Wikizdroje:U pramene

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.24</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Wikizdroje:U pramene</title>
    <ns>4</ns>
    <id>43</id>
    <revision>
      <id>344858</id>
      <parentid>344518</parentid>
      <timestamp>2026-10-15T10:05:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Dan Polansky</username>
        <id>207</id>
      </contributor>
      <comment>+Chybějící novelizace občanského zákoníku - přidání upozorňující šablony</comment>
      <origin>344858</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="29159" sha1="1n7acovehiv6trn8yun9t2sibtqkoyh" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
&lt;div class=&quot;toccolours&quot; style=&quot;margin-bottom: 1em; text-align: center;&quot;&gt;
Stránka '''U pramene''' je určena pro diskutování různých problémů souvisejících s projektem Wikizdroje. Starší příspěvky jsou archivovány, vizte [[Wikizdroje:U pramene/Archivy|seznam archivů]] (historie stránek zůstává zde). Vizte také stránku '''[[Wikizdroje:Potřebuji pomoc|Potřebuji pomoc]]'''; k setkáním vizte pak [[Wikizdroje:U reálného pramene|U reálného pramene]], dále též stránku '''[[Wikizdroje:Oznámení|Externí oznámení]]''' s novinkami z Mety, MediaWiki atp.

Prosíme, podepisujte své příspěvky.

'''All other languages:''' you can contact us here in English at the moment. See also '''[[Wikizdroje:English guidelines|English guidelines]]'''

'''[{{fullurl:{{FULLPAGENAME}}|action=edit&amp;section=new}} Nové téma / New thread (+)]'''
&lt;/div&gt;
__TOC__

== Opt-in global sysops? ==

:''Discussion from 2010 that resulted in currently being opted out: [[Special:Permalink/45815|here]]''
Hello. I would like to propose that this wiki allows [[:m:Global sysops|global sysops]]. This wiki meets one of the criteria under the GS scope, which is that there are only two local administrators. I would strongly recommend allowing global sysops here because they can quickly deal with clear cases of vandalism and spam, but otherwise they will '''not''' intervene in content matters or local decisions. As I said, the main reason for proposing this is so that vandalism and spam can be quickly dealt with by global sysops (and by extension, stewards). Thoughts? [[Uživatel:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[Diskuse s uživatelem:Codename Noreste|diskuse]]) 12. 2. 2026, 15:27 (UTC)

:For context, this discusson springs from some discussions among global rights holders, since the community is quite small at present compared to how it was during the last opt-out. {{ping|Jan.Kamenicek|-jkb-}} perhaps one of you have an opinion on this? [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 16. 2. 2026, 09:48 (UTC)
::{{re|EPIC}} Agree, the local community is really small nowadays and also the absence of local admins' reaction to this request quite underlines the situation. Thus allowing global sysops seems to be a logical step. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 21. 2. 2026, 11:48 (UTC)
:::Since no one has objected for a week, and considering that there likely won't be much further participation here with the community size, I'll go ahead and update the wikiset. [[File:Yes check.svg|20px|]] '''Done''' [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 21. 2. 2026, 17:02 (UTC)
::::No když na to stačí souhlas jednoho v podstatě bývalého editora a nevyjádření aktivního nesouhlasu... [[Uživatel:Lenka64|Lenka64]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka64|diskuse]]) 22. 2. 2026, 06:49 (UTC)
::My opinion is, that global sysops are not really needed here, there was only one bigger problem in last years. But I am not against. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 2. 2026, 16:58 (UTC)
: In the past, I supported global sysops for the Czech Wiktionary. Since then, I have learned what kind of incompetent and dishonest bozos are all too often elected into global roles, more so for global sysops then stewards, but also stewards. It was Danny B. who made this kind of point in Czech Wiktionary, if I remember correctly. I do not oppose global sysops here, and I am rather inactive (although I did some important work here in the past), but I am sounding a warning, whatever its use. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 23. 5. 2026, 10:37 (UTC)

== Graicky náročná stránka od OSN ==

Máte někdo nějakou představu jak zapsat do OSN něco takovéhleho https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 ? Prostě tu grafiku ignorovat? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 23. 3. 2026, 00:09 (UTC)

:Tu grafiku dosti oddělujeme, srvn. např. [[Ottův slovník naučný/A|A]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 3. 2026, 05:32 (UTC)
:Primárně vložit text, obrázek je zde spíše ilustrační. Pokud ve stránce bude, tím lépe, ale i s obrázkem si může graficky zdatný člověk docela vyhrát, pokud ne, stačí i prostý ořez. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 3. 2026, 12:04 (UTC)

== Akcent nad neobvyklým znakem ==

Prosím zkušenější kolegy o pomoc. Heslo [[Ottův slovník naučný/Arsis]] (sken viz {{Kramerius|nkp|1b0ddf40-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}) obsahuje akcenty nad znaky symbolizujícími dlouhou a krátkou dobu (tyto znaky jsem převzal z článku [[w:Metrum]] ve Wikipedii). Našel jsem, že znaková tabulka Unicode obsahuje samostatné akcenty, které je možné kombinovat s dalšími znaky (např. [[w:en:Acute accent]]), ale neumím je zkombinovat. Je to vůbec technicky možné? Děkuji. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 30. 3. 2026, 19:11 (UTC)

:Zajímavé. Pozn.: v [[w:en:Arsis and thesis]] používají k tomu speciální znak drobnější ⏑ (U+23D1 METRICAL BREVE). (Následující znaky v řadě potažmo ~kombinace s vlastním codepointem jsou ⏒, ⏓, ⏔, ⏕, ⏖.) Zkombinování je jednoduché, přidá se následující combining character, např. ten U+0301. → ⏑́
:Pro srovnání s tím U+25E1 LOWER HALF CIRCLE → ◡́
:Zda je to ve výsledku funkční je otázka taky zajímavá (mně se to ve výsledku zobrazuje docela slušně, v tom prvním případě, na rozdíl od editoru zprávy). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:05 (UTC)
::Děkuji, zkusil jsem to upravit podle vaší rady. Ale ideální to není, v případě obloučku je ten akcent hodně vpravo; v případě vodorovné čárky je sice horizontálně o dost blíže jejímu středu, ale zase je hodně vysoko nad ní. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:56 (UTC)

== Přidání trestního zákoníku ==
Ve Wikizdrojích je [[Občanský zákoník (2012)]]. Trestní zákoník žel nenacházím. Kdyby se toho chtěl někdo ujmout, bylo by to prima. Přece jen je prezentace textu ve Wikizdrojích superiorní oproti té na gov.cz, podle mého vkusu alespoň. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 5. 2026, 07:16 (UTC)

:@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] Obávám se, že žádný z aktivních uživatel se nevěnuje zákonům, nové nepřibývají a ani již vloženým se nikdo něvěnuje - minimálně by bylo dobré zmínit novelizace, zmíněný občanský zákoník jich za tu dobu má přes deset. A je otázkou, zda je lepší zde ty zákony nemít vůbec, nebo mít pouze historické verze. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2026, 15:17 (UTC)

== real-time diskuse? IRC asi nebude to pravé ==

Úvodní stránka Wikisource odkazuje na irc://irc.libera.chat/#wikisource-cs , kde jsem se ocitl velice sám, když jsem tam vstoupil. Existuje něco, co je skutečně používané (Discord, Matrix, něco)? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 12:26 (UTC)

:@[[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] Na Wikipedii asi discord. Na Wikizdrojích jsme bývali na irc dva, a posledních pár let už asi nikdo. Osobně bych případně preferoval něco jako Whatsapp nebo Telegram. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 5. 2026, 17:28 (UTC)
::Jsa nadšeným podporovatelem FLOSS programů (živím se podporou Linuxu) tak bych preferoval něco otevřeného … proto ten Matrix. Ale existují nějaké kanály na Discordu. Akorát, že na tamním kanálu `#wikipedia-cs` mi nikdo na otázku ohledně https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MS._Gough_London_14_p._32-41.pdf nikdo neodpověděl. [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 19:07 (UTC)

== Migrace na Parsoid ==

&lt;section begin=&quot;announcement-content&quot; /&gt;
&lt;em&gt;[[m:Special:MyLanguage/Wikimedia Foundation/Product and Technology/Parsoid Read Views/Read View Announcement|Číst v jiném jazyce]]&lt;/em&gt;

&lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;
Ahoj všichni! S potěšením vás chci informovat, že jako další krok v projektu [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification|Unifikace parserů]] bude brzy Parsoid zapnut jako výchozí pro vykreslování článků zde na {{grammar:6sg|$wiki}}. Postupně zvyšujeme počet wiki, které Parsoid používají, s cílem udělat z něj výchozí parser wikitextu v následující verzi MediaWiki s prodlouženou podporou. Díky tomu naše wiki budou spolehlivější a jednotnější pro editory, čtenáře a nástroje a také to usnadní vývoj budoucích funkcí wikitextu.
&lt;/div&gt;

Pokud to narušuje vaši práci, nemějte obavy! I nadále se můžete odhlásit prostřednictvím uživatelského nastavení nebo vypnout Parsoid na aktuální stránce pomocí menu Nástroje, jak se popisuje v [[mw:Special:MyLanguage/Help:Extension:ParserMigration|dokumentaci rozšíření ParserMigration]].

Jsou dostupné [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Confidence Framework|další informace o naší strategii postupného nasazování]] včetně testování před zapnutím Parsoidu na nové wiki.

Pro hlášení chyb a problémů se prosím podívejte na naši dokumentaci [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Known Issues|známých problémů]] a pokud najdete novou chybu, založte prosím záznam ve Phabricatoru a přidejte mu štítek [[phab:project/view/5846|Content-Transform-Team]].
&lt;section end=&quot;announcement-content&quot; /&gt;

[[mw:User:MSantos (WMF)|Content Transform Team]] 3. 8. 2026, 16:31 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:MSantos (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery/Wikisource&amp;oldid=28221043 --&gt;

== A je to opravdu nutné… ==

Většina knih (třebas románů) je členěna na jednotlivé kapitoly, mnohdy pouze číslované. Na Wikizdrojích je přitom zvykem uvádět u takové kapitoly znovu vyplněnou šablonu &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; a de facto v ní opakovat (popřípadě jen mírně modifikovat) většinu údajů uvedených v šabloně &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; na úvodní stránce příslušné „knihy“. Je to ale opravdu nutné či vhodné? Nestačilo by tyto údaje uvést pouze jednou na „hlavní stránce“?

Velkou zdejší přidanou hodnotou je možnost zpracovaný text stáhnout jako plnohodnotnou e-knihu. V ní se však před každou kapitolou neustále opakuje víceméně stejný text z vložené šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt;, což působí dosti rušivě, násilně a nevhodně. Text pak nepůsobí plynule jako skutečná kniha.

Nebylo by vhodné toto nějak šikovně ošetřit? Chápu, že v rámci samotného webu nemusí tato šablona působit nijak rušivě, ale alespoň při generování e-knihy by bylo vhodné její opakované zobrazování nějak potlačit. Domnívám se, že tyto údaje skutečně stačí uvést jednou na začátku. A pokud jsou v indexu zpracovány i úvodní a závěrečné stránky knihy obsahující údaje, které se do šablony vkládají, možná není nutné je uvádět ani tam.

Opakování stejných informací před každou kapitolou už podle mého názoru čtenáři žádnou přidanou hodnotu nepřináší a naopak jej při čtení e-knihy zbytečně ruší.

Zkusil jsem na polských wikizdrojích podobně zpracovaný text vygenerovat do e-knihy, a ve výsledku se žádné opakování údajů z infoboxu nekonalo. Možná by se šlo inspirovat tam. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 10. 8. 2026, 18:39 (UTC)
: Ano, domnívám se, že má-li kapitola, oddíl aj. publikace, tvořící podstránku hlavní stránky, téhož autora, jako kniha samotná reprezentovaná hlavní stránkou, je rušivé (mj. pro argumenty uvedené výše) a nepotřebné uvádět textovou krabičkou znovu tutéž informaci. Jiná situace je např. v Ottově slovníku naučném, kde každý článek má svého autora. (Omlouvám se, pakliže jsem udělal nějakou chybu ve formulaci a chtělo by to ještě doladit.)
: Pro účel trackování/sledování by nicméně v podstránce mohla být nějaká šablona, která ji označuje jako mající stejného autora aj. jako hlavní stránka, ale negenerující žádný text. Díky tomu by pořád šlo filtrovat stránky, které nejsou autorsky a licenčně ošetřené (byly by to ty, které nemají ani tuto šablonu, ani tu krabičkovou).
: Jiný námět je tuto krabičku potlačit při generování e-knih zcela. K tomu související: [[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub]]. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 20. 8. 2026, 12:38 (UTC)
:Ano, kdysi jsem na to při generování eknihy taky narazil, ale obávám se, že to nemá jednoduché automatické řešení. Otázkou je, zda je zde více opt-in publikací, tedy takových, kde jsou různí autoři různých částí, nebo opt-out, tedy jednuatorských děl. 
:Přijde mi nepravděpodobné, že by někdo chtěl dělat eknihy z věcí typu OSN, ale vyloučit zcela se to nedá. Pak nám jako opt-in zůstávají [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:almanach almanachy], [https://cs.wikisource.org/wiki/Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:novinov%C3%BD_%C4%8Dl%C3%A1nek články], periodika, Bible, encyklopedie, sborníky.. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 20. 8. 2026, 21:08 (UTC)
:Pro začátek musím konstatovat, že pro mě je jakékoli technické řešení zde španělská vesnice. Sám nyní v rámci „indexů“ válčím s css, a to prozatím docela marně.
:Za druhé si myslím, že kvalitní export textu do podoby e-knihy by zde měl být jednou ze základních věcí, jedním z pilířů, na kterých by se mělo stavět.
:Prostý uživatel bude s největší pravděpodobností chtít jím hledaný text literárního díla číst jako „klasickou“ knihu. Bude si tedy chtít text vygenerovat do formátu vhodného pro čtečku knih. Přičemž musím konstatovat, že epub mi zde jde stáhnout prakticky vždy, ale u PDF je to čirá loterie – a pro mě většinou bez výhry. Ideální by podle mě bylo, kdyby výsledný formát byl prostý všech zbytečností, které mohou čtení e-knihy zatěžovat. Neustálé opakování údajů ze šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}} &lt;/nowiki&gt; k nim podle mě rozhodně patří. Jako přispěvatel bych byl rád, kdybychom mohli takový výstup nabídnout i běžnému uživateli. Jinak je podle mě reálné riziko, že si pro pohodlnější čtení půjde jinam.
:A u Poláků přitom velmi dobře fungují i zmíněné almanachy a export do vybraných formátů je dostupný u jednotlivých děl i přímo na stránkách autorů. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 21. 8. 2026, 17:38 (UTC)
::Je fakt, že Poláci a Italové mají na svých WS docela zajímavé technické věci... 
::Prakticky - vygenerovaní ekniha by měla obsahovat alespoň nějaká základní metadata, minimálně v rozsahu Autor, překladatel, vydání, případně licence (není-li PD old, pak asi být nutně nemusí). To ve stačí jednou pro celou knihu, maximálně uvést u kapitoly jiného autora. Pomoci [[:mul:Wikisource:Microformat|mikroformátů]] [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=%C5%A0ablona:Textinfo&amp;diff=prev&amp;oldid=212530 se dá nadefinovat], co který řádek znamená, ale jak to prakticky funguje, a zda se dá nakonfigurovat export, aby exportoval jen některé řádky, netuším. 
::Pro jakoukoliv změnu je potřeba, aby nejprve NĚKDO prozkoumal, CO je třeba změnit - a i technicky méně zdatný dobrovolník může zkusit [https://ws-export.wmcloud.org udělat] pár exportů různých děl a prozkoumat různé možnosti nastavení. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 21. 8. 2026, 20:21 (UTC)
:: Dodám, že dvě řešení, která jsem implementoval a která byla revertována ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub.]]) mají tu nevýhodu, že při exportu do epub aj. disablují krabičku zcela. Na druhé straně pakliže by přepis podle originálu DJVU nebo tak pro každou stránku vytvořil odpovídající text, poté už by informace o autorech byla nejen v krabičce (i když zase Ottův slovník naučný snad uvádí jen zkratky, takže kdo ví jak by to bylo).
:: Jedním řešením by bylo volat krabičku InfoBox s nějakým novým parametrem. Nebo by krabička mohla nějak zjistit, zda je v podstránce nebo není (jenže podstránka může být jiného autora než hlavní stránka, např. u Ottova slovníku naučného).
:: Někdo technicky zdatný a ochotný se v této věci angažovat by nejspíš dokázal věc vyřešit, i prozkoumáním praxe z jiných Wikislovníků. K dispozici je nejen technika šablon, ale i mocnější programování modulů v Lua.
:: Já se v této věci asi více angažovat nebudu. V českých projektech typicky či příliš často narážím na obstrukce a nenápomocné reakce. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 8. 2026, 05:57 (UTC)
:Pro začátek se mi snad podařilo vymyslet zjednodušenou {{š|Textinfo/test}}, která přebírá (zatím) autora, zdroj a licenci z hlavní stránky díla - po zapracování do hlavní šablony (ta jednoduší část) a vyřešení importu do Wikidat (pro mě důležitá podmínka) by šla do podstránek vkládat automaticky. Stejně tak už mám skript, který umí doplnit chybějící {{š|NavigacePaP}}, pokud je na hlavní straně seznam kapitol. 
:Modul, který přebírá parametry z hlavní stránky díla by tak mohl převzít i nějaký parametr, který by řekl, zda se má u podstránek vkládat infobox do eknihy. Ale zde je nutné nejdřív udělat průzkum (deset minut na návrh skriptu a pár hodin na projití všech stránek), zda má být default generovat nebo negenerovat. A pak je nutné myslet na variantu, kdy chci vygenerovat jen eknihu nějaké kapitoly - zde by měl infobox být i v případě, že u celé knihy by byl jen k celému dílu. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 09:16 (UTC)
::Děkuji za zahájení kroků k řešení nastíněného „problému“. Mám si to představit tak, že v případě nastavení default generovat (ekniha bude automaticky obsahovat i údaje z infoboxu) bude nutné v nějaké nabídce zvolit „nezahrnovat údaje z infoboxů jednotlivých kapitol“? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 14. 9. 2026, 16:22 (UTC)
:::Nevidím do toho nástroje, ale myslím, že dokážeme ovlivnit, aby na podstránkách (ne)byl standardně potlačený infobox - prostě mu nastavit netisknutelnost. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 18:17 (UTC)

Dovolím si několik poznámek k nadhozeným otázkám v rámci této diskuse:
* '''Potlačení infoboxů při exportu:''' Ano, je to možné. Přístupů jak šablonu upravit je (jak již vyplývá z diskuse) povícero. Nicméně, pro dosažení opravdu použitelného exportu nestačí pouze upravit šablonu. Takový krok se neobejde bez úpravy řádově několika tisíc stránek, které tu máme v podobě z doby, kdy se nikomu ani nesnilo o tom, že bychom z Wikizdojů vůbec mohli e-knihy exportovat. Vhodnou úpravou systému ale můžeme dosáhnout toho, že alespoň nové texty budou použitelné přímo. 
* '''PDF exporty:''' Celý systém exportů závisí na externích nástrojích. Zatímco převod z HTML do EPUB je vcelku jednoduchý, následný převod z EPUB do PDF je podstatně náročnější na výpočetní prostředky. Nástroj poměrně dost trpí tím, že chybí vývojáři, kteří by se mu mohli náležitě věnovat. V důsledku tak má řadu neduhů k nimž patří časté problémy při generování PDF nebo pády celého nástroje (a tím úplně nefunkčními exporty, problém je tak zásadní, že jednu dobu se zvažovalo, zda export do PDF úplně nezrušit). &lt;small&gt;PS: Pro zmiňovaný Ottův slovník naučný (jako celek) je tento nástroj úplně nevhodný.&lt;/small&gt;
* '''Zajímavé technické věci:''' Před časem jsem si procházel manuály a dobrých věcí, které by usnadnily práci je docela dost. Automatická navigace na základě údajů v indexu, odkazy na stránky se skeny, využití Wikidat jako úložiště metadat namísto jejich přepisování do Wikizdrojů, přímé stahování knih do mobilní aplikace, … Většinou se objevují dvě překážky: vyžadují úpravu editačních zvyklostí (a s tím související údržbové práce na velkém množství starých stránek) a/nebo vyžadují zásah do rozhraní (rozšířená práva), přičemž u zásadních věcí nelze jen prostě překopírovat řešení odjinud, ale musí se operativně řešit za běhu podle místních podmínek. Ať už se chcete pustit do čehokoli, potřebujete širší společenskou shodu, kterou ne vždy je snadné získat.
* '''Úpravy Textinfo.''' Z mého pohledu je Textinfo pro ukládání a zobrazování metadat beznadějně zastaralá, s Wikidaty v principu nekompatibilní. Nekonečná duplikace metadat je s dnešními možnostmi imho zločin na editorech. Můj dřívější plán na její komplexní náhradu ztroskotal na mém pracovním vytížení, které prakticky vylučuje nějakou možnost systematické dlouhodobější práce na Wikizdrojích. Jakákoli úprava šablony k lepšímu JE přínosem, ale nelze od toho čekat zázraky. Spíše potřebujeme změnu filosofie s jakou k obsahu zde přistupujeme.
--[[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 14. 9. 2026, 22:23 (UTC)

:@[[Uživatel:Reaperman|Reaperman]]Díky za  přínosné podněty, pokud máš konkrétní nápady, poděl se. Já se dost věnuji WIkidatům a přenosu údajů na ně. A jeden z velkých problémů českých WIkizdrojů je, že některá díla pochází původně z různých stránek typu citanka.cz, kde maximálně šlo zjistit autora textu, ale už ne  další údaje (vydání, stánky etc.). Například německé WIkizdroje neberou díla (před pár lety jsem tam vkládal [[Sehnsucht]]), která nemají uvedený odkaz na online sken - ideálně tedy nahraný na Commons nebo alespoň něco, jako u nás Kramerius. Mnohá díla pak pochází ze soukromých sbírek bývalých editorů a nejsou k sehnání online pro doplnění/opravu.
:Aktuálně jsem jediný aktivní správce na projektu a jsem spíše inkluzionista, takže nemám to srdce mazat nevyhovující díla, ale zkušenosti z jiných projektů říkají, že je třeba nastavit mantinely a dodržovat je - třeba mazat díla bez doplněného [[:Kategorie:Údržba:Doplnit hodnotu parametru „ZDROJ“ v šabloně Textinfo|zdroje]]/[[:KAtegorie:Údržba:Doplnit licenci|licence]] po několika měsících. 
:Bylo by tedy dobré, kdyby se i ostatní editoři občas trochu pověnovali údržbě, případně se jeden či více aktivních editorů stalo správci. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 15. 9. 2026, 07:05 (UTC)

== Dokumentace k Wikidata katagoriím ==

Je někdě dokumentace k Wikidata (monitorovacím) kategoriím? Jsou jich zdá se tisíce, ale [[Wikizdroje:Wikidata]] k nim nic není. K monitoringu je alespoň stručný přehled na [[Wikizdroje:Monitoring]]. [[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] ([[Diskuse s uživatelem:Jklamo|diskuse]]) 2. 9. 2026, 16:09 (UTC)

:@[[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] Dokumentace maximálně [[Diskuse_k_šabloně:Monitoring_Wikidata]], jsou to jen další monitorovací kategorie, asi většina jich bude přes {{š|Monitoring_Wikidata}} nebo přes {{š|textinfo}} [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 2. 9. 2026, 20:21 (UTC)

== Your feedback wanted: Remove ''(Language link added:) and similar'' edits from Special:RecentChanges ==
''(Apologies for posting in English. You can help by translating it)''

Hello, I’m Danny from [[:en:w:Wikimedia_Deutschland|Wikimedia Deutschland’s]] [[m:Wikidata_For_Wikimedia_Projects|Wikidata For Wikimedia Projects]] team.&lt;br/&gt;
We have been investigating and examining how Wikidata’s use in the [[Special:RecentChanges]] and [[Special:Watchlist]] pages can be made to be more useful, or less ‘noisy’ (fewer edits that have little value to the reader).

We are currently exploring to make a change in the volume and the type of Wikidata edits that appear in these pages, and '''we need your feedback''' to help us ensure this is a positive change for the Wikis and won’t disrupt your workflows.&lt;br/&gt;
Language links are also known as sitelinks or interlanguage links and describe when a Wikidata item is connected to a Wiki, adding it to the language dropdown tool for other connected Wikis.
[[File:Types of Lang Link changes.png|x350px|frame|A variety of &quot;Language Link&quot; edits as seen in the Recent Changes feed]]

The request for feedback is whether you support the removal of these language link edits from the Recent Changes and Watchlist feed, or would you oppose such a change and if so, why?
Please share you thoughts on the dedicated '''[[m:Talk:Wikidata_For_Wikimedia_Projects/Clearer_Wikidata_Edit_Summaries/Hide_Language_Link_edits|metawiki Talk page]]'''. 

Further information about this change: [[m:Wikidata_For_Wikimedia_Projects/Clearer_Wikidata_Edit_Summaries/Hide_Language_Link_edits|m:Wikidata_For_Wikimedia_Projects/Hide_Language_Link_edits]]

Thank you for any participation or feedback you give, -- [[m:User:Danny_Benjafield_(WMDE)|User:Danny Benjafield (WMDE)]] 25. 9. 2026, 12:18 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:Danny Benjafield (WMDE)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=User:Danny_Benjafield_(WMDE)/MassMessage_test_list&amp;oldid=31080967 --&gt;

== Wikidata Sitelink changes in Recent Changes and Watchlist ==
''(Apologies for cross-posting in English, translating it will help spread the message)''

Editors on group 1 wikis, including Wikiquote, Wikibooks, Wikiversity, Wikivoyage, and Wikisource, will no longer see notifications on [[Special:RecentChanges|Recent Changes]] and [[Special:Watchlist|Watchlist]] when a link to ''another'' language version of a page is added, removed, or changed in its Wikidata item. This change will begin on '''October 5 at 07:00 UTC''' as a two-week trial to reduce high-volume, low-value notifications and make higher-value changes easier to identify. Editors who rely on these notifications should be aware of the change and can share feedback or concerns on the [[m:Wikidata For Wikimedia Projects/Clearer Wikidata Edit Summaries/Hide Language Link edits|project]] or [[m:Talk:Wikidata_For_Wikimedia_Projects/Clearer_Wikidata_Edit_Summaries/Hide_Language_Link_edits|talk page]].&lt;br/&gt;Please reach out if you have any questions, thank you! -- [[User:Danny_Benjafield_(WMDE)|Danny Benjafield (WMDE)]] ([[User_talk:Danny_Benjafield_(WMDE)|talk]])  sent via [[Uživatel:MediaWiki message delivery|MediaWiki message delivery]] ([[Diskuse s uživatelem:MediaWiki message delivery|diskuse]]) 1. 10. 2026, 12:42 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:Danny Benjafield (WMDE)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=User:Danny_Benjafield_(WMDE)/MassMessage_test_list&amp;oldid=31106967 --&gt;

== Chybějící novelizace občanského zákoníku - přidání upozorňující šablony ==
Problém: Na stránce [[Občanský zákoník (2012)]] nebyly provedeny novelizace, jež existují dle https://e-sbirka.gov.cz/sb/2012/89/2026-01-01?f=89%2F2012&amp;zalozka=text. Na první pohled to není patrné.

Navrhované řešení: vytvořit šablonu, která na chybějící novelizace upozorní, k umístění na začátek stránky.

Nenavrhované řešení: stránku smazat a tím se vyhnout údržobovnému vícenákladu.

Jiné řešení: jako quickfix/provizorní řešení vložit nějaký text bez šablony, než se dohodne její podoba apod.

Další návrh: přidat i odkaz na https://e-sbirka.gov.cz/sb/2012/89?zalozka=text, případně na https://e-sbirka.gov.cz/sb/2012/89/2026-01-01?f=89%2F2012&amp;zalozka=text.

Jiný dopad: problém se může týkat i jých zákonů hostovaných v českých Wikizdrojích.

Viz též [[#Přidání trestního zákoníku]].

--15. 10. 2026, 10:05 (UTC)</text>
      <sha1>1n7acovehiv6trn8yun9t2sibtqkoyh</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344859</id>
      <parentid>344858</parentid>
      <timestamp>2026-10-15T10:07:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Dan Polansky</username>
        <id>207</id>
      </contributor>
      <comment>/* Chybějící novelizace občanského zákoníku - přidání upozorňující šablony */</comment>
      <origin>344859</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="29268" sha1="9m657aruc8n4y6ojvnwaf2f7rxix4rq" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
&lt;div class=&quot;toccolours&quot; style=&quot;margin-bottom: 1em; text-align: center;&quot;&gt;
Stránka '''U pramene''' je určena pro diskutování různých problémů souvisejících s projektem Wikizdroje. Starší příspěvky jsou archivovány, vizte [[Wikizdroje:U pramene/Archivy|seznam archivů]] (historie stránek zůstává zde). Vizte také stránku '''[[Wikizdroje:Potřebuji pomoc|Potřebuji pomoc]]'''; k setkáním vizte pak [[Wikizdroje:U reálného pramene|U reálného pramene]], dále též stránku '''[[Wikizdroje:Oznámení|Externí oznámení]]''' s novinkami z Mety, MediaWiki atp.

Prosíme, podepisujte své příspěvky.

'''All other languages:''' you can contact us here in English at the moment. See also '''[[Wikizdroje:English guidelines|English guidelines]]'''

'''[{{fullurl:{{FULLPAGENAME}}|action=edit&amp;section=new}} Nové téma / New thread (+)]'''
&lt;/div&gt;
__TOC__

== Opt-in global sysops? ==

:''Discussion from 2010 that resulted in currently being opted out: [[Special:Permalink/45815|here]]''
Hello. I would like to propose that this wiki allows [[:m:Global sysops|global sysops]]. This wiki meets one of the criteria under the GS scope, which is that there are only two local administrators. I would strongly recommend allowing global sysops here because they can quickly deal with clear cases of vandalism and spam, but otherwise they will '''not''' intervene in content matters or local decisions. As I said, the main reason for proposing this is so that vandalism and spam can be quickly dealt with by global sysops (and by extension, stewards). Thoughts? [[Uživatel:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[Diskuse s uživatelem:Codename Noreste|diskuse]]) 12. 2. 2026, 15:27 (UTC)

:For context, this discusson springs from some discussions among global rights holders, since the community is quite small at present compared to how it was during the last opt-out. {{ping|Jan.Kamenicek|-jkb-}} perhaps one of you have an opinion on this? [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 16. 2. 2026, 09:48 (UTC)
::{{re|EPIC}} Agree, the local community is really small nowadays and also the absence of local admins' reaction to this request quite underlines the situation. Thus allowing global sysops seems to be a logical step. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 21. 2. 2026, 11:48 (UTC)
:::Since no one has objected for a week, and considering that there likely won't be much further participation here with the community size, I'll go ahead and update the wikiset. [[File:Yes check.svg|20px|]] '''Done''' [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 21. 2. 2026, 17:02 (UTC)
::::No když na to stačí souhlas jednoho v podstatě bývalého editora a nevyjádření aktivního nesouhlasu... [[Uživatel:Lenka64|Lenka64]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka64|diskuse]]) 22. 2. 2026, 06:49 (UTC)
::My opinion is, that global sysops are not really needed here, there was only one bigger problem in last years. But I am not against. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 2. 2026, 16:58 (UTC)
: In the past, I supported global sysops for the Czech Wiktionary. Since then, I have learned what kind of incompetent and dishonest bozos are all too often elected into global roles, more so for global sysops then stewards, but also stewards. It was Danny B. who made this kind of point in Czech Wiktionary, if I remember correctly. I do not oppose global sysops here, and I am rather inactive (although I did some important work here in the past), but I am sounding a warning, whatever its use. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 23. 5. 2026, 10:37 (UTC)

== Graicky náročná stránka od OSN ==

Máte někdo nějakou představu jak zapsat do OSN něco takovéhleho https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 ? Prostě tu grafiku ignorovat? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 23. 3. 2026, 00:09 (UTC)

:Tu grafiku dosti oddělujeme, srvn. např. [[Ottův slovník naučný/A|A]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 3. 2026, 05:32 (UTC)
:Primárně vložit text, obrázek je zde spíše ilustrační. Pokud ve stránce bude, tím lépe, ale i s obrázkem si může graficky zdatný člověk docela vyhrát, pokud ne, stačí i prostý ořez. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 3. 2026, 12:04 (UTC)

== Akcent nad neobvyklým znakem ==

Prosím zkušenější kolegy o pomoc. Heslo [[Ottův slovník naučný/Arsis]] (sken viz {{Kramerius|nkp|1b0ddf40-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}) obsahuje akcenty nad znaky symbolizujícími dlouhou a krátkou dobu (tyto znaky jsem převzal z článku [[w:Metrum]] ve Wikipedii). Našel jsem, že znaková tabulka Unicode obsahuje samostatné akcenty, které je možné kombinovat s dalšími znaky (např. [[w:en:Acute accent]]), ale neumím je zkombinovat. Je to vůbec technicky možné? Děkuji. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 30. 3. 2026, 19:11 (UTC)

:Zajímavé. Pozn.: v [[w:en:Arsis and thesis]] používají k tomu speciální znak drobnější ⏑ (U+23D1 METRICAL BREVE). (Následující znaky v řadě potažmo ~kombinace s vlastním codepointem jsou ⏒, ⏓, ⏔, ⏕, ⏖.) Zkombinování je jednoduché, přidá se následující combining character, např. ten U+0301. → ⏑́
:Pro srovnání s tím U+25E1 LOWER HALF CIRCLE → ◡́
:Zda je to ve výsledku funkční je otázka taky zajímavá (mně se to ve výsledku zobrazuje docela slušně, v tom prvním případě, na rozdíl od editoru zprávy). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:05 (UTC)
::Děkuji, zkusil jsem to upravit podle vaší rady. Ale ideální to není, v případě obloučku je ten akcent hodně vpravo; v případě vodorovné čárky je sice horizontálně o dost blíže jejímu středu, ale zase je hodně vysoko nad ní. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:56 (UTC)

== Přidání trestního zákoníku ==
Ve Wikizdrojích je [[Občanský zákoník (2012)]]. Trestní zákoník žel nenacházím. Kdyby se toho chtěl někdo ujmout, bylo by to prima. Přece jen je prezentace textu ve Wikizdrojích superiorní oproti té na gov.cz, podle mého vkusu alespoň. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 5. 2026, 07:16 (UTC)

:@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] Obávám se, že žádný z aktivních uživatel se nevěnuje zákonům, nové nepřibývají a ani již vloženým se nikdo něvěnuje - minimálně by bylo dobré zmínit novelizace, zmíněný občanský zákoník jich za tu dobu má přes deset. A je otázkou, zda je lepší zde ty zákony nemít vůbec, nebo mít pouze historické verze. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2026, 15:17 (UTC)

== real-time diskuse? IRC asi nebude to pravé ==

Úvodní stránka Wikisource odkazuje na irc://irc.libera.chat/#wikisource-cs , kde jsem se ocitl velice sám, když jsem tam vstoupil. Existuje něco, co je skutečně používané (Discord, Matrix, něco)? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 12:26 (UTC)

:@[[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] Na Wikipedii asi discord. Na Wikizdrojích jsme bývali na irc dva, a posledních pár let už asi nikdo. Osobně bych případně preferoval něco jako Whatsapp nebo Telegram. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 5. 2026, 17:28 (UTC)
::Jsa nadšeným podporovatelem FLOSS programů (živím se podporou Linuxu) tak bych preferoval něco otevřeného … proto ten Matrix. Ale existují nějaké kanály na Discordu. Akorát, že na tamním kanálu `#wikipedia-cs` mi nikdo na otázku ohledně https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MS._Gough_London_14_p._32-41.pdf nikdo neodpověděl. [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 19:07 (UTC)

== Migrace na Parsoid ==

&lt;section begin=&quot;announcement-content&quot; /&gt;
&lt;em&gt;[[m:Special:MyLanguage/Wikimedia Foundation/Product and Technology/Parsoid Read Views/Read View Announcement|Číst v jiném jazyce]]&lt;/em&gt;

&lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;
Ahoj všichni! S potěšením vás chci informovat, že jako další krok v projektu [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification|Unifikace parserů]] bude brzy Parsoid zapnut jako výchozí pro vykreslování článků zde na {{grammar:6sg|$wiki}}. Postupně zvyšujeme počet wiki, které Parsoid používají, s cílem udělat z něj výchozí parser wikitextu v následující verzi MediaWiki s prodlouženou podporou. Díky tomu naše wiki budou spolehlivější a jednotnější pro editory, čtenáře a nástroje a také to usnadní vývoj budoucích funkcí wikitextu.
&lt;/div&gt;

Pokud to narušuje vaši práci, nemějte obavy! I nadále se můžete odhlásit prostřednictvím uživatelského nastavení nebo vypnout Parsoid na aktuální stránce pomocí menu Nástroje, jak se popisuje v [[mw:Special:MyLanguage/Help:Extension:ParserMigration|dokumentaci rozšíření ParserMigration]].

Jsou dostupné [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Confidence Framework|další informace o naší strategii postupného nasazování]] včetně testování před zapnutím Parsoidu na nové wiki.

Pro hlášení chyb a problémů se prosím podívejte na naši dokumentaci [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Known Issues|známých problémů]] a pokud najdete novou chybu, založte prosím záznam ve Phabricatoru a přidejte mu štítek [[phab:project/view/5846|Content-Transform-Team]].
&lt;section end=&quot;announcement-content&quot; /&gt;

[[mw:User:MSantos (WMF)|Content Transform Team]] 3. 8. 2026, 16:31 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:MSantos (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery/Wikisource&amp;oldid=28221043 --&gt;

== A je to opravdu nutné… ==

Většina knih (třebas románů) je členěna na jednotlivé kapitoly, mnohdy pouze číslované. Na Wikizdrojích je přitom zvykem uvádět u takové kapitoly znovu vyplněnou šablonu &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; a de facto v ní opakovat (popřípadě jen mírně modifikovat) většinu údajů uvedených v šabloně &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; na úvodní stránce příslušné „knihy“. Je to ale opravdu nutné či vhodné? Nestačilo by tyto údaje uvést pouze jednou na „hlavní stránce“?

Velkou zdejší přidanou hodnotou je možnost zpracovaný text stáhnout jako plnohodnotnou e-knihu. V ní se však před každou kapitolou neustále opakuje víceméně stejný text z vložené šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt;, což působí dosti rušivě, násilně a nevhodně. Text pak nepůsobí plynule jako skutečná kniha.

Nebylo by vhodné toto nějak šikovně ošetřit? Chápu, že v rámci samotného webu nemusí tato šablona působit nijak rušivě, ale alespoň při generování e-knihy by bylo vhodné její opakované zobrazování nějak potlačit. Domnívám se, že tyto údaje skutečně stačí uvést jednou na začátku. A pokud jsou v indexu zpracovány i úvodní a závěrečné stránky knihy obsahující údaje, které se do šablony vkládají, možná není nutné je uvádět ani tam.

Opakování stejných informací před každou kapitolou už podle mého názoru čtenáři žádnou přidanou hodnotu nepřináší a naopak jej při čtení e-knihy zbytečně ruší.

Zkusil jsem na polských wikizdrojích podobně zpracovaný text vygenerovat do e-knihy, a ve výsledku se žádné opakování údajů z infoboxu nekonalo. Možná by se šlo inspirovat tam. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 10. 8. 2026, 18:39 (UTC)
: Ano, domnívám se, že má-li kapitola, oddíl aj. publikace, tvořící podstránku hlavní stránky, téhož autora, jako kniha samotná reprezentovaná hlavní stránkou, je rušivé (mj. pro argumenty uvedené výše) a nepotřebné uvádět textovou krabičkou znovu tutéž informaci. Jiná situace je např. v Ottově slovníku naučném, kde každý článek má svého autora. (Omlouvám se, pakliže jsem udělal nějakou chybu ve formulaci a chtělo by to ještě doladit.)
: Pro účel trackování/sledování by nicméně v podstránce mohla být nějaká šablona, která ji označuje jako mající stejného autora aj. jako hlavní stránka, ale negenerující žádný text. Díky tomu by pořád šlo filtrovat stránky, které nejsou autorsky a licenčně ošetřené (byly by to ty, které nemají ani tuto šablonu, ani tu krabičkovou).
: Jiný námět je tuto krabičku potlačit při generování e-knih zcela. K tomu související: [[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub]]. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 20. 8. 2026, 12:38 (UTC)
:Ano, kdysi jsem na to při generování eknihy taky narazil, ale obávám se, že to nemá jednoduché automatické řešení. Otázkou je, zda je zde více opt-in publikací, tedy takových, kde jsou různí autoři různých částí, nebo opt-out, tedy jednuatorských děl. 
:Přijde mi nepravděpodobné, že by někdo chtěl dělat eknihy z věcí typu OSN, ale vyloučit zcela se to nedá. Pak nám jako opt-in zůstávají [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:almanach almanachy], [https://cs.wikisource.org/wiki/Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:novinov%C3%BD_%C4%8Dl%C3%A1nek články], periodika, Bible, encyklopedie, sborníky.. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 20. 8. 2026, 21:08 (UTC)
:Pro začátek musím konstatovat, že pro mě je jakékoli technické řešení zde španělská vesnice. Sám nyní v rámci „indexů“ válčím s css, a to prozatím docela marně.
:Za druhé si myslím, že kvalitní export textu do podoby e-knihy by zde měl být jednou ze základních věcí, jedním z pilířů, na kterých by se mělo stavět.
:Prostý uživatel bude s největší pravděpodobností chtít jím hledaný text literárního díla číst jako „klasickou“ knihu. Bude si tedy chtít text vygenerovat do formátu vhodného pro čtečku knih. Přičemž musím konstatovat, že epub mi zde jde stáhnout prakticky vždy, ale u PDF je to čirá loterie – a pro mě většinou bez výhry. Ideální by podle mě bylo, kdyby výsledný formát byl prostý všech zbytečností, které mohou čtení e-knihy zatěžovat. Neustálé opakování údajů ze šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}} &lt;/nowiki&gt; k nim podle mě rozhodně patří. Jako přispěvatel bych byl rád, kdybychom mohli takový výstup nabídnout i běžnému uživateli. Jinak je podle mě reálné riziko, že si pro pohodlnější čtení půjde jinam.
:A u Poláků přitom velmi dobře fungují i zmíněné almanachy a export do vybraných formátů je dostupný u jednotlivých děl i přímo na stránkách autorů. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 21. 8. 2026, 17:38 (UTC)
::Je fakt, že Poláci a Italové mají na svých WS docela zajímavé technické věci... 
::Prakticky - vygenerovaní ekniha by měla obsahovat alespoň nějaká základní metadata, minimálně v rozsahu Autor, překladatel, vydání, případně licence (není-li PD old, pak asi být nutně nemusí). To ve stačí jednou pro celou knihu, maximálně uvést u kapitoly jiného autora. Pomoci [[:mul:Wikisource:Microformat|mikroformátů]] [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=%C5%A0ablona:Textinfo&amp;diff=prev&amp;oldid=212530 se dá nadefinovat], co který řádek znamená, ale jak to prakticky funguje, a zda se dá nakonfigurovat export, aby exportoval jen některé řádky, netuším. 
::Pro jakoukoliv změnu je potřeba, aby nejprve NĚKDO prozkoumal, CO je třeba změnit - a i technicky méně zdatný dobrovolník může zkusit [https://ws-export.wmcloud.org udělat] pár exportů různých děl a prozkoumat různé možnosti nastavení. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 21. 8. 2026, 20:21 (UTC)
:: Dodám, že dvě řešení, která jsem implementoval a která byla revertována ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub.]]) mají tu nevýhodu, že při exportu do epub aj. disablují krabičku zcela. Na druhé straně pakliže by přepis podle originálu DJVU nebo tak pro každou stránku vytvořil odpovídající text, poté už by informace o autorech byla nejen v krabičce (i když zase Ottův slovník naučný snad uvádí jen zkratky, takže kdo ví jak by to bylo).
:: Jedním řešením by bylo volat krabičku InfoBox s nějakým novým parametrem. Nebo by krabička mohla nějak zjistit, zda je v podstránce nebo není (jenže podstránka může být jiného autora než hlavní stránka, např. u Ottova slovníku naučného).
:: Někdo technicky zdatný a ochotný se v této věci angažovat by nejspíš dokázal věc vyřešit, i prozkoumáním praxe z jiných Wikislovníků. K dispozici je nejen technika šablon, ale i mocnější programování modulů v Lua.
:: Já se v této věci asi více angažovat nebudu. V českých projektech typicky či příliš často narážím na obstrukce a nenápomocné reakce. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 8. 2026, 05:57 (UTC)
:Pro začátek se mi snad podařilo vymyslet zjednodušenou {{š|Textinfo/test}}, která přebírá (zatím) autora, zdroj a licenci z hlavní stránky díla - po zapracování do hlavní šablony (ta jednoduší část) a vyřešení importu do Wikidat (pro mě důležitá podmínka) by šla do podstránek vkládat automaticky. Stejně tak už mám skript, který umí doplnit chybějící {{š|NavigacePaP}}, pokud je na hlavní straně seznam kapitol. 
:Modul, který přebírá parametry z hlavní stránky díla by tak mohl převzít i nějaký parametr, který by řekl, zda se má u podstránek vkládat infobox do eknihy. Ale zde je nutné nejdřív udělat průzkum (deset minut na návrh skriptu a pár hodin na projití všech stránek), zda má být default generovat nebo negenerovat. A pak je nutné myslet na variantu, kdy chci vygenerovat jen eknihu nějaké kapitoly - zde by měl infobox být i v případě, že u celé knihy by byl jen k celému dílu. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 09:16 (UTC)
::Děkuji za zahájení kroků k řešení nastíněného „problému“. Mám si to představit tak, že v případě nastavení default generovat (ekniha bude automaticky obsahovat i údaje z infoboxu) bude nutné v nějaké nabídce zvolit „nezahrnovat údaje z infoboxů jednotlivých kapitol“? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 14. 9. 2026, 16:22 (UTC)
:::Nevidím do toho nástroje, ale myslím, že dokážeme ovlivnit, aby na podstránkách (ne)byl standardně potlačený infobox - prostě mu nastavit netisknutelnost. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 18:17 (UTC)

Dovolím si několik poznámek k nadhozeným otázkám v rámci této diskuse:
* '''Potlačení infoboxů při exportu:''' Ano, je to možné. Přístupů jak šablonu upravit je (jak již vyplývá z diskuse) povícero. Nicméně, pro dosažení opravdu použitelného exportu nestačí pouze upravit šablonu. Takový krok se neobejde bez úpravy řádově několika tisíc stránek, které tu máme v podobě z doby, kdy se nikomu ani nesnilo o tom, že bychom z Wikizdojů vůbec mohli e-knihy exportovat. Vhodnou úpravou systému ale můžeme dosáhnout toho, že alespoň nové texty budou použitelné přímo. 
* '''PDF exporty:''' Celý systém exportů závisí na externích nástrojích. Zatímco převod z HTML do EPUB je vcelku jednoduchý, následný převod z EPUB do PDF je podstatně náročnější na výpočetní prostředky. Nástroj poměrně dost trpí tím, že chybí vývojáři, kteří by se mu mohli náležitě věnovat. V důsledku tak má řadu neduhů k nimž patří časté problémy při generování PDF nebo pády celého nástroje (a tím úplně nefunkčními exporty, problém je tak zásadní, že jednu dobu se zvažovalo, zda export do PDF úplně nezrušit). &lt;small&gt;PS: Pro zmiňovaný Ottův slovník naučný (jako celek) je tento nástroj úplně nevhodný.&lt;/small&gt;
* '''Zajímavé technické věci:''' Před časem jsem si procházel manuály a dobrých věcí, které by usnadnily práci je docela dost. Automatická navigace na základě údajů v indexu, odkazy na stránky se skeny, využití Wikidat jako úložiště metadat namísto jejich přepisování do Wikizdrojů, přímé stahování knih do mobilní aplikace, … Většinou se objevují dvě překážky: vyžadují úpravu editačních zvyklostí (a s tím související údržbové práce na velkém množství starých stránek) a/nebo vyžadují zásah do rozhraní (rozšířená práva), přičemž u zásadních věcí nelze jen prostě překopírovat řešení odjinud, ale musí se operativně řešit za běhu podle místních podmínek. Ať už se chcete pustit do čehokoli, potřebujete širší společenskou shodu, kterou ne vždy je snadné získat.
* '''Úpravy Textinfo.''' Z mého pohledu je Textinfo pro ukládání a zobrazování metadat beznadějně zastaralá, s Wikidaty v principu nekompatibilní. Nekonečná duplikace metadat je s dnešními možnostmi imho zločin na editorech. Můj dřívější plán na její komplexní náhradu ztroskotal na mém pracovním vytížení, které prakticky vylučuje nějakou možnost systematické dlouhodobější práce na Wikizdrojích. Jakákoli úprava šablony k lepšímu JE přínosem, ale nelze od toho čekat zázraky. Spíše potřebujeme změnu filosofie s jakou k obsahu zde přistupujeme.
--[[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 14. 9. 2026, 22:23 (UTC)

:@[[Uživatel:Reaperman|Reaperman]]Díky za  přínosné podněty, pokud máš konkrétní nápady, poděl se. Já se dost věnuji WIkidatům a přenosu údajů na ně. A jeden z velkých problémů českých WIkizdrojů je, že některá díla pochází původně z různých stránek typu citanka.cz, kde maximálně šlo zjistit autora textu, ale už ne  další údaje (vydání, stánky etc.). Například německé WIkizdroje neberou díla (před pár lety jsem tam vkládal [[Sehnsucht]]), která nemají uvedený odkaz na online sken - ideálně tedy nahraný na Commons nebo alespoň něco, jako u nás Kramerius. Mnohá díla pak pochází ze soukromých sbírek bývalých editorů a nejsou k sehnání online pro doplnění/opravu.
:Aktuálně jsem jediný aktivní správce na projektu a jsem spíše inkluzionista, takže nemám to srdce mazat nevyhovující díla, ale zkušenosti z jiných projektů říkají, že je třeba nastavit mantinely a dodržovat je - třeba mazat díla bez doplněného [[:Kategorie:Údržba:Doplnit hodnotu parametru „ZDROJ“ v šabloně Textinfo|zdroje]]/[[:KAtegorie:Údržba:Doplnit licenci|licence]] po několika měsících. 
:Bylo by tedy dobré, kdyby se i ostatní editoři občas trochu pověnovali údržbě, případně se jeden či více aktivních editorů stalo správci. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 15. 9. 2026, 07:05 (UTC)

== Dokumentace k Wikidata katagoriím ==

Je někdě dokumentace k Wikidata (monitorovacím) kategoriím? Jsou jich zdá se tisíce, ale [[Wikizdroje:Wikidata]] k nim nic není. K monitoringu je alespoň stručný přehled na [[Wikizdroje:Monitoring]]. [[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] ([[Diskuse s uživatelem:Jklamo|diskuse]]) 2. 9. 2026, 16:09 (UTC)

:@[[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] Dokumentace maximálně [[Diskuse_k_šabloně:Monitoring_Wikidata]], jsou to jen další monitorovací kategorie, asi většina jich bude přes {{š|Monitoring_Wikidata}} nebo přes {{š|textinfo}} [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 2. 9. 2026, 20:21 (UTC)

== Your feedback wanted: Remove ''(Language link added:) and similar'' edits from Special:RecentChanges ==
''(Apologies for posting in English. You can help by translating it)''

Hello, I’m Danny from [[:en:w:Wikimedia_Deutschland|Wikimedia Deutschland’s]] [[m:Wikidata_For_Wikimedia_Projects|Wikidata For Wikimedia Projects]] team.&lt;br/&gt;
We have been investigating and examining how Wikidata’s use in the [[Special:RecentChanges]] and [[Special:Watchlist]] pages can be made to be more useful, or less ‘noisy’ (fewer edits that have little value to the reader).

We are currently exploring to make a change in the volume and the type of Wikidata edits that appear in these pages, and '''we need your feedback''' to help us ensure this is a positive change for the Wikis and won’t disrupt your workflows.&lt;br/&gt;
Language links are also known as sitelinks or interlanguage links and describe when a Wikidata item is connected to a Wiki, adding it to the language dropdown tool for other connected Wikis.
[[File:Types of Lang Link changes.png|x350px|frame|A variety of &quot;Language Link&quot; edits as seen in the Recent Changes feed]]

The request for feedback is whether you support the removal of these language link edits from the Recent Changes and Watchlist feed, or would you oppose such a change and if so, why?
Please share you thoughts on the dedicated '''[[m:Talk:Wikidata_For_Wikimedia_Projects/Clearer_Wikidata_Edit_Summaries/Hide_Language_Link_edits|metawiki Talk page]]'''. 

Further information about this change: [[m:Wikidata_For_Wikimedia_Projects/Clearer_Wikidata_Edit_Summaries/Hide_Language_Link_edits|m:Wikidata_For_Wikimedia_Projects/Hide_Language_Link_edits]]

Thank you for any participation or feedback you give, -- [[m:User:Danny_Benjafield_(WMDE)|User:Danny Benjafield (WMDE)]] 25. 9. 2026, 12:18 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:Danny Benjafield (WMDE)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=User:Danny_Benjafield_(WMDE)/MassMessage_test_list&amp;oldid=31080967 --&gt;

== Wikidata Sitelink changes in Recent Changes and Watchlist ==
''(Apologies for cross-posting in English, translating it will help spread the message)''

Editors on group 1 wikis, including Wikiquote, Wikibooks, Wikiversity, Wikivoyage, and Wikisource, will no longer see notifications on [[Special:RecentChanges|Recent Changes]] and [[Special:Watchlist|Watchlist]] when a link to ''another'' language version of a page is added, removed, or changed in its Wikidata item. This change will begin on '''October 5 at 07:00 UTC''' as a two-week trial to reduce high-volume, low-value notifications and make higher-value changes easier to identify. Editors who rely on these notifications should be aware of the change and can share feedback or concerns on the [[m:Wikidata For Wikimedia Projects/Clearer Wikidata Edit Summaries/Hide Language Link edits|project]] or [[m:Talk:Wikidata_For_Wikimedia_Projects/Clearer_Wikidata_Edit_Summaries/Hide_Language_Link_edits|talk page]].&lt;br/&gt;Please reach out if you have any questions, thank you! -- [[User:Danny_Benjafield_(WMDE)|Danny Benjafield (WMDE)]] ([[User_talk:Danny_Benjafield_(WMDE)|talk]])  sent via [[Uživatel:MediaWiki message delivery|MediaWiki message delivery]] ([[Diskuse s uživatelem:MediaWiki message delivery|diskuse]]) 1. 10. 2026, 12:42 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:Danny Benjafield (WMDE)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=User:Danny_Benjafield_(WMDE)/MassMessage_test_list&amp;oldid=31106967 --&gt;

== Chybějící novelizace občanského zákoníku - přidání upozorňující šablony ==
Problém: Na stránce [[Občanský zákoník (2012)]] nebyly provedeny novelizace, jež existují dle https://e-sbirka.gov.cz/sb/2012/89/2026-01-01?f=89%2F2012&amp;zalozka=text. Na první pohled chybění novelizací není patrné.

Navrhované řešení: vytvořit šablonu, která na chybějící novelizace upozorní, k umístění na začátek stránky.

Nenavrhované řešení: stránku smazat a tím se vyhnout údržbovnému vícenákladu.

Jiné řešení: jako quickfix/provizorní řešení vložit nějaký text bez šablony, než se dohodne její podoba apod.

Další návrh: přidat i odkaz na https://e-sbirka.gov.cz/sb/2012/89?zalozka=text, případně na https://e-sbirka.gov.cz/sb/2012/89/2026-01-01?f=89%2F2012&amp;zalozka=text.

Jiný dopad: problém se může týkat i jiných zákonů hostovaných v českých Wikizdrojích.

Viz též [[#Přidání trestního zákoníku]].

--[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 15. 10. 2026, 10:07 (UTC)</text>
      <sha1>9m657aruc8n4y6ojvnwaf2f7rxix4rq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>3892</id>
    <revision>
      <id>344806</id>
      <parentid>344774</parentid>
      <timestamp>2026-10-14T19:47:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Písně rozpravné: */ dokončení;</comment>
      <origin>344806</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="43731" sha1="8eb8qmy4qskl9tw86d4zc9q1smak4q9" xml:space="preserve">{{Digitalizace|ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | POPISEK = sbírka
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
}}
  | IMAGE = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
  | SOUVISEJÍCÍ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
  | místo = Praha
  | rok = 1862
}}
  | INDEX = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf&quot; include=&quot;1-2&quot; /&gt;

== Obsah sbírky ==
{{Rozšířit}}
(čísla nápěvů jsou uvedena v závorce)

* [[/Předmluva/]]

=== Věk dětský ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
* [[/Modlitba/]]
* [[/Večerní modlitba dětská/]]
* [[/Kolíbavky/]]
* [[/Dítě buditi/]]
Hry s malým dítětem
* [[/Myška/]]
* [[/Kostelíček/]]
* [[/Chléb váleti/]]
* [[/Třepati ručkama/]]
* [[/Vařiti kašičku/]]
* [[/Myška a pět prstů/]]
* [[/Co jsou prsty?/]]
* [[/Co dělají prsty?/]]
* [[/Chlácholiti dítě/]]
* [[/Houpati dítě/]]
* [[/Kovaříček/]]
* [[/Jak se jezdí?/]]
* [[/Jablíčka/]]
Rozličná dětská říkadla
* [[/Kolovrátek/]]
* [[/Bubák/]]
* [[/Rohatej/]]
* [[/Žebráček/]]
* [[/První zoubky/]]
* [[/Abeceda/]]
* [[/Malému žáčkovi/]]
* [[/Dětské písmo/]]
* [[/Škádlivé odpovědi/]]
* [[/Při škytání/]]
* [[/Když někdo sen vypravuje/]]
* [[/Cvičení výřečnosti/]]
Dětské posměšky
* [[/Tomu, kdo říká „prej“/]]
* [[/Kdo nesprávně vyřizuje/]]
* [[/Tomu, kdo se diví/]]
* [[/Dědkovi a bábě/]]
* [[/Na jmena/]]
* [[/Kdo německy se modlí/]]
* [[/Němcovi/]]
* [[/Francouzovi/]]
* [[/Italiánovi/]]
* [[/Špatným pradlenám/]]
* [[/Špatným přadlenám/]]
* [[/Špatné švadleně/]]
* [[/Pražským lampářům:/]]
* [[/Před časy říkávali v Praze študentům:/]]
* [[/Strojné dívce/]]
* [[/Přihluchlým/]]
* [[/Jak umívaly za starodávna městské panny německy:/]]
Dětské vypravování
* [[/Podivný kostel/]]
* [[/Povídání pohádky/]]
* [[/Konečná smrt/]]
* [[/Devatero vran/]]
* [[/Řípka/]]
* [[/O kohoutkovi a o slepičce/]]
* Dětské hádanky:
** [[/Dětské hádanky - podobenství|a) podobenství]]
** [[/Dětské hádanky - žert a dvojsmysly|b) žert a dvojsmysl]]
** [[/Dětské hádanky - z počtářství|c) z počtářství]]
* Zvířecí řeč
** [[/Konipásek/]]
** [[/Linduška/]]
** [[/Divoký holub/]]
** [[/Holub doupnák/]]
** [[/Sykora/]]
** [[/Strnad/]]
** [[/Vrabec/]]
** [[/Křepelka/]]
** [[/Vlašťovička/]]
** [[/Vrána/]]
** [[/Kukačka/]]
** [[/Dudek/]]
** [[/Slepice/]]
** [[/Husy/]]
** [[/Kohout/]]
** [[/Kočky/]]
** [[/Zajíc/]]
** [[/Cvrček/]]
** [[/Žáby/]]
* Dětská počítadla
** [[/Patnáct stop/]]
** [[/Dvaatřicet stop/]]
** [[/Počítadla přede hrou/]] (31 říkadel)
* [[/Dětské hry/]] (17 her)
}}

=== Písně a říkadla výroční ===
{{Sloupce|šířka=200px|
* [[/Zima/]]
* [[/Kterak dne přibývá/]]
* [[/Vánoce/]]
* [[/Štědrý večer/]]
* [[/Koledy vánoční/]] (31 koled)
** a) o božím narození
* '''[[/28. prosince/]]'''
** b) o novém roce
* [[/Den přeslavný/]]
* [[/Sladovnická/]]
** c) [[/O třech králích/]]
** [[/25. ledna/]]
* [[/Únor/]]
** [[/Hromice/]]
** [[/5. února/]]
** [[/22. února/]]
** [[/24. února/]]
* [[/Březen/]]
** [[/1. března/]]
** [[/Masopůst/]]
** Písně masopustní [[/Písně masopustní 1|1]], [[/Písně masopustní 2|2]], [[/Písně masopustní 3|3]]
** [[/Ostatky/]]
** Voračky [[/Voračky 1|1]], [[/Voračky 2|2]]
** [[/Škaredá středa (popeleční)/]]
** [[/12. března/]]
*** [[/Řehořská/]]
*** [[/Mistr 1|Mistr 1]], [[/Mistr 2|2]]
*** [[/Řehořské vojsko/]]
** [[/25. března/]]
* [[/Jaro/]]
** [[/Podléška/]]
** [[/Otloukání píšťalek/]] (17 říkadel)
* [[/Duben/]]
** [[/24. dubna/]]
** [[/25. dubna/]]
** [[/Lyščí neděle/]]
** [[/Kýchavná neděle/]]
* [[/Smrtná neděle/]] (16 říkadel)
* [[/Květná neděle/]]
* Pašijový týden
** [[/Škaredá středa (Velikonoce)/]]
** [[/Zelený čtvrtek/]]
** [[/Velký pátek/]]
** [[/Bílá sobota/]]
* [[/Velikonoc/]] (13 říkadel)
* [[/Helské písně/]] (4 písně)
* [[/Hry jarní/]] (4 hry)
* [[/Píseň jarní (1)/]]
* [[/Píseň jarní (2)/]]
* [[/Máj/]]
** [[/1. Máje/]]
** [[/Máj pod okny/]]
** [[/Poděkování/]]
** [[/Máj na návsi/]]
** [[/25. Máj/]]
** [[/Na Boží vstoupení/]]
** [[/Svátky Svatodušní/]]
** [[/Hra na krále/]]
** [[/Hra na královnu/]]
* [[/Hlásání pasaček/]] (4)
* Déšť a slunéčko
** [[/Plejvání/]]
** [[/Za déšť/]]
** [[/Májový déšť/]]
** [[/Poprchávání/]]
** [[/Za slunéčko/]]
* Zvířata a byliny
** [[/Husy (2)/]]
** [[/Vrána (2)/]]
** [[/Kukačka (2)/]]
** [[/Plž/]]
** [[/Májka/]]
** [[/Sluníčko/]]
** [[/Čekanka/]]
** [[/Křížkové koření/]]
** [[/Podražej/]]
* [[/Červen/]]
** [[/8. června/]]
** [[/15. června/]]
** [[/24. června/]]
** [[/Sv. Jan Křtitele/]]
* [[/Hry letní/]] (5 her)
* [[/Jahodníci/]]
* [[/Zavírání lesa/]]
* [[/Jahodnická/]]
* [[/4. červenec/]]
* [[/26. červenec/]]
* [[/Srpen/]]
** [[/1. srpna/]]
** [[/Hlásání žneček/]]
** [[/Hospodářství/]]
** [[/Brousilovi/]]
** [[/Šafářovi/]]
** [[/Mládencovi/]]
** [[/Panně/]]
** [[/Příchozímu/]]
** [[/Koza (1)/]]
** [[/Koza (2)/]]
** [[/Koza (3)/]]
** [[/Žnecká/]]
** [[/Obžínky/]]
** [[/Přípitek/]]
** [[/Píseň obžínková/]]
** [[/15. srpna/]]
** [[/10. a 24. srpna/]]
* [[/14. září/]]
* [[/21. září/]]
* [[/25. září/]]
* [[/Podzim/]]
* [[/Hry podzimní/]] (5 her)
* [[/Říjen/]]
** [[/7. října/]]
** [[/16. října/]]
** [[/18. října/]]
** [[/21. října/]]
* [[/Písně posvícenské/]] (9 písní)
* [[/28. října/]]
* [[/Babí léto/]]
* [[/11. listopadu/]]
* [[/25. listopadu/]]
* [[/25. a 30. listopadu/]]
* [[/6. prosince/]]
* [[/12. prosince/]]
* [[/Přástvy/]]
** [[/Kuželíček/]]
* [[/Hry zimní/]] (5 her)
}}

=== Písně věku mládeneckého a panenského ===

==== a) Mladost, krása láska ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Panna květ/]] (160, 161)
# [[/Přespolní milá/]] (603)
# [[/Námluva (z Berounska)/]] (129)
# [[/Zámluva/]] (676)
# [[/Panny z kostela jdoucí/]] (676)
# [[/Potěcha (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Cestička (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Večerní návštěva/]] (270)
# [[/Úmysl (z Hradecka, To si mámo nemyslete)/]] (270)
# [[/Rosa (z Budějovicka)/]] (195)
# [[/Léčivá bylina/]] (457)
# [[/Pouchňata/]] (326)
# [[/Vyprovázení (z Klatovska)/]] (326)
# [[/Červený šáteček/]] (563)
# [[/Vyvolená milá/]] (641)
# [[/Moje milá/]] (107)
# [[/Důvěra (z Budějovicka)/]] (701)
# [[/Odhodlanost/]] (421)
# [[/Pozvání (z Budějovicka)/]] (107)
# [[/Mládenci jako z pivoňky/]] (255)
# [[/Namítka/]] (255, 357)
# [[/Češka a Moravka/]] (292)
# [[/Překrásná noc/]] (292)
# [[/Kámen (z Plzenska)/]] 255
# [[/Kámen (z Budějovicka)/]]
# [[/Vybídka/]] (286)
# [[/Čeho se báti/]] (286)
# [[/Slib/]] (286)
# [[/Bylina/]] (106)
# [[/Slib milého/]] (260)
# [[/Jízda k milé/]] (64)
# [[/Úcta/]] (64)
# [[/Kočárek/]] (118)
# [[/Výhra/]] (490, 64)
# [[/Výmluva/]] (172)
# [[/Boty pod okny/]] (207)
# [[/Návštěva/]] (480)
# [[/Úmysl milenčin/]] (771)
# [[/Znamenaná cesta/]] (771)
# Milý ve dvoře
#* [[/Milý ve dvoře (z Klatovska)|z Klatovska]] 480
#* [[/Milý ve dvoře (z Táborska)|z Táborska]] 482
# Dobrá voda
#* [[/Dobrá voda (z Táborska)|z Táborska]] 482
#* [[/Dobrá voda (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 482
# [[/Zákaz/]] (83)
# [[/Pohaněná milá/]] (86)
# [[/Marné hanění/]] (74, 290)
# [[/Nebezpeční Hosiňáci/]] (75)
# [[/Jasná upřímnost/]] (73)
# [[/Poctivost/]] (483)
# [[/Radost matčina/]] (73)
# [[/Jablůnek/]] (594)
# [[/Naše holky/]] (594)
# [[/Milé rozednění/]] (350)
# [[/Utrhační lidé/]] (350)
# [[/Podivnosti/]] (79)
# [[/Zchytralá nevědomost/]] (55)
# [[/Láska nezradí/]] (250)
# [[/Vrany koně/]] (743)
# [[/Výstraha/]] (134)
# [[/Všehozdar/]] (743)
# [[/Tužba/]] (346)
# [[/Nedověra/]] (93)
# [[/Rakev neupřímného/]] (376, 381)
# [[/Nestálý milý/]] (743)
# [[/Rada/]] (79)
# [[/Trpělivá milá/]] (345)
# [[/Nekalost/]] (345)
# [[/Bezpečnost/]] (117)
# [[/Višeň/]] (346)
# [[/Důvěra v Boha/]] (346)
# [[/Vzácné kvítí/]] (681)
# [[/Láska/]] (775)
# [[/Lítost (z Prachenska)/]] (65)
# [[/Koníčky na úhoře/]] (95)
# [[/Starost o koníčky/]] (108)
# [[/Roztlučený džbán/]] (638)
# [[/Chlapík z Moravy/]]
# [[/Malé a dospělé děvče/]] (269)
# [[/Švárné děvče/]] (244)
# [[/Nekrmené koně/]] (243, 244)
# [[/Cesta v noci/]]
# [[/Žádost/]] (134)
# [[/Kanafaska/]] (566)
# [[/Potěcha/]] (634, 635)
# Prozřetelný milý
#* [[/Prozřetelný milý (z Berounska)|z Berounska]] 584
#* [[/Prozřetelný milý (z Plzenska)|z Plzenska]] 548
# [[/Patero milých/]] (584)
# [[/Shoda/]] (139)
# [[/Měsíček a hezká panna/]] (139)
# Lživý ptáček
#* [[/Lživý ptáček (z Klatovska)|z Klatovska]] 139
#* [[/Lživý ptáček (z Berounska)|z Berounska]] 139
# [[/Vzkázání/]] (348)
# [[/Ztracený pantoflíček/]] (788)
# [[/Pantoflíček/]] (584)
# [[/Rakušanka a Moravanka/]] (341)
# [[/Vzdálený milý/]] (581)
# [[/Marné příkoří/]] (355)
# [[/Otrhaná milá/]] (341)
# [[/Ptáček/]] (406)
# [[/Hněv milenců/]] (274)
# [[/Vyprovázení/]]
# [[/Lijavec/]] (435)
# [[/Sloužící milá/]] (650)
# [[/Děvče u zpovědi/]] (271, 637)
# [[/Dobrá rada/]] (538)
# [[/Slib (z Prachenska)/]] (538)
# [[/Starostlivost/]] (747)
# [[/Věrná milá/]] (747)
# [[/Překážka v pobožnosti/]] (309)
# [[/Jisté znamení/]] (400)
# [[/Poupě/]] (367)
# [[/Láska a slunéčko/]] (649)
# [[/Rukavice/]] (544)
# [[/Rozmarína (z Bydžovska)/]] (583)
# [[/Čiprné děvče/]]
# [[/Svitání/]] (691)
# [[/Děvčata z Lomce/]] (538)
# [[/Naučení/]] (191)
# [[/Neznámá/]] (618)
# [[/Nedbalý/]] (2)
# [[/Slib (z Berounska)/]] (2)
# [[/Matoušek/]] (2)
# [[/Spomínka/]] (396)
# [[/Bázlivá/]] (723)
# [[/Přípověď/]] (232)
# Výstraha
#* [[/Výstraha (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (47)
#* [[/Výstraha (z Klatovska)|z Klatovska]] (46)
# [[/Věrná milá/]] (534)
# [[/Otázka k lásce/]] (154)
# [[/Třeboně/]] (510)
# [[/Srdečná žádost/]] (510)
# [[/Laskavec/]] (510)
# [[/Kdy domů/]] (591)
# [[/Zlá láska/]] (82, 510)
# [[/Naučení/]] (82, 510)
# Šenkýřka
#* [[/Šenkýřka (z Klatovska)|z Klatovska]] (722)
#* [[/Šenkýřka (z Táborska)|z Táborska]] (510)
# [[/Nalevačka/]] (154)
# [[/Modlitba dívčí/]] (154)
# [[/Starost a potěcha/]] (82, 726)
# [[/Bledá panna/]] (586)
# [[/Mocná voda/]] (462)
# [[/Toužení (Foukej, větříčku)/]]
# [[/Toužení (Ach vy mily černy oči)/]] (448)
# [[/Rosa/]] (450)
# [[/Slavíček (z Táborska)/]] (87)
# [[/Znamení lásky/]] (516)
# [[/Budíček (Ančičko vstaň)/]] (27)
# [[/Svítidlo/]] (418)
# [[/Vzácná milá/]] (418)
# [[/Budíček (Zpívej, slavíčku!)/]] 786
# [[/Tři růže/]] (336)
# [[/Vyptávky/]] (230)
# [[/Hodné zvony/]] (675)
# [[/Nepokojná/]] (30)
# [[/Neříkej nic/]] (26)
# Úcta milému
#* [[/Úcta milému (z Hradecka)|z Hradecka]] 499
#* [[/Úcta milému (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 498
# [[/Holka komorná/]] (268)
# [[/Marné čekání/]] (579)
# [[/Zastaveníčko/]] (536)
# [[/Pro milého nic těžkého, pro milou touž měrou/]]
# [[/Vyprovázení/]] (197)
# [[/Dorozumění/]] (373)
# [[/Slavíček (z Prachenska)/]] (536)
# [[/Lenorka/]]
# [[/Andulička/]] (29)
# [[/Vyznání/]] (575)
# Ztráta
#* [[/Ztráta (z Hradecka)|z Hradecka]] 666
#* [[/Ztráta (z Plzenska)|z Plzenska]] 665
# [[/Překážka/]] (64)
# [[/Laskavec/]] (597)
# [[/Marná rada/]] (759)
# [[/Bezpečný lékař/]] (678)
# [[/Jablíčka (z Prácheňska)/]] (290)
# [[/Vyprovázení/]] (678)
# [[/Ochrana/]] (208)
# [[/Mračno/]] (290)
# [[/Kuráž/]] (282)
# [[/Zlý pes/]] (778)
# [[/Zlý Pozorek/]] (463)
# [[/Panská Mařena/]] (218)
# [[/Zástěra s tulipánama/]] (218)
# [[/Osamělá pasačka/]] (218)
# [[/Vychování dcery/]] (218)
# [[/Vychování syna/]] (140)
# [[/Pomilování/]] (8)
# [[/Šáteček/]] (512)
# [[/Neříkej nic!/]] (486)
# [[/Vlaštovčí zpěv/]] (413)
# [[/Píšťalka/]] (413)
# [[/Bolavá hlavička/]] (120)
# [[/Slib (z Klatovska)/]] (529)
# [[/Rozmarína (z Prachenska)/]] (412)
# [[/Hněv/]] (412)
# [[/Zlý milý/]] (636)
# [[/Mocnost lásky/]] (548)
# [[/Napomenutí/]] (470)
# [[/Co souzeno nemine/]] (780)
# [[/Přemlouvání/]] (451)
# [[/Upřímnost nad krásu/]] (258)
# [[/Láska nad bohatství/]] (10, 746)
# [[/Pěkné barvy/]] (389)
# [[/Holka krev a mléko/]] (211)
# [[/Zahrádka/]] (479)
# Maličká milá
#* [[/Maličká milá (z Klatovska)|z Klatovska]] 439
#* [[/Maličká milá (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 746
# [[/Maloučko děvčat/]] (459)
# [[/Děvče k milování/]] (387)
# [[/Přípověď/]] (601)
# [[/Vyhrůžka/]] (527)
# [[/Šáteček/]] (454)
# [[/Rozšafná láska/]] (454)
# [[/Nejistota a jistota/]] (293)
# [[/Zármutek a veselost/]] (602)
# [[/Tesklivá cesta/]] (332, 599)
# [[/Déšť/]] (411)
# [[/Schůzka/]] (389)
# [[/Pěkná rovina/]] (599)
# [[/Jízda/]] (454)
# [[/Hněv/]] (293)
# [[/Poptávka/]] (234, 235)
# [[/Starostlivý milý/]] (602)
# [[/Stesk (z Klatovska)/]] (10)
# [[/Úmysl (z Jičínska)/]] (10)
# [[/Poctivost chodí dveřma/]] (10, 458)
# [[/Pocta/]] (744)
# [[/Úmysl (z Hradecka)/]] (10)
# [[/Odhodlaná/]] (343)
# [[/Podivná svíčka/]] (550)
# [[/Ospalá/]] (711, 712)
# [[/Ospalka/]] (567)
# [[/Návštěva v zimě/]] (719)
# [[/Hněv/]] (121)
# [[/Zákaz/]] (121)
# [[/Nepřízeň v lásce/]] (33)
# [[/Honza/]] (184)
# [[/Výstraha/]] (122)
# [[/Modlitba zamilovaného/]] (491)
# [[/Šidilka/]] (572)
# [[/Láska/]]
}}

==== b) Láska nešťastná ====
&lt;ol start=&quot;233&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Uprchlý holoubek/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výprava na vojnu/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novinka/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ubitý Jiříček/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Modrá pentle/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tmavá hvězda/]] (676)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalina/]] (546)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rovnost v lásce/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Konec lásky/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starodávná láska/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrná/]] (270)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední schůzka/]] (48, 326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Propuštění/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vláčení/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení/]] (136, 377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Loučení
* [[/Loučení (z Klatovska)|z Klatovska]] (48, 377)
* [[/Loučení (z Prachenska)|z Prachenska]] (637)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Jičínska)/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]] (695)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná láska nestálá/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Veta po lásce
* [[/Veta po lásce (z Táborska)|z Táborska]] (629)
* [[/Veta po lásce (z Domažlicka a z Budějovicka)|z Domažlicka a z Budějovicka]] (695, 696)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zasněžená cesta/]] (696)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (68)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka poctivá/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mládenec poctivý/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (292)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepřijatý žert/]] (794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska i od jinud)/]] (58, 59, 794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]] (58)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a hněv/]] (171)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítostivá služba
* [[/Lítostivá služba (z Klatovska)|z Klatovska]] (779)
* [[/Lítostivá služba (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (678)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a bohatství/]] (480)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavíček s psaním/]] (417)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlaté časy/]] (765)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překážky v lásce/]] (148)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Liduška/]] (771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zufalý úmysl/]] (382, 771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehody/]] (101)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mysliveček (Z Prácheňska)/]] (207)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zabráněná láska/]] (344)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Chudobná milá
* [[/Chudobná milá (z Chrudimska)|z Chrudimska]] (729)
* [[/Chudobná milá (z Prachenska)|z Prachenska]] (582)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Černé oči/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítost
* [[/Lítost (z Hradecka, Já jsem se oženil)|z Hradecka, Já jsem se oženil]] (328)
* [[/Lítost (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (656)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Měla jsem holoubka)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Plzenska)/]] (137)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neupřímná kamarádka/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nucená veselost/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neplatná pomoc/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřímska, Široky hluboky)/]] (626)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Klatovska)/]] (743)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odbytý/]] (141)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda chlapců!/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (477)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Fijalička/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po všem nic/]] (55)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kobylí hůra/]] (722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trojí slunce/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tužba/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozvedení/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba/]] (253)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (259)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracené pentličky/]] (346, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička s poselstvím/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Plzenska)/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Poctivost nade všecko
* [[/Poctivost nade všecko (z Plzenska)|z Plzenska]] (582)
* [[/Poctivost nade všecko (z Klatovska)|z Klatovska]] (743)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vězeň/]] (328, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvězený milý/]] (656)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Chrudimska)/]] (346,582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Truchlivá poutnice/]] (574)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Hradecka)/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sládek/]] (793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar/]] (173, 793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]] (653, 673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Klatovska)/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztrestaná neposlušnost/]] (653)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrtkavý milý/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Koulelo se, koulelo)|z Hradecka, Koulelo se, koulelo]] (139)
* [[/Žalost (z Klatovska)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sen/]] (782)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá rada/]] (689)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Budějovicka)/]] (17)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři kavalírové/]] (687)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozchod/]] (611)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemysli si na mě/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žel opuštěné/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Plzenska)/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulička/]] (770)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Bydžovska)/]] (610)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Posekaná milá
* [[/Posekaná milá (z Klatovska)|z Klatovska]] (274)
* [[/Posekaná milá (z Táborska, z Berounska )|z Táborska, z Berounska]] (274, 538)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři panenky/]] (406, 473)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Klatovska)/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Bydžovska)/]] (753)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarína (z Berounska)/]] (297)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pasačka koní/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pravá a nepravá láska/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marné čekání/]] (504, 747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Marné volání
* [[/Marné volání (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (539)
* [[/Marné volání (z Klatovska)|z Klatovska]] (538, 747)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (88, 89)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod milého/]] (88)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska nestálá/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Teče voda od Skuhrova)/]] (747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Táborska)/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Všední láska/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení pro milou/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Suchá lípa/]] (133)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Návštěva na hřbitově/]] (496)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mniška/]] (271)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Verbování/]] (435)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešní lidé/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Toužení (z Prachenska)/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná příčina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Láska nad statek
* [[/Láska nad statek (z Berounska)|z Berounska]] (544)
* [[/Láska nad statek (z Domažlicka)|z Domažlicka]] (191)
* [[/Láska nad statek (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (736)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]] (736)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutná cestička/]] (198, 469)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (191, 198)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutek/]] (14)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehoda/]] (735)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Plzenska)/]] (723)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lítost (z Hradecka, Když jsem plela len)/]] (289)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šlechetná dcerka/]] (328,722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí žalost/]] (154, 722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Berounska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Čáslavska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nešťastný den/]] (715)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Dar na rozloučenou
* [[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!)|z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!]] (614)
* [[/Dar na rozloučenou (z Prachenska)|z Prachenska]] (82, 510)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná naděje/]] (216)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tušení/]] (485)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Berounska)/]] (11)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvedený milý/]] (5)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Svítila mi jasná hvězdička)/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitek/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (418)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná/]] (335)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obět dívčí/]] (335, 336)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vítoušek/]] (668)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená milá/]] (552)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Berounska)/]] (530)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vlaštovičí zpěv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Památný groš/]] (672)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odhodlaný milý/]] (429)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Vyprovázení
* [[/Vyprovázení (z Jičínska)|z Jičínska]] (694)
* [[/Vyprovázení (z Klatovska 2)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lhář/]] (197)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Hradecka, Žežulinka kuká)]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudoba a láska/]] (535)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozžehnání/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední návštěva/]] (369)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemoc/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá zkušenost/]] (734)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřimska, Co jsem se za tebou nachodil)/]] (71)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zmizelá láska/]] (358)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé tušení/]] (74, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Budějovicka)/]] (99, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Změna/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dary/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (290)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Proklatá láska/]] (436)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Měla jsem milého)|z Hradecka, Měla jsem milého]] 386
* [[/Žalost (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (386)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bílý čepeček/]] (388)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přec nejsi má/]] (218)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Berounska)/]] (378)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěný/]] (308)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nestálý milenec/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Bydžovska)/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutné psaní/]] (272)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (789)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oženění s nechutí/]] / Oklamaný milý (593)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nenadálé noviny/]] (90)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]] (555, 679, 3)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Berounska)/]] (679)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]] (555)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husaři/]] (200)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska o vánocích/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stesk (z Budějovicka, z Berounska/]] (458, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odešlá láska/]] (236, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koukol/]] (10, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozkotaná láska/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžký odchod/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příčina bolesti/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá cesta/]] (62, 92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Růžička/]] (92, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Prachenska)/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strom/]] (10, 211)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodářská láska/]] (262, 293, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žalost (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zhanění/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená kytička/]] (398)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska, Každá má milého)/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutný návrat/]] (284)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá ve vsi/]] (562)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rodiče na čas, milý do smrti/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rané děvče/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křídlaté srdéčko/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžko zapomenout/]] (440)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Hradecka)/]] (294)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mařenka/]] (249)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamané mínění/]] (394)&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== c) Vzdory ====
&lt;ol start=&quot;439&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Měj se dobře/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvodná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Barbora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Určitá odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mrňoukající kolečka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jablíčko s poselstvím/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máma a dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek na vývratku/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímné vyznání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opovržený milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska v řece/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/VYpovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska vojákova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavičí písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Netrucuj!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Červené víno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nebudeš má/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cedulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselá žalost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zištná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Čáslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škádlení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem poznati neupřímnost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Libost a nelibost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mariánka a křen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvodná odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chatrné dary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá za milou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oslyšený ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zapomenutí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rukavičky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obapolný výhost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaoraná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hedvábný fěrtoušek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvěra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Povážlivé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šelmovské děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Omyl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zpanštilá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bolení hlavy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímnost nad bohatství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husy na potoce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehká pomoc/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pivo a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cestička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvrácená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá dívka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemilý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výpověď z lásky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Děvče bez milého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jdi do pekla!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zarostlá cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehodní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Předsevzetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nechej tak/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoch z Nechanic/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== d) Žerty a posměšky ====
&lt;ol start=&quot;541&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Vavřina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Co komuť/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pomsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka z Rokycan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ukradená Zuzka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Cesta příjemná i nepříjemná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Orba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ošacený chlapík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sedlákova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Podobenství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidilka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zdrápaná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženská krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poutnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochotná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Potupná rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Dívčí spor/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Děvčata na prodej/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Koření/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panny (Z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panný (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná stará panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pilnost a lenost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Změněná krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Parádnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nepořádná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochrana/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelmovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Všecky zaopatřené/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Moudrý strnad/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Blahý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sváteční láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytý písař/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poctivost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehody/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Lehká ztráta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Strašidla/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Můra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pušperské děvečky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Narození/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bláznivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Opatrná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laskavé pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Štědrost nade štědrost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vrabec (píseň)|Vrabec]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vtip na vtip/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Malé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Paní kancelistová/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hádka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mlynářská modlitba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laciný rok/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nestálý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrbatá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bývalá klášternice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šmuk/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelma/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kamarád/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Necybírační chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pták za pluhem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hezká holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihlík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Omluvená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Závada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná dojička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hokyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šněrovačka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přece nejsi moje!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrozné neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přivázaná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pražská Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Málo ale hezky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neše Anče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Líná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bohatá kočka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Samá nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sprosté holky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Housenka v čepici/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pevná závora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poslední cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nádherné šaty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kačenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ztrápení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Prostosrdečný milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hadroplet/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== e) Hudba a tanec ====
&lt;ol start=&quot;642&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý harfeník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Možný chasník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cimbál/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Basa a housle/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Královské duetto/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strakonické dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neužilý dudák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ptáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Housel a dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba rozveselující/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hojná odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Z trní růže/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba veselá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední zahrání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svobodní chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoši z Veselího/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselí hoši/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzikanti furianti/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě třeba peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zásluhy v hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tance/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čiperná dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Při muzice dobře!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malé a velké děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čtvero tanečnic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milosrdný tanečník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Na čem záleží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem koho zmátl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čím to?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Nevšímavý milý
* [[/Nevšímavý milý (z Klatovska)|z Klatovska]]
* [[/Nevšímavý milý (z Budějovicka)|z Budějovicka]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bavorské Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (Bavorák)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zdar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Krádež
* [[/Krádež (z Bydžovska)|z Bydžovska]]
* [[/Krádež (z Klatovska)|z Klatovska]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec bylin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kdy domů?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Laskavý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodní úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malovaná hospoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý bez peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobromyslná husička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blažená svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Břitva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kroužek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máry/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Domažlicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cibulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vosňák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Bydžovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Švec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kaplan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chodovská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Třeboňská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Litoměřická/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rokycnaská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hanácká/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hulán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kozák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalamajka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Polka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maděra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šaryvary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Boty a košile/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trn v noze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zástava/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přátelská výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík „nebojím se“/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pacholek na synka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žaloba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svítání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poptávka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (z Klatovska, 2)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlámaný most/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zurážené podkovy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení z hospody/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== f) Ženění a vdávání ====
&lt;ol start=&quot;752&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Koření pro oženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koření pro vdávání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Komu lépe/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Která se může vdávati/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blahá naděje/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nečas k ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatáv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křesťanský úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bázeň/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeň se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženatý zkrotne/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatá Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bránění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potřebná žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Prospěch ženatého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost (z Prachenska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluva (z Kuřimska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ohlášky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stará/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrný stařeček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dědeček s povříslem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dej si pokoj/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozdílné objetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co lepší/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Panenství a vdovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada zamilovaného chuďasa/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Krmník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opravdová láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chtivá vdavek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich jurista/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarínka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatý kubík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdavadlo/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Moudrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Damaškový živůtek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odkaz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čas ke vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vymínka vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík jako pán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Skrovná žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Raněné srdce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohaté děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Věno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Správná holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smlouva/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Písně a říkadla svatební ===
* Zastaveníčko
* Svolávání hostů
* Cesta pro nevěstu
* Příchod
* Cesta do kostela
* Oddavky
* Cesta z kostela
* Oběd u nevěsty
* V hospodě
* Uvádění nevěsty
* Loučení nevěstino
* Cesta k ženichovi
* Příjezd
* V domě ženichově
* Čepení nevěsty
* Tanec v hospodě
* Skládání věnců
&lt;ol start=167&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavná veselka/]]
* Z BUdějovicka
* Z klatovska&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;

=== Obecné písně svatební a manželské ===
&lt;ol start=169&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzácná svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba dudkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba vlkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba psova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zlatohlávkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zelin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ševcovská svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (z Plzenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (Nestarej se)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majetek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mladá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování manželské/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Starost
* [[/Starost (z Chrudimska)/]]
* [[/Starost (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Berousnka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šedivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Baba nevěstou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majolenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Babička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milé něštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dlužené kalhoty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženichovi/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaplacená žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neblahé manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda svobody!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeňte se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překvapení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Má holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příkladná hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá kuchařka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženský hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Největší zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co hanba muži/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvázaný muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dvojí zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulčino proroctví/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Recept o ženu/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepravý vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Zklamaná naděje
* [[/Zklamaná naděje (Proto jsem se vdala)/]]
* [[/Zklamaná naděje (co jsem za manžela)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdoví nářek/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
}}

=== Písně společenské ===
* a) pijácké
# [[/Žádost Staročechův/]]
# [[/Staročeský přípitek/]]
# [[/Piják mudrák/]]
* b) smíšené žertovné a satyrické

=== Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského. ===
* Kněžstvo
* Zeman. Primus
* Hajdaláci. Študent. Písař
* Řemeslníci. Bednář. Cibuláři
* Hadrník. Hajný
* Havíři. Hokynář. Karbaník. Kolomazník
* Kominík. Koudelník
* Kováři. Krejčí
* Lékař. Mlynáři
* Myslivci
* Nunváři. Parukář. Pekař. Pernikář. Plavec. Pohodný
* Ponocný. Pošta. Rakař
* Řezníci. Rybnikář. Sladovnék
* Ševci
* Tesaři. Tkadlec. Zahradník. Zedník
* Vandrovní. Zloději
* Židé
* Cikáni

==== Selská hospodářství ====
* Selská strava

==== Písně vojenské ====
* Zpomnínky historické

=== Písně rozpravné: ===

==== a) světské (balady) ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Zakletá dcera/]]
# [[/Sirotek/]]
# [[/Rubáš/]]
# [[/Milá v hrobě/]]
# [[/Zaklené děvčátko/]]
# [[/Zavedený ovčák/]]
# [[/Ženich umrlec/]]
# [[/Panna a pekelní páni/]]
# [[/Heřman a Dornička/]]
# [[/Bratr voják/]]
# [[/Porubaný synek/]]
# [[/Upálená/]]
# Sestra travička
#* [[/Sestra travička (z Berounska)/]]
#* [[/Sestra travička (z Hradecka)/]]
#* [[/Sestra travička (z Budějovicka)/]]
# [[/Otrávená milá/]]
# [[/Zabitá sestra/]]
# [[/Zabité děvče/]]
# [[/Zajatá/]]
# [[/Kovářovic Kačenka/]]
# [[/Nalezená sestra/]]
# [[/Oklamaný Turek/]]
# [[/Manželka vražednice/]]
# [[/Václavíček/]]
# [[/Matoušek a Majdalenka/]]
# [[/Dorna vražednice/]]
# [[/Mužova vražednice/]]
# [[/Zpronevěřilý voják/]]
# [[/Utonulá/]]
# [[/Utopená/]]
# [[/Nešťastný mílý/]]
# [[/Porada/]]
# [[/Vzkázání/]]
# [[/Věrná plečka/]]
# [[/Pastevnice/]]
# [[/Děvče u potoka/]]
# [[/Sňatek v lese/]]
# [[/Děvče s pávem/]]
# [[/Děvče a huláni/]]
# [[/Stálá láska/]]
# [[/Zkrvavený milý/]]
# [[/Zabitý kovář/]]
# [[/Bitka o milou/]]
# [[/Nešťastní milí/]]
# [[/Nepozor/]]
# [[/Úraz/]]
# [[/Pokuta/]]
# [[/Nemocná paní/]]
# [[/Truchlivý konec lásky/]]
}}

==== b) náboženské (legendy) ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;ol start=48&gt;
&lt;li&gt;[[/První hřích a pokuta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nocleh Marie Panny/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maria a Alžběta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tělo boží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kříž a trnová koruna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Kouřimska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pět ran Kristových/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hříšná duše/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše hříšná a Maria panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ďáblova nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše a tělo/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
}}

=== Říkadla v nemocech ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Baba lékařka/]]
# [[/Voda/]]
# [[/Na stříle (1)/]]
# [[/Na stříle (2)/]]
# [[/Na nežit/]]
# [[/Na škrkavky (1)/]]
# [[/Na škrkavky (2)/]]
# [[/Na psotník/]]
# [[/Na růži/]]
# [[/Na škytavku/]]
# [[/Na nataženou žílu/]]
# [[/Na úbytě (1)/]]
# [[/Na úbytě (2)/]]
# [[/Na uhrančivost/]]
# [[/Na uřknutí/]]
# [[/Na dobrou neštovici/]]
# [[/Na červy (1)/]]
# [[/Na červy (2)/]]
# [[/Na nádchu (1)/]]
# [[/Na nádchu (2)/]]
# [[/Na bradavice (1)/]]
# [[/Na bradavice (2)/]]
# [[/Na návní kost/]]
# [[/Na návní kost, na vole a p./]]
# [[/Na lišej/]]
# [[/Pfi z očka/]]
}}

=== Marnost světská, smrt a pohřeb ===
# [[/Osud lidský/]]
# [[/Vzdechnutí stařečkovo/]]
# [[/Zpomínky/]]
# [[/Zkažený svět/]]
# [[/Marnost života/]]
# [[/Důvěra v Boha/]]
# [[/Co nejlepšího?/]]
# [[/Tré dobrého/]]
# [[/Marnost světská/]]
# [[/Poslední vůle/]]
# [[/Mé místo/]]
# [[/Hřbitov/]]
# [[/Vzácný pohřeb/]]
# [[/Věčná památka/]]
*# [[/Zvuky zvonův 1/]]
*# [[/Zvuky zvonův 2/]]
*# [[/Zvuky zvonův 3/]]

=== Písně pohřební ===
; Dětem
; Dospělým
; [[/Po animas fildelium/]]
; Po pohřbu
; Na odchodu zě hřbitova

== Další zpracované části ==
* [[/Nepozor|Nepozor]]
* [[/Píseň jarní|Píseň jarní]]
* [[/Český Diogenes|Český Diogenes]]
* [[/Divoká hus|Divoká hus]]
* [[/Bujné koně/]]
* [[/Vždycky sám/]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Dudáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Duše hříšná a Maria panna]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Hrách a čočka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Krásná zvěř]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Lítost (z Hradecka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Myslivec]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Mysliveček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčačka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáci]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Rozmarínka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stařeček (z Bydžovska)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stesk (z Budějovicka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zastřelená srnka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zkažená síje]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zpomínky vojínovy]]

[[Kategorie:Karel Jaromír Erben]]
[[Kategorie:Sbírky písní]]</text>
      <sha1>8eb8qmy4qskl9tw86d4zc9q1smak4q9</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344807</id>
      <parentid>344806</parentid>
      <timestamp>2026-10-14T19:49:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* b) náboženské (legendy) */</comment>
      <origin>344807</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="43729" sha1="85noj8r0sn81q0c4gsbpxqjao9nglg4" xml:space="preserve">{{Digitalizace|ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | POPISEK = sbírka
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
}}
  | IMAGE = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
  | SOUVISEJÍCÍ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
  | místo = Praha
  | rok = 1862
}}
  | INDEX = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf&quot; include=&quot;1-2&quot; /&gt;

== Obsah sbírky ==
{{Rozšířit}}
(čísla nápěvů jsou uvedena v závorce)

* [[/Předmluva/]]

=== Věk dětský ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
* [[/Modlitba/]]
* [[/Večerní modlitba dětská/]]
* [[/Kolíbavky/]]
* [[/Dítě buditi/]]
Hry s malým dítětem
* [[/Myška/]]
* [[/Kostelíček/]]
* [[/Chléb váleti/]]
* [[/Třepati ručkama/]]
* [[/Vařiti kašičku/]]
* [[/Myška a pět prstů/]]
* [[/Co jsou prsty?/]]
* [[/Co dělají prsty?/]]
* [[/Chlácholiti dítě/]]
* [[/Houpati dítě/]]
* [[/Kovaříček/]]
* [[/Jak se jezdí?/]]
* [[/Jablíčka/]]
Rozličná dětská říkadla
* [[/Kolovrátek/]]
* [[/Bubák/]]
* [[/Rohatej/]]
* [[/Žebráček/]]
* [[/První zoubky/]]
* [[/Abeceda/]]
* [[/Malému žáčkovi/]]
* [[/Dětské písmo/]]
* [[/Škádlivé odpovědi/]]
* [[/Při škytání/]]
* [[/Když někdo sen vypravuje/]]
* [[/Cvičení výřečnosti/]]
Dětské posměšky
* [[/Tomu, kdo říká „prej“/]]
* [[/Kdo nesprávně vyřizuje/]]
* [[/Tomu, kdo se diví/]]
* [[/Dědkovi a bábě/]]
* [[/Na jmena/]]
* [[/Kdo německy se modlí/]]
* [[/Němcovi/]]
* [[/Francouzovi/]]
* [[/Italiánovi/]]
* [[/Špatným pradlenám/]]
* [[/Špatným přadlenám/]]
* [[/Špatné švadleně/]]
* [[/Pražským lampářům:/]]
* [[/Před časy říkávali v Praze študentům:/]]
* [[/Strojné dívce/]]
* [[/Přihluchlým/]]
* [[/Jak umívaly za starodávna městské panny německy:/]]
Dětské vypravování
* [[/Podivný kostel/]]
* [[/Povídání pohádky/]]
* [[/Konečná smrt/]]
* [[/Devatero vran/]]
* [[/Řípka/]]
* [[/O kohoutkovi a o slepičce/]]
* Dětské hádanky:
** [[/Dětské hádanky - podobenství|a) podobenství]]
** [[/Dětské hádanky - žert a dvojsmysly|b) žert a dvojsmysl]]
** [[/Dětské hádanky - z počtářství|c) z počtářství]]
* Zvířecí řeč
** [[/Konipásek/]]
** [[/Linduška/]]
** [[/Divoký holub/]]
** [[/Holub doupnák/]]
** [[/Sykora/]]
** [[/Strnad/]]
** [[/Vrabec/]]
** [[/Křepelka/]]
** [[/Vlašťovička/]]
** [[/Vrána/]]
** [[/Kukačka/]]
** [[/Dudek/]]
** [[/Slepice/]]
** [[/Husy/]]
** [[/Kohout/]]
** [[/Kočky/]]
** [[/Zajíc/]]
** [[/Cvrček/]]
** [[/Žáby/]]
* Dětská počítadla
** [[/Patnáct stop/]]
** [[/Dvaatřicet stop/]]
** [[/Počítadla přede hrou/]] (31 říkadel)
* [[/Dětské hry/]] (17 her)
}}

=== Písně a říkadla výroční ===
{{Sloupce|šířka=200px|
* [[/Zima/]]
* [[/Kterak dne přibývá/]]
* [[/Vánoce/]]
* [[/Štědrý večer/]]
* [[/Koledy vánoční/]] (31 koled)
** a) o božím narození
* '''[[/28. prosince/]]'''
** b) o novém roce
* [[/Den přeslavný/]]
* [[/Sladovnická/]]
** c) [[/O třech králích/]]
** [[/25. ledna/]]
* [[/Únor/]]
** [[/Hromice/]]
** [[/5. února/]]
** [[/22. února/]]
** [[/24. února/]]
* [[/Březen/]]
** [[/1. března/]]
** [[/Masopůst/]]
** Písně masopustní [[/Písně masopustní 1|1]], [[/Písně masopustní 2|2]], [[/Písně masopustní 3|3]]
** [[/Ostatky/]]
** Voračky [[/Voračky 1|1]], [[/Voračky 2|2]]
** [[/Škaredá středa (popeleční)/]]
** [[/12. března/]]
*** [[/Řehořská/]]
*** [[/Mistr 1|Mistr 1]], [[/Mistr 2|2]]
*** [[/Řehořské vojsko/]]
** [[/25. března/]]
* [[/Jaro/]]
** [[/Podléška/]]
** [[/Otloukání píšťalek/]] (17 říkadel)
* [[/Duben/]]
** [[/24. dubna/]]
** [[/25. dubna/]]
** [[/Lyščí neděle/]]
** [[/Kýchavná neděle/]]
* [[/Smrtná neděle/]] (16 říkadel)
* [[/Květná neděle/]]
* Pašijový týden
** [[/Škaredá středa (Velikonoce)/]]
** [[/Zelený čtvrtek/]]
** [[/Velký pátek/]]
** [[/Bílá sobota/]]
* [[/Velikonoc/]] (13 říkadel)
* [[/Helské písně/]] (4 písně)
* [[/Hry jarní/]] (4 hry)
* [[/Píseň jarní (1)/]]
* [[/Píseň jarní (2)/]]
* [[/Máj/]]
** [[/1. Máje/]]
** [[/Máj pod okny/]]
** [[/Poděkování/]]
** [[/Máj na návsi/]]
** [[/25. Máj/]]
** [[/Na Boží vstoupení/]]
** [[/Svátky Svatodušní/]]
** [[/Hra na krále/]]
** [[/Hra na královnu/]]
* [[/Hlásání pasaček/]] (4)
* Déšť a slunéčko
** [[/Plejvání/]]
** [[/Za déšť/]]
** [[/Májový déšť/]]
** [[/Poprchávání/]]
** [[/Za slunéčko/]]
* Zvířata a byliny
** [[/Husy (2)/]]
** [[/Vrána (2)/]]
** [[/Kukačka (2)/]]
** [[/Plž/]]
** [[/Májka/]]
** [[/Sluníčko/]]
** [[/Čekanka/]]
** [[/Křížkové koření/]]
** [[/Podražej/]]
* [[/Červen/]]
** [[/8. června/]]
** [[/15. června/]]
** [[/24. června/]]
** [[/Sv. Jan Křtitele/]]
* [[/Hry letní/]] (5 her)
* [[/Jahodníci/]]
* [[/Zavírání lesa/]]
* [[/Jahodnická/]]
* [[/4. červenec/]]
* [[/26. červenec/]]
* [[/Srpen/]]
** [[/1. srpna/]]
** [[/Hlásání žneček/]]
** [[/Hospodářství/]]
** [[/Brousilovi/]]
** [[/Šafářovi/]]
** [[/Mládencovi/]]
** [[/Panně/]]
** [[/Příchozímu/]]
** [[/Koza (1)/]]
** [[/Koza (2)/]]
** [[/Koza (3)/]]
** [[/Žnecká/]]
** [[/Obžínky/]]
** [[/Přípitek/]]
** [[/Píseň obžínková/]]
** [[/15. srpna/]]
** [[/10. a 24. srpna/]]
* [[/14. září/]]
* [[/21. září/]]
* [[/25. září/]]
* [[/Podzim/]]
* [[/Hry podzimní/]] (5 her)
* [[/Říjen/]]
** [[/7. října/]]
** [[/16. října/]]
** [[/18. října/]]
** [[/21. října/]]
* [[/Písně posvícenské/]] (9 písní)
* [[/28. října/]]
* [[/Babí léto/]]
* [[/11. listopadu/]]
* [[/25. listopadu/]]
* [[/25. a 30. listopadu/]]
* [[/6. prosince/]]
* [[/12. prosince/]]
* [[/Přástvy/]]
** [[/Kuželíček/]]
* [[/Hry zimní/]] (5 her)
}}

=== Písně věku mládeneckého a panenského ===

==== a) Mladost, krása láska ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Panna květ/]] (160, 161)
# [[/Přespolní milá/]] (603)
# [[/Námluva (z Berounska)/]] (129)
# [[/Zámluva/]] (676)
# [[/Panny z kostela jdoucí/]] (676)
# [[/Potěcha (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Cestička (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Večerní návštěva/]] (270)
# [[/Úmysl (z Hradecka, To si mámo nemyslete)/]] (270)
# [[/Rosa (z Budějovicka)/]] (195)
# [[/Léčivá bylina/]] (457)
# [[/Pouchňata/]] (326)
# [[/Vyprovázení (z Klatovska)/]] (326)
# [[/Červený šáteček/]] (563)
# [[/Vyvolená milá/]] (641)
# [[/Moje milá/]] (107)
# [[/Důvěra (z Budějovicka)/]] (701)
# [[/Odhodlanost/]] (421)
# [[/Pozvání (z Budějovicka)/]] (107)
# [[/Mládenci jako z pivoňky/]] (255)
# [[/Namítka/]] (255, 357)
# [[/Češka a Moravka/]] (292)
# [[/Překrásná noc/]] (292)
# [[/Kámen (z Plzenska)/]] 255
# [[/Kámen (z Budějovicka)/]]
# [[/Vybídka/]] (286)
# [[/Čeho se báti/]] (286)
# [[/Slib/]] (286)
# [[/Bylina/]] (106)
# [[/Slib milého/]] (260)
# [[/Jízda k milé/]] (64)
# [[/Úcta/]] (64)
# [[/Kočárek/]] (118)
# [[/Výhra/]] (490, 64)
# [[/Výmluva/]] (172)
# [[/Boty pod okny/]] (207)
# [[/Návštěva/]] (480)
# [[/Úmysl milenčin/]] (771)
# [[/Znamenaná cesta/]] (771)
# Milý ve dvoře
#* [[/Milý ve dvoře (z Klatovska)|z Klatovska]] 480
#* [[/Milý ve dvoře (z Táborska)|z Táborska]] 482
# Dobrá voda
#* [[/Dobrá voda (z Táborska)|z Táborska]] 482
#* [[/Dobrá voda (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 482
# [[/Zákaz/]] (83)
# [[/Pohaněná milá/]] (86)
# [[/Marné hanění/]] (74, 290)
# [[/Nebezpeční Hosiňáci/]] (75)
# [[/Jasná upřímnost/]] (73)
# [[/Poctivost/]] (483)
# [[/Radost matčina/]] (73)
# [[/Jablůnek/]] (594)
# [[/Naše holky/]] (594)
# [[/Milé rozednění/]] (350)
# [[/Utrhační lidé/]] (350)
# [[/Podivnosti/]] (79)
# [[/Zchytralá nevědomost/]] (55)
# [[/Láska nezradí/]] (250)
# [[/Vrany koně/]] (743)
# [[/Výstraha/]] (134)
# [[/Všehozdar/]] (743)
# [[/Tužba/]] (346)
# [[/Nedověra/]] (93)
# [[/Rakev neupřímného/]] (376, 381)
# [[/Nestálý milý/]] (743)
# [[/Rada/]] (79)
# [[/Trpělivá milá/]] (345)
# [[/Nekalost/]] (345)
# [[/Bezpečnost/]] (117)
# [[/Višeň/]] (346)
# [[/Důvěra v Boha/]] (346)
# [[/Vzácné kvítí/]] (681)
# [[/Láska/]] (775)
# [[/Lítost (z Prachenska)/]] (65)
# [[/Koníčky na úhoře/]] (95)
# [[/Starost o koníčky/]] (108)
# [[/Roztlučený džbán/]] (638)
# [[/Chlapík z Moravy/]]
# [[/Malé a dospělé děvče/]] (269)
# [[/Švárné děvče/]] (244)
# [[/Nekrmené koně/]] (243, 244)
# [[/Cesta v noci/]]
# [[/Žádost/]] (134)
# [[/Kanafaska/]] (566)
# [[/Potěcha/]] (634, 635)
# Prozřetelný milý
#* [[/Prozřetelný milý (z Berounska)|z Berounska]] 584
#* [[/Prozřetelný milý (z Plzenska)|z Plzenska]] 548
# [[/Patero milých/]] (584)
# [[/Shoda/]] (139)
# [[/Měsíček a hezká panna/]] (139)
# Lživý ptáček
#* [[/Lživý ptáček (z Klatovska)|z Klatovska]] 139
#* [[/Lživý ptáček (z Berounska)|z Berounska]] 139
# [[/Vzkázání/]] (348)
# [[/Ztracený pantoflíček/]] (788)
# [[/Pantoflíček/]] (584)
# [[/Rakušanka a Moravanka/]] (341)
# [[/Vzdálený milý/]] (581)
# [[/Marné příkoří/]] (355)
# [[/Otrhaná milá/]] (341)
# [[/Ptáček/]] (406)
# [[/Hněv milenců/]] (274)
# [[/Vyprovázení/]]
# [[/Lijavec/]] (435)
# [[/Sloužící milá/]] (650)
# [[/Děvče u zpovědi/]] (271, 637)
# [[/Dobrá rada/]] (538)
# [[/Slib (z Prachenska)/]] (538)
# [[/Starostlivost/]] (747)
# [[/Věrná milá/]] (747)
# [[/Překážka v pobožnosti/]] (309)
# [[/Jisté znamení/]] (400)
# [[/Poupě/]] (367)
# [[/Láska a slunéčko/]] (649)
# [[/Rukavice/]] (544)
# [[/Rozmarína (z Bydžovska)/]] (583)
# [[/Čiprné děvče/]]
# [[/Svitání/]] (691)
# [[/Děvčata z Lomce/]] (538)
# [[/Naučení/]] (191)
# [[/Neznámá/]] (618)
# [[/Nedbalý/]] (2)
# [[/Slib (z Berounska)/]] (2)
# [[/Matoušek/]] (2)
# [[/Spomínka/]] (396)
# [[/Bázlivá/]] (723)
# [[/Přípověď/]] (232)
# Výstraha
#* [[/Výstraha (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (47)
#* [[/Výstraha (z Klatovska)|z Klatovska]] (46)
# [[/Věrná milá/]] (534)
# [[/Otázka k lásce/]] (154)
# [[/Třeboně/]] (510)
# [[/Srdečná žádost/]] (510)
# [[/Laskavec/]] (510)
# [[/Kdy domů/]] (591)
# [[/Zlá láska/]] (82, 510)
# [[/Naučení/]] (82, 510)
# Šenkýřka
#* [[/Šenkýřka (z Klatovska)|z Klatovska]] (722)
#* [[/Šenkýřka (z Táborska)|z Táborska]] (510)
# [[/Nalevačka/]] (154)
# [[/Modlitba dívčí/]] (154)
# [[/Starost a potěcha/]] (82, 726)
# [[/Bledá panna/]] (586)
# [[/Mocná voda/]] (462)
# [[/Toužení (Foukej, větříčku)/]]
# [[/Toužení (Ach vy mily černy oči)/]] (448)
# [[/Rosa/]] (450)
# [[/Slavíček (z Táborska)/]] (87)
# [[/Znamení lásky/]] (516)
# [[/Budíček (Ančičko vstaň)/]] (27)
# [[/Svítidlo/]] (418)
# [[/Vzácná milá/]] (418)
# [[/Budíček (Zpívej, slavíčku!)/]] 786
# [[/Tři růže/]] (336)
# [[/Vyptávky/]] (230)
# [[/Hodné zvony/]] (675)
# [[/Nepokojná/]] (30)
# [[/Neříkej nic/]] (26)
# Úcta milému
#* [[/Úcta milému (z Hradecka)|z Hradecka]] 499
#* [[/Úcta milému (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 498
# [[/Holka komorná/]] (268)
# [[/Marné čekání/]] (579)
# [[/Zastaveníčko/]] (536)
# [[/Pro milého nic těžkého, pro milou touž měrou/]]
# [[/Vyprovázení/]] (197)
# [[/Dorozumění/]] (373)
# [[/Slavíček (z Prachenska)/]] (536)
# [[/Lenorka/]]
# [[/Andulička/]] (29)
# [[/Vyznání/]] (575)
# Ztráta
#* [[/Ztráta (z Hradecka)|z Hradecka]] 666
#* [[/Ztráta (z Plzenska)|z Plzenska]] 665
# [[/Překážka/]] (64)
# [[/Laskavec/]] (597)
# [[/Marná rada/]] (759)
# [[/Bezpečný lékař/]] (678)
# [[/Jablíčka (z Prácheňska)/]] (290)
# [[/Vyprovázení/]] (678)
# [[/Ochrana/]] (208)
# [[/Mračno/]] (290)
# [[/Kuráž/]] (282)
# [[/Zlý pes/]] (778)
# [[/Zlý Pozorek/]] (463)
# [[/Panská Mařena/]] (218)
# [[/Zástěra s tulipánama/]] (218)
# [[/Osamělá pasačka/]] (218)
# [[/Vychování dcery/]] (218)
# [[/Vychování syna/]] (140)
# [[/Pomilování/]] (8)
# [[/Šáteček/]] (512)
# [[/Neříkej nic!/]] (486)
# [[/Vlaštovčí zpěv/]] (413)
# [[/Píšťalka/]] (413)
# [[/Bolavá hlavička/]] (120)
# [[/Slib (z Klatovska)/]] (529)
# [[/Rozmarína (z Prachenska)/]] (412)
# [[/Hněv/]] (412)
# [[/Zlý milý/]] (636)
# [[/Mocnost lásky/]] (548)
# [[/Napomenutí/]] (470)
# [[/Co souzeno nemine/]] (780)
# [[/Přemlouvání/]] (451)
# [[/Upřímnost nad krásu/]] (258)
# [[/Láska nad bohatství/]] (10, 746)
# [[/Pěkné barvy/]] (389)
# [[/Holka krev a mléko/]] (211)
# [[/Zahrádka/]] (479)
# Maličká milá
#* [[/Maličká milá (z Klatovska)|z Klatovska]] 439
#* [[/Maličká milá (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 746
# [[/Maloučko děvčat/]] (459)
# [[/Děvče k milování/]] (387)
# [[/Přípověď/]] (601)
# [[/Vyhrůžka/]] (527)
# [[/Šáteček/]] (454)
# [[/Rozšafná láska/]] (454)
# [[/Nejistota a jistota/]] (293)
# [[/Zármutek a veselost/]] (602)
# [[/Tesklivá cesta/]] (332, 599)
# [[/Déšť/]] (411)
# [[/Schůzka/]] (389)
# [[/Pěkná rovina/]] (599)
# [[/Jízda/]] (454)
# [[/Hněv/]] (293)
# [[/Poptávka/]] (234, 235)
# [[/Starostlivý milý/]] (602)
# [[/Stesk (z Klatovska)/]] (10)
# [[/Úmysl (z Jičínska)/]] (10)
# [[/Poctivost chodí dveřma/]] (10, 458)
# [[/Pocta/]] (744)
# [[/Úmysl (z Hradecka)/]] (10)
# [[/Odhodlaná/]] (343)
# [[/Podivná svíčka/]] (550)
# [[/Ospalá/]] (711, 712)
# [[/Ospalka/]] (567)
# [[/Návštěva v zimě/]] (719)
# [[/Hněv/]] (121)
# [[/Zákaz/]] (121)
# [[/Nepřízeň v lásce/]] (33)
# [[/Honza/]] (184)
# [[/Výstraha/]] (122)
# [[/Modlitba zamilovaného/]] (491)
# [[/Šidilka/]] (572)
# [[/Láska/]]
}}

==== b) Láska nešťastná ====
&lt;ol start=&quot;233&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Uprchlý holoubek/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výprava na vojnu/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novinka/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ubitý Jiříček/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Modrá pentle/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tmavá hvězda/]] (676)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalina/]] (546)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rovnost v lásce/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Konec lásky/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starodávná láska/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrná/]] (270)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední schůzka/]] (48, 326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Propuštění/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vláčení/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení/]] (136, 377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Loučení
* [[/Loučení (z Klatovska)|z Klatovska]] (48, 377)
* [[/Loučení (z Prachenska)|z Prachenska]] (637)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Jičínska)/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]] (695)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná láska nestálá/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Veta po lásce
* [[/Veta po lásce (z Táborska)|z Táborska]] (629)
* [[/Veta po lásce (z Domažlicka a z Budějovicka)|z Domažlicka a z Budějovicka]] (695, 696)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zasněžená cesta/]] (696)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (68)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka poctivá/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mládenec poctivý/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (292)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepřijatý žert/]] (794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska i od jinud)/]] (58, 59, 794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]] (58)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a hněv/]] (171)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítostivá služba
* [[/Lítostivá služba (z Klatovska)|z Klatovska]] (779)
* [[/Lítostivá služba (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (678)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a bohatství/]] (480)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavíček s psaním/]] (417)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlaté časy/]] (765)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překážky v lásce/]] (148)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Liduška/]] (771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zufalý úmysl/]] (382, 771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehody/]] (101)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mysliveček (Z Prácheňska)/]] (207)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zabráněná láska/]] (344)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Chudobná milá
* [[/Chudobná milá (z Chrudimska)|z Chrudimska]] (729)
* [[/Chudobná milá (z Prachenska)|z Prachenska]] (582)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Černé oči/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítost
* [[/Lítost (z Hradecka, Já jsem se oženil)|z Hradecka, Já jsem se oženil]] (328)
* [[/Lítost (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (656)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Měla jsem holoubka)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Plzenska)/]] (137)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neupřímná kamarádka/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nucená veselost/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neplatná pomoc/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřímska, Široky hluboky)/]] (626)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Klatovska)/]] (743)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odbytý/]] (141)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda chlapců!/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (477)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Fijalička/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po všem nic/]] (55)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kobylí hůra/]] (722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trojí slunce/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tužba/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozvedení/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba/]] (253)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (259)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracené pentličky/]] (346, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička s poselstvím/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Plzenska)/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Poctivost nade všecko
* [[/Poctivost nade všecko (z Plzenska)|z Plzenska]] (582)
* [[/Poctivost nade všecko (z Klatovska)|z Klatovska]] (743)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vězeň/]] (328, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvězený milý/]] (656)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Chrudimska)/]] (346,582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Truchlivá poutnice/]] (574)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Hradecka)/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sládek/]] (793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar/]] (173, 793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]] (653, 673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Klatovska)/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztrestaná neposlušnost/]] (653)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrtkavý milý/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Koulelo se, koulelo)|z Hradecka, Koulelo se, koulelo]] (139)
* [[/Žalost (z Klatovska)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sen/]] (782)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá rada/]] (689)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Budějovicka)/]] (17)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři kavalírové/]] (687)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozchod/]] (611)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemysli si na mě/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žel opuštěné/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Plzenska)/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulička/]] (770)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Bydžovska)/]] (610)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Posekaná milá
* [[/Posekaná milá (z Klatovska)|z Klatovska]] (274)
* [[/Posekaná milá (z Táborska, z Berounska )|z Táborska, z Berounska]] (274, 538)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři panenky/]] (406, 473)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Klatovska)/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Bydžovska)/]] (753)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarína (z Berounska)/]] (297)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pasačka koní/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pravá a nepravá láska/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marné čekání/]] (504, 747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Marné volání
* [[/Marné volání (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (539)
* [[/Marné volání (z Klatovska)|z Klatovska]] (538, 747)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (88, 89)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod milého/]] (88)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska nestálá/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Teče voda od Skuhrova)/]] (747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Táborska)/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Všední láska/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení pro milou/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Suchá lípa/]] (133)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Návštěva na hřbitově/]] (496)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mniška/]] (271)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Verbování/]] (435)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešní lidé/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Toužení (z Prachenska)/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná příčina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Láska nad statek
* [[/Láska nad statek (z Berounska)|z Berounska]] (544)
* [[/Láska nad statek (z Domažlicka)|z Domažlicka]] (191)
* [[/Láska nad statek (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (736)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]] (736)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutná cestička/]] (198, 469)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (191, 198)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutek/]] (14)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehoda/]] (735)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Plzenska)/]] (723)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lítost (z Hradecka, Když jsem plela len)/]] (289)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šlechetná dcerka/]] (328,722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí žalost/]] (154, 722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Berounska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Čáslavska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nešťastný den/]] (715)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Dar na rozloučenou
* [[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!)|z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!]] (614)
* [[/Dar na rozloučenou (z Prachenska)|z Prachenska]] (82, 510)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná naděje/]] (216)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tušení/]] (485)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Berounska)/]] (11)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvedený milý/]] (5)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Svítila mi jasná hvězdička)/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitek/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (418)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná/]] (335)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obět dívčí/]] (335, 336)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vítoušek/]] (668)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená milá/]] (552)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Berounska)/]] (530)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vlaštovičí zpěv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Památný groš/]] (672)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odhodlaný milý/]] (429)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Vyprovázení
* [[/Vyprovázení (z Jičínska)|z Jičínska]] (694)
* [[/Vyprovázení (z Klatovska 2)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lhář/]] (197)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Hradecka, Žežulinka kuká)]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudoba a láska/]] (535)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozžehnání/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední návštěva/]] (369)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemoc/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá zkušenost/]] (734)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřimska, Co jsem se za tebou nachodil)/]] (71)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zmizelá láska/]] (358)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé tušení/]] (74, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Budějovicka)/]] (99, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Změna/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dary/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (290)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Proklatá láska/]] (436)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Měla jsem milého)|z Hradecka, Měla jsem milého]] 386
* [[/Žalost (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (386)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bílý čepeček/]] (388)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přec nejsi má/]] (218)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Berounska)/]] (378)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěný/]] (308)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nestálý milenec/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Bydžovska)/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutné psaní/]] (272)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (789)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oženění s nechutí/]] / Oklamaný milý (593)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nenadálé noviny/]] (90)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]] (555, 679, 3)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Berounska)/]] (679)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]] (555)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husaři/]] (200)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska o vánocích/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stesk (z Budějovicka, z Berounska/]] (458, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odešlá láska/]] (236, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koukol/]] (10, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozkotaná láska/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžký odchod/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příčina bolesti/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá cesta/]] (62, 92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Růžička/]] (92, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Prachenska)/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strom/]] (10, 211)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodářská láska/]] (262, 293, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žalost (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zhanění/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená kytička/]] (398)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska, Každá má milého)/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutný návrat/]] (284)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá ve vsi/]] (562)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rodiče na čas, milý do smrti/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rané děvče/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křídlaté srdéčko/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžko zapomenout/]] (440)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Hradecka)/]] (294)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mařenka/]] (249)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamané mínění/]] (394)&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== c) Vzdory ====
&lt;ol start=&quot;439&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Měj se dobře/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvodná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Barbora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Určitá odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mrňoukající kolečka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jablíčko s poselstvím/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máma a dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek na vývratku/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímné vyznání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opovržený milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska v řece/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/VYpovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska vojákova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavičí písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Netrucuj!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Červené víno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nebudeš má/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cedulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselá žalost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zištná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Čáslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škádlení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem poznati neupřímnost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Libost a nelibost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mariánka a křen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvodná odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chatrné dary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá za milou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oslyšený ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zapomenutí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rukavičky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obapolný výhost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaoraná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hedvábný fěrtoušek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvěra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Povážlivé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šelmovské děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Omyl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zpanštilá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bolení hlavy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímnost nad bohatství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husy na potoce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehká pomoc/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pivo a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cestička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvrácená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá dívka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemilý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výpověď z lásky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Děvče bez milého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jdi do pekla!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zarostlá cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehodní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Předsevzetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nechej tak/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoch z Nechanic/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== d) Žerty a posměšky ====
&lt;ol start=&quot;541&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Vavřina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Co komuť/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pomsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka z Rokycan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ukradená Zuzka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Cesta příjemná i nepříjemná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Orba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ošacený chlapík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sedlákova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Podobenství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidilka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zdrápaná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženská krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poutnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochotná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Potupná rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Dívčí spor/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Děvčata na prodej/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Koření/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panny (Z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panný (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná stará panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pilnost a lenost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Změněná krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Parádnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nepořádná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochrana/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelmovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Všecky zaopatřené/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Moudrý strnad/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Blahý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sváteční láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytý písař/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poctivost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehody/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Lehká ztráta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Strašidla/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Můra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pušperské děvečky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Narození/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bláznivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Opatrná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laskavé pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Štědrost nade štědrost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vrabec (píseň)|Vrabec]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vtip na vtip/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Malé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Paní kancelistová/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hádka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mlynářská modlitba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laciný rok/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nestálý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrbatá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bývalá klášternice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šmuk/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelma/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kamarád/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Necybírační chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pták za pluhem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hezká holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihlík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Omluvená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Závada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná dojička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hokyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šněrovačka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přece nejsi moje!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrozné neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přivázaná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pražská Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Málo ale hezky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neše Anče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Líná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bohatá kočka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Samá nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sprosté holky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Housenka v čepici/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pevná závora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poslední cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nádherné šaty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kačenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ztrápení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Prostosrdečný milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hadroplet/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== e) Hudba a tanec ====
&lt;ol start=&quot;642&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý harfeník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Možný chasník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cimbál/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Basa a housle/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Královské duetto/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strakonické dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neužilý dudák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ptáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Housel a dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba rozveselující/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hojná odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Z trní růže/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba veselá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední zahrání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svobodní chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoši z Veselího/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselí hoši/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzikanti furianti/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě třeba peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zásluhy v hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tance/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čiperná dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Při muzice dobře!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malé a velké děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čtvero tanečnic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milosrdný tanečník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Na čem záleží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem koho zmátl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čím to?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Nevšímavý milý
* [[/Nevšímavý milý (z Klatovska)|z Klatovska]]
* [[/Nevšímavý milý (z Budějovicka)|z Budějovicka]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bavorské Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (Bavorák)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zdar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Krádež
* [[/Krádež (z Bydžovska)|z Bydžovska]]
* [[/Krádež (z Klatovska)|z Klatovska]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec bylin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kdy domů?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Laskavý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodní úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malovaná hospoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý bez peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobromyslná husička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blažená svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Břitva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kroužek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máry/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Domažlicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cibulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vosňák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Bydžovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Švec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kaplan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chodovská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Třeboňská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Litoměřická/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rokycnaská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hanácká/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hulán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kozák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalamajka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Polka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maděra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šaryvary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Boty a košile/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trn v noze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zástava/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přátelská výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík „nebojím se“/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pacholek na synka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žaloba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svítání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poptávka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (z Klatovska, 2)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlámaný most/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zurážené podkovy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení z hospody/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== f) Ženění a vdávání ====
&lt;ol start=&quot;752&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Koření pro oženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koření pro vdávání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Komu lépe/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Která se může vdávati/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blahá naděje/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nečas k ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatáv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křesťanský úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bázeň/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeň se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženatý zkrotne/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatá Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bránění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potřebná žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Prospěch ženatého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost (z Prachenska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluva (z Kuřimska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ohlášky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stará/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrný stařeček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dědeček s povříslem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dej si pokoj/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozdílné objetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co lepší/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Panenství a vdovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada zamilovaného chuďasa/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Krmník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opravdová láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chtivá vdavek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich jurista/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarínka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatý kubík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdavadlo/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Moudrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Damaškový živůtek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odkaz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čas ke vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vymínka vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík jako pán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Skrovná žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Raněné srdce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohaté děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Věno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Správná holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smlouva/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Písně a říkadla svatební ===
* Zastaveníčko
* Svolávání hostů
* Cesta pro nevěstu
* Příchod
* Cesta do kostela
* Oddavky
* Cesta z kostela
* Oběd u nevěsty
* V hospodě
* Uvádění nevěsty
* Loučení nevěstino
* Cesta k ženichovi
* Příjezd
* V domě ženichově
* Čepení nevěsty
* Tanec v hospodě
* Skládání věnců
&lt;ol start=167&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavná veselka/]]
* Z BUdějovicka
* Z klatovska&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;

=== Obecné písně svatební a manželské ===
&lt;ol start=169&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzácná svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba dudkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba vlkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba psova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zlatohlávkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zelin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ševcovská svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (z Plzenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (Nestarej se)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majetek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mladá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování manželské/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Starost
* [[/Starost (z Chrudimska)/]]
* [[/Starost (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Berousnka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šedivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Baba nevěstou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majolenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Babička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milé něštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dlužené kalhoty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženichovi/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaplacená žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neblahé manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda svobody!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeňte se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překvapení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Má holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příkladná hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá kuchařka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženský hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Největší zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co hanba muži/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvázaný muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dvojí zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulčino proroctví/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Recept o ženu/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepravý vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Zklamaná naděje
* [[/Zklamaná naděje (Proto jsem se vdala)/]]
* [[/Zklamaná naděje (co jsem za manžela)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdoví nářek/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
}}

=== Písně společenské ===
* a) pijácké
# [[/Žádost Staročechův/]]
# [[/Staročeský přípitek/]]
# [[/Piják mudrák/]]
* b) smíšené žertovné a satyrické

=== Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského. ===
* Kněžstvo
* Zeman. Primus
* Hajdaláci. Študent. Písař
* Řemeslníci. Bednář. Cibuláři
* Hadrník. Hajný
* Havíři. Hokynář. Karbaník. Kolomazník
* Kominík. Koudelník
* Kováři. Krejčí
* Lékař. Mlynáři
* Myslivci
* Nunváři. Parukář. Pekař. Pernikář. Plavec. Pohodný
* Ponocný. Pošta. Rakař
* Řezníci. Rybnikář. Sladovnék
* Ševci
* Tesaři. Tkadlec. Zahradník. Zedník
* Vandrovní. Zloději
* Židé
* Cikáni

==== Selská hospodářství ====
* Selská strava

==== Písně vojenské ====
* Zpomnínky historické

=== Písně rozpravné: ===

==== a) světské (balady) ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Zakletá dcera/]]
# [[/Sirotek/]]
# [[/Rubáš/]]
# [[/Milá v hrobě/]]
# [[/Zaklené děvčátko/]]
# [[/Zavedený ovčák/]]
# [[/Ženich umrlec/]]
# [[/Panna a pekelní páni/]]
# [[/Heřman a Dornička/]]
# [[/Bratr voják/]]
# [[/Porubaný synek/]]
# [[/Upálená/]]
# Sestra travička
#* [[/Sestra travička (z Berounska)/]]
#* [[/Sestra travička (z Hradecka)/]]
#* [[/Sestra travička (z Budějovicka)/]]
# [[/Otrávená milá/]]
# [[/Zabitá sestra/]]
# [[/Zabité děvče/]]
# [[/Zajatá/]]
# [[/Kovářovic Kačenka/]]
# [[/Nalezená sestra/]]
# [[/Oklamaný Turek/]]
# [[/Manželka vražednice/]]
# [[/Václavíček/]]
# [[/Matoušek a Majdalenka/]]
# [[/Dorna vražednice/]]
# [[/Mužova vražednice/]]
# [[/Zpronevěřilý voják/]]
# [[/Utonulá/]]
# [[/Utopená/]]
# [[/Nešťastný mílý/]]
# [[/Porada/]]
# [[/Vzkázání/]]
# [[/Věrná plečka/]]
# [[/Pastevnice/]]
# [[/Děvče u potoka/]]
# [[/Sňatek v lese/]]
# [[/Děvče s pávem/]]
# [[/Děvče a huláni/]]
# [[/Stálá láska/]]
# [[/Zkrvavený milý/]]
# [[/Zabitý kovář/]]
# [[/Bitka o milou/]]
# [[/Nešťastní milí/]]
# [[/Nepozor/]]
# [[/Úraz/]]
# [[/Pokuta/]]
# [[/Nemocná paní/]]
# [[/Truchlivý konec lásky/]]
}}

==== b) náboženské (legendy) ====
&lt;ol start=48&gt;
{{Sloupce|šířka=200px|
&lt;li&gt;[[/První hřích a pokuta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nocleh Marie Panny/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maria a Alžběta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tělo boží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kříž a trnová koruna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Kouřimska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pět ran Kristových/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hříšná duše/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše hříšná a Maria panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ďáblova nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše a tělo/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Říkadla v nemocech ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Baba lékařka/]]
# [[/Voda/]]
# [[/Na stříle (1)/]]
# [[/Na stříle (2)/]]
# [[/Na nežit/]]
# [[/Na škrkavky (1)/]]
# [[/Na škrkavky (2)/]]
# [[/Na psotník/]]
# [[/Na růži/]]
# [[/Na škytavku/]]
# [[/Na nataženou žílu/]]
# [[/Na úbytě (1)/]]
# [[/Na úbytě (2)/]]
# [[/Na uhrančivost/]]
# [[/Na uřknutí/]]
# [[/Na dobrou neštovici/]]
# [[/Na červy (1)/]]
# [[/Na červy (2)/]]
# [[/Na nádchu (1)/]]
# [[/Na nádchu (2)/]]
# [[/Na bradavice (1)/]]
# [[/Na bradavice (2)/]]
# [[/Na návní kost/]]
# [[/Na návní kost, na vole a p./]]
# [[/Na lišej/]]
# [[/Pfi z očka/]]
}}

=== Marnost světská, smrt a pohřeb ===
# [[/Osud lidský/]]
# [[/Vzdechnutí stařečkovo/]]
# [[/Zpomínky/]]
# [[/Zkažený svět/]]
# [[/Marnost života/]]
# [[/Důvěra v Boha/]]
# [[/Co nejlepšího?/]]
# [[/Tré dobrého/]]
# [[/Marnost světská/]]
# [[/Poslední vůle/]]
# [[/Mé místo/]]
# [[/Hřbitov/]]
# [[/Vzácný pohřeb/]]
# [[/Věčná památka/]]
*# [[/Zvuky zvonův 1/]]
*# [[/Zvuky zvonův 2/]]
*# [[/Zvuky zvonův 3/]]

=== Písně pohřební ===
; Dětem
; Dospělým
; [[/Po animas fildelium/]]
; Po pohřbu
; Na odchodu zě hřbitova

== Další zpracované části ==
* [[/Nepozor|Nepozor]]
* [[/Píseň jarní|Píseň jarní]]
* [[/Český Diogenes|Český Diogenes]]
* [[/Divoká hus|Divoká hus]]
* [[/Bujné koně/]]
* [[/Vždycky sám/]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Dudáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Duše hříšná a Maria panna]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Hrách a čočka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Krásná zvěř]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Lítost (z Hradecka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Myslivec]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Mysliveček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčačka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáci]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Rozmarínka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stařeček (z Bydžovska)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stesk (z Budějovicka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zastřelená srnka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zkažená síje]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zpomínky vojínovy]]

[[Kategorie:Karel Jaromír Erben]]
[[Kategorie:Sbírky písní]]</text>
      <sha1>85noj8r0sn81q0c4gsbpxqjao9nglg4</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344808</id>
      <parentid>344807</parentid>
      <timestamp>2026-10-14T19:51:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Marnost světská, smrt a pohřeb */ {{Sloupce|šířka = 200px|;</comment>
      <origin>344808</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="43707" sha1="4a4capwti51hxjuopchri4f9msh2o7s" xml:space="preserve">{{Digitalizace|ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | POPISEK = sbírka
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
}}
  | IMAGE = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
  | SOUVISEJÍCÍ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
  | místo = Praha
  | rok = 1862
}}
  | INDEX = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf&quot; include=&quot;1-2&quot; /&gt;

== Obsah sbírky ==
{{Rozšířit}}
(čísla nápěvů jsou uvedena v závorce)

* [[/Předmluva/]]

=== Věk dětský ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
* [[/Modlitba/]]
* [[/Večerní modlitba dětská/]]
* [[/Kolíbavky/]]
* [[/Dítě buditi/]]
Hry s malým dítětem
* [[/Myška/]]
* [[/Kostelíček/]]
* [[/Chléb váleti/]]
* [[/Třepati ručkama/]]
* [[/Vařiti kašičku/]]
* [[/Myška a pět prstů/]]
* [[/Co jsou prsty?/]]
* [[/Co dělají prsty?/]]
* [[/Chlácholiti dítě/]]
* [[/Houpati dítě/]]
* [[/Kovaříček/]]
* [[/Jak se jezdí?/]]
* [[/Jablíčka/]]
Rozličná dětská říkadla
* [[/Kolovrátek/]]
* [[/Bubák/]]
* [[/Rohatej/]]
* [[/Žebráček/]]
* [[/První zoubky/]]
* [[/Abeceda/]]
* [[/Malému žáčkovi/]]
* [[/Dětské písmo/]]
* [[/Škádlivé odpovědi/]]
* [[/Při škytání/]]
* [[/Když někdo sen vypravuje/]]
* [[/Cvičení výřečnosti/]]
Dětské posměšky
* [[/Tomu, kdo říká „prej“/]]
* [[/Kdo nesprávně vyřizuje/]]
* [[/Tomu, kdo se diví/]]
* [[/Dědkovi a bábě/]]
* [[/Na jmena/]]
* [[/Kdo německy se modlí/]]
* [[/Němcovi/]]
* [[/Francouzovi/]]
* [[/Italiánovi/]]
* [[/Špatným pradlenám/]]
* [[/Špatným přadlenám/]]
* [[/Špatné švadleně/]]
* [[/Pražským lampářům:/]]
* [[/Před časy říkávali v Praze študentům:/]]
* [[/Strojné dívce/]]
* [[/Přihluchlým/]]
* [[/Jak umívaly za starodávna městské panny německy:/]]
Dětské vypravování
* [[/Podivný kostel/]]
* [[/Povídání pohádky/]]
* [[/Konečná smrt/]]
* [[/Devatero vran/]]
* [[/Řípka/]]
* [[/O kohoutkovi a o slepičce/]]
* Dětské hádanky:
** [[/Dětské hádanky - podobenství|a) podobenství]]
** [[/Dětské hádanky - žert a dvojsmysly|b) žert a dvojsmysl]]
** [[/Dětské hádanky - z počtářství|c) z počtářství]]
* Zvířecí řeč
** [[/Konipásek/]]
** [[/Linduška/]]
** [[/Divoký holub/]]
** [[/Holub doupnák/]]
** [[/Sykora/]]
** [[/Strnad/]]
** [[/Vrabec/]]
** [[/Křepelka/]]
** [[/Vlašťovička/]]
** [[/Vrána/]]
** [[/Kukačka/]]
** [[/Dudek/]]
** [[/Slepice/]]
** [[/Husy/]]
** [[/Kohout/]]
** [[/Kočky/]]
** [[/Zajíc/]]
** [[/Cvrček/]]
** [[/Žáby/]]
* Dětská počítadla
** [[/Patnáct stop/]]
** [[/Dvaatřicet stop/]]
** [[/Počítadla přede hrou/]] (31 říkadel)
* [[/Dětské hry/]] (17 her)
}}

=== Písně a říkadla výroční ===
{{Sloupce|šířka=200px|
* [[/Zima/]]
* [[/Kterak dne přibývá/]]
* [[/Vánoce/]]
* [[/Štědrý večer/]]
* [[/Koledy vánoční/]] (31 koled)
** a) o božím narození
* '''[[/28. prosince/]]'''
** b) o novém roce
* [[/Den přeslavný/]]
* [[/Sladovnická/]]
** c) [[/O třech králích/]]
** [[/25. ledna/]]
* [[/Únor/]]
** [[/Hromice/]]
** [[/5. února/]]
** [[/22. února/]]
** [[/24. února/]]
* [[/Březen/]]
** [[/1. března/]]
** [[/Masopůst/]]
** Písně masopustní [[/Písně masopustní 1|1]], [[/Písně masopustní 2|2]], [[/Písně masopustní 3|3]]
** [[/Ostatky/]]
** Voračky [[/Voračky 1|1]], [[/Voračky 2|2]]
** [[/Škaredá středa (popeleční)/]]
** [[/12. března/]]
*** [[/Řehořská/]]
*** [[/Mistr 1|Mistr 1]], [[/Mistr 2|2]]
*** [[/Řehořské vojsko/]]
** [[/25. března/]]
* [[/Jaro/]]
** [[/Podléška/]]
** [[/Otloukání píšťalek/]] (17 říkadel)
* [[/Duben/]]
** [[/24. dubna/]]
** [[/25. dubna/]]
** [[/Lyščí neděle/]]
** [[/Kýchavná neděle/]]
* [[/Smrtná neděle/]] (16 říkadel)
* [[/Květná neděle/]]
* Pašijový týden
** [[/Škaredá středa (Velikonoce)/]]
** [[/Zelený čtvrtek/]]
** [[/Velký pátek/]]
** [[/Bílá sobota/]]
* [[/Velikonoc/]] (13 říkadel)
* [[/Helské písně/]] (4 písně)
* [[/Hry jarní/]] (4 hry)
* [[/Píseň jarní (1)/]]
* [[/Píseň jarní (2)/]]
* [[/Máj/]]
** [[/1. Máje/]]
** [[/Máj pod okny/]]
** [[/Poděkování/]]
** [[/Máj na návsi/]]
** [[/25. Máj/]]
** [[/Na Boží vstoupení/]]
** [[/Svátky Svatodušní/]]
** [[/Hra na krále/]]
** [[/Hra na královnu/]]
* [[/Hlásání pasaček/]] (4)
* Déšť a slunéčko
** [[/Plejvání/]]
** [[/Za déšť/]]
** [[/Májový déšť/]]
** [[/Poprchávání/]]
** [[/Za slunéčko/]]
* Zvířata a byliny
** [[/Husy (2)/]]
** [[/Vrána (2)/]]
** [[/Kukačka (2)/]]
** [[/Plž/]]
** [[/Májka/]]
** [[/Sluníčko/]]
** [[/Čekanka/]]
** [[/Křížkové koření/]]
** [[/Podražej/]]
* [[/Červen/]]
** [[/8. června/]]
** [[/15. června/]]
** [[/24. června/]]
** [[/Sv. Jan Křtitele/]]
* [[/Hry letní/]] (5 her)
* [[/Jahodníci/]]
* [[/Zavírání lesa/]]
* [[/Jahodnická/]]
* [[/4. červenec/]]
* [[/26. červenec/]]
* [[/Srpen/]]
** [[/1. srpna/]]
** [[/Hlásání žneček/]]
** [[/Hospodářství/]]
** [[/Brousilovi/]]
** [[/Šafářovi/]]
** [[/Mládencovi/]]
** [[/Panně/]]
** [[/Příchozímu/]]
** [[/Koza (1)/]]
** [[/Koza (2)/]]
** [[/Koza (3)/]]
** [[/Žnecká/]]
** [[/Obžínky/]]
** [[/Přípitek/]]
** [[/Píseň obžínková/]]
** [[/15. srpna/]]
** [[/10. a 24. srpna/]]
* [[/14. září/]]
* [[/21. září/]]
* [[/25. září/]]
* [[/Podzim/]]
* [[/Hry podzimní/]] (5 her)
* [[/Říjen/]]
** [[/7. října/]]
** [[/16. října/]]
** [[/18. října/]]
** [[/21. října/]]
* [[/Písně posvícenské/]] (9 písní)
* [[/28. října/]]
* [[/Babí léto/]]
* [[/11. listopadu/]]
* [[/25. listopadu/]]
* [[/25. a 30. listopadu/]]
* [[/6. prosince/]]
* [[/12. prosince/]]
* [[/Přástvy/]]
** [[/Kuželíček/]]
* [[/Hry zimní/]] (5 her)
}}

=== Písně věku mládeneckého a panenského ===

==== a) Mladost, krása láska ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Panna květ/]] (160, 161)
# [[/Přespolní milá/]] (603)
# [[/Námluva (z Berounska)/]] (129)
# [[/Zámluva/]] (676)
# [[/Panny z kostela jdoucí/]] (676)
# [[/Potěcha (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Cestička (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Večerní návštěva/]] (270)
# [[/Úmysl (z Hradecka, To si mámo nemyslete)/]] (270)
# [[/Rosa (z Budějovicka)/]] (195)
# [[/Léčivá bylina/]] (457)
# [[/Pouchňata/]] (326)
# [[/Vyprovázení (z Klatovska)/]] (326)
# [[/Červený šáteček/]] (563)
# [[/Vyvolená milá/]] (641)
# [[/Moje milá/]] (107)
# [[/Důvěra (z Budějovicka)/]] (701)
# [[/Odhodlanost/]] (421)
# [[/Pozvání (z Budějovicka)/]] (107)
# [[/Mládenci jako z pivoňky/]] (255)
# [[/Namítka/]] (255, 357)
# [[/Češka a Moravka/]] (292)
# [[/Překrásná noc/]] (292)
# [[/Kámen (z Plzenska)/]] 255
# [[/Kámen (z Budějovicka)/]]
# [[/Vybídka/]] (286)
# [[/Čeho se báti/]] (286)
# [[/Slib/]] (286)
# [[/Bylina/]] (106)
# [[/Slib milého/]] (260)
# [[/Jízda k milé/]] (64)
# [[/Úcta/]] (64)
# [[/Kočárek/]] (118)
# [[/Výhra/]] (490, 64)
# [[/Výmluva/]] (172)
# [[/Boty pod okny/]] (207)
# [[/Návštěva/]] (480)
# [[/Úmysl milenčin/]] (771)
# [[/Znamenaná cesta/]] (771)
# Milý ve dvoře
#* [[/Milý ve dvoře (z Klatovska)|z Klatovska]] 480
#* [[/Milý ve dvoře (z Táborska)|z Táborska]] 482
# Dobrá voda
#* [[/Dobrá voda (z Táborska)|z Táborska]] 482
#* [[/Dobrá voda (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 482
# [[/Zákaz/]] (83)
# [[/Pohaněná milá/]] (86)
# [[/Marné hanění/]] (74, 290)
# [[/Nebezpeční Hosiňáci/]] (75)
# [[/Jasná upřímnost/]] (73)
# [[/Poctivost/]] (483)
# [[/Radost matčina/]] (73)
# [[/Jablůnek/]] (594)
# [[/Naše holky/]] (594)
# [[/Milé rozednění/]] (350)
# [[/Utrhační lidé/]] (350)
# [[/Podivnosti/]] (79)
# [[/Zchytralá nevědomost/]] (55)
# [[/Láska nezradí/]] (250)
# [[/Vrany koně/]] (743)
# [[/Výstraha/]] (134)
# [[/Všehozdar/]] (743)
# [[/Tužba/]] (346)
# [[/Nedověra/]] (93)
# [[/Rakev neupřímného/]] (376, 381)
# [[/Nestálý milý/]] (743)
# [[/Rada/]] (79)
# [[/Trpělivá milá/]] (345)
# [[/Nekalost/]] (345)
# [[/Bezpečnost/]] (117)
# [[/Višeň/]] (346)
# [[/Důvěra v Boha/]] (346)
# [[/Vzácné kvítí/]] (681)
# [[/Láska/]] (775)
# [[/Lítost (z Prachenska)/]] (65)
# [[/Koníčky na úhoře/]] (95)
# [[/Starost o koníčky/]] (108)
# [[/Roztlučený džbán/]] (638)
# [[/Chlapík z Moravy/]]
# [[/Malé a dospělé děvče/]] (269)
# [[/Švárné děvče/]] (244)
# [[/Nekrmené koně/]] (243, 244)
# [[/Cesta v noci/]]
# [[/Žádost/]] (134)
# [[/Kanafaska/]] (566)
# [[/Potěcha/]] (634, 635)
# Prozřetelný milý
#* [[/Prozřetelný milý (z Berounska)|z Berounska]] 584
#* [[/Prozřetelný milý (z Plzenska)|z Plzenska]] 548
# [[/Patero milých/]] (584)
# [[/Shoda/]] (139)
# [[/Měsíček a hezká panna/]] (139)
# Lživý ptáček
#* [[/Lživý ptáček (z Klatovska)|z Klatovska]] 139
#* [[/Lživý ptáček (z Berounska)|z Berounska]] 139
# [[/Vzkázání/]] (348)
# [[/Ztracený pantoflíček/]] (788)
# [[/Pantoflíček/]] (584)
# [[/Rakušanka a Moravanka/]] (341)
# [[/Vzdálený milý/]] (581)
# [[/Marné příkoří/]] (355)
# [[/Otrhaná milá/]] (341)
# [[/Ptáček/]] (406)
# [[/Hněv milenců/]] (274)
# [[/Vyprovázení/]]
# [[/Lijavec/]] (435)
# [[/Sloužící milá/]] (650)
# [[/Děvče u zpovědi/]] (271, 637)
# [[/Dobrá rada/]] (538)
# [[/Slib (z Prachenska)/]] (538)
# [[/Starostlivost/]] (747)
# [[/Věrná milá/]] (747)
# [[/Překážka v pobožnosti/]] (309)
# [[/Jisté znamení/]] (400)
# [[/Poupě/]] (367)
# [[/Láska a slunéčko/]] (649)
# [[/Rukavice/]] (544)
# [[/Rozmarína (z Bydžovska)/]] (583)
# [[/Čiprné děvče/]]
# [[/Svitání/]] (691)
# [[/Děvčata z Lomce/]] (538)
# [[/Naučení/]] (191)
# [[/Neznámá/]] (618)
# [[/Nedbalý/]] (2)
# [[/Slib (z Berounska)/]] (2)
# [[/Matoušek/]] (2)
# [[/Spomínka/]] (396)
# [[/Bázlivá/]] (723)
# [[/Přípověď/]] (232)
# Výstraha
#* [[/Výstraha (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (47)
#* [[/Výstraha (z Klatovska)|z Klatovska]] (46)
# [[/Věrná milá/]] (534)
# [[/Otázka k lásce/]] (154)
# [[/Třeboně/]] (510)
# [[/Srdečná žádost/]] (510)
# [[/Laskavec/]] (510)
# [[/Kdy domů/]] (591)
# [[/Zlá láska/]] (82, 510)
# [[/Naučení/]] (82, 510)
# Šenkýřka
#* [[/Šenkýřka (z Klatovska)|z Klatovska]] (722)
#* [[/Šenkýřka (z Táborska)|z Táborska]] (510)
# [[/Nalevačka/]] (154)
# [[/Modlitba dívčí/]] (154)
# [[/Starost a potěcha/]] (82, 726)
# [[/Bledá panna/]] (586)
# [[/Mocná voda/]] (462)
# [[/Toužení (Foukej, větříčku)/]]
# [[/Toužení (Ach vy mily černy oči)/]] (448)
# [[/Rosa/]] (450)
# [[/Slavíček (z Táborska)/]] (87)
# [[/Znamení lásky/]] (516)
# [[/Budíček (Ančičko vstaň)/]] (27)
# [[/Svítidlo/]] (418)
# [[/Vzácná milá/]] (418)
# [[/Budíček (Zpívej, slavíčku!)/]] 786
# [[/Tři růže/]] (336)
# [[/Vyptávky/]] (230)
# [[/Hodné zvony/]] (675)
# [[/Nepokojná/]] (30)
# [[/Neříkej nic/]] (26)
# Úcta milému
#* [[/Úcta milému (z Hradecka)|z Hradecka]] 499
#* [[/Úcta milému (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 498
# [[/Holka komorná/]] (268)
# [[/Marné čekání/]] (579)
# [[/Zastaveníčko/]] (536)
# [[/Pro milého nic těžkého, pro milou touž měrou/]]
# [[/Vyprovázení/]] (197)
# [[/Dorozumění/]] (373)
# [[/Slavíček (z Prachenska)/]] (536)
# [[/Lenorka/]]
# [[/Andulička/]] (29)
# [[/Vyznání/]] (575)
# Ztráta
#* [[/Ztráta (z Hradecka)|z Hradecka]] 666
#* [[/Ztráta (z Plzenska)|z Plzenska]] 665
# [[/Překážka/]] (64)
# [[/Laskavec/]] (597)
# [[/Marná rada/]] (759)
# [[/Bezpečný lékař/]] (678)
# [[/Jablíčka (z Prácheňska)/]] (290)
# [[/Vyprovázení/]] (678)
# [[/Ochrana/]] (208)
# [[/Mračno/]] (290)
# [[/Kuráž/]] (282)
# [[/Zlý pes/]] (778)
# [[/Zlý Pozorek/]] (463)
# [[/Panská Mařena/]] (218)
# [[/Zástěra s tulipánama/]] (218)
# [[/Osamělá pasačka/]] (218)
# [[/Vychování dcery/]] (218)
# [[/Vychování syna/]] (140)
# [[/Pomilování/]] (8)
# [[/Šáteček/]] (512)
# [[/Neříkej nic!/]] (486)
# [[/Vlaštovčí zpěv/]] (413)
# [[/Píšťalka/]] (413)
# [[/Bolavá hlavička/]] (120)
# [[/Slib (z Klatovska)/]] (529)
# [[/Rozmarína (z Prachenska)/]] (412)
# [[/Hněv/]] (412)
# [[/Zlý milý/]] (636)
# [[/Mocnost lásky/]] (548)
# [[/Napomenutí/]] (470)
# [[/Co souzeno nemine/]] (780)
# [[/Přemlouvání/]] (451)
# [[/Upřímnost nad krásu/]] (258)
# [[/Láska nad bohatství/]] (10, 746)
# [[/Pěkné barvy/]] (389)
# [[/Holka krev a mléko/]] (211)
# [[/Zahrádka/]] (479)
# Maličká milá
#* [[/Maličká milá (z Klatovska)|z Klatovska]] 439
#* [[/Maličká milá (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 746
# [[/Maloučko děvčat/]] (459)
# [[/Děvče k milování/]] (387)
# [[/Přípověď/]] (601)
# [[/Vyhrůžka/]] (527)
# [[/Šáteček/]] (454)
# [[/Rozšafná láska/]] (454)
# [[/Nejistota a jistota/]] (293)
# [[/Zármutek a veselost/]] (602)
# [[/Tesklivá cesta/]] (332, 599)
# [[/Déšť/]] (411)
# [[/Schůzka/]] (389)
# [[/Pěkná rovina/]] (599)
# [[/Jízda/]] (454)
# [[/Hněv/]] (293)
# [[/Poptávka/]] (234, 235)
# [[/Starostlivý milý/]] (602)
# [[/Stesk (z Klatovska)/]] (10)
# [[/Úmysl (z Jičínska)/]] (10)
# [[/Poctivost chodí dveřma/]] (10, 458)
# [[/Pocta/]] (744)
# [[/Úmysl (z Hradecka)/]] (10)
# [[/Odhodlaná/]] (343)
# [[/Podivná svíčka/]] (550)
# [[/Ospalá/]] (711, 712)
# [[/Ospalka/]] (567)
# [[/Návštěva v zimě/]] (719)
# [[/Hněv/]] (121)
# [[/Zákaz/]] (121)
# [[/Nepřízeň v lásce/]] (33)
# [[/Honza/]] (184)
# [[/Výstraha/]] (122)
# [[/Modlitba zamilovaného/]] (491)
# [[/Šidilka/]] (572)
# [[/Láska/]]
}}

==== b) Láska nešťastná ====
&lt;ol start=&quot;233&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Uprchlý holoubek/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výprava na vojnu/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novinka/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ubitý Jiříček/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Modrá pentle/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tmavá hvězda/]] (676)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalina/]] (546)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rovnost v lásce/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Konec lásky/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starodávná láska/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrná/]] (270)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední schůzka/]] (48, 326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Propuštění/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vláčení/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení/]] (136, 377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Loučení
* [[/Loučení (z Klatovska)|z Klatovska]] (48, 377)
* [[/Loučení (z Prachenska)|z Prachenska]] (637)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Jičínska)/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]] (695)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná láska nestálá/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Veta po lásce
* [[/Veta po lásce (z Táborska)|z Táborska]] (629)
* [[/Veta po lásce (z Domažlicka a z Budějovicka)|z Domažlicka a z Budějovicka]] (695, 696)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zasněžená cesta/]] (696)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (68)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka poctivá/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mládenec poctivý/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (292)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepřijatý žert/]] (794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska i od jinud)/]] (58, 59, 794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]] (58)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a hněv/]] (171)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítostivá služba
* [[/Lítostivá služba (z Klatovska)|z Klatovska]] (779)
* [[/Lítostivá služba (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (678)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a bohatství/]] (480)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavíček s psaním/]] (417)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlaté časy/]] (765)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překážky v lásce/]] (148)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Liduška/]] (771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zufalý úmysl/]] (382, 771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehody/]] (101)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mysliveček (Z Prácheňska)/]] (207)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zabráněná láska/]] (344)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Chudobná milá
* [[/Chudobná milá (z Chrudimska)|z Chrudimska]] (729)
* [[/Chudobná milá (z Prachenska)|z Prachenska]] (582)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Černé oči/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítost
* [[/Lítost (z Hradecka, Já jsem se oženil)|z Hradecka, Já jsem se oženil]] (328)
* [[/Lítost (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (656)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Měla jsem holoubka)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Plzenska)/]] (137)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neupřímná kamarádka/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nucená veselost/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neplatná pomoc/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřímska, Široky hluboky)/]] (626)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Klatovska)/]] (743)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odbytý/]] (141)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda chlapců!/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (477)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Fijalička/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po všem nic/]] (55)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kobylí hůra/]] (722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trojí slunce/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tužba/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozvedení/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba/]] (253)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (259)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracené pentličky/]] (346, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička s poselstvím/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Plzenska)/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Poctivost nade všecko
* [[/Poctivost nade všecko (z Plzenska)|z Plzenska]] (582)
* [[/Poctivost nade všecko (z Klatovska)|z Klatovska]] (743)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vězeň/]] (328, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvězený milý/]] (656)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Chrudimska)/]] (346,582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Truchlivá poutnice/]] (574)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Hradecka)/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sládek/]] (793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar/]] (173, 793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]] (653, 673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Klatovska)/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztrestaná neposlušnost/]] (653)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrtkavý milý/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Koulelo se, koulelo)|z Hradecka, Koulelo se, koulelo]] (139)
* [[/Žalost (z Klatovska)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sen/]] (782)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá rada/]] (689)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Budějovicka)/]] (17)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři kavalírové/]] (687)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozchod/]] (611)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemysli si na mě/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žel opuštěné/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Plzenska)/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulička/]] (770)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Bydžovska)/]] (610)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Posekaná milá
* [[/Posekaná milá (z Klatovska)|z Klatovska]] (274)
* [[/Posekaná milá (z Táborska, z Berounska )|z Táborska, z Berounska]] (274, 538)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři panenky/]] (406, 473)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Klatovska)/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Bydžovska)/]] (753)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarína (z Berounska)/]] (297)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pasačka koní/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pravá a nepravá láska/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marné čekání/]] (504, 747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Marné volání
* [[/Marné volání (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (539)
* [[/Marné volání (z Klatovska)|z Klatovska]] (538, 747)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (88, 89)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod milého/]] (88)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska nestálá/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Teče voda od Skuhrova)/]] (747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Táborska)/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Všední láska/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení pro milou/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Suchá lípa/]] (133)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Návštěva na hřbitově/]] (496)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mniška/]] (271)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Verbování/]] (435)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešní lidé/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Toužení (z Prachenska)/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná příčina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Láska nad statek
* [[/Láska nad statek (z Berounska)|z Berounska]] (544)
* [[/Láska nad statek (z Domažlicka)|z Domažlicka]] (191)
* [[/Láska nad statek (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (736)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]] (736)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutná cestička/]] (198, 469)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (191, 198)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutek/]] (14)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehoda/]] (735)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Plzenska)/]] (723)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lítost (z Hradecka, Když jsem plela len)/]] (289)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šlechetná dcerka/]] (328,722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí žalost/]] (154, 722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Berounska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Čáslavska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nešťastný den/]] (715)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Dar na rozloučenou
* [[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!)|z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!]] (614)
* [[/Dar na rozloučenou (z Prachenska)|z Prachenska]] (82, 510)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná naděje/]] (216)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tušení/]] (485)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Berounska)/]] (11)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvedený milý/]] (5)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Svítila mi jasná hvězdička)/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitek/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (418)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná/]] (335)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obět dívčí/]] (335, 336)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vítoušek/]] (668)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená milá/]] (552)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Berounska)/]] (530)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vlaštovičí zpěv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Památný groš/]] (672)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odhodlaný milý/]] (429)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Vyprovázení
* [[/Vyprovázení (z Jičínska)|z Jičínska]] (694)
* [[/Vyprovázení (z Klatovska 2)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lhář/]] (197)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Hradecka, Žežulinka kuká)]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudoba a láska/]] (535)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozžehnání/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední návštěva/]] (369)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemoc/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá zkušenost/]] (734)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřimska, Co jsem se za tebou nachodil)/]] (71)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zmizelá láska/]] (358)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé tušení/]] (74, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Budějovicka)/]] (99, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Změna/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dary/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (290)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Proklatá láska/]] (436)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Měla jsem milého)|z Hradecka, Měla jsem milého]] 386
* [[/Žalost (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (386)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bílý čepeček/]] (388)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přec nejsi má/]] (218)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Berounska)/]] (378)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěný/]] (308)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nestálý milenec/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Bydžovska)/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutné psaní/]] (272)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (789)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oženění s nechutí/]] / Oklamaný milý (593)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nenadálé noviny/]] (90)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]] (555, 679, 3)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Berounska)/]] (679)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]] (555)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husaři/]] (200)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska o vánocích/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stesk (z Budějovicka, z Berounska/]] (458, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odešlá láska/]] (236, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koukol/]] (10, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozkotaná láska/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžký odchod/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příčina bolesti/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá cesta/]] (62, 92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Růžička/]] (92, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Prachenska)/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strom/]] (10, 211)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodářská láska/]] (262, 293, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žalost (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zhanění/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená kytička/]] (398)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska, Každá má milého)/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutný návrat/]] (284)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá ve vsi/]] (562)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rodiče na čas, milý do smrti/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rané děvče/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křídlaté srdéčko/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžko zapomenout/]] (440)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Hradecka)/]] (294)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mařenka/]] (249)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamané mínění/]] (394)&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== c) Vzdory ====
&lt;ol start=&quot;439&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Měj se dobře/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvodná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Barbora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Určitá odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mrňoukající kolečka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jablíčko s poselstvím/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máma a dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek na vývratku/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímné vyznání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opovržený milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska v řece/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/VYpovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska vojákova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavičí písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Netrucuj!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Červené víno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nebudeš má/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cedulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselá žalost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zištná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Čáslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škádlení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem poznati neupřímnost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Libost a nelibost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mariánka a křen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvodná odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chatrné dary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá za milou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oslyšený ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zapomenutí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rukavičky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obapolný výhost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaoraná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hedvábný fěrtoušek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvěra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Povážlivé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šelmovské děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Omyl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zpanštilá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bolení hlavy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímnost nad bohatství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husy na potoce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehká pomoc/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pivo a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cestička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvrácená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá dívka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemilý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výpověď z lásky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Děvče bez milého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jdi do pekla!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zarostlá cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehodní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Předsevzetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nechej tak/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoch z Nechanic/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== d) Žerty a posměšky ====
&lt;ol start=&quot;541&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Vavřina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Co komuť/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pomsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka z Rokycan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ukradená Zuzka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Cesta příjemná i nepříjemná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Orba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ošacený chlapík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sedlákova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Podobenství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidilka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zdrápaná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženská krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poutnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochotná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Potupná rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Dívčí spor/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Děvčata na prodej/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Koření/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panny (Z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panný (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná stará panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pilnost a lenost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Změněná krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Parádnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nepořádná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochrana/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelmovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Všecky zaopatřené/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Moudrý strnad/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Blahý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sváteční láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytý písař/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poctivost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehody/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Lehká ztráta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Strašidla/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Můra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pušperské děvečky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Narození/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bláznivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Opatrná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laskavé pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Štědrost nade štědrost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vrabec (píseň)|Vrabec]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vtip na vtip/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Malé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Paní kancelistová/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hádka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mlynářská modlitba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laciný rok/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nestálý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrbatá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bývalá klášternice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šmuk/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelma/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kamarád/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Necybírační chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pták za pluhem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hezká holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihlík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Omluvená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Závada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná dojička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hokyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šněrovačka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přece nejsi moje!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrozné neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přivázaná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pražská Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Málo ale hezky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neše Anče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Líná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bohatá kočka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Samá nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sprosté holky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Housenka v čepici/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pevná závora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poslední cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nádherné šaty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kačenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ztrápení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Prostosrdečný milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hadroplet/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== e) Hudba a tanec ====
&lt;ol start=&quot;642&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý harfeník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Možný chasník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cimbál/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Basa a housle/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Královské duetto/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strakonické dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neužilý dudák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ptáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Housel a dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba rozveselující/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hojná odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Z trní růže/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba veselá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední zahrání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svobodní chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoši z Veselího/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselí hoši/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzikanti furianti/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě třeba peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zásluhy v hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tance/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čiperná dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Při muzice dobře!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malé a velké děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čtvero tanečnic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milosrdný tanečník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Na čem záleží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem koho zmátl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čím to?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Nevšímavý milý
* [[/Nevšímavý milý (z Klatovska)|z Klatovska]]
* [[/Nevšímavý milý (z Budějovicka)|z Budějovicka]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bavorské Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (Bavorák)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zdar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Krádež
* [[/Krádež (z Bydžovska)|z Bydžovska]]
* [[/Krádež (z Klatovska)|z Klatovska]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec bylin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kdy domů?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Laskavý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodní úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malovaná hospoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý bez peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobromyslná husička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blažená svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Břitva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kroužek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máry/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Domažlicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cibulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vosňák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Bydžovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Švec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kaplan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chodovská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Třeboňská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Litoměřická/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rokycnaská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hanácká/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hulán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kozák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalamajka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Polka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maděra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šaryvary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Boty a košile/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trn v noze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zástava/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přátelská výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík „nebojím se“/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pacholek na synka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žaloba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svítání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poptávka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (z Klatovska, 2)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlámaný most/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zurážené podkovy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení z hospody/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== f) Ženění a vdávání ====
&lt;ol start=&quot;752&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Koření pro oženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koření pro vdávání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Komu lépe/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Která se může vdávati/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blahá naděje/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nečas k ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatáv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křesťanský úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bázeň/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeň se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženatý zkrotne/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatá Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bránění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potřebná žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Prospěch ženatého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost (z Prachenska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluva (z Kuřimska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ohlášky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stará/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrný stařeček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dědeček s povříslem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dej si pokoj/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozdílné objetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co lepší/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Panenství a vdovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada zamilovaného chuďasa/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Krmník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opravdová láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chtivá vdavek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich jurista/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarínka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatý kubík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdavadlo/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Moudrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Damaškový živůtek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odkaz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čas ke vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vymínka vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík jako pán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Skrovná žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Raněné srdce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohaté děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Věno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Správná holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smlouva/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Písně a říkadla svatební ===
* Zastaveníčko
* Svolávání hostů
* Cesta pro nevěstu
* Příchod
* Cesta do kostela
* Oddavky
* Cesta z kostela
* Oběd u nevěsty
* V hospodě
* Uvádění nevěsty
* Loučení nevěstino
* Cesta k ženichovi
* Příjezd
* V domě ženichově
* Čepení nevěsty
* Tanec v hospodě
* Skládání věnců
&lt;ol start=167&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavná veselka/]]
* Z BUdějovicka
* Z klatovska&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;

