Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.23 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 0 95808 344667 338351 2026-10-11T11:27:11Z JAnDbot 3086 náhrada znaku z jiné abecedy; kosmetické úpravy 344667 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Žižkov | PŘEDCHOZÍ = Žižkenschloss | DALŠÍ = Žižkoves }} {{Textinfo | TITULEK = Žižkov | AUTOR = [[Autor:Antonín Jirák|Antonín Jirák]] (ad '''1)''' ), neuveden (ad '''2)''' ) | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;877—884. {{Kramerius|nkp|58aa2bd0-0ef2-11e5-b269-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Žižkov | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Moravský Žižkov|Moravský Žižkov]] }} [[Soubor:Ottuv slovnik naucny XXVII c4885 Zizkov.jpg|náhled|Znak města Žižkova]] {{Forma|proza}} '''Žižkov: 1) Ž.''', nejlidnatější předměstí pražské a co do lidnatosti třetí město v Čechách, měl koncem r. 1907 v 1177 domech, většinou dvou-, tří- i čtyřpatrových o více než 16.000 bytech, přes 72.000 obyv., skoro vesměs českých a náboženství katolického. Rozkládá se na jižním úpatí vrchu Žižkova, po němž má i jméno, sousedí na záp. a na severových. s Prahou (s Novým městem a s Libní), na severu s Karlínem, na jihu a Kr. Vinohrady, a to někde tak těsně, že s těmito městy částečně splývá. Od Karlína odděluje '''Ž.''' vrch Žižkov, od Nového města nádraží dráhy Frant. Josefa a nádraží státní, od Kr. Vinohradů dílem Riegrovy sady, dílem pozemky posud nezastavěné. Plocha, již katastrální obec '''Ž.''' zaujímá, jest 415 ''ha'' 62 ''a'' 85 ''m²'' veliká; z toho na plochu zastavěnou připadá 48 ''ha'' 91 ''a'' 28 ''m²'' (skoro 12 %), na ulice, sady a náměstí přes 40 ''ha'', na pražské hřbitovy (olšanské, kam se pochovává též ze '''Ž'''-a) pres 41 ''ha'', ostatek jsou pole (asi 220 ''ha''), zahrady (45 ''ha''), pastviny (15 ''ha''), lesy (6 ''ha''), luka, pustiny a rybník (olšanský). Město samo rozkládá se dílem v kotlině mezi vrchem Žižkovem a bývalým vrchem Šibeničným, dílem na tomto vrchu a na návrších sousedních a táhne se směrem od Prahy dilem podél silnice vídeňské (jinak českobrodsko-jihlavské) k t. zv. »Ohradě«, dílem podél bývalé cesty olšanské ke hřbitovům olšanským a na jih ke Král. Vinohradům. Na východě pozemky žižkovské, jež náležejí hlavně ku 5 velkým statkům, sousedí s pozemky obcí Hrdlořez, Malešic a Strašnic. Nadmořská výška '''Ž'''-a je 180—260 ''m''. Nerovná poloha způsobuje, že mnohé ulice jdou do kopce, čímž některé části města nabývají zvláštního rázu. Úhrnem má '''Ž'''. 6 náměstí, 60 ulic, většinou 15—20 ''m'' širokých a nedlouhých. Nejdelší (přes 1 ''km'') a nejširší (přes 20 ''m'') jsou třída Husova a Karlova, hlavní tepny města, jimiž '''Ž.''' spojen je s Prahou. Ulice, náměstí i některé domy soukromé nesou jména předních mužů národa českého i památných míst z dějin českých, hlavně z doby husitské; proto dává se i městu název města Žižkova nebo města husitského. '''Ž.''' je sídlem c. k. okr. hejtmanství a c. k. okr. škol. rady pro okres žižkovský a říčanský (od r. 1898), c. k. okr. soudu a berního úřadu (od r. 1890), okr. zastupitelstva pro okres žižkovský (od r. 1901), c. k. okr. policejního kommissařstvi (od r. 1894), c. k. notářství, četnického velitelství, jednoho aerárniho a 1 soukromého úřadu poštovního a telegrafního (r. 1908 povoleny nové 2 poštovní úřady soukromé), c. k. stanice pro zkoušeni zbraní. Ze škol jsou v '''Ž'''-ě c. k. reálka (od r. 1897, r. 1907—8 měla ve 14 třídách 541 žáků), c. k. gymnasium (od r. 1903, mělo ve šk. r. 1907—8 v 5 třídách 205 žáků), 6 škol měšťanských a 12 škol obecných českých, 1 obecná škola německá, průmyslová a kupecká škola pokračovací, 2 opatrovny české (jedna městská, jedna soukromá) a 1 německá, několik soukromých škol: hudebních, telegrafních atd. Chlapecké školy měšťanské r. 1907—8 měly 17, dívčí 18 tříd, chlapecké školy obecné 59, dívčí 61 tříd, německá škola 5 tříd chlapeckých a 6 dívčích. Pokračovací škola průmyslová měla t. r. ve 27 třídách úhrnem 852 žáků, pokračovací škola kupecká ve 2 tř. 41 žáků_ Do všech obecných a měšťanských škol v '''Ž'''-ě zapsáno jest přes 10.000 dětí; vedle toho chodí ještě dosti dětí žižkovských do škol pražských a karlínských. Neobyčejně veliký počet dětí, jímž '''Ž.''' vyniká nad jiná města o stejném počtu obyvatelstva, jest příznačným zjevem '''Ž'''-a a jest i cizím příchozím na prvý pohled nápadný. Zjev ten přirozeně souvisí s okolností, že '''Ž.''' obydlen jest hlavně obyvatelstvem třídy živnostenské a dělnické. Sousední Kr. Vinohrady o stejném asi počtu obyvatelstva mají ve školách obecných asi o 3000 dětí méně. Pokud se školství obecného týká, rozdělen jest od r. 1907 '''Ž.''' na 6 obvodů školních, ve příčině zdravotní na 5 obvodů, co do správy duchovní od r. 1904 na 2 obvody (olšanský s kaplí sv. Rocha na olšanském hřbitově a žižkovský s kostelem sv. Prokopa). Rovněž tak tvoří '''Ž.''' dva {{Prostrkaně|volební okresy}} (12. a 13.) do říšské rady, kdežto pro volby zemské přidělen jest posud k venkovským obcím okresu karlínského. {{Prostrkaně|Lékárny}} jsou v '''Ž'''-ě 3 (čtvrtá se právě zřizuje), lékařů 21 (z těch 5 městských a 1 školní, 1 policejní, 1 okresní), 2 lékaři zubní, 2 zvěrolékaři (1 městský, 1 okresní), advokátů 6. {{Prostrkaně| Průmysl}}. Obyvatelstvo '''Ž'''-a je z velké části tovární dělnictvo, zaměstnané hlavně v továrnách pražských a karlínských, a drobné živnostnictvo (živnostníků samostatných přes 3000), okolnost tato přispívá nejvíce k tomu, že život na ulicích žižkovských je ve dne velmi čilý a rušný, zvláště v hodinách ranních, poledních a večerních. Velikých továren a podniků živnostenských jest proti sousedním městům méně. Z nich zasluhují zmínky: pražská plynárna a zásobní zahrada, městská elektrárna, akciová továrna na zápalky (kapslovna, dříve Sellier & Bellot), zinkografický ústav Husníka & Häuslera, Stabenowova továrna na zboží měděné (ruší se nyní), továrny na výrobu varhan a pian, železného i dřevěného nábytku, vah, některé menší strojírny, slévárny, tiskárny, stavební truhlářství a zámečnictvi, výrobny hraček a kuchyňského nádobí, rámů, větší závody uzenářské, pekařské a zvláště četné veliké dílny kamenické na pomníky a náhrobky, některé větší závody zahradnické atd. Zmínky zasluhují zvláště městské lázně, nejmoderněji v Rakousku zřízené, jež se těší velmi četné návštěvě (r. 1907 117.850 osob). I pokud se {{Prostrkaně|obchodu}} týká, zastoupen jest v '''Ž'''-ě hlavně obchod drobný. Trhy denní konají se na náměstí Prokopově (»na trhu«) a Žižkově a jsou velmi živé. {{Prostrkaně|Spojení}} s Prahou a s ostatními obcemi sousedními obstarávají pražské elektrické dráhy, jež vedou z Prahy již od r. 1883 (jako dráhy koňské, od r. 1897 elektrické) třídou Karlovou a třídou Husovou k olšanským hřbitovům a na Kr. Vinohrady. (Nově projektovaná trať povede třídou Poděbradovou k »Ohradě«.) Z drah železných projíždějí jednak těsně podle města, jednak samotným městem dráha státní a severní, jež vede také tunnelem ve vrchu Žižkově. Stanice však, ani zastávky v '''Ž'''-ě není, naopak četné mosty železniční (v Karlově třídě 7 vedle sebe, v třídě Husově a v ul. Trocnovské), jakož i nádraží státní a nádraží Františka Josefa jsou vedle pražské plynárny hlavní překážkou úplného splynutí '''Ž'''-a s Prahou. Úvěr podporují 2 místní {{Prostrkaně|záložny}}: řemeslnicko-živnostenská se zastavárnou a lidová, mimo to sběrna a platebna pražské městské spořitelny. K nim přibude co nejdříve nově zřizovaná spořitelna městská. '''Ž.''' {{Prostrkaně|osvětlován}} je světlem elektrickým a byl z prvých českých měst, které (r. 1889) toto osvětlení zavedlo, mnohem dříve než Praha. Osvětlováni obstarává městská elektrárna 127 lampami obloukovými systému Křižíkova a 250 žárovkami. Městská elektrárna obstarává také osvětlení v domech a závodech soukromých. {{Prostrkaně|Pitnou vodou}} opatřuje se obyvatelstvo dílem z pump obecních na ulicích, dílem z pump soukromých, částečně z obecních peněz vydržovaných; říčnou vodu dodává městu od r. 1883 vodárna vinohradská. '''Ž.''' jest