obyčejů. (Srv. {{Prostrkaně|Coutume}}.) V Montil-les Toursu vydal Karel VII. r. 1453 edikt, kterým nařizoval, aby lidé všech stavů znalí práva obyčejového zapisovali a jemu k prozkoumání od parlamentu posílali ''usages et coutumes''. V práci pokračují nástupci Karlovi až do 2. polovice XVI. stol. Nejen že se publikují mnohé zvyklosti dosud neredigované, velký počet obyčejů již vyhlášených se reviduje a opravuje. Ve 2. pol. XVI. stol. byla práce v podstatě skončena. Jen několik málo sbírek právních zvyklostí vydáno ve stol. XVII. a XVIII. Důležitým pramenem pro seznání obyčejového franc. práva jsou nejen sbírky takto redigované, nýbrž i protokoly sepsané o jednání, jež zaváděno bylo ke zjištění právních zvyklostí. Celkem sluší rozeznávati dvě officielní redakce právních obyčejů. Při druhé hleděno k právu římskému, které ve '''F'''-ii pilně se pěstovalo, více než při redakci první. Poznamenati jest, že v dotčených officielních sbírkách není obsaženo veškeré právo jednotlivých provincií. Při sepisování předpokládalo se jako samozřejmý právní pramen obecné právo původu částečně římského, částečně germánského. Hlavní snahou bylo zapsati jen místní zvláštnosti, které se vyskytaly nejvíce v oboru práva soukromého. Mají tedy jmenované officielní sbírky velikou důležitost hlavně pro studium práva soukromého. Na konci XVII. stol. zamýšlel {{Prostrkaně|Laurière}} vydati v jedné veliké sbírce všechny coutumes již publikované. Práce, kterou nedokončil, provedena byla r. 1724 {{Prostrkaně|Вourdotem de Richebourg}}. Jest to ''Nouveau coutumier général de France'', o 4 sv. Obsahuje všechny až do r. 1724 redigované coutumes (počtem 52) s redakčními protokoly a zahrnuje též starší sepsání a spracování právních obyčejů.

Byvše sepsány, přestávají se již právní obyčeje vyvíjeti. Moc pravotvorná náležela od XVII. stol. již jen králům samotným. Projevem moci té byly královské ordonnance, jež možno rozděliti dle století, jak byly vydány. Ordonnance ze XVI. stol vydávány byly ještě za jakéhosi vlivu generálních stavů, v XVII. a XVIII. stol. však z pouhé iniciativy královy. Charakteristickou známkou ordonnanci století XVII. jest, že zavádějí jednotu v oboru práva veřejného. Uvésti sluší zvláště tyto ordonnance Ludvíka XIV.: z r. 1667 o civilním soudním řízení t. zv. ''Code Louis'' (značný počet článků přešel do platného nyní ''Code de procédure civile'' z r. 1806), z r. 1670 ordonnance o trestním právu a řízení, z let 1667, 1672 a 1687 ordon. o správě měst, z r. 1669 ordon. o vodách a lesích, z r. 1673 ordon. obchodní, z r. 1681 ordon. o námořnictví, z r. 1695 o duchovním soudnictví. Ordonnance z XVIII. stol. snaží se zavésti jednotu v oboru práva soukromého a pak odstraniti některé zbytky starého feudalismu. Buďtež tu jmenovány ordonnance redigované d’Aguesseauem: z r. 1731 o darováních, z r. 1735 o závětech, z r. 1747 o substitucích, jež pojaty byly později do ''Code civil''. Roku 1776 vydány dva dekrety, z nichž jeden zrušil právo mistrovství (v oboru živnostenském), druhý roboty, r. 1779 zrušeno nevolnictví na statcích královských, r. 1787 dána protestantům civilní svoboda atd. Četné jsou sbírky král. ordonnanci, jež vydány byly počínajíc XVI. stol. Chronologickou sbírku od r. 1108 až do krále Jindřicha IV., ''Les édits et ordonnances des rois de France'', vydal Fontanon. Dle látky sestavil ordonnance a pod jménem ''Code de Henry III.'' vydal Brissonius. Dílo jeho bylo vlastně projektem zákona, avšak nedostalo se mu královské sankce. Jsouc velice oblíbeno, bylo často vydáváno, zejm. r. 1603 od Charrondasa, pak r. 1615 a 1622. Podobný jest ''Code de Henry IV.'' od Cormiera (1615) a ''Code de Louis XIII.'' od Corbina (1628). R. 1687 vydal Blanchard král. ordonnance od r. 1115 a nazval sbírku ''Table chronologique''. Konečně chopila se vláda sama myšlénky, uspořádati úplnou officielní sbírku ordonnancí. Provedení svěřila třem právníkům: Berroyerovi, Logerovi a Laurièrovi. R. 1723 vyšel prvý svazek této sbírky (zv. obyč. ''Collection du Louvre'') pod názvem ''Ordonnances des rois de France''. Ve vydávání pokračovali až do r. 1849: Secousse, Villevault, Bréquigny, Camus, Pastorel a Pardessus. Vyšlo celkem 21 sv. Důležitou pomůckou k užívání této sbírky, jež sáhá do r. 1514, jest ''Table chronologique'' od Pardessusa (1847). Výbor nejdůležitějších zákonů až do revoluce podán jest v ''Recueil général des anciennes lois françaises'' od Jourdana, Isambérta, de Crusy a Taillandiera (1822–33, 29 sv.). Novější sbírku vydali: Walker: ''Collection complète des lois, édits'' etc. ''antérieurs à 1789'', obsahující zákony od r. 1420 do 1788 (5 sv., 1835—37) a Galisset: Corps du droit français, obsahující zákony od r. 1789—1854 (16 sv., 1827-54).

Kromě prací zákonodárných sluší zmíniti se ještě o bohaté právnické literatuře. Více než na universitách pěstováno bylo franc. právo od praktiků. Zvláštním druhem literární činnosti byla t. zv. ''jurisprudence des arrêts''. Parlamenty účastnily se totiž zákonodárné činnosti též tím, že vydávaly v plném shromáždění všech komor nálezy závazné pro nižší soudy zv. ''arrêts de règlement''. Byl to prostředek ustáliti jurisprudenci ve věcech pochybných a sporných mezi theoretiky a praktickými právníky. Tyto nálezy sestavovali a spracovávali, pojíce k nim výklady, t. zv. arrêtisté, jejichž práce dělí se dle jednotlivých parlamentů. Nejvíce bylo arrêtistů parlamentu pařížského. Uvádíme hlavně {{Prostrkaně|Denisartovu}} ''Collection de décisions nouvelles'', přeprac. od Camusa a Bayarda (1783—90). — Větší jest literatura kommentářů práva římského i práva obyčejového. Z romanistů buďtež zvláště uvedeni: {{Prostrkaně|Cujatius}} (Cujas, 1522—90), {{Prostrkaně|Hotmann}} (1524–90), {{Prostrkaně|Donatus}} (Doneau, 1527—91) a {{Prostrkaně|Godofredus}} (Godefroy, † 1622). Z kommentatorů práva obyčejového nejslavnější jest {{Prostrkaně|Molinaeus}} (Dumoulin, 1500—66), který se proslavil též v právu římském. Od něho pochází zejm. pojednání ''Oratio de concordia et unione consuetudinum Franciae'', kde podává návrh na jednotu právních obyčejů. Před smrtí svou vydal apostilly čili poznámky ke všem právním zvyklostem franc. Dokazuje tu, že různá ustanovení právních obyčejů plynou z týchž zásad. Z ostatních kommentátorů stůjtež tu: Guy {{Prostrkaně|Coquille}} (1523—1603), od něhož jest ''Institution au droit des Français'', {{Prostrkaně|Loysel}} (1536—1617), známý svými ''Institutes coutumières'', k nimž podal výtečný výklad {{Prostrkaně|Laurière}} (s dodatky a doplňky vyšly naposledy od Dupina a Laboulaye, 1846), {{Prostrkaně|Lamoignon}} (1617—77), který ve svých Arrêtés hlásá myšlénku všeobecného zákona pro celou '''F'''-ii, {{Prostrkaně|Domat}} (1625—95), autor velkého díla ''Les lois civiles dans leur ordre naturel'', {{Prostrkaně|Laurière}}, jenž vydal zvláště ''Glossaire du droit français'' (1704, 2 sv.) a ''Bibliothèque des coutumes'', cenný výklad zvyklostí pařížských a j. spisy, {{Prostrkaně|Argou}}, spisovatel díla ''Institutions au droit français'' (1692), {{Prostrkaně|Bourjon}} se svým ''Droit commun du la France'' z r. 1747, {{Prostrkaně|Pothier}} (1699—1772), přední z právníků před revolucí, proslulý hlavně svým ''Traité des obligations'' z r. 1761 (vydal též r. 1740 kommentář o obyčejích orléanských) a dotčený již shora {{Prostrkaně|d’Aguesseau}} (1669–1751). Poslední stadium vývoje franc. práva nastává revolucí, která uspíšila vydání dávno již postrádaného jednotného civilního zákona, jakož i ostatních moderních zákonů. Jak došlo k sepsání všeobecného zákonníka občanského pro '''F'''-ii, vypsáno jest ve článku {{Prostrkaně|Code Napoléon}}.

{{Prostrkaně|Literatura}} právních dějin franc. (kromě spisů uvedených ve článku Coutume): A. Gautier, Histoire du droit français (3. vyd., Paříž, 1887); Beaune, Introduction à l’étude hist. du droit coutumier (1880); Laferrière, Essai sur l’hist. du droit fr. (1859, 2 sv.); Fresquet, Précis de l’histoire des sources du droit fr. (Aix, 1861); Klimrath, Travaux sur l’hist. du dr.fr. précédés d’une préface par Warnkönig (Štrasburk, 1843, 2 sv.); Pardessus, Essai hist. sur l’organisation judiciaire jusqu’à la fin du règne de Louis XII. (1851); Glasson, Histoire du droit et des institutions de la France (1887 až 1893, dosud 5 sv.).

{{Prostrkaně|Z bibliograf. prací}} o franc. právu stůjtež tu: Camus, Lettres sur la profession d’avocat (5 vyd. Dupinovo, Paříž, 1832, 2 sv.); Varée, Répertoire bibliographique de législation (t., 1870); Bibliogr. ou Catalogue général des livree de droit (1871) a Bibliogr. de la France (od r. 1811). Pro {{Prostrkaně|praxi}} jsou důležitá tato díla: Dalloz, Jurisprudence général (nové vydání о 44 sv. v Paříži 1846—64 a doplňky od r. 1888); týž, Jurisprudence général (od r. 1845 ročně i sv.); Sirey, Recueil général des lois et des arrêts (vychází od r. 1804 a počíná r. 1791); Bulletin des lois, officielní sbírka zák., vych. od r. 1794 (zák. od r. 1789—94 vyšlé obsahuje Avant-Bulletin); shora uvedená již publikace Jourdanova, de Crusyova, Isambertova a Taillandierova.

{{Prostrkaně|Právnické časopisy}}: Revue de législation et de jurisprudence (od r. 1834—51, od té doby Revue critique de la jurisprudence), Revue historique de droit fr. et étranger (v Paříži 1855—69, od té doby Revue de législation ancienne et moderne), Revue pratique de droit fr. (od r. 1856), Bulletin de la Société de législation comparée (v Paříži od r. 1869) a Annuaire de législation étrangère (od r. 1872), Journal du droit international privé, vyd. od Cluneta (od r. 1874), Gazette des Tribunaux (od r. 1825), Le Droit (od r. 1835). V Německu založen byl r. 1869 Pucheltem pro franc. civilní právo časopis, který od roku 1885 řídí Heinsheimer (v Mannheimě).


Praktická {{Prostrkaně|vydání zákonů}}: Durand a Paultre, Code général des lois françaises; Rivière, Hélie a Pont, Codes français et lois usuelles; Roger a Sorel, Royer-CoIlard a Mourlon, Codes Tripier, Codes Rogron, Codes annotés od Dalloza a Vergéa, od Sireye, Gilberta, Hélia a Couzona.

{{Prostrkaně|Královská moc}} a {{Prostrkaně|instituce prvých Kapetovců}}. Hugo Capet zvolen byl za krále r. 987, hlavně vlivem církve. Hodnost královská stala se totiž volebnou již v X. stol. za posledních Karlovců. Korunovační obřad královský měl ráz náboženský a vštěpoval v století X., kdy církev byla ještě všemohoucí, všem poddaným hlubokou úctu a bázeň před králem. Vedle povahy náboženské měla král. moc též ráz feudální. Král byl nejen vlastníkem svého území, nýbrž i suverénem všech velkých lenníků, jichž bylo při nastoupení Huga Capeta na trůn pouze 6, za Ludvíka VII. však již 12 (přibyloť 6 duchovních pairů). Jsouc s počátku volebnou, stala se monarchie Kapetovců dědičnou teprv od Filipa Augusta. Feudalismus, který opanoval celý veřejný život, měl tu vliv i na moc královskou. Týž princip dědičnosti, který byl prováděn při lénech, zavládl i při moci královské. Vyvinul se z obyčeje (i v jiných státech platného), že králové ještě za svého živobytí přibírali k vládě své syny. Zásada prvorozenství byla uznána definitivně od Ludvíka Velkého.

Bezprostředná vládní moc králova vztahovala se v prvém období feudální vlády pouze na území, které náleželo králi přímo jako vlastnictví. V území říšských lenníků vládli lenní páni sami. Jako Karlovci obklopeni jsou i Kapetovci velkým počtem úředníků a služebníků, kteří vykonávali jednak osobní služby královské, jednak veřejnou správu. Z úředníků těch uvádějí se: ''camerarius'' (strážce král. pokladu), ''buticularius'' (pán nad vinicemi), ''senescalcus'' (stolník král., který měl také funkce vojenské a soudní) a ''cancellarius'' (který měl na starosti podpisy a vyhotovování král. listin). V městech, která byla podřízena přímo moci královské, nalézala se správa v rukou t. zv. ''prévôts'' (proboštů, představených, ''praepositi''), kteří vybírali pro panovníka příjmy a vykonávali zároveň soudnictví. Zmínka o nich děje se poprvé za Roberta II.; někdy nazývají se též ''baillis''. Pod nimi jsou ''viguiers'' neb ''voyers'' (''vicarii'' nebo ''viarii''), kteří nastoupili asi po vikářích, podřízených hrabatům v době Karlovců. — Ačkoli i za Kapetovců byla moc královská zásadně neobmezená, jako za Meroveovců a Karlovců, brali králové v důležitých otázkách politických na pomoc říšské velmože a vasally. Svolávání jich záviselo však na vůli králově a nebylo pro ně, ani co se týče místa, ani času, žádného pravidla. Někdy svoláváni bývali říšští magnáti v ''curiae generales'', jindy v ''curiae provinciales''. Také moc zákonodárnou vykonávali králové často za účastenství velmožův a vydávali s jejich svolením nebo souhlasem král. listiny.

Co se týče {{Prostrkaně|soudnictví}}, byl ve sporech mezi králem a jeho velkými vasally příslušný t. zv. {{Prostrkaně|soud pairů}} čili říšských baronů, velkých lenníků, který ve XIII. stol. pohlcen byl novým soudním dvorem, {{Prostrkaně|parlamentem}}. — {{Prostrkaně|Dvůr královský}} (''curia regis'') byl vůbec také nejvyšším soudem. Soudnictví vykonávali tu nejen velmoži, nýbrž i pomocníci práva znalí, duchovní i světští. V té míře, jak vzrůstaly statky královské, množil se i počet záležitostí, jež před královským dvorem vyřizovány. Páni dvůr znenáhla opouštěli, tak že složen byl pak pouze z duchovních a měšťanů, kteří vykonávali spravedlnost ve jménu králů franc. Tento vývoj dokonal se, počínaje vládou Ludvíka VII., a dvorští radové měli na starosti instruování a přípravu všech soudních záležitostí.

Již shora učiněna o tom zmínka, že v prvém období soustavy lenní byl každý pán suverénem ve svém území a vykonával všechna práva, která později přiznána byla králům franc. Veliké části těchto práv domohla se v XI a XII. stol. i jednotlivá města, která zbohatnuvše obchodem, nechtěla snášeti moc pánů feudálních a podnikla proti ní prudký boj. Zápas skončil ve prospěch měst, jimž vydávány výsady a listiny na četná práva politická a na samostatné soudnictví. Od té doby, co se města emancipovala, platilo ve '''F'''-ii vedle práva lenního, římského a církevního, jímž spravovalo se duchovenstvo, ještě obyčejové právo městské.

{{Prostrkaně|Druhé období lenní soustavy}} (od století XIII. do XVI.). S lenními pány zahájila boj také moc královská a mohla tím spíše zvítěziti, že moc lenních pánů seslabována byla již zápasem jejich s městy. Na druhé straně rostla moc Kapetovců spolkem s církví. Jsouce ochránci církve, byli Kapetovci od církve také podporováni. Z duchovních sestávali většinou úředníci královští. Od duchovenstva dostávalo se králům též peněz v čas potřeby, duchovenstvo zaopatřovalo jim také vojsko. Nový způsob vojenství (stálé vojsko zavedeno bylo za Karla VII.) byl rovněž jednou z příčin, které zasadily velkou ránu soustavě feudální a změnily politické i právní poměry. Konečně i obnova studia římského práva pomohla podkopávati zřízení lenní a vztyčovala na jeho ruinách všemohoucí moc královskou, jež si znenáhla osobila většinu práv lenních pánů a změnila tak práva seniorská v práva královská čili regální.

Co se týče {{Prostrkaně|moci zákonodárné}}, měl jedině král právo vydávati zákonné předpisy, vztahující se na celé království. Od XIV. st. (od r. 1302 do 1615) opírali se králové často o {{Prostrkaně|generální stavy}}, sněmovní sbory, jež se skládaly ze šlechty, duchovenstva a třetího stavu (měšťanstva), avšak nebyli hlasem jejich, který byl pouze poradný, nijak vázáni. Zákonodárné akty královské nazývaly se: {{Prostrkaně|ordonnance}}, {{Prostrkaně|edikty}}, {{Prostrkaně|deklarace}}. Ordonnancemi, které byly akty nejdůležitější, rozuměly se obyčejně ony zákonné předpisy, které vyhovovaly přáním a tužbám generálních stavů a platily pro celou říši. Edikty vztahovaly se často jen na zvláštní záležitost a vydávány bývaly z pouhé vůle král., bez intervence stavů. Deklaracemi vykládal neb rozvíjel král dřívější předpisy, dané v ediktech neb ordonnancích. Vedle těchto všeobecných aktů vydávali králové výsady pro jednotlivé osoby. Pro svolávání gener. stavů neplatila v prvých dobách žádná pravidla. Král svolal brzo všechny tři stavy společně na jedno místo, brzo jen některé stavy, brzo zase jen stavy některých provincií, a to v dobách různých. Jedním z prvých výsledků působnosti gener. stavů v záležitostech veřejných bylo prohlášení {{Prostrkaně|Salického zákona}} z roku 1317 o nástupnictví na franc. trůn. R. 1338 usnesli se gener. stavové, jak se zdá poprvé, že na příště nemůže se vybírati v království žádných berní, k nimž by stavové nesvolili. — Jako v zákonodárství, tak jevili gener. stavové velkou účasť i v organisaci vojenské, v soudnictví, ve správě finanční a ve správě vůbec.

{{Prostrkaně|Soudnictví}} vykonával král zvláštními orgány, kteří vedle funkcí soudních měli též funkce správní, zejména finanční. Nejníže stáli úředníci zv. ''prévôts'' (probošti). Soudili jen nešlechtice. Ačkoli kompetence jejich upravena byla teprve ve ХШ. stol., existovali již od počátku panství Kapetovců. Proboštství (''prévôté'') pařížské mělo zvláštní organisaci a také větší kompetenci nežli proboštství ostatní. Nad probošty stáli úředníci zv. {{Prostrkaně|bailliové}}, o nichž se děje poprvé zmínka r. 1190 v testamentu Filipa Augusta. Baillis vedli dozor nad probošty a vykonávali soud ve slavnostních shromážděních, jež svolávali do hlavnějších měst své správy. Na jihu odpovídali této hodnosti {{Prostrkaně|sénéchalové}}. Jako finanční úředníci skládali bailliové ze své činnosti v Paříži účty. Jsouce úředníky král. a majíce moc krále zastupovati, předsedali při feudálních soudech, rozhodujících spory mezi král. vasally. Tím lišili se značně od proboštů, kteří měli jurisdikci jen nad nešlechtici. Nejvyšší soudní stolicí byl {{Prostrkaně|parlament}}, který povstal oddělením soudních záležitostí královského dvora od záležitostí správních. Následkem vzrůstu záležitostí, jež od král. dvora byly vyřizovány, bylo nutno rozděliti král. dvůr na dvě části: na {{Prostrkaně|král. radu}} čili {{Prostrkaně|velkou radu}}, které byly svěřeny záležitosti správní, a na ''chambre aux plaitz'' pro konání spravedlnosti. Rozdělení toto nastalo již na poč. XIII. stol. za sv. Ludvíka. Soudní oddělení nazýváno bylo později {{Prostrkaně|parlamentem}}. Parlament skládal se s počátku ze tří komor, a sice: ''la grand’ chambre'', ''la chambre des requêtes'' a ''la ch. des enquêtes''. V pol. XV. stol. přibyla k tomu čtvrtá komora, zv. ''la Tournelle''. Nejhlavnější byla velká komora, která často sama nazývána byla parlamentem. Podle ordonnance z r. 1302 měl parlament pařížský ročně jen 2 zasedáni, později 4. Členy parlamentu jmenoval původně král; teprv od poč. XV. stol. (ordon. ze 7. ledna 1400) ustanovoval členy parlament sám u přítomnosti kancléře. Několik ordonnancí ze stol. XV. stanoví, že parlament má králi navrhnouti tři kandidáty, z nichž král jednoho si vyvolí. Od Františka I. stala se místa v parlamentu prodejnými.

Působnost pařížského parlamentu byla velice rozsáhlá. Hrál velikou roli nejen v záležitostech civilních a trestních, nýbrž i v životě sociálním a politickém. Činnost jeho se vztahovala na př. mezi jiným na řemesla a průmysl, na vyučování, na záležitosti náboženské atd., ba parlament měl velikou účasť i v zákonodárství. Jako český zemský soud vedl zemské desky, do nichž zapisoval mimo jiné též sněmovní usnesení, tak vkládal parlament do svých úředních knih král. ordonnance. Během času počal parlament dotčeného práva zápisu užívati tím způsobem, že pokládal se za oprávněna činiti proti zápisu námitky, popřípadě ordonnancí ani nezapsati. Králové brali sice právo toto v odpor, avšak přes to zachoval si parlament velikou váhu v politickém životě '''F.''' — Po způsobu parlamentu pařížského zřídili králové franc. během XV. a XVI. stol. parlamenty v jednotlivých provinciích. Půda byla příznivá zvláště tam, kde již ode dávna existovaly vyšší soudní tribunály, jako v Normandii ''échiquier'', v Champagni ''les grands jours''. Staré tyto soudy byly ponechány a proměněny v parlamenty. Postupně zřízeny byly tyto provinciální parlamenty: {{Prostrkaně|toulouský}} r. 1302 (pak zrušen a znova zřízen r. 1410), {{Prostrkaně|grenobleský}} r. 1453, {{Prostrkaně|bordeauxský}} r. 1460, {{Prostrkaně|burgundský}} r. 1476, {{Prostrkaně|rouenský}} r. 1499, {{Prostrkaně|provenceský}} r. 1501, {{Prostrkaně|trévouxský}} r. 1538 a {{Prostrkaně|rennský}} r. 1553.

Královské soudnictví vyvinovalo se na ujmu soudnictví lenních pánů již od XII. štol. Vedly k tomu t. zv. ''cas royaux'' (případy vyhrazené jen soudnictví královskému), dále {{Prostrkaně|appellační právo}} král., {{Prostrkaně|praevence}} (strana mohla se totiž obrátiti na úředníka král. a pominouti soud seniorský), pak {{Prostrkaně|královské měšťanství}} (právo býti souzenu jen před soudem král. udíleno bylo totiž i cizím osobám, které náležely vlastně před soud seniorský) a jiné prostředky. — {{Prostrkaně|Rada král.}}, {{Prostrkaně|velká rada}} čili {{Prostrkaně|úzká rada}}, {{Prostrkaně|soukromá rada}} (''grand conseil'', ''c. étroit'', ''c. privé'') měla od vzniku parlamentu jen činnost vládní a správní. Složení této rady a způsob jmenován! radů nebyl určitý. Příslušnost rady ztenčována byla různými novými tribunály, jako byly vedle parlamentu: {{Prostrkaně|účetní dvůr}}, {{Prostrkaně|komora pokladu}}, {{Prostrkaně|dvůr mincovní}} a {{Prostrkaně|dvůr daňový}} (srv. {{Prostrkaně|Finance}}). V radě král. byly připravovány obyčejné král. ordonnance, v král. radě činěna správní opatření, týkající se záležitostí král., zejména finančních. Rada král. řešila též konflikty mezi neodvislými jurisdikcemi a rušila nálezy parlamentu, jež byly nejasné, spočívaly na omylu nebo byly protizákonné. Král mohl také každou záležitost, která ještě u některého z jeho soudů nebo parlamentů nebyla vyřízena, potáhnouti před svůj soud. Ve století XV. odděleny byly v parlamentu soukromé věci královy od veřejných.

{{Prostrkaně|Doba monarchie absolutní}} trvala od XVI. do XVIII. stol. Počínajíc XVI. stoletím ustavila se '''F.''' takořka úplně. Královské území, které se za prvních Kapetovců obmezovalo jen na l’Ile de France a na Orléannais, zvětšovalo se znenáhla novými provinciemi, až mělo v XVI. stol. bezmála touž rozlohu jako za revoluce. Nejdůležitější bylo, že z '''F.''' vytlačena byla Anglie, která dříve tam měla rozsáhlé území. Moc král. stávala se od té doby čím dále neobmezenější a nedbala ani odporu parlamentu při mnohých příležitostech, ani se v pozdější době neopírala již o gener. stavy. Tradicí vyvinuly se tyto zásady, které tvořily čásť veřejného práva franc.: 1. Když některý princ vstoupil na franc. trůn, splývaly jeho statky soukromé se statky korunními. Žádným způsobem nemohl si vyhraditi vlastní své statky, jež stávaly se majetkem národním. 2. Statky, jež dávány byly jako apanáže synům královým, navracely se opět koruně, zemřel-li syn bez mužských dědiců. Na ujmu tohoto práva návratného nemohly ony statky býti zcizovány. 3. Statky král. byly nezcizitelné a nepromlčitelné, a jestliže z naléhavé příčiny zcizení někdy výjimečně se stalo, bylo pokládáno jen za pouhou zástavu, jež mohla býti vykoupena, aniž se mohla někdy činiti námitka promlčení. Později (od r. 1566, kdy vydána ordonnance de Moulins) činěn rozdíl mezi malým domaniem, které mohlo býti zcizeno, a velkým domaniem, jež bylo naprosto nezcizitelné. Dnes jest domanium státní zcizitelné a jen některé jeho části, určené pro všeobecné užívání státních občanů, nemohou býti předmětem individuálního přivlastnění.

V době absolutního království vyvinuly se též zvláštní poměry {{Prostrkaně|státní}} (neb lépe řečeno královské) {{Prostrkaně|služby}}. Úřednictvo, místo aby bylo za úřad svůj placeno, musilo samo státu platiti jistou sumu za udělení své hodnosti a z výtěžku úřadu se živilo. Na počátku byly služby veřejné odvolatelné a dočasné, od r. 1319 byly dávány v pacht, za Ludvíka XI. od r. 1467 udělovány byly na doživotí (úředníci stávali se totiž neodstranitelnými) a konečně za Ludvíka XII., Františka I. a Jindřicha IV. stávaly se úřady dědičnými a mohly od držitelů býti též prodávány. Úřední službou vyvinula se úřední aristokracie, jež osvobozena byla od placení daní. Generální stavové příčili se prodejnosti úřadů, avšak marně. Zmíniti se sluší zvláště o odporu stavů v Blois z r. 1576. Edikt z r. 1771 zrušil dědičnost úřadů, avšak pro odpor nebyl vykonáván; Ludvík XVI. jej r. 1777 obnovil. Revoluce učinila však konec prodejnosti úřadů.

Náležela-li {{Prostrkaně|moc zákonodárná}} již ve druhém období vlády feudální pouze králi, tím spíše bylo tak v době monarchie absolutní. Nicméně během XVI. stol. a pak ještě na poč. XVII. stol. (do r. 1614) králové občas svolali gener. stavy a brali ohled na jejich přání a stížnosti. Od té doby však vykonávali moc zákonodárnou úplně samostatně. Jako dříve byly projevem zákonodárné moci {{Prostrkaně|ordonnance}}.

{{Prostrkaně|Generální stavové}} skládali se jednak z osobně přítomných členů (šlechticů a prelátů), jednak ze zástupců (na př. klášterů a měst). Kláštery volily obyčejně člena svého řádu, ba i cizí osobu. V městech, která stála pod proboštem, jmenoval poslance městské probošt, ve městech ostatních městský sbor (''corps de ville''), totiž maire a konšelové. Konečně rozšířila se volba ve všech městech. Co se týče záležitostí, jež by náležely před gener. stavy, nebylo žádného určitého pravidla. Stavové hleděli si zabezpečiti sice jisté praerogativy, avšak králové, jsouce na to žárlivi, stavěli se proti tomu, aby si udrželi moc neobmezenou. Králové vůbec neradi svolávali gener. stavy a činili tak, jen když byli v úzkých. Od r. 1614—1789 nebyli stavové vůbec svoláváni. Příčina toho nespočívala jen v tom, že se králové obávali jejich moci, nýbrž i ve vnitřních poměrech, ve složení gener. stavů, v rivalitě jednotlivých stavů mezi sebou. — Vedle gener. stavů existují {{Prostrkaně|shromáždění notáblů}} (''les assemblées de notables''), jejichž členové bývali jmenováni králem z vynikajících osob šlechty, duchovenstva, ba i měšťanstva. Byli-li gener. stavové jen sborem poradným, byla jím tím spíše shromáždění notáblů. Král mohl dle své libosti přijmouti nebo zamítnouti jejich usnesení. — V jistém směru obmezován byl král i {{Prostrkaně|stavy provinciálními}}, jejichž hlavním úkolem bylo fixovati a repartovati daně a podnikati veřejné práce na účet provincie. Složeny byly rovněž jako stavy gener. ze 3 stavů. Měli také právo, obraceti se na krále s přáními a tužbami v záležitostech týkajících se provincií nebo ve všeobecných zájmech země. Provinciální stavové střední '''F.''' přestávali býti svoláváni počínajíc r. 1451. Když státní rada dle finančních poměrů země sama stanovila nutné sumy daní a posílala do každé provincie kommissaře, aby žádali na provinciálních stavech díl na ně připadající, bylo úkolem stavů provinciálních pouze odhlasovati daně, které byly žádány.

Jako parlament hrály dosti velikou politickou roli též ostatní suverénní dvory a tribunály, které soudily bez odvolání, jako {{Prostrkaně|komory účetní}}, {{Prostrkaně|daňové dvory}} a {{Prostrkaně|velká rada}}. Podobně jako parlament měly právo zapisovati ordonnance vztahující se do oboru jejich příslušnosti a činiti proti zapsání námitky. Práva posledního užívaly zvláště od doby Ludvíka XI. Právo to bráno od králů v odpor a všelijak obmezováno, na př. ordonnancí de Moulins a pak deklarací z r. 1673, která dovolovala odpor pouze po učiněném zápisu, a to ještě jen ve lhůtě osmidenní. — R. 1715 vráceno suverénním tribunálům právo činiti odpor ještě před zápisem. Právo toto zavdávalo vůbec velmi často podnět k rozporům mezi králem a parlamentem. Zápas mezi oběma mocmi byl zvláště prudký v posledních létech Ludvíka XV. Počátkem let sedmdesátých XVIII. stol. parlament docela suspendoval svá zasedání a nahrazen byl na čas parlamentem improvisovaným; nastoupením Ludvíka XVI. r. 1774 byl však znova zřízen. Svým odporem proti moci královské zjednával si parlament obecnou popularitu jako strážce politických svobod '''F.''' Když však za Ludvíka XVI. užíval svého odporu v duchu reakcionářském, stoje na straně tříd privilegovaných (běželo na př. o zrušení roboty, o udělení svobody protestantům atd.), pozbyl své populárnosti.

V oboru {{Prostrkaně|moci výkonné}} podporováni byli králové svými {{Prostrkaně|ministry}} a {{Prostrkaně|státní radou}}. V provinciích měli v XVI. stol. moc skoro neobmezenou {{Prostrkaně|guvernéři}}. Znenáhla se však moc jejich tenčila a přešla na {{Prostrkaně|intendanty}}. Jaké původně byly funkce ministrů, nesnadno jest určiti. Teprv od XVI. stol. jest činnost ministrů (státních sekretářů) dosti určena. — Předchůdce své měli státní sekretáři v bývalých král. písařích a notářích, kteří za Filipa Krásného dostali jméno ''clers du secré''. Později svěřeny jim záležitosti finanční a pak vůbec všechny státní záležitosti, tak že pak se nazývali ''secrétaires des finances et commandements du roi''. Jindřich II. řádem z r. 1547 stanovil 4 finanční sekretáře a přidělil jim jistý počet provincií a zemí. Poněvadž se tenkráte nečinil rozdíl mezi jednotlivými odvětvími veřejné správy, náležely sekretářům všechny záležitosti té které provincie. R. 1559 vyskytuje se poprvé název ''secrétaire d’état''. Od této doby byli připouštěni státní sekretáři do různých sekcí král. rady, měli však jen právo přítomnosti, nikoli právo účastniti se úvah. Velké důležitosti nabyli státní sekretáři za Ludvíka XIV. a stali se po něm pravými pány '''F.''' Byli za něho 4 státní sekretáři. Jeden z nich měl na starosti záležitosti vnější, druhý král. dvůr a záležitosti církevní, třetí námořnictví, námořský obchod a kolonie a čtvrtý soudnictví. Vedle státních sekretářů sluší jmenovati {{Prostrkaně|kancléře}}, zaměstnaného správou soudnictví a šéfa úřednictva, a {{Prostrkaně|generálního finančního kontrolora}}, který soustřeďoval všechny operace finanční a měl pod sebou obchod pozemní, vnitřní i zahraničný, a kommunikační prostředky. Za Ludvíka XV. stalo se v této organisaci jen nepatrné doplnění. — Vedle ministrů měli králové pomocníky ve členech {{Prostrkaně|královské rady}}, jež pak se stala {{Prostrkaně|státní radou}}. Poněvadž k této král. radě vznášeny byly také záležitosti u jiných soudů rozhodované, oddělil se od ní r. 1497 stálý tribunál, jemuž dáno jméno ''grand conseil''. Náležely před něj záležitosti odvolací od parlamentů franc. Vedle toho byl výsadním soudem pro některé osoby a záležitosti. Státní rada skládala se na základě řádu z r. 1630 z radů řádných, kteří zasedali celý rok, a z radů semestrových a kvatrimestrových, kteří zasedali střídavě po 6 nebo 4 měsíce. Dělila se na několik sekcí. (Srv. Conseil du roi.) Od r. 1661 bylo těchto sekcí šest. Po smrti Ludvíka XIV. reorganisovány byly jednotlivé sekce r. 1713 a zřízena {{Prostrkaně|rada svědomí}} (''conseil de conscience'') pro záležitosti církevní, {{Prostrkaně|rada vnějších záležitostí}} (''c. des affaires étrangères''), {{Prostrkaně|r. válečná}}, {{Prostrkaně|r. námořní}}, {{Prostrkaně|r. vnitřních záležitostí}} (''c. du dedans du royaume''), která odpovídala staré radě depeší, {{Prostrkaně|r. finanční}}, {{Prostrkaně|r. obchodní}} a {{Prostrkaně|r. stran}} (''des parties''). Na konci vlády Ludvíka XV. bylo rad jen pět.

{{Prostrkaně|Guvernéři}} zřízeni byli v provinciích ke konci XV. stol., když moc král. byla již dosti silná. V XVI. stol. činnost těchto guvernérů neboli {{Prostrkaně|generálních místodržícich}} král. byla blíže určena a obmezována na záležitosti vojenské. Za Františka I. čítalo se ve '''F'''-ii 12 gubernií (dle hlavních provincií), které náležely králi. Ordonnancí de Moulins z roku 1566 zapověděno guvernérům vvbírati poplatky a osobovati si moc soudní. Nicméně vykonávali guvernéři v území svém tak rozsáhlou moc, že Jindřich IV. byl nucen s nimi jednati a provincie z moci jejich takořka vykoupiti. Obmezena tedy za Ludvíka XIV. jejich moc a funkce jejich stanovena jen na 3 léta. Největší proměny došla moc guvernérů zřízením t. zv. {{Prostrkaně|intendantů}}. Titul guvernér stal se více jen čestným, a v XVIII. stol. rozšířen byl proto počet gubernií, tak že r. 1789 jich bylo 38. Intendanti byli nejhlavnější podporou moci královské v provinciích. Jimi se moc král. úplně utvrdila. Původ této instituce hledati sluší v oněch členech král. rady (''maîtres des requêtes''), kteří v XVI. stol. konali po provinciích inspekční objížďky (''chevauchées''). Mezi těmito členy král. rady neb vedle nich nalézali se úředníci, kteří mohli vykonávati soudnictví a jmenovati i propouštěti král. úředníky. Nazýváni byli ''intendants de la justice'', ''int. de la j. et police'' nebo ''int. de la j., p. et finances'', též ''commissaires départis dans les provinces pour l’exécution des ordres du roi''. Za Richelieua byla instituce intendantů značně upevněna, existovala však mnohem dříve. R. 1654 jmenováni byli intendanti do všech generálstev (srv. {{Prostrkaně|Finance}} franc.) a r. 1789 bylo jich ve '''F'''-ii 32. Moc jejich byla velmi rozsáhlá. Mohli intervenovati ve všech záležitostech správních oné provincie, jež jim byla svěřena. Záležitosti agrární, obchodní, kommunikační, hospodářské a vůbec všechno, co nyní náleží prefektům, spadalo tenkráte v obor příslušnosti intendantů. I moc soudní vykonávali. K rukám měli úředníky zv. ''subdélégués'', jež sami si volili.

{{Prostrkaně|Správa obcí}} neměla za staré vlády povahy jednotné. Řídila se místními tradicemi a výsadními listinami a dle toho, jak tyto byly rozdílné, byla i sama rozmanitá. Přece však pozoruje se v ní ten společný rys, že spočívala na zásadě kollegiálnosti. Nenáleželať správa městská jedné osobě, nýbrž sboru více osob, jež označovány různými názvy. — Před XVII. stol. možno rozeznávati 3 typy obecní organisace: {{Prostrkaně|syndikát}}, {{Prostrkaně|správu konšelskou}} a {{Prostrkaně|mairii}}. Syndikové byli obecní zřízenci, volení obecním shromážděním a usta- noveník tomu, aby vykonávali usnesení tohoto shromáždění. Před r. 1789 byl syndikát v platnosti v obcích venkovských (vesnických). — V městech rozeznávala se {{Prostrkaně|městská rada}} (''le conseil de ville'') a {{Prostrkaně|městský sbor}} (''le corps de ville''). Rada volena byla od obyvatelstva k usnášení se o obecních záležitostech a sbor městský (složený z konšelů) k provedení těchto usnesení. Konšelové měli kromě toho moc policejní a soudní, která syndikům nenáležela. V některých obcích stál v čele konšelů {{Prostrkaně|maire}} (''maïeur'', ''major''), který však neměl žádné převahy nad ostatními konšely. Ediktem z roku 1692 předepsána byla tato organisace pro celou '''F'''-ii. Způsob jmenování členů sboru městského i rady městské byl velmi rozdílný. Spočíval však vždycky v podstatě na volbě. Vzrůst centralisace a moci král. měl za následek, že samospráva obcí obmezována byla víc a víc, tak že místní svobody vzaly konečně za své. Již Ludvík XI. samosprávu značně obmezoval, Ludvík XIII. ordonnancemi z r. 1622 a 1633 podrobil pak obecní finance kontrole král. zřízenců. V politice obmezovací pokračováno ještě více za Ludvíka XIV. a roku 1683 stanoveno, že každá mimořádná daň obecní musí býti odhlasována obecním shromážděním a schválena králem po předběžné zprávě intendantově. Avšak nejen správa obecních záležitostí byla podrobena kontrole intendantů; vláda vykonávala čím dále tím větší vliv i na volbu obecních zřízenců. Zvláště od r. 1692 pletla se vláda velmi do obecní správy a prohlásila, aby zvětšila pramen svých příjmů, obecní úřady za prodejné. Princip prodejnosti nebyl však trvalým a v XVIII. stol. byl král. předpisy brzo rušen, brzo zase obnovován, dle toho, potřeboval-li král více či méně peněz. Obecní funkce byly tímto způsobem úplně diskreditovány, tak že nikdo nechtěl býti obecním úředníkem. Edikt z r. 1765 pokusil se zavésti do obecních institucí jakousi jednotu. Utvořil pro města 2 rady, jednu složenou ze 6 městských radů, druhou ze 14 notáblů, kteří by se radili s městskými rady a městskými sbory. Edikt vzbudil však odpor a byl r. 1771 odvolán. Jednota měla býti zavedena revolucí r. 1789.

Co se týče {{Prostrkaně|organisace soudnictví}}, sluší uvésti, že vedle dosavadních pravidelných soudů tří stolic (prévôtové, bailliové a sénéchalové, parlamenty) vznikly ještě jurisdikce mimořádné: ''maîtres des requêtes'', ''de l’hôtel'', ''maîtres des eaux et forêts'', ''les prévôts des maréchaux'', ''les grands-jours'' a j.). Charakteristickou známkou starého soudnictví (podobně jako všech úřadů) jest prodejnost, resp. zcizitelnost soudcovského úřadu. Nájemci hleděli pak najatých míst co nejvíce vykořistiti a obtěžovali strany svými požadavky. Opětovnými ordonnancemi byla sice prodejnost a dědičnost soudcovských úřadů zakazována, ale zákazy setkávaly se s malým výsledkem. Kdykoli králové potřebovali nové sumy peněz, tvořili nové úřady a prodávali je. — {{Prostrkaně|Soudy panské}} potrvaly sice až do r. 1789, avšak přišly o značnou část své působnosti. Strany mohly se odvolati z nálezu panských soudců k soudcům královským (k bailliům), kteří mimo to směli následkem práva praevence (jestliže se k nim strany dříve obrátily) podržeti onu záležitost, jež by jinak náležela před soud panský. — Také {{Prostrkaně|soudnictví církevní}}, které dosud trvalo, bylo velmi obmezováno soudnictvím král. (zejména následkem ordonnance villers-cotteretské z r. 1539). — {{Prostrkaně|Soudy municipální}} byly v XVI. stol. vůbec nahrazeny soudy král. a městské úřady podržely jen moc policejní. Vedle dosavadních soudních úředníků povstali znenáhla ještě jiní. Již v XV. stol. měli bailliové, kteří obyčejně náleželi ke stavu šlechtickému, k rukám zástupce zv. ''lieutenants''. Svazek, který byl mezi bailliem a jeho zástupcem, uvolňoval se čím dále více v neprospěch bailliů. Z bývalých příručích stali se praví soudcové. Fungovali po dvou: jeden byl pro záležitosti civilní, druhý pro trestní. Přední z nich, který měl záležitosti důležitější, nazýval se ''lieutenant général''. — K zamezení průtahů ve sporech, jenž nastati mohl tím, že strana měla právo dvakráte se odvolati ke stolicím vyšším, zaveden byl pro spory menší důležitosti r. 155t soud {{Prostrkaně|praesidiálů}}. V XVIII. stol. vážnost praesidiálů velice poklesla. Pařížským ediktem z r. 1563 zavedeny byly {{Prostrkaně|tribunály obchodní}}, jež soudily bez odvolání ve sporech nepřevyšujících 500 liber. Nad tu sumu připouštělo se odvolání k parlamentu. — Velké ordonnance XVI. stol. obsahují mnoho článkův, jež se týkají nešvarů v soudnictví. Jest z nich viděti, jaká nemravnost a zlořády panovaly v tehdejší soudní organisaci. Prodejnost úřadů, dary, jež brali soudcové místo služného, veliký počet soudů mimořádných, zbytečné appellace k velké radě a jiné nešvary illustrují předrevoluční soudnictví.