=== Obecné písně svatební a manželské ===
&lt;ol start=169&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzácná svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba dudkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba vlkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba psova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zlatohlávkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zelin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ševcovská svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (z Plzenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (Nestarej se)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majetek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mladá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování manželské/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Starost
* [[/Starost (z Chrudimska)/]]
* [[/Starost (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Berousnka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šedivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Baba nevěstou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majolenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Babička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milé něštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dlužené kalhoty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženichovi/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaplacená žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neblahé manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda svobody!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeňte se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překvapení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Má holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příkladná hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá kuchařka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženský hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Největší zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co hanba muži/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvázaný muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dvojí zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulčino proroctví/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Recept o ženu/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepravý vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Zklamaná naděje
* [[/Zklamaná naděje (Proto jsem se vdala)/]]
* [[/Zklamaná naděje (co jsem za manžela)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdoví nářek/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
}}

=== Písně společenské ===
* a) pijácké
# [[/Žádost Staročechův/]]
# [[/Staročeský přípitek/]]
# [[/Piják mudrák/]]
* b) smíšené žertovné a satyrické

=== Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského. ===
* Kněžstvo
* Zeman. Primus
* Hajdaláci. Študent. Písař
* Řemeslníci. Bednář. Cibuláři
* Hadrník. Hajný
* Havíři. Hokynář. Karbaník. Kolomazník
* Kominík. Koudelník
* Kováři. Krejčí
* Lékař. Mlynáři
* Myslivci
* Nunváři. Parukář. Pekař. Pernikář. Plavec. Pohodný
* Ponocný. Pošta. Rakař
* Řezníci. Rybnikář. Sladovnék
* Ševci
* Tesaři. Tkadlec. Zahradník. Zedník
* Vandrovní. Zloději
* Židé
* Cikáni

==== Selská hospodářství ====
* Selská strava

==== Písně vojenské ====
* Zpomnínky historické

=== Písně rozpravné: ===

==== a) světské (balady) ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Zakletá dcera/]]
# [[/Sirotek/]]
# [[/Rubáš/]]
# [[/Milá v hrobě/]]
# [[/Zaklené děvčátko/]]
# [[/Zavedený ovčák/]]
# [[/Ženich umrlec/]]
# [[/Panna a pekelní páni/]]
# [[/Heřman a Dornička/]]
# [[/Bratr voják/]]
# [[/Porubaný synek/]]
# [[/Upálená/]]
# Sestra travička
#* [[/Sestra travička (z Berounska)/]]
#* [[/Sestra travička (z Hradecka)/]]
#* [[/Sestra travička (z Budějovicka)/]]
# [[/Otrávená milá/]]
# [[/Zabitá sestra/]]
# [[/Zabité děvče/]]
# [[/Zajatá/]]
# [[/Kovářovic Kačenka/]]
# [[/Nalezená sestra/]]
# [[/Oklamaný Turek/]]
# [[/Manželka vražednice/]]
# [[/Václavíček/]]
# [[/Matoušek a Majdalenka/]]
# [[/Dorna vražednice/]]
# [[/Mužova vražednice/]]
# [[/Zpronevěřilý voják/]]
# [[/Utonulá/]]
# [[/Utopená/]]
# [[/Nešťastný mílý/]]
# [[/Porada/]]
# [[/Vzkázání/]]
# [[/Věrná plečka/]]
# [[/Pastevnice/]]
# [[/Děvče u potoka/]]
# [[/Sňatek v lese/]]
# [[/Děvče s pávem/]]
# [[/Děvče a huláni/]]
# [[/Stálá láska/]]
# [[/Zkrvavený milý/]]
# [[/Zabitý kovář/]]
# [[/Bitka o milou/]]
# [[/Nešťastní milí/]]
# [[/Nepozor/]]
# [[/Úraz/]]
# [[/Pokuta/]]
# [[/Nemocná paní/]]
# [[/Truchlivý konec lásky/]]
}}

==== b) náboženské (legendy) ====
&lt;ol start=48&gt;
{{Sloupce|šířka=200px|
&lt;li&gt;[[/První hřích a pokuta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nocleh Marie Panny/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maria a Alžběta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tělo boží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kříž a trnová koruna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Kouřimska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pět ran Kristových/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hříšná duše/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše hříšná a Maria panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ďáblova nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše a tělo/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Říkadla v nemocech ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Baba lékařka/]]
# [[/Voda/]]
# [[/Na stříle (1)/]]
# [[/Na stříle (2)/]]
# [[/Na nežit/]]
# [[/Na škrkavky (1)/]]
# [[/Na škrkavky (2)/]]
# [[/Na psotník/]]
# [[/Na růži/]]
# [[/Na škytavku/]]
# [[/Na nataženou žílu/]]
# [[/Na úbytě (1)/]]
# [[/Na úbytě (2)/]]
# [[/Na uhrančivost/]]
# [[/Na uřknutí/]]
# [[/Na dobrou neštovici/]]
# [[/Na červy (1)/]]
# [[/Na červy (2)/]]
# [[/Na nádchu (1)/]]
# [[/Na nádchu (2)/]]
# [[/Na bradavice (1)/]]
# [[/Na bradavice (2)/]]
# [[/Na návní kost/]]
# [[/Na návní kost, na vole a p./]]
# [[/Na lišej/]]
# [[/Pfi z očka/]]
}}

=== Marnost světská, smrt a pohřeb ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Osud lidský/]]
# [[/Vzdechnutí stařečkovo/]]
# [[/Zpomínky/]]
# [[/Zkažený svět/]]
# [[/Marnost života/]]
# [[/Důvěra v Boha/]]
# [[/Co nejlepšího?/]]
# [[/Tré dobrého/]]
# [[/Marnost světská/]]
# [[/Poslední vůle/]]
# [[/Mé místo/]]
# [[/Hřbitov/]]
# [[/Vzácný pohřeb/]]
# [[/Věčná památka/]]
* [[/Zvuky zvonův/]]
}}

=== Písně pohřební ===
; Dětem
; Dospělým
; [[/Po animas fildelium/]]
; Po pohřbu
; Na odchodu zě hřbitova

== Další zpracované části ==
* [[/Nepozor|Nepozor]]
* [[/Píseň jarní|Píseň jarní]]
* [[/Český Diogenes|Český Diogenes]]
* [[/Divoká hus|Divoká hus]]
* [[/Bujné koně/]]
* [[/Vždycky sám/]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Dudáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Duše hříšná a Maria panna]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Hrách a čočka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Krásná zvěř]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Lítost (z Hradecka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Myslivec]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Mysliveček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčačka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáci]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Rozmarínka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stařeček (z Bydžovska)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stesk (z Budějovicka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zastřelená srnka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zkažená síje]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zpomínky vojínovy]]

[[Kategorie:Karel Jaromír Erben]]
[[Kategorie:Sbírky písní]]</text>
      <sha1>4a4capwti51hxjuopchri4f9msh2o7s</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344809</id>
      <parentid>344808</parentid>
      <timestamp>2026-10-14T19:59:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Písně pohřební */</comment>
      <origin>344809</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="44167" sha1="ms10pjzsmvvygzuu2kc6vn6xpucme3c" xml:space="preserve">{{Digitalizace|ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | POPISEK = sbírka
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
}}
  | IMAGE = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
  | SOUVISEJÍCÍ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
  | místo = Praha
  | rok = 1862
}}
  | INDEX = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf&quot; include=&quot;1-2&quot; /&gt;

== Obsah sbírky ==
{{Rozšířit}}
(čísla nápěvů jsou uvedena v závorce)

* [[/Předmluva/]]

=== Věk dětský ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
* [[/Modlitba/]]
* [[/Večerní modlitba dětská/]]
* [[/Kolíbavky/]]
* [[/Dítě buditi/]]
Hry s malým dítětem
* [[/Myška/]]
* [[/Kostelíček/]]
* [[/Chléb váleti/]]
* [[/Třepati ručkama/]]
* [[/Vařiti kašičku/]]
* [[/Myška a pět prstů/]]
* [[/Co jsou prsty?/]]
* [[/Co dělají prsty?/]]
* [[/Chlácholiti dítě/]]
* [[/Houpati dítě/]]
* [[/Kovaříček/]]
* [[/Jak se jezdí?/]]
* [[/Jablíčka/]]
Rozličná dětská říkadla
* [[/Kolovrátek/]]
* [[/Bubák/]]
* [[/Rohatej/]]
* [[/Žebráček/]]
* [[/První zoubky/]]
* [[/Abeceda/]]
* [[/Malému žáčkovi/]]
* [[/Dětské písmo/]]
* [[/Škádlivé odpovědi/]]
* [[/Při škytání/]]
* [[/Když někdo sen vypravuje/]]
* [[/Cvičení výřečnosti/]]
Dětské posměšky
* [[/Tomu, kdo říká „prej“/]]
* [[/Kdo nesprávně vyřizuje/]]
* [[/Tomu, kdo se diví/]]
* [[/Dědkovi a bábě/]]
* [[/Na jmena/]]
* [[/Kdo německy se modlí/]]
* [[/Němcovi/]]
* [[/Francouzovi/]]
* [[/Italiánovi/]]
* [[/Špatným pradlenám/]]
* [[/Špatným přadlenám/]]
* [[/Špatné švadleně/]]
* [[/Pražským lampářům:/]]
* [[/Před časy říkávali v Praze študentům:/]]
* [[/Strojné dívce/]]
* [[/Přihluchlým/]]
* [[/Jak umívaly za starodávna městské panny německy:/]]
Dětské vypravování
* [[/Podivný kostel/]]
* [[/Povídání pohádky/]]
* [[/Konečná smrt/]]
* [[/Devatero vran/]]
* [[/Řípka/]]
* [[/O kohoutkovi a o slepičce/]]
* Dětské hádanky:
** [[/Dětské hádanky - podobenství|a) podobenství]]
** [[/Dětské hádanky - žert a dvojsmysly|b) žert a dvojsmysl]]
** [[/Dětské hádanky - z počtářství|c) z počtářství]]
* Zvířecí řeč
** [[/Konipásek/]]
** [[/Linduška/]]
** [[/Divoký holub/]]
** [[/Holub doupnák/]]
** [[/Sykora/]]
** [[/Strnad/]]
** [[/Vrabec/]]
** [[/Křepelka/]]
** [[/Vlašťovička/]]
** [[/Vrána/]]
** [[/Kukačka/]]
** [[/Dudek/]]
** [[/Slepice/]]
** [[/Husy/]]
** [[/Kohout/]]
** [[/Kočky/]]
** [[/Zajíc/]]
** [[/Cvrček/]]
** [[/Žáby/]]
* Dětská počítadla
** [[/Patnáct stop/]]
** [[/Dvaatřicet stop/]]
** [[/Počítadla přede hrou/]] (31 říkadel)
* [[/Dětské hry/]] (17 her)
}}

=== Písně a říkadla výroční ===
{{Sloupce|šířka=200px|
* [[/Zima/]]
* [[/Kterak dne přibývá/]]
* [[/Vánoce/]]
* [[/Štědrý večer/]]
* [[/Koledy vánoční/]] (31 koled)
** a) o božím narození
* '''[[/28. prosince/]]'''
** b) o novém roce
* [[/Den přeslavný/]]
* [[/Sladovnická/]]
** c) [[/O třech králích/]]
** [[/25. ledna/]]
* [[/Únor/]]
** [[/Hromice/]]
** [[/5. února/]]
** [[/22. února/]]
** [[/24. února/]]
* [[/Březen/]]
** [[/1. března/]]
** [[/Masopůst/]]
** Písně masopustní [[/Písně masopustní 1|1]], [[/Písně masopustní 2|2]], [[/Písně masopustní 3|3]]
** [[/Ostatky/]]
** Voračky [[/Voračky 1|1]], [[/Voračky 2|2]]
** [[/Škaredá středa (popeleční)/]]
** [[/12. března/]]
*** [[/Řehořská/]]
*** [[/Mistr 1|Mistr 1]], [[/Mistr 2|2]]
*** [[/Řehořské vojsko/]]
** [[/25. března/]]
* [[/Jaro/]]
** [[/Podléška/]]
** [[/Otloukání píšťalek/]] (17 říkadel)
* [[/Duben/]]
** [[/24. dubna/]]
** [[/25. dubna/]]
** [[/Lyščí neděle/]]
** [[/Kýchavná neděle/]]
* [[/Smrtná neděle/]] (16 říkadel)
* [[/Květná neděle/]]
* Pašijový týden
** [[/Škaredá středa (Velikonoce)/]]
** [[/Zelený čtvrtek/]]
** [[/Velký pátek/]]
** [[/Bílá sobota/]]
* [[/Velikonoc/]] (13 říkadel)
* [[/Helské písně/]] (4 písně)
* [[/Hry jarní/]] (4 hry)
* [[/Píseň jarní (1)/]]
* [[/Píseň jarní (2)/]]
* [[/Máj/]]
** [[/1. Máje/]]
** [[/Máj pod okny/]]
** [[/Poděkování/]]
** [[/Máj na návsi/]]
** [[/25. Máj/]]
** [[/Na Boží vstoupení/]]
** [[/Svátky Svatodušní/]]
** [[/Hra na krále/]]
** [[/Hra na královnu/]]
* [[/Hlásání pasaček/]] (4)
* Déšť a slunéčko
** [[/Plejvání/]]
** [[/Za déšť/]]
** [[/Májový déšť/]]
** [[/Poprchávání/]]
** [[/Za slunéčko/]]
* Zvířata a byliny
** [[/Husy (2)/]]
** [[/Vrána (2)/]]
** [[/Kukačka (2)/]]
** [[/Plž/]]
** [[/Májka/]]
** [[/Sluníčko/]]
** [[/Čekanka/]]
** [[/Křížkové koření/]]
** [[/Podražej/]]
* [[/Červen/]]
** [[/8. června/]]
** [[/15. června/]]
** [[/24. června/]]
** [[/Sv. Jan Křtitele/]]
* [[/Hry letní/]] (5 her)
* [[/Jahodníci/]]
* [[/Zavírání lesa/]]
* [[/Jahodnická/]]
* [[/4. červenec/]]
* [[/26. červenec/]]
* [[/Srpen/]]
** [[/1. srpna/]]
** [[/Hlásání žneček/]]
** [[/Hospodářství/]]
** [[/Brousilovi/]]
** [[/Šafářovi/]]
** [[/Mládencovi/]]
** [[/Panně/]]
** [[/Příchozímu/]]
** [[/Koza (1)/]]
** [[/Koza (2)/]]
** [[/Koza (3)/]]
** [[/Žnecká/]]
** [[/Obžínky/]]
** [[/Přípitek/]]
** [[/Píseň obžínková/]]
** [[/15. srpna/]]
** [[/10. a 24. srpna/]]
* [[/14. září/]]
* [[/21. září/]]
* [[/25. září/]]
* [[/Podzim/]]
* [[/Hry podzimní/]] (5 her)
* [[/Říjen/]]
** [[/7. října/]]
** [[/16. října/]]
** [[/18. října/]]
** [[/21. října/]]
* [[/Písně posvícenské/]] (9 písní)
* [[/28. října/]]
* [[/Babí léto/]]
* [[/11. listopadu/]]
* [[/25. listopadu/]]
* [[/25. a 30. listopadu/]]
* [[/6. prosince/]]
* [[/12. prosince/]]
* [[/Přástvy/]]
** [[/Kuželíček/]]
* [[/Hry zimní/]] (5 her)
}}

=== Písně věku mládeneckého a panenského ===

==== a) Mladost, krása láska ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Panna květ/]] (160, 161)
# [[/Přespolní milá/]] (603)
# [[/Námluva (z Berounska)/]] (129)
# [[/Zámluva/]] (676)
# [[/Panny z kostela jdoucí/]] (676)
# [[/Potěcha (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Cestička (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Večerní návštěva/]] (270)
# [[/Úmysl (z Hradecka, To si mámo nemyslete)/]] (270)
# [[/Rosa (z Budějovicka)/]] (195)
# [[/Léčivá bylina/]] (457)
# [[/Pouchňata/]] (326)
# [[/Vyprovázení (z Klatovska)/]] (326)
# [[/Červený šáteček/]] (563)
# [[/Vyvolená milá/]] (641)
# [[/Moje milá/]] (107)
# [[/Důvěra (z Budějovicka)/]] (701)
# [[/Odhodlanost/]] (421)
# [[/Pozvání (z Budějovicka)/]] (107)
# [[/Mládenci jako z pivoňky/]] (255)
# [[/Namítka/]] (255, 357)
# [[/Češka a Moravka/]] (292)
# [[/Překrásná noc/]] (292)
# [[/Kámen (z Plzenska)/]] 255
# [[/Kámen (z Budějovicka)/]]
# [[/Vybídka/]] (286)
# [[/Čeho se báti/]] (286)
# [[/Slib/]] (286)
# [[/Bylina/]] (106)
# [[/Slib milého/]] (260)
# [[/Jízda k milé/]] (64)
# [[/Úcta/]] (64)
# [[/Kočárek/]] (118)
# [[/Výhra/]] (490, 64)
# [[/Výmluva/]] (172)
# [[/Boty pod okny/]] (207)
# [[/Návštěva/]] (480)
# [[/Úmysl milenčin/]] (771)
# [[/Znamenaná cesta/]] (771)
# Milý ve dvoře
#* [[/Milý ve dvoře (z Klatovska)|z Klatovska]] 480
#* [[/Milý ve dvoře (z Táborska)|z Táborska]] 482
# Dobrá voda
#* [[/Dobrá voda (z Táborska)|z Táborska]] 482
#* [[/Dobrá voda (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 482
# [[/Zákaz/]] (83)
# [[/Pohaněná milá/]] (86)
# [[/Marné hanění/]] (74, 290)
# [[/Nebezpeční Hosiňáci/]] (75)
# [[/Jasná upřímnost/]] (73)
# [[/Poctivost/]] (483)
# [[/Radost matčina/]] (73)
# [[/Jablůnek/]] (594)
# [[/Naše holky/]] (594)
# [[/Milé rozednění/]] (350)
# [[/Utrhační lidé/]] (350)
# [[/Podivnosti/]] (79)
# [[/Zchytralá nevědomost/]] (55)
# [[/Láska nezradí/]] (250)
# [[/Vrany koně/]] (743)
# [[/Výstraha/]] (134)
# [[/Všehozdar/]] (743)
# [[/Tužba/]] (346)
# [[/Nedověra/]] (93)
# [[/Rakev neupřímného/]] (376, 381)
# [[/Nestálý milý/]] (743)
# [[/Rada/]] (79)
# [[/Trpělivá milá/]] (345)
# [[/Nekalost/]] (345)
# [[/Bezpečnost/]] (117)
# [[/Višeň/]] (346)
# [[/Důvěra v Boha/]] (346)
# [[/Vzácné kvítí/]] (681)
# [[/Láska/]] (775)
# [[/Lítost (z Prachenska)/]] (65)
# [[/Koníčky na úhoře/]] (95)
# [[/Starost o koníčky/]] (108)
# [[/Roztlučený džbán/]] (638)
# [[/Chlapík z Moravy/]]
# [[/Malé a dospělé děvče/]] (269)
# [[/Švárné děvče/]] (244)
# [[/Nekrmené koně/]] (243, 244)
# [[/Cesta v noci/]]
# [[/Žádost/]] (134)
# [[/Kanafaska/]] (566)
# [[/Potěcha/]] (634, 635)
# Prozřetelný milý
#* [[/Prozřetelný milý (z Berounska)|z Berounska]] 584
#* [[/Prozřetelný milý (z Plzenska)|z Plzenska]] 548
# [[/Patero milých/]] (584)
# [[/Shoda/]] (139)
# [[/Měsíček a hezká panna/]] (139)
# Lživý ptáček
#* [[/Lživý ptáček (z Klatovska)|z Klatovska]] 139
#* [[/Lživý ptáček (z Berounska)|z Berounska]] 139
# [[/Vzkázání/]] (348)
# [[/Ztracený pantoflíček/]] (788)
# [[/Pantoflíček/]] (584)
# [[/Rakušanka a Moravanka/]] (341)
# [[/Vzdálený milý/]] (581)
# [[/Marné příkoří/]] (355)
# [[/Otrhaná milá/]] (341)
# [[/Ptáček/]] (406)
# [[/Hněv milenců/]] (274)
# [[/Vyprovázení/]]
# [[/Lijavec/]] (435)
# [[/Sloužící milá/]] (650)
# [[/Děvče u zpovědi/]] (271, 637)
# [[/Dobrá rada/]] (538)
# [[/Slib (z Prachenska)/]] (538)
# [[/Starostlivost/]] (747)
# [[/Věrná milá/]] (747)
# [[/Překážka v pobožnosti/]] (309)
# [[/Jisté znamení/]] (400)
# [[/Poupě/]] (367)
# [[/Láska a slunéčko/]] (649)
# [[/Rukavice/]] (544)
# [[/Rozmarína (z Bydžovska)/]] (583)
# [[/Čiprné děvče/]]
# [[/Svitání/]] (691)
# [[/Děvčata z Lomce/]] (538)
# [[/Naučení/]] (191)
# [[/Neznámá/]] (618)
# [[/Nedbalý/]] (2)
# [[/Slib (z Berounska)/]] (2)
# [[/Matoušek/]] (2)
# [[/Spomínka/]] (396)
# [[/Bázlivá/]] (723)
# [[/Přípověď/]] (232)
# Výstraha
#* [[/Výstraha (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (47)
#* [[/Výstraha (z Klatovska)|z Klatovska]] (46)
# [[/Věrná milá/]] (534)
# [[/Otázka k lásce/]] (154)
# [[/Třeboně/]] (510)
# [[/Srdečná žádost/]] (510)
# [[/Laskavec/]] (510)
# [[/Kdy domů/]] (591)
# [[/Zlá láska/]] (82, 510)
# [[/Naučení/]] (82, 510)
# Šenkýřka
#* [[/Šenkýřka (z Klatovska)|z Klatovska]] (722)
#* [[/Šenkýřka (z Táborska)|z Táborska]] (510)
# [[/Nalevačka/]] (154)
# [[/Modlitba dívčí/]] (154)
# [[/Starost a potěcha/]] (82, 726)
# [[/Bledá panna/]] (586)
# [[/Mocná voda/]] (462)
# [[/Toužení (Foukej, větříčku)/]]
# [[/Toužení (Ach vy mily černy oči)/]] (448)
# [[/Rosa/]] (450)
# [[/Slavíček (z Táborska)/]] (87)
# [[/Znamení lásky/]] (516)
# [[/Budíček (Ančičko vstaň)/]] (27)
# [[/Svítidlo/]] (418)
# [[/Vzácná milá/]] (418)
# [[/Budíček (Zpívej, slavíčku!)/]] 786
# [[/Tři růže/]] (336)
# [[/Vyptávky/]] (230)
# [[/Hodné zvony/]] (675)
# [[/Nepokojná/]] (30)
# [[/Neříkej nic/]] (26)
# Úcta milému
#* [[/Úcta milému (z Hradecka)|z Hradecka]] 499
#* [[/Úcta milému (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 498
# [[/Holka komorná/]] (268)
# [[/Marné čekání/]] (579)
# [[/Zastaveníčko/]] (536)
# [[/Pro milého nic těžkého, pro milou touž měrou/]]
# [[/Vyprovázení/]] (197)
# [[/Dorozumění/]] (373)
# [[/Slavíček (z Prachenska)/]] (536)
# [[/Lenorka/]]
# [[/Andulička/]] (29)
# [[/Vyznání/]] (575)
# Ztráta
#* [[/Ztráta (z Hradecka)|z Hradecka]] 666
#* [[/Ztráta (z Plzenska)|z Plzenska]] 665
# [[/Překážka/]] (64)
# [[/Laskavec/]] (597)
# [[/Marná rada/]] (759)
# [[/Bezpečný lékař/]] (678)
# [[/Jablíčka (z Prácheňska)/]] (290)
# [[/Vyprovázení/]] (678)
# [[/Ochrana/]] (208)
# [[/Mračno/]] (290)
# [[/Kuráž/]] (282)
# [[/Zlý pes/]] (778)
# [[/Zlý Pozorek/]] (463)
# [[/Panská Mařena/]] (218)
# [[/Zástěra s tulipánama/]] (218)
# [[/Osamělá pasačka/]] (218)
# [[/Vychování dcery/]] (218)
# [[/Vychování syna/]] (140)
# [[/Pomilování/]] (8)
# [[/Šáteček/]] (512)
# [[/Neříkej nic!/]] (486)
# [[/Vlaštovčí zpěv/]] (413)
# [[/Píšťalka/]] (413)
# [[/Bolavá hlavička/]] (120)
# [[/Slib (z Klatovska)/]] (529)
# [[/Rozmarína (z Prachenska)/]] (412)
# [[/Hněv/]] (412)
# [[/Zlý milý/]] (636)
# [[/Mocnost lásky/]] (548)
# [[/Napomenutí/]] (470)
# [[/Co souzeno nemine/]] (780)
# [[/Přemlouvání/]] (451)
# [[/Upřímnost nad krásu/]] (258)
# [[/Láska nad bohatství/]] (10, 746)
# [[/Pěkné barvy/]] (389)
# [[/Holka krev a mléko/]] (211)
# [[/Zahrádka/]] (479)
# Maličká milá
#* [[/Maličká milá (z Klatovska)|z Klatovska]] 439
#* [[/Maličká milá (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 746
# [[/Maloučko děvčat/]] (459)
# [[/Děvče k milování/]] (387)
# [[/Přípověď/]] (601)
# [[/Vyhrůžka/]] (527)
# [[/Šáteček/]] (454)
# [[/Rozšafná láska/]] (454)
# [[/Nejistota a jistota/]] (293)
# [[/Zármutek a veselost/]] (602)
# [[/Tesklivá cesta/]] (332, 599)
# [[/Déšť/]] (411)
# [[/Schůzka/]] (389)
# [[/Pěkná rovina/]] (599)
# [[/Jízda/]] (454)
# [[/Hněv/]] (293)
# [[/Poptávka/]] (234, 235)
# [[/Starostlivý milý/]] (602)
# [[/Stesk (z Klatovska)/]] (10)
# [[/Úmysl (z Jičínska)/]] (10)
# [[/Poctivost chodí dveřma/]] (10, 458)
# [[/Pocta/]] (744)
# [[/Úmysl (z Hradecka)/]] (10)
# [[/Odhodlaná/]] (343)
# [[/Podivná svíčka/]] (550)
# [[/Ospalá/]] (711, 712)
# [[/Ospalka/]] (567)
# [[/Návštěva v zimě/]] (719)
# [[/Hněv/]] (121)
# [[/Zákaz/]] (121)
# [[/Nepřízeň v lásce/]] (33)
# [[/Honza/]] (184)
# [[/Výstraha/]] (122)
# [[/Modlitba zamilovaného/]] (491)
# [[/Šidilka/]] (572)
# [[/Láska/]]
}}

==== b) Láska nešťastná ====
&lt;ol start=&quot;233&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Uprchlý holoubek/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výprava na vojnu/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novinka/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ubitý Jiříček/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Modrá pentle/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tmavá hvězda/]] (676)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalina/]] (546)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rovnost v lásce/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Konec lásky/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starodávná láska/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrná/]] (270)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední schůzka/]] (48, 326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Propuštění/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vláčení/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení/]] (136, 377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Loučení
* [[/Loučení (z Klatovska)|z Klatovska]] (48, 377)
* [[/Loučení (z Prachenska)|z Prachenska]] (637)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Jičínska)/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]] (695)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná láska nestálá/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Veta po lásce
* [[/Veta po lásce (z Táborska)|z Táborska]] (629)
* [[/Veta po lásce (z Domažlicka a z Budějovicka)|z Domažlicka a z Budějovicka]] (695, 696)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zasněžená cesta/]] (696)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (68)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka poctivá/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mládenec poctivý/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (292)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepřijatý žert/]] (794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska i od jinud)/]] (58, 59, 794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]] (58)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a hněv/]] (171)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítostivá služba
* [[/Lítostivá služba (z Klatovska)|z Klatovska]] (779)
* [[/Lítostivá služba (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (678)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a bohatství/]] (480)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavíček s psaním/]] (417)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlaté časy/]] (765)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překážky v lásce/]] (148)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Liduška/]] (771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zufalý úmysl/]] (382, 771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehody/]] (101)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mysliveček (Z Prácheňska)/]] (207)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zabráněná láska/]] (344)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Chudobná milá
* [[/Chudobná milá (z Chrudimska)|z Chrudimska]] (729)
* [[/Chudobná milá (z Prachenska)|z Prachenska]] (582)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Černé oči/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítost
* [[/Lítost (z Hradecka, Já jsem se oženil)|z Hradecka, Já jsem se oženil]] (328)
* [[/Lítost (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (656)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Měla jsem holoubka)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Plzenska)/]] (137)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neupřímná kamarádka/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nucená veselost/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neplatná pomoc/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřímska, Široky hluboky)/]] (626)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Klatovska)/]] (743)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odbytý/]] (141)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda chlapců!/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (477)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Fijalička/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po všem nic/]] (55)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kobylí hůra/]] (722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trojí slunce/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tužba/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozvedení/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba/]] (253)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (259)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracené pentličky/]] (346, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička s poselstvím/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Plzenska)/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Poctivost nade všecko
* [[/Poctivost nade všecko (z Plzenska)|z Plzenska]] (582)
* [[/Poctivost nade všecko (z Klatovska)|z Klatovska]] (743)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vězeň/]] (328, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvězený milý/]] (656)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Chrudimska)/]] (346,582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Truchlivá poutnice/]] (574)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Hradecka)/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sládek/]] (793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar/]] (173, 793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]] (653, 673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Klatovska)/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztrestaná neposlušnost/]] (653)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrtkavý milý/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Koulelo se, koulelo)|z Hradecka, Koulelo se, koulelo]] (139)
* [[/Žalost (z Klatovska)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sen/]] (782)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá rada/]] (689)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Budějovicka)/]] (17)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři kavalírové/]] (687)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozchod/]] (611)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemysli si na mě/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žel opuštěné/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Plzenska)/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulička/]] (770)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Bydžovska)/]] (610)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Posekaná milá
* [[/Posekaná milá (z Klatovska)|z Klatovska]] (274)
* [[/Posekaná milá (z Táborska, z Berounska )|z Táborska, z Berounska]] (274, 538)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři panenky/]] (406, 473)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Klatovska)/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Bydžovska)/]] (753)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarína (z Berounska)/]] (297)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pasačka koní/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pravá a nepravá láska/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marné čekání/]] (504, 747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Marné volání
* [[/Marné volání (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (539)
* [[/Marné volání (z Klatovska)|z Klatovska]] (538, 747)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (88, 89)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod milého/]] (88)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska nestálá/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Teče voda od Skuhrova)/]] (747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Táborska)/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Všední láska/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení pro milou/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Suchá lípa/]] (133)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Návštěva na hřbitově/]] (496)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mniška/]] (271)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Verbování/]] (435)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešní lidé/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Toužení (z Prachenska)/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná příčina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Láska nad statek
* [[/Láska nad statek (z Berounska)|z Berounska]] (544)
* [[/Láska nad statek (z Domažlicka)|z Domažlicka]] (191)
* [[/Láska nad statek (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (736)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]] (736)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutná cestička/]] (198, 469)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (191, 198)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutek/]] (14)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehoda/]] (735)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Plzenska)/]] (723)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lítost (z Hradecka, Když jsem plela len)/]] (289)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šlechetná dcerka/]] (328,722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí žalost/]] (154, 722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Berounska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Čáslavska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nešťastný den/]] (715)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Dar na rozloučenou
* [[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!)|z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!]] (614)
* [[/Dar na rozloučenou (z Prachenska)|z Prachenska]] (82, 510)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná naděje/]] (216)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tušení/]] (485)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Berounska)/]] (11)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvedený milý/]] (5)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Svítila mi jasná hvězdička)/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitek/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (418)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná/]] (335)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obět dívčí/]] (335, 336)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vítoušek/]] (668)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená milá/]] (552)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Berounska)/]] (530)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vlaštovičí zpěv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Památný groš/]] (672)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odhodlaný milý/]] (429)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Vyprovázení
* [[/Vyprovázení (z Jičínska)|z Jičínska]] (694)
* [[/Vyprovázení (z Klatovska 2)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lhář/]] (197)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Hradecka, Žežulinka kuká)]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudoba a láska/]] (535)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozžehnání/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední návštěva/]] (369)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemoc/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá zkušenost/]] (734)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřimska, Co jsem se za tebou nachodil)/]] (71)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zmizelá láska/]] (358)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé tušení/]] (74, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Budějovicka)/]] (99, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Změna/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dary/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (290)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Proklatá láska/]] (436)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Měla jsem milého)|z Hradecka, Měla jsem milého]] 386
* [[/Žalost (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (386)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bílý čepeček/]] (388)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přec nejsi má/]] (218)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Berounska)/]] (378)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěný/]] (308)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nestálý milenec/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Bydžovska)/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutné psaní/]] (272)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (789)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oženění s nechutí/]] / Oklamaný milý (593)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nenadálé noviny/]] (90)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]] (555, 679, 3)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Berounska)/]] (679)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]] (555)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husaři/]] (200)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska o vánocích/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stesk (z Budějovicka, z Berounska/]] (458, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odešlá láska/]] (236, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koukol/]] (10, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozkotaná láska/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžký odchod/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příčina bolesti/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá cesta/]] (62, 92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Růžička/]] (92, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Prachenska)/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strom/]] (10, 211)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodářská láska/]] (262, 293, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žalost (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zhanění/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená kytička/]] (398)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska, Každá má milého)/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutný návrat/]] (284)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá ve vsi/]] (562)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rodiče na čas, milý do smrti/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rané děvče/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křídlaté srdéčko/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžko zapomenout/]] (440)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Hradecka)/]] (294)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mařenka/]] (249)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamané mínění/]] (394)&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== c) Vzdory ====
&lt;ol start=&quot;439&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Měj se dobře/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvodná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Barbora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Určitá odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mrňoukající kolečka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jablíčko s poselstvím/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máma a dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek na vývratku/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímné vyznání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opovržený milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska v řece/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/VYpovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska vojákova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavičí písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Netrucuj!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Červené víno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nebudeš má/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cedulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselá žalost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zištná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Čáslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škádlení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem poznati neupřímnost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Libost a nelibost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mariánka a křen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvodná odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chatrné dary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá za milou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oslyšený ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zapomenutí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rukavičky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obapolný výhost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaoraná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hedvábný fěrtoušek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvěra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Povážlivé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šelmovské děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Omyl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zpanštilá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bolení hlavy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímnost nad bohatství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husy na potoce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehká pomoc/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pivo a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cestička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvrácená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá dívka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemilý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výpověď z lásky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Děvče bez milého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jdi do pekla!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zarostlá cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehodní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Předsevzetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nechej tak/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoch z Nechanic/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== d) Žerty a posměšky ====
&lt;ol start=&quot;541&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Vavřina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Co komuť/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pomsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka z Rokycan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ukradená Zuzka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Cesta příjemná i nepříjemná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Orba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ošacený chlapík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sedlákova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Podobenství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidilka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zdrápaná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženská krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poutnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochotná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Potupná rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Dívčí spor/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Děvčata na prodej/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Koření/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panny (Z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panný (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná stará panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pilnost a lenost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Změněná krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Parádnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nepořádná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochrana/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelmovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Všecky zaopatřené/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Moudrý strnad/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Blahý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sváteční láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytý písař/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poctivost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehody/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Lehká ztráta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Strašidla/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Můra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pušperské děvečky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Narození/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bláznivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Opatrná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laskavé pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Štědrost nade štědrost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vrabec (píseň)|Vrabec]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vtip na vtip/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Malé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Paní kancelistová/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hádka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mlynářská modlitba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laciný rok/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nestálý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrbatá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bývalá klášternice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šmuk/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelma/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kamarád/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Necybírační chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pták za pluhem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hezká holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihlík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Omluvená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Závada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná dojička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hokyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šněrovačka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přece nejsi moje!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrozné neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přivázaná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pražská Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Málo ale hezky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neše Anče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Líná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bohatá kočka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Samá nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sprosté holky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Housenka v čepici/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pevná závora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poslední cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nádherné šaty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kačenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ztrápení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Prostosrdečný milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hadroplet/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== e) Hudba a tanec ====
&lt;ol start=&quot;642&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý harfeník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Možný chasník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cimbál/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Basa a housle/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Královské duetto/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strakonické dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neužilý dudák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ptáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Housel a dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba rozveselující/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hojná odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Z trní růže/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba veselá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední zahrání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svobodní chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoši z Veselího/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselí hoši/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzikanti furianti/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě třeba peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zásluhy v hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tance/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čiperná dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Při muzice dobře!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malé a velké děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čtvero tanečnic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milosrdný tanečník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Na čem záleží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem koho zmátl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čím to?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Nevšímavý milý
* [[/Nevšímavý milý (z Klatovska)|z Klatovska]]
* [[/Nevšímavý milý (z Budějovicka)|z Budějovicka]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bavorské Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (Bavorák)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zdar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Krádež
* [[/Krádež (z Bydžovska)|z Bydžovska]]
* [[/Krádež (z Klatovska)|z Klatovska]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec bylin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kdy domů?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Laskavý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodní úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malovaná hospoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý bez peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobromyslná husička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blažená svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Břitva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kroužek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máry/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Domažlicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cibulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vosňák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Bydžovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Švec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kaplan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chodovská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Třeboňská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Litoměřická/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rokycnaská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hanácká/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hulán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kozák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalamajka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Polka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maděra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šaryvary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Boty a košile/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trn v noze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zástava/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přátelská výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík „nebojím se“/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pacholek na synka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žaloba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svítání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poptávka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (z Klatovska, 2)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlámaný most/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zurážené podkovy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení z hospody/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== f) Ženění a vdávání ====
&lt;ol start=&quot;752&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Koření pro oženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koření pro vdávání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Komu lépe/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Která se může vdávati/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blahá naděje/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nečas k ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatáv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křesťanský úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bázeň/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeň se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženatý zkrotne/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatá Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bránění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potřebná žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Prospěch ženatého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost (z Prachenska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluva (z Kuřimska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ohlášky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stará/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrný stařeček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dědeček s povříslem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dej si pokoj/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozdílné objetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co lepší/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Panenství a vdovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada zamilovaného chuďasa/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Krmník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opravdová láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chtivá vdavek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich jurista/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarínka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatý kubík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdavadlo/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Moudrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Damaškový živůtek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odkaz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čas ke vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vymínka vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík jako pán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Skrovná žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Raněné srdce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohaté děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Věno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Správná holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smlouva/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Písně a říkadla svatební ===
* Zastaveníčko
* Svolávání hostů
* Cesta pro nevěstu
* Příchod
* Cesta do kostela
* Oddavky
* Cesta z kostela
* Oběd u nevěsty
* V hospodě
* Uvádění nevěsty
* Loučení nevěstino
* Cesta k ženichovi
* Příjezd
* V domě ženichově
* Čepení nevěsty
* Tanec v hospodě
* Skládání věnců
&lt;ol start=167&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavná veselka/]]
* Z BUdějovicka
* Z klatovska&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;

=== Obecné písně svatební a manželské ===
&lt;ol start=169&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzácná svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba dudkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba vlkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba psova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zlatohlávkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zelin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ševcovská svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (z Plzenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (Nestarej se)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majetek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mladá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování manželské/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Starost
* [[/Starost (z Chrudimska)/]]
* [[/Starost (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Berousnka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šedivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Baba nevěstou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majolenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Babička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milé něštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dlužené kalhoty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženichovi/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaplacená žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neblahé manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda svobody!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeňte se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překvapení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Má holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příkladná hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá kuchařka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženský hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Největší zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co hanba muži/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvázaný muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dvojí zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulčino proroctví/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Recept o ženu/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepravý vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Zklamaná naděje
* [[/Zklamaná naděje (Proto jsem se vdala)/]]
* [[/Zklamaná naděje (co jsem za manžela)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdoví nářek/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
}}

=== Písně společenské ===
* a) pijácké
# [[/Žádost Staročechův/]]
# [[/Staročeský přípitek/]]
# [[/Piják mudrák/]]
* b) smíšené žertovné a satyrické

=== Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského. ===
* Kněžstvo
* Zeman. Primus
* Hajdaláci. Študent. Písař
* Řemeslníci. Bednář. Cibuláři
* Hadrník. Hajný
* Havíři. Hokynář. Karbaník. Kolomazník
* Kominík. Koudelník
* Kováři. Krejčí
* Lékař. Mlynáři
* Myslivci
* Nunváři. Parukář. Pekař. Pernikář. Plavec. Pohodný
* Ponocný. Pošta. Rakař
* Řezníci. Rybnikář. Sladovnék
* Ševci
* Tesaři. Tkadlec. Zahradník. Zedník
* Vandrovní. Zloději
* Židé
* Cikáni

==== Selská hospodářství ====
* Selská strava

==== Písně vojenské ====
* Zpomnínky historické

=== Písně rozpravné: ===

==== a) světské (balady) ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Zakletá dcera/]]
# [[/Sirotek/]]
# [[/Rubáš/]]
# [[/Milá v hrobě/]]
# [[/Zaklené děvčátko/]]
# [[/Zavedený ovčák/]]
# [[/Ženich umrlec/]]
# [[/Panna a pekelní páni/]]
# [[/Heřman a Dornička/]]
# [[/Bratr voják/]]
# [[/Porubaný synek/]]
# [[/Upálená/]]
# Sestra travička
#* [[/Sestra travička (z Berounska)/]]
#* [[/Sestra travička (z Hradecka)/]]
#* [[/Sestra travička (z Budějovicka)/]]
# [[/Otrávená milá/]]
# [[/Zabitá sestra/]]
# [[/Zabité děvče/]]
# [[/Zajatá/]]
# [[/Kovářovic Kačenka/]]
# [[/Nalezená sestra/]]
# [[/Oklamaný Turek/]]
# [[/Manželka vražednice/]]
# [[/Václavíček/]]
# [[/Matoušek a Majdalenka/]]
# [[/Dorna vražednice/]]
# [[/Mužova vražednice/]]
# [[/Zpronevěřilý voják/]]
# [[/Utonulá/]]
# [[/Utopená/]]
# [[/Nešťastný mílý/]]
# [[/Porada/]]
# [[/Vzkázání/]]
# [[/Věrná plečka/]]
# [[/Pastevnice/]]
# [[/Děvče u potoka/]]
# [[/Sňatek v lese/]]
# [[/Děvče s pávem/]]
# [[/Děvče a huláni/]]
# [[/Stálá láska/]]
# [[/Zkrvavený milý/]]
# [[/Zabitý kovář/]]
# [[/Bitka o milou/]]
# [[/Nešťastní milí/]]
# [[/Nepozor/]]
# [[/Úraz/]]
# [[/Pokuta/]]
# [[/Nemocná paní/]]
# [[/Truchlivý konec lásky/]]
}}

==== b) náboženské (legendy) ====
&lt;ol start=48&gt;
{{Sloupce|šířka=200px|
&lt;li&gt;[[/První hřích a pokuta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nocleh Marie Panny/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maria a Alžběta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tělo boží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kříž a trnová koruna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Kouřimska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pět ran Kristových/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hříšná duše/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše hříšná a Maria panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ďáblova nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše a tělo/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Říkadla v nemocech ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Baba lékařka/]]
# [[/Voda/]]
# [[/Na stříle (1)/]]
# [[/Na stříle (2)/]]
# [[/Na nežit/]]
# [[/Na škrkavky (1)/]]
# [[/Na škrkavky (2)/]]
# [[/Na psotník/]]
# [[/Na růži/]]
# [[/Na škytavku/]]
# [[/Na nataženou žílu/]]
# [[/Na úbytě (1)/]]
# [[/Na úbytě (2)/]]
# [[/Na uhrančivost/]]
# [[/Na uřknutí/]]
# [[/Na dobrou neštovici/]]
# [[/Na červy (1)/]]
# [[/Na červy (2)/]]
# [[/Na nádchu (1)/]]
# [[/Na nádchu (2)/]]
# [[/Na bradavice (1)/]]
# [[/Na bradavice (2)/]]
# [[/Na návní kost/]]
# [[/Na návní kost, na vole a p./]]
# [[/Na lišej/]]
# [[/Pfi z očka/]]
}}

=== Marnost světská, smrt a pohřeb ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Osud lidský/]]
# [[/Vzdechnutí stařečkovo/]]
# [[/Zpomínky/]]
# [[/Zkažený svět/]]
# [[/Marnost života/]]
# [[/Důvěra v Boha/]]
# [[/Co nejlepšího?/]]
# [[/Tré dobrého/]]
# [[/Marnost světská/]]
# [[/Poslední vůle/]]
# [[/Mé místo/]]
# [[/Hřbitov/]]
# [[/Vzácný pohřeb/]]
# [[/Věčná památka/]]
* [[/Zvuky zvonův/]]
}}

=== Písně pohřební ===

; Dětem
# [[/Pojď, dušičko vyvolená/]]
# [[/I proč tak příliš/]]
# [[/Uskrovněte svého/]]
; Dospělým
&lt;ol start=4&gt;
&lt;li&gt; [[/Vímť já/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Člověče!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Velmi přežalostný ten čas/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ej již tenkrát/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Po animas fildelium
&lt;ol start=8&gt;
&lt;li&gt; [[/Milosrdný Bože/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Po pohřbu
&lt;ol start=10&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozžehnejme se/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Tělo mrtvé v hrob kladouce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kriste, synu z Panny!/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Na odchodu ze hřbitova
* [[/Dětem/]]
* [[/Dospělým/]]

== Další zpracované části ==
* [[/Nepozor|Nepozor]]
* [[/Píseň jarní|Píseň jarní]]
* [[/Český Diogenes|Český Diogenes]]
* [[/Divoká hus|Divoká hus]]
* [[/Bujné koně/]]
* [[/Vždycky sám/]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Dudáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Duše hříšná a Maria panna]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Hrách a čočka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Krásná zvěř]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Lítost (z Hradecka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Myslivec]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Mysliveček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčačka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáci]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Rozmarínka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stařeček (z Bydžovska)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stesk (z Budějovicka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zastřelená srnka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zkažená síje]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zpomínky vojínovy]]

[[Kategorie:Karel Jaromír Erben]]
[[Kategorie:Sbírky písní]]</text>
      <sha1>ms10pjzsmvvygzuu2kc6vn6xpucme3c</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344820</id>
      <parentid>344809</parentid>
      <timestamp>2026-10-14T20:53:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>344820</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="43899" sha1="l11hb6eykurowvp7fpbp6bw6rtx4vpc" xml:space="preserve">{{Digitalizace|ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | POPISEK = sbírka
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
}}
  | IMAGE = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
  | SOUVISEJÍCÍ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
  | místo = Praha
  | rok = 1862
}}
  | INDEX = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf&quot; include=&quot;1-2&quot; /&gt;

== Obsah sbírky ==
{{Rozšířit}}
(čísla nápěvů jsou uvedena v závorce)

* [[/Předmluva/]]

=== Věk dětský ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
* [[/Modlitba/]]
* [[/Večerní modlitba dětská/]]
* [[/Kolíbavky/]]
* [[/Dítě buditi/]]
Hry s malým dítětem
* [[/Myška/]]
* [[/Kostelíček/]]
* [[/Chléb váleti/]]
* [[/Třepati ručkama/]]
* [[/Vařiti kašičku/]]
* [[/Myška a pět prstů/]]
* [[/Co jsou prsty?/]]
* [[/Co dělají prsty?/]]
* [[/Chlácholiti dítě/]]
* [[/Houpati dítě/]]
* [[/Kovaříček/]]
* [[/Jak se jezdí?/]]
* [[/Jablíčka/]]
Rozličná dětská říkadla
* [[/Kolovrátek/]]
* [[/Bubák/]]
* [[/Rohatej/]]
* [[/Žebráček/]]
* [[/První zoubky/]]
* [[/Abeceda/]]
* [[/Malému žáčkovi/]]
* [[/Dětské písmo/]]
* [[/Škádlivé odpovědi/]]
* [[/Při škytání/]]
* [[/Když někdo sen vypravuje/]]
* [[/Cvičení výřečnosti/]]
Dětské posměšky
* [[/Tomu, kdo říká „prej“/]]
* [[/Kdo nesprávně vyřizuje/]]
* [[/Tomu, kdo se diví/]]
* [[/Dědkovi a bábě/]]
* [[/Na jmena/]]
* [[/Kdo německy se modlí/]]
* [[/Němcovi/]]
* [[/Francouzovi/]]
* [[/Italiánovi/]]
* [[/Špatným pradlenám/]]
* [[/Špatným přadlenám/]]
* [[/Špatné švadleně/]]
* [[/Pražským lampářům:/]]
* [[/Před časy říkávali v Praze študentům:/]]
* [[/Strojné dívce/]]
* [[/Přihluchlým/]]
* [[/Jak umívaly za starodávna městské panny německy:/]]
Dětské vypravování
* [[/Podivný kostel/]]
* [[/Povídání pohádky/]]
* [[/Konečná smrt/]]
* [[/Devatero vran/]]
* [[/Řípka/]]
* [[/O kohoutkovi a o slepičce/]]
* Dětské hádanky:
** [[/Dětské hádanky - podobenství|a) podobenství]]
** [[/Dětské hádanky - žert a dvojsmysly|b) žert a dvojsmysl]]
** [[/Dětské hádanky - z počtářství|c) z počtářství]]
* Zvířecí řeč
** [[/Konipásek/]]
** [[/Linduška/]]
** [[/Divoký holub/]]
** [[/Holub doupnák/]]
** [[/Sykora/]]
** [[/Strnad/]]
** [[/Vrabec/]]
** [[/Křepelka/]]
** [[/Vlašťovička/]]
** [[/Vrána/]]
** [[/Kukačka/]]
** [[/Dudek/]]
** [[/Slepice/]]
** [[/Husy/]]
** [[/Kohout/]]
** [[/Kočky/]]
** [[/Zajíc/]]
** [[/Cvrček/]]
** [[/Žáby/]]
* Dětská počítadla
** [[/Patnáct stop/]]
** [[/Dvaatřicet stop/]]
** [[/Počítadla přede hrou/]] (31 říkadel)
* [[/Dětské hry/]] (17 her)
}}

=== Písně a říkadla výroční ===
{{Sloupce|šířka=200px|
* [[/Zima/]]
* [[/Kterak dne přibývá/]]
* [[/Vánoce/]]
* [[/Štědrý večer/]]
* [[/Koledy vánoční/]] (31 koled)
** a) o božím narození
* '''[[/28. prosince/]]'''
** b) o novém roce
* [[/Den přeslavný/]]
* [[/Sladovnická/]]
** c) [[/O třech králích/]]
** [[/25. ledna/]]
* [[/Únor/]]
** [[/Hromice/]]
** [[/5. února/]]
** [[/22. února/]]
** [[/24. února/]]
* [[/Březen/]]
** [[/1. března/]]
** [[/Masopůst/]]
** Písně masopustní [[/Písně masopustní 1|1]], [[/Písně masopustní 2|2]], [[/Písně masopustní 3|3]]
** [[/Ostatky/]]
** Voračky [[/Voračky 1|1]], [[/Voračky 2|2]]
** [[/Škaredá středa (popeleční)/]]
** [[/12. března/]]
*** [[/Řehořská/]]
*** [[/Mistr 1|Mistr 1]], [[/Mistr 2|2]]
*** [[/Řehořské vojsko/]]
** [[/25. března/]]
* [[/Jaro/]]
** [[/Podléška/]]
** [[/Otloukání píšťalek/]] (17 říkadel)
* [[/Duben/]]
** [[/24. dubna/]]
** [[/25. dubna/]]
** [[/Lyščí neděle/]]
** [[/Kýchavná neděle/]]
* [[/Smrtná neděle/]] (16 říkadel)
* [[/Květná neděle/]]
* Pašijový týden
** [[/Škaredá středa (Velikonoce)/]]
** [[/Zelený čtvrtek/]]
** [[/Velký pátek/]]
** [[/Bílá sobota/]]
* [[/Velikonoc/]] (13 říkadel)
* [[/Helské písně/]] (4 písně)
* [[/Hry jarní/]] (4 hry)
* [[/Píseň jarní (1)/]]
* [[/Píseň jarní (2)/]]
* [[/Máj/]]
** [[/1. Máje/]]
** [[/Máj pod okny/]]
** [[/Poděkování/]]
** [[/Máj na návsi/]]
** [[/25. Máj/]]
** [[/Na Boží vstoupení/]]
** [[/Svátky Svatodušní/]]
** [[/Hra na krále/]]
** [[/Hra na královnu/]]
* [[/Hlásání pasaček/]] (4)
* Déšť a slunéčko
** [[/Plejvání/]]
** [[/Za déšť/]]
** [[/Májový déšť/]]
** [[/Poprchávání/]]
** [[/Za slunéčko/]]
* Zvířata a byliny
** [[/Husy (2)/]]
** [[/Vrána (2)/]]
** [[/Kukačka (2)/]]
** [[/Plž/]]
** [[/Májka/]]
** [[/Sluníčko/]]
** [[/Čekanka/]]
** [[/Křížkové koření/]]
** [[/Podražej/]]
* [[/Červen/]]
** [[/8. června/]]
** [[/15. června/]]
** [[/24. června/]]
** [[/Sv. Jan Křtitele/]]
* [[/Hry letní/]] (5 her)
* [[/Jahodníci/]]
* [[/Zavírání lesa/]]
* [[/Jahodnická/]]
* [[/4. červenec/]]
* [[/26. červenec/]]
* [[/Srpen/]]
** [[/1. srpna/]]
** [[/Hlásání žneček/]]
** [[/Hospodářství/]]
** [[/Brousilovi/]]
** [[/Šafářovi/]]
** [[/Mládencovi/]]
** [[/Panně/]]
** [[/Příchozímu/]]
** [[/Koza (1)/]]
** [[/Koza (2)/]]
** [[/Koza (3)/]]
** [[/Žnecká/]]
** [[/Obžínky/]]
** [[/Přípitek/]]
** [[/Píseň obžínková/]]
** [[/15. srpna/]]
** [[/10. a 24. srpna/]]
* [[/14. září/]]
* [[/21. září/]]
* [[/25. září/]]
* [[/Podzim/]]
* [[/Hry podzimní/]] (5 her)
* [[/Říjen/]]
** [[/7. října/]]
** [[/16. října/]]
** [[/18. října/]]
** [[/21. října/]]
* [[/Písně posvícenské/]] (9 písní)
* [[/28. října/]]
* [[/Babí léto/]]
* [[/11. listopadu/]]
* [[/25. listopadu/]]
* [[/25. a 30. listopadu/]]
* [[/6. prosince/]]
* [[/12. prosince/]]
* [[/Přástvy/]]
** [[/Kuželíček/]]
* [[/Hry zimní/]] (5 her)
}}

=== Písně věku mládeneckého a panenského ===

==== a) Mladost, krása láska ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Panna květ/]] (160, 161)
# [[/Přespolní milá/]] (603)
# [[/Námluva (z Berounska)/]] (129)
# [[/Zámluva/]] (676)
# [[/Panny z kostela jdoucí/]] (676)
# [[/Potěcha (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Cestička (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Večerní návštěva/]] (270)
# [[/Úmysl (z Hradecka, To si mámo nemyslete)/]] (270)
# [[/Rosa (z Budějovicka)/]] (195)
# [[/Léčivá bylina/]] (457)
# [[/Pouchňata/]] (326)
# [[/Vyprovázení (z Klatovska)/]] (326)
# [[/Červený šáteček/]] (563)
# [[/Vyvolená milá/]] (641)
# [[/Moje milá/]] (107)
# [[/Důvěra (z Budějovicka)/]] (701)
# [[/Odhodlanost/]] (421)
# [[/Pozvání (z Budějovicka)/]] (107)
# [[/Mládenci jako z pivoňky/]] (255)
# [[/Namítka/]] (255, 357)
# [[/Češka a Moravka/]] (292)
# [[/Překrásná noc/]] (292)
# [[/Kámen (z Plzenska)/]] 255
# [[/Kámen (z Budějovicka)/]]
# [[/Vybídka/]] (286)
# [[/Čeho se báti/]] (286)
# [[/Slib/]] (286)
# [[/Bylina/]] (106)
# [[/Slib milého/]] (260)
# [[/Jízda k milé/]] (64)
# [[/Úcta/]] (64)
# [[/Kočárek/]] (118)
# [[/Výhra/]] (490, 64)
# [[/Výmluva/]] (172)
# [[/Boty pod okny/]] (207)
# [[/Návštěva/]] (480)
# [[/Úmysl milenčin/]] (771)
# [[/Znamenaná cesta/]] (771)
# Milý ve dvoře
#* [[/Milý ve dvoře (z Klatovska)|z Klatovska]] 480
#* [[/Milý ve dvoře (z Táborska)|z Táborska]] 482
# Dobrá voda
#* [[/Dobrá voda (z Táborska)|z Táborska]] 482
#* [[/Dobrá voda (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 482
# [[/Zákaz/]] (83)
# [[/Pohaněná milá/]] (86)
# [[/Marné hanění/]] (74, 290)
# [[/Nebezpeční Hosiňáci/]] (75)
# [[/Jasná upřímnost/]] (73)
# [[/Poctivost/]] (483)
# [[/Radost matčina/]] (73)
# [[/Jablůnek/]] (594)
# [[/Naše holky/]] (594)
# [[/Milé rozednění/]] (350)
# [[/Utrhační lidé/]] (350)
# [[/Podivnosti/]] (79)
# [[/Zchytralá nevědomost/]] (55)
# [[/Láska nezradí/]] (250)
# [[/Vrany koně/]] (743)
# [[/Výstraha/]] (134)
# [[/Všehozdar/]] (743)
# [[/Tužba/]] (346)
# [[/Nedověra/]] (93)
# [[/Rakev neupřímného/]] (376, 381)
# [[/Nestálý milý/]] (743)
# [[/Rada/]] (79)
# [[/Trpělivá milá/]] (345)
# [[/Nekalost/]] (345)
# [[/Bezpečnost/]] (117)
# [[/Višeň/]] (346)
# [[/Důvěra v Boha/]] (346)
# [[/Vzácné kvítí/]] (681)
# [[/Láska/]] (775)
# [[/Lítost (z Prachenska)/]] (65)
# [[/Koníčky na úhoře/]] (95)
# [[/Starost o koníčky/]] (108)
# [[/Roztlučený džbán/]] (638)
# [[/Chlapík z Moravy/]]
# [[/Malé a dospělé děvče/]] (269)
# [[/Švárné děvče/]] (244)
# [[/Nekrmené koně/]] (243, 244)
# [[/Cesta v noci/]]
# [[/Žádost/]] (134)
# [[/Kanafaska/]] (566)
# [[/Potěcha/]] (634, 635)
# Prozřetelný milý
#* [[/Prozřetelný milý (z Berounska)|z Berounska]] 584
#* [[/Prozřetelný milý (z Plzenska)|z Plzenska]] 548
# [[/Patero milých/]] (584)
# [[/Shoda/]] (139)
# [[/Měsíček a hezká panna/]] (139)
# Lživý ptáček
#* [[/Lživý ptáček (z Klatovska)|z Klatovska]] 139
#* [[/Lživý ptáček (z Berounska)|z Berounska]] 139
# [[/Vzkázání/]] (348)
# [[/Ztracený pantoflíček/]] (788)
# [[/Pantoflíček/]] (584)
# [[/Rakušanka a Moravanka/]] (341)
# [[/Vzdálený milý/]] (581)
# [[/Marné příkoří/]] (355)
# [[/Otrhaná milá/]] (341)
# [[/Ptáček/]] (406)
# [[/Hněv milenců/]] (274)
# [[/Vyprovázení/]]
# [[/Lijavec/]] (435)
# [[/Sloužící milá/]] (650)
# [[/Děvče u zpovědi/]] (271, 637)
# [[/Dobrá rada/]] (538)
# [[/Slib (z Prachenska)/]] (538)
# [[/Starostlivost/]] (747)
# [[/Věrná milá/]] (747)
# [[/Překážka v pobožnosti/]] (309)
# [[/Jisté znamení/]] (400)
# [[/Poupě/]] (367)
# [[/Láska a slunéčko/]] (649)
# [[/Rukavice/]] (544)
# [[/Rozmarína (z Bydžovska)/]] (583)
# [[/Čiprné děvče/]]
# [[/Svitání/]] (691)
# [[/Děvčata z Lomce/]] (538)
# [[/Naučení/]] (191)
# [[/Neznámá/]] (618)
# [[/Nedbalý/]] (2)
# [[/Slib (z Berounska)/]] (2)
# [[/Matoušek/]] (2)
# [[/Spomínka/]] (396)
# [[/Bázlivá/]] (723)
# [[/Přípověď/]] (232)
# Výstraha
#* [[/Výstraha (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (47)
#* [[/Výstraha (z Klatovska)|z Klatovska]] (46)
# [[/Věrná milá/]] (534)
# [[/Otázka k lásce/]] (154)
# [[/Třeboně/]] (510)
# [[/Srdečná žádost/]] (510)
# [[/Laskavec/]] (510)
# [[/Kdy domů/]] (591)
# [[/Zlá láska/]] (82, 510)
# [[/Naučení/]] (82, 510)
# Šenkýřka
#* [[/Šenkýřka (z Klatovska)|z Klatovska]] (722)
#* [[/Šenkýřka (z Táborska)|z Táborska]] (510)
# [[/Nalevačka/]] (154)
# [[/Modlitba dívčí/]] (154)
# [[/Starost a potěcha/]] (82, 726)
# [[/Bledá panna/]] (586)
# [[/Mocná voda/]] (462)
# [[/Toužení (Foukej, větříčku)/]]
# [[/Toužení (Ach vy mily černy oči)/]] (448)
# [[/Rosa/]] (450)
# [[/Slavíček (z Táborska)/]] (87)
# [[/Znamení lásky/]] (516)
# [[/Budíček (Ančičko vstaň)/]] (27)
# [[/Svítidlo/]] (418)
# [[/Vzácná milá/]] (418)
# [[/Budíček (Zpívej, slavíčku!)/]] 786
# [[/Tři růže/]] (336)
# [[/Vyptávky/]] (230)
# [[/Hodné zvony/]] (675)
# [[/Nepokojná/]] (30)
# [[/Neříkej nic/]] (26)
# Úcta milému
#* [[/Úcta milému (z Hradecka)|z Hradecka]] 499
#* [[/Úcta milému (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 498
# [[/Holka komorná/]] (268)
# [[/Marné čekání/]] (579)
# [[/Zastaveníčko/]] (536)
# [[/Pro milého nic těžkého, pro milou touž měrou/]]
# [[/Vyprovázení/]] (197)
# [[/Dorozumění/]] (373)
# [[/Slavíček (z Prachenska)/]] (536)
# [[/Lenorka/]]
# [[/Andulička/]] (29)
# [[/Vyznání/]] (575)
# Ztráta
#* [[/Ztráta (z Hradecka)|z Hradecka]] 666
#* [[/Ztráta (z Plzenska)|z Plzenska]] 665
# [[/Překážka/]] (64)
# [[/Laskavec/]] (597)
# [[/Marná rada/]] (759)
# [[/Bezpečný lékař/]] (678)
# [[/Jablíčka (z Prácheňska)/]] (290)
# [[/Vyprovázení/]] (678)
# [[/Ochrana/]] (208)
# [[/Mračno/]] (290)
# [[/Kuráž/]] (282)
# [[/Zlý pes/]] (778)
# [[/Zlý Pozorek/]] (463)
# [[/Panská Mařena/]] (218)
# [[/Zástěra s tulipánama/]] (218)
# [[/Osamělá pasačka/]] (218)
# [[/Vychování dcery/]] (218)
# [[/Vychování syna/]] (140)
# [[/Pomilování/]] (8)
# [[/Šáteček/]] (512)
# [[/Neříkej nic!/]] (486)
# [[/Vlaštovčí zpěv/]] (413)
# [[/Píšťalka/]] (413)
# [[/Bolavá hlavička/]] (120)
# [[/Slib (z Klatovska)/]] (529)
# [[/Rozmarína (z Prachenska)/]] (412)
# [[/Hněv/]] (412)
# [[/Zlý milý/]] (636)
# [[/Mocnost lásky/]] (548)
# [[/Napomenutí/]] (470)
# [[/Co souzeno nemine/]] (780)
# [[/Přemlouvání/]] (451)
# [[/Upřímnost nad krásu/]] (258)
# [[/Láska nad bohatství/]] (10, 746)
# [[/Pěkné barvy/]] (389)
# [[/Holka krev a mléko/]] (211)
# [[/Zahrádka/]] (479)
# Maličká milá
#* [[/Maličká milá (z Klatovska)|z Klatovska]] 439
#* [[/Maličká milá (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 746
# [[/Maloučko děvčat/]] (459)
# [[/Děvče k milování/]] (387)
# [[/Přípověď/]] (601)
# [[/Vyhrůžka/]] (527)
# [[/Šáteček/]] (454)
# [[/Rozšafná láska/]] (454)
# [[/Nejistota a jistota/]] (293)
# [[/Zármutek a veselost/]] (602)
# [[/Tesklivá cesta/]] (332, 599)
# [[/Déšť/]] (411)
# [[/Schůzka/]] (389)
# [[/Pěkná rovina/]] (599)
# [[/Jízda/]] (454)
# [[/Hněv/]] (293)
# [[/Poptávka/]] (234, 235)
# [[/Starostlivý milý/]] (602)
# [[/Stesk (z Klatovska)/]] (10)
# [[/Úmysl (z Jičínska)/]] (10)
# [[/Poctivost chodí dveřma/]] (10, 458)
# [[/Pocta/]] (744)
# [[/Úmysl (z Hradecka)/]] (10)
# [[/Odhodlaná/]] (343)
# [[/Podivná svíčka/]] (550)
# [[/Ospalá/]] (711, 712)
# [[/Ospalka/]] (567)
# [[/Návštěva v zimě/]] (719)
# [[/Hněv/]] (121)
# [[/Zákaz/]] (121)
# [[/Nepřízeň v lásce/]] (33)
# [[/Honza/]] (184)
# [[/Výstraha/]] (122)
# [[/Modlitba zamilovaného/]] (491)
# [[/Šidilka/]] (572)
# [[/Láska/]]
}}

==== b) Láska nešťastná ====
&lt;ol start=&quot;233&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Uprchlý holoubek/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výprava na vojnu/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novinka/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ubitý Jiříček/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Modrá pentle/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tmavá hvězda/]] (676)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalina/]] (546)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rovnost v lásce/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Konec lásky/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starodávná láska/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrná/]] (270)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední schůzka/]] (48, 326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Propuštění/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vláčení/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení/]] (136, 377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Loučení
* [[/Loučení (z Klatovska)|z Klatovska]] (48, 377)
* [[/Loučení (z Prachenska)|z Prachenska]] (637)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Jičínska)/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]] (695)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná láska nestálá/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Veta po lásce
* [[/Veta po lásce (z Táborska)|z Táborska]] (629)
* [[/Veta po lásce (z Domažlicka a z Budějovicka)|z Domažlicka a z Budějovicka]] (695, 696)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zasněžená cesta/]] (696)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (68)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka poctivá/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mládenec poctivý/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (292)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepřijatý žert/]] (794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska i od jinud)/]] (58, 59, 794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]] (58)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a hněv/]] (171)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítostivá služba
* [[/Lítostivá služba (z Klatovska)|z Klatovska]] (779)
* [[/Lítostivá služba (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (678)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a bohatství/]] (480)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavíček s psaním/]] (417)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlaté časy/]] (765)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překážky v lásce/]] (148)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Liduška/]] (771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zufalý úmysl/]] (382, 771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehody/]] (101)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mysliveček (Z Prácheňska)/]] (207)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zabráněná láska/]] (344)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Chudobná milá
* [[/Chudobná milá (z Chrudimska)|z Chrudimska]] (729)
* [[/Chudobná milá (z Prachenska)|z Prachenska]] (582)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Černé oči/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítost
* [[/Lítost (z Hradecka, Já jsem se oženil)|z Hradecka, Já jsem se oženil]] (328)
* [[/Lítost (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (656)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Měla jsem holoubka)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Plzenska)/]] (137)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neupřímná kamarádka/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nucená veselost/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neplatná pomoc/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřímska, Široky hluboky)/]] (626)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Klatovska)/]] (743)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odbytý/]] (141)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda chlapců!/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (477)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Fijalička/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po všem nic/]] (55)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kobylí hůra/]] (722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trojí slunce/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tužba/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozvedení/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba/]] (253)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (259)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracené pentličky/]] (346, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička s poselstvím/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Plzenska)/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Poctivost nade všecko
* [[/Poctivost nade všecko (z Plzenska)|z Plzenska]] (582)
* [[/Poctivost nade všecko (z Klatovska)|z Klatovska]] (743)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vězeň/]] (328, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvězený milý/]] (656)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Chrudimska)/]] (346,582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Truchlivá poutnice/]] (574)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Hradecka)/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sládek/]] (793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar/]] (173, 793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]] (653, 673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Klatovska)/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztrestaná neposlušnost/]] (653)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrtkavý milý/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Koulelo se, koulelo)|z Hradecka, Koulelo se, koulelo]] (139)
* [[/Žalost (z Klatovska)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sen/]] (782)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá rada/]] (689)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Budějovicka)/]] (17)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři kavalírové/]] (687)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozchod/]] (611)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemysli si na mě/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žel opuštěné/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Plzenska)/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulička/]] (770)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Bydžovska)/]] (610)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Posekaná milá
* [[/Posekaná milá (z Klatovska)|z Klatovska]] (274)
* [[/Posekaná milá (z Táborska, z Berounska )|z Táborska, z Berounska]] (274, 538)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři panenky/]] (406, 473)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Klatovska)/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Bydžovska)/]] (753)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarína (z Berounska)/]] (297)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pasačka koní/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pravá a nepravá láska/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marné čekání/]] (504, 747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Marné volání
* [[/Marné volání (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (539)
* [[/Marné volání (z Klatovska)|z Klatovska]] (538, 747)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (88, 89)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod milého/]] (88)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska nestálá/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Teče voda od Skuhrova)/]] (747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Táborska)/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Všední láska/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení pro milou/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Suchá lípa/]] (133)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Návštěva na hřbitově/]] (496)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mniška/]] (271)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Verbování/]] (435)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešní lidé/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Toužení (z Prachenska)/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná příčina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Láska nad statek
* [[/Láska nad statek (z Berounska)|z Berounska]] (544)
* [[/Láska nad statek (z Domažlicka)|z Domažlicka]] (191)
* [[/Láska nad statek (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (736)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]] (736)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutná cestička/]] (198, 469)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (191, 198)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutek/]] (14)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehoda/]] (735)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Plzenska)/]] (723)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lítost (z Hradecka, Když jsem plela len)/]] (289)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šlechetná dcerka/]] (328,722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí žalost/]] (154, 722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Berounska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Čáslavska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nešťastný den/]] (715)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Dar na rozloučenou
* [[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!)|z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!]] (614)
* [[/Dar na rozloučenou (z Prachenska)|z Prachenska]] (82, 510)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná naděje/]] (216)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tušení/]] (485)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Berounska)/]] (11)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvedený milý/]] (5)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Svítila mi jasná hvězdička)/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitek/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (418)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná/]] (335)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obět dívčí/]] (335, 336)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vítoušek/]] (668)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená milá/]] (552)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Berounska)/]] (530)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vlaštovičí zpěv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Památný groš/]] (672)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odhodlaný milý/]] (429)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Vyprovázení
* [[/Vyprovázení (z Jičínska)|z Jičínska]] (694)
* [[/Vyprovázení (z Klatovska 2)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lhář/]] (197)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Hradecka, Žežulinka kuká)]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudoba a láska/]] (535)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozžehnání/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední návštěva/]] (369)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemoc/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá zkušenost/]] (734)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřimska, Co jsem se za tebou nachodil)/]] (71)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zmizelá láska/]] (358)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé tušení/]] (74, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Budějovicka)/]] (99, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Změna/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dary/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (290)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Proklatá láska/]] (436)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Měla jsem milého)|z Hradecka, Měla jsem milého]] 386
* [[/Žalost (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (386)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bílý čepeček/]] (388)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přec nejsi má/]] (218)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Berounska)/]] (378)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěný/]] (308)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nestálý milenec/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Bydžovska)/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutné psaní/]] (272)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (789)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oženění s nechutí/]] / Oklamaný milý (593)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nenadálé noviny/]] (90)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]] (555, 679, 3)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Berounska)/]] (679)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]] (555)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husaři/]] (200)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska o vánocích/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stesk (z Budějovicka, z Berounska/]] (458, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odešlá láska/]] (236, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koukol/]] (10, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozkotaná láska/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžký odchod/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příčina bolesti/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá cesta/]] (62, 92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Růžička/]] (92, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Prachenska)/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strom/]] (10, 211)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodářská láska/]] (262, 293, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žalost (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zhanění/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená kytička/]] (398)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska, Každá má milého)/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutný návrat/]] (284)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá ve vsi/]] (562)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rodiče na čas, milý do smrti/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rané děvče/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křídlaté srdéčko/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžko zapomenout/]] (440)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Hradecka)/]] (294)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mařenka/]] (249)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamané mínění/]] (394)&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== c) Vzdory ====
&lt;ol start=&quot;439&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Měj se dobře/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvodná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Barbora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Určitá odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mrňoukající kolečka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jablíčko s poselstvím/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máma a dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek na vývratku/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímné vyznání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opovržený milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska v řece/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/VYpovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska vojákova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavičí písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Netrucuj!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Červené víno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nebudeš má/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cedulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselá žalost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zištná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Čáslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škádlení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem poznati neupřímnost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Libost a nelibost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mariánka a křen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvodná odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chatrné dary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá za milou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oslyšený ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zapomenutí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rukavičky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obapolný výhost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaoraná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hedvábný fěrtoušek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvěra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Povážlivé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šelmovské děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Omyl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zpanštilá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bolení hlavy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímnost nad bohatství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husy na potoce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehká pomoc/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pivo a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cestička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvrácená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá dívka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemilý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výpověď z lásky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Děvče bez milého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jdi do pekla!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zarostlá cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehodní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Předsevzetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nechej tak/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoch z Nechanic/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== d) Žerty a posměšky ====
&lt;ol start=&quot;541&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Vavřina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Co komuť/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pomsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka z Rokycan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ukradená Zuzka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Cesta příjemná i nepříjemná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Orba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ošacený chlapík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sedlákova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Podobenství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidilka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zdrápaná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženská krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poutnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochotná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Potupná rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Dívčí spor/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Děvčata na prodej/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Koření/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panny (Z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panný (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná stará panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pilnost a lenost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Změněná krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Parádnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nepořádná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochrana/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelmovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Všecky zaopatřené/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Moudrý strnad/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Blahý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sváteční láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytý písař/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poctivost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehody/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Lehká ztráta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Strašidla/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Můra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pušperské děvečky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Narození/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bláznivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Opatrná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laskavé pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Štědrost nade štědrost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vrabec (píseň)|Vrabec]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vtip na vtip/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Malé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Paní kancelistová/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hádka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mlynářská modlitba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laciný rok/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nestálý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrbatá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bývalá klášternice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šmuk/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelma/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kamarád/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Necybírační chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pták za pluhem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hezká holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihlík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Omluvená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Závada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná dojička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hokyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šněrovačka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přece nejsi moje!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrozné neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přivázaná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pražská Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Málo ale hezky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neše Anče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Líná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bohatá kočka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Samá nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sprosté holky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Housenka v čepici/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pevná závora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poslední cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nádherné šaty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kačenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ztrápení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Prostosrdečný milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hadroplet/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== e) Hudba a tanec ====
&lt;ol start=&quot;642&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý harfeník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Možný chasník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cimbál/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Basa a housle/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Královské duetto/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strakonické dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neužilý dudák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ptáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Housel a dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba rozveselující/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hojná odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Z trní růže/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba veselá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední zahrání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svobodní chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoši z Veselího/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselí hoši/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzikanti furianti/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě třeba peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zásluhy v hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tance/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čiperná dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Při muzice dobře!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malé a velké děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čtvero tanečnic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milosrdný tanečník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Na čem záleží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem koho zmátl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čím to?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Nevšímavý milý
* [[/Nevšímavý milý (z Klatovska)|z Klatovska]]
* [[/Nevšímavý milý (z Budějovicka)|z Budějovicka]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bavorské Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (Bavorák)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zdar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Krádež
* [[/Krádež (z Bydžovska)|z Bydžovska]]
* [[/Krádež (z Klatovska)|z Klatovska]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec bylin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kdy domů?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Laskavý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodní úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malovaná hospoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý bez peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobromyslná husička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blažená svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Břitva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kroužek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máry/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Domažlicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cibulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vosňák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Bydžovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Švec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kaplan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chodovská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Třeboňská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Litoměřická/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rokycnaská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hanácká/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hulán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kozák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalamajka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Polka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maděra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šaryvary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Boty a košile/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trn v noze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zástava/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přátelská výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík „nebojím se“/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pacholek na synka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žaloba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svítání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poptávka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (z Klatovska, 2)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlámaný most/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zurážené podkovy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení z hospody/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== f) Ženění a vdávání ====
&lt;ol start=&quot;752&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Koření pro oženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koření pro vdávání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Komu lépe/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Která se může vdávati/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blahá naděje/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nečas k ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatáv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křesťanský úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bázeň/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeň se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženatý zkrotne/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatá Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bránění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potřebná žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Prospěch ženatého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost (z Prachenska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluva (z Kuřimska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ohlášky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stará/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrný stařeček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dědeček s povříslem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dej si pokoj/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozdílné objetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co lepší/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Panenství a vdovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada zamilovaného chuďasa/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Krmník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opravdová láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chtivá vdavek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich jurista/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarínka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatý kubík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdavadlo/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Moudrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Damaškový živůtek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odkaz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čas ke vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vymínka vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík jako pán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Skrovná žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Raněné srdce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohaté děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Věno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Správná holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smlouva/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Písně a říkadla svatební ===
* Zastaveníčko
* Svolávání hostů
* Cesta pro nevěstu
* Příchod
* Cesta do kostela
* Oddavky
* Cesta z kostela
* Oběd u nevěsty
* V hospodě
* Uvádění nevěsty
* Loučení nevěstino
* Cesta k ženichovi
* Příjezd
* V domě ženichově
* Čepení nevěsty
* Tanec v hospodě
* Skládání věnců
&lt;ol start=167&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavná veselka/]]
* Z BUdějovicka
* Z klatovska&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;

=== Obecné písně svatební a manželské ===
&lt;ol start=169&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzácná svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba dudkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba vlkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba psova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zlatohlávkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zelin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ševcovská svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (z Plzenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (Nestarej se)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majetek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mladá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování manželské/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Starost
* [[/Starost (z Chrudimska)/]]
* [[/Starost (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Berousnka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šedivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Baba nevěstou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majolenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Babička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milé něštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dlužené kalhoty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženichovi/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaplacená žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neblahé manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda svobody!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeňte se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překvapení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Má holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příkladná hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá kuchařka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženský hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Největší zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co hanba muži/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvázaný muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dvojí zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulčino proroctví/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Recept o ženu/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepravý vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Zklamaná naděje
* [[/Zklamaná naděje (Proto jsem se vdala)/]]
* [[/Zklamaná naděje (co jsem za manžela)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdoví nářek/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
}}

=== Písně společenské ===
* a) pijácké
# [[/Žádost Staročechův/]]
# [[/Staročeský přípitek/]]
# [[/Piják mudrák/]]
* b) smíšené žertovné a satyrické

=== Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského. ===
* Kněžstvo
* Zeman. Primus
* Hajdaláci. Študent. Písař
* Řemeslníci. Bednář. Cibuláři
* Hadrník. Hajný
* Havíři. Hokynář. Karbaník. Kolomazník
* Kominík. Koudelník
* Kováři. Krejčí
* Lékař. Mlynáři
* Myslivci
* Nunváři. Parukář. Pekař. Pernikář. Plavec. Pohodný
* Ponocný. Pošta. Rakař
* Řezníci. Rybnikář. Sladovnék
* Ševci
* Tesaři. Tkadlec. Zahradník. Zedník
* Vandrovní. Zloději
* Židé
* Cikáni

==== Selská hospodářství ====
* Selská strava

==== Písně vojenské ====
* Zpomnínky historické

=== Písně rozpravné: ===

==== a) světské (balady) ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Zakletá dcera/]]
# [[/Sirotek/]]
# [[/Rubáš/]]
# [[/Milá v hrobě/]]
# [[/Zaklené děvčátko/]]
# [[/Zavedený ovčák/]]
# [[/Ženich umrlec/]]
# [[/Panna a pekelní páni/]]
# [[/Heřman a Dornička/]]
# [[/Bratr voják/]]
# [[/Porubaný synek/]]
# [[/Upálená/]]
# Sestra travička
#* [[/Sestra travička (z Berounska)/]]
#* [[/Sestra travička (z Hradecka)/]]
#* [[/Sestra travička (z Budějovicka)/]]
# [[/Otrávená milá/]]
# [[/Zabitá sestra/]]
# [[/Zabité děvče/]]
# [[/Zajatá/]]
# [[/Kovářovic Kačenka/]]
# [[/Nalezená sestra/]]
# [[/Oklamaný Turek/]]
# [[/Manželka vražednice/]]
# [[/Václavíček/]]
# [[/Matoušek a Majdalenka/]]
# [[/Dorna vražednice/]]
# [[/Mužova vražednice/]]
# [[/Zpronevěřilý voják/]]
# [[/Utonulá/]]
# [[/Utopená/]]
# [[/Nešťastný mílý/]]
# [[/Porada/]]
# [[/Vzkázání/]]
# [[/Věrná plečka/]]
# [[/Pastevnice/]]
# [[/Děvče u potoka/]]
# [[/Sňatek v lese/]]
# [[/Děvče s pávem/]]
# [[/Děvče a huláni/]]
# [[/Stálá láska/]]
# [[/Zkrvavený milý/]]
# [[/Zabitý kovář/]]
# [[/Bitka o milou/]]
# [[/Nešťastní milí/]]
# [[/Nepozor/]]
# [[/Úraz/]]
# [[/Pokuta/]]
# [[/Nemocná paní/]]
# [[/Truchlivý konec lásky/]]
}}

==== b) náboženské (legendy) ====
&lt;ol start=48&gt;
{{Sloupce|šířka=200px|
&lt;li&gt;[[/První hřích a pokuta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nocleh Marie Panny/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maria a Alžběta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tělo boží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kříž a trnová koruna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Kouřimska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pět ran Kristových/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hříšná duše/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše hříšná a Maria panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ďáblova nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše a tělo/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Říkadla v nemocech ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Baba lékařka/]]
# [[/Voda/]]
# [[/Na stříle (1)/]]
# [[/Na stříle (2)/]]
# [[/Na nežit/]]
# [[/Na škrkavky (1)/]]
# [[/Na škrkavky (2)/]]
# [[/Na psotník/]]
# [[/Na růži/]]
# [[/Na škytavku/]]
# [[/Na nataženou žílu/]]
# [[/Na úbytě (1)/]]
# [[/Na úbytě (2)/]]
# [[/Na uhrančivost/]]
# [[/Na uřknutí/]]
# [[/Na dobrou neštovici/]]
# [[/Na červy (1)/]]
# [[/Na červy (2)/]]
# [[/Na nádchu (1)/]]
# [[/Na nádchu (2)/]]
# [[/Na bradavice (1)/]]
# [[/Na bradavice (2)/]]
# [[/Na návní kost/]]
# [[/Na návní kost, na vole a p./]]
# [[/Na lišej/]]
# [[/Pli z očka/]]
}}

=== Marnost světská, smrt a pohřeb ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Osud lidský/]]
# [[/Vzdechnutí stařečkovo/]]
# [[/Zpomínky/]]
# [[/Zkažený svět/]]
# [[/Marnost života/]]
# [[/Důvěra v Boha/]]
# [[/Co nejlepšího?/]]
# [[/Tré dobrého/]]
# [[/Marnost světská/]]
# [[/Poslední vůle/]]
# [[/Mé místo/]]
# [[/Hřbitov/]]
# [[/Vzácný pohřeb/]]
# [[/Věčná památka/]]
* [[/Zvuky zvonův/]]
}}

=== Písně pohřební ===

; Dětem
# [[/Pojď, dušičko vyvolená/]]
# [[/I proč tak příliš/]]
# [[/Uskrovněte svého/]]
; Dospělým
&lt;ol start=4&gt;
&lt;li&gt; [[/Vímť já/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Člověče!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Velmi přežalostný ten čas/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ej již tenkrát/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Po animas fildelium
&lt;ol start=8&gt;
&lt;li&gt; [[/Milosrdný Bože/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Po pohřbu
&lt;ol start=10&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozžehnejme se/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Tělo mrtvé v hrob kladouce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kriste, synu z Panny!/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; [[/Na odchodu ze hřbitova/]]

== Další zpracované části ==
* [[/Nepozor|Nepozor]]
* [[/Český Diogenes|Český Diogenes]]
* [[/Divoká hus|Divoká hus]]
* [[/Bujné koně/]]
* [[/Vždycky sám/]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Hrách a čočka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Krásná zvěř]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Lítost (z Hradecka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Myslivec]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Mysliveček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčačka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáci]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stařeček (z Bydžovska)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stesk (z Budějovicka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zastřelená srnka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zkažená síje]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zpomínky vojínovy]]

[[Kategorie:Karel Jaromír Erben]]
[[Kategorie:Sbírky písní]]</text>
      <sha1>l11hb6eykurowvp7fpbp6bw6rtx4vpc</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344831</id>
      <parentid>344820</parentid>
      <timestamp>2026-10-14T21:01:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Marnost světská, smrt a pohřeb */ +1</comment>
      <origin>344831</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="43953" sha1="qq09m1tyb0ykh61e903a83izq9hfzrx" xml:space="preserve">{{Digitalizace|ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | POPISEK = sbírka
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
}}
  | IMAGE = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
  | SOUVISEJÍCÍ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
  | místo = Praha
  | rok = 1862
}}
  | INDEX = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf&quot; include=&quot;1-2&quot; /&gt;

== Obsah sbírky ==
{{Rozšířit}}
(čísla nápěvů jsou uvedena v závorce)

* [[/Předmluva/]]

=== Věk dětský ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
* [[/Modlitba/]]
* [[/Večerní modlitba dětská/]]
* [[/Kolíbavky/]]
* [[/Dítě buditi/]]
Hry s malým dítětem
* [[/Myška/]]
* [[/Kostelíček/]]
* [[/Chléb váleti/]]
* [[/Třepati ručkama/]]
* [[/Vařiti kašičku/]]
* [[/Myška a pět prstů/]]
* [[/Co jsou prsty?/]]
* [[/Co dělají prsty?/]]
* [[/Chlácholiti dítě/]]
* [[/Houpati dítě/]]
* [[/Kovaříček/]]
* [[/Jak se jezdí?/]]
* [[/Jablíčka/]]
Rozličná dětská říkadla
* [[/Kolovrátek/]]
* [[/Bubák/]]
* [[/Rohatej/]]
* [[/Žebráček/]]
* [[/První zoubky/]]
* [[/Abeceda/]]
* [[/Malému žáčkovi/]]
* [[/Dětské písmo/]]
* [[/Škádlivé odpovědi/]]
* [[/Při škytání/]]
* [[/Když někdo sen vypravuje/]]
* [[/Cvičení výřečnosti/]]
Dětské posměšky
* [[/Tomu, kdo říká „prej“/]]
* [[/Kdo nesprávně vyřizuje/]]
* [[/Tomu, kdo se diví/]]
* [[/Dědkovi a bábě/]]
* [[/Na jmena/]]
* [[/Kdo německy se modlí/]]
* [[/Němcovi/]]
* [[/Francouzovi/]]
* [[/Italiánovi/]]
* [[/Špatným pradlenám/]]
* [[/Špatným přadlenám/]]
* [[/Špatné švadleně/]]
* [[/Pražským lampářům:/]]
* [[/Před časy říkávali v Praze študentům:/]]
* [[/Strojné dívce/]]
* [[/Přihluchlým/]]
* [[/Jak umívaly za starodávna městské panny německy:/]]
Dětské vypravování
* [[/Podivný kostel/]]
* [[/Povídání pohádky/]]
* [[/Konečná smrt/]]
* [[/Devatero vran/]]
* [[/Řípka/]]
* [[/O kohoutkovi a o slepičce/]]
* Dětské hádanky:
** [[/Dětské hádanky - podobenství|a) podobenství]]
** [[/Dětské hádanky - žert a dvojsmysly|b) žert a dvojsmysl]]
** [[/Dětské hádanky - z počtářství|c) z počtářství]]
* Zvířecí řeč
** [[/Konipásek/]]
** [[/Linduška/]]
** [[/Divoký holub/]]
** [[/Holub doupnák/]]
** [[/Sykora/]]
** [[/Strnad/]]
** [[/Vrabec/]]
** [[/Křepelka/]]
** [[/Vlašťovička/]]
** [[/Vrána/]]
** [[/Kukačka/]]
** [[/Dudek/]]
** [[/Slepice/]]
** [[/Husy/]]
** [[/Kohout/]]
** [[/Kočky/]]
** [[/Zajíc/]]
** [[/Cvrček/]]
** [[/Žáby/]]
* Dětská počítadla
** [[/Patnáct stop/]]
** [[/Dvaatřicet stop/]]
** [[/Počítadla přede hrou/]] (31 říkadel)
* [[/Dětské hry/]] (17 her)
}}

=== Písně a říkadla výroční ===
{{Sloupce|šířka=200px|
* [[/Zima/]]
* [[/Kterak dne přibývá/]]
* [[/Vánoce/]]
* [[/Štědrý večer/]]
* [[/Koledy vánoční/]] (31 koled)
** a) o božím narození
* '''[[/28. prosince/]]'''
** b) o novém roce
* [[/Den přeslavný/]]
* [[/Sladovnická/]]
** c) [[/O třech králích/]]
** [[/25. ledna/]]
* [[/Únor/]]
** [[/Hromice/]]
** [[/5. února/]]
** [[/22. února/]]
** [[/24. února/]]
* [[/Březen/]]
** [[/1. března/]]
** [[/Masopůst/]]
** Písně masopustní [[/Písně masopustní 1|1]], [[/Písně masopustní 2|2]], [[/Písně masopustní 3|3]]
** [[/Ostatky/]]
** Voračky [[/Voračky 1|1]], [[/Voračky 2|2]]
** [[/Škaredá středa (popeleční)/]]
** [[/12. března/]]
*** [[/Řehořská/]]
*** [[/Mistr 1|Mistr 1]], [[/Mistr 2|2]]
*** [[/Řehořské vojsko/]]
** [[/25. března/]]
* [[/Jaro/]]
** [[/Podléška/]]
** [[/Otloukání píšťalek/]] (17 říkadel)
* [[/Duben/]]
** [[/24. dubna/]]
** [[/25. dubna/]]
** [[/Lyščí neděle/]]
** [[/Kýchavná neděle/]]
* [[/Smrtná neděle/]] (16 říkadel)
* [[/Květná neděle/]]
* Pašijový týden
** [[/Škaredá středa (Velikonoce)/]]
** [[/Zelený čtvrtek/]]
** [[/Velký pátek/]]
** [[/Bílá sobota/]]
* [[/Velikonoc/]] (13 říkadel)
* [[/Helské písně/]] (4 písně)
* [[/Hry jarní/]] (4 hry)
* [[/Píseň jarní (1)/]]
* [[/Píseň jarní (2)/]]
* [[/Máj/]]
** [[/1. Máje/]]
** [[/Máj pod okny/]]
** [[/Poděkování/]]
** [[/Máj na návsi/]]
** [[/25. Máj/]]
** [[/Na Boží vstoupení/]]
** [[/Svátky Svatodušní/]]
** [[/Hra na krále/]]
** [[/Hra na královnu/]]
* [[/Hlásání pasaček/]] (4)
* Déšť a slunéčko
** [[/Plejvání/]]
** [[/Za déšť/]]
** [[/Májový déšť/]]
** [[/Poprchávání/]]
** [[/Za slunéčko/]]
* Zvířata a byliny
** [[/Husy (2)/]]
** [[/Vrána (2)/]]
** [[/Kukačka (2)/]]
** [[/Plž/]]
** [[/Májka/]]
** [[/Sluníčko/]]
** [[/Čekanka/]]
** [[/Křížkové koření/]]
** [[/Podražej/]]
* [[/Červen/]]
** [[/8. června/]]
** [[/15. června/]]
** [[/24. června/]]
** [[/Sv. Jan Křtitele/]]
* [[/Hry letní/]] (5 her)
* [[/Jahodníci/]]
* [[/Zavírání lesa/]]
* [[/Jahodnická/]]
* [[/4. červenec/]]
* [[/26. červenec/]]
* [[/Srpen/]]
** [[/1. srpna/]]
** [[/Hlásání žneček/]]
** [[/Hospodářství/]]
** [[/Brousilovi/]]
** [[/Šafářovi/]]
** [[/Mládencovi/]]
** [[/Panně/]]
** [[/Příchozímu/]]
** [[/Koza (1)/]]
** [[/Koza (2)/]]
** [[/Koza (3)/]]
** [[/Žnecká/]]
** [[/Obžínky/]]
** [[/Přípitek/]]
** [[/Píseň obžínková/]]
** [[/15. srpna/]]
** [[/10. a 24. srpna/]]
* [[/14. září/]]
* [[/21. září/]]
* [[/25. září/]]
* [[/Podzim/]]
* [[/Hry podzimní/]] (5 her)
* [[/Říjen/]]
** [[/7. října/]]
** [[/16. října/]]
** [[/18. října/]]
** [[/21. října/]]
* [[/Písně posvícenské/]] (9 písní)
* [[/28. října/]]
* [[/Babí léto/]]
* [[/11. listopadu/]]
* [[/25. listopadu/]]
* [[/25. a 30. listopadu/]]
* [[/6. prosince/]]
* [[/12. prosince/]]
* [[/Přástvy/]]
** [[/Kuželíček/]]
* [[/Hry zimní/]] (5 her)
}}

=== Písně věku mládeneckého a panenského ===

==== a) Mladost, krása láska ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Panna květ/]] (160, 161)
# [[/Přespolní milá/]] (603)
# [[/Námluva (z Berounska)/]] (129)
# [[/Zámluva/]] (676)
# [[/Panny z kostela jdoucí/]] (676)
# [[/Potěcha (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Cestička (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Večerní návštěva/]] (270)
# [[/Úmysl (z Hradecka, To si mámo nemyslete)/]] (270)
# [[/Rosa (z Budějovicka)/]] (195)
# [[/Léčivá bylina/]] (457)
# [[/Pouchňata/]] (326)
# [[/Vyprovázení (z Klatovska)/]] (326)
# [[/Červený šáteček/]] (563)
# [[/Vyvolená milá/]] (641)
# [[/Moje milá/]] (107)
# [[/Důvěra (z Budějovicka)/]] (701)
# [[/Odhodlanost/]] (421)
# [[/Pozvání (z Budějovicka)/]] (107)
# [[/Mládenci jako z pivoňky/]] (255)
# [[/Namítka/]] (255, 357)
# [[/Češka a Moravka/]] (292)
# [[/Překrásná noc/]] (292)
# [[/Kámen (z Plzenska)/]] 255
# [[/Kámen (z Budějovicka)/]]
# [[/Vybídka/]] (286)
# [[/Čeho se báti/]] (286)
# [[/Slib/]] (286)
# [[/Bylina/]] (106)
# [[/Slib milého/]] (260)
# [[/Jízda k milé/]] (64)
# [[/Úcta/]] (64)
# [[/Kočárek/]] (118)
# [[/Výhra/]] (490, 64)
# [[/Výmluva/]] (172)
# [[/Boty pod okny/]] (207)
# [[/Návštěva/]] (480)
# [[/Úmysl milenčin/]] (771)
# [[/Znamenaná cesta/]] (771)
# Milý ve dvoře
#* [[/Milý ve dvoře (z Klatovska)|z Klatovska]] 480
#* [[/Milý ve dvoře (z Táborska)|z Táborska]] 482
# Dobrá voda
#* [[/Dobrá voda (z Táborska)|z Táborska]] 482
#* [[/Dobrá voda (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 482
# [[/Zákaz/]] (83)
# [[/Pohaněná milá/]] (86)
# [[/Marné hanění/]] (74, 290)
# [[/Nebezpeční Hosiňáci/]] (75)
# [[/Jasná upřímnost/]] (73)
# [[/Poctivost/]] (483)
# [[/Radost matčina/]] (73)
# [[/Jablůnek/]] (594)
# [[/Naše holky/]] (594)
# [[/Milé rozednění/]] (350)
# [[/Utrhační lidé/]] (350)
# [[/Podivnosti/]] (79)
# [[/Zchytralá nevědomost/]] (55)
# [[/Láska nezradí/]] (250)
# [[/Vrany koně/]] (743)
# [[/Výstraha/]] (134)
# [[/Všehozdar/]] (743)
# [[/Tužba/]] (346)
# [[/Nedověra/]] (93)
# [[/Rakev neupřímného/]] (376, 381)
# [[/Nestálý milý/]] (743)
# [[/Rada/]] (79)
# [[/Trpělivá milá/]] (345)
# [[/Nekalost/]] (345)
# [[/Bezpečnost/]] (117)
# [[/Višeň/]] (346)
# [[/Důvěra v Boha/]] (346)
# [[/Vzácné kvítí/]] (681)
# [[/Láska/]] (775)
# [[/Lítost (z Prachenska)/]] (65)
# [[/Koníčky na úhoře/]] (95)
# [[/Starost o koníčky/]] (108)
# [[/Roztlučený džbán/]] (638)
# [[/Chlapík z Moravy/]]
# [[/Malé a dospělé děvče/]] (269)
# [[/Švárné děvče/]] (244)
# [[/Nekrmené koně/]] (243, 244)
# [[/Cesta v noci/]]
# [[/Žádost/]] (134)
# [[/Kanafaska/]] (566)
# [[/Potěcha/]] (634, 635)
# Prozřetelný milý
#* [[/Prozřetelný milý (z Berounska)|z Berounska]] 584
#* [[/Prozřetelný milý (z Plzenska)|z Plzenska]] 548
# [[/Patero milých/]] (584)
# [[/Shoda/]] (139)
# [[/Měsíček a hezká panna/]] (139)
# Lživý ptáček
#* [[/Lživý ptáček (z Klatovska)|z Klatovska]] 139
#* [[/Lživý ptáček (z Berounska)|z Berounska]] 139
# [[/Vzkázání/]] (348)
# [[/Ztracený pantoflíček/]] (788)
# [[/Pantoflíček/]] (584)
# [[/Rakušanka a Moravanka/]] (341)
# [[/Vzdálený milý/]] (581)
# [[/Marné příkoří/]] (355)
# [[/Otrhaná milá/]] (341)
# [[/Ptáček/]] (406)
# [[/Hněv milenců/]] (274)
# [[/Vyprovázení/]]
# [[/Lijavec/]] (435)
# [[/Sloužící milá/]] (650)
# [[/Děvče u zpovědi/]] (271, 637)
# [[/Dobrá rada/]] (538)
# [[/Slib (z Prachenska)/]] (538)
# [[/Starostlivost/]] (747)
# [[/Věrná milá/]] (747)
# [[/Překážka v pobožnosti/]] (309)
# [[/Jisté znamení/]] (400)
# [[/Poupě/]] (367)
# [[/Láska a slunéčko/]] (649)
# [[/Rukavice/]] (544)
# [[/Rozmarína (z Bydžovska)/]] (583)
# [[/Čiprné děvče/]]
# [[/Svitání/]] (691)
# [[/Děvčata z Lomce/]] (538)
# [[/Naučení/]] (191)
# [[/Neznámá/]] (618)
# [[/Nedbalý/]] (2)
# [[/Slib (z Berounska)/]] (2)
# [[/Matoušek/]] (2)
# [[/Spomínka/]] (396)
# [[/Bázlivá/]] (723)
# [[/Přípověď/]] (232)
# Výstraha
#* [[/Výstraha (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (47)
#* [[/Výstraha (z Klatovska)|z Klatovska]] (46)
# [[/Věrná milá/]] (534)
# [[/Otázka k lásce/]] (154)
# [[/Třeboně/]] (510)
# [[/Srdečná žádost/]] (510)
# [[/Laskavec/]] (510)
# [[/Kdy domů/]] (591)
# [[/Zlá láska/]] (82, 510)
# [[/Naučení/]] (82, 510)
# Šenkýřka
#* [[/Šenkýřka (z Klatovska)|z Klatovska]] (722)
#* [[/Šenkýřka (z Táborska)|z Táborska]] (510)
# [[/Nalevačka/]] (154)
# [[/Modlitba dívčí/]] (154)
# [[/Starost a potěcha/]] (82, 726)
# [[/Bledá panna/]] (586)
# [[/Mocná voda/]] (462)
# [[/Toužení (Foukej, větříčku)/]]
# [[/Toužení (Ach vy mily černy oči)/]] (448)
# [[/Rosa/]] (450)
# [[/Slavíček (z Táborska)/]] (87)
# [[/Znamení lásky/]] (516)
# [[/Budíček (Ančičko vstaň)/]] (27)
# [[/Svítidlo/]] (418)
# [[/Vzácná milá/]] (418)
# [[/Budíček (Zpívej, slavíčku!)/]] 786
# [[/Tři růže/]] (336)
# [[/Vyptávky/]] (230)
# [[/Hodné zvony/]] (675)
# [[/Nepokojná/]] (30)
# [[/Neříkej nic/]] (26)
# Úcta milému
#* [[/Úcta milému (z Hradecka)|z Hradecka]] 499
#* [[/Úcta milému (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 498
# [[/Holka komorná/]] (268)
# [[/Marné čekání/]] (579)
# [[/Zastaveníčko/]] (536)
# [[/Pro milého nic těžkého, pro milou touž měrou/]]
# [[/Vyprovázení/]] (197)
# [[/Dorozumění/]] (373)
# [[/Slavíček (z Prachenska)/]] (536)
# [[/Lenorka/]]
# [[/Andulička/]] (29)
# [[/Vyznání/]] (575)
# Ztráta
#* [[/Ztráta (z Hradecka)|z Hradecka]] 666
#* [[/Ztráta (z Plzenska)|z Plzenska]] 665
# [[/Překážka/]] (64)
# [[/Laskavec/]] (597)
# [[/Marná rada/]] (759)
# [[/Bezpečný lékař/]] (678)
# [[/Jablíčka (z Prácheňska)/]] (290)
# [[/Vyprovázení/]] (678)
# [[/Ochrana/]] (208)
# [[/Mračno/]] (290)
# [[/Kuráž/]] (282)
# [[/Zlý pes/]] (778)
# [[/Zlý Pozorek/]] (463)
# [[/Panská Mařena/]] (218)
# [[/Zástěra s tulipánama/]] (218)
# [[/Osamělá pasačka/]] (218)
# [[/Vychování dcery/]] (218)
# [[/Vychování syna/]] (140)
# [[/Pomilování/]] (8)
# [[/Šáteček/]] (512)
# [[/Neříkej nic!/]] (486)
# [[/Vlaštovčí zpěv/]] (413)
# [[/Píšťalka/]] (413)
# [[/Bolavá hlavička/]] (120)
# [[/Slib (z Klatovska)/]] (529)
# [[/Rozmarína (z Prachenska)/]] (412)
# [[/Hněv/]] (412)
# [[/Zlý milý/]] (636)
# [[/Mocnost lásky/]] (548)
# [[/Napomenutí/]] (470)
# [[/Co souzeno nemine/]] (780)
# [[/Přemlouvání/]] (451)
# [[/Upřímnost nad krásu/]] (258)
# [[/Láska nad bohatství/]] (10, 746)
# [[/Pěkné barvy/]] (389)
# [[/Holka krev a mléko/]] (211)
# [[/Zahrádka/]] (479)
# Maličká milá
#* [[/Maličká milá (z Klatovska)|z Klatovska]] 439
#* [[/Maličká milá (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 746
# [[/Maloučko děvčat/]] (459)
# [[/Děvče k milování/]] (387)
# [[/Přípověď/]] (601)
# [[/Vyhrůžka/]] (527)
# [[/Šáteček/]] (454)
# [[/Rozšafná láska/]] (454)
# [[/Nejistota a jistota/]] (293)
# [[/Zármutek a veselost/]] (602)
# [[/Tesklivá cesta/]] (332, 599)
# [[/Déšť/]] (411)
# [[/Schůzka/]] (389)
# [[/Pěkná rovina/]] (599)
# [[/Jízda/]] (454)
# [[/Hněv/]] (293)
# [[/Poptávka/]] (234, 235)
# [[/Starostlivý milý/]] (602)
# [[/Stesk (z Klatovska)/]] (10)
# [[/Úmysl (z Jičínska)/]] (10)
# [[/Poctivost chodí dveřma/]] (10, 458)
# [[/Pocta/]] (744)
# [[/Úmysl (z Hradecka)/]] (10)
# [[/Odhodlaná/]] (343)
# [[/Podivná svíčka/]] (550)
# [[/Ospalá/]] (711, 712)
# [[/Ospalka/]] (567)
# [[/Návštěva v zimě/]] (719)
# [[/Hněv/]] (121)
# [[/Zákaz/]] (121)
# [[/Nepřízeň v lásce/]] (33)
# [[/Honza/]] (184)
# [[/Výstraha/]] (122)
# [[/Modlitba zamilovaného/]] (491)
# [[/Šidilka/]] (572)
# [[/Láska/]]
}}

==== b) Láska nešťastná ====
&lt;ol start=&quot;233&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Uprchlý holoubek/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výprava na vojnu/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novinka/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ubitý Jiříček/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Modrá pentle/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tmavá hvězda/]] (676)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalina/]] (546)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rovnost v lásce/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Konec lásky/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starodávná láska/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrná/]] (270)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední schůzka/]] (48, 326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Propuštění/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vláčení/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení/]] (136, 377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Loučení
* [[/Loučení (z Klatovska)|z Klatovska]] (48, 377)
* [[/Loučení (z Prachenska)|z Prachenska]] (637)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Jičínska)/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]] (695)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná láska nestálá/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Veta po lásce
* [[/Veta po lásce (z Táborska)|z Táborska]] (629)
* [[/Veta po lásce (z Domažlicka a z Budějovicka)|z Domažlicka a z Budějovicka]] (695, 696)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zasněžená cesta/]] (696)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (68)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka poctivá/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mládenec poctivý/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (292)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepřijatý žert/]] (794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska i od jinud)/]] (58, 59, 794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]] (58)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a hněv/]] (171)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítostivá služba
* [[/Lítostivá služba (z Klatovska)|z Klatovska]] (779)
* [[/Lítostivá služba (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (678)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a bohatství/]] (480)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavíček s psaním/]] (417)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlaté časy/]] (765)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překážky v lásce/]] (148)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Liduška/]] (771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zufalý úmysl/]] (382, 771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehody/]] (101)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mysliveček (Z Prácheňska)/]] (207)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zabráněná láska/]] (344)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Chudobná milá
* [[/Chudobná milá (z Chrudimska)|z Chrudimska]] (729)
* [[/Chudobná milá (z Prachenska)|z Prachenska]] (582)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Černé oči/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítost
* [[/Lítost (z Hradecka, Já jsem se oženil)|z Hradecka, Já jsem se oženil]] (328)
* [[/Lítost (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (656)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Měla jsem holoubka)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Plzenska)/]] (137)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neupřímná kamarádka/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nucená veselost/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neplatná pomoc/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřímska, Široky hluboky)/]] (626)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Klatovska)/]] (743)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odbytý/]] (141)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda chlapců!/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (477)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Fijalička/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po všem nic/]] (55)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kobylí hůra/]] (722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trojí slunce/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tužba/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozvedení/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba/]] (253)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (259)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracené pentličky/]] (346, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička s poselstvím/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Plzenska)/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Poctivost nade všecko
* [[/Poctivost nade všecko (z Plzenska)|z Plzenska]] (582)
* [[/Poctivost nade všecko (z Klatovska)|z Klatovska]] (743)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vězeň/]] (328, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvězený milý/]] (656)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Chrudimska)/]] (346,582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Truchlivá poutnice/]] (574)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Hradecka)/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sládek/]] (793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar/]] (173, 793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]] (653, 673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Klatovska)/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztrestaná neposlušnost/]] (653)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrtkavý milý/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Koulelo se, koulelo)|z Hradecka, Koulelo se, koulelo]] (139)
* [[/Žalost (z Klatovska)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sen/]] (782)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá rada/]] (689)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Budějovicka)/]] (17)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři kavalírové/]] (687)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozchod/]] (611)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemysli si na mě/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žel opuštěné/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Plzenska)/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulička/]] (770)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Bydžovska)/]] (610)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Posekaná milá
* [[/Posekaná milá (z Klatovska)|z Klatovska]] (274)
* [[/Posekaná milá (z Táborska, z Berounska )|z Táborska, z Berounska]] (274, 538)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři panenky/]] (406, 473)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Klatovska)/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Bydžovska)/]] (753)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarína (z Berounska)/]] (297)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pasačka koní/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pravá a nepravá láska/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marné čekání/]] (504, 747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Marné volání
* [[/Marné volání (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (539)
* [[/Marné volání (z Klatovska)|z Klatovska]] (538, 747)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (88, 89)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod milého/]] (88)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska nestálá/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Teče voda od Skuhrova)/]] (747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Táborska)/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Všední láska/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení pro milou/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Suchá lípa/]] (133)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Návštěva na hřbitově/]] (496)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mniška/]] (271)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Verbování/]] (435)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešní lidé/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Toužení (z Prachenska)/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná příčina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Láska nad statek
* [[/Láska nad statek (z Berounska)|z Berounska]] (544)
* [[/Láska nad statek (z Domažlicka)|z Domažlicka]] (191)
* [[/Láska nad statek (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (736)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]] (736)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutná cestička/]] (198, 469)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (191, 198)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutek/]] (14)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehoda/]] (735)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Plzenska)/]] (723)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lítost (z Hradecka, Když jsem plela len)/]] (289)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šlechetná dcerka/]] (328,722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí žalost/]] (154, 722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Berounska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Čáslavska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nešťastný den/]] (715)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Dar na rozloučenou
* [[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!)|z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!]] (614)
* [[/Dar na rozloučenou (z Prachenska)|z Prachenska]] (82, 510)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná naděje/]] (216)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tušení/]] (485)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Berounska)/]] (11)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvedený milý/]] (5)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Svítila mi jasná hvězdička)/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitek/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (418)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná/]] (335)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obět dívčí/]] (335, 336)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vítoušek/]] (668)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená milá/]] (552)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Berounska)/]] (530)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vlaštovičí zpěv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Památný groš/]] (672)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odhodlaný milý/]] (429)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Vyprovázení
* [[/Vyprovázení (z Jičínska)|z Jičínska]] (694)
* [[/Vyprovázení (z Klatovska 2)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lhář/]] (197)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Hradecka, Žežulinka kuká)]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudoba a láska/]] (535)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozžehnání/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední návštěva/]] (369)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemoc/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá zkušenost/]] (734)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřimska, Co jsem se za tebou nachodil)/]] (71)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zmizelá láska/]] (358)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé tušení/]] (74, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Budějovicka)/]] (99, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Změna/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dary/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (290)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Proklatá láska/]] (436)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Měla jsem milého)|z Hradecka, Měla jsem milého]] 386
* [[/Žalost (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (386)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bílý čepeček/]] (388)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přec nejsi má/]] (218)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Berounska)/]] (378)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěný/]] (308)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nestálý milenec/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Bydžovska)/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutné psaní/]] (272)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (789)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oženění s nechutí/]] / Oklamaný milý (593)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nenadálé noviny/]] (90)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]] (555, 679, 3)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Berounska)/]] (679)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]] (555)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husaři/]] (200)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska o vánocích/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stesk (z Budějovicka, z Berounska/]] (458, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odešlá láska/]] (236, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koukol/]] (10, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozkotaná láska/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžký odchod/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příčina bolesti/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá cesta/]] (62, 92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Růžička/]] (92, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Prachenska)/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strom/]] (10, 211)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodářská láska/]] (262, 293, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žalost (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zhanění/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená kytička/]] (398)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska, Každá má milého)/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutný návrat/]] (284)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá ve vsi/]] (562)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rodiče na čas, milý do smrti/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rané děvče/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křídlaté srdéčko/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžko zapomenout/]] (440)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Hradecka)/]] (294)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mařenka/]] (249)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamané mínění/]] (394)&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== c) Vzdory ====
&lt;ol start=&quot;439&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Měj se dobře/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvodná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Barbora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Určitá odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mrňoukající kolečka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jablíčko s poselstvím/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máma a dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek na vývratku/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímné vyznání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opovržený milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska v řece/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/VYpovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska vojákova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavičí písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Netrucuj!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Červené víno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nebudeš má/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cedulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselá žalost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zištná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Čáslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škádlení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem poznati neupřímnost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Libost a nelibost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mariánka a křen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvodná odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chatrné dary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá za milou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oslyšený ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zapomenutí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rukavičky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obapolný výhost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaoraná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hedvábný fěrtoušek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvěra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Povážlivé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šelmovské děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Omyl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zpanštilá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bolení hlavy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímnost nad bohatství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husy na potoce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehká pomoc/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pivo a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cestička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvrácená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá dívka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemilý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výpověď z lásky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Děvče bez milého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jdi do pekla!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zarostlá cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehodní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Předsevzetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nechej tak/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoch z Nechanic/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== d) Žerty a posměšky ====
&lt;ol start=&quot;541&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Vavřina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Co komuť/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pomsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka z Rokycan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ukradená Zuzka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Cesta příjemná i nepříjemná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Orba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ošacený chlapík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sedlákova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Podobenství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidilka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zdrápaná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženská krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poutnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochotná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Potupná rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Dívčí spor/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Děvčata na prodej/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Koření/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panny (Z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panný (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná stará panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pilnost a lenost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Změněná krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Parádnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nepořádná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochrana/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelmovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Všecky zaopatřené/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Moudrý strnad/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Blahý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sváteční láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytý písař/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poctivost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehody/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Lehká ztráta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Strašidla/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Můra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pušperské děvečky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Narození/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bláznivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Opatrná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laskavé pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Štědrost nade štědrost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vrabec (píseň)|Vrabec]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vtip na vtip/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Malé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Paní kancelistová/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hádka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mlynářská modlitba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laciný rok/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nestálý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrbatá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bývalá klášternice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šmuk/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelma/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kamarád/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Necybírační chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pták za pluhem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hezká holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihlík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Omluvená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Závada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná dojička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hokyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šněrovačka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přece nejsi moje!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrozné neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přivázaná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pražská Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Málo ale hezky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neše Anče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Líná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bohatá kočka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Samá nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sprosté holky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Housenka v čepici/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pevná závora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poslední cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nádherné šaty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kačenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ztrápení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Prostosrdečný milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hadroplet/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== e) Hudba a tanec ====
&lt;ol start=&quot;642&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý harfeník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Možný chasník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cimbál/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Basa a housle/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Královské duetto/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strakonické dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neužilý dudák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ptáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Housel a dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba rozveselující/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hojná odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Z trní růže/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba veselá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední zahrání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svobodní chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoši z Veselího/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselí hoši/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzikanti furianti/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě třeba peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zásluhy v hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tance/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čiperná dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Při muzice dobře!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malé a velké děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čtvero tanečnic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milosrdný tanečník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Na čem záleží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem koho zmátl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čím to?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Nevšímavý milý
* [[/Nevšímavý milý (z Klatovska)|z Klatovska]]
* [[/Nevšímavý milý (z Budějovicka)|z Budějovicka]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bavorské Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (Bavorák)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zdar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Krádež
* [[/Krádež (z Bydžovska)|z Bydžovska]]
* [[/Krádež (z Klatovska)|z Klatovska]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec bylin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kdy domů?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Laskavý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodní úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malovaná hospoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý bez peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobromyslná husička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blažená svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Břitva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kroužek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máry/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Domažlicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cibulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vosňák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Bydžovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Švec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kaplan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chodovská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Třeboňská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Litoměřická/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rokycnaská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hanácká/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hulán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kozák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalamajka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Polka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maděra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šaryvary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Boty a košile/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trn v noze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zástava/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přátelská výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík „nebojím se“/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pacholek na synka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žaloba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svítání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poptávka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (z Klatovska, 2)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlámaný most/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zurážené podkovy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení z hospody/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== f) Ženění a vdávání ====
&lt;ol start=&quot;752&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Koření pro oženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koření pro vdávání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Komu lépe/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Která se může vdávati/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blahá naděje/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nečas k ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatáv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křesťanský úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bázeň/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeň se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženatý zkrotne/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatá Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bránění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potřebná žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Prospěch ženatého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost (z Prachenska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluva (z Kuřimska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ohlášky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stará/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrný stařeček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dědeček s povříslem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dej si pokoj/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozdílné objetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co lepší/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Panenství a vdovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada zamilovaného chuďasa/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Krmník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opravdová láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chtivá vdavek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich jurista/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarínka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatý kubík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdavadlo/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Moudrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Damaškový živůtek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odkaz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čas ke vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vymínka vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík jako pán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Skrovná žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Raněné srdce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohaté děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Věno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Správná holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smlouva/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Písně a říkadla svatební ===
* Zastaveníčko
* Svolávání hostů
* Cesta pro nevěstu
* Příchod
* Cesta do kostela
* Oddavky
* Cesta z kostela
* Oběd u nevěsty
* V hospodě
* Uvádění nevěsty
* Loučení nevěstino
* Cesta k ženichovi
* Příjezd
* V domě ženichově
* Čepení nevěsty
* Tanec v hospodě
* Skládání věnců
&lt;ol start=167&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavná veselka/]]
* Z BUdějovicka
* Z klatovska&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;

=== Obecné písně svatební a manželské ===
&lt;ol start=169&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzácná svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba dudkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba vlkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba psova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zlatohlávkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zelin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ševcovská svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (z Plzenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (Nestarej se)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majetek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mladá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování manželské/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Starost
* [[/Starost (z Chrudimska)/]]
* [[/Starost (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Berousnka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šedivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Baba nevěstou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majolenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Babička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milé něštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dlužené kalhoty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženichovi/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaplacená žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neblahé manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda svobody!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeňte se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překvapení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Má holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příkladná hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá kuchařka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženský hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Největší zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co hanba muži/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvázaný muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dvojí zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulčino proroctví/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Recept o ženu/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepravý vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Zklamaná naděje
* [[/Zklamaná naděje (Proto jsem se vdala)/]]
* [[/Zklamaná naděje (co jsem za manžela)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdoví nářek/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
}}

=== Písně společenské ===
* a) pijácké
# [[/Žádost Staročechův/]]
# [[/Staročeský přípitek/]]
# [[/Piják mudrák/]]
* b) smíšené žertovné a satyrické

=== Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského. ===
* Kněžstvo
* Zeman. Primus
* Hajdaláci. Študent. Písař
* Řemeslníci. Bednář. Cibuláři
* Hadrník. Hajný
* Havíři. Hokynář. Karbaník. Kolomazník
* Kominík. Koudelník
* Kováři. Krejčí
* Lékař. Mlynáři
* Myslivci
* Nunváři. Parukář. Pekař. Pernikář. Plavec. Pohodný
* Ponocný. Pošta. Rakař
* Řezníci. Rybnikář. Sladovnék
* Ševci
* Tesaři. Tkadlec. Zahradník. Zedník
* Vandrovní. Zloději
* Židé
* Cikáni

==== Selská hospodářství ====
* Selská strava

==== Písně vojenské ====
* Zpomnínky historické

=== Písně rozpravné: ===

==== a) světské (balady) ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Zakletá dcera/]]
# [[/Sirotek/]]
# [[/Rubáš/]]
# [[/Milá v hrobě/]]
# [[/Zaklené děvčátko/]]
# [[/Zavedený ovčák/]]
# [[/Ženich umrlec/]]
# [[/Panna a pekelní páni/]]
# [[/Heřman a Dornička/]]
# [[/Bratr voják/]]
# [[/Porubaný synek/]]
# [[/Upálená/]]
# Sestra travička
#* [[/Sestra travička (z Berounska)/]]
#* [[/Sestra travička (z Hradecka)/]]
#* [[/Sestra travička (z Budějovicka)/]]
# [[/Otrávená milá/]]
# [[/Zabitá sestra/]]
# [[/Zabité děvče/]]
# [[/Zajatá/]]
# [[/Kovářovic Kačenka/]]
# [[/Nalezená sestra/]]
# [[/Oklamaný Turek/]]
# [[/Manželka vražednice/]]
# [[/Václavíček/]]
# [[/Matoušek a Majdalenka/]]
# [[/Dorna vražednice/]]
# [[/Mužova vražednice/]]
# [[/Zpronevěřilý voják/]]
# [[/Utonulá/]]
# [[/Utopená/]]
# [[/Nešťastný mílý/]]
# [[/Porada/]]
# [[/Vzkázání/]]
# [[/Věrná plečka/]]
# [[/Pastevnice/]]
# [[/Děvče u potoka/]]
# [[/Sňatek v lese/]]
# [[/Děvče s pávem/]]
# [[/Děvče a huláni/]]
# [[/Stálá láska/]]
# [[/Zkrvavený milý/]]
# [[/Zabitý kovář/]]
# [[/Bitka o milou/]]
# [[/Nešťastní milí/]]
# [[/Nepozor/]]
# [[/Úraz/]]
# [[/Pokuta/]]
# [[/Nemocná paní/]]
# [[/Truchlivý konec lásky/]]
}}

==== b) náboženské (legendy) ====
&lt;ol start=48&gt;
{{Sloupce|šířka=200px|
&lt;li&gt;[[/První hřích a pokuta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nocleh Marie Panny/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maria a Alžběta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tělo boží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kříž a trnová koruna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Kouřimska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pět ran Kristových/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hříšná duše/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše hříšná a Maria panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ďáblova nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše a tělo/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Říkadla v nemocech ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Baba lékařka/]]
# [[/Voda/]]
# [[/Na stříle (1)/]]
# [[/Na stříle (2)/]]
# [[/Na nežit/]]
# [[/Na škrkavky (1)/]]
# [[/Na škrkavky (2)/]]
# [[/Na psotník/]]
# [[/Na růži/]]
# [[/Na škytavku/]]
# [[/Na nataženou žílu/]]
# [[/Na úbytě (1)/]]
# [[/Na úbytě (2)/]]
# [[/Na uhrančivost/]]
# [[/Na uřknutí/]]
# [[/Na dobrou neštovici/]]
# [[/Na červy (1)/]]
# [[/Na červy (2)/]]
# [[/Na nádchu (1)/]]
# [[/Na nádchu (2)/]]
# [[/Na bradavice (1)/]]
# [[/Na bradavice (2)/]]
# [[/Na návní kost/]]
# [[/Na návní kost, na vole a p./]]
# [[/Na lišej/]]
# [[/Pli z očka/]]
}}

=== Marnost světská, smrt a pohřeb ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Osud lidský/]]
# [[/Vzdechnutí stařečkovo/]]
# [[/Zpomínky/]]
# [[/Zkažený svět/]]
# [[/Marnost života/]]
# [[/Důvěra v Boha/]]
# [[/Co nejlepšího?/]]
# [[/Tré dobrého/]]
# [[/Marnost světská/]]
# [[/Poslední vůle (z Budějovicka)/]]
# [[/Poslední vůle (z Plzenska)/]]
# [[/Mé místo/]]
# [[/Hřbitov/]]
# [[/Vzácný pohřeb/]]
# [[/Věčná památka/]]
* [[/Zvuky zvonův/]]
}}

=== Písně pohřební ===

; Dětem
# [[/Pojď, dušičko vyvolená/]]
# [[/I proč tak příliš/]]
# [[/Uskrovněte svého/]]
; Dospělým
&lt;ol start=4&gt;
&lt;li&gt; [[/Vímť já/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Člověče!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Velmi přežalostný ten čas/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ej již tenkrát/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Po animas fildelium
&lt;ol start=8&gt;
&lt;li&gt; [[/Milosrdný Bože/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Po pohřbu
&lt;ol start=10&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozžehnejme se/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Tělo mrtvé v hrob kladouce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kriste, synu z Panny!/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; [[/Na odchodu ze hřbitova/]]

== Další zpracované části ==
* [[/Nepozor|Nepozor]]
* [[/Český Diogenes|Český Diogenes]]
* [[/Divoká hus|Divoká hus]]
* [[/Bujné koně/]]
* [[/Vždycky sám/]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Hrách a čočka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Krásná zvěř]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Lítost (z Hradecka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Myslivec]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Mysliveček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčačka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáci]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stařeček (z Bydžovska)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stesk (z Budějovicka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zastřelená srnka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zkažená síje]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zpomínky vojínovy]]

[[Kategorie:Karel Jaromír Erben]]
[[Kategorie:Sbírky písní]]</text>
      <sha1>qq09m1tyb0ykh61e903a83izq9hfzrx</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344841</id>
      <parentid>344831</parentid>
      <timestamp>2026-10-14T21:09:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Marnost světská, smrt a pohřeb */ fix</comment>
      <origin>344841</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="44071" sha1="m0nk2b2bi5xfm60g22zvq2hnt2cgtij" xml:space="preserve">{{Digitalizace|ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | POPISEK = sbírka
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
}}
  | IMAGE = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
  | SOUVISEJÍCÍ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
  | místo = Praha
  | rok = 1862
}}
  | INDEX = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf&quot; include=&quot;1-2&quot; /&gt;

== Obsah sbírky ==
{{Rozšířit}}
(čísla nápěvů jsou uvedena v závorce)

* [[/Předmluva/]]

=== Věk dětský ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
* [[/Modlitba/]]
* [[/Večerní modlitba dětská/]]
* [[/Kolíbavky/]]
* [[/Dítě buditi/]]
Hry s malým dítětem
* [[/Myška/]]
* [[/Kostelíček/]]
* [[/Chléb váleti/]]
* [[/Třepati ručkama/]]
* [[/Vařiti kašičku/]]
* [[/Myška a pět prstů/]]
* [[/Co jsou prsty?/]]
* [[/Co dělají prsty?/]]
* [[/Chlácholiti dítě/]]
* [[/Houpati dítě/]]
* [[/Kovaříček/]]
* [[/Jak se jezdí?/]]
* [[/Jablíčka/]]
Rozličná dětská říkadla
* [[/Kolovrátek/]]
* [[/Bubák/]]
* [[/Rohatej/]]
* [[/Žebráček/]]
* [[/První zoubky/]]
* [[/Abeceda/]]
* [[/Malému žáčkovi/]]
* [[/Dětské písmo/]]
* [[/Škádlivé odpovědi/]]
* [[/Při škytání/]]
* [[/Když někdo sen vypravuje/]]
* [[/Cvičení výřečnosti/]]
Dětské posměšky
* [[/Tomu, kdo říká „prej“/]]
* [[/Kdo nesprávně vyřizuje/]]
* [[/Tomu, kdo se diví/]]
* [[/Dědkovi a bábě/]]
* [[/Na jmena/]]
* [[/Kdo německy se modlí/]]
* [[/Němcovi/]]
* [[/Francouzovi/]]
* [[/Italiánovi/]]
* [[/Špatným pradlenám/]]
* [[/Špatným přadlenám/]]
* [[/Špatné švadleně/]]
* [[/Pražským lampářům:/]]
* [[/Před časy říkávali v Praze študentům:/]]
* [[/Strojné dívce/]]
* [[/Přihluchlým/]]
* [[/Jak umívaly za starodávna městské panny německy:/]]
Dětské vypravování
* [[/Podivný kostel/]]
* [[/Povídání pohádky/]]
* [[/Konečná smrt/]]
* [[/Devatero vran/]]
* [[/Řípka/]]
* [[/O kohoutkovi a o slepičce/]]
* Dětské hádanky:
** [[/Dětské hádanky - podobenství|a) podobenství]]
** [[/Dětské hádanky - žert a dvojsmysly|b) žert a dvojsmysl]]
** [[/Dětské hádanky - z počtářství|c) z počtářství]]
* Zvířecí řeč
** [[/Konipásek/]]
** [[/Linduška/]]
** [[/Divoký holub/]]
** [[/Holub doupnák/]]
** [[/Sykora/]]
** [[/Strnad/]]
** [[/Vrabec/]]
** [[/Křepelka/]]
** [[/Vlašťovička/]]
** [[/Vrána/]]
** [[/Kukačka/]]
** [[/Dudek/]]
** [[/Slepice/]]
** [[/Husy/]]
** [[/Kohout/]]
** [[/Kočky/]]
** [[/Zajíc/]]
** [[/Cvrček/]]
** [[/Žáby/]]
* Dětská počítadla
** [[/Patnáct stop/]]
** [[/Dvaatřicet stop/]]
** [[/Počítadla přede hrou/]] (31 říkadel)
* [[/Dětské hry/]] (17 her)
}}

=== Písně a říkadla výroční ===
{{Sloupce|šířka=200px|
* [[/Zima/]]
* [[/Kterak dne přibývá/]]
* [[/Vánoce/]]
* [[/Štědrý večer/]]
* [[/Koledy vánoční/]] (31 koled)
** a) o božím narození
* '''[[/28. prosince/]]'''
** b) o novém roce
* [[/Den přeslavný/]]
* [[/Sladovnická/]]
** c) [[/O třech králích/]]
** [[/25. ledna/]]
* [[/Únor/]]
** [[/Hromice/]]
** [[/5. února/]]
** [[/22. února/]]
** [[/24. února/]]
* [[/Březen/]]
** [[/1. března/]]
** [[/Masopůst/]]
** Písně masopustní [[/Písně masopustní 1|1]], [[/Písně masopustní 2|2]], [[/Písně masopustní 3|3]]
** [[/Ostatky/]]
** Voračky [[/Voračky 1|1]], [[/Voračky 2|2]]
** [[/Škaredá středa (popeleční)/]]
** [[/12. března/]]
*** [[/Řehořská/]]
*** [[/Mistr 1|Mistr 1]], [[/Mistr 2|2]]
*** [[/Řehořské vojsko/]]
** [[/25. března/]]
* [[/Jaro/]]
** [[/Podléška/]]
** [[/Otloukání píšťalek/]] (17 říkadel)
* [[/Duben/]]
** [[/24. dubna/]]
** [[/25. dubna/]]
** [[/Lyščí neděle/]]
** [[/Kýchavná neděle/]]
* [[/Smrtná neděle/]] (16 říkadel)
* [[/Květná neděle/]]
* Pašijový týden
** [[/Škaredá středa (Velikonoce)/]]
** [[/Zelený čtvrtek/]]
** [[/Velký pátek/]]
** [[/Bílá sobota/]]
* [[/Velikonoc/]] (13 říkadel)
* [[/Helské písně/]] (4 písně)
* [[/Hry jarní/]] (4 hry)
* [[/Píseň jarní (1)/]]
* [[/Píseň jarní (2)/]]
* [[/Máj/]]
** [[/1. Máje/]]
** [[/Máj pod okny/]]
** [[/Poděkování/]]
** [[/Máj na návsi/]]
** [[/25. Máj/]]
** [[/Na Boží vstoupení/]]
** [[/Svátky Svatodušní/]]
** [[/Hra na krále/]]
** [[/Hra na královnu/]]
* [[/Hlásání pasaček/]] (4)
* Déšť a slunéčko
** [[/Plejvání/]]
** [[/Za déšť/]]
** [[/Májový déšť/]]
** [[/Poprchávání/]]
** [[/Za slunéčko/]]
* Zvířata a byliny
** [[/Husy (2)/]]
** [[/Vrána (2)/]]
** [[/Kukačka (2)/]]
** [[/Plž/]]
** [[/Májka/]]
** [[/Sluníčko/]]
** [[/Čekanka/]]
** [[/Křížkové koření/]]
** [[/Podražej/]]
* [[/Červen/]]
** [[/8. června/]]
** [[/15. června/]]
** [[/24. června/]]
** [[/Sv. Jan Křtitele/]]
* [[/Hry letní/]] (5 her)
* [[/Jahodníci/]]
* [[/Zavírání lesa/]]
* [[/Jahodnická/]]
* [[/4. červenec/]]
* [[/26. červenec/]]
* [[/Srpen/]]
** [[/1. srpna/]]
** [[/Hlásání žneček/]]
** [[/Hospodářství/]]
** [[/Brousilovi/]]
** [[/Šafářovi/]]
** [[/Mládencovi/]]
** [[/Panně/]]
** [[/Příchozímu/]]
** [[/Koza (1)/]]
** [[/Koza (2)/]]
** [[/Koza (3)/]]
** [[/Žnecká/]]
** [[/Obžínky/]]
** [[/Přípitek/]]
** [[/Píseň obžínková/]]
** [[/15. srpna/]]
** [[/10. a 24. srpna/]]
* [[/14. září/]]
* [[/21. září/]]
* [[/25. září/]]
* [[/Podzim/]]
* [[/Hry podzimní/]] (5 her)
* [[/Říjen/]]
** [[/7. října/]]
** [[/16. října/]]
** [[/18. října/]]
** [[/21. října/]]
* [[/Písně posvícenské/]] (9 písní)
* [[/28. října/]]
* [[/Babí léto/]]
* [[/11. listopadu/]]
* [[/25. listopadu/]]
* [[/25. a 30. listopadu/]]
* [[/6. prosince/]]
* [[/12. prosince/]]
* [[/Přástvy/]]
** [[/Kuželíček/]]
* [[/Hry zimní/]] (5 her)
}}

=== Písně věku mládeneckého a panenského ===

==== a) Mladost, krása láska ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Panna květ/]] (160, 161)
# [[/Přespolní milá/]] (603)
# [[/Námluva (z Berounska)/]] (129)
# [[/Zámluva/]] (676)
# [[/Panny z kostela jdoucí/]] (676)
# [[/Potěcha (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Cestička (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Večerní návštěva/]] (270)
# [[/Úmysl (z Hradecka, To si mámo nemyslete)/]] (270)
# [[/Rosa (z Budějovicka)/]] (195)
# [[/Léčivá bylina/]] (457)
# [[/Pouchňata/]] (326)
# [[/Vyprovázení (z Klatovska)/]] (326)
# [[/Červený šáteček/]] (563)
# [[/Vyvolená milá/]] (641)
# [[/Moje milá/]] (107)
# [[/Důvěra (z Budějovicka)/]] (701)
# [[/Odhodlanost/]] (421)
# [[/Pozvání (z Budějovicka)/]] (107)
# [[/Mládenci jako z pivoňky/]] (255)
# [[/Namítka/]] (255, 357)
# [[/Češka a Moravka/]] (292)
# [[/Překrásná noc/]] (292)
# [[/Kámen (z Plzenska)/]] 255
# [[/Kámen (z Budějovicka)/]]
# [[/Vybídka/]] (286)
# [[/Čeho se báti/]] (286)
# [[/Slib/]] (286)
# [[/Bylina/]] (106)
# [[/Slib milého/]] (260)
# [[/Jízda k milé/]] (64)
# [[/Úcta/]] (64)
# [[/Kočárek/]] (118)
# [[/Výhra/]] (490, 64)
# [[/Výmluva/]] (172)
# [[/Boty pod okny/]] (207)
# [[/Návštěva/]] (480)
# [[/Úmysl milenčin/]] (771)
# [[/Znamenaná cesta/]] (771)
# Milý ve dvoře
#* [[/Milý ve dvoře (z Klatovska)|z Klatovska]] 480
#* [[/Milý ve dvoře (z Táborska)|z Táborska]] 482
# Dobrá voda
#* [[/Dobrá voda (z Táborska)|z Táborska]] 482
#* [[/Dobrá voda (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 482
# [[/Zákaz/]] (83)
# [[/Pohaněná milá/]] (86)
# [[/Marné hanění/]] (74, 290)
# [[/Nebezpeční Hosiňáci/]] (75)
# [[/Jasná upřímnost/]] (73)
# [[/Poctivost/]] (483)
# [[/Radost matčina/]] (73)
# [[/Jablůnek/]] (594)
# [[/Naše holky/]] (594)
# [[/Milé rozednění/]] (350)
# [[/Utrhační lidé/]] (350)
# [[/Podivnosti/]] (79)
# [[/Zchytralá nevědomost/]] (55)
# [[/Láska nezradí/]] (250)
# [[/Vrany koně/]] (743)
# [[/Výstraha/]] (134)
# [[/Všehozdar/]] (743)
# [[/Tužba/]] (346)
# [[/Nedověra/]] (93)
# [[/Rakev neupřímného/]] (376, 381)
# [[/Nestálý milý/]] (743)
# [[/Rada/]] (79)
# [[/Trpělivá milá/]] (345)
# [[/Nekalost/]] (345)
# [[/Bezpečnost/]] (117)
# [[/Višeň/]] (346)
# [[/Důvěra v Boha/]] (346)
# [[/Vzácné kvítí/]] (681)
# [[/Láska/]] (775)
# [[/Lítost (z Prachenska)/]] (65)
# [[/Koníčky na úhoře/]] (95)
# [[/Starost o koníčky/]] (108)
# [[/Roztlučený džbán/]] (638)
# [[/Chlapík z Moravy/]]
# [[/Malé a dospělé děvče/]] (269)
# [[/Švárné děvče/]] (244)
# [[/Nekrmené koně/]] (243, 244)
# [[/Cesta v noci/]]
# [[/Žádost/]] (134)
# [[/Kanafaska/]] (566)
# [[/Potěcha/]] (634, 635)
# Prozřetelný milý
#* [[/Prozřetelný milý (z Berounska)|z Berounska]] 584
#* [[/Prozřetelný milý (z Plzenska)|z Plzenska]] 548
# [[/Patero milých/]] (584)
# [[/Shoda/]] (139)
# [[/Měsíček a hezká panna/]] (139)
# Lživý ptáček
#* [[/Lživý ptáček (z Klatovska)|z Klatovska]] 139
#* [[/Lživý ptáček (z Berounska)|z Berounska]] 139
# [[/Vzkázání/]] (348)
# [[/Ztracený pantoflíček/]] (788)
# [[/Pantoflíček/]] (584)
# [[/Rakušanka a Moravanka/]] (341)
# [[/Vzdálený milý/]] (581)
# [[/Marné příkoří/]] (355)
# [[/Otrhaná milá/]] (341)
# [[/Ptáček/]] (406)
# [[/Hněv milenců/]] (274)
# [[/Vyprovázení/]]
# [[/Lijavec/]] (435)
# [[/Sloužící milá/]] (650)
# [[/Děvče u zpovědi/]] (271, 637)
# [[/Dobrá rada/]] (538)
# [[/Slib (z Prachenska)/]] (538)
# [[/Starostlivost/]] (747)
# [[/Věrná milá/]] (747)
# [[/Překážka v pobožnosti/]] (309)
# [[/Jisté znamení/]] (400)
# [[/Poupě/]] (367)
# [[/Láska a slunéčko/]] (649)
# [[/Rukavice/]] (544)
# [[/Rozmarína (z Bydžovska)/]] (583)
# [[/Čiprné děvče/]]
# [[/Svitání/]] (691)
# [[/Děvčata z Lomce/]] (538)
# [[/Naučení/]] (191)
# [[/Neznámá/]] (618)
# [[/Nedbalý/]] (2)
# [[/Slib (z Berounska)/]] (2)
# [[/Matoušek/]] (2)
# [[/Spomínka/]] (396)
# [[/Bázlivá/]] (723)
# [[/Přípověď/]] (232)
# Výstraha
#* [[/Výstraha (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (47)
#* [[/Výstraha (z Klatovska)|z Klatovska]] (46)
# [[/Věrná milá/]] (534)
# [[/Otázka k lásce/]] (154)
# [[/Třeboně/]] (510)
# [[/Srdečná žádost/]] (510)
# [[/Laskavec/]] (510)
# [[/Kdy domů/]] (591)
# [[/Zlá láska/]] (82, 510)
# [[/Naučení/]] (82, 510)
# Šenkýřka
#* [[/Šenkýřka (z Klatovska)|z Klatovska]] (722)
#* [[/Šenkýřka (z Táborska)|z Táborska]] (510)
# [[/Nalevačka/]] (154)
# [[/Modlitba dívčí/]] (154)
# [[/Starost a potěcha/]] (82, 726)
# [[/Bledá panna/]] (586)
# [[/Mocná voda/]] (462)
# [[/Toužení (Foukej, větříčku)/]]
# [[/Toužení (Ach vy mily černy oči)/]] (448)
# [[/Rosa/]] (450)
# [[/Slavíček (z Táborska)/]] (87)
# [[/Znamení lásky/]] (516)
# [[/Budíček (Ančičko vstaň)/]] (27)
# [[/Svítidlo/]] (418)
# [[/Vzácná milá/]] (418)
# [[/Budíček (Zpívej, slavíčku!)/]] 786
# [[/Tři růže/]] (336)
# [[/Vyptávky/]] (230)
# [[/Hodné zvony/]] (675)
# [[/Nepokojná/]] (30)
# [[/Neříkej nic/]] (26)
# Úcta milému
#* [[/Úcta milému (z Hradecka)|z Hradecka]] 499
#* [[/Úcta milému (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 498
# [[/Holka komorná/]] (268)
# [[/Marné čekání/]] (579)
# [[/Zastaveníčko/]] (536)
# [[/Pro milého nic těžkého, pro milou touž měrou/]]
# [[/Vyprovázení/]] (197)
# [[/Dorozumění/]] (373)
# [[/Slavíček (z Prachenska)/]] (536)
# [[/Lenorka/]]
# [[/Andulička/]] (29)
# [[/Vyznání/]] (575)
# Ztráta
#* [[/Ztráta (z Hradecka)|z Hradecka]] 666
#* [[/Ztráta (z Plzenska)|z Plzenska]] 665
# [[/Překážka/]] (64)
# [[/Laskavec/]] (597)
# [[/Marná rada/]] (759)
# [[/Bezpečný lékař/]] (678)
# [[/Jablíčka (z Prácheňska)/]] (290)
# [[/Vyprovázení/]] (678)
# [[/Ochrana/]] (208)
# [[/Mračno/]] (290)
# [[/Kuráž/]] (282)
# [[/Zlý pes/]] (778)
# [[/Zlý Pozorek/]] (463)
# [[/Panská Mařena/]] (218)
# [[/Zástěra s tulipánama/]] (218)
# [[/Osamělá pasačka/]] (218)
# [[/Vychování dcery/]] (218)
# [[/Vychování syna/]] (140)
# [[/Pomilování/]] (8)
# [[/Šáteček/]] (512)
# [[/Neříkej nic!/]] (486)
# [[/Vlaštovčí zpěv/]] (413)
# [[/Píšťalka/]] (413)
# [[/Bolavá hlavička/]] (120)
# [[/Slib (z Klatovska)/]] (529)
# [[/Rozmarína (z Prachenska)/]] (412)
# [[/Hněv/]] (412)
# [[/Zlý milý/]] (636)
# [[/Mocnost lásky/]] (548)
# [[/Napomenutí/]] (470)
# [[/Co souzeno nemine/]] (780)
# [[/Přemlouvání/]] (451)
# [[/Upřímnost nad krásu/]] (258)
# [[/Láska nad bohatství/]] (10, 746)
# [[/Pěkné barvy/]] (389)
# [[/Holka krev a mléko/]] (211)
# [[/Zahrádka/]] (479)
# Maličká milá
#* [[/Maličká milá (z Klatovska)|z Klatovska]] 439
#* [[/Maličká milá (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 746
# [[/Maloučko děvčat/]] (459)
# [[/Děvče k milování/]] (387)
# [[/Přípověď/]] (601)
# [[/Vyhrůžka/]] (527)
# [[/Šáteček/]] (454)
# [[/Rozšafná láska/]] (454)
# [[/Nejistota a jistota/]] (293)
# [[/Zármutek a veselost/]] (602)
# [[/Tesklivá cesta/]] (332, 599)
# [[/Déšť/]] (411)
# [[/Schůzka/]] (389)
# [[/Pěkná rovina/]] (599)
# [[/Jízda/]] (454)
# [[/Hněv/]] (293)
# [[/Poptávka/]] (234, 235)
# [[/Starostlivý milý/]] (602)
# [[/Stesk (z Klatovska)/]] (10)
# [[/Úmysl (z Jičínska)/]] (10)
# [[/Poctivost chodí dveřma/]] (10, 458)
# [[/Pocta/]] (744)
# [[/Úmysl (z Hradecka)/]] (10)
# [[/Odhodlaná/]] (343)
# [[/Podivná svíčka/]] (550)
# [[/Ospalá/]] (711, 712)
# [[/Ospalka/]] (567)
# [[/Návštěva v zimě/]] (719)
# [[/Hněv/]] (121)
# [[/Zákaz/]] (121)
# [[/Nepřízeň v lásce/]] (33)
# [[/Honza/]] (184)
# [[/Výstraha/]] (122)
# [[/Modlitba zamilovaného/]] (491)
# [[/Šidilka/]] (572)
# [[/Láska/]]
}}

==== b) Láska nešťastná ====
&lt;ol start=&quot;233&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Uprchlý holoubek/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výprava na vojnu/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novinka/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ubitý Jiříček/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Modrá pentle/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tmavá hvězda/]] (676)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalina/]] (546)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rovnost v lásce/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Konec lásky/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starodávná láska/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrná/]] (270)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední schůzka/]] (48, 326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Propuštění/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vláčení/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení/]] (136, 377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Loučení
* [[/Loučení (z Klatovska)|z Klatovska]] (48, 377)
* [[/Loučení (z Prachenska)|z Prachenska]] (637)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Jičínska)/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]] (695)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná láska nestálá/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Veta po lásce
* [[/Veta po lásce (z Táborska)|z Táborska]] (629)
* [[/Veta po lásce (z Domažlicka a z Budějovicka)|z Domažlicka a z Budějovicka]] (695, 696)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zasněžená cesta/]] (696)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (68)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka poctivá/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mládenec poctivý/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (292)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepřijatý žert/]] (794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska i od jinud)/]] (58, 59, 794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]] (58)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a hněv/]] (171)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítostivá služba
* [[/Lítostivá služba (z Klatovska)|z Klatovska]] (779)
* [[/Lítostivá služba (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (678)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a bohatství/]] (480)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavíček s psaním/]] (417)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlaté časy/]] (765)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překážky v lásce/]] (148)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Liduška/]] (771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zufalý úmysl/]] (382, 771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehody/]] (101)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mysliveček (Z Prácheňska)/]] (207)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zabráněná láska/]] (344)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Chudobná milá
* [[/Chudobná milá (z Chrudimska)|z Chrudimska]] (729)
* [[/Chudobná milá (z Prachenska)|z Prachenska]] (582)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Černé oči/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítost
* [[/Lítost (z Hradecka, Já jsem se oženil)|z Hradecka, Já jsem se oženil]] (328)
* [[/Lítost (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (656)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Měla jsem holoubka)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Plzenska)/]] (137)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neupřímná kamarádka/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nucená veselost/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neplatná pomoc/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřímska, Široky hluboky)/]] (626)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Klatovska)/]] (743)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odbytý/]] (141)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda chlapců!/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (477)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Fijalička/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po všem nic/]] (55)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kobylí hůra/]] (722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trojí slunce/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tužba/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozvedení/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba/]] (253)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (259)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracené pentličky/]] (346, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička s poselstvím/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Plzenska)/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Poctivost nade všecko
* [[/Poctivost nade všecko (z Plzenska)|z Plzenska]] (582)
* [[/Poctivost nade všecko (z Klatovska)|z Klatovska]] (743)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vězeň/]] (328, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvězený milý/]] (656)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Chrudimska)/]] (346,582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Truchlivá poutnice/]] (574)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Hradecka)/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sládek/]] (793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar/]] (173, 793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]] (653, 673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Klatovska)/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztrestaná neposlušnost/]] (653)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrtkavý milý/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Koulelo se, koulelo)|z Hradecka, Koulelo se, koulelo]] (139)
* [[/Žalost (z Klatovska)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sen/]] (782)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá rada/]] (689)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Budějovicka)/]] (17)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři kavalírové/]] (687)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozchod/]] (611)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemysli si na mě/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žel opuštěné/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Plzenska)/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulička/]] (770)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Bydžovska)/]] (610)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Posekaná milá
* [[/Posekaná milá (z Klatovska)|z Klatovska]] (274)
* [[/Posekaná milá (z Táborska, z Berounska )|z Táborska, z Berounska]] (274, 538)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři panenky/]] (406, 473)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Klatovska)/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Bydžovska)/]] (753)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarína (z Berounska)/]] (297)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pasačka koní/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pravá a nepravá láska/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marné čekání/]] (504, 747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Marné volání
* [[/Marné volání (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (539)
* [[/Marné volání (z Klatovska)|z Klatovska]] (538, 747)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (88, 89)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod milého/]] (88)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska nestálá/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Teče voda od Skuhrova)/]] (747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Táborska)/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Všední láska/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení pro milou/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Suchá lípa/]] (133)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Návštěva na hřbitově/]] (496)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mniška/]] (271)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Verbování/]] (435)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešní lidé/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Toužení (z Prachenska)/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná příčina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Láska nad statek
* [[/Láska nad statek (z Berounska)|z Berounska]] (544)
* [[/Láska nad statek (z Domažlicka)|z Domažlicka]] (191)
* [[/Láska nad statek (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (736)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]] (736)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutná cestička/]] (198, 469)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (191, 198)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutek/]] (14)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehoda/]] (735)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Plzenska)/]] (723)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lítost (z Hradecka, Když jsem plela len)/]] (289)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šlechetná dcerka/]] (328,722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí žalost/]] (154, 722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Berounska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Čáslavska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nešťastný den/]] (715)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Dar na rozloučenou
* [[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!)|z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!]] (614)
* [[/Dar na rozloučenou (z Prachenska)|z Prachenska]] (82, 510)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná naděje/]] (216)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tušení/]] (485)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Berounska)/]] (11)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvedený milý/]] (5)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Svítila mi jasná hvězdička)/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitek/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (418)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná/]] (335)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obět dívčí/]] (335, 336)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vítoušek/]] (668)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená milá/]] (552)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Berounska)/]] (530)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vlaštovičí zpěv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Památný groš/]] (672)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odhodlaný milý/]] (429)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Vyprovázení
* [[/Vyprovázení (z Jičínska)|z Jičínska]] (694)
* [[/Vyprovázení (z Klatovska 2)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lhář/]] (197)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Hradecka, Žežulinka kuká)]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudoba a láska/]] (535)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozžehnání/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední návštěva/]] (369)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemoc/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá zkušenost/]] (734)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřimska, Co jsem se za tebou nachodil)/]] (71)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zmizelá láska/]] (358)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé tušení/]] (74, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Budějovicka)/]] (99, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Změna/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dary/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (290)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Proklatá láska/]] (436)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Měla jsem milého)|z Hradecka, Měla jsem milého]] 386
* [[/Žalost (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (386)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bílý čepeček/]] (388)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přec nejsi má/]] (218)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Berounska)/]] (378)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěný/]] (308)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nestálý milenec/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Bydžovska)/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutné psaní/]] (272)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí/]] (789)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oženění s nechutí/]] / Oklamaný milý (593)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nenadálé noviny/]] (90)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]] (555, 679, 3)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Berounska)/]] (679)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]] (555)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husaři/]] (200)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska o vánocích/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stesk (z Budějovicka, z Berounska/]] (458, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odešlá láska/]] (236, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koukol/]] (10, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozkotaná láska/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžký odchod/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příčina bolesti/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá cesta/]] (62, 92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Růžička/]] (92, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Prachenska)/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strom/]] (10, 211)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodářská láska/]] (262, 293, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žalost (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zhanění/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená kytička/]] (398)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska, Každá má milého)/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutný návrat/]] (284)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá ve vsi/]] (562)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rodiče na čas, milý do smrti/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rané děvče/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křídlaté srdéčko/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžko zapomenout/]] (440)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Hradecka)/]] (294)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mařenka/]] (249)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamané mínění/]] (394)&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== c) Vzdory ====
&lt;ol start=&quot;439&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Měj se dobře/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvodná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Barbora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Určitá odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mrňoukající kolečka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jablíčko s poselstvím/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máma a dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek na vývratku/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímné vyznání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opovržený milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska v řece/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/VYpovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska vojákova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavičí písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Netrucuj!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Červené víno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nebudeš má/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cedulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselá žalost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zištná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Čáslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škádlení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem poznati neupřímnost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Libost a nelibost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mariánka a křen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvodná odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chatrné dary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá za milou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oslyšený ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zapomenutí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rukavičky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obapolný výhost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaoraná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hedvábný fěrtoušek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvěra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Povážlivé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šelmovské děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Omyl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zpanštilá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bolení hlavy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímnost nad bohatství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husy na potoce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehká pomoc/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pivo a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cestička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvrácená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá dívka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemilý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výpověď z lásky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Děvče bez milého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jdi do pekla!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zarostlá cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehodní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Předsevzetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nechej tak/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoch z Nechanic/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== d) Žerty a posměšky ====
&lt;ol start=&quot;541&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Vavřina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Co komuť/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pomsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka z Rokycan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ukradená Zuzka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Cesta příjemná i nepříjemná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Orba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ošacený chlapík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sedlákova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Podobenství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidilka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zdrápaná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženská krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poutnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochotná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Potupná rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Dívčí spor/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Děvčata na prodej/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Koření/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panny (Z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panný (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná stará panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pilnost a lenost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Změněná krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Parádnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nepořádná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochrana/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelmovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Všecky zaopatřené/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Moudrý strnad/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Blahý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sváteční láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytý písař/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poctivost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehody/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Lehká ztráta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Strašidla/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Můra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pušperské děvečky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Narození/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bláznivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Opatrná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laskavé pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Štědrost nade štědrost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vrabec (píseň)|Vrabec]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vtip na vtip/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Malé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Paní kancelistová/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hádka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mlynářská modlitba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laciný rok/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nestálý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrbatá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bývalá klášternice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šmuk/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelma/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kamarád/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Necybírační chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pták za pluhem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hezká holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihlík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Omluvená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Závada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná dojička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hokyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šněrovačka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přece nejsi moje!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrozné neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přivázaná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pražská Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Málo ale hezky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neše Anče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Líná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bohatá kočka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Samá nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sprosté holky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Housenka v čepici/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pevná závora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poslední cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nádherné šaty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kačenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ztrápení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Prostosrdečný milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hadroplet/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== e) Hudba a tanec ====
&lt;ol start=&quot;642&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý harfeník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Možný chasník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cimbál/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Basa a housle/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Královské duetto/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strakonické dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neužilý dudák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ptáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Housel a dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba rozveselující/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hojná odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Z trní růže/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba veselá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední zahrání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svobodní chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoši z Veselího/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselí hoši/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzikanti furianti/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě třeba peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zásluhy v hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tance/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čiperná dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Při muzice dobře!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malé a velké děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čtvero tanečnic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milosrdný tanečník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Na čem záleží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem koho zmátl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čím to?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Nevšímavý milý
* [[/Nevšímavý milý (z Klatovska)|z Klatovska]]
* [[/Nevšímavý milý (z Budějovicka)|z Budějovicka]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bavorské Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (Bavorák)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zdar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Krádež
* [[/Krádež (z Bydžovska)|z Bydžovska]]
* [[/Krádež (z Klatovska)|z Klatovska]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec bylin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kdy domů?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Laskavý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodní úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malovaná hospoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý bez peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobromyslná husička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blažená svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Břitva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kroužek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máry/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Domažlicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cibulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vosňák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Bydžovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Švec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kaplan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chodovská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Třeboňská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Litoměřická/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rokycnaská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hanácká/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hulán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kozák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalamajka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Polka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maděra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šaryvary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Boty a košile/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trn v noze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zástava/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přátelská výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík „nebojím se“/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pacholek na synka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žaloba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svítání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poptávka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (z Klatovska, 2)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlámaný most/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zurážené podkovy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení z hospody/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== f) Ženění a vdávání ====
&lt;ol start=&quot;752&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Koření pro oženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koření pro vdávání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Komu lépe/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Která se může vdávati/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blahá naděje/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nečas k ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatáv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křesťanský úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bázeň/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeň se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženatý zkrotne/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatá Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bránění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potřebná žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Prospěch ženatého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost (z Prachenska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluva (z Kuřimska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ohlášky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stará/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrný stařeček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dědeček s povříslem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dej si pokoj/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozdílné objetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co lepší/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Panenství a vdovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada zamilovaného chuďasa/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Krmník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opravdová láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chtivá vdavek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich jurista/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarínka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatý kubík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdavadlo/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Moudrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Damaškový živůtek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odkaz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čas ke vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vymínka vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík jako pán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Skrovná žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Raněné srdce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohaté děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Věno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Správná holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smlouva/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Písně a říkadla svatební ===
* Zastaveníčko
* Svolávání hostů
* Cesta pro nevěstu
* Příchod
* Cesta do kostela
* Oddavky
* Cesta z kostela
* Oběd u nevěsty
* V hospodě
* Uvádění nevěsty
* Loučení nevěstino
* Cesta k ženichovi
* Příjezd
* V domě ženichově
* Čepení nevěsty
* Tanec v hospodě
* Skládání věnců
&lt;ol start=167&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavná veselka/]]
* Z BUdějovicka
* Z klatovska&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;

=== Obecné písně svatební a manželské ===
&lt;ol start=169&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzácná svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba dudkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba vlkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba psova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zlatohlávkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zelin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ševcovská svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (z Plzenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (Nestarej se)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majetek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mladá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování manželské/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Starost
* [[/Starost (z Chrudimska)/]]
* [[/Starost (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Berousnka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šedivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Baba nevěstou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majolenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Babička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milé něštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dlužené kalhoty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženichovi/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaplacená žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neblahé manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda svobody!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeňte se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překvapení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Má holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příkladná hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá kuchařka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženský hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Největší zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co hanba muži/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvázaný muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dvojí zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulčino proroctví/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Recept o ženu/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepravý vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Zklamaná naděje
* [[/Zklamaná naděje (Proto jsem se vdala)/]]
* [[/Zklamaná naděje (co jsem za manžela)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdoví nářek/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
}}

=== Písně společenské ===
* a) pijácké
# [[/Žádost Staročechův/]]
# [[/Staročeský přípitek/]]
# [[/Piják mudrák/]]
* b) smíšené žertovné a satyrické

=== Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského. ===
* Kněžstvo
* Zeman. Primus
* Hajdaláci. Študent. Písař
* Řemeslníci. Bednář. Cibuláři
* Hadrník. Hajný
* Havíři. Hokynář. Karbaník. Kolomazník
* Kominík. Koudelník
* Kováři. Krejčí
* Lékař. Mlynáři
* Myslivci
* Nunváři. Parukář. Pekař. Pernikář. Plavec. Pohodný
* Ponocný. Pošta. Rakař
* Řezníci. Rybnikář. Sladovnék
* Ševci
* Tesaři. Tkadlec. Zahradník. Zedník
* Vandrovní. Zloději
* Židé
* Cikáni

==== Selská hospodářství ====
* Selská strava

==== Písně vojenské ====
* Zpomnínky historické

=== Písně rozpravné: ===

==== a) světské (balady) ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Zakletá dcera/]]
# [[/Sirotek/]]
# [[/Rubáš/]]
# [[/Milá v hrobě/]]
# [[/Zaklené děvčátko/]]
# [[/Zavedený ovčák/]]
# [[/Ženich umrlec/]]
# [[/Panna a pekelní páni/]]
# [[/Heřman a Dornička/]]
# [[/Bratr voják/]]
# [[/Porubaný synek/]]
# [[/Upálená/]]
# Sestra travička
#* [[/Sestra travička (z Berounska)/]]
#* [[/Sestra travička (z Hradecka)/]]
#* [[/Sestra travička (z Budějovicka)/]]
# [[/Otrávená milá/]]
# [[/Zabitá sestra/]]
# [[/Zabité děvče/]]
# [[/Zajatá/]]
# [[/Kovářovic Kačenka/]]
# [[/Nalezená sestra/]]
# [[/Oklamaný Turek/]]
# [[/Manželka vražednice/]]
# [[/Václavíček/]]
# [[/Matoušek a Majdalenka/]]
# [[/Dorna vražednice/]]
# [[/Mužova vražednice/]]
# [[/Zpronevěřilý voják/]]
# [[/Utonulá/]]
# [[/Utopená/]]
# [[/Nešťastný mílý/]]
# [[/Porada/]]
# [[/Vzkázání/]]
# [[/Věrná plečka/]]
# [[/Pastevnice/]]
# [[/Děvče u potoka/]]
# [[/Sňatek v lese/]]
# [[/Děvče s pávem/]]
# [[/Děvče a huláni/]]
# [[/Stálá láska/]]
# [[/Zkrvavený milý/]]
# [[/Zabitý kovář/]]
# [[/Bitka o milou/]]
# [[/Nešťastní milí/]]
# [[/Nepozor/]]
# [[/Úraz/]]
# [[/Pokuta/]]
# [[/Nemocná paní/]]
# [[/Truchlivý konec lásky/]]
}}

==== b) náboženské (legendy) ====
&lt;ol start=48&gt;
{{Sloupce|šířka=200px|
&lt;li&gt;[[/První hřích a pokuta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nocleh Marie Panny/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maria a Alžběta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tělo boží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kříž a trnová koruna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Kouřimska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pět ran Kristových/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hříšná duše/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše hříšná a Maria panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ďáblova nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše a tělo/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Říkadla v nemocech ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Baba lékařka/]]
# [[/Voda/]]
# [[/Na stříle (1)/]]
# [[/Na stříle (2)/]]
# [[/Na nežit/]]
# [[/Na škrkavky (1)/]]
# [[/Na škrkavky (2)/]]
# [[/Na psotník/]]
# [[/Na růži/]]
# [[/Na škytavku/]]
# [[/Na nataženou žílu/]]
# [[/Na úbytě (1)/]]
# [[/Na úbytě (2)/]]
# [[/Na uhrančivost/]]
# [[/Na uřknutí/]]
# [[/Na dobrou neštovici/]]
# [[/Na červy (1)/]]
# [[/Na červy (2)/]]
# [[/Na nádchu (1)/]]
# [[/Na nádchu (2)/]]
# [[/Na bradavice (1)/]]
# [[/Na bradavice (2)/]]
# [[/Na návní kost/]]
# [[/Na návní kost, na vole a p./]]
# [[/Na lišej/]]
# [[/Pli z očka/]]
}}

=== Marnost světská, smrt a pohřeb ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Osud lidský/]]
# [[/Vzdechnutí stařečkovo/]]
# [[/Zpomínky/]]
# [[/Zkažený svět/]]
# [[/Marnost života/]]
# [[/Důvěra v Boha/]]
# [[/Co nejlepšího?/]]
# [[/Tré dobrého/]]
# [[/Marnost světská/]]
# [[/Poslední vůle (z Budějovicka)/]]
# Poslední vůle
#* [[/Poslední vůle (z Plzenska)/]]
#* [[/Poslední vůle (z Hradecka)/]]
# Mé místo
#* [[/Mé místo (z Berounska)/]]
#* [[/Mé místo (z Hradecka)/]]
# [[/Hřbitov/]]
# [[/Vzácný pohřeb/]]
# [[/Věčná památka/]]
* [[/Zvuky zvonův/]]
}}

=== Písně pohřební ===

; Dětem
# [[/Pojď, dušičko vyvolená/]]
# [[/I proč tak příliš/]]
# [[/Uskrovněte svého/]]
; Dospělým
&lt;ol start=4&gt;
&lt;li&gt; [[/Vímť já/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Člověče!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Velmi přežalostný ten čas/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ej již tenkrát/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Po animas fildelium
&lt;ol start=8&gt;
&lt;li&gt; [[/Milosrdný Bože/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Po pohřbu
&lt;ol start=10&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozžehnejme se/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Tělo mrtvé v hrob kladouce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kriste, synu z Panny!/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; [[/Na odchodu ze hřbitova/]]

== Další zpracované části ==
* [[/Nepozor|Nepozor]]
* [[/Český Diogenes|Český Diogenes]]
* [[/Divoká hus|Divoká hus]]
* [[/Bujné koně/]]
* [[/Vždycky sám/]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Hrách a čočka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Krásná zvěř]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Lítost (z Hradecka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Myslivec]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Mysliveček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčačka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáci]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stařeček (z Bydžovska)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stesk (z Budějovicka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zastřelená srnka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zkažená síje]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zpomínky vojínovy]]

[[Kategorie:Karel Jaromír Erben]]
[[Kategorie:Sbírky písní]]</text>
      <sha1>m0nk2b2bi5xfm60g22zvq2hnt2cgtij</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Zdeněk Václav Tobolka</title>
    <ns>100</ns>
    <id>8103</id>
    <revision>
      <id>344857</id>
      <parentid>312865</parentid>
      <timestamp>2026-10-15T06:48:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Skot</username>
        <id>1768</id>
      </contributor>
      <comment>lepší obr. #NKCR</comment>
      <origin>344857</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="887" sha1="dmf6uur8vu99hfuveuzhz7emkslc6m0" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Zdeněk Václav
  | příjmení = Tobolka
  | Image = Zdeněk Václav Tobolka (1936).jpg
  | datum narození = 21. červen 1874
  | místo narození = Poděbrady
  | datum úmrtí = 5. listopad 1951
  | místo úmrtí = Praha
  | popis = český historik

}}
'''Zdeněk Václav Tobolka''' (1874–1951) byl český historik.
{{Více}}

== Dílo ==
* [[Vlastní životopis Karla IV./Úvod|Úvod]] k vydání [[Vlastní životopis Karla IV.|Vlastního životopisu Karla IV.]] z roku 1909

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do ''[[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]]'' pod značkou ''Tbk''. Je autorem nebo spoluautorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Koranda|Koranda]]
* [[Ottův slovník naučný/Ladislav|Ladislav]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Starokatolicismus|Starokatolicismus]]

[[Kategorie:Čeští historikové]]</text>
      <sha1>dmf6uur8vu99hfuveuzhz7emkslc6m0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vyhlášení civilního výjmečného stavu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>11577</id>
    <revision>
      <id>344799</id>
      <parentid>259101</parentid>
      <timestamp>2026-10-14T17:27:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>~2026-55352-13</username>
        <id>20254</id>
      </contributor>
      <origin>344799</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1611" sha1="ni0798j054a3iragrgl2ciud60h59fc" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Vyhlášení civilního výjmečného stavu
  | AUTOR = [[Autor:Karl Hermann Frank|Karl Hermann Frank]]
  | ZDROJ = IVANOV, Miroslav. ''Atentát na Reinharda Heydricha'', str. 277–278
  | VYDÁNO = V Praze, 27. května 1942
  | datum vydání = 1942-05-27
  | ISBN = 80-86529-36-3
  | JINÉ = V pozdních večerních hodinách byl rozšířen civilní výjimečný stav na území protektorátu
}}

{{Forma|proza}}
1. ''Dne 27. května 1942 byl v Praze proveden atentát na zastupujícího říšského protektora SS obergruppenführera Heydricha.''&lt;br /&gt;
Na dopadení pachatelů se vypisuje odměna 10 miliónů K. Každý, kdo pachatele přechovává nebo jim poskytuje pomoc, anebo má vědomost o jejich osobě anebo o jejich pobytu a neoznámí to, bude zastřelen s celou svou rodinou.