opatřen řádnou {{Prostrkaně|kanalisací}}, má svůj městský i dobrovolný {{Prostrkaně|hasičský sbor}} se stříkačkami nejmodernějších soustav (v obecním dvoře) a svou vlastní záchrannou stanici a {{Prostrkaně|nemocnici}} pro nemoci epidemické, vydržuje velikým nákladem s pomocí soukromou obecní a školní kuchyni pro chudou školní mládež, opatřuje chudým dětem školní potřeby, obuv i oděv, v zimě palivo atd. {{Prostrkaně|Život spolkový}} je v '''Ž'''-ě velmi rozvitý; spolků vzdělávacích, zábavních, odborných, podpůrných, buď samostatných anebo podružných je na 170. Vzdělání a zábavě lidu slouží vedle lidové knihovny a čítárny divadlo ochotnického družstva »Pokrok«. Všeobecně se pociťuje nedostatek zvláštního spolkového domu a stálého divadla, proto pomýšlí se již od let na jejich zřízení. Osvěžení, procházkám i zábavě obyvatelstva slouží památný {{Prostrkaně|vrch Žižkov}}, upravený po r. 1888 značným nákladem obce v park s rozhlednou (gloriettem), odkud je rozkošný rozhled na Prahu a okolí. Na jeho úpatí obec postavila hostinec »Pod Vítkovem« nákladem přes 110.000 K. Z {{Prostrkaně|veřejných budov}} vyniká především {{Prostrkaně|chrám sv. Prokopa}}, dostavěný r. 1903 ve slohu gotickém, {{Prostrkaně|městská radnice}}, vystavěná r. 1890 ve slohu renaissančním. Sokolovna, městské lázně a některé budovy školní, zvláště reálka. {{Prostrkaně|Finance}}. '''Ž.''' jako město nové a rychle vzrůstající, při tom beze všeho majetku obecního, vyžadovalo a vyžaduje ročně k opatření svých potřeb kulturních, kommunikačních, zdravotních i jiných velikého nákladu, má-li všem moderním požadavkům vyhovovati. Náklady na tyto potřeby sahají do millionův a musily býti posud vždy uhrazovány jen obecními přirážkami, dávkami a půjčkami. Roční vydání města činí přes 1 mill. korun. Zvláště značného nákladu vyžaduje osvětlení a kommunikace (na r. 1908 rozpočteno na 313.790 K), zdravotnictví a dodávání měkké vody (360.190 K), školství (259.435 K), správa obce (147.920 K — obec má k vykonávání agendy městské 37 úředníků), chudinství atd. Přirážky obecní činí 47 % a školní 23 % k daním přímým (798.700 K), dále zavedena dávka pivní, činžovní groš a potravní daň z masa. Veškeré takto nabývané přijmy obce na r. 1908 rozpočteny na 891.170 K. Čistého jmění (hlavně v budovách: školy, elektrárna, obecní dvůr, lázně atd.) má Ž. přes 2 mill. K, dluhů 7¼ mill. K, výpůjček užito bylo hlavně na stavby obecních budov (přes 4 mill. K) a na úpravu kommunikací (přes 3 mill. K). {{Prostrkaně|Dějiny}}. '''Ž.''' je město nové a připomíná svým neobyčejně rychlým vzrůstem vznik velikých měst amerických. Kde se nyní rozkládají náměstí, ulice a domy žižkovské, tam ještě do r. 1866 i později byla pole a zahrady, náležející jednotlivým rolnickým usedlostem, tak jak to lze posud viděti tu a tam v okolí pražském. Pole a zahrady nastoupily hlavně po válce třicetileté na místo někdejších vinic, jimiž celé širé okolí pražské od dob Karla IV. bylo pokryto. Jak před dobou Karlovou vyhlíželo okolí pražské a tedy také místa, na nichž nynější město '''Ž.''' se rozkládá, o tom není historických zpráv. Jisto jest, že již ve XIII. stol. ani vrch Žižkov, ani jeho okolí nebylo porostlé hustým lesem, jenž na úsvitě českých dějin okolí pražské pokrýval, a že již před Karlem IV. mnohé pozemky nynějšího '''Ž'''-a proměněny byly v pole. Není však zpráv o tom, jak se nazývaly tyto končiny. Pouze nynější vrch Žižkov připomíná se r. 1348 pode jménem {{Prostrkaně|hory Vítkovy}} (''mons Vitkonis'', ''Witkenberg''), snad podle pražského měšťana Vítka z Hory (Kutné), který byl v l. 1350—57 konšelem v Praze (na Starém městě). Za to návrši jižně od vrchu '''Ž'''-a v rozcestí mezi starou silnicí do Kutné Hory a cestou do vsi Olšan, jež se již ve XIII. stol. připomíná (mezi dnešní Husovou a Karlovou třídou), připomíná se již v XI. a XII. stol. jako {{Prostrkaně|hora Šibeničná}} (''Sibenica'', ''mons patibuli'') připomínajíc smutný účel, jemuž asi již od dávných dob až do polovice XIX. stol. sloužila. Vedle popravišté pro odsouzence ze Starého města bylo ve XIV. stol. po založení Nového města pražského zřízeno nedaleko i popravišté novoměstské a při něm boží muky, kde se odsouzenci modlili. Později vystavěna byla blíže popravišté proti nynějšímu domu na »Krenovce« v místech nynějšího státního nádraží kaplička sv. Dismasa, která r. 1786 byla zavřena a prodána a r. 1845 úplně zbořena. Jediná socha z kaple té je posud ve výklenku domu Krenovského. Změny, jež v okolí pražském přivodil císař Karel IV. r. 1358 rozkazem, aby všecky stráně kolem Prahy posázeny byly vinicemi, dotkly se valnou měrou celé krajiny jižně od vrchu Žižkova. Celá krajina na východní straně nově založeného města pražského až k polední stráni Žižkova byla podle Tomkových Dějin města Prahy (podle nichž dějepisnou tuto čásť většinou podáváme) posázena révím. Krajina ta byla prostřižena cestami vycházejícími ze tří bran novoměstských. Z brány Horské (na konci ulice Hybernské) vycházela cesta vedle nynějšího nádraží státního, která málo krokův od města dělila se na dvě strany: cestu k Olšanům a silnici k Hoře Kutné, kam se jezdilo přes Český Brod (nynější Husova třída a silnice vídeňská nebo českobrodsko-jihlavská k Hrdlořezům). Od cesty olšanské šla cesta na pravo (nynější Přemyslova ulice a cesta k Vinohradům na náměstí krále Jiřího). Při všech těch i né kterých jiných cestách připomínají se již od XIV. stol. řady vinic v pravo i v levo, které se dotýkaly navzájem, tak že nebylo tam nic než samé vinice a zahrady, při nichž se nacházely tu i tam domky neb vížky a v nich lisy na víno. Na místě nynějši Rajské zahrady byla vinice svatomikulášská (faráře od sv. Mikuláše na Starém městě). V XV. stol. měla 15 korců výměry a byla pronajímána brzy celkem, brzy po kouscích na jistý počet let (r. 1453 Matouši střelci od Horské brány za 4 kopy grošů a soudek vína ročně), konečně r. 1467 byla vysazena v několika dílcích právem zákupným. Na místě nynější plynárny a nad ní (v třihranu mezi cestou olšanskou a cestou na Vinohrady) byly vinice jedna vedle druhé (v XV. stol. všech 11) až asi k nynějšímu starému hřbitovu židovskému, dále za nimi pole. Hned první vedle vinice svatomikulášské (v místech nynější plynárny) náležela od r. 1429 střelci Matoušovi, který r. 1429 koupil jednu její polovinu a r. 1436 druhou od dědiců německého měšfana Mikuláše Rolla, zlatníka. Něco dále byla vinice 16 korců veliká a při ní dům, štěpnice, chmelnice i něco poli, kterouž r. 1463 koupil královský podkomoří Vaněk z Valečova. Po 4 letech prodal ji panoši Chvalovi z Kolína, písaři kanceláře královské, a Jakubovi z Kadaně »od duhy« ve Starém městě pražském na 130 kop grošů. Jedna z vinic ještě dále po pravé straně cesty olšanské náležela Matějovi Šrámovi. S tou hraničila vinice Syraňovská, jinak ve Skytinách, vedle téže cesty již před samými Olšany (nedaleko starého židovského hřbitova). Nazývala se podle souseda staroměstského Jana Syraně, který ji r. 1433 prodal Petru Sopouškovi. S ní sousedila druhá, též Syraňovská zvaná. Vesnice {{Prostrkaně|Olšany}} byla ode dávna rozdělena na několik dvorův a jejich příslušenství s některými podsedky. Jeden z nich, pod nynějším hřbitovem, s rybníkem, zahradou vedle dvora a s vinicí na vrchu na severní straně od rybníka (nyní »u kříže«), která se přes ten vrch táhla na druhou stranu až k silnici do Hory Kutné, náležel za císaře Karla IV. klášteru sv. Ambrože, tehdy založenému (později klášter hybernský, nyní celnice). K Olšanům samým, ano i v krajině mezi Olšany a silnicí k sv. Prokopu na Sázavu (nynější Jungmannova třída na Vinohradech a silnice černokostelecká) až tam, kde je nyní hřbitov olšanský, a ještě dále na východ střídaly se vinice s poli. Po vrchu nad rybníkem táhlo se několik vinic dále na východ, kde na cestě k Malešicům byla malá vesnice Šešovice náležející kapitole vyšehradské. Krajina od cesty olšanské k cestě Horské (mezi nynější třídou Karlovou a třídou Husovou) a ještě také jižní stráň vrchu Žižkova náležela klášteru sv. Ambrože. Zde na rozcestí stála, jak