{{Prostrkaně|Revolucí}} učiněn byl sice konec klidnému vývoji franc. práva, avšak následky její byly blahodárné. Hlavní její příčinou byla nerovnost osob i statků před zákonem. Křiklavou nespravedlností bylo zejména nerovné ukládání finančních břemen jednotlivým třídám obyvatelstva. — Jinou příčinou revoluce byl úplný nedostatek politických svobod a kontroly. Moc královská byla neobmezená, úředníci královští vykonávali všechno. Královská rada, nehledíc na svolení národa, určovala každý rok tajným nálezem výši daně a rozdílela ji na provincie. Počet osob podrobených službě vojenské byl rovněž určován bez intervence země ústřední vládou (král. radou). Tohoto neustálého despotického ovládání nasytila se konečně '''F.''' a hlásila se energicky o svá práva. Instituce politické zůstaly od Richelieua beze změny a zákony civilní nepodrobeny od redakce coutumů žádné podstatné modifikaci. Tato konservativnost zákonodárství za poměrů docela nových, tato přežilost byla také příčinou, že došlo k revoluci. Za podstatné principy revoluce čili principy r. 1789 uvádí se občanská rovnost, svoboda svědomí, povolování daní od zástupců národa a j. Principy tyto uchovaly se podnes ve franc. právu, ačkoli politické konstituce padaly jedna po druhé, ba ještě více, principy dotčené staly se majetkem celé Evropy. — Jednotlivé konstituce probírati nebudeme. — Platilyť některé dobu velmi krátkou a některé ani docela nevešly v život. Uvedeme jen, že střídaly se za sebou v revoluci konstituce z r. 1789, 1791, 1793 (tato nevešla v život), z r. III. a VIII. Poslední modifikována byla usnesením senátu z 22. ventosu r. X. a plebiscitem ze 14. thermidoru r. X., kterým Napoleon prohlášen doživotním konsulem, a pak usnesením senátu z 28. floréalu r. XII. čili 18. kv. 1804, kterým udělena Napoleonovi hodnost císařská a zavedeno zřízení monarchické. Nové konstituce dány v l. 1814 Za Ludvíka XVIII., dále r. 1830, 1848, 1852, 1870 a l875. ''[[Autor:Karel Kadlec|dlc]]''

== Státní zřízení. ==

Státní zřízení nynější franc. republiky jest repraesentačně-demokratické a spočívá na konstituci z 28. února 1875, přijaté od národního shromáždění a doplněné zákony z r. 1875, 1879, 1881, 1884, 1885, 1887. O úřadech а státní moci jednají zákony z 28. února a 15. čce 1875 a ze 14. srp. 1884, o senátu zák. ze 24. února a 2. srp. 1875 a z 9. pros. 1874, o volbě poslanců zákony ze 30. list. a 24. pros. 1875, ze 28. čce 1881, ze 16. čna 1885 a z 15. ún. 1889. Podle zákona ze 22. čna 1886 jest území '''F.''' uzavřeno hlavám rodin, které dříve ve '''F'''-ii panovaly, i jejich přímým potomkům, a členové panovavších dříve rodin nesmějí vstupovati ani do armády ani do námořnictva ani zastávati veřejné úřady nebo vykonávati mandát poslanecký. Republikou jest '''F.''' od 4. září 1870. V čele vlády stojí president, volený od národního shromáždění (obou sněmoven) na dobu sedmi let. V mezích ústavy náleží mu moc výkonná. K ruce má radu ministerskou, kteréž předsedá. Moc zákonodárná a povolování rozpočtu spočívá v rukou obou sněmoven, totiž {{Prostrkaně|senátu}} ({{Prostrkaně|první komory}}) a {{Prostrkaně|sněmovny poslanců}}. {{Prostrkaně|Senát}} skládá se ze 300 členů, volených na 9 let zvláštními volebními kommissemi departementů a kolonií. Volební sbory skládají se v každém departementu z poslanců, generálních a arrondissementních rad a z delegátů rad obecních. Počet delegátů záleží tu na počtu obyvatelstva zastoupeného. Volba děje se ve hlavním městě departementu absolutní většinou hlasů. Z uvedeného počtu 300 senátorů bylo původně 75 senátorů od Národního shromáždění a ostatních členů senátu zvoleno na doživotí. Počet těchto nesesaditelných členů senátu doplňován jest od r. 1884 po jejich úmrtí týmž způsobem, jako ostatních. R. 1891 bylo z uvedených 75 senátorů na živu ještě 44. Každá tři léta odstupuje jedna třetina všech senátorů (100) a senát doplňuje se členy novými. — {{Prostrkaně|Sněmovna poslanců}} skládá se z 584 členů (z nichž 6 jest z Alžíru a 10 z kolonií), kteří voleni jsou přímými volbami na základě všeobecného volebního práva na 4 léta. Právo volební podmíněno jest požíváním občanských i politických práv a kromě toho jistým věkem: pro aktivní právo volební vyžaduje se věk 21 léta, pro passivní právo volební věk 25 let. Census, kterým by právo volební bylo obmezeno, zaveden není. Při volbách do sněmovny poslanců tvoří každý departement zvláštní volební sbor. Dle počtu obyvatelstva zastoupeného volí se pak větší nebo menší počet poslanců (vždy jeden poslanec na 70.000 ob.). Zastávání jistých úřadů vylučuje od volitelnosti. Vyjmuty jsou však (a nevadí tedy postavení poslance) úřady ministrů, státních podsekretářů, vyslanců, seinského a policejního prefekta, vyšších duchovních, veřejných professorů a osob, jimž svěřena byla na čas nějaká misse. Nicméně musí každý poslanec, který pro nějaký z vyjmenovaných úřadů byl ustanoven (kromě ministrů a státních podsekretářů), podrobiti se nové volbě. Rovněž tak nedají se srovnati s postavením senátora funkce státního rady a úředníka ve státní radě zv. ''maître des requêtes'', dále úřad prefekta a podprefekta (vyjmouc opět seinského a policejního prefekta), úřad člena appellačních soudů a tribunálů 1. stolice (vyjmouc generálního prokuratora u pařížského appellačního soudu), gener. pokladníka, finančního výběrčího a úřad kteréhokoli ministerského úředníka. Vojenské osoby, stojící v aktivní službě, nemají ani co se týče sněmovny poslanců, ani co se týče senátu, volebního práva aktivního ani passivního). — V dorozumění se senátem může president sněmovnu poslanců před časem rozpustiti, musí však volební sbory ve třech měsících k novým volbám svolati. Senát soudí též jakožto státní soudní dvůr presidenta republiky a ministry, jakož i osoby, které se dopustily útoku na veřejnou bezpečnost. Obě sněmovny scházejí se, nesvolá-li je president dříve, každý rok druhý úterek v lednu a musejí aspoň pět měsíců zasedati. Schůze jejich jsou veřejné. Obě sněmovny volí si na čas zasedání předsedu. Schůze své zahajují a uzavírají ve stejný čas. President prohlašuje konec zasedání a má právo svolati sněmovny v době mimořádné. Učiniti tak musí, když aspoň polovice členů každé sněmovny činí návrh v uvedeném směru. President může také jednání sněmovny odročiti, avšak ne déle než na měsíc a ne častěji než dvakráte v témž zasedání. Každý poslanec i každý senátor má právo iniciativy. Aby došlo k zákonu, jest třeba svolení obou sněmoven: zákony finanční musí však dříve předloženy býti sněmovně poslanecké a od ní býti přijaty. Sněmovny mají též právo v oddělených shromážděních prohlásiti, že pokládají za potřebno, aby se revidovala ústava. Stalo-li se o tom v každé sněmovně speciální usnesení, sestupují se obě sněmovny k provedení oné revise. Dotyčná usnesení musejí býti učiněna absolutní většinou všech členů, z nichž národní shromáždění se skládá. — Presidentu náleží rovněž zákonná iniciativa; on prohlašuje také zákony, bdí nad jejich prováděním a má právo udělovati milost. Amnestie mohou však jen zákonem býti udělovány. President ověřuje také vyslance cizích států, disponuje o branné moci, obsazuje civilní i vojenská místa, vyjednává s cizími státy a provádí státní smlouvy. Válku může však prohlásiti jen po svolení obou sněmoven. Smlouvy o mír, smlouvy obchodní a takové, které se týkají státních financí, jakož i stavu osob a vlastnického práva Francouzů v cizině, nabývají platnosti teprve tenkráte, když je obě sněmovny byly přijaly. Každý akt presidentův musí býti spolupodepsán od jednoho ministra. Ministři jsou zodpovědni solidárně oběma sněmovnám za obecnou politiku vlády a kromě toho každý speciálně za osobní svá jednání. President odpovídá republice jen z velezrády, při čemž sněmovně poslanců náleží právo obžalovací a senátu vynesení nálezu. Uprázdni-li se úřad presidenta úmrtím nebo z jiné příčiny, jmenují spojené sněmovny ihned nástupce. Než nový president jest zvolen, náleží moc výkonná radě ministerské. — Správa '''F.''' založena jest na systému centralisačním. V nejvyšší instanci vykonává ji deset ministerstev, v jejichž čele stojí ministři (státní sekretáři). Tito tvoří vespolek ministerskou radu pod předsednictvím presidenta republiky. {{Prostrkaně|Ministerstva}} jsou tato: 1. Ministerstvo spravedlnosti (''ministère de la justice''), jehož chef má titul »strážce pečeti« (''garde des sceaux''), 2. m. vnitra (''m. de l’intérieur''), 3 . m. záležitostí zahraničných (''m. des affaires étrangères''), v jehož obor spadají též záležitosti zemí podřízených franc. protektorátu, 4. m. financí (''m. des finances''), 5. m. války (''m. de la guerre''), 6. min. námořnictví (''m. de la marine''), 7. m. veřejného vyučování, umění a kultu (''de l’instruction publique, des beaux-arts et des cultes''), 8. min. orby (''m. de l’agriculture''), 9. m. obchodu, průmyslu a osad (''m. du commerce, de l’industrie et des colonies''), 10. m. prací veřejných (''m. des travaux publics''), jež spravuje veřejné práce, týkající se spojovacích prostředků. Samostatné postavení zaujímá {{Prostrkaně|účetní dvůr}} (''cour des comptes''). Pod předsednictvím ministra spravedlnosti stojí {{Prostrkaně|státní rada}} (''conseil d’état'' viz t.).

Za účely správními rozdělena jest '''F.''' (1891) na 86 departementů (v. t.) a území Belfortské, na 362 arrondissementy (území Belfortské počítajíc za arrond ), na 2881 kantonů a 36.144 obcí (kommun). Památka na staré rozdělení '''F.''' vyhlazena byla úplné. Staré království rozděleno bylo r. 1614 v posledním shromáždění gener. stavů na 12 gouvernementů. Před revolucí bylo těchto správních obvodů již 33. Historicky skládala se '''F.''' z 51 krajů (provincií). Staré rozdělení země zrušeno bylo od Národního shromáždění na podzim r. 1790 a zavedeny 83 departementy. Každý departement rozdělen byl opět na několik arrondissementů (v. t.) a tyto na kantony. Při vyměřování hranic depart. hleděno bylo hlavně k tomu, aby historické tradice byly potlačeny. Nové správní obvody neměly míti nic společného s dřívějším rozdělením na gouvernementy a provincie a měly nanejvýše vyhovovati jen účelům praktickým, ze kteréhož důvodu přihlíženo ku hranicím, daným samou přírodou (řekám, horám). Krajiny, historicky jeden celek tvořící, roztrženy od sebe a naproti tomu spojovány v jeden celek části tradicemi naprosto odrůzněné. Nové rozdělení uchovalo se až na naše dny. Každý departement spravován jest od prefekta, arrondissement od podprefekta, obec od maira. {{Prostrkaně|Prefekt}} (''préfet'') jest představitelem výkonné moci a zástupce zájmů departementu. Jmenován bývá presidentem republiky k návrhu ministra vnitra. V úřední činnosti podporuje ho samosprávný sbor představitelů speciálních zájmů departementu čili t. zv. {{Prostrkaně|generální rada}} (''conseil général'') a kromě toho {{Prostrkaně|prefekturní rada}} (''conseil de préfecture''). V arrondissementech vede správu {{Prostrkaně|podprefekt}} (''souspréfet''), jemuž k ruce jest {{Prostrkaně|rada arrondissementu}} (''conseil d’arrondissement''). Pouze v arrondissementech, v nichž leží hlavní město depart., vykonává správu prefekt. Rovněž podprefekta jmenuje president republiky. — Kantony, na něž se dělí arrondissement, nemají administrativního významu. Jsou jen okrsky soudců míru a slouží za podklad pro volby a odvod branců.

{{Prostrkaně|Obecní zřízení}} spočívá na zák. ze dne 18. bř. 1837, 24. čce 1867, 4. dubna 1873, 20. led. 1874, 12. srp. 1876, 28. bř. 1882 a 5. dub. 1884. V čele obce stojí starosta (''maire''), který spojuje v sobě dvě funkce, jednu jako státní úředník, druhou jako zástupce samosprávy obecní. Maire volen jest se svými příručími (''adjoints''), jichž bývá ve větších obcích více, na tři léta od rady municipální. Musí míti aspoň 25 let. Úřad vykonává bezplatně. Ve hl. městech departementů, arrondissementů a kantonů jmenuje mairy a jejich příručí z počtu členů municipální rady zvláštním dekretem president republiky. V Paříži a Lyoně, kde jest 20, pokud se týče 6 mairií, zastává prefekt departementu úřad centrálního maira. Jako zástupce vlády plní maire vládní nařízení, bdí nad prováděním zákonů a vykonává obecnou a místní policii (vyjímajíc prefekturní města s obyvatelstvem nad 40.000 lidí). Rozhodnutí jeho musejí býti potvrzena částečně od prefekta nebo podprefekta. Trestních nálezů nesmí vynášeti. Jakožto zástupce obce vede maire její správu, předsedá v municipální radě, zastupuje obec před úřady. Jakožto státní úředník vede civilní rejstřík a vykonává civilní sňatky, arci pod dozorem státního prokurátora. Zástupcem jeho jest příručí. {{Prostrkaně|Obecní}} čili {{Prostrkaně|municipální rada}} (''conseil municipal'') skládá se dle velikosti obce z 10 až 36 (v Paříži z 80) členů.

{{Prostrkaně|Policie výkonná}} skládá se částečně z obecních policejních orgánů, částečně z orgánů státních. Obecní policejní personál vydržován jest obcemi. V městech, majících více než 40.000 obyv., závisí organisace policejního sboru na dekretu presidenta republiky, o němž se dříve jedná ve státní radě. Dosazování policejního personálu závisí na mairovi a na potvrzení prefekta nebo podprefekta (Zák. z 5. dubna 1884). Státní policii vykonává žandarmerie organisovaná vojensky. Zřízení sboru žandarmův založeno jest na dekretech z 1. března r. 1854 a 24. dub. 1858. Žandarmové vykonávají policii soudní i správní. V prvé příčině podřízeni jsou ministru spravedlnosti, ve druhé ministru vnitra, a co se týče discipliny a vydržování, ministru války.

Základ veškerého veřejného a soukromého práva ve '''F'''-ii tvoří 5 zákonníků (kodexů): ''Code civil des Français'' (z r. 1804, později ''Code Napoléon'' zvaný), ''Code de procédure civile'' (1807), ''Code de commerce'' (1808), ''Code d’instruction criminelle'' a ''Code pénal'' (z r. 1811), k nimž se řadí arci jiné důležité zákony. Soudní zřízení spočívá na organisačním zákoně ze 24. srpna 1790, který zákony ze 17. bř. 1800, 20. dub. 1810, 11. dub. 1838, 3. kv. 1840 a j. byl doplněn. Soudnictví zahrnuje jurisdikci civilní a obchodní, trestní a administrativní. Civilní soudnictví vykonává v každém kantoně soudce míru (''juge de paix''). O žádné žalobě nesmí se soudně jednati, dokud nebyla předložena tomuto soudci k docílení smíru (''conciliation''). V tomto směru působí soudce míru k tomu, aby soudní agenda pokud možno se umenšovala. Vedle toho vynáší soudce míru nálezy v jistých naléhavých záležitostech, v občanských sporech až do obnosu 100 franků bez appellace z jeho nálezu a až do 200 franků s právem appellace. Odvolání jde k soudům arrondissementů (''tribunal civil'' nebo ''tribunal de première instance''), které v první a poslední stolici rozhodují mobilární žaloby až do 1500 a immobilární žaloby až do 60 fr. roční renty. V jiných sporných věcech, pro něž tribunál arrondissementu rovněž jest první stolicí, jde odvolání k soudům appellačním (''cour d’appel''), kterých jest 26 v departementech (a sice v Doui, Amiensu, Paříži, Rouenu, Caenu, Rennes, Angersu, Nancy, Dijoně, Besançoně, Lyoně, Chambéry, Grenoblu, Aix, Nîmes, Montpellieru, Bastii, Toulousu, Agenu, Pau, Bordeaux, Poitiersu, Limoges, Riomě, Bourges, Orléansu), i v Alžírsku a 6 v koloniích. Pro obchodní věci zřízeny jsou v první instanci zvláštní soudy obchodní (''tribunaux de commerce''), od nichž jde odvolání k soudům appellačním, celkem jest jich 227, incl. 4 v Alžírsku. Spory z pracovních poměrů mezi pány a dělníky vyřizují zvláštní živnostenské soudy, zv. ''conseils de prud’hommes''.

Co se týče {{Prostrkaně|soudnictví trestního}}, náležejí prosté přestupky před soudce míru, který jakožto soudce policejní nalézá nejvýše na 5 dní vězení a na 15 fr. peněžné pokuty. Odvolání připouští se jen při trestu 5 fr. Appellace jde v tom případě k soudu arrondissementu, který jakožto ''tribunal correctionel'' soudí všechny těžší přečiny (''délits''). Odvoláni z jeho nálezu jde k trestní komoře appellačního soudu, jehož obžalovací komora (''chambre de mise en accusation'') o tom rozhoduje, zda zločin (''crime'') má se odkázati před soud porotní (''cour d’assises''). Porotcům předsedá člen appellačního soudu, kterému jsou dva soudci přidáni jako přísedící; o otázce viny rozhoduje 12 porotců. Vysoký soudní dvůr (''haute cour de justice''), jehož porotci vzati jsou ze členů generálních rad a soudců od kassačního dvora, soudí velezrádu a zločiny ministrů, senátorů a státních radů. Konečně jest kassační dvůr, ''cour de cassation'', který není vyšší instancí, nýbrž má za úkol bdíti nad právní jednotou v soudnictví a chrániti ji proti místním zvyklostem a výkladům. Vedle toho rozhoduje o zmatečných stížnostech a činí nálezy o tom, byly-li porušeny podstatné formálnosti soudního řízení, nebo bylo-li nesprávně užito zákonů, resp. byly-li špatně výkládány a neměla-li by se věc k opětnému rozsouzení odkázati před jiný soud. Soudcové tribunálů prvých stolic (arrondissementních), appellačních dvorů a kassačního dvora jsou nesesaditelni. U všech soudních dvorů nalézá se státní zástupitelství (''ministère public''), které jest činno nejen jako obžalobce, nýbrž má též vrchní dozor nad jistým počtem úředních orgánů (notárů, huissierů, greffierů). Mimo to působí též ve značné míře při dobrovolném (nesporném) soudnictví (při poručenstvíj atd.) a při civilní jurisdikci (na př. v záležitostech manželského rozvodu). U kassačního dvora úřaduje {{Prostrkaně|generální prokurator}} (''procureur générale'') se sedmi {{Prostrkaně|generálními advokáty}} (''avocats généraux''), u každého appellačního dvora generální prokurátor se 2 generálními advokáty a několika substituty, u každého tribunálu I. stolice vrchní prokurator (''procureur de la République'') s několika substituty, kdežto při policejních soudech hájí veřejné zájmy policejní kommissař. — Jurisdikci správní vy- konávají: {{Prostrkaně|prefekturní rady}} (1 v depart.), rady přehlídky vojska (''conseils de revision de l’armée''), rady universitní (''conseils universitaires''), účetní dvůr (''cour des comptes'') a státní rada (''conseil d’état''). ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]''

{{Prostrkaně|Znak}}. Republika franc. nemá dnes vlastně řádného znaku; místo něho užívá se allegorické postavy (vyobr. č. 1470.) a písmen R. F. (''République française''). Znak starší linie bourbonské skládal se ze dvou do sebe zasahajících štítů, z nichž pravý měl 3 zlaté lilie v modrém poli za '''F'''-ii, levý navarrský v červeném poli kříž utvořený ze zlatého řetězu, se čtyřhranným safírem uprostřed. Příkrov štítu od andělů neseného měl zlaté lilie v modrém poli, nad tím korunu královskou a za ní oriflammu (viz doleji) s nápisem ''Mont-joye St. Denis''. Později se znak tento zjednodušil (vyobr. č. 1471.). Za revoluce r. 1789 znak tento musil ustoupiti t. zv. jakobínske čepici (vyobr. č. 1472.), již Napoleon I. nahradil zlatým orlem na blesku spočívajícím (vyobr. č. 1473.). Po pádu Napoleonově vrátily se s Bourbony i jejich lilie, dynastie červencová přijala však opět gallského kohouta. Napoleon III. sáhl zase ke znaku svého velikého předka. — {{Prostrkaně|Válečným praporem}} '''F.''' byla v nejstarších dobách čepice sv. Martina. Za Ludvíka VI. zavedena oriflamma, červený hedvábný prapor s 5 cípy, jenž visel z příčného břevna, upevněného na žerdi pobité pozlacenou mědí. Dle jedněch ztracen byl proslulý tento prapor před Damiettou r. 1250, dle jiných užito ho naposledy r. 1415 v nešťastné bitvě u Azincourtu. Již za Karla VI. byla korouhev královská barvy modré s bílým křížem uprostřed. Bílé korouhve se zlatými liliemi užil poprvé Filip August, od Karla IX. zavedena definitivně. — Nynější {{Prostrkaně|národní barvy}} '''F.''' (''tricolore'') zavedeny byly prvou revolucí. Jsou to barvy modrá, bílá a červená, na {{Prostrkaně|válečné}} i {{Prostrkaně|obchodní vlajce}} v kolmých pruzích, modrá barva při žerdi. — Dnešní republika uděluje jen řád {{Prostrkaně|čestné legie}}, založený Napoleonem I., k čemuž přistupují ještě válečné medaille a řád pro polní hospodářství, zřízený r. 1883. Starší řády francouzské byly zrušeny r. 1831. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Finance. ==
Finance francouzské mají podobnou tvářnost jako v jiných státech. Za králů franckých byla základem důchodů panovníkových válečná kořist a pokuty, vybírané od poddaných. Byly to prameny příjmů původu germanského, k nimž přistupovaly finanční zdroje původu římského (''mansiones'', ''paratae'', ''telonea'', ''foratica'' aj.), známé též v říši Římsko-německé a spočívající jednak v různých dávkách, jednak v osobních povinnostech, jež museli poddaní vykonávati. Vedle toho stali se králové frančtí vlastníky rozsáhlých hvozdů a lesů, pastvisek a nevzdělaných zemí, z nichž brali rovněž veliké užitky. Z panství římského uchovala se v části Gallie ještě daň pozemková a daň osobní, z nichž prvá za doby, posledních Meroveovců vyšla již z užívání, kdežto daň osobní ještě za Meroveovců byla vybírána a od obyvatelstva těžce nesena. Za Kapetovců změnily se poměry nastoupením systému lenního. Král požíval různých důchodů jen jako senior ve svém území, nevybíral však daní jako představitel státu. Táž práva jako králi náležela ve vlastním území i ostatním lenním pánům. K moderní soustavě finanční došlo se teprve znenáhla. Bránily tomu poměry feudální. Poprvé žádána všeobecná daň králem Filipem Krásným r. 1294 k účelům válečným. Byla to daň jednoho penízu (denáru) z libry při prodeji veškerého zboží. Vzbudila však tolik nespokojenosti, že se musilo od ní upustiti. Král nahradil ji r. 1295 daní 1 % z ceny statků. R. 1302 a 1303 žádána nová daň pro válku flanderskou a pak ještě vícekráte ve XIV. stol. Jako v jiných státech, žádali králové franc. daň na stavech, kteří ji buď povolovali neb nepovolovali. Karel VII. odňal r. 1439 pánům (seniorům) právo vybírali daně a poplatky na svůj účet a učinil daň královskou trvalou. Od té doby vyvíjely se franc. finance způsobem stále rozmanitějším a tížily obyvatelstvo víc a více. Veliký nedostatek spočíval hlavně v nerovnosti břemene poplatního a ve výsadách, jež osvobozovaly od placení většiny daní právě nejbohatší třídy národa, šlechtu a duchovenstvo. Nedostatečné daňové ústrojí starší vlády bylo také jednou z příčin revoluce r. 1789.

Zdrojem franc. financí od Karla VII. až do revoluce byly daně a povinnosti přímé, daně nepřímé a různé poplatky a konečně i státní zápůjčky. Ku přímým daním a povinnostem počítati sluší daně zvané ''tailles'', ''vingtièmes'', ''capitation'' a ''corvées''. Daň ''taille'' stala se trvalou od Karla VII. a byla dvojí: osobní a věcná. Daň osobní (''taille personnelle'') měla povahu všeobecné daně z důchodů, neopírala se však o pevný, spolehlivý základ, nýbrž vyměřována byla dle předpokládaných důchodů každého okrsku a každého jednotlivce. Vybírala se jen v některých zemích, kdežto v jiných předpisována ''taille réelle'', jež měla povahu daně pozemkové (''impôt foncier''). — Za Jindřicha II. r. 1549 zavedena k účelům válečným dodatečná daň zv. ''taillon'', která měla trvati sice jen nějaký čas, avšak stala se brzo trvalou. ''Vingtièmes'' (dvacetiny) datují se z posl. let Ludvíka XIV. Byla to daň důchodová, kterou platila jen šlechta; duchovenstvo bylo vyjmuto. ''Capitation'' zavedena byla r. 1692. Všichni poplatníci rozděleni byli na 22 třídy, z nichž první platila 2000 liber a poslední 20 sous. Daň tato měla býti placena ode všech poddaných, duchovenstvo však se z ní za jistý dar vykoupilo. Podobné výkupné složily i některé země. ''Corvées'' byly zemské roboty a spočívaly v osobních službách ke stavbě a opravě silnic a p. Dělily se na osobní a věcné. S počátku byla robota jen panská, proměnila se však později za Ludvíka XIV. v robotu zeměpanskou. V XVIII. stol. rozšiřována robota na všechny možné veřejné práce. Někdy dávána byla sice sedlákům za konání roboty náhrada, avšak dosahovala jen asi pětiny hodnoty.

K nepřímým daním a poplatkům patří: ''aides'' (pomoci — i v Čechách se takto nazývaly daně mimořádné), ''gabelles'', ''traites et douanes'' (cla a mýta), ''insinuation'' a ''droit de controlle'' (poplatek zápisný). ''Aides'' byly původu feudálního. Král jako feudální suverén mohl žádati na svých vasallech v rozličných případech peněžný příspěvek, pomoc. S počátku vybírány pomoci jen občas, trvalými staly se od Karla VI. Byly velmi rozmanity a vztahovaly se na nejrůznější předměty. Dávány byly do pachtu pachtýřům (''partisans'' nebo ''traitants''), kterým připadal přebytek výnosu. ''Gabella'' byla daň velice nenáviděná. Slovem tim označovány různé poplatky, zejména poplatek ze soli. ''Traites'' a ''douanes'' vybírány byly ze zboží, jež se buď dováželo nebo vyváželo z království a provincií. Celní čáry zřízeny byly i uvnitř království mezi jednotlivými provinciemi, což bylo příčinou veliké nespokojenosti a vadilo vývoji obchodu. Colbert v XVII. stol. zrušil celní čáry aspoň mezi 12 provinciemi, nalézajícími se téměř veskrze kolem L’Ile de France. — Poplatky zápisné objevují se pod vlivem renaissance říms. práva na jihu '''F.''' již ve stol. XII., na severu však teprve ve století XVI., a sice pod jménem ''insinuation'' a ''contrôle''. Ediktem Františka I. z r. 1539 předepsán byl zápis u prévôta, bailliho a sénéchala jako podmínka platnosti aktů darovacích a substitučních. ''Droit de contrôle'' zavedeno Jindřichem III. r. 1581. Vybíráno bylo za stručný zápis právních aktů finančních a soudních do zvláštních rejstříků. Ediktem z r. 1693 organisováno bylo znova pro notářské akty a pak ještě několikráte. Záhy vyskytují se též státní zápůjčky, o nichž řeč níže.
{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>7fi4gymywhmmagdbvaz7gh3qr5jepnr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Evropa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98859</id>
    <revision>
      <id>344517</id>
      <parentid>344476</parentid>
      <timestamp>2026-10-01T06:36:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zvířena. */</comment>
      <origin>344517</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="228158" sha1="9mu1q0lgeyd9nhlkqirng7atfcup01o" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Evropa
| PŘEDCHOZÍ = Evron
| DALŠÍ = Evst
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Evropa
| AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]] (viz [[w:Vladimír Josef Procházka|zde]]), [[Autor:František Augustin|František Augustin]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1894. s.&amp;nbsp;853–930. {{Kramerius|nkp|3fc72530-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Evropa
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny VIII c1397 Ledova doba v Evrope.jpg|thumb|Č. 1397. Ledová doba v Evropě.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny VIII c1398 Dest a rocni isothermy v Evrope.jpg|thumb|Č. 1398. Déšť a roční isothermy v Evropě.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny VIII c1399 Cervencove a lednove isothermy v Evrope.jpg|thumb|Č.1399. Červencové a lednové isothermy v Evropě.]]

{{Forma|proza}}
'''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

'''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem.

{{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;14&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;11&lt;/sub&gt; vší souše a &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;54&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; celého povrchu zemského.

Jediná ze všech kontinentů leží '''E.''' úplně mimo horký pás a s výjimkou malé části v severovýchodě zcela v severním pásu mírném. Nejsevernější bod pevniny jest Nordkyn č. Kinerodden na 71° 5′ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Tarifa (vlastně Punta Marroqui na Isleta de Tarifa č. de las Palómas) na 36° s. š, 5&quot; 36′ z. d., nejzápadnější Cabo da Roca (sev.-záp. Lisabonu) na 38° 42′ s. š., 9° 30′ z. d. Nejvýchodnější bod nelze udati. Ural sám leží na 60° v. d. a vých. hranice Permu ještě o 5° dále na východ. Počítáme-li s kontinentálními ostrovy, tu nejsevernější bod jest Severní mys na ostr. Magerö na 71° 11′ 30″ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Lithinos na Krétě na 34° 55′ s. š., 24° 45′ v. d., nejzápadnější Dunmore Head na 52° 7′ s. š.. 10° 30′ z. d. Nejdelší kontinentální osa '''E'''-py od jihozápadu (mys St. Vincent) k sev.-vých. (záliv Karský) měří 5700 ''km''; největší šířka kontinentu od sev. k jihu (Severní mys — Kap Matapan) jest 3911, nejmenší mezi Gascognským a Lionským zálivem 370 ''km''.

{{Prostrkaně|Horizontální rozčlenění}}. C. Ritter byl snad první, jenž jasně postřehl ráz horizontálního rozčlenění evropského kontinentu. Trup jeho označoval jako pravoúhlý trojúhelník, jehož pravý úhel opírá se o severní pobřeží moře Kaspického, jehož jeden vrchol nalézá sena úžině Vajgačské, druhý u Bayonny na záp. konci Pyrenejí. Vých. stranu tohoto trojúhelníka lze zváti kontinentální, obě ostatní okeánickými. Přirovnání trupu '''E'''-py s trojúhelníkem není ovšem docela správné, neboť týž by pojal pouze ½ '''E'''-py, kdežto ve skutečnosti lze čítati ⅔ '''E'''-py ke trupu (65,4 % = 6,547.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ve všem vystupuje onen kontinentální ráz východní '''E'''-py proti všem ostatním stranám světovým. Čím dále k záp., tím více přechází '''E.''' v poloostr., až konečně periferii tvoří ostrovy evrop. sev.-záp. a již. Středomoří. Ráz '''E'''-py vůbec podmiňuje ono velkolepé vyvinutí se jižního středomoří, jako u žádného jiného kontinentu, a severního, pod kterýžto poslední pojem lze zahrnouti Balt, Sev. Německé moře a moře mezi Anglií a Irskem. S vývojem těchto středomoří srovnává se i ráz a množství poloostrovů a ostrovů. Na kontinentální trup '''E'''-py přimyká se řada {{Prostrkaně|poloostrovů}} různé velikosti. Některé jsou jen pouhé výběžky země, jimiž čáře pobřežní dostává se menších zálivů, tak poloostrov Kanin (10.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v moři Arktickém, pol. Kurský (17.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Baltickém, Cotentin (2000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Bretagne (23.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) na pobř. francouzském. Druhá skupina poloostrovů má tak značnou rozlohu a takovou hranici, že se mohly na nich vyvinouti zcela individuální poměry národopisné a politické. Útvary tyto jsou na obou světových stranách kontinentu velkolepě zastoupeny. Jižní středomořská strana vykazuje tři takové veliké poloostrovy; z nich nejzápadnější Pyrenejský (584.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) připomíná svými obrysy i svými poměry přírodopisnými blízkou Afriku, k níž měl i vztahy národopisné i dějinné, prostřední Italský (149.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jenž se od předešlého liší svou štíhlou podobou, svým větším rozčleněním a periferií velkých ostrovů, vytvořuje v ohledu krajinném ideál jihoevropské krásy, konečně východní Balkánský (468.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), k jihu ještě více rozčleněný než Italský, upomíná ve mnohém na protější Asii, k níž nekonečná řada ostrovů Archipelagu tvoří přechod, po němž kráčela tisíciletá kultura. Krim (25.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Černém moři, jen úzkou šijí Perekopskou s celinou souvisící, jest vlastně jen úlomkem Asie. Než všecky tyto jihoevrop. poloostrovy dohromady plochou svou nedovedou vyvážiti veliký nordický poloostrov, skládající se ze 3 členů, t. Skandinavie (800.000), Koly (120.000) a Čuchonska (440.000) a od trupu '''E'''-py řadou největších jezer evropských — zbytkem to někdejšího moře — oddělený. Proti tomuto obru jest malý protilehlý poloostrov Jutský (39.500) jen pídimužíkem. Celkem zaujímají poloostrovy evropské asi 2,700.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, tedy 27,8 % veškeré plochy. — Ve stejném směru, jako poloostrovy, jsou vyvinuty i {{Prostrkaně|ostrovy}}. Sledujeme-li pobřeží '''E'''-py od moře Arktického, lze vyčísti následující přirozené skupiny: Ostrovy evropského Ruska v Arktickém moři 110.092 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (nejv. N. Zemlja 91.816, Vajgač 3703, Kalgujev 3496), okeánické ostrovy arktické Island, Špicberky a Z. Fr. Josefa, dále pobřežní ostrovy na vnější straně Norska 21.800, na vnitřní 3970, na pobř. Čuchonska 5170, roztroušené baltické 10.680, skupina dánsko německá 13.600, pás ostr. frízských 880, ostr. Britské 309.300 (k nimž patří i Hebridy 3093, Orkneye 1044, Shetland 1422 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; vel., dánské Farör 1333), ostr. v Kanálu a na pobř. francouzském 830, Baleary a Pithyusy 5014, Sardinie 24.077, Korsika 8866, neapolské a toskánské ostr. 390, Sicilie a sousední ostrovy s Maltou 26.063, ostrovy dalmatské 3300, jónské 2296, evropská čásť Archipelagu i s Krétou 18.731 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Veškeré ostrovy '''E'''-py i s uvedenými arktickými zaujímají celkem asi 785.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (7,8 % celé '''E'''-py), z čehož značná část připadá ovšem na neobydlené ostrovy polární. Kdežto však plocha poloostrovů severoevropských a jihoevropských jest téměř stejná, má se plocha ostrovů středomořských k poloostrovům jako 1 : 14, u okeánických však jako 1 : 3, nepočítajíc v to Špicberky. Převaha členitosti vůbec leží v sev.-záp. '''E'''-pě, kdežto od 50° s. š. na jih až po Gibraltarskou úžinu rozčlenění téměř úplně přestává. Dohromady zaujímají poloostrovy a ostrovy evropské plochu necelých 3½ mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Má se tudíž plošné rozčlenění '''E'''-py ke trupu jako 1 : 2 (v Asii 1 : 3, v Americe 1 : 12). — Absolutní délkou {{Prostrkaně|pobřeží}} jen Asie a Amerika převyšuje '''E'''-pu. V ničem jiném nezračí se tak podmínky pro vývoj světových dějin '''E'''-py, jako v jediném čísle, udávajícím poměrnou délku pobřeží. Jest to zvláštní, že pobřeží '''E'''-py jest daleko delší než pobřeží Afriky třikráte tak veliké. Kdybychom vzali číslo poměrného vývoje pobřeží afrického ku ploše tohoto kontinentu (28,3) za základ, měla by dle toho typu míti '''E.''' pobřeží jen 10.841 ''km'' dlouhé, ve skutečnosti má však 8kráte tolik, t. 86.873 ''km'', tak že pobřežní index '''E'''-py jest 87,6, kdežto index Šev. Ameriky jest 64,6, Asie 61,7, Jižní Ameriky 32,6, Australie 30,6, Afriky pouze 28,3. V celku jeví se tu obrovská převaha severní polokoule a '''E'''-py zvláště; pro tuto tím větší, uvážíme-li, že obrovská čásť pobřeží obou skutečných soupeřů, Sev. Ameriky a Asie, připadá na moře Arktické, téměř nepřístupné, kdežto pobřeží '''E'''-py jest splavné tak, jako pobřeží celin tropických. Jest to primát světový, jejž vývoj naší země i v tomto ohledu (již od tertiéru, kdy i na vých. straně moře do značné míry obmykalo '''E'''-pu) uštědřil malé '''E'''-pě. Následek toho jest, že celý vnitřek '''E'''-py nese ráz okeánický. tak že teprve na půdě Ruské říše jsou body od moře vzdálené přes 700 ''km''. Nejkontinentálnější bod '''E'''-py posunuje se takto docela na východní hranici celiny (Vrchní Uralsk) a přijímáme-li administrativní hranici evrop. Ruska, tedy docela až tam, kde říčka Ajat opouští půdu evropskou, a tak '''E.''' jest jediným ze všech kontinentů, jehož největší mořské vzdálenosti leží na vnější hranici. Dle jednotlivých moři připadá na Atlantský okeán 57.470 ''km'', t. j. 66,2 %, na Středomoří 14.516, t. j. 16,7 %, na moře Arktické 10.552 č. 12,1 % a na Černomořské 4338 ''km'' č. 5 % všeho pobřeží evropského. Že při takovémto rozvoji pobřeží různě se utváří, jest pochopitelno. Všecky typy plochého i příkrého pobřeží jsou zde zastoupeny. Fjordové pobřeží Norska a záp. Skotska, jakož i neustálým příbojem rozervané pobřeží záp. Anglie, Irska a Bretaňska a sev.-vých. Španěl poskytují množství přirozených přístavů. Nejnepříznivěji utvářily se poměry na plochém dunovém pobřeží Nizozemska, sev.-záp. Německa, záp. Jutska, franc. Gascogně a vých. Anglie. Ovšem, co zde moře opominulo, vytvořila do jisté míry ústí řek. Značný počet přístavů atlantských a právě největší z nich, jako Hamburk, Brémy, Rotterdam, Amsterdam, Hull, Londýn, Havre a Bordeaux, Porto i Lisabon jsou přístavy říčními. I v Baltu, ačkoliv zde téměř není přílivu a odlivu, jsou přístavy říční Štětín, Gdansko, Riga, Petrohrad a některé severošvédské; i Štokholm, jenž leží na výtoku jezera, sem lze počítati. Zcela jiné jsou poměry ve Středozemním moři, kde převládá příkrý břeh a kde ploché svahy delty a říční ustupují do pozadí. Žádný z větších přístavů tohoto moře nelze uznati za říční; Malaga, Barcellona, Marseille, Janov, Livorno, Neapol, Messina, Palermo, Brindisi, Ancona, Benátky, Terst, Athény, Saloniki, Cařihrad — žádný z těchto přístavů nestal se tím za přispění splavné řeky. Teprve v Černém moři vyskytují se zase říční přístavy, avšak i zde zvláštní útvar pobřeží jihoruského, způsobený límany s úzkým vchodem do moře, dal vzniknouti nejpřednějšímu přístavu, Oděse, bez řeky. Na nízkých březích moře Azovského při širokém ústí Donu leží několik přístavů, zvláště pro obchod obilní důležitějších. Jisto, že pobřeží '''E'''-py prodělalo a prodělává v poměru ke hladině mořské jisté změny ve směru vertikálním; nevíme dnes ovšem, je-li příčinou toho klesnutí hladiny mořské či stoupnutí souše. Pobřeží získává (povznáší se nad hladinu) téměř v celé Skandinavii (s výjimkou malé části jižního Švédska, kde se spíše ponořuje), v Čuchonsku a sev. provinciích baltických, na Jan Meyenu, Špicberkách, N. Zemlji, záp. pobřeží Skotska, Anglie a Walesu, kdežto atlantské pobřeží evropské od Jutska až po Pyreneje, jakož i Irsko a jižní Anglie zdají se spíše klesati; Island chová se neutrálně. Ničeho nevíme v té příčině o poloostrově Pyrenejském. Baleary, Korsika a Sardinie a z větší části i Sicilie se zvedají. Zvláště velikým změnám podrobeno záp. pobřeží sicilské. Pobřeží benátské a dalmatské, jakož i jihoitalské klesá, zdvihá se balkánské a jihoruské, především krimské. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopisně '''E'''-pu lze rozděliti od západu k východu ve 3 meridionální pásy, a tyto opět od severu k jihu ve tři části, tak že rozdělením tím vzniká 9 velikých dílů. Západní pás počíná na severu ostrovím britským, ve středu má Francii a na jihu poloostrov pyrenejský; střední má na sev. poloostrov skandinavský a jutský, přechází uprostřed v rovinu severoněmeckou a kopčinu jihoněm. a Alpy a končí poloostrovem apenninským; východní má na sev. roviny ruské od Uralu až do Polska, ve středu soustavu karpatskou a planinu středoruskou, na jihu poloostrov balkánský a krimský, který souvisí s balkánským (zvláště Dobrudžou), jako Baleary s poloostr. pyrenejským a Sicilie s apenninským. — Obyčejné starší rozdělení jest na: 1. severní hornatinu (ostr. britské, Skandinavie a Jutsko), 2. střední rovinu (od Francie k Uralu a Krimu) a 3. jižní hornatinu (poloostr. pyrenej., apennin. a balkánský, Cevenny, Alpy a Karpaty); ale rozdělení to jest méně plastické, což poznáme, všimneme-li si, že '''E.''' srostla z ostroví mezi Atlantským okeánem a jeho zátokami s jedné a zátokami Tichého, vlastně Indického okeánu s druhé strany, kteréžto poslední sahaly až k České Třebové a buď pomalu vysychaly, jako Uhersko, nebo ztratily své spojení s Indickým okeánem, jako Černé moře, které za to nabylo spojení s Atlantským. Kdežto na západě působila více erose mořská, která protrhla úžinu La Manche mezi V. Britannií a Hollandskem a úžiny mezi Skandinavií a Jutskem, působil od jihu více tlak laterální, který utvořil Pyreneje a Alpy; ale i v západních hřbetech V. Britannie a Skandinavie jeví se působení tlaku laterálního, kdežto na jihu utvoření se Aegejského moře a úžiny Gibraltarské pochází z doby mladší. Středem nejméně pohnutým jsou Čechy; i ruské planiny, směrem jihovýchodním z moře usedlé, jsou většinou jako neporušeny. Vulkanismus na jihu (Italie a Sicilie) a na severu (Island) dosud činný upomíná zřejmě na doby utváření se '''E'''-py.

'''E.''' jest převážně rovinou; dle Berghausa zaujímají roviny 0,7 celé '''E'''-py; střední (německo-ruská) sama 0,6; {{Prostrkaně|střední výška}} '''E'''-py udává se kol 300 ''m'' (Leipoldt 297, Lapparent 292, Murray 286, Penck 280, Supan 290) a připočteme-li i ostrovy a Zakávkazí, jako Heiderich činí, 375 ''m''. '''E.''' má vyšší hory než celina australská, ale nižší než Asie, Amerika a Afrika; nejvyšší bod — arci nehledíc ke Kavkázu — Mont Blanc (4810 ''m'') leží v čáře středních Alp, kde 30 vrcholů dosahuje výšky přes 4000 ''m'', čehož jinde neshledáváme, neb druhé nejvyšší pohoří Sierra Nevada dosahuje v Cerru de Mulahacen 3567 ''m'', Pyreneje jen 3404 ''m'', Etna 3313, na poloostrově balkánském Ljubotrn 3050 ''m'', Musallá 2919 ''m'' a Olymp thessalský 2973 ''m'', v Apenninách Gran Sasso d’Italia 2909 ''m'', v Karpatech Gerlach 2663 ''m'' a níže Negoi 2543 ''m'' a ve Skandinavii Galdhöpig 2604 ''m''. Sever jest vůbec nižší nežli jih (ve Skotsku: Ben Nevis 1343, v Uralu: Deniškin Kámen 1633 ''m''), neboť tlak z jihu k severu byl nejsilnější a stálá skoro zemětřesení v Italii ukazují, že snad ještě nepřestal působiti; za to krajina jihovýchodní Rusi u moře Kaspického od Astrachaně (—11) až ke Kisljaru leží až —27 ''m'' pod hladinou moře, rovněž část uměle chráněných nížin (»marsch«) v Belgii a Hollandsku (Groenendyk -0,7 ''m''). Ve tvarech horopisných upomíná '''E.''' svým východem a středem na Asii, jihozápadem, poloostr. pyrenejským a apenninským na sev. Afriku; podobajíť se zajisté veliké roviny ruské sibiřským a turánským, Pyreneje, Alpy a Karpaty opět Kavkázu a Himálaji, tak že čára nejširšího scvrknutí parallelního Starého světa byla vytknuta od Číny přes Himálaji, Persii, Kavkáz, Krim, Karpaty a Alpy k Pyrenejím. Na druhé straně jsou planiny středošpanělské a roviny apulské podobny berberským, zvl. v Maroku a Alžírsku t. zv. »hauts plateaux«, ano stará fauna špan. a italská souvisí palaeontologicky se sev.-africkou. Toto spojení, jak ze zbytků velkých pliocénních ssavců (slonů a j.) v Gibraltaru a na Maltě se vyskytujících jest patrno, velmi pozdě bylo přerušeno. Rovněž z doby pliocénni jest protržení se Černého moře k Aegejskému; s protržením tím souvisí vysušení částí stepí západoasijských asi tak, že Manyč přestal býti průplavem mezi Černým a Kaspickým mořem, kteréž poslední, zbaveno jsouc přítoků, klesalo a klesá dosud, jako všecka jezera západoasijská. Že Kaspické moře spojeno bývalo s arktickým, a že spojení to pozdě přestalo, nezdá se býti pravdivým; novější výzkumy novosibiřské naopak naznačují, že v pliocénu moře arktického ani nebylo. Ano u angl. badatelů nabývá převahy náhled, že mělčina mořská mezi V. Britannií a Gronskem jest potopeným starým miocénním mostem (''miocen bridge''), a jazyková příbuznost Basků s Algonkiny ukazovala by snad na pozdní stěhování se člověka přes tento most. Podobnost arktické flory a zvířeny ukazovala by spíše na společnou vlasť předglaciální.