2. Nad okresem oberlandratu v Praze se vyhlašuje oznámením této zprávy v rozhlase civilní výjimečný stav. Nařizují se tato opatření:

a) zákaz vycházet z domu pro veškeré civilní obyvatelstvo od 27. května 21. hodiny až do 28. května 6. hodiny;

b) na tutéž dobu se uzavírají veškeré hostince, biografy, divadla a veřejné zábavní podniky a zastavuje se veškerá veřejná doprava;

c) kdo se přes tento zákaz v uvedené době objeví na ulici, bude zastřelen, nezůstane-li stát na první výzvu;

d) další opatření jsou vyhrazena a v případě potřeby budou oznámena rozhlasem.
{{Konec formy}}
Praha 27. května 1942
&lt;div style=&quot;text-align:center&quot;&gt;Vyšší vedoucí SS a policie
u říšského protektora v Čechách a na Moravě
K. H. Frank&lt;/div&gt;</text>
      <sha1>ni0798j054a3iragrgl2ciud60h59fc</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344800</id>
      <parentid>344799</parentid>
      <timestamp>2026-10-14T17:29:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>~2026-55352-13</username>
        <id>20254</id>
      </contributor>
      <comment>/* */</comment>
      <origin>344800</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1612" sha1="52emygx1uccgtqt3nh8xh8ysxcc87x6" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Vyhlášení civilního výjmečného stavu
  | AUTOR = [[Autor:Karl Hermann Frank|Karl Hermann Frank]]
  | ZDROJ = IVANOV, Miroslav. ''Atentát na Reinharda Heydricha'', str. 277–278
  | VYDÁNO = V Praze, 27. května 1942
  | datum vydání = 1942-05-27
  | ISBN = 80-86529-36-3
  | JINÉ = V pozdních večerních hodinách byl rozšířen civilní výjimečný stav na území protektorátu
}}

{{Forma|proza}}
1. ''Dne 27. května 1942 byl v Praze spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora SS obergruppenführera Heydricha.''&lt;br /&gt;
Na dopadení pachatelů se vypisuje odměna 10 miliónů K. Každý, kdo pachatele přechovává nebo jim poskytuje pomoc, anebo má vědomost o jejich osobě anebo o jejich pobytu a neoznámí to, bude zastřelen s celou svou rodinou.

2. Nad okresem oberlandratu v Praze se vyhlašuje oznámením této zprávy v rozhlase civilní výjimečný stav. Nařizují se tato opatření:

a) zákaz vycházet z domu pro veškeré civilní obyvatelstvo od 27. května 21. hodiny až do 28. května 6. hodiny;

b) na tutéž dobu se uzavírají veškeré hostince, biografy, divadla a veřejné zábavní podniky a zastavuje se veškerá veřejná doprava;

c) kdo se přes tento zákaz v uvedené době objeví na ulici, bude zastřelen, nezůstane-li stát na první výzvu;

d) další opatření jsou vyhrazena a v případě potřeby budou oznámena rozhlasem.
{{Konec formy}}
Praha 27. května 1942
&lt;div style=&quot;text-align:center&quot;&gt;Vyšší vedoucí SS a policie
u říšského protektora v Čechách a na Moravě
K. H. Frank&lt;/div&gt;</text>
      <sha1>52emygx1uccgtqt3nh8xh8ysxcc87x6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Občanský zákoník (2012)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29852</id>
    <revision>
      <id>344860</id>
      <parentid>244671</parentid>
      <timestamp>2026-10-15T10:12:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Dan Polansky</username>
        <id>207</id>
      </contributor>
      <comment>quickfix: +upozornění</comment>
      <origin>344860</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1318475" sha1="9ug0ky3ga46mpw3ogmyql55o1opad23" xml:space="preserve">'''''Upozornění: občanský zákoník byl po roce 2012 novelizován[https://e-sbirka.gov.cz/sb/2012/89?zalozka=historie]. Novelizace nebyly promítnuty do této stránky.'''''
{{TextinfoJura
  | TITULEK = Zákon ze dne 3. února 2012, občanský zákoník
  | PODTITULEK = 
  | DALŠÍ_ÚDAJE = 
  | AUTOR = Parlament České republiky
  | PRÁVNÍ_OBLAST = soukromé právo
  | PLATNOST_KDE = Česká republika
  | PŮVODNÍ_ZNĚNÍ = [http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&amp;id=6144 Zákon 89/2012 Sb.]
  | ZDROJ = [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89 zakonyprolidi.cz]
  | ÚČINNOST_OD = 1. ledna 2014
  | TOTO_ZNĚNÍ = 
  | ZDROJ_TOTO_ZNĚNÍ = 
  | LICENCE = PD CZ
  | DALŠÍ_NOVELIZACE = 
  | ORIGINAL = 
  | ZDROJORIG = 
  | PŘELOŽIL = 
  | LICENCE-PŘEKLAD = 
  | JINÉ = 
  | IMAGE = 
  | POPISEK-IMAGE = 
  | WIKIPEDIA = Občanský zákoník (Česko, 2012)
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Občanský zákoník|Občanský zákoník]]
}}
__TOC__

{{Forma|zakon}}
&lt;center&gt;'''89'''&lt;/center&gt;

&lt;center&gt;'''{{Prostrkaně|ZÁKON}}'''&lt;br /&gt;ze dne 3. února 2012 &lt;br /&gt;'''občanský zákoník'''&lt;/center&gt;

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

= ČÁST PRVNÍ – OBECNÁ ČÁST =

== HLAVA I – PŘEDMĚT ÚPRAVY A JEJÍ ZÁKLADNÍ ZÁSADY ==

=== Díl 1 – Soukromé právo ===
{{§|1}}

# Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.
# Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

{{§|2}}

# Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
# Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
# Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

{{§|3}}

# Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
# Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.
# Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

{{§|4}}

# Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.
# Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

{{§|5}}

# Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.
# Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.

{{§|6}}

# Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
# Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

{{§|7}}

Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

{{§|8}}

Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

=== Díl 2 – Užití předpisů občanského práva ===
{{§|9}}

# Občanský zákoník upravuje osobní stav osob.
# Soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

{{§|10}}

# Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.
# Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností.

{{§|11}}

Obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností ze závazků v části čtvrté tohoto zákona se použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností.

=== Díl 3 – Ochrana soukromých práv ===
{{§|12}}

Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen „orgán veřejné moci“). Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud.

{{§|13}}

Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

{{§|14}}
'''Svépomoc'''

# Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.
# Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.

== HLAVA II – OSOBY ==

=== Díl 1 – Všeobecná ustanovení ===
{{§|15}}

# Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.
# Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).

{{§|16}}

Právní osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát ani zčásti; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu.

{{§|17}}

# Práva může mít a vykonávat jen osoba. Povinnost lze uložit jen osobě a jen vůči ní lze plnění povinnosti vymáhat.
# Zřídí-li někdo právo nebo uloží-li povinnost tomu, co osobou není, přičte se právo nebo povinnost osobě, které podle povahy právního případu náleží.

{{§|18}}

Osoba je fyzická, nebo právnická.

{{§|19}}

# Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany.
# Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát; stane-li se tak, nepřihlíží se k tomu. Nepřihlíží se ani k omezení těchto práv v míře odporující zákonu, dobrým mravům nebo veřejnému pořádku.

{{§|20}}

# Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.
# Právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům, podle nichž byly zřízeny; ustanovení tohoto zákona se použijí jen tehdy, slučuje-li se to s právní povahou těchto osob.

{{§|21}}

Stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu. Jiný právní předpis stanoví, jak stát právně jedná.

{{§|22}}

# Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.
# Stanoví-li zákon k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami blízkými, platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen nebo na základě dohody či jiné skutečnosti.

=== Díl 2 – Fyzické osoby ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|23}}

Člověk má právní osobnost od narození až do smrti.

{{§|24}}

Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná.

{{§|25}}

Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.

{{§|26}}
'''Důkaz smrti'''

# Smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou po prohlédnutí těla mrtvého stanoveným způsobem.
# Nelze-li tělo mrtvého prohlédnout stanoveným způsobem, prohlásí člověka za mrtvého i bez návrhu soud, pokud byl člověk účasten takové události, že se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá. V rozhodnutí určí soud den, který platí za den smrti.

{{§|27}}

Závisí-li právní následek na skutečnosti, že určitý člověk přežil jiného člověka, a není-li jisto, který z nich zemřel jako první, má se za to, že všichni zemřeli současně.

{{§|28}}

# Není-li známo, kde člověk zemřel, má se za to, že se tak stalo tam, kde bylo nalezeno jeho tělo.
# Za místo, kde zemřel člověk prohlášený za mrtvého, platí to, kde naposledy pobýval živý.

{{§|29}}
'''Změna pohlaví'''

# Změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Má se za to, že dnem změny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotních služeb.
# Změna pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, ani na jeho osobní a majetkové poměry; manželství nebo registrované partnerství však zaniká. O povinnostech a právech muže a ženy, jejichž manželství zaniklo, ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po zániku manželství platí obdobně ustanovení o povinnostech a právech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po rozvodu; soud rozhodne, a to i bez návrhu, jak bude každý z rodičů napříště o společné dítě pečovat.

{{§|30}}
'''Zletilost'''

# Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.
# Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství. Svéprávnost nabytá uzavřením manželství se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné.

'''Nezletilí'''

{{§|31}}

Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.

{{§|32}}

# Udělil-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl plné svéprávnosti, ve shodě se zvyklostmi soukromého života souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu, je nezletilý schopen v mezích souhlasu sám právně jednat, pokud to není zákonem zvlášť zakázáno; souhlas může být následně omezen i vzat zpět.
# Je-li zákonných zástupců více, postačí, projeví-li vůči třetí osobě vůli alespoň jeden z nich. Jedná-li však vůči další osobě více zástupců společně a odporují-li si, nepřihlíží se k projevu žádného z nich.

{{§|33}}

# Udělí-li zákonný zástupce nezletilého, který nenabyl plné svéprávnosti, souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti, stává se nezletilý způsobilý k jednáním, jež jsou s touto činností spojena. K platnosti souhlasu se vyžaduje přivolení soudu.
# Přivolení soudu nahrazuje podmínku určitého věku, je-li stanovena pro výkon určité výdělečné činnosti jiným právním předpisem.

# Souhlas může zákonný zástupce odvolat jen s přivolením soudu.

{{§|34}}

Závislá práce nezletilých mladších než patnáct let nebo nezletilých, kteří neukončili povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilí mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených jiným právním předpisem.

{{§|35}}

# Nezletilý, který dovršil patnáct let a ukončil povinnou školní docházku, se může zavázat k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu.
# Zákonný zástupce nezletilého, který nedosáhl věku šestnáct let, může rozvázat jeho pracovní poměr nebo smlouvu o výkonu práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek, pokud to je nutné v zájmu vzdělávání, vývoje nebo zdraví nezletilého, způsobem stanoveným jiným právním předpisem.

{{§|36}}

Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, není nikdy, bez ohledu na obsah ostatních ustanovení, způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech, k nimž by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu.

{{§|37}}
'''Přiznání svéprávnosti'''

# Navrhne-li nezletilý, který není plně svéprávný, aby mu soud přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud nezletilý dosáhl věku šestnácti let, pokud je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého. V ostatních případech soud vyhoví návrhu, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého.
# Za podmínek stanovených v odstavci 1 soud přizná nezletilému svéprávnost i na návrh jeho zákonného zástupce, pokud nezletilý s návrhem souhlasí.

==== Oddíl 2 – Podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat ====
'''Předběžné prohlášení'''

{{§|38}}

V očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může člověk projevit vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem.

{{§|39}}

# Nemá-li prohlášení formu veřejné listiny, musí být učiněno soukromou listinou opatřenou datem a potvrzenou dvěma svědky; svědek o sobě uvede v potvrzení údaje, podle nichž ho lze zjistit.
# Svědky mohou být jen osoby, které na prohlášení a jeho obsahu nemají zájem a nejsou nevidomé, neslyšící, němé nebo neznalé jazyka, v němž je prohlášení učiněno. Svědci musí prohlášení podepsat a být schopni potvrdit schopnost prohlašujícího jednat a obsah jeho prohlášení.
# Je-li obsahem prohlášení pořízeného veřejnou listinou určení, kdo se má stát opatrovníkem, ten, kdo veřejnou listinu sepsal, zapíše údaje o tom, kdo prohlášení pořídil, kdo je povolán za opatrovníka a kdo veřejnou listinu sepsal, do neveřejného seznamu vedeného podle jiného zákona.

{{§|40}}

# Činí-li prohlášení nevidomý, nebo osoba, která neumí nebo nemůže číst nebo psát, musí jí být prohlášení nahlas přečteno svědkem, který prohlášení nepsal. Nevidomý, nebo osoba, která neumí nebo nemůže číst nebo psát, před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho pravou vůli.
# Činí-li prohlášení osoba se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát, musí jí být obsah listiny tlumočen takovým způsobem dorozumívání, který si zvolila, a to svědkem, který prohlášení nepsal; všichni svědci musí ovládat způsob dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen. Kdo prohlášení činí, potvrdí před svědky zvoleným způsobem dorozumívání, že listina obsahuje jeho pravou vůli.

{{§|41}}

# K výslovnému odvolání prohlášení se vyžaduje projev vůle učiněný ve formě předepsané v {{§|39}} odst. 1.
# Zničí-li listinu obsahující prohlášení ten, kdo je učinil, má to účinky odvolání.

{{§|42}}

Týká-li se prohlášení jiné záležitosti než povolání opatrovníka a je-li účinnost prohlášení vázána na podmínku, rozhodne o splnění podmínky soud.

{{§|43}}

Změní-li se okolnosti zjevně tak podstatným způsobem, že člověk, který prohlášení učinil, by je za takových okolností neučinil nebo by je učinil s jiným obsahem, soud prohlášení změní nebo zruší, pokud by jinak člověku, který prohlášení učinil, hrozila závažná újma. Před vydáním rozhodnutí soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož prohlášení rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.

{{§|44}}

Je-li prohlášení nebo jeho odvolání neplatné, soud k nim přihlédne, není-li příčiny pochybovat o vůli toho, kdo je učinil.

'''Nápomoc při rozhodování'''

{{§|45}}

Potřebuje-li člověk nápomoc při rozhodování, protože mu v tom duševní porucha působí obtíže, třebaže nemusí být omezen ve svéprávnosti, může si s podpůrcem ujednat poskytování podpory; podpůrců může být i více.

{{§|46}}

# Smlouvou o nápomoci se podpůrce zavazuje podporovanému, že bude s jeho souhlasem přítomen při jeho právních jednáních, že mu zajistí potřebné údaje a sdělení a že mu bude nápomocen radami.
# Smlouva nabývá účinnosti dnem, kdy ji schválí soud. Není-li smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje se, aby strany projevily vůli uzavřít smlouvu před soudem. Soud smlouvu neschválí, odporují-li zájmy podpůrce zájmům podporovaného.

{{§|47}}

# Podpůrce nesmí ohrozit zájmy podporovaného nevhodným ovlivňováním, ani se na úkor podporovaného bezdůvodně obohatit.
# Podpůrce postupuje při plnění svých povinností v souladu s rozhodnutími podporovaného. Pokud podporovaný právně jedná v písemné formě, může podpůrce připojit svůj podpis s uvedením své funkce, popřípadě i s údajem o podpoře, kterou podporovanému poskytl; podpůrce má i právo namítat neplatnost právního jednání podporovaného.

{{§|48}}

Na návrh podporovaného nebo podpůrce soud podpůrce odvolá; soud ho odvolá i v případě, že podpůrce závažně poruší své povinnosti, a to i bez návrhu.

'''Zastoupení členem domácnosti'''

{{§|49}}

# Brání-li duševní porucha zletilému, který nemá jiného zástupce, samostatně právně jednat, může ho zastupovat jeho potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner, nebo osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň tři roky.
# Zástupce dá zastoupenému na vědomí, že ho bude zastupovat, a srozumitelně mu vysvětlí povahu a následky zastoupení. Odmítne-li to člověk, který má být zastoupen, zastoupení nevznikne; k odmítnutí postačí schopnost projevit přání.

{{§|50}}

Ke vzniku zastoupení se vyžaduje schválení soudu. Před vydáním rozhodnutí soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor zastoupeného, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si zastoupený zvolí.

{{§|51}}

Zástupce dbá o ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv i o to, aby způsob jeho života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním představám a přáním zastoupeného.

{{§|52}}

# Zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti, jak to odpovídá životním poměrům zastoupeného. Zástupce však není oprávněn udělit souhlas k zásahu do duševní nebo tělesné integrity člověka s trvalými následky.
# Zástupce může nakládat s příjmy zastoupeného v rozsahu potřebném pro obstarání obvyklých záležitostí, jak to odpovídá životním poměrům zastoupeného; s peněžními prostředky na účtu zastoupeného však může nakládat jen v rozsahu nepřesahujícím měsíčně výši životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

{{§|53}}

Má-li zastoupený více zástupců, postačí, pokud jedná jeden z nich. Jedná-li však vůči další osobě více zástupců společně a odporují-li si, nepřihlíží se k projevu žádného z nich.

{{§|54}}

# Zastoupení zaniká, pokud se jej zástupce vzdá nebo pokud zastoupený odmítne, aby ho zástupce dále zastupoval; k odmítnutí postačí schopnost projevit přání. Zastoupení rovněž zaniká, pokud soud jmenuje zastoupenému opatrovníka.
# Je-li uzavřena smlouva o nápomoci při rozhodování, zanikne zastoupení účinností smlouvy v rozsahu, v jakém je zastoupený způsobilý právně jednat.

'''Omezení svéprávnosti'''

{{§|55}}

# K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti.
# Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.

{{§|56}}

# Omezit svéprávnost člověka může jen soud.
# Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.

{{§|57}}

# Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.
# Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem k omezení svéprávnosti.

{{§|58}}

Soud může v průběhu řízení o omezení svéprávnosti svěřit třetí osobě provedení určitých jednotlivých právních jednání nebo správu majetku, je-li to nutné, aby se zabránilo závažné újmě.

{{§|59}}

Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky; uplynutím doby právní účinky omezení zanikají. Zahájí-li se však v této době řízení o prodloužení doby omezení, trvají právní účinky původního rozhodnutí až do vydání nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok.

{{§|60}}

Změní-li se okolnosti, soud své rozhodnutí bezodkladně změní nebo zruší, a to i bez návrhu.

{{§|61}}

Rozhoduje-li soud o omezení svéprávnosti člověka, může osoba jím povolaná za opatrovníka navrhnout, aby byla opatrovníkem jmenována; pokud návrh nepodá, zjistí soud její stanovisko. Je-li tato osoba způsobilá k opatrovnictví, soud ji s jejím souhlasem opatrovníkem jmenuje.

{{§|62}}

V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Při výběru opatrovníka přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi.

{{§|63}}

Opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně jednat nebo osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, ani provozovatele zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém zařízení.

{{§|64}}

Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.

{{§|65}}

# Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran.
# Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.

==== Oddíl 3 – Nezvěstnost ====
{{§|66}}

# Za nezvěstného může soud prohlásit svéprávného člověka, který opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje. Soud uvede v rozhodnutí den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti.
# Prohlášení za nezvěstného se může stát na návrh osoby, která na tom má právní zájem, zejména manžela nebo jiné blízké osoby, spoluvlastníka, zaměstnavatele nebo korporace, na níž má tento člověk účast.

{{§|67}}

# Při posuzování jednání, k nimž je jinak potřebné udělení souhlasu, přivolení, odevzdání hlasu nebo jiného konání osoby prohlášené za nezvěstnou, se k této potřebnosti nepřihlíží; to však neplatí, jedná-li se o záležitost jeho osobního stavu. Kdo jedná, dotýkaje se záležitosti nezvěstného, musí tak činit i s přihlédnutím k jeho zájmům.
# Na právní jednání, k němuž došlo bez souhlasu nebo jiného nezbytného projevu vůle nezvěstného poté, co opustil své bydliště, avšak dříve, než byl za nezvěstného prohlášen, přestože toto prohlášení bylo bez zbytečného odkladu navrženo, se hledí jako na jednání učiněné s odkládací podmínkou vydání rozhodnutí, jímž byl prohlášen za nezvěstného.

{{§|68}}

Navrátí-li se člověk prohlášený za nezvěstného nebo jmenuje-li správce svého jmění, pozbývá prohlášení za nezvěstného účinků. Prohlášení pozbývá účinků i dnem, který platí za den smrti nezvěstného.

{{§|69}}

Kdo byl prohlášen za nezvěstného, nemůže namítat neplatnost nebo neúčinnost právního jednání učiněného za jeho nepřítomnosti, k němuž došlo za účinků takového prohlášení, pro to, že se při nich projev jeho vůle nevyžadoval.

{{§|70}}

Bude-li za nezvěstného prohlášen ten, kdo ustavil správce svého majetku, nejsou tím dotčena práva a povinnosti ustaveného správce. To neplatí, jestliže správce není znám, odmítne jednat v zájmu nezvěstného, svá jednání v zájmu nezvěstného zanedbává, nebo jednat vůbec nemůže.

==== Oddíl 4 – Domněnka smrti ====
{{§|71}}

# Na návrh osoby, která na tom má právní zájem, prohlásí soud za mrtvého člověka, o němž lze mít důvodně za to, že zemřel, a určí den, který se pokládá za den jeho smrti.
# Na člověka, který byl prohlášen za mrtvého, se hledí, jako by zemřel. Prohlášením manžela za mrtvého zaniká manželství dnem, který se pokládá za den jeho smrti; totéž platí o registrovaném partnerství.

{{§|72}}

Byl-li člověk prohlášen za nezvěstného a vyplývají-li z okolností vážné pochybnosti, zda je ještě živ, ačkoli jeho smrt není nepochybná, může ho soud prohlásit za mrtvého na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a určí den, který nezvěstný zřejmě nepřežil. Má se za to, že tento den je dnem smrti nezvěstného.

{{§|73}}

Člověka, který byl prohlášen za nezvěstného, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí pěti let počítaných od konce roku, v němž došlo k prohlášení za nezvěstného. Nelze to však učinit, objeví-li se v průběhu této doby zpráva, z níž lze soudit, že nezvěstný je dosud naživu. V takovém případě se postupuje podle § 74 nebo 75.

{{§|74}}

# Člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného prohlášen, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí sedmi let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl ještě naživu.
# Člověka, který se stal nezvěstným před dovršením osmnáctého roku věku, nelze prohlásit za mrtvého před uplynutím roku, v němž uplyne dvacet pět let od jeho narození.

{{§|75}}

Člověka, který se stal nezvěstným jako účastník události, při níž byl v ohrožení života větší počet osob, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí tří let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl v průběhu těchto událostí ještě naživu.

{{§|76}}

# Byl-li člověk prohlášen za mrtvého, nevylučuje to důkaz, že zemřel dříve nebo později, anebo že je ještě naživu. Zjistí-li se, že je naživu, k prohlášení za mrtvého se nepřihlíží; manželství nebo registrované partnerství se však neobnovuje.
# Byl-li proveden mylný důkaz smrti, použije se odstavec 1 obdobně.

==== Oddíl 5 – Jméno a bydliště člověka ====
'''Jméno člověka a jeho ochrana'''

{{§|77}}

# Jméno člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí. Každý člověk má právo užívat své jméno v právním styku, stejně jako právo na ochranu svého jména a na úctu k němu.
# Člověk, který v právním styku užívá jiné jméno než své vlastní, nese následky omylů a újem z toho vzniklých.

{{§|78}}

# Člověk, který byl dotčen zpochybněním svého práva ke jménu nebo který utrpěl újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, zejména neoprávněným užitím jména, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
# Je-li dotčený nepřítomen, nebo je-li nezvěstný, nesvéprávný či nemůže-li z jiné příčiny uplatnit právo na ochranu svého jména sám, může je uplatnit jeho manžel, potomek, předek nebo partner, ledaže dotčený, ač svéprávný, dal výslovně najevo, že si to nepřeje.
# Týká-li se neoprávněný zásah příjmení a je-li pro to důvod spočívající v důležitém zájmu na ochraně rodiny, může se ochrany domáhat samostatně manžel nebo jiná osoba dotčenému blízká, byť do jejich práva ke jménu přímo zasaženo nebylo.

{{§|79}}
'''Pseudonym'''

# Člověk může pro určitý obor své činnosti nebo i pro soukromý styk vůbec přijmout pseudonym. Právní jednání pod pseudonymem není na újmu platnosti, je-li zřejmé, kdo jednal, a nemůže-li druhá strana mít pochybnost o osobě jednajícího.
# Vejde-li pseudonym ve známost, požívá stejné ochrany jako jméno.

{{§|80}}
'''Bydliště'''

# Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě.
# Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy.

==== Oddíl 6 – Osobnost člověka ====

===== Pododdíl 1 – Obecná ustanovení =====
{{§|81}}

# Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.
# Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

{{§|82}}

# Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
# Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých.

{{§|83}}

# Souvisí-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka s jeho činností v právnické osobě, může právo na ochranu jeho osobnosti uplatnit i tato právnická osoba; za jeho života však jen jeho jménem a s jeho souhlasem. Není-li člověk schopen projevit vůli pro nepřítomnost nebo pro neschopnost úsudku, není souhlasu třeba.
# Po smrti člověka se právnická osoba může domáhat, aby od neoprávněného zásahu bylo upuštěno a aby byly odstraněny jeho následky.

===== Pododdíl 2 – Podoba a soukromí =====
{{§|84}}

Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.

{{§|85}}

# Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.
# Svolí-li někdo k zobrazení své podoby za okolností, z nichž je zřejmé, že bude šířeno, platí, že svoluje i k jeho rozmnožování a rozšiřování obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.

{{§|86}}

Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

{{§|87}}

# Kdo svolil k použití písemnosti osobní povahy, podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu týkajícího se člověka nebo jeho projevů osobní povahy, může svolení odvolat, třebaže je udělil na určitou dobu.
# Bylo-li svolení udělené na určitou dobu odvoláno, aniž to odůvodňuje podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající škodu z toho vzniklou osobě, které svolení udělil.

{{§|88}}

# Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.
# Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.

{{§|89}}

Podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

{{§|90}}

Zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

===== Pododdíl 3 – Právo na duševní a tělesnou integritu =====
{{§|91}}

Člověk je nedotknutelný.

{{§|92}}

# Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.
# Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic.

'''Zásah do integrity'''

{{§|93}}

# Mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví dotčeného.
# Zákonný zástupce může udělit souhlas k zásahu do integrity zastoupeného, je-li to k přímému prospěchu osoby, která není schopna dát souhlas sama.

{{§|94}}

# Kdo chce provést na jiném člověku zákrok, vysvětlí mu srozumitelně povahu tohoto zákroku. Vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že druhá strana pochopila způsob a účel zákroku včetně očekávaných následků i možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu případně i jiný postup.
# Uděluje-li souhlas za jiného jeho zákonný zástupce, podá se vysvětlení i tomu, kdo má být zákroku podroben, je-li schopen úsudku, způsobem přiměřeným schopnosti dotčeného vysvětlení pochopit.

{{§|95}}

Nezletilý, který není plně svéprávný, může v obvyklých záležitostech udělit souhlas k zákroku na svém těle také sám, je-li to přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku a jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo závažné následky.

{{§|96}}

# Souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu, má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví.
# Písemnou formu vyžaduje i souhlas k
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;lékařskému pokusu na člověku, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje; to neplatí, jedná-li se o kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo závažné následky.

{{§|97}}

# Udělený souhlas může být odvolán v jakékoli formě, i když se pro udělení souhlasu vyžaduje písemná forma.
# Nevyžaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, že byl udělen. Při nejistotě, zda byl souhlas odvolán v jiné než písemné formě, se má za to, že k odvolání nedošlo.

{{§|98}}

# Nemůže-li člověk udělit souhlas pro neschopnost projevit vůli, byť jen přechodnou, a nemá-li zákonného zástupce, vyžaduje se souhlas přítomného manžela, rodiče, nebo jiné osoby blízké. Není-li přítomna žádná z těchto osob, vyžaduje se souhlas manžela, a není-li, souhlas rodiče, popřípadě jiné osoby blízké, pokud je lze bez obtíží zjistit a zastihnout a pokud je zřejmé, že nehrozí nebezpečí z prodlení. Není-li možné získat souhlas žádným z výše uvedených způsobů, může souhlas udělit jiná přítomná osoba, která o dotčenou osobu osvědčí mimořádný zájem.
# Při zákroku i při udělení souhlasu se vezme zřetel na dříve vyslovená známá přání člověka, do jehož integrity má být zasaženo.

{{§|99}}

Je-li život člověka v náhlém a patrném nebezpečí a nelze-li souhlas ve stavu nouze získat ani v jiné než stanovené formě, lze okamžitě zakročit, pokud to je ve prospěch zdraví dotčené osoby nezbytné.

{{§|100}}

# Má-li být zasaženo do integrity nezletilého, který dovršil čtrnáct let, nenabyl plné svéprávnosti a který zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. To platí i v případě provedení zákroku na zletilé osobě, která není plně svéprávná.
# Nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity osoby uvedené v odstavci 1, ač si jej tato osoba přeje, lze zákrok provést na její návrh nebo na návrh osoby jí blízké jen se souhlasem soudu.

{{§|101}}

Má-li být zasaženo do integrity člověka neschopného úsudku způsobem zanechávajícím trvalé, neodvratitelné a vážné následky nebo způsobem spojeným s vážným nebezpečím pro jeho život nebo zdraví, lze zákrok provést jen s přivolením soudu. Tím není dotčeno ustanovení § 99.

{{§|102}}

Soud přivolí k zákroku podle § 100 nebo 101, je-li dotčené osobě podle rozumného uvážení k prospěchu, po jejím zhlédnutí a s plným uznáváním její osobnosti.

{{§|103}}

Bylo-li zasaženo do integrity člověka, který byl ve stavu, kdy nemohl posoudit, co se s ním děje, a nedal-li sám k zákroku souhlas, musí mu být, jakmile to jeho stav dovolí, vysvětleno způsobem, kterému bude schopen porozumět, jaký zákrok byl na něm proveden, a musí být poučen o jeho možných následcích i o riziku neprovedení zákroku.

===== Pododdíl 4 – Práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu =====
{{§|104}}

Převzít člověka bez jeho souhlasu do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo ho v něm bez jeho souhlasu držet lze jen z důvodu stanoveného zákonem a za podmínky, že nezbytnou péči o jeho osobu nelze zajistit mírnějším a méně omezujícím opatřením. Podání návrhu na omezení svéprávnosti nezakládá samo o sobě důvod, aby byl člověk bez svého souhlasu do takového zařízení převzat nebo v něm držen.

{{§|105}}

# Je-li člověk převzat do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo je-li v něm držen, oznámí to jeho zákonnému zástupci, opatrovníku nebo podpůrci a jeho manželu nebo jiné známé osobě blízké neprodleně poskytovatel zdravotních služeb; oznámení manželu nebo jiné osobě blízké však učinit nesmí, pokud mu to bylo zakázáno.
# Převzetí člověka do zařízení poskytujícího zdravotní péči oznámí poskytovatel zdravotních služeb do 24 hodin soudu; to platí i v případě, je-li člověk v takovém zařízení zadržen. Soud o učiněném opatření rozhodne do sedmi dnů.

{{§|106}}

# Poskytovatel zdravotních služeb zajistí, aby se člověku převzatému do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo zadrženému v takovém zařízení dostalo bez zbytečného odkladu náležitého vysvětlení jeho právního postavení, zákonného důvodu učiněného opatření a možností právní ochrany včetně práva zvolit si zmocněnce nebo důvěrníka.
# Vysvětlení se podá tak, aby mu člověk mohl dostatečně porozumět a uvědomit si povahu učiněného opatření a jeho následky; má-li takový člověk zákonného zástupce, opatrovníka nebo podpůrce, podá se vysvětlení bez zbytečného odkladu také jemu.

{{§|107}}

# Má-li člověk zmocněnce nebo důvěrníka, oznámí poskytovatel zdravotních služeb učiněné opatření zmocněnci nebo důvěrníkovi bez zbytečného odkladu poté, co se o nich dozví.
# Důvěrník může uplatnit ve prospěch člověka svým jménem všechna jeho práva vzniklá v souvislosti s jeho převzetím do příslušného zařízení nebo s jeho držením v takovém zařízení. Stejná práva jako důvěrník má i podpůrce.

{{§|108}}

Kdo byl do zařízení poskytujícího zdravotní péči převzat nebo kdo je v něm držen, má právo projednávat se svým zástupcem, důvěrníkem nebo podpůrcem vlastní záležitosti při osobním rozhovoru a bez přítomnosti třetích osob.

{{§|109}}

# Člověk převzatý do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo držený v takovém zařízení má právo, aby jeho zdravotní stav, zdravotní dokumentaci nebo vyjádření ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevit přání samostatně přezkoumal lékař nezávislý na poskytovateli zdravotních služeb v tomto zařízení i na jeho provozovateli. Stejné právo má i důvěrník nebo podpůrce.
# Je-li právo na přezkoumání uplatněno ještě předtím, než soud rozhodne podle § 105 odst. 2, musí být umožněn jeho výkon tak, aby soud mohl zhodnotit výsledky přezkoumání v řízení o přípustnosti učiněného opatření.

{{§|110}}

Rozhodl-li soud o přípustnosti učiněného opatření, schvaluje se tím nucený pobyt v zařízení poskytujícím zdravotní péči, tím však neodnímá právo odmítnout určitý zákrok nebo léčebný výkon.

===== Pododdíl 5 – Nakládání s částmi lidského těla =====
{{§|111}}

# Člověk, jemuž byla odňata část těla, má právo dozvědět se, jak s ní bylo naloženo. Naložit s odňatou částí lidského těla způsobem pro člověka nedůstojným nebo způsobem ohrožujícím veřejné zdraví se zakazuje.
# Odňatou část těla člověka lze za jeho života použít k účelům zdravotnickým, výzkumným nebo vědeckým, pokud k tomu dal souhlas. K použití odňaté části těla člověka k účelu svou povahou neobvyklému se vyžaduje jeho výslovný souhlas vždy.
# O tom, co má původ v lidském těle, platí obdobně to, co o částech lidského těla.

{{§|112}}

Člověk může přenechat část svého těla jinému jen za podmínek stanovených jiným právním předpisem. To neplatí, jedná-li se o vlasy nebo podobné části lidského těla, které lze bezbolestně odejmout bez znecitlivění a které se přirozenou cestou obnovují; ty lze přenechat jinému i za odměnu a hledí se na ně jako na věc movitou.

===== Pododdíl 6 – Ochrana lidského těla po smrti člověka =====
{{§|113}}

# Člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem.
# Provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům bez souhlasu zemřelého lze jen, pokud tak stanoví jiný zákon.

{{§|114}}

# Člověk je oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho, děti zemřelého; není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci zemřelého; nežijí-li, pak rozhodnou jejich děti a není-li ani jich, pak kterákoli z osob blízkých; není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel.
# Náklady pohřbu a opatření pohřebiště se hradí z pozůstalosti. Pokud pozůstalost nestačí ke krytí nákladů toho způsobu pohřbu, jaký si zesnulý přál, musí být pohřben alespoň slušným způsobem podle místních zvyklostí.
# Jiný právní předpis stanoví, jakým způsobem a na čí náklady bude pohřben člověk, jehož pozůstalost ke krytí nákladů pohřbu nestačí a není-li nikdo ochoten uhradit náklady pohřbu dobrovolně.

{{§|115}}

Zemře-li člověk, aniž projeví souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti způsobem podle § 113, platí, že s provedením pitvy nebo s takovým použitím svého těla nesouhlasí.

{{§|116}}

Kdo souhlasí, aby po jeho smrti bylo jeho tělo pitváno nebo použito způsobem podle § 113, zapíše své stanovisko do rejstříku vedeného podle jiného právního předpisu; tento souhlas lze projevit i ve veřejné listině, nebo vůči poskytovateli zdravotních služeb s účinky vůči tomuto poskytovateli.

{{§|117}}

Souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům lze odvolat. Odvolá-li souhlas člověk ve zdravotnickém zařízení, může tak učinit prohlášením v písemné formě.

=== Díl 3 – Právnické osoby ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|118}}

Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.

{{§|119}}

Právnické osoby vedou spolehlivé záznamy o svých majetkových poměrech, i když nejsou povinny vést účetnictví podle jiného právního předpisu.

'''Veřejné rejstříky právnických osob'''

{{§|120}}

# Do veřejného rejstříku se o právnické osobě zapíše alespoň den jejího vzniku, den jejího zrušení s uvedením právního důvodu a den jejího zániku, jakož i její název, adresa sídla a předmět činnosti, jméno a adresa bydliště nebo sídla každého člena statutárního orgánu spolu s uvedením způsobu, jakým tento orgán právnickou osobu zastupuje, a údajů o dni vzniku nebo zániku jejich funkce.
# Jiný právní předpis stanoví, jaké jsou veřejné rejstříky právnických osob, které právnické osoby se do nich zapisují a jak, nebo které další údaje se do nich o právnických osobách zapisují, a jak se z nich vymazávají, popřípadě zda je součástí veřejného rejstříku sbírka listin. Veřejné rejstříky právnických osob jsou přístupné každému; každý do nich může nahlížet a pořizovat si z nich výpisy, opisy nebo kopie.
# Změní-li se zapsaná skutečnost, oznámí zapsaná osoba nebo ten, komu to ukládá zákon, změnu bez zbytečného odkladu tomu, kdo veřejný rejstřík vede, a ten tuto změnu do veřejného rejstříku bez zbytečného odkladu zapíše.

{{§|121}}

# Proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti.
# Byl-li údaj zapsaný ve veřejném rejstříku zveřejněn, nemůže se nikdo po uplynutí patnácti dnů od zveřejnění dovolat, že o zveřejněném údaji nemohl vědět. Neodpovídá-li zveřejněný údaj zapsanému údaji, nemůže se ten, jehož se údaj týká, vůči jiné osobě dovolat zveřejněného údaje; prokáže-li však, že jí byl zapsaný údaj znám, může proti ní namítnout, že zveřejněný údaj zapsanému neodpovídá.

'''Ustavení a vznik právnické osoby'''

{{§|122}}

Právnickou osobu lze ustavit zakladatelským právním jednáním, zákonem, rozhodnutím orgánu veřejné moci, popřípadě jiným způsobem, který stanoví jiný právní předpis.

{{§|123}}

# Zakladatelské právní jednání určí alespoň název, sídlo právnické osoby, předmět činnosti, jaký má právnická osoba statutární orgán a jak se vytváří, nestanoví-li to zákon přímo. Určí též, kdo jsou první členové statutárního orgánu.
# Pro zakladatelské právní jednání se vyžaduje písemná forma.

{{§|124}}

Neuvede-li se, na jaký čas se právnická osoba ustavuje, platí, že je ustavena na dobu neurčitou.

{{§|125}}

# Více zakladatelů zakládá právnickou osobu přijetím stanov nebo uzavřením jiné smlouvy.
# Zákon stanoví, ve kterých případech lze právnickou osobu založit i právním jednáním jedné osoby obsaženým v zakladatelské listině.

{{§|126}}

# Právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.
# Je-li právnická osoba zřízena zákonem, vzniká dnem nabytí jeho účinnosti, nestanoví-li zákon den pozdější.
# Zákon stanoví, ve kterých dalších případech není zápis do veřejného rejstříku potřebný ke vzniku právnické osoby. Zákon stanoví, ve kterých případech je k založení nebo ke vzniku právnické osoby potřebné rozhodnutí orgánu veřejné moci.

{{§|127}}

Za právnickou osobu lze jednat jejím jménem již před jejím vznikem. Kdo takto jedná, je z tohoto jednání oprávněn a zavázán sám; jedná-li více osob, jsou oprávněny a zavázány společně a nerozdílně. Právnická osoba může účinky těchto jednání pro sebe do tří měsíců od svého vzniku převzít. V takovém případě platí, že je z těchto jednání oprávněna a zavázána od počátku. Převezme-li je, dá dalším zúčastněným najevo, že tak učinila.

{{§|128}}

Po vzniku právnické osoby se nelze domáhat určení, že nevznikla, a nelze z toho důvodu zrušit její zápis do veřejného rejstříku.

{{§|129}}

# Soud prohlásí právnickou osobu po jejím vzniku za neplatnou i bez návrhu, pokud
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zakladatelské právní jednání chybí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zakladatelské právní jednání nemá náležitost nezbytnou pro právní existenci právnické osoby,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;právní jednání zakladatelů odporuje § 145 nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;právnickou osobu založilo méně osob, než je k tomu podle zákona třeba.
# Dnem, kdy je právnická osoba prohlášena za neplatnou, vstupuje do likvidace.

{{§|130}}

Před rozhodnutím podle § 129 poskytne soud právnické osobě přiměřenou lhůtu k zjednání nápravy, jedná-li se o závadu, kterou lze odstranit.

{{§|131}}

Prohlášení právnické osoby za neplatnou nemá vliv na práva a povinnosti, jichž nabyla.

'''Název'''

{{§|132}}

# Jménem právnické osoby je její název.
# Název musí odlišit právnickou osobu od jiné osoby a obsahovat označení její právní formy. Název nesmí být klamavý.

{{§|133}}

# Název může obsahovat jméno člověka, k němuž má právnická osoba zvláštní vztah. Je-li člověk živ, lze užít jeho jméno v názvu právnické osoby jen s jeho souhlasem; zemřel-li, aniž dal souhlas, vyžaduje se souhlas jeho manžela, a pokud není, souhlas zletilého potomka, a pokud není on, souhlas předka.

# Bylo-li v názvu právnické osoby užito příjmení a je-li pro to důvod spočívající v důležitém zájmu na ochraně rodiny, použije se § 78 odst. 3 obdobně.
# Kdo má právo udělit souhlas k užití jména člověka v názvu právnické osoby, má právo jej kdykoli odvolat, a to i když jej udělil na určitou dobu; bylo-li ujednáno něco jiného, nepřihlíží se k tomu, odůvodňuje-li odvolání souhlasu podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod. Byl-li souhlas udělený na určitou dobu odvolán, aniž to odůvodňuje podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající právnické osobě škodu z toho vzniklou.

{{§|134}}

# Název právnické osoby může obsahovat některý příznačný prvek názvu jiné právnické osoby, je-li pro to důvod v jejich vzájemném vztahu. I v tom případě musí být veřejnost s to oba názvy dostatečně rozlišit.
# Příznačný prvek názvu jiné právnické osoby nelze v názvu použít bez jejího souhlasu. Ustanovení § 133 odst. 3 se použije obdobně.

{{§|135}}

# Právnická osoba, která byla dotčena zpochybněním svého práva k názvu nebo která utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo které taková újma hrozí, zejména neoprávněným užitím názvu, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
# Stejná ochrana náleží právnické osobě proti tomu, kdo bez zákonného důvodu zasahuje do její pověsti nebo soukromí, ledaže se jedná o účely vědecké či umělecké nebo o tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství; ani takový zásah však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy právnické osoby.

{{§|136}}
'''Sídlo'''

# Při ustavení právnické osoby se určí její sídlo. Nenaruší-li to klid a pořádek v domě, může být sídlo i v bytě.
# Zapisuje-li se právnická osoba do veřejného rejstříku, postačí, pokud zakladatelské právní jednání uvede název obce, kde je sídlo právnické osoby; do veřejného rejstříku však právnická osoba navrhne zapsat plnou adresu sídla.

{{§|137}}

# Každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby.
# Proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě.

'''Přemístění sídla'''

{{§|138}}

# Právnická osoba, která má sídlo v zahraničí, může přemístit sídlo na území České republiky. To neplatí, pokud to nepřipouští právní řád státu, ve kterém má právnická osoba sídlo, nebo pokud jde o právnickou osobu zakázanou podle § 145.
# Právnická osoba, která hodlá přemístit své sídlo na území České republiky, přiloží k návrhu na zápis do příslušného veřejného rejstříku rozhodnutí o tom, jakou právní formu české právnické osoby zvolila, a zakladatelské právní jednání vyžadované českým právním řádem pro tuto formu právnické osoby.
# Vnitřní právní poměry právnické osoby se po přemístění sídla do tuzemska řídí českým právním řádem. Českým právním řádem se řídí i ručení jejích členů nebo členů jejích orgánů za dluhy právnické osoby, pokud vznikly po dni účinnosti přemístění sídla do tuzemska.

{{§|139}}

Právnická osoba, která má sídlo v České republice, může přemístit své sídlo do zahraničí, pokud to neodporuje veřejnému pořádku a pokud to připouští právní řád státu, do něhož má být sídlo právnické osoby přemístěno.

{{§|140}}

# Právnická osoba, která hodlá přemístit sídlo do zahraničí, zveřejní tento záměr s uvedením adresy nového sídla a právní formy po přemístění sídla alespoň tři měsíce přede dnem předpokládaného přemístění sídla. Věřitelé mají právo požadovat dostatečné zajištění svých dosud nesplatných pohledávek do dvou měsíců od zveřejnění, dojde-li po přemístění sídla ke zhoršení dobytnosti jejich pohledávek v České republice.
# Nedojde-li k dohodě o způsobu a rozsahu zajištění, rozhodne o dostatečném zajištění a o jeho rozsahu soud s ohledem na druh a výši pohledávky. Neposkytne-li právnická osoba zajištění podle rozhodnutí soudu, ručí za dluhy, které nebyly zajištěny, členové statutárního orgánu vyjma těch, kteří prokáží, že vyvinuli dostatečné úsilí, aby rozhodnutí bylo splněno.

{{§|141}}

# Člen právnické osoby, který s přemístěním sídla do zahraničí nesouhlasil, má právo ukončit členství v právnické osobě s účinky ke dni přemístění sídla. Má-li člen právnické osoby při ukončení členství právo na vypořádání, poskytne mu právnická osoba plnění nejpozději ke dni účinnosti přemístění sídla. Za splnění tohoto závazku ručí členové statutárního orgánu.
# Za dluhy, které vznikly přede dnem účinnosti přemístění sídla, ručí členové právnické osoby a jejího statutárního orgánu stejně jako před přemístěním sídla do zahraničí.

{{§|142}}

Přemístění sídla je účinné ode dne zápisu jeho adresy do příslušného veřejného rejstříku.

{{§|143}}

Pro zřizování a přemísťování poboček právnických osob platí § 138 až 142 obdobně.

'''Účel právnických osob'''

{{§|144}}

# Právnickou osobu lze ustavit ve veřejném nebo v soukromém zájmu. Tato její povaha se posuzuje podle hlavní činnosti právnické osoby.
# Zákon stanoví, ke kterým účelům lze ustavit právnickou osobu jen při splnění zvláštních podmínek.

{{§|145}}

# Zakazuje se založit právnickou osobu, jejímž účelem je porušení práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonným způsobem, zejména je-li jejím účelem
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;popření nebo omezení osobních, politických nebo jiných práv osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;podpora násilí nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;řízení orgánu veřejné moci nebo výkonu veřejné správy bez zákonného zmocnění.
# Zakazuje se založit právnickou osobu ozbrojenou nebo s ozbrojenými složkami, ledaže se jedná o právnickou osobu zřízenou zákonem, jíž zákon ozbrojení nebo vytvoření ozbrojené složky výslovně dovoluje nebo ukládá, nebo o právnickou osobu, která nakládá se zbraněmi v souvislosti se svým podnikáním podle jiného právního předpisu, anebo o právnickou osobu, jejíž členové drží nebo užívají zbraně pro sportovní nebo kulturní účely či k myslivosti nebo k plnění úkolů podle jiného právního předpisu.

'''Veřejná prospěšnost'''

{{§|146}}

Veřejně prospěšná je právnická osoba, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu.

{{§|147}}

Veřejně prospěšná právnická osoba má právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku, pokud splní podmínky stanovené jiným právním předpisem.

{{§|148}}

Je-li ve veřejném rejstříku zapsán status veřejné prospěšnosti, vymaže jej ten, kdo veřejný rejstřík vede, pokud se právnická osoba statusu veřejné prospěšnosti vzdá, nebo pokud o jeho odnětí rozhodne soud. Výmazem z veřejného rejstříku status veřejné prospěšnosti zaniká.

{{§|149}}

Soud o odnětí statusu veřejné prospěšnosti rozhodne na návrh osoby, která na tom má právní zájem, nebo i bez návrhu v případě, že právnická osoba přestane splňovat podmínky pro jeho nabytí a nedostatek ani na výzvu soudu v přiměřené lhůtě neodstraní.

{{§|150}}

Jen právnická osoba, jejíž status veřejné prospěšnosti je ve veřejném rejstříku zapsán, má právo uvést ve svém názvu, že je veřejně prospěšná.

'''Orgány právnické osoby'''

{{§|151}}

# Zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli.
# Dobrá víra členů orgánu právnické osoby se přičítá právnické osobě.

{{§|152}}

# Právnická osoba si tvoří orgány o jednom členu (individuální) nebo o více členech (kolektivní).
# Fyzická osoba, která je členem orgánu právnické osoby a která je do funkce volena, jmenována či jinak povolána (dále jen „člen voleného orgánu“), musí být plně svéprávná. To platí i pro zástupce právnické osoby, která je sama členem voleného orgánu jiné právnické osoby.
# Týká-li se hlavní činnost právnické osoby nezletilých nebo osob s omezenou svéprávností a není-li hlavním účelem právnické osoby podnikání, může zakladatelské právní jednání určit, že členem voleného kolektivního orgánu právnické osoby může být i osoba nezletilá nebo osoba s omezenou svéprávností.

{{§|153}}

# Osoba, jejíž úpadek byl osvědčen, se může stát členem voleného orgánu, oznámila-li to předem tomu, kdo ji do funkce povolává; to neplatí, pokud od skončení insolvenčního řízení uplynuly alespoň tři roky.
# Byl-li osvědčen úpadek osoby, která je členem voleného orgánu, oznámí to tato osoba bez zbytečného odkladu tomu, kdo ji do funkce povolal.
# Nedošlo-li k oznámení, může se domáhat každý, kdo na tom má právní zájem, aby člena voleného orgánu z funkce odvolal soud. To neplatí, rozhodl-li ten, kdo člena voleného orgánu povolal, poté, co se o osvědčení úpadku této osoby dozvěděl, že má ve funkci setrvat.

{{§|154}}

Je-li členem voleného orgánu právnické osoby jiná právnická osoba, zmocní fyzickou osobu, aby ji v orgánu zastupovala, jinak právnickou osobu zastupuje člen jejího statutárního orgánu.

{{§|155}}

# Byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.
# Hledí-li se na povolání osoby do funkce člena voleného orgánu, jako by se nestalo, nebo je-li povolání neplatné, nedotýká se to práva nabytého v dobré víře.

{{§|156}}

# Je-li orgán kolektivní, rozhoduje o záležitostech právnické osoby ve sboru. Je schopen usnášet se za přítomnosti nebo jiné účasti většiny členů a rozhoduje většinou hlasů zúčastněných členů.
# Je-li působnost jednotlivých členů orgánu rozdělena podle určitých oborů, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. Rozdělení působnosti nezbavuje další členy povinnosti dohlížet, jak jsou záležitosti právnické osoby spravovány.

{{§|157}}

# Je-li rozhodnutí přijato, zaznamená se na žádost člena voleného orgánu, který návrhu odporoval, jeho odchylný názor.
# Byl-li návrh přijat za neúčasti některého z členů, je tento člen oprávněn dozvědět se obsah rozhodnutí.

{{§|158}}

# Zakladatelské právní jednání může stanovit pro schopnost orgánu usnášet se vyšší počet zúčastněných, vyžádat pro přijetí rozhodnutí vyšší počet hlasů nebo stanovit postup, kterým lze způsob rozhodování orgánu měnit.
# Zakladatelské právní jednání může připustit rozhodování orgánu i mimo zasedání v písemné formě nebo s využitím technických prostředků.
# Zakladatelské právní jednání může určit, že v případě dosažení rovnosti hlasů při rozhodování voleného orgánu právnické osoby rozhoduje hlas předsedajícího.

{{§|159}}

# Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.
# Člen voleného orgánu vykonává funkci osobně; to však nebrání tomu, aby člen zmocnil pro jednotlivý případ jiného člena téhož orgánu, aby za něho při jeho neúčasti hlasoval.
# Nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.

{{§|160}}

Odstoupí-li člen voleného orgánu ze své funkce prohlášením došlým právnické osobě, zaniká funkce uplynutím dvou měsíců od dojití prohlášení.

'''Jednání za právnickou osobu'''

{{§|161}}

Kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, neplyne-li to již z okolností. Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním zařazení.

{{§|162}}

Zastupuje-li právnickou osobu člen jejího orgánu způsobem zapsaným do veřejného rejstříku, nelze namítat, že právnická osoba nepřijala potřebné usnesení, že usnesení bylo stiženo vadou, nebo že člen orgánu přijaté usnesení porušil.

{{§|163}}

Statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby.

{{§|164}}

# Člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech.
# Náleží-li působnost statutárního orgánu více osobám, tvoří kolektivní statutární orgán. Neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou osobu zastupují, činí tak každý člen samostatně. Vyžaduje-li zakladatelské právní jednání, aby členové statutárního orgánu jednali společně, může člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání.
# Má-li právnická osoba s kolektivním statutárním orgánem zaměstnance, pověří jednoho člena statutárního orgánu právním jednáním vůči zaměstnancům; jinak tuto působnost vykonává předseda statutárního orgánu.

{{§|165}}

# Nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud na dobu než budou noví členové povoláni postupem určeným v zakladatelském právním jednání; jinak soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví.
# Soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.

{{§|166}}

# Právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku.
# Omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby má účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo.

{{§|167}}

Právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.

'''Zrušení právnické osoby'''

{{§|168}}

# Právnická osoba se zrušuje právním jednáním, uplynutím doby, rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo dosažením účelu, pro který byla ustavena, a z dalších důvodů stanovených zákonem.
# O dobrovolném zrušení právnické osoby rozhoduje její příslušný orgán.

{{§|169}}

# Po zrušení právnické osoby se vyžaduje její likvidace, ledaže celé její jmění nabývá právní nástupce, nebo stanoví-li zákon jinak.
# Neplyne-li z právního jednání o zrušení právnické osoby, zda je rušena s likvidací nebo bez likvidace, platí, že je zrušena s likvidací.

{{§|170}}

Kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací, může rozhodnutí změnit, dokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace.

{{§|171}}

S likvidací se právnická osoba zrušuje

## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;uplynutím doby, na kterou byla založena,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dosažením účelu, pro který byla založena,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dnem určeným zákonem nebo právním jednáním o zrušení právnické osoby, jinak dnem jeho účinnosti, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dnem právní moci rozhodnutí orgánu veřejné moci, nestanoví-li se v rozhodnutí den pozdější.

{{§|172}}

# Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;tak stanoví zákon.
# Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

{{§|173}}

# Zrušuje-li se právnická osoba při přeměně, zrušuje se bez likvidace dnem účinnosti přeměny.
# Byl-li osvědčen úpadek právnické osoby, zrušuje se bez likvidace zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení, nebo zrušením konkursu proto, že majetek je zcela nepostačující; do likvidace však vstoupí, objeví-li se po skončení insolvenčního řízení nějaký majetek.

'''Přeměna právnické osoby'''

{{§|174}}

# Přeměnou právnické osoby je fúze, rozdělení a změna právní formy.
# Právnická osoba může změnit právní formu, jen stanoví-li to zákon.

{{§|175}}

# Kdo rozhodl o přeměně právnické osoby, může rozhodnutí změnit, dokud se přeměna nestane účinnou.
# Stane-li se přeměna právnické osoby účinnou, nelze rozhodnout, že nenastala, ani vyslovit neplatnost právního jednání, které k přeměně vedlo, a nelze zrušit zápis přeměny do veřejného rejstříku.

{{§|176}}

# Při přeměně musí být stanoven rozhodný den, od něhož se jednání zanikající právnické osoby považuje z účetního hlediska za jednání uskutečněné na účet nástupnické právnické osoby.
# Ke dni předcházejícímu rozhodný den sestaví zanikající právnická osoba nebo právnická osoba rozdělovaná odštěpením konečnou účetní závěrku. K rozhodnému dni sestaví nástupnická právnická osoba nebo právnická osoba rozdělovaná odštěpením zahajovací rozvahu.

{{§|177}}

# Účinnost přeměny právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku nastává dnem zápisu do veřejného rejstříku. V takovém případě se rozhodný den stanoví tak, aby nepředcházel den podání návrhu na zápis přeměny do veřejného rejstříku o více než dvanáct měsíců.
# Jsou-li zúčastněné osoby zapsány do veřejného rejstříku v různých obvodech, podá se návrh na zápis přeměny v kterémkoli z nich a orgán veřejné moci zapíše do veřejného rejstříku všechny zapisované skutečnosti k témuž dni.

{{§|178}}

# Fúze se děje sloučením nebo splynutím nejméně dvou zúčastněných právnických osob. Sloučení nebo splynutí se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.
# Při sloučení nejméně jedna ze zúčastněných osob zaniká; práva a povinnosti zanikajících osob přecházejí na jedinou ze zúčastněných osob jako na nástupnickou právnickou osobu.
# Při splynutí zanikají všechny zúčastněné osoby a na jejich místě vzniká nová právnická osoba jako osoba nástupnická; na ni přecházejí práva a povinnosti všech zanikajících osob.

{{§|179}}

# Právnická osoba se rozštěpením rozděluje se založením nových právnických osob, nebo se rozděluje za současného sloučení s jinými právnickými osobami (dále jen „rozdělení sloučením“). Právnická osoba se může založit i odštěpením, nebo spojením více způsobů rozdělení. Rozdělení sloučením, odštěpení, jakož i jiné způsoby rozdělení, se považují za převod činnosti zaměstnavatele.
# Pokud rozdělením rozdělovaná právnická osoba zaniká a její práva a povinnosti přecházejí na několik nástupnických právnických osob, pak
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jsou-li na rozdělení nástupnické právnické osoby zúčastněny jako osoby již existující, jedná se o rozštěpení sloučením,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;mají-li nástupnické právnické osoby rozdělením teprve vzniknout, jedná se o rozštěpení se založením nových právnických osob.
# Při rozdělení právnické osoby odštěpením se rozdělovaná právnická osoba neruší, ani nezaniká, ale vyčleněná část jejích práv a povinností přechází na existující nebo nově založenou nástupnickou osobu.

{{§|180}}

V případech uvedených v § 179 odst. 2 nebo 3 rozhodne příslušný orgán právnické osoby, kteří zaměstnanci zanikající právnické osoby se stanou zaměstnanci jednotlivých nástupnických právnických osob.

{{§|181}}

Fúzovat a rozdělovat se mohou právnické osoby o různé právní formě jen tehdy, stanoví-li tak zákon.

{{§|182}}

Přechází-li přeměnou právnické osoby její jmění na nástupnickou právnickou osobu a vyžaduje-li se podle jiného právního předpisu souhlas orgánu veřejné moci k převodu práv a povinností, vyžaduje se tento souhlas i k přeměně právnické osoby.

{{§|183}}

# Při změně právní formy se neruší ani nezaniká právnická osoba, jejíž právní forma se mění, pouze se mění její právní poměry, a jde-li o korporaci, také právní postavení jejích členů.
# Není-li den, k němuž byl vyhotoven návrh smlouvy nebo rozhodnutí o změně právní formy rozvahovým dnem podle jiného právního předpisu, sestaví právnická osoba k tomuto dni mezitímní účetní závěrku. Údaje, z nichž je sestavena účetní závěrka ke dni zpracování změny právní formy, nesmí předcházet den rozhodnutí právnické osoby o změně právní formy více než tři měsíce.

{{§|184}}

# O přeměně právnické osoby zřízené zákonem lze rozhodnout, pokud to zákon výslovně stanoví.
# O přeměně právnické osoby zřízené rozhodnutím orgánu veřejné moci rozhoduje tento orgán.

'''Zánik právnické osoby'''

{{§|185}}

Právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku.

{{§|186}}

Právnická osoba, která nepodléhá zápisu do veřejného rejstříku, zaniká skončením likvidace.

'''Likvidace'''

{{§|187}}

# Účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona.
# Právnická osoba vstupuje do likvidace dnem, kdy je zrušena nebo prohlášena za neplatnou. Vstoupí-li právnická osoba zapsaná ve veřejném rejstříku do likvidace, navrhne likvidátor bez zbytečného odkladu zápis vstupu do likvidace do veřejného rejstříku. Po dobu likvidace užívá právnická osoba svůj název s dodatkem „v likvidaci“.

{{§|188}}

Vstoupí-li právnická osoba do likvidace, nesmí za ni nikdo právně jednat mimo rozsah stanovený v § 196 od okamžiku, kdy se o jejím vstupu do likvidace dozvěděl nebo kdy se o něm dozvědět měl a mohl.

{{§|189}}

# Při vstupu do likvidace povolá příslušný orgán právnické osobě likvidátora; likvidátorem může být jen osoba způsobilá být členem statutárního orgánu. Zanikne-li funkce likvidátora ještě před zánikem právnické osoby, povolá příslušný orgán právnické osobě bez zbytečného odkladu nového likvidátora.
# Je-li právnická osoba v likvidaci a nebyl-li likvidátor povolán, vykonávají jeho působnost všichni členové statutárního orgánu.

{{§|190}}

Je-li k likvidaci právnické osoby povoláno několik likvidátorů, tvoří kolektivní orgán.

{{§|191}}

# Právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby.
# Na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.
# Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával.
# Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.

{{§|192}}

Jmenoval-li likvidátora soud, poskytnou třetí osoby likvidátorovi součinnost ve stejném rozsahu, v jakém jsou povinny poskytnout ji insolvenčnímu správci.

{{§|193}}

Likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu okamžikem svého povolání. Za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu.

{{§|194}}

Jen soud může odvolat z funkce likvidátora, kterého do funkce jmenoval.

{{§|195}}

Odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

{{§|196}}

# Činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace.
# Nabyla-li právnická osoba dědictví nebo odkaz s podmínkou, doložením času nebo s příkazem, tato omezení likvidátor dodrží. Jestliže však právnická osoba obdržela účelově vázané prostředky z veřejných rozpočtů, použije likvidátor tyto prostředky podle rozhodnutí orgánu, který je poskytl; obdobně likvidátor postupuje, jestliže právnická osoba obdržela prostředky účelově vázané k dosažení veřejně prospěšného účelu.

{{§|197}}

Likvidátor uspokojí v průběhu likvidace přednostně pohledávky zaměstnanců; to neplatí, je-li právnická osoba v úpadku.

{{§|198}}

# Likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům.
# Likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.

{{§|199}}

# Likvidátor sestaví ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby.
# Likvidátor vydá proti úhradě nákladů soupis jmění každému věřiteli, který o to požádá.

{{§|200}}

Zjistí-li likvidátor v průběhu likvidace, že právnická osoba je v úpadku, podá bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, ledaže se jedná o případ uvedený v § 201.

{{§|201}}

# Jedná-li se o případ podle § 173 odst. 2 a likvidační podstata nepostačuje k splnění všech dluhů, likvidátor z výtěžku uhradí v prvé skupině náklady likvidace, ve druhé skupině ze zůstatku uspokojí pohledávky zaměstnanců a poté hradí ve třetí skupině pohledávky ostatních věřitelů.
# Není-li možné plně vyrovnat pohledávky v téže skupině, uspokojí se poměrně.

{{§|202}}

# Nezdaří-li se v přiměřené době celou likvidační podstatu zpeněžit, vyrovná likvidátor z částečného výtěžku přednostně náklady a pohledávky z první a pak z druhé skupiny, je-li to možné; tím není dotčen § 201 odst. 2. Poté likvidátor nabídne věřitelům pohledávek třetí skupiny likvidační podstatu k převzetí na úhradu dluhů.
# Nezdaří-li se v přiměřené době zpeněžit likvidační podstatu ani zčásti, anebo nejsou-li z částečného výtěžku pohledávky první a druhé skupiny zcela vyrovnány, likvidátor nabídne likvidační podstatu k převzetí všem věřitelům.
# O věřiteli, jemuž byla likvidační podstata nabídnuta podle odstavce 1 nebo 2 a do dvou měsíců se k nabídce nevyjádřil, platí, že nabídku přijal; tento účinek nenastane, nepoučil-li jej o tom likvidátor v nabídce.

{{§|203}}

# Věřitelům, kteří převezmou likvidační podstatu, náleží každému podíl určený poměrem výše jejich pohledávek; ve zbytku jejich pohledávky zanikají.
# Odmítne-li některý z věřitelů účast na převzetí likvidační podstaty, považuje se jeho pohledávka za zaniklou. To neplatí, pokud se následně zjistí dosud neznámý majetek právnické osoby.

{{§|204}}

# Odmítnou-li všichni věřitelé likvidační podstatu převzít, přechází likvidační podstata dnem zániku právnické osoby na stát; likvidátor to bez zbytečného odkladu oznámí orgánu příslušnému podle jiného zákona.
# Bez zřetele k § 201 až 203 náleží věřiteli, který je podle jiného zákona věřitelem zajištěným, uspokojení z jistoty, kterou byla jeho pohledávka zajištěna.

Nebude-li zajištěný věřitel takto plně uspokojen ve své pohledávce, náleží mu ve zbytku plnění podle § 201 až 203.

{{§|205}}

# Jakmile likvidátor dokončí vše, co předchází naložení s likvidačním zůstatkem nebo předání likvidační podstaty podle § 202 nebo oznámení podle § 204, vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, v níž uvede alespoň, jak bylo s likvidační podstatou naloženo, a popřípadě též návrh na použití likvidačního zůstatku. K témuž dni likvidátor sestaví účetní závěrku. Likvidátor k účetní závěrce připojuje podpisový záznam.
# Konečnou zprávu, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku předloží likvidátor ke schválení tomu, kdo jej povolal do funkce. Ten, kdo se stal likvidátorem podle § 189 odst. 1, předloží konečnou zprávu, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku tomu orgánu právnické osoby, který má působnost ho z funkce odvolat, popřípadě působnost ho kontrolovat. Není-li takový orgán, předloží likvidátor tyto doklady a návrhy ke schválení soudu.
# Výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku nebrání, že nebyly schváleny dokumenty uvedené v odstavci 1.

{{§|206}}

# Dokud nejsou uspokojena práva všech věřitelů, kteří své pohledávky přihlásili včas podle § 198, nelze vyplácet podíl na likvidačním zůstatku ani ve formě zálohy, ani jej jinak použít.
# Je-li pohledávka sporná nebo není-li ještě splatná, lze likvidační zůstatek použít jen, byla-li věřiteli poskytnuta dostatečná jistota.

{{§|207}}

Likvidace končí použitím likvidačního zůstatku, převzetím likvidační podstaty věřiteli, nebo jejím odmítnutím. Likvidátor podá do třiceti dnů od skončení likvidace návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku.

{{§|208}}

Zjistí-li se ještě před výmazem právnické osoby z veřejného rejstříku její dosud neznámý majetek nebo objeví-li se potřeba jiných nezbytných opatření, likvidace neskončí a likvidátor tento majetek vypořádá nebo provede další nezbytná opatření. Po ukončení těchto jednání postupuje podle § 205 až 207; ustanovení § 170 se nepoužije.

{{§|209}}

# Zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.
# Byla-li právnická osoba obnovena vzhledem k zjištění neznámého majetku, obnoví se neuspokojené pohledávky jejích věřitelů.

==== Oddíl 2 – Korporace ====

===== Pododdíl 1 – Obecně o korporacích =====
{{§|210}}

# Korporaci vytváří jako právnickou osobu společenství osob.
# Na právnickou osobu tvořenou jediným členem se hledí jako na korporaci.

{{§|211}}

# Korporace může mít jediného člena, připouští-li to zákon. V takovém případě jediný člen korporace v ní nemůže z vlastní vůle ukončit členství, ledaže v důsledku toho na jeho místo vstoupí nová osoba.
# Klesne-li počet členů korporace pod počet stanovený zákonem, soud ji i bez návrhu zruší a rozhodne o její likvidaci. Nejprve jí však poskytne přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy.

{{§|212}}

# Přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.
# Zneužije-li člen soukromé korporace hlasovací právo k újmě celku, rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáže právní zájem, že k hlasu tohoto člena nelze pro určitý případ přihlížet. Toto právo zaniká, pokud návrh není podán do tří měsíců ode dne, kdy k zneužití hlasu došlo.

{{§|213}}

Poškodí-li korporaci její člen nebo člen jejího orgánu způsobem, který zakládá jeho povinnost k náhradě a kterým byl poškozen i jiný člen korporace na hodnotě své účasti, a domáhá-li se náhrady jen tento člen, může soud škůdci i bez zvláštního návrhu uložit povinnost nahradit způsobenou škodu jen korporaci, pokud to odůvodňují okolnosti případu, zejména pokud je dostatečně zřejmé, že se takovým opatřením vyrovná i škoda na znehodnocené účasti.

===== Pododdíl 2 – Spolek =====
{{§|214}}

# Alespoň tři osoby vedené společným zájmem mohou založit k jeho naplňování spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v něm.
# Vytvoří-li spolky k uplatňování společného zájmu nový spolek jako svůj svaz, vyjádří v názvu nového spolku jeho svazovou povahu.

{{§|215}}

# Nikdo nesmí být nucen k účasti ve spolku a nikomu nesmí být bráněno vystoupit z něho.
# Členové spolku neručí za jeho dluhy.

{{§|216}}

Název spolku musí obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, postačí však zkratka „z. s.“.

{{§|217}}

# Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže.
# Vedle hlavní činnosti může spolek vyvíjet též vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku.
# Zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku.

'''Založení spolku'''

{{§|218}}

Zakladatelé založí spolek, shodnou-li se na obsahu stanov; stanovy obsahují alespoň

## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;název a sídlo spolku,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;účel spolku,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;práva a povinnosti členů vůči spolku, popřípadě určení způsobu, jak jim budou práva a povinnosti vznikat,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení statutárního orgánu.

{{§|219}}

Stanovy mohou založit pobočný spolek jako organizační jednotku spolku nebo určit, jakým způsobem se pobočný spolek zakládá a který orgán rozhoduje o založení, zrušení nebo přeměně pobočného spolku.

{{§|220}}

# Určí-li stanovy, že členství je různého druhu, vymezí zároveň práva a povinnosti spojené s jednotlivými druhy členství.
# Omezit práva nebo rozšířit povinnosti spojené s určitým druhem členství lze jen za podmínek určených předem ve stanovách, jinak se souhlasem většiny dotčených členů. To neplatí, má-li spolek k omezení práv nebo rozšíření povinností spravedlivý důvod.

{{§|221}}

Stanovy musí být uloženy v úplném znění v sídle spolku.

'''Ustavující schůze'''

{{§|222}}

# Spolek lze založit i usnesením ustavující schůze tvořícího se spolku. Na ustavující schůzi se obdobně použijí ustanovení o členské schůzi.
# Návrh stanov vypracuje a další zájemce o založení spolku svolá vhodným způsobem k ustavující schůzi svolavatel. Správnost a úplnost listiny přítomných ověří svolavatel nebo osoba jím pověřená.

{{§|223}}

Každý, kdo se dostaví na ustavující schůzi a splňuje podmínky pro členství ve spolku, se zapíše do listiny přítomných, podepíše se k údaji o svém jménu a bydlišti nebo sídlu. Správnost a úplnost listiny přítomných ověří svolatel nebo osoba jím pověřená. Platí, že osoby zapsané v listině přítomných podaly řádnou přihlášku do spolku.

{{§|224}}

# Ustavující schůzi zahájí svolavatel nebo osoba jím pověřená. Sdělí ustavující schůzi počet přítomných a seznámí ji s jednáními, která svolavatel v zájmu spolku již učinil. Dále navrhne ustavující schůzi pravidla pro její jednání a volbu předsedajícího i případných dalších činovníků.
# Ustavující schůze volí členy těch orgánů, které podle určení zákona a stanov zvolit má.
# Ustavující schůze přijímá usnesení většinou hlasů přítomných v době hlasování.
# Kdo hlasoval proti přijetí návrhu stanov, může od přihlášky do spolku odstoupit. O tom musí být učiněn záznam v listině přítomných opatřený podpisy odstupujícího a toho, kdo záznam učinil.

{{§|225}}

Účastní-li se ustavující schůze alespoň tři osoby, mohou schválit stanovy podle § 218.

'''Vznik spolku'''

{{§|226}}

# Spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.
# Návrh na zápis spolku do veřejného rejstříku podávají zakladatelé nebo osoba určená ustavující schůzí.
# Není-li spolek do veřejného rejstříku zapsán do třiceti dnů od podání návrhu na zápis a není-li v této lhůtě ani vydáno rozhodnutí o odmítnutí zápisu, považuje se spolek za zapsaný do veřejného rejstříku třicátým dnem od podání návrhu.

{{§|227}}

Pokračuje-li spolek v činnosti i poté, co byl jeho zápis do veřejného rejstříku odmítnut, použijí se ustanovení o společnosti.

'''Pobočný spolek'''

{{§|228}}

# Právní osobnost pobočného spolku se odvozuje od právní osobnosti hlavního spolku. Pobočný spolek může mít práva a povinnosti a nabývat je v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku a zapsaném ve veřejném rejstříku.
# Název pobočného spolku musí obsahovat příznačný prvek názvu hlavního spolku a vyjádřit jeho vlastnost pobočného spolku.

{{§|229}}

# Pobočný spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.
# Návrh na zápis pobočného spolku do veřejného rejstříku podává hlavní spolek.
# Není-li rozhodnutí o zápisu nebo o jeho odmítnutí vydáno do třiceti dnů od podání návrhu na zápis, považuje se pobočný spolek za zapsaný do veřejného rejstříku.
# Z právních jednání pobočného spolku vzniklých přede dnem jeho zápisu do veřejného rejstříku je hlavní spolek oprávněn a zavázán společně a nerozdílně s pobočným spolkem. Ode dne zápisu pobočného spolku do veřejného rejstříku ručí hlavní spolek za dluhy pobočného spolku v rozsahu určeném stanovami.

{{§|230}}

# Zrušením hlavního spolku se zrušuje i pobočný spolek.
# Hlavní spolek nezanikne dříve, než zaniknou všechny pobočné spolky.

{{§|231}}

Nabytím statusu veřejné prospěšnosti pro hlavní spolek nabývají tento status i pobočné spolky. Vzdá-li se hlavní spolek statusu veřejné prospěšnosti, nebo je-li mu odejmut, pozbývají jej i pobočné spolky.

'''Členství'''

{{§|232}}

# Neurčí-li stanovy jinak, váže se členství ve spolku na osobu člena a nepřechází na jeho právního nástupce.
# Je-li členem spolku právnická osoba, zastupuje ji statutární orgán, ledaže právnická osoba určí jiného zástupce.

{{§|233}}

# Po vzniku spolku může členství v něm vzniknout přijetím za člena nebo jiným způsobem určeným stanovami.
# Kdo se uchází o členství ve spolku, projevuje tím vůli být vázán stanovami od okamžiku, kdy se stane členem spolku.
# O přijetí za člena rozhoduje orgán určený stanovami, jinak nejvyšší orgán spolku.

{{§|234}}

Má se za to, že vznikem členství v pobočném spolku vzniká i členství v hlavním spolku; to platí i o zániku členství.

{{§|235}}

Stanovy mohou určit výši a splatnost členského příspěvku nebo určí, který orgán spolku určí výši a splatnost členského příspěvku a jakým způsobem.

{{§|236}}
'''Seznam členů'''

# Vede-li spolek seznam členů, stanovy určí, jakým způsobem provádí v seznamu členů zápisy a výmazy týkající se členství osob ve spolku. Stanovy dále určí, jak bude seznam členů zpřístupněn, anebo že zpřístupněn nebude.
# Každý člen, a to i bývalý, obdrží na svou žádost od spolku na jeho náklady potvrzení s výpisem ze seznamu členů obsahující údaje o své osobě, popřípadě potvrzení, že tyto údaje byly vymazány. Namísto zemřelého člena může o potvrzení požádat jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich, může o vydání potvrzení žádat jiná osoba blízká nebo dědic, prokáží-li zájem hodný právní ochrany.
# Seznam členů může být uveřejněn se souhlasem všech členů, kteří jsou v něm zapsáni; při uveřejnění neúplného seznamu členů musí být z něho patrné, že je neúplný.

'''Zánik členství'''

{{§|237}}

Členství ve spolku zaniká vystoupením, vyloučením, nebo dalšími způsoby uvedenými ve stanovách nebo v zákoně.

{{§|238}}

Neurčí-li stanovy jinak, zanikne členství, pokud člen nezaplatí členský příspěvek ani v přiměřené lhůtě určené spolkem dodatečně ve výzvě k zaplacení, ačkoli byl na tento následek ve výzvě upozorněn.

{{§|239}}

# Neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu.
# Rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu.

{{§|240}}

# Neurčí-li stanovy jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena statutární orgán.
# Neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu.

{{§|241}}

# Člen může do patnácti dnů od doručení rozhodnutí v písemné formě navrhnout, aby rozhodnutí o jeho vyloučení přezkoumala rozhodčí komise, ledaže stanovy určí jiný orgán.
# Příslušný orgán zruší rozhodnutí o vyloučení člena, odporuje-li vyloučení zákonu nebo stanovám; rozhodnutí o vyloučení člena může zrušit i v jiných odůvodněných případech.

{{§|242}}

Vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů; jinak toto právo zaniká.

'''Organizace spolku'''

{{§|243}}

Orgány spolku jsou statutární orgán a nejvyšší orgán, případně kontrolní komise, rozhodčí komise a další orgány určené ve stanovách. Stanovy mohou orgány spolku pojmenovat libovolně, nevzbudí-li tím klamný dojem o jejich povaze.

{{§|244}}

Stanovy určí, je-li statutární orgán kolektivní (výbor) nebo individuální (předseda). Neurčí-li stanovy jinak, volí a odvolává členy statutárního orgánu nejvyšší orgán spolku.

{{§|245}}

Na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

{{§|246}}

# Neurčí-li stanovy funkční období členů volených orgánů spolku, je toto období pětileté.
# Neurčí-li stanovy jinak, mohou členové volených orgánů spolku, jejichž počet neklesl pod polovinu, kooptovat náhradní členy do nejbližšího zasedání orgánu příslušného k volbě.
# Neurčí-li stanovy jinak, použijí se pro svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů spolku § 156 a § 159 odst. 2 a přiměřeně též ustanovení o členské schůzi.

{{§|247}}
'''Nejvyšší orgán spolku'''

# Stanovy určí, který orgán je nejvyšším orgánem spolku; do jeho působnosti zpravidla náleží určit hlavní zaměření činnosti spolku, rozhodovat o změně stanov, schválit výsledek hospodaření spolku, hodnotit činnost dalších orgánů spolku i jejich členů a rozhodnout o zrušení spolku s likvidací nebo o jeho přeměně.
# Je-li podle stanov statutární orgán spolku i jeho nejvyšším orgánem a není-li s to vykonávat působnost po dobu delší než jeden měsíc, může alespoň pětina členů spolku svolat shromáždění všech členů spolku; na shromáždění přechází působnost nejvyššího orgánu spolku. To neplatí, určí-li stanovy něco jiného.
# Neurčí-li stanovy jinak, je nejvyšším orgánem spolku členská schůze; ustanovení § 248 až 257 se na členskou schůzi použijí, pokud stanovy neurčí něco jiného.

'''Členská schůze'''

{{§|248}}

# Členskou schůzi svolává k zasedání statutární orgán spolku nejméně jedenkrát do roka.
# Statutární orgán spolku svolá zasedání členské schůze z podnětu alespoň třetiny členů spolku nebo kontrolního orgánu spolku. Nesvolá-li statutární orgán spolku zasedání členské schůze do třiceti dnů od doručení podnětu, může ten, kdo podnět podal, svolat zasedání členské schůze na náklady spolku sám.

{{§|249}}

# Zasedání členské schůze se svolá vhodným způsobem ve lhůtě určené stanovami, jinak nejméně třicet dnů před jeho konáním. Z pozvánky musí být zřejmé místo, čas a pořad zasedání.
# Je-li zasedání svoláno podle § 248, může být pořad zasedání proti návrhu uvedenému v podnětu změněn jen se souhlasem toho, kdo podnět podal.
# Místo a čas zasedání se určí tak, aby co nejméně omezovaly možnost členů se ho účastnit.

{{§|250}}

# Kdo zasedání svolal, může je odvolat nebo odložit stejným způsobem, jakým bylo svoláno. Stane-li se tak méně než týden před oznámeným datem zasedání, nahradí spolek členům, kteří se na zasedání dostavili podle pozvánky, účelně vynaložené náklady.
# Je-li zasedání svoláno podle § 248, může být odvoláno či odloženo jen na návrh nebo se souhlasem toho, kdo k němu dal podnět.

{{§|251}}

Každý člen je oprávněn účastnit se zasedání a požadovat i dostat na něm vysvětlení záležitostí spolku, vztahuje-li se požadované vysvětlení k předmětu zasedání členské schůze. Požaduje-li člen na zasedání sdělení o skutečnostech, které zákon uveřejnit zakazuje nebo jejichž prozrazení by spolku způsobilo vážnou újmu, nelze mu je poskytnout.

{{§|252}}

# Členská schůze je schopna usnášet se za účasti většiny členů spolku. Usnesení přijímá většinou hlasů členů přítomných v době usnášení; každý člen má jeden hlas.
# Určí-li stanovy při úpravě různých druhů členství ve spolku, že je s určitým druhem členství spojen pouze hlas poradní, nepřihlíží se k tomuto hlasu pro účely odstavce 1.

{{§|253}}

# Kdo zasedání zahájí, ověří, zda je členská schůze schopna se usnášet. Poté zajistí volbu předsedy zasedání a případně i dalších činovníků, vyžadují-li jejich volbu stanovy.
# Předseda vede zasedání tak, jak byl jeho pořad ohlášen, ledaže se členská schůze usnese na předčasném ukončení zasedání.
# Záležitost, která nebyla zařazena na pořad zasedání při jeho ohlášení, lze rozhodnout jen za účasti a se souhlasem všech členů spolku oprávněných o ní hlasovat.

{{§|254}}

# Statutární orgán spolku zajistí vyhotovení zápisu ze zasedání do třiceti dnů od jejího ukončení. Není-li to možné, vyhotoví zápis ten, kdo zasedání předsedal nebo koho tím pověřila členská schůze.
# Ze zápisu musí být patrné, kdo zasedání svolal a jak, kdy se konalo, kdo je zahájil, kdo mu předsedal, jaké případné další činovníky členská schůze zvolila, jaká usnesení přijala a kdy byl zápis vyhotoven.
# Každý člen spolku může nahlížet do zápisů ze zasedání za podmínek určených stanovami. Neurčí-li stanovy jinak, lze toto právo vykonat v sídle spolku.

{{§|255}}
'''Dílčí členské schůze'''

Stanovy mohou určit, že se zasedání členské schůze bude konat formou dílčích členských schůzí, případně též, o kterých záležitostech tímto způsobem rozhodnout nelze. Připustí-li stanovy zasedání dílčích členských schůzí, určí rovněž období, v němž se všechna zasedání musí konat. Pro schopnost usnášet se a pro přijímání usnesení se zúčastnění členové a odevzdané hlasy sčítají.

{{§|256}}
'''Shromáždění delegátů'''

# Stanovy mohou určit, že působnost členské schůze plní shromáždění delegátů.
# Každý delegát musí být volen stejným počtem hlasů. Není-li to dobře možné, mohou stanovy určit pro volbu delegátů rozumnou odchylku.

{{§|257}}
'''Náhradní zasedání členské schůze'''

# Není-li členská schůze na svém zasedání schopna usnášet se, může statutární orgán nebo ten, kdo původní zasedání svolal, svolat novou pozvánkou ve lhůtě patnácti dnů od předchozího zasedání členskou schůzi na náhradní zasedání. Z pozvánky musí být zřejmé, že se jedná o náhradní zasedání členské schůze. Náhradní zasedání členské schůze se musí konat nejpozději do šesti týdnů ode dne, na který bylo zasedání členské schůze předtím svoláno.
# Na náhradním zasedání může členská schůze jednat jen o záležitostech zařazených na pořad předchozího zasedání. Usnesení může přijmout za účasti libovolného počtu členů, ledaže stanovy určí něco jiného.
# Rozhoduje-li členská schůze na zasedání dílčích členských schůzí nebo rozhoduje-li namísto ní shromáždění delegátů, postupuje se podle odstavců 1 a 2 obdobně.

'''Neplatnost rozhodnutí orgánu spolku'''

{{§|258}}

Každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

{{§|259}}

Právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

{{§|260}}

# Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit.
# Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře.

{{§|261}}

# Porušil-li spolek základní členské právo člena závažným způsobem, má člen právo na přiměřené zadostiučinění.
# Namítne-li to spolek, soud právo na zadostiučinění členu spolku nepřizná, nebylo-li uplatněno
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;v době stanovené pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;do tří měsíců ode dne právní moci rozhodnutí o zamítnutí návrhu, byl-li tento návrh zamítnut podle § 260.

'''Kontrolní komise'''

{{§|262}}

# Zřídí-li stanovy kontrolní komisi, vyžaduje se, aby měla alespoň tři členy. Neurčí-li stanovy jinak, volí a odvolává členy kontrolní komise členská schůze. Určí-li stanovy, že členy kontrolní komise jmenuje nebo odvolává statutární orgán, nepřihlíží se k tomu.
# Neurčí-li stanovy další omezení, není členství v kontrolní komisi slučitelné s členstvím ve statutárním orgánu spolku ani s funkcí likvidátora.

{{§|263}}

Kontrolní komise dohlíží, jsou-li záležitosti spolku řádně vedeny a vykonává-li spolek činnost v souladu se stanovami a právními předpisy, nesvěří-li jí stanovy další působnost. Zjistí-li kontrolní komise nedostatky, upozorní na ně statutární orgán, jakož i další orgány určené stanovami.

{{§|264}}

V rozsahu působnosti kontrolní komise může její pověřený člen nahlížet do dokladů spolku a požadovat od členů dalších orgánů spolku nebo od jeho zaměstnanců vysvětlení k jednotlivým záležitostem.

'''Rozhodčí komise'''

{{§|265}}

Je-li zřízena rozhodčí komise, rozhoduje sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami; neurčí-li stanovy působnost rozhodčí komise, rozhoduje spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku.

{{§|266}}

# Neurčí-li stanovy jinak, má rozhodčí komise tři členy, které volí a odvolává členská schůze nebo shromáždění členů spolku.
# Členem rozhodčí komise může být jen bezúhonná zletilá a plně svéprávná osoba, která ve spolku nepůsobí jako člen statutárního orgánu nebo kontrolní komise. Nenavrhl-li nikdo vyslovení neplatnosti volby člena rozhodčí komise pro nedostatek bezúhonnosti, platí s výhradou změny okolností, že byla zvolena bezúhonná osoba.
# Z činnosti rozhodčí komise je vyloučen její člen, jemuž okolnosti případu brání nebo by mohly bránit rozhodovat nepodjatě.

{{§|267}}

Řízení před rozhodčí komisí upravuje jiný právní předpis.

{{§|268}}
'''Zrušení spolku'''

# Soud zruší spolek s likvidací na návrh osoby, která na tom má oprávněný zájem, nebo i bez návrhu v případě, že spolek, ač byl na to soudem upozorněn,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vyvíjí činnost zakázanou v § 145,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vyvíjí činnost v rozporu s § 217,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nutí třetí osoby k členství ve spolku, k účasti na jeho činnosti nebo k jeho podpoře, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;brání členům ze spolku vystoupit.
# Ustanovení § 172 není dotčeno.

'''Likvidace spolku'''

{{§|269}}

# Při zrušení spolku s likvidací sestaví likvidátor soupis jmění a zpřístupní jej v sídle spolku všem členům.
# Likvidátor vydá proti úhradě nákladů soupis jmění každému členu, který o to požádá.

{{§|270}}

# Nelze-li povolat likvidátora jinak, jmenuje soud likvidátorem i bez jeho souhlasu některého z členů statutárního orgánu. Není-li to možné, jmenuje soud likvidátorem i bez jeho souhlasu některého člena spolku.
# Likvidátor jmenovaný podle odstavce 1 nemůže z funkce odstoupit, může však navrhnout soudu, aby jej z funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával.

{{§|271}}

Likvidátor zpeněží likvidační podstatu pouze v tom rozsahu, v jakém to je pro splnění dluhů spolku nezbytné.

{{§|272}}

# Likvidátor naloží s likvidačním zůstatkem podle stanov. Určí-li stanovy spolku se statusem veřejné prospěšnosti, že má být likvidační zůstatek použit k jiným než veřejně prospěšným cílům, nepřihlíží se k tomu.
# Nelze-li s likvidačním zůstatkem naložit podle stanov, nabídne likvidátor likvidační zůstatek spolku s účelem obdobným. Není-li to možné, nabídne likvidátor likvidační zůstatek obci, na jejímž území má spolek sídlo. Nepřijme-li obec nabídku do dvou měsíců, nabývá likvidační zůstatek kraj, na jehož území má spolek sídlo. Získá-li likvidační zůstatek obec nebo kraj, použije jej jen k veřejně prospěšnému cíli.

{{§|273}}

Obdržel-li spolek účelově vázané plnění z veřejného rozpočtu, ustanovení § 272 se nepoužije a likvidátor naloží s příslušnou částí likvidačního zůstatku podle rozhodnutí příslušného orgánu.

'''Fúze spolků'''

{{§|274}}

Zúčastněné spolky uzavírají smlouvu o fúzi jako smlouvu o sloučení spolků, nebo jako smlouvu o splynutí spolků.

{{§|275}}

Smlouva o fúzi obsahuje alespoň údaje o názvu, sídle a identifikující údaj každého ze zúčastněných spolků s uvedením, který spolek je zanikající a který nástupnický, a rozhodný den.

{{§|276}}

# Smlouva o splynutí spolků obsahuje i ujednání o stanovách nástupnického spolku.
# Dojde-li při sloučení ke změně stanov nástupnického spolku, obsahuje smlouva o sloučení také ujednání o této změně.

{{§|277}}

# Společně s návrhem smlouvy o fúzi vyhotoví členové statutárních orgánů zúčastněných spolků i zprávu vysvětlující hospodářské i právní důvody a důsledky fúze. Zprávu lze vyhotovit i jako společnou pro všechny zúčastněné spolky.
# Zpráva vysvětlující hospodářské i právní důvody a důsledky fúze nemusí být vyhotovena, jsou-li všichni členové zúčastněného spolku členy jeho statutárního nebo kontrolního orgánu nebo souhlasí-li s tím všichni členové zúčastněného spolku.

{{§|278}}

Zasedání členské schůze, kterému bude návrh smlouvy o fúzi předložen ke schválení, musí ten, kdo je svolává, ohlásit nejméně třicet dnů před jeho konáním. V této lhůtě musí být zpřístupněny všem členům

## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;návrh smlouvy o fúzi,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;stanovy nástupnického spolku,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;výkaz majetku a závazků všech zúčastněných spolků ne starší než šest měsíců a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zpráva vysvětlující hospodářské i právní důvody a důsledky fúze, je-li její vyhotovení nutné.

{{§|279}}

# Zúčastněné spolky zveřejní nejméně třicet dnů před zasedáním členské schůze společné oznámení, v němž uvedou, jakých spolků se fúze týká a jaký spolek se stane nástupnickým spolkem.
# Není-li spolek příjemcem plnění z veřejného rozpočtu, má-li zanedbatelný počet věřitelů a je-li celková výše dluhů zanedbatelná, postačí, pokud doručí oznámení známým věřitelům.

{{§|280}}

Přihlásí-li věřitel zúčastněného spolku pohledávku do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis fúze stal vůči němu účinným, má právo na dostatečnou jistotu, zhorší-li se dobytnost pohledávky. Prokáže-li věřitel, že se v důsledku fúze dobytnost pohledávky zhorší podstatným způsobem, má právo na dostatečnou jistotu ještě před zápisem fúze do veřejného rejstříku.

{{§|281}}

# Návrh smlouvy o fúzi schvalují členské schůze zúčastněných spolků. Členská schůze může návrh smlouvy o fúzi jen schválit, nebo odmítnout.
# Zasedání členských schůzí zúčastněných spolků může být svoláno i jako společné. Tehdy členské schůze zúčastněných spolků hlasují o návrhu smlouvy o fúzi odděleně. Pokud se však po schválení návrhu smlouvy o fúzi volí členové orgánů nástupnického spolku, mohou členské schůze zúčastněných spolků rozhodnout, že budou o těchto členech hlasovat společně.

{{§|282}}

Ten, kdo za zúčastněný spolek návrh smlouvy o fúzi podepisuje, připojí k podpisu kromě dalších náležitostí také údaj, že návrh smlouvy schválila členská schůze spolku a kdy se tak stalo. Smlouva o fúzi je přijata usnesením členské schůze posledního ze zúčastněných spolků o schválení návrhu smlouvy o fúzi a jejím podpisem za tento spolek.

{{§|283}}

Návrh na vyslovení neplatnosti smlouvy o fúzi lze podat jen společně s návrhem na neplatnost usnesení členské schůze schvalujícího tuto smlouvu. Právo domáhat se neplatnosti má jen zúčastněný spolek nebo osoba oprávněná podat návrh na vyslovení neplatnosti členské schůze.

{{§|284}}

# Návrh na zápis fúze do veřejného rejstříku podávají společně všechny zúčastněné spolky. Jedná-li se o fúzi splynutím, podepíší návrh také členové statutárního orgánu nástupnického spolku.
# Na základě návrhu provede příslušný orgán zápis fúze tak, že k témuž dni vymaže ve veřejném rejstříku zanikající spolky, poznamená, kdo je jejich právní nástupce, a při fúzi
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;sloučením poznamená u nástupnického spolku den účinnosti sloučení a názvy, adresy sídla a identifikující údaje spolků, které se s nástupnickým spolkem sloučily, a případné další změny u nástupnického spolku, pokud v důsledku fúze nastaly,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;splynutím provede zápis nástupnického spolku a poznamená u něho názvy, adresy sídla a identifikující údaje spolků, které jsou jeho právní předchůdci.

{{§|285}}

Po zápisu fúze do veřejného rejstříku nelze smlouvu o fúzi změnit nebo zrušit.

{{§|286}}

Zápisem fúze nabývají členové zanikajícího spolku členství v nástupnickém spolku.

{{§|287}}

# Nepodají-li zúčastněné spolky návrh na zápis fúze do šesti měsíců ode dne, kdy byla smlouva o fúzi uzavřena, může ten ze zúčastněných spolků, který byl připraven návrh podat, od smlouvy o fúzi odstoupit. Odstoupí-li od smlouvy i jen jedna strana, zaniká tím závazek všech stran založený smlouvou.
# Nepodají-li zúčastněné spolky návrh na zápis fúze do jednoho roku ode dne, kdy byla smlouva o fúzi uzavřena, platí, že od smlouvy odstoupily všechny zúčastněné spolky.
# Společně a nerozdílně se spolkem, který způsobil, že návrh na zápis fúze nebyl podán včas, nahradí ostatním spolkům škodu z toho vzniklou členové jeho statutárního orgánu vyjma těch, kteří prokáží, že vyvinuli dostatečné úsilí, aby návrh byl podán včas.

'''Rozdělení spolku'''

{{§|288}}

# Při rozdělení sloučením uzavírají zúčastněné spolky smlouvu o rozdělení.
# Smlouva o rozdělení obsahuje alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje o názvu, sídle a identifikující údaj zúčastněných spolků s uvedením, který spolek je zanikající a které jsou nástupnické,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení, jaký majetek a dluhy zanikajícího spolku přejímají nástupnické spolky,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení, kteří zaměstnanci zanikajícího spolku se stávají zaměstnanci jednotlivých nástupnických spolků,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;rozhodný den.
# Dochází-li v důsledku rozdělení sloučením ke změně stanov některého z nástupnických spolků, obsahuje smlouva o rozdělení také dohodu o této změně.
# Nestanoví-li smlouva o rozdělení jinak, nabývá každý člen zanikajícího spolku ke dni účinnosti rozdělení členství ve všech nástupnických spolcích.

{{§|289}}

# Při rozdělení se založením nových spolků vyhotoví rozdělovaný spolek projekt rozdělení.
# Projekt obsahuje alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje o názvu, sídle a identifikující údaj zúčastněných spolků s uvedením, který spolek je zanikající a které jsou nástupnické,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení, jaký majetek a dluhy zanikajícího spolku přejímají nástupnické spolky,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení, kteří zaměstnanci zanikajícího spolku se stávají zaměstnanci jednotlivých nástupnických spolků,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;návrh stanov nástupnických spolků,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;rozhodný den.
# Nestanoví-li projekt rozdělení jinak, nabývá každý člen zanikajícího spolku ke dni účinnosti rozdělení členství ve všech nástupnických spolcích.

{{§|290}}

# Není-li ze smlouvy o rozdělení nebo z projektu rozdělení zřejmé, jaký majetek přechází z rozdělovaného spolku na nástupnické spolky, platí, že nástupnické spolky jsou spoluvlastníky takového majetku.
# Není-li ze smlouvy o rozdělení nebo z projektu rozdělení zřejmé, jaké dluhy přecházejí z rozdělovaného spolku na nástupnické spolky, platí, že nástupnické spolky jsou z těchto dluhů zavázány společně a nerozdílně.

{{§|291}}

# Při rozdělení sloučením se ustanovení o fúzi použijí obdobně.
# Při rozdělení se založením nových spolků vyhotoví statutární orgán rozdělovaného spolku společně s projektem rozdělení i zprávu vysvětlující hospodářské i právní důvody a důsledky rozdělení. Zpráva nemusí být vyhotovena, jsou-li všichni členové spolku členy jeho statutárního orgánu, anebo souhlasí-li s tím všichni členové spolku.

{{§|292}}

# Zasedání členské schůze, kterému bude předložena smlouva o rozdělení nebo projekt rozdělení ke schválení, musí ten, kdo je svolává, ohlásit nejméně třicet dnů před jeho konáním.
# Ve lhůtě uvedené v odstavci 1 spolek zpřístupní ve svém sídle všem členům zprávu statutárního orgánu vysvětlující hospodářské i právní důvody a důsledky rozdělení, je-li její vyhotovení nutné. Zpráva musí obsahovat,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jedná-li se o rozdělení sloučením, návrh smlouvy o rozdělení, stanovy nástupnického spolku a výkaz majetku a závazků všech zúčastněných spolků ne starší než šest měsíců, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jedná-li se o rozdělení se založením nových spolků, projekt rozdělení, výkaz majetku a závazků rozdělovaného spolku, jakož i zahajovací rozvahy a návrh stanov nástupnických spolků.

{{§|293}}

# Nejméně třicet dnů před zasedáním členské schůze zveřejní rozdělovaný spolek oznámení, v němž uvede, jakého spolku se rozdělení týká a které spolky se stanou jeho spolky nástupnickými. V oznámení rozdělovaný spolek též upozorní věřitele na jejich právo podle § 301.
# Není-li spolek příjemcem plnění z veřejného rozpočtu, má-li zanedbatelný počet věřitelů a je-li celková výše dluhu zanedbatelná, postačí, pokud doručí oznámení známým věřitelům.

{{§|294}}

# Smlouvu o rozdělení schvalují členské schůze zúčastněných spolků. Ustanovení § 282 se použije obdobně.
# Projekt rozdělení schvaluje členská schůze rozdělovaného spolku.
# Členská schůze může smlouvu o rozdělení nebo projekt rozdělení jen schválit, nebo odmítnout.

{{§|295}}

# Rozdělovaný spolek podá návrh na zápis rozdělení do veřejného rejstříku. Jedná-li se o rozdělení sloučením, podají společný návrh spolek rozdělovaný i nástupnický.
# Na základě návrhu provede příslušný orgán zápis rozdělení tak, že k témuž dni vymaže ve veřejném rejstříku zanikající spolek, poznamená, kdo je jeho právní nástupce, a při rozdělení
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;sloučením poznamená u nástupnického spolku den účinnosti rozdělení sloučením a název, adresu sídla a identifikující údaj spolku, který se s nástupnickým spolkem sloučil a případné další změny u nástupnického spolku, pokud v důsledku rozdělení nastaly,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;se založením nových spolků provede zápis nástupnických spolků a poznamená u něho název, adresu sídla a identifikující údaj spolku, který je jeho právním předchůdcem.

{{§|296}}

Po zápisu rozdělení do veřejného rejstříku nelze smlouvu o rozdělení ani projekt rozdělení změnit nebo zrušit.

{{§|297}}

# Nepodají-li při rozdělení sloučením zúčastněné spolky návrh na zápis rozdělení do šesti měsíců ode dne, kdy byla smlouva o rozdělení uzavřena, může ten ze zúčastněných spolků, který byl připraven návrh podat, od smlouvy o rozdělení odstoupit. Odstoupí-li od smlouvy i jen jedna strana, zanikají tím závazky všech stran založené smlouvou.
# Nepodají-li při rozdělení sloučením zúčastněné spolky návrh na zápis rozdělení do jednoho roku ode dne, kdy byla smlouva o rozdělení uzavřena, platí, že od smlouvy odstoupily všechny zúčastněné spolky.
# Společně a nerozdílně se spolkem, který způsobil, že návrh na zápis rozdělení nebyl podán včas, nahradí ostatním spolkům škodu z toho vzniklou členové jeho statutárního orgánu vyjma těch, kteří prokáží, že vyvinuli dostatečné úsilí, aby návrh byl podán včas.

{{§|298}}

Nepodá-li rozdělovaný spolek při rozdělení se založením nových spolků návrh na zápis rozdělení do jednoho roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí o rozdělení přijato, ruší se marným uplynutím lhůty rozhodnutí o rozdělení.

{{§|299}}

# Každý z nástupnických spolků ručí společně s ostatními nástupnickými spolky za dluhy přešlé z rozdělovaného spolku na další nástupnický spolek.
# Dá-li si rozdělovaný spolek ocenit své jmění posudkem znalce ustanoveného mu soudem podle jiného zákona, a to včetně odděleného ocenění jmění přecházejícího na jednotlivé nástupnické spolky, a splní povinnost zveřejnění podle § 269, ručí každý nástupnický spolek za dluhy podle odstavce 1 jen do výše čistého jmění nabytého rozdělením.
# Právo z ručení podle odstavců 1 a 2 nemohou uplatnit věřitelé, jimž se dostalo jistoty podle § 300.

{{§|300}}

Přihlásí-li věřitel zúčastněného spolku pohledávku do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis rozdělení stal vůči němu účinným, má právo na dostatečnou jistotu, pokud prokáže, že se dobytnost pohledávky zhorší. Prokáže-li věřitel, že se v důsledku rozdělení dobytnost pohledávky podstatným způsobem zhorší, má právo na dostatečnou jistotu ještě před zápisem rozdělení do veřejného rejstříku.

{{§|301}}

# Každý, jehož právní zájmy jsou rozdělením dotčeny, má právo, aby mu kterýkoli ze zúčastněných spolků sdělil do jednoho měsíce od doručení žádosti, jaké jmění přechází rozdělením na jednotlivé nástupnické spolky.
# Nedostane-li se dlužníku zaniklého spolku sdělení, kdo je po rozdělení spolku jeho věřitelem, může plnit kterémukoli z nástupnických spolků. Nedostane-li se věřiteli zaniklého spolku sdělení, kdo je po rozdělení spolku jeho dlužníkem, může požadovat plnění od kteréhokoli z nástupnických spolků.

{{§|302}}

Určí-li stanovy, že o fúzi nebo rozdělení spolku rozhoduje jiný orgán než členská schůze, použijí se z ustanovení o fúzi nebo rozdělení spolku na rozhodování takového orgánu přiměřeně ustanovení o členské schůzi.

==== Oddíl 3 – Fundace ====

===== Pododdíl 1 – Obecně o fundacích =====
{{§|303}}

Fundace je právnická osoba vytvořená majetkem vyčleněným k určitému účelu. Její činnost se váže na účel, k němuž byla zřízena.

{{§|304}}

Fundace je ustavena zakladatelským právním jednáním nebo zákonem, v nichž musí být určeny i její majetkové zajištění a účel.

{{§|305}}

Vnitřní poměry fundace upravuje její statut.

===== Pododdíl 2 – Nadace =====
{{§|306}}

# Zakladatel zakládá nadaci k trvalé službě společensky nebo hospodářsky užitečnému účelu. Účel nadace může být veřejně prospěšný, spočívá-li v podpoře obecného blaha, i dobročinný, spočívá-li v podpoře určitého okruhu osob určených jednotlivě či jinak.
# Zakazuje se založit nadaci za účelem podpory politických stran a hnutí nebo jiné účasti na jejich činnosti. Zakazuje se založit nadaci sloužící výlučně výdělečným cílům. Plní-li nadace zakázaný účel, soud ji i bez návrhu zruší a nařídí její likvidaci.

{{§|307}}

# Nadace může podnikat, pokud podnikání představuje pouhou vedlejší činnost a výtěžky podnikání slouží jen k podpoře jejího účelu; nadace však podnikat nesmí, pokud to zakladatel v nadační listině vyloučil. Za stejných podmínek může nadace převzít vedení obchodní společnosti.
# Nadace nesmí být neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.

{{§|308}}

# Název nadace obsahuje slovo „nadace“.
# Pravidelnou součástí názvu nadace je označení poukazující na její účel.

'''Založení nadace'''

{{§|309}}

# Nadace se zakládá nadační listinou, kterou může být zakládací listina nebo pořízení pro případ smrti.
# Zakládací listinu nadace pořizuje jedna osoba nebo více osob.
# Stojí-li na straně zakladatele nadace více osob, považují se za zakladatele jediného a v záležitostech nadace musí jednat jednomyslně; odmítá-li některá z těchto osob souhlas bez vážného důvodu udělit, nahradí jej k návrhu kterékoli z ostatních zakládajících osob svým rozhodnutím soud.
# Nadační listina vyžaduje formu veřejné listiny.

{{§|310}}

Zakládací listina nadace obsahuje alespoň

## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;název a sídlo nadace,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vymezení účelu, pro který se nadace zakládá,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o výši vkladu každého zakladatele,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o výši nadačního kapitálu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních členů a údaj, jakým způsobem členové správní rady za nadaci jednají,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;počet členů dozorčí rady i jména a bydliště jejích prvních členů, případně, není-li dozorčí rada zřizována, jméno a bydliště prvního revizora,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení správce vkladů a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně okruh osob, jimž je lze poskytnout, nebo okruh činností, jež nadace může vzhledem k svému účelu vykonávat, anebo určení, že tyto náležitosti stanoví statut nadace.

{{§|311}}

# Při založení nadace pořízením pro případ smrti se do nadace vnáší vklad povoláním nadace za dědice nebo nařízením odkazu. V takovém případě nabývá založení nadace účinnosti smrtí zůstavitele.
# Je-li nadační listina obsažena v pořízení pro případ smrti, obsahuje alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;název nadace,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vymezení účelu, pro který se nadace zakládá,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o výši vkladu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o výši nadačního kapitálu a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně okruh osob, jimž je lze poskytnout, anebo určení, že tyto náležitosti stanoví statut nadace.

{{§|312}}

# Neobsahuje-li pořízení pro případ smrti další náležitosti stanovené v § 310, rozhodne o nich osoba určená v pořízení, jinak vykonavatel závěti; to platí i v případě, že zůstavitel jmenoval členy správní rady nebo dozorčí rady a některý z nich zemřel, není způsobilý funkci zastávat nebo ji odmítne.
# Rozhodnutí podle odstavce 1 vyžaduje formu veřejné listiny.

{{§|313}}

# Neuvede-li nadační listina předmět vkladu, platí, že se vkladová povinnost plní v penězích.
# Určila-li nadační listina, že se vkladová povinnost splní vnesením nepeněžitého předmětu, a není-li to možné nebo nedosáhne-li hodnota vkladu při splnění vkladové povinnosti výše určené v nadační listině, má se za to, že vkladatel vyrovná rozdíl v penězích.

{{§|314}}
'''Statut nadace'''

# Statut nadace upraví alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;způsob jednání orgánů nadace a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně též okruh osob, kterým je lze poskytovat.
# Nevydá-li zakladatel statut nadace společně s nadační listinou, vydá jej po předchozím souhlasu dozorčí rady správní rada do jednoho měsíce ode dne vzniku nadace. Nevyloučí-li to nadační listina, rozhoduje o změnách statutu po předchozím souhlasu dozorčí rady správní rada.
# Nadace statut uveřejní uložením do sbírky listin. Každý může ve veřejném rejstříku do statutu nahlížet a pořizovat si z něj výpisy, opisy nebo kopie. Stejné právo lze uplatnit také v sídle nadace.

{{§|315}}
'''Vznik nadace'''

# Nadace vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.
# Návrh na zápis nadace do veřejného rejstříku podává zakladatel; není-li to možné a neurčil-li zakladatel něco jiného, podá návrh na zápis jménem nadace její správní rada.

{{§|316}}
'''Změna sídla nadace'''

Nevylučuje-li to nadační listina, může správní rada po předchozím vyjádření dozorčí rady změnit sídlo nadace. K rozhodnutí o přemístění sídla nadace do zahraničí se vyžaduje schválení soudu; soud přemístění sídla neschválí, není-li pro to vážný důvod nebo ohrozila-li by změna sídla oprávněné zájmy osob, kterým mají být poskytovány nadační příspěvky.

'''Změna nadační listiny'''

{{§|317}}

Po vzniku nadace lze nadační listinu změnit v rozsahu a způsobem, který zakladatel v nadační listině výslovně vyhradil pro sebe nebo některému z orgánů nadace.

{{§|318}}

# Změní-li se po vzniku nadace okolnosti natolik, že vyvolají v zájmu nadace rozumnou potřebu změny jejích vnitřních poměrů, může zakladatel nadační listinu změnit, třebaže si takové právo v nadační listině nevyhradil; k platnosti změny se vyžaduje, aby s ní souhlasila správní rada a aby se změna nedotkla práv třetích osob.
# Změnu nadační listiny nadace zveřejní; účinnosti změna nabývá uplynutím tří měsíců ode dne zveřejnění. Navrhne-li soudu v této lhůtě ten, kdo tvrdí, že jeho práva byla změnou nadační listiny dotčena, aby rozhodl o neplatnosti změny, může soud rozhodnout, že se účinnost změny nadační listiny odkládá až do jeho rozhodnutí.
# Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, pokud by se změna nadační listiny měla týkat její části, o které zakladatel v nadační listině určil, že je nezměnitelná.

{{§|319}}

# Není-li tu již zakladatel a změní-li se po vzniku okolnosti natolik, že vyvolají v zájmu nadace rozumnou potřebu změny jejích vnitřních poměrů, může o změně nadační listiny rozhodnout na návrh nadace soud; s podáním návrhu musí souhlasit správní rada.
# Soud návrhu vyhoví, pokud se navrhovaná změna nadační listiny nedotkne práv třetích osob; současně musí být co nejvíce šetřen úmysl zakladatele zřejmý z nadační listiny a splněny podmínky, které zakladatel pro takový případ v nadační listině případně určil.
# Soud při rozhodování o změně nadační listiny přihlédne ke stanovisku dozorčí rady a vezme zřetel na zájmy třetích osob hodné právní ochrany.

{{§|320}}

Určil-li zakladatel v nadační listině výslovně, že je nezměnitelná nebo že nelze měnit její určitou část, nelze ji změnit ani rozhodnutím soudu.

'''Zvláštní ustanovení o změně účelu nadace'''

{{§|321}}

# Nezakládá-li nadační listina právo změnit účel nadace zakladateli nebo některému orgánu nadace, může tento účel změnit soud na návrh nadace schválený správní i dozorčí radou. Nesouhlasí-li však s takovou změnou zakladatel nebo osoba určená v nadační listině, soud návrh zamítne.
# Nadace zveřejní bez zbytečného odkladu po podání návrhu oznámení o navrhované změně. Každý, kdo na tom má právní zájem, může proti návrhu u soudu odporovat ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy bylo oznámení zveřejněno.

{{§|322}}

Je-li dosažení účelu nadace nemožné nebo obtížně dosažitelné z příčin zakladateli neznámých nebo pro něho nepředvídatelných, nahradí soud na návrh zakladatele nebo osoby, která na tom má právní zájem, dosavadní účel nadace podobným účelem, ledaže nadační listina určuje něco jiného.

{{§|323}}

Není-li tu již zakladatel a není-li ani osoba, které zakladatel popřípadě založil právo souhlasit se změnou účelu nadace nebo takový souhlas odmítnout, soud vezme při rozhodování o změně účelu nadace zřetel na známé zakladatelovy úmysly a přání, i když nejsou z nadační listiny zřejmé.

{{§|324}}

O změně účelu nadace z veřejně prospěšného na dobročinný může rozhodnout jen soud, pokud je pro to zvlášť závažný důvod a nadační listina to nevylučuje.

{{§|325}}

Když se účel nadace změní, musí být dary poskytnuté ve prospěch původního účelu i výnosy z nich použity k poskytování nadačních příspěvků podle původního účelu, ledaže dárce projeví jinou vůli.

{{§|326}}

Změní-li účel nadace soud, může současně rozhodnout i bez návrhu, v jakém rozsahu a po jakou dobu bude nadace používat výnosy z nadační jistiny k poskytování nadačních příspěvků v souladu s původním účelem. Tento rozsah a dobu stanoví vždy, kdy to vyžaduje spravedlivý zájem osob určených vzhledem k původnímu účelu nadace za příjemce nadačních příspěvků. Změní-li soud účel nadace z veřejně prospěšného na dobročinný a nerozhodne-li o tomto rozsahu a době, platí, že nadace bude používat výnosy ze čtyř pětin k poskytování nadačních příspěvků v souladu s původním účelem po dobu pěti let ode dne, kdy se změna stala účinnou.

'''Vklady do nadace'''

{{§|327}}

# Výši vkladu s nepeněžitým předmětem nelze určit vyšší částkou, než jakou stanovil jako hodnotu předmětu vkladu posudek znalce.
# Je-li předmět vkladu do nadace nepeněžitý, musí splňovat předpoklad trvalého výnosu a nesmí sloužit jako jistota.

{{§|328}}

# Je-li předmětem vkladu investiční cenný papír nebo nástroj peněžního trhu podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, může být jeho hodnota určena také váženým průměrem z cen, za který byly uskutečněny obchody tímto cenným papírem nebo nástrojem na regulovaném trhu v době šesti měsíců před splacením vkladu.
# Odstavec 1 se nepoužije, je-li hodnota předmětu vkladu, určená podle odstavce 1, ovlivněna výjimečnými okolnostmi, které by ji ke dni splnění vkladové povinnosti významně změnily.

{{§|329}}

# Je-li předmětem vkladu jiná věc než investiční cenný papír nebo nástroj peněžního trhu podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, může být hodnota určena také
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;tržní hodnotou věci určenou obecně uznávaným nezávislým odborníkem za využití obecně uznávaných postupů a zásad oceňování ne dříve než šest měsíců před splněním vkladové povinnosti, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;výší ocenění věci v účetní závěrce za účetní období bezprostředně předcházející vznik vkladové povinnosti, pokud je tato věc oceněna reálnou hodnotou podle jiného právního předpisu a pokud auditor ověřil účetní závěrku s výrokem bez výhrad.
# Odstavec 1 se nepoužije, pokud nastaly nové okolnosti, jež by mohly hodnotu vkladu ke dni splnění vkladové povinnosti významně změnit.

{{§|330}}

# Před vznikem nadace se vkladová povinnost splní alespoň tak, aby souhrnná výše vkladů odpovídala alespoň částce 500000 Kč.
# Vklady do nadace přijme před jejím vznikem osoba, kterou nadační listina určila jako správce vkladů. Zanikne-li jeho funkce, povolá zakladatel, popřípadě vykonavatel závěti nebo jiná oprávněná osoba bez zbytečného odkladu nového správce vkladů; není-li to možné, povolá nové správce vkladů správní rada nadace. O právech a povinnostech správce platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech členů orgánů právnických osob.

{{§|331}}

# Vkladová povinnost se splní předáním předmětu vkladu správci vkladů. Nadace nabývá vlastnické právo k předmětu vkladu dnem svého vzniku, váže-li však zákon nabytí vlastnického práva na zápis do veřejného seznamu, nabude nadace předmět vkladu do vlastnictví až tímto zápisem.
# Je-li předmět vkladu peněžitý, složí jej správce vkladů na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, který pro nadaci a na její jméno zřídí. Ten, kdo účet vede, až do vzniku nadace neumožní ze zůstatku na účtu výplaty a platby, ledaže se prokáže, že nadace nebyla platně založena; byla-li nadace založena pořízením pro případ smrti, vyžaduje se, aby o neplatnosti založení rozhodl soud.
# Je-li předmětem vkladu věc zapsaná do veřejného seznamu, předá vkladatel správci vkladů i prohlášení o vnesení vkladu; po vzniku nadace se její vlastnické právo do veřejného seznamu zapíše na základě tohoto prohlášení. Vyžaduje se, aby na prohlášení byl podpis vkladatele úředně ověřen.

{{§|332}}

Správce vkladů potvrdí v písemné formě osobě, která navrhne zápis nadace do veřejného rejstříku, kdo vkladovou povinnost splnil, kdy se tak stalo, jaký je předmět vkladu a jaká je souhrnná výše vkladů. Potvrdí-li správce vkladů vyšší rozsah plnění, než jaký odpovídá skutečnosti, ručí až do výše rozdílu věřitelům za dluhy nadace po dobu pěti let od vzniku nadace.

{{§|333}}

# Převzatý předmět vkladu předá správce vkladů nadaci bez zbytečného odkladu po jejím vzniku.
# Nevznikne-li nadace, vrátí správce vkladů předmět vkladu osobě, která jej splatila nebo vnesla. Právní jednání učiněná správcem při správě předmětu zavazují i tuto osobu.

{{§|334}}

# Po vzniku nadace lze nadační jistinu rozmnožit nadačními dary nebo rozhodnutím o zvýšení nadačního kapitálu.
# Splňuje-li nepeněžitý předmět daru předpoklad trvalého výnosu a neslouží-li jako jistota, má se za to, že dar rozmnožuje nadační jistinu.

'''Majetek nadace a nadační kapitál'''

{{§|335}}

Majetek nadace tvoří nadační jistina a ostatní majetek.

{{§|336}}

# Nadační jistinu tvoří soubor předmětů vkladů do nadace, popřípadě i nadačních darů.
# Nadační jistina musí mít celkovou hodnotu odpovídající alespoň výši 500000 Kč.

{{§|337}}

Peněžní vyjádření nadační jistiny je nadační kapitál. Výše nadačního kapitálu se zapisuje do veřejného rejstříku.

{{§|338}}

# Nadace používá svůj majetek v souladu s účelem uvedeným v nadační listině i ve statutu a za podmínek tam určených k poskytování nadačních příspěvků, k zajištění vlastní činnosti k naplnění svého účelu a k úhradě nákladů na zhodnocení nadační jistiny i nákladů na vlastní správu.
# K právnímu jednání, kterým nadace převezme neomezené ručení za jinou osobu, se nepřihlíží.

{{§|339}}

# Co tvoří nadační jistinu, nelze zastavit ani jinak použít k zajištění dluhu. To neplatí, pokud nadace provozuje obchodní závod, v rozsahu potřebném pro jeho plynulý provoz.
# Zcizit lze něco z nadační jistiny, jen pokud to neodporuje vůli osoby, která nadaci darovala dar nebo splnila vkladovou povinnost. Jinak lze něco z nadační jistiny zcizit, jen pokud k tomu dojde za protiplnění zahrnuté do nadační jistiny nebo v případě, že potřebu zcizení vyvolala taková změna okolností, kterou nebylo možné předvídat a jinak se s ní nelze vypořádat ani při vynaložení péče řádného hospodáře.

{{§|340}}

Nadace nakládá s nadační jistinou s péčí, jakou tento zákon stanoví pro správu cizího majetku. Vyžaduje-li se podle ustanovení o prosté správě cizího majetku k určitému právnímu jednání souhlas beneficienta, vyžaduje se k takovému právnímu jednání předchozí souhlas osoby určené v nadační listině; není-li tato osoba určena, vyžaduje se předchozí souhlas dozorčí rady.

{{§|341}}

# Dosahuje-li nadační kapitál nebo obrat nadace v uplynulém účetním období výše alespoň desetkrát vyšší, než stanoví § 330 odst. 1, podléhají řádná účetní závěrka, mimořádná účetní závěrka a konsolidovaná účetní závěrka ověření auditorem.
# Ověření auditorem podléhá účetní závěrka i v případě, rozhoduje-li se podle ní o zvýšení nebo snížení nadačního kapitálu, nebo o přeměně nadace.

'''Zvýšení nadačního kapitálu'''

{{§|342}}

# Po schválení účetní závěrky může správní rada do jednoho roku ode dne, ke kterému byly zjištěny údaje, z nichž byla účetní závěrka sestavena, rozhodnout o rozmnožení nadační jistiny a zvýšení nadačního kapitálu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nebude-li zvýšení nadačního kapitálu vyšší než rozdíl mezi výší vlastních zdrojů financování majetku nadace vykazovaných v rozvaze na straně pasiv a nadačním kapitálem a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nebudou-li ke zvýšení nadačního kapitálu použity vlastní zdroje, které jsou účelově vázány a jejichž účel není nadace oprávněna měnit.
# Rozhodnutí o rozmnožení nadační jistiny a zvýšení nadačního kapitálu obsahuje částku, o niž se nadační kapitál zvyšuje, a označení zdroje, z něhož se nadační kapitál zvyšuje, podle struktury vlastních zdrojů financování majetku nadace v účetní závěrce.
# Zjistí-li nadace z jakékoliv následně sestavené účetní závěrky snížení vlastních zdrojů, vychází se při rozhodování o zvýšení nadačního kapitálu z této účetní závěrky.

{{§|343}}

# Zvyšuje-li nadace nadační kapitál o výši daru, jehož předmětem je věc způsobilá být vkladem do nadace, nesmí být rozsah zvýšení nadačního kapitálu vyšší než její zjištěná hodnota.
# Rozhodnutí o zvýšení nadačního kapitálu obsahuje částku, o niž se nadační kapitál zvyšuje, a popis věci, o kterou se rozmnožuje nadační jistina, spolu s údajem o hodnotě věci i s uvedením způsobu, jak byla tato hodnota stanovena.

'''Snížení nadačního kapitálu'''

{{§|344}}

# Nezakazuje-li to nadační listina, může nadace snížit nadační kapitál zkrácením nadační jistiny, pokud to vyžaduje zájem na hospodárnějším naplňování jejího účelu. Snížit nadační kapitál lze nanejvýš o částku odpovídající pětině výše nadačního kapitálu v průběhu pěti let. Snížením nadačního kapitálu nelze přímo ani nepřímo krýt náklady správy nadace.
# Rozhodnutí o snížení nadačního kapitálu obsahuje částku, o kterou se nadační kapitál snižuje, a důvod, ze kterého se snižuje.

{{§|345}}

Zakazuje se snížit nadační kapitál na částku nižší než 500000 Kč.

{{§|346}}

Pozbude-li nadace některou část nadační jistiny nebo klesne-li podstatně její hodnota, nadace bez zbytečného odkladu nadační jistinu doplní; není-li to dobře možné, sníží v rozsahu odpovídajícím ztrátě nadační kapitál.

'''Společná ustanovení'''

{{§|347}}

O zvýšení nebo o snížení nadačního kapitálu rozhoduje správní rada po předchozím souhlasu dozorčí rady.

{{§|348}}

Zvýšení nebo snížení nadačního kapitálu nabývá účinky dnem zápisu do veřejného rejstříku.

'''Přidružený fond'''

{{§|349}}

# Smlouvou lze nadaci svěřit do správy jako přidružený fond majetek způsobilý být předmětem vkladu do nadace a pověřit nadaci k použití tohoto majetku k ujednanému účelu, souvisí-li s posláním nadace; použití nesmí spočívat v podpoře politické strany nebo politického hnutí.
# Smlouva vyžaduje písemnou formu.

{{§|350}}

Je-li ujednáno, že nadace bude spravovat přidružený fond pod zvláštním označením, musí označení obsahovat slova „přidružený fond“. Označení musí být uváděno současně s názvem nadace, která přidružený fond spravuje.

{{§|351}}

Má se za to, že nadace vykonává prostou správu majetku v přidruženém fondu a že ji vykonává za úplatu ve výši, jaká se v obdobných případech obvykle vyžaduje.

{{§|352}}

# Z nakládání s přidruženým fondem vznikají práva a povinnosti jen spravující nadaci. Majetek v přidruženém fondu eviduje nadace odděleně od svého majetku.
# Je-li nadace zrušena, naloží likvidátor s přidruženým fondem tak, aby jeho právní povaha a účel byly i nadále zachovány.

'''Nadační příspěvek'''

{{§|353}}

# Nadace nesmí poskytnout nadační příspěvek osobě, která je členem jejího orgánu nebo která je zaměstnancem nadace, ani osobě jim blízké.
# Nejsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, vyvolané na straně zakladatele změnou okolností, nesmí nadace poskytnout nadační příspěvek svému zakladateli; jsou-li tu takové důvody, rozhodne správní rada po projednání s dozorčí radou nebo s revizorem. To platí i pro případ poskytnutí nadačního příspěvku osobě zakladateli blízké, ledaže nadace byla zřízena k podpoře osob zakladateli blízkých.

{{§|354}}

Kdo přijal nadační příspěvek, může jej použít jen ve shodě s ujednanými podmínkami; nadaci na požádání prokáže, jak jej použil. Kdo použil nadační příspěvek v rozporu s ujednanými podmínkami, vrátí jej nadaci jako bezdůvodné obohacení.

{{§|355}}

# Nadace nesmí poskytnout nadační příspěvky, je-li výše vlastních zdrojů financování majetku nadace vykazovaných v rozvaze na straně pasiv nižší než výše nadačního kapitálu upravená podle odstavce 2, nebo byla-li by nižší než upravená výše nadačního kapitálu v důsledku poskytnutí nadačních příspěvků.
# K výši nadačního kapitálu se připočtou pro účely stanovené v odstavci 1
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zvýšení nadačního kapitálu v důsledku přijetí nadačního kapitálu nebo rozhodnutí, i když ještě nebylo zapsáno do veřejného rejstříku, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vlastní zdroje, které jsou účelově vázány a jejichž účel není nadace oprávněna měnit.
# Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí pro případ poskytování příspěvků z darů určených k tomuto účelu dárcem.

{{§|356}}

Osoba, která přijala v dobré víře nadační příspěvek poskytnutý v rozporu s § 355, není povinna jej vrátit.

{{§|357}}
'''Náklady správy'''

Nadace účtuje odděleně o nadačních příspěvcích, o ostatních činnostech k naplnění účelu nadace a o nákladech na její správu.

'''Výroční zpráva'''

{{§|358}}

# Nadace sestaví výroční zprávu do konce šestého měsíce od uplynutí předcházejícího účetního období.
# Výroční zpráva obsahuje účetní závěrku a přehled o veškeré činnosti nadace včetně zhodnocení této činnosti.
# Ve výroční zprávě nadace uvede alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přehled o vlastním majetku a závazcích,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;u jednotlivých nadačních darů přehled o osobách, které poskytly nadační dar v hodnotě vyšší než 10000 Kč,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přehled o tom, jak byl majetek nadace použit,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přehled o osobách, kterým byl poskytnut nadační příspěvek v hodnotě vyšší než 10000 Kč,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zhodnocení, zda nadace při svém hospodaření dodržela pravidla pro poskytování nadačních příspěvků podle § 353 až 356, a přehled nákladů na vlastní správu a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zhodnocení základních údajů roční účetní závěrky a zprávu auditora, je-li nadace povinna mít účetní závěrku ověřenou auditorem.
# Vyjde-li po uveřejnění zprávy najevo skutečnost, která odůvodňuje opravu zprávy, nadace opravu bez zbytečného odkladu provede a uveřejní.

{{§|359}}

# Požádá-li o to dárce, nadace údaje o dárci ve výroční zprávě neuvede. Stejné právo má i příjemce nadačního příspěvku. Při poskytnutí nadačního příspěvku v hodnotě vyšší než 10000 Kč, může žádat o zachování anonymity jen člověk, jenž dostal nadační příspěvek z humanitárních důvodů, zejména z důvodů zdravotních.
# Nadace zachová anonymitu, doručí-li jí oprávněné osoby žádost před schválením výroční zprávy. Člověk, jenž dostal nadační příspěvek z humanitárních důvodů, však může uplatnit své právo na anonymitu kdykoli, jestliže jej nadace o jeho právu při poskytnutí příspěvku nepoučila; má se za to, že poučení nebylo dáno.

{{§|360}}

# Nadace výroční zprávu uveřejní do třiceti dnů od jejího schválení správní radou a zpřístupní ji také ve svém sídle. Není-li nadace zřízena jako veřejně prospěšná, postačí zpřístupnit výroční zprávu v jejím sídle.
# Neschválila-li správní rada výroční zprávu, uveřejní nadace výroční zprávu způsobem upraveným v odstavci 1 nejpozději do konce bezprostředně následujícího účetního období a uvede, že výroční zpráva nebyla schválena a z jakých důvodů.

{{§|361}}

Každý může ve veřejném rejstříku do výroční zprávy nahlížet a činit si z ní výpisy, opisy nebo kopie. Stejné právo lze uplatnit také v sídle nadace.

'''Správní rada'''

{{§|362}}

Správní rada je statutární orgán nadace; má alespoň tři členy.

{{§|363}}

Neurčí-li nadační listina další omezení, není k členství ve správní radě způsobilá osoba, která

## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je členem dozorčí rady nadace,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je vůči nadaci v pracovním poměru, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;není ve vztahu k účelu nadace bezúhonná.

{{§|364}}

Neurčí-li nadační listina jiné funkční období člena správní rady, je pětileté. Nevyloučí-li to nadační listina, lze člena správní rady volit i opakovaně.

{{§|365}}

# Neurčí-li nadační listina něco jiného, volí a odvolává své členy správní rada sama.
# Nadační listina může stanovit, že určitý počet členů správní rady musí být zvolen z kandidátů navržených správní radě osobami určenými nadační listinou, případně osobami určenými způsobem tam stanoveným.

{{§|366}}

Nestanoví-li nadační listina další důvody, odvolá správní rada z funkce svého člena, který závažně nebo opakovaně porušil nadační listinu nebo statut, nebo který porušil zákon způsobem zjevně narušujícím pověst nadace. Neučiní-li tak do jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu k odvolání dozvěděla, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy tento důvod vznikl, odvolá člena správní rady z funkce soud na návrh osoby, která osvědčí právní zájem; právo domáhat se odvolání člena správní rady zaniká, nebylo-li uplatněno do roka ode dne, kdy důvod k odvolání vznikl.

{{§|367}}

# Zanikne-li členství ve správní radě, zvolí správní rada nového člena do tří měsíců. Neučiní-li to, jmenuje nového člena správní rady soud na návrh dozorčí rady nebo na návrh osoby, která osvědčí právní zájem, na dobu, dokud správní rada nezvolí nového člena.
# Soud jmenuje nového člena správní rady i bez návrhu, je-li správní rada pro pokles počtu svých členů neschopna usnést se na nové volbě.

'''Dozorčí rada'''

{{§|368}}

# Dozorčí rada je kontrolní a revizní orgán nadace; má alespoň tři členy.
# Dozorčí rada musí být zřízena, dosahuje-li nadační kapitál výše alespoň desetkrát vyšší, než stanoví § 330 odst. 1.

{{§|369}}

Neurčí-li nadační listina další omezení, není k členství v dozorčí radě způsobilá osoba, která

## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je členem správní rady nebo likvidátorem,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je vůči nadaci v pracovním poměru, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;není ve vztahu k účelu nadace bezúhonná.

{{§|370}}

# Nesvěří-li nadační listina nebo v mezích jejího určení statut nadace dozorčí radě další působnost, dozorčí rada
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dohlíží, zda správní rada vykonává působnost podle zákona a ve shodě s nadační listinou i statutem,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;kontroluje plnění podmínek stanovených pro poskytování nadačních příspěvků,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;upozorňuje správní radu na zjištěné nedostatky a podává návrhy na jejich odstranění,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;kontroluje, jak je vedeno účetnictví a přezkoumává roční, mimořádnou a konsolidovanou účetní závěrku,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vyjadřuje se k výroční zprávě a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nejméně jedenkrát ročně podává správní radě v písemné formě zprávu o své kontrolní činnosti.
# Dozorčí rada zastupuje nadaci proti členu správní rady, jakož i v každé záležitosti, kdy zájem členů správní rady odporuje zájmům nadace. Za tím účelem pověří dozorčí rada jednoho ze svých členů.

{{§|371}}

# Dozorčí rada svolá zasedání správní rady, pokud tak k návrhu dozorčí rady neučiní předseda správní rady.
# V rozsahu působnosti dozorčí rady může její pověřený člen nahlížet do dokladů nadace a požadovat od členů dalších orgánů nadace nebo jejích zaměstnanců vysvětlení k jednotlivým záležitostem.

{{§|372}}

Neurčí-li nadační listina něco jiného, volí a odvolává své členy dozorčí rada sama. Pro volbu a odvolání členů dozorčí rady a pro jejich funkční období platí obdobně ustanovení o správní radě.

'''Revizor'''

{{§|373}}

# Není-li zřízena dozorčí rada, vykonává její působnost revizor.
# Nadační listina nebo statut nadace mohou stanovit, že funkci revizora bude vykonávat právnická osoba, jejíž předmět činnosti umožňuje výkon kontrolní a revizní činnosti, a že tuto funkci bude vykonávat i po neurčitou dobu.

{{§|374}}

# Pro způsobilost být revizorem platí obdobně § 369. Je-li revizorem právnická osoba, může vykonávat její práva a povinnosti spojená s funkcí revizora její zástupce, který splňuje podmínky podle věty první.
# Neurčí-li nadační listina období kratší, je funkční období revizora pětileté. Revizora lze volit i opakovaně, pokud to nadační listina nevyloučí.

{{§|375}}

# Neurčí-li nadační listina jiný způsob, volí a odvolává revizora správní rada.
# Neurčí-li nadační listina další důvody, odvolá správní rada revizora, který závažně nebo opakovaně porušil nadační listinu nebo statut, nebo který porušil zákon způsobem zjevně narušujícím pověst nadace. Neučiní-li tak do jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu k odvolání dozvěděla, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy tento důvod vznikl, odvolá revizora soud na návrh osoby, která osvědčí právní zájem; právo domáhat se odvolání revizora zaniká, nebylo-li uplatněno do roka ode dne, kdy důvod k odvolání vznikl.
Zrušení nadace s likvidací

{{§|376}}

Bylo-li dosaženo účelu, pro který byla nadace založena, je nadace zrušena a správní rada zvolí likvidátora.

{{§|377}}

# Soud zruší nadaci s likvidací na návrh osoby, která na tom má právní zájem, nebo i bez návrhu v případě, že
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nadace vyvíjí činnost zakázanou v § 145 nebo jedná v rozporu s § 307,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;se nadace stane neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nadace závažně nebo opakovaně porušuje zákaz poskytovat nadační příspěvek osobě uvedené v § 353,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nadace neposkytuje nadační příspěvky déle než dva roky, aniž pro to má vážný důvod,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nadace nakládá s nadační jistinou v rozporu s § 339,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;se hodnota nadační jistiny sníží pod výši 500000 Kč, a že tento stav trvá déle než jeden rok od konce účetního období, v němž k snížení hodnoty nadační jistiny došlo,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nadační jistina nepřináší žádný výnos po dobu delší než dva roky, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;není trvale možné, aby nadace nadále plnila svůj účel.
# Tímto ustanovením není dotčen § 172.

{{§|378}}

# Likvidátor zpeněží likvidační podstatu v rozsahu nutném pro vyrovnání dluhů nadace. S likvidačním zůstatkem naloží podle nadační listiny.
# Určí-li nadační listina veřejně prospěšné nadace, že má být likvidační zůstatek použit k jiným než veřejně prospěšným cílům, nepřihlíží se k tomu.

{{§|379}}

# Neurčí-li nadační listina, jak má být s likvidačním zůstatkem naloženo, nabídne jej likvidátor nadaci s obdobným účelem. Je-li však pro to vážný důvod, může správní rada rozhodnout, že se likvidační zůstatek přednostně nabídne obci, kraji nebo státu.
# Není-li dobře možné nadaci s obdobným účelem likvidační zůstatek nabídnout, anebo je-li nabídka učiněná podle odstavce 1 odmítnuta, nabídne likvidátor likvidační zůstatek obci, na jejímž území má nadace sídlo. Nepřijme-li obec nabídku ani do dvou měsíců ode dne její účinnosti, nabývá likvidační zůstatek kraj, na jehož území má nadace sídlo.

{{§|380}}

Získá-li likvidační zůstatek obec, kraj nebo stát, použije likvidační zůstatek jen k veřejně prospěšnému cíli.

{{§|381}}

Obdržela-li nadace účelově vázané plnění z veřejného rozpočtu, ustanovení § 378 se nepoužije a likvidátor naloží s příslušnou částí likvidačního zůstatku podle rozhodnutí příslušného orgánu.

'''Přeměna nadace'''

{{§|382}}

# K přeměně nadace může dojít její fúzí sloučením s jinou nadací nebo s nadačním fondem, anebo změnou právní formy na nadační fond.
# Nadaci lze sloučit s jinou nadací nebo s nadačním fondem, pokud to nadační listina nevylučuje a zúčastněné osoby slouží témuž nebo obdobnému účelu. Při sloučení nadace s nadačním fondem musí být nástupnickou osobou nadace.

{{§|383}}

# Smlouva o sloučení obsahuje alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje o názvu, sídle a identifikující údaj zúčastněných osob s uvedením, která z nich je zanikající a která nástupnická,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení, v jaké struktuře přejímá nástupnická osoba složky vlastního kapitálu a cizího kapitálu zanikající osoby, jež nejsou závazkem,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;výši nadačního kapitálu, je-li nástupnickou osobou nadace,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dohodu o změně statutu nástupnické osoby, dochází-li v důsledku sloučení k takové změně,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;rozhodný den.
# dána součtem nadačních kapitálů slučovaných nadací. Při sloučení nadačního fondu s nadací jako nástupnickou osobou může být nadační kapitál zvýšen za podmínek uvedených v § 342; v takovém případě musí smlouva o sloučení obsahovat náležitosti uvedené v § 342 odst. 2.
# Smlouva o sloučení vyžaduje formu veřejné listiny.

{{§|384}}

# Zúčastněné osoby si před uzavřením smlouvy o sloučení navzájem zpřístupní své účetnictví a poskytnou další informace a písemnosti potřebné pro posouzení právních a hospodářských důsledků sloučení.
# Kdo se seznámí s údaji podle odstavce 1, zachová mlčenlivost o skutečnostech, které zákon zakazuje uveřejnit nebo jejichž prozrazení může zúčastněné osobě způsobit vážnou újmu.

{{§|385}}

Dozorčí rady nebo revizoři zúčastněných osob přezkoumají účetnictví každé ze zúčastněných osob a sestaví zprávu o skutečnostech, které jsou předmětem jejich účetnictví včetně stanoviska k návrhu smlouvy o sloučení a k hospodářským důsledkům sloučení; zprávu lze sestavit i jako společnou pro všechny zúčastněné osoby.

{{§|386}}

# Je-li sestavena zpráva podle § 385, rozhodnou o sloučení správní rady zúčastněných osob. Zasedání správní rady musí být ohlášeno nejméně třicet dnů před jeho konáním; v této lhůtě se každému členu správní rady zpřístupní
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;návrh smlouvy o sloučení,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;má-li dojít v důsledku sloučení ke změně stanov nástupnické osoby, její stanovy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;účetní závěrky všech zúčastněných osob; je-li účetní závěrka sestavena z údajů ke dni, od něhož ke dni vyhotovení návrhu smlouvy o sloučení uplynulo více než šest měsíců, také mezitímní účetní závěrka příslušné osoby,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zahajovací rozvaha nástupnické osoby a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zpráva podle § 385.
# Správní rada může návrh smlouvy o sloučení jen přijmout nebo odmítnout.
# Svolá-li se zasedání správních rad zúčastněných osob jako společné, hlasují jednotlivé správní rady o návrhu smlouvy o sloučení odděleně. Pokud se však po schválení smlouvy volí členové orgánů nástupnické osoby, mohou správní rady zúčastněných osob rozhodnout, že budou o těchto členech hlasovat společně.

{{§|387}}

# Zúčastněné osoby zveřejní nejméně třicet dnů před zasedáním správní rady společné oznámení, v němž uvedou, jakých osob se sloučení týká a která z nich se stane nástupnickou osobou.
# Přihlásí-li věřitel zúčastněné osoby pohledávku do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis sloučení stal vůči němu účinným, má právo na dostatečnou jistotu, pokud prokáže, že se dobytnost pohledávky zhorší. Prokáže-li věřitel, že se v důsledku sloučení dobytnost pohledávky podstatným způsobem zhorší, má právo na dostatečnou jistotu ještě před zápisem rozdělení do veřejného rejstříku.

{{§|388}}

Právo domáhat se neplatnosti smlouvy o sloučení má jen zúčastněná osoba, člen správní rady, člen dozorčí rady nebo revizor; toto právo zaniká, není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se konalo zasedání správní rady.

{{§|389}}

# Návrh na zápis sloučení do veřejného rejstříku podávají společně všechny zúčastněné osoby; návrh podepíší také členové statutárního orgánu nástupnické osoby.
# Na základě návrhu se provede zápis sloučení tak, že k témuž dni vymaže ve veřejném rejstříku zanikající osoby, poznamená, kdo je jejich právní nástupce, a u nástupnické osoby uvede den účinnosti sloučení a názvy, adresy sídla a identifikující údaje osob, které se s nástupnickou osobou sloučily, a případné další změny u nástupnické osoby, pokud v důsledku sloučení nastaly.

{{§|390}}

# Nepodají-li zúčastněné osoby návrh na zápis sloučení do šesti měsíců ode dne, kdy byla smlouva o sloučení uzavřena, může kterákoli z těch zúčastněných osob, která byla připravena návrh podat, od smlouvy odstoupit. Odstoupí-li od smlouvy i jen jedna strana, zanikají tím závazky všech stran, založené smlouvou.
# Nepodají-li zúčastněné osoby návrh na zápis sloučení do jednoho roku ode dne, kdy byla smlouva o sloučení uzavřena, platí, že od smlouvy odstoupily všechny zúčastněné osoby.

# Společně a nerozdílně se zúčastněnou osobou, která způsobila, že návrh na zápis sloučení nebyl podán včas, nahradí ostatním zúčastněným osobám škodu z toho vzniklou členové jejího statutárního orgánu vyjma těch, kteří prokáží, že vyvinuli dostatečné úsilí, aby návrh byl podán včas.

'''Změna právní formy nadace na nadační fond'''

{{§|391}}

# Připustí-li to nadační listina výslovně, může správní rada po předchozím vyjádření dozorčí rady nebo revizora rozhodnout o změně právní formy nadace na nadační fond, avšak jen pokud došlo ke snížení hodnoty nadační jistiny pod výši stanovenou v § 330 odst. 1 na dobu nikoli přechodnou.
# Rozhodnutí o změně právní formy musí obsahovat
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;označení nadace názvem, sídlem a identifikujícím údajem,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;název nadačního fondu po změně právní formy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;rozhodný den,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje o členech orgánů nadačního fondu, které se zapisují do veřejného rejstříku.
# Rozhodnutí vyžaduje formu veřejné listiny.

{{§|392}}

Rozhodnutí o změně právní formy nabývá účinnosti dnem zápisu do veřejného rejstříku.

{{§|393}}

# Nejméně třicet dnů před zasedáním správní rady nadace zveřejní oznámení o záměru přijmout rozhodnutí o změně právní formy.
# Věřitel nadace, který přihlásí svou pohledávku do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis změny právní formy stal účinným vůči třetím osobám, může žádat zajištění své pohledávky dostatečnou jistotou, jestliže se v důsledku změny právní formy její dobytnost zhorší. Prokáže-li věřitel, že se v důsledku změny právní formy dobytnost jeho pohledávky podstatným způsobem zhorší, náleží mu dostatečná jistota ještě před zápisem změny právní formy do veřejného rejstříku.

===== Pododdíl 3 – Nadační fond =====
{{§|394}}

# Zakladatel zakládá nadační fond k účelu užitečnému společensky nebo hospodářsky.
# Název nadačního fondu musí obsahovat slova „nadační fond“.

{{§|395}}

Nadační fond se zakládá zakládací listinou nebo pořízením pro případ smrti.

{{§|396}}

# Zakladatelské právní jednání obsahuje alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;název a sídlo nadačního fondu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vymezení účelu, pro který se nadační fond zakládá,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o výši vkladu, popřípadě o jeho nepeněžitém předmětu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních členů a údaj, jakým způsobem členové správní rady za nadační fond jednají,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;počet členů dozorčí rady i jména a bydliště jejích prvních členů, nebo jméno a bydliště prvního revizora,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení správce vkladů a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;podmínky pro poskytování příspěvků z majetku nadačního fondu nebo vymezení okruhu činností, jež nadační fond může vzhledem k svému účelu vykonávat.
# Zakládá-li se nadační fond pořízením pro případ smrti a neurčí-li zakladatel ani způsob jmenování prvních členů správní a dozorčí rady, popřípadě prvního revizora, jmenuje je vykonavatel závěti; jinak je jmenuje soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem.

{{§|397}}
'''Vznik nadačního fondu'''

Nadační fond vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.

{{§|398}}

# Majetek nadačního fondu tvoří soubor vzniklý z vkladů a darů, jejichž předmět nemusí splňovat předpoklad trvalého výnosu. Co je v majetku nadačního fondu, nelze zastavit, ani jinak použít k zajištění dluhu; k právnímu jednání, které tomu odporuje, se nepřihlíží.
# Majetek nadačního fondu lze zcizit, je-li to v souladu s účelem nadačního fondu. Lze jej též použít k investici považované za obezřetnou.
# Nadační fond nevytváří nadační jistinu ani nadační kapitál.

{{§|399}}

# Připustí-li to výslovně zakladatelské právní jednání, může správní rada rozhodnout po předchozím vyjádření dozorčí rady nebo revizora o změně právní formy nadačního fondu na nadaci. Rozhodnutí o změně právní formy musí obsahovat alespoň označení nadačního fondu názvem, sídlem a identifikujícím údajem a náležitosti stanovené pro nadační listinu.
# Rozhodnutí vyžaduje formu veřejné listiny.

{{§|400}}

# Nejméně třicet dnů před zasedáním správní rady zveřejní nadační fond oznámení o záměru změnit právní formu.
# Věřitel nadačního fondu, který přihlásí svou pohledávku do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis změny stal účinným vůči třetím osobám, může žádat zajištění své pohledávky dostatečnou jistotou, zhorší-li se v důsledku změny právní formy dobytnost pohledávky. Prokáže-li věřitel, že se v důsledku změny právní formy dobytnost jeho pohledávky zhorší podstatným způsobem, náleží mu dostatečná jistota ještě před zápisem změny právní formy do veřejného rejstříku.

{{§|401}}

# Není-li trvale možné, aby nadační fond nadále plnil svůj účel, rozhodne správní rada o zrušení nadačního fondu s likvidací a zvolí likvidátora.
# Neplní-li nadační fond účel, ke kterému byl zřízen, soud jej zruší na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, a nařídí jeho likvidaci.

==== Oddíl 4 – Ústav ====
{{§|402}}

Ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky. Ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených.

{{§|403}}

Provozuje-li ústav obchodní závod nebo jinou vedlejší činnost, nesmí být provoz na újmu jakosti, rozsahu a dostupnosti služeb poskytovaných v rámci hlavní činnosti ústavu. Zisk může ústav použít jen k podpoře činnosti, pro niž byl založen, a k úhradě nákladů na vlastní správu.

{{§|404}}
'''Název ústavu'''

Název ústavu musí obsahovat slova „zapsaný ústav“, postačí však zkratka „z. ú.“

{{§|405}}
'''Založení ústavu'''

# Ústav se zakládá zakládací listinou nebo pořízením pro případ smrti. Zakladatelské právní jednání obsahuje alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;název ústavu a jeho sídlo,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;účel ústavu vymezením předmětu jeho činnosti, popřípadě i předmět jeho podnikání,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o výši vkladu, popřípadě o jeho nepeněžitém předmětu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních členů a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;podrobnosti o vnitřní organizaci ústavu, nevyhradí-li se její úprava statutu ústavu.
# Zřídí-li zakladatelské právní jednání dozorčí radu, uvedou se v něm počet členů dozorčí rady a jména i bydliště jejích prvních členů.

{{§|406}}

# O změnách zakladatelského právního jednání rozhoduje i za trvání ústavu zakladatel.
# Není-li rozhodování zakladatele možné, nabývá jeho práva vůči ústavu osoba určená zakladatelským právním jednáním v rozsahu tam uvedeném, jinak je nabývá správní rada; v takovém případě se však k rozhodnutí správní rady o změně účelu ústavu nebo o jeho zrušení vyžaduje předchozí souhlas soudu.

{{§|407}}
'''Vznik ústavu'''

Ústav vzniká zápisem do veřejného rejstříku.

{{§|408}}
'''Ředitel'''

# Ředitel je statutární orgán ústavu. Statut může pro tento orgán zvolit i jiné označení, pokud tím nevzbudí klamný dojem o jeho povaze.
# Ředitel nemůže být členem správní rady a byla-li zřízena dozorčí rada nebo jiný orgán obdobné povahy, pak ani členem takového orgánu. Byla-li ředitelem zvolena osoba odsouzená za úmyslný trestný čin, nepřihlíží se k volbě.

'''Správní rada'''

{{§|409}}

# Neurčí-li zakladatelské právní jednání jiný způsob, jmenuje a odvolává členy správní rady zakladatel. Není-li to možné, volí a odvolává členy správní rady dozorčí rada, pokud byla zřízena; jinak správní rada volí a odvolává své členy sama.
# Neurčí-li zakladatelské právní jednání jiné funkční období člena správní rady, je tříleté. Nevyloučí-li to zakladatelské právní jednání, lze člena správní rady volit i opakovaně; pokud však správní rada volí a odvolává své členy sama, lze tutéž osobu opakovaně zvolit nanejvýš na dvě po sobě jdoucí funkční období.
# Byla-li zřízena dozorčí rada, je členství ve správní radě a v dozorčí radě neslučitelné.

{{§|410}}

Správní rada volí i odvolává ředitele, dohlíží na výkon jeho působnosti a rozhoduje o právních jednáních ústavu vůči řediteli; není-li určeno jinak, projevuje za ústav při těchto právních jednáních vůli předseda správní rady.

{{§|411}}

# Správní rada schvaluje rozpočet, řádnou a mimořádnou účetní závěrku a výroční zprávu ústavu.
# Správní rada rozhoduje o zahájení provozu obchodního závodu nebo jiné vedlejší činnosti ústavu nebo o změně jejího předmětu, pokud zakladatelské právní jednání neurčí něco jiného.

{{§|412}}

# Neurčí-li zakladatelské právní jednání další omezení, uděluje správní rada předchozí souhlas k právnímu jednání, kterým ústav
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabývá nebo pozbývá vlastnického práva k nemovité věci,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vlastní nemovitou věc zatěžuje,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabývá nebo pozbývá právo autorské nebo průmyslové nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zakládá jinou právnickou osobu nebo se na takové osobě podílí vkladem.
# Neurčí-li zakladatelské právní jednání něco jiného, uděluje správní rada předchozí souhlas i k právnímu jednání, kterým ústav nabývá nebo pozbývá vlastnické právo k movité věci, jejíž hodnota je vyšší než hodnota zakázky malého rozsahu podle zákona upravujícího veřejné zakázky.

{{§|413}}
'''Statut ústavu'''

# Určí-li to zakladatelské právní jednání nebo je-li to účelné, vydá správní rada statut ústavu a upraví v něm vnitřní organizaci ústavu a podrobnosti o jeho činnosti.
# Ústav statut uveřejní uložením do sbírky listin. Každý může ve veřejném rejstříku do statutu nahlížet a pořizovat si z něj výpisy, opisy nebo kopie. Stejné právo lze uplatnit také v sídle ústavu.

{{§|414}}

Neurčí-li zakládací listina, že členům orgánů ústavu náleží za výkon funkce odměna a způsob jejího určení, platí, že řediteli náleží odměna obvyklá a má se za to, že funkce členů ostatních orgánů jsou čestné. V takovém případě určí výši odměny ředitele nebo způsob jejího určení správní rada.

{{§|415}}

# Ústav účtuje odděleně o nákladech a výnosech spojených s hlavním předmětem činnosti, s provozem obchodního závodu nebo jinou vedlejší činností a se správou ústavu.
# Účetní závěrku ústavu ověřuje auditor, pokud mu to ukládá zakladatelské právní jednání nebo statut, anebo pokud výše čistého obratu ústavu překročí deset milionů Kč. V těchto případech auditor ověřuje i výroční zprávu ústavu.

{{§|416}}
'''Výroční zpráva'''

# Výroční zpráva ústavu obsahuje kromě náležitostí stanovených jiným právním předpisem upravujícím účetnictví další významnější údaje o činnosti a hospodaření ústavu, včetně výše plnění poskytnutých členům orgánů ústavu, a o případných změnách zakladatelského právního jednání nebo změnách členství v orgánech ústavu.
# Neurčí-li zakladatelské právní jednání i další způsob uveřejnění, uveřejní ústav výroční zprávu nejpozději do šesti měsíců po skončení účetního období uložením do sbírky listin. Každý může ve veřejném rejstříku do statutu nahlížet a pořizovat si z něj výpisy, opisy nebo kopie.

{{§|417}}

Nenaplňuje-li ústav dlouhodobě svůj účel, zruší jej soud na návrh osoby, která osvědčí právní zájem.

{{§|418}}

V ostatním se na právní poměry ústavu použijí obdobně ustanovení o nadaci; nepoužijí se však ustanovení o nadační jistině a nadačním kapitálu.

=== Díl 4 – Spotřebitel ===
{{§|419}}

Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

=== Díl 5 – Podnikatel ===
{{§|420}}

# Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
# Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

{{§|421}}

# Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.
# Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

{{§|422}}

Podnikatel, který nemá obchodní firmu, právně jedná při svém podnikání pod vlastním jménem; připojí-li k němu dodatky charakterizující blíže jeho osobu nebo obchodní závod, nesmí být klamavé.

'''Obchodní firma'''

{{§|423}}

# Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel nesmí mít víc obchodních firem.
# Ochrana práv k obchodní firmě náleží tomu, kdo ji po právu použil poprvé. Kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě, má stejná práva jako při ochraně před nekalou soutěží.

{{§|424}}

Obchodní firma nesmí být zaměnitelná s jinou obchodní firmou ani nesmí působit klamavě.

{{§|425}}

# Člověk se zapíše do obchodního rejstříku pod obchodní firmou tvořenou zpravidla jeho jménem. Změní-li se jeho jméno, může používat v obchodní firmě i nadále své dřívější jméno; změnu jména však uveřejní.
# Zapíše-li se člověk do obchodního rejstříku pod jinou obchodní firmou než pod svým jménem, musí být zřejmé, že nejde o obchodní firmu právnické osoby.

{{§|426}}

Je-li více obchodních závodů několika podnikatelů spojeno do podnikatelského seskupení, mohou jejich jména nebo obchodní firmy obsahovat shodné prvky; veřejnost však musí být schopna je odlišit.

{{§|427}}

# Kdo nabude obchodní firmu, má právo ji používat, pokud k tomu má souhlas svého předchůdce nebo jeho právního nástupce; vyžaduje se však, aby k obchodní firmě připojil údaj vyjadřující právní nástupnictví.
# Při přeměně právnické osoby přejde obchodní firma na právního nástupce, pokud s tím souhlasí; souhlas jiné osoby se nevyžaduje. Má-li právnická osoba více právních nástupců a neurčí-li se, na kterého z nich obchodní firma přechází, nepřejde obchodní firma na žádného z nich.

{{§|428}}

Odvolat souhlas s užitím svého jména v obchodní firmě právnické osoby má právo ten, kdo k tomu má tak závažný důvod, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby jeho jméno bylo v obchodní firmě využíváno; takovým důvodem může být zejména změna převažující povahy podnikání právnické osoby nebo změna vlastnické struktury obchodní korporace. Za těchto podmínek má právo odvolat souhlas i právní nástupce osoby, která souhlas udělila.

{{§|429}}
'''Sídlo podnikatele'''

# Sídlo podnikatele se určí adresou zapsanou ve veřejném rejstříku. Nezapisuje-li se fyzická osoba jako podnikatel do veřejného rejstříku, je jeho sídlem místo, kde má hlavní obchodní závod, popřípadě kde má bydliště.
# Uvádí-li podnikatel jako své sídlo jiné místo než své sídlo skutečné, může se každý dovolat i jeho skutečného sídla. Proti tomu, kdo se dovolá sídla podnikatele zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže podnikatel namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě.

'''Zastoupení podnikatele'''

{{§|430}}

# Pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází.
# Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna.

{{§|431}}

Překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění, podnikatele právní jednání zavazuje; to neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení nebo musela-li o něm vědět vzhledem k okolnostem případu.

{{§|432}}
'''Zákaz konkurence'''

# Osoba, která vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu obchodního závodu, nesmí bez souhlasu podnikatele činit na vlastní nebo cizí účet nic, co spadá do oboru obchodního závodu. Stane-li se tak, může se podnikatel domáhat, aby se jeho zástupce takového jednání zdržel.
# Jednal-li zástupce na vlastní účet, může se podnikatel domáhat, aby zástupcovo jednání bylo prohlášeno za učiněné na jeho účet. Jednal-li zástupce na cizí účet, může se podnikatel domáhat, aby mu bylo postoupeno právo na odměnu nebo aby mu byla vydána odměna již poskytnutá. Tato práva zanikají, pokud nebyla uplatněna do tří měsíců ode dne, kdy se podnikatel o jednání dozvěděl, nejpozději však rok ode dne, kdy k jednání došlo.
# Namísto práva podle odstavce 2 může podnikatel požadovat náhradu škody; to však jen tehdy, měl-li a mohl zástupce vědět, že svou činností podnikatele poškozuje. Měl-li a mohl vědět také ten, v jehož prospěch podnikatelův zástupce nedovoleně jednal, že jde o činnost poškozující podnikatele, je povinen k náhradě škody také on.

{{§|433}}

# Kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.
# Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

{{§|434}}

Dá-li podnikatel veřejnosti najevo, ve kterém místě podniká, umožní veřejnosti vstupovat s ním v tomto místě do právního styku v určené provozní době; jinak v době obvyklé.

{{§|435}}

# Každý podnikatel musí uvádět na obchodních listinách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu své jméno a sídlo. Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku uvede na obchodní listině též údaj o tomto zápisu včetně oddílu a vložky; podnikatel zapsaný v jiném veřejném rejstříku uvede údaj o svém zápisu do tohoto rejstříku; podnikatel nezapsaný ve veřejném rejstříku uvede údaj o svém zápisu do jiné evidence. Byl-li podnikateli přidělen identifikující údaj, uvede i ten.
# Na listině podle odstavce 1 lze uvést i další údaje, nejsou-li způsobilé vyvolat klamavý dojem.

== HLAVA III – ZASTOUPENÍ ==

=== Díl 1 – Všeobecná ustanovení ===
{{§|436}}

# Kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.
# Je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce.

{{§|437}}

# Zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět.
# Jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného, s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět, může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti.

{{§|438}}

Zástupce jedná osobně. Dalšího zástupce může pověřit, je-li to se zastoupeným ujednáno nebo vyžaduje-li to nutná potřeba, odpovídá však za řádný výběr jeho osoby.

{{§|439}}

Má-li zastoupený pro tutéž záležitost více zástupců, má se za to, že každý z nich může jednat samostatně.

{{§|440}}

# Překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna.
# Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

=== Díl 2 – Smluvní zastoupení ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|441}}

# Ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec.
# Zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc.

{{§|442}}

Zmocnitel se nemůže vzdát práva odvolat zmocnění, ujednají-li si však strany pro jeho odvolání určité důvody, nelze zmocnění odvolat z jiného důvodu. To neplatí, má-li zmocnitel pro odvolání zmocnění zvlášť závažný důvod.

{{§|443}}

Při zmocnění právnické osoby náleží výkon zástupčího oprávnění do působnosti jejího statutárního orgánu. K výkonu zastoupení je oprávněna i osoba, kterou statutární orgán určí.

{{§|444}}

# Kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno.
# Dal-li zmocnitel jiné osobě najevo, že zmocněnce zmocnil k určitým právním jednáním, může se vůči ní dovolat, že zmocnění později zaniklo, jen pokud jí to před zmocněncovým jednáním oznámil, nebo pokud tato osoba při zmocněncově jednání o zániku věděla.

{{§|445}}

Jednala-li jako zástupce osoba nezpůsobilá v příslušné záležitosti sama právně jednat, nelze se toho dovolat vůči tomu, kdo o této skutečnosti nevěděl ani nemohl vědět.

{{§|446}}

Překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.

{{§|447}}

Jsou-li pokyny zmocnitele obsaženy v plné moci a musely-li být známy osobě, vůči níž zmocněnec jednal, považuje se jejich překročení za porušení zástupčího oprávnění.