řečeno, odedávna šibenice, a proto vrch ten slul {{Prostrkaně|horou Šibeničnou}}. I v rozcestí pod ním i za šibenicí dále po stráni jižní byly vinice, které dílem dosahovaly podobně jako olšanské, náležející klášteru svatoambrožskému, k cestě Horské. Na silnici Horské bylo někde místo hromadou kamení poznamenané, které lid nazýval »odpočinkem sv. Václava«. Na jižní straně hory Vítkovy byla řada vinic, které se táhly ještě o něco dále na východ než vinice na protější straně silnice Horské. V levo od Horské brány, hned jak se vyšlo z města (v místech nynějšího státního nádraží, jež částečně nachází se na půdě žižkovské), byla jáma, kde se kopal písek, odtud až k západnímu konci Vítkovy hory bylo několik vinic. Dvůr olšanský, náležející klášteru sv. Ambrože ještě s jinými statky, zabavila obec pražská v bouřích husitských a dostal jej r. 1421 měštan staroměstský Jan ze Žatce (známý odjinud jménem Kantor). Pak se dostal obci zpět a byl při rozdělení statků mezi obcemi Nového a Starého města r. 1429 přiřčen Novoměstským, od nich pak prodán potom Františkovi Šilinkoví, měšťanu novoměstskému. R. 1437 císař Sigmund udělil jej Pavlovi Dětřichovi, potomnímu mocnému purkmistru novoměstskému. S dvorem tím na západní straně sousedil jiný dvůr poplužní s trojím poplužím a jiným příslušenstvím, k němuž i vinice Syraňovská byla povinna odváděti poplatek. V pozdějších časích Karla IV. dvůr ten náležel měšťanu pražskému Štěpánovi Pušovi a vdově jeho Dorotě, jejímiž dědici byli vnoučata její Elška a Mikuláš na polovici. Od Elšky stal se spoluvlastníkem podílu jejího r. 1451 manžel její Křiž z Malešic, kterýž odtud nazýval se Křížem z Olšan. Později Elška a bratr její tetěný Matěj Fikera prodali dvůr s příslušenstvím »s trojím poplužím a s podsedky s platem, s dědinami, lukami, vinicemi, rybníky, vrbinami a topoly« Janovi z Plané, místopísaři desk zemských (1457). Od něho koupil zboží toto r. 1460 Martin z Tachova a od toho r. 1461 pan Zdeněk Kostka z Postupic a na Litomyšli. Syn jeho, téhož jména, prodal je potom (r. 1495) měšťanu Starého města pražského Jakubovi Koláři. Jinou usedlost měl svého času Bernard Chotek, řečený jinak z Olšan, ke kteréž náležela netoliko vinice, nýbrž také pole v sousedství bývalé zahrady Kanálské a desátek z některých vinic, zejména také z vinice Syraňovské, ale tato právem zákupným (úrokem) slušela ke dvoru Pušovskému. Vedle hospodářství Bernarda Chotka táhly se polnosti druhých dvorův olšanských, nepochybně ve směru k jihu, zaujímajíce jmenovitě také prostranství nynějšího velikého hřbitova olšanského. Nade dvorem Pavla Dětřichovic byla vinice, kterou dilem sám držel, dílem byla rozdána pod úrok, odtud dále na stráni, která se táhne daleko za Olšany obrácená ke straně jižní, bylo několik vinic svobodných, větších i menších, o kterých však po delší čas jsou zmínky, že byly částečně zpustlé a vodou vymleté. Zdá se, že prudké deště byly příčinou škod na nich. Jedna z nich v l. 1448—69 náležela panu Hynkovi Krušinoví seděním na Kumburce, a poloha její naznačuje se zmínkou, že vedle ní byla cesta, po které se běhalo o závod. Nejpodobněji byla to usedlost nynější Direktorka (Červený dvůr). Náležely k ní také polnosti. Nedaleko odtud vedle pěšiny, po které se chodilo do Českého Brodu přes Malešice, říkalo se pěti vinicím na {{Prostrkaně|Židově peci}} (''in clibano Judaei''), nebo také na Židově hoře, kterýž název zachoval se podnes. Na cestě odtud k Malešicům ležela vesnice nyní zašlá {{Prostrkaně|Šešovice}} a při ní dvůr poplužní s tvrzí, krčmou a jiným příslušenstvím, někdy kapitoly vyšehradské. Také v Šešovicích připomíná se vinice v l. 1481 až 1482 o 10½ korce výměry. Mezi návrším na severní straně od Olšan a horou Vítkovou čili Žižkovou vedla jako nyní hlavní cesta z Prahy k Čes. Brodu a ke Kut. Hoře. V rozcestí mezi touto cestou a cestou k Olšanům na hoře Šibeničné v blízkosti samého popraviště byly vinice, náležející dříve klášteru sv. Ambrože, později městu Praze, z nichž držitelé (úročníci) obci odváděli plat. Jedna z těchto vinic, jak se zdá, nejblíže šibenice, na stráni obrácené k jihu, kdež se říkalo také »na klínku« nebo »v cípě«, nazývala se v XV. stol. Holíkovskou od Martina Holíka, který ji držel do r. 1458. Jiná vinice, dále za šibenicí, slula Nebozízek (1439). Nejzáze pod svahem toho vrchu na straně jižní vedle polí olšanských a v blízkém sousedství s vinicí Syraňovskou byla veliká vinice Koldicovská, měšťana staroměstského Koldice, po němž ji držela jeho dcera Regina s manželem svým Matějem, měšečníkem (1434). S ní souvisela vinice jiná, též vedle rolí olšanských, kterou r. 1438 koupil Matěj od černé zahrádky (za sv. Havlem v Praze) od Petra pekaře. Poněvadž prý byla příliš zpustlá a bahnitá, nový majetník obdržel od perkmistra povolení, aby ji směl zorati a zasíti nebo jinak užívati. {{Prostrkaně|Hora Vítkov}} od_slavného vítězství Žižkova r. 1420 slula {{Prostrkaně|Žižkovou horou}} čili {{Prostrkaně|Žižkovem}}. Na kraji jejím, obráceném k městu Praze, spatřovaly se ještě dlouho potom hradby a příkopy od Žižky k obraně udělané a nazývány jsou tvrzí neb i »novým hradem na hoře Vítkově«. Vinice na jižní straně Žižkova právě pod ležením Žižkovým náležela po r. 1400 měšťanu pražskému Bedřichovi Kussenpfennigovi, po něm (r. 1417) Michalovi, řečenému Zweijar, a měla asi 35 korců výměry. Byla v ní kdesi na vrchu věžka, bezpochyby ta, které Žižka užil k částečnému zesílení krajních svých hradeb na straně východní. Po útěku měšťanů německých z Prahy byla tato vinice zabavena obci pražskou a rozprodána na 4 kusy. Největší čásť držel později Jan Pálův, měšťan novoměstský, podle něhož nazývána potom dlouho {{Prostrkaně|horou Pálovou}}. Tato část měla 18 korců výměry. V některé vzdálenosti odtud byla na stráni v prodloužení hory Žižkovy v levo od silnice česko-brodské vinice veliká, řečená v {{Prostrkaně|Ohradě}}, jak se místo to posud jmenuje. Měla 36 korců výměry. R. 1426 koupil ji Sigmund kramář z Mostu od Pavlíka Svachova z Oujezda za 70 kop a drželi ji po něm 2 synové, Bedřich a Řehoř. Od Řehoře byla r. 1458 prodána Janu Volfovi kramáři za 136 kop. Syn Volfův prodal ji r. 1491 za 143 kop Jeronýmovi postřihači. Podle pozdějších těchto držitelů byla také nazývána Jednorožcovou nebo Volfovou. Jiné 3 vinice ležely odtud ještě dále na východ, z nich největší byla druhá pod kamenným lomem, který se tu připomíná již r. 1438. R. 1486 koupil ji měšťan pražský Bohuslav Legát za 250 kop grošů. K ochraně révy i vinařů vydáno bylo Karlem IV. zvláštní právo viničné. Hory viničné, jak se všem vinicím v okolí pražském říkalo, byly osvobozeny od placení daní, od ubytování vojska atd. Správa vinic svěřena zvláštnímu správci nad vinicemi čili perkmistrovi s konšely a pomocnými úředníky. Ten vybíral a odváděl králi daně z vinic (perkrecht). Perkmistr podřízen byl do r. 1547 městům pražským a od r. 1547 králi. Vinice, spravované již od dob Karla IV. svými vlastními právy a chráněné výsadami, udržely se v rozkvětu do počátku XVII. stol., kdy začaly klesati. Nejvíce jim uškodila zhoubná válka 30letá, kdy byly většinou zničeny a opuštěny. Již při vpádu Matyášově do Čech r. 1608 mělo se stříleti z děl s vrchu Žižkova na Prahu. R. 1648 švédský generál Witemberg obsadil vrch Žižkov a pálil na Prahu; lisy a hrady vinařské hořely a vše zničeno. Po válce mnohé vinice byly samou vládou zrušeny, když se zřizovaly nové hradby. Mimo to mnohá léta nepříznivá přispívala k tomu, že vinice byly rušeny, v zahrady a pole proměňovány, ač vždy ještě i v století XVIII. byly ve vinicích stavěny domky pro vinaře a zahradníky, kde vznešení Pražané, úředníci atd. v létě i v době vinobraní ano i za moru přebývali jako na zdravém vzduchu venkovském. Ale za 100 let po válce 3Oleté nezbylo z bývalých vinic více než pětina; některé úplně zpustly. Velikou zhoubu způsobil Bedřich II. obléhaje Prahu r. 1757 po bitvě na polích olšanských. Batterie pruské stály na vrchu Žižkově a na Sklenářce a zbytky opevněni pruských ještě dlouho byly patrny. Proto také později (r. 1783) zrušen byl úřad správce