Jisto jest, že '''E.''' na jihovýchodě souvisela přes záp. Asii s mořem Indickým, nejisto kudy, že půda Baltického moře a jižní čásť Severního moře byla na čas zemí a že moře krylo poměrně větší části '''E'''-py, zejména v Uhrách a na Rusi, až do posledních dob, což vysvětluje spolu staré vlažnější podnebí evropské. Může se tedy s Whitneyem mluviti o jisté desikkaci v '''E'''-pě, již dokazují četná solná jezera stepní. Uznáno jest dále, že '''E.''' srostla v dobách geologického utváření se ze 4 řad plochých archibolů (prvotních ostrovů), ale jejich počet a hranice nejsou dosud-ustáleny; taktéž není možno dosud stanoviti vznik a výši starých horstev. Dály se sice pokusy o vysvětlení toho v Belgii, ve Skotsku a Porýnsku, ale právě o velkých pohořích víme, že jsou pozdní a že rostla asi pomalu do výše; tak neměly Alpy švýcarské, jak Heer dokázal, v miocénu ani 1000 ''m'' výšky, a ledová doba ve větší části sev. '''E'''-py zahladila všecky stopy minulosti tak, že původní stav těchto krajin nesnadno jest určiti.

Dva zákony možno stanovití: 1. '''E.''' zarůstala od západu k východu zanášením mořského dna, výjimku tvoří jen moře Baltické, Jaderské a Aegejské; a 2. všecky větší hory (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apenniny) a všecky větší řeky (Dunaj, Rýn, Volga, Labe, Odra, Pád atd.) jsou původu mladšího; starými zdají se býti jen hory skotské (dle Ramsaye) a snad i skandinavské a mnohé nyní nízké pecky horní (Harc, Dobrudža, Valdaj). Podrobnějších výzkumů o celé '''E'''-pě dosud nemáme; sám Suess i Geikie mluví jen o severozápadě '''E'''-py. Suess rozeznává v západě '''E'''-py od sev. k jihu 4 pásma, z nichž obsahuje: 1. rulu archaickou v Hebridech a Lofotech mezi zátokou Loch Eriboll v sev. Skotsku a ostr. Magerö při severním Norsku; 2. kaledonské zvlnění na severovýchod se táhnoucí (Skotsko, severní Wales, sev. a vých. Irsko a sev. Norsko) a horstva z doby mezi silurem a devonem; propadlina ve středu Skotska jest naplněna útvarem uhelným; 3. pecky (''Horst''), j. středo-jihozáp. Irsko, již. Wales a Cornwall, Bretonsko, střední planina francouzská, záp. Španělsko (''meseta'') i Portugalsko, Ardenny, Porýnské staré hory, Česká planina, Sudety s Durynským lesem a Harcem (Suess jmenuje to záp. armorikánskou, vých. variskickou vlnou); pásmo to obsahuje silur, devon a zpodni uhlí, je tedy z doby karbonu; 4. alpinskou soustavu (Sierra Nevada, Pyreneje, Alpy, Jura, Apennin, Karpaty, Sedmihradsko-banátské hory, Balkán, Krim a Kavkáz); pásmo to obsahuje vrstvy z jihu vytlačené z doby tertiérni. Geikie líčí podrobněji střídání se suché země a moře, zvláště v sev. nížině německoruské. Dle něho za kambrické doby byla celina od Hebrid přes Skandinavii a Čuchonsko do Ruska; ve Skotsku a Walesu byla jezera. Kdežto za siluru krylo moře celou V. Britannii až na několik sopek na sev.-záp., nastalo na konci siluru veliké zdvižení, tak že ve Skotsku a Německu vznikla veliká jezera, v nichž ukládal se rudý pískovec (''Old-red''). Na počátku kamenouhelné doby vystoupilo moře opět, zatopilo Anglii, Irsko a nížinu až do střední Rusi, kde snížením se hladiny mořské vznikly mělké močály přímořské, v nichž se tvořilo uhlí. Za permu převládala ještě uzavřená jezera. Severozápad '''E'''-py byl tehdy — za palaeozoické doby — vyšší zemí, vulkanismem zmítanou a střídavě ponořovanou. Trias přivedla novou potopu hlubším mořem v Anglii a ve střední '''E'''-pě; tu zase Skotsko a Irsko bylo suchou zemí, Anglie však a střední Německo až do Rusi byly kryty mělkým mořem. Za křídy byla Anglie na čas suchou zemí, ale hluboké moře sahalo až k Uralu a přes Alpy do Asie až k Indickému okeánu. Eocén jest doba zemní v střední '''E'''-pě, ale Alpy zdviženy jsou po miocénu; v téže době vysušeno jest sarmatské (uher.) moře, Černé moře couvlo a zdviženy jsou jižní Sicilie, Apennin a j. Vůbec klade Geikie váhu na tlak od západu na východ a na silnou erosi v záp. '''E'''-pě a tvrdí, že obě nížiny, severoněm.-ruská a jižní středomořská, byly od sebe vždy odděleny ostrovím; severní dolina byla již za siluru a byla vždy mělčí.

{{Prostrkaně|Iberský}} poloostrov (střední výše 660 ''m'' dle Calderona, 701 ''m'' dle Leipoldta) jest ve velkém planinou (''macizo centrale''), přerušenou dvěma horskými vlnami. Na východ obmezuje ji nížina aragonská, v jihu andaluská. Za onou k východu vyvstávají Pyreneje, za touto k jihu pohoří Bétické. Nejsevernější vlnou jest pohoří Karpetanské, jižní horstvo Toledské. Sev. od Karpetanského pohoří rozkládá se rovina starokastilská, jižně obě roviny novokastilské. Postupujeme-li tedy od Atlantského okeánu k Středozemnímu moři, shledáváme 5 vln, t. sev. pobřežní pohoří, Karpetanské, Toledské, Sierru Morenu a pohoří Bétické a 4 roviny, totiž: starokastilskou, sev. a jižní novokastilskou a andaluskou. Západní planiny v Galicii a Portugalsku jsou nižší staré horstvo. Jdeme-li od vých. k záp., máme Pyreneje, roviny aragonskou a sev. od ní máme horstvo baskické, jižně katalonské, iberské pohoří (pokraj střední planiny a kopčinu od Galicie do Algarve sahající). Nejvyšší místo poloostrova a '''E'''-py mimoalpské vůbec jest Cerro de Mulahacen 3554 ''m'' v bétickém pohoří (dle Ibaněze penibétickém) a sice v Sierře Nevadě. Vedle je Picacho de Veleta (3470 ''m''). Sierra Nevada je malá ellipsa prahorní o temenné výši 3000 ''m''. Bétickou Kordilleru tvoří skupené osamělé hory rozličné výše (La Sagra 2400 ''m'', Sra Gador 2325 ''m'', S. de los Filabres 2080 ''m'', Alpujarras vlastní 1624 ''m''), mezi nimiž se utvořila nízká údolí (Granada 670, Antequera 900, Ronda 747 ''m''). Severně od Nevady kolem Guadalquiviru rozkládá se {{Prostrkaně|nížina andaluská}}, která od sev.-vých k jihozápadu stále klesá, tak že výška u Jaénu jest 549, u Cordoby 104, u Xerez de la Frontera 49, u Sevilly jen několik ''m'' n. m. K západu klesá též {{Prostrkaně|střední planina}} (6—800 ''m'' prům.) {{Prostrkaně|novokastilská}} (Cuenca 903, Ciudad Real 680, Madrid 630, Aranjuez 519, Toledo 450 ''m'') s horami Toledskými (1448 ''m'', jiní 1557, obyč. jen přes 1000), jako záhybem upostřed a s kopčinou estremadurskou na západ spadající (Cáceres 471, Trujillo 485, Merida 195, Badajoz 155 ''m'') a do Portugalska přecházející, kde nabývá 400 ''m'' prům. výšky (Evora 277), řeky hlubší (Mertola 71). Osamělé jihozápadní hory Algarvské až 903 ''m'' (Foia). Jižní kraj této planiny tvoří Sierra Morena, která z nížiny andaluské vystupuje jako horstvo, ale na sever přechází v pouhou planinu s kopci 100—200 ''m'' vys.; nejvyšší místo jest Estrella 1299 ''m'' a nejdůležitější průsmyk Despeňaperos 745 ''m''. Západ jest ještě nižší. Střední horstvo karpetánské mění 19kráte svůj směr a dělí se ve 4 hlavní skupiny: 1. vých. Sierra de Guadarrama (P. de Penelara 2405 ''m''); 2. ve středu S. de Gredos (Plaza de Almanzor 2661 ''m'', nejvyšší bod stř. Španělska); 3. S. de Gata 1735 ''m'' a 4. osamělé pohoří v Portugalsku na planině S. da Estrella (Malhão 1993 ''m''). Rovina starokastilská jest průměrem 600—800 ''m'' vysoká (Burgos S51, Leon 802, Salamanca 807, Valladolid 679, solná jezera u Villapanda 684 — západněji Almeida 751, Vizeu 540, Lamego 482 ''m''), ale v sev.-záp. dosahuje hora el Teleno výše 2188 ''m''. Galicii a sev. Portugalsko kryje nižší kopčina s hlubokými údolími a horami 1000—1300 ''m'' vys. (Santiago de Compostella 228, Orense 144, Lugo 461). Severní okraj roviny starokastilské tvořen jest pohořím astursko-kantabrijským s nejvyšším bodem Torre de Cerredo 2678 ''m'' a skupinou (10) Picos de Europa přes 2000 ''m'' vys. Západ má Espiguete 2543 ''m'', východ přechází v nižší pohoří baskické (nejv. Aitzgorri 1544) až k železničnímu prosmyku Idiazabalskému (mezi ním a Pyrenejemi jen výška 658 ''m''). Východní kraj této střední roviny tvoří po pr. břehu Ebra mohutný pás horský soustavy iberské s horami Cerro de S. Lorenzo 2305 a Moncayo 2348 ''m''. V jihu se pokraj ten sklání na 12—1400 ''m'' (Soria 1049, Teruel 856), jediná S. Javalambre jihových. od Teruelu má 2002 ''m''. Nížina aragonská, vých. od roviny starokastilské po obou březích Ebra ležící, počíná u Logroña (367), snižuje se na vých.- sev.-východ (Tudela 253, Zaragoza 184, Mequinenza 52 ''m''), ale nedostihuje moře Středozemního, od něhož oddělena jest pohořím katalonským, které na severu jest v S. Monseny 1699 ''m'' vys. Na l. břehu Ebra pod Pyrenejemi jest řada předhoří nižších a mladších stupňů (Pamplona 426, Jaca 735, Cardona 436, Gerona jen б0 ''m''), místy však i vyšších, jako Peňa de Oroel 1731 ''m''. {{Prostrkaně|Baleáry}} dosahují na Mallorce v Silla de Torrellas 1571, na Cabreře 1200, na Menorce jen v el Toro 368, Pithyusy na Ibize 430 a na Formenteře 183 ''m''.

{{Prostrkaně|Pyreneje}} dělí se přirozeně ve 2 části: západní mladší a východní starší, souvisící spolu příčným hřbetem Pto de Pallas v údolí arránském na pramenisku Garonny; někteří také, jako Penck, dělí je na 3 části: západ, střed a východ. Západní vznikají u Atlantského okeánu nízkým pohořím La Rhune 900 ''m'', stoupají pomalu na východ (Roncesvalles hora 1207) k Pto d’Oro 2017 ''m'' a k P. D’Anie 2504 ''m'' na půdě francouzské a dosahují největší výšky v Pic du Midi d’Ossau 2885 ''m'', kde končí. Střední Pyreneje, prům. 2500 ''m'' vys., jsou částí nejvyšší (Pic de Vignemale 3290, Mt Perdu 3352, Marboré 3320 a skupina Maladetta v Pic Nethou 3404 ''m'') a chovají také největší krásy přírodní, jako Cirque de Gavarnie s vodopádem 482 ''m'' vys. a s pověstným průsmykem Brêche du Roland (2805), avšak spíše na straně francouzské, kde jsou hluboká údolí (Bagnéres 554 a Bagnéres de Luchon 629 ''m''), než na vyšší straně španělské (lázně Panticosa 1776 ''m''). Východněji jsou nižší Tuc de Mauberne 2800, Estats 3124, Montcalm 3080 ''m''. Vých. Pyreneje počínají prosmykem Col de la Perche (1622 ''m'') a postupujíce k moři Středozemnímu mají kromě vrchů Puigmal 2909 a Mt Canigou 2785 ''m'' ve Francii jen nízké hory, jako jejich kraj Mts Albères 1257 ''m'' a na sev.-vých. výběžek Mts Corbières 1231 ''m''.&lt;br&gt;
{{Prostrkaně|Francie}} mezi Pyrenejemi, Alpami a Bretonskem skládá se vedle nížin řek Seiny, Loiry a Rhônu a středu (''plateau central'') z ostrovů střední planiny auvergneské, 800 ''m'' prům. výše (Julien). Tato pokrývá v širším slova smyslu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; v kruhu, z něhož na sev.-vých. vybíhá horstvo Morvan a na jihozáp. Garrigues (záp. od Montpellieru). Ostrov ten byl ještě pozdě v tertiéru oddělen od Pyrenejí mořskou úžinou u Castelnaudary, která nyní na 190 ''m'' zanesena jest. Planina tato není ani jednorodá, ani stejnotvárná: vedle alluviálních nížin v Limagni (dep. Puy de Dôme) na severu vyskytují se ve středu vulkanické krátery, proudy lávy a vyhaslé sopky a konečně v záp. části Cevenn vápenné planiny Causses (dep. Tarn) s hlubokými cañony. Ku planinám těmto čítáme pohoří Morvan, útvaru prahorního, dosahující jen 902 ''m'' (rozvodí Saony a Seiny jen 301 ''m''), ale planina na jihovýchod roste, až mezi horní Loirou a Rhônem dostupuje v Pilatu 1434 ''m'' výše. Jižně od pohoří Morvanského, mezi Loirou a Allierem, jehož staré jezerní údolí sluje Limagne (Clermont Ferrand 407, St. Etienne 525, Puy 625 ''m''), dme se planina Forez ok. 1300 ''m'' vysoká s horou Pierre s Haute 1640 ''m''. Ve středu Auvernie je 3 skupení: vulkanické Dômeské (60 kráterů) s Puy de Dôme u Clermontu (1465 m), Doréské s Puy de Sancy (1886 ''m''), nejvyšší to horou celé střední Francie, a Cantalské s Plomb du Cantal (1852 ''m''). V kráterech jsou někdy jezera. Od horní Loiry na jihozápad postupují: planina Velay se 180 nižšími sopkami mezi prameny Loiry a Allieru, s Bois de l’Hôpital (1423 ''m'') a la Margeride (Mts de Randon 1554 ''m'') a sopečná planina (záp. d’Aubrac 1471 ''m''). Cevenny, které na jihu obloukem na jihovýchod zahnutým planiny ty objímají, jsou na pramenisku Loiry v Mt. Mézencu 1754 ''m'' vysoky, klesají rychle na východ a pomalu k západu, kde jeví se velké vápencové planiny, {{Prostrkaně|causses}} (800—1000 ''m''), hlubokými (500—600 ''m'') prorvami říčními ({{Prostrkaně|cañony}}) roztrhané; tu jest franc. Abršpach, skály zv. Montpellier le vieux. Nízké dubiny jihozáp. ({{Prostrkaně|garrigues}} zvané) končí se v Mont-Noires 1210 ''m'' vys. Z okolních nížin Francie nejvyšší a nejmenší jest nížina od Cevenn k Středozemnímu moři, z níž vystupují jen 2 hory: Montagne de la Gardiole 236 m jihozáp. od Montpellieru a St. Loup 115 m u Agde; jinak jest krajina ta naprostou nížinou (Nar- bonne 2, Montpellier 44, Nimes 45, Avinion 12, Arles 3, Aix 132, Orange 46, Carpentras 102. Apt 250 ''m'').

Širší jest již rovina západní (Languedoc), v níž se ztrácejí malé výběžky středního horstva; nejnižší jest při dolní Garonně (Bordeaux 4, Agen 23 ''m''), na jih stoupá (Angoulême 30, Toulouse 133, Cahors 128, Alby 169, Auch 166, Pau 175, Tarbes 310 ''m''. Nejvyšší výšky dostihuje pod Pyrenejemi Tarascon 480 ''m''. Na záp. mezi Garonnou a Atlantským okeánem přechází nížina ta v písčiny (''Landes'') až 130 ''m'' vys., provázené na pobřeží dunami až 89 ''m'' vys., ale také s místy nižšími (Mont de Marsan 43, Dax 9, Bayonne 5 ''m''). Stejné skoro výšky jest severní rovina až k údolí Loiry; na jejím východě vstává sice planina Millevache až do 970 ''m'', ale na západě klesá (Limoges 210, Bourges 150, Poitiers 112 ''m''. Podobně jest v údolí Loiry (Orléans 93, Tours 47, Angers 47, Nantes 2 ''m''), a nejvyšší horou mezi oběma jest Malchus (285 ''m'') v kraji Gâtine. Sev.-záp. Francie jest také nížinou, která na třech místech prostoupena jest horami, na severu a na jihu Bretagne a u Alençonu, kde jest zároveň nejvyšší místo sev. Francie v Mt. des Avaloirs a d’Ecouves, obě 417 ''m''. Záp. Normandie jest lesnatá kopčina (''bocage'') až přes 300 ''m'' vys. (Mt. Pincon 359 ''m'' jihozáp. od Caenu); málo vyšší horstvo prahorní vystupuje v Bretagni, na sev. Mt d. St. Michel 391 a le Mené 340 ''m'', na jihu Menezhom 330 ''m''; mezi těmito horami táhnou se silurské stepi (Landes de Lanvaux) prům. 89–175 ''m'' vys. s místy níže položenými (Rennes 40, le Mans 50 ''m''). Sev.-východ Francie jest nižší, tak že by moře vystoupivši o 100 ''m'' zatopilo celý kraj od La Manche přes Paříž (25) po Châlons s. Marne (85), Remeš (86), Troyes (101), Soissons (47), Arras (66), ano vniklo by i do nížiny flanderské (Lille 23, Cambrai 55) a jen některé kopce přes 200 ''m'' vys. vyčnívaly by jako ostrovy až po Ardenny, kde má Valmy 138 a Bar le Duc 189 ''m''. — {{Prostrkaně|Ardenny}} na půdě francouzské mají ráz pouhých planin bez kopců s hluboko vrytými koryty řek Mosy a Mosely (Sedan 160, Givet 100, Verdun 204 ''m''); nejvyšší místa jsou v 400—500 ''m'' (Croix Scaille 504, ale vých. Toul 204, Nancy 250, Mety 160, Thionville 148 ''m''). Rozvodí mezi řekami Seinou a Saonou tvoří planiny Faucilles, zvané tak od podoby k srpu, 400—500 ''m'' vys., planina Langreská 381, Hautmont 548, a na jihozáp. u Nuits Bois Janson 636 ''m''. Mèsta leží níže (Dijon 248, Vesoul 235, Épinal 317 ''m''). {{Prostrkaně|Vogesy}} spadají do Francie prudce s výše 1400 ''m'' (Belchen Sulzský 1428 ''m'') do roviny a ještě prudčeji do jižní roviny (Belfort 334 ''m''). {{Prostrkaně|Pohoří Jurské}}, které od Faucilles odděleno jest nížinou horní Saony (Dole 203, Besançon 233), jest nejvyšší na jihozápadě v Crêt de la Neige 1724 ''m''. Skládá se asi ze 30 souběžných temen vrásek — Thurmann), od jihozáp. k sev.-vých. postupujících, o 800 až 900 ''m'' výšky vrcholové, ale na sev. v Noirmontu 1550 ''m'' dosahujících. Od Alp jsou střední planiny odděleny nížinou u řeky Rhônu, stále k jihu klesající (Perte du Rhône 259, Macon 184, Lyon 169, Vienne 148, Valence 129 ''m'') až do jižní naprosté nížiny (Orange 46, Arles 3 ''m'').

{{Prostrkaně|Ostroví Velkobritské}} jest jako takové snad velmi mladé, spon souviselo ještě v tertiéru Irsko se Skotskem, a úžina La Manche protržena byla, jak řečeno, teprve v diluviu. Největším bylo ostroví to za uhelné doby, od které trpí mocnou erosí Atlantského okeánu na západě. {{Prostrkaně|Irsko}} jest jako lastura ve středu nižší, na okrajích jednotlivými, osamělými výšinami obstoupeno. Na sev.-záp., kde žulové hory 279—310 ''m'' vys. přímo z moře vstávají (ostr. Achill 962 ''m'' n. m.), vystupují na poloostr. Mayoském a Connemaraském kopčiny silurské 700—800 ''m'' (Mweelrea 813 ''m'', s jediným lesem Irska, ale klesají hned na východ v nížinu rašelinitou (jezera Conn 12, Mask 22, Corrib 9 ''m''). Nížina ta šíří se dále na východ a prostupuje celý ostrov od Galwaye k Dublinu; jest sice z doby kamenouhelné, ale bez uhlí a nepřevyšuje 75 ''m'' (jezero Ree 35, Derg 43 ''m''), tak že střední výška Irska jest jen 23 ''m'' (Leipoldt). Nízké kopčiny jsou v krajích Sligo a Leitrim až 600 ''m'' (Cuilcagh 667, ale hoř. jez. Erne jen 46 ''m''). Jižně od zátoky Galwayské v hrabství Clare a Tipperary zdvihá se osamělé horstvo 400—500 ''m'' (Keeper 692) a v hrabství Kerry nejvyšší hora irská Carrantuahill 1042 ''m''. Nejjihozápadnější roh Irska jest krásná a romantická, od turistů hojně navštěvovaná krajina Killarneyská s jezerem t. jm. Střední jih ostrova jest nižší; nejmocnější skupina jest hora Galtymore 947 ''m'', ostatní část prostoupena jest kopci o 400—500 ''m''. Na jihovýchodě strmí nejvyšší hora Leinster (793 ''m''), odtud po vých. břehu na sever výška roste, dosahuje v hrab. wicklowském v hoře Lugnaquille 926 ''m'' a tvoří tu divoké, pusté a neobydlené skály Wicklowské. Na sev.-vých. pobřeží vystupují hory Mourne (Eagle 637, Slieve Beg 727, Donard 850 ''m'') a v hrabství Antrimském nižší kopčina 400—500 ''m'' (s horou Trostanem 549), pověstná pro své čedičové skály, zvláště na severu u Giants Causewaye, kde strmí 275 ''m'' dlouhá a 40—46 ''m'' široká řada 40.000 sloupců čedičových. Severozápad ostrova od jez. Neaghu (15 ''m'') vyplněn jest horami Sperrinskými (Sawel 672) a Donegalskými (5—600 ''m'', Erigal 750 ''ш''). — {{Prostrkaně|Skotsko}} dělí Geikie horopisně na tré: 1. severní vysočiny (''highlands''), 2. střední údolí (''midlands'') a 3. jižní kopčiny (''southern-lands'') 1. Severní vysočiny tvoří 3 části: ''a'') západní zevnější Hebridy, ''b'') střední celinu s ostr. Shetlandskými a Orkneyskými až ku průplavu Kaledonskému (rozvodí jen 24 ''m'' n. m.) a ''c'') jižní Grampiany. Rulové (laurentinské) Hebridy jsou nemalebné, nízké ostrovy (ostr. Lewis s horou Clesham 799), oba Uisty (do 600 ''m'' s horou Ben More 608 ''m'') a nejzápadnější ostrov St. Kilda (420 ''m''); nízké jsou též Shetlandy (ostr. Mainland s horou Ronas 450 ''m'') a Orkneye (ostr. Hoy s horou Cullags 433 ''m''). Vysočina střední celiny není jednotným pohořím; jest asi z 7 ''m'' silurní (dle Ramsaye), jen sev.-záp. roh jest kambrický, sev.-vých. devonský. Jsou to vlastně osamělé massivy, mezi nimiž táhnou se údolí od záp. a jihozáp. k sev.-vých., tak že železná trať z Dingwallu do Stromeferry jde nízkým rozvodím mezi Atlantským a Severním mořem. V celku jsou na západě vyšší (Carn Eige 1182, Ben Attow 1031, Scourna Lapaich 1150, Crahic 1120 m), na vých. nižší (nejvýše Ben Wywis 1043 m). {{Prostrkaně|Grampiany}}, zdvihající se za průplavem Kaledonským, dělí se také ve 3 části: severní, střední a jižní. Západní ostrovy jsou pokračováním Skotska, teprve {{Prostrkaně|Arran}} (uhelný — Goatfell 874 ''m'') náleží ke střednímu Skotsku; nejvyšší hory jsou tam Ben More (967 ''m'' na ostr. Mullu) a Cuilion (966 ''m'' na ostr. Skye). Střední Grampiany mají na západě nejvyšší horu skotskou a vůbec velkobritskou: Ben Nevis 1343 ''m'', ostatní hory vých. jsou daleko nižší: B. Alder 1145, B. Macdui 1309, Cairn Gorm 1248, Ben Avon 1171, Bealogloe 1119, Glassmeal 1067 ''m''. Jižní Grampiany (od Firth of Clyde k jezeru Rannochu s horou B. Lawers 1214 ''m'') jsou nejznámější a nejvíce navštěvovanou krajinou skotskou, zvláště B. Lomond 973, skotský to Rigi, jezero (Loch) Lomond (7 ''m'' n. m.) a Katrine (111), opěvané W. Scottem, a blízký průsmyk Trossachs, jediný to starý les Skotska (od XVII. stol.). Nížina mezi Grampiany a jižnim Skotskem (rozvodí jen 47 ''m'') není úplně rovinou; má kopce jen do 720 ''m'' (Ochil-Bencleugh), ale důležitá jest svými ložisky uhelnými a snižuje střední výši Skotska na 381 ''m''. Jižní kopčina skotská jest hlavně silurská, v sev.-záp. nižší, na sev.-vých. tvoří velkou planinu Lammermuir až 533 ''m'' (Meiklesayslaw) a ve středu Pentlandskou, jižně Moorfootshills 651. Střed utvořen jest pohořím od sev.-záp. k jihových. směřujícím a po h. Cheviot (816 ''m'') nazvaným (nejvyšší h. jižní Anglie je Carterfall 858, ve Skotsku Broadlaw 839 ''m'') a na záp. skupinou Merrick 843 ''m'', v sev. Tinto (Pentland) 712 ''m''; jsou to dílem bezlesé pouště (dle Geikie), dílem pastviny, které v XVII stol. byly ještě hustě zalesněny. Veliké lesy byly zporáženy, aby se v nich nemohli povstalci zdržovato, a již nevzrostly. — V {{Prostrkaně|Anglii}} můžeme ve trojím pásmu od severu k jihu rozeznávati tyto díly: v západním hory Cumberlandské, Waleské, Cornwallis a Devonsko, ve středním Penniny, střed Anglie a Cotswold a ve vých. Yorské wolds (lesy), rovinu východní Anglie, sev. a jižní Downs s Wealdem. Z ostrovů náleží Man (617 ''m'', Snaefell) ku pohoří Cumberlandskému, Anglesey (276, Holyhead) k Walesu a Wight k Downům. Z pravidla jest tu východ mladší a nižší, tak na př. pod Londýnem (povrch eocén) v 311, trias, devon v 1004, silur v 1664 ''m''. V sev.-záp. nejvyšší Scaw Fell 984 ''m'', v jezerní krajině (Cumberland i Westermoreland) Cross Fell 892 ''m''. Střední kopčina (Penniny) již 4–500 ''m'' (Highpeak 603 ''m'') a klesá jižněji vždy více (Zouch u Leicesteru 275, Birmingham 90 ''m''). Nejvýše vyčnívá samostatné horstvo Waleské, zbytek to staré planiny někdy 5—600 ''m'' vys., s h. Snowdon 1094, nejvyšší to horou vlastní Anglie, a jižně Aren Mowddy 933, Cader Idris 888, Beacons 878 a Plynlimon 756 ''m''. Střed tvoří dlouhé nízké, hlavně jurské planiny Cotswoldské do 348 ''m'' (u Bathu 240, pram. Temže 113, Milkhill 295, Inkpen 308), Mendipské h. 324 a na východě podobné Yorské wolds asi 454 ''m'' (Bottonhead), nejvyšší však místo u Londýna v Chiltern Hills 195 ''m''. Nejnižší jsou močály (''fens'') u zátoky Wash. Jihovýchodní Anglii tvoří dvě křídové planiny (''downs''), mezi nimi lesnatá někdy nížina (Weald 1—200, Ashdown 193, Leith u hill Dorkingu 294 ''m'') a srázné křídové skály na vých. pobřeží u Doveru 134, jižně nad Brightonem Ditching 245 ''m''. Na ostrově Wight dosahuje St. Catherine 238 ''m''. Jihozápad Anglie stoupá v jednotlivých nesouvislých horách nad vyšší planiny (Devonská 360 ''m''), h. Exmoor 520 a Dartmoor 622 ''m'', a klesá v Cornwallsku (Brown Willy jen 415 ''m'') a končí skalami i ostrovy j. Landsend (Lizardhill) 60, ostrov Scilly 48, avšak ostrov Lundy 189 ''m''.

Přechod ku středoevropské rovině tvoří Belgie a Nizozemí. {{Prostrkaně|Belgie}} jest jedinou planinou, vystupující na sev. záp. z míst při poldrech od 2 ''m'' pod m. a rostoucí na východ (Barraque St. Michel na hranicích 687 ''m''), bez hor, za to však s hlubokými (až 100 ''m'') koryty říčními. Tak sev.-záp. až po ř. Rupel a Skaldu nedosahuje výšky 50 ''m'' (Gent 10 ''m''), písčité Campiny mají jen 78 ''m'' (u Beverloo), ale u ř. Mosa a Sambre stoupá kraj do 200 ''m'', Brussel leží 60, Mons 30, Lutich 60 ''m'' n. m. Řeka Mosa vstupuje do Belgie ve výši 97 a opouští ji ve 40 ''m'', ale okolní planiny mají 2—300 ''m'', t. Condroz v sev.-záp., Hervé na vých., Fagne na záp., Famenne ve středu a Bastogne na východě, kdež dostupuje Libramont 587 m. Ještě jednodušší jest {{Prostrkaně|Nízozemí}}; skládá se dle náhledů domácích z močálů (''marsch'') na západě a na severu (Frízsko) a z písčiny (''geest'') po pr. břehu Rýna v krajině Geldernské (do 110 ''m''). Jižní čásť Nizozemí má tytéž poměry jako Belgie, rozsáhlé písčiny (campiny) k Mose a na pr. břehu místa vyšší i hory, jediné to skály nizozemské, na př. u Maastrichtu (42 ''m'') h. Peterskou, v palaeontologii křídové pověstnou. Celý západ od Antverp až k Zuiderskému jezeru jest pod mořem a chráněn pobřežními dunami a hrázemi, teprve Nimvegy a Arnhem jsou 9, Roermond 15, Deventer 3, Kampen o 8 ''m'' n. m.

{{Prostrkaně|Německo}}, jež horopisně nesnadno jest odloučiti od {{Prostrkaně|záp. Rakouska}}, skládá se ze tří částí: I. severní nížiny, II. střední kopčiny a III. jižní nížiny bavorské, nehledíme-li k Alpám, které samy o sobě tvoří celek. Severní Švýcarsko nelze děliti od jižního Německa. I. {{Prostrkaně|Severní nížina}}, ke které vlastně náleží též Belgie, Nizozemí a Dánsko, ba i díl Polska a Rusi, není jednotná, nýbrž skládá se dle Pencka ze 3 částí: 1. ze slatin severozáp. (s Nizozemím) až k Labi, 2. sev.-vých. jezerní planiny baltické čili z baltického štítu (od Dánska do baltické Rusi) a 3. z jihových. nížiny (»luhu«) braniborské. Na západě jest nížina úzká, ale šíří se na východ, kde zátoka slezská zasahuje až po planiny polské, 1. Sev.-záp. slatiny jsou nejrovnější, nebo v slatině Bourtangeské na hranici nizozemské není ani jediné vyvýšeniny zvýší dětské hlavy, teprve na vřesovišti glinském (''Lüneburger Heide'') mezi Veserou a Labem vystupují kopce 160—171 ''m'' (Wilseder Berg); jinak mají místa Emmerich (na Rýně) 13, Düsseldorf 29, Kolín 39, Bonn 46, Hamm na Lippě 56, Lippstadt 43, Meppen 10 ''m''. Les Teutoburský dělí je v nižší západní část a vyšší východní (Osnabrück 54. Minden 36, Celle 38, ale sever jest nižší: Lüneburk 7, Hamburk 1, Lauenburk 2 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Baltický štít}} dělí se přirozeně prorvami Labe, Odry, Visly a Němna na 4 díly; ''a'') Holštýn a Lauenburk, ''b'') Meklenbursko a záp. Pomořany k Odře, ''c'') Pomořany a záp. Prusy k Visle, ''d'') Prusy Východní. — ''a'') Holštýn jest nížinou pravého rázu, nebo průplav Eidorský nedosahuje výše 7 ''m'' (u Rendsburku jen 1 ''m'') a průplav ze století XIV. z Bukovce (3 ''m'') k Labi vedený jen 17 ''m'', Plön 22 ''m''; pouze na sev.-vých. vystupují kopce: Bungsberg (164 ''m'') a Hüttenberg (106 ''m''), ''b'') Meklenburská planina stoupá ve středu až na б0 ''m'' (jez. Murické 68. Zvěřínské 38 ''m'') a má nejvyšší body horu Ruhnskou (178 ''m'') a vých. Helpter (177 ''m''), ale severní její pobřeží jest velmi nízké (Wismar 0,14, Roztoky 0,3, Štětín 0,4, Greifswald 5), podobně ostrovy, z nichž jen Rujana má na severu křídové hory a zvláště ve výběžku Stubbenkammeru (Stupnice, 133 ''m''), nejmalebnější místo sev. Německa, bílou křídovou skálu pod bukovým lesem. Arkona má jen 54 ''m'' n. m. ''c'') Planina Pomořská jest ze všech nejvyšší; má horu Thurmberg (331 ''m'') a ve středu vrcholy s romantickými skalami až 219 ''m'', jež tu zovou Pomořským Švýcarskem. Pobřeží je velmi nízké, t. Kolobřeh 5, Stolp 14, Bělehrad (Belgard) 21 ''m'' a podobně údolí Visly (Toruň 35, Gnězdno 19, Bydhošť 36, Marienburk 5, Tylže 5 ''m''). ''d'') Pruská planina mezi Vislou a Němnem jest nízká na severu (Insterburg 9, Samland u Královce 110 ''m''), stoupá však k jihových., kde nalézá se jez. Wystycké (174), Spirding (117) a nejvyšší vrchol Seesker Höhe (310 ''m''). Střed jest nízký, t. Angerburg a Johannisberg 117, v jihu však Kernsdorffská hora 313 ''m'', kopce u Frisches Haff až 182 ''m''. — 3. Zcela jiné poměry má {{Prostrkaně|nížina}} (propadlina) {{Prostrkaně|braniborská}}. Zde mají nadmořskou výši: Berlín jen 33, Postupim 30, Frankfurt n. O. 21 a vých. Kustřín 12, Poznaň 66, Chotěbuz 72, Krosno 40, Guben 42, Hlohov 72, Vratislav 112, Opolí 149, na záp. Trgov 79, Lipsko 110, Drážďany 102, Magdeburg 43, Vitemberk 65, Halle 76 ''m''. Jen pořídku vyskytují se nízké kopce v rovině této a pouze Fläming tvoří mezi Sprévou a Labem vyšší rozvodí (Hagelberg 207 ''m''). Mezi těmito písčitými kopci rozkládají se močály (Sprévský les, Oder Bruch), jezera a lesy borové. Vých. částí svou v Polsku a ve Slezsku náleží tato nížina tektonicky k neporušeným planinám východní '''E'''-py; objevujeť se tu poslední čedič.

II. {{Prostrkaně|Střední Německo}} lze rozděliti na: 1. hercynsko-česko-moravskou kopčinu na východě, 2. ve středu planiny jurské v jihu a kopčiny hessko westfálské v severu a 3. na západě devonskou planinu porýnskou v sev. a údolí Rýnské s Černým lesem a Vogesami v jihu. 1. {{Prostrkaně|Soustava hercynsko-česko-moravská}} má hlavní směr od jihovýchodu k sev.-záp. a jest zbytkem vyšší někdy kramoly, jejíž pokrají na západě (v Bavořích) a na východě (ve Slezsku) kleslo do nížiny, v jihu pak (na Moravě a v Rakousích) se ulomilo. Mezi ní a planinami porýnskými proudilo mesozoické moře zátokou teprve po juře zanesenou; byla jedním z nejstarších ostrovů světa a největším ostrovem střední '''E'''-py, a leží částečně pohřbena v severu k Labi (dle Pencka), na př. pod Flämingem a vřesovištěm glinským, tak že snad i Helgoland (kus triasu) k ní náleží. Horopisně rozpadá se ve 4 části, i geologicky od sebe se různící: ''a'') Harc a okolí na severu, ''b'') Durynský les a Šumavu, ''c'') Rudohoří s českomorav. planinou, ''d'') Krkonoše a Sudety. — ''a'') {{Prostrkaně|Harc}} vystupuje jako vyšší, tvrdší, podlouhlá výspa mezi řadami nižších a mladších pohoří k sev.-záp. klesajících a má na západě 600, na východě sotva 400 ''m'', ale vrchol jeho Brocken 1142 ''m'' jest nejvyšším bodem sev. a stř. Německa mezi Čechami a Sev. mořem. Okolní hory jsou daleko nižší: na sev. Asse (Elm 325 ''m''), sev.-záp. Deister (403), Süntel (417) a Teutoburský les (388), na jihu Durynská planina s výškami: Nordhausen 189, Mühlhausen 207, Erfurt 213, Gotha 291, Weimar 224, Naumburk 162, Gotinky 146 a osamělý Kyffhäuser 456 ''m''. Jen jihozáp. roh Durynska k nížině vypadá jako pohoří. — ''b'') {{Prostrkaně|Durynský les}}, ač jest jen krajem planiny, má větší výšku (Beerberg 983, Schneekopf 976 ''m''), pod ním jižně jsou místa nízká (Koburg 289, Meiningen 297, Hildburghausen 360 ''m'') v údolí ř. Werry, na sev. pak kupí se nevýznamné kopčiny (Solling 515 ''m'') až k výběžkům Harcu. Jihových. od Durynského lesa jsou {{Prostrkaně|Smrčiny}}, jichž střední údolí (Wunsiedel 522 ''m'') jest obklopeno nižšími pohořími směru rudohorského, v sev. Waldstein (880 ''m'') a jihu Steinwald (736 ''m''), a na záp. vyššími souběžnými směru hercynského (Schneeberg 1053 a záp. Ochsenkopf 1024 ''m''). Pro centrální polohu svou bývaly považovány za střední uzel Německa, čehož ve skutečnosti není (viz na př. náhledy Suessovy o t. zv. oblouku Varisků). Na sever od Smrčin jsou planiny okolo Hofu (473 ''m'') a na záp. ve Frankenwaldu výšky: Wetzstein 817, Dobra 799, Kulm (Chlum) 722 ''m''. Údolí Lesní Náby (''Waldnaab'') a Odravy (''Wondreb'') dělí Smrčiny od Šumavy. — ''c'') {{Prostrkaně|Rudohoří}} na straně saské jest velikou, k sev.-záp nakloněnou planinou s nejvyšším místem Fichtelbergem (1213 ''m'') a s hlubokými údolími (Plavno 326, Zvíkava 288, Kamenice 306, Freiberk 401 ''m''). Na stranu českou Rudohoří srázně spadá. {{Prostrkaně|České Středohoří}} vrcholí Milešovkou v 835 ''m''. Českomorav. planina klesá na východě na Moravě rychle, v Rakousích méně a dosahuje místy až k Dunaji (Viehberg 1111, Römmerwald 1005, Weinsberg 1039, Paulstein 1060, Javorník čili Jauerling 989 ''m''); geologicky samostatný je Manhardt (tertiérní), 536 ''m'' vysoký. — ''d'') {{Prostrkaně|Krkonoše}} a {{Prostrkaně|Sudety}}. Krkonoše odděleny jsou od Rudohoří a od Saského pískovcového (kvádrového, křídového) pohoří Lužickou zátokou (''Lausitzer Bucht'' něm. odborníků) a jejími čedičovými vrchy. Zátoka tato jest hluboká (Zhořelec 183, Žitava 231, Budišín 184) s kopci do 400 ''m''; rozvodní hory jsou v Čechách, v Sasku jen předhoří (Ojvín 514 ''m''). Ze sev. cípu Čech postupuje kopčina (Falkenberg 587) až ke Kamenci (283), kdežto Saské Švýcarsko dosahuje jen 351 ''m'' (Vel. Winterberg). Krkonoše vrcholí Sněžkou 1603 ''m'' vys. Slezský svah jejich jest mírný, jedině Kullge (sev.-vých. od Hirschberku) má 740 ''m''. Zároveň s Broumovskými horami počínají Soví hory 1027 ''m'' jako počátek Sudet a severně od těch strmí osamělá h. Sobotka (Zobten) 718 ''m'' v nížině slezské. {{Prostrkaně|Sudety}}, které dělí kotlina Kladská (296 ''m'') od pokračování Krkonošů a prorva řeky Nisy (Wartha 257) od Sovích hor, mají nejvyšší vrchy Praděd (''Altvater'') 1490 a Sněžník kladský 1424 ''m''; jih Sudetů tvoří planina Jeseníků (Gesenke 600-700 ''m'') až ku prorvě Bečvy a Odry, kde jest rozvodí '''E'''-py mezi Baltem a Černým mořem nejnižší o 284 ''m'' (Opava 260, Mor. Ostrava 209 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Planiny jurské}} a {{Prostrkaně|kopčiny hessko-westfálské}}. Mezi českohercynskou kopčinou a záp. porýnskou (kterou Penck nazývá ''niederländisch'', ačkoliv v Nizozemí neleží) prostírá se v severu kopčina hesská, již plní hlavně čedičové výbuchy miocénní, které zde tvoří dvě velká pohoří: Vogelsgebirge s Taufsteinem (772 ''m'') a k severu vyšší Hohe Rhön (Wasserkuppe 950 ''m''); severní údolí jsou velmi nízká (Kassel 133, Giessen 151, Marburk 180, Minden 177 ''m''). Poslední plochá čedičová hora k sev. Meisner (750 ''m''). Jižněji mezi Šumavou, Dunajem a porýnskou kopčinou prostírají se východně roviny jurské a francké, západně triasové švábské, které vnikají v nížině Kraichgauské až k údolí Rýnu (Pforzheim 248 ''m''). Všude převládá tu ráz planin, zřídka vystupují hory vlastní, jako vých. od Norimberka Hohenstein (622 ''m''), Friedelberg (677 ''m''), anebo čedičové vrcholy při sev. svahu švábské planiny, zv. Rauhe Alp (600—700 ''m'' výše; k jihozáp. roste Hohenstaufen 682, Hohenberg 1016 ''m''); údoli jsou skoro stejně položena (Bamberk 233, Norimberk 300, Baireuth 342, Anšpach 397, Amberk 385 ''m''). Západ těchto planin jest nižší, spád strmý, t. Steigerwald 512, Frankenhöhe 575, Rauhe Alp 700—800 ''m'', kdežto na sev. Štutgart 250, Heilbron 130, Vircpurk a Schweinfurt 205 ''m'', což souvisí úplně s geologickými poměry (záp. trias, vých. jura). — 3. {{Prostrkaně|Porýnskou planinu}} na jihu dělí údolí rýnské ve 2 části, východní a záp., kdežto na sev. puklina rýnská neruší jejího planinného rázu z Belgie až do Hesska. Obě jižní části dělí se zase přirozeně ve 3 stupně; ve východní (Spessart, Odenwald a Schwarzwald [Černý les]), v západní (planina falcká, Hardt s planinou severolotrinskou) a ve Vogesy. — Porýnská planina devonská, prům. 500 ''m'' vys. (dle Lepsia), zahýbá se z Belgie do Hesska směrem záp.-sev.-vých. a prorvána jest uprostřed hlubokým a malebným údolím rýnským (Bingen 77, u Bonnu 44 ''m''). Má vrcholy ploché, na záp. slatiny (Hohes Venn) do 695 ''m'', nejvyšší uprostřed ve Feldbergu (880 ''m'') v pohoří Taunus. Jihozáp. pokraj spadá k severu (Westerwald jen 650 ''m'') a východu. Hluboká údolí Mosely a Lahnu prolamují planinu souběžně na přič, nižší Ardenny, Eifel jen 760 ''m'' a jižní kopčina falcká s Donnersbergem porfyrovým 687 ''m'' na l. břehu rýnském. Nejvyšší místa pak Kalter Astenberg (842 ''m'') a záp. v Hunsrücku Walderberkopf (814 ''m''). Pokrají triasové planiny lotrinské na l. břehu Rýna nazývá se {{Prostrkaně|Hardt}} (nejvýše Kalmit 860 ''m''). Vogesy tvoří západní hranici nížiny rýnské (Basilej 252, Mühlhausen 242, Karlsruhe 117, Mohuč 81 ''m''), v níž zdvihá se jediný doleritový kopec Kaiserstuhl 556 ''m'', jenž vyvřel z pozdní té pukliny zanesené štěrkem rýnským. Složitější jsou poměry vých. břehu rýnského. V sev. vyvstávají 2 osamělé prahorní pecky: Spessart (Geiersberg 607 ''m'') a za prorvou Mohanu Odenwald (Katzenbuckel 628 ''m'', Felsberg 671 ''m''). Triasová planina Kraichgauská dělí, jak již bylo řečeno, Odenwald od jižnějšího Schwarzwaldu, jenž v prahorním jádru svém (Feldberg) dosahuje výše 1493 ''m'' a k Rýnu příkře spadá, na východ povolně. V sev. má Hornisgrinde hned 1169 ''m''. Údolí rýnské od jezera Bodamského až k nížině jest hluboce provrtáno, jak vodopád Schaffhúzský ukazuje, tak H. Randen (930 ''m'') a Waldshut (313 ''m'').