{{§|448}}

# Zmocnění zanikne vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení omezeno; zmocnění zanikne i v případě, že je zmocnitel odvolá nebo zmocněnec vypoví. Zemře-li zmocněnec nebo zmocnitel, nebo je-li některým z nich právnická osoba a zanikne-li, zanikne i zmocnění, ledaže bylo ujednáno něco jiného.
# Dokud není odvolání zmocněnci známo, má jeho právní jednání tytéž účinky, jako by zmocnění ještě trvalo. Toho se však nemůže dovolat strana, která o odvolání zmocnění věděla, nebo měla a mohla vědět.

{{§|449}}

# Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec zmocnění, učiní zmocněnec ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu. Jeho právní jednání má tytéž účinky, jako by zmocnění ještě trvalo, neodporuje-li tomu, co nařídil ještě zmocnitel nebo jeho právní nástupce.
# Zmocněnec vydá bez zbytečného odkladu po zániku zmocnění vše, co mu zmocnitel propůjčil, popřípadě co pro zmocnitele získal. Zemřel-li zmocněnec, má vůči zmocniteli tuto povinnost každý, kdo má tyto věci u sebe.

==== Oddíl 2 – Prokura ====
{{§|450}}

# Udělením prokury zmocňuje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku prokuristu k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, popřípadě pobočky, a to i k těm, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Zcizit nebo zatížit nemovitou věc je však prokurista oprávněn, je-li to výslovně uvedeno.
# Při udělení prokury musí být výslovně uvedeno, že jde o prokuru. Uděluje-li podnikatel prokuru pro některou pobočku svého obchodního závodu nebo pro některý z několika svých obchodních závodů, označí výslovně pobočku nebo obchodní závod.

{{§|451}}

Prokurista není oprávněn přenést prokuru na někoho jiného ani udělit další prokuru; k opačným ujednáním se nepřihlíží.

{{§|452}}

# Zakazuje se udělit prokuru právnické osobě.
# Je-li prokura udělena několika osobám, zastupuje každá z nich podnikatele samostatně, ledaže je při udělení prokury určeno něco jiného.

{{§|453}}

Omezení prokury vnitřními pokyny nemá účinky vůči třetím osobám, i když bylo zveřejněno.

{{§|454}}

Prokurista vykonává prokuru s péčí řádného hospodáře.

{{§|455}}

Prokurista se podepisuje tak, že k firmě podnikatele připojí svůj podpis a údaj označující prokuru; byla-li prokura udělena pro jednotlivou pobočku nebo jeden z více obchodních závodů, připojí také údaj označující pobočku nebo obchodní závod.

{{§|456}}

Prokura zaniká i převodem nebo pachtem obchodního závodu nebo pobočky, pro které byla udělena. Smrtí podnikatele prokura nezaniká, ledaže bylo ujednáno něco jiného.

=== Díl 3 – Zákonné zastoupení a opatrovnictví ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|457}}

Zákonné zastoupení i opatrovnictví sleduje ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv.

{{§|458}}

Zákonný zástupce nebo opatrovník není oprávněn za zastoupeného právně jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání.

{{§|459}}

Zákonný zástupce nesmí odejmout zastoupenému věc zvláštní obliby, ledaže to odůvodňuje ohrožení jeho života či zdraví, a jedná-li se o nezletilého, který není plně svéprávný, také jiný závažný důvod. Věc zvláštní obliby musí být zastoupenému ponechána i při jeho umístění ve zdravotnickém zařízení, v zařízení sociálních služeb, zařízení sociálně-právní ochrany dětí nebo podobném zařízení.

{{§|460}}

Dojde-li ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem zastoupeného či ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, anebo hrozí-li takový střet, jmenuje soud zastoupenému kolizního opatrovníka.

{{§|461}}

# Spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu.
# Dar, dědictví nebo odkaz určené pro zastoupeného s podmínkou, že jej bude spravovat třetí osoba, jsou ze správy podle odstavce 1 vyloučeny. Zákonný zástupce nebo opatrovník však může přijetí takového daru, dědictví nebo odkazu odmítnout; k odmítnutí se vyžaduje schválení soudu.

{{§|462}}

Zákonný zástupce ani opatrovník nemůže požadovat od zastoupeného odměnu za zastoupení. Má-li však povinnost spravovat jmění, lze za správu přiznat odměnu. O její výši rozhodne soud s přihlédnutím k nákladům správy, k hodnotě spravovaného majetku a k výnosům z něho, jakož i k časové i pracovní náročnosti správy.

{{§|463}}

# Opatrovníka jmenuje soud; současně určí rozsah opatrovníkových práv a povinností. Osoba, které byl opatrovník jmenován, se na dobu trvání opatrovnictví stává opatrovancem.
# Požádá-li o to opatrovník, soud ho odvolá; soud opatrovníka odvolá i v případě, že neplní své povinnosti. Zároveň opatrovanci jmenuje nového opatrovníka.

{{§|464}}

# Nejedná-li se o správu jmění, lze osobě jmenovat pouze jediného opatrovníka. Je-li jmenován zvláštní opatrovník pro správu jmění zastoupeného nebo pro správu části jeho jmění a zároveň opatrovník osoby, náleží druhému z nich výlučné zastoupení zastoupeného před soudem, a to i když se záležitost týká spravovaného jmění.
# Jmenuje-li soud více opatrovníků a nerozhodne-li, ve kterých záležitostech je každý z nich způsobilý právně jednat za opatrovance samostatně, jsou opatrovníci povinni jednat společně.

==== Oddíl 2 – Opatrovnictví člověka ====
{{§|465}}

# Soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Soud jmenuje opatrovníka zejména tomu, koho ve svéprávnosti omezil, tomu, o kom není známo, kde pobývá, neznámému člověku zúčastněnému při určitém právním jednání nebo tomu, jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv.
# Odůvodňují-li to okolnosti, může soud opatrovníku uložit, aby se v přiměřeném rozsahu pojistil pro případ, že při výkonu své funkce způsobí opatrovanci nebo jiné osobě škodu.

{{§|466}}

# K povinnostem opatrovníka náleží udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelné spojení, projevovat o opatrovance skutečný zájem, jakož i dbát o jeho zdravotní stav a starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy.
# Rozhoduje-li opatrovník o opatrovancových záležitostech, vysvětlí opatrovanci srozumitelně povahu a následky rozhodnutí.

{{§|467}}

# Opatrovník při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů, i když je opatrovanec projevil dříve, včetně přesvědčení nebo vyznání, soustavně k nim přihlíží a zařizuje opatrovancovy záležitosti v souladu s nimi. Není-li to možné, postupuje opatrovník podle zájmů opatrovance.
# Opatrovník dbá, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním opatrovancovým představám a přáním.

{{§|468}}

Smrtí opatrovníka nebo jeho odvoláním opatrovnictví nezaniká a dokud soud nejmenuje opatrovanci nového opatrovníka, přechází na veřejného opatrovníka podle jiného zákona.

{{§|469}}

# Člověku, jemuž působí zdravotní stav při správě jeho jmění nebo při hájení jeho práv obtíže, jmenuje soud na jeho návrh opatrovníka a ve shodě s takovým návrhem určí opatrovníkovi rozsah působnosti. Na návrh opatrovance soud opatrovníka také odvolá.
# Opatrovník jedná zpravidla společně s opatrovancem; jedná-li opatrovník samostatně, jedná v souladu s vůlí opatrovance. Nelze-li vůli opatrovance zjistit, rozhodne na návrh opatrovníka soud.

{{§|470}}

Opatří-li si někdo správce svého jmění sám, nelze mu jmenovat opatrovníka pro správu jmění. To neplatí, není-li správce jmění znám, odmítne-li jednat v zájmu zastoupeného nebo zanedbává-li tuto povinnost, anebo nemůže-li jmění spravovat.

{{§|471}}

# Rozhoduje-li soud o jmenování opatrovníka člověku, může tak učinit až po jeho zhlédnutí, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka; musí též vyslechnout jeho vyjádření nebo jinak zjistit jeho stanovisko a vycházet z něho.
# Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona.
# Způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště, anebo právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu; jmenování veřejného opatrovníka podle jiného zákona není vázáno na jeho souhlas.

'''Opatrovnická rada'''

{{§|472}}

# Je-li jmenován opatrovník, může opatrovanec nebo každá osoba opatrovanci blízká žádat o ustavení opatrovnické rady; opatrovník svolá schůzi osob blízkých opatrovanci a jeho přátel, jsou-li mu známi, tak, aby se schůze konala do třiceti dnů po obdržení žádosti. Není-li schůze včas svolána nebo nekoná-li se z jiného důvodu, anebo není-li na ní zvolena opatrovnická rada, svolá schůzi soud, a to i bez návrhu.
# Schůze se může zúčastnit opatrovanec, každá osoba opatrovanci blízká a kdokoli z jeho přátel, třebaže nebyl pozván; každý z nich má jeden hlas. Zúčastní-li se schůze alespoň pět osob, může být opatrovnická rada zvolena.

{{§|473}}

# Osoby přítomné na schůzi volí členy opatrovnické rady, případně i jejich náhradníky, většinou hlasů. Při volbě musí být dbáno, je-li to možné, o rovnoměrné zastoupení osob uvedených v § 472.
# Členem opatrovnické rady může být jen osoba, která o opatrovance osvědčí dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna a jejíž zájmy neodporují zájmům opatrovance. Opatrovník nemůže být členem opatrovnické rady.

{{§|474}}

Opatrovnická rada má alespoň tři členy. Je schopna usnášet se za přítomnosti většiny členů; má-li však opatrovnická rada tři členy, vyžaduje se přítomnost všech. Rozhodnutí přijímá opatrovnická rada většinou hlasů přítomných členů.

{{§|475}}

O volbě členů opatrovnické rady a náhradníků vyhotoví zápis zapisovatel, kterého určí přítomní. Ze zápisu musí být zřejmé, kdy se schůze konala, kdo se jí zúčastnil, kdo byl zvolen zapisovatelem, členem opatrovnické rady a náhradníkem a kolika hlasy, zda proti průběhu jednání někdo protestoval a z jakého důvodu. Protesty podané v písemné formě musí být k zápisu připojeny. Zápis o volbě členů opatrovnické rady zapisovatel doručí opatrovníkovi a soudu, který opatrovníka jmenoval.

{{§|476}}

# Soud může na návrh opatrovníka nebo kterékoli osoby oprávněné k účasti na schůzi, anebo bez návrhu prohlásit volbu za neplatnou, pokud při ní došlo k takovému porušení zákona, že v důsledku toho hrozí opatrovancova újma. V takovém případě soud bez zbytečného odkladu nařídí novou volbu.
# Jsou-li pro to vážné důvody, může soud po zahájení řízení pozastavit výkon práv člena opatrovnické rady až do rozhodnutí o neplatnosti volby.

{{§|477}}

# Člen opatrovnické rady je volen na dobu neurčitou. Ze své funkce může odstoupit; odstoupení je účinné doručením písemného oznámení opatrovníku a soudu. Odstoupení oznámí dalším členům opatrovnické rady.
# Soud může odvolat z funkce člena opatrovnické rady na návrh opatrovníka nebo kterékoli z osob oprávněných k účasti na schůzi, anebo z vlastního podnětu, pokud člen opatrovnické rady závažně nebo opakovaně poruší své povinnosti, ztratí-li o opatrovance zájem nebo ocitnou-li se jeho zájmy opakovaně v rozporu se zájmy opatrovance. Ustanovení § 476 odst. 2 se použije obdobně.
# Při zániku funkce člena opatrovnické rady opatrovník nebo předseda opatrovnické rady zařídí volbu nového člena opatrovnické rady nebo náhradníka. Neuskuteční-li se volba bez zbytečného odkladu, postupuje soud podle § 472 odst. 1 obdobně.

{{§|478}}

# Opatrovnická rada zasedá nejméně jednou za rok; k zasedání ji svolá její předseda, nebo opatrovník, jinak kterýkoli člen opatrovnické rady, popřípadě soud na návrh osoby, která osvědčí vážný zájem o opatrovance, anebo i bez návrhu.
# Opatrovnická rada přizve na zasedání opatrovance i opatrovníka.
# Ze zápisu o zasedání opatrovnické rady musí být zřejmé, kdy se konalo, kdo se jej účastnil, jaká rozhodnutí byla přijata, kdo vznesl protest a kdo zápis pořídil. Není-li v zápise uvedeno, kdo hlasoval pro návrh a kdo proti návrhu, má se za to, že všichni přítomní členové opatrovnické rady hlasovali pro přijetí návrhu. Zápis doručí předseda opatrovnické rady opatrovníkovi a soudu, který opatrovníka jmenoval.

{{§|479}}

# Opatrovnická rada na svém pravidelném zasedání projedná zprávu opatrovníka o jeho činnosti v záležitostech opatrovance, vyjadřuje se k soupisu jmění opatrovance a k vyúčtování jeho správy i k vyúčtování případné odměny opatrovníka za správu jmění.
# Usnese-li se na tom opatrovnická rada, podá její člen pověřený k tomu usnesením návrh soudu na změnu výše odměny opatrovníka za správu jmění opatrovance.
# Usnese-li se na tom opatrovnická rada, podá její pověřený člen soudu návrh na zrušení opatrovnictví, nebo na odvolání opatrovníka a jeho nahrazení jinou osobou.

{{§|480}}

# Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník rozhodnout o
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;změně bydliště opatrovance,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;umístění opatrovance do uzavřeného ústavu nebo podobného zařízení v případě, kdy to zdravotní stav opatrovance zjevně nevyžaduje, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zásazích do integrity opatrovance, nejedná-li se o zákroky bez závažných následků.
# Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník naložit s majetkem opatrovance, jedná-li se o
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu třetinu opatrovancova majetku, ledaže tato třetina představuje hodnotu jen nepatrnou, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přijetí nebo poskytnutí zápůjčky, úvěru nebo jistoty v hodnotách uvedených v písmenu a) nebo b), ledaže se k takovým rozhodnutím vyžaduje i souhlas soudu.
# Je-li to v zájmu opatrovance, může se opatrovnická rada usnést, jaká další rozhodnutí opatrovníka o opatrovanci podléhají jejímu souhlasu; taková usnesení nesmí omezovat opatrovníka nad míru přiměřenou okolnostem.

{{§|481}}

Člen opatrovnické rady, který pro její rozhodnutí nehlasoval, opatrovník nebo opatrovanec může do patnácti dnů od přijetí rozhodnutí navrhnout soudu, aby rozhodnutí opatrovnické rady zrušil a nahradil je svým rozhodnutím. Dokud soud nerozhodne, nenabude rozhodnutí opatrovnické rady právní účinky.

{{§|482}}

# Nelze-li opatrovnickou radu zřídit pro nezájem dostatečného počtu osob uvedených v § 472 odst. 1 nebo z jiných podobných důvodů, může soud na návrh některé z těchto osob rozhodnout, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat jen jedna z těchto osob a rozhodne zároveň o jejím jmenování.
# Není-li zvolena opatrovnická rada a není-li možný ani postup podle odstavce 1, schvaluje opatření opatrovníka stran opatrovance nebo jeho jmění namísto opatrovnické rady soud.

{{§|483}}

# Neschválil-li to soud, nesmí opatrovník vyslovit souhlas se změnou osobního stavu opatrovance.
# Spravuje-li opatrovník opatrovancovo jmění, nesmí bez souhlasu soudu, nerozhodl-li soud o dalších omezeních,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zavázat opatrovance k plnění některému z členů opatrovnické rady nebo osoby tomuto členu blízké,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabýt pro opatrovance nemovitou věc nebo podíl na ní, ani opatrovancovu nemovitou věc nebo podíl na ní zcizit či zatížit,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabýt pro opatrovance obchodní závod, podíl na obchodním závodu nebo podíl na právnické osobě, ani tento majetek zcizit nebo zatížit; to neplatí, jedná-li se o nabytí účastnických nebo podobných cenných papírů zajišťujících bezpečný výnos,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;uzavřít za opatrovance smlouvu zavazující ho k trvajícímu nebo opakovanému plnění na dobu delší než tři roky,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;odmítnout dědictví nebo jiné plnění z pozůstalosti, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zavázat opatrovance k bezúplatnému plnění jiné osobě, ledaže se jedná o dar poskytnutý k obvyklé příležitosti podle zásad slušnosti v přiměřeném rozsahu a opatrovanec je schopen úsudku a projevil s darem souhlas.
# Bez zřetele na ustanovení odstavce 2 opatrovník nesmí, neschválil-li to soud, naložit s majetkem opatrovance, jedná-li se o
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající pětisetnásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu polovinu opatrovancova majetku, ledaže tato polovina představuje hodnotu jen nepatrnou a nejedná se o věc, která je pro opatrovance věcí zvláštní obliby, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přijetí nebo poskytnutí půjčky, úvěru nebo jistoty v hodnotách uvedených pod písmenem a) nebo b).
# Soud si před rozhodnutím podle odstavců 1 až 3 vyžádá stanovisko opatrovnické rady. Nesdělí-li opatrovnická rada soudu stanovisko v přiměřené lhůtě, potom soud rozhodne sám.

{{§|484}}

# Právnická osoba, jejíž hlavní činnost spočívá v péči o osoby se zdravotním postižením a ochraně jejich zájmů, má právo navrhnout, aby byla svolána schůze k ustavení opatrovnické rady.
# Právnická osoba, jejíž hlavní činnost spočívá v péči o osoby se zdravotním postižením a ochraně jejich zájmů, která působí v České republice nepřetržitě alespoň tři roky a byla s opatrovancem v pravidelném spojení alespoň tři měsíce, má právo být členem opatrovnické rady nebo se účastnit jejího zasedání, schůze k ustavení opatrovnické rady a navrhnout soudu, aby rozhodnutí opatrovnické rady zrušil a nahradil je svým rozhodnutím. Neuplatňuje-li však tato právnická osoba svá práva v souladu se zájmy opatrovance, soud jí tato práva na návrh opatrovance, opatrovníka nebo členů opatrovnické rady odejme.

{{§|485}}
'''Soupis jmění a vyúčtování správy'''

# Opatrovník, který spravuje jmění opatrovance, vyhotoví do dvou měsíců od svého jmenování soupis spravovaného jmění a doručí jej soudu, opatrovanci a opatrovnické radě.
# Za trvání opatrovnictví vyhotoví opatrovník vyúčtování správy jmění každoročně vždy do 30. června, ledaže se s členy opatrovnické rady dohodne, že vyúčtování předloží dříve. Je-li pro to důležitý důvod, může opatrovanec nebo opatrovnická rada navrhnout soudu, aby opatrovníkovi uložil povinnost vyhotovit mimořádné vyúčtování. Opatrovník doručí každé vyúčtování opatrovanci, opatrovnické radě a soudu.
# Opatrovník, jehož funkce končí, doručí konečné vyúčtování správy jmění opatrovanci, opatrovnické radě a soudu, popřípadě také dalšímu opatrovníkovi nebo soudnímu komisaři jmenovanému v řízení o dědictví. Zemře-li opatrovník, vydá soudu, který jej jmenoval, listiny a další doklady týkající se opatrovance a jeho záležitostí každý, kdo má tyto listiny a doklady u sebe.

==== Oddíl 3 – Opatrovnictví právnické osoby ====
{{§|486}}

# Soud jmenuje opatrovníka právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva.
# Opatrovníkem právnické osoby může soud jmenovat jen osobu, která splňuje podmínky stanovené pro způsobilost být členem statutárního orgánu. Přestane-li opatrovník tyto podmínky splňovat, oznámí to soudu bez zbytečného odkladu. Dozví-li se soud, že opatrovník uvedené podmínky nesplňuje, nahradí ho bez zbytečného odkladu novým opatrovníkem.

{{§|487}}

# Pro práva a povinnosti opatrovníka právnické osoby platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech člena statutárního orgánu. Působnost opatrovníka se přiměřeně řídí ustanoveními o působnosti statutárního orgánu.
# Soud opatrovníku uloží, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu právnické osoby; je-li toho třeba, soud působnost opatrovníka dále vymezí s přihlédnutím k působnosti dalších orgánů právnické osoby, popřípadě i k právům společníků.

{{§|488}}

Určuje-li zakladatelské právní jednání, že má být právnické osobě jako opatrovník jmenována určitá osoba, soud takovou osobu opatrovníkem jmenuje, pokud je k tomu způsobilá a souhlasí se jmenováním.

== HLAVA IV – VĚCI A JEJICH ROZDĚLENÍ ==

=== Díl 1 – Všeobecná ustanovení ===
{{§|489}}

Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.

{{§|490}}

Věc určená k obecnému užívání je veřejný statek.

{{§|491}}

# Plod je to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy, jak je dáno jejím obvyklým účelovým určením a přiměřeně k němu, ať s přičiněním člověka nebo bez něho.
# Užitky jsou to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy.

{{§|492}}

# Hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem.
# Mimořádná cena věci se stanoví, má-li se její hodnota nahradit, s přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo ke zvláštní oblibě vyvolané náhodnými vlastnostmi věci.

{{§|493}}

Lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny, nejsou věcí.

{{§|494}}

Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.

{{§|495}}

Souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.

=== Díl 2 – Rozdělení věcí ===
{{§|496}}
'''Věci hmotné a nehmotné'''

# Hmotná věc je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu.
# Nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty.

{{§|497}}
'''Ovladatelné přírodní síly'''

Na ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, se použijí přiměřeně ustanovení o věcech hmotných.

{{§|498}}
'''Nemovité a movité věci'''

# Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.
# Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.

{{§|499}}
'''Zastupitelná věc'''

Movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu, je zastupitelná; ostatní věci jsou nezastupitelné. V pochybnostech se případ posoudí podle zvyklostí.

{{§|500}}
'''Zuživatelná věc'''

Movitá věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím spotřebování, zpracování nebo zcizení, je zuživatelná; zuživatelné jsou i ty movité věci, které náleží ke skladu nebo k jinému souboru, pokud jejich běžné užití spočívá v tom, že jsou prodávány jednotlivě. Ostatní věci jsou nezuživatelné.

{{§|501}}
'''Hromadná věc'''

Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc.

{{§|502}}
'''Obchodní závod'''

Obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.

{{§|503}}
'''Pobočka'''

# Pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou.
# Je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod; to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku.

{{§|504}}
'''Obchodní tajemství'''

Obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.

=== Díl 3 – Součást věci a příslušenství věci ===
'''Součást věci'''

{{§|505}}

Součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

{{§|506}}

# Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.
# Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek.

{{§|507}}

Součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé.

{{§|508}}

# Stroj nebo jiné upevněné zařízení (dále jen „stroj“) není součástí nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, byla-li se souhlasem jejího vlastníka zapsána do téhož seznamu výhrada, že stroj jeho vlastnictvím není. Výhrada bude vymazána, prokáže-li vlastník nemovité věci nebo jiná osoba oprávněná k tomu podle zápisu ve veřejném seznamu, že se vlastník nemovité věci stal vlastníkem stroje.
# Má-li být takovým strojem nahrazen stroj, který je součástí nemovité věci, lze výhradu do veřejného seznamu zapsat, pokud proti tomu osoba zapsaná ve výhodnějším pořadí nevznese odpor. Právo odporu však nemá osoba, jejíž právo nemůže být zápisem výhrady zkráceno, ani osoba, jejíž pohledávka byla již splněna; za tím účelem může být splněna i pohledávka dosud nedospělá.

{{§|509}}

Inženýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí inženýrských sítí jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.

'''Příslušenství věci'''

{{§|510}}

# Příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím.
# Má se za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství.

{{§|511}}

Jsou-li pochybnosti, zda je něco příslušenstvím věci, posoudí se případ podle zvyklostí.

{{§|512}}

Je-li stavba součástí pozemku, jsou vedlejší věci vlastníka u stavby příslušenstvím pozemku, je-li jejich účelem, aby se jich se stavbou nebo pozemkem v rámci jejich hospodářského účelu trvale užívalo.

{{§|513}}

Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

=== Díl 4 – Cenný papír ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|514}}

Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést.

{{§|515}}

Nevydal-li emitent cenný papír jako druh s náležitostmi zvlášť upravenými zákonem, musí listina určit alespoň odkazem na emisní podmínky právo, které je s cenným papírem spojeno, a údaj o emitentovi.

{{§|516}}
'''Zastupitelné cenné papíry'''

# Cenné papíry téhož druhu vydané týmž emitentem v téže formě, z nichž vznikají stejná práva, jsou zastupitelné.
# Podpis emitenta na zastupitelném cenném papíru může být nahrazen jeho otiskem, pokud jsou na listině současně použity ochranné prvky proti jejímu padělání nebo pozměnění.

{{§|517}}

Je-li z cenného papíru zavázána osoba odlišná od emitenta a poruší-li svou povinnost, nahradí emitent škodu z toho vzniklou.

{{§|518}}
'''Forma cenného papíru'''

# Cenný papír může mít formu cenného papíru na doručitele, na řad, nebo na jméno.
# Obsahuje-li cenný papír jméno oprávněné osoby, má se za to, že se jedná o cenný papír na řad. Neobsahuje-li cenný papír jméno oprávněné osoby, platí, že se jedná o cenný papír na doručitele.

{{§|519}}
'''Emise cenného papíru'''

# Datum emise cenného papíru označuje den, kdy může dojít k vydání cenného papíru prvnímu nabyvateli. Není-li stanoveno jinak, určí datum emise cenného papíru emitent.
# Emisní podmínky vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků cenných papírů, jakož i podrobnější údaje o emisi.

{{§|520}}
'''Vydání cenného papíru'''

# Cenný papír je vydán dnem, kdy splňuje náležitosti stanovené pro něj zákonem nebo jiným právním předpisem a kdy se stanoveným způsobem stane majetkem prvého nabyvatele.
# Peněžní částka, za kterou emitent cenný papír vydává, je emisní kurs cenného papíru.

{{§|521}}

# Byl-li nabyvatel v dobré víře, že nabývá řádně vydaný cenný papír, je vydán i přesto, že nebyly dodrženy náležitosti postupu při vydání cenného papíru nebo že se cenný papír nestal vlastnictvím prvního nabyvatele stanoveným způsobem.
# Ten, do jehož práva bylo zasaženo tím, že nebyly dodrženy náležitosti postupu při vydání cenného papíru nebo že se cenný papír nestal vlastnictvím prvého nabyvatele stanoveným způsobem, má právo na náhradu škody vůči emitentovi i vůči osobě, která v této záležitosti jednala jménem emitenta nebo na jeho účet, za podmínek stanovených tímto zákonem.

{{§|522}}
'''Stejnopisy'''

# Je-li cenný papír vydán ve více stejnopisech, musí být stejnopisy v textu listiny číslovány, jinak se každý stejnopis považuje za samostatný cenný papír.
# Bylo-li plněno na jeden stejnopis, zanikají práva ze všech ostatních stejnopisů.

{{§|523}}
'''Kupón'''

# Je-li s cenným papírem spojeno právo na výnos, lze pro uplatnění tohoto práva vydat kupón jako cenný papír na doručitele; kupóny se vydávají v kupónovém archu. Je-li součástí kupónového archu talón, vyplývá z něho právo na vydání nového kupónového archu; talón však není cenným papírem.
# Kupón musí obsahovat alespoň údaje o
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;druhu a emitentovi cenného papíru, ke kterému byl vydán; byl-li kupón vydán k cennému papíru, vyžaduje se i jeho číselné označení,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;výši výnosu nebo způsobu jejího určení a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;datu a místu uplatnění práva na výnos.

{{§|524}}
'''Hromadná listina'''

# Zastupitelné cenné papíry lze nahradit hromadnou listinou. Pro emisi a vydání hromadné listiny platí stejné podmínky jako pro vydání jednotlivého cenného papíru. Hromadná listina obsahuje alespoň ty náležitosti, které zákon stanoví pro jednotlivý cenný papír včetně jeho čísla.
# Vlastník hromadné listiny má právo na její výměnu za jednotlivé cenné papíry; určí-li emitent podmínky pro její výměnu, pak při splnění těchto podmínek.
# Práva z hromadné listiny nelze převodem dělit na podíly. To neplatí, pokud došlo k imobilizaci cenného papíru při jeho hromadné úschově; v tom případě musí takový podíl odpovídat jednotlivým cenným papírům, které jsou hromadnou listinou nahrazovány.

==== Oddíl 2 – Zaknihované cenné papíry ====
{{§|525}}
'''Zaknihovaný cenný papír'''

# Je-li cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence a nelze-li jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci, jedná se o zaknihovaný cenný papír. Zaknihované cenné papíry jsou zastupitelné, pokud byly vydány týmž emitentem a pokud z nich vznikají stejná práva.
# Ustanovení o cenných papírech se použijí i na zaknihované cenné papíry, ledaže to vylučuje jejich povaha, tento zákon nebo jiný právní předpis.

{{§|526}}
'''Evidence zaknihovaných cenných papírů'''

Evidence zaknihovaných cenných papírů se vede na majetkových účtech; jimi jsou účet vlastníka nebo účet zákazníků.

{{§|527}}
'''Účet vlastníka'''

# Na účtu vlastníka jsou evidovány zaknihované cenné papíry toho, pro něhož byl účet zřízen.
# Má se za to, že vlastníkem zaknihovaného cenného papíru je osoba, na jejímž účtu vlastníka je zaknihovaný cenný papír evidován.

{{§|528}}
'''Účet zákazníků'''

# Na účtu zákazníků jsou evidovány zaknihované cenné papíry osob, které zaknihovaný cenný papír svěřily tomu, pro něhož byl účet zákazníků zřízen.
# Ten, pro koho byl účet zákazníků zřízen, není vlastníkem zaknihovaných cenných papírů evidovaných na tomto účtu.

==== Oddíl 3 – Přeměna cenného papíru na zaknihovaný cenný papír a přeměna zaknihovaného cenného papíru na cenný papír ====

===== Pododdíl 1 – Přeměna cenného papíru na zaknihovaný cenný papír =====
{{§|529}}

# Rozhodl-li emitent o přeměně cenného papíru na zaknihovaný cenný papír, bez zbytečného odkladu zveřejní své rozhodnutí včetně lhůty, ve které vlastník cenného papíru emitentovi cenný papír odevzdá, a rozhodnutí v téže lhůtě uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.
# Zakazuje se určit lhůtu k odevzdání cenného papíru emitentovi kratší než dva měsíce a delší než šest měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí.
# Emitent, kterému jiný právní předpis ukládá vést evidenci vlastníků cenných papírů, zašle osobě uvedené v této evidenci a na adresu tam uvedenou oznámení o přeměně tohoto cenného papíru na zaknihovaný cenný papír.

{{§|530}}

# Vlastník cenného papíru sdělí při jeho odevzdání emitentovi číslo účtu v příslušné evidenci, na který má být cenný papír zaevidován; pokud mu tento údaj nesdělí, určí mu k tomu emitent dodatečnou lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce.
# Odevzdal-li vlastník emitentovi cenný papír a nesdělil-li mu číslo účtu v příslušné evidenci, na který má být cenný papír zaevidován, ani v dodatečné lhůtě, přejde na emitenta vlastnické právo k tomuto cennému papíru dnem, kdy za něj jeho vlastníku zaplatí spravedlivou cenu.

{{§|531}}

Je-li vlastník cenného papíru v prodlení s odevzdáním cenného papíru, určí emitent k jeho odevzdání dodatečnou lhůtu způsobem stanoveným v § 529 odst. 1 a při jejím vyhlášení upozorní, že cenný papír, který nebude odevzdán ani v dodatečné lhůtě, prohlásí emitent za neplatný.

{{§|532}}

# Na žádost emitenta zaeviduje centrální depozitář zaknihované cenné papíry do centrální evidence obdobně jako při vydání zaknihovaného cenného papíru a zaeviduje cenné papíry na majetkové účty uvedené v žádosti. Žádost emitent podá po uplynutí lhůty stanovené v § 529 odst. 1 nebo i před jejím uplynutím, pokud mu byly odevzdány všechny cenné papíry, nejpozději však po uplynutí dodatečné lhůty.
# Od podání žádosti emitenta o zaevidování zaknihovaného cenného papíru do centrální evidence do zaevidování celé emise nelze s těmito cennými papíry obchodovat na evropském regulovaném trhu.

{{§|533}}

# Cenný papír, který nebyl odevzdán, eviduje centrální depozitář na zvláštním technickém účtu; majitelem technického účtu je emitent. Zaevidováním na tomto účtu jsou tyto cenné papíry přeměněny na zaknihované cenné papíry.
# Právo na výnos z cenného papíru uvedeného v odstavci 1 za dobu od skončení lhůty podle § 529 odst. 1 nedospěje dříve, než vlastník cenného papíru emitentovi cenný papír odevzdá.

{{§|534}}

# Nebyl-li cenný papír odevzdán ani v dodatečné lhůtě, prohlásí jej emitent za neplatný.
# Po prohlášení cenného papíru za neplatný prodá emitent zaknihovaný cenný papír, který jej nahrazuje, s odbornou péčí. Rozhodne-li emitent prodat zaknihovaný cenný papír ve veřejné dražbě, uveřejní místo, dobu a předmět dražby alespoň dva týdny před jejím konáním.
# Emitent vyplatí výtěžek z prodeje zaknihovaného cenného papíru osobě, jejíž cenný papír byl prohlášen za neplatný, po započtení pohledávek vzniklých emitentovi prohlášením cenného papíru za neplatný a prodejem zaknihovaného cenného papíru, který jej nahrazuje.

{{§|535}}

Ustanovení § 529, 531 až 533 se přiměřeně použijí na cenné papíry, které se přeměňují na zaknihované cenné papíry, které mají být vedeny v samostatné evidenci.

===== Pododdíl 2 – Přeměna zaknihovaného cenného papíru na cenný papír =====
{{§|536}}

Rozhodl-li emitent o přeměně zaknihovaného cenného papíru na cenný papír, bez zbytečného odkladu své rozhodnutí zveřejní a rozhodnutí v téže lhůtě uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

{{§|537}}

# Centrální depozitář předá emitentovi do třiceti dnů ode dne, kdy obdrží emitentovo oznámení o přeměně zaknihovaného cenného papíru na cenný papír, výpis z centrální i navazující evidence obsahující údaje o emisi zaknihovaného cenného papíru, o vlastnících zaknihovaných cenných papírů, zda bylo nakládání se zaknihovaným cenným papírem pozastaveno a zda byl zaknihovaný cenný papír zastaven včetně označení zástavního věřitele.
# Centrální depozitář ani majitel účtu zákazníků nesmí po vyhotovení výpisu provést ve své evidenci žádný zápis týkající se zaknihovaného cenného papíru přeměňovaného na cenný papír.

{{§|538}}

# Centrální depozitář zruší evidenci zaknihovaného cenného papíru ke dni určenému emitentem, nejdříve však ke dni vyhotovení výpisu podle § 537 odst. 1 a nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy byl výpis vyhotoven.
# Zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru oznámí centrální depozitář organizátorovi evropského regulovaného trhu, na kterém jsou tyto zaknihované cenné papíry přijaty k obchodování, účastníkům centrálního depozitáře, kteří tuto skutečnost oznámí vlastníkům zaknihovaných cenných papírů a majiteli účtu zákazníků.
# Majitel účtu zákazníků zruší evidenci zaknihovaných cenných papírů k témuž dni jako centrální depozitář.

{{§|539}}

# Vlastníku zaknihovaného cenného papíru, který byl přeměněn na cenný papír, vzniká dnem zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru právo na odevzdání cenného papíru emitentem.
# Cenný papír je vydán nejdříve ke dni zrušení evidence.

{{§|540}}

# Je-li ke dni zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru pozastaveno nakládání s cenným papírem, k němuž dal příkaz orgán veřejné moci, odevzdá emitent cenný papír tomuto orgánu.
# Je-li ke dni zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru pozastaveno nakládání se zaknihovaným cenným papírem, k němuž dala příkaz osoba k tomu oprávněná podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, vznikne vlastníkovi tohoto zaknihovaného cenného papíru právo na odevzdání cenného papíru až po uplynutí doby, na kterou bylo nakládání se zaknihovaným cenným papírem pozastaveno. To neplatí, jestliže osoba, která dala příkaz k tomu, aby bylo pozastaveno nakládání, souhlasí s odevzdáním cenného papíru vlastníku.

{{§|541}}

# Je-li ke dni zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru zaknihovaný cenný papír zastaven, zůstávají účinky zastavení nedotčeny; právo na odevzdání cenného papíru vzniká zástavnímu věřiteli. Povinnost odevzdat cenný papír emitent splní též tím, že se souhlasem zástavního věřitele uloží vydaný cenný papír do úschovy ve prospěch vlastníka a schovateli předá prvopis zástavní smlouvy nebo její úředně ověřenou kopii.
# V případě přeměny zaknihovaného cenného papíru na cenný papír na řad na něm emitent vyznačí prohlášení o zastavení cenného papíru.

{{§|542}}

# Po zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru emitent bez zbytečného odkladu zveřejní výzvu vlastníkům cenných papírů z této emise k jejich převzetí a výzvu v téže lhůtě uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Lhůty k převzetí cenného papíru určí ve výzvě obdobně podle § 529 odst. 2 a § 531.
# U cenného papíru na jméno nebo na řad zašle emitent výzvu k převzetí cenného papíru i na adresu sídla nebo bydliště vlastníka uvedenou v příslušné evidenci.

{{§|543}}

# Nepřevezme-li vlastník cenný papír ani v dodatečné lhůtě, emitent jej prodá s odbornou péčí. Rozhodne-li emitent prodat cenný papír ve veřejné dražbě, uveřejní místo, dobu a předmět dražby alespoň dva týdny před jejím konáním.
# Emitent vyplatí výtěžek z prodeje cenného papíru vlastníku po započtení pohledávek vzniklých emitentovi v souvislosti s jeho prodejem.

{{§|544}}

Na zaknihované cenné papíry vedené v samostatné evidenci se § 536 až 543 použijí přiměřeně.

== HLAVA V – PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI ==

=== Díl 1 – Právní jednání ===

==== Oddíl 1 – Všeobecná ustanovení ====
{{§|545}}

Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

{{§|546}}

Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.

{{§|547}}

Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

'''Podmínka'''

{{§|548}}

# Vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní.
# Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.
# Neplyne-li z právního jednání nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací.

{{§|549}}

# K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně osoba, která není oprávněna tak učinit a které je splnění podmínky na prospěch.
# Zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou.

{{§|550}}
'''Doložení času'''

Je-li k účinnosti právního jednání určena počáteční doba, použijí se obdobně § 548 a 549 o odkládací podmínce. Omezí-li se účinnost právního jednání konečnou dobou, použijí se obdobně § 548 a 549 o rozvazovací podmínce.

'''Zdánlivé právní jednání'''

{{§|551}}

O právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

{{§|552}}

O právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

{{§|553}}

# O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.
# Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

{{§|554}}

K zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

==== Oddíl 2 – Výklad právních jednání ====
{{§|555}}

# Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.
# Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

{{§|556}}

# Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.
# Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

{{§|557}}

Připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

{{§|558}}

# V právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám.
# V právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna.

==== Oddíl 3 – Forma právních jednání ====
{{§|559}}

Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

{{§|560}}

Písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

{{§|561}}

# K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
# Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.

{{§|562}}

# Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
# Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

{{§|563}}

# Pokud v písemné formě právně jedná ten, kdo nemůže číst a psát, ale je schopen seznámit se s obsahem právního jednání pomocí přístrojů či speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, opatří listinu podpisem; není-li s to se podepsat, učiní namísto podpisu před alespoň dvěma svědky na listině rukou nebo jinak vlastní znamení, ke kterému jeden ze svědků připíše jméno jednajícího.
# O svědcích platí § 39 obdobně.
# Nelze-li postupovat podle odstavce 1, vyžaduje se k jednání osoby, která nemůže číst a psát, forma veřejné listiny. Taková forma se vyžaduje i tehdy, stanoví-li zákon, že projev vůle jednajícího musí být na listině napsán vlastní rukou. Je-li toho jednající schopen, připojí na zápis o svém právním jednání vlastní znamení.

{{§|564}}

Vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

==== Oddíl 4 – Soukromá listina a veřejná listina ====
'''Soukromá listina'''

{{§|565}}

Je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

{{§|566}}

# Není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází od osoby, o níž to tvrdí.
# Má se za to, že písemnosti týkající se právních skutečností, k nimž dochází při běžném provozu závodu, dokazují, dovolává-li se jich druhá strana k svému prospěchu, co je v listině obsaženo a že listina byla vystavena v době na ní uvedené; to platí i v případě, že listina nebyla podepsána.

'''Veřejná listina'''

{{§|567}}

Veřejná listina je listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci nebo listina, kterou za veřejnou listinu prohlásí zákon; to neplatí, pokud trpí takovými vadami, že se na ni hledí, jako by veřejnou listinou nebyla.

{{§|568}}

# Je-li nějaká skutečnost potvrzena ve veřejné listině, zakládá to vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak.
# Zachycuje-li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. To platí i v případě, že byl podpis jednajícího nahrazen způsobem, který stanoví zákon.

{{§|569}}

Byla-li veřejná listina pořízena, aby popřela dřívější veřejnou listinu o právním jednání mezi týmiž osobami, nabývá vůči třetím osobám účinky, byl-li její obsah zveřejněn ve veřejném seznamu, anebo byla-li třetí osobě předložena.

==== Oddíl 5 – Právní jednání vůči nepřítomné osobě ====
{{§|570}}

# Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.
# Právní jednání nepůsobí vůči osobě, která není plně svéprávná, dříve, než projev vůle dojde jejímu zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi. Sleduje-li se však právním jednáním poskytnout takové osobě jen právní výhodu, působí právní jednání již od okamžiku, kdy je učiněno vůči této osobě.

{{§|571}}

Dojde-li projev vůle změněn vlivem prostředků použitých tím, kdo jednal, anebo jiných okolností nastavších během přepravy, posoudí se právní případ podle ustanovení o omylu.

{{§|572}}

Osoba jednající v písemné formě, může svůj projev vůle odvolat, dojde-li odvolání druhé straně nejpozději současně s původním projevem vůle.

{{§|573}}
'''Domněnka doby dojití'''

Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

==== Oddíl 6 – Neplatnost právních jednání ====
'''Všeobecná ustanovení'''

{{§|574}}

Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

{{§|575}}

Má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

{{§|576}}

Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

{{§|577}}

Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

{{§|578}}

Chyby v psaní nebo v počtech nejsou právnímu jednání na újmu, je-li jeho význam nepochybný.

{{§|579}}

# Způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.
# Kdo způsobil neplatnost právního jednání, nahradí škodu z toho vzniklou straně, která o neplatnosti nevěděla.

'''Hlavní důvody neplatnosti'''

{{§|580}}

# Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
# Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

{{§|581}}

Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

{{§|582}}

# Není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních.
# Není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona.

'''Omyl'''

{{§|583}}

Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

{{§|584}}

# Týká-li se omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany neprohlásily za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci omylu právo na přiměřenou náhradu.
# Bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti.

{{§|585}}

Vyvolala-li omyl jednajícího osoba třetí, je právní jednání platné. Měla-li však osoba, s níž se právně jednalo, na činu třetí osoby podíl, anebo o něm věděla či alespoň musela vědět, považuje se i tato osoba za původce omylu.

'''Následky neplatnosti'''

{{§|586}}

# Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.
# Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

{{§|587}}

# Kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.
# Kdo přivedl jiného k právnímu jednání hrozbou nebo lstí, nahradí vždy újmu z toho vzniklou.

{{§|588}}

Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

==== Oddíl 7 – Relativní neúčinnost ====
{{§|589}}

# Zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.
# Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

{{§|590}}

# Věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.
# Věřitel se může dovolat neúčinnosti kupní nebo směnné smlouvy uzavřené v posledním roce, musela-li druhá strana poznat v dlužníkově jednání mrhání majetkem, kterým je dlužníkův věřitel zkracován.

{{§|591}}

Neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o

## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;plnění povinnosti uložené zákonem,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;obvyklé příležitostné dary,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

{{§|592}}

Stejně jako právní jednání uvedená v § 590 nebo 591 se posoudí i opomenutí, kterým dlužník pozbyl majetkové právo nebo kterým jiné osobě vůči sobě vznik, zachování nebo zajištění jejího práva majetkové povahy způsobil. To platí i tehdy, odmítl-li dlužník dědictví, ledaže bylo předluženo.

{{§|593}}

Vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane.

{{§|594}}

# Neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.
# Vůči jinému právnímu nástupci se lze neúčinnosti dovolat jen tehdy, jestliže
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;právnímu nástupci musely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;právní nástupce nabyl právo bezúplatně, anebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je právním nástupcem osoba blízká, ledaže jí v době, kdy právo po předchůdci nabyla, nemusely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání.

{{§|595}}

# Neúčinnost právního jednání zakládá věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo. Není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada.
# Kdo je zavázán plnit, považuje se za nepoctivého držitele; jeho dědic nebo jiný všeobecný právní nástupce však jen tehdy, jestliže mu musely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání.
# Poctivý příjemce bezúplatného plnění uspokojí věřitele z tohoto plnění v rozsahu, v němž jím byl obohacen. To neplatí, mohl-li se věřitel dovolat neúčinnosti právního jednání, i kdyby se stalo za úplatu.

{{§|596}}

Nabyla-li třetí osoba k věci, z níž by se věřitel mohl jinak domoci uspokojení, takové právo, že se proti této osobě neúčinnosti dovolat nelze, má ten, proti němuž se věřitel neúčinnosti právního jednání mohl dříve dovolat a za jehož držby právo třetí osobě vzniklo, vůči věřiteli povinnost k náhradě škody.

{{§|597}}

# Kdo má vůči věřiteli povinnost podle § 595 nebo 596, může se jí zprostit uspokojením věřitelovy pohledávky za dlužníkem. Může tak učinit i předtím, než se věřitel neúčinnosti dovolá.
# Kdo má vůči věřiteli povinnost podle § 595 nebo 596, může od dlužníka požadovat vrácení vzájemného plnění nebo splnění pohledávky oživlé následkem toho, že se věřitel dovolal neúčinnosti.

{{§|598}}

Dovolává-li se neúčinnosti téhož právního jednání více věřitelů, nemůže být od povinné osoby požadováno v souhrnu více, než stanoví § 595 a 596.

{{§|599}}

# Dovolá-li se věřitel neúčinnosti právního jednání týkajícího se věci zapsané ve veřejném seznamu, může spolu s předložením odpůrčí žaloby a důkazu o jejím podání žádat orgán pověřený vedením takového seznamu, aby v něm poznamenal dovolání se neúčinnosti právního jednání.
# Vyhoví-li soud žalobě, má rozsudek účinky i proti osobám, které po provedení poznámky nabyly věc nebo právo k věci v takovém seznamu zapsané.

=== Díl 2 – Právní události ===
{{§|600}}
'''Všeobecné ustanovení'''

Zákon stanoví, která práva a které povinnosti vznikají, mění se nebo zanikají z právních skutečností nezávislých na vůli osoby. Takový následek může též určit ujednání stran.

'''Význam času'''

{{§|601}}

# Nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude se nebo vznikne počátkem toho dne; zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den, zanikne koncem toho dne. To neplatí, vylučuje-li to povaha právního případu.
# Podmiňuje-li zánik určitého práva vznik jiného práva ve vzájemné návaznosti, nastává oboje v týž okamžik. Není-li ujednáno nebo stanoveno něco jiného, nastane takový právní účinek koncem dne.

{{§|602}}

Má-li se právo vykonat nebo povinnost splnit v určitý den nebo do určitého dne, vyžaduje se, aby se tak stalo v obvyklou denní dobu, ledaže něco jiného plyne ze zvyklostí, ze zavedené praxe stran, popřípadě ze zvláštních okolností případu.

{{§|603}}

Práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.

{{§|604}}

Změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá vliv na běh doby nebo lhůty.

'''Počítání času'''

{{§|605}}

# Lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.
# Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.

{{§|606}}

# Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů a středem měsíce jeho patnáctý den.
# Je-li lhůta nebo doba určena na jeden nebo více měsíců a část měsíce, počítá se část měsíce naposled.

{{§|607}}

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

{{§|608}}

Lhůta nebo doba určená v kratších časových jednotkách, než jsou dny, se počítá od okamžiku, kdy začne, do okamžiku, kdy skončí.

=== Díl 3 – Promlčení a prekluze ===

==== Oddíl 1 – Promlčení ====

===== Pododdíl 1 – Všeobecná ustanovení =====
{{§|609}}

Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

{{§|610}}

# K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.
# Jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání.

{{§|611}}

Promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

{{§|612}}

V případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech.

{{§|613}}

Právo na výživné se nepromlčuje, práva na jednotlivá opětující se plnění však promlčení podléhají.

{{§|614}}

Nepromlčuje se vlastnické právo ani právo domáhat se rozdělení společné věci, právo na zřízení nezbytné cesty a právo na vykoupení reálného břemene.

{{§|615}}

# Je-li splnění dluhu zajištěno zástavním právem, nepromlčí se zástavní právo dříve než pohledávka. Promlčení pohledávky nebrání zástavnímu věřiteli v uspokojení ze zástavy.
# Zástavní právo se nepromlčí, dokud má zástavní věřitel movitou zástavu u sebe, popřípadě dokud ji pro něho opatruje třetí osoba.
# Má-li věřitel zadržovací právo, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.

{{§|616}}

Při poskytnutí jistoty převodem práva není promlčení pohledávky důvodem pro zpětný převod práva osobě, která jistotu poskytla.

{{§|617}}

# I po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva při obraně proti právu uplatněnému druhou stranou, pokud se obě práva vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným co do účelu v závislosti na sobě.
# I po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva při započtení, pokud mohlo být k započtení přistoupeno kdykoli před uplynutím promlčecí lhůty.

{{§|618}}

Promlčí-li se právo zapsané ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, vymaže z něj promlčené právo ten, kdo veřejný seznam nebo rejstřík zástav vede, na návrh osoby, která má na výmazu právní zájem.

'''Počátek promlčecí lhůty'''

{{§|619}}

# Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.
# Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

{{§|620}}

# Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.
# Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody způsobené vadou výrobku podle § 2939 zahrnují vědomost o škodě, vadě a totožnosti výrobce.

{{§|621}}

Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

{{§|622}}

Jedná-li se o újmu na zdraví nezletilého, který není plně svéprávný, počne promlčecí lhůta nejdříve běžet, až se nezletilý stane plně svéprávným. Nenabude-li plné svéprávnosti, nepočne promlčecí lhůta běžet, dokud mu po dovršení zletilosti nebude jmenován opatrovník.

{{§|623}}

Při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění.

{{§|624}}

U práva na vydání peněžních prostředků uložených na účtu nebo představujících vklad počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy smluvní závazek zanikl.

{{§|625}}

U práva vzniklého z celkového zničení nebo ztráty dopravované věci počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy zásilka měla být příjemci doručena. Byla-li však dopravovaná věc jen poškozena nebo byla-li doručena opožděně, počne promlčecí lhůta běžet ode dne doručení zásilky.

{{§|626}}

U práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

{{§|627}}

Má-li být podle zvyklosti nebo podle praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, pohledávka vyrovnána na základě vyúčtování předkládaného koncem určitého období, počne promlčecí lhůta běžet ode dne následujícího po konci období, kdy vyúčtování mělo být předloženo.

{{§|628}}

U práva, které musí být uplatněno nejprve u příslušné osoby, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy u ní bylo právo takto uplatněno.

===== Pododdíl 2 – Délka promlčecí lhůty =====
'''Obecná ustanovení'''

{{§|629}}

# Promlčecí lhůta trvá tři roky.
# Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

{{§|630}}

# Strany si mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, než jakou stanoví zákon, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let.
# Je-li kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k ujednání. Nepřihlíží se ani k ujednání kratší promlčecí lhůty, jde-li o právo na plnění vyplývající z újmy na svobodě, životě nebo zdraví nebo o právo vzniklé z úmyslného porušení povinnosti.

'''Zvláštní ustanovení'''

{{§|631}}

Bylo-li právo zapsáno do veřejného seznamu, promlčí se za deset let ode dne, kdy mohlo být vykonáno poprvé.

{{§|632}}

Bylo-li do veřejného seznamu zapsáno právo, které může být vykonáváno nepřetržitě nebo opakovaně, promlčí se, pokud není vykonáváno po dobu deseti let. Bylo-li však do veřejného seznamu zapsáno právo, které se vykonává jen zřídka, vyžaduje se, aby osoba, které právo náleží, měla v průběhu deseti let alespoň třikrát příležitost je vykonat a nikdy je nevykonala; nevyskytne-li se v průběhu deseti let příležitost právo vykonat třikrát, prodlužuje se promlčecí lhůta, dokud nebude využita žádná ze tří příležitostí.

{{§|633}}

# Brání-li osoba zavázaná z věcného břemene výkonu práva, promlčí se věcné břemeno, pokud oprávněná osoba neuplatní své právo do tří let.
# Právo na jednotlivé plnění z reálného břemene se promlčuje jako pohledávka.

{{§|634}}

Právo požadovat, aby soud určil na základě smlouvy o smlouvě budoucí obsah budoucí smlouvy, se promlčí za jeden rok od posledního dne lhůty, kdy měla být budoucí smlouva uzavřena. To platí i v případě, že bylo ujednáno, že určitou náležitost smlouvy určí třetí osoba nebo soud.

{{§|635}}

# Jedná-li se o životní pojištění, promlčí se právo na pojistné plnění za deset let.
# Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

{{§|636}}

# Právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.
# Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného.
# Pro právo vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo na zdraví se odstavce 1 a 2 nepoužijí.

{{§|637}}

Právo na náhradu škody způsobené vadou výrobku podle § 2939 se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy výrobce uvedl vadný výrobek na trh.

{{§|638}}

# Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.
# Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

{{§|639}}

Uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

{{§|640}}

Právo přiznané rozhodnutím orgánu veřejné moci se promlčí za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

{{§|641}}

Bylo-li v uznání dluhu nebo v rozhodnutí orgánu veřejné moci plnění rozloženo na jednotlivá dílčí plnění, platí desetiletá promlčecí lhůta i pro tato dílčí plnění a počíná běžet ode dne dospělosti každého dílčího plnění. Dospěje-li nesplněním některého dílčího plnění celý dluh, počne promlčecí lhůta běžet ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění.

{{§|642}}

Byl-li dluh uznán nebo bylo-li právo přiznáno rozhodnutím orgánu veřejné moci, neplatí desetiletá promlčecí lhůta pro úroky a pro ta opětující se plnění, které dospěly po uznání dluhu nebo po přiznání práva.

{{§|643}}

# Přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno.
# Byla-li právnická osoba obnovena, skončí jejím věřitelům promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy byl zápis právnické osoby ve veřejném rejstříku obnoven.

{{§|644}}

Splní-li věřiteli dluh za dlužníka zástavní dlužník, nepromlčí se jeho právo vůči dlužníku dříve než za šest měsíců po splnění dluhu.

===== Pododdíl 3 – Běh promlčecí lhůty =====
{{§|645}}

Vyžaduje-li se, aby osoba měla zákonného zástupce nebo opatrovníka, počne promlčecí lhůta běžet ohledně práva takové osoby nebo ohledně práva proti ní až ode dne, kdy zákonného zástupce nebo opatrovníka získá. Již započatá lhůta běží dále, avšak neskončí dříve, než uplyne jeden rok po odpadnutí překážky.

{{§|646}}

Mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem.

{{§|647}}

V případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

{{§|648}}

Uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

{{§|649}}

Uplatní-li věřitel u orgánu veřejné moci vzájemné právo a vztahují-li se obě práva k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným co do účelu v závislosti na sobě, přestává běžet promlčecí lhůta dnem, kdy bylo zahájeno řízení ohledně toho práva, proti němuž vzájemné právo směřuje. V ostatních případech přestává promlčecí lhůta běžet dnem, kdy bylo vzájemné právo uplatněno.

{{§|650}}

Promlčecí lhůta neběží po dobu, kdy se věřiteli hrozbou brání právo uplatnit. To platí i v případě, když věřitel právo neuplatnil, jsa dlužníkem nebo osobou dlužníku blízkou lstivě uveden v omyl.

{{§|651}}

Promlčecí lhůta neběží po dobu, dokud trvá vyšší moc, která věřiteli v posledních šesti měsících promlčecí lhůty znemožnila právo uplatnit.

{{§|652}}

Pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.

===== Pododdíl 4 – Obnovení nároku a běh nové promlčecí lhůty =====
{{§|653}}

# Bylo-li právo již promlčeno a uznal-li dlužník svůj dluh, nárok se obnoví a počne běžet nová promlčecí lhůta ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.
# Bylo-li právo, ačkoli bylo již promlčeno, přiznáno rozhodnutím orgánu veřejné moci, použije se odstavec 1 obdobně.

==== Oddíl 2 – Prekluze ====
{{§|654}}

# Nebylo-li právo vykonáno ve stanovené lhůtě, zanikne jen v případech stanovených zákonem výslovně. K zániku práva soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne.
# Ustanovení tohoto zákona o běhu promlčecí lhůty platí obdobně i pro prekluzivní lhůtu.

= ČÁST DRUHÁ – RODINNÉ PRÁVO =

== HLAVA I – MANŽELSTVÍ ==

=== Díl 1 – Všeobecné ustanovení ===
{{§|655}}

Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.

=== Díl 2 – Vznik manželství ===
{{§|656}}

# Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dále jen „snoubenci“), že spolu vstupují do manželství.
# Sňatečný obřad je veřejný a slavnostní; činí se v přítomnosti dvou svědků.

{{§|657}}

# Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad v přítomnosti matrikáře, jedná se o občanský sňatek.
# Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem církve nebo náboženské společnosti oprávněné k tomu podle jiného právního předpisu (dále jen „oprávněná církev“), jedná se o církevní sňatek.

{{§|658}}

# Jedná-li se o občanský sňatek, jiný právní předpis stanoví, kdo je orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad.
# Jedná-li se o církevní sňatek, je orgánem oprávněné církve osoba pověřená oprávněnou církví.

{{§|659}}

Manželství se uzavírá tak, že osoba jednající za orgán veřejné moci, anebo osoba, která jedná za orgán oprávněné církve, položí snoubencům jako oddávající otázku, zda spolu chtějí vstoupit do manželství; kladnou odpovědí obou snoubenců vznikne manželství. Manželství vznikne i jinak, je-li zřejmé, že snoubenci prohlašují svou sňatečnou vůli.

{{§|660}}

Snoubenci při sňatečném obřadu prohlásí, že

## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;si oba svá příjmení ponechají, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, a ten, jehož příjmení nemá být příjmením společným, bude ke společnému příjmení na druhém místě připojovat své dosavadní příjmení.

{{§|661}}

# Ponechají-li si snoubenci svá dosavadní příjmení, prohlásí při sňatečném obřadu také, které z jejich příjmení bude příjmením jejich společných dětí.
# Ponechali-li si manželé svá dosavadní příjmení, mohou i později učinit prohlášení orgánu veřejné moci, že se dohodli na společném příjmení jednoho z nich.

{{§|662}}

# Má-li v případě volby podle § 660 písm. c) snoubenec, jehož příjmení nemá být příjmením společným, připojované příjmení, může jako připojované příjmení zvolit pouze první příjmení.
# Volba podle § 660 písm. c) není možná, má-li již snoubenec, jehož příjmení bude příjmením společným, připojované příjmení.

{{§|663}}

# Jedná-li se o občanský sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na místě, které k tomu určí orgán veřejné moci provádějící sňatečný obřad; přihlíží při tom k vůli snoubenců.
# Jedná-li se o církevní sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na místě určeném vnitřními předpisy oprávněné církve.

{{§|664}}

# O provedení sňatečného obřadu snoubenci požádají orgán veřejné moci, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, a předloží doklady osvědčující jejich totožnost a způsobilost k uzavření manželství; jiný právní předpis stanoví, jaké doklady je třeba předložit.
# Orgán veřejné moci může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.

{{§|665}}

Snoubenci při sňatečném obřadu uvedou, dříve než učiní sňatečný projev vůle, že jim nejsou známy překážky, které by jim bránily uzavřít manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství.

{{§|666}}

# Má-li být uzavřen církevní sňatek, musí snoubenci nejprve předložit oddávajícímu osvědčení vydané matričním úřadem, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno. Osvědčení musí obsahovat potvrzení o tom, že snoubenci splnili všechny požadavky stanovené zákonem pro uzavření manželství. Od vydání tohoto osvědčení do sňatečného obřadu nesmí uplynout více než šest měsíců.
# Byl-li uzavřen církevní sňatek, je oddávající povinen do tří pracovních dnů od uzavření manželství doručit matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu bylo manželství uzavřeno, protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle jiného právního předpisu.

{{§|667}}

# Je-li život snoubence přímo ohrožen, může sňatečný obřad provést každý orgán podle § 658, popřípadě jiný úřad stanovený jiným právním předpisem, a to na kterémkoli místě; to platí obdobně i pro církevní sňatek. Mimo území České republiky může sňatečný obřad provést také velitel námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo velitel letadla zapsaného v leteckém rejstříku v České republice a je-li alespoň jeden ze snoubenců státním občanem České republiky rovněž velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí.
# V případech uvedených v odstavci 1 není třeba předložit doklady jinak potřebné; přítomnosti matrikáře není zapotřebí.

{{§|668}}

Státní občan České republiky může mimo území republiky uzavřít manželství také před diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem České republiky.

{{§|669}}

# Jsou-li pro to důležité důvody, může krajský úřad, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, na žádost snoubenců povolit, aby projev vůle jednoho ze snoubenců o vstupu do manželství za něj učinil jeho zmocněnec.
# Plná moc musí obsahovat údaje osvědčující totožnost a další rozhodné skutečnosti týkající se obou snoubenců a zmocněnce a prohlášení o příjmení. Musí v ní být rovněž uvedeno, že snoubencům nejsou známy překážky, které by jim bránily uzavřít manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství. Plná moc vyžaduje písemnou formu a podpis na ní musí být úředně ověřen.
# Odvolání plné moci je účinné jen tehdy, dozví-li se o něm druhý snoubenec dříve, než učiní svůj sňatečný projev vůle.

{{§|670}}

# Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady právní následky.
# Byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek.

{{§|671}}
'''Způsobilost uzavřít manželství'''

Manželství může uzavřít každý, pokud mu v tom nebrání zákonná překážka podle § 672 až 676.

'''Zákonné překážky manželství'''

{{§|672}}

# Manželství nemůže uzavřít nezletilý, který není plně svéprávný.
# Soud může ve výjimečných případech povolit uzavření manželství nezletilému, který není plně svéprávný a dovršil šestnácti let věku, jsou-li pro to důležité důvody.

{{§|673}}

Manželství nemůže uzavřít osoba, jejíž svéprávnost byla v této oblasti omezena.

{{§|674}}

Manželství nemůže uzavřít osoba, která již dříve uzavřela manželství, ani osoba, která již dříve vstoupila do registrovaného partnerství nebo jiného obdobného svazku uzavřeného v zahraničí, a toto manželství, registrované partnerství nebo jiný obdobný svazek uzavřený v zahraničí trvá.

{{§|675}}

Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky, ani mezi sourozenci; totéž platí o osobách, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením.

{{§|676}}

Manželství nemůže být uzavřeno mezi poručníkem a poručencem, mezi dítětem a osobou, do jejíž péče bylo dítě svěřeno, nebo pěstounem a svěřeným dítětem.

=== Díl 3 – Zdánlivé manželství a neplatnost manželství ===

==== Oddíl 1 – Zdánlivé manželství ====
{{§|677}}

# Manželství nevznikne, pokud alespoň u jedné z osob, které hodlaly uzavřít manželství, nebyly v projevu vůle o vstupu do manželství nebo ve sňatečném obřadu nebo v souvislosti s ním splněny takové náležitosti, na jejichž splnění je k tomu, aby manželství vzniklo, nutno bezvýhradně trvat.
# V případě církevního sňatku náleží k těmto náležitostem i skutečnost uzavření sňatku před orgánem oprávněné církve. Neprovádí-li se sňatečný obřad v případě přímého ohrožení života snoubence, jsou těmito skutečnostmi i osvědčení matričního úřadu, že snoubenci splnili všechny požadavky zákona pro uzavření manželství, jakož i že mezi vydáním tohoto osvědčení a uzavřením sňatku uplynula doba nejvýše šest měsíců.

{{§|678}}

Soud může určit, že manželství není, i bez návrhu.

{{§|679}}

# Neprodleně poté, kdy soud určí, že manželství není, rozhodne soud o otcovství ke společnému dítěti i o povinnostech a právech rodičů k němu.
# Majetkové povinnosti a práva muže a ženy se posoudí jednotlivě podle své povahy. Nelze-li jinak, použijí se ustanovení o bezdůvodném obohacení. V těchto záležitostech je třeba brát ohled na muže nebo ženu jednající v dobré víře, jakož i na práva a právní zájmy společných dětí a třetích osob.

==== Oddíl 2 – Neplatnost manželství ====
{{§|680}}

Došlo-li k uzavření manželství, přestože tomu bránila zákonná překážka, soud prohlásí manželství za neplatné na návrh každého, kdo na tom má právní zájem, ledaže manželství bránila překážka omezené svéprávnosti.

{{§|681}}

Manželství se považuje za platné, dokud není prohlášeno za neplatné. Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, považuje se za neuzavřené.

{{§|682}}

Manželství nelze prohlásit za neplatné, pokud zaniklo, nebo pokud již došlo k nápravě.

{{§|683}}

Manželství nelze prohlásit za neplatné, pokud bylo uzavřeno nezletilým, který není plně svéprávný, nebo osobou, jejíž svéprávnost byla v této oblasti omezena, a bylo počato dítě, které se narodilo živé.

{{§|684}}

# Soud prohlásí manželství za neplatné na návrh manžela, jehož projev vůle o vstupu do manželství byl učiněn pod nátlakem spočívajícím v užití násilí nebo vyhrožováním násilím nebo jehož projev vůle o vstupu do manželství byl učiněn jen v důsledku omylu o totožnosti snoubence nebo o povaze sňatečného právního jednání. Návrh lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy tak manžel mohl vzhledem k okolnostem nejdříve učinit, popřípadě kdy se dozvěděl o pravém stavu věcí.
# V případě stanoveném v odstavci 1 prohlásí soud manželství za neplatné, třebaže zaniklo smrtí manžela dříve, než skončilo řízení o neplatnost manželství zahájené na návrh druhého manžela, nebo pokud potomci manžela, který podal návrh na prohlášení manželství za neplatné, navrhnou do jednoho roku po jeho smrti, aby soud prohlásil manželství za neplatné.

{{§|685}}

Soud prohlásí manželství za neplatné i bez návrhu, a to i v případě, že již zaniklo, pokud bylo uzavřeno

## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;osobou, která již dříve uzavřela manželství, nebo která již dříve vstoupila do registrovaného partnerství nebo jiného obdobného svazku uzavřeného v zahraničí, pokud takové manželství, partnerství nebo jiný obdobný svazek trvá,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;mezi předkem a potomkem, mezi sourozenci nebo mezi osobami, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením.

{{§|686}}

# O povinnostech a právech muže a ženy, jejichž manželství bylo prohlášeno za neplatné, ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po prohlášení manželství za neplatné platí ustanovení o povinnostech a právech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po rozvodu obdobně.
# Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné podle § 684, je při rozhodování o majetkových povinnostech a právech třeba brát ohled na toho, kdo jednal v dobré víře.

=== Díl 4 – Povinnosti a práva manželů ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|687}}

# Manželé mají rovné povinnosti a rovná práva.
# Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

{{§|688}}

Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech.

{{§|689}}

Manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti a které žije spolu s manžely v rodinné domácnosti, a popřípadě dalších členů rodiny.

{{§|690}}
'''Uspokojování potřeb rodiny'''

Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

{{§|691}}

# Nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se.
# Žije-li s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, popřípadě nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a které je svěřeno do péče manželů nebo jednoho z nich, a druhý manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit, je tento manžel povinen přispívat i na náklady rodinné domácnosti. Důvod opuštění rodinné domácnosti, popřípadě důvod odmítání návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti a dobrých mravů.

{{§|692}}
'''Rozhodování o záležitostech rodiny'''

# O záležitostech rodiny, včetně volby umístění rodinné domácnosti, popřípadě domácnosti jednoho z manželů a dalších členů rodiny, především dětí, které nenabyly plné svéprávnosti, a o způsobu života rodiny, se mají manželé dohodnout.
# Nedohodnou-li se manželé o podstatné záležitosti rodiny, může soud na návrh jednoho z nich nahradit svým rozhodnutím souhlas druhého manžela, odmítá-li svůj souhlas v takové záležitosti rodinného života bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem rodiny, anebo není-li schopen vůli projevit. Soud však vede manžele především k dohodě.

'''Obstarávání záležitostí rodiny'''

{{§|693}}

Záležitosti rodiny obstarávají manželé společně, nebo je obstarává jeden z nich.

{{§|694}}

# V běžných záležitostech rodiny právní jednání jednoho manžela zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně; to neplatí, sdělil-li manžel, který právně nejednal, předem třetí osobě, že s právním jednáním nesouhlasí. Také soud může na návrh manžela pro něho vyloučit následky budoucího právního jednání druhého manžela vůči třetím osobám. Taková opatření se netýkají právních jednání, jimiž manžel obstarává běžně nezbytné životní potřeby rodiny a jejích členů, zejména dětí, které nenabyly plné svéprávnosti.
# V ostatních záležitostech rodiny právní jednání jednoho manžela zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně, dal-li druhý manžel k právnímu jednání manžela souhlas; ustanovení § 692 odst. 2 se použije obdobně. Nedovolá-li se však manžel, který s právním jednáním druhého manžela nesouhlasí, pomoci soudu předem, může se dovolat neplatnosti takového právního jednání.
# Nežijí-li manželé spolu za situace uvedené v § 691 odst. 2, právní jednání jednoho manžela v záležitostech rodiny druhého manžela bez jeho souhlasu nezavazuje ani neopravňuje.

{{§|695}}

Ustanovení § 693 a 694 se nepoužijí pro záležitosti upravené ustanoveními o majetkovém právu manželském.

{{§|696}}
'''Vzájemné zastupování manželů'''

# Manžel má právo zastupovat svého manžela v jeho běžných záležitostech.
# Manžel právo uvedené v odstavci 1 nemá, sdělí-li předem manžel, který má být zastoupen, tomu, s nímž jeho manžel má právně jednat nebo má v úmyslu právně jednat, že se zastoupením nesouhlasí, anebo zruší-li soud na návrh manžela zástupčí právo druhého manžela.
# Právo uvedené v odstavci 1 manžel nemá ani tehdy, nežijí-li manželé spolu za situace uvedené v § 691 odst. 2.

{{§|697}}
'''Výživné mezi manžely'''

# Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.
# Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

'''Obvyklé vybavení rodinné domácnosti'''

{{§|698}}

# Obvyklé vybavení rodinné domácnosti tvoří soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů; přitom není rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům nebo jen jednomu z nich.
# K nakládání s věcí, která je součástí obvyklého vybavení rodinné domácnosti, potřebuje manžel souhlas druhého manžela; to neplatí, jedná-li se o věc zanedbatelné hodnoty.
# Manžel se může dovolat neplatnosti právního jednání, jímž druhý manžel s věcí, která je součástí obvyklého vybavení rodinné domácnosti, naložil bez jeho souhlasu.

{{§|699}}

# Opustí-li manžel rodinnou domácnost v úmyslu učinit tak trvale a odmítá se vrátit, může žádat, aby mu manžel vydal to, co patří k obvyklému vybavení rodinné domácnosti a náleží výhradně jemu. Co náleží manželům společně, si manželé rozdělí rovným dílem, ledaže to povaha věci vylučuje; v takovém případě se použijí obecná ustanovení tohoto zákona o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.
# Potřebuje-li manžel to, co patří k obvyklému vybavení rodinné domácnosti, zejména také pro společné nezletilé dítě manželů, které nenabylo plné svéprávnosti a vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, nebo pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, bylo svěřeno do společné péče manželů žijící v rodinné domácnosti a v rodinné domácnosti zůstalo, odstavec 1 se nepoužije.

'''Rodinný závod'''

{{§|700}}

# Za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu.
# Ustanovení o právech a povinnostech členů rodiny zúčastněných na provozu rodinného závodu se nepoužijí v případech, kdy jsou tyto práva a povinnosti upraveny společenskou smlouvou včetně zakladatelského právního jednání o založení obchodní společnosti nebo družstva, smlouvou o tiché společnosti nebo smlouvou a ustanoveními jiného zákona o pracovním poměru, popřípadě jinou obdobnou smlouvou. Jsou-li členy rodiny zúčastněnými na provozu rodinného závodu manželé, použijí se před ustanoveními o rodinném závodu přednostně ustanovení tohoto zákona o manželském majetkovém právu.

{{§|701}}

Členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu se podílejí na zisku z něho i na věcech z tohoto zisku nabytých, jakož i na přírůstcích závodu v míře odpovídající množství a druhu své práce. Vzdát tohoto práva se může jen osoba plně svéprávná osobním prohlášením; prohlášení vyžaduje formu veřejné listiny.

{{§|702}}

Rozhodnutí o použití zisku z rodinného závodu nebo jeho přírůstků, jakož i rozhodnutí týkající se záležitosti mimo obvyklé hospodaření včetně změn základních zásad závodního provozu nebo jeho zastavení se přijímají většinou hlasů členů rodiny zúčastněných na provozu rodinného závodu. Je-li mezi nimi osoba, která není plně svéprávná, zastupuje ji při hlasování zákonný zástupce, pokud je nezletilá, jinak opatrovník.

{{§|703}}

Účastenství na provozu rodinného závodu se váže na osobu člena rodiny a nelze je přenést na jiného, ledaže se jedná o některého z členů rodiny uvedených v § 700 odst. 1 a souhlasí s tím všichni členové rodiny, kteří již jsou na provozu rodinného závodu zúčastněni.

{{§|704}}

# Má-li být rodinný závod rozdělen při dělení pozůstalosti soudem, má na něj člen rodiny zúčastněný na jeho provozu přednostní právo.
# Má-li být rodinný závod zcizen, má k němu člen rodiny zúčastněný na jeho provozu předkupní právo, ledaže bylo ujednáno něco jiného. To platí i v případě, že má být zcizen spoluvlastnický podíl na rodinném závodu nebo že má být zcizena věc, která má podle své povahy a dosavadního určení provozu rodinného závodu trvale sloužit.

{{§|705}}

# Zcizením závodu účastenství na provozu rodinného závodu zanikne.
# Členu rodiny zanikne účastenství na provozu rodinného závodu i v případě, že přestane vykonávat práci pro rodinu nebo v rodinném závodě, anebo že se změní právní důvod, ze kterého pokračuje ve výkonu práce v rodinném závodu.

{{§|706}}

Zaniklo-li účastenství na provozu rodinného závodu, lze platbu členu rodiny na provozu závodu dosud zúčastněnému rozložit do splátek, pokud to bude ujednáno nebo pokud to schválí soud. Není-li pro rozložení platby do splátek rozumný důvod, soud placení ve splátkách neschválí, popřípadě rozhodne o neplatnosti ujednání o splátkách.

{{§|707}}

Rodinná společenství vzniklá k provozu rodinného závodu bez výslovného ujednání členů rodiny se řídí zvyklostmi a praxí v nich zavedenou, pokud to neodporuje § 700 až 706.

==== Oddíl 2 – Manželské majetkové právo ====
{{§|708}}

# To, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.
# Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.

'''Zákonný režim'''

{{§|709}}

# Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;slouží osobní potřebě jednoho z manželů,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.
# Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.
# Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví.

{{§|710}}

Součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže

## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

{{§|711}}

# O nabytí a pozbytí jednotlivých součástí společného jmění platí obecná ustanovení tohoto zákona.
# Částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat.
# Pohledávky z výhradního majetku jen jednoho z manželů, které se mají stát součástí společného jmění, se součástí společného jmění stávají dnem splatnosti.

{{§|712}}

Není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví.

'''Správa v zákonném režimu'''

{{§|713}}

# Součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody.
# Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně.
# Z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.

{{§|714}}

# V záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud.
# Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

{{§|715}}

# Má-li být součást společného jmění použita k podnikání jednoho z manželů a přesahuje-li majetková hodnota toho, co má být použito, míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, vyžaduje se při prvním takovém použití souhlas druhého manžela. Byl-li druhý manžel opomenut, může se dovolat neplatnosti takového jednání.
# Má-li být součást společného jmění použita k nabytí podílu v obchodní společnosti nebo družstvu, nebo je-li důsledkem nabytí podílu ručení za dluhy společnosti nebo družstva v rozsahu přesahujícím míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, platí odstavec 1 obdobně.

'''Smluvený režim'''

{{§|716}}

# Snoubenci a manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Ujednají-li si smluvený režim manželé, upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Ujedná-li se pro smluvený režim zpětný účinek, nepřihlíží se k tomu.
# Smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny.

{{§|717}}

# Smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Ustanovení o režimu oddělených jmění se použijí obdobně v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství.
# Smluvený režim lze změnit dohodou manželů nebo rozhodnutím soudu; taková změna vyžaduje dohodu manželů nebo rozhodnutí soudu o součástech společného jmění v dosavadním režimu.

{{§|718}}

# Smlouva může obsahovat jakékoli ujednání a týkat se jakékoli věci, ledaže to zákon zakazuje; může se týkat zejména rozsahu, obsahu, doby vzniku zákonného nebo jiného režimu společného jmění, jednotlivých věcí i jejich souborů. Smlouvou lze změnit zařazení již existujících i upravit zařazení budoucích součástí jmění rozdílně od zákonného režimu.
# Smlouvou lze rovněž uspořádat majetkové poměry pro případ zániku manželství; jedná-li se o uspořádání pro případ zániku manželství smrtí, považuje se v této části smlouva za smlouvu dědickou, má-li její náležitosti.
# Smlouvou nelze vyloučit ani změnit ustanovení o obvyklém vybavení rodinné domácnosti, ledaže jeden z manželů opustil trvale domácnost a odmítá se vrátit.

{{§|719}}

# Smlouva o manželském majetkovém režimu nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu.
# Smlouva o manželském majetkovém režimu se nesmí svým obsahem nebo účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by se smlouvou souhlasila; tato smlouva uzavřená bez souhlasu třetí osoby nemá vůči ní právní účinky.

{{§|720}}

# Smlouva snoubenců o manželském majetkovém režimu nabývá účinnosti uzavřením manželství. Týká-li se smlouva již existující věci zapsané do veřejného seznamu, lze provést do tohoto seznamu zápis změny až po uzavření manželství.
# Týká-li se smlouva manželů o manželském majetkovém režimu již existující věci zapsané do veřejného seznamu, nabývá smlouva v této části účinky vůči třetím osobám zápisem do tohoto seznamu, ledaže tento zákon stanoví jinak.

{{§|721}}

# Smlouva o manželském majetkovém režimu se zapíše do veřejného seznamu, je-li to v ní ujednáno; jinak na žádost obou manželů. Do seznamu se zapíše vše, co mění zákonný majetkový režim manželů.
# Zápis provede bez zbytečného odkladu ten, kdo smlouvu sepsal, a není-li to možné, ten, kdo seznam vede.

'''Správa ve smluveném režimu'''

{{§|722}}

# Snoubenci i manželé mohou uzavřít smlouvu o správě toho, co je součástí společného jmění, která se odchyluje od ustanovení § 713 a 714; ustanovení § 719 a 720 platí i pro tuto smlouvu.
# Smlouva podle odstavce 1 obsahuje ujednání o tom, který manžel bude spravovat společné jmění nebo jeho součást a jakým způsobem.

{{§|723}}

# Manžel, který spravuje společné jmění, právně jedná v záležitostech týkajících se společného jmění samostatně, a to i v soudním nebo jiném řízení, ledaže je dále stanoveno jinak.
# Manžel, který spravuje všechno společné jmění, může právně jednat jen se souhlasem druhého manžela
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;při nakládání se společným jměním jako celkem,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;při nakládání s obydlím, v němž je rodinná domácnost manželů, je-li toto obydlí součástí společného jmění, nebo které je obydlím jednoho z nich, anebo obydlím nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti a o něž manželé pečují, jakož i při ujednání trvalého zatížení nemovité věci, která je součástí společného jmění.
# Ustanovení § 714 odst. 2 platí obdobně.

'''Režim založený rozhodnutím soudu'''

{{§|724}}

# Je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění zruší nebo zúží jeho stávající rozsah.
# Závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželu, že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i to, že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Jako závažný důvod může být shledáno také to, že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby.

{{§|725}}

Režim založený rozhodnutím soudu lze změnit smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu.

{{§|726}}

# Soud může společné jmění poté, co je zrušil, obnovit; soud tak rozhodne zejména, když pominou důvody zrušení společného jmění. To platí i v případě, že manžel navrhne, aby společné jmění, jehož rozsah byl zúžen, bylo rozšířeno do zákonného rozsahu.
# Zaniklo-li společné jmění na základě zákona, soud jej na návrh manžela obnoví, pokud je to v zájmu obou manželů.

{{§|727}}

# Rozhodnutím soudu nelze vyloučit ani změnit ustanovení upravující obvyklé vybavení rodinné domácnosti.
# Rozhodnutí soudu o změně, zrušení nebo obnovení společného jmění nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu a nesmí se obsahem nebo účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by s rozhodnutím souhlasila.

{{§|728}}
'''Správa v režimu založeném rozhodnutím soudu'''

Jedná-li manžel při správě společného jmění způsobem, který je ve zřejmém rozporu se zájmem druhého manžela, rodiny nebo rodinné domácnosti, a snoubenci nebo manželé neuzavřeli smlouvu o správě toho, co je součástí společného jmění, může soud na návrh druhého manžela rozhodnout, jakým způsobem bude společné jmění spravováno.

'''Režim oddělených jmění'''

{{§|729}}

V režimu oddělených jmění smí manžel nakládat se svým majetkem bez souhlasu druhého manžela.

{{§|730}}

Podnikají-li v režimu oddělených jmění manželé společně nebo jeden z manželů podniká s pomocí druhého manžela, rozdělí si příjmy z podnikání, jak si v písemné formě ujednali; jinak se příjmy rozdělí rovným dílem.

'''Ochrana třetích osob'''

{{§|731}}

Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění.

{{§|732}}

Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742. To platí i v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v případě, že dluh jen jednoho z manželů vznikl ještě před uzavřením manželství.

{{§|733}}

Zavázal-li se jeden z manželů v době, od které do změny nebo vyloučení zákonného majetkového režimu, ať smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu, uplynulo méně než šest měsíců, může být pohledávka jeho věřitele uspokojena ze všeho, co by bylo součástí společného jmění, kdyby ke smlouvě manželů nebo k rozhodnutí soudu nedošlo.

{{§|734}}

Je-li smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu, kterými byl zákonný majetkový režim změněn nebo vyloučen, dotčeno právo třetí osoby, zejména věřitele, může tato osoba své právo uplatnit u příležitosti vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, stejně, jako by ke smlouvě manželů nebo k rozhodnutí soudu nedošlo; přitom se použije § 742.

{{§|735}}
'''Zvláštní ustanovení'''

Neuzavřou-li spolu manželé, kteří mají v úmyslu dosáhnout rozvodu manželství způsobem uvedeným v § 757, dohodu o uspořádání majetkových povinností a práv pro případ rozvodu, v níž pod podmínkou, že manželství bude rozvedeno, rovněž ujednají, jak budou v době odděleného hospodaření nabývat práva a zavazovat se, platí pro dobu odděleného hospodaření manželů ustanovení o společném jmění přiměřeně, ledaže tento zákon stanoví jinak.

'''Vypořádání společného jmění'''

{{§|736}}

Je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

{{§|737}}

# Vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné.
# Vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely.

{{§|738}}

# Dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Je-li však předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu.
# Platnosti dohody o vypořádání nebrání, týká-li se jen části společných majetkových povinností a práv.

{{§|739}}

# Dohoda o vypořádání vyžaduje písemnou formu, pokud byla uzavřena za trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje písemnou formu i smlouva o převodu vlastnického práva.
# Nevyžaduje-li dohoda o vypořádání písemnou formu a požádá-li o to jeden z manželů, doručí mu druhý manžel potvrzení, jak se vypořádali.

{{§|740}}

Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

{{§|741}}

Nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že

## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

{{§|742}}

# Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.
# Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

'''Některá ustanovení o bydlení manželů'''

{{§|743}}

# Manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost.
# Žádá-li manžel z vážných důvodů o přeložení rodinné domácnosti, má mu druhý manžel vyhovět, ledaže důvody pro setrvání převažují nad důvody pro tuto změnu.
# Manželé se mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.

{{§|744}}

Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.

{{§|745}}

# Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě jiného obdobného závazkového práva.
# Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, ujednají-li si manželé něco jiného.

{{§|746}}

# Mají-li manželé k domu nebo bytu společné nájemní právo, jsou zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.
# Manžel, který má právo bydlení, má postavení ručitele svého manžela.

{{§|747}}

# Má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.
# Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.

{{§|748}}

# Mají-li manželé společné nájemní právo k domu nebo bytu, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, platí § 747 odst. 1 věta první obdobně. Manžel nesmí bez souhlasu druhého manžela nájem ukončit, nebo jej omezit právem, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny.
# Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.

{{§|749}}

Souhlas manžela podle § 747 a 748 vyžaduje písemnou formu.

{{§|750}}

# Dohodnou-li se manželé, popřípadě snoubenci, odchylně od ustanovení § 747 a 748, nesmí dohoda zhoršit postavení jejich společného nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, které žije s nimi v rodinné domácnosti a vůči kterému mají vyživovací povinnost, popřípadě nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti a bylo svěřeno do společné péče manželů nebo jednoho z nich; dohoda se dále nesmí dotknout práv třetích osob, ledaže s takovou dohodou souhlasily.
# Dohoda i souhlas třetích osob podle odstavce 1 vyžadují písemnou formu.

'''Zvláštní ustanovení proti domácímu násilí'''

{{§|751}}

# Stane-li se další společné bydlení manželů v domě nebo bytě, v němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro jednoho z nich nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi nebo jinému, kdo v rodinné domácnosti manželů žije, může soud na návrh dotčeného manžela omezit, popřípadě i vyloučit na určenou dobu právo druhého manžela v domě nebo bytě bydlet.
# Stejně jako v odstavci 1 lze postupovat v případě, že se jedná o manžele rozvedené, jakož i v případě, kdy manželé nebo rozvedení manželé bydlí společně jinde než v rodinné domácnosti.

{{§|752}}

Omezení, popřípadě vyloučení práva manžela v domě nebo bytě bydlet, určí soud nejdéle na dobu šesti měsíců. Soud na návrh rozhodne znovu, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.

{{§|753}}

Právo domáhat se ochrany proti domácímu násilí má také každá jiná osoba, která žije spolu s manžely nebo rozvedenými manžely v rodinné domácnosti.

=== Díl 5 – Zánik manželství ===

==== Oddíl 1 – Obecné ustanovení ====
{{§|754}}

Manželství zaniká jen z důvodů stanovených zákonem.

==== Oddíl 2 – Rozvod manželství ====
{{§|755}}

# Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
# Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.
# Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

{{§|756}}

Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

{{§|757}}

# Připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu.
# Dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.

{{§|758}}

Manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

==== Oddíl 3 – Následky zániku manželství ====
{{§|759}}
'''Příjmení rozvedeného manžela'''

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení.

'''Výživné rozvedeného manžela'''

{{§|760}}

# Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.
# Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je dán jiný obdobně závažný důvod.
# Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

{{§|761}}

# Rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů; ujednají-li si, že se výživné nahradí odbytným, zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím odbytného.
# Nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud.

{{§|762}}

# Nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu.
# Dopustil-li se bývalý manžel vůči druhému manželovi jednání, které naplňuje znaky domácího násilí, nemá právo na výživné podle odstavce 1, ač by jinak podmínky přiznání práva na výživné splňoval.

{{§|763}}

Právo rozvedeného manžela na výživné zanikne, uzavře-li oprávněný rozvedený manžel nové manželství, nebo vstoupí-li do registrovaného partnerství.

'''Majetkové povinnosti a práva při zániku manželství'''

{{§|764}}

# Zanikne-li manželství smrtí manžela, posoudí se majetkové povinnosti a práva bývalých manželů v rámci řízení o dědictví podle toho majetkového režimu, který existoval mezi manžely, popřípadě i podle pokynů, které zemřelý manžel ještě za svého života ohledně svého majetku pro případ smrti učinil; jinak se použijí pravidla uvedená v § 742, s výjimkou § 742 odst. 1 písm. c), ledaže se pozůstalý manžel dohodne s dědici o vypořádání jinak.
# Byl-li manžel prohlášen za mrtvého, posoudí se jeho majetkové povinnosti a práva ke dni, který je v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého uveden jako den jeho smrti.

{{§|765}}

# Zanikne-li manželství rozvodem, spravují se majetkové povinnosti a práva rozvedených manželů dohodou manželů nebo rozvedených manželů.
# Nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

'''Bydlení po zániku manželství'''

{{§|766}}

# Zaniklo-li manželství smrtí manžela a manželé měli společné nájemní právo k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, zůstane nájemcem bytu pozůstalý manžel. Svědčilo-li manželům k domu nebo bytu společně jiné závazkové právo, zůstane oprávněným pozůstalý manžel.
# Zaniklo-li manželství smrtí manžela a nájemní právo k domu nebo bytu, v němž se nacházela rodinná domácnost manželů, měl jen jeden z nich, použijí se ustanovení o nájmu bytu.

{{§|767}}

# Zaniklo-li manželství smrtí manžela, který měl k domu nebo bytu, v němž se nacházela rodinná domácnost manželů, výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a bylo-li to jiné právo než závazkové, zatímco druhý manžel měl v domě nebo bytě právo bydlení, zanikne tomuto manželu právo bydlení, pokud výhradní právo zemřelého manžela přešlo na jinou osobu než na pozůstalého manžela. To neplatí, nelze-li na pozůstalém manželu spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil.
# Je-li to přiměřené poměrům pozůstalého manžela, především proto, že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, o něž manželé pečovali, nebo o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, jehož rodičem je zemřelý manžel, anebo o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým manželem žije, může soud na návrh pozůstalého manžela založit v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení podle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit, a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým; toto právo nezanikne, nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu.
# Měl-li pozůstalý manžel právo bydlet z jiného důvodu, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.

{{§|768}}

# Zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení.
# Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

{{§|769}}

Zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

{{§|770}}

Zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli v domě nebo bytě právo bydlet, s tím, že jedno právo bylo odvozeno od druhého, má právo žádat vystěhování toho z rozvedených manželů, který měl jen právo odvozené, ten, kdo má k domu nebo bytu věcné nebo závazkové právo, od kterého bylo právo druhého z manželů bydlet přímo odvozeno.

== HLAVA II – PŘÍBUZENSTVÍ A ŠVAGROVSTVÍ ==

=== Díl 1 – Všeobecná ustanovení ===
'''Příbuzenství'''

{{§|771}}

Příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý osvojením.

{{§|772}}

# Osoby jsou příbuzné v linii přímé, pochází-li jedna od druhé.
# Osoby jsou příbuzné ve vedlejší linii, mají-li společného předka, ale přitom nepocházejí jedna od druhé.

{{§|773}}

Stupeň příbuzenství mezi dvěma osobami se určuje podle počtu zrození, jimiž v linii přímé pochází jedna od druhé a ve vedlejší linii obě od svého nejbližšího společného předka.

{{§|774}}
'''Švagrovství'''

Vznikem manželství vznikne švagrovství mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela; v jaké linii a v jakém stupni je někdo příbuzný s jedním manželem, v takové linii a v takovém stupni je sešvagřen s druhým manželem. Zanikne-li manželství smrtí jednoho z manželů, švagrovství tím nezaniká.

=== Díl 2 – Poměry mezi rodiči a dítětem ===

==== Oddíl 1 – Určování rodičovství ====
{{§|775}}
'''Mateřství'''

Matkou dítěte je žena, která je porodila.

'''Otcovství'''

{{§|776}}

# Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne poté, co manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, anebo poté, co byl manžel matky prohlášen za nezvěstného, má se za to, že otcem je manžel matky.
# Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, má se za to, že otcem je manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne poté, co předchozí manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.

{{§|777}}

# Narodí-li se dítě v době mezi zahájením řízení o rozvodu manželství a třístým dnem po rozvodu manželství, a manžel, popřípadě bývalý manžel matky prohlásí, že není otcem dítěte, zatímco jiný muž prohlásí, že je otcem dítěte, má se za to, že otcem je tento muž, připojí-li se matka k oběma prohlášením.
# Prohlášení manžela matky dítěte, popřípadě jejího bývalého manžela, muže, který tvrdí, že je otcem dítěte, a matky dítěte se činí v řízení před soudem, zahájeném na návrh některého z nich; návrh lze podat nejpozději do uplynutí jednoho roku od narození dítěte.
# K určení otcovství k dítěti podle odstavců 1 a 2 nemůže dojít dříve, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství.
# Jde-li o řízení o neplatnost manželství, použijí se odstavce 1 až 3 obdobně.

{{§|778}}

Narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas.

{{§|779}}

# Nedojde-li k určení otcovství podle § 776, 777 nebo 778, má se za to, že otcem je muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky a tohoto muže. Takto lze určit otcovství i k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.
# Prohlášení se činí osobně před soudem nebo před matričním úřadem. Nezletilý, který není plně svéprávný, činí prohlášení vždy před soudem.

{{§|780}}

Činí-li prohlášení ten, kdo není plně svéprávný, může je učinit pouze před soudem. Soud podle okolností případu posoudí, zda ten, kdo není plně svéprávný, je schopen jednat sám, nebo zda za něho bude jednat jeho opatrovník.

{{§|781}}

Nemůže-li matka pro duševní poruchu posoudit význam svého prohlášení nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou, není možné určit otcovství souhlasným prohlášením.

{{§|782}}

Na prohlášení otcovství jako zvláštní projev vůle se použijí obecná ustanovení o právním jednání, není-li stanoveno jinak. Neplatnosti se však lze dovolat jen ve lhůtě pro popření otcovství.

{{§|783}}

# Nedojde-li k určení otcovství podle § 776, 777 nebo 778, ani podle § 779, může matka, dítě i muž, který tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud.
# Má se za to, že otcem je muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto šedesát a více než tři sta dní, ledaže jeho otcovství vylučují závažné okolnosti.
# Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh proti opatrovníkovi, kterého k tomu jmenuje soud.

{{§|784}}

# Zemře-li během řízení navrhovatel, může v řízení pokračovat další k návrhu oprávněný.
# Zemře-li během řízení dítě, může do šesti měsíců od jeho smrti podat návrh též potomek tohoto dítěte, má-li právní zájem na tomto určení.
# Zemře-li během řízení domnělý otec, pokračuje řízení proti opatrovníkovi, kterého k tomu jmenuje soud.
# Zemře-li během řízení muž, který tvrdil, že je otcem, a nepokračuje-li v řízení dítě nebo matka, soud řízení zastaví.

'''Popírání otcovství'''

{{§|785}}

# Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech zakládajících důvodnou pochybnost, že je otcem dítěte, které se narodilo jeho manželce, popřít své otcovství u soudu, nejpozději však do šesti let od narození dítěte. Otcovství popírá vůči dítěti a matce, jsou-li oba naživu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému; není-li naživu žádný z nich, manžel toto právo nemá.
# Byla-li svéprávnost manžela před uplynutím popěrné šestileté lhůty omezena tak, že sám otcovství popřít nemůže, může je popřít jeho opatrovník, kterého pro tento účel jmenuje soud, a to ve lhůtě šesti měsíců od jmenování soudem.

{{§|786}}

# Narodí-li se dítě mezi stošedesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po jeho zániku nebo prohlášení za neplatné, lze otcovství popřít s výjimkou uvedenou v ustanovení § 777, jen je-li vyloučeno, aby manžel matky byl otcem dítěte.
# Narodí-li se dítě před stošedesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se nemělo za to, že otcem dítěte je manžel matky, popře-li své otcovství. To neplatí, souložil-li manžel matky s matkou dítěte v době, od níž do narození dítěte neprošlo méně než sto šedesát a více než tři sta dní, nebo věděl-li při uzavření manželství, že je těhotná.

{{§|787}}

Otcovství nelze popřít k dítěti narozenému v době mezi stošedesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodnění provedeného se souhlasem manžela matky, nebo se souhlasem jiného muže, když matka není vdaná, bez ohledu na to, jaké genetické látky bylo použito. To neplatí, otěhotněla-li matka dítěte jinak.

{{§|788}}

Popřel-li pozdější manžel své otcovství k dítěti matky znovu provdané, počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství dřívějšího manžela dnem následujícím poté, kdy se dozvěděl o rozhodnutí.

{{§|789}}

Matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel. Ustanovení o popření otcovství manželem platí obdobně.

{{§|790}}

# Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může otcovství k dítěti popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte. Může tak učinit do šesti měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; dojde-li k určení otcovství před narozením dítěte, neskončí lhůta dříve než šest měsíců po jeho narození.
# Ustanovení § 785 odst. 1 věta druhá a § 785 odst. 2 platí obdobně.

{{§|791}}

Matka dítěte může popřít, že otcem dítěte je muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, a to ve lhůtách stanovených v § 790 odst. 1 větě druhé.

{{§|792}}

Je-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty, může soud rozhodnout, že zmeškání lhůty promíjí, pokud to vyžadují zájem dítěte a veřejný pořádek.

{{§|793}}

Vyžaduje-li to zřejmý zájem dítěte a mají-li být naplněna ustanovení zaručující základní lidská práva, může soud i bez návrhu zahájit řízení o popření otcovství, bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale otec dítěte takto určený nemůže být jeho otcem. Soud zpravidla současně pozastaví výkon rodičovské odpovědnosti.

==== Oddíl 2 – Osvojení ====

===== Pododdíl 1 – Osvojení, osvojitel a osvojované dítě =====
{{§|794}}

Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

{{§|795}}

Předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.

{{§|796}}

# O osvojení nezletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce dítě osvojit. K návrhu na osvojení dítěte z ciziny nebo do ciziny připojí navrhovatel rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o souhlasu s osvojením.
# O osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.

{{§|797}}

Na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.

{{§|798}}

Z činností souvisejících se zprostředkováním osvojení nesmí nikdo získat nepatřičný zisk.

{{§|799}}

# Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem.
# Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře.

{{§|800}}

# Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči.
# Osvojují-li manželé, podávají návrh na osvojení společně jako společní osvojitelé.

{{§|801}}

Osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující.

{{§|802}}

Osvojit lze nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

{{§|803}}

Mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let.

{{§|804}}

Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.

===== Pododdíl 2 – Souhlas s osvojením =====
{{§|805}}

O osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele. To platí i v případě, že byl souhlas vzat zpět.

'''Souhlas dítěte s osvojením'''

{{§|806}}

# Dosáhlo-li osvojované dítě alespoň dvanácti let, je třeba vždy jeho osobního souhlasu, ledaže je mimo jakoukoli pochybnost, že by byl postup požadující osobní souhlas osvojovaného dítěte v zásadním rozporu se zájmy dítěte, nebo že dítě není schopno posoudit důsledky souhlasu.
# Dříve než se osvojované dítě vyjádří, soud je řádně poučí o účelu, obsahu a důsledcích souhlasu s osvojením.

{{§|807}}

# Nedosáhlo-li dítě věku alespoň dvanácti let, dá jeho jménem souhlas s osvojením jeho opatrovník; opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dříve než dá opatrovník souhlas, zjistí všechny rozhodné skutečnosti, které ho povedou k závěru, že osvojení bude v souladu se zájmy dítěte.
# Je-li to možné, soud vyslechne i osvojované dítě a vezme na jeho vyjádření zřetel s ohledem na stupeň jeho duševního vývoje.

{{§|808}}

Osvojované dítě může svůj souhlas s osvojením odvolat až do rozhodnutí o osvojení.

'''Souhlas rodičů'''

{{§|809}}

K osvojení je třeba souhlasu rodičů osvojovaného dítěte.

{{§|810}}

# Souhlas dává rodič osobním prohlášením vůči soudu. Prohlášení musí splňovat obecné náležitosti právního jednání, je-li však souhlas vázán na splnění podmínky nebo je-li časově omezený, nepřihlíží se k němu.
# Dříve než se rodič vyjádří, soud ho řádně poučí o podstatě a důsledcích prohlášení souhlasu a o podstatě osvojení.

{{§|811}}

# Souhlasu rodiče k osvojení jeho dítěte je třeba i tehdy, nenabyl-li plné svéprávnosti. Rodič, který ještě nedosáhl věku šestnácti let, nemůže dát souhlas k osvojení.
# Dává-li souhlas rodič, který nenabyl plné svéprávnosti, nelze, aby za něho jednal jeho opatrovník; jeho způsobilost dát souhlas posoudí soud podle obecných ustanovení.

{{§|812}}

Rodič, jehož svéprávnost byla omezena rozhodnutím soudu, může ve věcech osvojení, včetně udělení souhlasu k osvojení, právně jednat pouze v rozsahu, ve kterém jeho svéprávnost omezena nebyla.

{{§|813}}

# Matka osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Otec osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení i před uplynutím této doby, nejdříve však po narození dítěte.
# Byl-li souhlas otce nebo matky dán dříve, nepřihlíží se k němu.

{{§|814}}

Není rozhodné, zda byl souhlas k osvojení dán s určením pro určitou osobu osvojitele, nebo bez takového určení.

{{§|815}}

Byl-li souhlas k osvojení dán s určením pro určitou osobu jako osvojitele a bude-li návrh na osvojení vzat zpět, nebo zamítnut, pozbude souhlas účinnosti.

{{§|816}}

Souhlas k osvojení pozbude účinnosti vždy, nedojde-li k osvojení do šesti let ode dne, kdy byl souhlas dán.

{{§|817}}

# Souhlas k osvojení lze odvolat po dobu tří měsíců ode dne, kdy byl dán.
# Souhlas k osvojení lze odvolat i po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl dán,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nebylo-li osvojované dítě ještě předáno do péče osvojitele před osvojením,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;má-li být osvojované dítě podle rozhodnutí soudu vydaného na návrh rodičů vydáno tím, komu bylo svěřeno do péče, protože je v souladu se zájmy dítěte, aby bylo se svými rodiči.
# Pro odvolání souhlasu platí obdobně ustanovení o tom, jak, vůči komu a s jakými účinky se souhlas k osvojení dává.

{{§|818}}

# Souhlasu rodiče osvojovaného dítěte není k osvojení třeba, pokud rodič
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;byl zbaven rodičovské odpovědnosti a zároveň práva dát souhlas k osvojení,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky svého jednání nebo je ovládnout, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodaří soudu v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit ani při vynaložení potřebné pečlivosti.
# Jsou-li tyto skutečnosti dány u obou rodičů, vyžaduje se k osvojení souhlas poručníka, popřípadě souhlas opatrovníka, kterého k tomu účelu jmenuje soud; to platí i v případě, že oba rodiče zemřeli nebo že rodičovství k osvojovanému dítěti nebylo určeno. Před udělením nebo odmítnutím souhlasu musí být zjištěny všechny rozhodné skutečnosti týkající se osvojovaného dítěte a jeho rodiny, které by mohly mít vliv na rozhodnutí o osvojení; zejména se zjistí, zda osvojované dítě má blízké příbuzné a zda ti mají zájem o dítě pečovat, a vyslechne se i ten, v jehož péči se osvojované dítě právě nalézá.

{{§|819}}

# K osvojení dále není třeba souhlasu rodiče, který zjevně nemá o dítě zájem.
# Rodič zjevně nemá o dítě zájem, neprojevuje-li soustavně o dítě opravdový zájem, a tím trvale zaviněně porušuje své povinnosti rodiče.

{{§|820}}

# Má se za to, že nezájem rodiče o dítě je zjevný, trvá-li alespoň tři měsíce od posledního projeveného opravdového zájmu. Nelze-li však v chování rodiče spatřovat hrubé porušování jeho povinností, je třeba, aby byl orgánem sociálně-právní ochrany dětí poučen o možných důsledcích svého chování a aby od takového poučení uplynuly alespoň tři měsíce. Orgán sociálně-právní ochrany dětí je povinen poskytnout rodiči nejpozději po tomto poučení poradenství a pomoc za podmínek stanovených jiným právním předpisem.
# Poučení podle odstavce 1 se nevyžaduje, opustil-li rodič místo, kde se dříve zdržoval, aniž sdělil, kde se nyní zdržuje, a nepodařilo-li se ani za tři měsíce zjistit místo, kde se rodič zdržuje.

{{§|821}}

# Soud rozhoduje ve zvláštním řízení, je-li, nebo není-li třeba k osvojení souhlasu rodiče.
# Rozhodne-li soud, že k osvojení není třeba souhlasu obou rodičů, je k osvojení zapotřebí souhlasu opatrovníka, kterého soud k tomu účelu jmenuje. Dříve než dá opatrovník souhlas, zjistí všechny rozhodné skutečnosti týkající se osvojovaného dítěte a jeho rodiny, které by mohly mít vliv na rozhodnutí o osvojení; zejména zjistí, má-li osvojované dítě blízké příbuzné, kteří mají zájem o ně pečovat, a vyslechne toho, v jehož péči se osvojované dítě právě nalézá.

{{§|822}}

# Nastaly-li okolnosti, kdy k osvojení není třeba souhlasu rodiče, nelze přesto o osvojení kladně rozhodnout, je-li tu někdo z blízkých příbuzných dítěte, který je ochoten a schopen o dítě pečovat a učiní v tomto smyslu návrh soudu.
# Soud svěří dítě do péče jeho blízkého příbuzného, je-li to v souladu se zájmy dítěte a je-li zjevné, že tato osoba je schopna o dítě pečovat.

===== Pododdíl 3 – Péče před osvojením =====
{{§|823}}

# Se souhlasem budoucího osvojitele je možné předat mu osvojované dítě do péče ihned poté, kdy oba rodiče dali k osvojení souhlas. Souhlasí-li s tím rodiče, lze dítě předat budoucímu osvojiteli do péče i dříve, jakmile to zdravotní stav dítěte dovolí. Rodiče osvojovaného dítěte jsou povinni o předání dítěte informovat orgán sociálně-právní ochrany dětí.
# Péče o dítě v době před uplynutím tří měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení, není péčí před osvojením. Po tuto dobu má ten, komu bylo dítě předáno do péče, pouze povinnost a právo o dítě řádně pečovat a chránit je; v záležitostech dítěte, které s touto péčí souvisí, může jednat, jen je-li toho nezbytně třeba.

{{§|824}}

# O předání dítěte do péče podle § 823 rozhodne soud.
# Má-li soud za to, že jsou dány okolnosti, kdy k osvojení není třeba souhlasu rodiče, může použít § 823 odst. 1 obdobně.

{{§|825}}

Po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení, se pozastavuje výkon práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti; soud jmenuje poručníkem osvojovaného dítěte orgán sociálně-právní ochrany dětí, ledaže byl poručník jmenován již dříve. Ustanovení § 929 platí obdobně.

{{§|826}}

Po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl souhlas k osvojení dán, může být osvojované dítě předáno osvojiteli do péče před osvojením. O takovém předání rozhoduje na návrh osvojitele soud.

{{§|827}}

# Soud o předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením rozhodne až poté, co provede šetření ohledně vzájemné vhodnosti dítěte a osvojitele, zejména se zřetelem na
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;osobnost a zdravotní stav osvojitele i jeho sociální prostředí, zvláště bydlení a domácnost, jakož i schopnost osvojitele pečovat o dítě a pohnutky osvojitele k osvojení,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;osobnost a zdravotní stav dítěte, sociální prostředí, ze kterého dítě pochází, jakož i jeho statusová práva,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;etnické, náboženské a kulturní prostředí dítěte a osvojitele,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dobu, po kterou bylo dítě v péči osvojitele.
# Chce-li dítě osvojit jeden z manželů, soud zjistí, z jakého důvodu se druhý manžel k návrhu nepřipojil.

{{§|828}}

Bylo-li osvojované dítě již dříve předáno do péče osvojitele, považuje se jeho další péče za péči před osvojením. Pro péči před osvojením není nutné další rozhodnutí orgánu veřejné moci.

{{§|829}}

# Dříve než bude o osvojení rozhodnuto, musí být osvojované dítě v péči osvojitele na jeho náklad. Osvojitel má povinnosti a práva osoby, do jejíž péče je dítě svěřeno podle § 953 až 957.
# Péče osvojitele o osvojované dítě před osvojením trvá po dobu dostatečnou pro přesvědčivé zjištění, že se mezi osvojitelem a dítětem vytvořil takový poměr, jaký je smyslem a cílem osvojení; tato péče neskončí dříve než uplynutím šesti měsíců.
# Po dobu, v níž je dítě v péči osvojitele, se pozastavuje dříve stanovená vyživovací povinnost jiné osoby k dítěti.

{{§|830}}

# Podá-li muž, který tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte, návrh na určení otcovství, nelze o osvojení rozhodnout, dokud o návrhu na určení otcovství nebude rozhodnuto.
# Bylo-li osvojované dítě předáno do péče budoucího osvojitele podle § 823 a uplynula-li tříměsíční lhůta, ve které lze souhlas k osvojení odvolat, dříve, než byl návrh podle odstavce 1 podán, použije se § 817 obdobně.

{{§|831}}

Podá-li osoba, která tvrdí, že je blízkým příbuzným osvojovaného dítěte, návrh na svěření dítěte do péče podle § 953, nelze o osvojení rozhodnout, dokud o tomto návrhu nebude rozhodnuto.

===== Pododdíl 4 – Následky osvojení =====
{{§|832}}

# Dítě, které bylo společně osvojeno manžely, nebo manželem svého rodiče, má postavení společného dítěte manželů; jinak má postavení dítěte osvojitele.
# Osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost.

{{§|833}}

# Osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl jmenován, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával.
# Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení příbuzenského poměru mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými, ani práv a povinností vyplývajících z tohoto poměru.

{{§|834}}

Bylo-li osvojeno dítě, které je rodičem, vztahují se účinky osvojení i na jeho dítě.

{{§|835}}

# Osvojenec má příjmení osvojitele; společný osvojenec manželů má příjmení, které bylo určeno pro jejich děti při uzavření manželství.
# Nesouhlasí-li osvojenec, který má právo vyslovit se ke svému příjmení, se změnou svého příjmení, rozhodne soud, že osvojenec bude ke svému příjmení připojovat příjmení osvojitele. Má-li osvojenec připojované příjmení, lze osvojitelovo příjmení připojit jen k prvnímu příjmení osvojence; má-li osvojitel připojované příjmení, lze k osvojencovu příjmení připojit jen první příjmení osvojitele.

{{§|836}}

Osvojitel je povinen informovat osvojence o skutečnosti osvojení, jakmile se to bude jevit vhodným, nejpozději však do zahájení školní docházky.

{{§|837}}
'''Utajení osvojení'''

# Osvojitel nebo osvojenec může navrhnout, aby soud rozhodl, že osvojení a jeho okolnosti mají být utajeny před rodinou původu dítěte. To obdobně platí i pro utajení pokrevního rodiče a jeho souhlasu k osvojení.
# Třebaže byly osvojení a jeho okolnosti nebo pokrevní rodič a jeho souhlas k osvojení utajeny, může soud rozhodnout o jejich odtajnění, odůvodňuje-li to velmi závažná situace ohrožující osvojené dítě na životě nebo na zdraví.

{{§|838}}

Jakmile osvojenec nabude svéprávnosti, vznikne mu právo seznámit se s obsahem spisu, který byl veden v řízení o jeho osvojení.

{{§|839}}
'''Dohled nad úspěšností osvojení'''

# Bez zřetele k tomu, zda je dohled nad úspěšností osvojení uložen, poskytne zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí osvojitelům poradenství a služby spojené s péčí o osvojence.
# Odůvodňují-li to okolnosti případu, nařídí soud i bez návrhu nad osvojitelem a osvojencem dohled na dobu nezbytně nutnou, jejíž délku zároveň určí; dohled vykonává zpravidla prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

'''Zrušení osvojení'''

{{§|840}}

# Jsou-li pro to důležité důvody, soud osvojení na návrh osvojitele nebo osvojence zruší; podá-li návrh jen jeden z nich, může se druhý k návrhu připojit.
# Osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení. To neplatí, je-li osvojení v rozporu se zákonem.

{{§|841}}

# Zrušením osvojení zaniká poměr vzniklý osvojením i povinnosti a práva z tohoto poměru vyplývající a obnovuje se předchozí příbuzenský poměr.
# Majetková práva a majetkové povinnosti osvojence vzniklé před tím, než bylo osvojení zrušeno, nejsou zrušením osvojení dotčeny.

{{§|842}}

Osvojenec bude mít po zrušení osvojení příjmení, které měl před osvojením, ledaže prohlásí, že si stávající příjmení ponechá.

{{§|843}}
'''Opětovné osvojení osvojence'''

Osvojenec může být opětovně osvojen, jen
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;bylo-li dřívější osvojení zrušeno,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;má-li být osvojen pozdějším manželem osvojitele poté, co předchozí manžel, který byl společným osvojitelem, zemřel, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zemřel-li ten, kdo byl jediným osvojitelem, anebo ti, kdo byli společnými osvojiteli.

{{§|844}}

Je-li to v souladu se zájmy dítěte, může soud na návrh osvojitele rozhodnout i před uplynutím doby tří let od rozhodnutí o osvojení, že je osvojení nezrušitelné.

{{§|845}}

Nezrušitelné osvojení nebrání tomu, aby osvojenec byl opětovně osvojen.

===== Pododdíl 5 – Osvojení zletilého =====
{{§|846}}

Zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

{{§|847}}
'''Osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého'''

# Zletilého lze osvojit, jestliže
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.
# Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.
# Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.

'''Osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého'''

{{§|848}}

# Není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich.
# Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o jeho následcích, se použijí přiměřeně.

{{§|849}}

# Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům.
# Osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině.

'''Společná ustanovení pro osvojení zletilého'''

{{§|850}}

# Není-li osvojovaný plně svéprávný, jedná za něho zákonný zástupce, popřípadě opatrovník, kterého k tomu jmenuje soud.
# Trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny.

{{§|851}}

# Osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení.
# Souhlasí-li s tím osvojitel, může osvojenec připojit osvojitelovo příjmení k svému příjmení; trvá-li manželství osvojitele a mají-li manželé společné příjmení, vyžaduje se souhlas i druhého manžela.
# Trvá-li manželství osvojence a mají-li manželé společné příjmení, může osvojenec připojit osvojitelovo příjmení k svému příjmení jen se souhlasem svého manžela.

{{§|852}}

Osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas.

{{§|853}}

# Vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát.
# Osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám.
# Má-li osvojení právní následky i pro potomky osvojence, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.

{{§|854}}

Pro osvojení nezletilého, kterému byla přiznána svéprávnost, se ustanovení o osvojení zletilého použijí obdobně.

==== Oddíl 3 – Rodiče a dítě ====

===== Pododdíl 1 – Obecná ustanovení =====
{{§|855}}

# Rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu.
# Účelem povinností a práv k dítěti je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte.

{{§|856}}

Povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti a práva osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti.

{{§|857}}

# Dítě je povinno dbát svých rodičů.
# Dokud se dítě nestane svéprávným, mají rodiče právo usměrňovat své dítě výchovnými opatřeními, jak to odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem, včetně omezení sledujících ochranu morálky, zdraví a práv dítěte, jakož i práv jiných osob a veřejného pořádku. Dítě je povinno se těmto opatřením podřídit.

{{§|858}}

Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.

{{§|859}}

Vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

===== Pododdíl 2 – Osobní jméno a příjmení dítěte =====
{{§|860}}

# Dítě má příjmení určené při uzavření manželství svých rodičů pro společné děti manželů.
# Nemá-li dítě příjmení podle odstavce 1, zvolí rodiče pro dítě příjmení jednoho z nich; jinak jeho příjmení určí soud. Totéž platí o osobním jménu dítěte.

{{§|861}}

Je-li znám jen jeden z rodičů, má dítě jeho příjmení. Tento rodič také určí osobní jméno dítěte; jinak je určí soud.

{{§|862}}

# Jde-li o dítě, jehož rodiče nejsou manžely, zvolí rodiče pro dítě příjmení jednoho z nich; jinak jeho příjmení určí soud.
# Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou matka dítěte a její manžel shodně prohlásit před matričním úřadem, že příjmení určené pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě.

{{§|863}}

# Ke změně příjmení dítěte podle § 862 je třeba vyjádření dítěte za stejných podmínek jako v jiných záležitostech týkajících se dítěte; je-li dítě starší patnácti let, je třeba, aby se změnou svého příjmení souhlasilo.
# Ustanovení § 862 nelze použít, dosáhlo-li dítě zletilosti.

{{§|864}}

Není-li žádný z rodičů znám, určí soud i bez návrhu osobní jméno a příjmení dítěte.

===== Pododdíl 3 – Rodičovská odpovědnost =====
{{§|865}}

# Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven.
# Rozhodne-li soud o omezení svéprávnosti rodiče, rozhodne zároveň o jeho rodičovské odpovědnosti.

{{§|866}}

Pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte.

{{§|867}}

# Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytne soud dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit.
# Není-li podle zjištění soudu dítě schopno informace náležitě přijmout nebo není-li schopno vytvořit si vlastní názor nebo není-li schopno tento názor sdělit, soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte; o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost.

{{§|868}}

# Výkon rodičovské odpovědnosti nezletilého rodiče, který dříve přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství nenabyl plné svéprávnosti, je až do doby, kdy nabude plnou svéprávnost, pozastaven; to neplatí o výkonu povinnosti a práva péče o dítě, ledaže soud vzhledem k osobě rodiče rozhodne, že výkon také této povinnosti a tohoto práva se pozastavuje až do doby, kdy rodič nabude plnou svéprávnost.
# Výkon rodičovské odpovědnosti rodiče, jehož svéprávnost byla v této oblasti omezena, je po dobu omezení jeho svéprávnosti pozastaven, ledaže soud rozhodne, že se rodiči vzhledem k jeho osobě zachovává výkon povinnosti a práva péče o dítě a osobního styku s dítětem.

{{§|869}}

# Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské odpovědnosti závažná okolnost a lze-li se domnívat, že je toho v souladu se zájmy dítěte třeba, může soud rozhodnout, že se výkon rodičovské odpovědnosti tohoto rodiče pozastavuje.
# Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti nemá vliv na plnění vyživovací povinnosti k dítěti.

{{§|870}}

Nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení.

{{§|871}}

# Zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon, anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává, soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví.
# Spáchal-li rodič proti svému dítěti úmyslný trestný čin, nebo použil-li rodič své dítě, které není trestně odpovědné, ke spáchání trestného činu, nebo spáchal-li rodič trestný čin jako spolupachatel, návodce, pomocník či organizátor trestného činu spáchaného jeho dítětem, soud zvlášť posoudí, nejsou-li tu důvody pro zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti.

{{§|872}}

Před rozhodnutím soudu o omezení rodičovské odpovědnosti soud vždy posoudí, zda je vzhledem k zájmu dítěte nezbytné omezit právo rodiče osobně se stýkat s dítětem. Dojde-li ke zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti, zůstává rodiči právo osobně se stýkat s dítětem jen v případě, že soud rozhodne o zachování tohoto práva rodiči s přihlédnutím k zájmu dítěte.

{{§|873}}

Zbavil-li soud rodiče rodičovské odpovědnosti, může zároveň rozhodnout, že jej zbavuje všech nebo některých povinností a práv stanovených v § 856, především práva dát souhlas k osvojení.

{{§|874}}

Zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti ani její omezení nemá vliv na jeho vyživovací povinnost k dítěti.

'''Zvláštní ustanovení o výkonu rodičovské odpovědnosti'''

{{§|875}}

# Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte.
# Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit; to neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout nebo není schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Názoru dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor dítěte při rozhodování v úvahu.

{{§|876}}

# Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě.
# Hrozí-li při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z prodlení, může jeden z rodičů rozhodnout nebo dát přivolení sám; je ale povinen neprodleně sdělit druhému rodiči, jaký je stav věcí.
# Jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče.

{{§|877}}

# Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.
# Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte.

{{§|878}}

# Nežije-li některý z rodičů nebo není-li znám, nemá-li některý z rodičů rodičovskou odpovědnost, nebo je-li výkon jeho rodičovské odpovědnosti pozastaven, vykonává rodičovskou odpovědnost druhý rodič; to platí i tehdy, je-li rodičovská odpovědnost jednoho z rodičů omezena nebo je-li omezen její výkon.
# Nemá-li žádný z rodičů rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu nebo je-li výkon rodičovské odpovědnosti obou rodičů pozastaven, anebo je-li rodičovská odpovědnost rodičů dotčena některým z uvedených způsobů, ale každého jinak, jmenuje soud dítěti poručníka, kterému náleží povinnosti a práva rodičů nebo jejich výkon na místě rodičů.
# Je-li rodičovská odpovědnost rodičů omezena nebo je-li omezen její výkon, jmenuje soud dítěti opatrovníka.

{{§|879}}

# Při právním jednání vůči dítěti, které není způsobilé ve věci samostatně právně jednat, postačí jednání i jen vůči jednomu z rodičů jako zástupci dítěte.
# Je-li právně významné, zda dítě, které není způsobilé ve věci samostatně právně jednat, je či není v dobré víře, je třeba, aby byla posouzena dobrá víra obou rodičů; má-li však dítě v péči jen jeden z rodičů, posoudí se jen jeho dobrá víra.
# Je-li právně významné, zda dítě, které není způsobilé ve věci samostatně právně jednat, o věci, popřípadě skutečnosti vědělo nebo nevědělo, je třeba, aby byla posouzena vědomost obou rodičů; má-li však dítě v péči jen jeden z rodičů, posoudí se jen jeho vědomost.

'''Péče o dítě a jeho ochrana'''

{{§|880}}

# Rodičovskou odpovědnost týkající se osoby dítěte vykonávají rodiče způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje dítěte.
# Rozhodují-li rodiče o vzdělání nebo o pracovním uplatnění dítěte, vezmou v úvahu jeho názor, schopnosti a nadání.

{{§|881}}

Péči o dítě a jeho ochranu, výkon jeho výchovy, popřípadě některých jejích stránek, nebo dohled nad dítětem mohou rodiče svěřit jiné osobě; dohoda rodičů s ní se nemusí dotknout trvání ani rozsahu rodičovské odpovědnosti.

{{§|882}}

# Zadržuje-li jiná osoba dítě protiprávně, mají rodiče právo žádat, aby jim dítě předala; to platí i mezi rodiči navzájem. Toto právo má i ten, kdo o dítě oprávněně pečuje.
# Osoba, která dítě protiprávně zadržuje, má povinnost jej řádně předat tomu, kdo má dítě po právu v péči.

{{§|883}}

Rodiče a dítě si jsou povinni pomocí, podporou a ohledem na svou důstojnost.

{{§|884}}

# Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte. Rodiče mají být všestranně příkladem svým dětem, zejména pokud se jedná o způsob života a chování v rodině.
# Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.

{{§|885}}

Pečuje-li o dítě jen jeden z rodičů, podílí se na péči o dítě a jeho výchově i manžel nebo partner rodiče dítěte, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti. To platí i pro toho, kdo s rodičem dítěte žije, aniž s ním uzavřel manželství nebo registrované partnerství, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti.

{{§|886}}

# Žije-li dítě s rodiči nebo s některým z nich v rodinné domácnosti a je-li o ně řádně pečováno, podílí se i ono na péči o chod domácnosti. Tato povinnost dítěte zaniká zároveň s poskytováním výživy rodičů dítěti.
# Dítě se podílí na péči o chod rodinné domácnosti vlastní prací, popřípadě peněžitými příspěvky, má-li vlastní příjem, anebo oběma způsoby. Pro určení rozsahu podílu dítěte na péči o chod rodinné domácnosti jsou rozhodné schopnosti a možnosti dítěte i odůvodněné potřeby členů rodiny.

'''Osobní styk rodiče s dítětem'''

{{§|887}}

Výkon práva rodičů udržovat osobní styk s dítětem nemohou rodiče svěřit jiné osobě.

{{§|888}}

Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.

{{§|889}}

Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.

{{§|890}}

Rodiče jsou povinni si vzájemně sdělit vše podstatné, co se týká dítěte a jeho zájmů.

{{§|891}}

# Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se spolu dohodnou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li se rodiče, nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud styk rodiče s dítětem upraví. V odůvodněných případech může soud určit místo styku rodiče s dítětem.
# Je-li to nutné v zájmu dítěte, soud omezí právo rodiče osobně se stýkat s dítětem, anebo tento styk i zakáže.

'''Zastoupení dítěte'''

{{§|892}}

# Rodiče mají povinnost a právo zastupovat dítě při právních jednáních, ke kterým není právně způsobilé.
# Rodiče zastupují dítě společně, jednat však může každý z nich; ustanovení § 876 odst. 3 platí obdobně.
# Rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka.

{{§|893}}

Nedohodnou-li se rodiče, který z nich dítě při právním jednání zastoupí, rozhodne soud na návrh rodiče, který z rodičů bude za dítě právně jednat a jakým způsobem.

{{§|894}}

# Rodiče jako zákonní zástupci mohou pro vyřízení záležitosti dítěte, nejedná-li se o záležitost osobního stavu, uzavřít smlouvu o zastoupení osobou s odbornými znalostmi, popřípadě i jinou vhodnou osobou.
# Uzavře-li dítě smlouvu o zastoupení, nemá to vliv na zákonné zastoupení dítěte rodiči.
# Nedojde-li mezi zákonným a smluvním zástupcem k dohodě, rozhodne soud v souladu se zájmy dítěte.

{{§|895}}

Došlo-li k popření otcovství, právní jednání učiněná otcem jako zákonným zástupcem zůstávají nedotčena.

'''Péče o jmění dítěte'''

{{§|896}}

# Rodiče mají povinnost a právo pečovat o jmění dítěte, především je jako řádní hospodáři spravovat. S peněžními prostředky, o kterých lze předpokládat, že nebudou zapotřebí k úhradě výdajů souvisících s majetkem dítěte, musí bezpečně nakládat.
# Při právním jednání, které se týká jednotlivé součásti jmění dítěte, vystupují rodiče jako jeho zástupci; ustanovení § 892 odst. 3 platí obdobně.
# Poruší-li rodiče povinnost pečovat o jmění dítěte jako řádní hospodáři, nahradí dítěti škodu z toho vzniklou společně a nerozdílně.

{{§|897}}

Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při péči o jmění dítěte, rozhodne na návrh rodiče soud.

{{§|898}}

# K právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.
# Souhlasu soudu je třeba zejména k právnímu jednání, kterým dítě
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabývá nemovitou věc nebo její část a kterým s ní nakládá,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zatěžuje majetek jako celek nebo jeho nikoli nepodstatnou část,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nabývá dar, dědictví nebo odkaz nikoli zanedbatelné majetkové hodnoty, nebo takový dar, dědictví nebo odkaz odmítá, nebo takový dar nebo dar představující nikoli nepodstatnou část jeho majetku poskytuje, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;uzavírá smlouvu zavazující k opětovnému dlouhodobému plnění, smlouvu úvěrovou nebo obdobnou, nebo smlouvu týkající se bydlení, zejména nájmu.
# K právnímu jednání rodiče, k němuž schází potřebný souhlas soudu, se nepřihlíží.

{{§|899}}

Co rodiče získají použitím majetku dítěte, nabývá dítě.

{{§|900}}

# Příjmy z majetku dítěte, které rodiče nepoužijí k řádné správě jeho majetku (zisk), použijí nejprve k výživě dítěte. Je-li toho třeba, mohou rodiče poté použít zbývající zisk z majetku dítěte jako jeho příspěvek na vlastní výživu rodičů a výživu nezletilého sourozence dítěte, pokud s dítětem žijí v rodinné domácnosti, ledaže je z důležitých důvodů nezbytné zachovat je pro dítě na dobu po nabytí svéprávnosti.
# Majetek dítěte mohou rodiče se souhlasem soudu použít k výživě vlastní a sourozence dítěte jen tehdy, jestliže by bez zavinění osob, které mají vyživovací povinnost k dítěti, vznikl výrazný nepoměr mezi poměry dítěte a poměry povinných osob.

{{§|901}}

# Povinnost a právo rodiče pečovat o jmění dítěte zaniká prohlášením úpadku na majetek rodiče. Není-li tu druhý rodič, který by mohl pečovat o jmění dítěte, soud jmenuje i bez návrhu opatrovníka pro správu jmění dítěte.
# Po uplynutí tří let od zrušení konkursu může soud na návrh rodiče nebo opatrovníka pro správu jmění dítěte omezení rodičovské odpovědnosti zrušit, ledaže by obnovení povinnosti a práva rodiče pečovat o jmění dítěte bylo v rozporu se zájmy dítěte.

{{§|902}}

# Jakmile dítě nabude plné svéprávnosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali, především mu předají součásti jeho majetku, popřípadě na ně převedou jejich správu a podají dítěti vyúčtování ze správy jmění bez zbytečného odkladu, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy dítě nabylo plné svéprávnosti. Vyúčtování není zapotřebí, pokud je dítě nežádá.
# Vznikly-li rodičům při správě jmění dítěte nebo v souvislosti s ní náklady, mohou požadovat jejich náhradu.

{{§|903}}

# Byla-li správa jmění značně obtížná, zejména pro rozsáhlost či rozmanitost majetkového souboru, a rodiče správu jmění řádně vykonávali, mohou poté, co odevzdají spravované jmění svému dítěti, žádat přiměřenou odměnu, umožňuje-li to výnos jmění.
# Je-li již během trvání správy jmění z okolností zřejmé, že správa je značně obtížná a rodiče ji vykonávají řádně, soud jim na návrh přizná přiměřenou roční, popřípadě jinak časově určenou odměnu za správu jmění.

{{§|904}}

Předání a převzetí jmění nemá vliv na odpovědnost rodičů za správu jmění dítěte.

{{§|905}}

# Soud jmenuje i bez návrhu opatrovníka pro správu jmění dítěte, jestliže by zájmy dítěte mohly být ohroženy, zejména jsou-li tu společná majetková práva rodičů a dítěte nebo dítěte a jeho sourozence. V rozsahu povinností a práv opatrovníka pro správu jmění dítěte jsou rodiče ve výkonu povinností a práv ve vztahu ke jmění dítěte omezeni.
# Pro povinnosti a práva opatrovníka pro správu jmění dítěte, který byl jmenován vedle rodičů, se použijí obdobně ustanovení o poručníkovi, který spravuje jmění poručence, popřípadě o opatrovníkovi, který spravuje jmění opatrovance.

'''Výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství'''

{{§|906}}

# Má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům.
# Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte.

{{§|907}}

# Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.
# Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.
# Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.

{{§|908}}
'''Výkon povinností a práv rodičů, kteří žijí odděleně'''

Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, a nedohodnou-li se o úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní i bez návrhu soud. V ostatním se ustanovení § 906 a 907 použijí obdobně.

{{§|909}}
'''Zvláštní ustanovení'''

Změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu.

===== Pododdíl 4 – Vyživovací povinnost =====
{{§|910}}

# Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
# Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.
# Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní.
# Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.

{{§|911}}

Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

{{§|912}}

Nezletilé dítě, které není plně svéprávné, má právo na výživné, i když má vlastní majetek, ale zisk z majetku spolu s příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě.

{{§|913}}

# Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
# Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

{{§|914}}

Je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

'''Výživné mezi rodiči a dětmi a předky a potomky'''

{{§|915}}

# Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
# Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.

{{§|916}}

Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

{{§|917}}

Rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte. O správě takto poskytnutých částek platí obecná pravidla o jmění dítěte.

{{§|918}}

V řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti může v případech hodných zvláštního zřetele soud uložit osobě výživou povinné, aby složila zálohu na výživné splatné v budoucnu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte postupně k jednotlivým dnům splatnosti výživného. Na složenou zálohu se hledí jako na majetek povinného.

{{§|919}}

Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti.

{{§|920}}
'''Výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce'''

# Není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.
# Soud může na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby částku potřebnou na výživu a příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem poskytl předem.
# Soud může rovněž na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby předem poskytl částku potřebnou k zajištění výživy dítěte po dobu, po kterou by ženě náležela jako zaměstnankyni podle jiného právního předpisu mateřská dovolená.

'''Společná ustanovení o výživném'''

{{§|921}}

Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

{{§|922}}

# Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.
# Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

{{§|923}}

# Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.
# Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.

==== Oddíl 4 – Zvláštní opatření při výchově dítěte ====
'''Preventivní, výchovná a sankční opatření'''

{{§|924}}

Ocitne-li se dítě ve stavu nedostatku řádné péče bez ohledu na to, zda tu je či není osoba, která má právo o ně pečovat, anebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jeho jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li narušen, soud upraví předběžně poměry dítěte na nezbytně nutnou dobu; rozhodnutí soudu nepřekáží, pokud dítě není řádně zastoupeno.

{{§|925}}

# Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, a neučiní-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí, může soud
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;napomenout vhodným způsobem dítě, rodiče, osobu, do jejíž péče bylo dítě svěřeno, popřípadě toho, kdo narušuje řádnou péči o dítě,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;stanovit nad dítětem dohled a provádět jej za součinnosti školy, orgánu sociálně-právní ochrany dětí, popřípadě dalších institucí a osob, které působí zejména v místě bydliště nebo pracoviště dítěte, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;uložit dítěti nebo rodičům omezení bránící škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména zákazem určitých činností.
# Soud sleduje, zda je dodržováno výchovné opatření, o kterém rozhodl, a hodnotí jeho účinnost zpravidla v součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, popřípadě dalšími osobami.

{{§|926}}

Přísluší-li péče o dítě a jeho ochrana nebo péče o jeho jmění na základě rozhodnutí soudu jiné osobě než rodiči, a rodič a tato osoba se nemohou o výkonu péče dohodnout, rozhodne na návrh některého ze zúčastněných soud.

==== Oddíl 5 – Vztahy mezi dítětem a jinými příbuznými a dalšími osobami ====
{{§|927}}

Právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Také dítě má právo se stýkat s těmito osobami, pokud tyto osoby se stykem souhlasí.

== HLAVA III – PORUČENSTVÍ A JINÉ FORMY PÉČE O DÍTĚ ==

=== Díl 1 – Poručenství ===
{{§|928}}

# Není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka.
# Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka nebo poměry dítěte, jakož i s ohledem na to, z jakého důvodu rodiče nemají všechny povinnosti a práva, může být výjimečně okruh povinností a práv poručníka vymezen jinak.

{{§|929}}

Nastane-li situace uvedená v § 928 odst. 1, vykonává poručenství orgán sociálně-právní ochrany dětí jako veřejný poručník, a to až do doby, kdy soud jmenuje dítěti poručníka nebo dokud se poručník neujme funkce.

{{§|930}}

# Soud jmenuje dítěti poručníka neprodleně poté, kdy zjistí, že jde o dítě, jemuž je třeba poručníka jmenovat.
# Zemře-li poručník, ztratí-li schopnost nebo způsobilost poručenství vykonávat, anebo je své funkce zproštěn nebo z funkce odvolán a jiná osoba dosud nebyla do funkce poručníka jmenována, platí ustanovení § 929 obdobně.
# Soud neprodleně poté, co nastala situace uvedená v § 928, nebo v odstavci 1, zjišťuje, zda tu je vhodný člověk, který by mohl poručenství vykonávat. Nepodaří-li se takovou osobu najít, jmenuje soud do funkce poručníka orgán sociálně-právní ochrany dětí.

{{§|931}}

# Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, jmenuje soud poručníkem toho, koho naznačili rodiče, ledaže tato osoba poručenství odmítne. Jinak soud jmenuje poručníkem některou z osob příbuzných nebo blízkých dítěti nebo jeho rodině, ledaže rodič takovou osobu výslovně vyloučil. Není-li takové osoby, jmenuje soud poručníkem jiného vhodného člověka.
# Fyzická osoba, kterou soud jmenoval, může své jmenování do funkce poručníka odmítnout. Soud pak jmenuje jinou osobu.

{{§|932}}

# Poručníkem lze jmenovat jen plně svéprávnou osobu, která způsobem života zaručuje, že je schopna funkci poručníka řádně vykonávat. Před jejím jmenováním do funkce poručníka soud zjistí, zda její jmenování není v rozporu se zájmem dítěte.
# Do funkce poručníka může soud jmenovat i dvě osoby; budou jimi zpravidla manželé.

{{§|933}}

# Poručník odpovídá za řádné plnění své funkce a podléhá stálému dozoru soudu.
# Poručník se ujímá své funkce dnem jmenování.
# Do devadesáti dnů po svém jmenování předloží poručník soudu soupis jmění dítěte; soud může tuto lhůtu na žádost poručníka prodloužit, nejdéle však o šedesát dnů.

{{§|934}}

# Každé rozhodnutí poručníka v nikoli běžné záležitosti týkající se dítěte musí být schváleno soudem. K právnímu jednání poručníka, k němuž schází potřebný souhlas soudu, se nepřihlíží.
# Poručník podává soudu pravidelně zprávy o osobě dítěte a o jeho vývoji a předkládá účty ze správy jeho jmění, a to alespoň jednou za rok, neurčí-li soud období kratší. Soud může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování spravovaného jmění, nepřesahují-li výnosy majetku pravděpodobné náklady na zachování majetku a na výchovu a výživu dítěte.

{{§|935}}

# Poručenství zaniká, nabude-li alespoň jeden z rodičů poručence rodičovskou odpovědnost, popřípadě nabude-li schopnost ji vykonávat. Poručenství rovněž zaniká, nabude-li dítě svéprávnosti, nebo je-li osvojeno.
# Poručenská funkce zaniká smrtí poručníka, nebo rozhodnutím soudu o zproštění poručníka jeho funkce, nebo o odvolání poručníka.

{{§|936}}

Soud zprostí poručníka funkce, požádá-li o to z důležitých důvodů, nebo stane-li se osoba, která funkci poručníka vykonávala, pro výkon funkce poručníka nezpůsobilou.

{{§|937}}

# Soud odvolá poručníka, který porušuje své poručnické povinnosti.
# Soud zváží odvolání poručníka, zjistí-li důvody, pro které není vhodné, aby poručník svou funkci nadále vykonával.

{{§|938}}

# Po skončení výkonu funkce poručníka postoupí ten, kdo funkci vykonával, bez zbytečného odkladu, nejpozději však do šesti měsíců, soudu všechno, co měl z důvodu své funkce u sebe, a předloží mu závěrečnou zprávu o výkonu poručenské funkce; její součástí je závěrečný účet ze správy jmění dítěte.
# Zemře-li ten, kdo vykonával funkci poručníka, postoupí jeho dědic soudu všechno, co měl zemřelý u sebe z důvodu výkonu své poručenské funkce. Není-li dědiců, má tuto povinnost každý, kdo má přístup k tomu, co měl zemřelý z důvodu výkonu své poručenské funkce u sebe.

{{§|939}}

Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje tak, jako by mu bylo dítě svěřeno trvale do péče, náleží mu hmotné zabezpečení jako pěstounovi.

{{§|940}}

Pečuje-li poručník o dítě osobně spolu se svým manželem, použijí se ustanovení o poměru rodiče a jeho manžela k dítěti obdobně.

{{§|941}}

# Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje, a péče o jmění dítěte je značně obtížná, zejména pro rozsáhlost či rozmanitost majetkového souboru, může poručník navrhnout, aby soud jmenoval pro správu jmění dítěte opatrovníka; součástí návrhu je soupis jmění dítěte ke dni podání návrhu.
# Jmenuje-li soud opatrovníka podle odstavce 1, vymezí zároveň vzájemné povinnosti a práva poručníka a tohoto opatrovníka.

{{§|942}}

Nebyl-li opatrovník pro správu jmění jmenován, použijí se ustanovení týkající se opatrovníka pro správu jmění obdobně pro poručníka, který pečuje o jmění dítěte, ledaže je v ustanoveních týkajících se poručníka stanoveno jinak.

=== Díl 2 – Opatrovnictví dítěte ===

==== Oddíl 1 – Opatrovník ====
{{§|943}}

Soud jmenuje dítěti opatrovníka, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby na straně druhé, nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte, nebo je-li toho v zájmu dítěte zapotřebí z jiného důvodu, anebo stanoví-li tak zákon. Jmenovaný opatrovník má právo podat návrh na zahájení řízení vždy, je-li z hlediska zájmu dítěte zapotřebí, aby soud nebo jiný orgán veřejné moci v záležitosti dítěte rozhodl.

{{§|944}}

Pro opatrovnictví, opatrovníka a opatrovance platí ustanovení o poručenství, poručníkovi a poručenci přiměřeně.

{{§|945}}

V rozhodnutí o jmenování opatrovníkem soud uvede zejména, proč je opatrovník jmenován, zda a jak je omezena doba, po niž má funkci vykonávat, jaká jsou jeho práva a povinnosti, a to i ve vztahu k dalším osobám, zda k některému právnímu jednání potřebuje souhlas soudu, zda a jak podává zprávy soudu, zda má právo na náhradu všech nebo některých nákladů a právo na odměnu.

{{§|946}}

Dříve než opatrovník přistoupí v zastoupení dítěte k právnímu jednání, k jehož provedení byl jmenován, zjistí stanovisko rodiče, popřípadě poručníka, je-li to možné, i stanovisko dítěte, a je-li to vhodné, rovněž stanoviska dalších osob.

{{§|947}}

Opatrovníka, který nebyl jmenován jen k určitému právnímu jednání, zprostí soud jeho funkce i tehdy, netrvá-li již potřeba, která vedla k jeho jmenování.

==== Oddíl 2 – Opatrovník pro správu jmění dítěte ====
{{§|948}}

V rozhodnutí o jmenování opatrovníkem pro správu jmění soud vymezí rozsah jmění, které bude tento opatrovník spravovat; rovněž zpravidla určí, jakým způsobem má s jednotlivými částmi jmění nakládat, popřípadě, jaký způsob nakládání se mu zakazuje.

{{§|949}}

Opatrovník pro správu jmění postupuje při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře a nesmí podstupovat nepřiměřená rizika.

{{§|950}}

# Opatrovník pro správu jmění odpovídá za řádné plnění své funkce soudu a podléhá jeho stálému dozoru.
# Pro právní jednání opatrovníka pro správu jmění platí ustanovení o tom, jak rodiče vykonávají správu jmění dítěte obdobně; soud určí, považuje-li to za potřebné, která právní jednání opatrovníka pro správu jmění musejí být schválena soudem.
# Opatrovník pro správu jmění předkládá soudu pravidelně zprávy a účty ze správy jmění, a to vždy za dobu, jejíž délku soud stanoví; tato doba nesmí být delší než jeden rok.

{{§|951}}

# Opatrovník pro správu jmění má právo odečíst si z výnosu jmění dítěte potřebné náklady souvisící se správou jmění dítěte. Nestačí-li výnos, může soud rozhodnout, že náklady budou uhrazeny z majetku.
# Opatrovník pro správu jmění má právo na přiměřenou odměnu z výnosu jmění dítěte; odstavec 1 platí obdobně. Výši odměny a dobu, za kterou má být odměna opatrovníkovi pro správu jmění stanovena, určí soud s ohledem na povahu výnosu jmění dítěte. Ustanovení § 903 odst. 2 platí obdobně.

{{§|952}}

Zanikne-li opatrovnictví pro správu jmění, platí o povinnostech toho, kdo vykonával funkci opatrovníka, ustanovení § 938 odst. 1 obdobně. Zemřel-li opatrovník, použije se obdobně ustanovení § 938 odst. 2.

=== Díl 3 – Svěření dítěte do péče jiné osoby a pěstounství ===

==== Oddíl 1 – Svěření dítěte do péče jiné osoby ====
{{§|953}}

# Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče jiného člověka (dále jen „pečující osoba“). Rozhodnutí o svěření dítěte do péče musí být v souladu se zájmy dítěte.
# Svěření dítěte do osobní péče pečující osoby nenahrazuje pěstounskou péči, předpěstounskou péči ani péči, která musí předcházet osvojení. Má přednost před péčí o dítě v ústavní výchově.

{{§|954}}

# Pečující osoba musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště na území České republiky a souhlasit se svěřením dítěte do osobní péče.
# Ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte.

{{§|955}}

Povinnosti a práva pečující osoby vymezí soud; jinak se přiměřeně použijí ustanovení o pěstounství.

{{§|956}}

# Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a povinnost platit výživné k rukám pečující osoby.
# Pečující osoba má právo vymáhat výživné stanovené rodičům na dítě, které má v péči, jakož i právo s výživným pro dítě hospodařit v zájmu dítěte podle jeho potřeb a v souladu s jeho zájmy. Soud může způsob hospodaření s výživným dítěte upravit, zejména určit, jaká část bude určena na spotřebu a jaká část bude dítěti spořena.

{{§|957}}

Pokud není možné rodičům nebo ostatním příbuzným uložit vyživovací povinnost k dítěti, ustanovení § 953 až 956 se nepoužijí.

==== Oddíl 2 – Pěstounství ====
{{§|958}}

# Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče pěstounovi.
# Pěstounská péče má přednost před péčí o dítě v ústavní výchově.
# Soud může svěřit dítě do pěstounské péče i na přechodnou dobu. Podrobnosti stanoví jiný zákon.

{{§|959}}

# O pěstounské péči může soud rozhodnout na dobu, po kterou trvá překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě.
# Rodič může požadovat dítě zpět do své osobní péče. Soud návrhu vyhoví, pokud je to v souladu se zájmy dítěte.

{{§|960}}

# Rodiče mají vůči dítěti povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti, s výjimkou práv a povinností, které zákon stanoví pěstounovi, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak.
# Rodiče mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat i právo na informace o dítěti, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak.

{{§|961}}

# Svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte.
# Náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným.

{{§|962}}

# Kdo se má stát pěstounem, musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště na území České republiky a musí souhlasit se svěřením dítěte do pěstounské péče.
# Ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte.

{{§|963}}

Soud může dítě svěřit zájemcům o pěstounskou péči do předpěstounské péče; její délku stanoví se zřetelem k okolnostem případu. Nad průběhem a úspěšností předpěstounské péče vykonává dohled.

{{§|964}}

# Dítě může být svěřeno do společné pěstounské péče společným pěstounům, pokud jsou manželé.
# Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství společných pěstounů, toto manželství nerozvede, dokud nebudou upraveny povinnosti a práva pěstounů pro dobu po rozvodu. Rozvodem manželství společná pěstounská péče manželů zaniká.
# Zemře-li jeden ze společných pěstounů, zůstává dítě v pěstounské péči pozůstalého manžela.

{{§|965}}

# Se souhlasem druhého manžela může být dítě svěřeno do pěstounské péče jen jednoho z manželů.
# Souhlasu druhého manžela ke svěření dítěte do pěstounské péče není třeba, jestliže druhý z manželů není plně svéprávný nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
# Na osobní péči o dítě v pěstounské péči se podílí i manžel pěstouna, pokud žije v rodinné domácnosti.

{{§|966}}

# Pěstoun je povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat.
# Pěstoun při výchově dítěte vykonává přiměřeně povinnosti a práva rodičů. Je povinen a oprávněn rozhodovat jen o běžných záležitostech dítěte, v těchto záležitostech dítě zastupovat a spravovat jeho jmění. Má povinnost informovat rodiče dítěte o jeho podstatných záležitostech. Vyžadují-li to okolnosti, stanoví další povinnosti a práva pěstouna soud.
# Odstavce 1 a 2 platí obdobně pro zájemce o pěstounskou péči, kterému bylo dítě svěřeno do předpěstounské péče.

{{§|967}}

Pěstoun má povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami dítěti blízkými. Má povinnost umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, ledaže soud stanoví jinak.

{{§|968}}

Dítě svěřené do pěstounské péče pomáhá podle svých možností a schopností v pěstounově domácnosti; má-li vlastní příjem, přispívá i na úhradu společných potřeb rodiny.

{{§|969}}

Dojde-li k podstatné změně poměrů nebo k neshodě mezi rodiči a pěstounem v podstatné záležitosti týkající se dítěte, může dítě, rodič nebo pěstoun navrhnout soudu změnu práv a povinností, zrušení pěstounské péče, nebo jiné rozhodnutí.

{{§|970}}

Pěstounská péče zaniká nejpozději, nabude-li dítě plné svéprávnosti, jinak jeho zletilostí.

=== Díl 4 – Ústavní výchova ===
{{§|971}}

# Jsou-li výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný vývoj vážně ohroženy nebo narušeny do té míry, že je to v rozporu se zájmem dítěte, anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit, může soud jako nezbytné opatření také nařídit ústavní výchovu. Učiní tak zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. Soud přitom vždy zvažuje, zda není na místě dát přednost svěření dítěte do péče fyzické osoby.
# V případě, že rodiče nemohou z vážných důvodů zabezpečit výchovu dětí na přechodnou dobu, svěří soud dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a to na dobu nejdéle šest měsíců.
# Nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí soudu o ústavní výchově, jestliže jsou jinak rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnění dalších povinností vyplývajících z jejich rodičovské odpovědnosti.
# Soud v rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní výchovu, označí zařízení, do kterého má být dítě umístěno. Přitom přihlédne k zájmům dítěte a k vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Soud dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů nebo jiných osob dítěti blízkých. To platí i tehdy, rozhoduje-li soud o přemístění dítěte do jiného zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy.

{{§|972}}

# Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu tří let. Ústavní výchovu lze před uplynutím tří let od jejího nařízení prodloužit, jestliže důvody pro nařízení ústavní výchovy stále trvají. Trvání ústavní výchovy lze prodloužit opakovaně, vždy však nejdéle na dobu tří let. Po dobu, než soud rozhodne o zrušení nebo o prodloužení ústavní výchovy, dítě zůstává v ústavní výchově, i když už uběhla doba dříve rozhodnutím soudu stanovená.
# Pominou-li důvody, pro které byla ústavní výchova nařízena, nebo je-li možné zajistit dítěti jinou než ústavní péči, soud neprodleně ústavní výchovu zruší a zároveň rozhodne podle okolností o tom, komu bude napříště dítě svěřeno do péče.
# Ústavní výchova zaniká rozhodnutím soudu o osvojení. Bylo-li rozhodnuto o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele podle § 823 nebo 829, ústavní výchova se přerušuje.

{{§|973}}

Bylo-li soudem rozhodnuto podle § 971, je soud povinen nejméně jednou za šest měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení tohoto opatření nebo zda není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči. Za tím účelem zejména
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;si vyžádá zprávy příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;si opatří vyjádření názoru dítěte, je-li dítě schopno si jej vytvořit a sdělit poté, co jej soud, s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost, řádně poučí, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vyzve rodiče dítěte k vyjádření jejich stanoviska.

{{§|974}}

Z důležitých důvodů může soud ústavní výchovu prodloužit až o jeden rok po dosažení zletilosti.

{{§|975}}

Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví také rozsah vyživovací povinnosti rodičů.

= ČÁST TŘETÍ – ABSOLUTNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA =

== HLAVA I – VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ ==
{{§|976}}

Absolutní majetková práva působí vůči každému, nestanoví-li něco jiného zákon.

{{§|977}}

Jen zákon stanoví, která práva k majetku jsou absolutní.

{{§|978}}

Od ustanovení této části se lze odchýlit ujednáním s účinky vůči třetím osobám, jen připouští-li to zákon.

== HLAVA II – VĚCNÁ PRÁVA ==

=== Díl 1 – Obecná ustanovení ===
{{§|979}}

Ustanovení této hlavy se použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného.

{{§|980}}

# Je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky.
# Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

{{§|981}}

Je-li do veřejného seznamu zapsáno věcné právo k cizí věci, má přednost před věcným právem, které není z veřejného seznamu zjevné.

{{§|982}}

# Pro pořadí věcných práv k cizí věci rozhoduje doba podání návrhu na zápis práva. Práva zapsaná na základě návrhů podaných v téže době mají stejné pořadí.
# Zřizuje-li vlastník věcné právo k vlastní věci, může před tímto právem vyhradit a do veřejného seznamu zapsat přednostní pořadí pro jiné právo; má-li být výhrada do veřejného seznamu zapsána až po zřízení věcného práva, vyžaduje se souhlas osoby, jejíž právo má být dotčeno. K zápisu práva, pro něž bylo vyhrazeno lepší pořadí, se nevyžaduje souhlas osoby, jejíž právo je výhradou omezeno, ledaže má být právo, jemuž svědčí výhrada lepšího pořadí, zapsáno do veřejného seznamu v širším rozsahu, než jak to z výhrady vyplývá.

{{§|983}}

# Je-li ve veřejném seznamu zapsáno přednostní právo ke zřízení věcného práva jiné osobě a nebyl-li do jednoho roku od zápisu podán návrh na zápis práva, kterého se přednostní právo týká, může se vlastník domoci výmazu přednostního práva. Prokáže-li ten, kdo má přednostní právo, že před uplynutím lhůty podal žalobu na převod nebo jiné zřízení věcného práva, počne lhůta běžet od skončení soudního řízení; při zamítnutí žaloby však bude přednostní právo vymazáno na žádost vlastníka k okamžiku právní moci rozhodnutí.
# Je-li ve veřejném seznamu zapsáno přednostní právo jako podmíněné nebo s doložením času, počne lhůta podle odstavce 1 běžet dnem, kdy se přednostní právo stane vymahatelným.

{{§|984}}

# Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.
# Pro nezbytnou cestu, výměnek a pro věcné právo vznikající ze zákona bez zřetele na stav zápisů ve veřejném seznamu se věta první odstavce 1 nepoužije.

{{§|985}}

Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

{{§|986}}

# Kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může se domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno. Orgán, který veřejný seznam vede, vymaže poznámku spornosti zápisu, nedoloží-li žadatel ani do dvou měsíců od doručení žádosti, že své právo uplatnil u soudu.
# Požádal-li žadatel o poznamenání spornosti zápisu do jednoho měsíce ode dne, kdy se o zápisu dozvěděl, působí jeho právo vůči každému, komu popíraný zápis svědčí nebo kdo na jeho základě dosáhl dalšího zápisu; po uplynutí této lhůty však jen vůči tomu, kdo dosáhl zápisu, aniž byl v dobré víře.
# Nebyl-li žadatel o zápisu cizího práva řádně vyrozuměn, prodlužuje se lhůta podle odstavce 2 na tři roky; lhůta počne běžet ode dne, kdy byl popíraný zápis proveden.

=== Díl 2 – Držba ===
{{§|987}}

Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

{{§|988}}

# Držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.
# Osobní právo není předmětem držby ani vydržení. Kdo však vykonává osobní právo poctivě, je oprávněn své domnělé právo vykonávat a hájit.

{{§|989}}

# Vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.
# Jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.

'''Nabytí držby'''

{{§|990}}

# Držbu lze nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal.
# Držbu lze nabýt odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele, nebo tím, že se nový držitel ujme držby jako právní nástupce dosavadního držitele. Odvozeně se nabývá držba v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl.

{{§|991}}
'''Řádná držba'''

Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

'''Poctivá držba'''

{{§|992}}

# Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.
# Nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával.
# Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

{{§|993}}
'''Pravá držba'''

Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

{{§|994}}

Má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

{{§|995}}

Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba. Náhoda, která by věc u vlastníka nebyla stihla, však jde k tíži držitele, jen když spor svévolně zdržel.

'''Držba vlastnického práva'''

{{§|996}}

# Poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu odpovědný.
# Poctivému držiteli náležejí všechny plody věci, jakmile se oddělí. Jeho jsou také všechny již vybrané užitky, které za držby dospěly.

{{§|997}}

# Poctivému držiteli se hradí nutné náklady, jichž bylo pro trvající zachování podstaty věci potřeba, jakož i náklady vynaložené účelně a zvyšující užitečnost věci nebo její hodnotu. Náhrada náleží do výše přítomné hodnoty, pokud ta nepřevyšuje náklady skutečné.
# Obvyklé udržovací náklady se nehradí.

{{§|998}}

Z nákladů učiněných poctivým držitelem ze záliby nebo pro okrasu se hradí jen tolik, o kolik se zvýšila obvyklá cena věci; dřívější držitel však může k svému prospěchu odstranit vše, co lze od věci oddělit bez zhoršení její podstaty.

{{§|999}}

Ani poctivý držitel se nemůže domáhat, aby mu byla nahrazena cena, za kterou na sebe věc převedl.

{{§|1000}}

Nepoctivý držitel vydá veškerý užitek, kterého držbou nabyl, a nahradí ten, který by získala zkrácená osoba, jakož i všechnu škodu, která vzešla z jeho držby.

{{§|1001}}

Vynaloží-li nepoctivý držitel nutné náklady, jichž bylo potřeba pro zachování podstaty věci, náleží mu jejich náhrada. Pokud jde o ostatní náklady, použijí se obdobně ustanovení o nepřikázaném jednateli.

{{§|1002}}
'''Držba jiných práv'''

Pro držitele jiných práv platí § 996 až 1001 přiměřeně.

'''Ochrana držby'''

{{§|1003}}

Držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

{{§|1004}}

# Je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § 1013 a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby. Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl.
# Dokud není o záležitosti rozhodnuto, může soud zakázat, aby se stavba prováděla. Hrozí-li však přímé nebezpečí, nebo dá-li žalovaný přiměřenou jistotu, že věc uvede v předešlý stav a nahradí škodu, ale žalobce jistotu za následky svého zákazu nedá, soud nezakáže, aby se zatím v provádění stavby pokračovalo, ledaže zákaz odůvodňují okolnosti případu.

{{§|1005}}

Pro případ odstraňování stavby platí § 1004 obdobně.

'''Uchování držby'''

{{§|1006}}

Držitel se smí svémocnému rušení vzepřít a věci, jež mu byla odňata, při rušebním činu znovu zmocnit, nepřekročí-li přitom meze nutné obrany.

{{§|1007}}

# Byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.
# Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

{{§|1008}}
'''Prekluzivní lhůty'''

# Soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.
# K námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalovaný uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1.

{{§|1009}}
'''Zánik držby'''

# Držba zaniká, vzdá-li se jí držitel, nebo ztratí-li trvale možnost vykonávat obsah práva, které dosud vykonával. Držba rovněž zaniká, je-li z ní držitel vypuzen a neuchová si ji svépomocí nebo žalobou.
# Nevykonává-li držitel držbu, držba tím nezaniká. Ani smrt držitele nebo jeho zánik nepůsobí zánik držby.

{{§|1010}}
'''Spoludržba'''

Spoludržba se řídí přiměřeně ustanoveními o držbě a o společných právech.

=== Díl 3 – Vlastnictví ===

==== Oddíl 1 – Povaha vlastnického práva a jeho rozsah ====
'''Předmět a obsah vlastnického práva'''

{{§|1011}}

Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.

{{§|1012}}

Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

'''Omezení vlastnického práva'''

{{§|1013}}

# Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.
# Jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen.

{{§|1014}}

# Ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe; jinak mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést. Stejně tak může vlastník stíhat na cizím pozemku chované zvíře nebo roj včel; vletí-li však roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě.
# Způsobí-li věc, zvíře, roj včel nebo výkon práva podle odstavce 1 na pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její náhradu.

{{§|1015}}

Způsobila-li movitá věc na cizím pozemku škodu, může ji vlastník pozemku zadržet, dokud neobdrží jinou jistotu nebo náhradu škody.

{{§|1016}}

# Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. To neplatí, je-li sousední pozemek veřejným statkem.
# Neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.
# Části jiných rostlin přesahující na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení.

{{§|1017}}

# Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.
# Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.

{{§|1018}}

Pozemek nesmí být upraven tak, aby sousední pozemek ztratil náležitou oporu, ledaže se provede jiné dostatečné upevnění.

{{§|1019}}

# Vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek. Stéká-li však na pozemek přirozeným způsobem z výše položeného pozemku voda, zejména pokud tam pramení či v důsledku deště nebo oblevy, nemůže soused požadovat, aby vlastník tohoto pozemku svůj pozemek upravil.
# Je-li pro níže položený pozemek nutný přítok vody, může soused na vlastníku výše položeného pozemku požadovat, aby odtoku vody nebránil v rozsahu, ve kterém vodu sám nepotřebuje.

{{§|1020}}

Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků.

{{§|1021}}

Vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.

{{§|1022}}

# Nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné.
# Žádosti nelze vyhovět, převyšuje-li sousedův zájem na nerušeném užívání pozemku zájem na provedení prací.

{{§|1023}}

# Vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit.
# Z takového užívání cizího prostoru nemůže nikdo odvodit právo, jehož by se mohl někdo dovolávat po odpadnutí důvodu, který k užívání opravňoval; pokud však v důsledku tohoto užívání vzniklo úředně schválené zařízení, může vlastník žádat náhradu škody.

'''Rozhrady'''

{{§|1024}}

# Má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné.
# Společnou zeď může každý užívat na své straně až do poloviny její tloušťky a zřídit v ní výklenky tam, kde na druhé straně nejsou. Nesmí však učinit nic, co zeď ohrozí nebo co sousedovi překáží v užívání jeho části.

{{§|1025}}

Kde jsou rozhrady dvojité nebo kde je vlastnictví rozděleno, udržuje každý svým nákladem, co je jeho.

{{§|1026}}

Vlastník není povinen znovu postavit rozpadlou zeď, plot nebo obnovit jinou rozhradu, musí ji však udržovat v dobrém stavu, hrozí-li následkem jejího poškození sousedovi škoda. Dojde-li však k takovému narušení rozhrady, že hrozí, že se hranice mezi pozemky stane neznatelná, má každý soused právo požadovat opravu nebo obnovení rozhrady.

{{§|1027}}

Na návrh souseda a po zjištění stanoviska stavebního úřadu může soud uložit vlastníkovi pozemku povinnost pozemek oplotit, je-li to potřebné k zajištění nerušeného výkonu sousedova vlastnického práva a nebrání-li to účelnému užívání dalších pozemků.

{{§|1028}}

Jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení.

'''Nezbytná cesta'''

{{§|1029}}

# Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.
# Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

{{§|1030}}

# Za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.
# Vlastník nemovité věci, v jehož prospěch byla nezbytná cesta povolena, poskytne jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku; to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne.
# Plnění podle odstavců 1 a 2 náleží především vlastníku pozemku dotčeného povolením nezbytné cesty, má-li však jím být dotčeno též věcné právo další osoby k dotčenému pozemku, poskytnou se tato plnění v přiměřeném rozsahu i jí. Další osobě, jíž bylo k dotčené nemovité věci zřízeno jiné právo, náleží náhrada za utrpěnou újmu proti vlastníkovi dotčeného pozemku; k tomu musí být přihlédnuto při stanovení úplaty podle odstavce 1.

{{§|1031}}

Bylo-li povoleno zřídit na dotčeném pozemku nezbytnou cestu jako umělou, zřídí a udržuje ji ten, v jehož prospěch byla povolena.

{{§|1032}}

# Soud nepovolí nezbytnou cestu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.
# Nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

{{§|1033}}

# Obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.
# Ztratí-li nemovitá věc spojení s veřejnou cestou proto, že pozemek byl rozdělen, lze žádat nezbytnou cestu jen po osobě, která se na dělení podílela. V takovém případě se nezbytná cesta povolí bez úplaty.

{{§|1034}}

Při pominutí příčiny, pro niž byla povolena nezbytná cesta, aniž je na oprávněné straně nějaká jiná příčina pro zachování nezbytné cesty, soud na návrh vlastníka dotčeného pozemku nezbytnou cestu zruší.

{{§|1035}}

# Při zániku práva nezbytné cesty se úplata nevrací, složená jistota se však vypořádá.
# Je-li úplata za nezbytnou cestu splatná ve splátkách nebo v opakujících se dávkách, zaniká povinnost platit splátky nebo dávky, které při zániku práva nezbytné cesty nejsou splatné.

{{§|1036}}

Při potřebě zřídit nezbytnou cestu jako umělou může vlastník dotčeného pozemku požadovat, aby žadatel do svého vlastnictví převzal pozemek potřebný pro nezbytnou cestu. Tehdy se cena stanoví nejen se zřetelem k ceně postoupeného pozemku, ale i s ohledem na znehodnocení zbývajícího nemovitého majetku dotčeného vlastníka.

'''Vyvlastnění a omezení vlastnického práva'''

{{§|1037}}

Ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu lze na nezbytnou dobu a v nezbytné míře použít vlastníkovu věc, pokud účelu nelze dosáhnout jinak.

{{§|1038}}

Ve veřejném zájmu, který nelze uspokojit jinak, a jen na základě zákona lze vlastnické právo omezit nebo věc vyvlastnit.

{{§|1039}}

# Za omezení vlastnického práva nebo vyvlastnění věci náleží vlastníkovi plná náhrada odpovídající míře, v jaké byl jeho majetek těmito opatřeními dotčen.
# Náhrada se poskytuje v penězích. Lze ji však poskytnout i jiným způsobem, pokud si to strany ujednají.

'''Ochrana vlastnického práva'''

{{§|1040}}

# Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.
# Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.

{{§|1041}}

# Kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.
# Vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci.

{{§|1042}}

Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

'''Ochrana domnělého vlastnického práva'''

{{§|1043}}

# Na toho, kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem, se hledí jako na vlastníka proti tomu, kdo mu věc zadržuje či ho jinak ruší, aniž k tomu má právní důvod, nebo pokud k tomu má právní důvod stejně silný či slabší.
# Nabyl-li někdo držby vlastnického práva bezúplatně a jiný za úplatu, považuje se bezúplatné nabytí za slabší právní důvod.

{{§|1044}}

Má-li někdo věc u sebe, aniž mu svědčí domněnka podle § 1043, může uplatnit právo náležející vlastníku na ochranu svým vlastním jménem.