hor viničných čili perkmistra (r. 1794 uvádějí se na pozemcích nynějšího '''Ž'''-a ještě mnohé domy viničné a jejich vlastníci, jako: Červený lis, Proutková, Bontamka, Ševčíková, Smetanka, Čapková, Pernikářka, Vohradka, hřbitovy staroměstský, novoměstský a židovský, Reismanka, Sklenářka, Vyšinka (dolní a horní), Pražačka a j. R. 1662 přispěním císaře Leopolda I. Pražané (Staré město), Ferdinandem I. r. 1547 a Ferdinandem II. po r. 1620 na mizinu přivedení, koupili statek libeňský a připojili k němu také svůj statek olšanský (jenž jim byl r. 1620 vypálen a pak zabaven). V XVIII. stol. změnila se tedy tvářnost zdejší krajiny velice. Ke změně přispělo také mnoho zřízení nynějších {{Prostrkaně|hřbitovů olšanských}}. Když totiž po r. 1679 zuřil v Praze hrozný mor, jímž na tisíce lidu zahynulo, Staré i Nové město zřídilo si hřbitovy pro lidi morem zemřelé za městem. Za tím účelem r. 1680 magistrát novoměstský koupil na návrší blíže Olšan zahradu a tam se vyvážely mrtvoly z farních osad novoměstských. Také v l. 1713 a 1714 bylo tam pochováno převeliké množství lidí morovou ranou zemřelých. Proto založil tu r. 1719 novoměstský primas Jan Fr. Krusius z Krausenberka {{Prostrkaně|kostel sv. Kříže}}. Při něm zřízena byla poustevna, aby tu poustevník přebýval, kostel opatroval a zvonil. Později slouženy tu i mše a konána sem z Prahy processí od sv. Jindřicha. R. 1726 vystavěno tu obydlí pro kněze a r. 1729 dosazen sem kaplan. Později vystavěna na hřbitově ještě kaple P. Marie. R. 1741 pochováno tu bylo na 6000 Francouzů, dílem při obléhání Prahy pobitých, dílem morem zemřelých. R. 1757, když Prusové na polích olšanských nad Rakušany zvítězili, přitrhli ke hřbitovu sv. Kříže, poplenili a rozbili vše a pokradli. Kaplan uprchl před nimi do Uhříněvsi. R. 1771 bylo u sv. Kříže pochováno kolem 2000 lidí zemřelých chřipkou. R. 1782 zrušena byla poustevna a r. 1787 přestalo se na hřbitově pochovávati, když spojením pražských měst určen za společný hřbitov Starého a Nového města hřbitov staroměstský na Olšanech. Ten zřízen byl r. 1680 z podobné příčiny jako hřbitov novoměstský. R. 1680 koupil totiž staroměstský magistrát k pohřbívání farníků staroměstských, morem zemřelých, od Jakuba Štiky z Paseky zahradu u svého dvora olšanského za 809 zl. rýnských a upravil ji v pohřebiště. T. r. bylo tu mnoho tisíc mrtvol pochováno, a když mor neustával, staroměstský magistrát vystavěl tu kapli ku poctě patronů proti moru (sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rosalie), která byla r. 1682 dokončena. Zároveň dal r. 1680 staroměstský měšťan a potomní primátor Jiří Jan Reiszmann z Riesenberga, majetník usedlosti, nazvané po něm {{Prostrkaně|Reismanka}} (v končinách nynějšího náměstí Sladkovského), na cestě ke hřbitovu před olšanským dvorem postaviti boží muky. (Stály na rozcestí tam, kde se nyní dělí ulice Chelčického od ulice Táboritské. Byly postaveny r. 1895 na národopisné výstavě v české vesnici. Také kříž dřevěný z Reismanky byl r. 1895 za národopisné výstavy postaven v české vesnici; nyní stojí u Národopisného musea v zahradě Kinských). Jako na hřbitově u sv. Kříže, byli za pozdějších morů i na tomto hřbitově pochováváni pouze lidé zemřelí morem, až teprve r. 1787, když nařízením cís. Josefa II. hřbitovy kolem pražských kostelů byly zrušeny, tento staroměstský hřbitov stal se společným a jediným hřbitovem spojeného města Starého i Nového. T. r. zřízena byla fara u sv. Kříže a kaple sv. Rocha k ní přifařena (dříve vinice náležely dílem k sv. Jindřichu a k sv. Štěpánu do Prahy), což trvalo do r. 1842, kdy kostel sv. Kříže pro sešlý svůj stav byl zavřen a kaple sv. Rocha stala se farním kostelem olšanským. Oltáře od sv. Křiže přeneseny k sv. Rochu, kam se také odstěhoval farář. Kostel sv. Kříže stojí v zahradě při ulici Libušině a v nejnovější době činí se pokusy, aby se v něm mohly konati opět služby boží. K této farnosti náležel do r. 1851 Karlín, vsi Olšany, Strašnice a Viničné hory čili Vinohrady za branou Koňskou a Novou čili Horskou (t. j. nynější '''Ž.''' a Kr. Vinohrady). V téže době zřízen byl před hřbitovy katolickými hřbitov židovský, na němž se pochovávalo do r. 1890. Ke hřbitovům olšanským vedla dávná cesta olšanská, zvaná také později pro svůj hlavní účel cestou »umrlčí«. Po obou stranách této cesty od Reismanky vypínalo se tam mohutné stromořadí ořechů. Na počátku XVIII. stol. snažili se faráři olšanští, aby zřízena byla v Olšanech škola. Již dříve kaplan při kostele sv. Kříže konal v neděli odpoledne křesťanské cvičení pro mládež z okolních vinic, ale do školy chodily tyto děti buď do Vršovic nebo do Prahy nebo do karlínské školy německé v invalidovně. Sám pražský magistrát žádal r. 1820 za zřízení školy a navrhoval pro ni hostinec u hřbitova olšanského (nynější hřbitovní dům č. 3 v levo od vchodu), ale ten nebyl schválen. Poněvadž zřízení veřejné školy pro značný náklad na školní budovu se protahovalo, olšanský farář P. Fr. Vejvoda zřídil r. 1837 jednotřídní školu soukromou pro děti farnosti olšanské (v domku č. 8.). R. 1837 zřízena byla veřejná škola dvojtřídní v nové školní budově, která podnes stojí (v Táboritské ulici), ještě do nedávna účelům školním sloužila a teprve r. 1872 na trojtřídní byla rozšířena. Později škola olšanská splynula s ostatními školami žižkovskými. {{Prostrkaně|Obyvatelstva}} sice od konce XVIII. stol. na viničních horách přibývalo, ale tak nepatrně, že ještě r. 1843 bylo na všech viničních horách kolem Prahy pouze 68 usedlostí (samot) se 169 obyvateli. R. 1848 hory viničné pozbyly posledních svých výsad a měly býti připojeny k obcím sousedním. Přičiněním však mužů, kteří nechtěli, aby viničné hory nadobro zahynuly, sloučeny byly r. 1849 guberniálním nařízením všecky usedlosti za branou Slepou, Žitnou, Koňskou, Novou (bývalou Horskou) a Poříčskou v jednu obec katastrální, zvanou Vinohrady. Pak také již obyvatelstva větší měrou přibývalo, ač ještě r. 1863 bylo v žižkovské části Vinohrad toliko 58 čísel popisných, nazvaných podle bývalých vinic. Vedle výše jmenovaných připomenouti sluší Parukářku (nyní kapslovna), Miranku, Rožmitálku, Proutkovou Velkou a Malou, Komotovku kromě jiných. Pod mlýnem Bezovkou, kde byl hostinec výletní, tekl z rybníka potůček dolů ke Karlínu. V této části pod vrchem Žižkovem (v t. zv. rokli) začalo se po r. 1863 stavět, zprvu bez plánu, později (r. 1865) pražský stavitel K. Hartig načrtl plán polohopisný k parcellování pozemků pí. Stomeové, vlastnice vinic Vel. a Malé Ševčíkové, a stavěl sám domy při silnici vídeňské čili jihlavské. Prvý dům nazván byl u Jana Žižky z Trocnova. Podobně byly hned potom i jiné usedlosti parcellovány. R. 1866 bylo již v '''Ž'''-ě 135, r. 1869 202 domy a 4336 obyv. Velký ruch stavební nastal po válce prusko-rakouské r. 1866, když Praha prohlášena byla za město otevřené a nebylo třeba při stavbě vydávati revers na případné zbourání domů v čas potřeby. R. 1875 bylo v '''Ž'''-ě již 374 domů. Domy nové byly stavěny při silnici vídeňské k »Ohradě«, při cestě olšanské, pak u Libně. Olšany měly tehdy 19 čísel. Té doby '''Ž.''' byl ještě spojen s nynějšími Kr. Vinohrady, v obec zvanou úředně Vinohrady, ač již před tím vždy tato část města v ústech lidu slula '''Ž'''-em. Teprve r. 1875 výnosem zem. výboru obec vinohradská rozdělena na dvě: {{Prostrkaně|Vinohrady I. díl}} ('''Ž.''', také Dol. Vinohrady) a {{Prostrkaně|Vinohrady II. díl}} (nynější Kr. Vinohrady), a r. 1877 povoleny ministerst. názvy '''Ž.''' a Kr. Vinohrady. R. 1881 '''Ž.''' byl povýšen na město. V paměť této události posvěcena přístavba školní budovy na Komenského nám. a zřízena opatrovna. Té doby již stará olšanská škola trojtřídní naprosto nestačila velikému počtu školních dítek, proto mnoho děti žižkovských chodilo do škol pražských a karlínských. Obecní zastupitelstvo spojené obce vinohradské žádalo již v letech 70tých za zřízení školy v části žižkovské. R. 1872 otevřeny tedy dvě třídy smíšené v domě č. 190 jako pobočky školy olšanské. To arci nestačilo, a poněvadž nákladem na stavbu nové školní budovy nastaly