III. {{Prostrkaně|Jihoněmecká rovina}} dělí se ve 2 části: sev.-vých. čili Podunají a jihozáp. čili Porýní s Bodamským jezerem. Porýní odděleno jest od Francie pohořím Jurským, řadou to souběžných pohoří s příkrým srázem do Švýcarska (jez. Lemanské č. Genevské 375, Neuchâtelské 432); z pohoří vynikají: Mt Tendre sev. od jez. Lemanského (1680 ''m'') a Mont Chasseral (1611 ''m'') sev. od jezera Neuchâtelského. Porýní švýcarské, jež nepatrná vysočina dělí od jez. Lemanského, postupuje až k jez. Bodamskému, i jest rovinou plnou jezer a řek, jejichž tok na sever se kloní (Bodamské jez. 394, Curišské 409, Vierwaldstädtské 427, Bern 503, jezero Thunské 560, Walenské 424; nejnižší jest dolní tok ř. Aary). Mezi rovinami Rýnu a Dunaje na severu a Pádu na jihu tyčí se Alpy, nejmohutnější horský komplex v '''E'''-pě. Dělívají se dvojím způsobem, buď na vých., stř. a jihozáp., nebo v sev. vápencové, ve střední prahorní a jižní (vých. dolomity a jihotyrolské). Jsou složeny z četných massivů prahorních, obklopených mladšími útvary, neboť hlavní zdvižení jich jest pomiocénní a vzniklo tlakem z jihu na sev.-záp. Nejvyšší jich vrchol Mont Blanc 4810 ''m'' nalézá se v samém ohbu, kde dosavadní meridionální směr mění se v aequatoriální, avšak nejvyšší vrcholy nenalézají se ani v jedné řadě ani v rozvodí. Massivy v záp. Alpách jdou dvojí řadou od moře: j. Mercantourské (Rocca Argentera 3397 ''m'') a Kottické (M. Viso 3845 ''m''), severněji Oisanské (Pelvoux 4103 ''m'') a Grajské (Gran Paradis 4052 ''m'') a řečený již M. Blanc. Ještě dále k severu nalézá se údolí Walliské mezi Alpami Bernskými v severu (Finsteraarhorn 4275 ''m'') a Penninskými v jihu (Mt. Cervin 4482, Mte Rosa až 4638 ''m''), ale od Gotthardu se tato pravidelnost ztrácí. Vyšší hory zůstávají v jižních massivech (Bernina 4052 ''m''), až Ortlesem (3905 ''m'') končí střední Alpy a nastupují nižší vých. (nejv. V. Zvon 3797 ''m''), klesající rychle k východu. Ve vých. části souvisejí s Krasem a Karpatami. — {{Prostrkaně|Kras}} jest vápenná vysočina lemující vých. břeh Jaderského moře od Istrie až po Řecko, ač v užším smyslu označuje se jménem tím jen horský kraj Istrie a Dalmacie. Jsou to bezlesé teď roviny (jihosl. planiny) poseté skalami. Jen v údolích a dolinách jest orba možná. Z pravidla nepřesahují výšky 1000 ''m'', jednotlivé hory však stoupají i přes 2000 ''m'', t. Kom 2448 a Dormitor 2606 ''m''. Povšechný směr od sev.-záp. k jihových. Voda dešťová prosakuje tu vápencem, vymílá jeskyně (Postojna, Canzian a j.) a tvoří podzemní řeky. Povrchní vody jest tu málo až na některé močály (blata), zejména v uzavřených údolích Bosny a Hercegoviny. — Spojení Alp s Karpatami jest spíše tektonické než horopisné. Karpatami nazýváme pohoří, jež jako polokruh obmyká na sev. a vých. nížiny Uherské a střední nížinu Sedmihradskou, ač geologicky skládá se z více nesouvislých částí. Ve velkém lze rozeznávati Karpaty sev , sev.-vých. (lesní) a sedmihradské (s banátskými). Severní čásť není jednotným pohořím, nejvyšší vrcholy jeho — vlastní Tatry — tvoří v jihu osamělé, podlouhlé pohoří prahorní, hl. žulové, dosahující v štítu Gerlachovském 2663 ''m''. V severu sahá hřeben rozvodní jen asi do 1700 ''m'' (Babiagora 1725, Popadia 1742 ''m''). Údolí všude hluboká, na př. Turčanské 388 ''m''. Severní a sev.-vých. pokrají tvoří pískovec, hlavně křídový — na kraji nížiny uherské četné kopce trachytické, t. Tokajské, Vihorlat, Hargita již v Sedmihradech. Sedmihrady mají střední nížinu (Brašov 220, Kološ 347, Sibiň 419) s nepatrnými 7—800 ''m'' vys. kopci, již však obklopují odevšad hory, nejvyšší prahorní v jihu (Negoi 2536 ''m''), nejširší v západě (Biharské 1851 ''m''), avšak i na východě dosti mohutné (Bučač 2508 ''m''). V Banátě se toto pohoří snižuje (nejv. 1449 ''m'') až ku soutěsce Dunajem v délce 126 ''km'' prorvané. — Z {{Prostrkaně|rovin rakouských}} vytknouti jest moravskouherskou, hornouherskou (malou) a za Bakoňským lesem středouherskou (velkou). — Nížina moravskorakouská leží mezi Karpaty, Českomoravskou planinou, Sudetami a Alpami (Olomouc 221, Brno 227, Přerov 212, Prostějov 252, Břeclav 168, Vídeň 180, Baden 215 ''m'') a oddělena jest pohořím {{Prostrkaně|Litavským}} (480 ''m'') od nížiny hornouherské. Z kopců nejvyšší jsou hory Maršovské (Bord 587), Polomské (550), v Rakousku Manhardt (536 ''m''). Hornouherská nížina počíná u Prešpurku (132), táhne se přes Trnavu a Nitru až k Ostřihomu (111), Komárnu (109), k Bakoňskému lesu (713), pod Kysek (Güns 219, Geschriebenstein však 882) a Šoproň (212, Neziderské jez. 115) a do Štýrska k Fürstenfeldu (27 ''m''). Středouherská nížina počíná pod Karpaty (Munkáč 128, Miškolec 128, Košice 201, Budín-Pešť 102 ''m'') a u Blatenského jezera (100, Varaždín 170 ''m''), a táhne se až po Biharské pohoří (Vel. Varadín 132, Arad 116, Zemuň 76, Nový Sad 82 ''m''), majíc jedině na západě kopce u Pětikostelí (Zengövar 681 ''m''); na jihu charvatskoslavonská pohoří (Ivančica 1060, Papuk 954, Fruška gora 546 ''m'') dělí ji od nížiny při Sávě (Záhřeb 114, Karlovac 142 ''m'').

Horstvo {{Prostrkaně|východní}} '''E'''-py vyznačuje se nedostatkem vlastních hor a eruptivních hornin, vodorovným usazením vrstev a hlavně působením erose. Od Sudet a Karpat až k Uralu, k Černému a Ledovému moři nemáme žádných hor, které by měly jména, až na skupinu Valdajskou v ruském Lapsku a triasový Bogdo 176 ''m'' ve stepi zavolžské. Planiny, někde hluboko řekami prorvané, střídají se tu s rovinami a nepatrnými kopci; ale naprosté roviny na vých. není, neb i dolní Volga teče v propadlině, majíc na pr. břehu kraj vysoké středoruské planiny, nejvyšší u Atkarsku v gub. Saratovské, kde Tillo udává nejvyšší výšku 405 ''m'', a na levém propadlinu stepi Orenburské se zmíněným solinosným Bogdem. Nejnižší jest sever, údolí Dviny a Pečory, kde rozkládají se široké tundry; nejvyšší známé místo jsou tu vrchy Timánské 276 ''m'', ale ostatní místa jsou velmi nízká, stok Pečory s Ussou 96, Cholmogory 21, Petrozavodsk 105, planina Očparmo 97, Veliký Ustjug 107, Oněga 35, Ladoga 5 ''m''. Východní hranici země tvoří Ural, zcela ponenáhlu vystupující z evropské strany, s příkrým však srázem na straně východní. Nejvyšší vrchol v již. Uralu je Jaman Tau (1646 ''m''), avšak i severněji, za polárním kruhem, vyskytují se výšky přes 1300 ''m''. — Západní {{Prostrkaně|baltické}} krajiny jsou též nízkou planinou (jez. Pejpus 30, Ilmen 16, Novgorod 52, Pskov 46, Jurjev 68, Dvinsk 34 ''m''), na níž jen jednotlivé vrchy strmí (Gaising 314, Munna 324, nejvýše Dubová 347 ''m'' u Minska). — {{Prostrkaně|Polsko}}, k němuž náleží celý pruh od Bukoviny do Slezska, je nížinou 100 až 200 ''m'' vys. (Varšava 99, Lublin 191, Częstochowa 243, Krakov 205, Tarnów 225, Rešov 215, Przemysl 241, Brody 234, Stryj 202, Stanislavov 256, Černovice 248 ''m''), jež stoupá u Lvova (320) a u Tarnopolu (318) a v pohoří Lysa Gora (611), v Trebnických horách (311, ve Slezsku) a u Křemence na Volyni (404 ''m''). — Střední {{Prostrkaně|Rus}} začíná na západě nížinou močálovitou (Pinsk 143 ''m''), dostupuje nejvyšší výšky ve svém středu, v gub. tverské, kde nejvyšší měřený bod je Kamestik (321), vrch u Gorice (317) a Ilji Gory (311 ''m''), veskrze vyšší než dále k severu Valdaj s Popovou Gorou, jež má sotva 300 ''m'' výšky, a klesá na východ (Moskva 191, Vladimíř 158, Murom 81) a k Volze. Východní Rus zdvihá se v pohoří (Bělyj Ključ 352, Telšanka 345 a jižně od Saratova Teterevjatka 327 ''m''), které hlubokým údolím řeky Volgy (Simbirsk 22, Sysran 11, Černyj 8, Astrachaň 11) odděleno jest od východní stepi (Perm 70, Buguruslan 99, Ufa 156, Orenburg 109 ''m'') a sklání se k jihu do hlubiny Kaspického moře. Jižní Rus je na západě nízká (Kišiněv 85, Kijev 94 a planina u prahů dněprských 185 ''m''), zdvihá se také ve středu (Ivanovka do 369), klesá za Donem (u Caricyna 122 ''m'') v pahorcích Ergenských (rozvodí 163 ''m'') a přechází v step, která teprve pod Kavkázem znova stoupá (Stavropol 611 ''m''). — {{Prostrkaně|Krim}} jest na severu nízkou rovinou, na jihu prostoupen jest příčným pohořím Jaila-dagem (Romankuš 1543, Čatyrdag 1526, Kara Tau 1212 ''m''). — {{Prostrkaně|Rumunsko}}, kromě svahu Karpat a až na Dobrudžu (Sakarbači 535 ''m''), která náleží k poloostrovu balkánskému, jest rovinou k jihu a vých. klesající, ve vých. části nížinou bez kopců (Jasy 144, Krajová 205, Bukurešť 88, Brajlov 5 ''m'').

{{Prostrkaně|Skandinavie}}, od níž není možno horopisně odděliti Dánsko a Čuchonsko, dělí se ve 4 části: 1. Planiny lapské na sev., 2. pohoří norské na záp., 3. planiny švédsko-dánské ve středu a 4. kopčiny čuchonské na vých. 1. {{Prostrkaně|Lapsko}} ruské i norské jest dosud málo známé i ukazuje planiny palaeozoické, v nichž jsou vtroušeny nepravidelné kopčiny, nejvyšší snad na východě ruském neměřeném (Rabot udává 1100 ''m''), na záp. nižší (Rastegaísa 876, Nuppivare 822 ''m''), ale čím dále ku pobřeží stoupající (Goaca Gaisi u Tromsö 1300, ostr. Seiland 1080 ''m''); jih jest 600—700 ''m'' (ale jez. Enare 123, tundra u jez. Imandra 116, rozvodí k Bílému moři 125 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Norsko}} skoro celé prostupuje prahorní pohoří, vstávající na záp. příkře z veliké hloubky mořské labyrinthem ostrovů a fjordů (na př. Lofoty); u výši končí obyčejně vysokými planinami (fjell) rulovými, které na některých místech kryty jsou velikými ledovci (Svartisen na sev., Jostedals Brae na jihu), na jiných lišejovými tundrami skalními. Fjelly ty spolu nesouvisí, jsou prořezány sráznými, až 1000 ''m'' vys. stěnami fjordů (Throndhjemský největší) a hlubokými jezery (Virik Javre 576, Rös Vand 408, Umea 559 ''m''). Výška jejich na severu jest menší (1200 ''m''), na půdě švédské však vystupují vrchy vyšší (Olmajalojaekna 1689 ''m''), načež klesají ku planinám Röraským na 700-800 ''m'', z nichž vyčnívá jen Sölen (1788), Tron (1743) a Elgepiggen (1615 ''m''). Na jihozápadě dosahují největší výšky v Romsdalu (Snehaettan 2306, nad Doorem 625), záp nejvyšší hora v Jotunsfjeldech Ymerf. 2604 ''m'', ale na jihových. výška rychle klesá (Worreskayle 2054, Storford 1740, Urdals-Knuta 1413 ''m''). Svah jihovýchodní přerušen jest jen jediným obrem (Gausta 1881 ''m''), jest rychlý k nížině (jez. Stor 257, Mjösen 125, Nisser 24 ''m'') a přechází ke Christianii v nízkou silurskou kopčinu. — 3. {{Prostrkaně|Švédsko}} rozděleno jest čarou přes jezero Melar a Wener (134 ''m'') v čásť sev. a jižní. Severní čásť utvořena jest povlovným svahem z norských hor k vých. zátoce Botnické (Sarjektjäkko 2125, Sulitelma 1875, Ahreskutan 1460, Syltopperne 1787 ''m''); svah ten má nízká, na jihovýchod otevřená údolí (jez. Ostersund 305, Siljan 169 ''m''). Třináctou čásť Švédska kryjí jezera. Jižní čásť je kopcovitá planina asi 100 ''m'' vys. (jez. Kjölmas 23, Wenern 88, Bolmen 119, Asnen 123) s jednotlivými kopci (nejvýše Taberg 369, Kinnekulle 303 ''m''). {{Prostrkaně|Dánsko}} tvoří 2 rozdílné kraje: ostrovy se skalami křídovými (Mön 141 ''m'') a celinu jutsko-šlesvickou, jejíž východ jest pln kopců a jezer (Eierbavnehöi 173 ''m''), střed písčitý a západ močálovité nížiny. Bornholm je starší ostrov (162 ''m''). — 4. {{Prostrkaně|Čuchonsko}} jest zemí nízkých kopců, četných dlouhých jezer (na jihu zaujímají jezera 47 % plochy dle Veselovského) v 100–200 ''m'' (Ulea 119, Pielis 92, Pyhäselka 80, Kitka 232, Saima 78, Lendne 164, Pejerme 75 ''m''); na severu jsou kopce přes 300 ''m'' (Teiriharju 334, Sukovaro 327 ''m''), ano v Lapsku hora Jeristunturi 706, Peldoivi 715 ''m'' vys., na jihu sotva 200 ''m'' (Turisma 227) jako nejzápadnější Avasaxa.

{{Prostrkaně|Italie}} neposkytuje obrazu jednotného. Kromě sev. nížiny lombardské táhne se po vých. pobřeží moře Jaderského rovina, která přerušena jsouc horou Gargano šíří se na jihu v pliocénní planinu (tavogliere) {{Prostrkaně|apulskou}}. — Souvislého horstva, které by jako hřbet Italii od sev. k jihu prostupovalo, není; vyskytují se tu jen samostatná pohoří, na sev.-záp. toskánská, na jihozáp. osamělé skupiny Kalabrie. Žádná hora na celině nedosahuje 3000 ''m''; kopčina jest pravidlem. S vyloučením Alp můžeme Italii takto rozděliti: 1. nížina lombardsko-benátská, 2. Ligurské hory, 3. Toskána, 4. Apenniny vlastní, 5. Apulie, 6. Kalabrie, 7. ostrovy (Korsika, Sardinie, Sicilie, Malta, Elba a menší: Pantellaria a jiné). — 1. {{Prostrkaně|Piemontsko-lombardsko-benátská nížina}} mezi Alpami a Apenniny počíná na severu řadou jezer (Lago Maggiore 197, Luganské 271, Comské [Lario| 202, d’Iseo 197, Garda [Benaco] 69 ''m''), spadá od západu na východ povlovně (Turin 240, Alessandria 96, Pavia 100, Milán 147, Mantova 27, Verona 60, Vicenza 54, Udine 116, Padova 31, Benátky 21, Ferrara 5 ''m'') a má jen osamělé kopce tertiérní: Superga (622), Mti Berici (419) a Euganei (589 ''m''); na pr. břehu pádském stoupá na jih (Ravenna 54, Bologna 85, Parma 89, Modena 64 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Ligurské pohoří}} jest nízká kopčina tertiérní, jež v Monte Carmo až 1389 ''m'' vys. vysýlá na sever odnože k Asti (700—800) a ke Stradelle, oddělené nížinou u Novi (195) a přechází vých. od Janova v Apenniny etruské. Nejdůležitější prosmyky jsou de Giovi sev. od Janova (472) a dell’ Altare (495 ''m'').— 3. {{Prostrkaně|Toskána}}, k níž patří vých. Ligurie, Marky a sev. Římsko až po Tiber, je velmi složitá a stará a tvořila za mesozoické doby s Elbou a Sardinií veliký ostrov, pohřbený nyní na západě mořem a krytý na východě hlavně eocénem a pliocénem (prahory jen u Gavorrana). Horopisně skládá se ze 3 částí: ''a'') Apenninu (mezi Janovem a horou Falterona na pramenisku Arna), ''b'') hor Apuanských a ''c'') mladší kopčiny toskánské (mezi ř. Arnem a Tiberou záp. od ř. Chiana). ''a'') {{Prostrkaně|Apenniny}}, též etruské zvané, jsou hlavně tertiérní a skládají se z několika stupňů, které od sev. k jihu odděleny jsou hlubokými údolími řek (Magra, Serchio, Ombrone a Sieve na jihu, Trebbio, Taro, Secchia, Reno a j. na severu). Stupně ty mohou býti pojmenovány po jednotlivých vynikajících horách, jako: 1. Lessina 1627, 2. Mte Bue 1935, Gottero 1639, 3. di Succiso 2017, Cusna 2121, 4. Cimone 2165; k jihu leží osamělé výběžky Giovi 992, Albano 641, starý M. Pisano 918, až k nížině Arna (Pisa 10, Florencie 72, Pistoja 85); východ jejich jest nízký (hory jen do 1175, průsmyk La Futa 903 ''m'') až k uzlu hory Falterone (1649 ''m''). ''b'') Apuanské Alpy jsou staré, hlavně triasové, osamělé horstvo s M. Pisanino (1946 ''m'') mezi údolím d. Serchio a mořem. ''c'') {{Prostrkaně|Toskánská kopčina}} vlastní, pro staré doly etruské (měď, cín, stříbro atd ) zvaná ''Catena metallifera'', oddělena jest od Apuanských hor a Apenninu údolím Arna na sev. (Arezzo 277), Chiany a Tibery (258 jez. Trasimenské, Perugia 520, Orvieto 355) na jihovýchodě, skládá se z více kopčin, mezi nimiž jsou nízká údolí (Volterra 544, Siena 348, Viterbo 357 ''m''). Severní čásť jest nižší (le Cornatte 1059, křídové Chianti 893 ''m''), střed jest nejvyšší (trachyt M..Amiata 1734), plutonický jih nejnižší (M. Sorate 691) s jezery di Bolsena 303, Bracciano 164 (původně krátery), a sklání se do (nížiny) Campagně u Říma (50 ''m''). U moře vystupuje osamělý M. Argentario do výše 638 ''m''. — 4. {{Prostrkaně|Apenniny střední}} jsou méně známy a pro složení jejich (trias, juru, křídu a tertiér) nesnadno jest je vylíčiti. Dělíme je: ''a'') v Apennin etruský od sev. až po horu Catria, ''b'') v Ap. římský (Romano, dle Cory, jehož nejvíce následujeme), od Catrie к horám Sibillini, ''c'') Abruzzy od hor Sibillinských k Volturnu a Trignu, ''d'') Ap. neapolské až po horu Pollino. K Abruzzám berou se obyčejně hory Sabinské i hory Lepinské a Ceprejské; k neapolským, ač neprávem, celá kopčina mezi mořem Tyrrhenským a Apenniny, od ř. Garigliana až přes zátoku Policastroskou. Není zde jednoty horopisné, ani geologické, zvláště jih nevyhovuje obyčejnému pojmu podélného pohoří, neboť planiny a prorvy řek ruší tu naprosto každý podobný směr. ''a'') Od hlavního hřbetu Apenninů etrurských oddělují se mnohé větve pobočné, jako od hory Falterony (1629 ''m'') k jihu Prato magno (1580 ''m'') a mezi Arnem a Tiberou hory Catenaja (1400); nejvyšší vrchy jsou východně od ř. Tibery, mimo střední temeno blíže k moři Jaderskému, jako h. Carpegna 1407, Nerone 1527, Catria 1702 a Suavicino 1483 ''m''; nejblíže k moři Jaderskému vybíhá skála San-Marinoská (700 ''m''), ale jinak jsou vých. údolí nízká (Urbino 451, Jesi 118 ''m''). ''b'') Apennin římský značí se tím, že na straně jihozáp. přibývá k hlavnímu hřbetu rovnoběžných pásem a hor (jihozáp. směrem), tak že plní prostor od Foligna (233) a Spoleta (361) až k řece Velino (Rieti 419), ve výši 1400-1500 ''m'' (Corverna 1683), ba roh nejdále na jihozápad zvedá se křídový Terminillo 2213 ''m'' vysoký a jihových. Regina 2333 ''m'', vrchol hor Sibillinských. ''c'') Za prorvou řeky Tronto počínají Abruzzy. Jménem tím nazývá se obyčejně nejvýchodnější a nejvyšší ze 3 souběžných řetězů, které na západ se níží a vyplňují území mezi ř. Velinem, Sangrem a Volturnem, kdežto mezi ř. Saccem a mořem Tyrrhenským postupuje čtvrté souběžné pohoří Lepinsko-Ceprejské, tak že čtverá tato soustava vyplňuje jen na tomto místě celou šířku Italie mezi oběma přímořskými nížinami (Ascoli 265, Teramo 288, Chieti 340 na vých., na záp. Pontinské močály 7 ''m'' až k Terracině a Gaetě 45 ''m''). První východní řetěz jest nejvyšší (2455 ''m'' Giaccio Porcelli) a nejnepravidelnější; má ve svém středu nejvyšší hory Italie vlastní. Gran Sasso (triasový M. Corno 2924, Debartolomeis 3111 ''m'') ve směru záp. vých. a přechází za prorvou Pescary v pohoří Majella, sev.-jižní (M. Amaro 2792 ''m'', dle Cory, 2630 Debartolomeis). Údolí hořeního Aterna (Aquila 735 ''m'' až k Solmoně) odděluje tento vých. pruh od prostředního křídového, jenž vstává naproti hoře Terminillo v M. Calvo (1901), přechází v M. Velino 2487 (Cora, 2728 Deb.) a končí nad hořením Sangrem v M. Greco (2283 ''m''). Údolí vysušeného jezera Fucino (655) a řek Salto a Liri dělí jej od třetí křídové řady, od hor Sabinských, na severu nižších, ale v M. Viglio 2156 ''m'' vysokých. Nízká jest čtvrtá řada: hory Lepinské (1536), Ceprejské (1692, dle Debart., 1583 dle Cory) a severní plutonický massiv hor Albánských (953); Velletri jen 399, jezero Nemi 315 ''m''. ''d'') Apenniny neapolské, s nimiž teprve Lovisati nás seznámil, jsou zcela rozdílny; je to kopčina, hlavně křídová a tertiérní, nehledíc při tom k četným sopkám (Rocco Monfino 606, Vesuv 1282, Vultur 1329 ''m''), která od M. Matese na severu (1822) až skoro k Pollino (del Papa 2006 ''m'') nemá žádné vyšší hory (již jméno Campobasso [730] to značí); planiny sahají tu nejvýše do 1000 ''m'' a železné dráhy z Foggie (87) do Beneventa (170) a z Potenzy (826) do Salerna (82 ''m'') nepotkaly se tu se žádnou větší překážkou. Avellino je tu ve výši 370, Caserta 76 ''m'', ba křídové pohoří od ostrova Capri k Vulturu záp.-vých. má jen 768 ''m'' (Cervialto). Východně od Apenninů těch od M. Gargana až k Tarentské zátoce prostírá se jednotvárná, křídová a pliocénní planina Apulská, pastvina rázu orientálského, bez potoků a hory, mající jen Murgie 680 ''m'', jinde ani 400 ''m'' (ano u Lecce 72, Bari 28, Gallipoli 28 ''m''). Jiný ráz má Kalabrie; tu vystupují od severu na jih 3 massivy: triasový a jurský Pollino (Dolcedorme 2248 ''m'') až k údolí řeky Crati, druhý palaeozóická skupina Sila (M. Donato 1930, Cosenza 255), a za údolím (rozvodí 250) až ke Catanzaru (333) a třetí na jihu Aspromonte (Montalto 1958 ''m''). Středem {{Prostrkaně|Korsiky}} postupuje vysoké horstvo (M. Cinto 2710, Rotondo 2631 m), které na sev.-vých. pomaleji než v jihozáp. se skloňuje a skoro celý ostrov vyplňuje. Sardinie dosahuje největší výšky ve středním massivu (Gennargentú 1946 ''m''), na západě má několik rovin, z nichž největší, Campidano, táhne se od Oristana až po Cagliari a odděluje střed od jihozáp. rudního horstva nad Iglesias (323), (Severa 989, Linas 720 ''m''). Sicilie má na sev.-vých. osamělou Etnu 3313 ''m'', nejvyšší to horu Italie, severně od Etny podélné pohoří Monti Nebrodici (M. Sori 1846) a Le Madonie (Antenna 1975), na jihu však převládají veliké planiny. {{Prostrkaně|Malta}} jest nízká tertiérní planina vystupující do 236 ''m'' výšky.

{{Prostrkaně|Balkánský poloostrov}} skládá se ze dvou částí, západní a východní. Západ jest vlastně pokračováním Krasu, řada planin hl. od sev. k jihu se táhnoucích, mezi nimiž vyskytují se podlouhlá vápenná pohoří, prorvaná někdy údolími, v nichž vyrážejí podzemní řeky. Od Dalmacie mění se směr jihovýchodní v téměř jižní. Vrcholová výše nemnoho větší 2000 ''m'' (Tomor 2415, Čika 2025, Pindus 2574 až 2124 v Řecku, ba ještě v Morei Chelmos 2359, Taygetos 2409). Planiny v jihu jsou nižší (jez. Ocbrida 690, Janina 520, Tripolica 603). Východní část Balkánského poloostrova, Macedonie, Rumelie, Srbsko a Bulharsko, skládají jednotlivé massivy, nejvíce prahorní, mezi nimiž nižší kotliny. Z prvních, jež jsou v středu nejvyšší, jmenujeme Šardag (Ljubotrn 3050 ''m''), Vitoš 2330, Rilodag 2730, Rhodopu (Musalla 2919 ''m''), Olymp Thessalský 2973, Athos 1953, Parnass 2459 ''m''). Jediné skutečně větší podlouhlé pohoří (od záp. k vých.) jest Balkán v severovýchodě poloostrova, zároveň mladší (hl. z doby křídové) a nižší (Jumrukčal 2375 ''m''). Mezi vrcholy těmi jsou údolí nízká, tak Niš 207, Pirot 403. Sofia 566, Plovdiv dokonce jen 177 a Drinopol 54, Prizren 518, Skoplje 290, Bitoljc 703 ''m'' a roviny Řecké ještě nižší. Z ostrovů trčí Kréta do výše 2470, Euboea 2745 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologie. ==
Dnešní tvářnost '''E'''-py jeví se výsledkem nepřetržitého řetězu změn od nejstarších dob geologických do dnes, za každé doby jinou, dnešní více méně nepodobnou. Jakou měrou, o tom poskytuje přibližný obraz přiložená mapka geologická, označující v hrubých rysech ráz území té které geologické doby. Na této mapce viděti jest předem oblasti usazenin všech dob geologických, usazenin to vodních (mořských i jezerních), kromě větrových mass eruptivních (vyvřelých). Usazeniny mořské, říčnomořské a jezerní naznačují rozlohu vod a pevnin až do doby diluviální, větrové pak spadají, pokud se dosud ví, jen do doby této a alluviální. Veškery dosavadní zkušenosti o stavbě země, o jejích změnách a vývoji byly čerpány téměř výhradně jen ze studia těchto usazenin, dále z jejich organického obsahu a ze složení a uložení vrstevního. Studium toto na jevo vyneslo, jednak že kůra zemská je složena z velkého množství vrstev, že tyto vrstvy skládají soustavy různě staré, uložené buď tak, jak byly vznikly, buď z původní polohy vyšinuté, byvše svraštěny, nebo silně zvlněny. O positivním stáří zemských vrstev mluviti nelze, jen o stáří relativním. Rovněž je překonán názor, že hory a hřbety horské byly násilně vyzdviženy massami sopečnými. Názor tento přísluší dnes již jen dějinám. Neboť nic na povrchu zemském neděje se násilně, ať juž v říši ústrojné, ať neústrojné. Vše má zárodky svých příčin v minulosti, a jestliže se nám něco jeví převratem náhlým, zajisté nemáme tušení o processu, jehož výsledek do očí bije. O tom, jak asi rychle v kůře zemské a na povrchu změny se dějí, nabudeme dosti jasné představy, jestliže pomníme, že příčina všech těchto převratů má svůj původ ve vychlazování země. Jádro zemské tekuté, kůra zemská tuhá — když tento poměr u vývoji zemi nadešel, počala se kůra svrašťovati. Jádro se scvrkovalo, ale pevnější a později ztuhlá kůra zemská, nemohouc tak rychle obsah svůj zmenšovati, jako jádro svrašťovala, trhala a bořila se. Do této svraštělé massy vryla denudace (rušivá síla vody, mrazu, ledu atd.) dnešní relief zemský, v němž se střídají roviny s horskými hřbety, plošiny s kopčinami a výspami v malebné rozmanitosti.

Majíce na zřeteli relief dnešní '''E'''-py, snadno poznáváme, že vypadal za doby diluviální jinak, nežli za doby třetihorní a všech dřívějších. Dotvrzujeť to okolnost, že tam, kde je dnes souš, nalézáme usazeniny se zvířenou rázu mořského, že na temenech horských vyzdviženy jsou usazeniny hlubinné, že rozličná území pokrývají vrstvy vod mořských a sladkých ve střídavém uložení. Jakou měrou tvářnost '''E'''-py za dvou různých geologických dob se lišila, znázorní nejlépe, srovnáme-li relief dnešní '''E'''-py s reliefem, jaký měla za doby diluviální. Stůjž zde obraz doby diluviální v hrubých nárysech, jak ho načrtl před nedávném prof. dr. J. N. {{Prostrkaně|Woldřich}}. Za doby ledové (diluviální) pokryly mohutné ledovce Skandinavii a rovinu severoněmeckou. Tenkráte souviselo Španělsko s Marokkem, Korsika, Sardinie, Sicilie a Malta s Alžírem. Jižně od tohoto území rozprostíralo se malé západní Středozemní moře, zasahující do severní Sahary a souvisejíc průlivem Messinským s východním svým oddílem. Rudého moře a pohoří Uralského za té doby ještě nebylo. Po severním Rusku a Sibiři rozprostíral se pokrovem sníh a led. Vody s tohoto rozsáhlého území stékaly do moře středoasijského. Když ledovce ze střední '''E'''-py ustoupily, byly ostrovy Britské spojeny s Francií, ostrovy Dalmatské byly slity v rozsáhlou pevninu istrodalmatskou, kdežto ostrovy Elba, Korsika. Sardinie skládaly s Italií pevninu sardoitalskou, Sicilie s Maltou a Italií pevninu sicilskoitalskou. Průlivem Gibraltarským souvisel okeán se Středozemním mořem, jehož vody vnikaly průlivem Sicilským do východní části. Na jihu rozkládala se Sahara. Na severu bylo Rusko ještě pod ledovým příkrovem, na jehož jihovýchodu šířilo se až dosud moře Středoasijské. Na konci této doby proražen průliv Doverský a Messinský, snížila se pánev adriatická, přerušeno spojení mezi Korsikou a Italií, a rozestoupila se rozsedlina jihoegejská a rudomořská. Na severu vyvstal Ural, ze severního Ruska a Sibiře zmizely ledovce, rovněž odtekly i vody moře Středoasijského, zanechavše moře Černé a Kaspické, jezero Aralské a Balkašské.

Již z tohoto nárysu možno se přesvědčiti, že se relief '''E'''-py tím intensivněji mění a od nynějšího odchyluje, čím vzdálenější době přísluší. Viděliť jsme na obraze doby diluviální, že je na počátku této doby více změn, než jak to spatřujeme na jejím konci. Tato okolnost se stupňuje tím více, čím dále spějeme dobami geologickými k době prahorní. Přes to však zůstává starý jeho podklad, byť i přerůzně jsa změněn, týmž. Území prahorní (archiboly) označují přibližně rozlohu velkolepého dějiště, na němž během dob geologických relief '''E'''-py se (vytvořoval a týmž chodem jako dosud vytvořovati se bude. Dále za toto rozhraní sáhnouti jest sice dovoleno, jenže doklady na stvrzení názorů v hlubinách mořských stěží se vylovují.

'''E.''' jest bez odporu kontinentem geologicky ještě nejdůkladněji prozkoumaným; avšak nikoli tou měrou, jak by si toho bylo přáti se zřením k různým záhadám, jež sice vysvětlujeme poznatky dosavadními, aniž jich obstojně podepříti dovedeme. Tato nejistota pociťuje se dnes na všech stranách. A věru bude pociťována citelně, dokavad nebudou prohloubeny dosavadní vědomosti o velkých územích državy Ruské, dokud o Kavkázu, Pyrenejích, Alpách, sedmihradských Karpatech a celém Balkánu budeme míti dosavadní kusé jen zprávy, a určitost těchto nebude na úrovni našich vědomostí, zejména o severovýchodních Alpách.

{{Prostrkaně|Prahory}}, neboli útvar {{Prostrkaně|archaický}}, rozpadají se v útvar rulový (laurentinský) starší a útvar prahorních břidlic (huronský) mladší. Vrstvy těchto útvarův obepínají celou zemi, všady, kdekoliv se objeví, mají jejich horniny týž ráz. Považují se za součást nejstaršího obalu zemského. — {{Prostrkaně|Útvar rulový}} skládá horská jádra téměř všech větších pohoří '''E'''-py, totiž centrálních a západních Alp, všech pomezních pohoří království Českého, dále Karpat, částečně i Voges, Černého lesa, Odenwaldu a Harcu, pak Kavkázu a Uralu. Ve vých. Rusku táhne se mohutným proudem od severu na jih až k moři Kaspickému, rozprostíraje se na jihu mezi Bugem a Dněprem. Z Čuchonska přechází do Skandinavie, odtud do střední Francie, kde skládá massiv armorický. Na jihu vystupuje v Pyrenejích, Portugalsku a Španělsku, odkudž ho lze sledovati do massivu Korsiky, na Sicilii, do Italie, na Balkán a Hebridy. Mohutnost jeho souvrství páčí dosavadní zkušenost asi na 30.000 ''m''. Jeho vrstvy jsou po většině zprohýbány, zborceny, zřídka kde vodorovny; složeny jsou z ruly a četných jejích odrůd (rul. slídnatých, jinorázových, chloritových, talkových atd.), uzavírajíce mimo pecky vápenců zrnitých a místy velikých nálezů křemenců též podřízeně tuhu, železné a cínové rudy. Na mnoha místech proráží je žula. — {{Prostrkaně|Útvar prahorních břidlic}} byl dosud zjištěn téměř všady, kde útvar předešlý; větší rozsah má v Alpách, v pomezních horách království Českého, v Sasku, Karpatech, Černém lese, Vogesách, ve Španělsku, Skandinavii a Skotsku. Na jeho složení účastní se fyllity, břidlice hlinité a svory; těmto jsou podřízeny břidlice talkové, vápnito-slídnaté, jinorázové atd., pak vápence, dolomity a hadce. Toto souvrství dělivá se ve stupeň svorový (starší) a stupeň fyllitový (mladší). Rudníků, rudníkových žil a ložisk je v prahorních břidlicích poměrně dosti hojně. Rudy magnétové, měděné, zinkové, olověné, stříbrné a železné těží a těžily se v nich na četných místech. Z eruptivních hmot prorážejí tyto břidlice, syenity, diority a diabasy.

{{Prostrkaně|Prvohory}}. {{Prostrkaně|Útvar kambrický}} a {{Prostrkaně|silurský}} rozprostírá se v '''E'''-pě po dvou poměrně velikých územích. Na severu šíří se od severozápadního úpatí Uralu přes Čuchonsko do Skandinavie a odtud do Velké Britannie, kdežto na jihu sleduje podélnou osu evropskou od Bogoslavska až do Portugalska. Severní tato oblasť, uzavírající obvody severního a záp. Uralu. sev. Livonsko, dále Estonsko a okolí Petrohradu v Rusku, ve Skandinavii pak silurskou pánev kristianskou, jihošvédkou a gottlandskou, konečně ve Velké Britannii obvod waleský, skotský a severoirský, je charakterisována zvířenným typem balticko-skandinavským; naproti tomu jižní oblast, jíž příslušejí vrstvy siluru českého, Harcu, Saska, Durynska, Francie (Bretoňska) a poloostrova Iberského, vyznačuje se zvířenným typem českým. Rozloha zde uvedená dokazuje, jak moře doby silurské byla rozšířena. Celou severní čásť '''E'''-py zříme zaplavenu tímto mořem, v němž byly fysikální poměry takměř stejné. Ostře ohraničených zvířenných obvodů nebylo. Doba kambrická poskytla dosud jen zvířenu pobřežní (měkkýše, červy a trilobity). Jinak doba silurská, jejíž zvířena svědčí, že tehdy byla moře poněkud hlubší než dříve, ale dosud nevalně hluboká. Tehdy převahu měly mělčiny mořské, přecházející v pobřeží bahnitá, ovroubená břehy mělkými. — Usazeniny tohoto moře jsou místy mohutné; v nich převažují různé pískovce, hlinité břidlice a droby, podřízeny jsou břidlice kamencové a křemičité a křemence. Trilobiti (''Calymene'', ''Faradoxides'', ''Asaphus'', ''Homalonotus'', ''Trinucleus'', ''Agnostus'' a j.), částečně též hlavonožci (''Nautilae'', ''Orthoceras'', ''Trochoceras'', ''Cyrtoceras'' a j.), pak graptoliti vtiskují zvířeně silurské zvláštní ráz. Jeho rozsah rozšiřují pak ještě mořští ježci (''Echinosphaerites'', ''Caryocystites'' a j.) a lilijice (''Cyathocrinus'', ''Taxocrinus'' a j.). Mořské houby a korály jsou řídké, rovněž i mlžové a plži, poněkud hojnější jsou ploutvonožci (''Tentaculites''). Po obratlovcích, zastoupených jen rybami štítnatými, je málo stop. Rovněž květena je chudičká; známeť pouze mořské chaluhy. Žuly, porfyry, syenity a diabasy prorážejí pokrov těchto sedimentů, do nichž jsou vloženy stříbrné a olověné žíly příbramské, pak andreasberské v Harcu a ložiště rumělky nedaleko Almadenu ve Španělsku.

{{Prostrkaně|Útvar devonský}} dosahuje na Rusi největší plošné rozlohy. Rozprostírá se tam po Kuronsku, odkudž se šíří pruhem jednak na severozápad až k Archangelsku, jednak na jihových. do gubernie tulské až k Voroněži. Je-li též ve Skandinavii, dosud rozhodnuto není. Ve Velké Britannii zaujímá Cornwall, hrabství devonské, jižní Wales, čásť Skotska, pak Orkneye a Shetlandy. Poměrně malé obvody skládá na Moravě, v Polsku, Durynsku, ve Smrčinách a Harcu. Mohutnějším jeví se tento útvar v Porýnsku, odkudž zasahuje přes vysočinu Eifelskou až do Belgie, na východ do Nasavska a Vestfalska. Na jihu a jihozápadu je ve Francii a Španělsku. — Bylo dříve podotknuto, že moře silurská poskytovala pramálo rozmanitosti; byla jednotvárná, což se jeví měrou vrchovatou na tehdejší zvířeně. Poněkud jinak se mají tyto okolností za doby devonské. Přes to, že dosud jednotvárnost fysikálních poměrů leží v základních rysech moře této doby, přece znamenáme v něm rozdíly. Dokladem toho je rudý pískovec starý na severu Velké Britannie, významný pobřežní zvířenou. Tento pískovec tvrdí názor, že tehdy rozprostíral se na severu velký kontinent polární, sahaje až k Americe, kde týž pískovec byl zjištěn. V Porýnsku šířilo se moře do moře na území dnešních Arden. Armorika čněla jako ostrov nad hladinu tehdejšího moře. Vápence, břidlice a pískovce usazeny byly vodami tohoto útvaru. Do tří různě starých stupňů řadí se tyto usazeniny. Zpodní, nejstarši z nich, uzavírá usazeniny vápenité a slínité s druhy ''Spirifera macropterus'', ''Sp. cultrijugatus'', mladší, střední, obsahuje vápence s druhy rodu ''Cyathophyllum'', ''Calceola'' a ''Stringocephalus'', konečně nejmladší, svrchní, uzamyká břidličnaté vápenité pískovce s ''Clymenia'' a ''Cypridina''. — Zvířena devonská má hluboce vrytý ráz výlučně mořský; jest chudší než silurská. Její ráz spočívá jednak v silném rozvoji korálů, lilijic, ramenonožců a korýšů, částečně též i ryb, jednak v tom. že trilobiti, zvláště graptoliti, jeví se velmi silně redukováni. Mlži a plži jsou i zde řídcí, hojnější jsou foraminifery. Květena devonského útvaru je sice bohatší než silurská, ale i ona stojí daleko za rozvojem zvířeny. V ní nalézáme skutečné předchůdce velkolepě rozvinuté flory útvaru kamenouhelného. — Za doby devonské vymřely diabasy, a mimo ně jsou tu ještě tufy a strusky diabasové. Z rud třeba připomenouti rudy železné, měděné a cínové. Též uhelné plásty, jenže nepatrně mohutné, zjištěny v usazeninách devonských, a to ve Španělsku a na Rusi.

{{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} pokrývá v '''E'''-pě veliká prostranství. V Anglii rozprostírá se na ploše 26.400&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ''km''{{Redakční poznámka|tisk. chyba, správně: ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;}}, rozšířen jsa v jižním Walesu, ve hrabství Derby, Yorku, Northumberlandu, ve Skotsku a Irsku. Rovněž na Rusi zaujímá ohromnou pánev, jejíž západní okraj rozkládá se od Bílého moře až jižně za Moskvu, kdežto východní okraj přiléhá k Uralu. V Německu skládá menší pánve osamocené, tak v Rýnské Falci na úbočí Hunsrücku, dále v Hor. Elsasku, Nasavsku (severozápadní díl Harcu), v Sasku, ve Smrčinách, Durynsku, v Dol. a Hor. Slezsku. Odtud rozprostírá se rakouským Slezskem na Moravu, do Čech, Alp, Italie, Portugalska (k Oportu), Španělska (Bassaco sev. za ř. Mondegem) a do Francie. Za kamenouhelné doby staré pevniny se zvětšují, rostlinstvo usazuje se buď na březích mořských, nebo se stahuje do nížin jezer vnitrozemských. Okeán se nemění, na jeho březích povstávají usazeniny ze zbytků ústrojných. Jak z toho zřejmo, tři oblasti dělí území: zemská, pobřežní a mořská (pelagická). Oblast pobřežní (litorální) ovládá severní '''E'''-pu vystouplou podél čáry běžící od Anglie přes Lucembursko, Vestfalskem, Harcem a Slezskem na Rus. Usazeniny pozemní (kontinentální) roztroušeny jsou po celinách jižně zmíněné čáry, kdežto na jihu od těchto šíří se pak usazeniny mořské. Na území litorálním je soustředěna massa uhelná (ve V. Britannii, Skotsku, Irsku). Na konci doby kamenouhelné zaplavovalo šíré moře Rusko, západní '''E'''-pu pak pokrývala velká jezera a bažiny, na jejichž březích rostlo bujné rostlinstvo. Vzrůst tohoto podporovalo vlhké podnebí subtropické a časté lijavce, po nichž uchovaly se zřejmí svědkové ve způsobu otisků kapek na ztvrdlých bahnech pobřežních vedle otisků šlépějí labyrinthodontů, prvních reptilií (správněji amfibií pozemských), příbuzných nynějším salamandrům. Vzduch pročištěný rostlinami, částečně pozbavený kyseliny uhličité a oživený množstvím hmyzu, umožňuje zároveň život plžů pozemských. — Souvrství útvaru kamenouhelného třídí se ve dva stupně: ve zpodní starší a horní mladší, neboli ve stupeň produktivního uhlí. Usazeniny staršího stupně příslušejí oblasti vápence uhelného (mořské), oblasti kulmové (říčnomořské) a Hainichenské (pozemské) a jsou zastoupeny slepenci, vápenci, drobami, hlinitými a křemičitými břidlicemi a pískovci, kdežto usazeniny stupně mladšího rozpadávají se na břidlice a pískovce. Vrstvy, jež skládají, jsou na mnoze zborceny, zprohýbány a vyplňují tu sedla, tu pánve. Na mnohých místech prorážejí je vyvřelé horniny: čediče, čedičové porfyry a melafyry, rozlévajíce se místy po nich, anebo vyplňujíce v nich žíly. Mimo kamenné uhlí poskytuje tento útvar co do užitečných hornin železné rudy (Derbyshire, Northumberland), leštěnce olověné (Harc) a rudy zinkové a olověné (Cáchy a v sousední Belgii). — Překvapující pohled poskytuje rostlinstvo této doby, majíc hluboce vrytu pečeť flory močálovité. Zastoupeno je bylinami tajnosnubnými, cevnatými, kapradinami, přeslicemi a plavuněmi, dále pak nahosemennými, cykasy; druhy skupiny dvojděložných scházejí zcela. Již z toho je dosti zřejmo, že tehdejší bažinaté lesy měly ráz velmi jednotvárný. Zevrubnější studium této flory ukázalo, že ji lze rozložiti ve tři typy vývojepisné. První z těchto typů je charakterisován skupením a převahou plavuní, kapradin a kalamitů doby primordiální, druhý převahou sigillarií a kalamitů sdružených s přeslicemi stromovitými a třetí konečně přehojnými přeslicemi a cordaity, s nimiž se zároveň vyskytují kalamarie. Na konci tohoto třetího období vystupují velké konifery, s nimiž se shledáváme opět v době příští, permské. Zvířena je nepoměrně chudá. Z foraminifer vystupuje pouze rod ''Fusulina'' v tak velkém množství, že jeho zbytky skládají lavice. Naproti tomu jsou korály mající ráz prvohorní poměrně dosti hojny, lilijice zastoupeny několika zajímavými rody, též mechovky a mořští ježci. Trilobity zastupuje rod ''Philippsia''; na jich místo vstupují rody mladší ze skupiny korýšů. Břichonožci a hlavonožci nejeví velké modifikace. Mezi ramenonožci převažuje rod ''Spirifer'', kdežto mezi rybami žralokovité. V lupkách zjištěn hmyz a mloci.