==== Oddíl 2 – Nabytí vlastnického práva ====

===== Pododdíl 1 – Přivlastnění a nález =====
'''Přivlastnění'''

{{§|1045}}

# Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. Movitá věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří.
# Opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu.

{{§|1046}}

# Divoké zvíře je bez pána, dokud žije na svobodě.
# Zajaté zvíře se stane zvířetem bez pána, jakmile získá svobodu a jeho vlastník je bez prodlení a soustavně nestíhá nebo nehledá ve snaze je znovu zajmout. Takové zvíře se však zvířetem bez pána nestane, je-li označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit.

{{§|1047}}

# Zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá a které se ani samo k vlastníkovi v přiměřené době nevrátí, ač mu v tom nikdo nebrání, se stává zvířetem bez pána a smí si je přivlastnit na soukromém pozemku jeho vlastník, na veřejném statku pak kdokoli. Platí, že přiměřenou dobou pro návrat zvířete k vlastníkovi je doba šesti týdnů.
# Odstavec 1 se nepoužije, je-li zvíře označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit.

{{§|1048}}

Domácí zvíře se považuje za opuštěné, pokud je z okolností zřejmý vlastníkův úmysl zbavit se zvířete nebo je vyhnat. To platí i o zvířeti v zájmovém chovu.

{{§|1049}}

Zvíře chované v zoologické zahradě a ryba v rybníku nebo podobném zařízení, které není veřejným statkem, bez pána není.

{{§|1050}}

# Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k movité věci po dobu tří let, má se za to, že ji opustil. Byla-li movitá věc, která pro vlastníka měla zřejmě jen nepatrnou hodnotu, zanechána na místě přístupném veřejnosti, považuje se za opuštěnou bez dalšího.
# Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil.

'''Nález'''

{{§|1051}}

Má se za to, že si každý chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná. Kdo věc najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji.

{{§|1052}}

# Ztracenou věc vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi proti úhradě nutných nákladů a nálezného.
# Nelze-li z okolností poznat, komu má být věc vrácena, a nepovažuje-li se věc za opuštěnou, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž území byla nalezena, zpravidla do tří dnů; byla-li však věc nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá nálezce nález provozovateli těchto zařízení, který se zachová podle jiných právních předpisů, a není-li jich, postupuje, jako by byl nálezcem.

{{§|1053}}

# Obec vyhlásí nález obvyklým způsobem. Nepřihlásí-li se v přiměřené době ten, kdo věc ztratil a má-li věc značnou hodnotu, učiní obec vhodné opatření, aby nález vešel v širší známost.
# Zjistí-li obec sama vlastníka, zejména z nezaměnitelného označení věci, oznámí mu nález a vyzve ho, aby si věc převzal.

{{§|1054}}

# Obec rozhodne, jak bude nalezená věc uschována. Souhlasí-li s tím nálezce či jiná osoba a je-li to vhodné, může obec rozhodnout, že věc bude uschována u této osoby. Věci značné hodnoty, zejména peníze o vyšší částce, obec odevzdá zpravidla do soudní úschovy nebo je uloží jiným vhodným způsobem.
# Věc, která se nedá uschovat bez patrné škody nebo kterou lze uschovat jen s nepoměrnými náklady, obec prodá ve veřejné dražbě a s výtěžkem naloží podle odstavce 1; předtím však odečte vlastní náklady s dosavadní správou věci. S neprodejnou věcí obec naloží libovolným způsobem; to neplatí, jde-li o věc, o níž nelze mít pochybnost o její výjimečnosti a hodnotě.

{{§|1055}}

Věc nebo výtěžek za ni stržený vydá obec včetně plodů a užitků a po odečtení nákladů a nálezného tomu, kdo věc ztratil, nebo vlastníkovi, pokud se přihlásí do jednoho roku od vyhlášení nálezu.

{{§|1056}}

# Nálezné náleží nálezci i tehdy, když lze vlastníka zřejmě poznat ze znamení na věci, nebo z jiných okolností.
# Nálezné činí desetinu ceny nálezu. Má-li však ztracená věc hodnotu jen pro toho, kdo ji ztratil, nebo pro jejího vlastníka, náleží nálezci nálezné podle slušného uvážení.

{{§|1057}}

# Nepřihlásí-li se nikdo o věc do jednoho roku od vyhlášení nálezu, může nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, nakládat s věcí jako poctivý držitel. Spočívá-li však nález v penězích, mohou je tyto osoby jen užívat; to platí i o výtěžku za věc strženém.
# Přihlásí-li se ten, kdo věc ztratil, nebo její vlastník po uplynutí doby jednoho roku od vyhlášení nálezu a před uplynutím tří let od vyhlášení nálezu, vydá se mu věc nebo výtěžek za ni stržený po zaplacení nákladů a nálezného.
# Uplynou-li tři roky od vyhlášení nálezu, nabude nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, vlastnické právo k věci nebo k výtěžku za ni strženému.

{{§|1058}}

# Je-li nalezeno zvíře, u něhož je zjevné, že mělo vlastníka, oznámí nálezce nález bez zbytečného odkladu obci, nelze-li z okolností poznat, komu má být vráceno.
# Osoba, která nalezené zvíře opatruje, o ně pečuje jako řádný hospodář, dokud se jej neujme vlastník.

{{§|1059}}

# Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude k němu nálezce vlastnické právo.
# Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu.

{{§|1060}}

Prohlásí-li nálezce obci, že nalezenou věc nabýt nechce, přechází jeho právo věc nebo výtěžek za ni stržený užívat a nabýt na obec, na jejímž území byla nalezena. Nabytím vlastnického práva vzniká obci povinnost zaplatit nálezci nálezné.

{{§|1061}}

Nálezci, který nález neoznámí, přisvojí si jej nebo jinak poruší své povinnosti, nenáleží úhrada a nálezné, ani nemůže nález užívat nebo nabýt k němu vlastnické právo podle ustanovení tohoto zákona o nálezu. Tím není dotčena jeho povinnost nahradit škodu.

{{§|1062}}

Nalezne-li nějakou věc několik osob zároveň, jsou oprávněny i zavázány společně a nerozdílně. Spolunálezcem je i ten, kdo věc spatřil a snažil se ji dosíci, třebaže se jí dříve uchopil někdo jiný.

'''Nález skryté věci'''

{{§|1063}}

O nálezu věci zakopané, zazděné nebo jinak skryté platí totéž, co o nálezu ztracené věci. Nálezci však nenáleží nálezné, když vlastník o úkrytu věci věděl.

{{§|1064}}

# Není-li zřejmé, komu skrytá věc patří, oznámí nálezce její nalezení vlastníkovi pozemku a obci, na jejímž území byla nalezena; § 1062 platí obdobně.
# Nepřipadne-li skrytá věc podle jiných právních předpisů do vlastnictví státu, kraje nebo obce, ujedná si nálezce s vlastníkem pozemku, kdo z nich si věc ponechá a vyplatí druhému polovinu ceny věci. Neshodnou-li se, náleží věc vlastníku pozemku a ten nálezci zaplatí polovinu její ceny.

{{§|1065}}

Osoba zjednaná k nalezení ztracené nebo skryté věci není nálezcem a náleží jí jen odměna za hledání, byla-li ujednána.

===== Pododdíl 2 – Přirozený přírůstek =====
'''Přírůstek nemovité věci'''

{{§|1066}}

Plody, které pozemek vydává sám od sebe, aniž je obděláván, náleží vlastníkovi pozemku. Totéž obdobně platí o přirozených plodech jiných nemovitých věcí.

{{§|1067}}

Strom náleží tomu, z jehož pozemku vyrůstá kmen. Vyrůstá-li kmen na hranici pozemků různých vlastníků, je strom společný.

'''Naplavenina a strž'''

{{§|1068}}

Zemina naplavená poznenáhla na břeh náleží vlastníkovi pobřežního pozemku. To platí i o přírůstcích vzniklých působením větru nebo jiných přírodních sil.

{{§|1069}}

Velká a rozeznatelná část pozemku, kterou vodní tok odplaví k jinému břehu, se stává součástí pobřežního pozemku, pokud původní vlastník k odplavenému pozemku neuplatní své právo po dobu jednoho roku.

{{§|1070}}

# Oddělí-li vodní tok od pozemku jeho část jako ostrov, je vlastník původního pozemku vlastníkem ostrova.
# V ostatních případech náleží ostrov vlastníku vodního koryta.

{{§|1071}}

Vodní koryto vzniklé strží nebo v důsledku vzniku ostrova se stává vlastnictvím vlastníka původního koryta.

{{§|1072}}
'''Přírůstek movité věci'''

Přirozený přírůstek movité věci náleží jejímu vlastníkovi.

{{§|1073}}

# Plody, které vydává zvíře, náleží vlastníku zvířete.
# Za oplodnění zvířete lze žádat odměnu, jen byla-li ujednána.

===== Pododdíl 3 – Umělý přírůstek =====
'''Zpracování'''

{{§|1074}}

# Nová věc vzniklá zpracováním movitých věcí několika vlastníků tak, že zpracované věci nelze uvést do předešlého stavu buď vůbec, anebo jen se značným nákladem nebo se značnou ztrátou, náleží jako vlastníkovi tomu, kdo materiálem nebo prací nejvíc přispěl hodnotě výsledku.
# Vlastník nové věci zaplatí tomu, kdo vlastnické právo pozbyl, hodnotu zpracované věci a tomu, kdo se na výsledku podílel prací, odměnu za práci.

{{§|1075}}

# Vlastníku věci, kterou zpracovatel nezpracoval v novou věc v dobré víře, se ponechává na vůli, zda si přisvojí novou věc a nahradí druhému, co on pozbyl, nebo zda mu věc za náhradu ponechá.
# Právo k volbě výhodnějšího řešení zanikne, nebude-li vykonáno do jednoho měsíce ode dne, kdy se vlastník o zpracování věcí dozvěděl.

{{§|1076}}

# Nelze-li určit jediného vlastníka nové věci, náleží věc do spoluvlastnictví vlastníků zpracovaných věcí. Podíly se stanoví podle hodnot zpracovaných věcí; není-li to možné, jsou jejich podíly stejné.
# Spoluvlastníci zaplatí společně a nerozdílně odměnu za práci tomu, kdo věc zpracoval.

{{§|1077}}

Použije-li se cizí věc jen na opravu jiné věci, připadne vlastníkovi opravené věci, a ten nahradí vlastníkovi zpracované věci hodnotu použité cizí věci.

'''Smísení'''

{{§|1078}}

# Smísí-li se movité věci několika vlastníků tak, že obnovení předešlého stavu sice není možné, ale celek lze bez porušení podstaty rozdělit na díly, ponechává se každému na vůli, zda si oddělí poměrnou část toho, co vzniklo smísením, anebo zda bude požadovat náhradu toho, co pozbyl. Nebyl-li ten, kdo věci smísil, v dobré víře, má vlastník právo přenechat mu svůj podíl na smísené věci za plnou náhradu.
# Ustanovení § 1075 odst. 2 platí obdobně.

{{§|1079}}

Při smísení movitých věcí téhož druhu, zejména dojde-li k němu při jejich úschově, se § 1078 nepoužije; na vlastníky smísených věcí přechází vlastnictví poměrné části smísených věcí.

{{§|1080}}

Kdo se podílel na smísení cizích věcí a nebyl v dobré víře, nahradí dotčeným vlastníkům také ušlý zisk; skutečnou škodu hradí však jen v tom rozsahu, v jakém vlastníci nedosáhli její náhrady podle předchozích ustanovení.

{{§|1081}}

Kdo z těch, kteří se na spojení věci podíleli, má novou věc u sebe, ač ji má vydat, není povinen tak učinit, dokud mu vlastník nezaplatí náhradu.

{{§|1082}}
'''Společné ustanovení'''

Kdo je povinen poskytnout při zpracování nebo smísení náhradu jiné osobě, nemá povinnost plnit více, než kolik by byl povinen plnit při bezdůvodném obohacení.

'''Stavba'''

{{§|1083}}

# Užije-li někdo cizí věc pro stavbu na svém pozemku, stane se stavba součástí pozemku. Vlastník pozemku nahradí vlastníku užité věci její hodnotu.
# Kdo nebyl při užití cizí věci pro stavbu v dobré víře, nahradí vlastníku užité věci také ušlý zisk; skutečnou škodu hradí však jen v tom rozsahu, v jakém vlastník nedosáhl její náhrady podle odstavce 1.

{{§|1084}}

# Stavba zřízená na cizím pozemku připadá vlastníkovi pozemku.
# Vlastník pozemku nahradí osobě, která zřídila na cizím pozemku stavbu v dobré víře, účelně vynaložené náklady. Osoba, která v dobré víře nebyla, má táž práva a povinnosti jako nepřikázaný jednatel.

{{§|1085}}

Soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře.

{{§|1086}}

# Kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu, má právo domáhat se po vlastníku pozemku, který o zřizování stavby věděl a bez zbytečného odkladu ji nezakázal, aby mu pozemek převedl za obvyklou cenu. Také vlastník pozemku má právo po zřizovateli stavby požadovat, aby pozemek koupil za obvyklou cenu.
# Soud na návrh některé ze stran přikáže pozemek do vlastnictví zřizovatele stavby a rozhodne o jeho povinnosti zaplatit vlastníku pozemku náhradu.

{{§|1087}}
'''Přestavek'''

# Zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře.
# Kdo stavěl v dobré víře, nahradí vlastníku pozemku, jehož část byla zastavěna přestavkem, obvyklou cenu nabytého pozemku.

===== Pododdíl 4 – Smíšený přírůstek =====
{{§|1088}}

# Při osetí pozemku cizím semenem nebo osázení cizími rostlinami náleží vlastníku pozemku, co takto přibude; rostliny mu však náleží až poté, co zapustí kořeny.
# O náhradě za osivo a rostliny platí § 1083 a 1084 obdobně.

===== Pododdíl 5 – Vydržení =====
'''Řádné vydržení'''

{{§|1089}}

# Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.
# Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

{{§|1090}}

# K vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.
# Nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

{{§|1091}}

# K vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky.
# K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

{{§|1092}}

Do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

{{§|1093}}

Držba se přeruší, nevykonával-li ji držitel v průběhu vydržecí doby déle než jeden rok.

{{§|1094}}

Vyžaduje-li se, aby osoba měla zákonného zástupce nebo opatrovníka, počne vydržecí doba běžet ohledně práva proti ní až ode dne, kdy zákonného zástupce nebo opatrovníka získá. Již započatá doba běží dále, avšak neskončí dříve, než uplyne jeden rok po odpadnutí překážky.

{{§|1095}}
'''Mimořádné vydržení'''

Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

{{§|1096}}
'''Započtení vydržecí doby'''

# Nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce.
# Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

{{§|1097}}
'''Zákaz vydržení'''

Vydržet vlastnické právo nemůže zákonný zástupce proti zastoupenému, ani zastoupený proti svému zákonnému zástupci. To platí obdobně i pro opatrovníka a opatrovance a pro poručníka a poručence.

{{§|1098}}
'''Zastavení vydržecí doby'''

Mezi manžely nepočne vydržecí doba běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro osoby žijící ve společné domácnosti, zákonného zástupce a zastoupeného, opatrovníka a opatrovance i pro poručníka a poručence.

===== Pododdíl 6 – Převod vlastnického práva =====
{{§|1099}}

Vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

{{§|1100}}

# Převede-li strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám vlastnické právo k věci nezapsané ve veřejném seznamu, nabývá vlastnické právo osoba, které převodce vydal věc nejdříve. Není-li nikdo takový, nabývá vlastnické právo osoba, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první.
# Převede-li strana vlastnické právo k věci zapsané ve veřejném seznamu postupně několika osobám, stane se vlastníkem osoba, která je v dobré víře a jejíž vlastnické právo bylo do veřejného seznamu zapsáno jako první, a to i v případě, že její právo vzniklo později.

'''Převod vlastnického práva k movité věci'''

{{§|1101}}

Vlastnické právo k movité věci určené podle druhu se nabývá nejdříve okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu.

{{§|1102}}

Převede-li se vlastnické právo k movité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

{{§|1103}}

# Vlastnické právo k cennému papíru na doručitele se převádí smlouvou k okamžiku jeho předání.
# Vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. O náležitostech rubopisu a jeho přijetí, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí ustanovení právního předpisu upravujícího směnky; převodce cenného papíru však ručí za uspokojení práv z cenného papíru, jen je-li k tomu zvlášť zavázán.
# Vlastnické právo k cennému papíru na jméno se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti.

{{§|1104}}

# Vlastnické právo k zaknihovanému cennému papíru se nabývá zápisem zaknihovaného cenného papíru na účet vlastníka.
# Zapisuje-li se zaknihovaný cenný papír i na účet zákazníků, nabývá se vlastnické právo k němu zápisem na účet zákazníků.
# Na nabývání vlastnického práva k imobilizovanému cennému papíru podle § 2413 odst. 1 se použijí obdobně ustanovení o nabývání vlastnictví k zaknihovaným cenným papírům.

{{§|1105}}
'''Převod vlastnického práva k nemovité věci'''

Převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

'''Společná ustanovení o převodu vlastnického práva'''

{{§|1106}}

Kdo nabude vlastnické právo, nabude také práva a povinnosti s věcí spojená.

{{§|1107}}

# Kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu; jiné závady přejímá, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon.
# Závady, které nepřejdou, zanikají.

{{§|1108}}

Ustanovení § 1106 a 1107 platí obdobně také při nabytí vlastnického práva jinak než převodem.

===== Pododdíl 7 – Nabytí vlastnického práva od neoprávněného =====
{{§|1109}}

Vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ve veřejné dražbě,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;při obchodu na komoditní burze.

{{§|1110}}

Získal-li někdo v dobré víře za úplatu použitou movitou věc od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými věcmi, vydá ji vlastníku, který prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu věc byla odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři roky.

{{§|1111}}

Získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.

{{§|1112}}

Vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce se nemůže k svému prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo nabyto od neoprávněného.

{{§|1113}}

Ustanovení § 1110 až 1112 se nepoužijí, pokud se jedná o investiční nástroj, cenný papír nebo listinu vystavené na doručitele nebo o věci nabyté ve veřejné dražbě, v dražbě při výkonu rozhodnutí nebo při provádění exekuce prodejem movitých věcí nebo o věci nabyté při obchodu na komoditní burze.

===== Pododdíl 8 – Nabytí vlastnického práva rozhodnutím orgánu veřejné moci =====
{{§|1114}}

Rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci se vlastnického práva nabývá dnem, který je v něm určen. Není-li v rozhodnutí takový den určen, nabývá se vlastnického práva dnem právní moci rozhodnutí.

=== Díl 4 – Spoluvlastnictví ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|1115}}

# Osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.
# Ustanovení o spoluvlastnictví se použijí přiměřeně i pro společenství jiných věcných práv.

{{§|1116}}

Vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba.

{{§|1117}}

Každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

{{§|1118}}

Spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci.

{{§|1119}}

Vyúčtování se lze domáhat po uplynutí doby obvyklé povaze správy společné věci, při zániku spoluvlastnictví nebo při zániku účasti v něm, anebo z jiných důležitých důvodů.

{{§|1120}}

# Plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů.
# Jak se naloží s plody a užitky ze společné věci, které nelze podle podílů rozdělit, určí dohoda spoluvlastníků. Nedohodnou-li se spoluvlastníci, prodají se tyto plody a užitky vhodným způsobem a výnos se rozdělí podle podílů.

==== Oddíl 2 – Spoluvlastnický podíl ====
{{§|1121}}

Každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu.

{{§|1122}}

# Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.
# Velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. To spoluvlastníkům nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak; takové ujednání musí splňovat náležitosti stanovené pro převod podílu.
# Má se za to, že podíly jsou stejné.

{{§|1123}}

Spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

{{§|1124}}

# Bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
# Předkupní právo mají spoluvlastníci i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu. To platí i v jiných případech zákonného předkupního práva.

{{§|1125}}

# Vzniklo-li spoluvlastnictví k zemědělskému závodu pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu předkupní právo; předkupní právo se vztahuje i na dědický podíl. Neujednají-li si spoluvlastníci nebo spoludědicové, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
# Převádí-li spoluvlastník svůj podíl osobě, která by byla jeho dědicem podle ustanovení o zákonné posloupnosti dědiců, nebo jinému spoluvlastníku, odstavec 1 se nepoužije. To platí i v případě, že se spoluvlastník předkupního práva v písemné formě vzdal.

==== Oddíl 3 – Správa společné věci ====
{{§|1126}}

# Každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci.
# Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

{{§|1127}}

Z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

{{§|1128}}

# O běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.
# Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel.
# Není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl.

{{§|1129}}

# K rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud.
# Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.

{{§|1130}}

Přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.

{{§|1131}}

Rozhodne-li většina spoluvlastníků o opatření potřebném pro zachování nebo zlepšení společné věci a zaváže-li se vůči přehlasovanému spoluvlastníku, že po něm nebude požadovat, aby se na nákladech podílel, nebo že mu nahradí veškerou újmu způsobenou přijatým opatřením a poskytne dostatečnou jistotu, nemá přehlasovaný spoluvlastník právo podle § 1130.

{{§|1132}}

K rozhodnutí, na jehož základě má být společná věc zatížena nebo její zatížení zrušeno, a k rozhodnutí, na jehož základě mají být práva spoluvlastníků omezena na dobu delší než deset let, je třeba souhlasu všech spoluvlastníků.

{{§|1133}}

Ke zřízení zástavního práva nebo jiné obdobné jistoty sloužící k zajištění peněžité pohledávky vzniklé při zlepšení společné věci nebo při její obnově postačí rozhodnutí alespoň dvoutřetinové většiny spoluvlastníků.

'''Správce společné věci'''

{{§|1134}}

O volbě a odvolání správce rozhodují spoluvlastníci stejně jako o záležitostech běžné správy.

{{§|1135}}

Správce má právní postavení příkazníka. Musí spoluvlastníkům správu vyúčtovat; náleží mu náhrada účelně vynaložených nákladů, kterou si může vybrat z výnosů spravované věci.

{{§|1136}}

Spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li se o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci.

{{§|1137}}

Svěří-li se správa několika osobám, rozhodují většinou hlasů; každá z nich má jeden hlas.

{{§|1138}}

Dohodnou-li se spoluvlastníci nemovité věci o její správě jinak, vyžaduje dohoda formu veřejné listiny. Dohoda se založí do sbírky listin u orgánu, u něhož je nemovitá věc zapsána ve veřejném seznamu.

{{§|1139}}
'''Soudní úprava poměrů spoluvlastníků'''

# Navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.
# Způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li se jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování o společné věci nedosáhlo potřebné většiny.

==== Oddíl 4 – Oddělení ze spoluvlastnictví a zrušení spoluvlastnictví ====
{{§|1140}}

# Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.
# Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

{{§|1141}}

# Spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu.
# Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

{{§|1142}}

# Jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.
# Zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit.

{{§|1143}}

Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

{{§|1144}}

# Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.
# Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

{{§|1145}}

Při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci může soud zřídit služebnost nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem.

{{§|1146}}

Společné listiny nelze dělit. Nedohodnou-li se spoluvlastníci, u koho se uloží společné listiny, uloží je u nejstaršího spoluvlastníka, není-li tomu jinak nic na závadu. Ostatní spoluvlastníci obdrží na společný náklad úředně ověřené opisy nebo kopie.

{{§|1147}}

Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

{{§|1148}}

# Při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.
# Každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví.
# Prodá-li se věc, uhradí se po stržení nákladů prodeje všechny dluhy podle předchozích odstavců ještě předtím, než se mezi spoluvlastníky rozdělí výtěžek.

{{§|1149}}

# Bývalí spoluvlastníci si doručí na žádost některého z nich potvrzení, jak se vypořádali, pokud dohodu o zrušení spoluvlastnictví k movité věci neuzavřeli v písemné formě.
# Při vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu vznikají nová vlastnická práva zápisem do tohoto veřejného seznamu.

'''Ochrana třetích osob při rozdělení společné věci'''

{{§|1150}}

Rozdělení společné věci není na újmu osobě, která má věcné právo ke společné věci.

{{§|1151}}

Při rozdělení panující věci trvá věcné břemeno pro všechny díly zpravidla nadále, nesmí však být rozšířeno, ani se stát obtížnějším. Prospívá-li věcné břemeno jen některým dílům, zanikne vzhledem k dílům ostatním.

{{§|1152}}

Rozdělí-li se zatížená věc a postihuje-li věcné břemeno jen některý díl, zaniká na dílech ostatních.

{{§|1153}}

# Poskytuje-li právo ze služebnosti nebo jiné zatížení právo k plodům nebo užitkům, může
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;každá z oprávněných osob, pokud se dělí věc panující, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;každá z obtížených osob, pokud se dělí věc obtížená, navrhnout, aby vykonávání upravil soud.
# Soud vykonávání upraví s ohledem na povahu a účel zatížení, jakož i s ohledem na hospodářské zvláštnosti jednotlivých dílů tak, aby výsledek odpovídal zásadám slušnosti a aby se zatížení nezvětšilo.

'''Odklad zrušení spoluvlastnictví'''

{{§|1154}}

# Ujednají-li si spoluvlastníci, že nebudou žádat zrušení spoluvlastnictví po určitou dobu, nejvýše však po dobu deseti let, nemůže tím být vyloučeno jakékoli jiné pozdější ujednání. Byl-li odklad zrušení spoluvlastnictví ujednán na dobu delší deseti let, považuje se za ujednaný na deset let. Odklad zrušení spoluvlastnictví lze ujednat i opakovaně.
# Má-li ujednání odkladu zrušení spoluvlastnictví zavazovat i právní nástupce spoluvlastníků, jejichž právní nástupnictví vznikne jinak než děděním nebo přeměnou právnické osoby, musí to být výslovně ujednáno.
# Ujednání o odkladu zrušení spoluvlastnictví vyžaduje formu veřejné listiny; týká-li se ujednání nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, zapíše se odklad zrušení spoluvlastnictví do veřejného seznamu.

{{§|1155}}

# Na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky.
# Zrušení spoluvlastnictví může být odloženo také pořízením pro případ smrti.

{{§|1156}}

Odklad zrušení spoluvlastnictví lze později změnit dohodou spoluvlastníků, a nedojde-li k ní, rozhodnutím soudu vydaným na návrh spoluvlastníka, který prokáže, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve spoluvlastnictví setrval, anebo že se podstatně změnily okolnosti, pro něž k odkladu spoluvlastnictví došlo.

{{§|1157}}
'''Odklad oddělení ze spoluvlastnictví'''

Pro oddělení ze spoluvlastnictví platí § 1154 až 1156 obdobně.

==== Oddíl 5 – Bytové spoluvlastnictví ====

===== Pododdíl 1 – Obecná ustanovení =====
{{§|1158}}

# Bytové spoluvlastnictví je spoluvlastnictví nemovité věci založené vlastnictvím jednotek. Bytové spoluvlastnictví může vzniknout, pokud je součástí nemovité věci dům alespoň s dvěma byty.
# Co je stanoveno v tomto oddílu o bytu, platí také pro nebytový prostor, jakož i pro soubor bytů nebo nebytových prostorů.

{{§|1159}}

Jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Jednotka je věc nemovitá.

'''Společné části'''

{{§|1160}}

# Společné jsou alespoň ty části nemovité věci, které podle své povahy mají sloužit vlastníkům jednotek společně.
# Společnými jsou vždy pozemek, na němž byl dům zřízen, nebo věcné právo, jež vlastníkům jednotek zakládá právo mít na pozemku dům, stavební části podstatné pro zachování domu včetně jeho hlavních konstrukcí, a jeho tvaru i vzhledu, jakož i pro zachování bytu jiného vlastníka jednotky, a zařízení sloužící i jinému vlastníku jednotky k užívání bytu. To platí i v případě, že se určitá část přenechá některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání.

{{§|1161}}

Neurčí-li se podíly na společných částech se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění bytu nebo jako stejné, platí, že jsou stanoveny poměrem velikosti podlahové plochy bytu k celkové podlahové ploše všech bytů v domě.

{{§|1162}}

# Jsou-li podíly na společných částech určeny jinak než poměrem velikosti podlahové plochy bytu k celkové podlahové ploše všech bytů v domě nebo než jako stejné, má vlastník jednotky právo domáhat se změny tohoto určení, pokud se okolnosti změnily tak podstatně, že určení jeho podílu na společných částech je zjevně nespravedlivé.
# Nedojde-li na návrh vlastníka jednotky ke změně prohlášení (§ 1169), změní prohlášení soud.

===== Pododdíl 2 – Vznik jednotky =====
{{§|1163}}
'''Výstavba'''

Zavázaly-li se k tomu strany v souvislosti se stavbou domu nebo jeho změnou, vznikne jednotka výstavbou, pokud je dům alespoň v takovém stupni rozestavěnosti, že je již navenek uzavřen obvodovými stěnami a střešní konstrukcí a byt je uzavřen obvodovými stěnami.

{{§|1164}}
'''Zápis do veřejného seznamu'''

# Zápisem do veřejného seznamu jednotka vznikne, pokud vlastník nebo osoba k tomu oprávněná z jiného věcného práva prohlášením rozdělí své právo k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám.
# Zápisem do veřejného seznamu jednotka vznikne i v případě, že si to ujednají spoluvlastníci při oddělení ze spoluvlastnictví nebo při jeho zrušení a vypořádání, nebo že si to ujednají manželé při změně rozsahu nebo při vypořádání společného jmění. Ustanovení o prohlášení se na tato ujednání použijí přiměřeně.

{{§|1165}}
'''Rozhodnutí soudu'''

Jednotka vznikne, pokud o tom rozhodne soud při oddělení ze spoluvlastnictví, při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, při zúžení společného jmění nebo při vypořádání společného jmění.

'''Prohlášení'''

{{§|1166}}

# Při rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám se uvedou alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje o pozemku, domu, obci a katastrálním území,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje o jednotce, zejména
### pojmenování a označení jednotlivých bytů alespoň číslem a umístěním s určením účelu užívání,
### určení a popis společných částí se zřetelem k jejich stavební, technické nebo uživatelské povaze a s případným určením, které z nich jsou vyhrazeny k výlučnému užívání vlastníku určité jednotky,
### velikost podílů na společných částech,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jaká věcná a jiná práva a jaké závady přecházejí se vznikem vlastnického práva k jednotce na všechny vlastníky jednotek nebo na některé z nich.
# Má-li rozdělením vzniknout alespoň pět jednotek, z nichž mají být alespoň tři ve vlastnictví tří různých vlastníků, uvedou se v prohlášení i náležitosti stanov společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství vlastníků“). Nevznikne-li v souvislosti s rozdělením společenství vlastníků, určí prohlášení správce pravidla pro správu domu, pravidla pro užívání společných částí a příspěvky na náklady spojené se správou domu a pozemku.
# K prohlášení se přiloží půdorysy všech podlaží, popřípadě jejich schémata, určující polohu bytů a společných částí domu, spolu s údaji o podlahových plochách bytů.

{{§|1167}}

Dojde-li k zápisu vlastnického práva k jednotkám do veřejného seznamu, nelze prohlášení prohlásit za neplatné ani nelze určit, že vlastnické právo k jednotce nevzniklo, v případě, že věcné právo k jednotce nabyla další osoba.

{{§|1168}}
'''Odstranění vady prohlášení'''

# Vymezuje-li prohlášení jednotku neurčitým nebo nesprávným způsobem a neodstraní-li je původce prohlášení bez zbytečného odkladu poté, co ho na vadu upozornila osoba, která na tom má právní zájem, mohou vadu odstranit vlastníci dotčených jednotek společným prohlášením. Nedojde-li k tomu, rozhodne o odstranění vady soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem.
# Určí-li prohlášení neurčitě nebo nesprávně podíl vlastníka jednotky na společných částech, nepřihlíží se k tomu.

{{§|1169}}
'''Změna prohlášení'''

# Vlastníci jednotek mohou prohlášení změnit. Je-li jednotka zatížena, lze prohlášení změnit s předchozím souhlasem osoby oprávněné z věcného práva.
# Ke změně prohlášení se vyžaduje dohoda dotčených vlastníků jednotek o změně jejich práv a povinností uzavřená v písemné formě. Účinnosti dohoda nabývá, pokud s ní v písemné formě souhlasí vlastníci jednotek s většinou hlasů, popřípadě s kvalifikovanou většinou hlasů určenou v prohlášení, a to i když nejsou stranami dohody.

===== Pododdíl 3 – Výstavba domu s jednotkami =====
{{§|1170}}
'''Smlouva o výstavbě'''

# Smlouvou o výstavbě se strany zavazují podílet se společně na výstavbě, dokončení nebo na změně domu za účelem zřízení nebo změny jednotek. Pro práva a povinnosti stran platí přiměřeně ustanovení tohoto zákona o společnosti.
# Ve smlouvě strany ujednají alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje stanovené jako náležitosti prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;způsob úhrady nákladů výstavby, popřípadě ocenění svépomocně prováděných prací,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;velikost spoluvlastnických podílů k domu, a má-li být dům součástí pozemku, velikost spoluvlastnických podílů k pozemku, na dobu, než výstavbou vznikne první jednotka; spoluvlastnické podíly se určí ve velikosti odpovídající velikosti podílu vlastníka jednotky na společných částech, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;má-li výstavbou vzniknout dům alespoň s pěti jednotkami, náležitosti stanov společenství vlastníků, pokud již nebylo založeno.
# Smlouva vyžaduje písemnou formu.

{{§|1171}}

Je-li smlouva o výstavbě uzavřena v době, kdy je dům již rozestavěn, ale byty ještě rozestavěny nejsou, ujednají si strany velikost spoluvlastnických podílů k nemovité věci ve velikosti odpovídající velikosti spoluvlastnických podílů budoucích vlastníků jednotek na společných částech.

{{§|1172}}

# Má-li jednotka vzniknout nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou domu a nejsou-li v domě jednotky dosud vymezeny, ujednají strany ve smlouvě i vymezení jednotek v domě a vlastník nebo osoba k tomu oprávněná z jiného věcného práva převede na zájemce o nabytí nové jednotky spoluvlastnický podíl k nemovité věci ve velikosti odpovídající velikosti jeho spoluvlastnického podílu jako vlastníka jednotky na společných částech.
# Má-li vzniknout nová jednotka nebo má-li být dosavadní jednotka změněna nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou v domě, kde jsou jednotky již vymezeny, ujednají strany ve smlouvě i změny velikosti spoluvlastnických podílů po vzniku nové jednotky nebo změně dosavadní jednotky a jejich převody tak, aby odpovídaly nově určeným velikostem spoluvlastnických podílů.

{{§|1173}}

Neobsahuje-li smlouva o výstavbě výslovné ujednání o odchylkách od určení jednotek, považuje se výstavba za řádnou, pokud je odchylka jen nepatrná a dotčený spoluvlastník ji měl a mohl rozumně očekávat. Nedohodnou-li se strany, rozhodne soud, jak se důsledky odchylky od určení jednotek vypořádají.

{{§|1174}}

# Vznikne-li výstavbou dům, zůstanou strany až do vzniku jednotky podílovými spoluvlastníky nemovité věci.
# Vznikem jednotky se podílové spoluvlastnictví nemovité věci mění v bytové spoluvlastnictví.

===== Pododdíl 4 – Práva a povinnosti vlastníka jednotky =====
{{§|1175}}

# Vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části.
# Vlastník jednotky udržuje svůj byt, jak to vyžaduje nezávadný stav a dobrý vzhled domu; to platí i o společných částech, které má vlastník jednotky vyhrazeny ve výlučném užívání.

{{§|1176}}

Vznikem vlastnického práva k jednotce vzniká vlastníku jednotky povinnost řídit se pravidly pro správu domu a pro užívání společných částí, pokud byl s těmito pravidly seznámen nebo pokud je měl a mohl znát, jakož i zajistit jejich dodržování osobami, jimž umožnil přístup do domu nebo bytu.

{{§|1177}}

# Kdo nabyl jednotku do vlastnictví, oznámí to včetně své adresy a počtu osob, které budou mít v bytě domácnost, vlastníkům jednotek prostřednictvím osoby odpovědné za správu domu nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy se dozvěděl nebo mohl dozvědět, že je vlastníkem. To obdobně platí i v případě změny údajů uvedených v oznámení.
# Vlastník jednotky oznámí bez zbytečného odkladu osobě odpovědné za správu domu změny v počtu osob, které mají v bytě domácnost a bydlí v něm po dobu, která činí v souhrnu nejméně tři měsíce v jednom kalendářním roce. To platí i tehdy, přenechal-li vlastník jednotky byt k užívání jiné osobě; v takovém případě oznámí i jméno a adresu této osoby.

{{§|1178}}

Požádá-li o to vlastník jednotky, sdělí mu osoba odpovědná za správu domu jméno a adresu kteréhokoli vlastníka jednotky nebo nájemce v domě.

{{§|1179}}

Vlastník jednotky má právo seznámit se, jak osoba odpovědná za správu domu hospodaří a jak dům nebo pozemek spravuje. U této osoby může vlastník jednotky nahlížet do smluv uzavřených ve věcech správy, jakož i do účetních knih a dokladů.

{{§|1180}}

# Nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.
# Příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně.

{{§|1181}}

# Vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.
# Není-li určena doba splatnosti nedoplatku nebo přeplatku záloh, jsou splatné k témuž dni do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1.

{{§|1182}}

Upravuje-li vlastník jednotky stavebně svůj byt, umožní do bytu přístup pro ověření, zda stavební úpravy neohrožují, nepoškozují nebo nemění společné části, pokud byl k tomu předem vyzván osobou odpovědnou za správu domu.

{{§|1183}}

# Vlastník jednotky se zdrží všeho, co brání údržbě, opravě, úpravě, přestavbě či jiné změně domu nebo pozemku, o nichž bylo řádně rozhodnuto; jsou-li prováděny uvnitř bytu nebo na společné části, která slouží výlučně k užívání vlastníka jednotky, umožní do nich přístup, pokud k tomu byl předem vyzván osobou odpovědnou za správu domu. To platí i pro umístění, údržbu a kontrolu zařízení pro měření spotřeby vody, plynu, tepla a jiných energií.
# Při poškození jednotky prováděním prací podle odstavce 1, nahradí vlastníku jednotky škodu společenství vlastníků, a nevzniklo-li, nahradí ji poměrně spoluvlastníci domu. Prováděl-li však tyto práce ve svém zájmu jen některý vlastník jednotky, nahradí škodu sám.

{{§|1184}}

Na návrh osoby odpovědné za správu domu nebo dotčeného vlastníka jednotky může soud nařídit prodej jednotky toho vlastníka, který porušuje povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím soudu způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím práva ostatních vlastníků jednotek.

{{§|1185}}
'''Spoluvlastnictví jednotky'''

# Vlastník jednotky může své právo k jednotce rozdělit na podíly, ledaže to bylo vyloučeno.
# Spoluvlastníci jednotky zmocní společného zástupce, který bude vykonávat jejich práva vůči osobě odpovědné za správu domu. To platí i v případě manželů, kteří mají jednotku ve společném jmění.

'''Zvláštní ustanovení o převodu jednotky'''

{{§|1186}}

# Při převodu vlastnického práva k jednotce nevzniká osobě odpovědné za správu domu povinnost příspěvky na správu domu ke dni účinnosti převodu vypořádat.
# Převádí-li vlastník vlastnické právo k jednotce, doloží nabyvateli potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké dluhy související se správou domu a pozemku přejdou na nabyvatele jednotky, popřípadě že takové dluhy nejsou. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu.

{{§|1187}}

# Vznikla-li jednotka rozdělením práva k domu nebo pozemku na vlastnické právo k jednotkám, má nájemce bytu předkupní právo k jednotce při jejím prvním převodu. To platí i v případě nájmu nebytového prostoru, pokud byl pronajat v souvislosti s bytem v tomtéž domě. Předkupní právo zanikne, nepřijme-li nájemce nabídku do šesti měsíců od její účinnosti.
# Je-li nájemcem právnická osoba, ustanovení odstavce 1 se nepoužije.

{{§|1188}}

# Vznikne-li jednotka v domě ve vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví právnické osoby a je-li nájemcem člen nebo společník této právnické osoby, který se podílel prací nebo majetkovou účastí na pořízení nemovité věci, lze vlastnické právo k jednotce převést jen na něho. To platí i v případě, že se na pořízení nemovité věci podílel právní předchůdce společníka nebo člena.
# Vyžaduje-li jiný právní předpis k platnosti převodu stanovení hodnoty převáděného majetku na základě posudku znalce jmenovaného soudem, jeho ustanovení se nepoužijí.

===== Pododdíl 5 – Správa domu a pozemku =====
{{§|1189}}

# Správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu zahrnuje i činnosti spojené s přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu.
# Má se za to, že se správa vztahuje i na společné části, které slouží výlučně k užívání jen některému spoluvlastníku.

{{§|1190}}

Osobou odpovědnou za správu domu a pozemku je společenství vlastníků. Nevzniklo-li společenství vlastníků, je osobou odpovědnou za správu domu správce.

'''Správa bez vzniku společenství vlastníků'''

{{§|1191}}

Nevzniklo-li společenství vlastníků, použijí se na správu pravidla určená v prohlášení a pro rozhodování ve věcech správy se přiměřeně použijí ustanovení o shromáždění; k rozhodnutí svolá vlastníky jednotek správce.

{{§|1192}}

# Má-li některý vlastník jednotky na společných částech podíl větší než poloviční, stává se správcem. Není-li takový vlastník jednotky, zvolí vlastníci jednotek správce většinou hlasů. Na návrh některého vlastníka jednotky soud správce odvolá a jmenuje nového správce, pokud je pro to důležitý důvod.
# Správce může samostatně činit, co je nutné k zachování spravovaného majetku; pokud je určeno něco jiného, nepřihlíží se k tomu. To neplatí pro rozhodování o záležitostech, které podle tohoto zákona náleží do působnosti shromáždění.

{{§|1193}}

Jedná-li se o dům, kde je méně než pět jednotek, nepřihlíží se při rozhodování vlastníků jednotek k hlasům správce převyšujícím součet hlasů všech ostatních vlastníků jednotek.

'''Společenství vlastníků'''

{{§|1194}}

# Společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Společenství vlastníků nesmí podnikat ani se přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem.
# Členství ve společenství vlastníků je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky. Za dluhy společenství vlastníků ručí jeho člen v poměru podle velikosti svého podílu na společných částech.

{{§|1195}}

# Společenství vlastníků může nabývat majetek a nakládat s ním pouze pro účely správy domu a pozemku.
# K právnímu jednání, kterým společenství vlastníků zajistí dluh jiné osoby, se nepřihlíží.

{{§|1196}}

# Společenství vlastníků právně jedná v mezích svého účelu s vlastníky jednotek i s třetími osobami.
# Vzniknou-li vlastníkům jednotek práva vadou jednotky, zastupuje společenství vlastníků vlastníky jednotek při uplatňování těchto práv.

{{§|1197}}

Sdruží-li se společenství vlastníků s jiným společenstvím vlastníků ke spolupráci při naplňování svého účelu nebo stane-li se členem právnické osoby sdružující společenství vlastníků nebo vlastníky jednotek nebo jinak působící v oblasti bydlení, nesmí se zavázat k jiné majetkové účasti, než je poskytnutí členského vkladu nebo poskytování členských příspěvků. Zaváže-li se společenství vlastníků podílet se na ztrátě jiné osoby, hradit její dluhy nebo je zajistit, nepřihlíží se k tomu.

{{§|1198}}

# Nebylo-li společenství vlastníků založeno již dříve, založí je vlastníci jednotek, kde je alespoň pět jednotek, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, nejpozději po vzniku vlastnického práva k první převedené jednotce.
# Do veřejného seznamu se nezapíše vlastnické právo k další převedené jednotce, pokud není prokázán vznik společenství vlastníků. To neplatí při nabytí jednotky do vlastnictví prvním vlastníkem.

{{§|1199}}

Je-li v domě méně než pět jednotek, může být společenství vlastníků založeno, pokud s tím souhlasí všichni vlastníci jednotek.

{{§|1200}}
'''Založení společenství vlastníků'''

# Společenství vlastníků se založí schválením stanov. Nebylo-li společenství vlastníků založeno prohlášením o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám nebo ujednáním ve smlouvě o výstavbě, vyžaduje se ke schválení stanov souhlas vlastníků všech jednotek.
# Stanovy obsahují alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;název obsahující slovo „společenství vlastníků“ a označení domu, pro který společenství vlastníků vzniklo,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;sídlo určené v domě, pro který společenství vlastníků vzniklo; není-li to možné, na jiném vhodném místě,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;členská práva a povinnosti vlastníků jednotek, jakož i způsob jejich uplatňování,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení orgánů, jejich působnosti, počtu členů volených orgánů a jejich funkčního období, jakož i způsobu svolávání, jednání a usnášení,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení prvních členů statutárního orgánu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;pravidla pro správu domu a pozemku a užívání společných částí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;pravidla pro tvorbu rozpočtu společenství, pro příspěvky na správu domu a úhradu cen služeb a pro způsob určení jejich výše placené jednotlivými vlastníky jednotek.
# Stanovy vyžadují formu veřejné listiny. To neplatí, zakládá-li se společenství prohlášením o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám ujednáním ve smlouvě o výstavbě.

{{§|1201}}

Bylo-li společenství vlastníků založeno prohlášením o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám nebo ujednáním ve smlouvě o výstavbě, nepřihlíží se k změnám stanov provedeným před vznikem společenství vlastníků.

{{§|1202}}

# Dokud má některý zakladatel společenství vlastníků většinu hlasů, je správcem domu a pozemku. Pro tento účel se na strany smlouvy o výstavbě hledí jako na jednu osobu.
# Na správu se použijí pravidla určená v prohlášení a pro rozhodování ve věcech správy se obdobně použijí ustanovení o shromáždění. K rozhodnutí svolá vlastníky jednotek správce; při rozhodování se nepřihlíží k hlasům správce převyšujícím součet hlasů všech ostatních vlastníků jednotek.

{{§|1203}}

Ztratí-li správce většinu hlasů, podá nejpozději do šedesáti dnů jako statutární orgán společenství vlastníků návrh na zápis společenství vlastníků do veřejného rejstříku a nejpozději do devadesáti dnů svolá shromáždění. Neučiní-li to, může tak učinit kterýkoli vlastník jednotky.

{{§|1204}}
'''Vznik společenství vlastníků'''

Společenství vlastníků vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.

{{§|1205}}
'''Orgány společenství vlastníků'''

# Nejvyšší orgán společenství vlastníků je shromáždění. Statutární orgán je výbor, ledaže stanovy určí, že je statutárním orgánem předseda společenství vlastníků. Zřídí-li stanovy další orgány, nelze jim založit působnost vyhrazenou shromáždění nebo statutárnímu orgánu.
# Způsobilý být členem voleného orgánu nebo zástupcem právnické osoby jako člena takového orgánu je ten, kdo je plně svéprávný a je bezúhonný ve smyslu jiného právního předpisu upravujícího živnostenské podnikání.

'''Shromáždění'''

{{§|1206}}

# Shromáždění tvoří všichni vlastníci jednotek. Každý z nich má počet hlasů odpovídající velikosti jeho podílu na společných částech; je-li však vlastníkem jednotky společenství vlastníků, k jeho hlasu se nepřihlíží.
# Shromáždění je způsobilé usnášet se za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů. K přijetí rozhodnutí se vyžaduje souhlas většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek, ledaže stanovy nebo zákon vyžadují vyšší počet hlasů.

{{§|1207}}

# Statutární orgán svolá shromáždění k zasedání tak, aby se konalo nejméně jedenkrát do roka. Statutární orgán svolá shromáždění i z podnětu vlastníků jednotek, kteří mají více než čtvrtinu všech hlasů, nejméně však dvou z nich; neučiní-li to, svolají tito vlastníci shromáždění k zasedání na náklad společenství vlastníků sami.
# Nejsou-li k pozvánce připojeny podklady týkající se pořadu zasedání, umožní svolavatel každému vlastníku jednotky včas se s nimi seznámit.

{{§|1208}}

Do působnosti shromáždění patří
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;změna stanov,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;změna prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;volba a odvolávání členů volených orgánů a rozhodování o výši jejich odměn,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;schválení účetní závěrky, vypořádání výsledku hospodaření a zprávy o hospodaření společenství vlastníků a správě domu, jakož i celkové výše příspěvků na správu domu pro příští období a rozhodnutí o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných příspěvků,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;schválení druhu služeb a výše záloh na jejich úhradu, jakož i způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;rozhodování
### o členství společenství vlastníků v právnické osobě působící v oblasti bydlení,
### o změně účelu užívání domu nebo bytu,
### o změně podlahové plochy bytu,
### o úplném nebo částečném sloučení nebo rozdělení jednotek,
### o změně podílu na společných částech,
### o změně v určení společné části sloužící k výlučnému užívání vlastníka jednotky,
### o opravě nebo stavební úpravě společné části, převyšují-li náklady částku stanovenou prováděcím právním předpisem; to neplatí, pokud stanovy určí něco jiného,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;udělování předchozího souhlasu
### k nabytí, zcizení nebo zatížení nemovitých věcí nebo k jinému nakládání s nimi,
### k nabytí, zcizení nebo zatížení movitých věcí, jejichž hodnota převyšuje částku stanovenou prováděcím právním předpisem, nebo k jinému nakládání s nimi; to neplatí, pokud stanovy určí něco jiného,
### k uzavření smlouvy o úvěru společenstvím vlastníků včetně schválení výše a podmínek úvěru,
### k uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k jednotce, pokud dotčený vlastník jednotky v písemné formě s uzavřením zástavní smlouvy souhlasil,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení osoby, která má zajišťovat některé činnosti správy domu a pozemku, i rozhodnutí o její změně, jakož i schválení smlouvy s touto osobou a schválení změny smlouvy v ujednání o ceně nebo o rozsahu činnosti,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;rozhodování v dalších záležitostech určených stanovami nebo v záležitostech, které si shromáždění k rozhodnutí vyhradí.

{{§|1209}}

# Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.
# Je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se.

'''Rozhodnutí mimo zasedání'''

{{§|1210}}

# Není-li svolané shromáždění způsobilé usnášet se, může osoba, která je oprávněna shromáždění svolat, navrhnout v písemné formě do jednoho měsíce ode dne, na který bylo zasedání svoláno, aby vlastníci jednotek rozhodli o týchž záležitostech mimo zasedání.
# V jiných případech lze mimo zasedání rozhodnout, pokud to připustí stanovy.

{{§|1211}}

Návrh musí obsahovat alespoň návrh usnesení, podklady potřebné pro jeho posouzení nebo údaj, kde jsou uveřejněny, a údaj o lhůtě, ve které se má vlastník jednotky vyjádřit. Neurčí-li stanovy delší lhůtu, platí, že lhůta činí patnáct dní.

{{§|1212}}

K platnosti hlasování se vyžaduje vyjádření vlastníka jednotky s uvedením dne, měsíce a roku, kdy bylo učiněno, podepsané vlastní rukou na listině obsahující plné znění návrhu rozhodnutí.

{{§|1213}}

Statutární orgán oznámí vlastníkům jednotek v písemné formě výsledek hlasování, a pokud bylo usnesení přijato, oznámí jim i celý obsah přijatého usnesení. Neučiní-li to bez zbytečného odkladu, může oznámení učinit na náklady společenství vlastníků ten, kdo usnesení navrhl.

{{§|1214}}

Rozhodnutí se přijímá většinou hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže stanovy vyžadují vyšší počet hlasů. Mění-li se však všem vlastníkům jednotek velikost podílů na společných částech nebo mění-li se poměr výše příspěvků na správu domu a pozemku jinak než v důsledku změny podílů na společných částech, vyžaduje se souhlas všech vlastníků jednotek.

'''Zrušení společenství vlastníků'''

{{§|1215}}

# Společenství vlastníků se zrušuje dnem zániku vlastnického práva ke všem jednotkám v domě.
# Rozhodnutím vlastníků jednotek lze společenství vlastníků zrušit, pokud bylo založeno dobrovolně nebo pokud počet jednotek v domě klesl na méně než pět. V takovém případě vlastníci jednotek přijmou pravidla pro správu domu a pozemku a pro příspěvky na ni.

{{§|1216}}

Při zrušení společenství vlastníků se neprovádí likvidace. Práva a povinnosti společenství vlastníků přecházejí dnem jeho zániku na vlastníky jednotek v poměru stanoveném podle podílu každého vlastníka jednotky na společných částech.

===== Pododdíl 6 – Zrušení bytového spoluvlastnictví =====
{{§|1217}}

# Dohodnou-li se vlastníci jednotek o přeměně bytového vlastnictví v podílové spoluvlastnictví nemovité věci, změní se bytové vlastnictví v podílové spoluvlastnictví zápisem do veřejného seznamu. Má se za to, že se velikost spoluvlastnického podílu každého spoluvlastníka rovná velikosti podílu, jaký měl jako vlastník jednotky na společných částech.
# Jsou-li všechny jednotky v domě ve společném jmění a dohodnou-li se manželé o přeměně bytového vlastnictví na vlastnictví nemovité věci ve společném jmění, změní se bytové vlastnictví ve vlastnictví nemovité věci ve společném jmění zápisem do veřejného seznamu.
# Dohoda podle odstavců 1 a 2 vyžaduje písemnou formu.

{{§|1218}}

# Má-li ke všem jednotkám v domě vlastnické právo jediný vlastník a prohlásí-li, že mění vlastnické právo k jednotkám na vlastnické právo k nemovité věci, bytové vlastnictví zanikne zápisem do veřejného seznamu.
# Prohlášení vyžaduje písemnou formu.

{{§|1219}}

Je-li jednotka zatížena, vyžaduje se k platnosti dohody nebo prohlášení o zrušení bytového vlastnictví souhlas osoby oprávněné z věcného práva udělený v písemné formě.

===== Pododdíl 7 – Společná ustanovení =====
{{§|1220}}

# Změní-li se prohlášení, vyhotoví jeho úplné znění osoba odpovědná za správu domu a bez zbytečného odkladu je založí do sbírky listin u orgánu, u něhož je nemovitá věc zapsána ve veřejném seznamu; to platí i v případě, že jsou náležitosti prohlášení obsaženy ve smlouvě o výstavbě.
# Je-li osoba odpovědná za správu domu zapsána do veřejného rejstříku, založí bez zbytečného odkladu prohlášení v úplném znění i do sbírky listin u orgánu, který vede veřejný rejstřík.

{{§|1221}}

Nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů, dílčích členských schůzích ani o náhradní členské schůzi.

{{§|1222}}

Prováděcí právní předpis stanoví, jakým způsobem se vypočte podlahová plocha bytu v jednotce, o kterých částech nemovité věci se má za to, že jsou společné, a podrobnosti o činnostech týkajících se správy domu a pozemku.

==== Oddíl 6 – Přídatné spoluvlastnictví ====
'''Obecná ustanovení'''

{{§|1223}}

# Věc náležící společně několika vlastníkům samostatných věcí určených k takovému užívání, že tyto věci vytvářejí místně i účelem vymezený celek, a která slouží společnému účelu tak, že bez ní není užívání samostatných věcí dobře možné, je v přídatném spoluvlastnictví těchto vlastníků. Týká-li se přídatné spoluvlastnictví nemovité věci zapisované do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného seznamu i přídatné spoluvlastnictví.
# Ustanovení o přídatném spoluvlastnictví se použijí přiměřeně i na zařízení pořízené nebo jinak nabyté vlastníky uvedenými v odstavci 1 společným nákladem tak, aby sloužilo jim všem.

{{§|1224}}

# Věc v přídatném spoluvlastnictví nesmí být proti vůli některého ze spoluvlastníků odňata společnému účelu.
# Zatížit lze věc v přídatném spoluvlastnictví jen způsobem, který nebrání jejímu využití společnému účelu.

{{§|1225}}

# Žádnému ze spoluvlastníků nelze bránit v účasti na využití věci v přídatném spoluvlastnictví způsobem, který společnému účelu odpovídá a nebrání jejímu využití ostatními spoluvlastníky.
# Vzdání se práva účasti na využití věci v přídatném spoluvlastnictví některým spoluvlastníkem nemá účinky pro jeho právní nástupce.

{{§|1226}}

Slouží-li věc v přídatném spoluvlastnictví k společnému využití pozemků, stanoví se podíly spoluvlastníků na společné věci poměrem výměry pozemků. To spoluvlastníkům nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak.

{{§|1227}}

# Podíl na věci v přídatném spoluvlastnictví lze převést jen za současného převodu vlastnického práva k věci, k jejímuž využití věc v přídatném spoluvlastnictví slouží. Převádí-li se vlastnické právo k takové věci, platí, že se převod vztahuje i na podíl na věci v přídatném spoluvlastnictví.
# To platí i pro zatížení předkupním právem, právem zpětné koupě nebo obdobným způsobem, jakož i pro zřízení zástavního práva nebo obdobné jistoty.

{{§|1228}}

# Oddělit se z přídatného spoluvlastnictví lze za podmínky, že věc, k jejímuž využití věc v přídatném spoluvlastnictví až dosud sloužila, zanikla nebo změnila svůj účel tak, že věc v přídatném spoluvlastnictví už není potřebná.
# Ze stejného důvodu může kterýkoli z dalších spoluvlastníků navrhnout soudu, aby účast spoluvlastníka v přídatném spoluvlastnictví zrušil a přikázal jeho podíl za náhradu zbývajícím spoluvlastníkům podle poměru jejich podílů.

{{§|1229}}

Pozbude-li věc v přídatném spoluvlastnictví svůj účel, zanikne přídatné spoluvlastnictví a spoluvlastníci se vypořádají podle obecných ustanovení o zrušení spoluvlastnictví. Dokud tento účel trvá, nelze přídatné spoluvlastnictví zrušit.
Správa věci v přídatném spoluvlastnictví

{{§|1230}}

Nedohodnou-li se spoluvlastníci jinak, zvolí k běžné správě věci v přídatném spoluvlastnictví jednoho ze spoluvlastníků jako správce. Není-li správce spoluvlastníky zvolen ani po třech měsících, jmenuje ho na návrh kteréhokoli spoluvlastníka soud.

{{§|1231}}

# Nedojde-li k jiné dohodě, volí spoluvlastníci správce většinou hlasů; každý spoluvlastník má jeden hlas.
# Spoluvlastník, který pro zvolení správce nehlasoval, může navrhnout soudu, aby správce odvolal, jsou-li pro to důležité důvody, a aby jmenoval správcem jiného spoluvlastníka. Není-li návrh podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká.

{{§|1232}}

Ujme-li se spoluvlastník běžné správy věci v přídatném spoluvlastnictví o své vůli a žádný z ostatních spoluvlastníků tomu po dobu tří měsíců neodporuje, ani nepodá návrh podle § 1230, hledí se na něho, jako by byl správcem zvolen.

{{§|1233}}

# Není-li jiného ujednání, postačí k odvolání správce většina hlasů spoluvlastníků; byl-li však správce jmenován soudem, mohou ho spoluvlastníci odvolat alespoň dvěma třetinami hlasů spoluvlastníků.
# Ať již byl správce povolán jakkoli, odvolá ho z důležitého důvodu soud na návrh podaný spoluvlastníky, kteří mají alespoň třetinu hlasů.

{{§|1234}}

Z právního jednání správce v záležitostech běžné správy jsou spoluvlastníci i správce oprávněni a zavázáni společně a nerozdílně.

{{§|1235}}

# Na správu věci v přídatném spoluvlastnictví přispívají spoluvlastníci poměrně podle velikosti svých podílů. Na náklady spojené se správou věci v přídatném spoluvlastnictví složí spoluvlastníci k rukám správce přiměřenou zálohu; není-li jiné dohody, je záloha splatná k 31. lednu.
# Kolik má činit úhrn záloh, rozhodnou spoluvlastníci většinou hlasů. Nepřijmou-li spoluvlastníci takové rozhodnutí do konce předcházejícího roku, platí, že byl úhrn záloh pro další rok stanoven částkou složenou na zálohách v posledním roce zvýšenou o desetinu. Není-li možné úhrn záloh takto stanovit, určí jej na návrh správce soud.

==== Oddíl 7 – Zvláštní ustanovení o společenství jmění ====
{{§|1236}}

Nabude-li věc do vlastnictví více osob spojených na základě smlouvy, zákona nebo jiné právní skutečnosti ve společenství, ať již se jedná o manžele, osoby spojené v rodinné společenství, společenství dědiců nebo jiná obdobná společenství, platí, že má každá z těchto osob právo k celé věci.

{{§|1237}}

Práva a povinnosti vlastníků spojených ve společenství se řídí ustanoveními, podle kterých bylo společenství zřízeno. Ustanovení § 1238 a 1239 se použijí, není-li stanoveno něco jiného.

{{§|1238}}

# Není-li ujednáno něco jiného, vyžaduje se k výkonu vlastnických práv a k nakládání se společnou věcí jednomyslné rozhodnutí všech zúčastněných.
# Není-li ujednáno něco jiného, nelze se domáhat rozdělení společné věci, dokud společenství trvá, ani nakládat s podílem na společné věci.

{{§|1239}}

Vlastnické právo ke společné věci zaniká jejím zcizením, nebo zánikem společenství; pro vypořádání se použijí ustanovení o spoluvlastnictví.

=== Díl 5 – Věcná práva k cizím věcem ===

==== Oddíl 1 – Právo stavby ====

===== Pododdíl 1 – Obecná ustanovení =====
{{§|1240}}

# Pozemek může být zatížen věcným právem jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Nezáleží na tom, zda se jedná o stavbu již zřízenou či dosud nezřízenou.
# Právo stavby může být zřízeno tak, že se vztahuje i na pozemek, kterého sice není pro stavbu zapotřebí, ale slouží k jejímu lepšímu užívání.

{{§|1241}}

Právo stavby nelze zřídit k pozemku, na kterém vázne právo příčící se účelu stavby. Je-li pozemek zatížen zástavním právem, lze jej zatížit právem stavby jen se souhlasem zástavního věřitele.

{{§|1242}}

Právo stavby je věc nemovitá. Stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí, ale také podléhá ustanovením o nemovitých věcech.

===== Pododdíl 2 – Vznik a zánik práva stavby =====
{{§|1243}}

# Právo stavby se nabývá smlouvou, vydržením, anebo, stanoví-li tak zákon, rozhodnutím orgánu veřejné moci.
# Právo stavby zřízené smlouvou vzniká zápisem do veřejného seznamu. Zápisu do veřejného seznamu podléhá i právo stavby vzniklé rozhodnutím orgánu veřejné moci.

{{§|1244}}

# Právo stavby lze zřídit jen jako dočasné; nesmí být zřízeno na více než 99 let. Poslední den doby, na kterou je právo stavby zřízeno, musí být patrný z veřejného seznamu.
# Nabyl-li stavebník právo stavby vydržením, nabývá je na dobu 40 let. Jsou-li pro to spravedlivé důvody, může soud dobu, na kterou je právo stavby zřízeno, k návrhu dotčené strany zkrátit nebo prodloužit.

{{§|1245}}

Trvání práva stavby lze prodloužit se souhlasem osob, pro které jsou na pozemku zapsána zatížení v pořadí za právem stavby.

{{§|1246}}

Právo stavby nelze omezit rozvazovací podmínkou; byla-li rozvazovací podmínka ujednána, nepřihlíží se k ní.

{{§|1247}}

Bylo-li právo stavby zřízeno za úplatu a ujednala-li se úplata v opětujících se dávkách jako stavební plat, zatěžuje právo stavby jako reálné břemeno. Nepřihlíží se k ujednání, podle kterého změny výše stavebního platu závisí na nejisté budoucí události; to neplatí, ujedná-li se závislost výše stavebního platu na míře zhodnocování a znehodnocování peněz.

{{§|1248}}

Zřekne-li se stavebník práva stavby, může vlastník zatíženého pozemku převést na základě listin prokazujících tuto skutečnost právo stavby na dobu, která ještě neuplynula, na sebe nebo na jinou osobu.

{{§|1249}}

Při zániku práva stavby předtím, než uplyne jeho doba, nastanou právní následky výmazu práva stavby vůči věcnému právu náležejícímu osobě, pro kterou bylo k právu stavby do veřejného seznamu zapsáno věcné právo, až zánikem tohoto věcného práva. Jestliže však tato osoba k výmazu udělí souhlas, nastanou právní následky výmazu práva stavby vůči jejímu věcnému právu již tímto výmazem.

===== Pododdíl 3 – Právní poměry z práva stavby =====
{{§|1250}}

Co do stavby vyhovující právu stavby má stavebník stejná práva jako vlastník; pokud se jedná o jiné užívání pozemku zatíženého právem stavby, má stejná práva jako poživatel, ledaže je ujednáno něco jiného.

{{§|1251}}

# Smlouva může stavebníku uložit, aby stavbu provedl do určité doby.
# Není-li nic jiného ujednáno, má stavebník povinnost udržovat stavbu v dobrém stavu. Smlouva může stavebníku uložit povinnost stavbu pojistit.
# Vlastníku pozemku může být vyhrazeno schválení určitého faktického nebo právního jednání stavebníka, avšak ani je-li to vlastníku pozemku vyhrazeno, nemůže odepřít souhlas k právnímu jednání, které není k jeho újmě.

{{§|1252}}

# Právo stavby lze převést i zatížit.
# Vyhradí-li si vlastník pozemku souhlas k zatížení práva stavby, zapíše se výhrada do veřejného seznamu. V takovém případě lze do veřejného seznamu zapsat zatížení práva stavby jen se souhlasem vlastníka pozemku.

{{§|1253}}

Právo stavby přechází na dědice i na jiného všeobecného právního nástupce.

{{§|1254}}

Stavebník má předkupní právo k pozemku a vlastník pozemku má předkupní právo k právu stavby. Ujednají-li si strany něco jiného, zapíše se to do veřejného seznamu.

{{§|1255}}

Není-li nic jiného ujednáno, dá vlastník stavebního pozemku stavebníkovi při zániku práva stavby uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, za stavbu náhradu. Náhrada činí polovinu hodnoty stavby v době zániku práva stavby, ledaže si strany ujednají jinak.

{{§|1256}}

Zástavní a jiná práva váznoucí na právu stavby postihují náhradu.

==== Oddíl 2 – Věcná břemena ====

===== Pododdíl 1 – Obecná ustanovení o služebnostech =====
{{§|1257}}

# Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.
# Vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku.

{{§|1258}}

Služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.

{{§|1259}}

Kdo je oprávněn ze služebnosti, může se domáhat ochrany svého práva; § 1040 až 1043 se použijí obdobně.

===== Pododdíl 2 – Nabytí služebnosti =====
{{§|1260}}

# Služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.
# Při vydržení služebnosti odpovídající veřejnému statku je vydržitelkou obec, na jejímž území se věc nalézá.

{{§|1261}}

Pozemek určený k plnění funkcí lesa lze zatížit pozemkovou služebností, služebností pastvy nebo služebností braní lesních plodů jen smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci. Taková služebnost může být zřízena jen jako vykupitelná a podmínky výkupu musí být již při zřízení služebnosti předem určeny.

{{§|1262}}

# Zřizuje-li se právním jednáním služebnost k věci zapsané ve veřejném seznamu, vzniká zápisem do takového seznamu. Vzniká-li služebnost k věci zapsané do veřejného seznamu na základě jiné právní skutečnosti, zapíše se do veřejného seznamu i v takovém případě.
# Zřizuje-li se služebnost k věci nezapsané ve veřejném seznamu, vzniká účinností smlouvy.

===== Pododdíl 3 – Právní poměry ze služebnosti =====
{{§|1263}}

Oprávněná osoba nese náklad na zachování a opravy věci, která je pro služebnost určena. Užívá-li však věci i ten, kdo je služebností obtížen, je povinen na náklad poměrně přispívat, anebo se užívání zdržet.

{{§|1264}}

# Není-li míra služebnosti určena, rozhoduje potřeba panujícího pozemku.
# Služebnost se nemění změnou v rozsahu služebné nebo panující věci, ani změnou hospodaření na panujícím pozemku.

{{§|1265}}

# Pozemkovou služebnost nelze spojit s jiným panujícím pozemkem.
# Osobní služebnost nelze převést na jinou osobu.
# K prostoru pod povrchem lze zřídit užívací věcná práva jako zcizitelná a dědičná.

{{§|1266}}

K věci lze zřídit i několik služebností, pokud není novější právo na újmu právům starším.

===== Pododdíl 4 – Některé pozemkové služebnosti =====
'''Služebnost inženýrské sítě'''

{{§|1267}}

# Služebnost inženýrské sítě zakládá právo vlastním nákladem a vhodným i bezpečným způsobem zřídit na služebném pozemku nebo přes něj vést vodovodní, kanalizační, energetické nebo jiné vedení, provozovat je a udržovat. Vlastník pozemku se zdrží všeho, co vede k ohrožení inženýrské sítě, a je-li to s ním předem projednáno, umožní oprávněné osobě vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu za účelem prohlídky nebo údržby inženýrské sítě.
# Je-li to výslovně ujednáno, zahrnuje služebnost právo zřídit, mít a udržovat na služebném pozemku také potřebné obslužné zařízení, jakož i právo provádět na inženýrské síti úpravy za účelem její modernizace nebo zlepšení její výkonnosti.
# Oprávněná osoba zpřístupní vlastníku pozemku dokumentaci inženýrské sítě v ujednaném rozsahu, a není-li ujednán, v rozsahu nutném k ochraně jeho oprávněných zájmů.

{{§|1268}}

Nesnese-li záležitost při náhlém poškození inženýrské sítě odkladu, obstará její opravu oprávněná osoba i bez předchozího projednání; dotčeným osobám však neprodleně oznámí provádění opravy, její místo označí a zabezpečí. Po skončení prací uvede služebný pozemek na vlastní náklad do předešlého stavu a nahradí škodu způsobenou provedením prací.

{{§|1269}}
'''Opora cizí stavby'''

Kdo je povinen nést tíži cizí stavby, přispěje také poměrně na udržování zdí nebo podpěr, není však povinen k podpěře panujícího pozemku.

{{§|1270}}
'''Služebnost okapu'''

# Kdo má služebnost okapu, má právo svádět dešťovou vodu ze své střechy na cizí nemovitou věc buď volně nebo ve žlabu; svou střechu smí zvýšit jen tehdy, neztíží-li tím služebnost.
# Kdo má služebnost okapu, musí svodní žlab, byl-li zřízen, udržovat v dobrém stavu. Také musí, napadne-li mnoho sněhu, sníh včas odklidit.

{{§|1271}}
'''Právo na svod dešťové vody'''

# Kdo má právo na svod dešťové vody ze sousední střechy na svůj pozemek, hradí sám náklady na zařízení k tomu potřebná.
# Je-li k svodu potřebná strouha nebo podobné zařízení, nese náklady na jejich zřízení a údržbu vlastník panujícího pozemku.

{{§|1272}}
'''Právo na vodu'''

# Kdo má právo na vodu na cizím pozemku, má k ní také přístup.
# Kdo má právo svádět vodu z cizího pozemku na svůj nebo ze svého pozemku na cizí, může na svůj náklad zřídit a udržovat zařízení k tomu potřebná; jejich rozsah se řídí potřebou panujícího pozemku.

{{§|1273}}
'''Služebnost rozlivu'''

# Služebnost rozlivu zakládá vlastníku vodního díla, které umožňuje řízený rozliv povodně, právo rozlévat na služebném pozemku vodu. Služebnost zahrnuje i právo vlastníka vodního díla mít a udržovat na služebném pozemku obslužná zařízení, a je-li to výslovně ujednáno, provádět na nich i na vodním díle úpravy za účelem jejich modernizace nebo zlepšení jejich výkonnosti.
# Vlastník pozemku se zdrží všeho, co vede k ohrožení vodního díla a obslužných zařízení, a je-li to s ním předem projednáno, umožní oprávněné osobě vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu.
# Ustanovení § 1267 odst. 3 a § 1268 se použijí obdobně.

'''Služebnost stezky, průhonu a cesty'''

{{§|1274}}

# Služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali.
# Služebnost stezky neobsahuje právo vjíždět na služebný pozemek na zvířatech ani vláčet po služebném pozemku břemena.

{{§|1275}}

# Služebnost průhonu zakládá právo hnát zvířata přes služebný pozemek. Se služebností průhonu je spojeno i právo jezdit jinými než motorovými vozidly.
# Je-li služebným pozemkem pozemek určený k plnění funkcí lesa, zakazuje se zřídit služebnost průhonu dobytka. Rozhodne-li orgán veřejné moci, že je služebný pozemek určen k plnění funkcí lesa až po zřízení takové služebnosti, služebnost zaniká.

{{§|1276}}

# Služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly.
# Ve služebnosti cesty není obsaženo právo průhonu.
# Osoba, které přísluší služebnost cesty, přispívá poměrně k udržování cesty včetně lávek a mostů. Vlastník služebného pozemku přispívá, jen když tato zařízení užívá.

{{§|1277}}

Plocha pro výkon služebnosti stezky, cesty nebo průhonu musí být přiměřená potřebě a místu. Stanou-li se stezka, cesta nebo průhon působením náhody neschůdnými, lze se domáhat, aby byla vykázána náhradní plocha, než budou uvedeny v předešlý stav.

'''Právo pastvy'''

{{§|1278}}

Není-li určen druh, počet dobytka nebo rozsah a čas pastvy, když se právo pastvy zřídilo, chrání se pokojná desetiletá držba. Jsou-li pochybnosti, použijí se ustanovení § 1279 až 1282.

{{§|1279}}

# Právo pastvy se vztahuje na každý druh hospodářských zvířat, nikoli však na prasata a drůbež. Zvířata nadměrně znečištěná, nemocná nebo cizí jsou z pastvy vyloučena.
# Je-li služebným pozemkem pozemek s lesními porosty, zakazuje se zřídit služebnost pastvy dobytka.

{{§|1280}}

# Mění-li se počet paseného dobytka v posledních deseti letech, je rozhodný průměr za první tři léta pastvy. Není-li ani tento počet zřejmý, stanoví se podle zásad slušnosti přiměřeně k rozsahu a jakosti pastvy; oprávněná osoba však nemůže na služebném pozemku pást více dobytka, než kolik ho může přezimovat s pící dodanou panujícím pozemkem.
# Do počtu podle odstavce 1 se nevčítají sající mláďata.

{{§|1281}}

Doba pastvy se řídí místní zvyklostí; řádné hospodaření na pozemku se však pasením nesmí omezit nebo ztížit.

{{§|1282}}

# Právo pastvy nezahrnuje jiné užívání. Nevylučuje zpravidla ani vlastníka služebného pozemku z práva spolupastvy.
# Hrozí-li škoda, musí být dobytek hlídán.

===== Pododdíl 5 – Užívací právo =====
{{§|1283}}

Služebností užívacího práva se uživateli poskytuje právo užívat cizí věc pro jeho vlastní potřebu a potřebu jeho domácnosti. Změní-li se tyto potřeby po zřízení služebnosti, nezakládá to uživateli právo na její rozšíření.

{{§|1284}}

Vlastníku věci náležejí všechny užitky, které může brát bez zkrácení práva uživatele. Vlastník však nese všechny její závady a musí věc udržovat v dobrém stavu. Přesahují-li náklady užitek, který vlastníkovi zbývá, musí uživatel buď tyto zvýšené náklady nést, anebo od užívání upustit.

'''Požívací právo'''

{{§|1285}}

Služebností požívacího práva se poživateli poskytuje právo užívat cizí věc a brát z ní plody a užitky; poživatel má právo i na mimořádný výnos z věci. Při výkonu těchto práv je poživatel povinen šetřit podstatu věci.

{{§|1286}}

Na skrytou věc nalezenou v pozemku poživatel právo nemá.

{{§|1287}}

Poživatel přejímá všechny závady, které na věci vázly v době, kdy byla služebnost zřízena. Nese také náklady, bez nichž by se plodů a užitků nedosáhlo.

{{§|1288}}

Poživatel udržuje věc ve stavu, v jakém ji převzal, a hradí obvyklé udržovací náklady na věc včetně její obnovy a obvyklého pojištění proti škodám. Zmenší-li se přesto řádným užíváním věci její hodnota bez viny poživatele, není za to poživatel odpovědný.

{{§|1289}}

# Vlastník může po upozornění poživatele provést na svůj náklad stavební práce, jejichž nutnost vyvolaly náhoda nebo stáří stavby; v takovém případě poživatel zaplatí vlastníku úplatu stanovenou podle míry, jakým se požívání zlepšilo.
# Nemůže-li nebo nechce-li vlastník stavební práce provést, je poživatel oprávněn provést je sám a po skončeném požívání se domáhat stejné náhrady jako poctivý držitel.

{{§|1290}}

Poživatel je povinen snášet stavební práce, i když nejsou nutné, nestane-li se tím jeho právu újma, anebo nahradí-li se mu všechna škoda.

{{§|1291}}

Vlastník hradí poživateli náklad, jímž byla věc zlepšena, za stejných podmínek, jako by byl povinen hradit jej nezmocněnému jednateli. Vynaložil-li poživatel náklady ze záliby nebo pro okrasu, má poživatel stejná práva a povinnosti jako poctivý držitel.

{{§|1292}}

Má se za to, že věc, když ji poživatel obdržel, byla prostřední jakosti, ve stavu způsobilém k řádnému užívání a že při ní bylo vše, co je k takovému užívání třeba.

{{§|1293}}

Když skončí požívání, náležejí plody ještě neoddělené vlastníkovi. Vlastník však nahradí, co na ně poživatel vynaložil, podle ustanovení o poctivém držiteli. Na jiné užitky má poživatel právo podle toho, jak dlouho požívání trvalo.

'''Společná ustanovení'''

{{§|1294}}

Zřídí-li se užívací nebo požívací právo k zuživatelným zastupitelným věcem, může uživatel nebo poživatel s věcmi nakládat podle své libosti. Když jeho právo skončí, vrátí stejné množství věcí téhož druhu a jakosti.

{{§|1295}}

# Uživatel nebo poživatel jistiny uložené na úrok má právo jen na tento úrok. Úrok náleží uživateli nebo poživateli i z jistiny, která následkem nějaké změny nastoupí na místo jistiny dřívější.
# Uživatel nebo poživatel a věřitel rozhodují společně, má-li se co s jistinou podniknout. Nedohodnou-li se, rozhodne soud.
# Dlužník se dluhu zprostí jen splacením jistiny společně věřiteli a tomu, kdo je jejím uživatelem nebo poživatelem. Každý z obou, věřitel i uživatel nebo poživatel, se může domáhat jen toho, aby se pro oba složila jistina do notářské nebo soudní úschovy.

{{§|1296}}

Vlastník se nemůže domáhat na uživateli nebo poživateli, aby zajistil podstatu, ledaže jí hrozí nebezpečí. Nebude-li jistota dána, může se vlastník popřípadě domáhat vydání věci za slušné odbytné.

'''Služebnost bytu'''

{{§|1297}}

Je-li zřízena služebnost bytu, má se za to, že byla zřízena jako služebnost užívání.

{{§|1298}}

Vlastníku náleží právo volně nakládat se všemi částmi domu, na které se služebnost bytu nevztahuje, a nesmí mu být znesnadněn potřebný dohled.

===== Pododdíl 6 – Zánik služebnosti =====
{{§|1299}}

# Služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě.
# Při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

{{§|1300}}

# Dohodnou-li se strany o zrušení služebnosti zapsané ve veřejném seznamu, zanikne služebnost výmazem z veřejného seznamu.
# Dobu, na kterou byla někomu zřízena služebnost, lze ujednat i tak, že služebnost zanikne, dosáhne-li nějaká jiná osoba určitého věku. V takovém případě se má za to, že dřívější smrt této osoby nemá na trvání služebnosti vliv.

{{§|1301}}

Spojením vlastnictví panující a služebné věci v jedné osobě služebnost nezaniká.

{{§|1302}}

# Osobní služebnost zaniká smrtí oprávněné osoby; při rozšíření služebnosti i na dědice se má za to, že jimi jsou zákonní dědicové první třídy. Nabyla-li osobní služebnost právnická osoba, trvá služebnost potud, pokud trvá tato osoba.
# Slouží-li služebnost provozu závodu, nezaniká převodem nebo přechodem závodu nebo takové jeho části, která bude provozována jako samostatný závod.

===== Pododdíl 7 – Reálná břemena =====
{{§|1303}}

# Je-li věc zapsána do veřejného seznamu, může být zatížena reálným břemenem tak, že dočasný vlastník věci je jako dlužník zavázán vůči oprávněné osobě něco jí dávat nebo něco konat.
# Pro totéž reálné břemeno lze zatížit i několik věcí.

{{§|1304}}

Časově neomezené reálné břemeno může být zřízeno jen jako vykupitelné a podmínky výkupu musí být předem určeny již při zřízení reálného břemene.

{{§|1305}}

Zřizuje-li se reálné břemeno právním jednáním, vzniká zápisem do veřejného seznamu.

{{§|1306}}

Záleží-li reálné břemeno v opakovaném plnění, může být zadržená dávka nebo její náhrada požadována jak po osobě, za jejíhož vlastnického práva dávka dospěla, tak od přítomného vlastníka, avšak jen z věci reálným břemenem zatížené.

{{§|1307}}

# Vlastník zatížené věci se zdrží všeho, čím by se věc zhoršila k újmě osoby oprávněné z reálného břemene.
# Nedostačuje-li věc reálnému břemeni z viny jejího vlastníka nebo pro nedostatek, který vyjde najevo teprve později, tou měrou, jak se mělo při jeho zřízení za to, napraví vlastník tento stav složením jistoty nebo jinak, aby osoba oprávněná z reálného břemene neutrpěla újmu.

{{§|1308}}

O zániku reálných břemen platí obdobně ustanovení o zániku služebností.

==== Oddíl 3 – Zástavní právo ====

===== Pododdíl 1 – Obecná ustanovení =====
{{§|1309}}

# Při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.
# Ujednání zakazující zřídit zástavní právo má účinky vůči třetí osobě, jen je-li tento zákaz zapsán do rejstříku zástav podle jiného právního předpisu nebo do veřejného seznamu, anebo byl-li jí znám.

{{§|1310}}

# Zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat.
# Zástavní právo lze zřídit i k věci, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu. Je-li taková věc zapsána ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, zapíše se k ní zástavní právo, pokud s tím vlastník věci souhlasí.

{{§|1311}}

# Zástavním právem lze zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu.
# Zástavním právem lze zajistit i dluhy určitého druhu vznikající dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v určité době nebo i různé dluhy vznikající vůči zástavnímu věřiteli z téhož právního důvodu.

===== Pododdíl 2 – Zastavení =====
{{§|1312}}

# Zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.
# Zástava může být určena jednotlivě, nebo jiným způsobem tak, aby ji bylo možné určit kdykoli v době trvání zástavního práva.

{{§|1313}}

Zástavní právo zajišťuje dluh a jeho příslušenství; je-li to zvlášť ujednáno, pak i smluvní pokutu.

{{§|1314}}

# Není-li movitá věc jako zástava odevzdána zástavnímu věřiteli, nebo osobě třetí, aby ji pro zástavního věřitele opatrovala, vyžaduje se pro zástavní smlouvu písemná forma.
# Zástavní smlouva vyžaduje formu veřejné listiny,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je-li zástavou závod nebo jiná věc hromadná,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je-li zástavou nemovitá věc, která nepodléhá zápisu do veřejného seznamu, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;má-li zástavní právo k movité věci vzniknout zápisem do rejstříku zástav.

{{§|1315}}
'''Zakázaná ujednání'''

# Zakazují se ujednání, podle kterých dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit.
# Dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zástavní věřitel se nebude domáhat uspokojení ze zástavy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;věřitel může brát ze zástavy plody nebo užitky.
# Je-li zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem, nepřihlíží se k ujednání s obsahem uvedeným v odstavci 2 písm. b), ať již k němu došlo před dospělostí zajištěného dluhu nebo i poté, co zajištěný dluh dospěl.

{{§|1316}}

Zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem v tomto seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

{{§|1317}}

# Zástavní právo k movité věci vznikne odevzdáním zástavnímu věřiteli. Požádá-li o to zástavce, vydá mu věřitel zástavní list, v němž zástavu popíše tak, aby byla od jiných věcí dostatečně odlišena.
# Odevzdání movité věci lze nahradit znamením tak, že se věc označí jako zastavená. Vzniklo-li zástavní právo označením, lze se jej dovolat vůči třetí osobě, pokud nebyla v dobré víře; jinak se má za to, že věc označená nebyla.

{{§|1318}}

Určí-li tak zástavní smlouva, vznikne zástavní právo k movité věci tím, že zástavce nebo zástavní věřitel odevzdá věc třetí osobě, aby ji opatrovala pro zástavního věřitele a zástavního dlužníka. Není-li jinak ujednáno, hradí zástavce náklady s tím spojené.

{{§|1319}}

# Určí-li tak zástavní smlouva, vznikne zástavní právo k movité věci zápisem do rejstříku zástav.
# Zástavní právo k nemovité věci nezapisované do veřejného seznamu, k závodu a movité věci hromadné vznikne zápisem do rejstříku zástav.
# Zápis do rejstříku zástav provede notář, který sepsal zástavní smlouvu, bez zbytečného odkladu po uzavření zástavní smlouvy.

'''Zastavení podílu v korporaci'''

{{§|1320}}

# Lze-li podíl v korporaci volně převést, lze k němu zřídit i zástavní právo; lze-li podíl převést jen za určitých podmínek, vyžaduje se splnění týchž podmínek při jeho zastavení. To neplatí v případě, že zastavení podílu společenská smlouva zakáže nebo omezí.
# Je-li podíl představován cenným papírem, je způsobilou zástavou jen tento cenný papír.

{{§|1321}}

Ke smlouvě, kterou korporace přijímá do zástavy vlastní podíl, se nepřihlíží.

{{§|1322}}

# Zástavní právo k podílu vzniká zápisem do veřejného rejstříku, ve kterém je korporace zapsána.
# Zástavce nebo zástavní věřitel oznámí korporaci vznik zástavního práva bez zbytečného odkladu; oznámení se však nevyžaduje, dal-li příslušný orgán korporace k zastavení podílu souhlas.

{{§|1323}}

Je-li s podílem spojeno hlasovací právo, může je zástavní věřitel vykonávat, jen pokud to bylo ujednáno.

{{§|1324}}

# Dospěje-li pohledávka, nabývá zástavní věřitel právo na peněžitá a jiná věcná plnění vyplývající z účasti na korporaci až do výše zajištěného dluhu. Tato plnění se na úhradu dluhu započítávají, ledaže si strany ujednají něco jiného.
# Popírá-li osobní dlužník nebo zástavní dlužník v soudním řízení výši nebo existenci dluhu, poskytne se plnění podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu poté, co o výši nebo existenci dluhu rozhodne soud; do této doby není v prodlení osoba, která má plnění poskytnout.

{{§|1325}}

Zástavní věřitel oznámí započetí výkonu zástavního práva všem společníkům. Mají-li tito společníci k podílu předkupní právo, předkupní právo zanikne, neuplatní-li je společníci při zpeněžení zástavy.

{{§|1326}}

Bylo-li to ujednáno, nabývá zástavní věřitel zastavený podíl okamžikem, kdy byl jeho pokus o zpeněžení podílu při výkonu zástavního práva neúspěšný. Nebylo-li ujednáno, že zástavní věřitel již tímto okamžikem nabývá zastavený podíl, může zástavní věřitel od tohoto okamžiku vykonávat společnická práva spojená s podílem.

{{§|1327}}

# Byl-li zástavní věřitel při pokusu o zpeněžení podílu neúspěšný, může se na zástavním dlužníku domáhat, aby na něho za obvyklých obchodních podmínek převedl zastavený podíl na úhradu dluhu. Neuplatní-li zástavní věřitel své právo do jednoho měsíce ode dne, kdy byl jeho pokus o zpeněžení podílu neúspěšný, jeho právo zaniká.
# Nepřevede-li zástavní dlužník podíl zástavnímu věřiteli do jednoho měsíce ode dne, kdy byl k tomu vyzván, může se zástavní věřitel domáhat, aby obsah smlouvy určil soud.

'''Zastavení cenného papíru nebo zaknihovaného cenného papíru'''

{{§|1328}}

# Zástavní právo k cennému papíru vznikne jeho odevzdáním zástavnímu věřiteli. Určí-li tak zástavní smlouva, vznikne zástavní právo k cennému papíru tím, že zástavce nebo zástavní věřitel předá cenný papír a stejnopis zástavní smlouvy třetí osobě, aby pro ně zástavu opatrovala.
# Ke vzniku zástavního práva k cennému papíru na řad je potřebný i zástavní rubopis obsahující doložku „k zastavení“ nebo jiná slova stejného významu a označení zástavního věřitele.
# Ujednají-li strany, že zástavní právo k cennému papíru na doručitele vznikne zápisem zástavního práva do rejstříku zástav, vyžaduje se odevzdání zástavy osobě, která zástavní právo do rejstříku zástav zapíše, na dobu trvání zástavního práva.

{{§|1329}}

# Je-li cenný papír již v úschově, vznikne zástavní právo oznámením zástavního věřitele nebo zástavce doručeným schovateli společně se stejnopisem zástavní smlouvy. Od doručení oznámení platí, že je cenný papír uschován pro zástavního věřitele i zástavního dlužníka společně. Ustanovení § 1328 odst. 2 tím není dotčeno.
# Kdo uschoval cenný papír podnikatelským způsobem, vyznačí jeho zastavení ve své evidenci tak, aby z ní bylo zřejmé, kdo je zástavní věřitel; uloží jej odděleně, ledaže se jedná o hromadnou úschovu.

{{§|1330}}

Nalézá-li se cenný papír již při zastavení u třetí osoby na základě smlouvy s jeho vlastníkem, může být cenný papír za trvání zástavního práva vydán zástavnímu dlužníkovi jen se souhlasem zástavního věřitele.

{{§|1331}}

# K zaknihovanému cennému papíru vzniká zástavní právo zápisem na účtu vlastníka v příslušné evidenci. Zápis provede osoba oprávněná tuto evidenci vést na příkaz zástavního dlužníka k tíži jeho účtu. Podá-li příkaz zástavní věřitel, osobní dlužník nebo zástavce, zapíše se zástavní právo, pokud příkazce doloží zřízení zástavního práva.
# Zástavní právo vymaže z příslušné evidence osoba oprávněná tuto evidenci vést. Podá-li příkaz zástavní dlužník, osobní dlužník nebo zástavce, vymaže se zástavní právo, pokud příkazce doloží, že nastala skutečnost, která je jinak důvodem zániku zástavního práva.

{{§|1332}}

# Za trvání zástavního práva k cennému papíru může zástavní věřitel vykonávat práva spojená se zastaveným cenným papírem v rozsahu ujednaném stranami.
# Na výnosy a jiná peněžitá plnění z cenného papíru se použijí ustanovení o plnění ze zastavené pohledávky, ledaže se zástavní věřitel tohoto práva vzdá ve prospěch zástavního dlužníka.

'''Zastavení účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů'''

{{§|1333}}

K účtu zaknihovaných cenných papírů vzniká zástavní právo zápisem u tohoto účtu v příslušné evidenci. Pro zápis a výmaz zástavního práva se použije § 1331 obdobně.

{{§|1334}}

# Zástavní právo k účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů se vztahuje na všechny cenné papíry, které jsou na účtu zapsány při vzniku zástavního práva, i na cenné papíry převedené na zastavený účet po dobu trvání zástavního práva. Ustanovení upravující zástavní právo k jednotlivým cenným papírům platí pro cenné papíry zapsané na zastaveném účtu obdobně.
# Dojde-li k převodu cenného papíru ze zastaveného účtu s předchozím souhlasem zástavního věřitele, zanikne převodem i zástavní právo k tomuto cennému papíru.

'''Zastavení pohledávky'''

{{§|1335}}

# Zastavit lze pohledávku, kterou lze postoupit jinému. Je-li zástavou pohledávka zástavního dlužníka za zástavním věřitelem, pohledávka a dluh nezanikají splynutím osoby věřitele a dlužníka.
# Zástavní právo k pohledávce vznikne účinností zástavní smlouvy, ledaže je ujednána pozdější doba, účinky vůči dlužníku zastavené pohledávky však zástavní právo nabývá, až mu je zástavní dlužník oznámí nebo zástavní věřitel prokáže. To neplatí, pokud si strany ujednaly zápis zástavního práva do rejstříku zástav.

{{§|1336}}

# Před splatností zajištěného dluhu může dlužník plnit na zastavenou pohledávku jen nedílně zástavnímu věřiteli i zástavnímu dlužníku. Každý z nich má právo žádat, aby dlužník plnění uložil ve prospěch jich obou do úschovy u třetí osoby; nedohodnou-li se zástavní věřitel a zástavní dlužník o schovateli, určí ho na návrh některé ze stran soud. Dospěje-li zajištěný dluh, vydá schovatel zástavnímu věřiteli vše potřebné k jeho uspokojení.
# Je-li zajištěný dluh splatný, má zástavní věřitel právo, aby dlužník zastavené pohledávky plnil jen jemu; uplatní-li je, podá o tom zprávu věřiteli zastavené pohledávky. Nestala-li se zastavená pohledávka ještě splatnou, má zástavní věřitel právo, aby mu byla postoupena.

{{§|1337}}

Plní-li se ze zastavené pohledávky peněžní prostředky, vydá zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi vše, co převyšuje zajištěnou pohledávku včetně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo. Plní-li se jiná věc, přechází zástavní právo na tuto věc.

{{§|1338}}

# Vyžaduje-li se k splatnosti zastavené pohledávky právní jednání věřitele, zejména výpověď nebo odstoupení od smlouvy, nevyžaduje se k němu souhlas zástavního věřitele. Zástavní věřitel se může domáhat, aby věřitel právně jednal, hrozí-li ohrožení jistoty.
# Vyžaduje-li se právní jednání dlužníka, má takové právní jednání účinky, pokud bylo oznámeno i zástavnímu věřiteli.

{{§|1339}}

Bylo-li zástavní právo ujednáno k pohledávce z účtu, má zástavní věřitel právo přikázat tomu, kdo účet vede, aby mu vyplatil zůstatek na účtu do výše zajištěného dluhu, pokud mu oznámí výši a splatnost zajištěného dluhu.

{{§|1340}}

Ustanovení § 1336 a 1338 se použijí, neujednají-li strany něco jiného. Ujedná-li se, že věřitel potřebuje k výpovědi nebo jinému právnímu jednání souhlas zástavního věřitele, může se věřitel domáhat udělení souhlasu, hrozí-li ohrožení jistoty.

{{§|1341}}
'''Budoucí zástavní právo'''

# Má-li se stát zástavou věc, k níž má zástavnímu dlužníku vzniknout zástavní právo teprve v budoucnu, vznikne zástavní právo nabytím vlastnického práva zástavním dlužníkem.
# Vyžaduje-li se ke vzniku zástavního práva zápis do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav a bylo-li tam zapsáno budoucí zástavní právo, vznikne zástavní právo nabytím vlastnického práva zástavním dlužníkem.

{{§|1342}}
'''Zástavní právo z rozhodnutí orgánu veřejné moci'''

Zřizuje-li se zástavní právo rozhodnutím orgánu veřejné moci, vzniká zástavní právo vykonatelností rozhodnutí, ledaže je v něm stanovena doba pozdější. Je-li jinak ke vzniku zástavního práva potřebný zápis do rejstříku zástav nebo do zvláštního veřejného seznamu, zástavní právo se tam zapíše.

{{§|1343}}
'''Zastavení cizí věci'''

# Zástavce může dát jako zástavu cizí věc jen se souhlasem vlastníka.
# Dá-li zástavce jako zástavu cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka, vznikne zástavní právo, je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit.
# Má-li někdo k zastavované věci věcné právo neslučitelné se zástavním právem, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.

{{§|1344}}

Zastaví-li zástavce cizí movitou věc v zastavárenském závodu a nejedná-li se o věc, kterou vlastník zástavci svěřil, má vlastník vůči provozovateli zastavárenského závodu právo na vydání věci, pokud prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Provozovatel zastavárenského závodu nemá právo požadovat po vlastníku, aby mu před vydáním věci zaplatil částku vyplacenou zástavci ani přirostlé úroky.

{{§|1345}}
'''Vespolné zástavní právo'''

Pro týž dluh lze zastavit vespolek i několik věcí. Zajišťuje-li týž dluh několik samostatných zástav, může se zástavní věřitel uspokojit z kterékoli z nich, anebo ze všech zástav.

===== Pododdíl 3 – Rozsah zástavního práva =====
{{§|1346}}

# Zástavní právo se vztahuje na zástavu, na její přírůstek i příslušenství, ledaže zástavní smlouva určí něco jiného. Z plodů a užitků se zástavní právo vztahuje jen na ty, které nejsou odděleny.
# Je-li zastavena pohledávka, náleží zástavnímu věřiteli i každé právo, které pohledávku zajišťuje.

{{§|1347}}

Při zastavení hromadné věci se zástavní právo vztahuje na zástavcovy jednotlivé věci náležející k zástavě a jí sloužící, ať jsou kdekoli. Zástavní právo se vztahuje na každou jednotlivou věc, která k hromadné věci přibude, a zanikne ke každé jednotlivé věci, která se od hromadné věci odloučí.

{{§|1348}}

Ujedná-li se za trvání zástavního práva k hromadné věci samostatné zástavní právo k jednotlivé věci, která náleží k zástavě, zástavní právo nevznikne. Vzniklo-li k jednotlivé věci zástavní právo dříve, než k hromadné věci přibyla, nebo než byla hromadná věc zastavena, použijí se ustanovení o pořadí zástavního práva.

{{§|1349}}

Na trvání a rozsah zástavního práva k cennému papíru nemá vliv ani výměna zastaveného cenného papíru emitentem zástavnímu dlužníkovi za jiný cenný papír, ani přeměna cenného papíru na zaknihovaný cenný papír nebo přeměna zaknihovaného cenného papíru na cenný papír. Vzejde-li z výměny nebo přeměny cenný papír na řad, opatří ho zástavním rubopisem emitent před vydáním cenného papíru osobě oprávněné mít cenný papír u sebe.

{{§|1350}}

# Přemění-li se zástava v novou věc, zatíží zástavní právo i věc novou.
# Spojí-li se zástava s jinou věcí, má zástavní věřitel právo na obnovení předešlého stavu na náklady zástavního dlužníka. Není-li to možné, zatíží zástavní právo celou věc, avšak jen do hodnoty zástavy v době spojení. Byla-li zástava oceněna, má se za to, že cenu zástavy určuje výše ocenění.

{{§|1351}}

Při rozdělení zastavené věci zatíží zástavní právo všechny věci vzniklé rozdělením.

{{§|1352}}

Spojí-li se dvě zástavy, hledí se na to pro účely zástavního práva, jako by ke spojení nedošlo; to neplatí, pokud spojené zástavy zajišťují splnění téhož dluhu.

===== Pododdíl 4 – Práva a povinnosti ze zástavního práva =====
{{§|1353}}

Zástavní dlužník se zdrží všeho, čím se zástava zhoršuje na úkor zástavního věřitele. Stane-li se činem zástavního dlužníka dostatečná jistota zástavního věřitele nedostatečnou nebo sníží-li se nedostatečná jistota, zástavní dlužník ji přiměřeně doplní.

{{§|1354}}

# Je-li zástava pojištěna a nastane-li pojistná událost, plní pojišťovna z pojistné smlouvy zástavnímu věřiteli, prokáže-li zástavní věřitel pojišťovně včas, že na věci vázne jeho zástavní právo, anebo oznámí-li jí to včas zástavce nebo zástavní dlužník.
# Zástavní věřitel má právo zadržet plnění z pojistné smlouvy a uspokojit se z něho, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna, ledaže je ujednáno jinak. Co převyšuje pohledávku včetně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo, vydá zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi.

{{§|1355}}

Je-li zástava přenechána k užívání jinému bez souhlasu zástavního věřitele, nemá to vůči zástavnímu věřiteli právní účinky. To neplatí, ujednají-li strany, že souhlasu není třeba.

{{§|1356}}

# Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji mít u sebe po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen pečovat o ni jako řádný hospodář a má proti zástavci právo na náhradu nákladů s tím spojených jako poctivý držitel.
# Zástavní věřitel může zástavu užívat jen se souhlasem zástavního dlužníka a způsobem pro zástavního dlužníka neškodným; je-li zástavní věřitel v dobré víře, že zástavce je zástavním dlužníkem, postačí souhlas zástavce. Není-li jiného ujednání, započte se prospěch ze zástavy na náhradu nákladů podle odstavce 1.

{{§|1357}}

Byla-li zastavená věc odevzdána třetí osobě k opatrování, tato osoba nesmí zástavu užívat nebo umožnit její užití jinému, ani ji odevzdat jiné osobě; učiní-li tak, odpovídá i za náhodu, která by zástavu u ní nebyla postihla.

{{§|1358}}

Změní-li se podstatná skutečnost zapsaná o zástavním právu v rejstříku zástav nebo ve veřejném seznamu a neukládá-li jiný právní předpis povinnost požádat o provedení změny zápisu jiné osobě, požádá provedení změny zápisu bez zbytečného odkladu ten, koho se změna týká; nelze-li ho určit, požádá o provedení změny zápisu zástavní věřitel. Má-li tuto povinnost více osob, postačí, splní-li ji alespoň jedna z nich.

===== Pododdíl 5 – Výkon zástavního práva =====
{{§|1359}}

# Jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. Je-li zástavou cenný papír přijatý k obchodování na evropském regulovaném trhu, prodá se na tomto trhu nebo i mimo tento trh nejméně za cenu určenou evropským regulovaným trhem.
# Zástavní věřitel má vůči zástavci právo na náhradu nutných nákladů vynaložených při výkonu zástavního práva.

{{§|1360}}

Bylo-li ujednáno, že zástavní věřitel může zástavu prodat jiným způsobem než ve veřejné dražbě, zavazuje to i právního nástupce zástavního dlužníka. Zástavní dlužník upozorní při převodu zástavy nabyvatele na věřitelovo právo prodat zástavu takovým způsobem.

{{§|1361}}

Je-li proti dlužníku zapotřebí zvláštních úkonů, aby pohledávka dospěla, musí být tyto úkony při rozdílnosti v osobě osobního a zástavního dlužníka namířeny i proti zástavnímu dlužníku, aby se zástavní věřitel mohl ze zástavy uspokojit.

{{§|1362}}

# Započetí výkonu zástavního práva oznámí zástavní věřitel v písemné formě zástavnímu dlužníkovi; v oznámení uvede, jak se ze zástavy uspokojí.
# Je-li zástavní právo zapsáno ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, zajistí zástavní věřitel zápis započetí výkonu zástavního práva také v tomto rejstříku.

{{§|1363}}

Bylo-li započetí výkonu zástavního práva oznámeno zástavnímu dlužníku, nesmí bez souhlasu zástavního věřitele zástavu zcizit. Porušení zákazu se nedotýká práv nabyvatele, na něhož zástavce převedl vlastnické právo k věci v rámci běžného obchodního styku při svém podnikání, ledaže nabyvatel věděl nebo z okolností musel vědět, že s výkonem zástavního práva bylo započato.

{{§|1364}}

# Zástavní věřitel může zástavu zpeněžit nejdříve po uplynutí třiceti dnů poté, co započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníkovi oznámil.
# Bylo-li započetí výkonu zástavního práva zapsáno do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav až poté, co zástavní věřitel započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníku oznámil, běží lhůta třiceti dnů až ode dne zápisu do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav.
# Byla-li před oznámením ujednána lhůta kratší, nepřihlíží se k tomu.

{{§|1365}}

# Ujedná-li se, že zástavní věřitel může zástavu prodat jiným způsobem než ve veřejné dražbě, je povinen postupovat při prodeji s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase. Poruší-li zástavní věřitel tuto povinnost, nedotýká se to práv třetích osob nabytých v dobré víře.
# Ujedná-li se, jak zástavní věřitel zástavu zpeněží, může věřitel kdykoli během výkonu zástavního práva jeho způsob změnit tak, že zástavu prodá ve veřejné dražbě nebo že ji zpeněží podle jiného zákona. Změnu způsobu výkonu zástavního práva věřitel zástavnímu dlužníkovi včas v písemné formě oznámí.

{{§|1366}}

Požádá-li o to zájemce o nabytí zastavené věci nebo dražebník, prokáže mu zástavní věřitel, že započetí výkonu zástavního práva oznámil zástavnímu dlužníku.

{{§|1367}}

# Zástavní dlužník strpí výkon zástavního práva, vydá zástavnímu věřiteli zástavu i s listinami potřebnými k převzetí, prodeji a užívání a poskytne mu další potřebnou součinnost. Má-li zástavu nebo listiny u sebe třetí osoba, má stejnou povinnost.
# Kdo má zástavu u sebe, zdrží se všeho, čím by se hodnota zástavy zmenšila; k běžnému opotřebení se nepřihlíží.

{{§|1368}}

# Z výtěžku zpeněžení zástavy se hradí pohledávka včetně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo. Byl-li zajištěn nepeněžitý dluh, má se za to, že věřiteli náleží peněžité plnění do výše obvyklé ceny pohledávky v době vzniku zástavního práva; to platí i tehdy, je-li příslušenství zajištěného dluhu nepeněžité.
# Úhradou pohledávky ze zpeněžené zástavy vznikají zástavnímu dlužníku stejná práva, jako by dluh splnil sám.

{{§|1369}}

Zástavní věřitel podá zástavnímu dlužníkovi bez zbytečného odkladu po zpeněžení zástavy v písemné formě zprávu, ve které uvede údaje o prodeji zástavy a nákladech s ním spojených, jakož i o jiných nákladech, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo, o výtěžku z prodeje a jeho použití.

{{§|1370}}

Osobní dlužník zaplatí, čeho se nedostává, neutrží-li se při zpeněžení zástavy tolik, co činí pohledávka. Zástavnímu dlužníku náleží, oč se utrží více.

===== Pododdíl 6 – Výkon zástavního práva při více zástavních věřitelích =====
{{§|1371}}

# Vázne-li na zástavě více zástavních práv, stanoví se jejich pořadí podle doby vzniku zástavního práva. Má-li být vznik zástavního práva zapsán ve veřejném seznamu, rozhoduje pro pořadí okamžik podání návrhu na provedení zápisu.
# Je-li zástavou věc, k níž má zástavci vzniknout vlastnické právo teprve v budoucnu, stanoví se pořadí zástavních práv podle doby uzavření zástavní smlouvy; zapisuje-li se budoucí zástavní právo do rejstříku zástav nebo do veřejného seznamu, rozhoduje pořadí, v němž byly návrhy na provedení zápisu podány.
# Vázne-li na movité věci více zástavních práv, uspokojí se právo zástavního věřitele zapsané v rejstříku zástav nebo ve veřejném seznamu podle pořadí zápisu přednostně před právem vzniklým jiným způsobem. Právo vzniklé odevzdáním zástavy zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě se uspokojí přednostně před právem vzniklým označením věci znamením.

{{§|1372}}

# Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, mohou si zástavní věřitelé v písemné formě ujednat jejich pořadí. Ujednání je vůči třetím osobám účinné od zápisu do rejstříku zástav, nebo do veřejného seznamu, vyžaduje-li se ke vzniku zástavního práva zápis do takového seznamu. Provedení zápisu navrhnou společně všichni zástavní věřitelé, kteří si pořadí zástavních práv ujednali.
# Mají-li být ujednáním zkrácena práva zástavního věřitele, který na ujednání nepřistoupil, nemá to vůči němu právní účinky.

{{§|1373}}

# Zástavní věřitel oznámí započetí s výkonem zástavního práva také těm zástavním věřitelům, kterým náleží právo na uspokojení v pořadí předcházejícím jeho pořadí. Ustanovení § 1362 platí obdobně.
# Zástavní věřitel může zpeněžit zástavu nejdříve po uplynutí třiceti dnů od oznámení všem zástavním věřitelům podle odstavce 1. To neplatí, oznámí-li mu v této lhůtě zástavní věřitel, kterému náleží právo na uspokojení v pořadí předcházejícím jeho pořadí, že sám započíná s výkonem svého zástavního práva; nezapočne-li tento věřitel s výkonem svého zástavního práva bez zbytečného odkladu, k jeho oznámení se nepřihlíží.

{{§|1374}}

# Vykoná-li zástavní věřitel zástavní právo, které je první v pořadí rozhodném pro uspokojení zástavních práv (dále jen „přednostní zástavní věřitel“), přechází zástava na nabyvatele nezatížená dalšími zástavními právy.
# Převyšuje-li výtěžek z prodeje zástavy pohledávku včetně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má právo, uloží přednostní zástavní věřitel přebytek do soudní úschovy ve prospěch věřitelů ostatních pohledávek, kterým svědčí zástavní právo, a zástavního dlužníka, nedohodne-li se s nimi jinak.
# Z přebytku budou věřitelé ostatních pohledávek, kterým svědčí zástavní právo, uspokojeni podle pořadí rozhodujícího pro uspokojení zástavních práv. Co zbude, vydá se zástavnímu dlužníkovi.

{{§|1375}}

# Vykoná-li zástavní právo jiný zástavní věřitel než přednostní, přechází na nabyvatele zástava zatížená zástavními právy těch zástavních věřitelů, jejichž právo na uspokojení předchází jeho pořadí. O přechodu zástavy včetně zatížení tento zástavní věřitel nabyvatele zástavy včas poučí.
# Zástavní věřitel, který vykonává své zástavní právo, a nabyvatel zástavy zajistí zápis změny v osobě zástavního dlužníka v rejstříku zástav nebo ve veřejném seznamu, vyžaduje-li se takový zápis ke vzniku zástavního práva, jinak škodu tím způsobenou nahradí.
# O právech zástavních věřitelů, jejichž právo na uspokojení následuje po pořadí věřitele, který vykonává zástavní právo podle odstavce 1, platí obdobně § 1374.

===== Pododdíl 7 – Zánik zástavního práva =====
{{§|1376}}

Zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo.

{{§|1377}}

# Zástavní právo zanikne, ale pohledávka trvá,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zanikne-li zástava,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vrátí-li zástavní věřitel zástavu zástavci nebo zástavnímu dlužníkovi,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;složí-li zástavce nebo zástavní dlužník zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;uplyne-li doba, na niž bylo zástavní právo zřízeno.
# Účinky podle odstavce 1 nastanou i v případě, že další osoba nabyla k zastavené věci vlastnické právo v dobré víře, že věc není zatížená zástavním právem. To neplatí, je-li zástavní právo zapsáno v rejstříku zástav nebo ve veřejném seznamu.
# Nejsou-li věc a zástavní právo zapsány ve veřejném seznamu, nastanou účinky podle odstavce 1 i v případě, že zástava, popřípadě její část, byla převedena
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;a zástavní smlouva určuje, že zástavu nebo její část lze převést bez zatížení zástavním právem, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;v rámci běžného obchodního styku při podnikání zcizitele.

{{§|1378}}

Je-li zástavní právo zapsáno do rejstříku zástav nebo do veřejného seznamu i po svém zániku, jedná se o závadu váznoucí na zástavě.

{{§|1379}}

# Zaniklo-li zástavní právo zapsané do rejstříku zástav, požádá zástavní věřitel bez zbytečného odkladu o jeho výmaz a zástavní právo se vymaže. To platí i v případě, že zástavní právo bylo zapsáno do veřejného seznamu, ledaže si strany ujednaly, že zástavní věřitel o výmaz zástavního práva nepožádá nebo vlastník požádal o zápis uvolněného zástavního práva.
# Zástavní dlužník má právo podat žádost o výmaz zástavního práva; nezaniklo-li zástavní právo uplynutím doby, vymaže se z rejstříku zástav nebo z veřejného seznamu, prokáže-li zástavní dlužník zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou listinou. Nepotvrdí-li zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi na jeho žádost zánik zástavního práva, nahradí škodu z toho vzniklou.

===== Pododdíl 8 – Práva vlastníka při uvolnění zástavy =====
{{§|1380}}

Uvolní-li se zástava zánikem zástavního práva a není-li ve veřejném seznamu zápis o zástavním právu ještě vymazán, považuje se zástavní právo za uvolněné a vlastník věci může spojit uvolněné zástavní právo s jiným dluhem, který nepřevyšuje původní dluh.

{{§|1381}}

Požádá-li o to vlastník, zapíše se do veřejného seznamu, že je zástavní právo uvolněné a že zajištění původního dluhu pominulo, prokáže-li zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou listinou. Nezajistí-li vlastník uvolněným zástavním právem jiný dluh do deseti let od zápisu uvolnění zástavního práva, jeho právo učinit tak zaniká.

{{§|1382}}

Bylo-li do veřejného seznamu zapsáno uvolnění zástavního práva, lze je před uplynutím deseti let vymazat jen společně se zástavním právem.

{{§|1383}}

Nezajistil-li vlastník uvolněným zástavním právem nový dluh, nepřihlíží se po zpeněžení zástavy k uvolněnému zástavnímu právu při rozdělení výtěžku.

{{§|1384}}

Zaváže-li se vlastník při zřízení zástavního práva nebo později, že zástavním právem zapsaným ve výhodnějším pořadí nezajistí nový dluh, a bude-li to ve veřejném seznamu zapsáno, nelze uvolněným zástavním právem zajistit nový dluh, dokud trvá zástavní právo pro věřitele, v jehož prospěch se vlastník zavázal.

===== Pododdíl 9 – Záměna zástavního práva =====
{{§|1385}}

Bylo-li zástavní právo zapsáno do veřejného seznamu, může vlastník věci žádat, aby v pořadí zástavního práva váznoucího na věci a k zajištění dluhu, který nepřevyšuje původní dluh, bylo zapsáno zástavní právo pod podmínkou, že do roka po zápisu nového zástavního práva bude staré zástavní právo vymazáno.

{{§|1386}}

O výmaz starého zástavního práva může žádat vlastník věcí nebo věřitel, v jehož prospěch má být nové zástavní právo zřízeno. Neučiní-li tak s úspěchem do roka, zanikne nové zástavní právo uplynutím této doby. Příslušný orgán veřejné moci nové zástavní právo vymaže i bez návrhu spolu se všemi zápisy, které se k němu vztahují.

{{§|1387}}

Vázne-li na starém zástavním právu jiné právo nebo omezení zapsané ve veřejném seznamu, lze nové zástavní právo do tohoto seznamu zapsat pod podmínkou, že závada bude vymazána, nebo se souhlasem stran převedena na zástavní právo nové.

{{§|1388}}

Zaváže-li se vlastník při zřízení zástavního práva nebo později, že neumožní zápis nového zástavního práva namísto starého, a bude-li to ve veřejném seznamu zapsáno, nelze staré zástavní právo v nové přeměnit.

{{§|1389}}

Má-li být nové zástavní právo zapsáno namísto několika zástavních práv zapsaných v pořadí přímo za sebou, použijí se ustanovení tohoto pododdílu přiměřeně.

===== Pododdíl 10 – Podzástavní právo =====
{{§|1390}}

Podzástavní právo vzniká zastavením pohledávky, které svědčí zástavní právo.

{{§|1391}}

# Souhlas zástavního dlužníka není k zastavení pohledávky potřebný. Podzástavní právo vůči němu nabývá účinků,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;bylo-li mu doručeno oznámení o jeho vzniku, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je-li zástavou věc, k níž vzniká zástavní právo zápisem do rejstříku zástav nebo zvláštního veřejného seznamu, zápisem do tohoto seznamu; tímto zápisem podzástavní právo vzniká.
# Oznámení podle odstavce 1 může učinit podzástavce, nebo podzástavní věřitel; ten však musí vznik podzástavního práva podzástavnímu dlužníkovi prokázat.

{{§|1392}}

Podzástavce se nezbaví povinností podle § 1353 předáním věci podzástavnímu věřiteli.

{{§|1393}}

Podzástavní věřitel se může domáhat uspokojení z podzástavy místo podzástavce, jakmile je dluh zajištěný podzástavním právem splatný.

{{§|1394}}

Na podzástavní právo se přiměřeně použijí ustanovení o právu zástavním.

==== Oddíl 4 – Zadržovací právo ====
{{§|1395}}

# Kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.
# Zajistit zadržovacím právem lze i nesplatný dluh,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nezajistí-li dlužník dluh jinak, ač jej podle smlouvy nebo podle zákona zajistit měl,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;prohlásí-li dlužník, že dluh nesplní, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem okolnosti, která u něho nastala a která věřiteli nebyla ani nemohla být známa při vzniku dluhu.

{{§|1396}}

# Zadržet cizí věc nesmí ten, kdo ji má u sebe neprávem, zejména zmocnil-li se jí násilně nebo lstí.
# Zadržet cizí věc nesmí ani ten, komu bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva; to neplatí, měl-li věc u sebe v době zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.

{{§|1397}}

# Kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím zadržení a jeho důvodu. Má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, vyžaduje i vyrozumění písemnou formu.
# Věřitel je povinen pečovat o zadrženou věc jako řádný hospodář a má proti dlužníku právo na náhradu nákladů jako řádný držitel. Užívat zadrženou věc může věřitel jen se souhlasem dlužníka a způsobem pro dlužníka neškodným. Není-li jiného ujednání, započte se prospěch z věci na náhradu nákladů podle odstavce 1.

{{§|1398}}

Věřiteli, který zajistil svou pohledávku zadržovacím právem, náleží z výtěžku zpeněžení zadržené věci přednostní uspokojení před jiným věřitelem, a to i věřitelem zástavním. Pro zpeněžení zadržené věci věřitelem platí obdobně § 1359.

{{§|1399}}

Zadržovací právo zaniká
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zánikem zajištěného dluhu nebo zadržené věci,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vzdá-li se věřitel zadržovacího práva jednostranně či ujednáním s vlastníkem zadržené věci,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dostane-li se věc trvale z moci věřitele, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dá-li se věřiteli dostatečná jistota.

=== Díl 6 – Správa cizího majetku ===

==== Oddíl 1 – Všeobecná ustanovení o správě cizího majetku ====

===== Pododdíl 1 – Obecná ustanovení =====
{{§|1400}}

# Každý, komu je svěřena správa majetku, který mu nepatří, ve prospěch někoho jiného (dále jen „beneficient“), je správcem cizího majetku.
# Má se za to, že správce právně jedná jako zástupce vlastníka.

{{§|1401}}

# Správce plní své povinnosti osobně. Na jinou osobu může přenést svou působnost nebo se dát jinak zastoupit jen při jednotlivém právním jednání; přitom je povinen takovou osobu pečlivě vybrat a dát jí dostatečné pokyny.
# Dá-li se správce neoprávněně zastoupit jinou osobou nebo pověří-li jinou osobu neoprávněně výkonem své působnosti, je beneficientovi odpovědný s touto osobou společně a nerozdílně ze všeho, co učinila.

{{§|1402}}

# Má se za to, že správci náleží obvyklá odměna podle povahy jeho služeb.
# Kdo spravuje cizí majetek bez právního důvodu, nemá právo na odměnu.

{{§|1403}}

Zisk a náklady správce rozdělí mezi beneficienty podle stanov či jiné smlouvy, jinak co nejspravedlivěji se zřetelem k povaze a předmětu správy a k okolnostem jejího vzniku se zřetelem k obecným zvyklostem. Nelze-li stanovit jiný poměr pro rozdělení zisku a nákladů mezi beneficienty, platí, že jsou tyto podíly stejné.

{{§|1404}}

Vyžaduje-li se k určitému jednání beneficientův souhlas, může jej nahradit svým rozhodnutím soud, pokud je beneficient neznámý nebo pokud nelze beneficientovo stanovisko včas zjistit. To platí i v případě, že beneficient odmítá souhlas udělit, aniž pro to má spravedlivý důvod.

===== Pododdíl 2 – Prostá správa cizího majetku =====
{{§|1405}}

Kdo vykonává prostou správu cizího majetku, činí vše, co je nutné k jeho zachování.

{{§|1406}}

Správce uplatňuje při prosté správě všechna práva týkající se spravovaného majetku a řádně s ním hospodaří. Správce nesmí bez souhlasu beneficienta změnit účel spravovaného majetku.

{{§|1407}}

Spravuje-li správce peněžní prostředky, musí je vynaložit obezřetně. Bylo-li něco ze spravovaného majetku vynaloženo určitým způsobem dříve, může správce zvolený způsob později změnit.

{{§|1408}}

# Správce může ze spravovaného majetku něco zcizit, je-li to v zájmu zachování hodnoty, podstaty a účelu spravovaného majetku nebo je-li to nutné k zaplacení dluhů s tímto majetkem spojených; jinak jen za protiplnění. Za stejným účelem může správce spravovaný majetek zastavit nebo jinak použít jako jistotu. K těmto právním jednáním musí správci udělit souhlas beneficient.
# Souhlas k zcizení majetku správce nepotřebuje, hrozí-li mu rychlá zkáza nebo je-li pravděpodobné, že rychle ztratí na hodnotě.

===== Pododdíl 3 – Plná správa cizího majetku =====
{{§|1409}}

Komu je svěřena plná správa cizího majetku, dbá o jeho rozmnožení a uplatnění v zájmu beneficienta.

{{§|1410}}

Správce může se spravovaným majetkem činit cokoli, co je nutné a užitečné.

==== Oddíl 2 – Pravidla správy ====

===== Pododdíl 1 – Povinnosti správce vůči beneficientovi =====
{{§|1411}}

Správce cizího majetku vykonává svou působnost a plní povinnosti s péčí řádného hospodáře.

{{§|1412}}

# Je-li beneficientů více, ať současně nebo následně, musí správce jednat vůči všem nestranně a brát ohled na jejich příslušná práva.
# Je-li správce sám beneficientem, musí brát na své zájmy stejný zřetel jako na zájmy ostatních beneficientů a vykonávat svou působnost ve společném zájmu.

{{§|1413}}

Nejedná-li se o zájem nebo právo plynoucí z právního jednání, ze kterého správa vznikla, musí správce beneficientovi a osobě, která dohlíží na správu majetku nebo na zájem beneficienta, bez zbytečného odkladu oznámit
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;každý svůj zájem při podnikání nebo činnosti sledující majetkový pospěch, který by se mohl ocitnout v rozporu se zájmem beneficienta, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;každé své právo, které by mohl uplatnit vůči beneficientovi nebo ohledně spravovaného majetku.

{{§|1414}}

Správce vede spolehlivé záznamy o spravovaném majetku a nesmí smísit svůj vlastní majetek s majetkem pod svou správou.

{{§|1415}}

# Správce se může stát stranou smlouvy týkající se spravovaného majetku, smluvně nabýt právo na tento majetek nebo nabýt právo vůči beneficientovi jen se souhlasem beneficienta.
# Správce může užívat spravovaný majetek nebo informace získané při správě k vlastnímu prospěchu jen se souhlasem beneficienta, ledaže možnost takového užití určují stanovy či jiná smlouva nebo stanoví-li tak zákon.

{{§|1416}}

Správce může bezúplatně převést svěřený majetek jen tehdy, je-li to přímo v povaze správy, nebo jedná-li se o majetek nepatrné hodnoty, jehož se správce zbavuje v zájmu beneficienta či ve shodě s účelem správy.

{{§|1417}}

Správce nehradí škodu na majetku vyvolanou vyšší mocí, stárnutím nebo jiným přirozeným vývojem a běžným opotřebením při řádném užívání.

{{§|1418}}

Soud může při určení náhrady škody správci rozsah náhrady snížit jen se zřetelem k okolnostem, za nichž byla správa přijata, anebo pokud správce vykonává správu bezúplatně, případně je-li správce nezletilý nebo je-li jeho svéprávnost omezena.

===== Pododdíl 2 – Povinnosti správce a beneficienta vůči třetím osobám =====
{{§|1419}}

# Správci nevzniká osobní povinnost ze závazku, který ujednal s jinou osobou na účet beneficienta. To platí i v případě, je-li zjevné, že správce jedná na účet svěřenského fondu.
# Jedná-li správce při výkonu své působnosti na účet beneficienta vlastním jménem, je zavázán společně s beneficientem; po beneficientovi lze však žádat plnění jen ze spravovaného majetku. To platí i v případě, že správce jednal na účet svěřenského fondu, třebaže to nebylo zjevné.

{{§|1420}}

Překročí-li správce svoji působnost, je ze svého jednání osobně zavázán. Spoléhala-li však třetí osoba v dobré víře na řádný výkon správcovy působnosti, nebo potvrdil-li beneficient, byť i jen mlčky, právní jednání správce, jsou správce a beneficient zavázáni společně a nerozdílně, avšak po beneficientovi lze žádat plnění jen ze spravovaného majetku.

{{§|1421}}

Správce překročí svou působnost, vykonává-li ji sám, ač ji měl vykonávat společně s další osobou; to neplatí, byl-li tímto postupem získán pro spravovaný majetek větší prospěch, než co má být z něho vydáno.

{{§|1422}}

Předstírá-li svéprávný třetí osobě, že jiná osoba je správcem jeho majetku, vznikají ze smlouvy uzavřené v dobré víře s touto jinou osobou stranám stejné povinnosti, jako by majetek předstírajícího byl pod správou.

===== Pododdíl 3 – Inventář, jistota a pojištění =====
{{§|1423}}

# Správce sestaví inventář, dá jistotu za řádný výkon správy nebo pojistí svěřený majetek, určí-li tak stanovy či jiná smlouva nebo stanoví-li tak zákon.
# Na návrh beneficienta nebo jiné osoby, která má na tom právní zájem, soud může uložit správci povinnost podle odstavce 1 při uvážení hodnoty spravovaného majetku, postavení stran a dalších okolností případu. Návrhu nelze vyhovět, odporuje-li to smlouvě o zřízení správy uzavřené mezi správcem a beneficientem.

{{§|1424}}

# Je-li správce povinen sestavit inventář, uvede v něm věrný a přesný seznam jmění zahrnutého do správy včetně seznamu významných dokladů.
# Věci osobní potřeby zahrnuté do inventáře lze popsat jen obecně, ledaže jsou mezi nimi věci hodnoty nikoli nepatrné.

{{§|1425}}

Má se za to, že majetek popsaný v inventáři je ke dni sestavení inventáře v dobrém stavu.

{{§|1426}}

Inventář správce doručí tomu, kdo ho správou pověřil, beneficientovi a osobě, o níž to bylo ujednáno nebo zákonem stanoveno. Beneficient nebo jiná osoba, která má na tom právní zájem, má právo namítnout nesprávnost inventáře v jakékoli jeho položce nebo žádat sestavení nového inventáře.

{{§|1427}}

# Správce je oprávněn pojistit spravovaný majetek na náklady beneficienta proti běžným rizikům.
# Správce má právo pojistit svou majetkovou odpovědnost ze správy na náklady beneficienta, vykonává-li správu bezúplatně.

===== Pododdíl 4 – Společná správa =====
{{§|1428}}

Několik správců pověřených společnou správou rozhoduje a jedná většinou hlasů, ledaže smlouva určí nebo zákon stanoví jinak. Má se za to, že každý ze společných správců má jeden hlas.

{{§|1429}}

# Nemohou-li společní správci jednat podle § 1411 pro překážku způsobenou právní událostí, pro soustavnou nečinnost či soustavný odpor některého správce, anebo z jiného podobného důvodu, mohou ostatní správci rozhodovat a jednat samostatně v záležitostech potřebných k udržení současného stavu. V jiných záležitostech mohou takto jednat se souhlasem soudu.
# Trvá-li stav podle odstavce 1, může soud rozhodnout na návrh osoby, která na tom má právní zájem, že správci mohou rozhodovat a jednat jiným způsobem, než stanoví § 1428, že některý ze správců bude mít rozhodující hlas, nebo rozhodnout o dalším výkonu správy jiným způsobem přiměřeným okolnostem případu.

{{§|1430}}

Ze společné správy jsou správci zavázáni společně a nerozdílně, ledaže zákon stanoví jinak.

{{§|1431}}

# Nesdělí-li některý ze společných správců ostatním správcům bez prodlení, že s rozhodnutím nesouhlasí, a neoznámí-li to bez zbytečného odkladu beneficientovi, má se za to, že rozhodnutí schválil.
# Přijali-li společní správci rozhodnutí v nepřítomnosti některého z nich, má se za to, že nepřítomný rozhodnutí schválil, pokud svůj nesouhlas neoznámil ostatním správcům a beneficientovi bez zbytečného odkladu poté, co se o rozhodnutí dozvěděl.

===== Pododdíl 5 – Obezřetné investice =====
{{§|1432}}

Správce rozhoduje o investicích se zřetelem k výnosu a předpokládanému zisku; je-li to možné, rozvrhne investiční riziko tak, aby dosáhl takového poměru mezi pevným příjmem a pohyblivými výnosy, který rozumně odpovídá hospodářským podmínkám.

{{§|1433}}

Správci se zakazuje nabýt pro beneficienta více než 5 % akcií téhož emitenta. Správci se rovněž zakazuje nabýt pro beneficienta akcii, dluhopis nebo jiný dlužnický cenný papír osoby, která porušila povinnost platit z cenného papíru výnos; takové osobě správce nesmí ani poskytnout úvěr.

{{§|1434}}

Správce může uložit spravované peněžní prostředky na účet u banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva s možností jejich výběru na požádání nebo do třiceti dnů.

{{§|1435}}

Investici vynaloženou dříve, než se ujal správy, může správce udržovat, třebaže nebyla obezřetná.

===== Pododdíl 6 – Vyúčtování =====
{{§|1436}}

# Správce předloží beneficientovi vyúčtování správy nejméně jednou za rok. Je-li správců několik, předloží vyúčtování společné, ledaže vzhledem k rozdělení jejich působnosti smlouva určí nebo zákon stanoví něco jiného.
# Vyúčtování musí být tak podrobné, aby bylo možné ověřit jeho správnost.

{{§|1437}}

Správce beneficientovi umožní kdykoli přezkoumat účetní knihy a doklady týkající se správy a poskytne mu na vyžádání potřebné informace, jak je správa vedena.

==== Oddíl 3 – Skončení správy ====
{{§|1438}}

Činnost správce skončí odstoupením, odvoláním, omezením svéprávnosti osoby dosud svéprávné, nebo osvědčením úpadku správce.

{{§|1439}}

Správa zaniká uplynutím doby, na kterou byla zřízena, dosažením účelu nebo zánikem práva beneficienta k spravovanému majetku.

{{§|1440}}

# Prohlásí-li správce, že odstupuje z funkce, skončí jeho povinnosti doručením prohlášení o odstoupení osobě oprávněné povolat nového správce, ledaže toto prohlášení vztahuje odstoupení k pozdějšímu datu. Správce doručí prohlášení o odstoupení i ostatním správcům, beneficientovi a tomu, kdo nad správou vykonává dohled.
# Správce nesmí od správy odstoupit v nevhodnou dobu, ani jinak odstoupením porušit své povinnosti k řádné správě, jinak nahradí škodu podle části čtvrté tohoto zákona.

{{§|1441}}

Kdo správce ustavil, může jej odvolat prohlášením učiněným v písemné formě.

{{§|1442}}

Právní jednání toho, kdo jednal jako správce v dobré víře, že správa dosud neskončila, beneficienta zavazuje. Beneficienta zavazuje i právní jednání osoby, která přestala být správcem, pokud druhá strana jednala v dobré víře, že správa trvá.

{{§|1443}}

Při skončení správy učiní správce s účinky zavazujícími beneficienta vše, co je vzhledem k tomu nutné nebo co je nezbytné k zamezení ztráty.

{{§|1444}}

# Zemře-li správce nebo zanikne-li, oznámí osoba, která má povinnost zařídit správcovy záležitosti, bez zbytečného odkladu poté, co se o správcově smrti nebo zániku dozví, zánik správy tomu, kdo správce správou pověřil, jakož i beneficientovi a další osobě, o níž to bylo ujednáno nebo stanoveno zákonem. To platí i tehdy, zanikla-li správa proto, že správce byl ve svéprávnosti omezen.
# Kdo má povinnost oznámení podle odstavce 1, učiní vše, co je jinak oprávněn nebo povinen učinit při zániku správy správce.

{{§|1445}}

Správce předloží beneficientovi při ukončení správy vyúčtování. Vyúčtování předloží i správci, který nastupuje na jeho místo. Ustanovení § 1426 a 1427 platí obdobně.

{{§|1446}}

# Správce při ukončení správy předá spravovaný majetek beneficientovi nebo nově nastupujícímu správci v místě, kde se tento majetek nalézá, ledaže je dohodnuto něco jiného.
# Povinnost předat spravovaný majetek zahrnuje vydání všeho, co správce pro beneficienta v průběhu správy získal, včetně náhrad, k nimž je správce povinen podle předchozích ustanovení.

{{§|1447}}

K majetku, který je povinen vydat, má správce zadržovací právo k zajištění svých pohledávek ze správy. Má-li však správce vydat peněžní prostředky, započte svoji případnou pohledávku proti vzájemné pohledávce beneficienta.

==== Oddíl 4 – Svěřenský fond ====

===== Pododdíl 1 – Pojem svěřenského fondu a jeho vznik =====
{{§|1448}}

# Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat.
# Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto majetku a jeho správy.
# Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce; majetek ve svěřenském fondu však není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.

{{§|1449}}

# Účel svěřenského fondu může být veřejně prospěšný, anebo soukromý.
# Svěřenský fond zřízený k soukromému účelu slouží k prospěchu určité osoby nebo na její památku. Tento fond lze zřídit i za účelem investování pro dosažení zisku k rozdělení mezi zakladatele, zaměstnance, společníky či jiné osoby.
# Hlavním účelem veřejně prospěšného svěřenského fondu nemůže být dosahování zisku nebo provozování závodu.

{{§|1450}}

# Svěřenský fond musí mít vlastní označení.
# Označení svěřenského fondu musí vyjadřovat jeho účel a obsahovat slova „svěřenský fond“.

{{§|1451}}

Svěřenský fond vznikne, když svěřenský správce přijme pověření k jeho správě; je-li svěřenských správců více, postačí, pokud pověření přijme alespoň jeden z nich. Byl-li však svěřenský fond zřízen pořízením pro případ smrti, vznikne smrtí zůstavitele.

{{§|1452}}

# Každý svěřenský fond musí mít statut. Statut svěřenského fondu vydává zakladatel. Zřizuje-li se svěřenský fond pořízením pro případ smrti, použije se přiměřeně § 311.
# Statut obsahuje alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;označení svěřenského fondu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;označení majetku, který tvoří svěřenský fond při jeho vzniku,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vymezení účelu svěřenského fondu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;podmínky pro plnění ze svěřenského fondu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o době trvání svěřenského fondu; není-li uvedena, platí, že fond byl zřízen na dobu neurčitou, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;má-li být ze svěřenského fondu plněno určité osobě jako obmyšlenému, určení této osoby, nebo způsobu, jak bude obmyšlený určen.
# Statut vyžaduje formu veřejné listiny.

===== Pododdíl 2 – Správa svěřenského fondu =====
{{§|1453}}

# Svěřenským správcem může být každý svéprávný člověk.
# Právnická osoba může být svěřenským správcem, stanoví-li to zákon.

{{§|1454}}

Za podmínek uvedených v § 1453 může být svěřenským správcem i zakladatel svěřenského fondu nebo osoba, které má být ze svěřenského fondu plněno. V takovém případě však musí mít svěřenský fond dalšího svěřenského správce, kterým je osoba třetí, a správci musí právně jednat společně.

{{§|1455}}

# Svěřenského správce jmenuje a odvolává zakladatel. Zakladatel může ve statutu určit jiný způsob jmenování nebo odvolání svěřenského správce.
# Na návrh osoby, která na tom má právní zájem, jmenuje svěřenského správce soud, nejmenuje-li jej k tomu oprávněná osoba v přiměřené době nebo nelze-li jej ustavit podle odstavce 1.

{{§|1456}}

Svěřenskému správci náleží plná správa majetku ve svěřenském fondu. Do veřejného seznamu nebo do jiné evidence se svěřenský správce zapíše jako vlastník majetku ve svěřenském fondu s poznámkou „svěřenský správce“.

===== Pododdíl 3 – Obmyšlený =====
{{§|1457}}

# Zakladatel má právo jmenovat obmyšleného a určit mu plnění ze svěřenského fondu, ledaže statut svěřenského fondu určí něco jiného.
# Nevyužije-li zakladatel práva podle odstavce 1, jmenuje obmyšleného a určí mu plnění ze svěřenského fondu svěřenský správce. Jedná-li se o svěřenský fond zřízený k soukromému účelu, může svěřenský správce vykonat toto právo, jestliže statut určí okruh osob, ze kterého lze obmyšleného jmenovat.
# Obmyšlenému lze přiznat právo na plody nebo užitky ze svěřenského fondu nebo právo na majetek ze svěřenského fondu, případně na podíly na nich.

{{§|1458}}

# Kdo je oprávněn jmenovat obmyšleného nebo určit mu plnění ze svěřenského fondu, postupuje podle statutu a vlastního uvážení. Může své rozhodnutí změnit nebo zrušit za podmínek určených statutem.
# Nikdo není oprávněn jmenovat obmyšleného nebo určit mu plnění ze svěřenského fondu pro vlastní zisk.

{{§|1459}}

Právo obmyšleného na plnění ze svěřenského fondu vzniká za podmínek určených statutem.

{{§|1460}}

# Byl-li svěřenský fond zřízen za soukromým účelem, vznikne právo obmyšleného na plnění nejpozději uplynutím sta let od vzniku svěřenského fondu, a to i když statut určil pozdější dobu. I po uplynutí sta let však může vzniknout právo na plnění tomu obmyšlenému, jemuž se má podle statutu dostat podílu na majetku nejpozději při zániku posledního práva na plody nebo užitky, jakož i tomu obmyšlenému člověku, jenž byl zakladatelovým současníkem či dítětem zakladatele nebo jeho současníka, pokud má podle statutu nastoupit nejpozději při smrti nebo zániku obmyšleného s dřívějším pořadím, aby jako další v pořadí nabýval plody nebo užitky; po dobu jeho života mohou spolu s ním nabývat plody nebo užitky i jiné osoby.
# Byl-li svěřenský fond zřízen za soukromým účelem, zanikne právo obmyšleného na plody nebo užitky nejpozději uplynutím sta let od vzniku svěřenského fondu; u člověka však takové právo může trvat až do jeho smrti.

{{§|1461}}

# Za trvání svěřenského fondu má obmyšlený právo požadovat ve shodě se statutem příslušné plnění.
# Obmyšlený svěřenského fondu zřízeného za soukromým účelem se práva podle odstavce 1 může vzdát prohlášením učiněným ve formě veřejné listiny.

{{§|1462}}

Jednalo-li se o právo na plody nebo užitky a není-li jiný obmyšlený, na něhož by takové právo mohlo přejít, přechází na obmyšlené, jimž náleží právo na majetek ze svěřenského fondu.

===== Pododdíl 4 – Dohled nad správou svěřenského fondu =====
{{§|1463}}

# Dohled nad správou svěřenského fondu vykonává zakladatel a osoba označená za obmyšleného, popřípadě další osoby, určí-li tak statut.
# V případech stanovených zákonem dohlíží na správu svěřenského fondu jiná osoba nebo skupina osob, anebo orgán veřejné moci.

{{§|1464}}

Je-li svěřenský fond zřízen ve prospěch obmyšleného, který v den vzniku fondu ještě není, nebo kterého v den vzniku fondu nelze určit, jmenuje zakladatel osobu oprávněnou dohlížet na správu svěřenského fondu v zájmu obmyšleného. Není-li to možné, nebo je-li zakladatel nečinný, jmenuje takovou osobu soud na návrh správce nebo toho, kdo na tom má zájem.

{{§|1465}}

# Svěřenský správce bez zbytečného odkladu doručí tomu, kdo má právo dohledu nad správou svěřenského fondu podle zákona, oznámení, v němž uvede alespoň označení, účel a dobu trvání svěřenského fondu a své jméno a adresu. Oznámení není třeba, jsou-li tyto skutečnosti osobě oprávněné k dohledu již známy.
# Na žádost toho, kdo má právo dohledu nad správou svěřenského fondu, umožní svěřenský správce kontrolu dokladů o svěřenském fondu a předloží mu vyžádané vyúčtování, zprávu nebo jinou informaci.

{{§|1466}}

# Zakladatel, obmyšlený nebo i jiná osoba, která na tom má právní zájem, může soudu navrhnout, aby svěřenskému správci určité jednání uložil nebo zakázal, anebo aby svěřenského správce odvolal nebo jmenoval nového. Tyto osoby se také mohou dovolat neplatnosti právního jednání, kterým správce poškozuje svěřenský fond nebo právo obmyšleného; nabyla-li však třetí osoba právo v dobré víře, nesmí to vést k její újmě.
# Soud pověří osobu uvedenou v odstavci 1 na její návrh zahájením nebo vedením řízení v zájmu svěřenského fondu místo svěřenského správce a jeho jménem, je-li svěřenský správce bez dostatečného důvodu nečinný.

{{§|1467}}

Účastní-li se svěřenský správce, zakladatel nebo obmyšlený činů sledujících úmyslné poškození práv zakladatelova věřitele nebo poškození svěřenského fondu, jsou zavázáni společně a nerozdílně.

===== Pododdíl 5 – Změny svěřenského fondu =====
{{§|1468}}

Kdo zvýší majetek svěřenského fondu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti, není jeho zakladatelem. Majetek takto nabytý podléhá správě podle statutu a zákona.

{{§|1469}}

# Soud může na návrh osoby, která na tom má právní zájem, rozhodnout, že svěřenský fond zruší, pokud je dosažení účelu svěřenského fondu nemožné nebo obtížně dosažitelné, zejména následkem okolností zakladateli neznámých nebo pro zakladatele nepředvídatelných. Jedná-li se o svěřenský fond zřízený za veřejně prospěšným účelem, může soud rozhodnout, že jeho původní účel nahradí podobným účelem.
# Lze-li ve shodě s původním úmyslem zakladatele účelu svěřenského fondu dosáhnout nebo mu lépe prospět změnou statutu fondu, soud statut upraví.

{{§|1470}}

Před rozhodnutím podle § 1469 si soud vyžádá stanovisko zakladatele nebo jeho právního nástupce, svěřenského správce, obmyšleného a toho, komu nad správou svěřenského fondu náleží dohled, pokud nejsou navrhovateli.

===== Pododdíl 6 – Zánik svěřenského fondu =====
{{§|1471}}

Uplyne-li doba, na kterou byl svěřenský fond zřízen, je-li dosaženo účelu, pro který byl svěřenský fond zřízen, nebo rozhodne-li tak soud, správa svěřenského fondu končí. Byl-li svěřenský fond zřízen za soukromým účelem, končí jeho správa i v případě, že se všichni obmyšlení vzdají práva na plnění ze svěřenského fondu.

{{§|1472}}

Při zániku správy svěřenského fondu vydá svěřenský správce majetek tomu, kdo na něj má právo. Má se za to, že na majetek má právo obmyšlený, a pokud není, zakladatel svěřenského fondu; není-li žádný z nich, připadá majetek do vlastnictví státu.

{{§|1473}}

# Zanikne-li správa svěřenského fondu zřízeného za veřejně prospěšným účelem proto, že tento účel nelze naplnit, soud rozhodne na návrh svěřenského správce, že majetek bude převeden do jiného svěřenského fondu nebo do vlastnictví právnické osoby sledující dosažení účelu, který je co možná nejbližší původnímu účelu svěřenského fondu. Před vydáním rozhodnutí si soud vyžádá stanovisko toho, komu nad správou svěřenského fondu náleží dohled.
# Rozhodnutí podle odstavce 1 nelze vydat, určuje-li statut svěřenského fondu, jak má být s majetkem při zániku svěřenského fondu naloženo.

{{§|1474}}

Naloží-li svěřenský správce při zániku správy s majetkem podle statutu, popřípadě vydá-li majetek podle § 1472 nebo převede-li jej podle § 1473, svěřenský fond zanikne.

== HLAVA III – DĚDICKÉ PRÁVO ==

=== Díl 1 – Právo na pozůstalost ===
{{§|1475}}

# Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.
# Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.
# Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

{{§|1476}}

Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

{{§|1477}}

# Odkazem se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva.
# Odkazovník není dědicem.

{{§|1478}}

Za dědice nebo odkazovníka lze povolat i právnickou osobu, která má teprve vzniknout. Tato právnická osoba je způsobilým dědicem nebo odkazovníkem, pokud vznikne do jednoho roku od smrti zůstavitele.

'''Dědický nápad'''

{{§|1479}}

Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

{{§|1480}}

Dědického práva, které má teprve vzniknout, se lze jen zříci; nelze je převést ani s ním jinak naložit.

'''Dědická nezpůsobilost'''

{{§|1481}}

Z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

{{§|1482}}

# Probíhá-li v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic.
# Byl-li rodič zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji či její výkon zneužíval nebo že výkon rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem zanedbával, je vyloučen z dědického práva po dítěti podle zákonné dědické posloupnosti.

{{§|1483}}

Potomek toho, kdo je vyloučen z dědického práva, nastupuje při zákonné dědické posloupnosti na jeho místo, i když vyloučený přežije zůstavitele. To neplatí v případě stanoveném v § 1482 odst. 1.

{{§|1484}}
'''Zřeknutí se dědického práva'''

# Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem; není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům. Kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl; kdo se však zřekne jen práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědické posloupnosti.
# Zřekl-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, má se za to, že zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem.
# Smlouva vyžaduje formu veřejné listiny; práva a povinnosti z ní však mohou být zrušeny, pokud strany dodrží písemnou formu.

'''Odmítnutí dědictví'''

{{§|1485}}

# Dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout; smluvní dědic však jen, pokud to není dědickou smlouvou vyloučeno. Odmítá-li dědictví nepominutelný dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu.
# Zmocněnec může za dědice prohlásit, že dědictví odmítá, nebo neodmítá, nebo že dědictví přijímá, jen je-li k tomu podle plné moci výslovně oprávněn.

{{§|1486}}

Odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něho, jako by dědictví nikdy nenabyl.

{{§|1487}}

# Odmítnutí dědictví vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu. Dědictví lze odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí; má-li dědic jediné bydliště v zahraničí, činí lhůta k odmítnutí dědictví tři měsíce. Jsou-li pro to důležité důvody, soud dědici lhůtu k odmítnutí dědictví přiměřeně prodlouží.
# Uplynutím lhůty k odmítnutí dědictví právo odmítnout dědictví zaniká.

{{§|1488}}

Zemře-li dědic před uplynutím lhůty pro odmítnutí dědictví, přechází jeho právo odmítnout dědictví na jeho dědice a nezanikne dříve, než tomuto dědici uplyne lhůta k odmítnutí dědictví i po předchozím dědici.

{{§|1489}}

# Odmítne-li dědic dědictví pod podmínkou, s výhradou nebo jen zčásti, je odmítnutí dědictví neplatné.
# K odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic již svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout. Nepřihlíží se ani k projevu vůle, kterým dědic odvolá své prohlášení, že dědictví odmítá, nebo neodmítá, anebo že dědictví přijímá.

{{§|1490}}
'''Vzdání se dědictví'''

# Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice; učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Souhlasí-li i druhý dědic, použijí se obdobně ustanovení § 1714 až 1720; nesouhlasí-li však, k vzdání se dědictví se nepřihlíží.
# Byl-li dědic, který se dědictví vzdal, obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření.

=== Díl 2 – Pořízení pro případ smrti ===

==== Oddíl 1 – Všeobecná ustanovení ====
{{§|1491}}

Pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek.

{{§|1492}}

Pořízením pro případ smrti nelze zkrátit povinný díl nepominutelného dědice, který se práva na povinný díl nezřekl a nedošlo-li ani k vydědění. Pokud tomu pořízení pro případ smrti odporuje, náleží nepominutelnému dědici povinný díl.

{{§|1493}}

# Pořídil-li zůstavitel pro případ smrti v době, kdy byl v péči zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, nebo kdy jinak přijímal jeho služby, a povolal-li za dědice nebo odkazovníka osobu, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána nebo v něm jinak působí, je povolání těchto osob za dědice nebo odkazovníka neplatné, ledaže se tak stalo závětí učiněnou ve formě veřejné listiny.
# Mohl-li zůstavitel po ukončení péče takového zařízení nebo po uplynutí doby, kdy jinak přijímal jeho služby, bez obtíží pořídit ve formě veřejné listiny, odstavec 1 se nepoužije, pokud jde o neplatnost závěti nebo dovětku.

==== Oddíl 2 – Závěť ====

===== Pododdíl 1 – Obecná ustanovení =====
{{§|1494}}

# Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.
# Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

{{§|1495}}

Poukáže-li zůstavitel v závěti na obsah jiné listiny, má i tato jiná listina stejné právní účinky, pokud splňuje náležitosti závěti. Nesplňuje-li je, lze jejího obsahu použít jen k vysvětlení zůstavitelovy vůle.

{{§|1496}}

Právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele. Zůstavitel nemůže povolání dědice svěřit jinému, ani pořídit společně s jinou osobou.

{{§|1497}}

Zůstavitel musí svou vůli projevit tak určitě, že nestačí, aby jen přisvědčil návrhu, který mu byl učiněn.

{{§|1498}}
'''Dovětek'''

Dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz. Co je stanoveno o závěti, platí obdobně i o dovětku.

'''Připadnutí pozůstalosti dědicům'''

{{§|1499}}

Dědici připadne celá pozůstalost, je-li povolán jako dědic jediný. Je-li povolanému dědici zůstaven jen podíl, připadne zbylá část pozůstalosti zákonným dědicům.

{{§|1500}}

# Je-li povoláno několik dědiců a podíly nejsou určeny, mají právo na pozůstalost rovným dílem.
# Je-li povoláno několik dědiců tak, že jsou všem určeny podíly, ale pozůstalost není vyčerpána, mají právo na zbylou část pozůstalosti zákonní dědicové. Toto právo zákonní dědicové nemají, zůstavil-li zůstavitel povolaným dědicům zřejmě celou pozůstalost, byť i při výčtu podílů nebo věcí něco přehlédl.

{{§|1501}}

# Vyměří-li zůstavitel některým z povolaných dědiců určité podíly a jiným nikoli, připadne dědicům povolaným bez podílu zbylá část pozůstalosti rovným dílem.
# Nezbude-li nic, srazí se pro dědice, který byl povolán bez podílu, poměrně ze všech vyměřených podílů tolik, aby se mu dostalo podílu rovného s dědicem, kterému bylo vyměřeno nejméně. Jsou-li podíly ostatních dědiců stejné, srazí se z nich tolik, aby se dědici, který byl ustaven bez podílu, dostal podíl s nimi stejný.

{{§|1502}}

Ve všech případech, kdy se zůstavitel zřejmě přepočetl, se provede dělení tak, aby byla jeho vůle naplněna co nejlépe.

{{§|1503}}

# Vyskytnou-li se mezi povolanými dědici osoby pokládané při zákonné dědické posloupnosti vzhledem k ostatním za jednu osobu, pokládají se za jednu osobu i při dělení podle závěti; to neplatí, je-li vůle zůstavitele zřejmě opačná.
# Povolá-li zůstavitel za dědice bez bližšího určení skupinu osob, má se za to, že dědici jsou ti, kteří do určené skupiny patřili v době zůstavitelovy smrti.
# Povolá-li zůstavitel za dědice bez bližšího určení chudé či obdobně určenou skupinu osob, má se za to, že za dědice byla povolána obec, na jejímž území měl zůstavitel poslední bydliště, která dědictví použije ve prospěch určené skupiny.

'''Uvolněný podíl'''

{{§|1504}}

Podíl dědice, který nedědí a nemá náhradníka, se uvolní a přiroste poměrně k podílům ostatních povolaných dědiců jen tehdy, jsou-li všichni dědicové povoláni k dědictví buď rovným dílem, nebo všeobecným výrazem znamenajícím rovné podělení.

{{§|1505}}

# Právo na přírůstek nemá ten, komu byl zůstaven určitý dědický podíl.
# Jsou-li někteří dědici povoláni s podílem a další bez takového určení, přiroste uvolněný podíl těm, kteří jsou povoláni bez podílu.

{{§|1506}}

S uvolněným dědickým podílem přecházejí na toho, komu přiroste, omezení s ním spojená, ledaže zůstavitel projevil vůli, že se tato omezení vztahují jedině k osobě povolaného dědice, anebo plyne-li to z povahy věci.

'''Náhradnictví'''

{{§|1507}}

Zůstavitel může pro případ, že dědictví nenabude osoba, kterou povolal za dědice, povolat této osobě náhradníka; také náhradníkům může povolat postupně další náhradníky. Povolá-li zůstavitel takto několik náhradníků, dědí ten, který je ve výčtu nejbližší osobě, která dědictví nenabyla.

{{§|1508}}

Zřídí-li zůstavitel náhradnictví pro případ, že by povolaná osoba dědit nechtěla, nebo pro případ, že by dědit nemohla, má se za to, že náhradnictví bylo zřízeno pro oba tyto případy.

{{§|1509}}

Omezení uložená dědici postihují také náhradníka, ledaže zůstavitel projevil vůli, že se tato omezení vztahují jedině k osobě dědice, nebo plyne-li to z povahy věci.

{{§|1510}}

Jsou-li za náhradníky povoláni samotní spoludědicové, má se za to, že zůstavitel chtěl podělit náhradníky v takovém poměru, v jakém podělil dědice. Je-li však za náhradníka povolán mimo spoludědice ještě někdo jiný, pak neprojeví-li zůstavitel jinou vůli, připadne uvolněný podíl všem rovným dílem.

{{§|1511}}

# Nabude-li povolaný dědic dědictví, náhradnictví zanikne.
# Neprojeví-li zůstavitel jinou vůli, zanikne náhradnictví, které zůstavitel zřídil svému dítěti v době, kdy nemělo potomky, zanechá-li toto dítě potomky způsobilé dědit. To platí i tehdy, zřídí-li zůstavitel náhradnictví jinému svému potomku v době, kdy ten potomky nemá.

'''Svěřenské nástupnictví'''

{{§|1512}}

# Zůstavitel může nařídit, že dědictví má přejít po smrti dědice nebo v určitých jiných případech na svěřenského nástupce jako následného dědice. Povolání za svěřenského nástupce se považuje i za povolání za náhradníka.
# Je-li zůstavitelovo nařízení do té míry neurčité, že nelze zjistit, zda povolal náhradníka, nebo svěřenského nástupce, považuje se jeho nařízení za povolání náhradníka.

{{§|1513}}

Povolá-li zůstavitel svému dědici dědice, zakáže-li dědici, aby o zanechaném jmění pořizoval, povolá-li za dědice někoho, kdo v době smrti zůstavitele ještě není, anebo povolá-li dědice s podmínkou nebo na určitou dobu, považuje se to za zřízení svěřenského nástupnictví.

{{§|1514}}

Jsou-li všichni svěřenští nástupci zůstavitelovými současníky, není omezena řada, ve které po sobě mají svěřenští nástupci následovat.

{{§|1515}}

# Je-li povoláno více svěřenských nástupců, z nichž někteří v době smrti zůstavitele jako osoby ještě neexistují, zanikne svěřenské nástupnictví, jakmile jmění nabude první svěřenský nástupce z těch, kteří nebyli zůstavitelovými současníky.
# Svěřenské nástupnictví zanikne nejpozději uplynutím sta let od smrti zůstavitele, a to i když nařídil delší dobu. Má-li však svěřenský nástupce nabýt dědictví nejpozději při smrti dědice žijícího v době zůstavitelovy smrti, zanikne svěřenské nástupnictví teprve, až první ze svěřenských nástupců nabude dědictví po tomto dědici.

{{§|1516}}

Svěřenské nástupnictví zanikne také tehdy, není-li již žádný ze svěřenských nástupců, nebo nenastane-li případ, pro který bylo zřízeno.

{{§|1517}}

Povolal-li zůstavitel svěřenského nástupce svému nezletilému dítěti nezpůsobilému pořizovat a nabude-li dítě poté pořizovací způsobilost, zaniká svěřenské nástupnictví v rozsahu povinného dílu.

{{§|1518}}

Není-li zřejmá jiná vůle zůstavitele, zanikne svěřenské nástupnictví, které zůstavitel zřídil svému dítěti v době, kdy nemělo potomka, zanechá-li dítě potomka způsobilého dědit. To platí i tehdy, zřídí-li zůstavitel svěřenské nástupnictví jinému svému potomku v době, kdy ten potomka nemá.

{{§|1519}}

Povolal-li zůstavitel svěřenského nástupce osobě, která není způsobilá pořizovat pro omezení svéprávnosti, zanikne svěřenské nástupnictví navždy, nabude-li tato osoba pořizovací způsobilost, ledaže zůstavitel projevil jinou vůli.

{{§|1520}}

# Požádá-li o to svěřenský nástupce, sestaví dědic bez zbytečného odkladu a za jeho přítomnosti v písemné formě inventář všeho, co děděním nabyl, uvede v něm den sestavení a vydá ho svěřenskému nástupci. Na žádost svěřenského nástupce musí být podpis dědice na inventáři úředně ověřen.
# Svěřenský nástupce má právo požadovat sestavení inventáře ve formě veřejné listiny.
# Náklady na sestavení inventáře jdou k tíži dědictví.

{{§|1521}}

Nesvěřil-li zůstavitel při nařízení svěřenského nástupnictví dědici právo s dědictvím volně nakládat, je vlastnické právo dědice k tomu, co nabyl děděním, jakož i k tomu, co nabyl náhradou za zničení, poškození nebo odnětí věci z dědictví, omezeno na práva a povinnosti poživatele. To neplatí, je-li věc z dědictví zcizena nebo zatížena za účelem úhrady zůstavitelových dluhů.

{{§|1522}}

# Nesvěřil-li zůstavitel při nařízení svěřenského nástupnictví dědici právo s dědictvím volně nakládat, může dědic zcizit nebo zatížit věc z toho, co děděním nabyl, jen se souhlasem svěřenského nástupce; souhlas vyžaduje formu veřejné listiny.
# Je-li vzhledem k péči řádného hospodáře potřebné věc zatížit nebo zcizit, může soud na návrh dědice souhlas svěřenského nástupce nahradit. Rozhodne-li soud, že věc bude zatížena nebo zcizena za úplatu, určí, jak se naloží s výtěžkem; přitom vezme zřetel na oprávněné zájmy svěřenského nástupce.

{{§|1523}}

Náleží-li do dědictví věc přinášející plody nebo užitky, může svěřenský nástupce požadovat, aby soud stanovil dědici způsob a rozsah hospodaření s věcí nebo požívání věci.

{{§|1524}}

# Zapisuje-li se věc a její vlastník do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného seznamu i svěřenské nástupnictví. Jsou-li věc a svěřenské nástupnictví do veřejného seznamu zapsány a naloží-li dědic s věcí, kterou nabyl z dědictví, způsobem mařícím nebo omezujícím práva svěřenského nástupce, aniž s tím svěřenský nástupce souhlasil, nemá to vůči svěřenskému nástupci právní účinky.
# Nejsou-li věc nebo svěřenské nástupnictví zapsány do veřejného seznamu a naloží-li dědic s věcí, kterou nabyl z dědictví, způsobem mařícím nebo omezujícím práva svěřenského nástupce, aniž s tím svěřenský nástupce souhlasil, má svěřenský nástupce právo domáhat se podle ustanovení o relativní neúčinnosti, aby soud určil, že právní jednání dědice není vůči němu právně účinné.

'''Pořizovací nezpůsobilost'''

{{§|1525}}

Nesvéprávný není způsobilý pořizovat, nejedná-li se o případy uvedené v § 1526 až 1528.

{{§|1526}}

Kdo dovršil patnácti let věku a dosud nenabyl plné svéprávnosti, může pořizovat bez souhlasu zákonného zástupce formou veřejné listiny.

{{§|1527}}

Kdo byl ve svéprávnosti omezen tak, že není způsobilý pořizovat, může přesto platně pořídit v jakékoli formě, pokud se uzdravil do té míry, že je schopen projevit vlastní vůli.

{{§|1528}}

# Kdo byl ve svéprávnosti omezen, může v rámci omezení pořizovat jen formou veřejné listiny.
# Kdo byl ve svéprávnosti omezen pro chorobnou závislost na požívání alkoholu, užívání psychotropních látek nebo podobných přípravků či jedů nebo chorobnou závislost na hráčské vášni představující závažnou duševní poruchu, může v rozsahu omezení pořizovat v jakékoli předepsané formě, nejvýše však o polovině pozůstalosti. Zbývající část pozůstalosti připadne zákonným dědicům; měl-li by však jako zákonný dědic dědit jen stát, může zůstavitel pořídit o celé pozůstalosti.

'''Účinky omylu'''

{{§|1529}}

Podstatný omyl zůstavitele způsobuje neplatnost ustanovení závěti, kterého se týká.

{{§|1530}}

# Omyl je podstatný, týká-li se osoby, které se něco zůstavuje, nebo podílu či věci, které se zůstavují, anebo podstatných vlastností věci. Vlastnosti jsou podstatné, je-li zřejmé, že by zůstavitel v závěti tak neurčil, kdyby se v nich nebyl zmýlil.
# Ustanovení závěti je platné, ukáže-li se, že osoba nebo věc byla jen nesprávně popsána.

{{§|1531}}

Zakládá-li se vůle zůstavitele jen na mylné pohnutce, způsobuje neplatnost ustanovení závěti, kterého se týká.

==== Pododdíl 2 – Forma závěti ====
{{§|1532}}
'''Písemná forma závěti'''

Závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

'''Závěť pořízená soukromou listinou'''

{{§|1533}}

Kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

{{§|1534}}

Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

{{§|1535}}

# Je-li zůstavitel nevidomý, projeví poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být nahlas přečtena svědkem, který závěť nepsal. Zůstavitel před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli.
# Je-li zůstavitel osobou se smyslovým postižením a nemůže-li číst nebo psát, projeví poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, jejíž obsah musí být tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, který si zůstavitel zvolí, svědkem, který závěť nepsal; všichni svědci musí ovládat způsob dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen. Zůstavitel zvoleným způsobem dorozumívání před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

{{§|1536}}

# V závěti pořízené osobou se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát, budiž uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo závěť napsal, kdo ji přečetl nebo tlumočil a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Byl-li obsah tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, uvede se to v listině včetně údaje, jaký způsob dorozumívání zůstavitel zvolil.
# Listinu podepíše i zůstavitel; nemůže-li psát, použije se § 563 obdobně.

'''Závěť pořízená veřejnou listinou'''

{{§|1537}}

Zůstavitel může projevit poslední vůli ve veřejné listině. Pořizuje-li závěť v této formě osoba nevidomá nebo osoba se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát, použije se § 1535 obdobně.

{{§|1538}}

Kdo sepisuje veřejnou listinu o závěti, přesvědčí se, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení.

'''Svědkové závěti'''

{{§|1539}}

# Svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit.
# Svědkem nemůže být osoba nesvéprávná, nebo osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.

{{§|1540}}

# Dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka.
# K platnosti ustanovení závěti učiněného ve prospěch některé z osob uvedených v odstavci 1 se vyžaduje, aby je zůstavitel napsal vlastní rukou, nebo aby je potvrdili tři svědci.

{{§|1541}}

Ustanovení § 1540 platí obdobně i pro toho, koho zůstavitel povolal za vykonavatele závěti nebo kdo při pořizování závěti působí jako pisatel, předčitatel, tlumočník nebo úřední osoba.

'''Úlevy při pořizování závěti'''

{{§|1542}}

# Kdo je pro nenadálou událost v patrném a bezprostředním ohrožení života, má právo pořídit závěť ústně před třemi současně přítomnými svědky. Totéž právo má i ten, kdo se nachází v místě, kde je běžný společenský styk ochromen následkem mimořádné události a nelze-li po něm rozumně požadovat, aby pořídil v jiné formě.
# Nepořídí-li svědci záznam o zůstavitelově poslední vůli, bude důvodem dědické posloupnosti soudní protokol o výslechu svědků.

{{§|1543}}

Je-li důvodná obava, že by zůstavitel zemřel dříve, než by mohl pořídit závěť ve formě veřejné listiny, může zaznamenat jeho poslední vůli starosta obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá, za přítomnosti dvou svědků. Za týchž podmínek může zaznamenat zůstavitelovu poslední vůli i ten, kdo je podle jiného právního předpisu oprávněn vykonávat pravomoci starosty.

{{§|1544}}

# Má-li pro to zůstavitel vážný důvod, může na palubě námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo letadla zapsaného v leteckém rejstříku v České republice zaznamenat zůstavitelovu poslední vůli za přítomnosti dvou svědků velitel námořního plavidla nebo letadla, popřípadě jeho zástupce, pokud mu v tom nebrání péče o bezpečnost plavby nebo letu. Platnost závěti nelze popřít tím, že zůstavitel neměl k pořízení závěti vážný důvod.
# Byla-li závěť pořízena podle odstavce 1 na palubě
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;námořního plavidla, zaznamená to velitel v lodním deníku a závěť bez zbytečného odkladu předá zastupitelskému úřadu České republiky, který je nejblíže přístavu, do něhož námořní plavidlo připluje, popřípadě orgánu veřejné moci, u něhož je námořní plavidlo zapsáno v námořním rejstříku, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;letadla, zaznamená to velitel v palubním deníku a závěť předá bez zbytečného odkladu zastupitelskému úřadu České republiky, který je nejblíže místu, kde letadlo přistálo v zahraničí, popřípadě orgánu veřejné moci, u něhož je letadlo zapsáno v leteckém rejstříku.