nesnáze, občanstvo žižkovské postavilo r. 1873 novou školní budovu na akcie (školní budova na Komenského nám. č. 400). To je počátek mohutného rozvoje obecného školství v '''Ž'''-ě. Brzo potom (r. 1876) obec žižkovská byla přinucena zříditi školu německou, pro niž postavena budova (č. 500) v Jeseniově ul. (r. 1878). R. 1878 zřízeny byly v '''Ž'''-ě školy měšťanské. R. 1876 zakoupen byl obcí dům č. 100 na Prokopově náměstí, a umístěn v něm městský úřad, později (r. 1880) i některé třídy školní, pro něž již nová budova na Komenského nám. nestačila. Ta r. 1881 rozšířena byla novou přístavbou. R. 1881 zřízena byla v '''Ž'''-ě též průmyslová škola pokračovací, r. 1885 vystavěna opět nová budova školní (č. 300) na Basilejském náměstí. R. 1887 obec žižkovská rozdělena na 3 obvody školní, r. 1888 postavena třetí školní budova v Cimburkově ul. č. 600, r. 1891 odděleny školy obecné od měšťanských, r. 1894 dostavěna byla čtvrtá školní budova (největší posud ze všech nákladem skoro ¼ mil. zlatých) v Palackého ul. č. 800. R. 1894 zrušeno bylo vybíráni školného. Všecky tyto rozsáhlé budovy však nestačily, i bylo nutno dílem najímati stále místnosti pro školy v domech soukromých, dílem přistavovati 3. patro (na budově č. 300) aneb adoptovati budovy obecní k účelům školním (dům č. 100, v němž po 10 let, od r. 1889 do r. 1899, byl umístěn okresní soud a berní úřad. (Nyní mají tyto úřady svou vlastní budovu v Karlově třídě proti plynárně.) V té době zřízena byla také pokračovací škola kupecká. Není divu, že tímto klopotným vzrůstem škol obecných a měšťanských, jež vyžadovalo nákladů jdoucích do millionů (od r. 1869 do r. 1898 obec žižkovská vydala na školství 2,178.067 zl., od té doby do r. 1908 vydáno na školství úhrnem 2,750.892 K), vzrůstající město, které se mimo to snažilo, aby bylo opatřeno všemi potřebnými úřady a institucemi (c. k. okr. soud a berní úřad zřízeny byly r. 1889, t. r. vystavěna byla nová radnice, r. 1878 zakoupen byl vrch Žižkov a proměňován pak v park, r. 1889 zřízena elektrárna městská a město opatřeno světlem elektrickým, r. 1883 zavedena říčná voda z vodárny vinohradské, dlážděny a upravovány značným nákladem ulice, náměstí, vystavěn nový obecní dvůr atd.), bylo jaksi zdrženo v úmyslu, aby i vyššími školami bylo opatřeno. Přes to vše městské zastupitelstvo snažilo se opatřiti městu školy střední a odborné. Snaha ta stala se skutkem teprve r. 1897, kdy zřízena byla v '''Ž'''-ě státní reálka, pro niž obec r. 1899 vystavěla nákladem skoro 700.000 K budovu na Sladkovského náměstí, po šesti letech pak (r. 1903) otevřeno bylo státní gymnasium, pro něž koupen a upraven byl značným nákladem dům ve Štítného ul. č. 520. a zároveň věnován stavební pozemek, na němž si stát vlastní budovu v nejbližší době postaví. Mezitím nastala opět potřeba vystavěti novou školní budovu pro školy obecné v nové vzniklé části města při silnici vídeňské pod »kapslovnou«, i vystavěna na Pernštýnském nám. r. 1906 rozsáhlá budova školní (č. 1100). Zbývá ještě opatřiti městu vyšší školy pro vzdělání dívek a školy odborné a opatřiti útulek pro chudou školní mládež, což bude úkolem let nejblíže příštích. Značné nesnáze činil při neobyčejném vzrůstu obyvatelstva katolického nedostatek kostela. Kaple sv. Rocha na Olšanech naprosto nestačila, a když r. 1879 byla opravována, nebylo v '''Ž'''-ě místa, kde by se mohly služby boží konati. I dovolil arcibiskup pražský, aby aspoň pro školní mládež konati se mohly v neděli služby boží na náměstí Komenského před školou. T. r. ustaven byl v '''Ž'''-ě spolek pro vystavění chrámu Páně, který r. 1883 koupil dům č. 520 ve Štítného ulici a upravil jej v zatímný chrám, při němž zřízena farní expositura pro '''Ž.''' Přispěním obce (50.000 zl.) i Matice nábož. (30.000 zl.) podařilo se r. 1903 vystavěti nákladem přes 400.000 K na Sladkovského náměstí vkusný gotický chrám (plány navrhl a na stavbu dohlížel architekt Jos. Mocker, stavbu provedl městský inženýr, nyn. stav. rada Jindř. Motejl), jehož stavba se začala r. 1898. Evangelíci a židé mají své modlitebny posud v domech soukromých. {{Prostrkaně|Znak}} města '''Ž'''-a má v dolní polovině stříbrné městské hradby s cimbuřím, uprostřed je věž a pod ní otevřená brána. Brána i cimbuří ověnčeny jsou révím. V horní polovině je na černé půdě tmavší úponkový ornament, v pravo od věže poprsí Karlovo, v levo Žižkovo. (Vyobr. č. 4885.) Jak '''Ž.''' vzrůstal od té doby, co stal se obcí samostatnou, viděti z výsledků sčítání lidu od r. 1880. R. 1880 '''Ž.''' měl v 396 domech 21.212, r. 1890 v 728 domech 41.236 a r. 1900 v 974 domech 59.326 obyv. (z toho 30 osob vojenských), z nich 58.112 Čechů, 824 Němců; kromě 1050 evangelíkův a 835 židů a několika příslušníků jiných vyznání vesměs náboženství katolického. Největší ruch stavební panoval v letech 70—90tých XIX. stol., později klesl a v některých letech kolem r. 1900 úplně ustal, když ulice starší byly již zastavěny. V sousedních Vinohradech rozmohl se naopak větší ruch stavební po letech 90tých. Nyní staví se hlavně směrem k Vinohradům (u starého hřbitova židovského) a k Ohradě. Průměrem přibývá ročně 30 domů. Za dávného zřízení krajského krajina zdejší příslušela ke kraji kouřimskému, později k pražskému, od r. 1848 k okresu a později hejtmanství karlínskému, od r. 1884 k hejtmanství a okresu vinohradskému. R. 1890 zřízen byl přičiněním obce pro '''Ž.''' a sousední obce okres žižkovský s c. k. okresním soudem a berním úřadem, pro něž obec svým nákladem upravila starou radnici (č. 100) a věnovala ji těmto úřadům na 10 let, a r. 1898 utvořeno bylo z okresu žižkovského a říčanského hejtmanství (a tedy také školní okres) žižkovské. Samosprávný okres žižkovský utvořen byl r. 1901, policejní kommissařství zřízeno již r. 1894. Před tím '''Ž.''' příslušel k polic. kommissařství karlínskému. Při zřizování stravoven byla též zřízena stravovna v '''Ž'''-ě. Farní expositura v '''Ž'''-ě utvořena r. 1883 (při kapli P. Marie ve Štítného ul.). Starosty města '''Ž'''-a byli od osamostatnění obce: K. Hartig (1876—78), J. N. Richter (1878), J. M. Wertmüller (1879—89), Fr. Bláha (1890—97), Ed. Žďárský (1897—1904), Gustav Žák (od r. 1904). ''[[Autor:Antonín Jirák|Ant. Jirák.]]'' '''2) Ž.''', ves na Moravě, hejtm. Hodonín, okr. Břeclava, fara a pš. Bílovice; 125 d., 855 obyv. č. (1900), 2tř. šk., spořit. a zál. spol. {{Konec formy}} 7kkaamumzis4n13lb42ey8d0gigql03 250 99444 344669 338221 2026-10-11T11:30:53Z JAnDbot 3086 náhrada znaku z jiné abecedy 344669 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>„Ukázala.“ „Tázala se vás o&nbsp;radu, co by s&nbsp;tím měla udělat?“ „Tázala — řekl jsem jí&nbsp;—“ „Sekl jste jí, aby s&nbsp;tím šla ke mně?“ „Ne. Na mou duši, archidiakone, neřekl. Řekl jsem jí, aby list zničila a&nbsp;že jedná nejvýše špatně.“ „Myslil jste, že ten list psala má manželka?“ „Nemyslil.“ „Proč jste tedy, když jste věděl, že ta ženská obchází po městě s&nbsp;padělaným listem, nařízeným proti mému štěstí a&nbsp;proti štěstí mé rodiny, nepřišel ke mně a&nbsp;neřekl mi o&nbsp;tom?“ „Mějte na paměti, archidiakone, že náš poměr nebyl přátelský. Měli jsme spolu směšný spor, který se tak nebo onak rozhlásil veřejně po městě. Nezapírám, že mě to mrzelo. Nevěděl jsem, jak byste mě přijal, kdybych k&nbsp;vám přišel.“ „Dobře. Ještě na jednu věc se vás chci zeptat. Zapřete, že jste od chvíle, kdy jste přišel do tohoto města, strojil pletichy proti mně ve věci pybuského obročí? Vypátral jste, na které straně stojím, a&nbsp;ihned jste se postavil na druhou. Od té chvíle jste chodil po městě, měl jste tajné rozhovory se všelijakými osobami, působil jste na ně lichocením a&nbsp;našeptáváním, aby se přidaly na vaši stranu. Zapřete to?“ Proti jeho vůli a&nbsp;proti jeho pevnému rozhodnutí zmocňoval se Rondera hněv. „Že jsem strojil pletichy, jak vy tomu říkáte,“ pravil, „naprosto a&nbsp;venkoncem popírám. To je urážlivé slovo. Že jsem byl proti vám ve věci pybuské hned od počátku, to je tu ovšem každému známo. Byl jsem proti vám pro to, co pokládám za budoucí dobro naší církve a&nbsp;našeho díla zde. V&nbsp;té věci nebylo vůbec nic osobního.