{{Prostrkaně|Útvar permský}} zaujímá největší prostranství na Rusi, šíře se od Uralu, gubernií permskou k Vladimíru a Jaroslavi, na sever k Ledovému moři a na jihu od Samary k Orenburku. Z Kuronska táhne jeho oblast, pokrytá na velkých územích útvary mladšími, do Litvy, odtud do Polska až do okolí Krakova. Na západě vystupuje po obou stranách Krušných hor, běží úzkým pruhem z Čech na Moravu a vyráží na povrch ve Slezsku a Lužici. V Sasích objevuje se v okolí Drážďan, dále pak v Durynsku a na úpatí Harcu, odkudž se ubírá v menších ostrůvcích podél západního úpatí Smrčin a Českého lesa až k Řeznu. Dále lze ho sledovati v Odenwaldě, Černém lese, v Elsasku, Lotrinkách, Vogesách, v Anglii, Irsku, Alpách, uherských Karpatech a Banátských horách. — Usazeniny tohoto útvaru rozpadají se ve dva stupně: ve zpodní starší, složený z usazenin pozemních, pískovců a slepenců červených, lupků a jílovitých vrstev s podřízenými vápenci a uhelnými plásty, a ve svrchní mladší, původu mořského, v němž převažují vápence, dolomity, bituminosní slínové břidlice, sádra, pískovce a též slepence. Z pravidla vyskytují se tyto usazeniny uloženy na vrstvy kamenouhelného útvaru, jsouce s nimi těsně spojeny, mnohdy tou měrou, že přechod ten přiměl označiti útvary tyto společným názvem: permo-karbon. Květenu permskou možno roztříditi ve dva přirozené typy, a to v typ červených pískovců a slepenců, a pak v typ vápenců a dolomitů. Vyznačuje se tím, že ji skládají rostliny pozemní rázu kamenouhelného útvaru. Rovněž zvířenu lze přirozeně rozděliti v typ sladkovodní a mořský. V onom převažují ryby skelnošupinaté, k nimž se druží mloci (''Labyrinthodonta''), pak poznány zde stonožky, otisky ráčků skořepatých (''Estheria'', ''Ledia'') a sladkovodní mlži z rodu ''Anthracosia''. Mnohem bohatší než tato zvířena je fauna stupně mořského, přes to však nedosahuje rozvoje doby předešlé. Jest zajímavá tím, že má ještě ráz zvířeny prvohorní, přes to, že pohřešuje zcela trilobitů Labyrinthodonti jsou zastoupeni rody ''Actinodon'' a ''Archaeogosaurus'' a malinkým druhem ''Protriton petrolei'' a nabývají téhož významu jako ryby ganoidní. Mlži jsou četní, ještě četnější jeví se ramenonožci. Mechovky zastoupeny jsou charakteristickou skupinou ''Fenestella''. Korály a mořští ježci vyskytují se velmi zřídka. — Vyvřelé horniny dosahují v permském útvaru nejen značného vývoje, než i rozšíření. Jim přísluší potud důležitost, že poskytly bohatý materiál na složeni slepenců a pískovců. Jsou to předem křemičité porfyry, porfyrity a melafyry, jež na mnohých místech přikrývají mocným pokrovem mladší podklad. Rovněž tufy těchto vyvřelých hornin jsou mohutné a šíře rozloženy. Na žilách těchto eruptivnich hornin jsou v některých územích přimknuty rudy magnesiové (porfyry Harcu), jinde těží se v žilách porfyrových a melafyrových ruda rtuťová (Falc) a též měděná. V horních vrstvách permského útvaru (Zechstein) založena jsou mohutná ložiska kamenné soli (Stassfurt a Magdeburk). Konečně třeba též připomenouti železných rud v Durynském lese.

{{Prostrkaně|Druhohory}}. {{Prostrkaně|Útvar triasový}} byl poprvé poznán, studován a rozčleněn v Německu. Později, když Alpy byly zevrubněji prozkoumány, objeven i zde, a to v mohutných usazeninách typu mořského. V Německu rozčlenili usazeniny tohoto útvaru ve tři stupně: ''a'') ve st. pískovce pestrého, ''b'') st. vápence lasturnatého a ''c'') st. pestrého slínu. Po facii rhaetické, alpské, zjištěny zde jen nepatrné stopy. Trias zaujímá v Německu veliká prostranství na sev. a jihu; táhne podél Rýna do Voges a Harcu, a odtud do Francie. V Anglii je znám pod jménem mladšího pískovce rudého (''new red sandstone''); zde zjištěno, že anglickému triasu stupeň vápence lasturnatého schází. K oblasti triasu německého přikládá se trias alpský (rhaet.), facies to mořská, mohutná, vtěsnaná mezi trias alpský a jurský. Na východu a severu zjištěn tento útvar po obou bocích Karpat, v Polsku, Bukovině, Uhrách, na Rusi a ve Švédsku. Čechy, Morava a Slezsko pohřešují ho zcela. Za doby triasové vyvřely hmoty eruptivní (porfyry, křemité porfyry a melafyry) dvakráte: poprvé po uložení pestrého pískovce a podruhé v době keupru (st. pestrého slínu). Za této doby byla pohoří česká vystouplá, rovněž kontury horstev středoněmeckých byly naznačeny. Tehdy vyčnívala Auvergne a Bretoňsko ve způsobě ostrova nad moře, z Belgie táhl se územní pruh přes průliv La-Mancheský do Anglie až k Londýnu. Dále na sev.-západ šířilo se moře zaplavující velikou čásť Anglie od Londýna až do Walesu. Území Alp, Pyrenejí, Savojska, Pannonie a Aquitanie zavodňuje moře Středozemské, spojené, jako za dob dřívějších, s nížinami uralskými a středoasijskými. Rostlinstvo triasu jeví ráz novější. Přeslicovité druhy nastupují do močálů a bažin za kalamity, lesy tvoří kapradiny stromovité (''Anomopteris'', ''Nevropteris'', ''Pecopteris'', ''Taeniopteris'' etc.), cykasy (''Pterophyllum'' s novými typy ''Zamites'', ''Pterozamites'', ''Otozamites''), konifery (''Voetzia'', ''Thuites'', ''Palacoxyris'' etc.) a stromovité lilije. Moře a pobřeží oživují ještěři (''Placodus'', ''Nothosaurus'', ''Simosanrus'' a j.) a ganoidní ryby, na rody a druhy bohatí hlavonožci (''Nautili'', ''Ammoniti''), dále plži (''Turbo'', ''Natica'' etc.), mlži, ramenonožci, množství lilijic, korálů a též foraminifer. V močálech a jezerech žijí mloci (''Labyrinthodonta'') a ještěři (''Rhynchosaurus''). První stopy ptačí a ssavči zde objeveny. — Rudy vyskytují se v tomto útvaru v pestrém pískovci Černého lesa (chalkosin, malachit), ve Slezsku (zinkové rudy, blejno olověné, hnědá železná ruda), pak v Bavorsku (rudy zinkové). Alpské území triasové přechovává v Salcbursku sůl, v Istrii ložiska rumělky a rtuti, v Korutanech u Bleiberka leštěnce olověné, bělobu, Wulfenit, Sfalerit atd. a konečně v Lombardsku rudy železné.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} nejmohutněji jest vyvinut v pohoří Jurském (franckém i švábském) a šíří se ve střední '''E'''-pě mezi Harcem, Šumavou a Alpami. Počíná zde západně Šumavy a Smrčin, vytvořuje mohutný oblouk táhnoucí se z krajiny koburské přes Řezno až k Schafhúzám, kde se navazuje na švýcarskou Juru. Severně Harcu a na rovinách německých vynikají jurské usazeniny jen na malých ostrůvkách, odkudž lze je sledovati do pruského Slezska a Polska (okolí Krakova). V Čechách a Sasku jsou nepatrny. Mnohem rozšířenější jsou však ve Francii, kde se táhnou dvěma proudy, z nichž jeden obstupuje prahorní massiv francouzský, kdežto druhý Vogesami do Bretoňska až k průlivu La Manche se rozkládá a do Anglie přechází. Na jihu usazeniny triasové skládají pohoří Jurské, obepínají prahorní jádro Alp a rozprostírají se jednak na Balkánský polouostrov{{Redakční poznámka|archaický tvar, nikoliv tisk. chyba}} a do Italie (Apenniny), jednak Moravou do Karpat. Na Rusi vystupují v gubernii moskevské, pečorské a pak na Krimu a Kavkáze. — Souvrství tohoto útvaru je rozčleněno ve tři stupně, z nichž nejstarší označen jménem lias (černý), prostřední dogger (hnědý) a nejmladší malm (bílý) a uzavírá světlé a tmavé vápence, slíny, slinité břidlice, dolomity a podřízeně pískovce. Za přechodní doby mezi triasem a jurou vniklo moře mocným ramenem opět na západ. Vrstvy z něho uložené zůstaly na mnoze v původní poloze, na př. na Rusi a ve střední '''E'''-pě; naproti tomu jsou vyzdviženy a prostoupeny puklinami v Alpách. — Rostlinstvo jurské má ještě ráz doby rhaetické, přes to však je dosti rozmanité. Cykasy vykazují plný rozvoj, veliké lesy jehličnaté pokrývají souš, palmy zastupuje rod ''Carpolites''. Na konci jurské doby množí se rostliny jednoděložné (''monokotyledones''); stromy listnaté jsou podřízeny. Zvířena jest velmi bohata, druhy prvohorní mizejí silně; její ráz se blíží více rázu zvířeny nynější, ale přes to je dosud od tohoto značně vzdálen. Foraminifery a houby mořské jsou hojné, korály tvoří útesy mohutné (zastoupeny skup. ''Thamnastraea'', ''Thecosmilia'', ''Favia'' a j.). Též lilijice, hvězdice, mořští ježci a ramenonožci těší se značnému rozvoji, menšímu červi. Naproti tomu je rozvoj mlžů, plžů a hlavonožců (Ammonitů, dílem též Nautilů a Belemnitů, přímo velkolepý. K těmto se druží dekapodi dlouhoocasí, hmyz a četné ryby (ryby kostnaté scházejí zcela). Ještěři jsou zastoupeni rody ''Ichthyosaurus'', ''Plesyosaurus'', ''Camptognatus''. Na místo Labyrinthodontů nastupují praví gaviali a krokodili (''Teleosaurus'' etc.); létací ještěrky (''Pterodactylus''), želvy bahenní a říční, ptáci (''Archeopteryx'') a ssavci zastoupení vačnatci (''Amphitherium'', ''Phaselotherium'') doplňují obraz této zajímavé zvířeny. — Rozloha a mohutnost vyvřelých hornin jurských je poměrně malá. V Německu jich téměř není; tam vrstvy triasové prorážejí eruptivní horniny třetihorní. Rovněž i v Karpatech jsou tyto horniny podřízeny, za to převládají ve Skotsku a na ostrovech Mull a Skye. Zde se vyskytují syenity, felsitové porfyry a čediče. V Pyrenejích druží se k nim žula. Rudy železné chová útvar triasový v sev. Německu, Švábsku, Lotrinkách a Lucembursku; kamenné uhlí je v jeho usazeninách v Uhrách, asfalt pak v Brunšvíku a Hannoversku.

{{Prostrkaně|Útvar křídový}} je v '''E'''-pě velmi rozšířen. Skládá několik samostatných obvodů, z nichž nejdůležitější je obvod českosaský, cášský, sev.-východoněmecký, baltický, anglický, francouzský (severní oddíl neboli pařížské pánve, garonský a oddíl francouzských Alp); k těmto se dále přimyká obvod slezský, karpatský, dánský a jihošvédský. Se zřením ke zvířennému rázu seskupují se tyto obvody do dvou velikých oblastí, a to severní a jižní. Oblast severní zaujímá obvody křídového útvaru českosaského, německého, švédského, anglického a sev. Francie, kdežto jižnímu příslušejí obvody Alp a všechny jižně těchto ležící. Podstata rozdílů těchto dvou oblastí záleží asi v tom, že, kdežto usazeniny severní oblasti chovají bohatě vyvinuté skupiny Belemnitů a Ammonitů, usazeniny oblasti jižní jich téměř zcela pohřešují, majíce skupinu rudistů četně rozvětvenou a bohatou, kteráž, vyjmouc v obvodu českosaském, v severní oblasti je velmi řídká. — Usazeniny zmíněných oblastí a obvodů jsou rozčleněny v pět různě starých stupňů, kteréž od zpodu nahoru takto následují: 1. Stupeň neokomský (neboli Heald s Wealdem); uzavírá usazeniny mořské (vlastní neokom), pak sladkovodní a říčnomořské (označení Hils a Weald). Za vůdčí zkameněliny považují se ''Тоxaster complanatus As'', ''Rhynchonella multiformis'', ''Exogyra Couloni d’Orb''. 2. Stupeň gaultský, mořský; objímá jíly a slíny s podřízenými pískovci a vápenci a třídí se opět ve 4 pásma. 3. Stupeň cenomanský, jehož usazeniny jsou převážně glaukonitické pískovce, jíly a slíny. 4. Stupeň turonský, rovněž původu mořského; uzavírá slíny a pískovce a rozpadá se též v několik pásem. 5. Stupeň senonský; obsahuje psací křídu s rohovci, vápence, jíly a písky. Rozpoznány v něm čtyři pásma. — Až do doby stupně cenomanského má rostlinstvo ráz doby jurské s pozůstatky, rhaeta. Obrat počíná v cenomanském stupni. Zde nastupují první dvouděložné rostliny, a čím dále spěje doba křídového útvaru k třetihorní, tím i rostlinstvo rozdílnější jest od dřívějšího. Kapradin ubývá, kdežto stromoví druhy z rodu ''Protopteris'' se množí; zároveň s těmito i jižní tvary konifer, pak palmy, lilijovité rostliny, druhy vrbovité, dubovité, vavřínovité a j. vtiskují této floře ráz vyspělejší, dnešnímu podobnější. Zvířena tohoto útvaru je bohata. Foraminifery vystupují v množství značném, místy skládají i vrstvy; též mořské houby jsou zastoupeny četnými rody. Korály skládají útesy jen v obvodu horního křídového útvaru Alpského; jinde jsou řídké. Rovněž vzácné jsou lilijice, kdežto mořští ježci a ramenonožci dosahují netušeného rozvoje; k těmto se řadí mechovky. červi, mlži, dílem i plži a raci. Předůležití jsou rudisté. Hlavonožce zastupuje jen několik druhů; vymírají na konci této doby (''Ammonites'', ''Crioceras'', ''Toxoceras''). Z hmyzu objeveni byli též motýlové, z obratlovců zbytky ryb chrupavkovitých. Plazi, v jurském útvaru hojní, jsou zde vzácní (''Iguanodon'', ''Mosasaurus'', ''Aptychodus''). Po ptácích objeveny dosud jen čelisti (am. ''Hesperornis'', ''Ichthyornis''). Hornin eruptivních v evropském útvaru křídovém dosud stanoveno nebylo; které tu a tam prorážejí vrstvy křídové, poznány za mladší nežli útvar křídový. Objev tento učiněn jak v saském Švýcarsku, tak i v Karpatech, kdež sedimenty útvaru křídového vyvřelé massy prorážejí. — Rudních žil v tomto útvaru je málo. Známy jsou dosud ve Vestfálsku (galenit a sfalerit), v Banátě (magnetit) a u Rezbanye v Uhrách. Mimo to jsou tu pak ještě z užitečných produktů fosfority (Francie, Podolí, Smolensk), kamenné uhlí (Hannoversko) a asfalt (Švýcarsko).

{{Prostrkaně|Třetihory}} ({{Prostrkaně|doba kaenozóická}}). Usazeniny této dlouhé doby zaujímají v '''E'''-pě šírá prostranství na severu i na jihu, na západě i na východě. Na sever sledovány až do Gronska. V nich lze poznati, že na začátku doby kaenozóické vyskytují se jisté druhy rostlinné a živočišné ve značném vývoji, které sem přecházejí z doby minulé, mesozóické, a že soudobně — a to je hluboko vryto do povahy úhrnné — povšechný ráz rostlinstva i bylinstva je dnešnímu mnohem podobnější nežli za doby mesozóické. Tato shoda je tím zjevnější a větší, čím mladší vrstva, jejíž zvířenu a rostlinstvo k dnešní přirovnáváme. Rozdíly podnební jsou za této doby ostré; zde je veliké množství soudobných facií různých, jež přehled a zběžný krátký náčrtek rázu této doby velmi stěžují. Souvrství usazenin doby třetihorní rozčleněno ve tři období: {{Prostrkaně|eocén}}, {{Prostrkaně|miocén}}, {{Prostrkaně|pliocén}}, mezi něž později vsunuto období čtvrté: {{Prostrkaně|oligocén}}. Eocén a oligocén stahuje se zhusta v období jedno: {{Prostrkaně|palaeocén}}; miocén a pliocén v {{Prostrkaně|neogén}}.

{{Prostrkaně|Eocén}} rozprostírá se v záp. '''E'''-pě v pánvi pařížské, dále na severu v okolí londýnském, na jih přechází do Alp, pak Apennin, Karpat, Pyrenejí a do Španělska, na východ do Řecka a Turecka. Celé jeho území rozpadá se v několik obvodů, z nichž západoevropské jsou ještě nejzevrubněji prostudovány. Předem je to eocénní pánev pařížská, kde studium palaeontologické svůj počátek vzalo a již mimo pánve anglické nejdokonaleji známe. V okolí pařížském je útvar eocénový zastoupen písky, jíly a vápenci (pařížské hrubé vápence, ''calcaire grassier''), usazenin to dílem říčnomořských, dílem sladkovodních. Eocén anglický obsahuje převážně usazeniny mořské a jen podřízeně brakické. Nejdůležitějším členem mořského stupně je jíl londýnský a písek bagshotský. Mayer rozeznává v eocénu vůbec tato pásma: garumenské, soissonské, londýnské, pařížské, bartonské, ligurské a tongerské. Na jihu zastupuje tento útvar facies nummulitového vápence, jež dochází v Alpách, Apenninech, Karpatech, Pyrenejích, Řecku, Turecku a Španělsku značného rozšíření a mohutnosti.

{{Prostrkaně|Oligocén}} je velmi dokonale vyvinut v Německu a v Anglii. Ve střední '''E'''-pě zaujímá severoněmeckou nížinu od paty Krkonoš a Harcu až k Baltickému moři a na východ až k Polsku; na západě vystupuje v Elsasku a ve Švýcarsku. Též ve Francii byl zjištěn, jen že v nepatrné mohutnosti; je zde zastoupen usazeninami sladkovodními a mořskými. Tyto facie jsou daleko mohutnější v oblastech anglických a německých. Jejich prostranství zaujímají tam slíny, písky a jíly. V Německu roztřídili oligocén: ''a'') v pásmo staršího hnědého uhlí, jemuž jsou soudobny vrstvy jantarové a bobových železných rud a ''b'') v pásmo střední složené ze septariových jílů (usazenin to mořských a pozemních). Švýcarský oligocén roztříděn ve zpodní molassu mořskou a v horizont hnědého uhlí. Seinský obvod oligocénní má za nejstarší a nejmladší člen usazeniny sladkovodní, jež uzavírají sedimenty mořské.

{{Prostrkaně|Neogén}}. Doba neogenní právem se pokládá za dobu velkých změn. Zborcené vrstvy eocénní vyzdvižené na temenech Alpských dávají nám o velikosti těchto převratů hlasné svědectví. Střední '''E.''' měla za této doby nynější svůj ráz, ovšem pozměněný jednotlivostmi, jež odstraněny byly, když dospěly horské hřbety Alp, Pyrenejí, Apenninů, Karpat a Balkánu své výše. Tehdy obtékal mohutný záliv mořský Alpy, vnikaje z Francie skrze Švýcary a Bavorsko do Rakous, odkudž se dral jednak Moravou do Čech a Polska, jednak Uherskem a Sedmihradskem na poloostrov Balkánský. Iberský poloostrov souvisel s Afrikou, v jejímž severním oddíle šířil se mořský chobot saharský a egyptský. Střední '''E.''' byla nad hladinou mořskou, břehy moře Baltického a Severního i Dánska byly ponořeny v mořském chobotě sahajícím na jih až do okolí Mohučského. Skandinavie, zalesněná sosnami, souvisela s Německem, dále na západu byla Anglie spojena s Francií. Tuto tvářnost '''E'''-py poměnily do jisté míry vyvřelé massy eruptivních hornin. Vyvřelyť za mladších třetihor čediče pohoří Doupovského a Středohoří v Čechách, vyvstaly sopky na severu a vých. Moravy a v Německu (Eifelské pohoří, Porýní), trachytová horstva v Uhrách a Sedmihradsku, čediče ve stř. Francii, Katalonii, Italii, Řecku, Islandu, Skotsku a Irsku. Tyto převraty s klimatickými změnami předurčily změny v rostlinstvu a živočišstvu. K. Mayer rozeznává v neogénu tyto stupně: aquitánský, mohučský, helvetský, tortonský, piacenský, astský a saharský. Evropské území neogenní rozpadá se v několik poměrně ostře ohraničených oblastí, z nichž nejdůležitější jsou oblast rakousko-uherská, mohučská, severoněmecká, švýcarská, francouzská, anglická, volyňsko-podolská a ruská. Na území rakousko-uherského neogénu rozkládají se jíly, slíny, písky, pískovce a litavské vápence. Na těchto veskrze mořských usazeninách, označených stupněm mediterránním, spočívají jíly a písky stupně sarmatského, říčnomořské, na nichž leží písky a jíly stupně kongeriového (říčnomořského), přikryté štěrky belvederskými. V pánvi mohučské zaujímají jíly septariové podklad vrstev neogénních; na nich leží slíny cyrenové, pak pískovce s otisky listův. Pliocén je zde zastoupen vrstvami říčními t. zv. pískovci Eppelsheimskými, uzavírajícími zbytky ssavců (''Dinotherium'', ''Rhinoceros'', ''Mastodon'' etc.). V severním Německu je miocén zastoupen jen slídnatými jíly, jako na př. ve Šlesviku a Holštýně, a obsahuje hnědé uhlí (Meklenburk). V již. Německu a Švýcarsku možno v něm rozeznati dolní pásmo sladkovodní molassy, pak pásmo svrchní molassy mořské a konečně svrchní pásmo molassy sladkovodní. V Anglii spadají do tohoto stupně dílem mořské, dílem říční jíly a písky nazvané crag a uzavírající zvířenu a květenu přechodní od typu třetihorního k diluviálnímu. — Rostlinstvo doby třetihorní nese za eocénu ráz tropický, naproti tomu za neogénu ráz subtropický. Palmy a stromy jehličnaté, pak byliny dvojděložné převládají. Kryptogamy doby mesozóické vytratily se téměř zcela, rovněž cykasy. Velmi pozoruhodna je zvířena. Má již v hrubých obrysech ráz zvířeny nynější. Mnohé soudobé druhy vzaly v ní svůj počátek. Nápadným je povšechný rozvoj ssavců. Z prvoků nabývají důležitosti a významu foraminifery, již tím, že jsou v eocénu zastoupeny skupinou Numulitů, která v neogénu takměř zcela vymřela. Mořské houby, koraly, mořští ježci, ramenonožci jsou vzácni, naproti tomu mlži a plži hojni. Z hlavonožců doby předešlé zbyla toliko skupina Nautilů. Arthropody zastupují skupiny žijící ještě dnes. Veledůležit jest rozvoj ryb i ssavců. Vedle ssavců vaknatých jsou zde zastoupeni hlodavci, kopytnatí, tapíři, druhy vepřů, kočkovití, netopýři a opice. Kromě hnědého uhlí, kamenné soli a bobové železné rudy obsahují neogénní vrstvy co do užitečných hornin ještě síru (Sicilie). Na trachyty vázány vyskytují se zlaté a stříbrné rudy v Uhrách.

{{Prostrkaně|Čtvrtohory}}. Podstatné to byly zajisté změny, které byly toho příčinou, že moře doby miocénní, sahající mohutným zálivem od jihovýchodu přes Balkánský polouostrov, Uhry, na severozápad až do Čech a odtud Moravou až do Podolí a na jižní Rus, odteklo na jihovýchod, zanechavši po sobě veliká jezera. Že dlouho trvalo, než tato jezera, původně slaná, pak braková (říčnomořská) a konečně sladká, ve střední '''E'''-pě vyschla, a na jich prostranstvích uloženy byly na jihu mohutné hlíny, na severu štěrky, písky, slíny a jíly, toho dokladem je mohutnost těchto sedimentů. Zkoumajíce tyto usazeniny, mladší třetihorních, ne nesnadno poznáváme, že zpodní, starší, uzavírají zvířenu bohatou zvláště na ssavce (slony, nosorožce, lvy, tygry, hyény atd.), po nichž v mladších bučí není stop žádných nebo velmi skrovné. Toto poznání vedlo k tomu. že usazeniny tyto rozčleněny ve dva stupně: diluvium a alluvium.

{{Prostrkaně|Diluvium}}. Diluviální usazeniny pokrývají na severu '''E'''-py veliká prostranství; ale i na jihu jejím rozkládají se široko daleko, tu souvislým, tu na ostrovy roztrhaným příkrovem. Na severu jeví se nám jako výsledek rušivé síly jednak zemského ledového pokrovu, jednak ledovců, kdežto ve střední a jižní '''E'''-pě nejsou než produkty větrů a tekoucích vod (ovšem až na zbytky ledovců vysokých horských hřbetů). Ráz těchto usazenin je na různých místech různý, namnoze ryze místní. V Německu rozčleňují je ''a'') v pásmo svrchních a ''b'') pásmo dolních slínových a jílovitých štěrků, jež místy dělí lavice písková (korálové a mechovkové lavice pískové). Nejen severní '''E.''' byla za této doby zaledněna, než i dále na jihu na temenech alpských, pohoří Jury, pyrenejských, Kavkázu, snad i Apenninu, ležely mohutné ledovce, jejichž mocné usazeniny označují dřívější jich rozlohu. Mimo to svědčí sled vrstev diluviálních tomu, že tehdejší ledovce několikráte (dle jedněch dvakráte, dle jiných třikráte) změnily rozlohu území svého, z čehož se na dvoje, ano i troje zalidnění '''E'''-py soudí. — O tvářnosti '''E'''-py za diluvia bylo promluveno v předmluvě. Zbývá ještě načrtnouti ráz tehdejší zvířeny a květeny. Zřídka kde nalézají se v diluviálních usazeninách zbytky živočišné a rostlinné na původním nalezišti; obyčejně bývají na nalezišti druhotním, kam je zaplavily vody nebo snesly větry. Zvířena i rostlinstvo doby této jeví hluboce vrytý ráz nynější doby, jenže nemá detailních znaků. Toť lze vypozorovati jak na zvířenách sladkovodních usazenin, tak i na arktické floře této doby. Druhy, jako na př. ''Paludina diluviana'', různé druhy z rodu ''Helix'', pak ''Cardium edule'', ''Cyprina islandica'' a j., svědčí tomuto názoru touže měrou, jako že na konci diluvia vymřeli ssavci: na př. ''Elephas primigenius'' (mamut), ''Elephas antiquus'', ''Rhinoceros tichorhinus'', ''Bos primigenius'' atd.

{{Prostrkaně|Alluvium}} je zastoupeno usazeninami nynějšími, usazeninami hlinitými, pískovitými, jílovitými a j., jež uložily prameny, řeky, jezera a moře. Sem přísluší též ruda bahenní, rašeliny, korálové útesy, vulkanické tufy atd. Rozloha těchto sedimentů je veliká; povstávají všady, kde jsou činny síly mechanické a kde se rodí, přerodňuje a zaniká život organický. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
V obrovském, k východu otevřeném polokruhu obmyká největší čásť hranic '''E'''-py moře, na severu jako moře Karské a Bílé, na západě jako Atlantský okeán a jeho části, Severní a Baltické m., na jihu jako moře Středozemní (s m. Černým a Azovským). Obě jmenovaná středomoří, severní, tvořené Sev. Německým mořem a Baltem, a jižní (Středozemní) mají pro '''E'''-pu největší důležitost. — Moře '''E'''-pu obléhající jsou z největšího dílu nehluboká. Isobatha 200 ''m'' vzdaluje se velmi značně od severních a západních břehů celiny. Kdyby moře Atlantské jen o 150—200 ''m'', tedy o míru nejvyšších staveb, kleslo, zbylo by z Bílého, Severního a Baltického moře jen několik malých bassinů a záp '''E'''. podobala by se tupému poloostrovu, jehož okraj by šel od záp. Norska přes Shetland a Hebridy k záp. Irsku a odtud v tupém úhlu do vnitra zál. Vizcayského. Jen kol břehu jižního Norska táhl by se úzký průplav. Také rozdíl obou evropských středomoří spočívá hl. ve hloubce. Balt (400.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) má spíše ráz vnitrozemského jezera, jež jen úzkými průplavy — oběma Belty a Sundem — jest spojeno se Severním mořem. Posléze jmenovaný průplav jest však vedle La Manche nejvíce navštěvovanou drahou mořskou. Severní moře, velikého pro střední '''E'''-pu významu, zužuje se v jihu v nejdůležitější evropský průplav, úžinu Doverskou č. Calaiskou, 32 ''km'' širokou. Ještě moře Irské má ráz středomořský. Hluboká moře evropská počínají teprve zálivem Vizcayským. Kdežto pobřeží záp. Francie a jižní Anglie ještě opásáno jest pruhem mělkého moře 150—200 ''km'' širokým, shledáváme se u břehů pyrenejských se značnými hloubkami. Středomoří jižní (2½ mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, spojené s okeánem úžinou Gibraltarskou (14 ''km'' šir. a až 900 ''m'' hlubokou), dělí se v západní a východní. Mělká úžina Túniská nebo Sicilská obě části spojující přibližuje zase '''E'''-pu k Africe až na 140 ''km''. Východní, celkem hlubší, Středomoří na evropské straně značně rozčleněné, spojeno jest úž. Dardanellskou (Hellespont, 2 ''km'' šir.) s nevelikým m. Marmarským (11.655 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), z něhož úž. Cařihradská (Bospor, ½ ''km'' šir.) vede do moře Černého (440.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Úžina Kerčská (4,2 ''km'' široká), řece podobná, odděluje moře Černé od Azovského (37.604 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4—5 ''m'' hlub.), jež má již docela ráz vnitrozemského jezera. Činnost moře na březích evropských jest velmi značná. Příliv a odliv, nahrazující některým říčním přístavům moře, působí na jiných místech, zvl. v Sev. moři a v otevřeném okeánu velmi zhoubně. Stoupá u Lorientu a Morbihanu na 4, u Brestu na 6, u Roscofu na 8, u St. Malo na 11 ''m'', nejvýše snad v celé '''E'''-pě v zátoce Bristolské, na 9—15 ''m'', a nejzáze v ní u Chrestonu prý až na 19½ ''m'' při rychlosti vlny 60 ''km'' v hodině. Naproti tomu mizí výše přílivu v Baltu a moři Středozemním (zde u Terstu jen 70 ''cm''). S tím souvisí také činnost moře. Tak trhá moře v Normandii každoročně 2 ''m'', na březích norfolckých a suffolckých v Anglii až 2–4 ''m'' celiny ročně. Vůbec v Severním moři trvá dosud silný boj moře a pevniny. Prudké návaly urývají zde celé ostrovy a zaplavují široké pruhy země, čemuž zase člověk umělými hrázemi snaží se překážeti. Tak r. 1173 utvořena zátoka holland. Dollart, r. 1221 zát. Jade v Oldenbursku, roku 1277 frízský Dollart, r. 1421 zničeno 72 vesnic v Hollandsku, r. 1570 zahynulo prý při povodni 100.000 lidí, r. 1634 ve Frízsku 15.000 lidí. Plinius znal 23 frízských ostrovů, dnes jich jest pouze 16. Úbytek Hollandska počítá Arends za posi. 6 stol. na 6050 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z nichž polovice urvána v stol. XIII., kdežto v XVIII. již jen 55 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Za to nyní vysušovaním Hollandska značně přibývá, tak v létech 1815–65 asi 45.000 ''ha''. V Belgii páčí Laveley přírůstek od r. 1124 na 50.000 ''ha'', tak že dnes jsou pole, kde byla r. 1213 námořská bitva Sluyská mezi Francouzi a Angličany. Někde zanáší moře samo velmi značně, tak na př. m. Beccles, jež bylo ještě v XIV. věku přístavem, leží dnes 14 ''km'' od moře (viz {{Prostrkaně|Duny}}). Veledůležito u moří evropských jest, že až na nepatrnou čásť po celý rok jsou prosta ledu. Pravidelně zamrzávají jen moře Bílé, mělké moře Azovské a zálivy moře Baltického. Někdy ovšem výjimečně zamrzání to stává se obecnějším, tak na př. r. 1688 Karel X. s vojskem 20.000 přešel přes zamrzlé moře na ostr. Fünen a Langenland; r. 1809 Rusové hrozili Štokholmu přes zamrzlý Balt, a Velký Belt byl r. 1871 od 1. ledna až do 1. března zamrzlý. Černé moře zamrzlo prý r. 299, 558, 703, Dardanelly r. 762, Bosporus r. 359 a 474, ba r. 1507 zamrzl i přístav v Marseilli, r. 1769 La Manche a roku 860 i moře Jaderské. Až do nedávna mělo se za to, že mezi hladinami okeánu Atlantského a m. Středozemního jest veliký rozdíl. Teprve nejnovější přesná měření medimaremetry a mareografy ukázala, že hladinu moří '''E'''-pu obklopujících lze pokládati za totožnou. Přijímáme-li hladinu střední u Marseille za normál, jest hladina moře v Terstu o 2 ''cm'' vyšší, v Benátkách a Janově o 5, v Livorně a Nizze o 6, v Anconě o 8, v okeánu Atlantském u Biarritzu o 13, v S. Jean de Luz o 15, v Brestu o 2 ''cm'' vyšší; v Les Sables d’Olonne o 20 ''cm'' nižší, v Kanálu cherbourském o 5, v Havru o 1 cm vyšší, v Boulogni stejná. — V Severním moři jest u Ostende o 16, v Amsterdamu o 1, v Cuxhavenu o 3 ''cm'' nižší, v Zuiderském jezeře o 5—7 vyšší, v Baltu u Travemünde o 9, u Swinemünde o 2, u Pilavy o 8 ''cm'' nižší. Největší známý rozdíl u moří evropských činí tudíž pouze 35 ''cm''. To má velikou důležitost praktickou pro přesné nivellování a triangulaci. Tyto jsou téměř ve všech státech evropských založeny na hladině nejbližšího moře. Tak přijali Rakušané Terst, Italie Janov, Francie Marseille, Španělsko Alicante, Portugalsko okeán Atlantský u Cascaès, Belgie Ostende, Rusko Kronstadt. Jen výjimečně přijali Hollanďané stř. hladinu vysoké vody v Amsterdamu, jež leží as 14 ''cm'' nad stř. hladinou, Německo pak za normál rovinu položenou 37 ''m'' pod fixním bodem hvězdárny berlínské. Normál tento leží as 2 ''cm'' výše než hladina Baltu u Swinemünde. Švýcaři mají za základ svých měření fixní bod na bludném balvaně, tak zvaném Pierre du Niton v Genevě. Jest zjevno, že když hladina moří evropských jest téměř totožná, i měření výškopisná zbavena jsou vady, již by jinak různé základní niveau přivoditi musilo.

Utváření se '''E'''-py (viz geologii) vysvětluje, proč {{Prostrkaně|řeky}} z větší její části vlévají se do zátok Atlantského okeánu, a ne přímo do něho nebo do Arktického moře, do kterého ubírají se jen vody z východní roviny ruské, a proč uzavřená úvodí (baltické a černomořské) co taková se vytratila, kdežto veliké území Kaspického moře (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt; celé '''E'''-py) se zachovalo.

{{Prostrkaně|Úvodí Arktického moře}} dělí se zátokou Bílého moře přirozeně ve dvě části: západní lapsko-norsko-ruskou, obsahující staré planiny s velikými jezery (Enare 1421 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a s malými řekami (Tana 275 ''km'' dl.), a ve východní tundrovitou rovinu severní Rusi, ze které přitékají řeky: Pečora (1820 ''km'' dlouhá, 420.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí), Mezeň (800 ''km'' dlouhá, 78.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí) a Dvina severní (1725 ''km'' dl., 365.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí).

{{Prostrkaně|Úvodí Atlantského okeánu}} omezeno jest na západní část poloostrova pyrenejského, na Francii, Anglii, Irsko a Norsko, nepřihlížejíc ovšem k Islandu а k menším ostrovům tohoto moře.

Severní břeh poloostrova pyrenejského nemá žádné větší řeky, západní však vykazuje, kromě množství menších, 5 velikých, ze středu poloostrova přitékajících řek: Miñho (275 ''km'' dl„ s 25.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí a 53 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteř.), Duero (850 ''km'' dl., s 95.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv. a 630 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteř.), pojímající v sebe &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt; vodstva celého poloostrova; Tajo (912 ''km'' dlouhá, s 84.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí, 333 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteřině), v létě často vysychající, Guadiana (509 ''km'' dl., s  60.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv.), a konečně z jižní roviny Andaluské Quadalquivir (602 ''km'' dl., s 55.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., přinášející za nízkého stavu 30 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, za středního 260 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteřině). Jezer větších na poloostrově pyrenejském není.

Z Francie k úvodí Atlantského okeánu náležejí &lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt; celé země a to: Adour (301 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí, 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. vody ve vteř.), Garonne s Dordogne (575 ''km'' dl., 90.550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. vody), Charente (371 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody), Loire (980 ''km'' dl., 115.116 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;{{Redakční poznámka|tisk. chyba, správně: ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;}} stř. vody) odvádějící vodstvo z celé střední Francie; Seine v Canal la Manche (776 ''km'' dl., 77.311 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteř.) a nepatrná Somme (245 ''km'' dlouhá, 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;).

Velká Britannie náleží k úmoří tomu jednou třetinou svého povrchu, ale až na řeku Severn (12.530 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 286 ''km'' dl., 150 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteř.) jsou to přítoky nepatrné, podobně jako v záp. Norsku. Irsko náleží sem celé; ⅓ vodstva padá na východ do moře a průlivu Sv.-Jirského, ostatek na západ; kromě Shannonu (383 ''km'' dl., 18.168 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 200 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině) nevyvinula se tu žádná větší řeka; i jezera, pokrývající úhrnem plochu 2300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (největší Neagh 397 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jsou vesměs malá; celá země, nejvíce střed, pokryta jest rašelinami, které povstaly před 5000 léty porážením lesů a stálou vlahou, zaujímají dnes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celého Irska, tak že vzniklo přísloví, že v Irsku není nic jiného než ''fogs, bogs and hogs'', t. j. mlhy, rašeliny a prasata.

Z obou zátok Atlantského okeánu (moře Středozemní, Severní a Baltické) hluboko '''E'''-pu rozpolťujících jest zátoka severní (m. {{Prostrkaně|Severní}} a {{Prostrkaně|Baltické}}) sice kratší, ale na přítoky bohatší a má větší úvodí. Příčina toho jest, že střední '''E.''' klesá k severu, a proto vodstvo své v tom směru odvádí (zvláště z Alp a ledovců alpských) a že má vlhčí léto, tak že řeky nemohou tak vysychati jako při Středomoří, kde v západě není často povrchní vody. Též veliké roviny středoevropské usnadnily utvoření se velikých řek Rýnu, Labe, Odry a Visly, které tekouce vesměs stejným směrem svahu, povstaly dosti pozdě ze zátok mořských, většinou až po ledové době. Vých. a západní břehy Severního a severní a vých. břehy Baltického moře mají jen malé řeky, ale vých. břehy baltické mají četná, velká jezera, což se vysvětluje opět ledovou dobou. Skotsko má v západních prahorách četná malá jezírka (Loch Lomond 71 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), taktéž sev.-záp. Anglie, i řek jest tu mnoho (550), ale jsou veskrze malé a nepatrné, jen Ouse má úvodí 4290 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 230 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; a Temže 11.288 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (30 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.) veliké. Totéž platí o Norsku, kde se nevyvinula ani jediná větší řeka a nevzniklo žádné větší jezero (jezero Mjösen 287 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest největší). Větší jsou límany v záp. Dánsku (Limfjord 1169 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ale největší řeka Ejdora (202 ''km'' dl.) má jen 3400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí. Za to i břeh jižní jest bohatý nejen na močály přímořské (watten, staré límany) a nyní dílem podmořské (v Hollandsku), ale i na dlouhé a vodnaté řeky; vlévají se tu: Šelda (430 ''km'' dl., 32.500 ''km''{{Redakční poznámka|správně: ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;}} úvodí, 100–200 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody), Rýn s Mosou a Moselou (1142 ''km'' dl., 196.303 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 900—1200 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody), největší to řeka západní, mající i v létě pro četné ledovce alpské vodu stálou; Emže (335 ''km'' dl., 11.996 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv.), Vesera (428 ''km'' dl., 46.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 157 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) a Labe (1265 ''km'' dl., 143.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 90—1800 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody), mající v létě silný úbytek vody.

{{Prostrkaně|Baltické moře}} nedostává větších přítoků ani z Dánska, ani ze Švédska; má sice Švédsko &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; povrchu svého pokrytou jezery, z nichž 35 přes 100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Wenern 5508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a množství řek, ale ty jsou malé, jen Glomen jest 560 ''km'' dl. s 51.480 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodím a 800 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Totéž platí o Čuchonsku, kde na jihu až na 47 % půdy pokrývají jezera, ze kterých Saima, Kalla, Eno a Pihlaja zaujímají 7762 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, řeky však nepatrné. Příčina v obou pádech ledová doba. Baltické kraje od Čuchonska dělí krajina močálův a jezer na ploše asi 40.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Ladoga 18.120 a Oněga 9752 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jež odvodňuje hlavně Něva (58 ''km'' dlouhá s 2950 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteř.). Vlastní baltické kraje (Estonsko. Livonsko a Kuronsko) nemají ani větších jezer (Ilmenské 918 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, J. Čudské čili Pejpus 3543 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) ani řek, jen Dvina záp. jest 757 ''km'' dl. s 85.401 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 500 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Za to bohatý jest jižní břeh na jezera (líman Kurský 1600, Frišský, 859, ústí oderské 957 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a veliké množství menších jezer: v Prusku 173, v Pomořansku 52, v Meklenbursku 650, ač dohromady jen 1880 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; vel., tak na řeky, z nichž Něman (700 ''km'' dl., 90.548 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 500&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;{{Redakční poznámka|tisk. chyba, správně: ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;}} vody), Visla 1145 ''km'' dl., 204.850 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 937 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) a Odra (940 ''km'', 114.690 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 243 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody).