{{§|1545}}

# Při účasti v ozbrojeném konfliktu a vojenských operacích může zaznamenat poslední vůli vojáka nebo jiné osoby náležející k ozbrojeným silám velitel vojenské jednotky České republiky, nebo jiný voják v hodnosti důstojníka nebo vyšší, za přítomnosti dvou svědků. Byla-li závěť takto pořízena, nelze její platnost popřít.
# Závěť pořízenou podle odstavce 1 odevzdá velitel bez zbytečného odkladu veliteli nadřízeného velitelství, odkud se bez zbytečného odkladu předá Ministerstvu obrany České republiky.

{{§|1546}}

Byla-li závěť pořízena podle § 1543, zařídí obec bez zbytečného odkladu její úschovu u notáře. Byla-li závěť pořízena podle § 1544 nebo 1545, zařídí totéž úřad, jemuž byla závěť předána.

{{§|1547}}

# Pořídil-li zůstavitel podle § 1543, 1544 nebo 1545, vyžaduje se, aby osoba, která záznam pořídila, jej také s oběma svědky podepsala a zůstaviteli za přítomnosti obou svědků přečetla a aby zůstavitel potvrdil, že jde o projev jeho poslední vůle. Takto pořízená závěť se považuje za veřejnou listinu.
# Došlo-li při vyhotovování závěti podle § 1543, 1544 nebo 1545 k porušení předepsaných formalit, zejména chybí-li na listině podpisy přítomných svědků, ač se vyžadují, ale je-li přesto jisté, že listina spolehlivě zaznamenává zůstavitelovu poslední vůli, nepůsobí to neplatnost závěti; taková listina se však za veřejnou listinu nepovažuje.

{{§|1548}}

# Při pořizování závěti s úlevami mohou být svědky i osoby, které dosáhly patnáctého roku věku, a osoby, které byly ve svéprávnosti omezeny, pokud jsou způsobilé věrohodně popsat skutečnosti významné pro platnost závěti.
# Je-li závěť pořízena s úlevami, není její platnosti na újmu, že ji zůstavitel nebo svědek nepodepsal proto, že nemohl psát, nebo pro jinou závažnou překážku, je-li to v listině výslovně uvedeno.

{{§|1549}}

Je-li zůstavitel naživu, pozbývá platnosti závěť pořízená podle § 1542 uplynutím dvou týdnů a podle § 1543, 1544, nebo 1545 uplynutím tří měsíců ode dne pořízení. Tyto doby však nepočnou běžet ani neběží, dokud zůstavitel nemůže pořídit závěť ve formě veřejné listiny.

{{§|1550}}
'''Mlčenlivost'''

Kdo působil při pořízení závěti nebo jiném právním jednání, pro které tento zákon vyžaduje náležitosti jako pro závěť, jako pisatel, svědek, předčitatel, tlumočník, schovatel nebo úřední osoba, zachová o obsahu zůstavitelovy vůle mlčenlivost, ledaže je zřejmá jiná vůle zůstavitele; poruší-li tuto povinnost, odčiní zůstaviteli újmu, kterou mu tím způsobil.

===== Pododdíl 3 – Vedlejší doložky v závěti =====
{{§|1551}}

# Zůstavitel může uvést v závěti podmínku, doložení času nebo příkaz.
# Směřuje-li vedlejší doložka jen k zřejmému obtěžování dědice nebo odkazovníka ze zjevné zůstavitelovy svévole, nepřihlíží se k ní. Nepřihlíží se ani k vedlejší doložce, která zjevně odporuje veřejnému pořádku nebo je nesrozumitelná.

{{§|1552}}

Nepřihlíží se k vedlejší doložce, kterou zůstavitel ukládá dědici nebo odkazovníku, aby uzavřel či neuzavřel manželství, popřípadě aby v manželství setrval, anebo aby manželství zrušil. Zůstavitel však může zřídit někomu právo na dobu, než uzavře manželství.

'''Vykonavatel závěti'''

{{§|1553}}

# Zůstavitel může závětí povolat vykonavatele závěti a případně určit, jaké má povinnosti a zda i jak bude odměňován.
# Zjistí-li soud při projednávání dědictví, že byl vykonavatel závěti povolán, vyrozumí ho o tom. Vykonavatel závěti může z funkce kdykoli odstoupit; odstoupení je účinné, dojde-li soudu.

{{§|1554}}

# Vykonavatel závěti dbá o řádné splnění poslední vůle zůstavitele s péčí řádného hospodáře. Náleží mu všechna práva potřebná k splnění jeho úkolů, včetně práva před soudem hájit platnost závěti, namítat nezpůsobilost dědice nebo odkazovníka a vůbec dbát o splnění zůstavitelových pokynů.
# Nepovolal-li zůstavitel správce pozůstalosti, náleží vykonavateli závěti také správa pozůstalosti, dokud soud nerozhodne o jiném opatření. Ustanovení o správci pozůstalosti se na vykonavatele závěti použijí obdobně, byl-li povolán veřejnou listinou; jinak se použijí přiměřeně.

{{§|1555}}

Při námitce neplatnosti povolání do funkce může vykonavatel závěti uplatňovat svá práva a plnit své povinnosti až do právní moci rozhodnutí, že projev zůstavitelovy vůle není platný, pokud soud neučiní jiné opatření.

'''Správce pozůstalosti'''

{{§|1556}}

# Zůstavitel může povolat správce pozůstalosti nebo některé její části (dále jen „správce pozůstalosti“) a případně určit, jaké má povinnosti a zda i jak bude odměňován. Povolání správce pozůstalosti vyžaduje formu veřejné listiny.
# Projev vůle, kterým byl správce pozůstalosti povolán, lze zrušit stejným způsobem, jakým se zrušuje závěť.

{{§|1557}}

Správce pozůstalosti se správy ujme, je-li mu známo, že byl povolán, jakmile se dozví o zůstavitelově smrti. Zjistí-li až soud, že byl správce pozůstalosti povolán, vyrozumí ho o tom.

{{§|1558}}

Byl-li povolán vykonavatel závěti, řídí se správce pozůstalosti jeho pokyny; jejich vzájemná práva a povinnosti se posoudí podle ustanovení o příkazu.

{{§|1559}}

Správce pozůstalosti může z funkce kdykoli odstoupit; odstoupení je účinné, dojde-li soudu.

{{§|1560}}

Poruší-li vykonavatel závěti nebo správce pozůstalosti závažně své povinnosti, není-li schopen své povinnosti řádně plnit nebo je-li pro to jiný vážný důvod, odvolá ho soud i bez návrhu.

'''Podmínky'''

{{§|1561}}

Směřuje-li podmínka k jednání dědice nebo odkazovníka, které jím může být opakováno, musí být znovu vykonáno po smrti zůstavitele, třebaže se tak stalo již za zůstavitelova života, není-li zřejmá jiná vůle zůstavitele.

{{§|1562}}

K nabytí toho, co bylo zůstaveno s odkládací podmínkou, je třeba, aby osoba, jíž bylo něco takto zůstaveno, přežila zůstavitele a byla způsobilá dědit.

{{§|1563}}

# Uděluje-li se někomu právo s nemožnou rozvazovací podmínkou, nepřihlíží se k ní.
# Ustanovení závěti, kterým se někomu uděluje právo s nemožnou odkládací podmínkou, je neplatné.

'''Doložení času'''

{{§|1564}}

Omezí-li zůstavitel někomu právo doložením času a není-li jisté, zda čas nastane, platí zůstavené právo za podmíněné.

{{§|1565}}

Je-li čas určen tak, že rozhodná chvíle nastat musí, přechází zůstavené právo jako jiná nepodmíněná práva i na dědice té osoby, jíž bylo takto zůstaveno.

{{§|1566}}

Je-li jisté, že doba vyměřená v závěti nastat nikdy nemůže, posoudí se toto doložení času jako nemožná podmínka. Bude-li však nepochybné, že se zůstavitel při určení času jenom zmýlil, určí se rozhodná chvíle podle jeho pravděpodobné vůle.

'''Zvláštní ustanovení'''

{{§|1567}}

# Dokud zůstává právo následného dědice odsunuto, až bude splněna podmínka nebo až nastane doložený čas, je právo předního dědice, kterému dědictví připadlo, omezeno jako právo poživatele; ustanovení § 1520 až 1524 se použijí obdobně.
# Dědic, jehož právo bylo odloženo nařízením podmínky nebo doložením času, nabude, co mu bylo zůstaveno, s povinností přispět poměrně přednímu dědici na to, co on plnil na zůstavitelovy dluhy nebo nepominutelnému dědici na povinný díl.

{{§|1568}}

Byl-li povolán přední a následný odkazovník, použije se § 1567 obdobně.

'''Příkaz'''

{{§|1569}}

# Zůstaví-li zůstavitel někomu něco s připojením příkazu, posuzuje se příkaz jako rozvazovací podmínka, takže se zůstavení práva zmaří, nebude-li příkaz proveden, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli.
# Zákaz zcizení nebo zatížení zavazuje obtíženého, jen je-li nařízen na určitou přiměřenou dobu a odůvodněn vážným zájmem hodným právní ochrany, jinak může soud na návrh obtíženého rozhodnout, že se k zákazu nepřihlíží. Byl-li zákaz zapsán do veřejného seznamu, může obtížený požadovat, aby soud zákaz zrušil; soud návrhu nevyhoví, neprokáže-li se, že zájem na zrušení zákazu zřejmě převyšuje zájem na jeho zachování.

{{§|1570}}

Nelze-li příkaz splnit přesně, budiž splněn alespoň tak, aby mu bylo přibližně co možná vyhověno. Není-li možné ani to, náleží osobě obtížené příkazem, co jí bylo zůstaveno, ledaže zůstavitel projevil jinou vůli. Kdo se však učinil neschopným splnit příkaz, věda, že jej tím zmaří, pozbude, co mu bylo zůstaveno.

{{§|1571}}

Právo vymáhat splnění příkazu má kromě osoby, jíž je příkaz k prospěchu, také vykonavatel závěti nebo jiná osoba k tomu v závěti povolaná.

{{§|1572}}

# Směřuje-li příkaz k prospěchu více osob bez bližšího určení, splní obtížená osoba příkaz vůči právnické osobě oprávněné chránit zájmy těchto osob. Je-li takových právnických osob více a není-li zřejmá jiná zůstavitelova vůle, má volbu osoba obtížená příkazem; neprovede-li ji bez zbytečného odkladu, určí oprávněnou osobu soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem.
# Směřuje-li příkaz k veřejnému prospěchu, může splnění příkazu vymáhat i příslušný orgán veřejné moci.

{{§|1573}}

Vysloví-li se zůstavitel o účelu, ke kterému něco někomu zanechává, ale neuloží-li povinnost k tomuto účelu zanechané věci použít, hledí se na jeho projev vůle jako na přání bez právní závaznosti.

{{§|1574}}

Ustanovení, kterým zůstavitel dědici nebo odkazovníku přikáže s pohrůžkou ztráty nějaké výhody, aby závěti neodporoval, nemá právní účinky, jde-li jen o odpor proti pravosti závěti nebo proti výkladu jejího smyslu.

===== Pododdíl 4 – Zrušení závěti =====
{{§|1575}}

# Zůstavitel má právo závěť nebo její jednotlivá ustanovení kdykoli zrušit.
# Závěť se zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti.

{{§|1576}}
'''Pořízení nové závěti'''

Pořízením pozdější závěti se dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát.

'''Odvolání závěti'''

{{§|1577}}

K výslovnému odvolání závěti se vyžaduje projev vůle učiněný ve formě předepsané pro pořízení závěti.

{{§|1578}}

# K odvolání závěti mlčky se vyžaduje zničení listiny, na níž byla závěť napsána. Zničí-li zůstavitel jen jeden z několika stejnopisů závěti, nelze z toho ještě usuzovat na její odvolání.
# Porušil-li zůstavitel listinu jiným způsobem, nebo neobnovil-li závěť, ač ví, že listina byla zničena nebo ztracena, závěť se tím ruší, plyne-li z okolností nepochybně zůstavitelův zrušovací úmysl.

{{§|1579}}

# Byla-li závěť pořízena ve formě veřejné listiny, má zůstavitel právo požadovat kdykoli, aby mu závěť byla vydána; závěť lze vydat jen zůstaviteli osobně. Vydá-li se zůstaviteli závěť, považuje se za odvolanou; o tom zůstavitele poučí ten, kdo mu závěť vydal, a odvolání závěti i poučení poznamená na vydávané listině i ve svém spisu.
# Byla-li závěť uložena do úřední úschovy, má zůstavitel právo požadovat její vydání; vydání závěti nemá právní následky podle druhé věty odstavce 1.

{{§|1580}}

Zruší-li zůstavitel novější závěť, ale dřívější uchová, má se za to, že dřívější závěť nepozbyla platnost a hledí se na ni, jako by nebyla zrušena.

{{§|1581}}
'''Neúčinná zrušovací doložka'''

Prohlásí-li zůstavitel, že neplatná budou všechna jeho příští pořízení pro případ jeho smrti, anebo že budou neplatná taková pořízení, jež nebudou zřízena v určité formě, nepřihlíží se k tomu.

==== Oddíl 3 – Dědická smlouva ====
{{§|1582}}

# Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá.
# Dědická smlouva vyžaduje formu veřejné listiny.

{{§|1583}}

Co se v tomto oddílu stanoví o smluvním dědici, platí obdobně i pro smluvního odkazovníka.

{{§|1584}}

# Dědickou smlouvu může uzavřít zletilý zůstavitel, který je plně svéprávný; je-li zůstavitel ve svéprávnosti omezen, může dědickou smlouvu uzavřít a závazek z ní změnit se souhlasem opatrovníka.
# Dědickou smlouvu mohou strany uzavřít a závazek z ní změnit jen osobním jednáním.

{{§|1585}}

# Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí.
# Kdo byl ve svéprávnosti omezen pro chorobnou závislost na požívání alkoholu, užívání psychotropních látek nebo podobných přípravků či jedů nebo chorobnou závislost na hráčské vášni představující závažnou duševní poruchu, může pořídit dědickou smlouvou jen o majetku, o němž je způsobilý pořídit závětí. Z tohoto majetku se počítá čtvrtina vyhrazená pořízení podle jeho zvlášť projevené vůle.

{{§|1586}}

Byla-li dědická smlouva uzavřena s tím, že se ostatní dědici zřekli svého dědického práva, pozbývá zřeknutí se dědictví účinky, nedědí-li dědic povolaný v dědické smlouvě.

{{§|1587}}

O podmínkách v dědické smlouvě platí § 548 a 549.

{{§|1588}}

# Dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal za svého života podle libosti. Není-li ujednáno něco jiného, nemůže strana povolaná za dědice převést své právo na jinou osobu.
# Pořídí-li však zůstavitel pro případ smrti nebo uzavře-li darovací smlouvu tak, že to s dědickou smlouvou není slučitelné, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti těchto právních jednání.

{{§|1589}}

# Dohodnou-li se strany, že zůstavitel převede na smluvního dědice majetek již za svého života, může být tento majetek sepsán ve formě veřejné listiny. V takovém případě, nepřevede-li zůstavitel všechen svůj majetek, anebo získá-li po převodu další majetek, se dědická smlouva vztahuje jen na majetek takto sepsaný, ledaže bylo ujednáno něco jiného.
# Uskutečnilo-li se odevzdání ještě za života, přecházejí práva a povinnosti z dědické smlouvy na dědice smluvního dědice, ledaže bylo ujednáno něco jiného.

{{§|1590}}

Své povinnosti z dědické smlouvy může zůstavitel zrušit i pořízením závěti. K účinnosti zrušení se vyžaduje souhlas smluvního dědice učiněný ve formě veřejné listiny.

{{§|1591}}

Dědická smlouva neplatná pro nedostatek formy nebo neplatná pro nesplnění podmínek v § 1584 a 1585 nebo proto, že nevyhovuje ustanovením o smlouvách podle části čtvrté tohoto zákona, může mít přesto platnost závěti, má-li jinak všechny náležitosti závěti.

'''Zvláštní ustanovení o dědické smlouvě uzavřené mezi manželi'''

{{§|1592}}

# Manželé mohou uzavřít dědickou smlouvu, podle níž jedna strana povolává druhou za dědice nebo za odkazovníka a druhá strana toto povolání přijímá, anebo se takto za dědice nebo za odkazovníky povolávají navzájem.
# Takovou smlouvu mohou pro případ vzniku manželství uzavřít i snoubenci, ale smlouva se stane účinnou až vznikem manželství.

{{§|1593}}

# Rozvodem manželství se neruší práva a povinnosti z dědické smlouvy, ledaže dědická smlouva určí něco jiného. Po rozvodu manželství se každá strana může domáhat, aby dědickou smlouvu zrušil soud. Soud návrhu nevyhoví, směřuje-li proti tomu, kdo nezapříčinil rozvrat manželství a s rozvodem nesouhlasil.
# Prohlášením manželství za neplatné se ruší práva a povinnosti z dědické smlouvy, ledaže takové manželství již dříve zaniklo smrtí jednoho z manželů.

=== Díl 3 – Odkaz ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
'''Zřízení odkazu'''

{{§|1594}}

# Odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Odkazovníkem může být jen osoba způsobilá dědit. Povolá-li zůstavitel dědice s určením, že ten určitou věc dědit nemá, považuje se to za zřízení odkazu zákonným dědicům.
# Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se považuje za odkaz, pokud se dárce nevzdal práva dar odvolat.

{{§|1595}}

Odkaz může zřídit osoba způsobilá pořizovat závětí. Zůstavitel nezpůsobilý pořizovat může ze svého majetku odkázat jinému jen předměty malé hodnoty.

{{§|1596}}

Zůstavitel může také dědici nebo spoludědicům zanechat přednostní odkaz; vzhledem k tomuto odkazu se budou posuzovat jako odkazovníci.

'''Obtížení odkazem'''

{{§|1597}}

Odkazy připadají k tíži všem dědicům podle poměru jejich podílů, a to i tehdy, byla-li odkázána věc náležející jednomu ze spoludědiců. To neplatí, pokud zůstavitel zvlášť přikáže splnění odkazu jednotlivému spoludědici nebo odkazovníku.

{{§|1598}}

Každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená. Zatíží-li zůstavitel dědice více, má dědic právo na poměrné zkrácení odkazu.

{{§|1599}}
'''Pododkaz'''

# Přikáže-li zůstavitel odkazovníku splnění dalšího odkazu, nezbavuje odkazovníka povinnosti splnit další odkaz ani skutečnost, že hodnota dalšího odkazu přesahuje hodnotu odkazu.
# Nenabude-li odkazovník odkaz, splní další odkaz ten, komu odkaz připadl. Této povinnosti se zprostí, přenechá-li odkaz, který mu připadl, osobě, které byl další odkaz zůstaven.

{{§|1600}}

Zůstavitel, který odkazem pamatuje na určitou skupinu osob, jako jsou zejména příbuzní či chudí, nebo na veřejně prospěšný, dobročinný či podobný účel, může ponechat dědici nebo někomu jinému, aby určil, jak a které z těchto osob nebo účelů mají být poděleny. Nevysloví-li se o tom zůstavitel, má volbu dědic. Nemůže-li dědic volbu vykonat, určí odkazovníky soud.

{{§|1601}}
'''Náhradnictví při odkazech'''

Zůstavitel může při odkazu nařídit náhradnictví nebo svěřenské nástupnictví. Pro takové případy se přiměřeně použijí ustanovení § 1507 až 1524.

'''Odvolání odkazu'''

{{§|1602}}

Má se za to, že odkaz byl odvolán, jestliže zůstavitel
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;odkázanou věc zničí, nebo ji zcizí a znovu nenabude,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;odkázanou věc změní takovým způsobem, že to je již věc jiná, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;odkázanou pohledávku vymůže a vybere.

{{§|1603}}

Má se za to, že odkaz nebyl odvolán, pokud odkázanou věc nabyla jiná osoba nebo byla-li odkázaná věc změněna či zničena mimo vůli zůstavitele. To platí i tehdy, vyrovnal-li dlužník zůstaviteli odkázanou pohledávku z vlastního popudu.

==== Oddíl 2 – Zvláštní pravidla o jednotlivých druzích odkazů ====

===== Pododdíl 1 – Odkaz věcí určitého druhu =====
{{§|1604}}

# Při odkazu věci určitého druhu, je-li takových věcí v pozůstalosti více, rozhodne osoba obtížená odkazem, která věc bude odkazovníkovi vydána. Musí však zvolit takovou věc, kterou odkazovník bude moci užívat.
# Ponechá-li se odkazovníku, aby si z několika věcí sám vybral, může zvolit i věc nejlepší.

{{§|1605}}

# Při odkazu věci určitého druhu, která však v pozůstalosti není, není odkaz platný. Odkáže-li zůstavitel několik věcí určitého druhu a není-li jich v pozůstalosti určené množství, spokojí se odkazovník s těmi, které v pozůstalosti jsou.
# Neodkáže-li však zůstavitel věc určitého druhu výslovně ze svého vlastnictví a není-li taková věc v pozůstalosti, opatří ji osoba obtížená odkazem odkazovníku v jakosti přiměřené osobním poměrům a potřebě odkazovníka.

{{§|1606}}

# Zůstavitel může pověřit i jinou osobu, aby zvolila, kterou z několika věcí má odkazovník dostat. Nevykoná-li tato osoba volbu, určí odkaz soud se zřetelem k osobním poměrům a potřebě odkazovníka.
# Soud určí odkaz také tehdy, když odkazovník nevykoná volbu, která mu byla ponechána, ve lhůtě stanovené k žádosti osoby obtížené odkazem.

{{§|1607}}

Odkaz peněz zavazuje osobu obtíženou odkazem k jejich vyplacení, ať již hotové peníze v pozůstalosti jsou, nebo nejsou.

===== Pododdíl 2 – Odkaz určité věci =====
{{§|1608}}

Při opakování odkazu určité věci v jednom nebo několika ustanoveních nemá odkazovník právo na odkázanou věc i na její cenu zároveň. Jiné odkazy, byť i obsahují věc téhož druhu nebo stejnou peněžní částku, náležejí odkazovníku, kolikrát jsou opakovány.

{{§|1609}}

K odkazu věci, která v době pořízení závěti náležela odkazovníkovi, se nepřihlíží. Nabyl-li ji později, uhradí se mu obvyklá cena věci; dostal-li ji však bezplatně od samotného zůstavitele, platí, že odkaz byl odvolán.

{{§|1610}}

# Nepřihlíží se k odkazu věci cizí nenáležející ani zůstaviteli, ani dědici nebo odkazovníkovi, který ji má poskytnout někomu jinému. Mají-li uvedené osoby na odkázané věci podíl nebo právo, týká se odkaz jen tohoto podílu nebo práva.
# Nařídil-li zůstavitel, že cizí věc má být koupena a poskytnuta odkazovníku, avšak její vlastník ji nechce prodat za obvyklou cenu, vyplatí se odkazovníku tato cena.

{{§|1611}}

Zastavení nebo jiné zatížení odkázané věci postihují příjemce jako závady odkazu.

===== Pododdíl 3 – Odkaz pohledávky =====
{{§|1612}}

Při odkazu pohledávky, která zůstaviteli náleží za někým jiným, postoupí osoba obtížená odkazem tuto pohledávku s příslušenstvím a případným zajištěním odkazovníku, vydá mu potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky proti dlužníku zapotřebí.

{{§|1613}}

Odkaz všech pohledávek zahrnuje sice všechny pohledávky trvající po zřízení odkazu, nikoli však pohledávky vzniklé z převoditelných cenných papírů a vkladních knížek, ani pohledávky váznoucí na nemovitých věcech a pohledávky vznikající z práva věcného.

{{§|1614}}

Odkaz pohledávky, kterou má zůstavitel za odkazovníkem, zavazuje obtíženou osobu k tomu, aby vydala odkazovníku kvitanci anebo vrátila dlužní úpis.

{{§|1615}}

Prominutí dluhu se nevztahuje na dluhy vzniklé po zřízení odkazu. Promine-li se odkazem zajištění dluhu, neplyne z toho ještě, že byl prominut také dluh. Prodlouží-li se jen lhůta k placení, neplyne z toho ještě prominutí úroků.

{{§|1616}}

# Odkaz dluhu, který má zůstavitel uhradit odkazovníku, má ten právní účinek, že zavazuje osobu obtíženou odkazem uznat dluh, který zůstavitel určitě vyjádří nebo odkazovník prokáže, a uhradit jej nejpozději ve lhůtě pro splnění ostatních odkazů bez zřetele k podmínkám a lhůtám, které obtížený se zůstavitelem ujednal.
# Nařídí-li zůstavitel, aby odkazovníkova pohledávka byla zajištěna, musí mu být poskytnuta dostatečná jistota.

{{§|1617}}

Odkáže-li zůstavitel někomu stejnou částku, jakou mu je sám dlužen, má se za to, že nechtěl odkazem splnit dluh. Odkazovník obdrží dluh i odkaz.

===== Pododdíl 4 – Jiné odkazy =====
{{§|1618}}
'''Odkaz dětem a příbuzným'''

Dětmi se rozumí jen synové a dcery, jestliže zůstavitel pamatoval na děti někoho jiného. Jedná-li se však o vlastní děti zůstavitele, rozumí se tím i potomci vstupující na jejich místo.

{{§|1619}}

I při jiných odkazech než podle § 1594 až 1618 se použije obdobně § 1503.

==== Oddíl 3 – Nabytí odkazu ====
{{§|1620}}

# Odkazovník nabývá právo na odkaz pro sebe a pro své nástupce smrtí zůstavitele.
# O právu na odkaz, které má teprve vzniknout, platí § 1480 obdobně.

{{§|1621}}

# Odkázanou věc nabývá odkazovník způsobem, jakým se nabývá vlastnické právo.
# Dospěje-li právo na odkaz, může se odkazovník domáhat vydání odkázané věci. Zapisuje-li se odkázaná věc do veřejného seznamu, nahradí vydání věci prohlášení vykonavatele závěti, jinak obtížené osoby, s úředně ověřeným podpisem; nebyla-li splatnost odkazu odložena, zapíše se odkazovník do veřejného seznamu přímo po zůstaviteli.

{{§|1622}}

Před smrtí zůstavitele nemůže odkazovník právo na odkaz převést ani o něm pořídit.

{{§|1623}}

Prohlásí-li odkazovník způsobem, jaký je stanoven pro odmítnutí dědictví, že odkaz nechce, hledí se na něho, jako by právo na odkaz vůbec nenabyl.

{{§|1624}}

# Odkaz jednotlivých věcí z pozůstalosti a odkaz práv vztahujících se k takovým věcem může být požadován ihned. To platí i pro odkaz menších odměn pro zaměstnance a odkazy veřejně prospěšné, dobročinné a podobné. Jiné odkazy jsou splatné za rok po smrti zůstavitele.
# Ustanovení odstavce 1 se použije, není-li zřejmá jiná vůle zůstavitele.

{{§|1625}}

Při odkazu jednotlivé věci náleží odkazovníku ode dne splatnosti odkazu plody a užitky i vše, co k věci přibude, včetně práv s věcí spojených. Od téhož dne postihují odkazovníka i závady na odkázané věci, jakož i její zhoršení nebo zkáza vzniklé ze skutečností, za které nikdo neodpovídá.

{{§|1626}}

# Při odkazu dávek splatných ročně, měsíčně nebo jinak nabude odkazovník právo k částce, která připadá na celou dobu, dožije-li se jejího počátku; splátka se však stane splatnou až v určenou dobu splatnosti.
# Při odkazu výživného platí obdobně § 922.

{{§|1627}}
'''Právo odkazovníka na zajištění'''

# Při odkazu opakovaného plnění nebo při odkazu, jehož plnění se ještě nelze domáhat vzhledem k zákonné lhůtě nebo vzhledem k lhůtě či podmínce určené zůstavitelem, má odkazovník vůči osobě obtížené odkazem právo na poskytnutí dostatečné jistoty. To neplatí, je-li zřejmé, že zajištění není potřeba.
# Jinak má odkazovník vůči osobě obtížené odkazem stejná práva jako každý jiný věřitel.

'''Uvolněný odkaz'''

{{§|1628}}

# Nemůže-li odkazovník přijmout odkaz nebo odmítne-li jej, připadne odkaz náhradníkovi. Není-li náhradník a je-li celým odkazem pamatováno na několik osob buď bez určení podílů, anebo všeobecným výrazem znamenajícím rovné podělení, přibude uvolněný podíl poměrně ostatním podílníkům.
# Je-li odkazovníku zůstaven určitý podíl, nemá právo na přírůstek podle odstavce 1, ledaže je zřejmá vůle zůstavitele zanechat vyjmenovaným odkazovníkům celý odkaz a že určením podílů nechtěl nic jiného než omezit odkazovníky navzájem.
# V ostatních případech povinnost splnit odkaz zanikne.

{{§|1629}}

Kdo má prospěch z uvolnění odkazu nebo z toho, že povinnost splnit odkaz zanikne, toho postihují i břemena s odkazem spojená. To neplatí, jedná-li se jen o osobní úkony osoby odkazem původně obtížené.

'''Práva dědice vyhradivšího si soupis'''

{{§|1630}}

# Je-li čistá pozůstalost odkazy obtížena tak, že je téměř vyčerpána a dědic neuplatní právo podle § 1598, má dědic právo jen na náhradu nákladů učiněných při splnění odkazů a na přiměřenou odměnu za svou námahu. Nestačí-li pozůstalost k jejich úhradě, hradí náklady i odměnu odkazovníci poměrně podle hodnoty odkazů a dědic má k zajištění svého práva k odkázaným předmětům zadržovací právo; bez dostatečného zajištění není dědic povinen odkazy vyřizovat.
# Pokud však odkazovník odkaz již obdržel, provede se srážka podle hodnoty, jakou měl odkaz v době přijetí, a podle užitků, které již z něho získal. Odkazovník se zbaví povinnosti příspěvku tím, že vydá dědici odkaz i s užitky nebo jejich cenu. V ostatním se na odkazovníka hledí jako na poctivého držitele.

{{§|1631}}

# Nestačí-li čistá pozůstalost k úhradě všech dluhů a jiných povinných výdajů, odkazy se poměrně sníží.
# Nestačí-li čistá pozůstalost k vyřízení všech odkazů, uspokojí se přede všemi ostatními odkaz zaopatření, výchovy a výživy; ostatní odkazy se poměrně sníží.

{{§|1632}}
'''Splnění poslední vůle správcem pozůstalosti'''

Nebyl-li určen vykonavatel závěti a nechce-li dědic věnovat splnění poslední vůle svůj čas a námahu, soud na jeho návrh za tím účelem jmenuje správce pozůstalosti, nebo uloží splnění poslední vůle správci pozůstalosti již povolanému.

=== Díl 4 – Zákonná posloupnost ===
{{§|1633}}

# Kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Není-li zákonný dědic, nebo nenabude-li dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů.
# Kdo nabyl dědictví proto, že dědic ani náhradník povolaný dědickou smlouvou nebo závětí dědit nechtěl nebo nemohl, splní ostatní nařízení zůstavitele.

{{§|1634}}
'''Odúmrť'''

# Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadá dědictví státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic; stát však nemá právo odmítnout dědictví, ani právo na odkaz podle § 1594 odst. 1 věty třetí.
# Vůči jiným osobám má stát stejné postavení jako dědic, kterému svědčí výhrada soupisu.

{{§|1635}}
'''První třída dědiců'''

# V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.
# Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.

{{§|1636}}
'''Druhá třída dědiců'''

# Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
# Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.

{{§|1637}}
'''Třetí třída dědiců'''

# Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
# Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

{{§|1638}}
'''Čtvrtá třída dědiců'''

Nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele.

{{§|1639}}
'''Pátá třída dědiců'''

# Nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá.
# Nedědí-li jednotlivý člen dvojice, připadne uvolněná osmina druhému členu. Nedědí-li dvojice, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Nedědí-li ani jedna dvojice téže strany, připadá dědictví dvojicím druhé strany ve stejném poměru, v jakém se dělí o polovinu dědictví, která jim připadá přímo.

{{§|1640}}
'''Šestá třída dědiců'''

# Nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem.
# Nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti.

{{§|1641}}
'''Několikeré příbuzenství'''

Je-li někdo se zůstavitelem příbuzný z více než z jedné strany, má z každé strany dědické právo, které by mu náleželo jako příbuznému z této strany.

=== Díl 5 – Povinný díl ===
'''Započtení na povinný díl a na dědický podíl'''

==== Oddíl 1 – Nepominutelný dědic ====
{{§|1642}}

Nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

{{§|1643}}

# Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.
# Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

{{§|1644}}

# Povinný díl může být zůstaven v podobě dědického podílu nebo odkazu, ale musí zůstat nepominutelnému dědici zcela nezatížen.
# K nařízení zůstavitele, která omezují povinný díl, se nepřihlíží. Zůstaví-li se nepominutelnému dědici více než povinný díl, vztahuje se takové nařízení, učinil-li je zůstavitel v pořízení pro případ smrti, jen na část, která přesahuje hodnotu povinného dílu. To neplatí, zemře-li nepominutelný dědic před zůstavitelem, nebo nedědí-li z jiného důvodu.
# Zůstavitel může také nepominutelnému dědici uložit, aby se rozhodl pro to, co se mu zůstavuje s omezením, nebo pro povinný díl.

{{§|1645}}

Kdo se zřekl dědictví nebo povinného dílu, kdo je nezpůsobilý dědit nebo kdo byl zůstavitelem vyděděn, právo na povinný díl nemá, ale při výpočtu povinných dílů ostatních dědiců se k němu hledí právě tak, jako by z dědického práva nebyl vyloučen.

==== Oddíl 2 – Vydědění ====
{{§|1646}}

# Ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vede trvale nezřízený život.
# Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen.
# Přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického.

{{§|1647}}

Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl. Učinit to však může jen tak, že tento jeho povinný díl zůstaví dětem tohoto nepominutelného dědice, popřípadě, není-li jich, jejich potomkům.

{{§|1648}}

Nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění.

{{§|1649}}

# Prohlášení o vydědění lze učinit nebo je lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť.
# Stejným způsobem může zůstavitel prohlásit o některém z dědiců nikoli nepominutelných, jemuž svědčí zákonná dědická posloupnost, že pozůstalosti nenabude.

==== Oddíl 3 – Ochrana nepominutelného dědice ====
{{§|1650}}

Nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.

{{§|1651}}

# Právo na povinný díl má i nepominutelný dědic, o němž bylo zůstaviteli známo, že je naživu, a přesto jej v závěti opominul.
# Dopustil-li se ten, kdo byl opominut nikoli omylem, něčeho, co naplňuje zákonný důvod vydědění, hledí se na toto opominutí jako na vydědění učiněné mlčky a po právu.

{{§|1652}}

Dokáže-li nepominutelný dědic, že jeho opominutí pochází jen z toho, že zůstavitel při pořízení pro případ smrti o něm nevěděl, má takový dědic právo na povinný díl, jaký mu náleží podle zákona.

{{§|1653}}

Byl-li nepominutelný dědic zkrácen nebo opominut, přispějí dědici i odkazovníci k vyrovnání jeho práva poměrně.

==== Oddíl 4 – Výpočet povinného dílu ====
{{§|1654}}

# Nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Jsou-li pro to na straně dědiců zvlášť závažné důvody a lze-li to na nepominutelném dědici rozumně požadovat, může soud povolit splátky na povinný díl nebo odklad jeho splatnosti; pohledávka se však úročí ode dne, kdy byla původně splatná.
# Ustanovení odstavce 1 nebrání, aby se nepominutelný dědic dohodl s dědici ze závěti nebo z dědické smlouvy jinak; zkrátí-li se tím však práva dalších věřitelů, je dohoda vůči nim neúčinná. Bude-li v průběhu řízení o dědictví ujednáno, že se nepominutelnému dědici namísto zaplacení vydá z pozůstalosti věc zapsaná do veřejného seznamu, zapíše se nepominutelný dědic do veřejného seznamu přímo po zůstaviteli.

{{§|1655}}

# Pro stanovení povinného dílu se majetek v pozůstalosti sepíše a odhadne; dluhy zůstavitele a závady, které na majetku vázly již v době zůstavitelovy smrti, se od hodnoty majetku odečtou. Při vypočtení povinného dílu se k pozůstalosti připočte, co se započítává na povinný díl podle § 1660 a 1661.
# Nepominutelný dědic má právo být při odhadu, vznášet dotazy a uplatňovat připomínky.

{{§|1656}}

Povinný díl se stanoví bez zřetele na odkazy a jiné závady vznikající z pořízení pro případ smrti. Až do určení povinného dílu se nepominutelný dědic poměrně účastní na zisku a ztrátě pozůstalosti. Kdo má právo na povinný díl, má právo i na poměrné vyúčtování podílu na zisku a ztrátě pozůstalosti od smrti zůstavitele až do určení povinného dílu.

{{§|1657}}

Dohodne-li si nepominutelný dědic s dědici odbytné a schválí-li dohodu soud, ustanovení § 1655 a 1656 se nepoužijí.

==== Oddíl 5 – Započtení na povinný díl a na dědický podíl ====
{{§|1658}}

Započtení na povinný díl nebo na dědický podíl nezakládá povinnost něco vydat, ledaže se jedná o případ uvedený v § 2072.

{{§|1659}}

Při započtení se počítá hodnota toho, co bylo poskytnuto a co podléhá započtení, podle doby odevzdání. V mimořádných případech může soud rozhodnout jinak.

'''Započtení na povinný díl'''

{{§|1660}}

# Na povinný díl se započte vše, co nepominutelný dědic z pozůstalosti skutečně nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením.
# Na povinný díl se započte i to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí, ledaže zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za delší dobu; potomku se kromě toho započte i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při započtení se však nepřihlíží k obvyklým darováním.

{{§|1661}}

# Na povinný díl potomka se započte to, co mu zůstavitel dal za svého života na úlevu v nákladech spojených se založením samostatné domácnosti, se založením manželského či obdobného soužití nebo s nástupem povolání či se započetím podnikání; na povinný díl se započte i to, co zůstavitel použil na úhradu dluhů zletilého potomka. Stalo-li se tak dříve než v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, provede se započtení, pokud zůstavitel neprojeví opačnou vůli.
# Potomkovi, který vstupuje na místo svého předka, se započte na povinný díl i to, co takto dostali od zůstavitele jeho rodiče, na jejichž místo vstupuje.

'''Započtení na dědický podíl'''

{{§|1662}}

Dědické podíly se vypočtou stejně jako povinný díl.

{{§|1663}}

Při posloupnosti dědiců podle pořízení pro případ smrti nebo při zákonné dědické posloupnosti se započtení na dědický podíl provede, jen přikázal-li to zůstavitel projevem vůle učiněným ve formě předepsané pro pořízení závěti.

{{§|1664}}

Soud může provést započtení na dědický podíl, i když to zůstavitel nepřikázal, byl-li by jinak nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněn; k obvyklým darováním se však nepřihlíží.

=== Díl 6 – Právo některých osob na zaopatření ===
{{§|1665}}

Kdo by jinak byl nepominutelným dědicem, ale nemá právo na povinný díl, má právo na nutnou výživu, pokud se mu jí nedostává a pokud není schopen sám se živit; takto však nemůže dostat z pozůstalosti více, než kolik by činil jeho povinný díl. Právo na nutnou výživu však nemá ten, na jehož místě dědí jeho potomek, nebo je-li jeho potomek na jeho místě povolán k povinnému dílu.

{{§|1666}}

# Pozůstalý manžel má právo na slušnou výživu z pozůstalosti po dobu šesti týdnů po smrti manžela. Je-li vdova těhotná, má právo na slušnou výživu až do konce šestého týdne po porodu; totéž právo má i matka zůstavitelova dítěte, která nebyla za zůstavitele provdána.
# Byl-li pozůstalému manželu zákonný dědický podíl odepřen nebo zkrácen, má pozůstalý manžel právo na nutné zaopatření až do uzavření nového manželství, pokud se mu takového zaopatření jinak nedostává a pokud není schopen sám se živit; takto však nemůže dostat z pozůstalosti více, než kolik by činila polovina jeho zákonného dědického podílu. Právo na nutné zaopatření však nenáleží manželu, který bez vážných důvodů nesdílel se zůstavitelem rodinnou domácnost, manželu nezpůsobilému být dědicem ani manželu, který se dědictví zřekl nebo je odmítl.
# Bylo-li by právem na slušnou výživu podle odstavce 1 zkráceno právo na nutnou výživu podle § 1665, zkrátí se všechna tato práva tak, aby se všem oprávněným dostalo stejně. Nutné zaopatření podle odstavce 2 nelze poskytnout, zkrátilo-li by se tím právo na nutnou výživu podle § 1665.

{{§|1667}}

Pozůstalý manžel nabývá vlastnické právo k movitým věcem, které tvoří základní vybavení rodinné domácnosti, i když není dědicem. To neplatí, pokud pozůstalý manžel bez vážných důvodů nesdílel se zůstavitelem rodinnou domácnost.

{{§|1668}}

# Byl-li pozůstalému rodiči zákonný dědický podíl odepřen nebo zkrácen, má pozůstalý rodič právo na nutné zaopatření, pokud se mu takového zaopatření jinak nedostává a pokud není schopen sám se živit; takto však nemůže dostat z pozůstalosti více, než kolik by činila třetina jeho zákonného dědického podílu. Právo na nutné zaopatření nenáleží rodiči nezpůsobilému být dědicem, rodiči, který se dědictví zřekl nebo je odmítl, ani rodiči, který se dopustil činu zakládajícího důvod k vydědění.
# Nutné zaopatření nelze rodiči poskytnout, zkrátilo-li by se tím právo na nutnou výživu podle § 1665.

{{§|1669}}

Osobám, které požívaly až do smrti zůstavitele bezplatné zaopatření v jeho domácnosti, přísluší stejné zaopatření ještě tři týdny po smrti zůstavitele.

=== Díl 7 – Přechod pozůstalosti na dědice ===

==== Oddíl 1 – Nabytí dědictví ====
{{§|1670}}

Nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.

{{§|1671}}

# Neuplatnil-li dědic dědické právo před soudem ve lhůtě, kterou soud stanoví, nezaniká dědici dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží. To platí i o dědickém právu neznámého dědice nebo dědici neznámého pobytu, který byl o svém právu vyrozuměn vyhláškou soudu a v určené lhůtě o sobě nedal vědět.
# Má-li neznámý dědic nebo dědic neznámého pobytu opatrovníka, nemůže opatrovník učinit prohlášení, že tento dědic dědictví odmítá, nebo že je neodmítá, anebo přijímá.

{{§|1672}}

Uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.

{{§|1673}}

# Proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.
# Uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem. Není-li důvod vydědění uveden, odkáže se k podání žaloby ten, kdo má dědit na jeho místě.

'''Výhrada soupisu'''

{{§|1674}}

# Zůstavitel nemůže dědici odejmout právo na výhradu soupisu pozůstalosti. Vzdají-li se tohoto práva strany dědické smlouvy, nepřihlíží se k tomu.
# Právo na výhradu soupisu lze uplatnit prohlášením učiněným ústně před soudem, anebo prohlášením zaslaným soudu v písemné formě. Vyhradí-li si dědic soupis s výhradami nebo podmínkami, nepřihlíží se k nim. To platí i pro prohlášení dědice, že výhradu soupisu neuplatňuje.

{{§|1675}}

Dědic má právo vyhradit si soupis pozůstalosti, uplatní-li je do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o tomto právu vyrozuměl. Jsou-li pro to důležité důvody, soud lhůtu dědici prodlouží.

{{§|1676}}

# O svéprávném, známém a přítomném dědici, který není manželem, potomkem, anebo předkem zůstavitele a ve lhůtě podle § 1675 se nevyjádří, platí, že neuplatňuje výhradu soupisu. Od ostatních dědiců si soud vyžádá po jejich předvolání a poučení výslovné vyjádření, ledaže vůči svéprávnému manželovi, potomkovi či předkovi dědice nastal účinek podle § 1681.
# Kdo si nevyhradil soupis pozůstalosti, nebo prohlásil, že právo výhrady soupisu neuplatňuje, nemůže si soupis vyhradit dodatečně.

==== Oddíl 2 – Správa pozůstalosti a její soupis ====
'''Správa pozůstalosti'''

{{§|1677}}

# Povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové.
# Je-li pro to vážný důvod, nařídí soud jiné opatření.

{{§|1678}}

# Kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu.
# Kdo spravuje pozůstalost, poskytne z ní splátky na zaopatření osobám, které na ně mají právo, a doručí odkazovníkům zprávu o odkazech, které jim připadly. Dospělé odkazy vyrovná, schválí-li to soud.

{{§|1679}}

# Při správě lze z pozůstalosti něco zcizit nebo použít jako jistotu, vyžaduje-li to zájem na zachování hodnoty nebo podstaty spravovaného majetku, jinak za protiplnění. To platí i v případě, že má být změněn účel spravovaného majetku.
# Správce dědictví nebo vykonavatel závěti může učinit úkon přesahující rozsah prosté správy, souhlasí-li s tím dědici. Nedohodnou-li se dědici nebo je-li dědicem osoba pod zvláštní ochranou, vyžaduje se souhlas soudu.

{{§|1680}}

# Dědici, jehož dědické právo je již jasně prokázáno, může soud povolit i před skončením řízení o dědictví, aby s určitými pozůstalostními předměty volně nakládal, pokud je splnění poslední vůle zůstavitele zabezpečeno nebo souhlasí-li ostatní spoludědicové, nepominutelní dědicové a odkazovníci.
# Uplatňuje-li právo na dědictví více osob, které si odporují, nelze opatření podle odstavce 1 učinit. Dostalo-li se však dědici výhody již dříve, nelze mu ji odejmout.

{{§|1681}}

# Ujme-li se dědic, aniž je k tomu oprávněn, plné správy pozůstalosti, ruší se tím od počátku účinky výhrady soupisu, pokud ji případně učinil. To platí i tehdy, prokáže-li se, že dědic pozůstalostní majetek úmyslně zatajil, smísí-li dědic části pozůstalosti s částmi svého majetku, aniž lze rozlišit, komu patří, ledaže tomu tak bylo již před smrtí zůstavitele. Stejný účinek vzhledem k výhradě soupisu nastane i vůči tomu z dědiců, v jehož přímém či nepřímém zastoupení někdo jiný pozůstalost takto spravoval. Spravuje-li takto pozůstalost osoba dědici blízká, má se za to, že jedná také jako jeho zástupce.
# Účinek podle odstavce 1 nenastane, rozdělí-li si dědici ještě před potvrzením nabytí dědictví jen písemnosti, podobizny nebo záznamy a jiné věci rodinné nebo upomínkové povahy.

'''Závěra pozůstalosti'''

{{§|1682}}

# Soud učiní bez odkladu opatření zajišťující pozůstalost (závěru), jestliže
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;některý z dědiců není svéprávný,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;některý z dědiců je neznámého pobytu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je obava, že je pozůstalost předlužena,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;věřitel navrhl odloučení pozůstalosti, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je-li tu jiný důležitý důvod pro zvláštní opatrnost.
# Je-li jen některý dědic nesvéprávný, nepřítomný nebo neznámý, lze se spokojit se závěrou takové části pozůstalosti, která stačí k uspokojení jeho dědického práva. To platí i tehdy, je-li tu osoba, které přísluší právo na povinný díl.

{{§|1683}}

Závěry není třeba, je-li v pozůstalosti nemovitá věc poskytující dostatečnou jistotu.

'''Soupis pozůstalosti'''

{{§|1684}}

# Účelem soupisu pozůstalosti je zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele.
# Neohrozí-li to vážně včasné provedení soupisu, může být soupisu přítomen a vznášet dotazy a činit připomínky
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vykonavatel závěti,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;správce dědictví,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;každý, kdo tvrdí a osvědčí své dědické právo nebo právo na povinný díl, nebo o kom je známo, že mu takové právo zřejmě náleží,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;věřitel, který si vyžádal odloučení pozůstalosti,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;souhlasí-li soud, i jiná osoba, která na tom prokáže právní zájem; odkazovník však jen tehdy, hrozí-li, že bude povinen poměrně přispět na povinný díl.

{{§|1685}}

# Soud nařídí soupis pozůstalosti, uplatní-li dědic právo výhrady soupisu, nebo je-li to potřebné pro výpočet povinného dílu.
# Soud nařídí soupis pozůstalosti také,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je-li mezi dědici osoba, která není plně svéprávná, nebo která je neznámá či nepřítomná, nebo právnická osoba veřejně prospěšná či zřízená ve veřejném zájmu (dále jen „osoba pod zvláštní ochranou“),
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je-li nejistota, zda je někdo dědicem nebo kdo je dědicem,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;žádá-li o to věřitel podle § 1709, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;osvědčí-li věřitel zůstavitele, že tu je pro provedení soupisu jiný vážný důvod.

{{§|1686}}

# Náklady na pořízení soupisu se hradí z pozůstalosti a jdou poměrně k tíži dědických podílů těch dědiců, jimž je soupis k prospěchu. Není-li dobře možné hradit náklady na pořízení soupisu z pozůstalosti, uloží soud těmto dědicům, aby na úhradu nákladů poměrně přispěli.
# Nařídil-li soud soupis pro potřebu výpočtu povinného dílu, hradí se náklady z pozůstalosti a jdou poměrně k tíži všech dědiců a osoby, která má právo na povinný díl. Není-li dobře možné hradit náklady na pořízení soupisu z pozůstalosti, uloží soud těmto osobám, aby na úhradu nákladů poměrně přispěly.
# Požaduje-li někdo soupis, aniž pro to má vážný důvod, soud mu uloží, aby náklady soupisu nesl ze svého.

{{§|1687}}

# Odůvodňují-li to okolnosti případu, může soud rozhodnout o nahrazení soupisu pozůstalosti seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici. Nebyl-li správce pozůstalosti dosud ustaven, může ho za tím účelem jmenovat soud.
# V jednoduchých případech může soud rozhodnout, neodporují-li tomu dědicové, o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku.

{{§|1688}}

# Prokáže-li se, že prohlášení nebo seznam podle § 1687 neodpovídají skutečnosti v rozsahu nikoli nepodstatném,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ruší se tím dědicům od počátku účinky výhrady soupisu, pokud ji případně učinili,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;osoba uvedená v § 1685 odst. 2 má právo žádat, aby soud nařídil nový soupis pozůstalosti, prokáže-li na tom právní zájem.
# Účinek podle odstavce 1 písm. a) nenastane vůči osobě pod zvláštní ochranou, ledaže se prokáže, že pozůstalostní majetek úmyslně zatajila. Tento účinek nenastane ani vůči dědici, který prokáže, že nezavinil neúplnost prohlášení nebo seznamu.
# Způsobil-li správce, že seznam podle § 1687 není úplný, nahradí škodu z toho vzešlou.

{{§|1689}}

Je-li znám věřitel, soud mu oznámí, že byl proveden soupis pozůstalosti a umožní mu vyjádřit se k soupisu.

==== Oddíl 3 – Potvrzení dědictví ====
{{§|1690}}

# Soud potvrdí dědictví tomu, kdo dědictví neodmítl a má podle průběhu řízení o dědictví nejlepší dědické právo, poté, co je zabezpečeno, že vůle zůstavitele bude náležitě splněna.
# Byl-li povolán vykonavatel závěti, potvrdí soudu splnění zůstavitelových nařízení; nebyl-li povolán, prokáží to soudu dědicové. Neshodnou-li se dědici nebo odporují-li tomu, co potvrdil vykonavatel závěti, rozhodne soud, jak důkaz opatří.

{{§|1691}}

# Byly-li nařízeny odkazy, soud potvrdí dědictví až poté, co mu bude prokázáno, že
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;odkazovníkům byly podány zprávy o odkazu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;splatné odkazy osobám, které nejsou plně svéprávné, právnickým osobám veřejně prospěšným nebo zřízeným ve veřejném zájmu nebo odkazy učiněné za dobročinným a veřejně prospěšným účelem byly splněny a že splnění nesplatných odkazů bylo zajištěno,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;bylo zajištěno i splnění odkazů neznámým nebo nepřítomným osobám.
# Soud může jistotu prominout, je-li zřejmě zbytečná.

{{§|1692}}

# Jedinému dědici soud potvrdí, že dědictví nabyl. Uvede, kdo je dědicem, čí pozůstalost nabývá, z jakého důvodu a zda se tak děje s výhradou soupisu, nebo bez ní.
# Několika dědicům soud potvrdí i dědické podíly ve výši po případném započtení na dědický podíl a po započtení případných odkazů. Při rozdělení pozůstalosti soud rovněž potvrdí, jaké dědictví každý dědic nabyl a z jakého důvodu k rozdělení dědictví dochází.
# Je-li nařízena dědická posloupnost zřízením svěřenského nástupnictví, doložením času nebo jiným způsobem, soud potvrdí, že byla nařízena, kdo následuje jako následný dědic a za jakého předpokladu. Určil-li zůstavitel, že přední dědic může s dědictvím volně nakládat, soud potvrdí i to.

{{§|1693}}

# Dědicové si mohou před soudem v řízení o dědictví dohodnout, jaká bude výše jejich dědických podílů. Soud dohodu schválí, neodporuje-li zájmu osoby pod zvláštní ochranou.
# Dědí-li se na základě pořízení pro případ smrti, mohou si dědici dohodnout jinou výši dědických podílů, než jakou jim zůstavitel vyměřil, pokud to zůstavitel výslovně připustil.
# Dědí-li se podle zákonné dědické posloupnosti, má dědic právo požadovat po ostatních dědicích vypořádání, pokud se staral o zůstavitele delší dobu nebo přispěl značnou měrou k udržení či zvětšení zůstavitelova majetku prací, peněžitou podporou nebo podobným způsobem, aniž byl za to odměňován. Vypořádání se poskytne ve výši přiměřené trvání a rozsahu toho, co plnil, a hodnotě pozůstalosti; o tuto výši se zvětší jeho dědický podíl. To platí i v případě, že dědic, který není pozůstalým manželem, plnil vůči zůstaviteli vyživovací nebo obdobnou povinnost.

==== Oddíl 4 – Rozdělení pozůstalosti ====
{{§|1694}}

# Pořídil-li zůstavitel pro případ smrti, rozdělí se pozůstalost podle jeho vůle. Dědici se mohou před soudem dohodnout, že si pozůstalost zcela nebo zčásti rozdělí i jinak, pokud to zůstavitel výslovně připustil.
# Přidělil-li zůstavitel dědicům jednotlivé věci ze svého jmění, aniž výslovně přikázal, že pozůstalost musí být rozdělena, jak nařídil, nebo že povolaný dědic může přijmout jen, co mu bylo přiděleno, popřípadě, že určitá věc má zůstat ve spoluvlastnictví dědiců, hledí se na jeho projev vůle jako na přání bez právní závaznosti.

{{§|1695}}

# Nepořídil-li zůstavitel pro případ smrti, mohou se dědici před soudem dohodnout o rozdělení pozůstalosti jakkoli.
# Nepořídil-li zůstavitel o některé části pozůstalosti nebo nepřikázal-li, jak má být pozůstalost nebo její část rozdělena, nebo není-li rozdělení pozůstalosti podle zůstavitelovy vůle vůbec možné, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně.

{{§|1696}}

# Soud dohodu dědiců o rozdělení schválí, neodporuje-li vůli zůstavitele a v jejích mezích ani zájmům osoby pod zvláštní ochranou. Neschválí-li soud dohodu, potvrdí dědicům nabytí dědictví podle výše jejich dědických podílů.
# K platnosti dohody o rozdělení pozůstalosti se vyžaduje, aby v důsledku jejího uzavření byla rozdělena celá známá pozůstalost. Dohodou lze zřídit i věcné břemeno nebo zástavní či jiné věcné právo, i když o něm zůstavitel nepořídil.

{{§|1697}}

# Soud rozdělí pozůstalost podle nařízení zůstavitele. Pověřil-li zůstavitel třetí osobu určením, jak má být pozůstalost rozdělena, soud této osobě stanoví přiměřenou lhůtu, nejméně v délce dvou měsíců; soud však k určení nepřihlédne, je-li zjevně nespravedlivé nebo dojde-li k němu po lhůtě.
# Nebrání-li tomu zůstavitelovo nařízení, soud rozdělí pozůstalost schválením dohody dědiců; nedojde-li k dohodě, soud pozůstalost rozdělí, pokud o to požádají všichni dědicové a pokud mezi nimi není sporu, co do pozůstalosti náleží. Soud přitom dbá zájmů osoby pod zvláštní ochranou.
# V ostatních případech soud pozůstalost nerozdělí a potvrdí dědicům nabytí dědictví podle dědických podílů.

{{§|1698}}

Při rozdělení pozůstalosti lze vypořádat právo na náhradu z poměrů mezi spoludědici, provést započtení na dědický podíl a započtení odkazů.

{{§|1699}}

# Podle okolností mohou být také pohledávka nebo dluh přiděleny jednotlivému dědici. Přidělí-li se dluh některému dědici, nedotýká se to práv věřitele.
# Dědic zkrácený na svém podílu přidělením vadné věci má vůči spoludědicům právo na náhradu toho, oč byl vadou zkrácen.

{{§|1700}}

# Rozděluje-li pozůstalost soud na žádost dědiců, zřídí výkaz, jehož základem je soupis pozůstalosti nebo soupis potvrzený všemi dědici. Bylo-li něco z pozůstalosti prodáno z vůle dědice po právu, zahrne se do pozůstalosti dosažená kupní cena, při jiném zcizení z vůle dědice pak obvyklá cena v den vzniku dědického práva. Na podíl každého z dědiců vyjádřený v penězích se přidělí jednotlivé předměty podle ceny uvedené ve výkazu.
# Není-li cena některého předmětu zřejmá, stanoví ji soud odhadem, pokud předmět nepřidělí všem dědicům podle jejich podílů.

==== Oddíl 5 – Dluhy postihující dědice ====
{{§|1701}}

# Dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.
# Dědic je zavázán k úhradě nákladů zůstavitelova pohřbení a opatření zůstavitelova hrobového místa, ledaže tyto náklady byly z pozůstalosti uhrazeny podle § 114 odst. 2.

{{§|1702}}

Dědic se nemůže zprostit povinnosti založené mu pořízením pro případ smrti odmítnutím dědictví z tohoto pořízení s tím, že uplatní své právo jako dědic ze zákona. Může se stát dědicem z pořízení pro případ smrti, nebo dědictví odmítnout.

{{§|1703}}
'''Práva věřitelů před potvrzením dědictví'''

Dokud soud nepotvrdí dědici nabytí dědictví, mohou věřitelé vymáhat plnění jen vůči tomu, kdo spravuje pozůstalost, a domáhat se uspokojení jen z majetku náležejícího do pozůstalosti.

'''Právní účinky neuplatnění výhrady soupisu'''

{{§|1704}}

Neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Neuplatnilo-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně.

{{§|1705}}

Provedení soupisu nemá právní účinky pro rozsah povinnosti k hrazení dluhů u dědice, který výhradu soupisu neuplatnil.

'''Právní účinky výhrady soupisu'''

{{§|1706}}

Uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

{{§|1707}}

Každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu.

{{§|1708}}

Postih mezi spoludědici se řídí podle obecných ustanovení o společných dluzích.

'''Odloučení pozůstalosti'''

{{§|1709}}

# Věřitel, který osvědčí obavu z předlužení dědice, může předtím, než soud potvrdil nabytí dědictví, navrhnout, aby pozůstalost zůstala odloučena od jmění dědice a byla spravována jako oddělené jmění. Soud návrhu nevyhoví, je-li zřejmé, že k obavě není důvod.
# Návrh na odloučení pozůstalosti nebrání, aby soud nabytí dědictví potvrdil.

{{§|1710}}

Z odloučené pozůstalosti se uspokojí věřitel, který si odloučení vyžádal. Tento věřitel však ztrácí právo uspokojit se z ostatního dědicova majetku, a to i v případě, že dědic neuplatnil výhradu soupisu.

'''Vyhledání dluhů zůstavitele'''

{{§|1711}}

Dědic, který si vyhradil soupis, nebo ten, kdo pozůstalost spravuje, může před rozhodnutím soudu o potvrzení dědictví navrhnout, aby soud pro vyhledání dluhů zůstavitele věřitele vyzval, aby v přiměřené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky. Dokud nebude skončeno řízení, které se takto zavede, nemá dědic, ani ten, kdo spravuje pozůstalost, povinnost uspokojovat věřitele.

{{§|1712}}

# Věřitel, který se ve lhůtě nepřihlásí, nemá právo na uhrazení vůči dědici, je-li pozůstalost vyčerpána uhrazením ohlášených pohledávek.
# Ustanovení odstavce 1 se nepoužije,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;prokáže-li věřitel, že dědic věděl o pohledávce, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zajišťuje-li pohledávku věřitele zástavní nebo jiné věcné právo k věci náležející do pozůstalosti.

{{§|1713}}

Nebylo-li žádáno o výzvu věřitelům, nebo uspokojí-li dědic některého z hlásících se věřitelů bez zřetele na práva ostatních, a nedosáhne-li proto některý věřitel úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, je dědic věřiteli zavázán nad rámec uvedený v § 1692, a to až do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti podle jiného právního předpisu.

=== Díl 8 – Zcizení dědictví ===
{{§|1714}}

# Dědictví lze zcizit po smrti zůstavitele; je-li smlouva uzavřena dříve, nepřihlíží se k ní. Zcizením dědictví vstupuje nabyvatel do práv a povinností náležejících k pozůstalosti.
# Dědictví se zcizuje odvážnou smlouvou, pokud při zcizení dědictví nebyl za základ smlouvy vzat seznam práv a povinností. Byl-li takový seznam za základ vzat, záleží na obsahu smlouvy, záleží na ujednání stran, nakolik se použijí také § 1716 a 1717.
# Smlouva vyžaduje formu veřejné listiny.

{{§|1715}}

Strany oznámí bez zbytečného odkladu soudu, který vede řízení o dědictví, že dědictví bylo zcizeno.

{{§|1716}}

# Nabyvatel nemá právo na věc náležející zciziteli nikoli jako dědici, ale z jiného právního důvodu, ani na písemnosti, podobizny a záznamy rodinné povahy.
# Nabyvateli naproti tomu náleží vše, co k dědictví přibude tím, že ubude odkazovník nebo spoludědic nebo jakýmkoliv jiným způsobem, měl-li by na to zcizitel právo.

{{§|1717}}

Nabyvateli náleží i vše, co zcizitel již dědickým právem obdržel. Nabyvatel však zciziteli nahradí, co ten vynaložil ze svého k nastoupení dědictví nebo na pozůstalost, a pokud si strany neujednaly něco jiného, i náklady zůstavitelova pohřbu a opatření pohřebiště.

{{§|1718}}

Spravoval-li zcizitel pozůstalost dříve, než byla nabyvateli vydána, je vůči nabyvateli zavázán jako příkazník.

{{§|1719}}

Zcizitel dědictví odpovídá nabyvateli za pravost svého dědického práva, jak je udal. Utrpí-li nabyvatel škodu, zcizitel ji nahradí podle části čtvrté tohoto zákona.

{{§|1720}}

Nabyvatel i zcizitel dědictví jsou věřitelům za dluhy zůstavitele zavázáni společně a nerozdílně.

= ČÁST ČTVRTÁ – RELATIVNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA =

== HLAVA I – VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ O ZÁVAZCÍCH ==

=== Díl 1 – Vznik závazků a jejich obsah ===
{{§|1721}}

Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

{{§|1722}}

Plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.

{{§|1723}}

# Závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.
# Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

=== Díl 2 – Smlouva ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|1724}}

# Smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.
# Ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle, kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu vůle nebo zákon.

{{§|1725}}

Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

{{§|1726}}

Považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náležitost, již měly ve smlouvě ujednat, hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti. Dala-li však některá ze stran již při uzavírání smlouvy najevo, že dosažení shody o určité náležitosti je předpokladem uzavření smlouvy, má se za to, že smlouva uzavřena nebyla; tehdy ujednání o ostatních náležitostech strany nezavazuje, ani byl-li o nich vyhotoven zápis.

{{§|1727}}

Každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

{{§|1728}}

# Každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít.
# Při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany vzájemně sdělí všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít.

{{§|1729}}

# Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.
# Strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.

{{§|1730}}

# Poskytnou-li si strany při jednání o smlouvě údaje a sdělení, má každá ze stran právo vést o nich záznamy, i když smlouva nebude uzavřena.
# Získá-li strana při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. Poruší-li tuto povinnost a obohatí-li se tím, vydá druhé straně to, oč se obohatila.

==== Oddíl 2 – Uzavření smlouvy ====
Návrh na uzavření smlouvy

{{§|1731}}

Z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

{{§|1732}}

# Právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.
# Má se za to, že návrh dodat zboží nebo poskytnout službu za určenou cenu učiněný při podnikatelské činnosti reklamou, v katalogu nebo vystavením zboží je nabídkou s výhradou vyčerpání zásob nebo ztráty schopnosti podnikatele plnit.

{{§|1733}}

Projev vůle, který nevyhovuje § 1732, není nabídkou a nemůže být proto přijat. Obsahuje-li projev vůle slib plnění za určitý výkon nebo výsledek, jedná se o veřejný příslib, jinak o pouhou výzvu k podání nabídky. Totéž platí o projevu, který směřuje vůči neurčitému okruhu osob nebo který má povahu reklamy, pokud z něho jasně neplyne něco jiného.

{{§|1734}}

Nabídka učiněná ústně musí být přijata bezodkladně, ledaže něco jiného plyne z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž se stala. To platí i tehdy, byla-li přítomné osobě předložena nabídka učiněná v písemné formě.

{{§|1735}}

Nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce. Není-li lhůta uvedena, lze nabídku přijmout v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání nabídky.

{{§|1736}}

Nabídka je neodvolatelná, je-li to v ní výslovně vyjádřeno, anebo dohodnou-li se tak strany. Nabídka je rovněž neodvolatelná, plyne-li to z jednání stran o uzavření smlouvy, z jejich předchozího obchodního styku, anebo ze zvyklostí.

{{§|1737}}
Zrušení nabídky

I když je nabídka neodvolatelná, lze ji zrušit, pokud zrušovací projev dojde druhé straně před doručením nabídky nebo alespoň současně s ním.

{{§|1738}}
Odvolání nabídky

# I když je nabídka odvolatelná, nelze ji odvolat ve lhůtě určené pro její přijetí, ledaže se to v nabídce vyhradí. Odvolatelnou nabídku lze odvolat, jen pokud odvolání dojde druhé straně dříve, než ta odeslala přijetí nabídky.
# Nabídku nelze odvolat, pokud je v ní vyjádřena neodvolatelnost.

{{§|1739}}

# Je-li nabídka odmítnuta, zaniká účinností odmítnutí.
# Zemře-li některá ze stran, nebo pozbude-li svéprávnosti uzavřít smlouvu, nabídka zanikne, pokud je to zřejmé z nabídky samé nebo z povahy a účelu navrhované smlouvy.
Přijetí nabídky

{{§|1740}}

# Osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.
# Projev vůle, který obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku. Přijetím nabídky je však odpověď, která vymezuje obsah navržené smlouvy jinými slovy.
# Odpověď s dodatkem nebo odchylkou, která podstatně nemění podmínky nabídky, je přijetím nabídky, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu takové přijetí neodmítne. Navrhovatel může přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou předem vyloučit již v nabídce nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost.

{{§|1741}}

Při nabídce určené více osobám je smlouva uzavřena, přijmou-li nabídku všechny tyto osoby, pokud z jejího obsahu vyplývá úmysl navrhovatele, aby se stranou smlouvy staly všechny osoby, jimž je nabídka určena, anebo lze-li takový úmysl rozumně předpokládat z okolností, za nichž byla nabídka učiněna. Totéž obdobně platí, je-li zřejmý úmysl navrhovatele, aby se stranou smlouvy stal určitý počet těchto osob.

{{§|1742}}

Přijetí nabídky lze zrušit, dojde-li zrušení navrhovateli nejpozději s přijetím.

{{§|1743}}

# I pozdní přijetí nabídky má účinky včasného přijetí, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu alespoň ústně vyrozumí osobu, které nabídku učinil, že přijetí považuje za včasné, nebo se začne chovat ve shodě s nabídkou.
# Plyne-li z písemnosti, která vyjadřuje přijetí nabídky, že byla odeslána za takových okolností, že by došla navrhovateli včas, kdyby její přeprava probíhala obvyklým způsobem, má pozdní přijetí účinky včasného přijetí, ledaže navrhovatel bez odkladu vyrozumí alespoň ústně osobu, které byla nabídka určena, že považuje nabídku za zaniklou.

{{§|1744}}

S přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.

{{§|1745}}

Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

==== Oddíl 3 – Obsah smlouvy ====
{{§|1746}}

# Zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv.
# Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

{{§|1747}}

Je-li smlouva bezúplatná, má se za to, že se dlužník chtěl zavázat spíše méně než více.

{{§|1748}}

Má se za to, že ujednání, že určitá část obsahu smlouvy bude mezi stranami ujednána dodatečně, je podmínkou účinnosti uzavřené smlouvy.

{{§|1749}}

# Ujednají-li strany, že určitou náležitost smlouvy určí třetí osoba nebo soud, je takové určení podmínkou účinnosti smlouvy. Neurčí-li třetí osoba náležitost smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li ji určit, může kterákoli strana navrhnout, aby tuto náležitost určil soud.
# Při určení náležitosti se přihlédne k účelu, který smlouva zřejmě sleduje, k okolnostem, za nichž byla smlouva uzavírána, jakož i k tomu, aby byly práva a povinnosti stran poctivě uspořádány.

{{§|1750}}

Nenavrhne-li oprávněná strana doplnění obsahu smlouvy v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku od uzavření smlouvy, má se za to, že se smlouva od počátku ruší.

{{§|1751}}

# Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
# Odkáží-li strany v nabídce i v přijetí nabídky na obchodní podmínky, které si odporují, je smlouva přesto uzavřena s obsahem určeným v tom rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu; to platí i v případě, že to obchodní podmínky vylučují. Vyloučí-li to některá ze stran nejpozději bez zbytečného odkladu po výměně projevů vůle, smlouva uzavřena není.
# Při uzavření smlouvy mezi podnikateli lze část obsahu smlouvy určit i pouhým odkazem na obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi.

{{§|1752}}

# Uzavírá-li strana v běžném obchodním styku s větším počtem osob smlouvy zavazující dlouhodobě k opětovným plněním stejného druhu s odkazem na obchodní podmínky a vyplývá-li z povahy závazku již při jednání o uzavření smlouvy rozumná potřeba jejich pozdější změny, lze si ujednat, že strana může obchodní podmínky v přiměřeném rozsahu změnit. Ujednání je platné, pokud bylo předem alespoň ujednáno, jak se změna druhé straně oznámí a pokud se této straně založí právo změny odmítnout a závazek z tohoto důvodu vypovědět ve výpovědní době dostatečné k obstarání obdobných plnění od jiného dodavatele; nepřihlíží se však k ujednání, které s takovou výpovědí spojuje zvláštní povinnost zatěžující vypovídající stranu.
# Nebyl-li ujednán rozsah změn obchodních podmínek, nepřihlíží se ke změnám vyvolaným takovou změnou okolností, kterou již při uzavření smlouvy strana odkazující na obchodní podmínky musela předpokládat, ani ke změnám vyvolaným změnou jejích osobních nebo majetkových poměrů.

{{§|1753}}

Ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

{{§|1754}}

# Použijí-li strany ve smlouvě doložku upravenou v užívaných vykládacích pravidlech, má se za to, že touto doložkou zamýšlely vyvolat právní účinky stanovené vykládacími pravidly, na něž se ve smlouvě odvolaly, popřípadě těmi vykládacími pravidly, která se s přihlédnutím k povaze smlouvy obvykle používají.
# Není-li jedna ze stran smlouvy podnikatelem, lze se vůči této straně dovolat významu doložky, jen pokud se prokáže, že její význam musel být této straně znám.

{{§|1755}}

Vzdá-li se strana všeobecně námitek proti platnosti smlouvy, nepřihlíží se k tomu.

==== Oddíl 4 – Forma smlouvy ====
{{§|1756}}

Není-li smlouva uzavřena slovy, musí být z okolností zřejmá vůle stran ujednat její náležitosti; přitom se přihlédne nejen k chování stran, ale i k vydaným ceníkům, veřejným nabídkám a jiným dokladům.

{{§|1757}}

# Po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí.
# Učiní-li tak při podnikání stran jedna z nich vůči druhé v přesvědčení, že její potvrzení zachycuje obsah smlouvy věrně, platí smlouva za uzavřenou s obsahem uvedeným v potvrzení, i když vykazuje odchylky od skutečně ujednaného obsahu smlouvy. To platí jen v případě, že odchylky uvedené v potvrzení mění skutečně ujednaný obsah smlouvy nepodstatným způsobem a jsou takového rázu, že by je rozumný podnikatel ještě schválil, a za podmínky, že druhá strana tyto odchylky neodmítne.
# Odstavec 2 se použije i v případě, že smlouva byla uzavřena při podnikání jedné ze stran a její obsah potvrdí druhá strana.

{{§|1758}}

Dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.

==== Oddíl 5 – Účinky smlouvy ====
Obecná ustanovení

{{§|1759}}

Smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně.

{{§|1760}}

Skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává.

{{§|1761}}

Zákaz zatížení nebo zcizení věci působí jen mezi stranami, pokud nebyl zřízen jako věcné právo. Takový zákaz je platný, pokud byl zřízen na dobu trvání svěřenského fondu, svěřenského nástupnictví, zastoupení nebo na jinou určitou a přiměřenou dobu v takovém zájmu strany, který je hodný právní ochrany.

{{§|1762}}

# Stanoví-li zákon, že je k účinnosti smlouvy třeba rozhodnutí určitého orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím.
# Nebyl-li návrh na rozhodnutí podán do jednoho roku od uzavření smlouvy, má se za to, že se smlouva od počátku ruší. To platí i v případě, že byl návrh zamítnut.

{{§|1763}}

Poskytne-li strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám právo užívat nebo požívat tutéž věc v tutéž dobu, nabývá takové právo osoba, které převodce poskytl věc k užívání nebo požívání nejdříve. Není-li nikdo takový, náleží právo osobě, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první.
Změna okolností

{{§|1764}}

Změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění podle smlouvy stane pro některou ze stran obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splnit dluh. To neplatí v případech stanovených v § 1765 a 1766.

{{§|1765}}

# Dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění.
# Právo podle odstavce 1 dotčené straně nevznikne, převzala-li na sebe nebezpečí změny okolností.

{{§|1766}}

# Nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Návrhem stran soud není vázán.
# Soud návrh na změnu závazku zamítne, pokud dotčená strana neuplatnila právo na obnovení jednání o smlouvě v přiměřené lhůtě, co změnu okolností musela zjistit; má se za to, že tato lhůta činí dva měsíce.
Smlouva ve prospěch třetí osoby

{{§|1767}}

# Má-li podle smlouvy dlužník plnit třetí osobě, může věřitel požadovat, aby jí dlužník splnil.
# Podle obsahu, povahy a účelu smlouvy se posoudí, zda a kdy také třetí osoba nabyla přímé právo požadovat splnění. Má se za to, že třetí osoba takové právo nabyla, má-li být plnění hlavně k prospěchu právě jí.
# Námitky ze smlouvy má dlužník také proti třetí osobě.

{{§|1768}}

Odmítne-li třetí osoba právo nabyté ze smlouvy, hledí se na ni, jako by nebyla práva na plnění nabyla.

Neodporuje-li to obsahu a účelu smlouvy, může věřitel plnění žádat pro sebe.

{{§|1769}}
Smlouva o plnění třetí osoby

Zaváže-li se někdo zajistit pro druhou stranu, aby jí třetí osoba splnila, zavazuje se tím, že se u třetí osoby přimluví, aby ujednané plnění poskytla. Zaváže-li se však někdo k tomu, že třetí osoba splní, co bylo ujednáno, nahradí škodu, kterou věřitel utrpí, pokud k splnění nedojde.

==== Oddíl 6 – Zvláštní způsoby uzavírání smlouvy ====
{{§|1770}}

Ustanovení o nabídce a o přijetí nabídky se použijí přiměřeně i na případy, kdy strany ujednají pro uzavření smlouvy jiný postup.

{{§|1771}}
Dražba

# Při dražbě je smlouva uzavřena příklepem.
# Již učiněná nabídka se zruší, pokud je podána vyšší nabídka, nebo pokud se dražba ukončí jinak než příklepem.
Veřejná soutěž o nejvhodnější nabídku

{{§|1772}}

Kdo vyhlásí neurčitým osobám soutěž o nejvhodnější nabídku, činí tím výzvu k podávání nabídek.

{{§|1773}}

Vyhlašovatel soutěže vymezí v písemné formě alespoň obecným způsobem předmět plnění a zásady ostatního obsahu zamýšlené smlouvy, na němž trvá, a určí způsob podávání nabídek a lhůtu, do které lze nabídky podat, jakož i lhůtu pro oznámení vybrané nabídky. Obsah podmínek soutěže vhodným způsobem uveřejní.

{{§|1774}}

Vyhlašovatel nemůže uveřejněné podmínky soutěže měnit nebo soutěž zrušit, ledaže si to byl v podmínkách soutěže vyhradil. Změnu nebo zrušení uveřejní stejným způsobem, kterým podmínky soutěže uveřejnil.

{{§|1775}}

# Vyhlašovatel zahrne nabídku do soutěže, odpovídá-li její obsah uveřejněným podmínkám soutěže. Od nich se nabídka může odchýlit jen v rozsahu, který podmínky soutěže připouštějí.
# Do soutěže nelze zahrnout nabídku předloženou po lhůtě stanovené v podmínkách soutěže.
# Navrhovatel má právo na náhradu nákladů spojených s účastí na soutěži, přiznávají-li mu to podmínky soutěže.

{{§|1776}}

# Neurčí-li podmínky soutěže něco jiného, nelze nabídku odvolat po uplynutí lhůty určené v podmínkách soutěže pro předkládání nabídek.
# Podmínky soutěže mohou určit, že nabídku lze změnit nebo doplnit; ke změně nebo k doplnění nabídky provedeným po uplynutí lhůty určené v podmínkách soutěže pro předkládání nabídek se však nepřihlíží. Opravu chyb vzniklých při vyhotovení nabídky lze provést kdykoli, pokud to podmínky soutěže nevylučují.

{{§|1777}}

# Vyhlašovatel vybere nejvhodnější z nabídek a oznámí její přijetí způsobem a ve lhůtě, které jsou určeny v podmínkách soutěže.
# Není-li v podmínkách soutěže stanoven způsob výběru nabídky, je vyhlašovatel oprávněn vybrat nabídku, která mu nejlépe vyhovuje.

{{§|1778}}

# Vyhlašovatel přijme nabídku vybranou podle § 1777. Oznámí-li přijetí nabídky navrhující straně po lhůtě určené v podmínkách soutěže, smlouva nevznikne, pokud vybraný navrhovatel bez zbytečného odkladu sdělí vyhlašovateli, že přijetí nabídky odmítá jako opožděné.
# Vyhlašovatel může odmítnout všechny předložené nabídky, vyhradil-li si to v podmínkách soutěže.

{{§|1779}}

Vyhlašovatel vyrozumí bez zbytečného odkladu po ukončení soutěže navrhovatele, kteří v soutěži neuspěli, že jejich nabídky odmítl.
Veřejná nabídka

{{§|1780}}

# Veřejná nabídka je projev vůle navrhovatele, kterým se obrací na neurčité osoby s návrhem na uzavření smlouvy.
# Podnět k uzavření smlouvy, z něhož neplyne úmysl uzavřít určitou smlouvu nebo který nemá náležitosti podle § 1732 odst. 1, se považuje za výzvu k podávání nabídek.

{{§|1781}}

Veřejnou nabídku lze odvolat, uveřejnil-li navrhovatel odvolání před přijetím veřejné nabídky způsobem, kterým byla veřejná nabídka uveřejněna.

{{§|1782}}

# Na základě veřejné nabídky je smlouva uzavřena s tím, kdo včas a v souladu s ní navrhovateli nejdříve oznámí, že veřejnou nabídku přijímá. Přijme-li veřejnou nabídku současně několik osob, je smlouva uzavřena s tou, kterou navrhovatel zvolil.
# Neurčí-li veřejná nabídka lhůtu k přijetí, platí za ni lhůta přiměřená povaze veřejné nabídky.

{{§|1783}}

# Navrhovatel oznámí příjemci uzavření smlouvy bez zbytečného odkladu po přijetí veřejné nabídky. Ostatním oznámí, že neuspěli.
# Jestliže navrhovatel potvrdí příjemci uzavření smlouvy později, než stanoví odstavec 1, smlouva nevznikne, odmítne-li příjemce uzavření smlouvy bez zbytečného odkladu poté, kdy mu došlo potvrzení navrhovatele o uzavření smlouvy.

{{§|1784}}

# Určí-li to veřejná nabídka výslovně, je smlouva uzavřena s určitým počtem osob, případně se všemi, kdo veřejnou nabídku přijali ve lhůtě podle § 1782.
# Nesplní-li navrhovatel oznamovací povinnost, je vázán všemi přijetími veřejné nabídky, jejichž původcům výsledek neoznámil.

==== Oddíl 7 – Smlouva o smlouvě budoucí ====
{{§|1785}}
Základní ustanovení

Smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

{{§|1786}}

Zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

{{§|1787}}

# Nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.
# Obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány.

{{§|1788}}

# Nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.
# Změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Neoznámí-li zavázaná strana oprávněné straně změnu okolností bez zbytečného odkladu, nahradí oprávněné straně škodu z toho vzniklou.

=== Díl 3 – Obsah závazků ===
Obecná ustanovení

{{§|1789}}

Ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.

{{§|1790}}

Závazek nelze změnit bez ujednání věřitele a dlužníka, ledaže zákon stanoví jinak.

{{§|1791}}

# Vzniku a trvání závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na jehož základě má dlužník povinnost plnit; věřitel je však povinen prokázat důvod závazku.
# Jedná-li se o závazek z cenného papíru, věřitel důvod závazku neprokazuje, ledaže to zákon zvlášť stanoví.

{{§|1792}}
Úplata za plnění

# Plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění za úplatu, aniž je ujednána její výše, či způsob, jakým bude tato výše určena, platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy. Nepodaří-li se takto výši úplaty určit, určí ji soud s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem.
# Byla-li úplata ujednána v rozporu s právními předpisy o cenách, platí za ujednanou ta, která je podle těchto předpisů přípustná.
Neúměrné zkrácení

{{§|1793}}

# Zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela.
# Odstavec 1 se nepoužije pro případ nabytí na komoditní burze, při obchodu s investičním nástrojem podle jiného zákona, v dražbě či způsobem postaveným veřejné dražbě naroveň, ani pro případ sázky nebo hry, anebo při narovnání nebo novaci, pokud byly poctivě učiněny.

{{§|1794}}

# Právo podle § 1793 nevzniká, pokud důvod nepoměru vzájemných plnění vyplývá ze zvláštního vztahu mezi stranami, zejména pokud zkrácená strana měla úmysl plnit zčásti za úplatu a zčásti bezúplatně, nebo jestliže již nelze výši zkrácení zjistit.
# Právo podle § 1793 nevzniká ani tehdy, vzdala-li se jej zkrácená strana výslovně a prohlásila-li, že plnění přijímá za mimořádnou cenu ze zvláštní obliby, anebo souhlasila-li s neúměrnou cenou, ač jí skutečná cena plnění byla nebo musela být známa.

{{§|1795}}

Právo podle § 1793 zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od uzavření smlouvy.

{{§|1796}}
Lichva

Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

{{§|1797}}

Podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1, ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796.
Smlouvy uzavírané adhezním způsobem

{{§|1798}}

# Ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.
# Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

{{§|1799}}

Doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát.

{{§|1800}}

# Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.
# Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

{{§|1801}}

Odchýlí-li se strany od § 1799 nebo 1800 nebo vyloučí-li některé z těchto ustanovení, nepřihlíží se k tomu. To neplatí pro smlouvy uzavřené mezi podnikateli, ledaže strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy a navržená druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.
Úroky

{{§|1802}}

Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

{{§|1803}}

Má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období.

{{§|1804}}

Úroky se platí v téže měně jako hlavní dluh (jistina).

{{§|1805}}

# Není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou, a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu.
# Věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží.

{{§|1806}}

Úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

{{§|1807}}
Záloha

Má se za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je záloha.
Závdavek

{{§|1808}}

# Byl-li ujednán závdavek, vyžaduje se, aby byl odevzdán nejpozději při uzavření smlouvy. Závdavkem se potvrzuje uzavření smlouvy a strana, která jej dala, poskytuje jistotu, že dluh splní.
# Nesplní-li se dluh z příčiny na straně toho, kdo dal závdavek, může si druhá strana závdavek ponechat. Dala-li tato strana závdavek, má právo požadovat, aby jí buď bylo vydáno dvojnásobně tolik, anebo aby dlužník dluh splnil, nebo, není-li splnění dluhu již možné, náhradu škody.

{{§|1809}}

Dala-li strana závdavek a bylo-li zároveň ujednáno právo odstoupit od smlouvy, aniž se zvlášť ujednalo odstupné, považuje se závdavek za odstupné. Odstoupí-li od smlouvy strana, která závdavek dala, ztrácí právo na jeho vrácení; odstoupí-li strana, která závdavek přijala, vydá druhé dvojnásobně tolik.

=== Díl 4 – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|1810}}

Ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

{{§|1811}}

# Veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.
# Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní a poplatků,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;způsob platby a způsob dodání nebo plnění,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje o funkčnosti digitálního obsahu, včetně technických ochranných opatření, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje o součinnosti digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být známy.
# Ustanovení odstavce 2 se nepoužije na smlouvu
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;uzavíranou za účelem vyřizování záležitostí každodenního života, pokud má dojít k vzájemnému plnění bezprostředně po jejím uzavření, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o dodání digitálního obsahu, pokud byl dodán na hmotném nosiči.

{{§|1812}}

# Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.
# K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

{{§|1813}}

Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

{{§|1814}}

Zvláště se zakazují ujednání, která
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;odkládají určení ceny až na dobu plnění,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen.

{{§|1815}}

K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

{{§|1816}}

# Hradí-li se cena alespoň zčásti pomocí úvěru nebo zápůjčky poskytnutých podnikatelem a využije-li spotřebitel práva odstoupit od smlouvy, vztahují se účinky odstoupení i na smlouvu o úvěru nebo zápůjčce; to platí i v případě, že úvěr nebo zápůjčku poskytla třetí osoba podle smlouvy uzavřené s podnikatelem. V takovém případě se poskytovateli úvěru nebo zápůjčky, popřípadě i jiné osobě zakazuje uplatnit vůči spotřebiteli jakékoli sankce.
# Ustanovení odstavce 1 se použije v případě, že spotřebitelská smlouva byla uzavřena distančním způsobem nebo že se jedná o spotřebitelskou smlouvu o dočasném užívání ubytovacího zařízení a jiných rekreačních službách. V ostatních případech se ustanovení odstavce 1 použije, pokud se od něho strany ve smlouvě o úvěru nebo zápůjčce neodchýlí nebo pokud je nevyloučí.

{{§|1817}}

Podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud spotřebitel nedal k této další platbě výslovný souhlas.

{{§|1818}}

Má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, nevyžaduje se, aby uvedl důvod, a s právem odstoupit od smlouvy nelze spojit postih. Využije-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, považuje se lhůta pro odstoupení za zachovanou, pokud spotřebitel v jejím průběhu odešle podnikateli oznámení, že od smlouvy odstupuje.

{{§|1819}}

Textová podoba je zachována, jsou-li údaje poskytnuty takovým způsobem, že je lze uchovat a opakovaně zobrazovat.

==== Oddíl 2 – Uzavírání smluv distančním způsobem a závazky ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory ====
Pododdíl 1
Obecná ustanovení

{{§|1820}}
Sdělení před uzavřením smlouvy

# Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen „prostředek komunikace na dálku“) nebo směřuje-li takové jednání k uzavření smlouvy mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku také
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;náklady na prostředky komunikace na dálku, pokud se liší od základní sazby,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o případné povinnosti zaplatit zálohu nebo obdobnou platbu, je-li vyžadována,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;v případě, že se jedná o smlouvu, jejímž předmětem je opakované plnění, nejkratší dobu, po kterou bude smlouva strany zavazovat,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;v případě smlouvy uzavírané na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění, údaj o ceně nebo způsobu jejího určení za jedno zúčtovací období, kterým je vždy jeden měsíc, pokud je tato cena neměnná,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;v případě smluv uzavíraných na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění, údaje o veškerých daních, poplatcích a nákladech na dodání zboží nebo služby určených způsobem podle písmena b),
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i formulář pro odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj, že v případě odstoupení od smlouvy ponese spotřebitel náklady spojené s navrácením zboží, a jde-li o smlouvu uzavřenou prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, náklady za navrácení zboží, jestliže toto zboží nemůže být vráceno pro svou povahu obvyklou poštovní cestou,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o povinnosti uhradit poměrnou část ceny v případě odstoupení od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb a jejichž plnění již začalo,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jde-li o smlouvu podle § 1837 písm. l), údaj, že spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy, popřípadě za jakých podmínek mu právo na odstoupení od smlouvy zanikne, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu nebo státního dozoru.
# může podnikatel spotřebiteli sdělit také prostřednictvím vzorového poučení o možnosti odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.
# Pokud podnikatel poskytl spotřebiteli vyplněné vzorové poučení o možnosti odstoupení od smlouvy, má se za to, že sdělil spotřebiteli údaje uvedené v odstavci 1 písm. f), g) a h).

{{§|1821}}

Pokud podnikatel spotřebiteli nesdělil údaje o dalších daních a poplatcích, které spotřebitel ponese podle § 1811 odst. 2 písm. c) nebo o nákladech podle § 1811 odst. 2 písm. e) nebo podle § 1820 odst. 1 písm. g), není spotřebitel povinen tyto daně, poplatky nebo náklady podnikateli hradit.

{{§|1822}}
Obsah smlouvy

# Smlouva musí obsahovat i údaje sdělené spotřebiteli před jejím uzavřením. Tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně ujednají. Uzavřená smlouva musí být v souladu s údaji, které byly spotřebiteli sděleny před uzavřením smlouvy. Tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně ujednají, jinak platí jako obsah smlouvy údaj pro spotřebitele příznivější.
# Podnikatel vydá spotřebiteli bezprostředně po uzavření smlouvy alespoň jedno její vyhotovení.

{{§|1823}}
Závazky ze smluv o poskytování služeb

Je-li předmětem smlouvy poskytování služeb, začne podnikatel s plněním své povinnosti ve lhůtě pro odstoupení od smlouvy pouze na základě výslovné žádosti spotřebitele učiněné v textové podobě.
Zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem

{{§|1824}}

# Sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.
# Pokud prostředek komunikace na dálku neumožňuje poskytnout spotřebiteli všechny údaje, obdrží spotřebitel alespoň údaje podle § 1811 odst. 2 písm. a), b), c) a g) a údaje podle § 1820 odst. 1 písm. b), c) a h). Ostatní údaje sdělí podnikatel spotřebiteli v textové podobě nejpozději do doby plnění.

{{§|1825}}

Sjednává-li se smlouva prostřednictvím telefonu, sdělí podnikatel spotřebiteli na začátku hovoru základní údaje o sobě a účel hovoru.

{{§|1826}}

# Při použití elektronických prostředků uvede podnikatel i údaje
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zda uzavřená smlouva bude u něho uložena a zda k ní umožní spotřebiteli přístup,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o jazycích, ve kterých lze smlouvu uzavřít,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření smlouvy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o možnostech zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním objednávky a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o kodexech chování, které jsou pro podnikatele závazné nebo které dobrovolně dodržuje a o jejich přístupnosti s využitím elektronických prostředků.
# Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud se smlouva uzavírá jen s využitím elektronické pošty nebo obdobným způsobem umožňujícím samostatné spojení a uložení dat.
# Před podáním objednávky musí být při použití elektronických prostředků spotřebiteli umožněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje, které do objednávky vložil.

{{§|1827}}

# Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku, je podnikatel povinen prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku neprodleně potvrdit její obdržení; to neplatí při uzavírání smlouvy výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací.
# Uzavírá-li se smlouva za použití elektronických prostředků, poskytne podnikatel spotřebiteli v textové podobě kromě znění smlouvy i znění všeobecných obchodních podmínek.

{{§|1828}}
Zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory

# Sjednává-li se smlouva mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli písemně údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1; v jiné textové podobě jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil.
# Za smlouvu uzavřenou mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání se považuje také smlouva uzavřená
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;v prostoru obvyklém pro podnikatelovo podnikání, pokud k jejímu uzavření došlo bezprostředně poté, co podnikatel oslovil spotřebitele mimo tyto prostory, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;během zájezdu organizovaného podnikatelem za účelem propagace a prodeje zboží či poskytování služeb.
Odstoupení od smlouvy

{{§|1829}}

# Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů. Lhůta podle věty první běží ode dne uzavření smlouvy a jde-li o
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;kupní smlouvu, ode dne převzetí zboží,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;smlouvu, jejímž předmětem je několik druhů zboží nebo dodání několika částí, ode dne převzetí poslední dodávky zboží, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;smlouvu, jejímž předmětem je pravidelná opakovaná dodávka zboží, ode dne převzetí první dodávky zboží.
# Nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v souladu s § 1820 odst. 1 písm. f), může spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení podle odstavce 1. Jestliže však byl spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v této lhůtě, běží čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení ode dne, kdy spotřebitel poučení obdržel.

{{§|1830}}

Pokud podnikatel umožňuje spotřebiteli odstoupit prostřednictvím vyplnění a odeslání vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy na internetových stránkách, potvrdí spotřebiteli bez zbytečného odkladu v textové podobě jeho přijetí.

{{§|1831}}

# Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, zašle nebo předá podnikateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, zboží, které od něho obdržel. Byla-li spotřebiteli již poskytnuta služba, není z toho podnikateli ničeho povinen s výjimkou ustanovení § 1834.
# Podnikatel může po spotřebiteli požadovat pouze úhradu nákladů stanovených tímto zákonem.

{{§|1832}}

# Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, stejným způsobem. Podnikatel vrátí spotřebiteli přijaté peněžení prostředky jiným způsobem jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil a pokud mu tím nevzniknou další náklady.
# Jestliže spotřebitel zvolil jiný, než nejlevnější způsob dodání zboží, který podnikatel nabízí, vrátí podnikatel spotřebiteli náklady na dodání zboží ve výši odpovídající nejlevnějšímu nabízenému způsobu dodání zboží.
# Podnikatel uhradí spotřebiteli náklady spojené s vrácením zboží, jestliže neupozornil spotřebitele o povinnosti nést tyto náklady v souladu s ustanovením § 1820 odst. 1 písm. g).
# Odstoupí-li spotřebitel od kupní smlouvy, podnikatel není povinen vrátit přijaté peněžní prostředky spotřebiteli dříve, než mu spotřebitel zboží předá nebo prokáže, že zboží podnikateli odeslal.

{{§|1833}}

Spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti. To neplatí, pokud podnikatel nesdělil spotřebiteli informace podle ustanovení § 1820 odst. 1 písm. f).

{{§|1834}}

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb a podnikatel s plněním na základě výslovné žádosti spotřebitele začal před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, uhradí podnikateli poměrnou část sjednané ceny za plnění poskytnuté do okamžiku odstoupení od smlouvy. Je-li sjednaná cena nepřiměřeně vysoká, uhradí spotřebitel podnikateli poměrnou část ceny odpovídající tržní hodnotě poskytovaného plnění.

{{§|1835}}

Podnikatel převezme zboží od spotřebitele v jeho domácnosti na své náklady, jestliže spotřebitel odstoupí od smlouvy uzavřené mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, zboží bylo dodáno do domácnosti spotřebitele v okamžiku uzavření smlouvy a povaha zboží jej neumožňuje odeslat obvyklou poštovní cestou.

{{§|1836}}

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, nenese žádné náklady, jestliže jde o smlouvu
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jejímž předmětem je poskytování služeb a podnikatel neposkytl spotřebiteli údaje podle § 1820 odst. 1 písm. d) a f), nebo pokud podnikatel začal s plněním před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, ačkoliv spotřebitel o to výslovně nežádal, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o dodání digitálního obsahu, pokud nebyl dodán na hmotném nosiči a podnikatel jej dodal před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, ačkoliv spotřebitel o to výslovně nežádal, nebo nevzal výslovně na vědomí, že mu právo na odstoupení od smlouvy zanikne, nebo podnikatel nepředal spotřebiteli vyhotovení smlouvy.

{{§|1837}}

Spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o poskytování služeb, jestliže byly splněny s jeho předchozím výslovným souhlasem před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a podnikatel před uzavřením smlouvy sdělil spotřebiteli, že v takovém případě nemá právo na odstoupení od smlouvy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o dodávce zboží nebo služby, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli podnikatele a k němuž může dojít během lhůty pro odstoupení od smlouvy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o dodání alkoholických nápojů, jež mohou být dodány až po uplynutí třiceti dnů a jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávislých na vůli podnikatele,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o dodávce zboží, které bylo upraveno podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze, jakož i zboží, které bylo po dodání nenávratně smíseno s jiným zbožím,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o opravě nebo údržbě provedené v místě určeném spotřebitelem na jeho žádost; to však neplatí v případě následného provedení jiných než vyžádaných oprav či dodání jiných než vyžádaných náhradních dílů,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o dodávce zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o dodávce zvukové nebo obrazové nahrávky nebo počítačového programu, pokud porušil jejich původní obal,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o dodávce novin, periodik nebo časopisů,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud podnikatel tato plnění poskytuje v určeném termínu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;uzavírané na základě veřejné dražby podle zákona upravujícího veřejné dražby, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o dodání digitálního obsahu, pokud nebyl dodán na hmotném nosiči a byl dodán s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a podnikatel před uzavřením smlouvy sdělil spotřebiteli, že v takovém případě nemá právo na odstoupení od smlouvy.

{{§|1838}}
Neobjednané plnění

Dodal-li podnikatel spotřebiteli něco bez objednávky a ujal-li se spotřebitel držby, hledí se na spotřebitele jako na poctivého držitele. Spotřebitel nemusí na své náklady podnikateli nic vracet, ani ho o tom vyrozumět.
Společná ustanovení

{{§|1839}}

V případě pochybností musí podnikatel prokázat, že sdělil spotřebiteli údaje, které je povinen sdělit podle tohoto pododdílu.

{{§|1840}}

Ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí na smlouvu
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jejímž předmětem je poskytování sociálních služeb, sociálního bydlení, péče o děti a podpora osob, které se trvale nebo dočasně nacházejí v nouzové situaci,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jejímž předmětem je poskytování zdravotní péče,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jejímž předmětem je sázka, hra nebo los,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jejímž předmětem je vznik, převod či zánik práva k nemovité věci a nájem bytu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jejímž předmětem je výstavba nové budovy a podstatná přestavba budovy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o zájezdu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o dodávce potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného do spotřebitelovy domácnosti nebo do jiného místa, které spotřebitel určil,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o přepravě osoby,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;uzavřenou při použití prodejních automatů nebo automatizovaných obchodních prostor, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;uzavřenou s poskytovatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací prostřednictvím telefonního automatu za účelem jeho používání nebo uzavřenou za účelem jediného spojení spotřebitele telefonem, faxem nebo internetem.

Pododdíl 2
Finanční služby

{{§|1841}}

Smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

{{§|1842}}

# Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.
# Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

{{§|1843}}
Sdělení před uzavřením smlouvy

# Podnikatel v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, sdělí spotřebiteli v textové podobě alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje uvedené v § 1811 odst. 2 písm. a), b), d) a § 1820 odst. 1 písm. a) a c),
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;hlavní předmět svého podnikání,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;název a sídlo orgánu odpovědného za výkon dohledu nebo státního dozoru nad činností podnikatele, jde-li o podnikání na základě povolení,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;celkovou cenu poskytované služby včetně všech poplatků, jakož i daní placených prostřednictvím podnikatele a jiných souvisejících nákladů; nelze-li přesnou celkovou cenu určit předem, pak veškeré údaje o způsobu výpočtu konečné ceny umožňující spotřebiteli si tuto cenu ověřit,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje o dalších daních nebo nákladech, které se prostřednictvím podnikatele nehradí nebo které podnikatel nevybírá,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;možná rizika mimo kontrolu podnikatele spojená s poskytovanou finanční službou včetně případného upozornění, že minulé výnosy nezaručují výnosy budoucí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;poučení o možnosti či nemožnosti odstoupit od smlouvy podle § 1846, včetně poučení o lhůtách k uplatnění práva odstoupit od smlouvy, o podmínkách, za jakých může být uplatněno, o částce, jejíž zaplacení může být po spotřebiteli požadováno podle § 1849, jakož i poučení o důsledcích neuplatnění práva na odstoupení od smlouvy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;praktické pokyny pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy včetně adresy místa, na které má být oznámení o odstoupení od smlouvy zasláno,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;poučení o právu každé ze stran ukončit předčasně nebo jednostranně závazek ze smlouvy na základě smluvních podmínek včetně poučení o případných sankcích,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;označení členského státu nebo členských států Evropské unie, jejichž právní předpisy bere podnikatel za základ pro vytvoření vztahů se spotřebitelem před uzavřením smlouvy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o smluvní doložce o rozhodném právu a o příslušnosti soudu v případě sporu ze smlouvy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o jazyku nebo jazycích, ve kterých bude podnikatel se spotřebitelem jednat za trvání závazku a ve kterých poskytne spotřebiteli smluvní podmínky a další údaje,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu nebo státního dozoru,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o existenci garančního fondu, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dobu, po kterou zůstávají poskytnuté údaje včetně údaje o ceně v platnosti.
# Jedná-li podnikatel prostřednictvím zástupce nebo jedná-li spotřebitel se zprostředkovatelem, uvedou se společně s údaji podle odstavce 1 také údaje uvedené v § 1811 odst. 2 písm. a) o zástupci nebo zprostředkovateli, jakož i právní důvod, na jehož základě zprostředkovatel právně jedná.
# Z údajů poskytnutých spotřebiteli musí být rozpoznatelný jejich podnikatelský účel.

{{§|1844}}

# Uzavřená smlouva musí být v souladu s údaji, které byly spotřebiteli sděleny před uzavřením smlouvy. Má-li se obsah smlouvy přesto od těchto údajů lišit, musí to být spotřebiteli sděleno před uzavřením smlouvy a změny musí být ve smlouvě výslovně označeny; jinak platí jako obsah smlouvy údaj pro spotřebitele příznivější.
# Údaje, které byly spotřebiteli sděleny před uzavřením smlouvy, musí být v souladu s údaji, které je třeba spotřebiteli sdělit podle právního řádu rozhodného pro uzavření smlouvy.

{{§|1845}}

# Byla-li smlouva uzavřena na žádost spotřebitele s použitím takových prostředků komunikace na dálku, které neumožňují sdělit smluvní podmínky a další údaje v souladu s § 1843, splní podnikatel tuto povinnost okamžitě po uzavření smlouvy.
# Požádá-li o to spotřebitel kdykoli za trvání závazku ze smlouvy, má právo dostat smluvní podmínky v tištěné podobě, jakož i právo změnit způsob komunikace na dálku, pokud to neodporuje povaze poskytovaných služeb ani uzavřené smlouvě.
Odstoupení od smlouvy

{{§|1846}}

# Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů od uzavření smlouvy; pokud mu však byly údaje podle § 1843 až 1845 sděleny až po uzavření smlouvy, pak ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne, kdy mu byly sděleny. Od smlouvy o životním pojištění nebo o penzijním připojištění má spotřebitel právo odstoupit ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy byl podnikatelem informován, že byla uzavřena smlouva na dálku.
# Poskytl-li podnikatel spotřebiteli klamavý údaj, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit do tří měsíců ode dne, kdy se o tom dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.

{{§|1847}}

Ustanovení § 1846 se nepoužije, v případě že
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;cena finančních služeb závisí na pohybech cen na finančních trzích, které podnikatel nemůže ovlivnit, jako jsou služby k devizovým hodnotám a investičním nástrojům, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;se jedná o smlouvu o cestovním pojištění nebo o pojištění zavazadel nebo o podobném krátkodobém pojištění s pojistnou dobou kratší než jeden měsíc.

{{§|1848}}

Je-li se smlouvou o finanční službě spojena jiná smlouva uzavíraná rovněž distančním způsobem a vztahující se k službám, které podnikatel poskytuje, pak se odstoupením od smlouvy o finanční službě od počátku ruší i závazek vzniklý ze spojené smlouvy. To platí i v případě, že plnění poskytla třetí osoba podle smlouvy uzavřené s podnikatelem.

{{§|1849}}

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, může po něm podnikatel požadovat neprodlené zaplacení ceny jen za službu do této doby již skutečně poskytnutou; cena nesmí být nepřiměřená rozsahu poskytnuté služby. Právo na zaplacení ceny však podnikateli nevznikne, pokud začal plnit před uplynutím lhůty pro odstoupení podle § 1846, aniž s tím spotřebitel souhlasil nebo pokud podnikatel neprokáže, že spotřebitele poučil o svém právu požadovat cenu nebo její přiměřenou část při odstoupení spotřebitele od smlouvy v souladu s § 1843 odst. 1 písm. g).

{{§|1850}}

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel všechny peněžní prostředky, které od něho na základě smlouvy přijal, a to neprodleně, nejpozději však do třiceti dnů ode dne odstoupení od smlouvy. Také spotřebitel vrátí podnikateli všechny peněžní prostředky nebo jiný majetek, který od něho na základě smlouvy přijal, nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy oznámení o odstoupení od smlouvy odeslal.

{{§|1851}}
Neobjednané plnění

Plnil-li podnikatel spotřebiteli finanční službu bez výslovné objednávky, nevzniká spotřebiteli povinnost za plnění zaplatit ani mu z toho nevznikají žádné jiné povinnosti.

==== Oddíl 3 – Dočasné užívání ubytovacího zařízení a jiné rekreační služby ====
{{§|1852}}

# Ustanovení tohoto oddílu se použijí na spotřebitelskou smlouvu, kterou spotřebitel nabývá za úplatu
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;právo užívat ubytovací zařízení s noclehem na více než jeden časový úsek nebo právo na výhodu spojenou s ubytováním, popřípadě včetně dopravy nebo jiných služeb, pokud je taková smlouva uzavřena na období delší než jeden rok,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;účastenství ve výměnném systému spojené s právem na plnění podle písmena a) výměnou za poskytnutí možnosti jiné osobě využít svá obdobná práva ze smlouvy uvedené pod písmenem a), nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;právo na pomoc podnikatele při úplatném nabytí nebo úplatném převodu práva podle písmena a).
# Ustanovení tohoto oddílu se obdobně použijí i na smlouvu o smlouvě budoucí podle odstavce 1.

{{§|1853}}

Je-li pro použití ustanovení tohoto oddílu rozhodné trvání závazku, zohlední se všechna ujednání umožňující obnovit smlouvu nebo prodloužit závazek i bez výslovného projevu vůle smluvní strany.

{{§|1854}}
Sdělení před uzavřením smlouvy

# V rámci nabídkové nebo prodejní akce podnikatel na pozvánce zřetelně uvede obchodní účel a povahu akce. Po celou dobu jejího trvání musí mít spotřebitel přístup k údajům podle odstavce 2.
# Dříve než spotřebitel uzavře smlouvu nebo se zaváže k jejímu uzavření, sdělí podnikatel bezplatně spotřebiteli v textové podobě ve formuláři v dostatečném předstihu údaje, které spolu s náležitostmi formuláře stanoví prováděcí právní předpis tak, aby k nim měl spotřebitel snadný přístup. Podnikatel upozorní spotřebitele výslovně i na jeho právo odstoupit od smlouvy, na délku lhůty k odstoupení a na zákaz platby záloh a jiných plnění nebo jejich zajištění v průběhu lhůty k odstoupení.
# Podnikatel sdělí údaje spotřebiteli podle jeho volby v úředním jazyce členského státu Evropské unie, v němž má spotřebitel bydliště nebo jehož je spotřebitel státním příslušníkem.

{{§|1855}}
Forma smlouvy

Smlouva vyžaduje písemnou formu; podnikatel však nemá právo namítnout vůči spotřebiteli neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.
Obsah smlouvy

{{§|1856}}

# Ve smlouvě musí být uvedena jména smluvních stran a jejich bydliště nebo sídlo, údaje sdělené spotřebiteli před uzavřením smlouvy, jakož i den uzavření smlouvy a místo, kde byla smlouva uzavřena.
# Součástí smlouvy je formulář pro odstoupení od smlouvy; údaje ve formuláři vyplní podnikatel. Náležitosti formuláře a výčet údajů stanoví prováděcí právní předpis.

{{§|1857}}

# Smlouva musí obsahovat i údaje sdělené spotřebiteli před jejím uzavřením. Tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně ujednají nebo pokud jejich nesoulad s údaji uvedenými ve smlouvě vyvolala nepředvídatelná a nepřekonatelná příčina nezávislá na podnikatelově vůli.
# Nesdělí-li podnikatel spotřebiteli ještě před uzavřením smlouvy tyto změny v textové podobě způsobem umožňujícím snadný přístup, a nevyznačí-li je ve smlouvě výslovně, platí jako obsah smlouvy údaj pro spotřebitele příznivější.

{{§|1858}}

Ujednání o právu odstoupit od smlouvy, o lhůtě k odstoupení i ujednání o zákazu platby záloh a jiných plnění nebo jejich zajištění v průběhu této lhůty podepisuje spotřebitel každé zvlášť.

{{§|1859}}

Podnikatel vydá spotřebiteli bezprostředně po uzavření smlouvy alespoň jedno její vyhotovení.

{{§|1860}}
Jazyk smlouvy

Podnikatel uzavře smlouvu se spotřebitelem podle jeho volby v úředním jazyce členského státu Evropské unie, v němž má spotřebitel bydliště nebo jehož je spotřebitel státním příslušníkem. Liší-li se tento jazyk od jazyka členského státu Evropské unie, na jehož území se nachází nemovitá věc nebo její část, ke které se vztahuje smlouva, kterou spotřebitel nabývá právo užívat ubytovací zařízení podle § 1852 odst. 1 písm. a), vydá podnikatel spotřebiteli i úřední překlad textu smlouvy do tohoto jazyka.
Odstoupení od smlouvy

{{§|1861}}

# Spotřebitel může od smlouvy odstoupit v písemné formě ve lhůtě čtrnácti dnů od uzavření smlouvy.
# Bylo-li spotřebiteli nabídnuto uzavření smlouvy, kterou se mu za úplatu zřídí právo užívat ubytovací zařízení s noclehem na více než jeden časový úsek, na období delší než jeden rok a současně i uzavření smlouvy, kterou se mu založí účastenství ve výměnném systému podle § 1852 odst. 1 písm. b), běží pro odstoupení od obou smluv jediná lhůta. Pro běh této lhůty je rozhodná smlouva, kterou se spotřebiteli zřizuje právo užívat ubytovací zařízení.

{{§|1862}}

# Nebylo-li spotřebiteli po uzavření smlouvy vydáno její vyhotovení, stanovuje se konec lhůty pro odstoupení od smlouvy v závislosti na dni, kdy spotřebitel vyhotovení smlouvy obdržel.
# Nebyl-li spotřebiteli vydán vyplněný formulář pro odstoupení od smlouvy, může spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů. Byl-li však tento formulář spotřebiteli vydán do jednoho roku ode dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její vyhotovení, nastal-li později, končí lhůta pro odstoupení čtrnáctým dnem od obdržení formuláře.
# Nebyly-li ve smlouvě uvedeny údaje, které musí být spotřebiteli sděleny před uzavřením smlouvy, může spotřebitel od smlouvy odstoupit do tří měsíců a čtrnácti dnů. Byly-li však tyto údaje spotřebiteli sděleny do tří měsíců ode dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její vyhotovení, nastal-li později, končí lhůta pro odstoupení čtrnáctým dnem od sdělení údajů.

{{§|1863}}

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, nemusí podnikateli nic vracet na své náklady. Byla-li mu již poskytnuta služba, není z toho podnikateli ničeho povinen.

{{§|1864}}

# Uzavřel-li spotřebitel smlouvu uvedenou v § 1852 odst. 1 písm. a) nebo b), nesmí po něm nikdo na základě této smlouvy požadovat zálohu ani jiné plnění nebo jejich zajištění, dokud spotřebiteli běží lhůta pro odstoupení od takové smlouvy. Uzná-li v této době spotřebitel dluh z této smlouvy, je uznání dluhu neplatné.
# Uzavřel-li spotřebitel smlouvu uvedenou v § 1852 odst. 1 písm. c), nesmí po něm nikdo na základě této smlouvy požadovat zálohu ani jiné plnění nebo jejich zajištění, dokud nedojde k úplatnému nabytí nebo úplatnému převodu práva, nebo dokud povinnost podnikatele na základě této smlouvy nezanikne z jiného právního důvodu. Uzná-li v této době spotřebitel dluh z této smlouvy, je uznání dluhu neplatné.

{{§|1865}}

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy uvedené v § 1852 odst. 1 písm. a), vztahují se účinky odstoupení od této smlouvy i na smlouvu, kterou spotřebitel nabyl účastenství ve výměnném systému uvedeném v § 1852 odst. 1 písm. b), jakož i na každou další vedlejší smlouvu nebo ujednání, na jejichž základě spotřebitel nabyl právo na službu spojenou s hlavní smlouvou, ať již má tuto službu poskytnout druhá strana hlavní smlouvy nebo i jiná osoba na základě ujednání s touto stranou. Zakazuje se spojit účinky tohoto odstoupení s povinností spotřebitele k úhradě jakýchkoli nákladů nebo k jinému plnění.
Zvláštní ustanovení

{{§|1866}}

# Uzavřel-li spotřebitel na období delší než jeden rok smlouvu, kterou nabyl za úplatu právo na výhodu spojenou s ubytováním, popřípadě s dopravou nebo jinými službami, nepřihlíží se k ujednání, které ho zavazuje hradit platby na základě této smlouvy, včetně členského poplatku, jinak než v rovnoměrných platbách rozdělených do ročních splátek v téže výši. To neplatí, pokud si strany ujednají změnu výše ročních splátek po prvním roce podle vývoje cen.
# Podnikatel vyzve v textové podobě spotřebitele k zaplacení pokaždé nejpozději čtrnáct dnů předem; jinak je dluh splatný ve lhůtě čtrnácti dnů poté, co podnikatel spotřebitele k zaplacení vyzval.

{{§|1867}}

Uzavřel-li spotřebitel na období delší než jeden rok smlouvu, kterou nabyl za úplatu právo na výhodu spojenou s ubytováním, popřípadě s dopravou nebo jinými službami, a zaplatil-li druhou splátku, má právo kdykoli poté a bez uvedení důvodu od smlouvy v písemné formě odstoupit ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne, kdy ho podnikatel vyzval k zaplacení kterékoli další platby nebo splátky.

=== Díl 5 – Společné dluhy a pohledávky ===
{{§|1868}}
Obecné ustanovení

# Zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví.
# Je-li na jedné ze stran více osob, má druhá strana právo požadovat určení společného zástupce pro účely doručování. Neučiní-li tak, určí tohoto zástupce na návrh soud.
Nedělitelné plnění

{{§|1869}}

Nedělitelné plnění může věřitel požadovat na kterémkoli z několika dlužníků, ledaže z povahy závazku plyne, že dluh může být splněn jen společnou činností dlužníků.

{{§|1870}}

Je-li dlužník zavázán několika věřitelům k nedělitelnému plnění, není povinen plnit některému z věřitelů, ledaže ten mu dá přiměřenou jistotu, nebo dohodnou-li se na tom všichni věřitelé. Zda je spoluvěřitel, který dostal celé plnění, vůči ostatním něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli; jinak se má za to, že není povinen ničím.

{{§|1871}}
Dělitelné plnění

# Každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl a každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého dílu, ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu stanoví jinak.
# Bylo-li ujednáno, že kterýkoli z věřitelů může žádat celé plnění, splní dlužník celý dluh tomu, kdo o splnění požádal první. Splnil-li dlužník celý dluh jednomu ze spoluvěřitelů, nemohou již ostatní po něm nic požadovat.
Dlužníci zavázaní společně a nerozdílně

{{§|1872}}

# Je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.
# Zvláštní ujednání věřitele a spoludlužníka nepůsobí vůči ostatním spoludlužníkům.

{{§|1873}}

Prodlením věřitele vůči jednomu ze spoludlužníků nastává jeho prodlení i vůči ostatním spoludlužníkům.

{{§|1874}}

Je-li k plnění zavázáno společně několik podnikatelů, má se za to, že jsou zavázáni společně a nerozdílně.

{{§|1875}}

Má se za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

{{§|1876}}

# Uplatní-li věřitel proti některému ze spoludlužníků více, než odpovídá jeho podílu, vyrozumí o tom tento spoludlužník ostatní a dá jim příležitost, aby uplatnili proti pohledávce své námitky. Má právo požadovat, aby splnili dluh podle podílů, které na ně připadají, nebo aby ho v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.
# Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní.
Věřitelé oprávnění společně a nerozdílně

{{§|1877}}

Je-li dlužník zavázán plnit několika věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může kterýkoli z nich žádat celé plnění. Dlužník splní v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádal první.

{{§|1878}}

# Prodlením jednoho ze spoluvěřitelů se ocitají v prodlení také ostatní spoluvěřitelé.
# Spojí-li se pohledávka a dluh v osobě jednoho ze spoluvěřitelů, zanikají tím i pohledávky ostatních spoluvěřitelů vůči dlužníku.

=== Díl 6 – Změny závazků ===

==== Oddíl 1 – Změna v osobě věřitele nebo dlužníka ====
Pododdíl 1
Změna v osobě věřitele
Postoupení pohledávky

{{§|1879}}

Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

{{§|1880}}

# Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
# Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

{{§|1881}}

# Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje.
# Nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil.

{{§|1882}}

# Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
# Postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve.

{{§|1883}}

Postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

{{§|1884}}

# Dlužníku zůstávají i po postoupení zachovány námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení. Své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může dlužník namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné; musí však své pohledávky postupníkovi oznámit bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl.
# Jestliže však dlužník proti poctivému postupníkovi uznal pohledávku jako pravou, je povinen jej uspokojit jako svého věřitele.

{{§|1885}}

# Byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době postoupení trvala, a ručí za její dobytnost. To neplatí, pokud postupník věděl, že pohledávka je budoucí, nejistá nebo nedobytná.
# Postupitel neodpovídá za dobytnost postoupené pohledávky, stala-li se nedobytnou až po postoupení buď náhodou, anebo nedopatřením postupníka. Nedopatření lze postupníku přičíst zejména tehdy, pokud nevymáhá pohledávku bez zbytečného odkladu poté, co se stala splatnou nebo odloží-li splatnost pohledávky.
# Jinak platí o právech a povinnostech postupitele a postupníka přiměřeně ustanovení § 1914 až 1925; vadu pohledávky však musí postupník u postupitele vytknout bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl a měl zjistit.

{{§|1886}}

# Na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupenou pohledávku svým jménem na účet postupníka; bylo-li postoupení pohledávky dlužníkovi již oznámeno nebo prokázáno, může postupitel pohledávku vymáhat, pokud prokáže souhlas postupníka a pokud postupník pohledávku sám nevymáhá.
# Vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník namítat proti ní své vzájemné pohledávky, jež má vůči postupiteli, nikoliv však pohledávky, jež má vůči postupníkovi.

{{§|1887}}
Postoupení souboru pohledávek

Postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

Pododdíl 2
Změna v osobě dlužníka
Převzetí dluhu

{{§|1888}}

# Kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu.
# Přejde-li na nabyvatele při převodu vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu i zapsané zástavní právo nebo jiná jistota váznoucí na věci, má se za to, že přešel i dluh zajištěný jistotou. Po převodu vlastnického práva může zcizitel vyzvat věřitele v písemné formě, aby namísto něho přijal nabyvatele jako nového dlužníka. Neodepře-li věřitel dát k tomu souhlas, platí, že souhlas dal, pokud byl na tento následek ve výzvě výslovně upozorněn.

{{§|1889}}

Nepřivolí-li věřitel k převzetí dluhu nebo odmítne-li k němu dát souhlas, nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu přímé právo; přejímatel dluhu má však vůči dlužníku povinnost zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit. Takovou povinnost má vůči dlužníku i ten, kdo se mu zaváže, že opatří plnění jeho věřiteli.

{{§|1890}}

# Obsah závazku se převzetím dluhu nemění. Přejímateli dluhu náleží všechny námitky, které mohl uplatnit původní dlužník. Převzetí dluhu se nedotýká ani vedlejších práv spojených s pohledávkou.
# Zajištění dluhu poskytnuté třetí osobou však trvá jen tehdy, souhlasí-li třetí osoba se změnou v osobě dlužníka.

{{§|1891}}

Ujednání, kterým namísto dosavadního dlužníka, jehož dluh se ruší, vstupuje nový dlužník s dluhem ze samostatného právního poměru nebo s povinností plnit jiný předmět, nevyvolává následky převzetí dluhu a posoudí se jako novace.

{{§|1892}}
Přistoupení k dluhu

# Kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.
# Zajistila-li dluh původního dlužníka třetí osoba, nelze proti ní nastoupit pro neplnění dluhu novým dlužníkem, ledaže k tomu dala souhlas.

{{§|1893}}
Převzetí majetku

# Převezme-li někdo od zcizitele veškerý majetek nebo jeho poměrně určenou část, stává se společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí a o nichž nabyvatel při uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět. Nabyvatel však není povinen plnit více, než kolik činí hodnota majetku, jehož takto nabyl.
# Převezme-li takový majetek osoba zciziteli blízká, stává se společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí, bez omezení na hodnotu majetku, jehož takto nabyla. To neplatí, prokáže-li, že o určitém dluhu nevěděla, ani vědět nemusela.
# Opačné ujednání mezi zcizitelem a nabyvatelem je vůči věřiteli neúčinné.

{{§|1894}}

Při přeměně právnické osoby ani při zcizení závodu nebo jeho pobočky se § 1893 nepoužije.

Pododdíl 3
Postoupení smlouvy

{{§|1895}}

# Nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno.
# Má-li být plnění ze smlouvy trvající nebo pravidelně se opakující, lze smlouvu postoupit s účinky k tomu, co ještě nebylo splněno.

{{§|1896}}

Při částečném postoupení smlouvy nebo při postoupení smlouvy několika postupníkům nelze zkrátit práva postoupené strany z vedlejších doložek ve smlouvě, jako jsou zejména ujednání o podmínce, záloze, závdavku, smluvní pokutě, odstoupení od smlouvy a odstupném nebo o rozhodčí doložce.

{{§|1897}}

# Postoupení smlouvy je vůči postoupené straně účinné od jejího souhlasu. Souhlasila-li předem, je postoupení smlouvy vůči postoupené straně účinné okamžikem, kdy jí postupitel postoupení smlouvy oznámí nebo kdy jí postupník postoupení smlouvy prokáže.
# Obsahuje-li smlouva uzavřená v písemné formě ujednání, že je uzavřena na řad některé ze stran nebo jiné ujednání stejného významu, pak tato strana postoupí smlouvu rubopisem listiny. O náležitostech rubopisu, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak své právo prokazuje, platí právní předpisy o směnkách. Podle nich se rovněž posoudí, od koho může požadovat listinu ten, kdo o ni přišel.

{{§|1898}}

Okamžikem účinnosti postoupení smlouvy vůči postoupené straně se postupitel osvobozuje od svých povinností v rozsahu postoupení.

{{§|1899}}

# Následkům podle § 1898 může postoupená strana zabránit prohlášením vůči postupiteli, že jeho osvobození odmítá. V tom případě může postoupená strana po postupiteli požadovat, aby plnil, neplní-li postupník převzaté povinnosti.
# Prohlášení lze učinit do patnácti dnů ode dne, kdy se postoupená strana dozvěděla nebo kdy musela zjistit, že postupník neplnil. Prodlení s prohlášením je sice nezbavuje účinků podle odstavce 1, postoupená strana však nahradí škodu způsobenou prodlením.

{{§|1900}}

Postoupené straně zůstávají zachovány všechny námitky ze smlouvy i proti postupníkovi. Jiné námitky, které tato strana měla vůči postupiteli, jí zůstanou zachovány, vyhradí-li si to ve smlouvě nebo v souhlasu s postoupením smlouvy.

==== Oddíl 2 – Změny v obsahu závazků ====
{{§|1901}}

Stranám je na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností.

{{§|1902}}
Novace

Dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.
Narovnání

{{§|1903}}

# Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.
# Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.

{{§|1904}}

Platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla.

{{§|1905}}

Narovnání, kterým mají být mezi stranami upravena veškerá práva, nelze vztahovat k takovým právům, která byla vyloučena, ani k právům, která strany zřejmě nemohly mít na mysli.
Společná ustanovení

{{§|1906}}

Ujednání o novaci nebo o narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li i původní závazek zřízen v písemné formě, nebo činí-li se o právu již promlčeném.

{{§|1907}}

Zajištění práv, která jsou předmětem novace nebo narovnání, se vztahuje i na práva z nich vzniklá. Poskytla-li však zajištění osoba třetí, která k novaci nebo k narovnání nepřistoupila, je zavázána nejvýše v rozsahu původního závazku a zůstávají jí zachovány všechny námitky, které mohla proti pohledávce uplatnit, kdyby k novaci nebo k narovnání nebylo došlo.

=== Díl 7 – Zánik závazků ===

==== Oddíl 1 – Splnění ====
Obecná ustanovení

{{§|1908}}

# Splněním dluhu závazek zaniká.
# Dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.

{{§|1909}}

Použil-li dlužník ve shodě se smlouvou jako prostředek placení směnku, nemá vystavení směnky vliv na trvání peněžitého dluhu, ale věřitel může na dlužníku požadovat plnění dluhu, jen nemohl-li dosáhnout splnění ze směnky; pokud však věřitel splnění dosáhl, považuje se dluh za splněný již vystavením směnky. To platí i tehdy, byl-li otevřen akreditiv, vystaven šek nebo v jiných obdobných případech.

{{§|1910}}

Proti své vůli nemůže být věřitel nucen, aby přijal něco jiného, než co přísluší k jeho pohledávce, a dlužník nemůže být nucen, aby poskytl něco jiného, než co je dlužen. Totéž platí o místě, čase a způsobu splnění.

{{§|1911}}

Mají-li si strany navzájem plnit zároveň, může splnění požadovat jen ta strana, která sama dluh již splnila, nebo je ochotna a schopna splnit dluh současně s druhou stranou.

{{§|1912}}

# Kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno; to však jen tehdy, je-li plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel.
# V případě uvedeném v odstavci 1 lze také poskytnout dodatečnou přiměřenou lhůtu k splnění nebo k zajištění plnění a po jejím marném uplynutí odstoupit od smlouvy.

{{§|1913}}

Jedna strana nemůže odepřít plnění ani odstoupit od smlouvy proto, že dluh druhé strany vzniklý z jiného právního důvodu nebyl splněn řádně a včas.
Řádné plnění

{{§|1914}}

# Kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy.
# Je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění.

{{§|1915}}

Dlužník je zavázán plnit ve střední jakosti, není-li mezi stranami ujednána jiná jakost.

{{§|1916}}

# Dlužník plní vadně, zejména
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;poskytne-li předmět plnění, který nemá stanovené nebo ujednané vlastnosti,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;neupozorní-li na vady, které předmět plnění má, ač se při takovém předmětu obvykle nevyskytují,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ujistí-li věřitele v rozporu se skutečností, že předmět plnění nemá žádné vady, anebo že se věc hodí k určitému užívání, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zcizí-li cizí věc neoprávněně jako svoji.
# K projevu vůle, kterým zcizitel předem omezí zákonný rozsah svých povinností z vadného plnění, se nepřihlíží. Vzdá-li se nabyvatel předem svého práva z vadného plnění, vyžaduje projev jeho vůle písemnou formu.

{{§|1917}}

Je-li vada nápadná a zřejmá již při uzavírání smlouvy nebo lze-li vadu zjistit z veřejného seznamu, jde k tíži nabyvatele. To neplatí, pokud zcizitel vadu lstivě zastřel nebo pokud nabyvatele výslovně ujistil, že věc takovou vadu nemá nebo že je vůbec bez vad.

{{§|1918}}

Přenechá-li se věc jak stojí a leží (úhrnkem), jdou její vady k tíži nabyvatele. To neplatí, nemá-li věc vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji má, nebo již si nabyvatel vymínil.

{{§|1919}}

# Převezme-li zcizitel záruku za jakost, zaručuje se, že předmět plnění bude po určitou dobu po splnění způsobilý pro použití k ujednanému účelu a že si podrží ujednané vlastnosti; nejsou-li ujednány, vztahuje se záruka na účel a vlastnosti obvyklé.
# Není-li záruka ujednána ve smlouvě, může ji zcizitel převzít prohlášením v záručním listu, popřípadě vyznačením záruční doby nebo doby použitelnosti či trvanlivosti věci na obalu. Je-li ve smlouvě ujednána záruční doba odlišná od záruční doby uvedené na obalu, platí, co bylo ujednáno. Uvede-li se v záručním listě záruční doba delší, než je doba ujednaná nebo vyznačená na obalu, platí tato delší záruční doba.

{{§|1920}}

# Předmět plnění má právní vadu, pokud k němu uplatňuje právo třetí osoba, ledaže o takovém omezení nabyvatel věděl nebo musel vědět. V takovém případě to nabyvatel oznámí bez zbytečného odkladu zciziteli.
# Kdo na sebe převedl právo k předmětu, o kterém ví, že zciziteli nepatří nebo že zcizitel není oprávněn takové právo zřídit, nemá právo z této vady.

{{§|1921}}

# Nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění.
# Vadu krytou zárukou musí nabyvatel vytknout zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost předmět plnění prohlédnout a vadu zjistit, nejpozději však v reklamační lhůtě určené délkou záruční doby. Tím není dotčen odstavec 1.
# Nevytkl-li nabyvatel vadu včas a namítne-li zcizitel opožděné vytknutí, soud nabyvateli právo nepřizná. To neplatí, pokud je vada důsledkem skutečnosti, o které zcizitel při předání věděl nebo musel vědět.

{{§|1922}}

# Jakmile nabyvatel zjistí vadu, oznámí to bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána. Jedná-li se o předmět podléhající rychlé zkáze, může jej nabyvatel po upozornění zcizitele bez prodlení prodat.
# Vytkl-li nabyvatel zciziteli vadu oprávněně, neběží lhůta pro uplatnění práv z vadného plnění ani záruční doba po dobu, po kterou nabyvatel nemůže vadný předmět užívat.

{{§|1923}}

Je-li vada odstranitelná, může se nabyvatel domáhat buď opravy nebo doplnění toho, co chybí, anebo přiměřené slevy z ceny. Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni předmět řádně užívat, může nabyvatel buď odstoupit od smlouvy, anebo se domáhat přiměřené slevy z ceny.

{{§|1924}}

Kdo má právo podle § 1923, náleží mu i náhrada nákladů účelně vynaložených při uplatnění tohoto práva. Neuplatní-li však právo na náhradu do jednoho měsíce po uplynutí lhůty, ve které je třeba vytknout vadu, soud právo nepřizná, pokud zcizitel namítne, že právo na náhradu nebylo uplatněno včas.

{{§|1925}}

Právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.
Způsob plnění

{{§|1926}}

# Lze-li dluh splnit několika způsoby, pak se má za to, že volba způsobu plnění náleží dlužníku. Má-li právo volby věřitel, musí způsob plnění zvolit v ujednané době, jinak bez zbytečného odkladu tak, aby dlužník mohl podle jeho volby splnit.
# Nevykoná-li strana volbu včas, nabývá právo zvolit způsob plnění trvale druhá strana.
# Kdo zvolil způsob plnění, nemůže jej bez souhlasu druhé strany změnit.

{{§|1927}}

# Má-li dlužník plnit jedno z více volitelných plnění, není oprávněn splnit část jednoho a část jiného plnění, ani k tomu nemůže být nucen.
# Stane-li se jedno z více volitelných plnění nemožným, omezuje se závazek na plnění zbývající. Jestliže však nemožnost tohoto plnění způsobil ten, kdo neměl právo volby, může druhá strana od smlouvy odstoupit.

{{§|1928}}

Kdo měl právo volby, může od smlouvy odstoupit, byla-li volba zmařena vyšší mocí nebo druhou stranou.

{{§|1929}}

Má-li dlužník plnit věc určenou podle druhu, je zavázán poskytnout věřiteli věc, jež se hodí pro účel, pro nějž se věc téhož druhu zpravidla používá na základě obdobných smluv.

{{§|1930}}

# Dluh se plní vcelku.
# Nabízí-li dlužník částečné plnění, musí je věřitel přijmout, neodporuje-li to povaze závazku nebo účelu smlouvy, pokud tento účel musel být dlužníku alespoň zřejmý. Věřiteli tím nevzniknou žádné jiné povinnosti. Dlužník nahradí věřiteli zvýšené náklady způsobené mu částečným plněním.

{{§|1931}}

Bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

{{§|1932}}

# Má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.
# Určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky.

{{§|1933}}

# Je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.
# Na náhradu škody se placení započte až po splnění závazku, jehož porušením povinnost k náhradě škody vznikla, neurčil-li dlužník něco jiného.

{{§|1934}}

Splní-li dlužník, který není plně svéprávný, svůj splatný dluh, zprostí se závazku. Plnil-li však na dluh nejistý nebo nesplatný, lze požadovat, aby mu bylo plnění vráceno; to neplatí, stal-li se dluh mezitím splatným.

{{§|1935}}

Plní-li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám.

{{§|1936}}

# Věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.
# Kdo plní dluh jiného, aniž za dluh ručí a ani jinak dluh nezajistil, může na věřiteli požadovat před splněním nebo při něm, aby mu postoupil svoji pohledávku.

{{§|1937}}

# Souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje.
# Splněním dluhu vstupuje tato osoba do práv věřitele a má právo, aby jí dlužník vyrovnal, co za něho plnila. Pohledávka věřitele na ni přechází včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s pohledávkou spojených. Věřitel vydá tomu, kdo za dlužníka plnil, potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

{{§|1938}}

# Plní-li třetí osoba za dlužníka jen část dluhu, může požadovat jen vyrovnání toho, co za dlužníka plnila. Původní věřitel má právo požadovat vyrovnání zůstatku své pohledávky přednostně před novým věřitelem, ledaže se novému věřiteli zaručil, že mu bude nahrazeno, co za dlužníka vydal.
# Plní-li za dlužníka více osob, má každá právo na poměrné vyrovnání podle podílu, v němž za dlužníka plnila.
Poukázka

{{§|1939}}

# Poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele. Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme-li poukázaný poukázku.
# Poukázku lze vystavit i na řad nebo na doručitele.

{{§|1940}}

Není-li mezi poukazatelem a poukázaným jiný právní důvod, platí o právech a povinnostech jich obou ustanovení o příkazní smlouvě; poukázka však nezanikne smrtí poukazatele nebo poukázaného.

{{§|1941}}

Poukazník bez zbytečného odkladu oznámí poukazateli, nechce-li poukázku použít, anebo odpírá-li poukázaný poukázku přijmout nebo podle ní plnit.

{{§|1942}}

Dokud poukázaný ještě nepřijal poukázku vůči poukazníkovi, může ji poukazatel odvolat. Na právním poměru mezi poukazatelem a poukazníkem závisí, zda odvolání poukázky působí také vůči poukazníkovi.

{{§|1943}}

Poukázaný, který poukázku přijal, může vůči poukazníkovi uplatnit jenom námitky, které se týkají platnosti přijetí, neplatnosti poukázky či jejích vad nebo námitky, které se zakládají na výslovném ustanovení poukázky nebo které je poukázaný oprávněn vznést osobně vůči poukazníkovi.

{{§|1944}}

# Dluží-li již poukázaný poukazateli to, co mu má plnit, je vůči němu povinen poukázce vyhovět a jeho dluh zanikne teprve tím, že poukazníkovi splní. Má-li být poukázkou splněn dluh poukazatele u poukazníka, který k tomu přivolil, je poukazník povinen poukázaného vyzvat, aby plnil.
# Poukázaný je povinen plnit jen proti vydání kvitované poukázky.

{{§|1945}}

Počala-li ve vztahu mezi poukazatelem a poukazníkem běžet promlčecí lhůta ohledně závazku, jehož plnění je předmětem poukázky, a to před okamžikem, kdy poukazníkovi došlo sdělení o přijetí poukázky, běží od této doby promlčecí lhůta ve vztahu mezi poukázaným a poukazníkem.

{{§|1946}}
Poukázka na řad

# Zní-li poukázka na řad, může být převedena rubopisem.
# Rubopisem přecházejí všechna práva z poukázky na osobu oprávněnou z rubopisu.
# O náležitostech rubopisu, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak své právo prokazuje, platí právní předpisy o směnkách. Podle nich se rovněž posoudí, od koho může požadovat poukázku ten, kdo o ni přišel.

{{§|1947}}
Poukázka na doručitele

Byla-li poukázka vystavena na doručitele, zaplatí poukázaný dluh každému, kdo mu ji předloží.

{{§|1948}}

Ustanovení o poukázce na řad a o poukázce na doručitele se obdobně použijí na případ převodu pohledávky potvrzené listinou, kterou dlužník vystavil na řad nebo na doručitele.
Kvitance

{{§|1949}}

# Přijímá-li věřitel plnění, vydá dlužníkovi na jeho žádost potvrzení o splnění dluhu (kvitanci). V kvitanci vyznačí jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Je-li kvitance vydána na jistinu, má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky.
# Dlužník může plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň kvitanci.

{{§|1950}}

Při opakovaných plněních z téhož právního důvodu se má za to, že ten, kdo předloží kvitanci na plnění splatné později, splnil také to, co bylo splatno dříve.

{{§|1951}}

Dlužník splní dluh i tehdy, splní-li tomu, kdo mu předloží věřitelovo potvrzení, že je oprávněn plnění přijmout, nebo vydá-li mu kvitanci, kterou věřitel vystavil, ledaže dlužník věděl, že ten, kdo potvrzení předložil, není oprávněn plnění přijmout.

{{§|1952}}
Dlužní úpis

# Věřitel, který má dlužníkovo prohlášení o uznání dluhu nebo jiný dlužní úpis, je musí dlužníkovi při splnění vrátit nebo na dlužním úpisu vyznačit, že bylo splněno částečně. Není-li to možné, může dlužník požadovat, aby mu věřitel vydal potvrzení, že dlužní úpis pozbyl platnosti v rozsahu, ve kterém byl dluh splněn. Ustanovení o kvitanci tím nejsou dotčena.
# Obdrží-li dlužník dlužní úpis bez kvitance, má se za to, že dluh byl splněn.

{{§|1953}}
Náhradní splnění

# Nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný, že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy. Účelně vynaložené náklady spojené s náhradním splněním jdou k tíži věřitele.
# O složení předmětu plnění do úschovy vyrozumí soud toho, pro koho se složení stalo, a podle potřeby zařídí jeho zastoupení.
Místo plnění

{{§|1954}}

K řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem.

{{§|1955}}

# Nepeněžitý dluh plní dlužník v místě svého bydliště nebo sídla. Peněžitý dluh plní dlužník v místě bydliště nebo sídla věřitele.
# Vznikl-li závazek při provozu závodu, plní se dluh v místě závodu. To platí obdobně, vznikl-li závazek při provozu provozovny.

{{§|1956}}

Má-li být plněno u věřitele a změnil-li věřitel po uzavření smlouvy své bydliště nebo sídlo, popřípadě umístění závodu nebo provozovny, nese věřitel zvýšené náklady a zvýšené nebezpečí, které tím dlužníku vzniknou.

{{§|1957}}

# Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele.
# Plní-li dlužník peněžitý dluh poštovním poukazem, je dluh splněn
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele, je-li dluh plněn na účet, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vyplacením peněžní částky věřiteli v hotovosti.
Čas plnění

{{§|1958}}

# Je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
# Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

{{§|1959}}

Neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;„začátkem období“ prvních deset dnů tohoto období,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;„polovinou měsíce“ období od 10. do 20. dne v měsíci,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;„polovinou čtvrtletí“ druhý měsíc čtvrtletí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;„konec období“ posledních deset dnů období,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;„ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

{{§|1960}}

Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.

{{§|1961}}

Neujednají-li si strany, zda je čas plnění určen v prospěch jich obou, nebo jen jedné z nich, platí, že je určen v prospěch obou stran. To neplatí, vylučuje-li to povaha plnění.

{{§|1962}}

# Je-li čas plnění ve prospěch obou stran, nemůže věřitel požadovat plnění předčasně, ani dlužník předčasně plnit dluh.
# Je-li čas plnění ve prospěch dlužníka, nemůže věřitel předčasně požadovat plnění, ale dlužník může dluh předčasně splnit.
# Je-li čas plnění stanoven ve prospěch věřitele, může věřitel požadovat plnění předčasně, ale dlužník nesmí dluh předčasně splnit.

{{§|1963}}

# Je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo službu za úplatu, je cena splatná, aniž je zapotřebí výzvy k placení, do třiceti dnů ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy, anebo ode dne obdržení zboží nebo služby, podle toho, který z těchto dnů nastal později. Bylo-li však ujednáno převzetí zboží nebo služby, popřípadě ověření, zda bylo řádně splněno, je cena splatná do třiceti dnů ode dne převzetí, popřípadě ověření. To platí i pro závazek podnikatele a veřejnoprávní korporace, popřípadě právnické osoby touto korporací založené, i když nejsou podnikateli.
# Smluvní strany si mohou ujednat dobu splatnosti delší šedesáti dnů jen tehdy, pokud to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Je-li však obsahem závazku podnikatele povinnost dodat zboží nebo službu veřejnoprávní korporaci, smluvní strany si mohou ujednat delší dobu splatnosti jen tehdy, pokud je to odůvodněno povahou závazku, a doba splatnosti nesmí přesáhnout šedesát dní.

{{§|1964}}

# Smluvní strana má právo dovolat se neúčinnosti ujednání o času plnění odchylujícího se od ustanovení § 1963 nebo ujednání odchylujícího se od zákonné výše úroku z prodlení, pokud jsou taková ujednání vůči věřiteli hrubě nespravedlivá.
# Dovolat se neúčinnosti za podmínek stanovených v odstavci 1 má i právnická osoba založená k ochraně zájmů malých a středních podnikatelů, jestliže jsou tato ujednání obsažena v obchodních podmínkách.
# Prohlásí-li soud ujednání za neúčinné, použijí se namísto něho ustanovení zákona, ledaže soud rozhodne v zájmu spravedlivého řešení jinak.

{{§|1965}}

Je-li mezi podnikateli ujednáno převzetí zboží nebo služby, popřípadě ověření, zda bylo řádně splněno, nepřekročí doba takového převzetí nebo ověření třicet dnů. Doba převzetí nebo ověření může překročit třicet dnů jen tehdy, není-li to vůči věřiteli hrubě nespravedlivé.

{{§|1966}}

Ustanovením § 1963 není dotčeno právo smluvních stran ujednat si plnění ve formě splátek.

{{§|1967}}

Plní-li dlužník peněžitý dluh před stanoveným časem, není oprávněn bez souhlasu věřitele odečíst od dlužné částky úroky odpovídající době, o niž plnil dříve.
Prodlení dlužníka

{{§|1968}}

Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

{{§|1969}}

Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

{{§|1970}}

Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

{{§|1971}}

Věřitel má právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení.

{{§|1972}}

# Věřitel má právo dovolat se neúčinnosti ujednání o úroku z prodlení, které se odchyluje od zákona tak, že se zřetelem ke všem okolnostem a podmínkám případu zhoršuje jeho postavení, aniž je pro takovou odchylku spravedlivý důvod. Prohlásí-li soud ujednání za neúčinné, použijí se namísto něho ustanovení zákona, ledaže soud rozhodne v zájmu spravedlivého řešení jinak.
# Právo dovolat se neúčinnosti obchodních podmínek v rozsahu odporujícím odstavci 1 má i právnická osoba založená k ochraně zájmů malých a středních podnikatelů.

{{§|1973}}

Dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách, a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

{{§|1974}}

Dlužník nese po dobu svého prodlení nebezpečí škody na věci, ať již škoda vznikla z jakékoli příčiny, ledaže prokáže, že by škoda vznikla i při řádném plnění jeho povinnosti nebo že škodu způsobil věřitel nebo vlastník věci. To platí i tehdy, nakládá-li dlužník s věcí v rozporu s jinými svými povinnostmi ze závazku.
Prodlení věřitele

{{§|1975}}

Věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

{{§|1976}}

Je-li předmětem plnění věc, nese věřitel po dobu svého prodlení nebezpečí škody na věci, ať již škoda vznikne z jakékoli příčiny. To neplatí, způsobí-li škodu dlužník.
Společná ustanovení

{{§|1977}}

Poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

{{§|1978}}

# Zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.
# Oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.

{{§|1979}}

Poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění a odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená. To platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž byl dlužníkovi dodatečnou lhůtu k plnění poskytl.

{{§|1980}}
Fixní závazek

# Byla-li ve smlouvě ujednána přesná doba plnění a vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy závazku, že věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem, zaniká závazek počátkem prodlení dlužníka, ledaže věřitel dlužníku bez zbytečného odkladu oznámí, že na splnění smlouvy trvá.
# Zánikem závazku nastávají tytéž účinky, jako by věřitel od smlouvy odstoupil.

==== Oddíl 2 – Jiné způsoby zániku závazků ====
{{§|1981}}
Dohoda

Stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.
Započtení

{{§|1982}}

# Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.
# Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

{{§|1983}}

K prohlášení o započtení učiněném pod podmínkou nebo s doložením času se nepřihlíží.

{{§|1984}}

# Dluží-li dlužník společně a nerozdílně s jinými, může proti věřiteli započíst pohledávku svého spoludlužníka jen do výše podílu spoludlužníka na společném dluhu.
# Dlužník věřitelů oprávněných společně a nerozdílně může vůči některému ze spoluvěřitelů započíst to, co mu spoluvěřitel dluží, jen do výše jeho podílu na společné pohledávce.

{{§|1985}}

Ten, kdo vede pro druhou stranu účet, může započíst peněžní prostředky na něm uložené na úhradu vzájemné pohledávky vzniklé na základě smlouvy o účtu.

{{§|1986}}

Byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob, může dlužník použít k započtení jen pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli, a pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli.

{{§|1987}}

# K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.
# Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

{{§|1988}}

# Zakazuje se započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný.
# Zakazuje se započtení proti pohledávce na náhradu újmy způsobené na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku na náhradu téhož druhu, a proti pohledávce mzdy, platu, odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek a náhradě mzdy nebo platu ve výši přesahující jejich polovinu.

{{§|1989}}

# Promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.
# Odsunul-li věřitel k dlužníkově žádosti čas plnění bezúplatně, může svoji pohledávku přesto započíst po uplynutí času, kdy měl dlužník plnit původně.

{{§|1990}}

Má-li být každá pohledávka uspokojena v jiném místě, nebrání to započtení, ale strana, vůči níž bylo takto započteno, má právo na náhradu škody vzniklé jí tím, že plnění na určeném místě nezíská, nebo že na určeném místě nemůže plnit.

{{§|1991}}

Zákaz započtení pohledávky prohlášením jedné ze stran nebrání stranám, aby si započtení ujednaly; k ujednání o započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný, se však nepřihlíží.

{{§|1992}}
Odstupné

Ujednají-li si strany, že jedna z nich může závazek zrušit zaplacením odstupného, ruší se závazek zaplacením odstupného obdobně jako při odstoupení od smlouvy. Právo zrušit závazek zaplacením odstupného však nemá strana, která již, byť i jen zčásti, plnění druhé strany přijala nebo druhé straně sama plnila.
Splynutí

{{§|1993}}

# Splyne-li jakýmkoli způsobem právo s povinností v jedné osobě, zaniknou právo i povinnost, nestanoví-li zákon jinak.
# Splyne-li právo věřitele s povinností toho, kdo závazek zajišťuje, nezaniká tím hlavní dluh.

{{§|1994}}

Splynutím práva věřitele a povinnosti jednoho z dlužníků zavázaných společně a nerozdílně zaniká dluh do výše odpovídající podílu tohoto spoludlužníka. Splynutím povinnosti dlužníka a práva jednoho z věřitelů oprávněných společně a nerozdílně zaniká pohledávka do výše odpovídající podílu tohoto spoluvěřitele.
Prominutí dluhu

{{§|1995}}

# Promine-li věřitel dlužníku dluh, má se za to, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí, pokud neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas výslovně nebo plněním dluhu.
# K prominutí dluhu dojde i v případě, že věřitel vydá dlužníku kvitanci nebo mu vrátí dlužní úpis, aniž dluh splnil; vydá-li věřitel kvitanci nebo vrátí-li dlužní úpis na celý dluh jednomu ze spoludlužníků, má se za to, že věřitel prominul dluh všem spoludlužníkům.

{{§|1996}}

# Promine-li věřitel dluh jednomu z dlužníků zavázaných společně a nerozdílně, má prominutí dluhu účinky vůči ostatním spoludlužníkům v rozsahu podílu toho spoludlužníka, který byl ze závazku propuštěn.
# Promine-li dlužníku dluh jeden z věřitelů oprávněných společně a nerozdílně, zbavuje to dlužníka dluhu v rozsahu podílu tohoto spoluvěřitele.

{{§|1997}}

Promine-li věřitel povinnost tomu, kdo dluh zajišťuje, nemá prominutí účinky vůči hlavnímu dluhu. Propustí-li však věřitel ze závazku jednoho ze spoluručitelů, zůstávají ostatním spoluručitelům zachovány námitky, které mohl uplatnit spoluručitel, jehož povinnost byla prominuta.
Výpověď

{{§|1998}}

# Závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon.
# Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi.

{{§|1999}}

# Zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem.
# Zavázala-li se strana zdržet se určité činnosti a je-li z povahy závazku zřejmé, že povinnost není časově omezena, ustanovení odstavce 1 se nepoužije.

{{§|2000}}

# Byla-li smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, anebo že zavazuje kohokoli na dobu delší než deset let, lze se po uplynutí deseti let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení. Soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána.
# Vzdá-li se strana předem práva domáhat se zrušení závazku, nepřihlíží se k tomu. To neplatí, je-li zavázanou stranou právnická osoba.
Odstoupení od smlouvy

{{§|2001}}

Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

{{§|2002}}

# Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.
# Strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

{{§|2003}}

# Jakmile strana oprávněná odstoupit od smlouvy oznámí druhé straně, že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže volbu již sama změnit.
# Mohla-li strana odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smluvní povinnosti a nevyužila své právo, nebrání jí to odstoupit od smlouvy později s odkazem na obdobné jednání druhé strany.

{{§|2004}}

# Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.
# Plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění.
# Zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam.

{{§|2005}}

# Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.
# Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění.
Následná nemožnost plnění

{{§|2006}}

# Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.
# Nemožnost plnění prokazuje dlužník.

{{§|2007}}

Při nemožnosti pouhé části plnění zanikne závazek v celém rozsahu, plyne-li z povahy závazku nebo z účelu smlouvy, který byl stranám při uzavření smlouvy znám, že plnění zbytku nemá pro věřitele význam. Není-li tomu tak, zaniká závazek jen co do této části.

{{§|2008}}

Neoznámí-li dlužník věřiteli, že se splnění dluhu stalo nemožným, bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl nebo dozvědět musel, nahradí věřiteli škodu vzniklou tím, že věřitel nebyl o nemožnosti plnění včas vyrozuměn.

{{§|2009}}
Smrt dlužníka nebo věřitele

# Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem.
# Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu.

=== Díl 8 – Zajištění a utvrzení dluhů ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|2010}}

# Dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu.
# Spravuje-li jistotu ve prospěch věřitele jiná osoba, může tato osoba uplatnit proti dlužníku nebo poskytovateli jistoty stejná práva a plní vůči nim stejné povinnosti jako věřitel.

{{§|2011}}

Věřitel sdělí tomu, kdo dal jistotu, na jeho žádost kdykoli a bez zbytečného odkladu, jaká je výše zajištěného dluhu.
Jistota

{{§|2012}}

# Kdo je povinen dát jistotu, učiní své povinnosti zadost zřízením zástavního práva.
# Není-li někdo s to dát jistotu zřízením zástavního práva, dá jistotu způsobilým ručitelem. Má se za to, že způsobilým ručitelem je osoba, která může být žalována v tuzemsku a která má vhodný majetek.

{{§|2013}}

Nikdo není povinen přijmout věc jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny obvyklé ceny.

{{§|2014}}

# Má se za to, že stavební pozemek nebo nemovitá věc sloužící podnikatelským účelům jsou dostatečnou jistotou do poloviny obvyklé ceny. Má se za to, že právo stavby je dostatečnou jistotou do výše poloviny obvyklé ceny, pokud úplata ujednaná jako stavební plat bude splacena nejpozději pět let před zánikem práva stavby.
# Má se za to, že cenný papír zajišťující bezpečný výnos je dostatečnou jistotou do tří čtvrtin obvyklé ceny.
# Vklady v bankách nebo spořitelních a úvěrních družstvech jsou způsobilou jistotou do výše pojištění.

{{§|2015}}

# Jistota zajišťuje úroky z peněžitého dluhu nejvýše do výše zákonné úrokové sazby; to neplatí, byl-li ten, kdo jistotu dává, seznámen před poskytnutím jistoty, jaké úroky věřitel a dlužník ujednali.
# Je-li zajištěn dluh již úročený, jsou zajištěny i úroky, které dosud nepřirostly.

{{§|2016}}

Zakládá-li se jistota různých věřitelů na různých právech k téže věci, uspokojí se v rozsahu těchto práv a v pořadí podle vzniku zajištění postupně v první skupině věřitelé zajištění věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu nebo rejstříku zástav a ve druhé skupině věřitelé zajištění věcným právem nezapsaným ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav. Poté se ve třetí skupině uspokojí věřitelé zajištění závazkovým právem.

{{§|2017}}

# Ztratí-li jistota na ceně tak, že se zajištění stane nedostatečným, má věřitel právo žádat od dlužníka, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil; pokud to dlužník neučiní, stane se splatnou ta část pohledávky, která není zajištěna.
# Ustanovení odstavce 1 se použije i v případě, když byla jistota oprávněně čerpána.

==== Oddíl 2 – Zajištění dluhu ====
Ručení

{{§|2018}}

# Kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.
# Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

{{§|2019}}

# Ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.
# Platnosti ručení nebrání, je-li závazek dlužníka neplatný pro nedostatek jeho způsobilosti zavazovat se k povinnostem, pokud o tom ručitel při převzetí ručitelského závazku věděl nebo vědět musel.

{{§|2020}}

Je-li ručením zajištěna pouze část dluhu, nesnižuje se rozsah ručení částečným plněním, zůstává-li dluh nesplněn ve výši, v jaké je zajištěn ručením.

{{§|2021}}

# Věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.
# Bylo-li ručení ujednáno na určitou dobu, je právo věřitele zachováno i v případě, že věřitel v této době ručitele k plnění vyzval.

{{§|2022}}

Ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem.

{{§|2023}}

# Ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má proti věřiteli dlužník.
# Uplatní-li ručitel námitky, které mu sdělil dlužník, nahradí dlužník ručiteli náklady, které mu vznikly, byly-li námitky neúspěšné.

{{§|2024}}

Uspokojí-li ručitel věřitele bez vědomí dlužníka, může dlužník uplatnit vůči ručiteli všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli, kdyby na něm věřitel splnění vymáhal. Dlužník však nemůže vůči ručiteli uplatnit námitky, na které dlužník ručitele neupozornil bez zbytečného odkladu poté, co mu ručitel oznámil, že věřitel uplatnil právo z ručení.

{{§|2025}}

# Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.
# Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, vysloví-li s tím ručitel souhlas.

{{§|2026}}

# Ručení zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje.
# Ručení však nezaniká, pokud dluh zanikl pro nemožnost plnění dlužníka, a ručitel jej splnit může, nebo pro zánik právnické osoby, která je dlužníkem.

{{§|2027}}

Zaručí-li se za týž dluh více ručitelů, ručí každý z nich věřiteli za dluh celý. Ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník.

{{§|2028}}

Zákonným ručením za nepeněžitý dluh je zajištěna peněžitá pohledávka, která věřiteli přísluší při porušení zajištěného dluhu.
Finanční záruka

{{§|2029}}

# Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruku.
# Záruční listina vyžaduje písemnou formu.

{{§|2030}}

Při zajištění nepeněžité pohledávky se má se za to, že je do výše určené záruční listinou zajištěna peněžitá pohledávka, která věřiteli přísluší při porušení zajištěné povinnosti plnit.

{{§|2031}}

# Potvrdí-li finanční záruku jiný výstavce, může věřitel uplatnit právo z finanční záruky vůči kterémukoli z těchto výstavců.
# Výstavce, který potvrdil finanční záruku a na tomto základě plnil, má právo na náhradu vůči výstavci, který jej o potvrzení finanční záruky požádal.

{{§|2032}}

Poskytl-li výstavce finanční záruku na žádost jiného výstavce, má výstavce, který záruku poskytl, vůči žádajícímu výstavci právo na náhradu, pokud z poskytnuté záruky plnil a dodržel podmínky určené v žádosti.

{{§|2033}}

Oznámí-li výstavce další osobě, že jiný výstavce poskytl finanční záruku, nevznikne z toho oznamujícímu výstavci povinnost z finanční záruky; způsobí-li však nesprávným oznámením škodu, nahradí ji.

{{§|2034}}

# Výstavce ručí za splnění zajištěného dluhu do výše a za podmínek uvedených v záruční listině. Výstavce může vůči věřiteli uplatnit pouze námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští.
# Zajišťuje-li finanční záruka splnění dluhu, nemá částečné plnění dluhu účinek na rozsah finanční záruky, pokud je výše nesplněného dluhu alespoň stejná jako výše částky, na kterou zní záruční listina.

{{§|2035}}

# Jsou-li podmínky uvedené v záruční listině splněny, splní výstavce povinnost z finanční záruky, pokud jej k tomu věřitel vyzve v písemné formě. Podmiňuje-li záruční listina plnění výstavce předložením určitého dokumentu, musí být předložen při výzvě nebo bez zbytečného odkladu po ní, avšak vždy za trvání finanční záruky.
# Nevyplývá-li ze záruční listiny něco jiného, nemůže výstavce uplatnit vůči věřiteli námitky, které by vůči němu byl oprávněn uplatnit dlužník. Předchozí výzva věřitele, aby dlužník splnil dluh, se vyžaduje, stanoví-li to záruční listina.

{{§|2036}}

Právo na plnění ze záruky může věřitel postoupit. Připouští-li to záruční listina, může věřitel postoupit i právo uplatnit finanční záruku; tímto postoupením se převádí i právo na plnění ze záruky.

{{§|2037}}

Je-li výstavce povinen podle záruční listiny plnit ve prospěch oprávněného jinému výstavci, je povinen plnit na účet oprávněného u tohoto výstavce.

{{§|2038}}

Finanční záruku lze omezit na určitou dobu. Neuplatní-li věřitel vůči výstavci své právo v době určené záruční listinou, finanční záruka zanikne.

{{§|2039}}

# Dlužník nahradí výstavci to, co plnil podle záruční listiny vystavené v souladu s uzavřenou smlouvou. Uzavřela-li s výstavcem smlouvu o poskytnutí finanční záruky třetí osoba, nahradí tato osoba výstavci, co plnila podle záruční listiny vystavené v souladu se smlouvou.
# Dlužník nemůže vůči výstavci uplatnit námitky, které by mohl uplatnit vůči věřiteli, neujednal-li s ním, že si výstavce vůči věřiteli uplatnění takových námitek vyhradí v záruční listině.
Zajišťovací převod práva

{{§|2040}}

# Smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo.
# Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

{{§|2041}}

Týká-li se zajišťovací převod práva věci zapsané ve veřejném seznamu, vzniká zajištění zápisem do tohoto seznamu; do veřejného seznamu se zapíše i dočasná povaha zajišťovacího převodu práva.

{{§|2042}}

Je-li k zajištění převedeno vlastnické právo a byla-li věc věřiteli předána, je věřitel oprávněn mít ji u sebe po celou dobu trvání zajišťovacího převodu práva a je povinen vykonávat prostou správu věci. Má-li věc ve své moci ten, kdo věřiteli převodem práva jistotu zřídil, vykonává on prostou správu věci.

{{§|2043}}

Pomine-li důvod trvání zajišťovacího převodu práva, umožní věřitel osobě, která zajištění poskytla, výkon práva v předešlém rozsahu. Zároveň jí vydá vše, co z převedeného práva získal nebo co k němu přibylo, proti náhradě nákladů, které v souvislosti s výkonem zajišťovacího převodu práva účelně vynaložil.

{{§|2044}}

# Není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva.
# Převyšuje-li obvyklá cena jistoty zřejmě výši zajištěného dluhu, vyplatí věřitel osobě, která jistotu poskytla, částku odpovídající rozdílu; přitom si započte náklady, které v souvislosti s výkonem zajišťovacího převodu práva účelně vynaložil. Neobsahuje-li smlouva o zajišťovacím převodu práva údaj o výši dluhu a hodnověrné ocenění práva převedeného k zajištění, je na věřiteli, aby dokázal, že obvyklá cena jistoty výši zajištěného dluhu zřejmě nepřevyšuje.
Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů

{{§|2045}}

# Dluh lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o srážkách ze mzdy nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo z náhrady mzdy nebo platu ve výši nepřesahující jejich polovinu. Nejde-li o srážky podle věty první k uspokojení práva zaměstnavatele, je třeba k uzavření dohody předchozího souhlasu zaměstnavatele.
# Proti plátci mzdy nebo platu nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem, kdy byla plátci dohoda předložena.

{{§|2046}}

Náklady spojené s placením srážek nese plátce mzdy nebo platu; má-li však plátce mzdy nebo platu plnit současně podle několika dohod o srážkách ze mzdy nebo platu, jdou náklady s placením srážek podle druhé a další dohody k tíži dlužníka.

{{§|2047}}

Ustanovení § 2045 a 2046 se použijí i pro jiné příjmy, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou nebo platem.

==== Oddíl 3 – Utvrzení dluhu ====
Smluvní pokuta

{{§|2048}}

Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

{{§|2049}}

Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

{{§|2050}}

Je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

{{§|2051}}

Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

{{§|2052}}

Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).
Uznání dluhu

{{§|2053}}

Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

{{§|2054}}

# Placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí.
# Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.
# Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

== HLAVA II – ZÁVAZKY Z PRÁVNÍCH JEDNÁNÍ ==

=== Díl 1 –Převedení věci do vlastnictví jiného ===

==== Oddíl 1 – Darování ====
Pododdíl 1
Obecná ustanovení

{{§|2055}}
Základní ustanovení

# Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.
# Plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat.

{{§|2056}}

Kdo druhému dar jen slíbí, není zavázán darovat, ale ten, kdo slib obdržel, má právo, aby mu slibující nahradil náklady účelně vynaložené v očekávání daru.

{{§|2057}}

# Při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva písemnou formu.
# Písemnou formu vyžaduje smlouva také tehdy, nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar. Dárce je zavázán k odevzdání daru, není však povinen platit úrok z prodlení.

{{§|2058}}

# Dárce může darovat třeba i všechen svůj současný majetek. Smlouva, kterou někdo daruje svůj budoucí majetek, platí jen potud, pokud nepřesahuje polovinu tohoto majetku.
# Darování věci, kterou dárce nemá, je platné, jen zaváže-li se dárce ve smlouvě věc nabýt.

{{§|2059}}

Zavázal-li se dárce odevzdat dar po uzavření smlouvy, může od smlouvy odstoupit a odevzdání daru odepřít, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že by plnění podle smlouvy vážně ohrozilo dárcovu výživu nebo plnění dárcovy vyživovací povinnosti. Odevzdal-li již dárce část daru, může od smlouvy odstoupit jen ohledně toho, co dosud nesplnil.

{{§|2060}}

Bylo-li někomu něco dáno z uznání nebo vzhledem k jeho zásluhám nebo jako zvláštní odměna, je to darování, pokud na to příjemce neměl již dříve právo.

{{§|2061}}

Bylo-li ujednáno, že i dárce bude navzájem obdarován, jedná se o darování jen vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění druhé strany.

{{§|2062}}
Darování podpory

Zaváže-li se dárce obdarovaného pravidelně podporovat, přechází právo na podporu i povinnost k podpoře na dědice dárce a obdarovaného, jen pokud to bylo výslovně ujednáno.

{{§|2063}}
Darování pro případ smrti

Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz. Podle ustanovení o darování se řídí, přijme-li obdarovaný dar a vzdá-li se dárce výslovně práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu. Tím není dotčen § 2057.

{{§|2064}}

# Bylo-li darováno s příkazem, může dárce požadovat splnění příkazu, jen pokud již sám plnil.
# Je-li splnění příkazu ve veřejném zájmu, může splnění příkazu po dárcově smrti požadovat také příslušný orgán veřejné moci nebo právnická osoba oprávněná takový zájem hájit.

{{§|2065}}

Daruje-li někdo vědomě cizí věc a zatají-li to obdarovanému, nahradí škodu, která z toho vznikne. Dárce škodu obdarovanému nahradí i v případě, že škoda vznikla z vady darované věci, pokud dárce o vadě věděl a obdarovaného na ni neupozornil. V těchto případech může obdarovaný také od smlouvy odstoupit a dar vrátit.