“ „Lžete,“ zvolal Brandon zvýšiv náhle hlas. „Každé slovo, které jste mi dnes řekl, bylo lží. Jste nepřítelem mé církve a&nbsp;nepřítelem mým a&nbsp;s&nbsp;pomocí Boží budou vaše pletichy a&nbsp;vaše licoměrnost přece překaženy. Můžete mi vzít ženu a&nbsp;mé děti, můžete zničit mou kariéru, která byla vybudována desetiletým pevným konáním povinností a&nbsp;prací, ale Bůh sám je silnější než vaše výmysly — a&nbsp;Bůh se o&nbsp;to postará. Jsem<noinclude>{{Uprostřed|362}}</noinclude> ntu4j9isun7r2zzk2uahtr0l1n8zumt 250 99451 344668 338228 2026-10-11T11:30:48Z JAnDbot 3086 náhrada znaku z jiné abecedy 344668 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>Jen kousek opodál ležela tiše anglická pole za svými živými ploty a&nbsp;anglická obloha přecházela z&nbsp;blankytu do zelena a&nbsp;ze zelena do barvy perleťové a&nbsp;z&nbsp;perleti v&nbsp;barvu slonoviny a&nbsp;hvězdy se objevovaly jako stříbrné hřeby na rozlehlé nebeské báni a&nbsp;zvony katedrály hlaholily, úder po úderu, nad městem, kde ponenáhlu vyskakovala světla. Brandon si toho byl málo vědom, když kráčel dále. I&nbsp;myšlenka na Morrise se mu vytratila. Nemohl mysliti souvisle. Jeho mysl byla roztříštěna jako zrcadlo, které se rozbilo na tisíc kousku. Zajisté se mu to vše zdálo. Brzo se probudí, bude ven z&nbsp;toho hluku, daleko od těch křiků a&nbsp;světel a&nbsp;shledá všecko zase takovým, jak to vše znal již tolik let. Bude seděti ve svém saloně, s&nbsp;nataženýma nohama, žena a&nbsp;dcera budou u&nbsp;něho, hučení varhan bude k&nbsp;nim pronikati zdí, bude snad přemýšlet o&nbsp;zítřejších povinnostech, město kolem nich bude klidné, všude přátelé a&nbsp;příznivci, žádná prudká bolest v&nbsp;hlavě, šťastně bude zařizovati, jak by vše mělo být… šťastné… šťastné… Ah! Jak šťastný je ten skutečný život! Až se probudí ze svého snu, uvědomí si to a&nbsp;poděkuje za to Bohu. Až se probudí… Klopýtl o&nbsp;něco, a&nbsp;vzhlédnuv zpozoroval, že je v&nbsp;části trhu plné lidí, kdesi nedaleko plál oheň, plynové plameny hořely, ačkoli večer byl světlý a&nbsp;jasný, zdálo se, jako by vřískání a&nbsp;křiky otřásaly samou oblohou nad hlavou. Kde je? Co tu dělá? Proč přišel? Půjde domů. Obrátil se. Obrátil se a&nbsp;podíval se na oheň, který plápolal hned za ním. Hořel za obytným vozem v&nbsp;temné slepé uličce daleko od hlavní cesty; holá prkna a&nbsp;ošklivé bednění boudy, pokryté tu a&nbsp;tam roztrženým papírem šustícím lehce ve večerním vánku — to bylo vše, co bylo viděti v&nbsp;plápolavém světle ohně. Nedaleko klidně očenichával ušlapanou půdu nepřivázaný kůň. Za vozem se sklánělo pole dolů k&nbsp;příkopu a k&nbsp;hustému živému plotu. Brandon hleděl upřeně do ohně, jako by ho jeho světlo bylo úplně zaujalo. Co tam viděl? Snad nějaké vidiny? Viděl katedrálu, prostranství kolem ní, tichý kruh vážných starých<noinclude>{{Uprostřed|369}}</noinclude> 4gm8inzy7dxuf504oo687no49rk09nq 0 99518 344660 338432 2026-10-10T15:19:32Z JAnDbot 3086 Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy 344660 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla | PŘEDCHOZÍ = Odjezd milého (z Budějovicka) | ČÁST = S Bohem (z Prachenska) | DALŠÍ = Opuštěná (z Klatovska) }} {{Textinfo | TITULEK = S Bohem | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]] | LICENCE = PD old 70 | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}} | ZDROJ = {{Citace monografie | jméno = Karel Jaromír | příjmení = Erben | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben | titul = Prostonárodní české písně a říkadla | místo = Praha | vydavatel = Jaroslav Pospíšil | rok = 1864 | strany = 212 }} }} <small>''(Nápěv 326.)''</small> <poem> Jest-li tě, má milá, mrzím, vdávej se, já tě nedržím; vdávej ty se s pánem Bohem, když já tobě nejsem roveň. </poem> Z Prachenska. gg8t5sey3cdqrrvmq014paouz0pkz4s 250 99552 344663 338608 2026-10-11T08:29:06Z JAnDbot 3086 náhrada znaku z jiné abecedy 344663 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>stava archidiakonova. O&nbsp;něho při tom šlo, on byl středem dramatu. Sto rozličných povestí obíhalo městem o&nbsp;tom, co se mu vlastně stalo za těch jubilejních dnů. Je to pravda, že chytil slečnu Miltonovou za týl a&nbsp;vyhodil ji z&nbsp;domu? Je to pravda, že si v&nbsp;křížové chodbě svlékl kabát a&nbsp;že si Ronder odnesl dvě modřiny? (Jediná vada při tomto vypravování byla, že na Ronderovi nebylo viděti známky modřin.) Zápasili spolu on a&nbsp;paní Brandonová celou noc po domě za přítomnosti Janiny? A&nbsp;především, co se přihodilo na jubilejním výročním trhu? Byl Brandon přepaden několika rváči? Je pravda, že se Samuel Hogg pomstil za únos své dcery? Nikdo nevěděl. Nikdo nevěděl vůbec nic určitého. Jediná jistá věc byla, že archidiakon měl na spánku modřinu a&nbsp;na tváři škrábnutí a&nbsp;že byl „zvláštni“, ó ano, opravdu velmi zvláštní! Na konec se řeči v&nbsp;městě nejhouževnatěji držely této „zvláštnosti“. Mnoho lidí říkalo, že ho už dlouhou dobu předtím pozorovali, jak se stává „zvláštním“, zapomínajíce docela, že jen před rokem byl nejsilnějším, nejzdravějším, nejrozumnějším mužem ve městě. Starý Puddifoot narážel všelijak, kývaje, mrkaje a&nbsp;mumlaje, na záhadné lékařské tajnosti a&nbsp;„jak mnoho by mohl říci, kdyby chtěl“, a&nbsp;že „už před lety říkal o&nbsp;Brandonovi…“ Inu, nesejde na tom, co říkal, ale všecko se přesně tak vyplňovalo, jak to už po léta očekával. Nic není podivnější (a možná více na štěstí) než rychlost, s&nbsp;níž se zapomíná minulosti. Brandon by byl mohl býti po celý svůj život tou podivnou, nejasně mluvící, roztržitě hledící osobou, kterou se nyní jevil. Kde teď byl viking? Kde nejkrásnější příklad fysického zdraví v&nbsp;celém Glebeshiru? Kde král a&nbsp;korunovaný vládce polchesterský? V&nbsp;prachu a&nbsp;troskách zničené minulosti. „Ubohý, starý archidiakon.“ „Nemá všecko dost v&nbsp;pořádku v&nbsp;hořejším poschodí.“ „Není se čemu divit po všech těch trampotách, které zkusil.“ „Rychle se hroutí ti lidé, kteří vypadají tak silní.“ „Trochu příliš samolibý býval.“ „Ach, ano, hodil se do své<noinclude>{{Uprostřed|384}}</noinclude> 46as5shxo3b4br60szcljqjnl42sq57 250 99584 344662 338643 2026-10-11T08:28:15Z JAnDbot 3086 náhrada znaku z jiné abecedy 344662 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>Nádherné ráno se proměnilo v&nbsp;bouřlivý vítr a&nbsp;déšť. Takové povětří! Dole v&nbsp;sníženém přízemí kuchařka sotva slyšela svůj vlastní hlas! Jak říkala Gladyse, nebylo teď možná nic jiného očekávati. Přecházeli ponenáhlu do podzimu, a&nbsp;než se nadějete, bude tu zima! Nic zvláštnějšího než neočekávaný způsob, jak na vás působí roční doby! Ale kuchařka neměla ráda bouře v&nbsp;tomto domě. „Tyhle domy tady u&nbsp;katedrály, ty sou tak starý, že vám spadnou na hlavu, jak jen zafičí pořádná vichřice.“ Ona pro svou osobu si vždycky myslila, že ten dům je zvláštní, a&nbsp;není méně zvláštní od té doby, co se v&nbsp;něm dějí tyhle všecky věci. Zrovna v&nbsp;tu chvíli přišel poslíček od kupce a&nbsp;myslil, že zatím už o&nbsp;všem slyšeli. O&nbsp;čem? Inu, že archidiakon dnes ráno v&nbsp;High Street srazil k&nbsp;zemi Samuele Hogga! Tu byste byli mohli srazit kuchařku k&nbsp;zemi, jak se vyjádřila, pouhým zašeptáním. Sebralo ji to tak, že si musila sednout a&nbsp;vzít si šálek čaje — na štěstí se v&nbsp;kotli právě vařila voda. Gladys si také musila sednout a&nbsp;také si musila vzít šálek a&nbsp;tak tu seděly, když kupcův roznašeč odešel, v&nbsp;zatemňující se kuchyni, s&nbsp;hlavami dohromady skloněnými a&nbsp;ulekaně sebou trhly, kdykoli zasyčel déšť na uhlí. Tísnivě a&nbsp;temně je svíral dům. Archidiakon byl jistě šílený a&nbsp;šílenství se ho zmocňovalo už od mnoha měsíců. A k&nbsp;tomu takový hezký člověk! Ale srážet na ulici lidi k&nbsp;zemi — a&nbsp;on, takový důstojný muž! A k&nbsp;tomu archidiakon. „Copak kdo jakživ slyšel, že by tohle byl udělal nějakej archidiakon?