Zcela jiné jsou vodopisné poměry jižní zátoky Atlantského okeánu, t. j. {{Prostrkaně|Středozemního moře}}, které dostává z něho úžinou Gibraltarskou stálou posilu, bez které by nutně musilo vyschnouti. Kromě afrického Nílu nevlévá se sem žádná velká řeka; asijský břeh jest chudý, totéž platí o břehu evropském, ze kterého přicházejí řeky jen druhé velikosti, s úvodím krátkým, ano rozvodí jest břehu blízké. Tak ve Španělsku jsou malé pobřežní říčky, jen Ebro má tok 750 ''km'' dl. a 83.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí se 200 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; střední vody; země, zvláště v středních pouštích arragonských neovlažovaná v létě má nedostatek vody, tak že tu platí přísloví španělské, že jest lacinější rozdělávati vápno vínem nežli vodou. Jižní břeh Francie jest pln límanů, ale řeky, kromě Rhônu, jsou pouhé bystřiny, v létě úplně vysychající, v zimě a na jaře velmi dravé a zhoubné jako Var (120 ''km'' dl.), Hérault (160 ''km'' dl.), ano Aude (223 ''km'' dl.) mívá v létě 5 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody, někdy však 3000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; a přinášívá ročně 1,7 millionů ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hlíny do moře. Rhône (1025 ''km'' dl., 98.667 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí, 1718—2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; střední vody, ale někdy jen 400 a náhle 12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) jest na vodu bohat, i děkuje bohatství to ledovcům alpským (1037 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a to v údolí Walliském, a jezeru Lemanskému (578 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 87.700 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody), které mu zastavuje, zachraňuje a čistí vodu stálou, neb dolní přítoky rhônské jsou bystřiny, častým a náhlým rozvodňováním velmi zhoubné; tak Ardéche vzrostla r. 1828 výše o 21 ''m'' a přinášela za vteřinu 7900 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; místo 20 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, o Durance pak (40–9000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) platilo staré přísloví: ''Le parlement, le mistral et la Durance sont les trois fleaux de la Provence'' (parlament, mistral a Durance jsou tři útrapy Provence). V Italii jest to východní svah k moři Jaderskému, jenž má hlavní vodstvo. Sever má asi 500 jezer, mezi nimiž nej krásnější z celé '''E'''-py Lago di Garda 361 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, dále Maggiore 211 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, di Como 155 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, která sbírají a upravují vodu a přítoky jediné velké řeky italské Pádu (''Po'', 672 ''km'' dl., 69.382 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 1720 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; střední vody, jinak 156-7000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;). Ligurský břeh Italie má pouhé bystřiny až k ústí řeky Arno (230 ''km'' dl., 8447 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí, 100 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; střední vody, jinak 1500 až 2000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;). Největší řeka západní Italie, Tiber (''Tevere'', 368 ''km'' dl., 16.722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 280 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) po ¾ roku nedostává vody deštěm a živí se jen podzemní vlahou. Ostatní Italie na jihu i na východě a její ostrovy mají jen nepatrné řeky, které v létě mají nedostatek vody. Totéž platí o západu poloostrova balkánského, kde řeky (Neretva 206 ''km'' dl., 9106 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí, Drin 350 ''km'' dl.) jsou tak nepatrny, jako jezera mimo Skaderské 373, Ochridské 269 a Janinské 110 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Podobně chudé jest Řecko a Turecko až na Vardar (346 ''km'' dl.) a Maricu (1437 ''km''{{Redakční poznámka|překlep, správně: 437 km (viz heslo [[../Balkánský poloostrov|Balkánský poloostrov]])}} dl., 53.846 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv.).

{{Prostrkaně|Úvodí Černomořské}}. Severní břeh Černého moře jest na vodu velmi bohatý, neb tu ústí se druhá co do velikosti řeka evropská, Dunaj (2900 ''km'' dl., 816.947 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv. a při ústí 6—10.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteřině), dostávající z ledovců alpských stálou a hojnou vláhu. Kromě Dunaje vlévají se do Černého moře Dněstr (1200 ''km'' dl., 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv. a 413 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) s velikým límanem, Bug (830 ''km'' dl.), Dněpr (1950 ''km'' dl., 510000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 2800 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) a do {{Prostrkaně|Azovského moře}} (37.496 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) Don (2150 km dl., 400.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí, 900 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) a {{Prostrkaně|Kaspické moře}} (434.418 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) přijímá jediný veletok evropský Volgu (3715 ''km'' dl., 136.765 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;{{Redakční poznámka|překlep, asi chybějící číslice, ve skutečnosti 10x více (viz heslo [[../Volha|Volha]])}} úv., 3780-4365 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. vody), proti níž Ural (200 ''km'' dl., 8000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., ale jen 50 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) jest pouhou bystřinou, nebo přicházeje ze stepi, nechává tu pod Uralskem polovici vody. V míře ještě větší platí to o řece Tereku. Solných jezer jest na stepi uralské na 2000, největší z nich jest Eltonské (181 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''  ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí.==
'''E.''' má mnohé podnební výhody před ostatními díly světa: teplotu zvýšenou zvláště v zimě, převládající mořské větry a hojné deště. V '''E'''-pě, nalézající se až na nejsevernější část v páse mírném, střídají se pravidelně roční doby, a rozdíly mezi teplotou letní a zimní jsou v téže zeměpisné šířce menší než v Asii a sev. Americe; v '''E'''-pě není nikde tropického vedra a polární zimy, a při hojném zavlažování půdy nemohou se nikde vyvinouti rozsáhlé pouště. Velký účinek na podnebí '''E'''-py má Atlantský okeán a proud Golfský, táhnoucí se podél záp. pobřeží '''E'''-py až do sev. Ledového moře. Barometrickými minimy zasahuje působení Atlantského okeánu daleko na pevninu až do Asie. Účinkem mořských větrů, které rozvádějí vlhký a teplý vzduch po pevnině, provozuje se s výsledkem orba na severu '''E'''-py, kde v téže zeměpisné šířce v Asii a v Americe zdržují se na chudých pastvinách pouze kočovníci. Teplý proud Golfský působí, že na celém atlantském pobřeží až k Severnímu mysu nezamrzá v zimě voda v žádném přístavě a že daleko na severu '''E'''-py vyskytují se velká a lidnatá města. Působením Atlantského okeánu neubývá teploty pouze od jihu k severu, nýbrž také od západu k východu, zvláště v zimě, kdy bývá záp. '''E.''' mnohem teplejší než '''E.''' východní. Také vlhkosti vzdušné, oblaků a deště ubývá směrem od Atlantského okeánu k východu a jihovýchodu. Hojné rozčlenění '''E'''-py, jak vodorovné tak i kolmé, má za následek při poměrně malé rozsáhlosti pevniny dosti značnou rozmanitost úkazů podnebních. Hory účinkují hlavně na rozdělení teploty a deště. Některá pásma horská, jako Alpy, Pyreneje a Karpaty jsou dosti vysoká, že jsou pro sebe klimatickými ostrovy.

'''E.''' má na svou zeměp. šířku teplotu zvýšenou, zvláště v okolí Atlant. okeánu a Středozemního moře, jehož voda přispívá též značnou měrou k oteplování vzduchu. '''E.''' jest uzavřena na severu roční isothermou 0°, na jihu 20° C.; jenom v poříčí Pečory a na poloostr. Kole nalézá se prům. roční teplota pod 0°. V nejchladnějším zimním měsíci lednu ohraničují '''E'''-pu isothermy -20° na sev. vých. a 12° na jihu, v nejteplejším letním měsíci červenci isothermy 10° a 28°. Roční proměna teploty činí v záp. '''E'''-pě 15—20°, ve vých. 20—25°. Maxima pozorují se až 41°, minima až -50° C. Rozdělení teploty bývá v každé době jiné; v zimě bývá teplota záp. '''E'''-py větší než '''E'''-py vých., v létě vystupuje naopak teplota vzduchu na vých. '''E'''-py výše než na západě, avšak s menšími rozdíly. Přechodní doby roční, jaro a podzim, jsou v sev. a již. '''E'''-pě naproti dobám extremním zkráceny prodloužením léta na jihu a prodloužením zimy na severu. Jak se teplota v '''E'''-pě od zimy na jaro zvyšuje účinkem přibývající výšky slunce a délky dne, poznáváme nejlépe z postupu isotherm. Isotherma 9° C naznačující příchod jara a nalézající se dne 15. března na severu poloostr. pyrenejského, postoupí dne 15. dubna až k čáře, jež se táhne od Londýna přes Prahu, Brno a Bukurešt a odtud podél 45° s. š. k východu; dne 15. května nachází se isoth. 9° na 55°, dne 15. června na 66° s. š.

{{Prostrkaně|Tlak vzduchu}} jest v '''E'''-pě velmi proměnlivý a kolísavý, gradienty směřují zřídka kdy po delší dobu v tutéž stranu a není podmínek pro stálé větry a stálé počasí jako v páse tropickém a subtropickém. Přechodem barometrických minim a maxim přes '''E'''-pu od Atlant. okeánu směrem k východu mění se stále tlak vzduchu a střídají se s různými směry větru periody pěkného slunečného počasí s periodami počasí špatného a deštivého. Pro podnebí a povětrnost v '''E'''-pě mají větší důležitost barometrická minima než maxima, jelikož jsou pohyblivější. Dráhy barometrických minim tvoří zvláštní síť, jež nejvíce jest rozvětvena v sev.-záp. '''E'''-pě. Minima objevují se nejčastěji v okolí britských ostrovů a ubírají se podél sev.-záp. pobřeží '''E'''-py buď do sev. Ledového moře anebo směrem vých. k moři Baltickému. Některá minima nastupují od jižního pobřeží britského dráhu směrem ku Středozemnímu moři, kde se též tvoří barom. depresse, jež vnikají do '''E'''-py směrem od jihu k severu. — Přechodem barometrických minim, jež jsou vyplněny vzduchovými víry (cyklony), kroužícími kolem středu nejnižšího tlaku, mění se směr větru a povětrnost velmi rychle. Přibližováním se minima ubývá tlaku a přibývá teploty, oblačnosti a deště za větrů jihozáp. a záp.; s odcházejícím minimem přibývá tlaku, obloha se vyjasňuje a teplota klesá při větrech sev.-záp. a sev. Převládající minima působí v '''E'''-pě mírnou a větrnou zimu, chladné a deštivé léto; maxima naopak provázená jasnou oblohou mají za následek studenou zimu a horké léto. Dle normálního rozdělení tlaku nalézají se v zimě nad Atlantským okeánem a{{Redakční poznámka|v tisku dvě spojky ''a'' po sobě, opraveno}} Středozemním mořem barom. minima, jež jsou oddělena pásem vysokého tlaku táhnoucího se z Asie směrem od sev.-vých k jihozáp. Povětrnost ve větší části '''E'''-py ovládají cyklonální teplé proudy atlantské, jež přicházejí od jihozáp.; kontinentální chladné větry z vysokého tlaku asijského panují pouze v již. části vých. '''E'''-py. Na jaře barom. minima a maxima zaujímají jinou polohu, a jsou též rozdíly mezi tlakem nejvyšším a nejnižším značně menší než v zimě; zvláště pozoruje se zvýšení tlaku na severu a snížení tlaku na jihovýchodě '''E'''-py. Následkem toho dostavují se častěji sev. větry, které zdržují postup teploty v záp. a stř. '''E'''-pě, V létě bývá nad '''E'''-pou a sousedními moři opačné rozdělení tlaku než v zimě. Nad Atlantským okeánem jest tlak vzduchu vyšší než nad vých. a jihových. '''E'''-pou. Převládají až k Alpám větry záp. a sev. záp. s nestálou, vlhkou a deštivou povětrností, kdežto v oboru Středoz. moře panují suché větry severní. Začátkem podzimu pozoruje se vysoký tlak ve střední '''E'''-pě a v již. Rusku se slabým anticyklonálním prouděním vzduchu a pěkným počasím, kdežto koncem podzimu bývá rozdělení tlaku a proudění vzduchu jako v zimě.

Barometrickými minimy dostavují se oblaky a deště z moří daleko na pevninu. Největší oblačnost (70 %) pozoruje se v sev.-záp. '''E'''-pě, kde se minima vyskytují nejčastěji, nejmenší oblačnost nalézáme v jižní a jihových. '''E'''-pě, kde jest tlak vyšší a panují suché větry. — S oblačností stejnoměrně ubývá relativní vlhkosti vzduchu, počtu dní s mlhou, deštěm a sněhem od pobřeží britského a norského směrem k vých. а k jihu. V Irsku pršívá 240 dní, v Lofotech 200, v Berlíně 154, v Athénách 73, v Catanii po 53 dní do roka. Jelikož se v '''E'''-pě objevují barom. minima ve všech dobách ročních, bývají zde případy trvalého sucha velmi řídké; úplně bez deště nebývá žádná doba roční. V jihoevropských zemích panuje sucho nejdéle v době letní. V zemích přímořských pršívá nejhojněji a nejčastěji na podzim a v zimě, v zemích uvnitř pevniny vyskytují se nejhojnější deště s bouřkou na jaře a v létě, kdy vystupuje vzduch nejsilněji do výše nad oteplenou pevninou. Na horách jsou srážky vodní stejnoměrněji rozděleny na roční doby než na rovinách. Celkem jest '''E.''' následkem své polohy uprostřed moří hojně zavlažována roční výškou 50—100 ''cm'' vodních srážek. Nejvíce vody dešťové dostává se skalnatým pobřežím mořským, svahům horským, přes které vystupuje mořský vítr do výše. Na vyvýšeném pobřeží skandinavském, skotském a portugalském, v některých částech Alp a Krasu bývá až 200—350 ''cm'' srážek, kdežto nejméně vody prší v severní Skandinavii a v jihových. části Ruska (ročně 25—50 ''cm'').

'''E'''-pu lze rozděliti na 5 podnebních krajů: 1. '''E'''-pu jižní, 2. západní, 3. střední, 4. východní, 5. arktickou.

1. Podnebí {{Prostrkaně|jižní '''E'''-py}}, oddělené od ostatní pevniny vysokými pásmy Pyrenejemi, Alpami a Balkánem, podobá se více podnebí severoafrickému a maloasijskému než evropskému. Ráz jeho jest určen zeměpisnou polohou, mořem Středozemním a tvarem půdy. Následkem polohy v subtropickém pásu vyznamenávají se země středomořské neobyčejně jasnou oblohou a jasným svitem slunečním, jenž jim dodává zvláštního půvabu. Velká členitost kolmá a vodová podmiňuje velkou rozmanitost v rozdělení tepla, deště a směru větrů. Průměrná roční teplota vzduchu v jihoevropských zemích bývá 12— 20° C s malými proměnami, neboť nejchladnější měsíc leden má teplotu v nižších polohách 0—12° C, nejteplejší červenec 23—28° C. Zima bývá v jižní '''E'''-pě krátká a velmi mírná, bez krutých mrazů a velkých sněhů. Až na hory a planiny, kde jest drsněji, trvají mrazy a zůstává ležeti sníh všude jen krátkou dobu. Letní teplota vystupuje ovšem do značné výše, někdy 35—41° C, avšak letní vedra nejsou tak nesnesitelná jako v jiných horkých zemích, jelikož se nalézají ve spojení se suchou povětrností. V jižní '''E'''-pě bývá totiž následkem zvláštního rozdělení tlaku léto nejsušší dobou roční. Na rozdíl od ostatní '''E'''-py ubývá letních dešťů od severu k jihu a přibývá dešťů podzimních (aequinoktiálních) a zimních, jež na jihu výhradně panují. Deště v jižní '''E'''-pě jsou krátké a prudké lijáky, po kterých se obloha záhy vyjasňuje. Oblačnost nejpošmournějšího měsíce 50 % snižuje se v létě na 30—20 %. Italie a Řecko staly se pro blankytnou oblohu pověstnými. Příčinu jasné oblohy, letního sucha a zimního mokra hledati jest v rozdělení tlaku a v panujících větrech. V létě rozkládá se nad mořem Středozemním vysoký tlak vzduchu a panují sev. a sev.-záp. větry, jež jsou velmi stálé a jež byly již starým Řekům známy pod jménem »etésií«. V zimě udržuje se nad teplejším mořem Středozemním nižší tlak vzduchu než nad chladnějšími pevninami vůkolními, a v různých částech toho moře panují různé větry, jež bývají deštivé, protože jsou cyklonální, vystupující v oboru nízkého tlaku do výše; zvláštním tvarem terrainu nabývají veliké prudkosti některé lokální směry větru, jako v již. Francii mistral, na pobřeží istrijském a dalmatském bóra. V jižní Italii a na Sicilii objevuje se suchý a palčivý scirocco z pouští severoafrických, jenž jest znám ve Španělsku pod jménem »leveche« nebo »solano« a na Madeiře »leste«. Jinak jest v oboru Středozemního moře scirocco teplý a vlhký vítr mořský, jenž se objevuje zvláště v době dešťové.

2. {{Prostrkaně|Západní a severozápadní '''E'''}}'''.''' má podnebí úplně okeánické, jež jest nejurčitěji vyvinuto na ostrovech a na pobřeží atlantském. Podnebí toto jest velmi mírné, avšak silně podmračné, deštivé a větrné, pravý opak suchého a jasného podnebí jihoevropského. Atlantský obor podnební jest ohraničen na jihu roční isothermou 14°, na severu 0°, a ubývá teploty od záp. k vých. vzdalováním se od moře na pevninu větší měrou než od jihu k severu. Působením teplého moře v zimě rozdíly teploty mezi severem a jihem téměř úplně mizejí; na Hebridách vyskytuje se v lednu prům. teplota 6° jako v již. Francii, v Hammerfestu pozorují se minima -22°, kdežto v Paříži klesá teploměr až na -24° C. Velká oblačnost a prudké okeánické větry nepřipouštěj! dlouhé, trvalé pokrývky sněhové. Jaro bývá v tomto podnebním oboru poměrně chladné a suché; nejteplejší měsíce letní vykazují na jihu prům. teplotu 20, na sev. 10°, tak že roční proměna teploty činí pouze 11—16°. Na rozdíl od ostatní pevniny evropské bývá na ostrovech a na pobřežích atlantských nejchladnějším měsícem únor a nejteplejším srpen. Podnebí atlantské vyznačuje se vlhkým vzduchem, velkou oblačností a deštivostí. Relativní vlhkost činí do roka 80 %, oblačnost 66 až 70 %, hojnost deště jest největší 120-200 ''cm'' ve vyšších polohách horských, jako na záp. straně Pyrenejí, záp. pobřeží norském atd. V jezerní krajině cumberlandské a v západním Skotsku dosahuje roční množství srážek výše až 250—360 ''cm''. Pršívá hojněji v chladnější době roční od října do března než v době teplejší od dubna do září, ačkoli trvalé deště vyskytují se i v létě. Bouřky dostavují se v průvodu cyklonů i v zimě, a to tím hojněji, čím dále k severu, tak že v sev.-záp. Skotsku a na Islandě mají zimní bouřky převahu nad letními. Rychlé klesání tlaku od subtropického barom. maxima na jihu směrem k islandskému minimu na severu působí, že převládají v celém oboru mořské jihozáp. a záp. větry zvl. na podzim a v zimě, jež bývají velmi prudké. Silné vichřice vyskytují se též i v ostatních dobách ročních, jelikož se podél atlantského pobřeží táhne hlavní dráha, po které se ubírají středy barometrických minim, jež hlavně se nalézají v okolí britských ostrovů. Podnebí atlantské jest pro vzrůst rostlinstva v mnohém ohledu velmi výhodné, tak že se obilí daří na pobřeží norském ještě pod 66° s. š.

3. {{Prostrkaně|Střední '''E'''-pu}}, obsahující země německé, ruské Polsko, země Rakousko-uherského mocnářství, Švýcarsko a sev. čásť poloostr. balkánského, pokládati lze za zvláštní podnební obor, ve kterém úkazy vzduchové nalézají se střídavě pod účinkem záp. moře a vých. pevniny. Podnebí tohoto oboru jest smíšené polopřímořské, polokontinentální, tvořící jaksi přechod mezi oborem okeánickým na západě a oborem kontinentálním na východě. Účinek Atlantského okeánu na podnebí čím dále na východ tím více se zmenšuje, podnebí stává se výstřednějším, zimy bývají chladnější a léta teplejší, oblaků a dešťů ubývá, okeánické větry jihozáp. a záp. jsou klidnější než v záp. '''E'''-pě a ustupují častěji směrům kontinentálním sev.-vých. a východnímu. Obor středoevropský uzavřen jest roční isothermou 6 až 12° C, v lednu isothermou 2° a —4° C, v červenci isothermou 18° a 24° C; roční proměny teploty 16—23° jsou značně větší než v záp. '''E'''-pě. Nejvyšší teplotu roční má Porýní a Podunají, chladny jsou vedle vyšších poloh horských planina bavorská, českomoravská a v zimě zvláště Halič a ruské Polsko. Absolutní minimum pozorováno bylo v Tarnopolu -35° C, abs. maxima v polohách horských 30°, na rovinách 30—35°, v nížině uherské až 40° C. Rozdělení teploty na jaře sledovati lze podle květu těch kterých druhů stromů. Dle Hanna kvete ve Vídni a v Budapešti broskev 15., třešně 17., jabloň 28. dubna, v údolí rýnském o 9 dní dříve; v Hor. Rakousích a ve střed. Čechách opožďují se naproti Vídni jarní květy o 7 dní, v Haliči o 14 dní, v údolích karpatských o 3 neděle, v Rudohoří o celý měsíc. Doba jarního květu opožďuje se o 3 dni na 1° zeměpisné šířky a na 100 ''m'' nadmořské výšky. Na rozdíl od záp. '''E'''-py dostavují se ve střední '''E'''-pě nejhojnější deště v létě v měsících červnu a červenci, kdežto v zimě a na podzim pozorují se nejmenší srážky. Uherská nížina má vyvinuté deště jarní. Největší množství srážek nad 200 ''cm'' vyskytuje se v Alpách, nad 100 ''cm'' v Karpatech a středohorách česko-německých, nejmenší množství 40—50 ''cm'' připadá středním Čechám a Moravskému poli. Na rovinách naprší vody v průměru ročním do výše 50—70 ''cm''. Větry v záp. části střední '''E'''-py převládají aequatoriální po celý rok jako v oboru atlant., ve východní části převládají aequat. směry jihozáp. a záp. pouze na podzim a v zimě, kdežto na jaře a v létě nabývají převahy polární směry sev.-záp. a sev.; na uherské nížině a v Sedmihradsku tyto směry po celý rok panují.

4. {{Prostrkaně|Východní '''E'''}}'''.''' má podnebí úplně kontinentální, horká léta a studené zimy, velké pravidelné i nepravidelné proměny teploty, malou oblačnost a vlhkost vzduchu, letní deště, jižní a vých. větry. Ve vých. '''E'''-pě, kde dosahují jenom některé body nadmořské výšky 300 ''m'', není velkých rozdílů mezi teplotou blízkých míst jako v krajinách hornatých, a rozdělení teploty jest závislé hlavně na zeměp. šířce. Vých. '''E.''' uzavřena jest ročními isothermami 0°—12°, v lednu isothermami —18° a 0°, v červenci isothermami 12° a 25° C. Roční proměny teploty (rozdíly mezi nejteplejším a nejchladnějším měsícem) kolísají mezi 20° na pobřeží Baltického a Černého moře a 35° na Urale. Nejnižší teplota v zimě pozoruje se u Sevastopolu —12,4° a na hranicích Sibiře —50°, nejvýše vystupuje teploměr na severu na 30°, na jihu na 40° C. Až na některé krajiny u moře Baltického s dešti podzimními a u moře Černého s dešti zimními panují v celé vých. '''E'''-pě deště letní. Roční množství deště udržuje se ve výši 40 až 80 ''cm'', jenom v sev. a jižní části Ruska shledáváme méně než 40 ''cm''. Největší počet dní se srážkami shledáváme u Baltického moře 200, v sev. Rusku 150—200, ve středním Urale 140, v již. Rusku méně než 100 dní do roka. Jižní Rusko při stejném množství srážek vodních jest mnohem sušší než Rusko severní, jelikož jest teplejší a má deště v podobě krátkých lijáků. Severní část Ruska má též jiný směr větru než čásť jižní; od 53° na sever vane týž okeánický směr větru jako ve střední '''E'''-pě, kdežto od tohoto rovnoběžníku na jih převládají ve všech dobách ročních větry kontinentální. Na stepích ruských vyskytují se jak v zimě tak i v létě silné vichřice »burany«.

5. {{Prostrkaně|Arktická '''E'''}}'''.''', k níž náležejí nejsevernější části pevniny a ostrovy v sev. Ledovém moři, jest nejmenším okresem evropským, jenž naproti ostatním vyznačuje se zvláště nízkým tlakem vzduchu, jehož střed se nalézá u Islandu a jenž nevystupuje nikde nad 760 ''mm'', nízkou teplotou vzduchu, značnou oblačností, hustými mlhami a silnými vichřicemi. Zima s teplotou pod 0° trvá 7—9 měsíců a bývá nejnižší teplota až koncem zimy v měsíci březnu nebo dubnu; léto jest krátké a chladné. Paprsky sluneční, dopadající za dlouhých dnů letních velmi šikmo k zemi, stačí sotva k tání sněhu a ledu, tak že vzduch nemůže se na vyšší stupně otepliti. Na pevnině pozoruje se teplota v letních měsících 11—16° C. Srážek vodních spadává sotva 30 ''cm'', jelikož vzduch obsahuje jen malé množství páry vodní. Vývoj vegetace v arktické '''E'''-pě jest omezen pouze na krátkou dobu, a nemůže se při nepříznivých poměrech podnebních pomýšleti na vzdělávání půdy a pěstování stromoví. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
Květena '''E'''-py jest méně známa, nežli obyčejně se předpokládá. Není než suchého katalogu Nymanova (''Conspectus'', 9395 dr. jevnosnubných a 90 kapradin, dříve 9738 dr.); podobné práce, Grisebachova a Richtrova, nebyly ukončeny. Především nedostává se fysiognomického líčení všeobecného, neb co podávají Schouw a Henfrey (z r. 1852) jest krátké a zastaralé (neznali na př. Balkánska). Nyní jest Albanie jediná země v '''E'''-pě, jejíž květena jest neznáma, jinak popsány flory všech velkých zemí evropských, nehledíc k menším, a sice psal: Hooker o Anglii (rozšíření popsali Watson a Forbes), Hartman a Fries o Skandinavii, Ledebour o Rusi, Decandolle a Grenier-Godron o Francii, Willkomm o Španělsku, Parlatore a Arcangeli o Italii, Boissier o Orientu, Gremli o Švýcarsku, mnozí o Rakousko-Uhersku, posléze Garke o Německu. Avšak kromě dotyčného oddílu u Grisebacha není ještě žádného novějšího líčení fysiognomie bylinstva evropského, třeba bylo mnoho látky sneseno (Andersen pro Švédsko, Ascherson, Klotz pro Německo, Kerner pro Rakousko, Kjellmann, Lehmann, Koch a j. pro Rusko).

V celku je ráz flory evropské jednotnější nežli ostatních dílů světa, ba i Australie. ]est to palaearktické lesní pásmo, až na některé horské krajiny (Alp, Pyrenejí, Karpat, Kavkázu atd.) a skandinavské ostrůvky bylinstva arktického (bezlesého), na úzký pás středomořský a na jihovýchodní step ruskou, která pomalu přechází v pásmo pustinné. Přechod od vlažného severovýchodu do pustinného jihovýchodu je povlovný, a právem ku př. rozeznal Kerner v Rakousku vedle středomořského a alpinského bylinstva útvary: pontický (jihovýchodní) a baltický (severových ), v čemž jej Drude následuje. Nejzajímavější jsou zbytky tertiérní, teplejší flory, které v záp. ostaly chráněny mořem Atlantským před ledovou dobou (''Myrica'', ''Lobelia Dortmanna'', ''Ilex'', ''Arbutus unedo'' v Irsku, celkem u Grisebacha 29 dr., u Rotha více). Nižší byliny jsou rozšířenější, tak Nylander znal v '''E'''-pě 1169 dr. lišejníků, z nichž jest 78 % v sev. Americe, 68 % na N. Zealandu, 50 % v Chili, 30 % v Polynesii, 25 % na Javě. Podobně jest u řas. Endémismus jest tu nepatrný. Sever nemá ničehož. V Anglii není byliny endémické, rovněž ve Skandinavii a Dánsku, ani Belgii a Nízozemí, ani v celém Německu a sev. Rakousku. Jen ve Francii, a to nejvíce na západě, vyskytují se místní druhy. Alpy mají nejvíce endémismu, hlavně v arkticko-alpinské výši. Méně endémismu jest v Pyrenejích a ještě méně v Karpatech, nad něž zdají se skoro vynikali Alpy sedmihradské. Nejbohatší jsou hory středomořské (ve Španělsku, Italii a Balkánsku).

Řády mírného pásma ve floře evropské převládají, i jsou dle Nymana nejčetnější složnokvěté (1340 dr., jako v sev. Americe a Orientu) a luštinaté (839 dr.), dále mají křížokvěté 579, trávy 576, hvězdíkovité 515, okoličnaté 500, pyskaté 420, krtičníkovité 387, pryskyřníkovité 242, růžokvěté 276, ostřicovité 240, liliovité 263, zimolezovité 183, zvonkokvěté 150, mařinovité 147, merlíkovité 121, pryšcovité 120, kosatcovité 118, vstavačovité 112, traviny 107 druhů. Kapradin jest v '''E'''-pě málo (90 dr. dle Nymana), jsou však stejněji rozšířeny; tak jest v Italii 87 dr., Francii 72, Španělsku 66, Skandinavii 56, sev. Balkánsku 46 dr. Největší rody jsou: ''Hieracium'' (185 dr. u Nymana, u Naegeliho 5000 druhů a odrůd), ''Centaurea'' (171 dr.), ''Carex'' (163 dr.), ''Silene'' (137 dr.), ''Astragalus'' (120 dr.), ''Trifolium'' (108 dr.), ''Saxifraga'' i ''Euphorbia'' (107 dr.), ''Dianthus'' (too dr.), ''Campanula'' i ''Galium'' (94 dr.), ''Linaria'' (93 dr.), ''Ranunculus'' (91 dr.), ''Allium'' (78 dr.), ''Cirsium'' (61 dr.) a j. Při výpočtu druhů není vzat ohled na přílišné rozštěpování některými botaniky. Nejmenší rody, monotypické (13—15), jsou tropické, až na arktické ''Polemonium'' a ''Diapensie''. Žádný řád není výhradně v '''E'''-pě. Záp. Sibiř má ku př. bylinstvo zcela evropské, méně vých. Sibiř, nejméně sev. Amerika, kde jsou řády a rody společné, avšak druhy zřídka. Větší země evropské mívají po 3—5000 druhů; tak Španělsko 5096 dr. (Willkomm), Italie 5050 (Arcangeli, 4143 Tenore), Francie 4255 (Godron, 3614 Duby, 4900 Mutel), Rusko 3088 (Ledebour), Rakousko 4377, Čechy 1650, Německo jen 2840, (Koch, 3408 Klotzsch), Švýcarsko 2285 (2313 Gaudin), Anglie 1425 (Watson, 1613 Hooker, 1708), Skotsko 1155 (Babington), Irsko 970 (Wallace, 1057 Mackay), Skandinavie 1681 (Fries, 1783 Schübeler), Řecko 2609, sev. Balkánsko (r. 1877) 2973, Dalmacie 1852, Rumunsko 1892, Nízozemí 1619, Belgie 1194, Polsko 1325 (Rostafinski), Portugalsko 1365 druhů atd. Některé byliny zůstaly v jihu evropském z tropického (miocénního) bylinstva, tak ''Celastrus'' v Španělích, ''Dioscorea pyrenaica'' v Pyrenejích , ''Stapelia europea'' na mysu Gata (špan.), ''Cyperus polystachyus'' a ''Pteris longifolia'' na Ischii, ''Haberlea rhodopensis'' (a příbuzné) na Balkánu, anebo jsou to vůbec staré formy příbuzné cizím: ''Anagyris Cneorum'', ''Aphyllantes monspeliensis'', Euphorbie křovité (''dendroides''), ''Hymenophyllum tunbridgense'' (záp. '''E.'''), ''Wulfenia'' (''carinthiaca'') a ''Finus peuce'' (himálajská), ''P. omorica'' (Balkán). Z Ameriky pocházejí dvě byliny, hlavně ostrovů severozápadních, tropické kapradí ''Trichomanes radicans'' (''speciosum'' Killarneyfern) v jihozáp. Irsku a jihozáp. Francii (hora Rhune, jinak roste v Rio Janeiru, Indii, na 
Madagaskaru a Eriocaulon septangulare (Sky). Mnoho je bylin uvedených a obecně pěstovaných v Středomoří: Opuntie, agavy, kukuřice z Ameriky, datlovník, marhan z Afriky, cypřiše, broskve, meruňky, oranže, limony z Asie, snad i olivy a pěstované víno, pšenice, proso, neboť E. má málo domácích, jako žito, chmel, řepka, burák, len, jablka, i hrušky, oves. Z divokých bylin jest málo v E-pě užitečných, jako brusinky, oskeruše, kotvice, maliny, pinie, a člověk v E-pě poukázaný na divokou floru zašel by asi brzo hladem, leda snad že by žil v lesích stredomorských kaštanů, teď arci pěstovaných (mimo ku př. Turecko), ač již v tertiéru známých. Arktické bylinstvo Grisebach Skandinávii upírá; majíf je pouze severových. Rus (Archangelsko) a ostrovy: Island, N. Země, Špicberky a menší ostrovy arktického moře к E-pě náležející. Island má ve krytém údolí středu břízy 4 — 9 m vys. (Thoroddsen), 
Madagaskaru a ''Eriocaulon septangulare'' [Sky). Mnoho je bylin uvedených a obecně pěstovaných v Středomoří: Opuntie, agavy, kukuřice z Ameriky, datlovník, marhan z Afriky, cypřiše, broskve, meruňky, oranže, limony z Asie, snad i olivy a pěstované víno, pšenice, proso, neboť '''E.''' má málo domácích, jako žito, chmel, řepka, burák, len, jablka, i hrušky, oves. Z divokých bylin jest málo v '''E'''-pě užitečných, jako brusinky, oskeruše, kotvice, maliny, pinie, a člověk v '''E'''-pě poukázaný na divokou floru zašel by asi brzo hladem, leda snad že by žil v lesích středomořských kaštanů, teď arci pěstovaných (mimo ku př. Turecko), ač již v tertiéru známých. Arktické bylinstvo Grisebach Skandinavii upírá; majíť je pouze severových. Rus (Archangelsko) a ostrovy: Island, N. Země, Špicberky a menší ostrovy arktického moře k '''E'''-pě náležející. Island má ve krytém údolí středu břízy 4—9 ''m'' vys. (Thoroddsen), ostatně jsou však člověkem vyhubeny, nebo nerostou již zhoubným působením větrů (v Rejkjaviku chrání je zdmi), jako v Irsku, Skotsku, Hollandsku, Frísku; les se teď sám neobnovuje, ač byl tam až po středověku; ve Skotsku zničen les hlavně v XVIII. stol. z příčin politických. Chudé jest vůbec bylinstvo na Islandu (450 dr.), v Samojedsku (265 dr.), na N. Zemi (170 dr.) a Špicberkách (93 dr. dle Grisebacha). Tvoří drny a tundry lišejové (hlavně rody ''Cetraria'', ''Cladonia'', ''Evernia''), nebo mechové (''Polytrichum'' nebo ''Sphagnum''), kdež povrch mělce taje (jen až do 1′ v Samojedsku dle Schrenka). Přece však jsou tu některé pestrokvěté byliny, tak žlutý mák, ''Dryas'', ''Silene''. Endémických bylin tu není. Prve než člověkem byly hubeny, kryly lesy všecku '''E'''-pu, od Skandinavie do Španělska, Sicilie a Řecka; neměly je pouze některé močály (Fríské) a step vnitrouherská a vnitrošpanělská. V severu a na horách převládaly lesy černé, borové v rovinách, jedlové a smrčí (dle Conwentze za jantaru) na horách, kde i modříny rostly a nejvýše kleč. V nížinách a jihu byly lesy více zelené, buky v záp. a na horách jihu, duby v nížinách převládaly, na východě lípy a javory se vyskytovaly. Grisebach dělil lesy zase ve trojí: pásmo kaštanů (Francie, Italie), pásmo sosen (stř. Německo) a jihových. pásmo dubů (cerových, ''Quercus cerris''), ještě východněji (Rusko) lip (''Tilia argentea'') a javorů (''Acer tataricum''). Původně vedle lesů byly jen bažiny; rákosí a moderní luka povstala asi později, a to kosou, která hubila dřevnatější byliny. Dle toho, stojí-li voda po celý rok, nebo jen dočasně mezi kořeny, máme luka kyselá nebo sladká a přechody obou. V první panují více Cyperacey, Arundo a Typhy (zejména ruskou černozem tvořily hlavně Arundo a Typha), v druhé jsou byliny tím rozmanitější, čím sušší jest louka. Avšak orbou v celém oboru změněn ráz bylinstva, až na rašeliny a vřesy severozáp., zejména glínské (Lüneburgerhaide). Z trav udržují se jen nejoblíbenější (''Anthoxanthum odoratum'', ''Poa'', ''Lolium'', ''Agrostis''), na pastvách přetrvávají jen zuny a trní a keřiny jsou vzácné, nejvíce jen na jižní hranici. Les zabírá v Skandinavii skoro dvě třetiny, v sev. Rusi polovici půdy, v Nízozemí 6 %, v e Francii 9 %, a v Anglii divokých lesů asi nezůstalo (v Irsku jeden, v Skotsku jeden pochybný (Trosachs), ve stř. Evropě 30—40 % na nejvýše. Počítáme tu k lesům i březoví, kde jako v ruském Čuchonsku vysekány teprve vyšší stromy. Jen močály u Pripeti a stará černozem nebyly lesem kryty. Drude rozeznává ve stř. '''E'''-pě jako jádro baltickou floru, v záp. '''E'''-pě severoatlantskou (v záp. Francii), v severových. '''E'''-pě západouralskou a v jihových. '''E'''-pě pontickou (Uherskou a Rus). Náležejí sem i všechna pohoří středomořská ve Španělích, Italii a na Balkáně, Karpaty, ba i Krim a Ural (nemluvíc o Kavkázu).

Vyšší pohoří skandinavská jsou bezlesá, podobná arktickým. Na planinách vyšších (fjeldech) rostou skupiny vrb, bříz a chvojky zakrslé s ''Empetrum'', ''Diapensia'', ''Pedicularis'', ''Cassiope'' a na svazích někdy střídají se koberce květů z rodu ''Dryas'', ''Potentilla'', ''Oxytropis'', ''Silene''. Endémických bylin nemají (u Grisebacha Pedicularis Oederi). Finsko-skandinavské lesy černé mezi fjeldy a dubinou (61 %) skládají břízy, smrky a borovice s podrostem z rodů ''Vaccinium'', ''Calluna'' a ''Linnea borealis''. V severových. Rusi přestupuje sem z východu smrk a modřín sibiřský a ''Pinus cembra''; podrost jest též jiný. Ural hoření je arktický, podobný fjeldům norským (''Saussurea'', ''Gypsofila'', ''Oxyria''); pro sucho není tu žádné pastvy. Nižší pásmo lesů a pod nimi křoví, k jihu step černozemí, již Krylov nazval stepí lesní. Dánsko má obyčejné bylinstvo středoevropské, až na bukové lesy na křídovém pobřeží ostrovů. Totéž platí o Nízozemí a Belgii, jen že v této vyskytují se již některé byliny atlantské (''Myrica gale'', Lobelia Dortmanna), jichž jest v Anglii již nejvíce. {{Prostrkaně|Anglie}} je především krajinou luk (''grazing countr''y dle Henfreye), které v Skotsku a Irsku často nahrazeny bývají rašelinami. Vzácné jsou lesy sázené ve Skotsku, borové a březové, v Anglii a Irsku dubové a v jihoz. a záp. bukové. Podrost jest tu hlavně lískový. Watson rozlišil dle výše hoření arktické pásmo nad 900 ''m'' (''Salix herbacea'', ''Silene acaulis''), střední (vřes s borovicí a chvojkou a dolní (''Erica tetralix''); pak hořen! polní (tři čtvrtiny Britannie, dub, jasan, ''Ilex''), střední (javor, ''Rhamnus'', ''Ornus'', ''Ulex'') a nižší (''Clematis vitalba'', ''Rubia peregrina'', ''Lobelia urens'', ''Scilla autumnalis''). {{Prostrkaně|Německo}} rozdělil Klotzsch na rovinu, kopčinu střední a Alpy. Rovina jest hlavně polem (Pruska polovice, zuny ku př. u Jeny 264 dr.), méně jest tu lesa (vých. Prusko 28 %) a bažin, ještě méně luk (10 %). Zuny ty jsou rázu našinského. Rozdílny však jsou byliny sev.-západu: vřes, vedle naší ''Calluna vulgaris'', ''Erica tetralix'', ''Empetrum'', Festucy, Genisty. Byliny písčin (geest) jako u nás, ale jihoněmecké suché traviny rozdílné se jeví (''Tofieldia'', ''Globularia'', ''Thesium'', ''Erica carnea'') dle Sendtnera jen 29 dr. z 175 dr. společné. I byliny močálů a slatin (šestina Hannoverská, čtvrtina Brémska) zase naše, až na řídkou (sev.-záp.) ''Lobelia Dortmanna'', ''Myrica gale'', pak ''Lindernia'', ''Aldrovanda'' (Bayonne, Švédsko). Rašelinu sušili a pálili Chaukové již za doby Pliniovy. Rašeliny ty rostou stále a jsou proto uprostřed vyšší. Vlastní rašeliny tvoří jen mech ''Sphagnum acutifolium'', avšak na okrajích rostou ostřice (''Carices''), ''Ledum'', ''Erioforum vaginatum'', ''Narthecium'', ''Drosera'', celkem asi 20 druhů. Ve Frísku záp. je zjara zapalují, aby pak seli pohanku, a kouř těch ohňů (Höhenrauch) táhne se někdy až k nám. U Sev. moře rozeznáváme dvojí pásmo přímořské: solimilné (''Glaux maritima'', ''Samolus valerandi'', ''Salicornia herbacea'', ''Juncus gerardi'') a přímořské (''Halianthus peploides'', ''Cakile maritima'', ''Pisum maritimum'', ''Crambe maritima'', ''Statice limonium'', ''Ammofila'', ''Atriplex''). Zostery a Ruppie pobřežní užívají k vycpávání (tráva mořská, ''Seegras''). Luka sladká jsou bližší našim nežli kyselá. Viz o tom ku př. Aschersenovo líčení v Leunisově »Synopsis«. Gerndt rozdělil bylinstvo v sev. Německu na sedm skupin: 1) severovýchodní (s 83 dr., ku př. ''Betula nana'' až po Toruň), 2) pobřežní s 87 dr., ku př. ''Myrica gale'', ''Narthecium ossifragum'', ''Genista anglica'', 3) jihozápadní (s 162 druhy ''Helianthemum polifolium''), 4) jižní (s 133 dr. ''Dianthus carthusianorum''), 5) alpinské, sudetské a Harc (s 106 dr., ku př. ''Saxifraga hirculus'', ''Eriophorum alpinum''), 6) jihovýchodní (s 173 dr.) a 7) východoevropské (se 30 dr., ''Anthemis ruthenica''). Sibiřské byliny (''Silene tatarica'') nejdou na sever, ale středomořské přeskakují někdy až do jižní Skandinavie. Grisebach má ze všeho bylinstva 23 % společných severní a jižní '''E'''-pě, 19 % severních (v jihu a horách), 26 % jen v horách, 18 % stepních z vých. '''E'''-py a 11 % středomořských v jihu. Parlatore uveřejnil podobnou velkou práci srovnávací o floře Italie a Skandinavie. Vypočítává 10 bylin rozšířených od Špicberků až do Italie (v jihu vždy v horách), 6 jen do sev. Apennin, 67 až do Alp. Z bylin Lapska rozšířeno jest 30 do Apennin, 50 do Alp. Počítal 540 bylin alpinských (Christ 693 druhy, viz {{Prostrkaně|Alpinské bylinstvo}}). Špicberky mají však 23 rostliny, které scházejí celině '''E'''-py, Lapsko pak 13 dr. Flora středního Německa podobá se v celku floře Čech, neboť hory nejsou dosti vysoké, aby měly bylinstvo zvláštní; ještě Jura ho nemá. Pro střední polohu svou nemá Německo bylin endémických, a teprve v záp. Francii nebo na jihoněmeckých rovinách podalpských, kam řeky zanášejí tvary horské (tamarišky, ''Hippophae rhamnoides''), nalézáme bylinstvo rozdílné od našeho. Podobné ku př. je údolí labské v sev. Německu, jež jsouc teplejší má o 100 bylin více než Weserské, které nemá než 20 bylin scházejících v Polabí. Důležitější jsou ku př. lesní společnosti (associace): pod borovicemi nejchudší, pod smrkem prostřední, ale pod buky nejbohatší flora. Jiná jest flora mladého lesa po poražení stromů, jiná lesa dorůstajícího, jiná pod dospělým lesem, dle změněných poměrů světla, tepla i vláhy, což ku př. Kerner dobře vylíčil vzhledem k lesům našim. Taktéž bude jiné bylinstvo při louce dvakrát sečené, dle toho, kdy se seká, než při jednosečné, jiné v krajině obilní a jiné, kde se pěstují okopaniny, ku příkladu řepy. V celku od vých. k západu ubývá černého lesa, přibývá doubí a buků, tak že Brizeux nazval Bretonsko zemí žulovou doubím krytou. Auvergne kryly buky již v miocénu (dokazují to cinerity Cantala), jako jantar baltický pochází ze smrčin (Conwentz), avšak černé lesy drží se více diluvia a písku, zelené mesozóického vápence. Ruka lidská tu působila rozličně šířením borovic v Braniborsku, sosen v Porýní, kde zejména Vogesy a Spessart (na triasu) slynou pro krásu lesů. Jejím působením mizejí na př. orchidey, liliacey a šíří se composity, chenopodiacey a crucifery. Grisebach uvádí 8 bylin ze severozáp. Francie a 9 z Gascogně za typické; my z atlantských uvádíme: ''Meconopsis cambrica'' sahá až k Auvernii, ''Erica cinerea'', ''scoparia'', ''vagans'', ''Peplis borei'', ''Libanotis bayonnensis'' (jediná skála) a j. Ze středomořských více zasahuje do záp. Francie vavřín (Cherbourg), vždy zelený dub (''Quercus ilex'', ř. Loire až do Angers), pinaster (Landy gascogneské), břečtan (jejž také Fée považoval za typ flory francouzské), ''Ilex'', ''Buxus'' (v Čechách scházejí, ale jsou dále jižněji). Mezi starými bylinami záp. Francie jest důležit vzácný ''Coleanthus subtilis'' (jinak rostoucí v již. Čechách, dále u Bolzana, u Christianie, na Oregonu, ve Francii v Bretonsku a v Auvernii), stará ona kapradí ''Trichomanes radicans'' (Luz) a ''Hymenofyllum tunbridgense'' (Bretonsko), ''Phillyrey'', ''Lobelia urens'', ''Pinguicula lusitanica''. Rozličné jižní, středomořské byliny jdou až k Lyonu (''Leuzea conifera'', ''Aphyllanthes''), na ostrov Noirmoutier (''Quercus Ilex'', ''Cistus salvifolius'', ''Ephedra'', ''Romulea'') a do Savojských údolí (přes 30 dr. dle Chaberta, terebinthy, ''Adiantum capillus Veneris'').