Pododdíl 2
Zvláštní ustanovení o platnosti darování

{{§|2066}}

Osoba omezená ve svéprávnosti je způsobilá darovat a přijmout dar malé hodnoty nebo dar vzhledem k okolnostem obvyklý.

{{§|2067}}

# Darování osobě, která provozuje zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, anebo osobě, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána, je neplatné, stalo-li se v době, kdy dárce byl v péči takového zařízení nebo jinak přijímal jeho služby.
# Odstavec 1 se nepoužije, je-li obdarovaný osobou dárci blízkou.

Pododdíl 3
Odvolání daru
Odvolání daru pro nouzi

{{§|2068}}

# Upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba.
# Obdarovaný nemá povinnost podle odstavce 1, je-li sám v obdobné nouzi jako dárce.

{{§|2069}}

Bylo-li obdarováno více osob, je ta, která byla obdarována dříve, povinna plnit jen v tom rozsahu, v jakém k výživě nestačí příspěvek později obdarovaného.

{{§|2070}}

Právo odvolat dar nepřechází na dárcovy dědice. Leč neuplatní-li dárce své právo, má ten, komu je dárce podle zákona povinen výživou, právo požadovat za stejných podmínek, aby mu obdarovaný doplnil to, čeho mu dárce nemůže poskytnout.

{{§|2071}}

Právo odvolat dar nemá dárce, který si stav nouze přivodil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
Odvolání daru pro nevděk

{{§|2072}}

# Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.
# Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

{{§|2073}}

Nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

{{§|2074}}

Právo odvolat dar přechází na dárcova dědice, zabránil-li obdarovaný dárci v odvolání daru nebo zabránila-li v tom dárci vyšší moc.

{{§|2075}}

# Dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce.
# Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.
Společná ustanovení

{{§|2076}}

Vzdá-li se dárce při darování mezi živými předem práva odvolat dar pro nouzi nebo nevděk, nepřihlíží se k tomu.

{{§|2077}}

Pojí-li se s darem povinnost zavazující obdarovaného podle darovací smlouvy, ruší se odvoláním daru pro budoucnost.

{{§|2078}}

Nemá-li již obdarovaný dar ani jeho plnou hodnotu, zavazuje ho odvolání daru k vydání toho, co mu z obohacení ještě zbývá. To neplatí, zbavil-li se daru, aby vydání zmařil, anebo odvolal-li dar pro nevděk samotný dárce.

==== Oddíl 2 – Koupě ====
Pododdíl 1
Obecná ustanovení

{{§|2079}}
Základní ustanovení

# Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
# Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

{{§|2080}}

Kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení.

{{§|2081}}

Náklady spojené s odevzdáním věci v místě plnění nese prodávající. Náklady spojené s převzetím věci nese kupující.

{{§|2082}}

# Na kupujícího přechází nebezpečí škody na věci současně s nabytím vlastnického práva. Nabude-li kupující vlastnické právo před odevzdáním věci, má prodávající až do odevzdání věci práva a povinnosti schovatele.
# Při uzavření smlouvy s odkládací podmínkou přechází nebezpečí škody na věci na kupujícího nejdříve dnem splnění podmínky.

{{§|2083}}

Tomu, kdo koupí budoucí užitky věci úhrnkem nebo s nadějí na nejisté budoucí užitky, patří všechny užitky řádně vytěžené. Nese však ztrátu, bylo-li jeho očekávání zmařeno.

{{§|2084}}

Prodávající upozorní kupujícího při ujednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví.

Pododdíl 2
Koupě movité věci
Základní ustanovení

{{§|2085}}

# Jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit.
# Mají-li strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, platí za ujednanou kupní cena, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává.

{{§|2086}}

# Smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena, se posoudí jako kupní smlouva, ledaže se ten, komu má být věc dodána, zavázal předat druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí.
# Za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti.
Povinnosti prodávajícího

{{§|2087}}

Prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

{{§|2088}}

Prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí.

{{§|2089}}

# Má-li kupující určit dodatečně vlastnosti předmětu koupě a neučiní-li to včas, určí je prodávající sám a oznámí kupujícímu, jaké vlastnosti určil. Přitom přihlédne k potřebám kupujícího, které zná.
# Kupující má právo sdělit prodávajícímu odchylné určení vlastností předmětu koupě, než jaké určil prodávající; neučiní-li to bez zbytečného odkladu po oznámení prodávajícího, je vázán tím, co určil prodávající.

{{§|2090}}

# Má-li prodávající věc odeslat, odevzdá věc kupujícímu předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího a umožní kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci.
# Je-li kupujícím spotřebitel, použije se odstavec 1 pouze tehdy, pokud dopravce určil kupující, aniž mu byl prodávajícím nabídnut. V opačném případě je věc kupujícímu odevzdána, až mu ji dopravce předá.

{{§|2091}}

# Při odeslání nastanou účinky odevzdání věci kupujícímu jejím předáním dopravci, označí-li prodávající věc zjevně a dostatečně jako zásilku pro kupujícího.
# Neoznačí-li prodávající věc, nastanou účinky odevzdání, oznámí-li prodávající kupujícímu bez zbytečného odkladu, že mu věc odeslal, a určí-li ji dostatečně v oznámení. Bez tohoto oznámení je věc kupujícímu odevzdána, až předá-li mu ji dopravce.

{{§|2092}}

Doba, v níž má prodávající plnit, běží ode dne účinnosti smlouvy. Má-li však kupující splnit určitou povinnost ještě před odevzdáním věci, začíná doba, v níž má prodávající plnit, běžet ode dne splnění této povinnosti.

{{§|2093}}

Dodá-li prodávající větší množství věcí, než bylo ujednáno, je kupní smlouva uzavřena i na přebytečné množství, ledaže je kupující bez zbytečného odkladu odmítl.

{{§|2094}}

# Prodávající předá kupujícímu doklady potřebné k převzetí a užívání věci. Má-li k předání dojít při zaplacení kupní ceny, předá prodávající doklady v místě placení.
# Doklady, které se týkají přepravy a jsou nutné k převzetí věci a volnému nakládání s ní, předá prodávající kupujícímu bez zbytečného odkladu po jejich vydání. Jiné doklady určené ve smlouvě předá prodávající kupujícímu při odevzdání věci.
Předmět koupě

{{§|2095}}

Prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

{{§|2096}}

Při určení jakosti nebo provedení podle smluveného vzorku nebo předlohy musí věc jakostí nebo provedením odpovídat vzorku nebo předloze. Liší-li se jakost nebo provedení určené ve smlouvě a vzorek nebo předloha, rozhoduje smlouva. Určí-li smlouva a vzorek jakost nebo provedení věci rozdílně, nikoli však rozporně, musí věc odpovídat smlouvě i vzorku nebo předloze.

{{§|2097}}

Není-li ujednáno, jak má být věc zabalena, zabalí prodávající věc podle zvyklostí; nejsou-li, pak způsobem potřebným pro uchování věci a její ochranu. Stejným způsobem opatří prodávající věc pro přepravu.

{{§|2098}}

Vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy předmětu koupě, že množství je určeno jen přibližně, určí přesné množství prodávající. Má se za to, že odchylka nesmí přesáhnout pět procent množství určeného ve smlouvě.
Práva z vadného plnění

{{§|2099}}

# Věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.
# Plyne-li z prohlášení prodávajícího nebo z dokladu o předání, že prodávající dodal menší množství věcí, nevztahují se na chybějící věci ustanovení o vadách.

{{§|2100}}

# Právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.
# Povinnosti prodávajícího ze záruky za jakost tím nejsou dotčeny.

{{§|2101}}

# Při předčasném plnění může prodávající odstranit vady do doby určené pro odevzdání věci. Výkonem svého práva nesmí kupujícímu způsobit nepřiměřené obtíže nebo výdaje. Právo kupujícího na náhradu škody tím není dotčeno.
# Odstavec 1 platí obdobně i pro vady dokladů.

{{§|2102}}

# Práva kupujícího z vadného plnění nejsou dotčena, způsobilo-li vadu použití věci, kterou kupující předal prodávajícímu. To neplatí, prokáže-li prodávající, že na nevhodnost předané věci kupujícího včas upozornil a kupující na jejím použití trval, nebo prokáže-li, že nevhodnost předané věci ani při vynaložení dostatečné péče nemohl zjistit.
# Způsobil-li vadu věci postup prodávajícího podle návrhů, vzorků nebo podkladů, které mu kupující opatřil, použije se odstavec 1 obdobně.

{{§|2103}}

Kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě.

{{§|2104}}

Kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci a přesvědčí se o jejích vlastnostech a množství.

{{§|2105}}

# Odesílá-li prodávající věc, může kupující odložit prohlídku do doby, kdy je věc dopravena do místa určení.
# Je-li věc během přepravy směrována do jiného místa určení, anebo kupujícím dále odeslána, aniž měl možnost věc prohlédnout, a prodávající v době uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět o možnosti takové změny místa určení nebo takového dalšího odeslání, může kupující prohlídku odložit do doby, kdy je věc dopravena do nového místa určení.

{{§|2106}}

# Je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;na odstranění vady opravou věci,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;odstoupit od smlouvy.
# Kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.
# Nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107.

{{§|2107}}

# Je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.
# Dokud kupující neuplatní právo na slevu z kupní ceny nebo neodstoupí od smlouvy, může prodávající dodat to, co chybí, nebo odstranit právní vadu. Jiné vady může prodávající odstranit podle své volby opravou věci nebo dodáním nové věci; volba nesmí kupujícímu způsobit nepřiměřené náklady.
# Neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího.

{{§|2108}}

Do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu.

{{§|2109}}

Při dodání nové věci vrátí kupující prodávajícímu na jeho náklady věc původně dodanou.

{{§|2110}}

Kupující nemůže odstoupit od smlouvy, ani požadovat dodání nové věci, nemůže-li věc vrátit v tom stavu, v jakém ji obdržel. To neplatí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;došlo-li ke změně stavu v důsledku prohlídky za účelem zjištění vady věci,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;použil-li kupující věc ještě před objevením vady,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nezpůsobil-li kupující nemožnost vrácení věci v nezměněném stavu jednáním anebo opomenutím, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;prodal-li kupující věc ještě před objevením vady, spotřeboval-li ji, anebo pozměnil-li věc při obvyklém použití; stalo-li se tak jen zčásti, vrátí kupující prodávajícímu, co ještě vrátit může, a dá prodávajícímu náhradu do výše, v níž měl z použití věci prospěch.

{{§|2111}}

Neoznámil-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy.

{{§|2112}}

# Neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci.
# K účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.
Záruka za jakost

{{§|2113}}

Zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Tyto účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu nebo v reklamě. Záruka může být poskytnuta i na jednotlivou součást věci.

{{§|2114}}

Určují-li smlouva a prohlášení o záruce různé záruční doby, platí doba z nich nejdelší. Ujednají-li však strany jinou záruční dobu, než jaká je vyznačena na obalu jako doba použitelnosti, má přednost ujednání stran.

{{§|2115}}

Záruční doba běží od odevzdání věci kupujícímu; byla-li věc podle smlouvy odeslána, běží od dojití věci do místa určení. Má-li koupenou věc uvést do provozu někdo jiný než prodávající, běží záruční doba až ode dne uvedení věci do provozu, pokud kupující objednal uvedení do provozu nejpozději do tří týdnů od převzetí věci a řádně a včas poskytl k provedení služby potřebnou součinnost.

{{§|2116}}

Kupující nemá právo ze záruky, způsobila-li vadu po přechodu nebezpečí škody na věci na kupujícího vnější událost. To neplatí, způsobil-li vadu prodávající.

{{§|2117}}

Pro oznámení vady, na kterou se vztahuje záruka, a pro uplatnění práva z vadného plnění platí obdobně ustanovení § 2172 a 2173.
Povinnosti kupujícího

{{§|2118}}

Kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

{{§|2119}}

# Kupující nemusí kupní cenu zaplatit, dokud nemá možnost si věc prohlédnout. To neplatí, byl-li ujednán takový způsob předání věci, který možnost prohlídky vylučuje.
# Při určení ceny podle hmotnosti se má za to, že rozhoduje čistá hmotnost předmětu koupě.

{{§|2120}}

# Je-li kupující v prodlení s převzetím věci nebo s placením kupní ceny, uchová prodávající věc, může-li s ní nakládat, pro kupujícího způsobem přiměřeným okolnostem.
# Převzal-li kupující věc, kterou zamýšlí odmítnout, uchová ji způsobem přiměřeným okolnostem.
# Kdo uchovává věc pro druhou stranu, může ji zadržet, dokud mu druhá strana neuhradí účelně vynaložené náklady spojené s uchováním věci.
Nebezpečí škody na věci

{{§|2121}}

# Nebezpečí škody přechází na kupujícího převzetím věci.
# Týž následek má, nepřevezme-li kupující věc, ač mu s ní prodávající umožnil nakládat.

{{§|2122}}

Má-li kupující převzít věc od třetí osoby, přechází na něho nebezpečí škody okamžikem, kdy mohl s věcí nakládat, ne však dříve než v době určené jako čas plnění.

{{§|2123}}

# Předá-li prodávající dopravci věc pro přepravu ke kupujícímu v místě určeném kupní smlouvou, přechází na kupujícího nebezpečí škody předáním věci dopravci v tomto místě, a nebylo-li místo smluveno, předáním prvnímu dopravci pro přepravu do místa určení.
# Je-li při uzavření smlouvy věc již přepravována, přechází nebezpečí škody na věci na kupujícího předáním věci prvnímu dopravci. Prodávající však nese škodu, k níž došlo před uzavřením smlouvy, a prodávající o ní věděl, anebo o ní vzhledem k okolnostem vědět měl.

{{§|2124}}

Nebezpečí škody na věci určené podle druhu nepřejde na kupujícího, který věc nepřevzal, dříve než věc bude pro účel smlouvy dostatečně oddělena a odlišena od jiných věcí téhož druhu.

{{§|2125}}

# Škoda na věci, vzniklá po přechodu nebezpečí škody na věci na kupujícího, nemá vliv na jeho povinnost zaplatit kupní cenu, ledaže prodávající škodu způsobil porušením své povinnosti.
# Odstavec 1 se nepoužije, uplatnil-li kupující právo žádat dodání náhradní věci, nebo odstoupil-li od smlouvy.
Svépomocný prodej

{{§|2126}}

# Prodlením strany s převzetím věci vzniká druhé straně právo věc po předchozím upozornění na účet prodlévajícího vhodným způsobem prodat poté, co prodlévajícímu poskytla dodatečnou přiměřenou lhůtu k převzetí.
# To platí i tehdy, prodlévá-li strana s placením, kterým je předání věci podmíněno.

{{§|2127}}

Hrozí-li věci rychlá zkáza a není-li na upozornění čas, není upozornění nutné.

Pododdíl 3
Koupě nemovité věci

{{§|2128}}

# Při prodeji a koupi nemovité věci vyžaduje kupní smlouva formu podle § 560. Pro ujednání o výhradě vlastnického práva, o právu zpětné koupě, o zákazu zcizení nebo zatížení, o výhradě předkupního práva nebo lepšího kupce, jakož i pro ujednání o koupi na zkoušku však postačí i jiná forma, nemá-li být takovým ujednáním k nemovité věci zřízeno věcné právo.
# Zřizuje-li se ujednáním o výhradě vlastnického práva, právu zpětné koupě, zákazu zcizení nebo zatížení, o výhradě předkupního práva nebo lepšího kupce nebo ujednáním o koupi na zkoušku věcné právo k věci zapsané do veřejného seznamu, vzniká takové právo až zápisem do veřejného seznamu.

{{§|2129}}

# Kupující má právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, nemá-li pozemek výměru určenou v kupní smlouvě. Nemá-li však pozemek výměru zapsanou ve veřejném seznamu, má kupující právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, jen bylo-li to ujednáno.
# Neoznámil-li kupující prodávajícímu skrytou vadu stavby spojené se zemí pevným základem do pěti let od nabytí, soud kupujícímu právo z vadného plnění nepřizná, namítne-li prodávající, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

{{§|2130}}

Ujednají-li strany, kdy má kupující nemovitou věc převzít, náleží kupujícímu od ujednané doby převzetí plody a užitky nemovité věci. Ve stejné době přejde nebezpečí škody na věci na kupujícího.

{{§|2131}}

V ostatním se na smlouvu o koupi nemovité věci použijí přiměřeně ustanovení o koupi movitých věcí.

Pododdíl 4
Vedlejší ujednání při kupní smlouvě
Výhrada vlastnického práva

{{§|2132}}

Vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím.

{{§|2133}}

Je-li nabytí vlastnického práva kupujícím podmíněno zaplacením kupní ceny ve splátkách, nezakládá prodlení kupujícího se splátkou nepřesahující desetinu kupní ceny samo o sobě právo prodávajícího od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení věci, pokud kupující splátku zaplatí nejpozději v době splatnosti následující splátky a společně s ní.

{{§|2134}}

Výhrada vlastnického práva působí vůči věřitelům kupujícího jen tehdy, bylo-li ujednání pořízeno ve formě veřejné listiny, popřípadě bylo-li pořízeno v písemné formě a podpisy stran úředně ověřeny, leč tehdy až ode dne úředního ověření podpisů. Je-li však výhrada vlastnického práva ujednána ohledně věci zapsané do veřejného seznamu, působí vůči třetím osobám, jen byla-li do tohoto seznamu zapsána.
Výhrada zpětné koupě

{{§|2135}}

# Z ujednání o výhradě zpětné koupě vzniká kupujícímu povinnost převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět. Kupující vrátí prodávajícímu věc v nezhoršeném stavu a prodávající vrátí kupujícímu kupní cenu; tím jsou vyrovnány i užitky z peněz a plody z věci snad vytěžené.
# Výhrada zpětné koupě zavazuje dědice a právo na zpětnou koupi lze zcizit, jen je-li to výslovně ujednáno.

{{§|2136}}

Vynaložil-li kupující na věc náklad k jejímu zlepšení, anebo mimořádný náklad pro její zachování, náleží mu stejná náhrada jako poctivému držiteli; pokud se ale vrácení věci zmaří nebo zhorší její hodnota z důvodů, za které kupující odpovídá, nahradí prodávajícímu škodu.

{{§|2137}}

Nebyla-li ujednána lhůta, ve které má prodávající právo žádat vrácení věci, platí vzhledem k movité věci za ujednanou tříletá lhůta a vzhledem k nemovité věci desetiletá lhůta.

{{§|2138}}

Byla-li výhrada zpětné koupě ujednána k věci zapsané do veřejného seznamu jako právo věcné, lze věc zatížit jen se souhlasem toho, pro koho je právo zpětné koupě ve veřejném seznamu zapsáno.

{{§|2139}}
Výhrada zpětného prodeje

Ustanovení o zpětné koupi se obdobně použijí i na ujednání, kterým si kupující vymíní, že věc prodá prodávajícímu zpět.

{{§|2140}}
Předkupní právo

# Ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému).
# Předkupní právo lze zvláštním ujednáním rozšířit i na jiné způsoby zcizení. Předkupní právo lze také ujednat i mimo souvislost s kupní smlouvou.

{{§|2141}}

Náleží-li předkupní právo několika osobám společně, mohou je uplatnit jen v celku. Zanikne-li však předkupní právo některé z nich, nebo neuplatní-li je, mohou zbývající předkupníci předkupní právo uplatnit v celku.

{{§|2142}}

Výhrada předkupního práva zavazuje dědice a předkupní právo lze zcizit, je-li to výslovně ujednáno.

{{§|2143}}

Povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým.

{{§|2144}}

# Je-li předkupní právo zřízeno jako právo věcné, opravňuje předkupníka domáhat se vůči nástupci druhé strany, jenž věc nabyl koupí nebo způsobem postaveným ujednáním o předkupním právu koupi na roveň, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl.
# Nabude-li nástupce vlastnické právo k věci jiným způsobem, přechází na něho povinnost nabídnout předkupníkovi věc ke koupi za podmínek, kterými byl vázán jeho předchůdce.
# Nekoupí-li předkupník nabídnutou věc, zůstává mu předkupní právo zachováno.

{{§|2145}}

Věděl-li koupěchtivý o předkupním právu nebo musel-li o něm vědět, platí, že smlouva je uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva.

{{§|2146}}

Ujedná-li prodávající s koupěchtivým, že od smlouvy s ním odstoupí, pokud předkupník uplatní své právo, nebo že se závazek změní nebo zruší, pokud předkupník své právo neuplatní, jsou taková ujednání vůči předkupníkovi neúčinná. K opačnému ujednání se nepřihlíží.

{{§|2147}}

# Nabídku učiní prodávající předkupníkovi ohlášením všech podmínek. Při nabídce se vyžaduje oznámení obsahu smlouvy uzavřené s koupěchtivým. Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu.
# Přijme-li předkupník nabídku, uskuteční se koupě mezi prodávajícím a předkupníkem za týchž podmínek, jaké prodávající dohodl s koupěchtivým.

{{§|2148}}

# Předkupník zaplatí kupní cenu v ujednané lhůtě, jinak do osmi dnů po nabídce u věci movité a u nemovité věci do tří měsíců po nabídce. Neučiní-li to, předkupní právo zanikne.
# Odložil-li prodávající koupěchtivému zaplacení kupní ceny na pozdější dobu nebo povolil-li mu placení ve splátkách, může se předkupník domáhat téže výhody, zajistí-li odloženou platbu dostatečnou jistotou.

{{§|2149}}

# Předkupník zaplatí kupní cenu ve výši nabídnuté koupěchtivým a splní podmínky nabídnuté koupěchtivým vedle kupní ceny. Zavázal-li se koupěchtivý k vedlejšímu plnění, které předkupník poskytnout nemůže, zaplatí prodávajícímu jeho hodnotu. Nelze-li vedlejší plnění vyrovnat ani odhadní cenou, předkupní právo zanikne; to neplatí, byla-li by smlouva s koupěchtivým podle rozumného očekávání uzavřena i bez závazku k vedlejšímu plnění.
# Zavázal-li se koupěchtivý koupit věc společně s jinými za souhrnnou cenu, zaplatí předkupník poměrnou část souhrnné ceny. Prodávající může požadovat, aby předkupník koupil s věcí vše, co od ní nemůže být odděleno bez poškození.
Koupě na zkoušku

{{§|2150}}

# Kdo koupí věc na zkoušku, kupuje s podmínkou, že věc ve zkušební lhůtě schválí.
# Neujednají-li strany zkušební lhůtu, činí u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy. Plyne-li však z jednání o uzavření smlouvy, že věc má být prohlédnuta nebo vyzkoušena po odevzdání, běží zkušební doba ode dne odevzdání.

{{§|2151}}

# Nepřevzal-li kupující věc, má podmínka povahu podmínky odkládací. Tato podmínka se považuje za zmařenou, jestliže kupující nesdělí prodávajícímu ve zkušební době, že věc schvaluje.
# Převzal-li kupující věc, má podmínka povahu podmínky rozvazovací. Platí, že kupující věc schválil, neodmítl-li ji ve zkušební době.
# Kupující nemá právo věc odmítnout, nemůže-li ji vrátit ve stavu, v jakém ji převzal. K změnám vyvolaným vyzkoušením věci se nepřihlíží.
Výhrada lepšího kupce

{{§|2152}}

# Uzavřením kupní smlouvy s výhradou lepšího kupce nabývá prodávající právo dát přednost lepšímu kupci, přihlásí-li se v určené lhůtě. Tato lhůta činí u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy.
# Zda je nový kupec lepší, rozhoduje prodávající; může dát zejména přednost novému kupci, třebaže první nabízí vyšší cenu.

{{§|2153}}

Obdobně jako u koupě na zkoušku se posoudí, ve kterých případech má výhrada lepšího kupce povahu podmínky odkládací a v kterých povahu podmínky rozvazovací.
Cenová doložka

{{§|2154}}

Je-li ujednána cenová doložka, upraví se kupní cena věci dodatečně s přihlédnutím k výrobním nákladům. Neurčí-li se, které náklady jsou rozhodné, mění se kupní cena v poměru k cenovým změnám hlavních surovin potřebných k vyrobení věci.

{{§|2155}}

# Neurčí-li strany, která doba rozhoduje pro posouzení cenových změn, přihlédne se k cenám v době uzavření smlouvy a v době, kdy měl prodávající věc dodat. Má-li se dodání věci uskutečnit během určité lhůty, rozhoduje doba skutečného včasného plnění, jinak konec této lhůty.
# Dodá-li prodávající věc s prodlením a jsou-li ceny rozhodných složek výrobních nákladů nižší než ceny určené podle odstavce 1, přihlíží se k nižším cenám.

{{§|2156}}

Práva a povinnosti stran z cenové doložky zaniknou, neuplatní-li oprávněná strana svá práva u druhé strany bez zbytečného odkladu po dodání věci.

{{§|2157}}
Jiná vedlejší ujednání

Ujednají-li strany jiné výhrady nebo podmínky připouštějící změnu nebo zánik práv a povinností z kupní smlouvy, zaniká výhrada nebo podmínka nejpozději do jednoho roku od účinnosti kupní smlouvy, pokud ji neuplatnil v této lhůtě ten, kdo je z výhrady nebo podmínky oprávněn.

Pododdíl 5
Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě

{{§|2158}}

# Je-li prodávajícím podnikatel, platí pro prodej při jeho podnikatelské činnosti kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i ustanovení tohoto pododdílu, ledaže je kupujícím také podnikatel a při uzavření smlouvy je z okolností zřejmé, že se koupě týká také jeho podnikatelské činnosti.
# Plnění, která se při prodeji věci obvykle neposkytují, je třeba zvláště ujednat.

{{§|2159}}

# Dodá-li prodávající věc na místo určené kupujícím, převezme kupující věc při dodání; v ostatních případech převezme kupující věc při prodeji.
# Nepřevezme-li kupující věc v době uvedené v odstavci 1, náleží prodávajícímu úplata za uskladnění. Neujednají-li její výši strany, platí za ujednanou výše obvyklá.

{{§|2160}}

# Převzetím koupené věci nabývá kupující k věci vlastnické právo.
# Při samoobslužném prodeji nabývá kupující vlastnické právo k věci zaplacením kupní ceny. Do té doby může kupující vrátit věc na původní místo. Vznikne-li na věci škoda před zaplacením kupní ceny, nahradí se podle obecných ustanovení.

{{§|2161}}
Jakost při převzetí

# Prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;věc vyhovuje požadavkům právních předpisů.
# Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí.

{{§|2162}}

Připouští-li to povaha koupě, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby byly předvedeny její funkce.

{{§|2163}}

U zuživatelné věci se vyznačí doba nejkratší trvanlivosti, popřípadě, u věci podléhající rychlé zkáze, doba, po kterou lze věc použít.

{{§|2164}}

Má-li věc vadu, která nebrání užívat věc k určenému účelu, lze ji prodat jen za nižší cenu, než je obvyklá cena bezvadné věci. Prodávající kupujícího upozorní, že věc má vadu a o jakou vadu se jedná, není-li to zřejmé již z povahy prodeje.
Práva z vadného plnění

{{§|2165}}

# Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí.
# Je-li na prodávané věci, na jejím obalu, v návodu připojenému k věci nebo v reklamě v souladu s jinými právními předpisy uvedena doba, po kterou lze věc použít, použijí se ustanovení o záruce za jakost.

{{§|2166}}

# Požádá-li o to kupující, potvrdí mu prodávající v písemné formě, v jakém rozsahu a po jakou dobu trvají jeho povinnosti v případě vadného plnění. Prodávající má povinnosti z vadného plnění nejméně v takovém rozsahu, v jakém trvají povinnosti z vadného plnění výrobce. V potvrzení uvede i své jméno, sídlo a identifikující údaj, popřípadě i další údaje potřebné ke zjištění jeho totožnosti.
# Je-li to potřebné, vysvětlí prodávající v potvrzení srozumitelným způsobem obsah, rozsah, podmínky a dobu trvání své odpovědnosti i způsob, jakým lze uplatnit práva z ní plynoucí. V potvrzení prodávající zároveň uvede, že další práva kupujícího, která se ke koupi věci vážou, nejsou dotčena. Nesplnění těchto povinností není na újmu platnosti potvrzení.
# Nebrání-li tomu povaha věci, lze potvrzení podle odstavce 1 nahradit dokladem o zakoupení věci obsahujícím uvedené údaje.

{{§|2167}}

Ustanovení § 2165 se nepoužije
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;u věci prodávané za nižší cenu na vadu, pro kterou byla nižší cena ujednána,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;u použité věci na vadu odpovídající míře používání nebo opotřebení, kterou věc měla při převzetí kupujícím, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vyplývá-li to z povahy věci.

{{§|2168}}

Ujednají-li prodávající a kupující zkrácení doby pro uplatnění práv z vadného plnění, nepřihlíží se k takovému ujednání. To neplatí, pokud strany zkrátily tuto dobu na polovinu zákonné doby při koupi již použitého spotřebního zboží; ujednaly-li si zkrácení větší, platí za ujednanou polovina zákonné doby.

{{§|2169}}

# Nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.
# Právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit.
# Neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže.

{{§|2170}}

Právo z vadného plnění kupujícímu nenáleží, pokud kupující před převzetím věci věděl, že věc má vadu, anebo pokud kupující vadu sám způsobil.

{{§|2171}}

Má-li věc vadu, z níž je prodávající zavázán, a jedná-li se o věc prodávanou za nižší cenu nebo o věc použitou, má kupující místo práva na výměnu věci právo na přiměřenou slevu.

{{§|2172}}

Práva z vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. Je-li však v potvrzení podle § 2166 uvedena jiná osoba určená k opravě, která je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, uplatní kupující právo na opravu u toho, kdo je určen k provedení opravy. Osoba takto určená k opravě provede opravu ve lhůtě dohodnuté mezi prodávajícím a kupujícím při koupi věci.

{{§|2173}}

Uplatní-li kupující právo z vadného plnění, potvrdí mu druhá strana v písemné formě, kdy právo uplatnil, jakož i provedení opravy a dobu jejího trvání.

{{§|2174}}

Ujednají-li strany ještě předtím, než kupující může uplatnit právo z vady věci, že se jeho práva omezí nebo že zanikají, nepřihlíží se k tomu.

Pododdíl 6
Zvláštní ustanovení o koupi závodu

{{§|2175}}

# Koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.
# Koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.

{{§|2176}}

Má se za to, že je kupní cena ujednána na základě údajů o převáděném jmění v účetních záznamech o prodávaném závodu a ve smlouvě ke dni jejího uzavření; má-li smlouva nabýt účinnosti později, mění se kupní cena v závislosti na zvýšení nebo snížení jmění, k němuž došlo v mezidobí.

{{§|2177}}

# Koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.
# Prodávající oznámí bez zbytečného odkladu svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy kupující koupí závodu nabyl, že závod prodal a komu.

{{§|2178}}

Zakazuje se převést prodejem závodu na kupujícího právo vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, u něhož to vylučuje smlouva, kterou bylo právo prodávajícímu poskytnuto, nebo vylučuje-li to povaha takového práva.

{{§|2179}}

# V zápisu o předání závodu strany uvedou výčet všeho, co závod zahrnuje a co se kupujícímu předává, jakož i všeho, co chybí, ač to podle smlouvy nebo účetních záznamů závod spoluvytváří. Prodávající nejpozději v zápisu kupujícího upozorní na vady předmětu prodeje, o kterých ví, nebo o kterých vědět měl a mohl.
# Neuvede-li se v zápisu věc náležející k závodu, nabývá ji kupující společně se závodem. Neuvede-li se v zápisu dluh, kupující jej nabývá, musel-li jeho existenci alespoň rozumně předpokládat.

{{§|2180}}

# Je-li kupující zapsán ve veřejném rejstříku, nabývá vlastnické právo k závodu jako celku zveřejněním údaje, že uložil doklad o koupi závodu do sbírky listin podle jiného právního předpisu.
# Není-li kupující zapsán do veřejného rejstříku, nabývá vlastnické právo k závodu jako celku účinností smlouvy.
# Ustanoveními odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny povinnosti zapsat práva k věcem podle jiných právních předpisů, ani omezení vyplývající z licenčních nebo obdobných smluv.

{{§|2181}}

Zhorší-li se prodejem závodu dobytnost pohledávky, má věřitel prodávajícího, který s prodejem nesouhlasil, právo domáhat se, aby soud rozhodl, že prodej závodu je vůči němu neúčinný. Toto právo zaniká, neuplatní-li je věřitel do jednoho měsíce ode dne, kdy se o prodeji dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne účinnosti smlouvy.

{{§|2182}}

# Odstoupí-li některá ze stran od smlouvy, přecházejí na prodávajícího pohledávky a dluhy, které k závodu náleží; z dluhů však prodávající nabývá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu prodávajícím, ručí kupující za jeho splnění. Nabytí pohledávek prodávajícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.
# Kupující oznámí svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy prodávající nabyl, bez zbytečného odkladu, že závazek zanikl odstoupením od smlouvy.

{{§|2183}}

Ustanovení tohoto pododdílu se obdobně použijí i na jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku.

==== Oddíl 3 – Směna ====
{{§|2184}}
Základní ustanovení

# Směnnou smlouvou se každá ze stran zavazuje převést druhé straně vlastnické právo k věci výměnou za závazek druhé strany převést vlastnické právo k jiné věci.
# Strany si odevzdají věci v tom stavu, v jakém byly v okamžiku uzavření smlouvy.

{{§|2185}}

# Dojde-li k nahodilé zkáze věci před přechodem nebezpečí škody na věci, hledí se na smlouvu, jako by nebyla uzavřena. Dojde-li před odevzdáním věci k jejímu nahodilému zhoršení do té míry, že hodnota věci klesne pod polovinu, má druhá strana právo od smlouvy odstoupit.
# Jiné nahodilé zhoršení věci nebo její postižení břemeny jde k tíži zcizitele; k nepatrnému snížení hodnoty se nepřihlíží.
# Při směně věcí úhrnkem postihuje nahodilá zkáza nebo nahodilé zhoršení jednotlivých věcí přejímatele, nebyl-li tím jinak celek znehodnocen pod polovinu ceny.

{{§|2186}}

Při odeslání věci přechází nebezpečí škody na věci na přejímatele převzetím věci. Určil-li však či schválil, jak mu věc má být odeslána, přechází na přejímatele nebezpečí škody na věci již odesláním.

{{§|2187}}

Plody a užitky ze směněné věci náležejí zciziteli až do doby, kdy má podle smlouvy věc odevzdat; od uplynutí této doby náležejí plody a užitky přejímateli, i když mu věc nebyla ještě odevzdána.

{{§|2188}}

V ostatním se na směnnou smlouvu přiměřeně použijí ustanovení o kupní smlouvě s tím, že se každá ze stran považuje ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou přijímá, za stranu kupující.

=== Díl 2 – Přenechání věci k užití jinému ===

==== Oddíl 1 – Výprosa ====
{{§|2189}}
Základní ustanovení

Přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

{{§|2190}}

# Kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.
# Výprosník nemůže věc vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli obtíže, ledaže s tím půjčitel souhlasí.

{{§|2191}}

# Škodu na věci výprosník půjčiteli nahradí, ledaže prokáže, že věc užíval způsobem přiměřeným její povaze.
# Dovolil-li výprosník bez souhlasu půjčitele, aby věc užíval někdo jiný, nahradí půjčiteli škodu z toho vzniklou, ledaže by ke škodě došlo i jinak.

{{§|2192}}

Nalezne-li se ztracená věc, za niž výprosník již dal náhradu, nenabude tím právo věc si proti vůli půjčitele ponechat, nýbrž věc půjčiteli proti vrácení náhrady vrátí.

==== Oddíl 2 – Výpůjčka ====
{{§|2193}}
Základní ustanovení

Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

{{§|2194}}

Vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán, způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez svolení půjčitele.

{{§|2195}}

# Půjčitel přenechá vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k užívání. Způsobí-li škodu vada věci, kterou půjčitel zatajil, nahradí půjčitel škodu vypůjčiteli z toho vzniklou.
# Půjčitel poučí vypůjčitele, jak věc užívat, nejedná-li se o pravidla obecně známá, anebo neplyne-li z okolností, že toho není zapotřebí. Neučiní-li to, nahradí vypůjčiteli škodu z toho vzniklou.

{{§|2196}}

Byl-li ujednán jen účel, k němuž se má věc užívat, zařídí se vypůjčitel tak, aby začal věc užívat bez zbytečného odkladu a aby ji po splnění účelu bez zbytečného odkladu vrátil.

{{§|2197}}

Vypůjčitel má právo vrátit věc předčasně; kdyby však z toho vznikly půjčiteli obtíže, nemůže věc vrátit bez jeho souhlasu.

{{§|2198}}

# Půjčitel se nemůže domáhat předčasného vrácení věci; to neplatí, užije-li vypůjčitel věc v rozporu se smlouvou.
# Potřebuje-li půjčitel věc nevyhnutelně dříve z důvodu, který nemohl při uzavření smlouvy předvídat, může se domáhat jejího předčasného vrácení, jen bylo-li to ujednáno.

{{§|2199}}

# Obvyklé náklady spojené s užíváním věci nese vypůjčitel ze svého.
# Při potřebě mimořádných nákladů může vypůjčitel věc předat půjčiteli, aby je vynaložil sám. Nechce-li nebo nemůže-li půjčitel tak učinit a vynaloží-li mimořádné náklady v nezbytném rozsahu sám vypůjčitel, náleží mu náhrada jako nepřikázanému jednateli.

{{§|2200}}

Práva půjčitele a vypůjčitele musí být uplatněna do tří měsíců od vrácení věci, jinak je soud nepřizná, namítne-li druhá strana opožděné uplatnění práva.

==== Oddíl 3 – Nájem ====
Pododdíl 1
Obecná ustanovení

{{§|2201}}
Základní ustanovení

Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

{{§|2202}}
Předmět nájmu

# Pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části.
# Pronajmout lze i věc, která v budoucnu teprve vznikne, je-li ji možné dostatečně přesně určit při uzavření nájemní smlouvy.

{{§|2203}}

Je-li pronajatá věc zapsána do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného seznamu i nájemní právo, pokud to navrhne vlastník věci nebo s jeho souhlasem nájemce.

{{§|2204}}

# Neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou.
# Ujednají-li strany nájem na dobu určitou delší než padesát let, má se za to, že byl nájem ujednán na dobu neurčitou s tím, že v prvních padesáti letech lze nájem vypovědět jen z ujednaných výpovědních důvodů a v ujednané výpovědní době.
Pronajímatel

{{§|2205}}

Nájemní smlouva pronajímatele zavazuje
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

{{§|2206}}

# Pronajímatel odevzdá nájemci věc v ujednané době, jinak v den následující poté, co jej o to nájemce požádá.
# Pronajímatel odevzdá nájemci věc se vším, co je třeba k řádnému užívání věci.

{{§|2207}}

# Po dobu nájmu provádí běžnou údržbu věci nájemce, ledaže se k ní zavázal pronajímatel. Ostatní údržbu věci a její nezbytné opravy provádí pronajímatel, ledaže se k některému způsobu nebo druhu údržby a k opravě některých vad zavázal nájemce.
# Pronajímatel neodpovídá za vadu, o které v době uzavření nájemní smlouvy strany věděly a která nebrání užívání věci.

{{§|2208}}

# Oznámí-li nájemce řádně a včas pronajímateli vadu věci, kterou má pronajímatel odstranit, a neodstraní-li pronajímatel vadu bez zbytečného odkladu, takže nájemce může věc užívat jen s obtížemi, má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného nebo může provést opravu také sám a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Ztěžuje-li však vada zásadním způsobem užívání, nebo znemožňuje-li zcela užívání, má nájemce právo na prominutí nájemného nebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby.
# Nájemce má právo započíst si to, co může podle odstavce 1 žádat od pronajímatele, až do výše nájemného za jeden měsíc; je-li doba nájmu kratší, až do výše nájemného.
# Neuplatní-li nájemce právo podle odstavce 1 do šesti měsíců ode dne, kdy vadu zjistil nebo mohl zjistit, soud mu je nepřizná, namítne-li pronajímatel jeho opožděné uplatnění.

{{§|2209}}

Během nájmu pronajímatel nemá právo o své vůli pronajatou věc měnit.

{{§|2210}}

# Ukáže-li se během nájmu potřeba provést nezbytnou opravu věci, kterou nelze odložit na dobu po skončení nájmu, musí ji nájemce strpět, i když mu provedení opravy způsobí obtíže nebo omezí užívání věci.
# Trvá-li oprava vzhledem k době nájmu dobu nepřiměřeně dlouhou nebo ztěžuje-li oprava užívání věci nad míru obvyklou, má nájemce právo na slevu z nájemného podle doby opravy a jejího rozsahu.
# Jedná-li se o takovou opravu, že v době jejího provádění není možné věc vůbec užívat, má nájemce právo, aby mu pronajímatel dočasně poskytl k užívání jinou věc, nebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby.

{{§|2211}}

Ohrozí-li třetí osoba nájemce v jeho nájemním právu nebo způsobí-li nájemci porušením nájemního práva újmu, může se ochrany domáhat nájemce sám.

{{§|2212}}

# Uplatňuje-li třetí osoba vlastnické nebo jiné právo k věci nebo žádá-li vydání nebo vyklizení věci, nájemce to pronajímateli oznámí; požádá-li o to, poskytne mu pronajímatel ochranu.
# Neposkytne-li pronajímatel nájemci dostatečnou ochranu, může nájemce nájem vypovědět bez výpovědní doby.
# Bude-li nájemce rušen v užívání věci nebo jinak dotčen jednáním třetí osoby, má právo na přiměřenou slevu z nájemného, pokud takové jednání třetí osoby pronajímateli včas oznámil.
Nájemce

{{§|2213}}

Nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.

{{§|2214}}

Nájemce oznámí pronajímateli, že věc má vadu, kterou má odstranit pronajímatel, hned poté, kdy ji zjistí nebo kdy ji při pečlivém užívání věci zjistit mohl.
Podnájem

{{§|2215}}

# Souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.
# Zřídí-li nájemce třetí osobě užívací právo k věci bez souhlasu pronajímatele, považuje se to za hrubé porušení nájemcových povinností způsobující pronajímateli vážnější újmu.
# Užívací právo lze třetí osobě zřídit jen na dobu nájmu věci; k odchylnému ujednání se nepřihlíží.

{{§|2216}}

Umožní-li nájemce užívat věc třetí osobě, odpovídá pronajímateli za jednání této osoby stejně, jako kdyby věc užíval sám.
Nájemné

{{§|2217}}

# Nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.
# Má-li být nájemné podle ujednání stran plněno jinak než v penězích, je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v penězích.

{{§|2218}}

Nájemné se platí měsíčně pozadu.
Další práva a povinnosti stran

{{§|2219}}

# Oznámí-li to pronajímatel předem v přiměřené době, umožní mu nájemce v nezbytném rozsahu prohlídku věci, jakož i přístup k ní nebo do ní za účelem provedení potřebné opravy nebo údržby věci. Předchozí oznámení se nevyžaduje, je-li nezbytné zabránit škodě nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení.
# Vzniknou-li nájemci činností pronajímatele podle odstavce 1 obtíže, které nejsou jen nepodstatné, má nájemce právo na slevu z nájemného.

{{§|2220}}

# Nájemce má právo provést změnu věci jen s předchozím souhlasem pronajímatele; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. Změnu věci provádí nájemce na svůj náklad; dojde-li změnou věci k jejímu zhodnocení, pronajímatel se s nájemcem při skončení nájmu vyrovná podle míry zhodnocení.
# Provede-li nájemce změnu věci bez souhlasu pronajímatele, uvede věc do původního stavu, jakmile o to pronajímatel požádá, nejpozději však při skončení nájmu věci. Neuvede-li nájemce na žádost pronajímatele věc do původního stavu, může pronajímatel nájem vypovědět bez výpovědní doby.
Změna vlastnictví

{{§|2221}}

# Změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.
# Převedl-li pronajímatel vlastnické právo k věci, nejsou pro nového vlastníka závazná ujednání o pronajímatelových povinnostech, které zákon nestanoví. To neplatí, pokud nový vlastník o těchto ujednáních věděl.

{{§|2222}}

# Strana nemá právo vypovědět nájem jen proto, že se změnil vlastník věci. Při opačném ujednání má pronajímatel právo nájem vypovědět do tří měsíců poté, co se dozvěděl nebo musel dozvědět, kdo je nájemcem, a nájemce do tří měsíců poté, co se o změně vlastníka dozvěděl.
# Neměl-li nový vlastník rozumný důvod pochybovat, že kupuje věc, která není pronajata, má právo vypovědět nájem do tří měsíců poté, co se dozvěděl nebo musel dozvědět, že je věc pronajata a kdo je nájemcem. Nájemcova práva vůči osobě, se kterou nájemní smlouvu uzavřel, nejsou dotčena.
# Jedná-li se o nemovitou věc, je výpovědní doba tříměsíční. Jedná-li se o movitou věc, je výpovědní doba jednoměsíční.

{{§|2223}}

Strana, která nájem vypoví, poskytne druhé straně přiměřené odstupné.

{{§|2224}}

Byl-li pronajat byt, ve kterém nájemce bydlí, nemá pronajímatel právo nájem vypovědět z důvodu změny vlastnictví. K opačnému ujednání se nepřihlíží.
Skončení nájmu

{{§|2225}}

# Při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.
# Při odevzdání věci si nájemce oddělí a vezme vše, co do věci vložil nebo na ni vnesl vlastním nákladem, je-li to možné a nezhorší-li se tím podstata věci nebo neztíží-li se tím nepřiměřeně její užívání.

{{§|2226}}

# Zanikne-li věc během doby nájmu, nájem skončí.
# Zanikne-li věc během doby nájmu zčásti, má nájemce právo buď na přiměřenou slevu z nájemného, anebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby.

{{§|2227}}

Stane-li se věc nepoužitelnou k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a to z důvodů, které nejsou na straně nájemce, má nájemce právo nájem vypovědět bez výpovědní doby.

{{§|2228}}

# Užívá-li nájemce věc takovým způsobem, že se opotřebovává nad míru přiměřenou okolnostem nebo že hrozí zničení věci, vyzve ho pronajímatel, aby věc užíval řádně, dá mu přiměřenou lhůtu k nápravě a upozorní jej na možné následky neuposlechnutí výzvy. Výzva vyžaduje písemnou formu a musí být nájemci doručena.
# Neuposlechne-li nájemce výzvy podle odstavce 1, má pronajímatel právo nájem vypovědět bez výpovědní doby.
# Hrozí-li však v případě uvedeném v odstavci 1 naléhavě vážné nebezpečí z prodlení, má pronajímatel právo nájem vypovědět bez výpovědní doby, aniž nájemce vyzval k nápravě.
# Pronajímatel má právo postupovat stejně, jak je uvedeno v odstavcích 1 a 2, nezaplatí-li nájemce nájemné ani do splatnosti příštího nájemného.

{{§|2229}}

Nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba.

{{§|2230}}

# Užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu.
# Ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

{{§|2231}}

# Nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční.
# Výpověď nemusí být odůvodněna; to neplatí, má-li strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby.

{{§|2232}}

Porušuje-li strana zvlášť závažným způsobem své povinnosti, a tím působí značnou újmu druhé straně, má dotčená strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby.

{{§|2233}}

# V době tří měsíců před skončením nájmu, je-li stranám den skončení nájmu znám, umožní nájemce věci, která má být znovu pronajata, zájemci o nájem přístup k věci v nezbytném rozsahu za účelem prohlídky v přítomnosti nájemce a pronajímatele; pronajímatel oznámí nájemci návštěvu v přiměřené době předem.
# Ustanovení § 2219 odst. 2 platí i zde.

{{§|2234}}

Pronajímatel má právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní.

Pododdíl 2
Zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu
Základní ustanovení

{{§|2235}}

# Zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.
# Ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí, přenechává-li pronajímatel nájemci byt nebo dům k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému účelu.

{{§|2236}}

# Bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor.
# Skutečnost, že pronajatý prostor není určen k bydlení, nemůže být na újmu nájemci.
# Je-li k zajištění bytových potřeb nájemce pronajat dům, použijí se ustanovení o nájmu bytu přiměřeně.

{{§|2237}}

Smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

{{§|2238}}

Užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou.

{{§|2239}}
Zakázaná ujednání

Nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

{{§|2240}}
Zvláštní ustanovení o nájmu družstevního bytu

Nájemní smlouvu o nájmu družstevního bytu lze uzavřít za podmínek stanovených jiným zákonem, popřípadě upravených ve stanovách bytového družstva. Totéž platí o právech a povinnostech nájemce a pronajímatele.

{{§|2241}}

Jedná-li se o byt, který je ve vlastnictví právnické osoby, obývaný z důvodu členství členem nebo společníkem této právnické osoby, upravují práva a povinnosti stran především stanovy nebo společenská smlouva.
Odevzdání bytu

{{§|2242}}

# Není-li ujednána doba, kdy pronajímatel zpřístupní nájemci byt způsobilý k nastěhování a obývání, zpřístupní pronajímatel nájemci byt prvního dne měsíce následujícího po dni, kdy smlouva nabyla účinnosti. Byt je zpřístupněn, obdržel-li nájemce klíče a nebrání-li mu nic v přístupu do bytu.
# Pronajímatel se může s nájemcem dohodnout, že k obývání bude předán byt, který není způsobilý k obývání. Takové ujednání je platné, jen jsou-li zároveň ujednána zvláštní práva a povinnosti plynoucí ze zvláštní povahy bytu, včetně výše a způsobu úhrady nákladů na provedení nutných úprav.

{{§|2243}}

Byt je způsobilý k nastěhování a obývání, odpovídá-li ujednáním ve smlouvě, a není-li nic ujednáno, je byt způsobilý k nastěhování a obývání, pokud je čistý a ve stavu, který se obvykle považuje za dobrý, a pokud je zajištěno poskytování nezbytných plnění spojených s užíváním bytu nebo s ním souvisících.

{{§|2244}}

# Není-li v ujednanou dobu byt způsobilý k nastěhování a obývání nebo je-li byt ve stavu, který neodpovídá sdělení pronajímatele, má nájemce právo odmítnout se nastěhovat. Nastěhuje-li se, má právo požadovat na pronajímateli splnění smlouvy; neučiní-li tak bez zbytečného odkladu, jeho právo zaniká.
# Znal-li nájemce stav bytu již při uzavření smlouvy, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že nájemce stav bytu při uzavření smlouvy neznal, protože si jej neprohlédl, ačkoli pronajímatel včas a řádně vyzval nájemce k prohlídce.

{{§|2245}}

Využije-li nájemce právo nenastěhovat se do bytu, není povinen platit nájemné po dobu, co vada trvá. Nastěhuje-li se, má právo na přiměřenou slevu z nájemného, dokud pronajímatel vadu neodstraní; to platí i v případě podstatné vady v poskytování plnění spojeného nebo souvisícího s užíváním bytu.
Nájemné a jiné platby

{{§|2246}}

# Strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.
# Neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek.

{{§|2247}}

# Strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.
# Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.
# Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.
# Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

{{§|2248}}

Strany si mohou ujednat každoroční zvyšování nájemného.

{{§|2249}}

# Neujednají-li si strany zvyšování nájemného nebo nevyloučí-li zvyšování nájemného výslovně, může pronajímatel v písemné formě navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent. K návrhu učiněnému dříve než po uplynutí dvanácti měsíců, v nichž nájemné nebylo zvýšeno, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží.
# Prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti a postup pro zjištění srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě.
# Souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zaplatí počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu zvýšené nájemné, jak bylo navrženo. Nesdělí-li nájemce v písemné formě pronajímateli do dvou měsíců od dojití návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších tří měsíců, aby výši nájemného určil soud; návrhu podanému po uplynutí této lhůty soud nevyhoví, namítne-li nájemce, že návrh byl podán opožděně. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o nájemném do výše, která je v místě a čase obvyklá s účinky ode dne podání návrhu soudu.
# Navrhuje-li nájemce snížení nájemného, použijí se ustanovení odstavců 1 až 3 obdobně.

{{§|2250}}

# Provede-li pronajímatel stavební úpravy, které trvale zlepšují užitnou hodnotu pronajatého bytu či celkové podmínky bydlení v domě, anebo mají za následek trvalé úspory energie nebo vody, může se s nájemci dohodnout o zvýšení nájemného, nejvýše však o deset procent z účelně vynaložených nákladů ročně. Souhlasí-li s návrhem na takové zvýšení nájemného alespoň nájemci dvou třetin bytů v domě, platí zvýšené nájemné i pro ostatní nájemce.
# Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, může pronajímatel navrhnout zvýšení nájemného z těchto důvodů ročně o tři a půl procenta z vynaložených nákladů; má se za to, že náklady byly vynaloženy účelně. K návrhu, který neobsahuje výši nájemného nebo nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží.

{{§|2251}}

# Nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.
# Pronajímatel nesmí požadovat po nájemci jiná plnění než uvedená v odstavci 1, ať již ve formě vkladu nebo jinak, ani platbu nájemného později datovaným šekem nebo jiným obdobným způsobem.

{{§|2252}}

# Požádá-li o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období nahlédnout do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z vyúčtování výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů.
# Nedoplatek i přeplatek záloh na poskytnuté služby jsou splatné k témuž dni; není-li ujednána jiná doba, jsou splatné do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1.

{{§|2253}}

# Nedohodnou-li se strany o dlužném nájemném, nelze nájem vypovědět pro nezaplacení nájemného, uloží-li nájemce dlužné nájemné, popřípadě jeho spornou část do notářské úschovy a vyrozumí o tom pronajímatele.
# Domáhá-li se nájemce plnění ze smlouvy a pronajímatel odmítá plnit s námitkou nezaplacení nájemného, uloží nájemce dlužné nájemné, popřípadě jeho spornou část do notářské úschovy a vyrozumí o tom pronajímatele.

{{§|2254}}
Jistota

# Ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nesmí být jistota vyšší než šestinásobek měsíčního nájemného.
# Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.
Práva a povinnosti stran

{{§|2255}}

# Nájemce užívá byt řádně v souladu s nájemní smlouvou.
# Nezpůsobí-li to zvýšené zatížení pro byt nebo dům, může nájemce v bytě i pracovat nebo podnikat.

{{§|2256}}

# Pronajímatel udržuje po dobu nájmu v domě náležitý pořádek obvyklý podle místních poměrů.
# Nájemce dodržuje po dobu nájmu pravidla obvyklá pro chování v domě a rozumné pokyny pronajímatele pro zachování náležitého pořádku obvyklého podle místních poměrů.

{{§|2257}}

# Pronajímatel udržuje po dobu nájmu byt a dům ve stavu způsobilém k užívání.
# Nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu.

{{§|2258}}

Nájemce má právo chovat v bytě zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Vyvolá-li chov zvířete potřebu zvýšených nákladů na údržbu společných částí domu, nahradí nájemce tyto náklady pronajímateli.
Úpravy a jiné změny bytu nebo domu, nahradí nájemce tyto náklady pronajímateli.

'''Úpravy a jiné změny bytu nebo domu'''

{{§|2259}}

Nájemce je povinen strpět úpravu bytu nebo domu, popřípadě jeho přestavbu nebo jinou změnu, jen nesníží-li hodnotu bydlení a lze-li ji provést bez většího nepohodlí pro nájemce, nebo provádí-li ji pronajímatel na příkaz orgánu veřejné moci, anebo hrozí-li přímo zvlášť závažná újma. V ostatních případech lze změnu provést jen se souhlasem nájemce.

{{§|2260}}

# Nevyžaduje-li se nájemcův souhlas k provedení úpravy, přestavby nebo jiné změny bytu nebo domu vyžadující vyklizení bytu, má pronajímatel právo započít s prováděním prací až poté, co se vůči nájemci zaváže poskytnout přiměřenou náhradu účelných nákladů, které nájemci vzniknou v souvislosti s vyklizením bytu, a zaplatí nájemci na tyto náklady přiměřenou zálohu.
# Nevylučují-li to okolnosti případu, sdělí pronajímatel nájemci nejméně tři měsíce před zahájením prací alespoň povahu těchto prací, předpokládaný den jejich zahájení, odhad jejich trvání, nezbytnou dobu, po kterou musí být byt vyklizen a poučení o následcích odmítnutí vyklizení; zároveň se pronajímatel zaváže k náhradě podle odstavce 1 a uvede, jakou zálohu na náhradu nabízí.
# Neprohlásí-li nájemce pronajímateli do deseti dnů po oznámení, že byt na požadovanou dobu vyklidí, má se za to, že vyklizení bytu odmítl.

{{§|2261}}

Je-li nutné vyklizení bytu nejdéle na dobu jednoho týdne, postačí oznámit nájemci alespoň deset dnů před zahájením prací. Lhůta k prohlášení nájemce se zkracuje na pět dnů.

{{§|2262}}

# Odmítne-li nájemce byt vyklidit, může pronajímatel navrhnout soudu, aby rozhodl o vyklizení bytu; nepodá-li však návrh do deseti dnů po nájemcově odmítnutí, právo domáhat se vyklizení bytu zaniká.
# Prokáže-li pronajímatel účelnost úpravy, přestavby nebo jiné změny bytu nebo domu a nezbytnost vyklizení bytu, soud návrhu vyhoví; přitom může stranám uložit přiměřená omezení, která na nich lze rozumně požadovat. Před rozhodnutím o vyklizení bytu nelze práce provádět, ledaže soud provádění prací povolí.

{{§|2263}}

# Souhlasí-li s tím pronajímatel, může nájemce provést úpravu, přestavbu nebo jinou změnu bytu nebo domu. Nesouhlasí-li pronajímatel se změnou, která je nezbytná vzhledem k zdravotnímu postižení nájemce, člena jeho domácnosti nebo jiné osoby, která v bytě bydlí, aniž má k odmítnutí souhlasu vážný a spravedlivý důvod, nahradí pronajímatelův souhlas na návrh nájemce soud.
# Při skončení nájmu odstraní nájemce v bytě nebo domě změnu, kterou provedl, ledaže pronajímatel navrácení v předešlý stav nežádá.

{{§|2264}}

# Zjistí-li nájemce v bytě poškození nebo vadu, které je třeba bez prodlení odstranit, oznámí to ihned pronajímateli; jinou vadu nebo poškození, které brání obvyklému bydlení, oznámí pronajímateli bez zbytečného odkladu.
# Nájemce učiní podle svých možností to, co lze očekávat, aby poškozením nebo vadou, které je třeba bez prodlení odstranit, nevznikla další škoda. Nájemce má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených při zabránění vzniku další škody, ledaže poškození nebo vada byly způsobeny okolnostmi, za které nájemce odpovídá.

{{§|2265}}

# Pronajímatel odstraní poškození nebo vadu v přiměřené době poté, co mu nájemce poškození nebo vadu oznámil.
# Neodstraní-li pronajímatel poškození nebo vadu bez zbytečného odkladu a řádně, může poškození nebo vadu odstranit nájemce a žádat náhradu odůvodněných nákladů, popřípadě slevu z nájemného, ledaže poškození nebo vada nejsou podstatné.
# Neoznámí-li nájemce pronajímateli poškození nebo vadu bez zbytečného odkladu poté, co je měl a mohl při řádné péči zjistit, nemá právo na náhradu nákladů; odstraní-li poškození nebo vadu sám, nemá právo ani na slevu z nájemného.

{{§|2266}}

Neodstraní-li pronajímatel poškození nebo vadu ani v dodatečné lhůtě a poškození nebo vada byly způsobeny okolnostmi, za které nájemce neodpovídá, má nájemce právo vypovědět nájem bez výpovědní doby, představuje-li prodlení pronajímatele při odstranění poškození nebo vady nebo samo poškození nebo vada hrubé porušení povinností pronajímatele.

{{§|2267}}

Neodstraní-li nájemce poškození nebo vadu způsobené okolnostmi, za které odpovídá, odstraní je na náklady nájemce pronajímatel.

{{§|2268}}

# Ustanovení o poškození nebo vadě bytu se použijí obdobně, brání-li užívání bytu právo třetí osoby.
# Ustanovení o poškození nebo vadě bytu se použijí obdobně také tehdy, brání-li užívání bytu ustanovení zákona nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci vydané na základě zákona.

{{§|2269}}

# Ví-li nájemce předem o své nepřítomnosti v bytě, která má být delší než dva měsíce, i o tom, že byt mu bude po tuto dobu obtížně dostupný, oznámí to včas pronajímateli. Současně označí osobu, která po dobu jeho nepřítomnosti zajistí možnost vstupu do bytu v případě, kdy toho bude nezbytně zapotřebí; nemá-li nájemce takovou osobu po ruce, je takovou osobou pronajímatel.
# Nesplní-li nájemce svou povinnost podle odstavce 1, považuje se toto jednání za porušení povinností nájemce závažným způsobem; to neplatí, nenastane-li z tohoto důvodu vážná újma.
Společný nájem

{{§|2270}}

# Uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými nájemci bytu; společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem stran přistoupí ke smlouvě.
# Co platí o nájemci, platí obdobně o společných nájemcích, není-li dále stanoveno jinak.

{{§|2271}}

Společní nájemci mají stejná práva a povinnosti. Ustanovení o společnosti se použijí přiměřeně.
Členové nájemcovy domácnosti

{{§|2272}}

# Nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli. Přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli; neučiní-li to nájemce ani do dvou měsíců, co změna nastala, má se za to, že závažně porušil svou povinnost.
# Pronajímatel má právo vyhradit si ve smlouvě souhlas s přijetím nového člena do nájemcovy domácnosti. To neplatí, jedná-li se o osobu blízkou anebo další případy zvláštního zřetele hodné. Pro souhlas pronajímatele s přijetím osoby jiné než blízké za člena nájemcovy domácnosti se vyžaduje písemná forma.
# Pronajímatel má právo požadovat, aby v nájemcově domácnosti žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících podmínkách.

{{§|2273}}

Sníží-li se počet členů nájemcovy domácnosti, oznámí to nájemce pronajímateli bez zbytečného odkladu.
Podnájem

{{§|2274}}

Nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Ustanovení § 2272 se použije přiměřeně.

{{§|2275}}

# V případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele.
# Žádost o udělení souhlasu k podnájmu i souhlas s podnájmem vyžadují písemnou formu. Nevyjádří-li se pronajímatel k žádosti ve lhůtě jednoho měsíce, považuje se souhlas za daný; to neplatí, pokud byl ujednán zákaz podnájmu.

{{§|2276}}

Dá-li nájemce byt nebo jeho část do podnájmu třetí osobě v rozporu s ustanovením § 2274 a 2275, hrubě tím poruší svou povinnost.

{{§|2277}}

Podnájem končí společně s nájmem. Končí-li nájem, sdělí to nájemce podnájemci s uvedením rozhodných skutečností; jimi jsou zejména den skončení nájmu a popřípadě i délka výpovědní doby a počátek jejího běhu.

{{§|2278}}

Podnájem skončí nejpozději s nájmem.
Následky smrti nájemce

{{§|2279}}

# Zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu.
# Nájem bytu po jeho přechodu podle odstavce 1 skončí nejpozději uplynutím dvou let ode dne, kdy nájem přešel. To neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel, dosáhla ke dni přechodu nájmu věku sedmdesáti let. Stejně tak to neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel, nedosáhla ke dni přechodu nájmu věku osmnácti let; v tomto případě skončí nájem nejpozději dnem, kdy tato osoba dosáhne věku dvaceti let, pokud se pronajímatel s nájemcem nedohodnou jinak.
# Splňuje-li více členů nájemcovy domácnosti podmínky pro přechod nájmu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na všechny společně a nerozdílně.
# Každá osoba splňující podmínky pro přechod nájmu může do jednoho měsíce od smrti nájemce písemně oznámit pronajímateli, že v nájmu nehodlá pokračovat; dnem dojití oznámení pronajímateli její nájem zaniká.
# Zemře-li nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl.

{{§|2280}}

Je-li členem nájemcovy domácnosti nájemcův potomek, má přednostní právo, aby na něho přešla práva a povinnosti z nájmu. Je-li takových osob více, přejdou práva a povinnosti z nájmu na všechny společně a nerozdílně; každá z nich však může sama za sebe prohlásit, že v nájmu nechce pokračovat.

{{§|2281}}

# Přejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, má pronajímatel právo požadovat po něm jistotu, pokud zemřelý nájemce jistotu nesložil. To platí i v případě, že pronajímateli vznikne povinnost vypořádat jistotu s nájemcovým dědicem.
# Přejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti a zaplatil-li nájemce nájemné předem, vydá člen nájemcovy domácnosti dědici, co takovým zaplacením ušetřil nebo co nabyl.

{{§|2282}}

Nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, přejdou na nájemcova dědice. Osoby, které žily s nájemcem ve společné domácnosti až do jeho smrti, jsou s nájemcovým dědicem zavázány společně a nerozdílně z dluhů, které z nájmu vznikly před nájemcovou smrtí.

{{§|2283}}

# Pronajímatel může nájem vypovědět bez uvedení důvodu s dvouměsíční výpovědní dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl, že nájemce zemřel, že práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti nepřešla a kdo je nájemcovým dědicem nebo kdo spravuje pozůstalost.
# Nájemcův dědic může nájem vypovědět s dvouměsíční výpovědní dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl o smrti nájemce, o svém dědickém právu a o tom, že práva a povinnosti z nájmu nepřešla na člena nájemcovy domácnosti, nejpozději však do šesti měsíců od nájemcovy smrti. Právo vypovědět nájem má i ten, kdo spravuje pozůstalost.

{{§|2284}}

Není-li nájemcův dědic znám ani do šesti měsíců ode dne nájemcovy smrti, může pronajímatel byt vyklidit; tím nájem zaniká. Věci z bytu pronajímatel uloží na náklad nájemcova dědice ve veřejném skladišti nebo u jiného schovatele; nepřevezme-li nájemcův dědic věci bez zbytečného odkladu, může je pronajímatel na jeho účet vhodným způsobem prodat.
Skončení nájmu

{{§|2285}}

Pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

{{§|2286}}

# Výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.
# Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

{{§|2287}}

Nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.

{{§|2288}}

# Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu.
# Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;potřebuje pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni.
# Vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

{{§|2289}}

Dal-li pronajímatel nájemci výpověď z některého z důvodů uvedených v § 2288 odst. 2, je povinen nájemci byt znovu pronajmout nebo mu nahradit škodu, nevyužil-li byt do jednoho měsíce od jeho vyklizení nájemcem k účelu uvedenému jako výpovědní důvod. Tato lhůta neběží po dobu potřebnou k úpravě bytu, bylo-li s úpravou započato nejdéle do dvou týdnů po vyklizení bytu a je-li v ní řádně pokračováno.

{{§|2290}}

Nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

{{§|2291}}

# Poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.
# Nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno.
# Neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží.

{{§|2292}}

Nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

{{§|2293}}

# Nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel.
# Nájemce odstraní v bytě změny, které provedl se souhlasem pronajímatele, pokud si strany ujednaly, že při skončení nájmu nájemce uvede byt do původního stavu.
# Nájemce odstraní v bytě změny, které provedl bez souhlasu pronajímatele, ledaže pronajímatel nájemci sdělí, že odstranění změn nežádá; nájemce přesto nemůže žádat vyrovnání, i kdyby se změnami hodnota bytu zvýšila. Pronajímatel může žádat náhradu ve výši snížení hodnoty bytu, které bylo způsobeno změnami provedenými nájemcem bez souhlasu pronajímatele.

{{§|2294}}

Zařízení a předměty upevněné ve zdech, podlaze a stropu bytu, které nelze odstranit bez nepřiměřeného snížení hodnoty nebo bez poškození bytu nebo domu, přecházejí upevněním nebo vložením do vlastnictví vlastníka nemovité věci. Nájemce má právo žádat, aby se s ním pronajímatel bez zbytečného odkladu vyrovnal; to neplatí o tom, co nájemce provedl bez souhlasu pronajímatele. Vyrovnání je splatné nejpozději ke dni skončení nájmu.

{{§|2295}}

Pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

{{§|2296}}

# Je-li v bytě věc, o které lze mít za to, že patří nájemci nebo členu jeho domácnosti, postará se pronajímatel o věc ve prospěch nájemce a na jeho účet. Nepřevezme-li nájemce tuto věc bez zbytečného odkladu, vzniká pronajímateli právo věc po předchozím upozornění nájemce na jeho účet vhodným způsobem prodat poté, co poskytne dodatečnou přiměřenou lhůtu k převzetí.
# Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jedná-li se o věc, kterou nájemce nebo člen jeho domácnosti zjevně opustil.
Nájem služebního bytu

{{§|2297}}

Je-li nájem bytu ujednán v souvislosti s výkonem zaměstnání, funkce nebo jiné práce a je-li podle výslovného určení smlouvy pronajat byt služební, mohou být práva nájemce služebního bytu omezena. To platí i v případě, je-li v této souvislosti ujednán nájem domu.

{{§|2298}}

# Nájem služebního bytu skončí posledním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nájemce přestal vykonávat práci podle § 2297, aniž k tomu měl vážný důvod.
# Přestane-li nájemce vykonávat práci z důvodů spočívajících v jeho věku nebo zdravotním stavu, z důvodu na straně pronajímatele nebo z jiného vážného důvodu, skončí nájemci nájem služebního bytu uplynutím dvou let ode dne, kdy přestal vykonávat práci.

{{§|2299}}

Zemře-li nájemce, nájem služebního bytu skončí. Osoba, která v bytě bydlela společně s nájemcem, má právo v bytě bydlet; vyzve-li ji však pronajímatel, aby byt vyklidila, je povinna tak učinit nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží.
Nájem bytu zvláštního určení

{{§|2300}}

# Je-li předmětem nájmu byt určený pro ubytování osob se zdravotním postižením nebo byt v domě se zařízením určeným pro tyto osoby nebo byt v domě s pečovatelskou službou, jedná se o nájem bytu zvláštního určení.
# Smlouvu o nájmu bytu zvláštního určení může pronajímatel uzavřít jen na základě písemného doporučení toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, nebo jeho právního nástupce.

{{§|2301}}

# Ustanovení § 2279 se u bytu zvláštního určení nepoužije. Zemře-li nájemce, nájem bytu zvláštního určení skončí a pronajímatel vyzve osoby, které bydlely v bytě společně s nájemcem, aby byt vyklidily nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží; nejsou-li v bytě takové osoby, pronajímatel vyzve obdobně nájemcovy dědice.
# Nájem bytu zvláštního určení může pronajímatel vypovědět pouze s předchozím souhlasem toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, popřípadě jeho právního nástupce.

Pododdíl 3
Zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání
Základní ustanovení

{{§|2302}}

# Ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.
# Jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1, použijí se obecná ustanovení o nájmu.

{{§|2303}}

Je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.

{{§|2304}}

# Nájemce nemá právo provozovat jinou činnost nebo změnit způsob či podmínky jejího výkonu, než jak to vyplývá z účelu nájmu nebo z jiného ujednání stran, anebo z toho, co bylo možné důvodně očekávat při uzavření smlouvy, pokud by tato změna působila zhoršení poměrů v nemovité věci nebo by nad přiměřenou míru poškozovala pronajímatele nebo ostatní uživatele nemovité věci.
# Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud se v důsledku změny poměrů na straně nájemce jeho činnost v některém ohledu změnila jen nepodstatně.

{{§|2305}}

Nájemce může nemovitou věc, kde se nalézá prostor sloužící podnikání, opatřit se souhlasem pronajímatele v přiměřeném rozsahu štíty, návěstími a podobnými znameními; pronajímatel může souhlas odmítnout, má-li pro to vážný důvod. Požádal-li nájemce o udělení souhlasu v písemné formě a nevyjádří-li se pronajímatel do jednoho měsíce, považuje se souhlas pronajímatele za daný.

{{§|2306}}

Při skončení nájmu odstraní nájemce znamení, kterými nemovitou věc opatřil, a uvede dotčenou část nemovité věci do původního stavu.

{{§|2307}}
Převod nájmu prostoru sloužícího podnikání

# Nájemce může s předchozím souhlasem pronajímatele převést nájem v souvislosti s převodem podnikatelské činnosti, jíž prostor slouží; souhlas pronajímatele i smlouva o převodu nájmu vyžadují písemnou formu.
# Ustanovení § 2306 se použije obdobně.
Skončení nájmu

{{§|2308}}

Nájem na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím ujednané doby,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící podnikání určen,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přestane-li být najatý prostor z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a pronajímatel nezajistí nájemci odpovídající náhradní prostor, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci.

{{§|2309}}

Jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;má-li být nemovitá věc, v níž se prostor sloužící podnikání nachází, odstraněna, anebo přestavována tak, že to brání dalšímu užívání prostoru, a pronajímatel to při uzavření smlouvy nemusel ani nemohl předvídat, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;porušuje-li nájemce hrubě své povinnosti vůči pronajímateli, zejména tím, že přestože jej pronajímatel vyzval k nápravě, chová se nájemce v rozporu s ustanovením § 2305, nebo je po dobu delší než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného nebo služeb spojených s užíváním prostoru sloužícího podnikání.

{{§|2310}}

# Ve výpovědi musí být uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná.
# Výpovědní doba je tříměsíční.

{{§|2311}}

Ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně.

{{§|2312}}

Jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy šestiměsíční.

{{§|2313}}

Vyklidí-li nájemce prostor sloužící podnikání v souladu s výpovědí, považuje se výpověď za platnou a přijatou nájemcem bez námitek.

{{§|2314}}

# Vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu.
# Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne.
# Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

{{§|2315}}
Náhrada za převzetí zákaznické základny

Skončí-li nájem výpovědí ze strany pronajímatele, má nájemce právo na náhradu za výhodu pronajímatele, nebo nového nájemce, kterou získali převzetím zákaznické základny vybudované vypovězeným nájemcem. Nájemce toto právo nemá, byl-li z nájmu vypovězen pro hrubé porušení svých povinností.

Pododdíl 4
Zvláštní ustanovení o podnikatelském pronájmu věcí movitých

{{§|2316}}
Základní ustanovení

# Nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
# Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu.

{{§|2317}}

Pronajímatel se při předání věci nájemci přesvědčí, že věc je v dobrém stavu, předvede nájemci, že věc je funkční, pokud je to obvyklé, a seznámí nájemce s pravidly pro zacházení s věcí nebo mu pro to předá pokyny v písemné formě.

{{§|2318}}

# Má-li věc vadu, pro kterou ji nelze řádně užívat nebo pro kterou ji lze užívat jen se značnými obtížemi, má nájemce právo, aby mu pronajímatel poskytl jinou věc sloužící témuž účelu.
# Po dobu, po niž nájemce nemohl věc řádně užívat vůbec nebo jen se značnými obtížemi, má nájemce právo na prominutí nájemného, anebo na slevu z nájemného nebo snížení nájemného; své právo musí nájemce uplatnit u pronajímatele do konce ujednané doby nájmu, jinak zanikne.

{{§|2319}}

# Nájemce oznámí pronajímateli poškození, ztrátu nebo zničení věci bez zbytečného odkladu.
# Nájemce platí nájemné, dokud neoznámí pronajímateli poškození věci, pro které věc nemůže řádně užívat, anebo ztrátu nebo zničení věci; stejně tak platí nájemné, dokud je v prodlení s vrácením věci.
# Nájemce neodpovídá za opotřebení věci způsobené řádným užíváním.

{{§|2320}}

# Nájemce má právo nájem kdykoli vypovědět. Výpovědní doba je desetidenní.
# Ustanovení o obnovení nájemní smlouvy po uplynutí doby nájmu za předpokladu, že pronajímatel o vrácení nepožádá, se nepoužije.

Pododdíl 5
Zvláštní ustanovení o nájmu dopravního prostředku

{{§|2321}}
Základní ustanovení

Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

{{§|2322}}

# Pronajímatel odevzdá nájemci dopravní prostředek spolu s potřebnými doklady v ujednané době, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.
# Dopravní prostředek musí být způsobilý k provozu a k ujednanému způsobu užívání, jinak k užívání, k němuž dopravní prostředek obvykle slouží.
# Není-li dopravní prostředek způsobilý k provozu podle odstavce 2, nájemce má právo odmítnout dopravní prostředek převzít, a zjistí-li nezpůsobilost dodatečně, má právo jej vrátit a žádat odstranění vady nebo odevzdání jiného dopravního prostředku, anebo zrušení smlouvy.

{{§|2323}}

Nájemce dopravní prostředek pojistí, jen bylo-li to ujednáno.

{{§|2324}}

Nájemce zaplatí nájemné po ukončení užívání dopravního prostředku; je-li však nájem ujednán na dobu delší než tři měsíce, platí nájemce nájemné ke konci každého kalendářního měsíce.

{{§|2325}}

# Nájemce udržuje dopravní prostředek ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.
# Pronajímatel nahradí nájemci náklady, které nájemce vynaložil na údržbu; neuplatní-li nájemce toto právo u pronajímatele do tří měsíců od vynaložení nákladů, právo zanikne.

Pododdíl 6
Ubytování

{{§|2326}}
Základní ustanovení

Smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.

{{§|2327}}

# Ubytovaný má právo užívat prostor vyhrazený mu k ubytování, jakož i společné prostory ubytovacího zařízení (ubytovací prostor) a využívat služby s ubytováním spojené.
# Požádá-li o to ubytovaný, ubytovatel od něho převezme do úschovy peněžní prostředky, klenoty nebo jiné cennosti, ledaže to jsou věci nebezpečné nebo hodnotou či rozsahem pro ubytovací zařízení neúměrné. Ubytovatel může požadovat, aby mu byly věci k úschově předány v uzavřené nebo zapečetěné schránce.

{{§|2328}}

Ubytovatel odevzdá ubytovanému ubytovací prostor ve stavu způsobilém pro řádné užívání a zajistí mu nerušený výkon jeho práv spojených s ubytováním.

{{§|2329}}

Ubytovaný užívá ubytovací prostor a přijímá služby s ubytováním spojené řádně; bez souhlasu ubytovatele nesmí v ubytovacím prostoru provádět podstatné změny.

{{§|2330}}

# Ubytovaný může smlouvu vypovědět před uplynutím ujednané doby.
# Prokáže-li ubytovatel, že nemohl zabránit škodě, která mu vznikla předčasným zrušením ubytování ze strany ubytovaného, může žádat, aby mu ubytovaný škodu nahradil.

{{§|2331}}

Ubytovatel může před uplynutím ujednané doby smlouvu vypovědět bez výpovědní doby, porušuje-li ubytovaný i přes výstrahu hrubě své povinnosti ze smlouvy, anebo dobré mravy.

==== Oddíl 4 – Pacht ====
Pododdíl 1
Obecná ustanovení

{{§|2332}}
Základní ustanovení

# Pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci.
# Přenechá-li strana druhé smluvní straně jednou smlouvou více věcí, z nichž některé slouží k užívání a jiné k požívání, posoudí se smlouva podle povahy hlavní věci.

{{§|2333}}

Je-li propachtovaná věc zapsána do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného seznamu i pachtovní právo, pokud to navrhne vlastník věci nebo s jeho souhlasem pachtýř. To platí i v případě, že je do veřejného seznamu zapsána jednotlivá věc náležející k propachtované hromadné věci.

{{§|2334}}

Propachtuje-li pachtýř propachtovanou věc jinému, přenechá-li ji jinému k užívání nebo změní-li hospodářské určení věci, anebo způsob jejího užívání nebo požívání bez propachtovatelova předchozího souhlasu, může propachtovatel vypovědět pacht bez výpovědní doby.

{{§|2335}}

# Provádí-li propachtovatel na propachtované věci opatření, k nimž je podle smlouvy nebo z jiného právního důvodu oprávněn nebo povinen, nahradí pachtýři v přiměřeném rozsahu náklady a ztrátu výnosu, které pachtýři v důsledku takového opatření vznikly; požádá-li o to pachtýř, poskytne mu propachtovatel přiměřenou zálohu. Pachtýřovo právo na slevu z pachtovného nebo na jeho prominutí tím dotčeno není.
# Zlepší-li propachtovatel propachtovanou věc do té míry, že pachtýř může při řádném hospodaření dosáhnout vyššího výnosu, může se propachtovatel domáhat přiměřeného zvýšení pachtovného.

{{§|2336}}

Pachtýř pečuje o propachtovanou věc jako řádný hospodář.

{{§|2337}}

# Neodstraní-li propachtovatel vadu věci, kterou má povinnost odstranit, bez zbytečného odkladu, a klesne-li proto výnos z propachtované věci pod polovinu běžného výnosu, má pachtýř právo na slevu z pachtovného; odstraní-li vadu sám, má právo na náhradu vynaložených nákladů.
# Jedná-li se o vadu, která zásadním způsobem ztěžuje, nebo i znemožňuje požívání propachtované věci tak, že z ní lze nanejvýš dosáhnout jen nepatrný výnos, má pachtýř právo na prominutí pachtovného, nebo na vypovězení pachtu bez výpovědní doby.

{{§|2338}}

Je-li pacht ujednán alespoň na dobu tří let, může strana vyzvat v době ne kratší než šest měsíců před uplynutím ujednané doby druhou stranu, aby sdělila, zda hodlá v pachtu pokračovat, s tím, že vysloví-li druhá strana do tří měsíců od doručení výzvy svůj souhlas, prodlouží se pacht o dobu, na kterou byl původně ujednán; jinak pacht skončí v původně ujednané době.

{{§|2339}}

# Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v šestiměsíční výpovědní době tak, aby skončil koncem pachtovního roku. Byla-li smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i výpověď písemnou formu.
# Má se za to, že u zemědělského pachtu je pachtovní rok období od 1. října do 30. září následujícího roku, u ostatních pachtů jde o kalendářní rok.

{{§|2340}}

Nevrátí-li pachtýř propachtovanou věc při skončení pachtu propachtovateli, náleží propachtovateli pachtovné, jako by pacht trval; plody a užitky vytěžené pachtýřem v té době se počítají jako užitky za celý rok.

{{§|2341}}

Není-li v ustanoveních tohoto oddílu stanoveno něco jiného, použijí se pro pacht přiměřeně ustanovení o nájmu.
Inventář

{{§|2342}}

# Propachtuje-li se věc společně s inventářem, zachová pachtýř jednotlivé kusy inventáře. Náležejí-li do inventáře zvířata, obnovuje pachtýř jejich stav s péčí řádného hospodáře.
# Zničí-li se něco z inventáře nebo opotřebí-li se do té míry, že to nelze dále užívat, obnoví propachtovatel inventář, ledaže se škoda přičítá pachtýři; to platí i v případě vady propachtované věci.

{{§|2343}}

# Propachtuje-li se věc společně s inventářem v ujednané ceně a zaváže-li se pachtýř vrátit propachtovateli při skončení pachtu inventář v téže ceně, může pachtýř s inventářem jako řádný hospodář volně nakládat, nese však nebezpečí škody, byť vznikne i náhodou. Pachtýř udržuje inventář a nahradí jej s péčí řádného hospodáře; je-li věc zapsána do inventáře, nabývá k ní propachtovatel vlastnické právo.
# Skončí-li pacht, vrátí pachtýř inventář propachtovateli. Propachtovatel může odmítnout převzít kus inventáře obstaraný pachtýřem, pokud má vzhledem k propachtované věci a k řádnému hospodaření s ní nepřiměřenou cenu nebo pokud je pro propachtovanou věc nadbytečný; odmítnutím nabývá vlastnické právo k odmítnutému kusu pachtýř.
# Je-li mezi cenou převzatého a vraceného inventáře rozdíl, vyrovná se v penězích.

{{§|2344}}

Pro pohledávky pachtýře vůči propachtovateli vázne na věcech náležejících do inventáře zástavní právo. Dá-li však propachtovatel pachtýři jinou jistotu, zástavní právo se do výše jistoty neuplatní.

Pododdíl 2
Zemědělský pacht

{{§|2345}}
Základní ustanovení

# Je-li propachtován zemědělský nebo lesní pozemek, je ujednán zemědělský pacht.
# Je-li pacht ujednán na dobu delší než dva roky a není-li smlouva uzavřena v písemné formě, má se za to, že pacht byl ujednán na dobu neurčitou.

{{§|2346}}

Pachtovné se platí ročně pozadu a je splatné k 1. říjnu.

{{§|2347}}

Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v dvanáctiměsíční výpovědní době.

{{§|2348}}

# Stane-li se pachtýř ze zdravotních důvodů nezpůsobilý na pozemku hospodařit, má právo vypovědět pacht v tříměsíční výpovědní době, i když byl pacht ujednán na dobu určitou.
# Zemře-li pachtýř, má pachtýřův dědic právo vypovědět pacht v tříměsíční výpovědní době, i když byl pacht ujednán na dobu určitou; výpověď musí být podána do šesti měsíců ode dne, kdy pachtýř zemřel.

Pododdíl 3
Pacht závodu

{{§|2349}}

# Je-li propachtován závod, pachtýř jej užívá i požívá způsobem a v rozsahu, v jakém je toho třeba k řádnému provozování závodu. Předmět činnosti provozované v závodu může pachtýř změnit, jen bylo-li to výslovně ujednáno.
# Pacht závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.

{{§|2350}}

# Je-li pachtýř zapsán ve veřejném rejstříku, nabývá právo k závodu zveřejněním údaje, že uložil doklad o pachtu závodu do sbírky listin podle jiného právního předpisu.
# Není-li pachtýř zapsán do veřejného rejstříku, nabývá právo k závodu účinností smlouvy.
# Ustanoveními odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny povinnosti zapsat práva k věcem podle jiných právních předpisů.

{{§|2351}}

Zakazuje se převést na pachtýře ta práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, u nichž to vylučuje smlouva, kterou bylo právo průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví propachtovateli poskytnuto, nebo vylučuje-li to povaha takového práva.

{{§|2352}}

# Propachtováním závodu se pachtýř stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které s provozem závodu souvisí; z dluhů však pachtýř přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu pachtýřem, ručí propachtovatel za jeho splnění. Nabytí pohledávek pachtýřem se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.
# Propachtovatel oznámí bez zbytečného odkladu svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy pachtýř pachtem závodu nabyl, že závod propachtoval.

{{§|2353}}

# Pořídí-li strany o předání závodu zápis, uvedou výčet všeho, co propachtovaný závod zahrnuje a co se pachtýři předává, jakož i toho, co chybí, ač to jinak podle smlouvy nebo podle účetních záznamů závod spoluvytváří. Propachtovatel nejpozději v zápisu pachtýře upozorní na vady předmětu pachtu, o kterých ví, nebo o kterých vědět měl a mohl.
# Neuvede-li se v zápisu věc náležející k závodu, nabývá k ní pachtýř požívací právo společně s požívacím právem k závodu. Neuvede-li se v zápisu dluh, pachtýř jej nabývá, musel-li jeho existenci alespoň rozumně předpokládat.

{{§|2354}}

Zhorší-li se pachtem dobytnost pohledávky, má věřitel propachtovatele, který s pachtem nesouhlasil, právo domáhat se, aby soud rozhodl, že pacht je vůči němu neúčinný. Právo dovolat se neúčinnosti zaniká, neuplatní-li je věřitel do jednoho měsíce ode dne, kdy se o pachtu dozvěděl, nejpozději však do tří měsíců ode dne účinnosti smlouvy.

{{§|2355}}

# Dnem zániku pachtu přechází na propachtovatele pohledávky a dluhy, které k závodu náleží; z dluhů však propachtovatel nabývá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu propachtovatelem, ručí pachtýř za jeho splnění. Nabytí pohledávek propachtovatelem se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.
# Pachtýř oznámí svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy pachtýř pachtem závodu nabyl, bez zbytečného odkladu, že pacht zanikl.

{{§|2356}}

Neprokáží-li strany, že vznik nebo zánik pachtu byl třetí osobě znám dříve, jsou vůči ní tyto skutečnosti účinné ode dne, kdy bylo oznámení o vzniku nebo zániku pachtu zveřejněno.

{{§|2357}}

Ustanovení tohoto pododdílu se použijí obdobně i na pacht části závodu tvořící samostatnou organizační složku.

==== Oddíl 5 – Licence ====
Pododdíl 1
Obecná ustanovení

{{§|2358}}
Základní ustanovení

# Licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu.
# Smlouva vyžaduje písemnou formu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;poskytuje-li se licence výhradní, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;má-li být licence zapsána do příslušného veřejného seznamu.
# Licence k předmětu průmyslového vlastnictví zapsanému do veřejného seznamu je účinná vůči třetím osobám zápisem do tohoto seznamu.

{{§|2359}}

# Nabyvatel není povinen licenci využít, ledaže trvání práva závisí na jeho výkonu.
# Poskytovatel udržuje po dobu trvání licence právo, vyžaduje-li to jeho povaha.

{{§|2360}}
Výhradní nebo nevýhradní licence

# Je-li ujednána výhradní licence, poskytovatel nemá právo poskytnout tutéž licenci třetí osobě po dobu, co výhradní licence trvá. Není-li výslovně ujednán opak, zdrží se i poskytovatel výkonu práva, ke kterému udělil výhradní licenci.
# Poskytne-li poskytovatel za trvání výhradní licence nabyvatele bez jeho souhlasu uděleného v písemné formě licenci třetí osobě, licence nevznikne. Byla-li však nevýhradní licence poskytnuta před poskytnutím výhradní licence, zůstává zachována.

{{§|2361}}

Je-li ujednána nevýhradní licence, je poskytovatel oprávněn k výkonu práva, ke kterému udělil nevýhradní licenci, jakož i poskytnout licenci třetí osobě.

{{§|2362}}

Není-li výslovně ujednána výhradní licence, platí, že se jedná o nevýhradní licenci.

{{§|2363}}
Podlicence

Nabyvatel může oprávnění tvořící součást licence poskytnout třetí osobě zcela nebo zčásti, jen bylo-li to ujednáno v licenční smlouvě.

{{§|2364}}

# Nabyvatel může licenci postoupit třetí osobě zcela nebo zčásti jen se souhlasem poskytovatele. Souhlas vyžaduje písemnou formu.
# Nabyvatel sdělí poskytovateli bez zbytečného odkladu, že licenci postoupil, jakož i osobu postupníka.

{{§|2365}}

Byl-li převeden závod nebo jeho část, která tvoří jeho samostatnou složku, souhlas poskytovatele k převedení licence se vyžaduje, jen bylo-li to zvlášť ujednáno.

{{§|2366}}
Odměna

# Není-li ujednána výše odměny nebo způsob jejího určení, je smlouva přesto platná, pokud
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít úplatnou smlouvu i bez určení výše odměny; v takovém případě nabyvatel poskytovateli zaplatí odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek a pro takové právo, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;strany ve smlouvě ujednají, že se licence poskytuje bezúplatně.
# Je-li výše odměny ujednána v závislosti na výnosech z využití licence, umožní nabyvatel poskytovateli kontrolu příslušných účetních záznamů nebo jiné dokumentace ke zjištění skutečné výše odměny. Poskytne-li takto nabyvatel poskytovateli informace označené nabyvatelem jako důvěrné, nesmí je poskytovatel prozradit třetí osobě ani je použít pro své potřeby v rozporu s účelem, ke kterému mu byly poskytnuty.
# Nabyvatel předloží poskytovateli pravidelná vyúčtování odměny podle odstavce 2 v ujednaných časových obdobích; není-li ujednáno jinak, je povinen tak učinit alespoň jednou ročně.

{{§|2367}}

Poskytovatel poskytne nabyvateli bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy veškeré podklady a informace potřebné k výkonu licence.

{{§|2368}}

# Nabyvatel utají před třetími osobami podklady a sdělení, jichž se mu od poskytovatele dostalo, ledaže ze smlouvy nebo z povahy podkladů a sdělení vyplývá, že poskytovatel nemá na jejich utajování zájem. Za třetí osobu se nepovažuje zaměstnanec ani ten, kdo se na podnikání podnikatele účastní, byl-li podnikatelem zavázán k mlčenlivosti.
# Po zániku licence nabyvatel poskytnuté podklady vrátí; sdělení utají až do doby, kdy se stanou obecně známými.

{{§|2369}}

Dojde-li k ohrožení nebo porušení nabyvatelovy licence, zpraví o tom nabyvatel poskytovatele bez zbytečného odkladu, jakmile se o tom dozví. Poskytovatel poskytne nabyvateli součinnost k právní ochraně jeho licence.

{{§|2370}}
Výpověď

Je-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou, nabývá výpověď účinnosti uplynutím jednoho roku od konce kalendářního měsíce, v němž výpověď došla druhé straně.

Pododdíl 2
Zvláštní ustanovení pro licenci k předmětům chráněným autorským zákonem

{{§|2371}}
Základní ustanovení

Smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít v původní nebo zpracované či jinak změněné podobě, a to určitým způsobem nebo všemi způsoby užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném.

{{§|2372}}

# Autor může poskytnout oprávnění k výkonu práva užít autorské dílo jen způsobem, který je v době uzavření smlouvy znám; k opačnému ujednání se nepřihlíží.
# Licenci k užití autorského díla je nabyvatel povinen využít, ledaže je ujednáno jinak.

{{§|2373}}

# O podání návrhu na uzavření smlouvy jde i tehdy, směřuje-li projev vůle i vůči neurčitému počtu osob. Obsah smlouvy nebo jeho část lze určit také odkazem na licenční podmínky, jež jsou stranám známé nebo veřejně dostupné.
# S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, která má v úmyslu návrh přijmout, vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele, zejména poskytnutím nebo přijetím plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn.
# Je-li v návrhu adresovaném neurčitému okruhu osob, který lze přijmout bez vyrozumění navrhovatele podle odstavce 2, stanovena lhůta k přijetí, nelze návrh během této lhůty odvolat.

{{§|2374}}

# Není-li odměna za poskytnutí licence ujednána v závislosti na výnosech z využití licence a je-li tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití licence a k významu předmětu licence pro dosažení takového zisku, má autor právo na přiměřenou dodatečnou odměnu; tohoto práva se nemůže vzdát.
# Výši dodatečné odměny určí soud, který přihlédne zejména k výši původní odměny, dosaženému zisku z využití licence, významu díla pro takový zisk a k obvyklé výši odměny ve srovnatelných případech, pokud je stanovena v závislosti na výnosech; tím není vyloučena mimosoudní dohoda stran o výši dodatečné odměny.

{{§|2375}}
Omezení nabyvatele licence

# Označení autora smí nabyvatel upravit či jinak změnit, jen bylo-li to ujednáno.
# Nabyvatel smí dílo nebo jeho název upravit či jinak měnit, jen bylo-li to ujednáno, ledaže se jedná o takovou úpravu nebo jinou změnu, u níž lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil; ani v takovém případě však nabyvatel nesmí dílo nebo jeho název upravit nebo jinak změnit, vyhradil-li si autor svolení a je-li nabyvateli taková výhrada známa.
# Odstavec 2 se použije obdobně i při spojení díla s jiným dílem nebo při zařazení díla do díla souborného.

{{§|2376}}

# Licence může být omezena na jednotlivé způsoby užití díla; způsoby užití díla mohou být omezeny rozsahem, zejména co do množství, místa nebo času.
# Má se za to, že licence byla poskytnuta k takovým způsobům užití a v takovém rozsahu, jak to je nutné k dosažení účelu smlouvy.
# Nevyplývá-li z účelu smlouvy jinak, má se za to, že
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;územní rozsah licence je omezen na území České republiky,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;časový rozsah licence je omezen na dobu obvyklou u daného druhu díla a způsobu užití, nikoli však na dobu delší než jeden rok od poskytnutí licence, a má-li být dílo odevzdáno až po poskytnutí licence, tak od takového odevzdání, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;množstevní rozsah licence je omezen na množství, které je obvyklé u daného druhu díla a způsobu užití.
# Licence k rozmnožování díla zahrnuje oprávnění k pořízení rozmnoženin přímých i nepřímých, trvalých i dočasných, vcelku nebo zčásti, jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě.
# Licence k rozmnožování díla zahrnuje i licenci k rozšiřování takto zhotovených rozmnoženin.

{{§|2377}}
Rozmnoženina pro autora

Lze-li to na nabyvateli licence k rozmnožování autorského díla spravedlivě požadovat a je-li to obvyklé, poskytne nabyvatel autorovi na své náklady alespoň jednu rozmnoženinu autorova autorského díla z rozmnoženin jím pořízených na základě příslušné licence.
Odstoupení od smlouvy pro nečinnost nabyvatele

{{§|2378}}

# Nevyužívá-li nabyvatel výhradní licenci vůbec nebo využívá-li ji nedostatečně a jsou-li tím značně nepříznivě dotčeny oprávněné zájmy autora, může autor od smlouvy odstoupit. To neplatí v případě, že nevyužívání nebo nedostatečné využívání licence je způsobeno okolnostmi převážně spočívajícími na straně autora.
# Autor může z důvodů uvedených v odstavci 1 od smlouvy odstoupit teprve poté, kdy nabyvatele vyzve, aby v přiměřené lhůtě od doručení výzvy licenci dostatečně využil, a nabyvatel oprávnění dostatečně nevyužije ani přes tuto výzvu. Na možnost odstoupení jako následek marného uplynutí přiměřené lhůty musí autor nabyvatele ve výzvě upozornit. Výzvy není třeba, jestliže využití oprávnění nabyvatelem není možné anebo jestliže nabyvatel prohlásí, že licenci nevyužije.

{{§|2379}}

# Autor nemůže právo na odstoupení od smlouvy pro nečinnost nabyvatele uplatnit před uplynutím dvou let od poskytnutí licence, popřípadě od odevzdání autorského díla, bylo-li nabyvateli odevzdáno až po poskytnutí licence; u příspěvků do periodického tisku s denní periodicitou činí tato lhůta tři měsíce a u ostatního periodického tisku jeden rok.
# Vyžaduje-li se výzva nabyvateli, aby v přiměřené době licenci dostatečně využil, nelze před uplynutím lhůt uvedených v odstavci 1 učinit ani takovou výzvu.

{{§|2380}}

Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, nahradí autor nabyvateli škodu, která mu vznikla odstoupením od smlouvy. Přitom se vezmou v úvahu zejména důvody, pro něž nabyvatel licenci dostatečně nevyužil.

{{§|2381}}

# Nedošlo-li k využití licence vůbec, vrátí autor nabyvateli odměnu, kterou od něho přijal na základě smlouvy, od které odstoupil; došlo-li k využití licence pouze nedostatečně, vrátí autor odměnu sníženou o část, která s ohledem na poměr mezi uskutečněným a mezi ujednaným nebo zákonem stanoveným rozsahem využití licence připadá na uskutečněné využití.
# Byl-li nabyvatel povinen licenci využít a porušil-li tuto povinnost, zůstává právo autora na odměnu odstoupením od smlouvy pro nečinnost nabyvatele nedotčeno. Byla-li odměna ujednána v závislosti na výnosech z užití autorského díla, má se za to, že autorovi vzniklo právo na odměnu v té výši, v jaké by mu vzniklo, kdyby nabyvatel v době před odstoupením od smlouvy licenci dostatečně využil.

{{§|2382}}
Odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora

# Autor může odstoupit od smlouvy tehdy, neodpovídá-li již autorské dílo, které dosud nebylo zveřejněno, jeho přesvědčení a zveřejněním autorského díla by byly značně nepříznivě dotčeny jeho oprávněné osobní zájmy.
# Autor nahradí nabyvateli škodu, která mu odstoupením od smlouvy podle odstavce 1 vznikla. Účinky odstoupení nastanou nahrazením škody nebo poskytnutím dostatečné jistoty.
# Projeví-li autor po odstoupení od smlouvy podle odstavce 1 opětovný zájem o užití autorského díla, nabídne licenci přednostně nabyvateli za podmínek srovnatelných s podmínkami původně ujednanými.
# Ustanovení § 2381 odst. 2 se použije obdobně.

{{§|2383}}
Zánik licence

Smrtí fyzické osoby nebo zánikem právnické osoby, které byla udělena licence, přechází práva a povinnosti z licenční smlouvy na jejího právního nástupce. Licenční smlouva může takový přechod práv a povinností na právního nástupce vyloučit.

Pododdíl 3
Zvláštní ustanovení pro licenční smlouvu nakladatelskou

{{§|2384}}
Základní ustanovení

# Licenční smlouvou nakladatelskou poskytuje autor nabyvateli licenci k rozmnožování a rozšiřování autorského díla slovesného, hudebně dramatického nebo hudebního, výtvarného, fotografického nebo vyjádřeného způsobem podobným fotografii, nejde-li o užití autorského díla v provedení výkonnými umělci.
# Nebyla-li ve smlouvě uzavřené v písemné formě výslovně ujednána nevýhradní licence, hledí se na licenci jako na výhradní; to neplatí, jde-li o rozmnožování a rozšiřování autorského díla v periodické publikaci.

{{§|2385}}

# Nabyvatel poskytne autorovi před vydáním autorského díla přiměřenou lhůtu k provedení drobných tvůrčích změn jeho díla, které nevyvolají na straně nabyvatele potřebu vynaložení nepřiměřených nákladů a jimiž se nezmění povaha díla (autorská korektura).
# Neumožní-li nabyvatel autorovi provedení autorské korektury, může autor od smlouvy odstoupit, došlo-li by v důsledku toho k užití autorského díla způsobem snižujícím jeho hodnotu.

{{§|2386}}

Je-li množstevní rozsah licence omezen na určitý počet rozmnoženin a tyto rozmnoženiny byly rozebrány před uplynutím doby, na kterou byla licence udělena, zaniká licence, nedohodnou-li se strany na zvýšení množstevního rozsahu do šesti měsíců ode dne, kdy autor nabyvatele k takové změně smlouvy vyzve.

Pododdíl 4
Zvláštní ustanovení pro práva související s právem autorským a pro právo pořizovatele databáze

{{§|2387}}

Pro umělecké výkony se § 2371 až 2383 použijí obdobně; výkonný umělec však nemá právo stanovené v § 2377.

{{§|2388}}

Pro zvukové záznamy, zvukově obrazové záznamy a rozhlasové nebo televizní vysílání se § 2371 až 2376 a § 2383 použijí obdobně; výrobce zvukového záznamu nebo zvukově obrazového záznamu ani rozhlasový nebo televizní vysílatel však nemají právo stanovené v § 2374.

{{§|2389}}

Pro databáze, které jsou předmětem zvláštního práva pořizovatele databáze, se použijí § 2371 až 2376 a § 2383 přiměřeně; pořizovatel databáze však nemá právo stanovené v § 2374.

==== Oddíl 6 – Zápůjčka ====
{{§|2390}}
Základní ustanovení

Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

{{§|2391}}

# Má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.
# Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla.

{{§|2392}}

# Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
# Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu.

{{§|2393}}

# Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.
# Nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

{{§|2394}}

Bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

==== Oddíl 7 – Úvěr ====
{{§|2395}}
Základní ustanovení

Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

{{§|2396}}

Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

{{§|2397}}

Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

{{§|2398}}

# Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
# Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

{{§|2399}}

# Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
# Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

{{§|2400}}

Mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

=== Díl 3 – Pracovní poměr ===
{{§|2401}}

# Pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný zákon. Totéž platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek.
# Na práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele se nepoužijí ustanovení tohoto zákona o ochraně spotřebitele.

=== Díl 4 – Závazky ze schovacích smluv ===

==== Oddíl 1 – Úschova ====
Pododdíl 1
Obecná ustanovení

{{§|2402}}
Základní ustanovení

Smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Ve smlouvě lze ujednat, že schovatel může věc odevzdat do úschovy dalšímu schovateli.

{{§|2403}}

# Schovatel opatruje převzatou věc, jak bylo ujednáno, jinak tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda, a po uplynutí doby úschovy věc uschovateli vrátí spolu s tím, co k ní přibylo.
# Požádá-li o to uschovatel, vrátí mu schovatel věc i před uplynutím ujednané doby úschovy. Sám ale nemá právo vrátit věc dříve, ledaže ji nemůže pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat.

{{§|2404}}

Není-li z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v úschově, může uschovatel kdykoli žádat vrácení věci a schovatel může věc kdykoli vrátit.

{{§|2405}}

Užije-li schovatel převzatou věc pro sebe, umožní-li jinému užití věci nebo dá-li ji do úschovy jinému bez svolení uschovatele nebo bez nezbytné potřeby, nahradí uschovateli veškerou škodu, a to i nahodilou. To neplatí, prokáže-li schovatel, že by škoda postihla věc i jinak.

{{§|2406}}

# Uschovatel nahradí schovateli nezbytné náklady, které na věc při jejím opatrování vynaložil; náhrada jiných nákladů schovateli náleží, nebylo-li jinak ujednáno, jako nepřikázanému jednateli.
# Úplata za úschovu náleží schovateli jen tehdy, bylo-li to ujednáno nebo plyne-li to ze zvyklostí, z předchozího styku stran nebo z předmětu činnosti schovatele.

{{§|2407}}

Neuplatní-li uschovatel právo na náhradu škody nebo neuplatní-li schovatel právo na zaplacení úplaty nebo nákladů do tří měsíců od vrácení věci, soud právo nepřizná, namítne-li druhá strana opožděné uplatnění.

{{§|2408}}

Ustanovení o úschově se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona opatrovat věc pro jiného.

Pododdíl 2
Úschova cenného papíru

{{§|2409}}

# Schovatel drží cenné papíry v úschově odděleně od vlastních cenných papírů nebo cenných papírů jiných uschovatelů; to neplatí, jedná-li se o hromadnou úschovu nebo bylo-li sjednáno s uschovatelem odlišně.
# Schovatel vede evidenci o cenném papíru uloženém do úschovy, jejímž obsahem je též identifikace uschovatele a místo uložení cenného papíru.

{{§|2410}}
Hromadná úschova

Při hromadné úschově se cenný papír uschová společně s cennými papíry ostatních uschovatelů odděleně od cenných papírů schovatele. Cenné papíry v hromadné úschově náleží všem uschovatelům společně, ale každý uschovatel může uplatňovat svá práva vůči schovateli samostatně, zejména má právo na vrácení stejného cenného papíru, jaký u schovatele uschoval.

{{§|2411}}

# Podíl každého z uschovatelů se stanoví poměrem součtu jmenovitých hodnot cenných papírů, které dal do úschovy, k součtu jmenovitých hodnot všech cenných papírů v téže hromadné úschově; nemá-li cenný papír jmenovitou hodnotu, stanoví se podíl uschovatele podle počtu kusů cenných papírů.
# Pro převod podílu se použijí obdobně ustanovení o spoluvlastnictví; jiná ustanovení o spoluvlastnictví se na cenné papíry v hromadné úschově nepoužijí.

{{§|2412}}

# Cenný papír převzatý do úschovy může schovatel předat do úschovy jinému schovateli (druhotná úschova); jeho práva a povinnosti tím nejsou dotčena.
# Jde-li o hromadnou úschovu imobilizovaných cenných papírů, řídí se její podmínky pravidly vedení samostatné evidence investičních nástrojů podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu; ke vzniku druhotné úschovy se nevyžaduje předání cenných papírů druhotnému schovateli.
Imobilizace cenných papírů

{{§|2413}}

# Uschová-li cenné papíry do hromadné úschovy jejich emitent, je cenný papír vydán dnem, kdy emitent předá listinu schovateli ve prospěch jejího vlastníka jako prvého nabyvatele (imobilizovaný cenný papír). Předává-li se do úschovy cenný papír na jméno, nebo cenný papír na řad, neuvádí se na cenném papíru při předání do úschovy jméno vlastníka cenného papíru.
# Vlastník uschovaného cenného papíru má právo požadovat, aby mu byl cenný papír vydán jen za podmínek stanovených v emisních podmínkách cenného papíru. Schovatel před vydáním cenného papíru z úschovy doplní na cenném papíru na jméno nebo na řad jméno jeho vlastníka.
# Schovatelem imobilizovaného cenného papíru může být pouze osoba oprávněná vést samostatnou evidenci investičních nástrojů podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu; druhotným schovatelem může být pouze osoba oprávněná vést evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu.

{{§|2414}}

Na cenné papíry v úschově v případech, kdy nelze požadovat vydání jednotlivého cenného papíru, se přiměřeně použijí ustanovení jiného zákona o zaknihovaných cenných papírech.

==== Oddíl 2 – Skladování ====
{{§|2415}}
Základní ustanovení

# Smlouvou o skladování se skladovatel zavazuje převzít věc tak, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to skladné.
# Je-li opatrování věci předmětem podnikání skladovatele, má se za to, že strany uzavřely smlouvu o skladování.

{{§|2416}}

Předá-li ukladatel věc skladovateli, skladovatel věc převezme a její převzetí ukladateli v písemné formě potvrdí.

{{§|2417}}

# Potvrzení o převzetí věci lze nahradit skladištním listem. Skladištní list je cenný papír, se kterým je spojeno právo požadovat vydání skladované věci; lze jej vydat na jméno, na řad, nebo na doručitele.
# Skladištní list obsahuje alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jméno skladovatele a jeho bydliště nebo sídlo,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jméno ukladatele a jeho bydliště nebo sídlo,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;označení, množství, váhu nebo objem uskladněných věcí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;formu skladištního listu; pokud byl vydán na jméno nebo na řad, i označení osoby, na jejíž jméno nebo řad byl vydán,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o místě, kde je věc uskladněna, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;místo a den vydání skladištního listu a skladovatelův podpis.
# Neobsahuje-li skladištní list jméno osoby, na jejíž řad je vydán, považuje se za vystavený na řad ukladatele.

{{§|2418}}

Je-li třetí osoba oprávněna požadovat vydání skladované věci na základě skladištního listu, potvrdí skladovateli na požádání převzetí věci na skladištním listu. Platit skladné povinna není, ale není-li zaplaceno, skladovatel nemusí zboží vydat, uplatní-li zadržovací právo ke zboží uloženému ve skladu.

{{§|2419}}

Závazek zanikne, pokud věc nebude skladovateli předána k uskladnění v ujednané době, jinak do šesti měsíců od uzavření smlouvy.

{{§|2420}}

Skladovatel věc uloží odděleně od ostatních skladovaných věcí s označením, že se jedná o věci ukladatele. Ukladatel má právo kontrolovat stav skladované věci a brát z ní vzorky.

{{§|2421}}

Skladovatel věc pojistí, bylo-li to ujednáno nebo odpovídá-li to zvyklostem.

{{§|2422}}

# Trvá-li skladování déle než šest měsíců, platí se skladné pololetně pozadu.
# Skladné za neukončené pololetí i skladné za kratší dobu skladování se platí při vyzvednutí skladované věci.
# I po zániku závazku ze smlouvy má skladovatel právo na skladné za dobu, po kterou byla věc u něho uložena proto, že ji ukladatel včas nevyzvedl.

{{§|2423}}

Skladné kryje všechny náklady spojené se skladováním kromě nákladů na pojištění. Na náhradu nákladů na pojištění má skladovatel právo, byl-li povinen dát věc pojistit.

{{§|2424}}

# Je-li skladování ujednáno na dobu neurčitou, může skladovatel požadovat vydání věci kdykoli s tím, že zaplatí skladné za skutečnou dobu skladování. Vyzvednutím věci skladování zaniká.
# Skladovatel může skladování ujednané na neurčitou dobu vypovědět; výpovědní doba činí jeden měsíc a počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi.

{{§|2425}}

I když je skladování ujednáno na dobu určitou, může ukladatel věc vyzvednout ještě před uplynutím ujednané doby, musí však předtím zaplatit skladné připadající na celou ujednanou dobu. Před uplynutím ujednané doby může ukladatel požádat znovu o převzetí věci k uskladnění do konce této doby, nahradí-li skladovateli náklady s tím spojené.

{{§|2426}}

# Skladovatel nahradí ukladateli škodu vzniklou od převzetí věci do jejího vydání, neprokáže-li, že ji nemohl odvrátit.
# Skladovatel nehradí škodu způsobenou ukladatelem nebo vlastníkem věci, anebo vadou nebo přirozenou povahou uložené věci. Škodu způsobenou vadou obalu skladovatel nahradí, mohl-li vadu při vynaložení odborné péče poznat a upozornil-li na ni v potvrzení podle § 2416.
# Vznikla-li škoda z příčiny uvedené v odstavci 2, vynaloží skladovatel odbornou péči, aby škoda byla co nejmenší.

{{§|2427}}

Skladovatel může skladování vypovědět bez výpovědní doby,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zatajil-li ukladatel nebezpečnou povahu věci a hrozí-li z ní skladovateli značná škoda,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dluží-li ukladatel skladné za dobu nejméně tři měsíce, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;hrozí-li vznik podstatné škody na uložené věci, kterou skladovatel nemůže odvrátit.

{{§|2428}}
Svépomocný prodej

Nevyzvedne-li ukladatel věc po skončení doby, po kterou je skladovatel povinen věc skladovat, může skladovatel určit ukladateli přiměřenou lhůtu k vyzvednutí věci. Upozorní-li ho přitom, že jinak věc prodá, může skladovatel věc po marném uplynutí lhůty prodat na účet ukladatele vhodným způsobem; výtěžek ukladateli vydá bez zbytečného odkladu, může si však odečíst skladné a účelně vynaložené náklady spojené s prodejem.

{{§|2429}}

Skladovatel má ke skladované věci, dokud se u něho nachází, zadržovací právo k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy.

=== Díl 5 – Závazky ze smluv příkazního typu ===

==== Oddíl 1 – Příkaz ====
{{§|2430}}
Základní ustanovení

Příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

{{§|2431}}

Obstarává-li někdo určité záležitosti jako podnikatel, má povinnost, byl-li o obstarání takové záležitosti požádán, dát druhé straně bez zbytečného odkladu výslovně najevo, zda na sebe obstarání záležitosti bere nebo ne; jinak nahradí škodu tím způsobenou.

{{§|2432}}

# Příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností; použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas.
# Příkazník přenechá příkazci veškerý užitek z obstarané záležitosti.

{{§|2433}}

Obdrží-li příkazník od příkazce pokyn zřejmě nesprávný, upozorní ho na to a splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá.

{{§|2434}}

Příkazník provede příkaz osobně. Svěří-li provedení příkazu jinému, odpovídá, jako by příkaz prováděl sám; dovolil-li však příkazce, aby si ustanovil náhradníka, nebo byl-li tento nezbytně nutný, nahradí škodu, kterou způsobil chybnou volbou náhradníka.

{{§|2435}}

Příkazník podá příkazci na jeho žádost zprávy o postupu plnění příkazu a převede na příkazce užitek z prováděného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování.

{{§|2436}}

Příkazce složí na žádost příkazníkovi zálohu k úhradě hotových výdajů a nahradí mu náklady účelně vynaložené při provádění příkazu, byť se výsledek nedostavil.

{{§|2437}}

# Příkazce nahradí příkazníkovi i tu škodu, která mu vznikla v souvislosti s plněním příkazu.
# Zavázal-li se příkazník provést příkaz bezplatně, nahradí mu příkazce škodu, kterou příkazník utrpěl při plnění příkazu náhodou. Příkazníkovi však nenáleží více, než by mu bylo náleželo jako obvyklá odměna, která byla ujednána.

{{§|2438}}

# Příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.
# Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

{{§|2439}}

Vyžaduje-li obstarání záležitosti, aby příkazník za příkazce právně jednal, vystaví příkazce příkazníkovi včas plnou moc. Není-li plná moc ve smlouvě obsažena, nenahrazuje ji ujednané převzetí povinnosti příkazce jednat jménem příkazníka; to platí i v případě, že třetí osoba, se kterou příkazník právně jedná, o této povinnosti ví.

{{§|2440}}

# Příkazník může příkaz vypovědět nejdříve ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena.
# Vypoví-li příkazník příkaz před obstaráním záležitosti, kterou byl zvlášť pověřen, nebo s jejímž obstaráním začal podle všeobecného pověření, nahradí škodu z toho vzešlou podle obecných ustanovení.

{{§|2441}}

Závazek z příkazu zaniká smrtí příkazce i smrtí příkazníka. To platí i tehdy, zanikne-li právnická osoba, aniž má právního nástupce.

{{§|2442}}

Při zániku příkazu odvoláním, výpovědí, anebo smrtí zařídí příkazník vše, co nesnese odkladu, dokud příkazce nebo jeho právní nástupce neprojeví jinou vůli.

{{§|2443}}

Příkazce může příkaz odvolat podle libosti, nahradí však příkazníkovi náklady, které do té doby měl, a škodu, pokud ji utrpěl, jakož i část odměny přiměřenou vynaložené námaze příkazníka.

{{§|2444}}

Ustanovení o příkazu se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona povinnost zařídit záležitost na účet jiného.

==== Oddíl 2 – Zprostředkování ====
{{§|2445}}
Základní ustanovení

# Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.
# Je-li již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže obstarat druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z okolností zřejmé, že za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování.

{{§|2446}}

# Zprostředkovatel sdělí zájemci bez zbytečného odkladu vše, co má význam pro jeho rozhodování o uzavření zprostředkovávané smlouvy.
# Zájemce sdělí zprostředkovateli vše, co pro něho má rozhodný význam pro uzavření této smlouvy.

{{§|2447}}

# Provize je splatná dnem uzavření zprostředkované smlouvy; byla-li tato smlouva uzavřena s odkládací podmínkou, je provize splatná až splněním podmínky.
# Bylo-li ujednáno, že zprostředkovatel pro zájemce obstará příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, je provize splatná již obstaráním příležitosti.

{{§|2448}}

Bylo-li ujednáno, že zprostředkovateli vznikne právo na provizi, až třetí osoba splní povinnost ze zprostředkované smlouvy, zaplatí zájemce provizi i tehdy, oddálilo-li se, či zmařilo-li se splnění této povinnosti z důvodů, za něž zájemce odpovídá. Má-li být výše provize určena podle rozsahu plnění třetí osoby, započte se do základu i plnění neuskutečněné z důvodů, za něž odpovídá zájemce.

{{§|2449}}

Zprostředkovatel má právo na náhradu nákladů spojených se zprostředkováním, pokud nebyla ujednána provize. Byla-li provize ujednána, má se za to, že provize zahrnuje i tyto náklady.

{{§|2450}}

Zprostředkovatel nemá právo na provizi a na úhradu nákladů, byl-li v rozporu se smlouvou činný také pro druhou stranu zprostředkovávané smlouvy.

{{§|2451}}

Zprostředkovatel pro zájemce uschová doklady nabyté v souvislosti se zprostředkovatelskou činností po dobu, po kterou mohou být významné pro ochranu zájmů zájemce.

{{§|2452}}

Zprostředkovatel nesmí navrhnout zájemci uzavření smlouvy s osobou, o které má důvodnou pochybnost, zda povinnosti ze zprostředkované smlouvy řádně a včas splní, nebo o které vzhledem k okolnostem takovou pochybnost mít měl. Požádá-li o to zájemce, sdělí mu zprostředkovatel údaje potřebné k posouzení důvěryhodnosti osoby, s níž mu uzavření smlouvy navrhuje.

{{§|2453}}

Závazek zaniká, není-li zprostředkovávaná smlouva uzavřena v ujednané době. Není-li doba ujednána, může kterákoli strana závazek zrušit oznámením druhé straně.

{{§|2454}}

Právu zprostředkovatele na provizi není na újmu, byla-li smlouva, k níž se vztahovala činnost zprostředkovatele, uzavřena nebo splněna až po zániku závazku ze zprostředkovatelské smlouvy.

==== Oddíl 3 – Komise ====
{{§|2455}}
Základní ustanovení

Komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu.

{{§|2456}}

Z právního jednání učiněného komisionářem vůči třetí osobě nevznikají práva ani povinnosti komitentovi, nýbrž komisionáři samotnému.

{{§|2457}}

Od pokynů komitenta se může komisionář odchýlit, je-li to v zájmu komitenta a nemůže-li si vyžádat jeho včasný souhlas; jinak komitent nemusí uznat jednání za provedené na svůj účet, odmítne-li účinky jednání pro sebe bez zbytečného odkladu poté, co se o obsahu jednání dozvěděl.

{{§|2458}}

Obstará-li komisionář záležitost komitenta za výhodnějších podmínek, než jaké mu komitent určil, náleží prospěch jen komitentovi.

{{§|2459}}

# Prodal-li komisionář věc za nižší cenu, než jakou určil komitent, nahradí mu rozdíl v ceně. To neplatí, prokáže-li, že prodej za určenou cenu nemohl být proveden a že prodejem věci odvrátil škodu komitentovi hrozící.
# Koupil-li komisionář věc za vyšší cenu, než jakou určil komitent, může komitent odmítnout koupi, jako by se nebyla stala na jeho účet, pokud se mu komisionář zároveň s podáním zprávy o koupi nezavázal zaplatit rozdíl v ceně. Neodmítne-li komitent koupi bez zbytečného odkladu po obdržení zprávy o koupi, platí, že ji schválil.

{{§|2460}}

# Komisionář chrání komitentovy zájmy, které zná, a zpraví ho o každé okolnosti, která může mít vliv na změnu komitentova příkazu.
# Komisionář zpraví komitenta o plnění jeho příkazu. Po obstarání záležitosti provede vyúčtování, postoupí komitentovi práva nabytá v souvislosti s obstaráním záležitosti a vydá mu vše, co při tom získal.

{{§|2461}}

Neuvede-li komisionář ve zprávě o provedení příkazu osobu, s níž na účet komitenta uzavřel smlouvu, může komitent uplatnit svá práva proti samotnému komisionáři jako zavázanému z této smlouvy.

{{§|2462}}

Nemůže-li komisionář povinnost ze smlouvy splnit sám, použije ke splnění smlouvy jinou osobu.

{{§|2463}}

Porušil-li komisionář příkaz komitenta ohledně osoby, s níž měla být smlouva uzavřena, ručí za splnění povinnosti osobou, se kterou smlouvu uzavřel.

{{§|2464}}

# Věc svěřená komisionáři k prodeji zůstává ve vlastnictví komitenta, dokud vlastnické právo nenabude třetí osoba.
# Na pohledávku ze smlouvy, kterou komisionář pro komitenta uzavřel, se v poměru komitenta ke komisionáři nebo jeho věřiteli hledí jako na komitentovu pohledávku.

{{§|2465}}

# Po dobu, kdy má komisionář u sebe věci převzaté od komitenta nebo pro komitenta, má povinnosti jako skladovatel. Hrozí-li na věci škoda nebo opomene-li komitent s věcí naložit, ač byl k tomu povinen, může komisionář věc prodat podle § 2428.
# Komisionář má k věci, dokud se u něho nachází nebo dokud s ní může jinak nakládat, zadržovací právo k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy.

{{§|2466}}

Neplní-li třetí osoba povinnost ze smlouvy, kterou s ní komisionář uzavřel, vymůže komisionář na účet komitenta splnění této povinnosti. Právo, které tomu odpovídá, může komisionář komitentovi postoupit, pokud s tím komitent souhlasí.

{{§|2467}}

Komitent může požadovat na třetí osobě plnění, které pro něho komisionář opatřil, není-li komisionář z příčin na své straně s to sám zařídit, aby třetí osoba komitentovi plnila.

{{§|2468}}

Nebyla-li výše odměny ujednána, náleží komisionáři odměna přiměřená vykonané činnosti a dosaženému výsledku.

{{§|2469}}

# Spolu s odměnou, nejsou-li v ní již zahrnuty, nahradí komitent komisionáři náklady, které ten při obstarání jeho záležitosti účelně vynaložil, a zprostí komisionáře povinností, které při plnění smlouvy převzal.
# Má se za to, že náklady podle odstavce 1 jsou v odměně zahrnuty.

{{§|2470}}

Komitent má právo odvolat příkaz jen do doby, než vznikne závazek komisionáře vůči třetí osobě.

==== Oddíl 4 – Zasílatelství ====
{{§|2471}}
Základní ustanovení

# Zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu.
# Je-li ujednáno, že zasílatel obstará pro příkazce od příjemce zásilky přijetí peněžních prostředků nebo že uskuteční jiný inkasní úkon dříve, než příjemci vydá zásilku nebo doklad umožňující se zásilkou nakládat, použijí se přiměřeně i ustanovení o dokumentárním inkasu.

{{§|2472}}

Není-li smlouva uzavřena v písemné formě, má zasílatel právo žádat, aby mu příkazce doručil příkaz k obstarání přepravy (zasílatelský příkaz).

{{§|2473}}

Zasílatel může užít k obstarání přepravy dalšího zasílatele (mezizasílatele).

{{§|2474}}

Neodporuje-li to smlouvě nebo nezakáže-li to příkazce nejpozději do začátku uskutečňování přepravy, může zasílatel sám provést přepravu, kterou má obstarat.

{{§|2475}}

Způsob a podmínky přepravy zasílatel ujedná s vynaložením potřebné péče tak, aby co nejlépe vyhovovaly zájmům příkazce, které zasílatel zná. Povinnost pojistit zásilku má zasílatel, jen bylo-li to ujednáno.

{{§|2476}}

Neposkytne-li příkazce zasílateli správné údaje o obsahu zásilky a o všech skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě, nahradí škodu, která zasílateli vznikne porušením této povinnosti.

{{§|2477}}

# Zasílatel podá příkazci zprávu o škodě, která zásilce hrozí nebo na ní již vznikla, jakmile se o tom dozví, jinak nahradí příkazci škodu způsobenou tím, že příkazce takto nezpravil.
# Hrozí-li podstatná škoda na zásilce bezprostředně a není-li čas vyžádat si pokyny příkazce nebo prodlévá-li příkazce s nimi, má zasílatel právo zásilku prodat podle § 2126 a 2127.

{{§|2478}}

Vznikne-li na převzaté zásilce při obstarávání přepravy škoda, zasílatel ji nahradí, neprokáže-li, že škodu nemohl odvrátit.

{{§|2479}}

Věděl-li příjemce zásilky o pohledávce zasílatele ze zasílatelské smlouvy vůči příkazci, anebo musel-li o ní vědět, stává se přijetím zásilky ručitelem za tuto pohledávku.

{{§|2480}}

Nebyla-li výše odměny ujednána, náleží zasílateli přiměřená odměna, jaká se v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle poskytuje. Zasílateli kromě toho náleží i náhrada nákladů účelně vynaložených při plnění smlouvy.

{{§|2481}}

# Zasílatel má k zásilce, dokud je zásilka u něho nebo dokud má listiny, které ho opravňují se zásilkou nakládat, zástavní právo k zajištění dluhů příkazce vyplývajících ze smlouvy. To platí i v případě, že zásilka nebo listiny jsou u někoho, kdo je má u sebe zasílatelovým jménem.
# Mezizasílatel uplatní na žádost dřívějších zasílatelů všechna práva, která jim přísluší z jejich zástavního práva, a má právo i povinnost jejich práva uspokojit. Uspokojí-li je, přecházejí na něho spolu se zástavním právem, které je zajišťuje.

{{§|2482}}

V ostatním se na zasílatelství použijí přiměřeně ustanovení o komisi.

==== Oddíl 5 – Obchodní zastoupení ====
Základní ustanovení

{{§|2483}}

# Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.
# Smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu.

{{§|2484}}

Obchodním zástupcem právnické osoby nemůže být osoba, která může zavazovat zastoupeného nebo osobu, s níž má být obchod uzavřen, jako člen jejího orgánu, ani nucený správce právnické osoby nebo insolvenční správce. K opačným ujednáním se nepřihlíží.

{{§|2485}}
Rozhodné území

Není-li ujednáno, kde má obchodní zástupce vyvíjet činnost, platí za ujednané území Česká republika; je-li obchodním zástupcem zahraniční osoba, platí za ujednané území stát, kde má obchodní zástupce sídlo v době uzavření smlouvy.

{{§|2486}}

Obchodní zástupce nemá právo uzavírat jménem zastoupeného obchody, cokoli pro něho přijímat nebo jinak jeho jménem právně jednat. Při opačném ujednání se na práva a povinnosti stran, která s tím souvisí, použijí ustanovení o příkazu.

{{§|2487}}
Výhradní obchodní zastoupení

# Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení, nemá zastoupený právo na rozhodném území nebo pro určený okruh osob využívat jiného obchodního zástupce; obchodní zástupce nemá ve stejném rozsahu právo vykonávat obchodní zastoupení pro jiné osoby, ani uzavírat obchody na vlastní účet nebo na účet jiné osoby.
# Zastoupený má právo uzavírat obchody, na které se vztahuje výhradní obchodní zastoupení, i bez součinnosti obchodního zástupce. V takovém případě však obchodnímu zástupci vzniká právo na provizi, jako by tyto obchody byly uzavřeny s jeho součinností.

{{§|2488}}
Nevýhradní obchodní zastoupení

Nevyplývá-li ze smlouvy, že je obchodní zastoupení výhradní, může zastoupený pověřit i jinou osobu stejným obchodním zastoupením, jaké ujednal s obchodním zástupcem, a obchodní zástupce může vykonávat činnost, ke které se zavázal vůči zastoupenému, i pro jiné osoby, popřípadě uzavírat obchody, jež jsou předmětem obchodního zastoupení, i na vlastní účet nebo účet jiné osoby.
Povinnosti obchodního zástupce

{{§|2489}}

# Obchodní zástupce vykonává svou činnost s odbornou péčí. Dbá zájmů zastoupeného, postupuje ve shodě s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného a sdělí mu nezbytné údaje, které se dozvěděl v souvislosti s plněním svých povinností a které s tímto plněním souvisí.
# Obchodní zástupce sdělí zastoupenému údaje o vývoji trhu a všech dalších okolnostech důležitých pro oprávněné zájmy zastoupeného, zejména pro jeho rozhodování souvisící s uzavíráním obchodů.

{{§|2490}}

Je-li ujednáno právo obchodního zástupce uzavírat obchody jménem zastoupeného, lze takové obchody uzavřít jen za obchodních podmínek určených zastoupeným, neprojeví-li zastoupený souhlas s jiným postupem.

{{§|2491}}

# Bylo-li by to v rozporu se zájmy zastoupeného, nesmí obchodní zástupce sdělit třetí osobě údaje, které od zastoupeného získal, ani tyto údaje využít pro sebe nebo pro jiné osoby, ledaže s tím zastoupený souhlasí. Totéž platí o údajích, které se obchodní zástupce nedozvěděl přímo od zastoupeného, ale při plnění svých povinností podle smlouvy, a jejichž použití by zastoupenému mohlo přivodit újmu.
# Povinnost obchodního zástupce podle odstavce 1 trvá i po zániku obchodního zastoupení.

{{§|2492}}

Obchodní zástupce ručí, že třetí osoba splní povinnosti z obchodu, který zastoupenému navrhl k uzavření, nebo který jménem zastoupeného sám uzavřel, jen zavázal-li se k tomu v písemné formě a byla-li za převzetí ručení ujednána zvláštní úplata.

{{§|2493}}

Získá-li obchodní zástupce při své činnosti doklady, které mohou být významné pro ochranu oprávněných zájmů zastoupeného, uchová je po potřebnou dobu.

{{§|2494}}

Nemůže-li obchodní zástupce vykonávat svou činnost, sdělí to zastoupenému bez zbytečného odkladu.
Povinnosti zastoupeného

{{§|2495}}

Zastoupený obstará a obchodnímu zástupci sdělí údaje nezbytné k plnění jeho povinností.

{{§|2496}}

# Zastoupený poskytne obchodnímu zástupci nezbytnou dokumentaci vztahující se k předmětu obchodů.
# Zastoupený předá obchodnímu zástupci všechny podklady a věci potřebné pro plnění jeho povinností. Předané podklady a věci zůstávají ve vlastnictví zastoupeného; obchodní zástupce je po ukončení obchodního zastoupení zastoupenému vrátí, ledaže byly vzhledem k své povaze při obchodním zastoupení spotřebovány.

{{§|2497}}

Zastoupený sdělí obchodnímu zástupci bez zbytečného odkladu, zda obchod obstaraný obchodním zástupcem přijal, nebo odmítl, popřípadě zda jej nesplnil.

{{§|2498}}

Předpokládá-li zastoupený významné snížení rozsahu činnosti proti tomu, co obchodní zástupce mohl rozumně očekávat, oznámí to obchodnímu zástupci v rozumné době.
Provize

{{§|2499}}

# Nebyla-li výše provize ujednána, má obchodní zástupce právo na provizi ve výši odpovídající zvyklostem v místě jeho činnosti vzhledem k druhu zboží nebo služeb, které jsou předmětem obchodů; nejsou-li takové zvyklosti, má obchodní zástupce právo na provizi v rozumné výši zohledňující podstatné okolnosti uskutečněného jednání.
# Je-li základem pro určení výše provize rozsah povinností splněných třetí osobou, započte se do základu i plnění neuskutečněné z důvodů na straně zastoupeného.
# Každá část úplaty, jejíž výše se mění podle počtu a hodnoty uzavřených obchodů, se považuje za složku provize.

{{§|2500}}

Má se za to, že provize obchodního zástupce zahrnuje i náklady spojené s obchodním zastoupením. Bylo-li ujednáno, že zastoupený uhradí tyto náklady obchodnímu zástupci vedle provize, vznikne obchodnímu zástupci právo na úhradu nákladů, pokud mu vznikne i právo na provizi.

{{§|2501}}

# Obchodní zástupce má právo na provizi za úkony provedené při obchodním zastoupení, byl-li obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo byl-li obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce za účelem uskutečnění tohoto obchodu získal před účinností smlouvy.
# Při výhradním obchodním zastoupení má obchodní zástupce právo na provizi i za obchod uskutečněný se třetí osobou z území nebo z okruhu osob, na které se výhradní obchodní zastoupení nevztahuje.
# Zaniklo-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na provizi, byl-li obchod uskutečněn především v důsledku jeho činnosti v přiměřené době po zániku obchodního zastoupení, anebo učinila-li třetí osoba za podmínek stanovených v odstavci 1 nebo 2 vůči obchodnímu zástupci nebo zastoupenému objednávku před zánikem obchodního zastoupení.

{{§|2502}}

Právo na provizi podle § 2501 odst. 1 a 2 obchodnímu zástupci nevzniká, má-li právo na provizi podle § 2501 odst. 3 předchozí obchodní zástupce, ledaže je vzhledem k okolnostem spravedlivé provizi rozdělit mezi oba obchodní zástupce.

{{§|2503}}

Bylo-li ujednáno, že obchodní zástupce obstará pro zastoupeného jen příležitost k uzavření obchodu s určitým obsahem, vzniká obchodnímu zástupci právo na provizi již obstaráním této příležitosti.

{{§|2504}}

# Nebylo-li ujednáno, že obchodní zástupce obstará pro zastoupeného jen příležitost k uzavření obchodu s určitým obsahem, vzniká obchodnímu zástupci právo na provizi v okamžiku, kdy zastoupený splnil povinnost nebo byl povinen splnit závazek na základě smlouvy uzavřené s třetí osobou, anebo kdy třetí osoba splnila závazek z takové smlouvy.
# Právo na provizi vzniká nejpozději v okamžiku, kdy třetí osoba splnila svou část závazku nebo byla povinna ji splnit, splnil-li zastoupený svoji část. Má-li však třetí osoba splnit své povinnosti až po uplynutí doby přesahující šest měsíců po uzavření obchodu, vzniká obchodnímu zástupci právo na odměnu uzavřením obchodu.

{{§|2505}}

Provize je splatná nejpozději poslední den měsíce následujícího po skončení čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo.

{{§|2506}}

# Zastoupený předá obchodnímu zástupci výkaz o dlužné provizi nejpozději poslední den měsíce následujícího po skončení čtvrtletí, ve kterém se provize stala splatnou. Ve výkazu uvede hlavní údaje rozhodné pro vypočtení provize.
# Obchodní zástupce má právo, aby mu zastoupený zpřístupnil veškeré údaje, nejméně však údaje z účetních či obdobných záznamů, které má a které jsou potřebné k ověření výše provize.

{{§|2507}}

Je-li zřejmé, že obchod mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněn, právo na provizi nevzniklo; to neplatí, nesplní-li se obchod z důvodů na straně zastoupeného.

{{§|2508}}

Právo na odměnu a na ujednanou náhradu nákladů obchodní zástupce nemá, byl-li při uzavírání obchodu činný pro obě strany jako obchodní zástupce nebo jako zprostředkovatel.

{{§|2509}}
Trvání obchodního zastoupení

# Není-li ujednáno, na jakou dobu se obchodní zastoupení zřizuje, a neplyne-li to ani z účelu smlouvy, platí, že obchodní zastoupení bylo ujednáno na dobu neurčitou.
# Bylo-li obchodní zastoupení ujednáno na dobu určitou a řídí-li se strany smlouvou i po uplynutí ujednané doby, hledí se na obchodní zastoupení, jako by bylo ujednáno na dobu neurčitou.
Výpověď obchodního zastoupení

{{§|2510}}

# Je-li obchodní zastoupení ujednáno na dobu neurčitou, lze je vypovědět. Výpovědní doba je pro první rok trvání obchodního zastoupení jeden měsíc, pro druhý rok dva měsíce a pro třetí rok a další roky tři měsíce; k ujednání kratší výpovědní doby se nepřihlíží. Ujednají-li strany delší výpovědní dobu, nesmí být doba, kterou je vázán zastoupený, kratší než doba, kterou musí dodržet obchodní zástupce.
# Výpovědní doba končí posledním dnem kalendářního měsíce.

{{§|2511}}

Ustanovení § 2510 se použije na obchodní zastoupení, na které se podle § 2509 hledí, jako by bylo ujednáno na dobu neurčitou, přičemž výpovědní doba bude počítána s přihlédnutím k době trvání obchodního zastoupení předcházejícího jeho přeměně na dobu neurčitou.

{{§|2512}}

# Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení, má každá strana právo obchodní zastoupení vypovědět, nedosáhl-li objem obchodů v posledních dvanácti měsících objemu určeného ve smlouvě; nebyl-li objem obchodů ujednán, rozhoduje objem přiměřený odbytovým možnostem.
# Ustanovení § 2510 a 2511 se použijí obdobně.

{{§|2513}}

# Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení a používá-li zastoupený jiného obchodního zástupce, může dotčený obchodní zástupce vypovědět obchodní zastoupení bez výpovědní doby.
# Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení a vykonává-li obchodní zástupce stejnou činnost, ke které je zavázán vůči zastoupenému, i pro jiné osoby, může zastoupený vypovědět obchodní zastoupení i bez výpovědní doby.
Zvláštní odměna

{{§|2514}}

# Zanikne-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na zvláštní odměnu, pokud
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zastoupenému získal nové zákazníky nebo významně rozvinul obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud z těchto obchodů podstatné výhody a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;placení zvláštní odměny je s ohledem na všechny okolnosti případu spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují i případné ujednání nebo neujednání konkurenční doložky.
# Jsou-li splněny podmínky podle odstavce 1, není právo na zvláštní odměnu dotčeno ani zaniklo-li obchodní zastoupení smrtí obchodního zástupce.

{{§|2515}}

Výše zvláštní odměny nesmí překročit roční odměnu vypočtenou z ročního průměru odměn získaných obchodním zástupcem během posledních pěti let. Trvalo-li obchodní zastoupení méně než pět let, vypočte se výše zvláštní odměny z průměru odměn za celou dobu jeho trvání; pokud trvalo méně než rok, nesmí překročit úhrn provizí za celou dobu jeho trvání.

{{§|2516}}

Právo na zvláštní odměnu zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od ukončení obchodního zastoupení.

{{§|2517}}

Právo na zvláštní odměnu nevznikne,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ukončil-li zastoupený obchodní zastoupení pro takové porušení povinnosti obchodním zástupcem, které by ho opravňovalo k odstoupení od smlouvy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ukončil-li obchodní zastoupení obchodní zástupce, ledaže k ukončení došlo z důvodů spočívajících na straně zastoupeného, anebo z důvodu věku, invalidity nebo nemoci obchodního zástupce a nelze-li po obchodním zástupci rozumně požadovat, aby ve své činnosti pokračoval, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;převedl-li obchodní zástupce práva a povinnosti z obchodního zastoupení podle dohody se zastoupeným na třetí osobu.

{{§|2518}}
Konkurenční doložka

# Strany si mohou ujednat, že obchodní zástupce po zániku obchodního zastoupení nesmí na určeném území nebo vůči určenému okruhu osob na tomto území vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání zastoupeného, zejména tu činnost, kterou při obchodním zastoupení vykonával pro zastoupeného. Konkurenční doložka, která tomu odporuje nebo která je ujednána na dobu delší než dva roky od zániku zastoupení, je neplatná.
# Omezuje-li konkurenční doložka obchodního zástupce více, než vyžaduje potřebná míra ochrany zastoupeného, může soud konkurenční doložku omezit.

{{§|2519}}
Zakázaná ujednání

# Zakázána jsou ujednání odchylující se od § 2489, 2495, § 2496 odst. 1, § 2497 nebo 2498.
# K ujednáním, která se odchylují od § 2504 odst. 2, § 2505, 2506, 2507, 2514, 2515, 2516 nebo 2517 v neprospěch obchodního zástupce, se nepřihlíží.

{{§|2520}}

# Ustanovení o obchodním zastoupení se nepoužijí, je-li ujednáno, že zástupce není za svou činnost odměňován.
# Ustanovení o obchodním zastoupení se nepoužijí na závazky osob působících na regulovaném trhu, mnohostranném obchodním systému nebo komoditní burze podle jiného zákona a na závazky burzovních dohodců podle jiného zákona.

=== Díl 6 – Zájezd ===
Základní ustanovení

{{§|2521}}

Smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka předem připravený soubor služeb cestovního ruchu (zájezd) a zákazník se zavazuje zaplatit souhrnnou cenu.

{{§|2522}}

# Platí, že zájezd je soubor služeb cestovního ruchu, pokud je uspořádán na dobu delší než dvacet čtyři hodiny nebo zahrnuje-li přenocování a obsahuje-li alespoň dvě z těchto plnění:
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ubytování,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dopravu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jinou službu cestovního ruchu, která není doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část souboru nabízených služeb.
# Účtuje-li pořadatel jednotlivá dílčí plnění v rámci téhož zájezdu odděleně, nezprošťuje ho to povinností podle tohoto dílu.

{{§|2523}}

# Za pořadatele se považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby.
# Kdo zprostředkuje nebo zařídí jednotlivé služby cestovního ruchu, se považuje za pořadatele, vyvolá-li na základě zvláštních okolností u třetích osob představu, že služby cestovního ruchu poskytuje jako zájezd na vlastní odpovědnost.

{{§|2524}}

Pořadatel sdělí zákazníkovi vhodným způsobem ještě před uzavřením smlouvy údaje o pasových a vízových požadavcích, lhůtách pro jejich vyřízení a sdělí mu také, jaké zdravotní doklady jsou pro cestu a pobyt požadovány.
Potvrzení zájezdu

{{§|2525}}

# Pořadatel vydá zákazníkovi při uzavření smlouvy či bezprostředně po jejím uzavření doklad o smlouvě (potvrzení o zájezdu). Potvrzení o zájezdu vyžaduje písemnou formu.
# Je-li smlouva vyhotovena v písemné formě, nahradí její stejnopis potvrzení o zájezdu, obsahuje-li všechny náležitosti stanovené pro potvrzení o zájezdu.
# Obsahují-li smlouva i potvrzení o zájezdu údaje, které se liší, může se zákazník dovolat toho, co je pro něho výhodnější.

{{§|2526}}

Spolu s potvrzením o zájezdu vydá pořadatel zákazníkovi doklad o svém pojištění podle jiného právního předpisu vystavený pojistitelem.

{{§|2527}}

# Pořadatel v potvrzení o zájezdu uvede
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;označení smluvních stran,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vymezení zájezdu alespoň uvedením času jeho zahájení a ukončení a všech služeb cestovního ruchu zahrnutých do ceny zájezdu, jakož i místa jejich poskytnutí a doby jejich trvání,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o ceně zájezdu včetně časového rozvrhu plateb a výše zálohy, jakož i o poplatcích, které nejsou zahrnuty do souhrnné ceny,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;označení způsobu, jakým má zákazník uplatnit své právo z porušení povinnosti pořadatele včetně údaje o lhůtě, ve které může své právo uplatnit, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;výši odstupného, které zákazník pořadateli uhradí, v případech stanovených v § 2536.
# Pořadatel v potvrzení o zájezdu dále uvede, zahrnuje-li zájezd
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;další služby, jejichž cena není zahrnuta v ceně zájezdu, údaj o počtu a výši plateb za tyto služby,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ubytování, údaj o poloze, turistické kategorii, stupni vybavenosti, hlavních charakteristických znacích a souladu s právními předpisy příslušného státu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dopravu, údaj o druhu, charakteristice a kategorii dopravního prostředku, jakož i údaj o trase cesty, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;stravování, údaj o jeho způsobu a rozsahu.
# Předal-li pořadatel zákazníkovi katalog, který obsahuje všechny stanovené údaje o vymezení zájezdu podle odstavce 1 písm. b), může pořadatel v potvrzení o zájezdu jen odkázat na číslo nebo jiné označení zájezdu v katalogu.

{{§|2528}}

# Podmiňuje-li se uskutečnění zájezdu dosažením určitého počtu zákazníků, uvede to pořadatel v potvrzení o zájezdu výslovně a uvede i lhůtu, v níž musí zákazníkovi nejpozději oznámit zrušení zájezdu proto, že určeného počtu zákazníků nebylo dosaženo.
# Jsou-li důvody pro určení podmínek, které musí účastník zájezdu splňovat, uvede pořadatel v potvrzení o zájezdu, o jaké podmínky se jedná, a je-li toho třeba, uvede i lhůtu, ve které zákazník může oznámit, že se zájezdu místo něho zúčastní jiná osoba.

{{§|2529}}

# Pořadatel doručí zákazníkovi vhodným způsobem nejpozději sedm dnů před zahájením zájezdu další podrobné a pro zákazníka důležité údaje o všech skutečnostech, které zná, nejsou-li již obsaženy ve smlouvě nebo v potvrzení o zájezdu, anebo v katalogu, který zákazníkovi předal.
# V rámci toho pořadatel sdělí zejména
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;upřesnění údajů stanovených v § 2527 odst. 2,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;účastní-li se zájezdu nezletilý bez doprovodu osoby, která o něj pečuje, podrobnosti o možnosti spojit se s nezletilým nebo se zástupcem pořadatele v místě pobytu nezletilého,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaje o osobě, na niž se lze během zájezdu obrátit v nesnázích s žádostí o pomoc, především jméno, adresu a číslo telefonu místního zástupce pořadatele a adresu a telefonní číslo zastupitelského úřadu.
# Vyžadují-li to okolnosti, předá pořadatel zákazníkovi v téže lhůtě letenku, poukaz k ubytování nebo stravování, doklad nutný pro poskytnutí fakultativních výletů nebo jiný doklad, jehož je pro uskutečnění zájezdu třeba.
# Je-li smlouva uzavřena v době kratší než sedm dnů před zahájením zájezdu, splní pořadatel povinnosti podle odstavců 1 a 3 již při uzavření smlouvy.

{{§|2530}}
Změna ceny zájezdu

# Pořadatel může zvýšit cenu zájezdu z důvodů stanovených v odstavci 2, je-li to ve smlouvě ujednáno společně s přesně určeným způsobem výpočtu zvýšení ceny.
# Cenu zájezdu může pořadatel zvýšit, zvýší-li se do jedenadvacátého dne před sjednaným okamžikem zahájení zájezdu
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;cena za dopravu včetně cen pohonných hmot,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;platby spojené s dopravou, jako jsou letištní, přístavní či jiné poplatky zahrnuté v ceně zájezdu, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;směnný kurs české koruny použitý pro stanovení ceny zájezdu v průměru o více než 10 %.
# Odešle-li pořadatel oznámení o zvýšení ceny zákazníkovi později než dvacátý první den před zahájením zájezdu, nemá zvýšení ceny právní účinky.

{{§|2531}}
Změna smlouvy

# Nutí-li vnější okolnosti pořadatele změnit podmínky zájezdu, navrhne zákazníkovi změnu smlouvy. Má-li být v důsledku změny smlouvy změněna i cena zájezdu, uvede pořadatel v návrhu i výši nové ceny.
# Nesouhlasí-li zákazník se změnou smlouvy, má právo od smlouvy odstoupit; pořadatel může určit pro odstoupení přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než pět dnů a musí skončit před zahájením zájezdu. Neodstoupí-li zákazník od smlouvy v určené lhůtě, platí, že se změnou smlouvy souhlasí.

{{§|2532}}
Postoupení smlouvy

# Splňuje-li třetí osoba podmínky účasti na zájezdu, může jí zákazník smlouvu postoupit.
# Změna v osobě zákazníka je vůči pořadateli účinná, doručí-li mu postupitel o tom včas oznámení spolu s prohlášením postupníka, že s uzavřenou smlouvou souhlasí a že splní podmínky účasti na zájezdu. Oznámení je včasné, je-li doručeno alespoň sedm dnů před zahájením zájezdu; kratší lhůtu lze ujednat, je-li smlouva uzavřena v době kratší než sedm dnů před zahájením zájezdu.
# Postupitel a postupník jsou zavázáni společně a nerozdílně k zaplacení ceny zájezdu a k úhradě nákladů, které pořadateli v souvislosti se změnou zákazníka vzniknou.
Odstoupení od smlouvy

{{§|2533}}

Zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost.

{{§|2534}}

# Odstoupil-li zákazník od smlouvy podle § 2531 odst. 2, nebo zrušil-li pořadatel zájezd z jiného důvodu než pro porušení povinnosti zákazníkem, nabídne pořadatel zákazníkovi náhradní zájezd celkově odpovídající alespoň tomu, co bylo původně ujednáno, pokud je v pořadatelových možnostech takový zájezd nabídnout.
# Dohodnou-li se strany o náhradním zájezdu, nemá pořadatel právo zvýšit cenu, i když je náhradní zájezd vyšší jakosti. Je-li náhradní zájezd nižší jakosti, vyplatí pořadatel zákazníkovi rozdíl v ceně bez zbytečného odkladu.

{{§|2535}}

# Zruší-li pořadatel zájezd ve lhůtě kratší než dvacet dnů před jeho zahájením, uhradí zákazníkovi penále ve výši 10 % z ceny zájezdu. Právo zákazníka na náhradu škody tím není dotčeno.
# Pořadatel se zprostí povinností podle odstavce 1 důkazem, že zájezd byl zrušen v souladu s § 2528 odst. 1 nebo vzhledem k vyšší moci.

{{§|2536}}

# Odstoupí-li od smlouvy zákazník z jiného důvodu, než je porušení povinnosti pořadatele, zaplatí pořadateli odstupné podle § 2527 odst. 1 písm. e). Stejné odstupné zákazník zaplatí, odstoupí-li od smlouvy pořadatel pro porušení povinnosti zákazníka.
# Odstoupí-li zákazník od smlouvy proto, že pořadatel porušil svou povinnost, nemá zákazník povinnost platit odstupné. To platí i tehdy, nebyl-li zákazníkovi poskytnut náhradní zájezd.
Vady zájezdu

{{§|2537}}

# Nemá-li zájezd vlastnosti, o nichž pořadatel zákazníka ujistil nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával, zajistí pořadatel nápravu, pokud si nevyžádá neúměrné náklady.
# Nezjedná-li pořadatel nápravu ani v přiměřené lhůtě, kterou mu zákazník určí, může si zákazník zjednat nápravu sám a pořadatel mu nahradí účelně vynaložené náklady. Určení lhůty k nápravě není třeba, pokud pořadatel odmítl nápravu zjednat nebo vyžaduje-li se okamžitá náprava vzhledem k zvláštnímu zájmu zákazníka.

{{§|2538}}

Vyskytnou-li se po odjezdu podstatné vady zájezdu a nepřijme-li pořadatel opatření, aby zájezd mohl pokračovat, nebo odmítne-li zákazník takové opatření z řádného důvodu, zajistí pořadatel na své náklady přepravu zákazníka na místo odjezdu, popřípadě na jiné ujednané místo.

{{§|2539}}

# Nelze-li pokračování zájezdu zajistit jinak než prostřednictvím služeb cestovního ruchu nižší jakosti, než jakou určuje smlouva, vrátí pořadatel zákazníkovi rozdíl v ceně.
# Zajistí-li pořadatel pokračování zájezdu s vyššími náklady, jdou takové náklady k jeho tíži.

{{§|2540}}

Má-li zájezd vadu a vytkl-li ji zákazník bez zbytečného odkladu, má zákazník právo na slevu z ceny ve výši přiměřené rozsahu a trvání vady. Nevytkl-li zákazník vadu zájezdu bez zbytečného odkladu vlastním zaviněním, soud mu právo na slevu z ceny nepřizná, jestliže pořadatel namítne, že zákazník své právo neuplatnil ani do jednoho měsíce od skončení zájezdu ani u něho, ani u osoby, která uzavření smlouvy zprostředkovala.

{{§|2541}}
Pomoc v nesnázích

Ocitne-li se po zahájení zájezdu zákazník v nesnázích, poskytne mu pořadatel neprodleně pomoc.
Náhrada škody

{{§|2542}}

Pořadatel odpovídá zákazníkovi za splnění povinností ze smlouvy o zájezdu bez zřetele na to, zda v rámci zájezdu poskytují jednotlivé služby cestovního ruchu jiné osoby.

{{§|2543}}

# Při porušení povinnosti, za niž odpovídá, nahradí pořadatel zákazníkovi vedle škody na majetku také újmu za narušení dovolené, zejména byl-li zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen.
# Odstoupí-li zákazník od smlouvy nebo uplatní-li právo z vady zájezdu, není tím dotčeno jeho právo na náhrady podle odstavce 1.

{{§|2544}}

Umožňuje-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, omezení výše náhrady škody vzniklé porušením povinnosti ze smlouvy o zájezdu, hradí pořadatel škodu jen do výše tohoto omezení, ujedná-li to ve smlouvě. To neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
Zahraniční školní pobyt

{{§|2545}}

Je-li předmětem zájezdu pobyt žáka u hostitelské rodiny v jiném státě spojený s pravidelnou návštěvou školy ujednaný alespoň na dobu tří měsíců, zajistí pořadatel za součinnosti žáka jeho vhodné ubytování v hostitelské rodině, jakož i dohled nad ním a péči o něho podle obvyklých poměrů v zemi školního pobytu. Zároveň žákovi vytvoří předpoklady, aby mohl pravidelně navštěvovat školu.

{{§|2546}}

# Pořadatel nemá právo na odstupné, odstoupí-li zákazník od smlouvy před zahájením školního pobytu proto, že mu pořadatel nesdělil ani v předstihu dvou týdnů
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jméno a adresu hostitele, u něhož bude žák po příjezdu ubytován, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jméno a adresu pověřené osoby (koordinátora) v zemi školního pobytu, u níž lze požadovat pomoc, a údaj o možnosti spojit se s ní.
# Pořadatel nemá právo na odstupné, pokud zákazník odstoupil od smlouvy proto, že pořadatel žáka na pobyt náležitě nepřipravil.

{{§|2547}}

# Zákazník má právo odstoupit od smlouvy v průběhu školního pobytu; pořadateli náleží ujednaná odměna snížená o ušetřené náklady. Pořadatel učiní opatření nutná k dopravě žáka zpět; zákazník uhradí pořadateli zvýšené náklady s tím spojené.
# Právo na plnění podle odstavce 1 pořadatel nemá, odstoupil-li zákazník od smlouvy pro porušení pořadatelovy povinnosti.
Společné ustanovení

{{§|2548}}

Zájezdem podle tohoto dílu není soubor služeb cestovního ruchu poskytnutý podnikateli za účelem jeho dalšího podnikání ani soubor služeb cestovního ruchu, jehož nabídka a poskytnutí není podnikáním.

{{§|2549}}

Ujednání ve smlouvě, která se odchylují od ustanovení tohoto dílu v neprospěch zákazníka, jsou neplatná.

=== Díl 7 – Závazky ze smluv o přepravě ===

==== Oddíl 1 – Přeprava osob a věcí ====
Pododdíl 1
Přeprava osoby

{{§|2550}}
Základní ustanovení

Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

{{§|2551}}

Dopravce se při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády.

{{§|2552}}

# Má-li cestující zavazadlo, přepravuje je dopravce buď společně s ním a pod jeho dohledem, nebo odděleně.
# Je-li zavazadlo přepravováno odděleně, dopravce dbá, aby bylo přepraveno do místa určení nejpozději ve stejnou dobu jako cestující.

{{§|2553}}

# Jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas.
# Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády.
# Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

{{§|2554}}

# Vznikne-li cestujícímu za přepravy újma na zdraví nebo škoda na zavazadle přepravovaném společně s ním nebo vznikne-li škoda na věci, kterou měl cestující u sebe, nahradí ji dopravce podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem dopravních prostředků.
# Škodu způsobenou na zavazadle přepravovaném odděleně od cestujícího dopravce nahradí podle ustanovení o náhradě škody při přepravě věci.

Pododdíl 2
Přeprava věci

{{§|2555}}
Základní ustanovení

# Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.
# Nepožádá-li odesílatel dopravce o převzetí zásilky v ujednané době a není-li ujednána do šesti měsíců od uzavření smlouvy, práva a povinnosti ze smlouvy zaniknou.

{{§|2556}}

Odesílatel potvrdí dopravci na jeho žádost objednávku přepravy. Dopravce potvrdí odesílateli na jeho žádost převzetí zásilky. Potvrzení vyžadují písemnou formu.

{{§|2557}}

# Odesílatel poskytne dopravci správné údaje o obsahu zásilky a jeho povaze.
# Je-li k provedení přepravy zapotřebí zvláštní listiny, předá ji odesílatel dopravci nejpozději při předání zásilky k přepravě.

{{§|2558}}

Dopravce provede přepravu do místa určení s odbornou péčí v ujednané době, a nebyla-li ujednána, bez zbytečného odkladu. Má se za to, že tato doba počíná běžet dnem následujícím po převzetí zásilky dopravcem.

{{§|2559}}
Přerušení přepravy

Nevydal-li ještě dopravce zásilku příjemci, může odesílatel přikázat, aby přeprava byla přerušena a se zásilkou bylo naloženo podle jeho příkazu, nahradí však dopravci účelně vynaložené náklady s tím spojené.

{{§|2560}}

# Zná-li dopravce příjemce zásilky, zásilku mu doručí. Má-li však příjemce podle smlouvy zásilku v místě určení vyzvednout, oznámí mu dopravce jen ukončení přepravy a zásilku mu na požádání vydá.
# Zavazuje-li smlouva dopravce, aby před vydáním zásilky vybral od příjemce určitou částku či uskutečnil jiný inkasní úkon, použijí se přiměřeně ustanovení o dokumentárním inkasu.

{{§|2561}}

Příjemce zásilky určený ve smlouvě nabývá práva ze smlouvy, požádá-li o vydání zásilky po jejím dojití do místa určení, popřípadě po uplynutí doby, kdy zásilka měla do místa určení dojít. Tím okamžikem přechází na příjemce i právo na náhradu škody na zásilce.

{{§|2562}}

Přijetím zásilky se příjemce stává ručitelem odesílatele za pohledávky dopravce ze smlouvy týkající se přepravy převzaté zásilky. Ručení se příjemce zprostí, prokáže-li, že o těchto pohledávkách nevěděl a ani nemusel vědět.

{{§|2563}}

Dopravce zásilku příjemci nevydá, bylo-li by to v rozporu s příkazem odesílatele podle § 2559. V tom případě má právo nakládat se zásilkou nadále odesílatel. Určí-li odesílatel dopravci jinou osobu jako příjemce, nabývá tato osoba práva ze smlouvy týmž způsobem jako původní příjemce.
Přepravné

{{§|2564}}

# Přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení.
# Není-li výše přepravného ujednána, náleží dopravci přepravné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku.

{{§|2565}}

Nemůže-li dopravce dokončit přepravu z důvodů, za něž neodpovídá, náleží mu poměrná část přepravného s přihlédnutím k přepravě již uskutečněné.
Náhrada škody

{{§|2566}}

# Dopravce nahradí škodu vzniklou na zásilce v době od převzetí zásilky dopravcem do vydání zásilky příjemci. To neplatí, prokáže-li, že škodu nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné péče.
# Povinnosti k náhradě škody se dopravce zprostí, prokáže-li, že škodu způsobili
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;odesílatel, příjemce nebo vlastník zásilky nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vada či přirozená povaha zásilky, včetně obvyklého úbytku.
# Způsobí-li škodu vadný obal zásilky, dopravce se povinnosti k náhradě škody zprostí důkazem, že odesílatele na vadu při převzetí zásilky k přepravě upozornil; byl-li vydán nákladní nebo náložný list, musí v něm být vada obalu poznamenána. Neupozorní-li dopravce na vadný obal, zprostí se povinnosti k náhradě škody důkazem, že vadu nemohl při převzetí zásilky poznat.
# K ujednáním omezujícím povinnost dopravce podle odstavců 1 až 3 se nepřihlíží.

{{§|2567}}

# Při ztrátě nebo zničení zásilky nahradí dopravce cenu, kterou zásilka měla v době, kdy ji převzal.
# Při poškození nebo znehodnocení zásilky nahradí dopravce rozdíl mezi cenou, kterou zásilka měla v době jejího převzetí dopravcem, a cenou, kterou by v této době měla zásilka poškozená nebo znehodnocená.

{{§|2568}}

# Vznikne-li na zásilce škoda, podá dopravce odesílateli o škodě zprávu. Nabyl-li však právo na vydání zásilky již příjemce, podá dopravce zprávu příjemci.
# Nepodá-li dopravce zprávu o škodě bez zbytečného odkladu, nahradí odesílateli, nebo příjemci škodu tím způsobenou.

{{§|2569}}

Není-li právo na náhradu škody u dopravce uplatněno do šesti měsíců ode dne převzetí zásilky, anebo nebyla-li zásilka převzata, do šesti měsíců ode dne, kdy měla být doručena, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo bylo uplatněno opožděně.

{{§|2570}}
Svépomocný prodej

Dopravce může zásilku na účet odesílatele prodat při bezprostřední hrozbě podstatné škody na zásilce, není-li čas vyžádat si pokyny odesílatele, anebo prodlévá-li odesílatel s nimi.

{{§|2571}}

# Dopravce má k zásilce, dokud s ní může nakládat, zástavní právo k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy.
# Vázne-li na zásilce několik zástavních práv, má zástavní právo dopravce přednost před zástavními právy dříve vzniklými a zástavní právo dopravce má přednost před zástavním právem zasílatele.

Pododdíl 3
Náložný list

{{§|2572}}

# Potvrzení o převzetí zásilky lze nahradit náložným listem. Náložný list je cenný papír, se kterým je spojeno právo požadovat na dopravci vydání zásilky v souladu s obsahem náložného listu; lze jej vydat na jméno, na řad nebo na doručitele.
# Náložný list obsahuje alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jméno dopravce a jeho bydliště nebo sídlo,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;jméno odesílatele a jeho bydliště nebo sídlo,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;označení, množství, váhu nebo objem přepravovaných věcí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;formu náložného listu; pokud byl vydán na jméno nebo na řad, i označení osoby, na jejíž jméno nebo řad byl vydán,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;údaj o místě určení a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;místo a den vydání náložného listu a dopravcův podpis.
# Neobsahuje-li náložný list jméno osoby, na jejíž řad je vydán, považuje se za vystavený na řad odesílatele.

{{§|2573}}

Při vydání náložného listu ve stejnopisech dopravce vyznačí na každém stejnopisu jejich počet.

{{§|2574}}

Dopravce vydá odesílateli za zničený nebo ztracený náložný list nový náložný list s vyznačením, že se jedná o náhradní náložný list. Odesílatel nahradí dopravci škodu, vznikne-li mu zneužitím původního náložného listu.

{{§|2575}}

Po vydání náložného listu má právo přerušit přepravu jen osoba oprávněná z náložného listu. Bylo-li vydáno více stejnopisů náložného listu, vyžaduje se předložení všech stejnopisů.

{{§|2576}}

Po vydání náložného listu má právo na vydání zásilky osoba oprávněná k tomu podle náložného listu.

{{§|2577}}

# Vůči držiteli náložného listu může dopravce uplatnit jen námitky plynoucí z obsahu náložného listu nebo ze svých práv proti držiteli.
# Vůči držiteli náložného listu se dopravce může dovolat ujednání obsažených ve smlouvě, kterou uzavřel s odesílatelem, jsou-li tato ujednání v náložném listu obsažena, anebo odkazuje-li na ně náložný list výslovně.

Pododdíl 4
Společná ustanovení o přepravě osob a věcí

{{§|2578}}

Podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

{{§|2579}}

Spojí-li se k provedení přepravy několik dopravců, mohou přepravní řády stanovit, který z dopravců a za jakých podmínek za přepravu odpovídá.

{{§|2580}}

# Omezí-li přepravní řády povinnost dopravce k náhradě újmy na zdraví, nepřihlíží se k tomu.
# Povinnost dopravců provozujících veřejnou přepravu nahradit škodu nebo jinou újmu mohou přepravními řády omezit jen ve zvlášť odůvodněných případech, kdy potřeba takového omezení pro vnitrostátní přepravu nezbytně vyplývá ze zásad platných pro mezinárodní přepravu.
# Případná omezení povinnosti dopravce k náhradě újmy v přepravních řádech se nevztahují na případy újmy způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.

{{§|2581}}

# Je-li osoba oprávněná vyzvednout zavazadlo či zásilku v prodlení s vyzvednutím věci déle než šest měsíců, může dopravce věc na účet této osoby prodat. Jedná-li se o věc větší hodnoty a zná-li dopravce adresu této osoby, vyrozumí ji předem o zamýšleném prodeji a poskytne jí dodatečnou přiměřenou lhůtu k vyzvednutí věci.
# Přepravní řády mohou v odůvodněných případech stanovit pro vyzvednutí některých zavazadel a zásilek kratší lhůtu k jejich vyzvednutí, zejména jedná-li se o věci nebezpečné povahy nebo o věci, které se rychle kazí.