“ To u&nbsp;kuchařky rozhodlo. Byla v&nbsp;domě plných deset let, ale koncem měsíce půjde. Zůstat v&nbsp;domě s&nbsp;bláznem? To neudělá! To cizoložství a&nbsp;všecky ty řeči stačily, aby vydávala v&nbsp;nebezpečenství své dobré jméno a&nbsp;všecko jen pro tu ubohou, mladou dívku nahoře, ale šílenství! — ne, to je jiná věc. Gladys však byla zvláštní. Dala výpověď, ale když tohle slyšela, rozhodla se najednou, že zůstane. Ta ubohá slečna Jana! Chuděrka! Tak mladá a&nbsp;nevinná — uzavřena sama se svým šíleným otcem! Gladys jí při tom pomůže&nbsp;— {{Nop}}<noinclude>{{Uprostřed|416}}</noinclude> owc6cwdg9h6tzxqk7omx8icd54rtkl1 0 99739 344659 344657 2026-10-10T14:10:48Z Davmiub 20055 344659 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amursko | PŘEDCHOZÍ = Amurgó | DALŠÍ = Amusantní }} {{Textinfo | TITULEK = Amursko | AUTOR = [[Autor:Hynek Kollmann|Hynek Kollmann]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;214—216. {{Kramerius|nkp|b20bb350-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Amurská oblast }} [[File:Ottuv slovnik naucny II c240 Znak Amurske oblasti.jpg|thumb|Č. 240. Znak Amurské oblasti.]] {{Forma|proza}} '''Amursko''', {{Prostrkaně|Amurská oblasť}}, jest nedávno utvořená gubernie ruská na lev. břehu Amuru, rozprostírající se mezi 121½° a 135° v. d. Gr. a mezi 47½° a 56° s. š. v rozloze 449.500 ''km''². Hranice jdou po Amuru od stoku Šilky s Arguní až po ústí řeky Ussuri, pak po poledníku tohoto bodu k sev. až na hřbet pohoří Burejského, odtud po odnoži spojující toto pohoří se hřbetem Stanovým; dále pak po tomto horstvu a po Jablonném hřbetě směrem zjzáp. až ke stoku Šilky s Arguní. — {{Prostrkaně|Povrch půdy}}. '''A.''' má ráz kotliny svažující se na jih k Amuru. Okraj sev. tvoří zmíněné hřbety {{Prostrkaně|Jablonný}} a {{Prostrkaně|Stanový}}, jež nepřesahují v těchto stranách výšky 1000 ''m'' (Maksimovič odhadoval je pouze na 600 ''m''). Do vnitra země vysílají oba hřbety mnoho odnoží oddělených hlubokými údolími říčními. Vých. kraj kotliny tvoří {{Prostrkaně|Burejské pohoří}}, jež od pramene řeky Selindže směrem jihozáp. se táhne až ku břehům Amuru, odděleno jsouc jím od horstva Dousse-Alin; v již. částech svých (při Amuru) nemá pohoří Burejské ani zplna 1200 ''m'' výšky. — {{Prostrkaně|Vodstvo}}. '''A.''' přísluší zcela do poříčí veletoku Amurského, který tvoří jižní hranici této gubernie. Z přítoků jeho náleží do '''A'''-ka Amasar (dolním tokem), Urkan, Oldoj, Burunda, Seja, Zavitá, Bureja (s Niumanem v pr. a Tyrmou v l.), Lagar, Uňma, Kur (Bira) a hořejším tokem Amguň. Při březích horního Amuru (53° s. š.) jest plno jezírek solných, která za veliké vody s Amurem jsou spojena; rovněž jest mnoho jezírek v rovinách řeky Seje, kdež i mnoho bažin. Bažinaté jest též údolí říčky Tandy. — {{Prostrkaně|Podnebí}}. '''A.''' jest úplně vnitrozemské: v létě mívají krajiny při řece teplotu 28°—33° R. (ve stínu), v zimě mrazy až -35° R.! Zima jest velmi tuhá (Blagověščensk mívá v lednu průměrem -2O,4° R.), i sněhu napadá ohromné množství. V dubnu však stoupá teploměr již na 22° R. (ve stínu). Průměrná teplota roční jest velmi nízká; shoduje se v té příčině '''A.''' se severní Rusí. Proti krajinám ruským v téže zeměp. šířce, v jaké leží '''A.''', jest toto chladnější o 4,5°—6,5° R., proti záp. Evropě o 8°—10° R. Blagověščensk (50° s. š. ve výši 258 ''m'') má na př. průměr roční: -0,2° R., což rovná se asi s Torneou na 66° s. š. Přes to uzrají v '''A'''-ku všecky obyčejné druhy evropského obilí, poněvadž léto, jež následuje po kratičkém jaru, bývá velmi parné a vlhké. Důležity jsou bohaté deště červencové, jež podporují vzrůst obilí; následkem jich vzrůstá Amur rychleji než při tání sněhu, které bývá vždy velmi volné. — {{Prostrkaně|Geologie}}. Geologicky není '''A.''' doposud dostatečně prozkoumáno. — Jisto jest, že '''A.''' oplývá bohatstvím zlata (v Jablonném hřbetu, při hoř. Amuru; ryžování v řekách Oldoji, Urkanu, Seji, Selindži, Bureji a jinde; r. 1880 výtěžek 3854 ''kg''), železných rud — ale železa v zemi jest veliký nedostatek, — pak uhlí, které místy na stráních břehů vystupuje najevo; v písku říčném naskytují se acháty a karneoly, nejdále na východě mastek, pazourek, jaspis. — {{Prostrkaně|Obyvatelstvo}}. '''A.''' čítalo r. 1885: 62.640 obyv. (r. 1883: 40.533 obyv.), kterýžto počet stále vzrůstá: v dobách nejnovějších vzmáhá se totiž na Rusi pravá horečka stěhovati se do zemí poamurských, kterýžto ruch vláda ruská horlivě podporuje udílejíc vystěhovalcům pozemky. Do příchodu Rusů byly země ty takřka liduprázdny, nyní lze je pokládati za kraj ruský: v četných stanicích podél řeky žije množství kozákův, a ve vesnicích svobodní sedláci po většině jsou Rusové, vedlé toho Čechové i Němci. S posádkou jest Rusů 2½krát více než domorodců. Tito náležejí po výtce k Tunguzům. Jednotlivé kmeny jejich slují Oročonové (od Usť-Strělky až k Albazinu), Manegrové (odtud k ústí Kumary), Birar-Tunguzové (při Seji a až za pohoří Burejské), Goldové a Daurové (ve vých. končinách při Amuru), Samagrové (při řece Kuru). Kromě toho žije v '''A'''-ku na 10.000 přistěhovalých Číňanů (Mandžuův). Domorodci mají sídla pevná stavějíce sobě jurty, nicméně z valné části po dlouhou dobu v roce kočují za lovem. Ze stanic a osad ruských vytknouti jest při Amuru: Blagověščensk (druhdy sídelní město gubernátora, sídlo arcibiskupské, na 4000 obyvatelů) a Chabarovku, nyní hlavní město gubernie (roku 1874 měla teprve 867 obyvatelů); uvnitř země jest osad málo. — {{Prostrkaně|Zemědělství}}. Přistěhovalé obyvatelstvo počalo v '''A'''-ku provozovali orbu, jíž jest ku podpoře znamenitá místy úrodnost půdy, jmenovitě v rovinách při Seji a Amuru. Daří se všem druhům středoevropského obilí, zvláště žitu, ovsu, ječmeni, částečně také pšenici a kukuřici. Někde sejí proso (''sorgo''). Brambory prospívají zdárně, rovněž i tabák, konopí, len; pěstí se též jistý vláknatý druh čínské kopřivy. Réva roste divoce, ale hrozny nedozrají. Z ovocných stromů hledí si obyvatelé nejvíce jablek a švestek. Mnohem větší rozsah než půda orná zaujímají výborné louky a pastviny, které nezadávají nejlepším sibiřským; jsou podmínkou zdárného chovu dobytka, s nímž učiněn mnohoslibný počátek. Drůbeže není. '''A.''' má také ohromné lesy; při horním Amuru (53° s. š.) a v hornatých částech země vypadají sice velmi smutně (modřín, sibiřský smrk aneb osiky), níže však při Amuru (od Albazinu počínaje) a v rovinách poskytují lesy listnaté (jasany, jilmy, ořechy a j.) i černé výborné stavivo; těží se z nich také smůla, terpentin, dehet atd. — Lesy rovněž jako roviny travnaté chovají v sobě množství zvěře kožešinné, jež jest bohatým předmětem honby. Na řekách pak jest vydatný rybolov. — {{Prostrkaně|Průmysl}} jest teprve na počátku svého vývoje: následkem rozkvětu chovu dobytka zmohlo se upravování koží; soukennictví počíná. — V {{Prostrkaně|obchodě}} rozhodně má převahu dovoz. Nejlepší drahou obchodní jest tok Amuru. Vláda ruská stará se v novější době usilovně též o silnice, ba zanášela se projektem, zříditi v těch stranách železnici, od čehož prozatím bylo upuštěno. Výborně slouží obchodu rusko-sibiřský telegraf, jenž provází Amur po celé jeho délce v '''A'''-ku od Usť-Strělky až po Chabarovku, kdež rozštěpuje se jednak na Vladivostok, jednak na Nikolajevsk. {{Prostrkaně|Dějiny}}. Rusové nabyli prvních zpráv o '''A'''-ku r. 1639 od Tunguzů. R. 1643 Vasilij Pojarkov vypraviv se po Aldanu a přítocích jeho do Stanového pohoří, přešel předěl a dorazil po Briandě i Seji к Amuru, po němž plul až k ústí. R. 1649 prodral se po Olekmě k Amuru Erofej Chabarov a průběhem dvou let osadil téměř celý tok Amuru. Tuzemci dožádali se pomoci Mandžu-Kitajců; mezi těmito a Rusy nastal tuhý boj o Amur. Chabarov přestál roku 1652 dlouhé obležení v Ačanské stanici, rovněž odolal Číňanům nástupce jeho, Onufrij Stepanov (1655). Záhy spojeny nově osazené kraje řádnou silnicí se Zabajkalskem. Přes to brzy donucen chrabrý Stepanov opustiti '''A.''' Po jeho pádu zdál se Amur již již ztracen. Nicméně usadila se hrstka trestanců pod Nikif. Černigovským r. 1665 v Albazině. V sousedství postaveno několik nových tvrzí, a počato s Čínou