{{Prostrkaně|Ceveny}} nemají endémické byliny (leda ''Arabis cevennensis'' a u Grisebacha ''Arenaria ligericina''). Mají asi 100 druhů alpinských, z nichž Henfrey uvádí ''Cerastium alpinum'', ''Juniperus nana'' (ale žádná Rhododendra), ''Soldanella alpina'', ''Gentiany'', ''Androsace carnea'', ''Veratrum'', ''Empetrum'' a j. Jako pásma uvádí dole pásmo borovic a buků do 900 ''m'' (poslední na staré lávě), pak pastvy (hlavně ''Nardus stricta'') a pásmo sosny (do 1200 ''m''), které nahoře končí drnem subalpinským. Jihozápadně jsou garriguy, doubí nízké, více rázu středomořského, vždy zelený dub (''Quercus ilex''), terebinthy, Coriaria, ''Rhus cotinus'', ''Cistus albidus'', ''C. monspeliensis''. Přechod k středomořské floře značí přibývání asi 7—800 druhů, přechod ten jest prudký vlastně jen v údolí Rhônu a u jezera Genevského, kde sahá středoevropské bylinstvo potud, pokud údolí jest otevřeno větrům studeným severovýchodním, tak že Wallis, ač vyšší, má více teplých forem nežli Lausanne nebo Geneva.

{{Prostrkaně|Alpinské bylinstvo}} skládá se ze 3 částí: arktických bylin, přišlých snad za ledové doby od severu, ze středoevropských, přizpůsobivších se změněným poměrům, a středomořských, podobné přizpůsobených (ku př. ''Cyclamen'', ''Rhododendron'' již v breccii u Höttingu). Jsou to buď roční bylinky nebo nízké keře tak husté, že odolávají zimě, větrům a sněhu. Endémismus jeví se hlavně na jižní straně, kam ledová doba tak nezasáhla. Největší rodiny jsou composity 104 (17 ''Hieracium''), crucifery 50, caryofylacey 48, saxifragy 44, scrofularie 38 (19 ''Pedicularis''), trávy a cyperacey 36 (30 ''Carex''), primulacey 34; legumin jen 28, campanulaceí 24, gentian 23, rosaceí 20 a pouze n kapradí. Jest jakýsi rozdíl mezi jihozápadem a severovýchodem. Nejvyšší fanerogama jest asi ''Ranunculus glacialis'' na Finsteraarhornu ve výši 4270 ''m'', lišejníky dosahují i vrcholu Mont Blanku. {{Prostrkaně|Španělsko}} dělí Willkomm na 6 pásem: 1) severní čili kantabrické, 2) pyrenejské, 3) střední planiny, 4) západní či atlantské, 5) středomořské a 6) bétické či andaluské, jež jest nejteplejší. Sever má lesy naše a některé byliny středomořské jen v krytých údolích. Pyrenejské pásmo má dvě třetiny bylin středoevropských a třetinu zvláštních. Lesy středu jsou nejvíce sosnové (''Pinus pyrenaica''), na západě buky a tis, na severu keře: ''Ulex'', ''Ilex'', ''Arbutus unedo'', jižně zimostráz a kalina (''Viburnum lantana''). Střední planiny jsou zvláštnější, zejména nížiny, stepi solné a vřesy cistové a »tomillares«, pusté křoviny labiat (mateří douška, ''Rosmarinus'', ''Lavandula'', ''Satureja montana''); horní krajiny více se podobají našim. K jihozápadu převládají po celé míle (Estremadura, Sierra Morena) cistové křoviny až sáhové (''Cistus ladaniferus'', ''C. monspeliensis'', ''C. salvifolius'' a j., je jich 64 dr. ve Španělsku). V jižní Nové Kastilii převládají »Tomillares«. V severu nalézáme skutečné vřesy (''Erica cinerea'', ''scoparia'', ''multiflora''). V středních stepích jsou velké prostory kryty jen bodláčím, artemisiemi a bezlistou ''Retama sfaerocarpa'', solnatá však místa spolčivými salsolaceami. Dolní lesy jsou krajiny vždy zelených dubů (''Quercus ilex'', jedlý ''Q. ballota'', korkový ''Q. suber''), kaštanů, sosen (''Pinus pinaster'') a jasanů, ale ještě ku př. u Cuency jalovce a sosny (''Pinus laricio'' a ''P. pinaster''). Hoření lesy jsou borové s podrostem Genist, ''Adenocarpus intermedius'', ''Ilex'', jalovce a j. Výše jsou keřiny jalovcové a kleč ''Sarothamnus purgans'' s drnem subalpinským. — Západ v {{Prostrkaně|Portugalsku}} má některé teplejší formy (palma ''Chamaerops humilis'', ''Myrica faya'', ''Davallia canariensis''). Málo tu lesa (čtvrt mill. proti jednomu a půl mill. ''ha'' pastvy a 4 mill. ''ha'' ladů) a zejména stepi alemtejské kryty jsou cistovým křovím (''Cistus'', nejčetnější rod se 30 dr.), vřesem a doubím. Mezi bylinami jsou formy marocké, jako ''Drosofyllum lusitanicum''. Středomořské východní pásmo mění se od severu k jihu. Arragonie podobá se vnitřní planině, až na stepi artemisií u Ebra, Katalanie více jižní Francii. Místo lesů panují křoviny (Montebajo) dubů, lentišků, buků, cistů, ''Pinus laricio'', ''Pinus pinaster'' atd., ale sever je podobnější našim krajům, než jih od Valencie (palma ''Chamaerops'', oleander, sázené datlovníky (''Elche''), oranže, karuby (''Ceratonia''), olivy, sázené bambusy, bavlna, banány. Podobné jsou roviny bétické stepi s palmettem (''Chamaerops humilis''), lesy pinií, dubů, oliv, u vody tamarišky a oleander, na suchých kopcích esparto (''Stipa tenacissima'') a bodláčí. Alpské bylinstvo Sierry Nevady podobné květeně Atlasu (až na ''Rhododendron baeticum''), dílem však má i endémické druhy, rody však většinou alpinské (''Viola'', ''Silene'', ''Gentiana''). Zvláštní pásmo (6500—8000′) tvoří keře ''Genista aspalathoides'' s travami z rodů ''Festuca'', ''Avena'', ''Agrostis''; nahoře traviny (»borreguiles«) ''Nardus stricta'', ''Agrostis nevadensis'', ''Viola nev.'', ''Papaver pyrenaicum'', ''Silene'', ''Draba Hispanica'', ''Artemisia granadensis'' atd. Nejteplejší místo záp. Středomoří je pobřeží Ligurské (Riviera) u Janova, pravá to zahrada '''E'''-py, s blízkou Francií (Nizza, Hyères až do Cannes). Příkré srázy k moři kryjí křoviny, nejvíce olivy, méně doubí, ''Pinus halepensis'', vavřín, ''Arbutus unedo'', myrty, lentišky, phyllirey. Nejjižnější typ jest keřovitá sáhová ''Euphorbia dendroides''. Nejvíce pěstované byliny cizí i zdivočelé jsou: kvetoucí agavy u Nizzy, casuariny, ''Acacia farnesiana'', ''Eucalyptus globulus'', oranže, karuby (svatojanský chléb). Jediný les jest datlovníkový u Bordighery z doby křižáků, odkudž dává se palmové listí do Říma. Od Nizzy nastupují velké zahrady dodávající květy voňavkářům (fialky, růže, oranže atd. Bylinstvo divoké má mnoho jižních tvarů: oleander, asfodely do 90 ''cm'', ''Vinca'', ''Capparis'' (již v Janově divoce), ''Cneorum'', ''Afyllanthes'', ''Vitex'', ''Cercis''. Ostatně roste na skále přímořské u Portofino, jen 700 ''m'' vysoké, endémická ''Saxifraga cochlearia'' Reichb.

{{Prostrkaně|Italie}} vůbec jest jen v jisté míře středomořská. Celý sever (mimo jižní svahy Alp) je středoevropský a ve střední Italii jest přechod povlovný, ba ještě hory v již. Italii a na Sicilii jsou středoevropské (bukové lesy ještě na Madonniech). Lesů vůbec jest málo (pravěký jen přímořský les pinií u Ravenny), převládají olivy, kaštany a křovité nízké doubí, na jihovýchodě v Apulii jsou pravé stepi. Argentario ku př. má jižnější, vždy zelené bylinstvo (Fuchs), nežli kraje jižněji ležící. Za příklad uvádíme líčení Neapolská Tenorem, jenž rozeznává 10 pásem: 1) přímoří, kde šíří se stepi a solimilné limany, ''Mesembrianthemum'', ''Scilla'', ''Phyllirea'', ''Tamarix africana'', ''Ephedra'', ''Juniperus oxycedrus'', ''Cistus villosus'', lentišky, ''Vitex agnus castus''; 2) přímořské roviny, na nichž roste bodláčí: ''Centaureae'', ''Paliurus'', ''Rhamnu''s, ''Euphorbia dendroides'', vazy, ''Spartium''; 3) kopce do 280 ''m'' (''Rhus'', ''Cytisus'', pinie, genisty, ''Cercis siliquastrum''); 4) lesy do 750 ''m'' dubové (''Quercus cerris'', ''Q. robur''), kaštany, cisty (''Rhus cotinus''); 5) les do 1100 ''m'' s ''Pinus laricio'', ''bruttia'', jasanem (odtud manna kalaberská), buky s podrostem naším (''Vaccinium myrtillus'', ''Lilium'', ''Paeoniae''); 6) les do 1500 ''m'', kde nalezen zde kleč (''Pinus mughus''), ''Juniperus sabina'', trávniky s rody ''Agrostis'', ''Festuca'', ''Trifolium'', ''Cardamine'', ''Pedicularis''); 7) první alpinské pásmo do 1700 ''m'', kde na bezlesých skalách rostou ''Viola montana'', ''Soldanella alpina'', ''Bunium'', ''Linum'', ''Valeriana''; 8) střední alpinské do 1900 ''m'', též bezlesé, s ''Arbutus ursi'', ''Dryas octopetala'', ''Saxifraga'' (4 dr.), ''Primula'', ''Silene''; 9) vyšší alpinské pásmo do 2150 ''m'' ''Androsace villosa'', ''Aretia vitaliana'', ''Saxifraga oppositifolia'', ''muscoides'', ''Draba aizoides'', ''Papaver alpinum'', ''Gnaphalium nivale''; 10) nejvyšší místa Abruzz, kde sněhu skoro po celý rok, značí ''Cetraria islandica'', ''Papaver aurantiacum'', ''Artemisia mutellina'', ''Cerastium glaciale'', ''Draba cuspidata'', ''Gnaphalium dioicum'', ''Lepidium alpinum''. Podobně jest s pásmy {{Prostrkaně|Etny}}. Vzdělané rostlinstvo sahá do výše 1000 ''m'', a zde jsou opuntie, cactey do 4 ''m'' banany, agavy, někdy kvetoucí, oranže, datlovníky, oříšky (pěstují se pro vývoz do Anglie), bavlna, moruše. Z divokých bylin na lávě uveden ''Capparis'', ''Euforbia dendroides'', ''Lagurus ovatus'', ''Dafne Gnidium'', ''Solanum sodomeum''. Lesy hlavně dubové (''Quercus cerris'', ''ilex'' do 16—1800 ''m''), ale i pověstné kaštany (z nich měl jeden 55 ''m'' v objemu), výše jsou buky (9—1800 ''m'') a břízy, ''Pinus laricio'' v 12-1800 ''m''. Typické v tom pásmu jsou ''Genista aetnensis'' bezlistá a ''Dafne laureola''. Subalpinské pásmo má do 2200 ''m'' dřišťál a ''Juniperus hemisfaerica'', typický drn ''Astragalus siculus'', připomínající Orient, ''Viola aetnensis'', ''Galium aetn.'', ''Saponaria depressa'', ''Rumex scutatus''; nejvýše rostou do 2600 ''m'' ''Senecio chrysanthemifolius''. Nejvyšší vrchol popela sopečného jest neporostlý. Květena {{Prostrkaně|Rakousko-Uherska}} tvoří přechody od alpinské k horské floře Balkánského poloostrova, od středoevropské (baltické) k východoevropské (pontické). Ke Středomoří náleží jen úzký pás jižní hranice (v. {{Prostrkaně|Dalmacie}}), nejlépe známý u Rjeky a Istrie, poněvadž jest nejpřístupnější. Za typus může platiti vavřínový les u Abazzie, z klimatických příčin v zimě od turistů hojně navštěvovaný. Již Gorice je mnohem méně středomořského rázu, nebo sem zasahuje již flora pontická (Kerner). Hranici mezi pontickou a alpinskou, pak baltickou květenou v Rakousku klade Kerner od Soče pod Alpami k Vídni, Prešpurku, pod Karpaty do Sedmihradska a přes Kolomeu a Stanislavov k Brodům. Severozápadně hranice té je panující flora baltická (a našinská), mimo Alpy, Karpaty (a vrcholy Sudetů), ba přesahující hranici tu zejména v horách Sedmihradských. Smrkový les je panující v Rakousko-Uhersku, méně borový, ještě méně jedlový, obmezený na Alpy a vyšší hory. Bližší rozdělení baltické flory té viz u Kernera: rovněž rozdělení jeho alpinské květeny rakousko-uherské v 7 skupení: rhétické, norické, tridentské, karnické, kde jen polovice bylin je společná, pak illyrské, dacké a karpatské. Kerner první poukázal k tomu, že flora východních Alр podobnější jest karpatské, pak že karnické skupení bližší illyrskému, a to řeckému alpinskému, což vyznačuje zejména ''Prunus prostrata'' (Pindus, Athos, Libanon a Atlas). Dacké alpinské pásmo v Sedmihradsku značí nejvíce ''Rhododendron myrtifolium'', mnoho karyophyll (''Banffya petrea'') a Brukenthalia (erika balkánská). Karpaty severní nemají Rhododendra, Azalei, jen saxifragy, kleč, ''Arabis neglecta'', drny a ostřice typické. Podobně jsou alp. Sudety (a Krkonoše) podobnější arktickým krajům (''Rubus chamaemorus'', ''Pedicularis sudetica'', ''Saxifraga nivalis'', několik lišejů, žádné Rhododendron, ''Leontopodium''). Souvisí to asi s ledovou dobou, kde arktický led sáhal nepřetržitě až po Krkonoše a hubil jižnější formy alpské. Letní sucho v oboru pontické flory vadí vývoji lesů, avšak i step uherská (33.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bývala dříve porostlá břízami (Nyiregyhaza) a doubím řídkým, nežli je člověk vyhubil. Kde v horách okolních více jest deště, vyvinují se hned černé lesy, hlavně ''Pinus nigricans'' a dubové (''Quercus cerris'') s lipou, habrem, javorem a divokým ořechem (Sedmihradsko), pod nimiž za typické Kerner uvádí ''Telekia speciosa'', ''Waldsteinia geoides'' a ''Melissa altissima''. V nížinách poříčních panují Glycyrhizy (kořen ruské sladké dřevo), Euphorbie a Abutilon. V solnatých stepích převládají Artemisie, Chenopodie a Scorzonery. Vátiny písečné vážou trávy (divoké žito), pak Kochie, Chenopcdium. Typické jsou traviny v Uhrách: Stipy, hlavně ''Stipa capillata'', podobné ruským, a vyšší ''Andropogon gryllus'', pak roční Bromusy, kdežto ''Sesleria tenuifolia'' a ''elongata'' panují více v předhoří do Krasu. Kerner rozeznává illyrské, uherské (pannonské) a sedmihradské pásmo.

Balkánsko obsahuje botanicky zcela rozdílné kraje: alpinské v Balkánu, Řecku, Bosně, středomořské úzké pásmo, více na ostrovech vyvinuté, a středoevropské, které na východě v Rumunsku a vých. Bulharsku přechází ve stepní. Srbsko dělí Pančič na tré: 1) vnitřek (Šumadija s Podunajím), 2) jihových. hory a 3) již. Karpaty. Šumadija je dnes jen pětinou lesem (ostatek pole), hlavně dubovým (náš dub a ''Quercus cerris''), bukovým, někde černým. Pro ráz uherský jako typické uvádí ''Kitaibelia vitifolia'', ''Althea taurinensis'' v Karagujevaci, ''Asparagus scaber''. Jihových. hory mají dole lesy bukové a dubové, nahoře smrkové; z bylin typických uveden ''Acer Heldreichii'', ''Pančičia serbica'', ''Anemone apennina'', ''Genista dalmatica'', ''Dafne oleoides'', ''Tozzia'' a j. Květenu zvláštní mají ve středu hory hadcové: ''Helianthemum niloticum'', ''Dafne blagayana'', ''Juniperus oxycedrus'', ''Notochlaena marantae''; nejznamenitější jest ''Pinus omorica'' (japonská). Jižní Karpaty jsou bezlesé, až na několik buků; značí je ''Malcolmia serbica'', ''Ramondia serbica'', ''Asfodeline cretica'', četné Dianthy atd. Podunajská flora jest táž jako v Rumunsku. — {{Prostrkaně|Řecko}} má bylinstvo zcela rozdílné od alpinského na Olympu thessalském, do středomořských stepí a skal, zejména na ostrovech. Máť velmi málo lesa a to nejvíce na západě (v Aitólii a Arkadii) a na horách; východ, nižší a sušší, má jen nízké křoví (xerovuno), zejména od doby, kdy krásné lesy horní sev. Attiky shořely (1861 až 1891). Sucho letní bývá zde tak velké, že již staří Athéňané v červnu slavili náboženské obřady noční pro rosu (Pandroské). Již za Platónovy doby nebylo v Attice lesů, ač za Pausania tam žili ještě medvědi a kanci. Euboia měla husté lesy ještě za Diona Chrysostoma; pastýři a ohně jimi způsobené škodili více než drvoštěpové a uhlíři, které již Aristofanés jmenuje (Acharnští). Nejhojnější je v černých lesích řeckých borovice Aleppská i přímořská, zejména i na suchém východě, pak pinie (semena jsou předmětem obchodu) a jedle (smrk a borovice scházejí), zejména ''Abies Apollinis'' a ''cefalonica'', pak chvojky (''Juniperus phoenicea'' a ''oxycedrus'') a j. Cypřiše jindy na Krétě byly samorostlé, nyní jsou vzácnější. V zelených lesích panuje dub, hlavně ''Quercus egilops'' (žaludy jedlé, duběnky vyvážejí se pro koželuhy), nejvíce na ostrovech a na jihu ''Quercus ilex'', v Peloponnésu ''Q. coccifera'' (dosud se červec odtamtud vyvážel). V severu také buk tvoří lesy (Thessalie, Aitólie); méně důležity jsou ostatní stromy: kaštan jedlý (zejména na Krétě), ostatně i u Cařihradu, ořešák, vaz, jasan, javor, habr (nejvíce v jiných druzích, ''Carpinus duinensis'', ''Fraxinus ornus''), lípy, maďal, platán (pěstovaný u vsí). Z keřů důležitější jsou lentišky, Arbutus, terebinthy, oleander u vody, ''Vitex agnus castus'', myrty, Capparis, vavřín (sever), hlohy, ''Rhus cotinus'' a j. Luk jest málo, a hlavní pastvou jsou keře suchých strání (xerovuno). Nejzazší sever více se podobá střední '''E'''-pě nežli jižní, kdežto Athos má ještě vavříny a lesy z ''Ilex aquifolium'' (Olymp, ne dále v Řecku, dle Heldreicha). Alpinské bylinstvo Olympu Thessalského podobno jest bylinstvu balkánských vrcholů; dole našel Heldreich ''Sibthorpia africana'' a ''Sifonostegia syriaca''. Kapradí a mechy v Řecku jsou řídké, ale poražené lesy nahrazuje ''Pteris aquilina'' jako jinde. Rovinu stepní vnitřní Thessalie kryje bodláčí (''Xanthium'', ''Carthamus''), pole po žních ''Ammi visnaga''. — {{Prostrkaně|Bulharsko}} dělí (dle Velenovského) Balkán na 2 poloviny. Sever (vlastní Bulharsko) jest pokračováním stepí jihoruských a jižní Rumelie, má floru maloasijskou, která zasahuje i do již. Srbska a Macedonie a jejíž středem jest Černomoří (proto sluje květenou pontickou a sáhá zde do již. Rusi). Ba Vel. podotýká, že tato flora končí se v suchém středu Čech. Vypočítává 51 typických bylin pro pontickou floru v Bulh., z nichž uvádíme jen platan, divokou třešni, ''Tamarix pallosi'' a 40 druhů více asijských (na př. ''Prunus laurocerassus''). Jako nejznamenitější úkazy flory té pontické jmenuje bílou lípu a krnící mandlovník, pak uvádí 113 druhů ze společncsti té (''Comandra elegans'', ''Statice gmelini'' a j.). Z bylin středomořských docházejí k Černému moři: ''Terebinta'', ''Cistus creticus'', ''Rhus coriaria'', ''Juniperus macrocarpa'', divoké víno, ''Smilax excelsa'', ''Periploca graeca''. Z endémických bylin je nejznamenitější ''Haberlea rhodopensis'' (z indických Cyrtandraceí). Horní byliny liší se od Krasu a jsou podobnější řeckým. Uvádí jako typické 78 druhů (''Acer reginae Amaliae'', ''Saxifraga olympica'' a j.). Za nejčetnější v kopčinách uvádí 107 druhů (''Malcolmia graeca'', ''Vinca mixta'', ''Rottbollia digitata''). Konečně uvádí na Balkáně níže z bylin sedmihradských (ne v Alpách i 34 druhy, z nichž stůjtež zde: ''Bruckenthalia spiculiflora'', ''Carex pyrenaica'' a z bylin Kavkázu ''Ranunculus suaneticus'' a j. Lesy buků, dubů, habrů (''Carpinus duinensis''), smrků (na Rilu ''Pinus peuce'' Gris., himálajská ''Pinus excelsa''), borovice a kleč (''Pinus mughus'').

Nejnesnadnějším úkolem jest krátce vylíčit! {{Prostrkaně|květenu Rusi}}, jelikož rozmanitost na ohromné ploše jest veliká. Možno sice říci, že máme tu od severu k jihu čtyři pásma: tundry a břízy, černolesí, dubové lesy s černozemí a step (až po Krim, Kavkáz a Ural, pak Černé a Kaspické moře), ale rozdíly od záp. k východu jsou rovněž veliké a nelze je tak krátce naznačiti, netýkajíť se tak čeledí a rodů jako druhů. Přibývá vždy k jihových. letního sucha a tím mizejí mnohé byliny a jiné se šíří. Avšak teprve za Volgou je pravá jednotvárná step, a pravá Asie začíná teprve za ř. Jenisejem; záp. Sibiř jest '''E.''' podobna. V severu u Petrohradu líčí Blasius les jako dvojí: smrkový ve vlhčích půdách a borový v písčitých. K borovicím druží se chvojky, břízy (''Betula pubescens''), k smrkům olše (''Alnus incana'') a osiky, někdy některé oskeruše (''Sorbus aucuparia'') a střemchy (''Prunus padus''), někdy až 13 ''m'' vysoké, jichž ovoce jedí a nakládají do kořalky. Vlastní močály jsou zase dvojí: Carexů (30 dr.) a Eriofor, význačných sněhovými hlavičkami, a pak Vaccinií (''Vaccinium oxycoccos'', ''uliginosa'', ''vitis idea'') s nízkými břízami (''Betula nana'', ''fruticosa'' 3—5′), vrbami (''Salix lapponum'', ''glauca'', ''myrtilloides''), Ledum, Andromeda s malinami (jichž ovoce zavařují). V lukách lesních rostou hojně orchidey, a bujnost bývá někdy taková, že u Vytegorsku viděli možno ''Aconitum napellus'' 2—3 ''m'' zvýší. Vysoké stromy všude byly vysekány. Přechod k jihu jest povlovný; u Volgy počínají jižní vrby, četné olše s Lonicerou, kalinou (''Viburnum opulus''), u Oky Artemisie. Vřesy baltické ztrácejí se u jezera Oněžského a v Litvě. Přechody ty nelze tak zkrátka líčiti, což sám Trautvetter odmítl. Některé sibiřské stromy přecházejí do vých. Ruska (''Pinus cembro'', ''Picea obovata'' Ledeb., ''Larix sibirica'', ''Abies sibirica''), jakož i některé alpinské byliny vyskytují se v rovinách ruských. Trautvetter uvádí tu pásmo dubů (mezi ústím Oky do Volgy, Kazaní, guber. Oleněckou a Čudskou zátokou). K dubům druží se lípy, jasany, vazy, javory, podrůst více našinský (oříšky, ale ''Caragana'', ''Prunus chamaecerasus'', ''Cefalaria tatarica'' dosahuje 3 ''m'', houby až 1 ''m'' v průměru — ''Lycoperdon horrendum''). Pásmo habrů je v záp. Volyni, a značí je divoká hruška, topole, břečtan, ale Polsko a sev.-záp. Volyň má pásmo buků, jižní část má i jedle a modřín. Nelze zde líčiti bylinstvo černozemí, které Ruprecht odváděl od velkých močálů rokytných (Typha), jichž zbytky se dosud zachovaly na horním Dněpru, ani lesy dubové k jihu vedoucí, až nastupuje step, v západě víc travnatá, zelená, na vých. solnatější s převahou Chenopodiaceí. Panující tráva na jihoruské stepi je ''Stipa thyrsa'', ''pennata'' i ''capillata'', jako v Uhrách, ale roste řidčeji ve vysokých lesích. Pak přijde ''Triticum cristatum'', ''Thymus marschallianus'', lucinka. Keře roční uschlé honí vítr po stepi, hlavně to Artemisia, bodláčí, řebříček, které slouží za palivo. Pýr platí za dobrou píci a nesmí se hubit. Stromy (nejvíce zdivočelé ovocné) pro vítr a sucho rostou jen v údolích (ovrazích). Jižní pohoří Krimské více podobá se Středomoří, zejména pokud se týče bylin pěstovaných. (Viz též čl. Karpaty, Rusko, Kavkáz.) ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena '''E'''-py jest chudá, rovnajíc se sotva australské, a to hlavně vinou ledové doby, v níž tvary teplejší, třetihorní, až na málo stop vyhynuly (''Herpestes Widringtonii'' a chamaeleon v Andalusii, několik hadů a ještěrů v jihu, ''Phyllodactylus europaeus'' na ostr. Tyrrhenských). Zvířena tato jest částí palaearktické zvířeny a podobná tedy nejvíce sibiřské. Od nearktické liší se nejvíce ptáci, pak ještěři a hadi, jsouce zbytky staré palaeotropické zvířeny. Neboť ptáci staré '''E'''-py za ledové doby nejvíce couvli do Afriky a záp. Asie, kam se teď na zimu zase stěhují, vracejíce se na léto do starých sídel svých, tak že na př. Malta má jen 8 zemních ptáků stálých po celý rok. Zbylo více stop staré zvířeny circumpolární (štika, mík, bobr, sob, vlk, ''Plecotus auritus'', jezvec, ''Mustela martes''), ba některé palaeotropické formy (''Phylloscopus borealis'' ze záp. Tichomoří stěhuje se v létě do vých '''E'''-py), ''Cisticola schoenicola'' jde od Bernu a Savojska do Japanu, Zanzibaru а k Nikobarským ostrovům.

Co se týče {{Prostrkaně|ssavců}}, jest počet známých druhů fossilních mnohem větší než živých, na př. prvních jen v již. Francii 180 druhů, druhých 82 (zemní) u Giebela z 1382 druhů, kdežto u Murraye (r. 1866, poslední úplný přehled ssavectva) 158 druhů (s mořskými) z 2735 dr. vůbec známých. Není veliký rozdíl mezi množstvím druhů jednotlivých zemí: Norsko (Colett) 66 dr., Anglie (Bell) 73 (51 zem.), Francie (Trouessart) 100 (75 zem.), Italie (Cornalia) 93, (Giglioli stanovil 23 nové), Švýcarsko (Fatio) 61 zem., Řecko (Betta) 47, Německo (Ratzeburg) 90 (8o zem.), Portugalsko 42 (Barbosa du Bocage), Čechy 51 (Frič), Polsko 59 (Taczanowski). Arktické končiny jsou ovšem chudší; Island má 2 dr. zemní, 12 uvedených a 29 mořských (Preyer) a arktická Rus 23 dr. Středomoří taktéž není bohato; opice gibraltarská byla tam uvedena z Berberska. Hlavní příčinou této chudoby jest ledová doba a ruka lidská, které hubily zejména větší ssavce, zejména lva, irského jelena (''Euryceros''), divokého koně, kance, tura (až na les bialovežský), bobra, rysa, kozorožce, velryby a vůbec mořské ssavce. Rozdíl zemí není veliký, leda že ve Středomoří řidne počet lesních tvarů a na vých. Rusi nastupují stepní tvary (antilopy, jerboy, korsak), dříve ve čtvrtohorní době více na západ rozšířené. Zajímavý zbytek doby ledové jsou tuleni v Ladožském, Oněžském a Peipuském jezeře. Netopýrů je v '''E'''-pě dle Dobsona 23 druhů, celkem převahou Vespertilionidy, až na 2 dr. rodu ''Rhinolophus'', ''Miniopteris Schreibersii'' (Comské jezero, Afrika, Australie, Japan) a tropický (Emballonurid) ''Dysopes cestonii'' (v Italii, dle Swinhoe i ve Formose, severní Africe). Ještě více jest v '''E'''-pě hlodavců (hrabošů a myší). Východ má křečka, sysla, bobaka, frčka a slepce, africká forma jest dikobraz (od Italie až po Gambii), circumpolární je bobr, teď jen v dolním Rhodanu, na Dunaji a na vých. Rusi. V '''E'''-pě není vlastně místních druhů; nejbližší jsou tomu ''Негреstes Widringtonii'' (špan. Sierra Morena) a obě ''Myogale'', jedna v Pyrenejích (''M. pyrenaica''), druhá v jihových. Rusi (''M. moschata''). Dravci náramně zřidli; tak medvědi (vých. Alpy a Pyreneje), rysi, Gulo. Zajímavý jest šakal na Balkánu. Alpinských druhů jest v '''E'''-pě málo, tak marmotta, kamzík, kozorožec, ''Arvicola nivalis'' do 3600 ''m'', v jihu muflon a kozy (Špan., Kréta).

Rovněž chudé jest {{Prostrkaně|ptactvo}}. V celém oboru palaearktickém má Dresser jen 628 dr., v '''E'''-pě Blasius 420 dr., Frič 481 dr., Gould 471 dr., Degland a Gerbe 531 dr. Rozdíl v údajích má příčinu hlavně v přítomnosti nahodilých cizích druhů Ameriky, Afriky a Asie. Zvláště východoasijské ptáky stěhovavé zahání někdy bouře na Rus, na př. Phylloscopy, nebo sucho nutí k vystěhování ze stř. Asie (''Syrrhaptes paradoxa'', ''Otis m’queenii''). Některé krajiny mívají skoro stejný počet druhů, tak Německo 357 (Homeyer), Rakousko 393 (Tschudi), Uhry 345 (Madarasz), Italie 411 (Salvadori), Španělsko 345 (Arèvalo), Belgie 385 (Dubois), Anglie 376 (Sclater), Polsko 304 (Taczanowski), Rus 425 (Pallas), Řecko 331 (Heldreich). Jen severní kraje jsou chudší; tak Švédsko má 260 (Nilsson), Norsko 218, Farské ostrovy 124, sev. Ural 70, N. Země 50, ale poloostr. Kola již 203 dr. (Pleske). — Pochází to z toho, že jsou skoro všude na celině titíž ptáci, nebo stěhovaví dolétají až do nejzazšího severu, a endémických druhů skoro není, až snad na sněhuli skotskou (''Lagopus scoticus'') nebo jihošpan. ''Calandrella baetica''. K jihu přibývá Sylviid, Fringillid, (Laniidů a Alaudid, k východu Emberizid, dropů, drozdů a Paridů. Jest několik kosmopolitů, zejména mezi dravci a vodními ptáky, tak ''Falco peregrinus'' (''F. minor Bonaparte'') jest též v Australii, Chili, Kapu, Japanu; ''Pandion haliaetus'' též v Hondurasu, Antillách, Brazilii, Indii, Číně, Koreji, Tasmanii, ''Otus brachyotus'' též v Číně, na Sandwichských a Falklandských ostr.: ''Strix flammea'' též v Indii, Madagaskaru, Australii, Mexiku, Patagóoii; ''Strepsilas interpres'' v Sibiři, Australii, na Sandwichských ostr , Madagaskaru a j. v. Velmi malý jest počet ptáků severně od Alp zimujících, což připsati jest hlavně nedostatku potravy, který zase žene arktické ptactvo v zimě do krajů mírnějších, na př. Plectrofany, sněžnou sůvu (nejsevernější, ještě v létě na zemi Františka Josefa), sněladi a j. Trojím proudem přes Španělsko, Italii a Balkán ubírá se ptactvo do Středomoří a dále do sev. a střední Afriky a záp. Asie. Elwes myslil, že ptáci evropští pocházejí z Asie, odkud se po ledové době zase vrátili ve starou vlasť. Lepší známost ptactva záp. Asie ukázala, že tomu tak není, že do záp. Asie stěhují se zpěváci sev.-záp. Indie, kterých v '''E'''-pě není, a spíše východoasijské formy dostávají se do Sibiře a sev. '''E'''-py. Tak na př. z ptáků Amu Darje (Zarudnoi) jest asi 40 dr., jichž není v '''E'''-pě, t. skoro polovice ze 103 dr. (s vodními 159 dr.), v již. Afghánistánu (St. Johns) mimo dravce a vodní ze 150 dr. skoro polovice jest v '''E'''-pě cizí, kdežto na př. Alžír nebo Egypt kromě pustinných druhů nemají, co by nebylo společno '''E'''-pě. Nejvíce arci jest v '''E'''-pě ptáků vodních, s mořskými asi 200 druhů (118 dr. Gould, 217 dr. Degland). Veliké množství slukovitých (30 dr.), kachen a husí (43 dr. Degland, 35 dr. Gould). Mořských ptáků jest u Goulda 54 dr., u Dressera 57 dr., Gerbe 68 dr.; nejvíce racků, daleko i do zemí jdoucích, jako i do Čech (Degland 23 dr., Dresser 22 dr.). Z jižních tvarů žije tu plameňák a ''Porfyrio veterum'' v Středomoří, více kosmopolitickým je Ibis ''faloinellus'' (Australie, Madagaskar, Paraguay, Mexiko i Antilly). Vyhubena byla v tomto století ''Alca impennis'' na Orkadech a na Islandsku. Nejpodivnější host jest Ruticilla (''Pinarochroa Mourieri'') ve Španělsku z Berberska, člen indické čeledi Thamnobií, tam v Berbersku endemický. Dravci mají nejvíce ráz africký a převládají v Středomoří, v stř. '''E'''-pě jsou skoro vyhubeni. Bývá jich 35 dr. (Gould); 44 dr. (Sharpe) počítáno mimo sůvy (13 dr. Sharpe, 14 dr. Degland, 15 dr. Gould, 16 dr. Dresser). Nejčetnější čeleď zpěváků jsou Sylviidy (v Grayově smyslu), jichž počítá se 58 (Gerbe) neb 53 dr. (dle Goulda) a jež právě ve středomořských křovinách panují. Daleko za nimi stojí Fringillidy (29 dr.) a drozdovití (Gerbe 17 dr., Gould 12 druhů). Seebohm tvrdil, že se drozdi po ledové době stěhovali z Afriky dílem až do severní Ameriky (Mexiko). Slabší jsou čeledi skřivanovitých (15 dr. Gray, 21 dr. Gerbe a Dresser, 14 dr. Gould), více v jižních stepích domácí Corvidy (Dresser 20 dr.), Paridy (Gerbe a Gould po 12 dr., Sharpe 13 druhů), poslední, jsouce obyvatelé lesů, scházejí stepím. Ještě méně datlů (Gould 8 dr., Gray 9 dr.), Laniidů (7 dr. Gerbe, 6 dr. Gray, 2 nahodilé ze sev. Afriky), Motacillidů (7 dr. Gould), vlaštovek (6 dr. dílem daleko rozšířených), holubů (4 dr.), Muscicapidů (4 druhy). Ostatní čeledi chudé (Sittidy, Cinelidy a j.). Zajímaví jsou jednotliví tropičtí zástupci: ''Coracias'', ''Merops'', ''Alcedo'', ''Upupa'', ''Oriolus'', kukačka, kozodoj, ''Cypselus'', ''Sturnus'', drop, američtí ''Troglodytes'' a ''Ampelis garrulus'' (''Bombycilia bohemica'' starých, že nejdříve byla známa z Čech).
{{Konec formy}}

[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)]

[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:43840620-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Přehledná geologická mapa Evropy.]</text>
      <sha1>9mu1q0lgeyd9nhlkqirng7atfcup01o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Olga Nádherná</title>
    <ns>100</ns>
    <id>99243</id>
    <revision>
      <id>344501</id>
      <parentid>336983</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:11:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344501</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="893" sha1="lgvmnan5vugjqeejgvyqroq1y7qa75h" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Olga
  | příjmení = Nádherná
  | řazení = 
  | alternativní jméno =  Olga Pajerová
  | Image = 
  | datum narození = 
  | místo narození = 
  | datum úmrtí = 31. prosince 1940
  | místo úmrtí = 
  | popis = 
}}

'''Olga Nádherná''' (?–1940), provdaná '''Pajerová''' byla česká pedagožka působící na dívčím gymnáziu v Bulharsku (1902-1906), Kroměříži (1906-1920) a Praze (1922-1939).&lt;ref&gt;Lidové noviny, 31. prosince 1941, {{Kramerius|nkp|c11b2f10-4cc7-11dd-80a5-000d606f5dc6}}&lt;/ref&gt;, Jejím synem byl {{Wikidata|Q55683077|Jiří Pajer}}
.

== Dílo ==

=== Ottův slovník naučný ===
Přispívala do Ottova slovníku naučného pod zkratkou ''O.Ná'' nebo ''ONá''
* [[Ottův slovník naučný/Medvědí ostrov|Medvědí ostrov]]
* [[Ottův slovník naučný/Medvědí ostrovy|Medvědí ostrovy]]

== Reference ==
&lt;references /&gt;</text>
      <sha1>lgvmnan5vugjqeejgvyqroq1y7qa75h</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Jaroslav Ježek</title>
    <ns>100</ns>
    <id>99244</id>
    <revision>
      <id>344498</id>
      <parentid>336984</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:11:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344498</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="513" sha1="m0rv0whzibjhm2ywruycf1423nqg6ji" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Jaroslav
  | příjmení = Ježek
  | řazení = 
  | alternativní jméno = 
  | Image = 
  | datum narození = 
  | místo narození = 
  | datum úmrtí = 
  | místo úmrtí = 
  | popis = 
}}

'''Jaroslav Ježek''' (1906–1942) byl český hudební skladatel, dirigent, hudební improvizátor, dramaturg a klavírista. Hudební inspiraci nabral hlavně v jazzu.

== Dílo ==
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Jessika]]
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Voiceband E. F. Buriana]]</text>
      <sha1>m0rv0whzibjhm2ywruycf1423nqg6ji</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Alfred Waud</title>
    <ns>100</ns>
    <id>99248</id>
    <revision>
      <id>344488</id>
      <parentid>336988</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:10:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344488</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="485" sha1="d5tulzhxp9blgr3mj9lrrlakqyh6l6m" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Alfred
  | příjmení = Waud
  | řazení = 
  | alternativní jméno = Alfred R. Waud
  | Image = 
  | datum narození = 
  | místo narození = 
  | datum úmrtí = 
  | místo úmrtí = 
  | popis = 
}}

'''Alfred Rodolph Waud''' (1828–1891) byl americký výtvarník a ilustrátor anglického původu. Známým se stal díky svým skicám, které pořídil jako zpravodaj při americké občanské válce.

== Dílo ==
* ilustrace v článku [[Chicago]]</text>
      <sha1>d5tulzhxp9blgr3mj9lrrlakqyh6l6m</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Emil Svoboda</title>
    <ns>100</ns>
    <id>99256</id>
    <revision>
      <id>344493</id>
      <parentid>337016</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T19:10:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>robot: kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344493</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="473" sha1="333svqr56eq8hm9gbffilmujdwi2cgh" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Emil
  | příjmení = Svoboda
  | řazení = 
  | alternativní jméno = 
  | Image = 
  | datum narození = 
  | místo narození = 
  | datum úmrtí = 
  | místo úmrtí = 
  | popis = 
}}
'''Emil Svoboda ''' (1878–1948) byl český právník a filosof, profesor občanského práva a dějin právní filosofie na Univerzitě Karlově.

== Dílo ==
* [[Aforismy a myšlenky/Předmluva|Předmluva]] k Tilschově dílu [[Aforismy a myšlenky]]</text>
      <sha1>333svqr56eq8hm9gbffilmujdwi2cgh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Nápověda:Modul:KrameriusUUID</title>
    <ns>12</ns>
    <id>99416</id>
    <revision>
      <id>344481</id>
      <parentid>338161</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T13:34:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>&lt;noinclude&gt;{{Dokumentace}}&lt;/noinclude&gt;</comment>
      <origin>344481</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="957" sha1="p2lzz7sq4atvzsk9b61kvifhc63r32m" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;{{Dokumentace}}&lt;/noinclude&gt;

== Účel ==
Modul '''KrameriusUUID''' slouží k tiché kontrole formátu UUID používaného v šabloně {{Šablona|Kramerius}}.

* kontroluje, zda je parametr:
** neprázdný
** bez prefixu '''uuid:'''
** tvořen pouze hexadecimálními znaky a pomlčkami
** ve tvaru '''8-4-4-4-12''' (např. &lt;code&gt;971b1ab0-727c-11dd-b84d-000d606f5dc6&lt;/code&gt;)
* při chybě '''neukazuje žádnou vizuální hlášku'''
* pouze přidá stránku do kategorie '''[[:Kategorie:Údržba:chybný formát Kramerius UUID]]'''

== Použití ==
V šabloně:

&lt;syntaxhighlight lang=&quot;wikitext&quot;&gt;
{{#invoke:KrameriusUUID|track|{{{2|}}}}}
&lt;/syntaxhighlight&gt;

UUID se dál používá přímo v odkazech, modul slouží jen jako sledovací háček.

== Chování ==
* platný UUID → žádný výstup, žádná kategorie
* neplatný UUID (včetně prefixu &lt;code&gt;uuid:&lt;/code&gt;) → stránka v kategorii '''Údržba:chybný formát Kramerius UUID'''</text>
      <sha1>p2lzz7sq4atvzsk9b61kvifhc63r32m</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Knihovna pohádek/Kouzelné housle</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99656</id>
    <revision>
      <id>344509</id>
      <parentid>344395</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T20:20:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>added [[Category:Pohádky]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]]</comment>
      <origin>344509</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="774" sha1="nxj9xy1bblu4gciv2w30d5lutdx5kae" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Knihovna pohádek
  | ČÁST = Kouzelné housle
  | PŘEDCHOZÍ = Pohádka o zimním králi
  | DALŠÍ = Prostři se stolečku, otřes se oslíčku, obušku z pytle ven!
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Kouzelné housle
  | AUTOR = neuveden
  | LICENCE = PD old 70
  | nakladatel = I. L. Kober
  | ZDROJ = Kouzelné housle. Prostři se stolečku, otřes se oslíčku, obušku z pytle ven!
  | VYDÁNO = V Praze, 1899
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|5bc14f30-3017-11de-b6b3-000d606f5dc6}}
  | INDEX = Kouzelné housle — Prostři se stolečku, otřes se oslíčku, obušku z pytle ven! - 1899.djvu
}}

&lt;pages index=&quot;Kouzelné housle — Prostři se stolečku, otřes se oslíčku, obušku z pytle ven! - 1899.djvu&quot; include=&quot;3-7&quot; /&gt;

[[Kategorie:Pohádky]]</text>
      <sha1>nxj9xy1bblu4gciv2w30d5lutdx5kae</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/41</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99670</id>
    <revision>
      <id>344479</id>
      <timestamp>2026-09-30T12:39:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „Dětské hry. a)Chlapecké. 1.B o t k y Síti. {{Forma|proza}} Dítě točí prstem jedné ručky okolo prstu ručky druhé, na spůsob mlýnku, při tom zpívajíc: &lt;poem&gt; Šiju boty do roboty; nemám chleba ani sejra, všecko mně to kočka snědla — šc! &lt;/poem&gt; Při zvuku „šc“ roztáhne obě ručky, jako když švec vytahuje dratev. {{Konec formy}} Z Berounska.  2. N a M u žíčk a, {{Forma|proza}} Dítě jedno sedne si na zem a ostatní b…“</comment>
      <origin>344479</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2194" sha1="agn8iyz6ort1x1d4rhjjr0eio1ghvgy" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Dětské hry.
a)Chlapecké.
1.B o t k y Síti.
{{Forma|proza}}
Dítě točí prstem jedné ručky okolo prstu ručky druhé, na spůsob mlýnku, při tom zpívajíc:
&lt;poem&gt;
Šiju boty
do roboty;
nemám chleba
ani sejra,
všecko mně to
kočka snědla —
šc!
&lt;/poem&gt;
Při zvuku „šc“ roztáhne obě ručky, jako když švec vytahuje dratev.
{{Konec formy}}
Z Berounska.

2. N a M u žíčk a,
{{Forma|proza}}
Dítě jedno sedne si na zem a ostatní běhají kolem něho, tak blízko, co by jich mohlo rukou dosáhnouti, volajíce:
&lt;poem&gt;
Mužíčku! Mužíčku!
strhni mě do potůčku!
&lt;/poem&gt;
Koho sedící dítě chytí a k sobě strhne, stane se místo něho Mužíčkem, sednouc na jeho místo, a hra se opětuje.

Místem tu hru hrají také v ten spůsob, že děti okolo Mužíčka běhají dotud, až je všecky schytá a k sobě posadí, a teprv poslední jich stává se Mužíčkem.
{{Konec formy}}
Z Klatovska.