vyjednávání. Výsledku nemělo, ba r. 1685 Číňané v přesile udeřili na Albazin a dobyli ho. Smlouva nerčinská (1689) přiznala panství nad '''A'''-kem Číně: Gorbica a Arguň uznány hranicemi říše čínské a ruské. To potrvalo do našeho století. Objevení límanu amurského (1849) hnulo zase otázkou o '''A'''-ku. Gener. gubernátor Muravěv plul (1854) po Amuru od Usť Strělky až k ústí. Roku 1855 počato již s kolonisací ruskou při Amuru, r. 1857 zalidněn kraj mezi Strělkou a Sejí zabajkalskými kozáky; zároveň vyjednáváno s Čínou. Energii gen. Muravěva podařilo se sjednati smlouvu v Tient-sinu (1857), jež dokončena 28. května 1858 v Ajgunu; traktát ajgunský uznal panství Rusů nad levým břehem Amuru. Jím založena Amurská oblasť, v níž ještě téhož r. 1858 zaraženo město {{Prostrkaně|Blagověščensk}}. Nové rozmíšky vzniklé po smlouvě ajgunské odstranil gen. Ignatěv smlouvou pekingskou (1860). Amurská oblasť proměněna byla r. 1882 na samostatnou gubernii s hl. městem Chabarovkou i kráčí nyní vstříc zdárnému pokroku. {{Prostrkaně|Amurská oblasť}} má za znak štít modrý, v němž spatřuje se pás stříbrný, provázený ve vrchu třemi zlatými hvězdami. (Viz vyobr. č. 240.) — O vědecké prozkoumání krajiny té přičinili se zejména A. Th. v. Middendorf (1842—45), Leop. v. Schrenck, Kar. Maksimovič, Rich. Maack s Gerstfeldtem, Košetovem a Sondhagenem (1855), Usolzov (1856), Radde (1857—58), L. A. Schwarz, Venjukov (1858), dr. Schmidt, dr. Holtermann, Mac Don. Collins, Skolkov (1867), Krapotkin a j. ''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]'' {{Konec formy}} 2xv6ddu63bmcbpgpcu31wg5a67fgshj 0 99741 344661 2026-10-11T07:03:04Z Lenka64 2855 n 344661 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Bertold von Regensburg |PŘEDCHOZÍ= Bertold |DALŠÍ= Bertram, Charles }} {{Textinfo |TITULEK= Bertold von Regensburg |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Bertold von Regensburg}}''' (asi 1220–1272), nejvýznamnější německý kazatel pozdního středověku, pocházel z Řezna, kde také vstoupil do františkánského kláštera. Přibližně od roku 1250 se jeho pověst kazatele šířila po všech německy mluvících oblastech evropského kontinentu. Putoval od vesnice k vesnici a od města k městu a kázal obrovským zástupům, vždy pod širým nebem; jeho vroucnost a přímočará výmluvnost, s níž zdůrazňoval, že pravé pokání vychází ze srdce a že zbožné pouti či církevní rozhřešení jsou pouhými vnějšími symboly, oslovovaly lidi všech společenských vrstev. Zemřel v Řezně 13. prosince 1272. Jeho německá kázání – dochovalo se jich sedmdesát jedna – patří k nejpůsobivějším dílům v tomto jazyce a představují stěžejní památky středohornoněmecké prózy. Jeho styl je jasný, bezprostřední a pozoruhodně prostý těžkopádných latinských konstrukcí; kdykoli to bylo možné, využíval úsečná a lidová rčení a nebál se svá morální ponaučení podtrhnout drsným humorem. Jako myslitel nejevil přílišné pochopení pro ten proud středověké mystiky, který je patrný v tvorbě jeho současníků. <small>Nejlepším vydáním Bertholdových německých kázání je edice F. Pfeiffera a J. Strobla (2 svazky, 1862–1880; znovu vydáno 1906); existuje rovněž moderní německá verze od F. Göbela (4. vydání, 1906). Latinská kázání vydal G. Jakob (1880). Viz C. W. Stromberger, ''Bertold von Regensburg, der grosste Volksredner des deutschen Mittelalters'' (1877); K. Unkel, ''Bertold von Regensburg'' (1882); E. Bernhardt, ''Bruder Bertold von Regensburg'' (1905); A. E. Schönbach, ''Studien zur Geschichte der altdeutschen Predigt'' (''Publikace Vídeňské akademie'', 1906).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Bertold von Regensburg]] mr99ns16vyfz4hgew04cmqaqbb8niey 0 99742 344664 2026-10-11T10:13:24Z Lenka64 2855 n 344664 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Abel, Karl Friedrich |PŘEDCHOZÍ= Abel, Sir Frederick Augustus, Bart. |DALŠÍ= Abel, Niels Henrik }} {{Textinfo |TITULEK= Abel, Karl Friedrich |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Carl Friedrich Abel }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Abel, Karl Friedrich}}''' (1725–1787), německý hudebník, který se narodil v Köthenu v roce 1725 a zemřel 20. června 1787 v Londýně. Byl vynikajícím hráčem na violu da gamba a pro tento nástroj složil řadu děl, která byla ve své době významná. Studoval u Johanna Sebastiana Bacha na lipské Thomasschule; deset let (1748–1758) působil v orchestru, který v Drážďanech založil saský kurfiřt a v němž hrál pod vedením A. Hasseho; poté odešel do Anglie, kde se, v roce 1759, stal komorním hudebníkem královny Charlotty. V Londýně uspořádal koncert složený z vlastních skladeb, při němž hrál na různé nástroje, včetně nově vynalezeného pentachordu. V roce 1762 přijel do Londýna Johann Christian Bach, jedenáctý syn Sebastiana; přátelství mezi ním a Abelem vedlo v roce 1764 či 1765 k založení slavných koncertů, které vešly ve známost jako koncerty Bacha a Abela. Po dobu deseti let je pořádala paní Cornelysová, jejíž podniky tehdy udávaly módní tón. V roce 1775 se koncerty osamostatnily a Abel je – byť neúspěšně – vedl ještě rok po Bachově smrti v roce 1782. Právě na těchto koncertech byla v Anglii poprvé uvedena Haydnova díla. I po krachu svých koncertních aktivit byl Abel nadále velmi žádaným hráčem na různé nástroje, staré i nové; propadl však alkoholu, čímž urychlil svou smrt. Byl to muž nápadného zjevu; dochovalo se několik jeho zdařilých portrétů, včetně dvou od Gainsborougha. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Abel, Karl Friedrich]] danyrgoxdfjtzqmp8r1tznajxajp59h 0 99743 344665 2026-10-11T10:46:58Z Lenka64 2855 n 344665 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Abelin, Johann Philipp |PŘEDCHOZÍ= Abelard, Peter |DALŠÍ= Abencerrages }} {{Textinfo |TITULEK= Abelin, Johann Philipp |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Abelin, Johann Philipp}}''', německý kronikář z počátku 17. století, který se pravděpodobně narodil ve Štrasburku, kde také v letech 1634–1637 zemřel. Pod pseudonymy Philipp Arlanibäus, Abeleus a Johann Ludwig Gottfried či Gotofredus sepsal řadu historických děl; k jeho prvním významným pracím patří dějiny německého tažení Gustava II. Adolfa s názvem ''Arma Suecica'' (vydáno v letech 1631–1634 ve 12 částech) a ''Inventarium Sueciae'' (1632) – obojí představuje kompilace vycházející z již existujících pramenů. Jeho nejznámějším dílem je ''Theatrum Europaeum'', soubor kronik mapujících klíčové události světových dějin až do roku 1619. Sám byl autorem prvních dvou svazků; v díle pokračovali další autoři a celkem čítalo dvacet jedna svazků (Frankfurt 1633–1738). Hlavní hodnotu díla však představují nádherné mědirytiny Matthäuse Meriana (1593–1650), jimiž je opatřeno. Abelin napsal rovněž dějiny antipodů, ''Historia Antipodum'', (vydáno posmrtně ve Frankfurtu roku 1655) a dějiny Indie. <small>Viz G. Droysen, ''Arlanibaeus, Godofredus, Abelinus'' (Berlín, 1864) a heslo v ''Allgemeine Deutsche Biographie''.</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Abelin, Johann Philipp]] 2yq5x2r6ny62h70k6j46s65o6cv424d 0 99744 344666 2026-10-11T10:53:28Z Lenka64 2855 n 344666 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Abt, Franz |PŘEDCHOZÍ= Abstract of title |DALŠÍ= Abu }} {{Textinfo |TITULEK= Abt, Franz |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Abt, Franz}}''' (1819–1885), německý skladatel, který se narodil 22. prosince 1819 v saském Eilenburgu a zemřel 31. března 1885 ve Wiesbadenu. Jeho nejlepší populární písně se staly součástí uznávaného německého repertoáru písní lidového ladění; jeho vokální tvorba – sólové písně, vícehlasé skladby a další díla – se v polovině 19. století těšila v celé Evropě mimořádné oblibě, avšak navzdory své líbivé melodice postrádá hlubší umělecké kvality či trvalou hodnotu. Abt působil jako kapelník v Bernburgu (1841), téhož roku v Curychu a v letech 1852–1882 v Braunschweigu, odkud poté odešel na odpočinek do Wiesbadenu. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Abt, Franz]] 8gi90h7udkv6e3if16yiigzvvvkc874