3.mk o h o ?
{{Forma|proza}}
Dva chlapci postavíce se naproti  sobě, říkají takto:
&lt;poem&gt;
První: Dej mi, dej mi hrách!
Druhý: Já ho nemám.
První: Já tě posekám.
Druhý: Já se nedám.
&lt;/poem&gt;
Nyní počnou vší silou jeden druhému v obličej foukati: kdo první ustoupí, prohrál.
{{Konec formy}}
Z Bydžovska.

,4. N a trh.
&lt;poem&gt;
Kupec: Zač ty voly?
Prodavač: Za sto tolarů.
Kupec: Co mi slevíte?
Prodavač: Ani krejcaru. 
Kupec: Nic?
Prodavač: Nic.
Kupec: Ani krejcaru?
Prodavač: Ani krejcaru.
Oba: Ani krejcaru!
&lt;/poem&gt;
{{Forma|proza}}
Při každé otázce i při každé odpovědi plácne jeden druhému dlaní na dlaň, a naposledy třese jeden druhému rukou, oba přitom poskakujíce.
{{Konec formy}}
ŠtSpn. 1858, str. 34.

5.
N a k o n ě.
{{Forma|proza}}
Chlapci postaví se kolem, jeden od druhého asi na krok vzdáli, každý jich poznamenaje místo své buď kamenem anebo důlkem, a jeden chlapec jest u prostřed kola. Tento v kole chlapec přistoupí k některému z nich a řekne:
&lt;poem&gt;
Zač ten kůň?
Otázaný chlapec odpoví:
Za kus chleba,
za kus sýra,
za kočičí snídaní!
&lt;/poem&gt;
Po té opustě tázaný místo své,
běží vůkol ostatních, a ten z kola
chlapec vyběhne za ním, ale běží
{{Konec formy}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>agn8iyz6ort1x1d4rhjjr0eio1ghvgy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Bible kralická (1613) 1-3.pdf/154</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99671</id>
    <revision>
      <id>344505</id>
      <timestamp>2026-09-30T19:12:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Shlomo</username>
        <id>1042</id>
      </contributor>
      <comment>/* Nebylo zkontrolováno */ přenos, automatizovaná transkripce, +poznámky, korektura</comment>
      <origin>344505</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5605" sha1="oou3y2iyemi5oe6yfiip2r1d1pggwsx" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Shlomo&quot; /&gt;&lt;div class=&quot;text&quot;&gt;&lt;/noinclude&gt;ta rota/ a oheň ſpáliľ těch dwě ſtě a padeſáte mužů/ kteřjž byli za přjkľad giným.
{{Verš|26|11}} Synowé pak Chóre nezemřeli.
{{Verš|26|12}} {{Poznámka po straně|Symeon. 22200.}} Synowé Symeonowi po čeledech ſwých: Namuel, z něhož čeled Namuelitſká: Iamin, z něhož čeled Iaminſká: Iachym/ z něhož čeled Iachymſká:
{{Verš|26|13}} Saher/ z něhož čeled Saherſká: Saul/ z něhož čeled Saulitſká.
{{Verš|26|14}} Ty gſau čeledi Symeonowy/ [gichž byľo] dwamecýtma tiſýců a dwě ſtě.
{{Verš|26|15}} {{Poznámka po straně|Gád. 40500.}} Synowé Gád po čeledech ſwých: Sefon/ z něhož čeled Sefonytſká: Aġgi/ z něhož čeled Aġgitſká: Suny/ z něhož čeled Sunytſká:
{{Verš|26|16}} Ozny/ z něhož čeled Oznytſká: Hery/ z něhož čeled Herytſká:
{{Verš|26|17}} Arody/ z něhož čeled Arodytſká: Areli/ z něhož čeled Arelitſká.
{{Verš|26|18}} Ty gſau čeledi ſynů Gád, podlé toho gakž ſečteni ſau/ čtyřidceti tiſýců a pět ſet.
{{Verš|26|19}} {{Poznámka po straně|Iůda. 76500.}} Synowé Iůdowi: &lt;ref&gt;Gen.38.7.&lt;/ref&gt; Her a Onan/ ale zemřeli Her y Onã w zemi Kanánſké.
{{Verš|26|20}} Byli pak ſynowé Iůdowi po čeledech ſwých; Sela/ z něhož čeled Sélanytſká: Fáres/ z něhož čeled Fáresſká: Zára/ z něhož čeled Záretſká.
{{Verš|26|21}} Byli pak ſynowé Fáreſowi: Ezron/ z něhož čeled Ezronytſká: Hamuel/ z něhož čeled Hamuelſká.
{{Verš|26|22}} Ty gſau čeledi Iůdowy, podlé toho gakž ſečteni ſau/ ſedmdeſáte ſſeſt tiſýců a pět ſet.
{{Verš|26|23}} {{Poznámka po straně|Izachar. 64300.}} Synowé Izacharowi po čeledech ſwých: Tola/ z něhož čeled Tolatſká: Fua/ z něhož čeled Fuatſká:
{{Verš|26|24}} Iaſub/ z něhož čeled Iaſubſká: Semran/ z něhož čeled Semranſká.
{{Verš|26|25}} Ty gſau čeledi Izacharowy, podlé toho gakž ſečteni ſau/ ſſedeſáte čtyři tiſýce a tři ſta.
{{Verš|26|26}} {{Poznámka po straně|Zabulon. 60500.}} Synowé Zabulonowi po čeledech ſwých: Sáred/ z něhož čeled Sáredſká: Elon/ z něhož čeled Elonſká: Iahelel/ z něhož čeled Iahelelſká.
{{Verš|26|27}} Ty gſau čeledi Zabulonowy podlé toho gakž ſečteni ſau/ ſſedeſáte tiſýc, a pět ſet.
{{Verš|26|28}} {{Poznámka po straně|Iozef.}} Synowé Iozefowi po čeledech ſwých: Manasſes a Efraim.
{{Verš|26|29}} {{Poznámka po straně|Manasſes. 52700}} Synowé Manasſeſowi: Machir/ z něhož čeled Machirſká: a Machir zpľodiľ Ġaľáda/ z něhož čeled Ġaľádſká.
{{Verš|26|30}} Ti gſau ſynowé Gaľád: Iezer/ z něhož čeled Iezerſká: Helek/ z něhož čeled Helekytſká:
{{Verš|26|31}} Aſryel/ z něhož čeled Aſryelſká: Sechem/ z něhož čeled Sechemſká:
{{Verš|26|32}} Semida/ z něhož čeled Semidatſká: Hefer/ z něhož čeled Heferſká:
{{Verš|26|33}} A Salfad ſyn Heferú, neměľ ſynů než toliko dcery: &lt;ref&gt;Njž 29.{{Nečitelný text}}&lt;/ref&gt; gichž gſau tato gména: Mahla, Noa, Heġla, Melcha, a Terſa.
{{Verš|26|34}} Ty gſau čeledi Manasſeſowy/ a načteno gich padeſáte dwa tiſýce a ſedm ſet.
{{Verš|26|35}} {{Poznámka po straně|Efraim. 32500.}} Ale ſynowé Efraimowi po čeledech ſwých: Sutala/ z něhož čeled Sutalitſká: Becher/ z něhož čeled Becherſká: Tehen/ z něhož čeled Tehenſká.
{{Verš|26|36}} A ti gſau ſynowé Sutaľowi: Heran, z něhož čeled Heranſká.
{{Verš|26|37}} Ty gſau čeledi ſynů Efraimowých, podlé toho gakž ſečteni ſau/ třidceti dwa tiſýce a pět ſet. Ti gſau ſynowé Iozefowi počeledech ſwých.
{{Verš|26|38}} {{Poznámka po straně|Benyamĩ. 45600.}} Synowé pak Benyaminowi po čeledech ſwých: Béla/ z něhož čeled Belitſká: Azbel/ z něhož čeled Azbelſká: Ahyram/ z něhož čeled Ahyramſká:
{{Verš|26|39}} Sufam/ z něhož čeled Sufamſká: Hufam/ z něhož čeled Hufamſká.
{{Verš|26|40}} Byli pak ſynowé Béla/ Hered a Noeman: z Hered čeled Heredſká: z Noeman čeled Noemanſká.
{{Verš|26|41}} Ti gſau ſynowé Benyaminowi po čeledech ſwých/ podlé toho gakž ſečteni ſau/ čtyřidceti pět tiſýců a ſſeſt ſet.
{{Verš|26|42}} {{Poznámka po straně|Dan. 64400.}} Tito pak ſynowé Danowi po čeledech ſwých: Suham/ z něhož čeled Suhamſká. Ta geſt rodina Danowa po čeledech ſwých.
{{Verš|26|43}} Wſſech čeledj Suhãſkých gakž ſečteni ſau/ ſſedeſáte čtyři tiſýce a čtyři ſta.
{{Verš|26|44}} {{Poznámka po straně|Asſer. 53400.}} Synowé Asſer po čeledech ſwých: Iemna/ z něhož čeled Iemnytſká: Ieſui/ z něhož čeled Ieſuitſká:
{{Verš|26|45}} Berya/ z něhož čeled Beryetſká: Synowé Beryowi: Heber z něhož čeled Heberſká: Melchiel/ z něhož čeled Melchielſká.
{{Verš|26|46}} Gméno pak dcery Asſer byľo Sára.
{{Verš|26|47}} Ty gſau čeledi ſynů Asſer/ tak gakž ſečteni ſau/ padeſáte tři tiſýce a čtyři ſta.
{{Verš|26|48}} {{Poznámka po straně|Neftaljm. 45400.}} Synowé Neftaljmowi po čeledech ſwých: Iazyel/ z něhož čeled Iazyelſká: Ġuny/ z něhož čeled Ġunytſká:
{{Verš|26|49}} Gezer/ z něhož čeled Gezerſká: Sallem/ z něhož čeled Sallẽſká.
{{Verš|26|50}} Ta gt&amp;#x303; rodina Neftaljmowa po čeledech ſwých/ tak gakž ſečteni ſau/ čtyřidceti pět tiſýců a čtyři ſta.
{{Verš|26|51}} {{Poznámka po straně|Sum&amp;#x303;a ſynů Izraelſkých. 601730.}} Ten geſt počet ſynů Izraelſkých/ ſſeſtkrát ſto tiſýců a [geden] tiſýc/ ſe-&lt;noinclude&gt;
&lt;/div&gt;
&lt;references/&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>oou3y2iyemi5oe6yfiip2r1d1pggwsx</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344507</id>
      <parentid>344505</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T20:03:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Shlomo</username>
        <id>1042</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typografie</comment>
      <origin>344507</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5595" sha1="o85z9jttcr59jkvgwjv80iy2c0wmwyp" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Shlomo&quot; /&gt;&lt;div class=&quot;text&quot;&gt;&lt;/noinclude&gt;ta rota/ a oheň ſpáliľ těch dwě ſtě a padeſáte mužů/ kteřjž byli za přjkľad giným.
{{Verš|26|11}} Synowé pak Chóre nezemřeli.
{{Verš|26|12}} {{Poznámka po straně|Symeon. 22200.}} Synowé Symeonowi po čeledech ſwých: Namuel, z něhož čeled Namuelitſká: Iamin, z něhož čeled Iaminſká: Iachym/ z něhož čeled Iachymſká:
{{Verš|26|13}} Saher/ z něhož čeled Saherſká: Saul/ z něhož čeled Saulitſká.
{{Verš|26|14}} Ty gſau čeledi Symeonowy/ [gichž byľo] dwamecýtma tiſýců a dwě ſtě.
{{Verš|26|15}} {{Poznámka po straně|Gád. 40500.}} Synowé Gád po čeledech ſwých: Sefon/ z něhož čeled Sefonytſká: Aġgi/ z něhož čeled Aġgitſká: Suny/ z něhož čeled Sunytſká:
{{Verš|26|16}} Ozny/ z něhož čeled Oznytſká: Hery/ z něhož čeled Herytſká:
{{Verš|26|17}} Arody/ z něhož čeled Arodytſká: Areli/ z něhož čeled Arelitſká.
{{Verš|26|18}} Ty gſau čeledi ſynů Gád, podlé toho gakž ſečteni ſau/ čtyřidceti tiſýců a pět ſet.
{{Verš|26|19}} {{Poznámka po straně|Iůda. 76500.}} Synowé Iůdowi: &lt;ref&gt;Gen.38.7.&lt;/ref&gt; Her a Onan/ ale zemřeli Her y Onã w zemi Kanánſké.
{{Verš|26|20}} Byli pak ſynowé Iůdowi po čeledech ſwých; Sela/ z něhož čeled Sélanytſká: Fáres/ z něhož čeled Fáresſká: Zára/ z něhož čeled Záretſká.
{{Verš|26|21}} Byli pak ſynowé Fáreſowi: Ezron/ z něhož čeled Ezronytſká: Hamuel/ z něhož čeled Hamuelſká.
{{Verš|26|22}} Ty gſau čeledi Iůdowy, podlé toho gakž ſečteni ſau/ ſedmdeſáte ſſeſt tiſýců a pět ſet.
{{Verš|26|23}} {{Poznámka po straně|Izachar. 64300.}} Synowé Izacharowi po čeledech ſwých: Tola/ z něhož čeled Tolatſká: Fua/ z něhož čeled Fuatſká:
{{Verš|26|24}} Iaſub/ z něhož čeled Iaſubſká: Semran/ z něhož čeled Semranſká.
{{Verš|26|25}} Ty gſau čeledi Izacharowy, podlé toho gakž ſečteni ſau/ ſſedeſáte čtyři tiſýce a tři ſta.
{{Verš|26|26}} {{Poznámka po straně|Zabulon. 60500.}} Synowé Zabulonowi po čeledech ſwých: Sáred/ z něhož čeled Sáredſká: Elon/ z něhož čeled Elonſká: Iahelel/ z něhož čeled Iahelelſká.
{{Verš|26|27}} Ty gſau čeledi Zabulonowy podlé toho gakž ſečteni ſau/ ſſedeſáte tiſýc, a pět ſet.
{{Verš|26|28}} {{Poznámka po straně|Iozef.}} Synowé Iozefowi po čeledech ſwých: Manasſes a Efraim.
{{Verš|26|29}} {{Poznámka po straně|Manasſes. 52700}} Synowé Manasſeſowi: Machir/ z něhož čeled Machirſká: a Machir zpľodiľ Ġaľáda/ z něhož čeled Ġaľádſká.
{{Verš|26|30}} Ti gſau ſynowé Gaľád: Iezer/ z něhož čeled Iezerſká: Helek/ z něhož čeled Helekytſká:
{{Verš|26|31}} Aſryel/ z něhož čeled Aſryelſká: Sechem/ z něhož čeled Sechemſká:
{{Verš|26|32}} Semida/ z něhož čeled Semidatſká: Hefer/ z něhož čeled Heferſká:
{{Verš|26|33}} A Salfad ſyn Heferú, neměľ ſynů než toliko dcery: &lt;ref&gt;Njž 29.{{Nečitelný text}}&lt;/ref&gt; gichž gſau tato gména: Mahla, Noa, Heġla, Melcha, a Terſa.
{{Verš|26|34}} Ty gſau čeledi Manasſeſowy/ a načteno gich padeſáte dwa tiſýce a ſedm ſet.
{{Verš|26|35}} {{Poznámka po straně|Efraim. 32500.}} Ale ſynowé Efraimowi po čeledech ſwých: Sutala/ z něhož čeled Sutalitſká: Becher/ z něhož čeled Becherſká: Tehen/ z něhož čeled Tehenſká.
{{Verš|26|36}} A ti gſau ſynowé Sutaľowi: Heran, z něhož čeled Heranſká.
{{Verš|26|37}} Ty gſau čeledi ſynů Efraimowých, podlé toho gakž ſečteni ſau/ třidceti dwa tiſýce a pět ſet. Ti gſau ſynowé Iozefowi počeledech ſwých.
{{Verš|26|38}} {{Poznámka po straně|Benyamĩ. 45600.}} Synowé pak Benyaminowi po čeledech ſwých: Béla/ z něhož čeled Belitſká: Azbel/ z něhož čeled Azbelſká: Ahyram/ z něhož čeled Ahyramſká:
{{Verš|26|39}} Sufam/ z něhož čeled Sufamſká: Hufam/ z něhož čeled Hufamſká.
{{Verš|26|40}} Byli pak ſynowé Béla/ Hered a Noeman: z Hered čeled Heredſká: z Noeman čeled Noemanſká.
{{Verš|26|41}} Ti gſau ſynowé Benyaminowi po čeledech ſwých/ podlé toho gakž ſečteni ſau/ čtyřidceti pět tiſýců a ſſeſt ſet.
{{Verš|26|42}} {{Poznámka po straně|Dan. 64400.}} Tito pak ſynowé Danowi po čeledech ſwých: Suham/ z něhož čeled Suhamſká. Ta geſt rodina Danowa po čeledech ſwých.
{{Verš|26|43}} Wſſech čeledj Suhãſkých gakž ſečteni ſau/ ſſedeſáte čtyři tiſýce a čtyři ſta.
{{Verš|26|44}} {{Poznámka po straně|Asſer. 53400.}} Synowé Asſer po čeledech ſwých: Iemna/ z něhož čeled Iemnytſká: Ieſui/ z něhož čeled Ieſuitſká:
{{Verš|26|45}} Berya/ z něhož čeled Beryetſká: Synowé Beryowi: Heber z něhož čeled Heberſká: Melchiel/ z něhož čeled Melchielſká.
{{Verš|26|46}} Gméno pak dcery Asſer byľo Sára.
{{Verš|26|47}} Ty gſau čeledi ſynů Asſer/ tak gakž ſečteni ſau/ padeſáte tři tiſýce a čtyři ſta.
{{Verš|26|48}} {{Poznámka po straně|Neftaljm. 45400.}} Synowé Neftaljmowi po čeledech ſwých: Iazyel/ z něhož čeled Iazyelſká: Ġuny/ z něhož čeled Ġunytſká:
{{Verš|26|49}} Gezer/ z něhož čeled Gezerſká: Sallem/ z něhož čeled Sallẽſká.
{{Verš|26|50}} Ta gt̃ rodina Neftaljmowa po čeledech ſwých/ tak gakž ſečteni ſau/ čtyřidceti pět tiſýců a čtyři ſta.
{{Verš|26|51}} {{Poznámka po straně|Sum̃a ſynů Izraelſkých. 601730.}} Ten geſt počet ſynů Izraelſkých/ ſſeſtkrát ſto tiſýců a [geden] tiſýc/ ſe-&lt;noinclude&gt;
&lt;/div&gt;
&lt;references/&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>o85z9jttcr59jkvgwjv80iy2c0wmwyp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Gent</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99672</id>
    <revision>
      <id>344506</id>
      <timestamp>2026-09-30T19:16:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gent | PŘEDCHOZÍ = Gensoul | DALŠÍ = Gentes }}  {{Textinfo | TITULEK = Gent | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1896. s.&amp;nbsp;3—5. {{Kramerius|nkp|8d9310c0-0b21-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Gent }}  {{Forma|proza}} '''Gent''', franc. {{Prostrkaně|Gand}}, hlavní město b…“</comment>
      <origin>344506</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="12857" sha1="evyy70jh8wsoy3t9an0y0d7sv3ljbx2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Gent
| PŘEDCHOZÍ = Gensoul
| DALŠÍ = Gentes
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Gent
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1896. s.&amp;nbsp;3—5. {{Kramerius|nkp|8d9310c0-0b21-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Gent
}}

{{Forma|proza}}
'''Gent''', franc. {{Prostrkaně|Gand}}, hlavní město belg. provincie Flandre Orientale (Vých. Flandry), při vtoku Lysu a říček Lieve a Moere do Skaldy, čítá 153.803 ob. (1893), s předměstími (Ledeberg 12.362, Mont-St. Amand 10.836 a Gentbrugge 8262) 181.683 ob. Obvod města činí více než 10 ''km'', plocha 2300 ''ha''. '''G.''' prostoupen jest sítí průplavů a vodních ramen, částečně splavných, čímž utvořeno jest více než 40 ostrovů, spojených mezi sebou 42 mosty kamennými, 28 většími mosty dřevěnými a asi 200 mosty menšími, můstky a přechody. Ulice jsou velmi četné, většinou úzké a klikaté; jsou zde však i ulice nové s pěknými moderními stavbami. Staveb starožitných, veřejných i soukromých, jest množství neobyčejné. Ve středu města jest kathedrála sv. Bava (vlám. Sint Baafs), jedna z nejcennějších got. staveb Belgie. Krypta vysvěcena byla již r. 941, stavba vlastního chrámu započata r. 1228. Brzo po svém dokončení r. 1554 zpustošena byla obrazoborci, načež opět obnovena. Vnitřek obsahuje množství uměleckých děl, z nichž především vyniká oltářní obraz »Klanění se neposkvrněnému beránkovi« od bratří van Eycků, z nichž Hubert van Eyck se sestrou Markétou zde jest pohřben. Jiné vynikající chrámy jsou: románský kostel sv. Jakuba (ok. r. 1500), kostel sv. Mikuláše, nejstarší kostel města, zal. poč. X. stol., jehož nynější budova však, provedená v ranní gotice, pochází ze zač. XV. stol., kostel sv. Michala (1445—80) s nedokončenou věží a četnými novějšími malbami, kostel sv. Petra, pobořený r. 1578 obrazoborci a v l. 1629—1718 nově vystavěný a j. Celkem má '''G.''' 55 kostelů. Ze světských staveb starožitných vynikají tak zv. Geerardduivelstein (Château de Gérard le Diable) z XIII. stol. při Skaldě, nedaleko Place Laurent, bývalý to hrad patricijské rodiny, nyní sloužící za kasárny a archiv; nedaleko kathedrály sv. Bava čtyřhranná hláska Belfried (Beffroi) z l. 1138 až 1339, pouze do dvou třetin provedená (118 ''m''), s pozl. drakem, jejž Balduin VIII. r. 1204 ze chrámu sv. Sofie v Cařihradě sundati dal a gentským daroval, bývalá to městská zvonice, jejíž zvony svolávaly měšťanstvo k poradám nebo do zbraní, nyní městská věznice; na blízku Belfriedu nedokončený got. dům cechu soukennického z r. 1325; tamže restaurovaná radnice (Hôtel de ville), se skvostnou pozdně gotickou sev. façadou z l. 1481 až 1533 dle plánů Dominika van Waghemakere a Rombouta Keldermansa, se skvostnými sály a vzácným archivem listin městských ze století XIII.; vlevo od Lysu na starožitném Place Ste. Pharailde starý hrad Oudeburg, též ’s Gravensteen neb Château des Comtes zvaný, z r. 868, později residence hrabat flanderských, nyní úplně restaurovaný; na Quai des herbes mimo jiné četné domy starožitné krásný dům plavců z r. 1531. Z prastarého opatství sv. Bava zachovány jsou pouze zříceniny a křížová chodba a refektář s nástěnnými malbami. Z budov novějších vynikají soudní palác, postavený mezi dvěma rameny Lysu r. 1844 dle plánů Roelandtových, jehož přízemní místnosti zaujímá bursa; universitní budova v antickém slohu, taktéž dle plánů Roelandtových, z r. 1826 s krásnou aulou pro 1700 osob; budova institutu des Sciences, vystavěná na ploše 1,5 ''ha'' r. 1890 H. Paulim. Z jiných památností vynikají pomníky průmyslníka L. Bauwensa, liberálního předáka Metdepenningena, a bronzová socha Jakuba van Artevelde sochaře De Vigne-Quyo (1863) na starožitném Pátkovém trhu (Marché du Vendredi, Vrydagmarket), pamětihodném v dějinách města, že na něm holdováno hrabatům flanderským, konána shromáždění cechů, započínaly skoro všechny vzpoury měšťanstva a za vévody z Alby a inkvisice konány nesčetné popravy. Severových. od města velký klášter Beguinek (Béguinage, Beggynhof) tvoří malé město pro sebe. Původně byv r. 1234 u brány městské na silnici do Bruggů vedoucí založen, byl přeložen sem r. 1875 přičiněním vévody z Arenbergu, čítá 18 konventů se 700 jeptiškami a jest obehnán zdmi a příkopy. Tak zv. Malý klášter Beguinek ze XVII. a XVIII. stol. nalézá se na vých. od stát. nádraží a hostí 300 jeptišek, jež věnují se hlavně nemocným a chudým. Mimo zahrady zoologickou a botanickou oblíbeny jsou sady na Place d’Armes (Kouter), dále sady při průplavu Coupure, v nichž konají se trhy a od r. 1808 i proslulé výstavy květinářské, a sady na hradbách citadelly. Z vyučovacích ústavů na prvém místě stojí universita založená r. 1816 Vilémem I. o 4 fakultách: filosofické, právnické, přírodovědecké a lékařské, k nimž r. 1838 připojeny byly školy pro vědy inženýrské, umění a průmysl (Écoles speciales de génie civil et d’arts et manufactures). Professorů bylo 75, studujících 672, mezi nimi 123 cizinců (1893). Posluchárny a laboratoře přírodovědecké fakulty umístěny jsou v budově Institutu des sciences. S universitou spojeny jsou knihovna (300.000 sv.), kabinet mincí a mědirytin a bohaté museum přírodovědecké. Dále jest v '''G'''-u ústav pro vzdělání učitelů gymnas. (École normale des sciences), král. Athenaeum, jesuitské gymnasium s 600 chovanci, biskupský seminář, malířská akademie, hudební konservatoř, průmyslová škola pro truhláře a kováře a j. K akademii malířské náleží museum ve starém augustiniánském klášteře umístěné, obsahující asi 250 obrazů, mezi nimi 1 Rubensův a několik od G. de Ciayera. V bývalém kostele karmelitánském jsou bohaté sbírky umělecko-průmyslové. Divadla jsou dvě: francouzská opera a vlámský schouwburg. V '''G'''-ě vycházejí četné denní listy, z nichž »Gazet van '''G.'''« (od r. 1667) jest nejstarším listem v Belgii, dále »La Flandre libérale«, »Journal de Gand«, »L’Impartial«, »Messager de Gand«. »La Liberté«, »Bien public« a socialistický »Vooruit«. Z dobročinných ústavů jmenovati sluší občanskou nemocnici (la Byloque), porodnici, nalezinec, ústav pro slepce, chudobinec, sirotčinec a četné kláštery pro mužské i ženské. Ústavy většinou jsou spojeny s církevními nadacemi. Proslulá jest veliká trestnice, Maison de force, založená Marií Terezií, s místem pro 2600 trestanců, a nedaleko ní trestnice druhá, Maison de sûreté, pro 420 trestanců. — Průmysl jest velmi značný, ačkoli město od konce XVI. st. nikdy již nedovedlo se povznésti na místo, jež mu ve směru tom náleželo ve středověku, a ačkoliv i oddělení od Nízozemska r. 1830 mělo škodlivé následky na průmysl. Jmenovitě průmysl textilní jest dosud znamenitý, maje 200.000 vřeten pro spracování lnu, koudele a juty a 600.000 vřeten pro průmysl bavlnický. Dále má '''G.''' tovární výrobu krajek, strojů, slévárny, papírny, výrobu čalounů, zboží koženého, cukrovinek, piva, bijouterií, mýdla, rukavic, tabáku a lučebnin. Velmi důležité místo zaujímá zahradnictví, provozované 80 obchodními domy. Hyacinty, tulipány, orchidee, kamelie, azalky, oranžovníky, jakož i rostliny skleníkové, vyvážejí se ve velikém množství do Francie, Německa, Italie, Ruska a Ameriky. Roční cena vývozu obnáší asi 10 mill. fr. Obchod jest též značný, jsa vydatně podporován hustou sítí železniční a četnými průplavy. Železniční trať státních drah Brussel-Ostende vede přes '''G.''', dále jest '''G.''' východištěm trati belgických soukromých drah do Terneuzenu, Eecloo, Antverp, Kortrijku a Oudenaarde. Z průplavů nejdůležitější jest kanál od Terneuzenu do ústí Skaldy, 10 ''m'' široký a 5 ''m'' hluboký, umožňující přímé spojení s mořem. Též kanál Coupure, dokončený r. 1758, jest důležit, spojuje '''G.''' s průplavem vedoucím z Brugg do Ostende. Zvláště zařízením nového přístavu a rozsáhlých doků vzmohla se doprava po vodě znamenitě. Hlavními předměty obchodu po vodě jsou obilí, řepkový olej a len. — '''G.''' jest sídlem provinciálních úřadů, appellačního dvoru pro cele Flandry, obchodního soudu a biskupství. Podnebí jest dosti nestejné: střední teplota obnáší v zimě -5°, v létě +17° C.

V {{Prostrkaně|dějinách o '''G'''}}-u zmínka se děje již v VII. stol. po Kr., když sv. Amand založil opatství sv. Bava, v němž ve stol. VIII. prý byl po nějaký čas opatem kronikář Eginhard. Ve stol. IX. útočili na '''G.''' Normané, proti nimž hrabě Balduin I. r. 868 vystavěl zde hrad. Toho zmocnil se něm. císař Otto (949), ne však na dlouho; neboť již kol r. 1000 císařský hradní vypuzen byl hrabaty flanderskými. R. 1194 připojeny byly ku '''G'''-u okolní samoty a celé město silně opevněno. Výhodná poloha při Skaldě učinila '''G.''' střediskem znamenitého ruchu obchodního i výrobního, což vedlo k značnému vzrůstu moci měšťanstva, v němž následkem toho vyvinul se značný cit pro svobodu. Proto Gentští vypisování nových daní se strany hrabat flanderských a vévod burgundských nikterak mírně nepřijímali, což vedlo k četným vzpourám obyvatelstva ve stol. XIII.—XV. Tak vznikla vzpoura Jakuba van Artevelde proti hraběti Ludvíkovi de Crécy v 1. pol. XIV. stol. i zápasy syna jeho Filipa s hrabaty flanderskými a vévody burgundskými. Odpor proti uznání Filipa Smělého, vévody burgundského, skončil se následkem těžké porážky, již Gentští r. 1382 utrpěli u Roosebeke, uznáním vévody r. 1385. Velkou vzpouru zdvihli Gentští r. 1450 proti vévodě Filipovi Dobrému, když uložil nové daně na sůl a obilí, byli však r. 1453 u Gavere na hlavu poraženi. Po smrti Marie Burgundské, dědičky Karla Smělého, opřeli se Gentští manželu jejímu arciknížeti Maxmiliánovi, jenž měl vládnouti jako poručník svého syna Filipa, a donutili ho k nepříznivému míru v Arrasu r. 1482; avšak již r. 1489 musili se vzdáti cis. vojevůdci Albrechtovi Saskému, ovšem po krutém obléhání. R. 1500 narodil se v '''G'''-u Karel V. Za jeho panování byl '''G.''' z nejlidnatějších a největších měst v Evropě, čítaje asi 35.000 domů se 175.000 ob. Když však Gentští r. 1539 zdráhali se platiti daně uložené hrabství flanderskému a vzbouřivše se proti sestře Karlově Marii, místodržitelkyni Nízozemí, vyhnali z města šlechtu a přívržence vládní, tu Karel V. osobně r. 1540 vzpouru udusil a dav 26 vůdců vzpoury popraviti, odňal městu všechna privilegia, konfiskoval renty a zbraně a uložil Gentským pokutu 150.000 zlatých a roční kontribuci 6000 zl. Z pokuty té dal Karel V. postaviti citadellu (Spanjaerds Kasteel). R. 1568 vězněni byli v '''G'''-u hrabata Egmont a Horn. R. 1576 uzavřena zde stavy spojených provincií t. zv. Gentská pacifikace, s účelem vypuzení Španělů z Nízozemí. V následující na to válce za svobodu Nízozemí účastnili se Gentští velmi činně, musili se však r. 1584 vzdáti místodržiteli špan. Alexandrovi Farnese za podmínek velmi krutých. Potom byl '''G.''' střídavě v moci Španělů, Francie a Rakouska. Během té doby četné pohromy válečné způsobily dlouho trvající úpadek blahobytu města. Ve válkách Ludvíka XIV. dobyt byl '''G.''' r. 1678 Francouzi, r. 1706 Marlboroughem, r. 1708 opět Francouzi, připadl však mírem Rastattským r. 1714 k Rakousku. Ve válce o následnictví rakouské byl '''G.''' r. 1745 opět dobyt Francouzi. Pod franc. vládou byl hlavním městem dep. Escaut. R. 1814 uzavřen byl v '''G'''-u mír mezi Anglií a Spoj. Obcemi severoamer. Mírem pařížským r. 1815 připadl '''G.''' k Nízozemsku. Téhož roku utekl se sem Ludvík XVIII. R. 1830 připadl '''G.''' k Belgii, byl však po delší dobu ještě střediskem snah oranžistických. V nové době jest '''G.''' hlavním sídlem socialistické strany belgické. Srv. de Rycker, Het grondwettelijk bestuur van het oude '''G.''' ('''G.''', 1880); de Potter, '''G.''' van den oudsten tijd tot heden ('''G.''', 1882—85, 2 sv.); van Duyse, Gand monumental et pittoresque (Brussel, 1886); de Vlaminck, Les origines de la Ville de Gand ('''G.''', 1891). 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>evyy70jh8wsoy3t9an0y0d7sv3ljbx2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Bible kralická (1613) 1-3.pdf/155</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99673</id>
    <revision>
      <id>344508</id>
      <timestamp>2026-09-30T20:19:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Shlomo</username>
        <id>1042</id>
      </contributor>
      <comment>/* Problematické */ přenos, automatizovaná transkripce, +poznámky</comment>
      <origin>344508</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5471" sha1="kvebhwco33lanrtx6kq4m5z1d7gi7ro" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;2&quot; user=&quot;Shlomo&quot; /&gt;&lt;div class=&quot;text&quot;&gt;&lt;/noinclude&gt;dm ſet a třidceti.
{{Verš|26|52}} Mľuwiľ pak Hoſpodin k Mogžjſſowi, řka;
{{Verš|26|53}} Těmto rozdělena bude země k dědictwj podlé počtu gmen.
{{Verš|26|54}} Wětſſjmu počtu wětſſj dědictwj dáš, a menſſjmu menſſj: gednomu každému wedlé počtu ſečtených geho dáno bude dědictwj geho.
{{Verš|26|55}} A wſſak ľoſem ať geſt rozdělena země: wedlé gmen pokolenj otců ſwých dědictwj wezmau.
{{Verš|26|56}} Loſem děleno bude dědictwj gegj, buď gich mnoho neb máľo.
{{Verš|26|57}} {{Poznámka po straně|Sum̃a Lewjtů. 23000.}}&lt;ref&gt;Exod.6.16.&lt;/ref&gt; Tito pak ſau ſečteni z Lewjtů po čeledech ſwých; Ġerſon, z něhož čeled Ġerſonitſká: Kahat, z něhož čeled Kahatſká: Merari, z něhož čeled Meraritſká.
{{Verš|26|58}} Ty gſau čeledi Léwj; Čeled Lebnitſká, čeled Hebronitſká, čeled Moholitſká, čeled Muſytſká, čeled Choritſká. Kahat pak zpľodiľ Amrama.
{{Verš|26|59}} A gméno manželky Amramowy/ &lt;ref&gt;Exod.2.2. Item 6.20.&lt;/ref&gt; Iochebed dcera Léwj/ kteráž ſe mu narodiľa w Egyptě: ona pak porodiľa Amramowi/ Arona a Mogžjſſe/ a Marygi ſeſtru gegich.
{{Verš|26|60}} Aronowi pak zrozeni ſau: Nádab a Abiu/ Eleazar a Itamar.
{{Verš|26|61}} &lt;ref&gt;Wýš 4.4. Lewit.10.2. 2Par.24.2.&lt;/ref&gt; Ale Nádab a Abiu zemřeli/ když obětowali oheň cyzý před Hoſpodinem.
{{Verš|26|62}} Y byľo gich načteno třimecýtma tiſýců, wſſech pohľawj mužſkého zſtářj měſýce [gednoho] a wýſſe: nebo nebyli počteni mezi ſyny Izraelſkými, proto že gim nebyľo dáno dědictwj mezi ſyny Izraelſkými.
{{Verš|26|63}} Tito ſečteni ſau od Mogžjſſe a Eleazara kněze: oni ſečtli ſyny Izraelſké na poljch Moábſkých při Iordánu, [naproti] Gerychu.
{{Verš|26|64}} Mezi těmito pak nebyľ žádný z oněch ſečtených od Mogžjſſe a Arona kněze, když počjtali ſyny Izraelſké na pauſſti Sinai:
{{Verš|26|65}} &lt;ref&gt;Wýš 14.28 Žaľ.106.26. 2Kor.10.5.&lt;/ref&gt; (Nebo řekľ byľ Hoſpodin o nich; Smrtj zemrau na pauſſti/) a žádný z nich nepozuſtaľ/ gediné Kálef ſyn Iefonú/ a Iozue ſyn Nun.

&lt;/div&gt;
&lt;references/&gt;
&lt;section end=nu-26 /&gt;&lt;section begin=nu-27 /&gt;
{{Kapitola|27}}&lt;div class=&quot;intro&quot;&gt;
Kapitola &lt;span class=&quot;rimske-cislice&quot;&gt;{{Oprava|XXVI.|XXVII.}}&lt;/span&gt; Práwo o nápadjch dědičných. Zřjzenj Iozue na mjſto Mogžjſſowo.
&lt;/div&gt;&lt;div class=&quot;text&quot;&gt;
{{Verš|27|1}} &lt;span class=&quot;iniciala&quot;&gt;T&lt;/span&gt;Ehdy přiſtaupiľy &lt;ref&gt;Wýš 26.34 Njž 36.2. Iozue 17.3.&lt;/ref&gt; dcery Salfada/ ſyna Heferowa/ ſyna Galád, ſyna Machir/ ſyna Manasſe/ z pokolenj Manasſe, ſyna Iozefowa: Tato pak gſau gména dcer geho; Mahla, Noa, Heġla, Melcha a Terſa.
{{Verš|27|2}} {{Poznámka po straně|Salfadowy dcery žádagj za dědictwj.}} A poſtawiľy ſe před Mogžjſſem a před Eleazarem knězem, y před knjžaty a wſſjm množſtwjm, v dweřj Stánku vmľuwy, a řekľy;
{{Verš|27|3}} Otec náš vmřeľ na pauſſti, kterýž wſſak nebyľ z ſpoľku těch, &lt;ref&gt;Wýš 16.{{Nečitelný text}}.&lt;/ref&gt; kteřjž ſe zrotili proti Hoſpodinu w rotě Chóre: nebo pro hřjch ſwůg vmřeľ, ſynů žádných nemage:
{{Verš|27|4}} Což wyhľazeno býti má gméno otce naſſeho z čeledi geho/ proto že neměľ ſyna? dey nám dědictwj mezy bratřjmi otce naſſeho.
{{Verš|27|5}} Y wzneſľ tu wěc Mogžjš na Hoſpodina.
{{Verš|27|6}} Kterýž odpowěděľ Mogžjſſowi, řka;
{{Verš|27|7}} Dobře mľuwj dcery Salfad. Degž gim bez odporu práwo dědictwj mezi bratřjmi otce gegich, a přenes dědictwj otce gegich na ně.
{{Verš|27|8}} K ſynũ pak Izraelſkỹ toto mľuwiti budeš; {{Poznámka po straně|Božj zřjzenj o nápadjch dědičných.}} Když by kdo vmřeľ nemage ſyna/ tedy přeneſete dědictwj geho na dceru geho:
{{Verš|27|9}} Pakliby ani dcery neměľ/ tedy dáte dědictwj geho bratřjm geho:
{{Verš|27|10}} Pakliby ani bratřj neměľ/ tedy dáte dědictwj geho, bratřjm otce geho.
{{Verš|27|11}} Pakliby ani ſtreyců neměľ/ tedy dáte dědictwj geho přjteli geho/ kterýž geſt neybližſſj gemu w rodu geho/ aby dědičně obdržeľ ge. A bude to ſynům Izraelſkým za vſtanowenj ſaudné/ gakož přikázaľ Hoſpodin Mogžjſſowi.
{{Verš|27|12}} Řekľ také Hoſpodin Mogžjſſowi; {{Poznámka po straně|Mogžjſſowi Smrt předpowědjna.}}&lt;ref&gt;Deut.32.40&lt;/ref&gt; Wſtup na horu tuto Abarim, a ſpatř zemi, kterauž ſem daľ ſynům Izraelſkým.
{{Verš|27|13}} A když ſpatřjš gi, připogen budeš k lidu ſwému y ty, gako připogen geſt Aron bratr twůg,
{{Verš|27|14}} &lt;ref&gt;Wýš 29.38&lt;/ref&gt; Poněwadž ſte odporowali řeči mé na pauſſti Tſin/ při odporowánj [wſſeho] množſtwj/ kdež ſte mne měli poſwětiti při wodách před očima gegich. To gſau ty wody ſwáru w Kádes, na pauſſti Tſyn.
{{Verš|27|15}} Y řekľ Mogžjš Hoſpodinu, řka;
{{Verš|27|16}} {{Poznámka po straně|Modlitba za giného wůdce.}} Opatřiž Hoſpodin Bůh duchů, [Bůh] wſſelikého těľa, ſhromážděnj toto mužem [hodným],
{{Verš|27|17}} Kterýžby wycházeľ před nimi, a kterýžby wcházeľ před nimi, kterýžby wywodiľ a zaſe vwodiľ ge, aby nebyľo ſhromážděnj Hoſpodinowo gako owce, kteréž nemagj paſtýře.
{{Verš|27|18}} Y řekľ Hoſpodin Mogžjſſowi; Wezmi k ſobě Iozue, ſyna Nun, muže, w kterémž geſt duch [můg], a wľož ruku ſwau na něg.
{{Verš|27|19}} A poſtawě&lt;noinclude&gt;
&lt;/div&gt;
&lt;references/&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>kvebhwco33lanrtx6kq4m5z1d7gi7ro</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Pedagogické rozhledy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99674</id>
    <revision>
      <id>344510</id>
      <timestamp>2026-09-30T20:29:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Infobox - periodikum}} '''Pedagogické rozhledy''' byl český odborný časopis, který vycházel měsíčně v letech 1888–1932 pod podtitulem „věstník literárního a pedagogického odboru při Ústředním spolku jednot učitelských v Čechách“.  == Články ==“</comment>
      <origin>344510</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="277" sha1="sgl5ie379w9rbrdfvsqhgu4ppa5rgy6" xml:space="preserve">{{Infobox - periodikum}}
'''Pedagogické rozhledy''' byl český odborný časopis, který vycházel měsíčně v letech 1888–1932 pod podtitulem „věstník literárního a pedagogického odboru při Ústředním spolku jednot učitelských v Čechách“.

== Články ==</text>
      <sha1>sgl5ie379w9rbrdfvsqhgu4ppa5rgy6</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344511</id>
      <parentid>344510</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T20:32:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>&lt;DynamicPageList&gt; category=Pedagogické rozhledy &lt;/DynamicPageList&gt;;</comment>
      <origin>344511</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="345" sha1="4ph6h0ffnp330qy5xcq5xqrodj4y4o6" xml:space="preserve">{{Infobox - periodikum}}
'''Pedagogické rozhledy''' byl český odborný časopis, který vycházel měsíčně v letech 1888–1932 pod podtitulem „věstník literárního a pedagogického odboru při Ústředním spolku jednot učitelských v Čechách“.

== Články ==
&lt;DynamicPageList&gt;
category=Pedagogické rozhledy
&lt;/DynamicPageList&gt;</text>
      <sha1>4ph6h0ffnp330qy5xcq5xqrodj4y4o6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Dalibor (časopis)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99675</id>
    <revision>
      <id>344512</id>
      <timestamp>2026-09-30T20:38:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Infobox - periodikum}} '''Dalibor''' byl český hudební časopis, který vycházel v letech 1858–1864, 1869 a následně pravidelně mezi lety 1879 až 1927 s podtitulem časopis pro všecky obory umění hudebního.“</comment>
      <origin>344512</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="222" sha1="j2bzxy8sjkr8htowoqlovhxjo4404jk" xml:space="preserve">{{Infobox - periodikum}}
'''Dalibor''' byl český hudební časopis, který vycházel v letech 1858–1864, 1869 a následně pravidelně mezi lety 1879 až 1927 s podtitulem časopis pro všecky obory umění hudebního.</text>
      <sha1>j2bzxy8sjkr8htowoqlovhxjo4404jk</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344513</id>
      <parentid>344512</parentid>
      <timestamp>2026-09-30T20:43:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>344513</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="292" sha1="0numnahwtude8mw9erf43d15m4ye6qe" xml:space="preserve">{{Infobox - periodikum}}
'''Dalibor''' byl český hudební časopis, který vycházel v letech 1858–1864, 1869 a následně pravidelně mezi lety 1879 až 1927 s podtitulem časopis pro všecky obory umění hudebního.

== Články ==
&lt;DynamicPageList&gt;
category=Dalibor
&lt;/DynamicPageList&gt;</text>
      <sha1>0numnahwtude8mw9erf43d15m4ye6qe</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Filmový kurýr</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99676</id>
    <revision>
      <id>344515</id>
      <timestamp>2026-09-30T20:48:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Infobox - periodikum}} '''Filmový kurýr''' byl československý odborný filmový časopis vycházející v letech 1922 až 1945, který se zaměřoval na filmový průmysl, obchod a podporu domácí kinematografie.  == Články == &lt;DynamicPageList&gt; category=Filmový kurýr &lt;/DynamicPageList&gt;“</comment>
      <origin>344515</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="297" sha1="c97d9mes5zdpoq1vpmtcb4x5axjicmx" xml:space="preserve">{{Infobox - periodikum}}
'''Filmový kurýr''' byl československý odborný filmový časopis vycházející v letech 1922 až 1945, který se zaměřoval na filmový průmysl, obchod a podporu domácí kinematografie.

== Články ==
&lt;DynamicPageList&gt;
category=Filmový kurýr
&lt;/DynamicPageList&gt;</text>
      <sha1>c97d9mes5zdpoq1vpmtcb4x5axjicmx</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>