==== Oddíl 2 – Provoz dopravního prostředku ====
{{§|2582}}

Smlouvou o provozu dopravního prostředku se provozce zavazuje přepravit náklad určený objednatelem a k tomu účelu vykonat alespoň jednu předem určenou cestu, anebo vykonat ve smluvené době větší počet cest, jak to objednatel určí, a objednatel se zavazuje zaplatit provozci odměnu.

{{§|2583}}

# Provozce zajistí způsobilost dopravního prostředku k smluvené cestě, jeho použitelnost pro dohodnutou přepravu a opatří dopravní prostředek způsobilou posádkou a pohonnými hmotami a dalšími potřebnými věcmi.
# Není-li dopravní prostředek způsobilý podle odstavce 1, nahradí provozce objednateli škodu z toho vzniklou, ledaže prokáže, že tuto nezpůsobilost nemohl ani při zachování potřebné péče předvídat.

{{§|2584}}

Právo požadovat smluvený provoz dopravního prostředku může objednatel postoupit jiné osobě.

{{§|2585}}

Přejímá-li provozce k přepravě náklad, použije se pro určení práv a povinností stran přiměřeně ustanovení upravující smlouvu o přepravě, pokud to povaha smlouvy o provozu dopravního prostředku připouští.

=== Díl 8 – Dílo ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|2586}}
Základní ustanovení

# Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.
# Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

{{§|2587}}

Dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

{{§|2588}}

# Záleží-li provedení díla ve zvláštních osobních schopnostech zhotovitele, zaniká závazek ztrátou jeho způsobilosti, nebo jeho smrtí. To neplatí, může-li dílo úspěšně provést ten, kdo převzal činnost zhotovitele jako jeho právní nástupce.
# Smrt objednatele sama o sobě závazek neruší, ledaže se tím splnění závazku stane nemožným nebo zbytečným. To platí i v případě zániku závazku smrtí objednatele.
Způsob provádění díla

{{§|2589}}

Zhotovitel buď provede dílo osobně, anebo je nechá provést pod svým osobním vedením. To neplatí, není-li provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele nebo není-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí.

{{§|2590}}

# Zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba.
# Není-li doba plnění ujednána, provede zhotovitel dílo v době přiměřené jeho povaze. Má se za to, že je čas plnění ujednán ve prospěch zhotovitele.

{{§|2591}}

Je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, určí mu zhotovitel přiměřenou lhůtu k jejímu poskytnutí. Uplyne-li lhůta marně, má zhotovitel právo podle své volby si buď zajistit náhradní plnění na účet objednatele, anebo, upozornil-li na to objednatele, odstoupit od smlouvy.

{{§|2592}}

Zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno.

{{§|2593}}

Objednatel má právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.

{{§|2594}}

# Zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče.
# Překáží-li nevhodná věc nebo příkaz v řádném provádění díla, zhotovitel je v nezbytném rozsahu přeruší až do výměny věci nebo změny příkazu; trvá-li objednatel na provádění díla s použitím předané věci nebo podle daného příkazu, má zhotovitel právo požadovat, aby tak objednatel učinil v písemné formě.
# Lhůta stanovená pro dokončení díla se prodlužuje o dobu přerušením vyvolanou. Zhotovitel má právo na úhradu nákladů spojených s přerušením díla nebo s použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna.
# Zachová-li se zhotovitel podle odstavců 1 a 2, nemá objednatel práva z vady díla vzniklé pro nevhodnost věci nebo příkazu.

{{§|2595}}

Trvá-li objednatel na provedení díla podle zřejmě nevhodného příkazu nebo s použitím zřejmě nevhodné věci i po zhotovitelově upozornění, může zhotovitel od smlouvy odstoupit.
Věci k provedení díla

{{§|2596}}

Opatří-li zhotovitel věc zpracovanou při provádění díla, má stran této věci, pokud se stala součástí díla, postavení prodávajícího. Má se za to, že kupní cena věci je zahrnuta v ceně díla.

{{§|2597}}

# Má-li objednatel opatřit věc k provedení díla, předá ji zhotoviteli v dohodnuté době, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Má se za to, že se cena díla o cenu této věci nesnižuje.
# Neopatří-li objednatel věc včas a neučiní-li tak ani na výzvu zhotovitele v dodatečné přiměřené době, může věc opatřit zhotovitel na účet objednatele. Cenu věci a náklady účelně vynaložené s jejím opatřením objednatel zhotoviteli zaplatí bez zbytečného odkladu poté, co jej o placení zhotovitel požádá.

{{§|2598}}

# Objednatel nese nebezpečí škody na věci, kterou opatřil k provedení díla, dokud trvá jeho vlastnické právo k věci.
# Zhotovitel odpovídá za věc převzatou od objednatele jako skladovatel. S provedeným dílem předloží objednateli vyúčtování a vrátí mu vše, co z jeho věcí nezpracoval.
Vlastnické právo k předmětu díla

{{§|2599}}

# Je-li předmětem díla věc určená jednotlivě, nabývá k ní vlastnické právo objednatel. To neplatí v případě, že zhotovitel zpracoval věc objednatele na jiném místě než u objednatele či na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil, nebo že je hodnota díla stejná nebo vyšší než hodnota objednatelovy zpracované věci; tehdy nabývá vlastnické právo k předmětu díla zhotovitel.
# Je-li předmětem díla věc určená podle druhu, nabývá k ní vlastnické právo zhotovitel. To neplatí v případě, že zhotovitel zhotovil věc u objednatele, na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil; tehdy nabývá vlastnické právo objednatel.

{{§|2600}}

Nabyl-li zhotovitel zpracováním vlastnické právo k věci a zmaří-li se dílo z důvodu, za nějž zhotovitel neodpovídá, nemá objednatel právo na náhradu za věc, kterou zhotoviteli předal k zpracování. Právo z bezdůvodného obohacení tím není dotčeno.

{{§|2601}}

Nabyl-li zhotovitel zpracováním vlastnické právo k věci a zmaří-li se dílo z důvodu, za nějž zhotovitel odpovídá, poskytne objednateli peněžitou náhradu za jeho zpracovanou věc, anebo mu vrátí věc téhož druhu.

{{§|2602}}

# Nabyl-li objednatel zpracováním vlastnické právo k věci a zmaří-li se dílo z důvodu, za nějž zhotovitel odpovídá, může objednatel požadovat buď vydání věci vzniklé zpracováním, anebo tuto věc odmítnout a požadovat náhradu svých věcí použitých ke zpracování.
# Vydá-li zhotovitel objednateli věc vzniklou zpracováním, není tím dotčeno jeho právo z bezdůvodného obohacení. Odmítne-li objednatel věc vzniklou zpracováním, má vůči zhotoviteli právo na peněžitou náhradu za svoji zpracovanou věc, anebo na vrácení věci téhož druhu.

{{§|2603}}

Nabyl-li vlastnické právo k věci objednatel a zmaří-li se dílo z důvodu, za nějž zhotovitel neodpovídá, může objednatel požadovat jen vydání věci vzniklé zpracováním, nahradí však zhotoviteli cenu jeho věci použité ke zpracování.
Provedení díla

{{§|2604}}

Dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

{{§|2605}}

# Dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.
# Převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas.

{{§|2606}}

Provádí-li se dílo postupně a lze-li jednotlivé stupně odlišit, může být předáno a převzato i po částech.

{{§|2607}}

# Má-li být dokončení díla prokázáno provedením ujednaných zkoušek, považuje se provedení díla za dokončené úspěšným provedením zkoušek. K účasti na nich zhotovitel objednatele včas přizve; nezúčastní-li se objednatel zkoušky a nevylučuje-li to povaha věci, nebrání to jejich provedení.
# Výsledek zkoušky se zachytí v zápisu; není-li objednatel přítomen, potvrdí zápis místo něho hodnověrná, odborně způsobilá a nestranná osoba, jež se zkoušek zúčastnila. Nepříčí-li se to povaze závazku, je zhotovitel povinen objednateli na jeho žádost zápis předat.

{{§|2608}}

# Je-li předmětem díla věc, řídí se předání věci obdobně ustanoveními o kupní smlouvě.
# Převzetím nabývá objednatel vlastnické právo k věci a přechází na něho nebezpečí škody na věci, nestalo-li se tak již dříve.

{{§|2609}}
Svépomocný prodej

# Je-li předmětem díla věc, může ji zhotovitel na účet objednatele vhodným způsobem prodat, nepřevezme-li objednatel věc bez zbytečného odkladu poté, co dílo mělo být dokončeno; bylo-li dokončeno později, pak bez zbytečného odkladu po vyrozumění o dokončení díla. Nebrání-li tomu povaha věci, zhotovitel vyrozumí objednatele o zamýšleném prodeji a stanoví mu náhradní lhůtu k převzetí věci, avšak ne kratší než jeden měsíc.
# Nehlásí-li se neznámý nebo nesnadno dosažitelný objednatel o dílo po dobu delší než šest měsíců, popřípadě, brání-li tomu povaha věci, nehlásí-li se objednatel o věc po dobu přiměřenou její povaze, může zhotovitel věc na jeho účet prodat i bez vyrozumění.
Cena za dílo

{{§|2610}}

# Právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.
# Je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení.

{{§|2611}}

Provádí-li se dílo po částech nebo se značnými náklady a neujednaly-li strany placení zálohy, může zhotovitel požadovat během provádění díla přiměřenou část odměny s přihlédnutím k vynaloženým nákladům.

{{§|2612}}

# Zjistí-li zhotovitel po uzavření smlouvy, že cenu určenou odhadem bude třeba podstatně překročit, oznámí to objednateli bez zbytečného odkladu s odůvodněným určením nové ceny; neučiní-li to bez zbytečného odkladu poté, co potřebu zvýšení ceny zjistil, anebo zjistit měl a mohl, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně.
# Objednatel může od smlouvy odstoupit; poměrnou část původně určené ceny zhotoviteli zaplatí, má-li z částečného plnění zhotovitele prospěch. Neodstoupí-li objednatel od smlouvy bez zbytečného odkladu po doručení oznámení o vyšší ceně, platí, že se zvýšením ceny souhlasí.

{{§|2613}}

Zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil.

{{§|2614}}

Dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na omezení rozsahu díla a neujednají-li důsledky pro výši ceny, zaplatí objednatel cenu upravenou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla.
Vady díla

{{§|2615}}

# Dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě.
# O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

{{§|2616}}

Dojde-li podle českého právního řádu nebo podle právního řádu státu, kde má být předmět díla využit, v důsledku použití předmětu díla k ohrožení nebo porušení práva třetí osoby z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, je z toho zhotovitel objednateli zavázán, pokud o tom zhotovitel v době uzavření smlouvy věděl nebo vědět musel. Na právní vady díla se obdobně použijí ustanovení o právních vadách předmětu koupě.

{{§|2617}}

Má-li dílo při předání vadu, zakládá to povinnosti zhotovitele z vadného plnění; přechází-li však nebezpečí škody na objednatele až později, rozhoduje doba tohoto přechodu. Po této době má objednatel práva z vadného plnění, způsobil-li vadu zhotovitel porušením povinnosti.

{{§|2618}}

Soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.

{{§|2619}}

# Dal-li zhotovitel za jakost díla záruku, použijí se obdobně ustanovení o kupní smlouvě.
# Záruční doba týkající se díla počíná běžet předáním díla.

==== Oddíl 2 – Určení ceny podle rozpočtu ====
{{§|2620}}

# Je-li cena ujednána pevnou částkou, nebo odkazem na rozpočet, který je součástí smlouvy nebo byl objednateli sdělen zhotovitelem do uzavření smlouvy, nemůže ani objednatel ani zhotovitel žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno.
# Nastane-li však zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, může soud podle svého uvážení rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny za dílo, anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají. To neplatí, převzala-li některá ze stran nebezpečí změny okolností, nebo jedná-li se o okolnost, o níž některá ze stran předem prohlásila, že nenastane.

{{§|2621}}

# Bylo-li dílo zadáno podle rozpočtu, nemůže zhotovitel požadovat zvýšení ceny za dílo, ani mají-li rozsah nebo nákladnost práce za následek překročení rozpočtu.
# Byla-li zaručena úplnost rozpočtu, nemůže zhotovitel díla požadovat zvýšení ceny za dílo, objeví-li se potřeba dalších prací k dokončení díla.

{{§|2622}}

# Byla-li však cena určena na základě rozpočtu daného s výhradou, že se nezaručuje jeho úplnost, nebo s výhradou, že rozpočet je nezávazný, může zhotovitel požadovat zvýšení ceny, objeví-li se v případě rozpočtu s výhradou nezaručené úplnosti při provádění díla potřeba činností do rozpočtu nezahrnutých, pokud nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy, a v případě rozpočtu s výhradou nezávaznosti, oč nevyhnutelně převýší náklady účelně vynaložené zhotovitelem náklady zahrnuté do rozpočtu. Nesouhlasí-li objednatel se zvýšením ceny, určí zvýšení ceny na návrh zhotovitele soud.
# Zhotoviteli zaniká nárok na určení zvýšení ceny podle odstavce 1, jestliže neoznámí nutnost překročení rozpočtované částky a výši požadovaného zvýšení ceny bez zbytečného odkladu poté, kdy se při provádění díla ukázala jeho nevyhnutelnost.
# Objednatel může bez zbytečného odkladu odstoupit od smlouvy, požaduje-li zhotovitel zvýšení o více než 10 % ceny podle rozpočtu. V tomto případě je objednatel povinen nahradit zhotoviteli část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení díla podle rozpočtu.

==== Oddíl 3 – Stavba jako předmět díla ====
{{§|2623}}

Není-li dále stanoveno jinak, použijí se na smlouvu o úpravě nemovité věci a na smlouvu o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby ustanovení prvního oddílu tohoto dílu.

{{§|2624}}
Nebezpečí škody

Zhotovuje-li se objednateli stavba na objednávku, nese zhotovitel nebezpečí škody nebo zničení stavby až do jejího předání, ledaže by ke škodě došlo i jinak.

{{§|2625}}
Právo na vyúčtování

Je-li cena díla určena s odkazem na skutečný rozsah práce a její hodnotu nebo na hodnotu použitých věcí a výši dalších nákladů, vyúčtuje zhotovitel na žádost objednatele dosavadní postup prací, jakož i dosud vynaložené náklady.

{{§|2626}}
Kontrola provádění díla

# Stanoví-li smlouva, že objednatel zkontroluje předmět díla na určitém stupni jeho provádění, zhotovitel pozve objednatele ke kontrole. Nepozve-li jej včas nebo pozve-li jej ve zřejmě nevhodné době, umožní objednateli dodatečnou kontrolu a hradí náklady s tím spojené.
# Nedostaví-li se objednatel ke kontrole, na niž byl řádně pozván nebo jež se měla konat podle ujednaného časového rozvrhu, může zhotovitel pokračovat v provádění díla. Objednatel má právo na provedení dodatečné kontroly, nahradí však zhotoviteli náklady s tím spojené, zabránila-li mu v účasti na kontrole vyšší moc a požádal-li o dodatečnou kontrolu bez zbytečného odkladu, jinak jde k jeho tíži vše, co dodatečná kontrola vyvolá.

{{§|2627}}
Skryté překážky

# Zjistí-li zhotovitel při provádění díla skryté překážky týkající se místa, kde má být dílo provedeno, znemožňující provést dílo dohodnutým způsobem, oznámí to bez zbytečného odkladu objednateli a navrhne mu změnu díla. Do dosažení dohody o změně díla může jeho provádění přerušit.
# Nedohodnou-li se strany na změně smlouvy v přiměřené lhůtě, může kterákoli z nich od smlouvy odstoupit. Zhotovitel má právo na cenu za část díla provedenou do doby, než překážku mohl při vynaložení potřebné péče odhalit.

{{§|2628}}
Převzetí stavby

Objednatel nemá právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují.
Vady stavby

{{§|2629}}

# Soud nepřizná právo ze skryté vady, které objednatel neoznámil bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do pěti let od převzetí stavby, namítne-li druhá strana, že právo nebylo uplatněno včas. Totéž platí o skryté vadě projektové dokumentace a o jiných obdobných plněních.
# Prováděcí právní předpis může v odůvodněných případech stanovit zkrácení doby uvedené v odstavci 1 pro některé části stavby až na dva roky. Ujednají-li strany zkrácení této doby, nepřihlíží se k tomu, je-li objednatel slabší stranou.

{{§|2630}}

# Bylo-li plněno vadně, je vzhledem k tomu, co sám dodal, zavázán se zhotovitelem společně a nerozdílně
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;poddodavatel zhotovitele, ledaže prokáže, že vadu způsobilo jen rozhodnutí zhotovitele nebo toho, kdo nad stavbou vykonával dozor,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;kdo dodal stavební dokumentaci, ledaže prokáže, že vadu nezpůsobila chyba ve stavební dokumentaci, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;kdo prováděl dozor nad stavbou, ledaže prokáže, že vadu stavby nezpůsobilo selhání dozoru.
# Zhotovitel se zprostí povinnosti z vady stavby, prokáže-li, že vadu způsobila jen chyba ve stavební dokumentaci dodané osobou, kterou si objednatel zvolil, nebo jen selhání dozoru nad stavbou vykonávaného osobou, kterou si objednatel zvolil.

==== Oddíl 4 – Dílo s nehmotným výsledkem ====
{{§|2631}}

Spočívá-li dílo v jiném výsledku činnosti, než je zhotovení věci nebo údržba, oprava či úprava věci, postupuje zhotovitel při této činnosti, jak bylo ujednáno a s odbornou péčí tak, aby dosáhl výsledku činnosti určeného ve smlouvě.

{{§|2632}}

Není-li předmětem díla hmotná věc, odevzdá zhotovitel výsledek své činnosti objednateli. Dílo s nehmotným výsledkem se považuje za předané, je-li dokončeno a zhotovitel umožní objednateli jeho užití.

{{§|2633}}

Výsledek činnosti, který je předmětem práva průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, může zhotovitel poskytnout i jiným osobám než objednateli, bylo-li tak ujednáno. Neobsahuje-li smlouva výslovný zákaz tohoto poskytnutí, je k němu zhotovitel oprávněn, není-li to vzhledem k povaze díla v rozporu se zájmy objednatele.

{{§|2634}}

Je-li předmětem díla výsledek činnosti, který je chráněn právem průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, má se za to, že jej zhotovitel poskytl objednateli k účelu vyplývajícímu ze smlouvy.

{{§|2635}}

Ustanovení tohoto oddílu se použijí obdobně i pro výsledek činnosti zhotovený podle ustanovení o veřejném příslibu (soutěžní dílo).

=== Díl 9 – Péče o zdraví ===
{{§|2636}}
Základní ustanovení

# Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.
# Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

{{§|2637}}

Péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. Péče o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků.
Poučení

{{§|2638}}

# Poskytovatel srozumitelně vysvětlí ošetřovanému zamýšlené vyšetření i navrhovanou péči o zdraví; po příslušném vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav a péči o zdraví i při dalším postupu. Žádá-li o to ošetřovaný, podá mu poskytovatel vysvětlení v písemné formě.
# Není-li ošetřovaný plně svéprávný, ale přesto je schopen úsudku, poučí se způsobem přiměřeným jeho schopnosti vysvětlení pochopit; vysvětlení se podá i jeho zákonnému zástupci.

{{§|2639}}

# Vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že ošetřovaný pochopil svůj zdravotní stav, způsob, účel a nezbytnost péče o zdraví včetně očekávaných následků i možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu i případný jiný způsob péče o zdraví.
# Musí-li si poskytovatel být vědom, že u ošetřovaného vyvolal představu, že péčí o zdraví dosáhne určitého výsledku, ač ví nebo musí vědět, že výsledku nemusí být dosaženo, je povinen i toto ošetřovanému vysvětlit.

{{§|2640}}

# Ohrozil-li by se tím zcela zjevně a vážně zdravotní stav ošetřovaného, může mu být vysvětlení podáno v plném rozsahu dodatečně, jakmile již není třeba obávat se nebezpečí. Má se za to, že toto právo poskytovatel nemá, nepotvrdí-li mu zjevnost a vážnost nebezpečí jiná osoba poskytující péči o zdraví v daném oboru.
# Je-li vysvětlení odepřeno a vyžaduje-li to zájem ošetřovaného, podá se vysvětlení jiné osobě pověřené ošetřovaným, ledaže jiný právní předpis stanoví něco jiného.

{{§|2641}}

Dal-li ošetřovaný zřetelně najevo, že si vysvětlení nepřeje, neposkytne se, ledaže nebezpečí, které z toho hrozí ošetřovanému nebo jiné osobě, zjevně převyšuje jeho zájem.
Práva a povinnosti stran

{{§|2642}}

# Ke každému úkonu v rámci péče o zdraví se vyžaduje souhlas ošetřovaného, ledaže zákon stanoví, že souhlasu není třeba. Odmítne-li ošetřovaný souhlas, potvrdí to poskytovateli na jeho žádost v písemné formě.
# Požádá-li o to poskytovatel nebo ošetřovaný, potvrdí mu druhá strana v písemné formě, k čemu byl souhlas udělen.

{{§|2643}}

# Poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.
# Ošetřovaný sdělí poskytovateli podle svého nejlepšího vědomí potřebné údaje a poskytne mu součinnost nutnou podle rozumného očekávání k tomu, aby mohl splnit povinnosti podle smlouvy.

{{§|2644}}

Poskytovatel neumožní jiné osobě pozorovat péči o zdraví ošetřovaného, ledaže ten dal k tomu souhlas. To neplatí, vyžaduje-li se přítomnost jiné osoby, aby bylo prokázáno, nakolik se vyhovělo požadavkům odborné péče.

{{§|2645}}

Poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

{{§|2646}}

# Poskytuje-li se péče o zdraví ve zdravotnickém zařízení, v zařízení sociálních služeb nebo v obdobném zařízení, které smluvní strana neprovozuje, musí být ošetřovanému nebo příkazci včas sděleno, kdo je poskytovatelem a že provozovatel zařízení smluvní stranou není.
# Nelze-li poskytovatele určit, považuje se za něho i provozovatel zařízení, kde byla péče o zdraví poskytnuta; to platí i v případě, že provozovatel ošetřovanému nebo příkazci bez zbytečného odkladu nesdělí, kdo je poskytovatelem. K opačným ujednáním se nepřihlíží.
Záznamy o péči o zdraví

{{§|2647}}

# Poskytovatel vede záznamy o péči o zdraví, z nichž musí být zřejmé údaje o zdravotním stavu ošetřovaného a o poskytovatelově činnosti, včetně podkladů osvědčujících správnost těchto údajů, v rozsahu nezbytném pro poskytování řádné péče o zdraví. Záznamy poskytovatel uchová tak dlouho, jak to vyžaduje potřeba odborné péče.
# K záznamům poskytovatel podle svého uvážení připojí i podklady a vyjádření, které mu popřípadě odevzdal ošetřovaný nebo příkazce.
# Do záznamů poskytovatel vždy poznamená, kdo do nich nahlížel.

{{§|2648}}

# Požádá-li o to ošetřovaný, umožní mu poskytovatel bez zbytečného odkladu nahlédnout do záznamů, které o něm vede, a umožní mu pořizovat si z nich výpisy, opisy nebo kopie, popřípadě mu sám vydá proti zaplacení přiměřené náhrady z nich výpis, opis nebo kopii.
# Obsahují-li záznamy rovněž údaje o třetí osobě, nelze je zpřístupnit bez jejího souhlasu.

{{§|2649}}

# Nestanoví-li zákon něco jiného, nelze záznamy zpřístupnit jiné osobě bez výslovného souhlasu ošetřovaného, třeba by to byl i příkazce nebo zástupce ošetřovaného.
# Udělil-li ošetřovaný souhlas, nebo odmítl-li jej udělit, uvede se to v záznamech, které poskytovatel o ošetřovaném vede.

{{§|2650}}

# Bez souhlasu ošetřovaného může poskytovatel sdělit údaje o něm v anonymizované podobě k účelům vědeckého nebo statistického šetření týkajícího se zdravotního stavu obyvatelstva a jeho skupin, lze-li rozumně předpokládat, že souhlas nelze opatřit vůbec nebo včas a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;provádí-li se šetření s takovým zabezpečením, že nehrozí neúměrný zásah do soukromí ošetřovaného, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;oznámí-li poskytovatel údaje tak, aby vyloučil následné zjištění, kterého určitého člověka se týkají.
# Právo podle odstavce 1 poskytovatel nemá, není-li šetření prováděno ve veřejném zájmu, lze-li šetření provést i bez údajů o určitém ošetřovaném nebo vyjádřil-li ošetřovaný výslovně nesouhlas se zpřístupněním údajů o sobě.

{{§|2651}}

Ošetřovaný, který není příkazcem, může péči o zdraví odmítnout; jeho odmítnutím se závazek ruší.

=== Díl 10 – Kontrolní činnost ===
{{§|2652}}
Základní ustanovení

# Smlouvou o kontrolní činnosti se kontrolor zavazuje zjistit nestranně stav určité věci nebo ověřit výsledek určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a objednatel se zavazuje zaplatit mu odměnu.
# K ujednání, jímž se kontrolorovi ukládá povinnost, jež by mohla ovlivnit nestrannost kontroly nebo správnost kontrolního osvědčení, se nepřihlíží.

{{§|2653}}

Kontrolor provede kontrolu s odbornou péčí podle stanoveného způsobu kontroly, doby, místa a rozsahu kontroly, se zřetelem i ke stavu, v jakém se předmět kontroly nacházel v době jejího provádění. Zjištěný stav popíše v kontrolním osvědčení.

{{§|2654}}

Kontrolor provede kontrolu v rozsahu a způsobem obvyklým při obdobných kontrolách. Má se za to, že kontrola má být provedena bez zbytečného odkladu v místě, kde se předmět kontroly nachází. Objednatel oznámí kontrolorovi včas, kde se má kontrola uskutečnit.

{{§|2655}}

Objednatel poskytne kontrolorovi součinnost nutnou k provedení kontroly, zejména mu umožní potřebný přístup k předmětu kontroly.

{{§|2656}}

# Právo kontrolora na odměnu vzniká provedením kontroly a vydáním kontrolního osvědčení.
# Společně s právem na odměnu vzniká kontrolorovi i právo na náhradu nákladů, které při provedení kontroly účelně vynaložil, ledaže z povahy těchto nákladů vyplývá, že jsou v odměně již zahrnuty.

{{§|2657}}

Není-li odměna ujednána, zaplatí objednatel kontrolorovi odměnu ve výši obvyklé se zřetelem k předmětu, rozsahu, způsobu a místu kontroly v době uzavření smlouvy.

{{§|2658}}

Provedení kontroly se nedotýká právních poměrů mezi objednatelem a jinými osobami, zejména osobami, jimž je předmět kontroly určen nebo od nichž pochází.

{{§|2659}}

Neprovede-li kontrolor kontrolu řádně, nemá právo na odměnu a náhradu nákladů.

{{§|2660}}

# Kontrolor nahradí škodu způsobenou porušením povinnosti provést kontrolu řádně v tom rozsahu, v jakém objednatel nemůže účinně dosáhnout náhrady uplatněním práva z vadného plnění vůči tomu, kdo plnil kontrolovaný předmět. Kontrolor povinnost k náhradě škody nemá, opomenul-li objednatel vymáhat své právo vůči třetí osobě včas, nebo nemůže-li je vymáhat vzhledem k tomu, co s třetí osobou ujednal.
# Omezení podle odstavce 1 neplatí, ujistil-li kontrolor objednatele, že bez ohledu na rozsah a způsob kontroly zjistí všechny vady, nebo ujistí-li objednatele, že kontrolní osvědčení je úplné a správné.

{{§|2661}}

Nahradí-li kontrolor objednateli škodu, přechází na něho právo objednatele vůči třetí osobě tak, jako by mu bylo postoupeno.

=== Díl 11 – Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu ===

==== Oddíl 1 – Účet ====
Pododdíl 1
Obecná ustanovení

{{§|2662}}
Základní ustanovení

Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

{{§|2663}}

Je-li účet zřízen pro více osob, má každá z nich postavení majitele účtu. Tyto osoby nakládají s účtem společně. Má se za to, že jejich podíly na peněžních prostředcích na účtu jsou stejné.

{{§|2664}}

S peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele.

{{§|2665}}

Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

{{§|2666}}

Zemře-li majitel účtu, zastaví ten, kdo vede účet, v den následující po dni, kdy mu byla smrt majitele účtu doložena, ty výplaty hotovosti a převody peněžních prostředků z účtu, o kterých majitel účtu určil, že se v nich po jeho smrti pokračovat nemá.

{{§|2667}}

Úrok z peněžních prostředků na účtu je splatný na konci kalendářního měsíce. Ten, kdo vede účet, připíše úrok k zůstatku peněžních prostředků na účtu bez zbytečného odkladu poté, co se stal splatným.

{{§|2668}}

Zanikne-li závazek, vypořádá ten, kdo vede účet, bez zbytečného odkladu pohledávky a dluhy týkající se účtu, zejména provede převody peněžních prostředků z účtu uskutečněné prostřednictvím platebních prostředků a šeků použitých do dne zániku závazku, účet zruší a zůstatek peněžních prostředků vyplatí majiteli účtu.

Pododdíl 2
Platební účet

{{§|2669}}

Platební účet upravuje jiný zákon. Jiný zákon rovněž upravuje převody peněžních prostředků na účtu, který není platebním účtem, jestliže se jedná o platební transakci podle jiného zákona.

Pododdíl 3
Jiný než platební účet

{{§|2670}}

Ustanovení tohoto pododdílu se použijí pro účet, který není platebním účtem. Ustanovení tohoto pododdílu se rovněž použijí pro vložení hotovosti, výběr hotovosti nebo převod peněžních prostředků prováděné na platebním účtu, jestliže se nejedná o platební transakci podle jiného zákona.

{{§|2671}}

Byl-li sjednán úrok, náleží majiteli účtu ode dne připsání peněžních prostředků na účet do dne předcházejícího dni jejich odepsání z účtu.

{{§|2672}}

Ten, kdo vede účet, připíše na něj přijaté nebo převedené peněžní prostředky nejpozději následující pracovní den poté, co získal právo s nimi nakládat.

{{§|2673}}

# Ten, kdo vede účet, oznámí majiteli účtu vložení či výběr hotovosti nebo převod peněžních prostředků, k němuž došlo v uplynulém kalendářním měsíci, bez zbytečného odkladu po skončení kalendářního měsíce.
# Ten, kdo vede účet, oznámí majiteli účtu bez zbytečného odkladu po skončení kalendářního roku zůstatek peněžních prostředků na účtu.

{{§|2674}}

Majitel účtu může závazek ze smlouvy o účtu vypovědět i bez výpovědní doby, i když je smlouva uzavřena na dobu určitou.

{{§|2675}}

# Ten, kdo vede účet, může závazek ze smlouvy o účtu vypovědět s účinností ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž výpověď došla majiteli účtu.
# Poruší-li majitel účtu podstatným způsobem ujednanou povinnost, může ten, kdo vede účet, závazek ze smlouvy o účtu vypovědět i bez výpovědní doby.

Pododdíl 4
Vkladní knížka

{{§|2676}}

# Vkladní knížkou potvrzuje výstavce vkladní knížky vložení hotovosti na účet a výběr hotovosti z účtu. Účet, k němuž byla vystavena vkladní knížka, neslouží k provádění převodů peněžních prostředků. Vkladní knížka může být vystavena pouze na jméno majitele vkladní knížky. Z vkladní knížky musí být zřejmá výše peněžních prostředků na účtu a její změny.
# Má se za to, že výše peněžních prostředků na účtu odpovídá záznamům ve vkladní knížce.

{{§|2677}}

S peněžními prostředky na účtu nakládá majitel vkladní knížky. Bez předložení vkladní knížky nelze s peněžními prostředky na účtu nakládat.

{{§|2678}}

Při ztrátě nebo zničení vkladní knížky vystaví výstavce vkladní knížky na žádost majitele vkladní knížky novou vkladní knížku. Tato vkladní knížka nahrazuje původní vkladní knížku, která pozbývá dnem jejího vystavení platnosti.

{{§|2679}}

Pokud majitel vkladní knížky nenakládá s peněžními prostředky na účtu po dobu dvaceti let ani nepředloží vkladní knížku k doplnění záznamů, ruší se závazek uplynutím této doby; majitel vkladní knížky má právo na výplatu zůstatku peněžních prostředků na účtu včetně úroků ke dni zrušení závazku.

==== Oddíl 2 – Jednorázový vklad ====
{{§|2680}}

# Smlouvou o jednorázovém vkladu se vkladatel zavazuje poskytnout příjemci vkladu pevný jednorázový vklad v určité výši a příjemce vkladu se zavazuje tento vklad přijmout, po zániku závazku jej vrátit a zaplatit vkladateli úrok.
# Bylo-li nakládání s vkladem podmíněno sdělením hesla a vkladatel heslo nezná, může vkladatel nakládat s vkladem, pokud prokáže, že mu vklad náleží.

{{§|2681}}
Vkladní list

Vkladním listem příjemce vkladu potvrzuje pevný jednorázový vklad na dobu určitou ve výši vkladním listem uvedené.

==== Oddíl 3 – Akreditiv ====
{{§|2682}}
Základní ustanovení

Smlouvou o otevření akreditivu se výstavce akreditivu zavazuje vůči příkazci vystavit na jeho žádost a účet ve prospěch třetí osoby (oprávněného) akreditiv a příkazce se zavazuje zaplatit výstavci akreditivu odměnu.

{{§|2683}}

# Výstavce akreditivu oznámí oprávněnému v písemné formě bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, že v jeho prospěch otvírá akreditiv, a sdělí mu jeho obsah.
# Akreditiv obsahuje alespoň určení, že se výstavce akreditivu zavazuje zaplatit určitou částku, přijmout směnku nebo se zavazuje k jinému plnění, jakož i akreditivní podmínky s určením, do kdy je má oprávněný splnit, aby mohl požadovat plnění od výstavce akreditivu.

{{§|2684}}

Závazek výstavce akreditivu vůči oprávněnému vzniká vystavením akreditivu. Tento závazek je nezávislý na závazku mezi výstavcem akreditivu a příkazcem i na závazku mezi příkazcem a oprávněným.

{{§|2685}}

Výstavce akreditivu může pověřit akreditivem i jiného výstavce, aby za něj poskytl plnění. Poskytne-li pověřený výstavce plnění, má právo na náhradu vůči výstavci akreditivu; byl-li akreditiv potvrzen, má toto právo i vůči potvrzujícímu výstavci.

{{§|2686}}

Neurčí-li akreditiv výslovně jinak, může jej výstavce akreditivu změnit nebo zrušit jen se souhlasem oprávněného a příkazce.
Potvrzený akreditiv

{{§|2687}}

# Je-li akreditiv na žádost výstavce akreditivu potvrzen dalším výstavcem, vzniká oprávněnému právo na plnění i vůči potvrzujícímu výstavci od doby, kdy potvrzující výstavce oprávněnému potvrzení akreditivu oznámil.
# Ke změně nebo zrušení potvrzeného akreditivu se vyžaduje i souhlas potvrzujícího výstavce.

{{§|2688}}

Plnil-li potvrzující výstavce oprávněnému podle podmínek akreditivu, má právo na náhradu vůči výstavci akreditivu.

{{§|2689}}

Výstavce akreditivu, který oprávněnému jen oznámí, že pro něho jiný výstavce akreditivu otevřel akreditiv, nevzniká závazek z akreditivu, nahradí však škodu, bylo-li oznámení nesprávné.
Dokumentární akreditiv

{{§|2690}}

# Při dokumentárním akreditivu výstavce akreditivu plní oprávněnému, jsou-li mu včas předloženy dokumenty určené akreditivem v souladu s akreditivními podmínkami. To platí i v případě, jsou-li dokumenty předloženy výstavci pověřenému akreditivem.
# Byl-li dokumentární akreditiv potvrzen, poskytne potvrzující výstavce oprávněnému plnění, jsou-li mu, popřípadě výstavci pověřenému akreditivem, včas předloženy dokumenty uvedené v odstavci 1.

{{§|2691}}

Výstavce akreditivu s odbornou péčí přezkoumá, zda obsah předložených dokumentů a jejich vzájemná souvislost zjevně odpovídají podmínkám určeným akreditivem.

{{§|2692}}

Dojde-li k ztrátě, zničení nebo poškození dokumentů v době, kdy je má výstavce akreditivu u sebe, nahradí výstavce akreditivu příkazci škodu tím způsobenou. To neplatí, nemohl-li výstavce akreditivu škodu odvrátit ani při vynaložení odborné péče.

{{§|2693}}
Jiné akreditivy

Ustanovení o dokumentárním akreditivu se použije přiměřeně i na akreditiv, podle něhož se lze domáhat plnění při splnění jiných podmínek, než je předložení dokumentů.

==== Oddíl 4 – Inkaso ====
{{§|2694}}
Základní ustanovení

# Smlouvou o inkasu se obstaravatel inkasa zavazuje obstarat pro příkazce přijetí peněžní částky nebo jiný inkasní úkon od třetí osoby a příkazce se zavazuje zaplatit obstaravateli inkasa odměnu.
# Není-li výše odměny ujednána, zaplatí příkazce obstaravateli inkasa odměnu obvyklou v době uzavření smlouvy.

{{§|2695}}

Obstaravatel inkasa vyzve třetí osobu k provedení inkasního úkonu. Odmítne-li tato osoba splnit výzvu, podá o tom obstaravatel inkasa příkazci bez zbytečného odkladu zprávu.

{{§|2696}}

Obstaravatel inkasa postupuje při obstarání inkasa s odbornou péčí podle pokynů příkazce. Neuskuteční-li se přesto inkaso, nezakládá to důvod k postihu obstaravatele inkasa.

{{§|2697}}

# Co obstaravatel inkasa při inkasu přijal, vydá bez zbytečného odkladu příkazci.
# Přijal-li obstaravatel inkasa cenný papír nebo dokument, nahradí příkazci škodu způsobenou jeho ztrátou, zničením nebo poškozením v době, kdy jej měl obstaravatel inkasa u sebe. To neplatí, nemohl-li obstaravatel inkasa škodu odvrátit ani při vynaložení odborné péče.

{{§|2698}}

Použije-li obstaravatel inkasa k obstarání inkasa jiného obstaravatele podle pokynů příkazce, děje se tak na účet a nebezpečí příkazce.
Dokumentární inkaso

{{§|2699}}

Při dokumentárním inkasu se obstaravatel inkasa vůči příkazci zavazuje vydat třetí osobě dokumenty, zaplatí-li tato osoba proti vydání dokumentů určitou peněžní částku, nebo provést před vydáním dokumentů jiný inkasní úkon, a příkazce se zavazuje zaplatit obstaravateli inkasa odměnu.

{{§|2700}}

Dojde-li k ztrátě, zničení nebo poškození dokumentů v době, kdy je má obstaravatel inkasa u sebe, nahradí obstaravatel inkasa příkazci škodu tím způsobenou. To neplatí, nemohl-li obstaravatel inkasa škodu odvrátit ani při vynaložení odborné péče.

=== Díl 12 – Závazky ze zaopatřovacích smluv ===

==== Oddíl 1 – Důchod ====
{{§|2701}}
Základní ustanovení

# Smlouvou o důchodu se plátce zavazuje platit příjemci pravidelné peněžní dávky (důchod).
# Zaváže-li se plátce k placení důchodu na dobu života nějaké osoby nebo na dobu delší než pět let, vyžaduje smlouva písemnou formu.

{{§|2702}}

Nebylo-li trvání závazku ujednáno, platí, že povinnost platit důchod trvá po dobu příjemcova života.

{{§|2703}}

Není-li ujednána doba splatnosti důchodu, jsou dávky splatné měsíčně napřed. Zemře-li osoba, na dobu jejíhož života byl důchod ujednán, zaplatí plátce dávku, která za života oné osoby již dospěla. Bylo-li však ujednáno, že důchod je splatný pozadu, zaplatí plátce dávku připadající na dobu, po kterou ona osoba byla ještě naživu.

{{§|2704}}

Právo na důchod nelze postoupit jinému; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Pohledávku splatné dávky však postoupit lze.

{{§|2705}}

Zřídil-li plátce důchod bezúplatně, může zároveň vyhradit, že příjemcovi věřitelé nemohou příjemcovy dávky postihnout ani exekučně, ani v insolvenčním řízení. Taková výhrada je účinná vůči třetím osobám i vůči orgánům veřejné moci, avšak jen do výše, kterou příjemce vzhledem ke svým poměrům pro své zaopatření nutně potřebuje.

{{§|2706}}

# Byl-li důchod poskytnut za úplatu, nelze pro neplacení dávek odstoupit od smlouvy a požadovat vrácení úplaty. To neplatí, bylo-li placení důchodu zajištěno a jistota zanikne, nebo se zhorší, aniž ji plátce v přiměřené lhůtě doplní na původní rozsah.
# Odůvodňují-li to okolnosti, nařídí soud na návrh příjemce prodej části plátcova majetku a použití výtěžku k placení důchodu po přiměřenou dobu do budoucna.

==== Oddíl 2 – Výměnek ====
{{§|2707}}
Základní ustanovení

# Smlouvou o výměnku si vlastník nemovité věci vymiňuje v souvislosti s jejím převodem pro sebe nebo pro třetí osobu požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopatření na dobu života nebo na dobu určitou a nabyvatel nemovité věci se zavazuje zaopatření poskytnout. Není-li stanoveno nebo ujednáno jinak, rozhoduje pro obsah práv výměnkáře místní zvyklost.
# Podle obsahu právního jednání, kterým byl výměnek zřízen, se na smlouvu o výměnku použijí také ustanovení o právech, ze kterých se výměnek skládá, zejména o služebnosti bytu nebo o důchodu.

{{§|2708}}

# Je-li výměnek zřízen jako reálné břemeno, učiní nabyvatel nemovité věci vše, co je z jeho strany zapotřebí, aby výměnek mohl být zapsán do veřejného seznamu. Nezřekne-li se výměnkář zápisu, lze do veřejného seznamu zapsat vlastnické právo nabyvatele jen současně se zápisem výměnku.
# Vlastník nemovité věci může pro sebe zapsat budoucí výměnek do veřejného seznamu ještě před převedením nemovité věci.

{{§|2709}}

I když to při zřízení výměnku nebylo ujednáno, přispěje osoba zavázaná k výměnku pomocnými úkony výměnkáři, který to nezbytně potřebuje v nemoci, při úrazu nebo v podobné nouzi. Této povinnosti se zprostí, zprostředkuje-li umístění výměnkáře ve zdravotnickém nebo podobném zařízení. Nezavazuje-li osobu zavázanou z výměnku k placení nákladů pobytu v zařízení zvláštní právní důvod, nese je výměnkář ze svého.

{{§|2710}}

# Změní-li se poměry tou měrou, že na osobě zavázané k výměnku nelze spravedlivě požadovat, aby setrvala při naturálním plnění, a nedohodnou-li se strany, může soud na návrh osoby zavázané k výměnku rozhodnout, že se naturální výměnek zcela nebo zčásti nahradí peněžitým důchodem; soud také může, a to i bez návrhu, uložit osobě zavázané k výměnku, aby složila ve prospěch výměnkáře u provozovatele vhodného zaopatřovacího zařízení zaopatřovací jistinu ve stanovené výši.
# Byl-li výměnek přeměněn na peněžitý důchod, může soud dohodu stran nebo své rozhodnutí změnit, změní-li se podstatně poměry.
# Rozhodnutími podle odstavce 1 nebo 2 nelze přijmout takové opatření, jímž by bylo zaopatření výměnkáře ohroženo.

{{§|2711}}

Při zkáze stavby, v níž bylo výměnkáři vyhrazeno obydlí, opatří osoba zavázaná z výměnku výměnkáři na vlastní náklad vhodné náhradní bydlení.

{{§|2712}}

Výměnek vyhrazený manželům se nezkracuje smrtí jednoho z nich.

{{§|2713}}

Výměnek nelze postoupit; postoupit lze jen právo na splatné dávky, avšak ne na ty, jejichž rozsah je určen podle osobních potřeb výměnkáře.

{{§|2714}}

Právo na výměnek nepřechází na výměnkářovy dědice.

{{§|2715}}

Byla-li smlouva o převodu nemovité věci uzavřena v souvislosti se zřízením výměnku, nelze od ní odstoupit pro neplnění povinnosti osobou zavázanou k výměnku.

=== Díl 13 – Společnost ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|2716}}
Základní ustanovení

# Zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci, vzniká společnost.
# Bylo-li ujednáno sdružení majetku, vyžaduje se k platnosti smlouvy soupis vkladů společníků jimi podepsaný. Má se za to, že sdruženo bylo jen to, co uvádí soupis.

{{§|2717}}

# Vkládá-li společník do společnosti věc, použijí se přiměřeně ustanovení o koupi; vkládá-li však jen právo věc užívat, použijí se přiměřeně ustanovení o nájmu, a vkládá-li právo věc požívat, použijí se přiměřeně ustanovení o pachtu.
# Zavazuje-li se společník k činnosti pro společnost, použijí se přiměřeně ustanovení o díle, nebo o příkazu.

{{§|2718}}

# Vloží-li společník do společnosti veškeré své jmění, má se za to, že se jedná o jmění přítomné k účinnosti smlouvy.
# Ujednání, že vklad společníka zahrnuje i jeho budoucí majetek, se nevztahuje na majetek nabytý děděním, ledaže to bylo výslovně ujednáno.

{{§|2719}}

# Peněžní prostředky a zuživatelné věci, jakož i věci určené podle druhu vložené do společnosti, se stávají spoluvlastnictvím společníků, kteří vklady přispěli; jiné věci se stávají jejich spoluvlastnictvím jen tehdy, byly-li oceněny penězi. Spoluvlastnické podíly společníků se určí poměrem hodnot majetku, který každý společník do společnosti vložil.
# K jinému předmětu vkladu nabývají společníci právo bezplatného požívání.

{{§|2720}}

Společník, který se zavázal přispět společnému účelu jen činností, má právo na podíl na zisku a právo užívat věci vložené do společnosti, nemá však právo tyto věci požívat, ani se nestává spoluvlastníkem podle § 2719 odst. 1.

==== Oddíl 2 – Práva a povinnosti společníků navzájem ====
{{§|2721}}

O vzájemných právech a povinnostech společníků platí obdobně ustanovení o spoluvlastnictví.

{{§|2722}}

# Kdo se zavázal přispět společnosti jen činností, není povinen k jinému příspěvku. Kdo se zavázal přispět jen majetkem, není povinen přičinit se o dosažení společného účelu jiným způsobem.
# Společníka nelze nutit, aby přispěl více, než se zavázal. Změní-li se však poměry tak, že společného účelu nelze bez zvýšení příspěvku dosáhnout, může ten, kdo není ochoten svůj příspěvek zvýšit, ze společnosti vystoupit, anebo z ní být vyloučen.

{{§|2723}}

Ujedná-li se jen, co má být do společnosti celkem vloženo, přispěje každý ze společníků rovným dílem.

{{§|2724}}

O dosažení společného účelu se všichni společníci přičiňují zpravidla stejnou měrou. Zařídil-li společník společnou záležitost v dobré víře, má právo na náhradu jako příkazník.

{{§|2725}}

Společník vykonává činnost pro společnost osobně a není oprávněn členství ve společnosti zřídit jiné osobě, ani jí své členství postoupit.

{{§|2726}}

Činy pro společnost škodlivé jsou společníkovi zakázány.

{{§|2727}}

# Společník nesmí bez souhlasu ostatních společníků činit na vlastní nebo cizí účet nic, co má vzhledem ke společnému účelu konkurenční povahu. Stane-li se tak, mohou se ostatní společníci domáhat, aby se tento společník takového jednání zdržel.
# Jednal-li společník na vlastní účet, mohou se ostatní společníci domáhat, aby bylo jednání společníka prohlášeno za učiněné na společný účet. Jednal-li společník na cizí účet, mohou se ostatní společníci domáhat, aby jim bylo ve prospěch společného účtu postoupeno právo na odměnu nebo aby jim byla vydána odměna již poskytnutá. Tato práva zanikají, pokud nebyla uplatněna do tří měsíců ode dne, kdy se podnikatel o jednání dozvěděl, nejpozději však rok ode dne, kdy k jednání došlo.
# Namísto práv podle odstavce 2 mohou ostatní společníci požadovat náhradu škody.

{{§|2728}}

# Neurčí-li smlouva poměr, jakým se společníci podílejí na majetku nabytém za trvání společnosti, na zisku a na ztrátě společnosti, jsou jejich podíly stejné. Určí-li smlouva poměr, jakým se společník podílí buď jen na majetku, anebo jen na zisku nebo na ztrátě, platí stejný poměr i pro ostatní případy.
# Ujednání vylučující právo společníka na podíl na zisku nemá právní účinky. Ujednání vylučující povinnost společníka podílet se na ztrátě má právní účinky jen mezi společníky.

{{§|2729}}

# Rozhodnutí o záležitostech společnosti se přijímají většinou hlasů; každý společník má jeden hlas. Ujednání nebo rozhodnutí společníků bránící některému společníkovi účastnit se rozhodování nemá právní účinky.
# Rozhodnutí, jímž se mění společenská smlouva, musí být přijato jednomyslně.

==== Oddíl 3 – Správa společnosti ====
{{§|2730}}

# Společníci si mohou rozdělit působnost při spravování společných záležitostí způsobem, jaký uznají za vhodný. Neučiní-li to, je každý společník vzhledem k těmto záležitostem příkazníkem ostatních společníků.
# Žádný společník nesmí o své vůli podstatně měnit stav nebo účel společného majetku bez zřetele k výhodnosti takové změny.

{{§|2731}}

# Správou společných věcí mohou společníci pověřit někoho ze svého středu, anebo i třetí osobu.
# Byl-li správce jmenován ve společenské smlouvě, lze ho odvolat jen z vážného důvodu, jinak lze jeho pověření zrušit obdobně jako u příkazu.

{{§|2732}}

Společník, který není oprávněn ke správě, nesmí nakládat se společným majetkem. Učiní-li tak vůči třetí osobě, která je v dobré víře, nelze se proti ní dovolat neplatnosti právního jednání.

{{§|2733}}

Je-li pověřeno více správců, aniž je blíže upravena jejich působnost, jedná každý z nich v záležitostech společnosti samostatně.

{{§|2734}}

Správce vede řádně účty a přehled o majetkových poměrech společnosti; společníkům podává pravidelně vyúčtování majetku společnosti včetně příjmů a výdajů, jakož i zisku, anebo ztráty, nejméně jednou za kalendářní rok, nejpozději do dvou měsíců po jeho ukončení.

{{§|2735}}

Společník, i když nevykonává správu, se může přesvědčit o hospodářském stavu společnosti, přezkoumat účetní záznamy a jiné doklady, jakož i být informován o společných záležitostech, ale při uplatňování tohoto práva nesmí ani rušit provoz společnosti víc, než je nutné, ani bránit ostatním společníkům při uplatňování téhož práva. Ujednají-li si společníci něco jiného, nepřihlíží se k tomu.

==== Oddíl 4 – Práva a povinnosti společníků k třetím osobám ====
{{§|2736}}

Z dluhů vzešlých ze společné činnosti jsou společníci zavázáni vůči třetím osobám společně a nerozdílně.

{{§|2737}}

# Jedná-li společník ve společné záležitosti s třetí osobou, považuje se za příkazníka všech společníků. Ujednají-li si společníci něco jiného, nelze to namítnout vůči třetí osobě, která jedná v dobré víře.
# Jednal-li společník ve společné záležitosti s třetí osobou vlastním jménem, mohou ostatní společníci uplatňovat práva z toho vzniklá, třetí osoba je však zavázána jen vůči tomu, kdo s ní právně jednal. To neplatí, bylo-li třetí osobě známo, že společník jedná na účet společnosti.

{{§|2738}}

# Předstírá-li někdo, že je společníkem, ač jím není, jsou skuteční společníci z jeho jednání vůči třetí osobě zavázáni společně a nerozdílně s ním, jestliže
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;některý ze společníků dal k omylu třetí osoby podnět, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;společníci mohli při vynaložení potřebné péče takový omyl předvídat, ale žádný z nich neučinil opatření, aby se uvedení třetí osoby v omyl zabránilo.
# Odstavec 1 se nepoužije, nebyla-li třetí osoba v dobré víře.

==== Oddíl 5 – Zánik členství ====
{{§|2739}}

Společník může ze společnosti vystoupit, a to i bylo-li trvání společnosti ujednáno na dobu určitou; ne však v nevhodné době nebo k újmě ostatních společníků. Z vážných důvodů však může vystoupit kdykoli, a to i když byla dohodnuta výpovědní doba.

{{§|2740}}

# Poruší-li společník povinnost ze smlouvy podstatným způsobem, může být ze společnosti vyloučen. Vyloučen může být rovněž,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;bylo-li o jeho majetku zahájeno insolvenční řízení na jeho návrh,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;přistoupil-li společník k návrhu na zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší jeho úpadek nebo hrozící úpadek, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;bylo-li v insolvenčním řízení rozhodnuto o úpadku společníka.
# Omezení společníka ve svéprávnosti je důvodem pro vyloučení společníka jen tehdy, je-li tento jeho stav na újmu společnosti.

{{§|2741}}

# Společník, jehož členství zaniklo, má právo, aby mu bylo vyúčtováno a vydáno vše, co mu ke dni zániku členství náleží. Podíl na majetku nabytém za trvání společnosti se mu vyplatí v penězích.
# Společník při zániku členství vyúčtuje a vyrovná ostatním společníkům vše, k čemu byl vůči společnosti zavázán.

{{§|2742}}

Dědic společníka se nestává společníkem, má však práva stanovená v § 2741.

{{§|2743}}

# Bylo-li ujednáno, že společenská smlouva platí i pro dědice, vstoupí dědic do společnosti namísto zůstavitele. Takovým ujednáním nelze vázat dědice dědiců.
# Není-li dědic s to vykonávat pro společnost činnost, k níž se zůstavitel zavázal, může mu být snížena přiměřená část podílu.

==== Oddíl 6 – Zánik společnosti ====
{{§|2744}}

Společnost zaniká, dohodnou-li se o tom společníci, splní-li se podmínky ujednané ve společenské smlouvě, uplyne-li doba, na kterou byla společnost ujednána, dosáhne-li se účelu, k němuž byla společnost zřízena, anebo stane-li se tento účel nemožným.

{{§|2745}}

Zemře-li společník, aniž je ujednáno, že společenská smlouva platí i pro jeho dědice, zaniká společnost, měla-li dva společníky. Má-li společnost více společníků, má se za to, že ostatní společníci chtějí setrvat ve společnosti i nadále.

{{§|2746}}

# Zanikne-li společnost, podá správce vyúčtování podle § 2734 nejpozději do dvou měsíců od jejího zániku.
# Společníkům se vydá, co je jejich vlastnictvím, a společný majetek se rozdělí podle ustanovení o vypořádání spoluvlastnictví.

=== Díl 14 – Tichá společnost ===
{{§|2747}}
Základní ustanovení

# Smlouvou o tiché společnosti se tichý společník zavazuje k vkladu, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích podnikání podnikatele, a podnikatel se zavazuje platit tichému společníkovi podíl na zisku.
# Tichá společnost může být ujednána i k účasti tichého společníka jen na provozu některého ze závodů podnikatele.

{{§|2748}}

# Tichý společník předá podnikateli předmět vkladu bez zbytečného odkladu po vzniku tiché společnosti, nebo mu s ním umožní nakládat.
# Vkládá-li se nemovitá věc, nabývá k ní podnikatel na dobu trvání tiché společnosti užívací a požívací právo. Je-li předmětem vkladu něco jiného, má se za to, že podnikatel nabyl k předmětu vznikem tiché společnosti vlastnické právo.

{{§|2749}}

# Tichý společník má právo nahlížet do obchodních dokladů a účetních záznamů podnikatele. K ujednání, které toto právo omezuje nebo vylučuje, se nepřihlíží, osvědčí-li tichý společník rozumný důvod domnívat se, že obchodní doklady a účetní záznamy nejsou vedeny správně nebo poctivě.
# Podnikatel vydá tichému společníkovi stejnopis účetní závěrky bez zbytečného odkladu po jejím vyhotovení a případném schválení, je-li vyžadováno; k opačnému ujednání se nepřihlíží.

{{§|2750}}

# Nehledě k tiché společnosti je ze všech právních skutečností vzniklých z podnikání zavázán jen podnikatel.
# Je-li jméno tichého společníka obsaženo ve jménu, popřípadě v obchodní firmě podnikatele, ručí tichý společník za dluhy podnikatele.
# Prohlásí-li tichý společník osobě, s níž podnikatel jedná o uzavření smlouvy, že podnikají oba společně, ručí za dluhy podnikatele vyplývající z uzavřené smlouvy.
Podíl tichého společníka na zisku nebo ztrátě

{{§|2751}}

# Tichý společník se podílí na zisku nebo na ztrátě podnikatele v ujednané výši, jinak ve výši určené vzhledem k výši jeho vkladu a zavedené praxi stran, popřípadě vzhledem k zvyklostem. K ujednání, podle něhož se tichý společník nepodílí na zisku nebo na ztrátě, se nepřihlíží.
# Výše podílu tichého společníka se určí z čistého zisku. Vytváří-li podnikatel fond, se kterým nesmí libovolně nakládat, odečte se z čistého zisku zákonný příděl do takového fondu.

{{§|2752}}

Podíl na zisku vyplatí podnikatel do třiceti dnů po vyhotovení účetní závěrky a jejím případném schválení, je-li vyžadováno. Vklad tichého společníka se nezvyšuje o jeho podíl na zisku, který nevybere.

{{§|2753}}

# Na ztrátě se tichý společník podílí stejně jako na zisku; k opačnému ujednání se nepřihlíží. O podíl tichého společníka na ztrátě se jeho vklad snižuje; tichý společník není povinen vklad o podíl na ztrátě doplnit.
# Byl-li tichému společníkovi podíl na zisku již vyplacen, není povinen jej při pozdější ztrátě vracet.
Zánik tiché společnosti

{{§|2754}}

# Nebyla-li tichá společnost ujednána na určitou dobu, lze ji vypovědět nejpozději šest měsíců před koncem účetního období.
# Tichá společnost se zrušuje také,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dosáhne-li podíl tichého společníka na ztrátě výše jeho vkladu, ledaže uhradí podíl na ztrátě nebo doplní vklad,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ukončí-li se podnikání, kterého se tichá společnost týká, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;bylo-li rozhodnuto o úpadku podnikatele nebo tichého společníka, zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení, zrušením konkursu proto, že majetek je zcela nepostačující, anebo zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku.

{{§|2755}}

Podnikatel vydá tichému společníkovi bez zbytečného odkladu po zániku tiché společnosti vklad upravený o podíl na výsledku svého podnikání podle stavu ke dni zániku tiché společnosti.

=== Díl 15 – Závazky z odvážných smluv ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|2756}}

Závisí-li podle ujednání stran prospěch, anebo neprospěch alespoň jedné ze smluvních stran na nejisté události, jedná se o smlouvu odvážnou.

{{§|2757}}

Pro závazky z odvážných smluv se nepoužijí ustanovení o změně okolností (§ 1764 až 1766) a neúměrném zkrácení (§ 1793 až 1795).

==== Oddíl 2 – Pojištění ====
Pododdíl 1
Základní ustanovení

{{§|2758}}

# Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.
# Není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou.

{{§|2759}}

# Neurčí-li se v nabídce, do kdy má být přijata, vyžaduje se její přijetí do jednoho měsíce ode dne doručení nabídky druhé straně; je-li však uzavření smlouvy podmíněno lékařskou prohlídkou, vyžaduje se přijetí nabídky do dvou měsíců. Nabídku pojistitele může pojistník přijmout i včasným zaplacením pojistného ve výši uvedené v nabídce.
# Považuje-li se odpověď na nabídku za nový návrh, platí, že byl odmítnut, nepřijme-li jej druhá strana do jednoho měsíce ode dne doručení.
# Navrhuje-li strana změnu smlouvy, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.

{{§|2760}}

Pojistitel sdělí před uzavřením smlouvy zájemci o pojištění údaje, jejichž rozsah a způsob předání stanoví jiný zákon upravující pojišťovnictví. To platí i o skutečnostech, k jejichž změně dojde za trvání pojištění.
Pojistný zájem

{{§|2761}}

Pojistný zájem je oprávněná potřeba ochrany před následky pojistné události.

{{§|2762}}

# Pojistník má pojistný zájem na vlastním životě a zdraví. Má se za to, že pojistník má pojistný zájem i na životě a zdraví jiné osoby, osvědčí-li zájem podmíněný vztahem k této osobě, ať již vyplývá z příbuzenství nebo je podmíněn prospěchem či výhodou z pokračování jejího života.
# Pojistník má pojistný zájem na vlastním majetku. Má se za to, že pojistník má pojistný zájem i na majetku jiné osoby, osvědčí-li, že by mu bez jeho existence a uchování hrozila přímá majetková ztráta.
# Dal-li pojištěný souhlas k pojištění, má se za to, že pojistný zájem pojistníka byl prokázán.

{{§|2763}}

Při pojištění majetku může být pojištěn i budoucí pojistný zájem. Byla-li smlouva uzavřena se zřetelem k budoucímu podnikání nebo jinému budoucímu zájmu, který nevznikne, není pojistník povinen platit pojistné; pojistitel má však právo na přiměřenou odměnu, pokud to bylo ujednáno.

{{§|2764}}

# Neměl-li zájemce pojistný zájem a pojistitel o tom při uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět, je smlouva neplatná.
# Pojistil-li pojistník vědomě neexistující pojistný zájem, ale pojistitel o tom nevěděl ani nemohl vědět, je smlouva neplatná; pojistiteli však náleží odměna odpovídající pojistnému až do doby, kdy se o neplatnosti dozvěděl.

{{§|2765}}

Zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl.

{{§|2766}}
Pojištěný

Osoba, na jejíž život, zdraví, majetek nebo odpovědnost nebo jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje, je pojištěným.

{{§|2767}}
Pojištění cizího pojistného nebezpečí

# Uzavře-li pojistník ve vlastní prospěch smlouvu vztahující se na pojistné nebezpečí jako možnou příčinu vzniku pojistné události u třetí osoby, může uplatnit právo na pojistné plnění, pokud prokáže, že třetí osobu s obsahem smlouvy seznámil a že ta, vědoma si, že právo na pojistné plnění nenabude, souhlasí, aby pojistník pojistné plnění přijal. Má-li být pojištěným potomek pojistníka, který není plně svéprávný, nevyžaduje se zvláštní souhlas, pokud je pojistník sám zákonným zástupcem pojištěného a nejedná se o pojištění majetku.
# Vyžaduje-li se souhlas pojištěného, popřípadě jeho zákonného zástupce, a neprokáže-li pojistník souhlas v ujednané době, jinak do tří měsíců ode dne uzavření smlouvy, zaniká pojištění uplynutím této doby. Nastane-li v této době pojistná událost, aniž byl souhlas udělen, nabývá právo na pojistné plnění pojištěný; je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, nabývají toto právo osoby uvedené v § 2831.
# Postoupí-li pojistník smlouvu bez souhlasu pojištěného, popřípadě jeho zákonného zástupce, nepřihlíží se k postoupení smlouvy. To neplatí, je-li postupníkem osoba, u níž se souhlas k pojištění pojistného nebezpečí pojištěného nevyžaduje.
# Dnem pojistníkovy smrti, nebo dnem jeho zániku bez právního nástupce vstupuje do pojištění pojištěný; oznámí-li však pojistiteli v písemné formě do třiceti dnů ode dne pojistníkovy smrti, nebo ode dne jeho zániku, že na trvání pojištění nemá zájem, zaniká pojištění dnem smrti, nebo dnem zániku pojistníka. Účinky prodlení vůči pojištěnému nenastanou dříve než uplynutím patnácti dnů ode dne, kdy se pojištěný o svém vstupu do pojištění dozvěděl; k ujednání kratší doby se nepřihlíží.

{{§|2768}}

# Je-li smlouva uzavřena ve prospěch třetí osoby, může s ní tato osoba projevit souhlas i dodatečně při uplatnění práva na pojistné plnění. Třetí osoba má na pojistné plnění právo, dal-li pojištěný, popřípadě jeho zákonný zástupce třetí osobě souhlas k přijetí pojistného plnění poté, co byl seznámen s obsahem smlouvy.
# Je-li ve prospěch třetí osoby pojištěno cizí pojistné nebezpečí, použije se § 2767 obdobně.

{{§|2769}}
Rovné zacházení

Použije-li pojistitel jako hledisko při určení výše pojistného nebo pro výpočet pojistného plnění národnost, rasový nebo etnický původ nebo jiné hledisko odporující zásadě rovného zacházení podle jiného zákona, nepřihlíží se ke zvýšení pojistného ani ke snížení pojistného plnění na základě těchto hledisek. To platí i v případě, je-li jako hledisko při určení výše pojistného nebo pro výpočet pojistného plnění použito těhotenství nebo mateřství.

{{§|2770}}
Oprávněná osoba

Oprávněnou osobou je ta osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění.

{{§|2771}}

K ujednání o zkrácení nebo prodloužení promlčecí lhůty se nepřihlíží.

{{§|2772}}

# Není-li ujednána doba vzniku pojištění, vzniká pojištění prvním dnem následujícím po dni uzavření smlouvy.
# Bylo-li ujednáno, že se pojištění vztahuje i na dobu přede dnem uzavření smlouvy, není pojistitel povinen poskytnout pojistné plnění, pokud pojistník v době nabídky věděl nebo vědět měl a mohl, že pojistná událost již nastala, a pojistitel nemá právo na pojistné, pokud v době nabídky věděl nebo měl a mohl vědět, že pojistná událost nastat nemůže.

{{§|2773}}

# Právní jednání týkající se pojištění vyžaduje písemnou formu, ledaže strany ujednají, že této formy není zapotřebí.
# Pro oznámení se vyžaduje písemná forma, jen bylo-li to ujednáno. Požádá-li však pojistník v písemné formě pojistitele o sdělení údajů významných pro plnění podle smlouvy, sdělí mu je pojistitel bez zbytečného odkladu v písemné formě.

{{§|2774}}
Pojistné podmínky

# Pojistné podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.
# Odkazuje-li smlouva na pojistné podmínky, seznámí s nimi pojistitel pojistníka ještě před uzavřením smlouvy; to neplatí, uzavírá-li se smlouva formou obchodu na dálku. Ustanovení § 1845 platí obdobně.
Pojistka

{{§|2775}}

# Pojistitel vydá pojistníkovi pojistku jako potvrzení o uzavření smlouvy.
# Při ztrátě, poškození nebo zničení pojistky vydá pojistitel na žádost a náklady pojistníka druhopis pojistky; to platí obdobně o vydání kopie smlouvy.

{{§|2776}}

Zakládá-li smlouva povinnost předložit pojistku k uplatnění práva na pojistné plnění, může pojistitel požadovat, aby se původní pojistka před vydáním druhopisu umořila.

{{§|2777}}

# Nebyla-li smlouva uzavřena v písemné formě, uvede pojistitel v pojistce alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;číslo smlouvy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení pojistitele a pojistníka,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení oprávněné osoby nebo způsobu, jakým bude určena,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;pojistnou událost a pojistné nebezpečí,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;výši pojistného, jeho splatnost a údaj, zda se jedná o pojištění běžné či jednorázové,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;pojistnou dobu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;případná odchylná ujednání od pojistných podmínek a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;bylo-li při pojištění osob ujednáno, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, pak i způsob výše určení podílu.
# Je-li smlouva uzavřená v písemné formě, musí obsahovat údaje uvedené v odstavci 1 a pojistitel uvede v pojistce alespoň
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;číslo smlouvy,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení pojistitele a pojistníka,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;určení oprávněné osoby nebo způsobu, jakým bude určena,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;pojistnou událost a pojistné nebezpečí a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;pojistnou dobu.
# Při určení osob podle odstavce 1 nebo 2 se uvede jejich jméno nebo jména, adresa bydliště nebo sídla a identifikující údaj. To platí i tehdy, má-li být určen pojištěný.

{{§|2778}}

K ujednání, kterým se strany odchýlí od § 2775 nebo 2777, se nepřihlíží. To platí i v případě, vzdá-li se pojistník práva na vydání pojistky.
Povinné pojištění

{{§|2779}}

# Ukládá-li jiný zákon určité osobě povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, lze se ve smlouvě odchýlit od ustanovení tohoto oddílu jen tehdy, připouští-li to zákon a nedojde-li tím ke snížení rozsahu pojištění stanoveného jiným zákonem.
# Stanoví-li tak jiný zákon, vzniká pojistiteli povinnost uzavřít pojistnou smlouvu tak, aby mu povinnost poskytnout pojistné plnění vznikla i tehdy, byla-li škoda způsobena úmyslným jednáním pojistníka, pojištěného nebo jiné osoby.

{{§|2780}}

Při povinném pojištění může pojistitel pojistné plnění odmítnout, jen pokud se na uvedení nepravdivých informací, neúplně zodpovězených dotazů učiněných v písemné formě nebo vědomě nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů podílel výlučně poškozený nebo i jiná osoba s vědomím poškozeného.

{{§|2781}}

Pojistitel má právo odstoupit od smlouvy nebo vypovědět povinné pojištění, jen pokud to jiný zákon připouští. To nebrání jiným ujednáním zakládajícím pojistiteli jiné právo k postihu pojistníka nebo pojištěného pro případ porušení jejich povinnosti.
Pojistné

{{§|2782}}

# Pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.
# Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé.

{{§|2783}}

# Není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy.
# Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.
# Požádá-li o to pojistník, sdělí mu pojistitel zásady pro stanovení výše pojistného.

{{§|2784}}

Pojistitel je povinen přijmout splatné pojistné a jiné splatné pohledávky z pojištění i od pojistníkova zástavního věřitele, od oprávněné osoby nebo od pojištěného.

{{§|2785}}

# Nejsou-li ve smlouvě ujednány podmínky, při jejichž splnění má pojistitel právo upravit nově výši běžného pojistného na další pojistné období, nelze bez dohody s pojistníkem výši pojistného měnit.
# Vyhradí-li si pojistitel právo měnit výši pojistného z jiného důvodu, než je změna podmínek rozhodných pro stanovení výše pojistného nebo vyhradí-li si pojistitel u pojištění osob právo měnit výši pojistného v závislosti na věku nebo zdravotním stavu, nepřihlíží se k tomu.

{{§|2786}}

# Upraví-li pojistitel výši pojistného, sdělí ji pojistníkovi nejpozději dva měsíce přede dnem splatnosti pojistného za pojistné období, ve kterém se má výše pojistného změnit.
# Nesouhlasí-li pojistník se změnou, může nesouhlas projevit do jednoho měsíce ode dne, kdy se o ní dozvěděl; v tom případě pojištění zanikne uplynutím pojistného období, na které bylo pojistné zaplaceno. Neupozornil-li však pojistitel na tento následek pojistníka ve sdělení podle odstavce 1, trvá pojištění nadále a výše pojistného se při nesouhlasu pojistníka nezmění.

{{§|2787}}

Pojistitel má právo odečíst od pojistného plnění splatné pohledávky pojistného nebo jiné pohledávky z pojištění. To neplatí, jedná-li se o povinnost poskytnout pojistné plnění z povinného pojištění; k opačným ujednáním se nepřihlíží.

{{§|2788}}
Povinnost k pravdivým sdělením

# Dotáže-li se pojistitel v písemné formě zájemce o pojištění při jednání o uzavření smlouvy nebo pojistníka při jednání o změně smlouvy na skutečnosti, které mají význam pro pojistitelovo rozhodnutí, jak ohodnotí pojistné riziko, zda je pojistí a za jakých podmínek, zodpoví zájemce nebo pojistník tyto dotazy pravdivě a úplně. Povinnost se považuje za řádně splněnou, nebylo-li v odpovědi zatajeno nic podstatného.
# Co je v odstavci 1 stanoveno o povinnosti pojistníka, platí obdobně i pro pojištěného.

{{§|2789}}

# Musí-li si pojistitel být při uzavírání smlouvy vědom nesrovnalostí mezi nabízeným pojištěním a zájemcovými požadavky, upozorní ho na ně. Přitom se vezme v úvahu, za jakých okolností a jakým způsobem se smlouva uzavírá, jakož i to, je-li druhé straně při uzavírání smlouvy nápomocen zprostředkovatel nezávislý na pojistiteli.
# Dotáže-li se zájemce při jednání o uzavření smlouvy nebo pojistník při jednání o změně smlouvy v písemné formě pojistitele na skutečnosti týkající se pojištění, zodpoví pojistitel tyto dotazy pravdivě a úplně.
Změna pojistného rizika

{{§|2790}}

# Změní-li se okolnosti, které byly uvedeny ve smlouvě nebo na které se pojistitel tázal (§ 2788), tak podstatně, že zvyšují pravděpodobnost vzniku pojistné události z výslovně ujednaného pojistného nebezpečí, zvýší se pojistné riziko.
# Pojistník nesmí bez pojistitelova souhlasu učinit nic, co zvyšuje pojistné nebezpečí, ani to třetí osobě dovolit; zjistí-li až dodatečně, že bez pojistitelova souhlasu dopustil, že se pojistné nebezpečí zvýšilo, pojistiteli to bez zbytečného odkladu oznámí. Zvýší-li se pojistné nebezpečí nezávisle na pojistníkově vůli, oznámí to pojistník pojistiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl.
# Je-li pojištěno cizí pojistné riziko, má povinnosti stanovené v odstavci 2 pojištěný.

{{§|2791}}

# Prokáže-li pojistitel, že by uzavřel smlouvu za jiných podmínek, pokud by pojistné riziko ve zvýšeném rozsahu existovalo již při uzavírání smlouvy, má právo navrhnout novou výši pojistného. Neučiní-li tak do jednoho měsíce ode dne, kdy mu změna byla oznámena, jeho právo zaniká.
# Není-li návrh přijat nebo nově určené pojistné zaplaceno v ujednané době, jinak do jednoho měsíce ode dne doručení návrhu, má pojistitel právo pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní dobou; toto právo však pojistitel nemá, neupozornil-li na možnost výpovědi již v návrhu. Nevypoví-li pojistitel pojištění do dvou měsíců ode dne, kdy obdržel nesouhlas s návrhem, nebo kdy marně uplynula doba podle odstavce 1, zanikne jeho právo vypovědět pojištění.

{{§|2792}}

Prokáže-li pojistitel, že by vzhledem k podmínkám platným v době uzavření smlouvy smlouvu neuzavřel, existovalo-li by pojistné riziko ve zvýšeném rozsahu již při uzavírání smlouvy, má právo pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní dobou. Nevypoví-li pojistitel pojištění do jednoho měsíce ode dne, kdy mu změna byla oznámena, zanikne jeho právo vypovědět pojištění.

{{§|2793}}

# Poruší-li pojistník nebo pojištěný povinnost oznámit zvýšení pojistného rizika, má pojistitel právo pojištění vypovědět bez výpovědní doby. Vypoví-li pojistitel pojištění, náleží mu pojistné až do konce pojistného období, v němž pojištění zaniklo; jednorázové pojistné náleží pojistiteli v tomto případě celé. Nevypoví-li pojistitel pojištění do dvou měsíců ode dne, kdy se o zvýšení pojistného rizika dozvěděl, zanikne jeho právo vypovědět pojištění.
# Poruší-li pojistník nebo pojištěný povinnost oznámit zvýšení pojistného rizika a nastala-li po této změně pojistná událost, má pojistitel právo snížit pojistné plnění úměrně k tomu, jaký je poměr pojistného, které obdržel, k pojistnému, které by měl obdržet, kdyby se byl o zvýšení pojistného rizika z oznámení včas dozvěděl.

{{§|2794}}

Sníží-li se podstatně pojistné riziko v pojistné době, vzniká pojistiteli povinnost snížit pojistné úměrně k snížení pojistného rizika s účinností ode dne, kdy se o tomto snížení dozvěděl.

{{§|2795}}

# Ustanovení o zvýšení pojistného rizika se nepoužijí, pokud ke zvýšení rizika došlo z důvodu odvracení nebo zmenšení škody vyšší, nebo v důsledku pojistné události, anebo v důsledku jednání z příkazu lidskosti.
# Pro pojištění osob pro případ nemoci se ustanovení o změně pojistného rizika nepoužijí. Pro pojištění osob pro jiné případy se ustanovení o změně pojistného rizika nepoužijí, mění-li se pojistné riziko v průběhu doby trvání pojištění; nebyla-li tato změna promítnuta ve výpočtu pojistného, vzniká oznamovací povinnost vůči pojistiteli, pokud na ni byl pojistník nebo pojištěný upozorněn.
Šetření pojistné události

{{§|2796}}

# Nastane-li událost, se kterou ten, kdo se pokládá za oprávněnou osobu, spojuje požadavek na pojistné plnění, oznámí to pojistiteli bez zbytečného odkladu, podá mu pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků takové události, o právech třetích osob a o jakémkoliv vícenásobném pojištění; současně předloží pojistiteli potřebné doklady a postupuje způsobem ujednaným ve smlouvě. Není-li současně pojistníkem nebo pojištěným, mají tyto povinnosti i pojistník a pojištěný.
# Stejné oznámení může učinit jakákoliv osoba, která má na pojistném plnění právní zájem.

{{§|2797}}

# Pojistitel zahájí bez zbytečného odkladu po oznámení podle § 2796 šetření nutné ke zjištění existence a rozsahu jeho povinnosti plnit. Šetření je skončeno sdělením jeho výsledků osobě, která uplatnila právo na pojistné plnění; na žádost této osoby jí pojistitel v písemné formě zdůvodní výši pojistného plnění, popřípadě důvod jeho zamítnutí.
# Obsahuje-li oznámení vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené podstatné údaje týkající se rozsahu oznámené události, anebo zamlčí-li se v něm vědomě údaje týkající se této události, má pojistitel právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na šetření skutečností, o nichž mu byly tyto údaje sděleny nebo zamlčeny. Má se za to, že pojistitel vynaložil náklady v prokázané výši účelně.
# Vyvolá-li pojistník, pojištěný nebo jiná osoba, která uplatňuje na pojistné plnění právo, náklady šetření nebo jejich zvýšení porušením povinnosti, má pojistitel vůči němu právo na přiměřenou náhradu.

{{§|2798}}

# Není-li splatnost pojistného plnění ujednána, je splatné do patnácti dnů ode dne skončení šetření.
# Nelze-li ukončit šetření nutná k zjištění pojistné události, rozsahu pojistného plnění nebo k zjištění osoby oprávněné přijmout pojistné plnění do tří měsíců ode dne oznámení, pojistitel oznamovateli sdělí, proč nelze šetření ukončit; požádá-li o to oznamovatel, sdělí mu pojistitel důvody v písemné formě. Pojistitel poskytne osobě, která uplatňuje právo na pojistné plnění, na její žádost na pojistné plnění přiměřenou zálohu; to neplatí, je-li rozumný důvod poskytnutí zálohy odepřít.
# Porušil-li pojistitel povinnost podle odstavce 2 z příčin na své straně, je v prodlení; k opačnému ujednání se nepřihlíží.

{{§|2799}}

Způsobila-li úmyslně pojistnou událost buď osoba, která uplatňuje právo na pojistné plnění, anebo z jejího podnětu osoba třetí, vzniká právo na pojistné plnění jen tehdy, bylo-li to výslovně ujednáno, anebo stanoví-li tak tento nebo jiný zákon.

{{§|2800}}
Následky porušení povinností

# Bylo-li v důsledku porušení povinnosti pojistníka nebo pojištěného při jednání o uzavření smlouvy nebo o její změně ujednáno nižší pojistné, má pojistitel právo pojistné plnění snížit o takovou část, jaký je poměr pojistného, které obdržel, k pojistnému, které měl obdržet.
# Mělo-li porušení povinnosti pojistníka, pojištěného nebo jiné osoby, která má na pojistné plnění právo, podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění, má pojistitel právo snížit pojistné plnění úměrně k tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah pojistitelovy povinnosti plnit.

{{§|2801}}
Přerušení pojištění

# Pojištění se přeruší, nebylo-li pojistné zaplaceno; doba přerušení počne uplynutím dvou měsíců ode dne splatnosti pojistného až do jeho zaplacení.
# Přeruší-li se pojištění během pojistné doby, netrvá za přerušení povinnost platit pojistné a nevzniká právo na plnění z událostí, které v době přerušení nastaly a byly by jinak pojistnými událostmi. Doba přerušení pojištění se započítává do pojistné doby, jen je-li to výslovně ujednáno.
# Existují-li zákonné důvody trvání povinného pojištění, nelze povinné pojištění přerušit. Životní pojištění lze přerušit, jen bylo-li to ujednáno.
Zánik pojištění

{{§|2802}}

K platnosti dohody o zániku pojištění se vyžaduje, aby v ní strany ujednaly, jak se vyrovnají. Není-li ujednán okamžik zániku pojištění, platí, že pojištění zaniklo dnem, kdy dohoda nabyla účinnosti.

{{§|2803}}

# Pojištění zaniká uplynutím pojistné doby.
# Bylo-li pojištění ujednáno na dobu určitou, lze ujednat, že uplynutím této doby pojištění nezanikne, pokud pojistitel nebo pojistník nejméně šest týdnů před uplynutím pojistné doby druhé straně nesdělí, že nemá zájem na dalším trvání pojištění. Nezanikne-li pojištění a nejsou-li ujednány podmínky a doba prodloužení, prodlužuje se pojištění za týchž podmínek o tutéž dobu, na kterou bylo ujednáno.

{{§|2804}}

Upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

{{§|2805}}

Pojistitel nebo pojistník může pojištění vypovědět
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;s osmidenní výpovědní dobou do dvou měsíců ode dne uzavření smlouvy, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;s měsíční výpovědní dobou do tří měsíců ode dne oznámení vzniku pojistné události; vypoví-li však pojistitel životní pojištění, nepřihlíží se k tomu.

{{§|2806}}

Pojistník může pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní dobou
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;do dvou měsíců ode dne, kdy se dozvěděl, že pojistitel použil při určení výše pojistného nebo pro výpočet pojistného plnění hledisko zakázané v § 2769,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;do jednoho měsíce ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o převodu pojistného kmene nebo jeho části nebo o přeměně pojistitele, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zveřejněno oznámení, že pojistiteli bylo odňato povolení k provozování pojišťovací činnosti.

{{§|2807}}

Je-li pojištění ujednáno s běžným pojistným, zaniká pojištění na základě výpovědi pojistitele nebo pojistníka ke konci pojistného období; je-li však výpověď doručena druhé straně později než šest týdnů přede dnem, ve kterém uplyne pojistné období, zaniká pojištění ke konci následujícího pojistného období. Vypoví-li pojistitel životní pojištění, nepřihlíží se k výpovědi.

{{§|2808}}

# Porušil-li pojistník nebo pojištěný úmyslně nebo z nedbalosti povinnost stanovenou v § 2788, má pojistitel právo od smlouvy odstoupit, prokáže-li, že by po pravdivém a úplném zodpovězení dotazů smlouvu neuzavřel. Pojistník má právo od smlouvy odstoupit, porušil-li pojistitel povinnost stanovenou v § 2789. Právo odstoupit od smlouvy zaniká, nevyužije-li je strana do dvou měsíců ode dne, kdy zjistila nebo musela zjistit porušení povinnosti stanovené v § 2788.
# Odstoupí-li pojistník od smlouvy, nahradí mu pojistitel do jednoho měsíce ode dne, kdy se odstoupení stane účinným, zaplacené pojistné snížené o to, co již případně z pojištění plnil; odstoupil-li od smlouvy pojistitel, má právo započíst si i náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Odstoupí-li pojistitel od smlouvy a získal-li již pojistník, pojištěný nebo jiná osoba pojistné plnění, nahradí v téže lhůtě pojistiteli to, co ze zaplaceného pojistného plnění přesahuje zaplacené pojistné.
# Byla-li smlouva uzavřena formou obchodu na dálku, má pojistník právo bez udání důvodu odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne jejího uzavření nebo ode dne, kdy mu byly sděleny pojistné podmínky, pokud k tomuto sdělení dojde na jeho žádost po uzavření smlouvy. Jedná-li se o pojištění spadající do odvětví životních pojištění podle jiného zákona, je pojistník oprávněn odstoupit od smlouvy ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy obdržel sdělení o uzavření obchodu na dálku, nebo ode dne, kdy mu byly sděleny pojistné podmínky, pokud k tomuto sdělení dojde na jeho žádost po uzavření smlouvy; to platí i v případě, kdy byla smlouva uzavřena jinak než formou obchodu na dálku.
# Odstavec 3 se nepoužije na smlouvy spadající do pojištění pomoci osobám v nouzi během cestování nebo pobytu mimo místa svého bydliště včetně pojištění finančních ztrát bezprostředně souvisejících s cestováním, jestliže byly tyto smlouvy sjednány na dobu kratší než jeden měsíc.
# Odstoupí-li pojistník od smlouvy podle odstavce 3, vrátí mu pojistitel bez zbytečného odkladu, nejpozději však do třiceti dnů ode dne, kdy se odstoupení stane účinným, zaplacené pojistné; přitom má právo odečíst si, co již z pojištění plnil. Bylo-li však pojistné plnění vyplaceno ve výši přesahující výši zaplaceného pojistného, vrátí pojistník, popřípadě pojištěný nebo obmyšlený, pojistiteli částku zaplaceného pojistného plnění, která přesahuje zaplacené pojistné.

{{§|2809}}

Pojistitel může pojistné plnění odmítnout, byla-li příčinou pojistné události skutečnost,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o které se dozvěděl až po vzniku pojistné události,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;kterou při sjednávání pojištění nebo jeho změny nemohl zjistit v důsledku zaviněného porušení povinnosti stanovené v § 2788 a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;pokud by při znalosti této skutečnosti při uzavírání smlouvy tuto smlouvu neuzavřel nebo pokud by ji uzavřel za jiných podmínek.

{{§|2810}}

Pojištění zaniká zánikem pojistného zájmu, zánikem pojistného nebezpečí, dnem smrti pojištěné osoby, dnem zániku pojištěné právnické osoby bez právního nástupce nebo dnem odmítnutí pojistného plnění.

Pododdíl 2
Škodové pojištění

{{§|2811}}
Rozsah

Při škodovém pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění, které v ujednaném rozsahu vyrovnává úbytek majetku vzniklý v důsledku pojistné události.

{{§|2812}}
Změna vlastnictví pojištěného majetku

Nebylo-li výslovně ujednáno, že pojištění změnou vlastnictví nebo spoluvlastnictví pojištěného majetku nezaniká, zanikne pojištění dnem oznámení této změny pojistiteli.
Hranice pojistného plnění

{{§|2813}}

Byla-li ujednána hranice pojistného plnění, má se za to, že se vztahuje na jednu škodnou událost.

{{§|2814}}

# Ujedná-li se, že se pojistné plnění omezí horní hranicí, určí se tato hranice pojistnou částkou nebo limitem pojistného plnění.
# Lze-li při pojištění majetku určit jeho pojistnou hodnotu při uzavření smlouvy, určí se na návrh pojistníka horní hranice pojistného plnění pojistnou částkou ve výši odpovídající pojistné hodnotě pojištěného majetku v době uzavření smlouvy. Pojistitel má právo přezkoumat při uzavření smlouvy hodnotu pojištěného majetku.
# Nelze-li při pojištění majetku určit jeho pojistnou hodnotu při uzavření smlouvy, určí se na návrh pojistníka horní hranice pojistného plnění limitem pojistného plnění. Tento limit se ujedná i v případě, že se pojištění vztahuje jen na část hodnoty pojištěného majetku podle odstavce 2 (zlomkové pojištění). Odpovídá-li tomu pojistný zájem, lze takto určit horní hranici pojistného plnění i při pojištění podle odstavce 2.

{{§|2815}}

Ujedná-li se ve smlouvě výslovně, že osobě, které vzniká právo na pojistné plnění, půjde k tíži úbytek majetku, jehož výše nepřesáhne ujednanou hranici, nebo že této osobě půjde určitá část úbytku majetku k tíži, není pojistitel povinen poskytnout pojistné plnění v rozsahu takto ujednané spoluúčasti.

{{§|2816}}
Množné pojištění

Je-li týž pojistný zájem pojištěn proti témuž pojistnému nebezpečí a pro tutéž dobu u několika pojistitelů, vzniká množné pojištění. Množné pojištění může vzniknout jako
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;soupojištění, byla-li uzavřena smlouva mezi pojistníkem a více pojistiteli zastoupenými vedoucím pojistitelem a zavázal-li se pojistník platit jediné pojistné,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;souběžné pojištění, nepřesahuje-li souhrn pojistných částek pojistnou hodnotu pojištěného majetku nebo nepřesáhne-li souhrn limitů pojistného plnění skutečnou výši vzniklé škody, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vícenásobné pojištění, přesahuje-li souhrn pojistných částek pojistnou hodnotu pojištěného majetku nebo přesáhne-li souhrn limitů pojistného plnění skutečnou výši vzniklé škody.

{{§|2817}}
Soupojištění

# Je-li ujednáno soupojištění, vedoucí pojistitel určený ve smlouvě stanoví pojistné podmínky a výši pojistného, spravuje soupojištění, přejímá oznámení o pojistné události a vede šetření nezbytná ke zjištění rozsahu povinnosti pojistitelů poskytnout pojistné plnění; v tomto rozsahu jedná jménem ostatních pojistitelů. Není-li ujednán způsob příjmů pojistného, přijímá vedoucí pojistitel i pojistné.
# V rámci soupojištění lze smlouvu uzavřít i mezi pojistníkem a více pojistiteli, kteří si ujednali společný postup při pojištění určitých pojistných nebezpečí, a to jménem a na účet všech pojistitelů, a určili vedoucího pojistitele, popřípadě pověřili plněním jeho povinností společný orgán vytvořený k tomuto účelu, anebo pojišťovacího zprostředkovatele kvalifikovaného podle jiného zákona pro vyšší stupeň odborné způsobilosti.
# Právo na pojistné plnění se uplatňuje vůči vedoucímu pojistiteli. Pojistitelé se mezi sebou vzájemně vypořádají podle svých podílů; nebyly-li podíly ujednány, platí, že jsou stejné.
# Při likvidaci pojistitele se jeho povinnosti z pojištění vyplývající ze soupojištění splní stejně jako povinnosti vyplývající z jiných pojištění ujednaných tímto pojistitelem.
# Nepřihlíží se k ujednáním, která se odchylují od odstavců 1 až 4, a to ani v případě, kdy se některý z pojistitelů účastní soupojištění prostřednictvím obchodní sítě založené v místě sídla pojistitele nebo prostřednictvím jeho pobočky, které se nacházejí na území jiného členského státu Evropské unie nebo členského státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru, než je stát sídla pojistitele, nebo nachází-li se pojistné riziko v některém z těchto států nebo v České republice. To neplatí při pojištění velkých rizik podle jiného zákona upravujícího pojišťovnictví.

{{§|2818}}
Vícenásobné pojištění

# Vznikne-li vícenásobné pojištění, oznámí to pojistník bez zbytečného odkladu každému pojistiteli a v oznámení uvede ostatní pojistitele a pojistné částky nebo limity pojistného plnění ujednané v ostatních smlouvách.
# Pojistitel, jemuž byla jako prvnímu oznámena pojistná událost, poskytne pojistné plnění do výše pojistné částky nebo limitu pojistného plnění ujednaného ve smlouvě, kterou je vázán, a oznámí to bez zbytečného odkladu ostatním pojistitelům, o nichž se dozvěděl. Tím není dotčeno právo oprávněné osoby požadovat pojistné plnění až do výše vyrovnání úbytku majetku na ostatních pojistitelích, pokud pojistná částka nebo limit pojistného plnění ujednaný ve smlouvě s prvním pojistitelem nepostačuje k vyrovnání celého úbytku majetku vzniklého v důsledku pojistné události.
# Pojistitelé se vypořádají v poměru, v jakém jsou k sobě pojistné částky nebo limity pojistného plnění ujednané ve smlouvách, kterými jsou vázáni, s přihlédnutím k pojistnému plnění poskytnutému podle odstavce 2 věty druhé.

{{§|2819}}
Zachraňovací náklady

# Vynaložil-li pojistník účelně náklady při odvracení bezprostředně hrozící pojistné události na zmírnění následků již nastalé pojistné události nebo proto, že plnil povinnost odklidit poškozený pojištěný majetek nebo jeho zbytky z hygienických, ekologických či bezpečnostních důvodů, má proti pojistiteli právo na jejich náhradu, jakož i na náhradu škody, kterou v souvislosti s touto činností utrpěl.
# Nepřihlíží se k ujednání, kterým si pojistitel ve vztahu k náhradám podle odstavce 1 vyhradil právo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;snížit o ně pojistnou částku nebo limit pojistného plnění,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;omezit je na méně než 30 % pojistné částky nebo limitu pojistného plnění, jde-li o záchranu života nebo zdraví osob, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;omezit je, vynaložil-li pojistník zachraňovací náklady se souhlasem pojistitele, ač k nim nebyl jinak povinen.
# Vynaložil-li zachraňovací náklady pojištěný nebo jiná osoba nad rámec povinností stanovených jiným zákonem, má proti pojistiteli stejné právo na náhradu jako pojistník.

{{§|2820}}
Přechod práva na pojistitele

# Vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.
# Osoba, jejíž právo na pojistitele přešlo, vydá pojistiteli potřebné doklady a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Zmaří-li přechod práva na pojistitele, má pojistitel právo snížit plnění z pojištění o částku, kterou by jinak mohl získat. Poskytl-li již pojistitel plnění, má právo na náhradu až do výše této částky.

Pododdíl 3
Obnosové pojištění

{{§|2821}}

Obnosové pojištění zavazuje pojistitele poskytnout v případě pojistné události jednorázové či opakované pojistné plnění v ujednaném rozsahu. Základem pro určení výše pojistného a pro výpočet pojistného plnění je částka určená na návrh pojistníka, kterou má pojistitel v případě vzniku pojistné události vyplatit, anebo výše a četnost vyplácení důchodu.

{{§|2822}}

Právem na plnění z obnosového pojištění není dotčeno právo na náhradu škody nebo jiné právo proti tomu, kdo je povinen škodu nahradit.

{{§|2823}}

Kdy z obnosového pojištění vzniká právo na zkrácení pojistné doby, na odkupné a na obnovení pojištění po snížení pojistné částky, po snížení ročního důchodu nebo po zkrácení pojistné doby, se ujedná ve smlouvě, nezakládá-li takové právo tento zákon přímo.

Pododdíl 4
Obecná ustanovení o pojištění osob

{{§|2824}}

# V pojištění osob lze pojistit člověka pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo dne určeného ve smlouvě jako konec pojištění, pro případ nemoci, úrazu nebo jiné skutečnosti souvisící se zdravím nebo změnou osobního postavení pojištěné osoby.
# Pojištění osob zakládá osobě určené ve smlouvě právo na výplatu ujednané částky či důchodu nebo právo na pojistné plnění v určené výši, nastane-li pojistná událost podle odstavce 1.

{{§|2825}}

Bylo-li ujednáno pojištění pro případ pracovní neschopnosti a neuvádí-li smlouva jasný údaj o povaze a rozsahu neschopnosti, na niž se pojištění vztahuje, považuje se za ujednané pojištění neschopnosti pojištěného vykonávat jeho obvyklé povolání.

{{§|2826}}

# Uzavírá-li pojistník smlouvu ve prospěch obmyšleného, vyžaduje se k uzavření smlouvy i souhlas pojištěného. Má-li být pojištěným potomek pojistníka, který není plně svéprávný, nevyžaduje se zvláštní souhlas, pokud je pojistník sám zákonným zástupcem pojištěného.
# Vyžaduje-li se souhlas pojištěného, popřípadě jeho zákonného zástupce, a neprokáže-li pojistník souhlas v ujednané době, jinak do tří měsíců ode dne uzavření smlouvy, zaniká pojištění uplynutím této doby. Nastane-li v této době pojistná událost, aniž byl souhlas udělen, nabývá právo na pojistné plnění pojištěný; je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, nabývají toto právo osoby uvedené v § 2831.
# Souhlas podle odstavce 1 se vyžaduje i pro změnu obmyšleného, změnu podílů na pojistném plnění, bylo-li určeno více obmyšlených, a k vyplacení odkupného; není-li souhlas udělen, nepřihlíží se k nim.

{{§|2827}}
Skupinové pojištění

# Vztahuje-li se pojištění na členy určité skupiny, popřípadě i na jejich rodiny a osoby na nich závislé, nemusí smlouva obsahovat jména pojištěných, lze-li pojištěné bez pochybností určit alespoň v době pojistné události.
# Souhlas pojištěných podle § 2826 se nevyžaduje. To platí obdobně, postoupí-li pojistník smlouvu.
# Porušení povinnosti pravdivě a úplně zodpovědět dotazy pojistitele zasahuje při skupinovém pojištění jen pojištění těch osob, kterých se porušení této povinnosti týká.

{{§|2828}}

# Jsou-li pro to důvody související s určením výše pojistného rizika, výše pojistného nebo se šetřením pojistné události, může pojistitel požadovat údaje o zdravotním stavu a zjištění zdravotního stavu nebo příčiny smrti pojištěného, pokud k tomu byl pojistiteli dán souhlas pojištěného. Zjišťování se provádí i na základě zpráv a zdravotnické dokumentace vyžádaných osobou provozující zdravotnické zařízení, kterou pojistitel pověřil, od ošetřujících lékařů, a v případě potřeby i prohlídkou nebo vyšetřením provedeným zdravotnickým zařízením.
# Bylo-li ujednáno, že pojistník je zproštěn povinnosti platit pojistné, může pojistitel požadovat údaje o jeho zdravotním stavu a na základě souhlasu pojistníka přezkoumávat jeho zdravotní stav způsobem podle odstavce 1.

{{§|2829}}

Je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, může pojistník určit, kdo je obmyšlený, jménem nebo jeho vztahem k pojištěnému. Až do vzniku pojistné události může pojistník obmyšleného měnit; změna je účinná dnem doručení sdělení pojistiteli.

{{§|2830}}

# Určil-li pojistník jako obmyšleného svého manžela a bylo-li ujednáno, že určení je neodvolatelné, zanikají jeho účinky rozvodem manželství, nebo prohlášením manželství za neplatné.
# Určil-li pojistník jako obmyšleného svého předka nebo potomka a bylo-li ujednáno, že určení je neodvolatelné, zanikají jeho účinky osvojením obmyšleného nebo pojistníka. To platí i tehdy, byl-li neodvolatelně určen obmyšleným pojistníkův osvojenec nebo osvojitel a bylo-li osvojení zrušeno.

{{§|2831}}

# Nebyl-li v době pojistné události obmyšlený určen, nebo nenabyl-li obmyšlený práva na pojistné plnění, nabývá tohoto práva manžel pojištěného, a není-li ho, děti pojištěného.
# Není-li osoba uvedená v odstavci 1, nabývají práva na pojistné plnění rodiče pojištěného, a není-li jich, nabývají tohoto práva dědici pojištěného. Ustanovení o ochraně oprávněného dědice tím nejsou dotčena.
# Vznikne-li právo na pojistné plnění více osobám, má se za to, že jejich podíly jsou stejné.

{{§|2832}}

# Obmyšlený nabývá právo na pojistné plnění vznikem pojistné události. Dokud obmyšlený tohoto práva nenabude, může pojistník volně nakládat s právy z pojištění, zejména je zastavit nebo postoupit, jakož i změnit označení osoby obmyšleného. Jde-li však o pojištění důchodu, vyžaduje se ke změně obmyšleného souhlas pojistitele, jinak změnou není pojistitel vázán.
# Je-li pojištěným osoba odlišná od pojistníka, vyžaduje se k právním jednáním podle odstavce 1 souhlas pojištěného, jinak se k nim nepřihlíží.

Pododdíl 5
Životní pojištění

{{§|2833}}

Životní pojištění pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo dne určeného smlouvou jako konec pojištění, anebo pro případ jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení člověka lze ujednat jen jako pojištění obnosové.

{{§|2834}}

# Určil-li pojistitel chybně pojistné, pojistnou dobu, dobu placení pojistného nebo pojistnou částku proto, že pojistník uvedl nesprávně datum narození nebo pohlaví pojištěného, má pojistitel právo snížit pojistné plnění v poměru výše pojistného, které bylo placeno, k výši pojistného, které by bylo placeno, kdyby byl pojistník býval uvedl datum narození nebo pohlaví pojištěného správně.
# Bylo-li v důsledku nesprávně uvedených údajů podle odstavce 1 placeno vyšší pojistné, upraví pojistitel jeho výši počínaje pojistným obdobím následujícím po pojistném období, ve kterém se dozvěděl správné údaje. Pojistné placené za následující pojistná období se snižuje o přeplatek pojistného; bylo-li pojistné jednorázové, vrátí pojistitel přeplatek pojistníkovi bez zbytečného odkladu.

{{§|2835}}

Bylo-li uvedeno nesprávné datum narození pojištěného, má pojistitel právo od smlouvy odstoupit, prokáže-li, že by vzhledem k pojistným podmínkám platným v době uzavření smlouvy smlouvu neuzavřel. Neuplatní-li pojistitel právo odstoupit od smlouvy během života pojištěného a do tří let ode dne uzavření smlouvy, nejpozději však do dvou měsíců poté, co se o nesprávném údaji dozvěděl, jeho právo zaniká.

{{§|2836}}

Zemřou-li pojištěný i obmyšlený ve stejnou dobu nebo za okolností, které brání zjištění, kdo z nich zemřel jako první, považuje se pro účely pojištění za zjištěné, že pojištěný přežil obmyšleného. Zemřel-li však pojištěný, aniž právo na plnění nabyly osoby uvedené v § 2829 a 2830, považuje se pro tyto účely za zjištěné, že obmyšlený přežil pojištěného.

{{§|2837}}
Výluka z pojištění

Pojistitel není povinen poskytnout pojistné plnění v případě sebevraždy pojištěného, trvalo-li pojištění nepřetržitě méně než dva roky předcházející sebevraždě.
Snížení pojistné částky, snížení ročního důchodu a zkrácení pojistné doby

{{§|2838}}

# Bylo-li za pojištění zaplaceno běžné pojistné za dobu určenou ve smlouvě a nebylo-li po uplynutí této doby další běžné pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě, mění se takové pojištění na pojištění se sníženou pojistnou částkou (snížení pojistné částky) nebo na snížený roční důchod, a to bez povinnosti platit běžné pojistné.
# Jsou-li snížená pojistná částka nebo snížený roční důchod menší než limit ujednaný ve smlouvě, zkrátí se doba pojištění.

{{§|2839}}

Ke snížení pojistné částky, snížení ročního důchodu nebo ke zkrácení pojistné doby dojde prvního dne po uplynutí lhůty, jejímž uplynutím by jinak pojištění zaniklo pro neplacení pojistného.

{{§|2840}}

Pojistník může požadovat zvýšení snížené pojistné částky nebo výše ročního důchodu opět na původní výši, jen bylo-li to výslovně ujednáno. Totéž platí o prodloužení zkrácené pojistné doby na původní délku.

{{§|2841}}

Bylo-li pojištění pro případ smrti ujednáno na přesně určenou dobu za běžné pojistné, nevzniká při neplacení pojistného právo na snížení pojistné částky, snížení ročního důchodu nebo zkrácení pojistné doby a pojištění pro neplacení pojistného zaniká.
Odkupné

{{§|2842}}

# Bylo-li v životním pojištění ujednaném s běžným pojistným zaplaceno pojistné nejméně za dva roky, nebo jde-li o pojištění za jednorázové pojistné ujednané na dobu delší jednoho roku, nebo jde-li o pojištění se sníženou pojistnou částkou, má pojistník právo, nevylučuje-li to smlouva, aby mu pojistitel na jeho žádost vyplatil odkupné. Odkupné je splatné do tří měsíců ode dne doručení žádosti o jeho výplatu pojistiteli; výplatou odkupného pojištění zaniká.
# Požádá-li pojistník kdykoli za trvání pojištění pojistitele o sdělení, kolik by činila výše odkupného, sdělí mu ji pojistitel do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti včetně výpočtu odkupného.

{{§|2843}}

U pojištění pro případ smrti ujednaného na přesně určenou dobu, vzniká právo na odkupné, jen bylo-li výslovně ujednáno. Totéž platí u pojištění, z něhož se vyplácí důchod, došlo-li již k výplatě důchodu.

Pododdíl 6
Úrazové pojištění

{{§|2844}}

Z úrazového pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění ve výši ujednané ve smlouvě, došlo-li k úrazu pojištěného.

{{§|2845}}

Pojistitel má právo odmítnout poskytnutí pojistného plnění, došlo-li k úrazu pojištěného v souvislosti s činem, pro který byl pojištěný uznán vinným úmyslným trestným činem, nebo kterým si úmyslně ublížil na zdraví.

{{§|2846}}

# Pojistitel má právo snížit pojistné plnění až na jednu polovinu, došlo-li k úrazu následkem toho, že poškozený požil alkohol nebo požil návykovou látku nebo přípravek takovou látku obsahující, odůvodňují-li to okolnosti, za nichž k úrazu došlo. Měl-li však takový úraz za následek smrt poškozeného, má pojistitel právo snížit pojistné plnění jen tehdy, došlo-li k úrazu v souvislosti s činem poškozeného, jímž jinému způsobil těžkou újmu na zdraví nebo smrt.
# Právo podle odstavce 1 pojistitel nemá, obsahoval-li alkohol nebo návykovou látku lék, který pojištěný užil způsobem, který pojištěnému předepsal lékař, a pokud pojištěný nebyl lékařem nebo výrobcem léku upozorněn, že v době působení léku nelze vykonávat činnost, v jejímž důsledku došlo k úrazu.

Pododdíl 7
Pojištění pro případ nemoci

{{§|2847}}

V pojištění pro případ nemoci hradí pojistitel za pojištěného oprávněné osobě v ujednaném rozsahu náklady nebo ujednanou částku na zdravotní péči vzniklé v důsledku nemoci nebo následku úrazu a úkonů souvisících se zdravotním stavem pojištěného, zejména s nemocí, úrazem, těhotenstvím a preventivní nebo dispenzární péčí nebo s jinými skutečnostmi souvisejícími se zdravotním stavem pojištěného.

{{§|2848}}

Byla-li ujednána čekací doba, může být určena v trvání nanejvýš do tří měsíců, v případě porodu, psychoterapie, zubních a ortopedických náhrad do osmi měsíců a pro případ ošetřovatelské péče do tří let ode dne počátku pojištění.

Pododdíl 8
Pojištění majetku

{{§|2849}}

Není-li při pojištění majetku ujednána pojistná hodnota, představuje pojistnou hodnotu obvyklá cena, kterou má majetek v době, ke které se určuje jeho hodnota.

{{§|2850}}

# Je-li pojištěna hromadná věc, vztahuje se pojištění na všechny věci, které k hromadné věci náleží při vzniku pojistné události. Ustanovení o pojistné částce nebo limitu pojistného plnění, o pojistné hodnotě, o podpojištění a přepojištění se vztahují na celou hromadnou věc. Vztahuje-li se pojištění na několik hromadných věcí, určí se pojistná částka nebo limit pojistného plnění na každý soubor samostatně.
# Je-li pojištěn soubor věcí, použije se odstavec 1 obdobně.

{{§|2851}}

# Byl-li majetek pojistnou událostí poškozen nebo zničen, zdrží se osoba, která má právo na pojistné plnění, oprav poškozeného majetku nebo odstraňování zbytků zničeného majetku, dokud s tím pojistitel neprojeví souhlas. Byla-li ujednána doba, do jejíhož uplynutí se má pojistitel vyjádřit, zaniká tato povinnost nejpozději uplynutím této doby; nebyla-li ujednána, zaniká tato povinnost, nevyjádří-li se pojistitel v době přiměřené okolnostem případu.
# Odstavec 1 se nepoužije, je-li potřebné začít s opravou majetku nebo s odstraňováním jeho zbytků dříve z důvodu bezpečnosti, ochrany zdraví nebo životního prostředí nebo z jiného závažného důvodu.

{{§|2852}}

# Zjistí-li po události, z níž uplatňuje právo na pojistné plnění, pojistník nebo jiná oprávněná osoba, že byl nalezen ztracený nebo odcizený majetek, jehož se tato událost týká, oznámí to pojistiteli bez zbytečného odkladu. Majetek se však za nalezený nepovažuje, pokud
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;byla pozbyta jeho držba a nelze-li ji buď vůbec znovu nabýt, nebo lze-li ji dosáhnout jen s nepřiměřenými obtížemi nebo náklady, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;věc byla poškozena do té míry, že jako taková zanikla, nebo ji lze opravit jen s nepřiměřenými náklady.
# Poskytl-li pojistitel po vzniku pojistné události pojistné plnění, nepřechází na něho vlastnické právo k pojištěnému majetku, ale má právo na vydání toho, co na pojistném plnění poskytl. Oprávněná osoba si však může odečíst náklady účelně vynaložené na odstranění závad vzniklých v době, kdy byla zbavena možnosti s majetkem nakládat.

{{§|2853}}
Přepojištění

# Převyšuje-li pojistná částka pojistnou hodnotu pojištěného majetku, mají pojistitel i pojistník právo navrhnout druhé straně, aby byla pojistná částka snížena při současném poměrném snížení pojistného pro další pojistné období, následující po této změně. Nepřijme-li strana návrh do jednoho měsíce ode dne, kdy jej obdržela, pojištění zaniká.
# Převyšuje-li pojistná částka pojistnou hodnotu pojištěného majetku a bylo-li ujednáno jednorázové pojistné, má pojistitel právo domáhat se snížení pojistné částky pod podmínkou, že bude poměrně sníženo i pojistné, a pojistník má právo domáhat se snížení pojistného pod podmínkou, že bude poměrně snížena i pojistná částka.

{{§|2854}}
Podpojištění

Je-li pojistná částka v době pojistné události nižší než pojistná hodnota pojištěného majetku, sníží pojistitel pojistné plnění ve stejném poměru, v jakém je výše pojistné částky ke skutečné výši pojistné hodnoty pojištěného majetku; to neplatí, ujednají-li strany, že pojistné plnění sníženo nebude.

{{§|2855}}
Zvláštní ustanovení

Je-li ujednáno pojištění lidských tkání nebo orgánů určených k transplantaci podle jiného zákona, anebo lidské krve nebo jejích složek odebraných za účelem výroby krevních derivátů a pro použití u člověka podle jiného zákona, použijí se ustanovení § 2849 až 2854 obdobně. To platí i v případě, že je po smrti člověka pojištěno jeho tělo nebo jeho oddělená část.

Pododdíl 9
Pojištění právní ochrany

{{§|2856}}

# Smlouvou o pojištění právní ochrany se pojistitel zavazuje v ujednaném rozsahu hradit náklady pojištěného spojené s uplatněním jeho práva a poskytovat služby s tím spojené.
# Bylo-li pojištění právní ochrany ujednáno ve smlouvě uzavřené pro více pojistných nebezpečí (sdružená pojistná smlouva), je ujednání platné, uvede-li se ve zvláštní části smlouvy, kde se ujedná obsah a rozsah pojištění právní ochrany, jakož i výše pojistného za pojištění právní ochrany.
# Pojištění právní ochrany lze ujednat pouze jako pojištění škodové.

{{§|2857}}

K ujednáním omezujícím svobodu pojištěného ve výběru zástupce se nepřihlíží.

{{§|2858}}

Pojistitel zajistí, aby
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;žádný z jeho zaměstnanců, které pověřil vyřizováním práv z pojištění právní ochrany nebo právním poradenstvím v tomto odvětví pojištění, nevykonával současně obdobnou činnost v jiném pojistném odvětví provozovaném pojistitelem, který smlouvu o pojištění právní ochrany uzavřel; to platí i v případě, provozuje-li tuto obdobnou činnost v jiném pojistném odvětví jiný pojistitel provozující neživotní pojištění, který je ve vztahu k pojistiteli, který uzavřel smlouvu o pojištění právní ochrany, osobou ovládanou nebo ovládající,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vyřizování práv z pojištění prováděla osoba na pojistiteli nezávislá, uvedená ve smlouvě, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;oprávněná osoba měla okamžikem vzniku práva na pojistné plnění možnost vybrat si zástupce k ochraně svých zájmů.

{{§|2859}}

# Pojistitel je povinen uzavřít s pojistníkem smlouvu o rozhodci pro řešení sporů vyplývajících z pojištění právní ochrany, pokud o to pojistník požádá. Na právo domáhat se uzavření rozhodčí smlouvy musí být pojistník v pojistné smlouvě upozorněn.
# Dojde-li mezi pojistitelem a pojistníkem při řešení sporné záležitosti ke střetu zájmů nebo neshodě při urovnávání takové záležitosti, má pojistitel povinnost poučit pojistníka o jeho právu podle odstavce 1 a možnosti řešit spor v rozhodčím řízení.

{{§|2860}}

Ustanovení § 2857 až 2859 se nepoužijí při
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;pojištění právní ochrany týkajícím se provozu námořních plavidel nebo pojistných nebezpečí vznikajících v souvislosti s tímto provozem,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zastupování pojištěného, je-li taková činnost současně vykonávána ve vlastním zájmu pojistitele v rámci pojištění odpovědnosti za škodu, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;pojištění právní ochrany poskytovaném pojistitelem jako doplněk k pojištění pomoci osobám, které se dostanou do nesnází během cestování nebo při pobytu mimo místo jejich bydliště.

Pododdíl 10
Pojištění odpovědnosti

{{§|2861}}

# Z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému.
# Poškozenému vzniká právo na plnění proti pojistiteli, jen bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak jiný zákon.
# Pojištění lze ujednat jen jako pojištění škodové.

{{§|2862}}

# Pojištěný oznámí bez zbytečného odkladu pojistiteli vznik škodné události, skutečnost, že proti němu poškozený uplatnil právo na náhradu a vyjádří se ke své povinnosti nahradit vzniklou škodu, popřípadě újmu, k požadované náhradě a k její výši.
# Pojištěný oznámí pojistiteli bez zbytečného odkladu i to, že proti němu bylo v souvislosti se škodnou událostí zahájeno řízení před orgánem veřejné moci nebo rozhodčí řízení; zároveň mu sdělí, kdo je jeho právním zástupcem a zpraví pojistitele o průběhu i výsledcích řízení. V řízení o náhradě postupuje pojištěný v souladu s pokyny pojistitele; náklady řízení hradí pojištěnému pojistitel.

{{§|2863}}

Pojistitel má právo škodnou událost za pojištěného projednávat, jakmile mu byla oznámena. Pojistitel má právo vyžadovat od poškozeného údaje uvedené v § 2777 odst. 3.

{{§|2864}}

Pojistitel má právo zjišťovat při šetření škodné události údaje o zdravotním stavu nebo o příčině smrti poškozeného, udělí-li mu k tomu poškozený nebo jiná oprávněná osoba souhlas; § 2828 se použije obdobně.

{{§|2865}}

# Nebyl-li ujednán limit pojistného plnění, hradí pojistitel poškozenému škodu, popřípadě jinou újmu, v plné výši. Nahradil-li pojištěný škodu nebo újmu, na niž se vztahuje pojištění, má proti pojistiteli právo na náhradu až do výše, do které by jinak byl povinen plnit poškozenému pojistitel.
# Ujedná-li pojistitel s poškozeným, že mu poskytne, jde-li o práva s povahou opakovaného plnění, jako jsou zejména právo na náhradu ztráty na výdělku nebo nákladů na výživu pozůstalých, jednorázovou náhradu ve výši určené s použitím pojistně matematických metod, vyrovnají se jednorázovou výplatou tato veškerá již vzniklá i budoucí práva. K takovému ujednání je zapotřebí souhlasu pojištěného. Nemůže-li jej pojištěný udělit, není tohoto souhlasu zapotřebí.

{{§|2866}}

# Způsobil-li pojištěný škodnou událost pod vlivem požití alkoholu nebo použití návykové látky nebo přípravku takovou látku obsahujícího, má pojistitel proti němu právo na náhradu toho, co za něho plnil.
# Právo podle odstavce 1 pojistitel nemá, obsahoval-li alkohol nebo návykovou látku lék, který pojištěný užil způsobem, který pojištěnému předepsal lékař, a neupozornil-li lékař nebo výrobce léku poškozeného, že v době působení léku nelze vykonávat činnost, v jejímž důsledku škodnou událost způsobil.

{{§|2867}}

Souvisí-li pojištění s vlastnickým právem a nebylo-li výslovně ujednáno, že pojištění změnou vlastnictví nebo spoluvlastnictví nezaniká, zanikne pojištění dnem oznámení této změny pojistiteli.

Pododdíl 11
Pojištění úvěru nebo záruky

{{§|2868}}

# Pojištění úvěru se ujednává na ochranu před majetkovými důsledky, které mohou pojištěnému vzniknout nesplácením poskytnutých peněžních prostředků dlužníkem.
# Pojištění záruky se ujednává pro případ plnění z ručitelského závazku pojištěného, propadnutí kauce či jistoty, anebo plnění z kauce či jistoty nebo z jiného obdobného ujednaného důvodu.
# Pojištění úvěru nebo záruky lze ujednat jen jako pojištění škodové.

{{§|2869}}

Neoznámí-li osoba, které vzniklo na pojistné plnění právo, pojistiteli vznik škodné události ve lhůtě ujednané v smlouvě, soud právo na pojistné plnění nepřizná, namítne-li pojistitel opožděné oznámení škodné události.

{{§|2870}}

Pojištění úvěru se státní podporou se řídí tímto zákonem a zákonem upravujícím pojišťování a financování vývozu se státní podporou.

Pododdíl 12
Pojištění finančních ztrát

{{§|2871}}

# Předmětem pojištění finančních ztrát jsou vynaložené náklady, které vznikly v důsledku škodné události, nebo ušlý zisk, anebo jiné finanční ztráty určené ve smlouvě.
# Pojištění finančních ztrát lze ujednat jako pojištění škodové nebo obnosové.

{{§|2872}}
Pojištění velkého pojistného rizika

# Pojišťuje-li pojistitel velké pojistné riziko v neživotním pojištění podle jiného zákona upravujícího pojišťovnictví, lze se odchýlit od jakéhokoli ustanovení této části ve prospěch kterékoli strany, vyžaduje-li to účel a povaha pojištění.
# Pojištění velkého pojistného rizika lze ujednat pouze jako pojištění škodové.

==== Oddíl 3 – Sázka, hra a los ====
Pododdíl 1
Sázka

{{§|2873}}
Základní ustanovení

# Sázkou se alespoň jedna strana zavazuje vůči druhé plnit výhru, ukáže-li se nesprávným její tvrzení o skutečnosti stranám neznámé nebo ukáže-li se tvrzení druhé strany o této události správným.
# Má-li strana, jejíž tvrzení se ukáže správným, jistotu o výsledku a zatají-li to druhé straně, je sázka neplatná.

{{§|2874}}

Nebyla-li výhra dána, nemůže ji vyhrávající strana vymáhat.

{{§|2875}}

Byla-li výhra dána, nemůže ji prohrávající strana vymáhat zpět. To neplatí, pokud prohrávající stranou byla zjevně osoba s nedostatečnými duševními nebo rozumovými schopnostmi.

{{§|2876}}

Byla-li dána výhra vzhledem k okolnostem případu a postavení i možnostem stran zjevně přemrštěná, může ji soud na návrh prohrávající strany přiměřeně snížit.

{{§|2877}}

Vymáhat nelze ani pohledávku ze zápůjčky nebo úvěru poskytnutých vědomě k sázce. To neplatí, dala-li zápůjčku nebo úvěr osoba s nedostatečnými duševními nebo rozumovými schopnostmi.

{{§|2878}}

Pohledávka ze sázky nebo ze zápůjčky či úvěru poskytnutých vědomě k sázce, kterou nelze vymáhat, nemůže být platně zajištěna. Byl-li dluh odpovídající takové pohledávce uznán, nepřihlíží se k tomu.

{{§|2879}}

Ustanovení o sázce se nepoužijí, byla-li v souvislosti s podnikáním stran ujednána smlouva o dodávce movité věci tak, že věc nemá být dodána, ale má být zaplacen jen rozdíl mezi smluvenou cenou a tržní cenou v době dodání. To platí i tehdy, nebylo-li dodání věci smlouvou přímo vyloučeno, ale z poměrů, které musí být stranám známy, je zřejmé, že se stranám jedná jen o získání takového rozdílu.

{{§|2880}}

Ustanovení o sázce se nepoužijí, byla-li smlouva uzavřena na komoditní burze, na regulovaném trhu, v mnohostranném obchodním systému anebo jedná-li se o smlouvu mezi podnikateli a jejím předmětem je investiční nástroj podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu.

Pododdíl 2
Hra

{{§|2881}}

O hře platí ustanovení o sázce obdobně; jedná-li se však o hru vyžadující pouze zručnost nebo tělesná cvičení obou stran, použije se z ustanovení o sázce jen § 2875.

Pododdíl 3
Los

{{§|2882}}

O losu platí ustanovení o sázce obdobně. Tato ustanovení se však nepoužijí, má-li být losem rozhodnut spor, rozdělena společná věc, anebo rozhodnuto hlasování.

Pododdíl 4
Společné ustanovení

{{§|2883}}

Ustanovení o nevymahatelnosti pohledávek ze sázky, hry nebo losu a ustanovení o pravomoci soudu výhru snížit se nepoužijí na pohledávky ze sázky, hry nebo loterie provozovaných státem nebo podléhajících úřednímu povolení.

=== Díl 16 – Závazky z právního jednání jedné osoby ===

==== Oddíl 1 – Veřejný příslib ====
Pododdíl 1
Příslib odměny

{{§|2884}}

Příslib odměny za nějaký výkon učiněný vůči osobě blíže neurčené zavazuje přislibujícího tehdy, byl-li příslib veřejně vyhlášen.

{{§|2885}}

# Nezřekl-li se přislibující práva veřejný příslib odvolat, může jej odvolat před provedením výkonu v téže formě, v jaké byl veřejný příslib učiněn; není-li to možné, pak ve formě stejně účinné.
# Odvolání není účinné vůči tomu, kdo výkon již byl se zřetelem k veřejnému příslibu provedl, jestliže v té době o odvolání nevěděl ani nemusel vědět.

{{§|2886}}

# Splní-li podmínky veřejného příslibu několik osob, náleží odměna tomu, kdo výkon provedl nejdříve, ledaže z veřejného příslibu plyne jiná vůle přislibujícího.
# Splní-li podmínky veřejného příslibu několik osob současně, rozdělí přislibující mezi ně odměnu rovným dílem, ledaže z veřejného příslibu plyne jiná vůle přislibujícího.
# Odstavec 2 nebrání dohodě odměněných o jiném rozdělení odměny, a není-li takové dohody, právu každého z odměněných požadovat vůči ostatním takové části odměny, která odpovídá poměru, v jakém se na dosaženém výsledku podílel.

Pododdíl 2
Vypsání ceny

{{§|2887}}

# Přislibuje-li se odměna vypsáním ceny za výkon co možná nejlepší, je veřejný příslib platný, uvede-li se v něm také doba, po kterou se lze o cenu ucházet.
# Není-li dále stanoveno jinak, platí o vypsání ceny ustanovení o příslibu odměny.

{{§|2888}}

# Vypsání ceny lze odvolat jen ze závažných důvodů.
# Odvolal-li přislibující vypsání ceny, odškodní přiměřeně toho, kdo před odvoláním podmínky veřejného příslibu alespoň zčásti splnil. Upozornění na toto právo uvede přislibující v odvolání, neučinil-li tak již při vypsání ceny.

{{§|2889}}

Neuvedl-li přislibující při vypsání ceny, kdo posoudí splnění podmínek veřejného příslibu a podle jakých měřítek a kdo a v jaké lhůtě provede ocenění, posoudí a ocení splnění podmínek přislibující sám.

==== Oddíl 2 – Slib odškodnění ====
{{§|2890}}

Slibem odškodnění se slibující zavazuje nahradit příjemci slibu škodu, vznikne-li mu z jeho určitého jednání, o něž ho slibující žádá a k němuž příjemce slibu není povinen.

{{§|2891}}

# Závazek slibujícího vzniká doručením prohlášení slibujícího příjemci slibu.
# Příjemce slibu uskuteční jednání, o nějž ho slibující žádá, jen zavázal-li se k němu.

{{§|2892}}

Slibující nahradí náklady a veškerou škodu, které příjemci slibu vzniknou v souvislosti s jednáním, o něž jej slibující požádal.

{{§|2893}}

Příjemce slibu učiní včas na účet slibujícího taková opatření, aby rozsah škody byl co nejmenší.

== HLAVA III – ZÁVAZKY Z DELIKTŮ ==

=== Díl 1 – Náhrada majetkové a nemajetkové újmy ===

==== Oddíl 1 – Základní ustanovení ====
{{§|2894}}

# Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).
# Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

{{§|2895}}

Škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

{{§|2896}}

Oznámí-li někdo, že svoji povinnost k náhradě újmy vůči jiným osobám vylučuje nebo omezuje, nepřihlíží se k tomu. Učiní-li to však ještě před vznikem újmy, může být takové oznámení posouzeno jako varování před nebezpečím.

{{§|2897}}

Vzdá-li se někdo práva domáhat se náhrady škody vzniklé na pozemku a je-li vzdání zapsáno do veřejného seznamu, působí to i proti pozdějším vlastníkům.

{{§|2898}}

Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.

{{§|2899}}

Kdo pro sebe přijal nebezpečí oběti, byť tak učinil za takových okolností, že to lze považovat za neprozřetelné, nevzdal se tím práva na náhradu proti tomu, kdo újmu způsobil.
Prevence

{{§|2900}}

Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

{{§|2901}}

Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.

{{§|2902}}

Kdo porušil právní povinnost, nebo kdo může a má vědět, že ji poruší, oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozorní ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu té újmy, které mohl po oznámení zabránit.

{{§|2903}}

# Nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.
# Při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.

{{§|2904}}
Náhoda

Újmu způsobenou náhodou nahradí ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět, zejména tím, že poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit.

{{§|2905}}
Nutná obrana

Kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. To neplatí, je-li zjevné, že napadenému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen nepatrná nebo obrana je zcela zjevně nepřiměřená, zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvracením útoku.

{{§|2906}}
Krajní nouze

Kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající.

{{§|2907}}

Při posouzení, zda někdo jednal v nutné obraně, anebo v krajní nouzi, se přihlédne i k omluvitelnému vzrušení mysli toho, kdo odvracel útok nebo jiné nebezpečí.

{{§|2908}}

Kdo odvracel hrozící újmu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu újmy, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, nanejvýš však v rozsahu přiměřeném tomu, co odvrátil.

==== Oddíl 2 – Povinnost nahradit škodu ====
Pododdíl 1
Obecná ustanovení

{{§|2909}}
Porušení dobrých mravů

Škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.

{{§|2910}}
Porušení zákona

Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.
Domněnka nedbalosti

{{§|2911}}

Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

{{§|2912}}

# Nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale.
# Dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.

{{§|2913}}
Porušení smluvní povinnosti

# Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.
# Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

{{§|2914}}

Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.
Škoda způsobená několika osobami

{{§|2915}}

# Je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.
# Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi.

{{§|2916}}

Kdo je povinen k náhradě škody společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody.

{{§|2917}}

Kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.

{{§|2918}}

Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

{{§|2919}}

Obohatil-li se škůdce na úkor poškozeného protiprávním činem nebo na základě jiné skutečnosti, která způsobila škodu, je škůdcovo obohacení i po promlčení práva poškozeného na náhradu škody bezdůvodné. Promlčí-li se právo poškozeného na náhradu škody, může se poškozený domáhat, aby mu škůdce vydal, co získal, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

Pododdíl 2
Zvláštní ustanovení
Škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání

{{§|2920}}

# Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu.
# Nebyl-li nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného.

{{§|2921}}

Společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled.

{{§|2922}}

Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není s to ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, nahradí škodu v tomto stavu způsobenou. Společně a nerozdílně s ním nahradí škodu ti, kteří jej vlastní vinou do tohoto stavu přivedli.

{{§|2923}}
Škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi

Kdo se vědomě ujme osoby nebezpečných vlastností tak, že jí bez její nutné potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať již v domácnosti, provozovně či na jiném podobném místě, nahradí společně a nerozdílně s ní škodu způsobenou v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou povahou takové osoby.

{{§|2924}}
Škoda z provozní činnosti

Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

{{§|2925}}
Škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným

# Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení zvláště nebezpečné, nahradí škodu způsobenou zdrojem zvýšeného nebezpečí; provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče. Jinak se povinnosti zprostí, prokáže-li, že škodu způsobila zvnějšku vyšší moc nebo že ji způsobilo vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby; ujednají-li se další důvody zproštění, nepřihlíží se k tomu.
# Je-li z okolností zřejmé, že provoz významně zvýšil nebezpečí vzniku škody, ačkoli lze důvodně poukázat i na jiné možné příčiny, soud zaváže provozovatele k náhradě škody v rozsahu, který odpovídá pravděpodobnosti způsobení škody provozem.
# Má se za to, že provoz je zvláště nebezpečný, pokud se provozuje továrním způsobem nebo pokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka používá nebo se s ní nakládá.

{{§|2926}}
Škoda na nemovité věci

Kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou.
Škoda z provozu dopravních prostředků

{{§|2927}}

# Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.
# Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

{{§|2928}}

Je-li dopravní prostředek v opravě, považuje se za jeho provozovatele osoba, která dopravní prostředek převzala k opravě.

{{§|2929}}

Místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil.

{{§|2930}}

Nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku.

{{§|2931}}

Vznikla-li škoda na věci jejím odcizením nebo ztrátou, nahradí provozovatel tuto škodu, jen pokud poškozený neměl možnost věc opatrovat.

{{§|2932}}

Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.
Škoda způsobená zvířetem

{{§|2933}}

Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

{{§|2934}}

Slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil.

{{§|2935}}

# Odňala-li třetí osoba svémocně zvíře vlastníku nebo osobě, které vlastník zvíře svěřil, nahradí třetí osoba škodu způsobenou zvířetem sama, prokáže-li vlastník nebo osoba, které vlastník zvíře svěřil, že odnětí nemohli rozumně zabránit; jinak společně a nerozdílně s nimi.
# Kdo zvíře svémocně odňal, nemůže se zprostit povinnosti k náhradě.
Škoda způsobená věcí

{{§|2936}}

Kdo je povinen někomu něco plnit a použije při tom vadnou věc, nahradí škodu způsobenou vadou věci. To platí i v případě poskytnutí zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.

{{§|2937}}

# Způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě.
# Způsobila-li škodu věc pádem nebo vyhozením z místnosti nebo podobného místa, nahradí škodu společně a nerozdílně s tím, kdo je povinen k náhradě podle odstavce 1, i osoba, která takové místo užívá, a nelze-li ji určit, vlastník nemovité věci.

{{§|2938}}

# Při zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady budovy nebo nedostatečného udržování budovy nahradí její vlastník škodu z toho vzniklou.
# Společně a nerozdílně s ním hradí škodu předešlý vlastník, má-li škoda příčinu v nedostatku vzniklém za trvání jeho vlastnického práva, na nějž nástupce neupozornil, a došlo-li ke škodě do roka od zániku jeho vlastnického práva. To neplatí, pokud se jedná o takový nedostatek, o kterém nástupce musel vědět.
Škoda způsobená vadou výrobku

{{§|2939}}

# Škodu způsobenou vadou movité věci určené k uvedení na trh jako výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného použití nahradí ten, kdo výrobek nebo jeho součást vyrobil, vytěžil, vypěstoval nebo jinak získal, a společně a nerozdílně s ním i ten, kdo výrobek nebo jeho část označil svým jménem, ochrannou známkou nebo jiným způsobem.
# Společně a nerozdílně s osobami uvedenými v odstavci 1 hradí škodu i ten, kdo výrobek dovezl za účelem jeho uvedení na trh v rámci svého podnikání.
# Škoda na věci způsobená vadou výrobku se hradí jen v částce převyšující částku vypočtenou z 500 EUR kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou v den, v němž škoda vznikla; není-li tento den znám, pak v den, kdy byla škoda zjištěna.

{{§|2940}}

# Nelze-li výrobce určit podle § 2939, nahradí škodu i každý dodavatel, pokud poškozenému při uplatnění práva na náhradu škody do jednoho měsíce nesdělí, kdo je výrobcem nebo kdo mu výrobek dodal.
# Jedná-li se o dovezený výrobek, pak nahradí škodu každý dodavatel, i když je výrobce znám, pokud poškozenému ve lhůtě nesdělí, kdo je dovozcem.

{{§|2941}}

# Výrobek je ve smyslu § 2939 vadný, není-li tak bezpečný, jak to od něho lze rozumně očekávat se zřetelem ke všem okolnostem, zejména ke způsobu, jakým je výrobek na trh uveden nebo nabízen, k předpokládanému účelu, jemuž má výrobek sloužit, jakož i s přihlédnutím k době, kdy byl výrobek uveden na trh.
# Výrobek nelze považovat za vadný jen proto, že byl později uveden na trh výrobek dokonalejší.

{{§|2942}}

# Povinnosti k náhradě škody způsobené vadou výrobku se škůdce zprostí, jen prokáže-li, že škodu zavinil poškozený nebo ten, za jehož čin poškozený odpovídá.
# Povinnosti k náhradě škody se tato osoba rovněž zprostí, prokáže-li, že
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;výrobek na trh neuvedla,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;lze důvodně předpokládat s přihlédnutím ke všem okolnostem, že vada neexistovala v době, kdy byl výrobek na trh uveden, nebo že nastala později,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;výrobek nevyrobila pro prodej nebo jiný způsob použití pro podnikatelské účely, ani že výrobek nevyrobila nebo nešířila v rámci své podnikatelské činnosti,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vada výrobku je důsledkem plnění těch ustanovení právních předpisů, která jsou pro výrobce závazná, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;stav vědeckých a technických znalostí v době, kdy uvedl výrobek na trh, neumožnil zjistit jeho vadu.
# Kdo vyrobil součást výrobku, zprostí se povinnosti k náhradě škody, prokáže-li, že vadu způsobila konstrukce výrobku, do něhož byla součást zapracována, nebo že ji způsobil návod k výrobku.
# Vzdá-li se druhá strana předem práva na náhradu škody zcela nebo zčásti, nepřihlíží se k tomu.
# K ujednáním odporujícím odstavcům 1 až 4 se nepřihlíží.

{{§|2943}}

Ustanovení § 2939 až 2942 se nepoužijí, pokud vada způsobila poškození vadného výrobku nebo poškození věci určené a užívané převážně k podnikatelským účelům.

{{§|2944}}
Škoda na převzaté věci

Každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak.

{{§|2945}}
Škoda na odložené věci

# Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci. Stejně nahradí škodu provozovatel hlídaných garáží nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství.
# Neuplatní-li se právo na náhradu škody u provozovatele bez zbytečného odkladu, soud je nepřizná, pokud provozovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět.
# Byla-li škoda způsobena na věci odložené v dopravním prostředku hromadné dopravy, nahradí se jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem dopravního prostředku.
Škoda na vnesené věci

{{§|2946}}

# Kdo provozuje pravidelně ubytovací služby, nahradí škodu na věci, kterou ubytovaný vnesl do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uložení věcí, popřípadě na věci, která tam byla pro ubytovaného vnesena. To platí i tehdy, byla-li věc za tím účelem ubytovatelem převzata.
# Prokáže-li ubytovatel, že by ke škodě došlo i jinak, nebo že škodu způsobil ubytovaný nebo osoba, která ubytovaného z jeho vůle provází, povinnosti k náhradě škody se zprostí. K ujednáním o jiných důvodech zproštění se nepřihlíží.

{{§|2947}}

Povinnost nahradit škodu se nevztahuje na vozidla, na věci ponechané ve vozidle, ani na živá zvířata, ledaže je ubytovatel převzal do úschovy.

{{§|2948}}

# Škoda se hradí do výše odpovídající stonásobku ceny ubytování za jeden den.
# Byla-li věc převzata do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu věci v rozporu se zákonem nebo byla-li škoda způsobena ubytovatelem nebo tím, kdo v provozu pracuje, hradí se škoda bez omezení.

{{§|2949}}

# Neuplatní-li se právo na náhradu škody u ubytovatele bez zbytečného odkladu, soud je nepřizná, pokud ubytovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět.
# Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, převzal-li ubytovatel věc do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu věci v rozporu se zákonem nebo způsobil-li škodu ubytovatel nebo ten, kdo v provozu pracuje.

{{§|2950}}
Škoda způsobená informací nebo radou

Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.

==== Oddíl 3 – Způsob a rozsah náhrady ====
Pododdíl 1
Obecná ustanovení

{{§|2951}}

# Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.
# Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

{{§|2952}}

Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

{{§|2953}}
Snížení náhrady

# Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.
# Odstavec 1 se nepoužije, způsobil-li škodu ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné péče.

{{§|2954}}

Způsobil-li škůdce škodu úmyslným trestným činem, z něhož měl majetkový prospěch, může soud na návrh poškozeného rozhodnout o uspokojení z věcí, které škůdce z majetkového prospěchu nabyl, a to i nepodléhají-li jinak výkonu rozhodnutí. Do uspokojení práva na náhradu škody nesmí škůdce nakládat s takovými věcmi uvedenými v rozhodnutí.

{{§|2955}}

Nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.

Pododdíl 2
Náhrada při újmě na přirozených právech člověka
Obecná ustanovení

{{§|2956}}

Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

{{§|2957}}

Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.
Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení

{{§|2958}}

Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

{{§|2959}}

Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

{{§|2960}}
Náklady spojené s péčí o zdraví

Škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

{{§|2961}}
Náklady pohřbu

Škůdce nahradí tomu, kdo je vynaložil, přiměřené náklady spojené s pohřbem v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny veřejnou dávkou podle jiného právního předpisu. Přitom se přihlédne k zvyklostem i k okolnostem jednotlivého případu.
Peněžité dávky

{{§|2962}}

# Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.
# Žáku nebo studentu náleží náhrada za ztrátu na výdělku ode dne, kdy měla skončit jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání, po dobu
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;o kterou se jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání prodloužily následkem újmy na zdraví,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;neschopnosti následkem újmy na zdraví,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které zpravidla brání úplnému zapojení do výdělečné činnosti, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které částečně brání zapojení do výdělečné činnosti, pokud nezameškává vlastní vinou příležitost k výdělku výkonem práce pro něho vhodné.

{{§|2963}}

# Po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.
# Dosahuje-li poškozený po skončení pracovní neschopnosti výdělku jen s vynaložením většího úsilí nebo se zvýšenou námahou, které by, nebýt škodné události, jinak nemusel vynaložit, odčiní se mu peněžitým důchodem i zvýšená námaha nebo úsilí. Při stanovení výše peněžitého důchodu se přihlédne i ke zvyšování výdělků v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného očekávání.
# Jsou-li pro to vážné důvody, může soud rozhodnout, zda, jakým způsobem a do jaké výše škůdce zajistí pohledávku poškozeného na peněžitý důchod; návrhy stran přitom není vázán.

{{§|2964}}

Náhrada za ztrátu na důchodu náleží poškozenému ve výši rozdílu mezi důchodem, na který poškozenému vzniklo právo, a důchodem, na který by mu bylo vzniklo právo, jestliže by do základu, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou poškozený pobíral v době rozhodné pro vyměření důchodu.

{{§|2965}}

Konal-li poškozený bezplatně práce pro jiného v jeho domácnosti nebo závodu, nahradí škůdce této jiné osobě peněžitým důchodem, oč přišla.

{{§|2966}}

# Při usmrcení hradí škůdce peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý ke dni své smrti poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Náhrada náleží pozůstalým ve výši rozdílu mezi dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu a tím, co by poškozený podle rozumného očekávání mohl pozůstalým na těchto nákladech poskytovat, pokud by k jeho zranění nedošlo.
# Z důvodu slušnosti lze přiznat příspěvek na výživné i jiné osobě, pokud jí usmrcený poskytoval takové plnění, ač k tomu nebyl podle zákona povinen.

{{§|2967}}

# Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživu pozůstalým nebo jiným osobám však nesmí úhrnem převýšit to, co by zemřelému náleželo jako náhrada za ztrátu na výdělku, případně na důchodu.
# Při vyměření náhrady pozůstalým se přihlédne také k tomu, jak dlouho by usmrcený pravděpodobně žil, nebýt zranění. Při vyměření náhrady jiným osobám se přihlédne k tomu, jak dlouho by usmrcený plnění pravděpodobně poskytoval.

{{§|2968}}
Odbytné

Je-li pro to důležitý důvod a žádá-li o to poškozený, přizná soud poškozenému namísto peněžitého důchodu odbytné.

Pododdíl 3
Zvláštní ustanovení

{{§|2969}}
Náhrada při poškození věci

# Při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.
# Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby.

{{§|2970}}
Náhrada při poranění zvířete

Při poranění zvířete nahradí škůdce účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou neúčelné, i když podstatně převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného.

{{§|2971}}
Náhrada nemajetkové újmy

Odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

=== Díl 2 – Zneužití a omezení soutěže ===

==== Oddíl 1 – Obecná ustanovení ====
{{§|2972}}

Kdo se účastní hospodářské soutěže (soutěžitel), nesmí při soutěžní činnosti, ani při sdružování k výkonu soutěžní činnosti, vlastní účast v hospodářské soutěži nekalou soutěží zneužívat, ani účast jiných v hospodářské soutěži omezovat.

{{§|2973}}

Ustanovení této hlavy se nevztahují na jednání v rozsahu, v jakém má účinky v zahraničí, pokud z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv, nevyplývá něco jiného.

{{§|2974}}

Českým osobám jsou, pokud se jedná o ochranu proti nekalé soutěži, postaveny na roveň zahraniční osoby, které se v České republice účastní hospodářské soutěže. Jinak mohou zahraniční osoby požadovat ochranu podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv, a není-li jich, na základě vzájemnosti.

{{§|2975}}
Zakázaná konkurenční doložka

# Neurčí-li se v ujednání zakazujícím jinému soutěžní činnost území, okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká, ke konkurenční doložce se nepřihlíží.
# Zakazuje se konkurenční doložka ujednaná na neurčitou dobu nebo na dobu delší než pět let; poruší-li se zákaz, platí, že konkurenční doložka byla ujednána na pět let.
# Zakazuje se konkurenční doložka omezující zavázanou stranu více, než vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany; poruší-li se zákaz, může soud na návrh dotčené strany konkurenční doložku omezit, zrušit, nebo prohlásit za neplatnou.

==== Oddíl 2 – Nekalá soutěž ====
{{§|2976}}
Základní ustanovení

# Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.
# Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;klamavá reklama,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;klamavé označování zboží a služeb,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vyvolání nebezpečí záměny,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;parazitování na pověsti závodu, výrobku či služeb jiného soutěžitele,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;podplácení,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;zlehčování,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;porušení obchodního tajemství, i) dotěrné obtěžování a j) ohrožení zdraví a životního prostředí.

{{§|2977}}
Klamavá reklama

# Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob.
# Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;dostupnosti, povahy, provedení, složení, výrobního postupu, data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, použitelnosti, množství, zeměpisného či obchodního původu, jakož i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboží nebo služeb včetně předpokládaných výsledků použití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;ceny nebo způsobu jejího určení,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;podmínek, za nichž se zboží dodává nebo služba poskytuje, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;povahy, vlastností a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména jeho totožnost, majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo jeho vyznamenání a pocty.

{{§|2978}}
Klamavé označení zboží nebo služby

# Klamavé označení zboží nebo služby je takové označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, na obalu, obchodní písemnosti nebo jinde. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo.
# Klamavost působí i údaj všeobecně vžitý v hospodářském styku k označení druhu nebo jakosti, je-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat, zejména s použitím výrazu „pravý“, „skutečný“ nebo „původní“.
# Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny jiné právní předpisy o ochraně průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.

{{§|2979}}
Společné ustanovení o klamavé reklamě a klamavém označení zboží nebo služby

# Způsobilost oklamat může mít i údaj sám o sobě správný, může-li uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn.
# Při posouzení klamavosti se přihlédne rovněž k dodatkům, zejména k použití výrazů jako „druh“, „typ“, „způsob“, jakož i k výpustkám, zkratkám a celkové vnější úpravě.

{{§|2980}}
Srovnávací reklama

# Srovnávací reklama přímo nebo nepřímo označuje jiného soutěžitele nebo jeho zboží či službu.
# Srovnávací reklama je přípustná, pokud se srovnání týče,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;není-li klamavá,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;srovnává-li jen zboží a službu uspokojující stejnou potřebu nebo určené ke stejnému účelu,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;srovnává-li objektivně jednu nebo více podstatných, důležitých, ověřitelných a příznačných vlastností zboží nebo služeb včetně ceny,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;srovnává-li zboží s označením původu pouze se zbožím stejného označení,
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nezlehčuje-li soutěžitele, jeho postavení, jeho činnost nebo její výsledky nebo jejich označení ani z nich nekalým způsobem netěží, a
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;nenabízí-li zboží nebo službu jako napodobení či reprodukci zboží nebo služby označovaných ochrannou známkou soutěžitele nebo jeho názvem.

{{§|2981}}
Vyvolání nebezpečí záměny

# Kdo užije jména osoby nebo zvláštního označení závodu užívaného již po právu jiným soutěžitelem, vyvolá tím nebezpečí záměny.
# Nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo užije zvláštního označení závodu nebo zvláštního označení či úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu, které v zákaznických kruzích platí pro určitý závod za příznačné.
# Stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo napodobí cizí výrobek, jeho obal nebo výkon, ledaže se jedná o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která lze na něm požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo s výrobkem či výkonem jiného soutěžitele.

{{§|2982}}
Parazitování na pověsti

Parazitováním je zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného soutěžitele umožňující získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.

{{§|2983}}
Podplácení

Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímž
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch.

{{§|2984}}
Zlehčování

# Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele nepravdivý údaj způsobilý tomuto soutěžiteli přivodit újmu.
# Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivého údaje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana).

{{§|2985}}
Porušení obchodního tajemství

Porušením obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního poměru k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo
## &lt;li style=&quot;list-style:lower-alpha&quot;&gt;vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.

{{§|2986}}
Dotěrné obtěžování

# Dotěrné obtěžování je sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo službách, jakož i nabídka zboží nebo služeb s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při kterém její původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce může bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy.
# Rozesílá-li se reklama na elektronickou adresu, kterou podnikatel získal v souvislosti s prodejem zboží nebo poskytnutím služby, nejde o dotěrné obtěžování, pokud podnikatel tuto adresu používá k přímé reklamě pro vlastní zboží nebo služby a druhá strana reklamu nezakázala, ačkoli ji podnikatel při získání adresy i při každém jejím použití k reklamě zřetelně upozornil na právo přikázat bez zvláštních nákladů ukončení reklamy.

{{§|2987}}
Ohrožení zdraví nebo životního prostředí

Ohrožení zdraví nebo životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobek nebo provádí výkon ohrožující zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele nebo zákazníků.
Ochrana proti nekalé soutěži

{{§|2988}}

Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav.

Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.

{{§|2989}}

# Právo, aby se rušitel nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav, může mimo případy uvedené v § 2982 až 2985 uplatnit též právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků.
# Uplatní-li spotřebitel právo, aby se rušitel zdržel nekalé soutěže nebo aby odstranil závadný stav a jde-li o některý případ stanovený v § 2976 až 2981 nebo v § 2987, musí rušitel prokázat, že se nekalé soutěže nedopustil. Uplatní-li spotřebitel právo na náhradu škody, musí rušitel prokázat, že škoda nebyla způsobena nekalou soutěží.

{{§|2990}}
Ochrana proti omezování soutěže

Osoba, jejíž právo bylo ohroženo nebo porušeno nedovoleným omezením soutěže, má práva stanovená v § 2988.

== HLAVA IV – ZÁVAZKY Z JINÝCH PRÁVNÍCH DŮVODŮ ==

=== Díl 1 – Bezdůvodné obohacení ===
{{§|2991}}

# Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
# Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

{{§|2992}}

Byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

{{§|2993}}

Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

{{§|2994}}

Dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

{{§|2995}}

Vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný.

{{§|2996}}

Měl-li dlužník plnit jedno z více volitelných plnění a poskytl-li jich omylem více, záleží na jeho vůli, co bude žádat zpět. Měl-li však právo volby věřitel, může se dlužník domáhat toho, aby věřitel provedl volbu; neprovede-li věřitel volbu bez zbytečného odkladu, lze se domáhat, aby prohlášení jeho vůle nahradil soud.

{{§|2997}}

# Dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.
# Plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná.

{{§|2998}}

Plnila-li strana vědomě proto, aby druhá strana něco vykonala za účelem zakázaným nebo zcela nemožným, nemá právo požadovat, aby jí to bylo vráceno. Dal-li však někdo, aby zabránil protiprávnímu činu, něco tomu, kdo se chtěl činu dopustit, může požadovat vrácení.

{{§|2999}}

# Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.
# Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.
# Nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že došlo k jeho zkáze, ztrátě nebo zhoršení z příčin, které jdou k tíži ochuzeného, nahradí obohacený nanejvýš tolik, co ušetřil na vlastním majetku.

{{§|3000}}

Poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.

{{§|3001}}

# Zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil. Zcizil-li jej poctivý příjemce bezúplatně, nemá vůči němu ochuzený právo na náhradu; může ji však požadovat po osobě, která předmět od obohaceného nabyla a nebyla v dobré víře.
# Získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.

{{§|3002}}

# Plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není její právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § 3000 a 3001 dotčeno. To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen.
# Užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu.

{{§|3003}}

Nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal.

{{§|3004}}

# Obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. Zcizil-li předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, má ochuzený právo požadovat, aby mu byla podle jeho volby vydána buď peněžitá náhrada, anebo co obohacený zcizením utržil.
# Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto zásahem do přirozeného práva člověka chráněného ustanoveními první části tohoto zákona, může ochuzený požadovat za neoprávněné nakládání s hodnotami týkajícími se jeho osobnosti namísto plnění podle odstavce 1 dvojnásobek odměny obvyklé za udělení souhlasu s takovým nakládáním. Je-li pro to spravedlivý důvod, může soud rozsah plnění přiměřeně zvýšit.

{{§|3005}}

Kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil, a může od věci oddělit vše, čím ji na svůj náklad zhodnotil, je-li to možné bez zhoršení podstaty věci.

=== Díl 2 – Nepřikázané jednatelství a upotřebení cizí věci k prospěchu jiného ===

==== Oddíl 1 – Nepřikázané jednatelství ====
{{§|3006}}
Základní ustanovení

Vmísí-li se někdo do záležitostí jiné osoby, ač k tomu není oprávněn, jdou k jeho tíži následky z toho vzniklé.

{{§|3007}}
Odvracení škody

Obstará-li někdo, ač k tomu nebyl povolán, cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, pak mu ten, jehož záležitost byla obstarána, nahradí účelně vynaložené náklady, třebaže se výsledek bez zavinění nepřikázaného jednatele nedostavil.

{{§|3008}}
Záchrana cizí věci

Osobě, která zachrání cizí věc od nevyhnutelné ztráty nebo zkázy, náleží přiměřená odměna, nanejvýš desetina ceny věci, a náhrada účelně vynaložených nákladů. Vlastník věci se povinnosti k úhradě zbaví, nepožaduje-li zachráněnou věc nazpět.

{{§|3009}}
Jednání k užitku jiné osoby

# Ujme-li se někdo záležitosti ve prospěch jiné osoby bez jejího svolení, nahradí mu tato osoba účelně vynaložené náklady, zařídil-li záležitost k jejímu převážnému užitku. Zda byla záležitost provedena k užitku jiného, se neposoudí podle obecných hledisek, ale se zřetelem k jeho pochopitelným zájmům a záměrům.
# Není-li užitek převážný, nemá nepřikázaný jednatel právo na náhradu nákladů. Osoba, jejíž záležitost na sebe vzal, může po nepřikázaném jednateli požadovat, aby vše uvedl do předešlého stavu, a není-li to dobře možné, aby nahradil škodu.
Společná ustanovení

{{§|3010}}

Kdo se ujal cizí záležitosti bez příkazu, dovede ji až do konce a podá o ní vyúčtování a převede vše, co při tom získal, osobě, jejíž záležitost obstaral.

{{§|3011}}

Nemá-li nepřikázaný jednatel právo na náhradu nákladů, může si vzít, co pořídil na vlastní náklady, je-li to možné a nezhorší-li se tím podstata věci nebo neztíží-li se nepřiměřeně její užívání.

==== Oddíl 2 – Upotřebení cizí věci k prospěchu jiného ====
{{§|3012}}
Základní ustanovení

Upotřebí-li někdo cizí věc k prospěchu jiného, aniž má úmysl obstarat cizí záležitost, a není-li dobře možné domoci se vydání této věci, může vlastník věci po něm požadovat náhradu hodnoty, kterou věc měla v době upotřebení, a to i tehdy, nebylo-li prospěchu dosaženo.

{{§|3013}}

Kdo učiní za druhou osobu náklad, který tato osoba byla povinna učinit sama, má právo požadovat náhradu.

{{§|3014}}

Obětuje-li se něčí věc v nouzi, aby se odvrátila větší škoda, dá každý, kdo z toho měl užitek, poškozenému poměrnou náhradu.

= ČÁST PÁTÁ – USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ =

== HLAVA I – USTANOVENÍ SPOLEČNÁ ==
{{§|3015}}

Tento zákon zapracovává příslušné právní předpisy Evropské unie1).

{{§|3016}}

Ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

{{§|3017}}

Ustanovení tohoto zákona, která se týkají uplatnění práva u soudu nebo soudního řízení či soudního rozhodnutí, se obdobně použijí i pro uplatnění práva před rozhodcem, pro rozhodčí řízení nebo pro rozhodčí nález.

{{§|3018}}

Povinnost zveřejnit údaje je splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.

{{§|3019}}

Údaji, podle nichž lze člověka zjistit, jsou zejména jméno, bydliště a datum narození, popřípadě identifikující údaj podle jiného právního předpisu. Identifikujícím údajem právnické osoby nebo podnikatele je identifikační číslo osoby, bylo-li jim přiděleno.

{{§|3020}}

Ustanovení částí první, třetí a čtvrté o manželství a o právech a povinnostech manželů platí obdobně pro registrované partnerství a práva a povinnosti partnerů.

{{§|3021}}

Ustanovení § 751 až 753 proti domácímu násilí se použijí také v případě společného bydlení jiných osob, než jsou manželé.

{{§|3022}}

# Ustanovení tohoto zákona o právech a povinnostech zákonného zástupce platí obdobně i pro opatrovníka podle části druhé.
# Ustanovení tohoto zákona o opatrovnické radě se použijí i při jmenování poručníka, vznik rady i volba jejích členů se však stanou účinnými, pokud je schválí soud; přitom se vyžaduje, aby takové opatření bylo v souladu se zájmy dítěte.

{{§|3023}}

Ustanovení tohoto zákona o vlastníku pozemku platí obdobně pro vlastníka nemovité věci, která není součástí pozemku.

{{§|3024}}

# Za zahraniční osobu se považuje fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky.
# Způsobilost nabývat práva a zavazovat se k povinnostem, kterou má jiná než fyzická zahraniční osoba podle právního řádu, podle něhož byla založena, jí náleží rovněž v oblasti českého právního řádu. Právním řádem, podle něhož byla tato osoba založena, se řídí i její vnitřní právní poměry a ručení jejích členů nebo společníků za její dluhy.

{{§|3025}}

# Ustanovení tohoto zákona o právnických osobách a spolku se použijí na odborové organizace a organizace zaměstnavatelů přiměřeně jen v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jejich povaze zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které upravují svobodu sdružování a ochranu práva svobodně se sdružovat.
# Odborová organizace, organizace zaměstnavatelů a jejich pobočné organizace vznikají dnem následujícím po dni, v němž bylo doručeno příslušnému orgánu veřejné moci oznámení o jejich založení.

{{§|3026}}

# Nevylučuje-li to povaha písemnosti, platí ustanovení tohoto zákona o listině obdobně i pro jinou písemnost bez zřetele na její podobu.
# Vyžaduje-li právní jednání formu veřejné listiny, rozumí se jí notářský zápis; nahrazen může být rozhodnutím, kterým orgán veřejné moci v mezích své pravomoci schvaluje smír nebo jiný projev vůle, jehož povaha to nevylučuje.

{{§|3027}}

Zakládá-li tento zákon věřiteli právo na dostatečnou jistotu a neujednají-li věřitel a dlužník nebo jiná osoba poskytující zajištění její předmět nebo výši, rozhodne o dostatečné jistotě soud s přihlédnutím k povaze a výši pohledávky.

== HLAVA II – USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ ==

=== Díl 1 – Přechodná ustanovení ===

==== Oddíl 1 – Všeobecná ustanovení ====
{{§|3028}}

# Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
# Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
# Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

{{§|3029}}

# Dovolávají-li se právní předpisy ustanovení, která se tímto zákonem zrušují, vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení tohoto zákona.
# Nestanoví-li tento zákon něco jiného, nejsou dotčena ustanovení právních předpisů z oboru práva veřejného, jakož i ustanovení jiných právních předpisů upravujících zvláštní soukromá práva.

{{§|3030}}

I na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.

{{§|3031}}

Bylo-li zahájeno řízení podle § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dokončí se podle dosavadních právních předpisů.

{{§|3032}}

# Kdo byl podle dosavadních právních předpisů zbaven způsobilosti k právním úkonům, považuje se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za osobu omezenou ve svéprávnosti podle tohoto zákona.
# Kdo byl podle dosavadních právních předpisů omezen ve způsobilosti k právním úkonům, považuje se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za osobu omezenou ve svéprávnosti podle tohoto zákona a je i napříště způsobilý právně jednat v rozsahu stanoveném dosavadními právními předpisy, nerozhodne-li soud podle tohoto zákona jinak.

{{§|3033}}

# Osoby, které byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo jejichž způsobilost k právním úkonům byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona omezena, nabudou svéprávnosti nejpozději uplynutím tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ledaže soud rozhodne jinak.
# Dokud jiný právní předpis nestanoví něco jiného, přechází opatrovnictví podle § 468 na obec, na jejímž území má opatrovanec bydliště.

{{§|3034}}

Projevil-li svéprávný v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat ještě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona přání, aby jeho opatrovníkem byla určitá osoba, platí pro rozhodování o omezení svéprávnosti za účinnosti tohoto zákona § 59. Obdobně platí § 469 pro rozhodování o opatrovníku právnické osoby.

{{§|3035}}

Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o osvojení, dokončí se podle dosavadních právních předpisů. Úkony, které byly provedeny v rámci přípravného řízení směřujícího k osvojení, se posoudí podle tohoto zákona; to neplatí, jedná-li se o udělení souhlasu rodičů k osvojení nebo o rozhodnutí soudu o tom, že tohoto souhlasu není třeba.

==== Oddíl 2 – Lhůty a doby ====
{{§|3036}}

Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

{{§|3037}}

# Dozvěděla-li se osoba přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona o porušení svého práva na jméno, čest, pověst nebo o porušení obdobného soukromého poměru a o tom, kdo je porušil, nebo měla-li a mohla se o tom přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dozvědět, počne lhůta k zániku práva na jeho ochranu běžet ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
# Dozvěděla-li se osoba za účinnosti tohoto zákona, že její právo na jméno, čest, pověst nebo jiný obdobný soukromý poměr bylo porušeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a o tom, kdo je porušil, nebo měla-li a mohla se o tom dozvědět, počne lhůta k zániku práva na jeho ochranu běžet ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

==== Oddíl 3 – Majetkové právo manželské ====
{{§|3038}}

Věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti přestávají být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona součástí společného jmění.

{{§|3039}}

Co přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyl bezúplatně jeden z manželů nebo co bezúplatně nabyli oba manželé, aniž se to stalo součástí společného jmění, není i nadále součástí společného jmění.

{{§|3040}}

Součástí společného jmění není věc vydaná podle právních předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

==== Oddíl 4 – Právnické osoby ====
{{§|3041}}

# Právní povaha právnických osob upravených tímto zákonem se řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne nabytí jeho účinnosti. Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o zápisu právnické osoby do veřejného rejstříku, dokončí se podle dosavadních právních předpisů; odporuje-li však zakladatelské právní jednání učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadním právním předpisům, považuje se za platné, vyhovuje-li ustanovením tohoto zákona.
# Ustanovení společenské smlouvy nebo statutu právnických osob uvedených v odstavci 1, která odporují donucujícím ustanovením tohoto zákona, pozbývají závaznosti dnem nabytí jeho účinnosti; právnická osoba přizpůsobí do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona společenskou smlouvu nebo statut úpravě tohoto zákona a doručí je orgánu veřejné moci, který vede veřejný rejstřík, do něhož je právnická osoba zapsána. Neučiní-li tak, příslušný orgán veřejné moci ji k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti; uplyne-li dodatečná lhůta marně, soud právnickou osobu na návrh orgánu veřejné moci nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zruší a nařídí její likvidaci.

{{§|3042}}

Odporuje-li název právnické osoby ustanovením tohoto zákona, přizpůsobí právnická osoba svůj název požadavkům tohoto zákona do dvou let ode dne nabytí jeho účinnosti. Není povinna tak učinit tehdy, jsou-li pro to důležité důvody, zejména užívala-li právnická osoba svůj název dlouhodobě a je-li pro ni tak příznačný, že jeho zaměnitelnost nebo klamavost nelze rozumně předpokládat.

{{§|3043}}

# Odporují-li smlouva nebo rozhodnutí o přeměně právnické osoby učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadním právním předpisům, považují se za platné, vyhovují-li ustanovením tohoto zákona a nezamítl-li příslušný orgán veřejné moci přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona návrh na zápis přeměny do veřejného rejstříku, anebo nerozhodl-li, že k přeměně nedošlo.
# Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o zrušení nebo přeměně právnické osoby, postupuje se podle dosavadních právních předpisů, nerozhodne-li příslušný orgán právnické osoby do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, že se uplatní postup podle tohoto zákona. Ustanovení tohoto zákona na ochranu věřitelů se použijí i na případy, kdy bylo rozhodnutí o zrušení nebo přeměně právnické osoby přijato přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo ještě zapsáno do veřejného rejstříku.

{{§|3044}}

Ustanovení § 128 se použije i na zakladatelská právní jednání a na přeměny právnických osob, k nimž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

{{§|3045}}

# Sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za spolky podle tohoto zákona. Sdružení má právo změnit svoji právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle jiného zákona.
# Organizační jednotky sdružení způsobilé jednat svým jménem podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za pobočné spolky podle tohoto zákona. Statutární orgán hlavního spolku podá do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona návrh na zápis pobočného spolku, jinak posledním dnem této lhůty právní osobnost pobočného spolku zaniká.

{{§|3046}}

Odborová organizace, organizace zaměstnavatelů včetně organizací mezinárodních a jejich organizační jednotky evidované podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, mezinárodní odborové organizace a jejich pobočné organizace podle tohoto zákona.

{{§|3047}}

Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o neplatnosti rozhodnutí orgánu občanského sdružení, soud o návrhu rozhodne podle tohoto zákona.

{{§|3048}}

Až do účinnosti zákona o veřejném rejstříku, do něhož se zapisují spolky, podléhají spolky registraci podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.

{{§|3049}}

# Nadace vzniklé podle dosavadních právních předpisů se považují za nadace vzniklé podle tohoto zákona; byla-li nadace zřízena závětí, použijí se § 311 a 312, i když byla závěť pořízena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud řízení o dědictví nebylo ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ukončeno. Byla-li nadace založena jinak než nadační listinou, zejména vydáním statutu, platí pro takové právní jednání a pro jeho změny ustanovení tohoto zákona o nadační listině v rozsahu náležitostí stanovených v § 310 pro nadační listinu.
# Zakladatel nadace může zakladatelské právní jednání přizpůsobit úpravě nadační listiny podle tohoto zákona, pokud rozhodnutí, kterým zakladatelské právní jednání mění, doručí tomu, kdo vede veřejný rejstřík, u něhož je nadace zapsána, nejpozději však ve lhůtě dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Zemřel-li nebo zanikl-li zakladatel přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh nadace změnit zakladatelské právní jednání soud.
# Ustanovení odstavců 1 a 2 se obdobně použijí i pro nadační fondy.

{{§|3050}}

Práva a povinnosti obecně prospěšných společností se i nadále řídí dosavadními právními předpisy. Obecně prospěšná společnost má právo změnit svoji právní formu na ústav, nadaci nebo nadační fond podle tohoto zákona; ustanovení tohoto zákona o přeměně právní formy právnických osob se použijí obdobně.

{{§|3051}}

Zájmová sdružení právnických osob vzniklá podle dosavadních právních předpisů se i nadále řídí dosavadními právními předpisy. Zájmové sdružení právnických osob má právo změnit svoji právní formu na spolek podle tohoto zákona; ustanovení tohoto zákona o přeměně právní formy právnických osob se použijí obdobně.

{{§|3052}}

Právnické osoby založené podle zákona č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění pozdějších předpisů, se i nadále řídí dosavadními právními předpisy. To platí i o právnických osobách vzniklých jako sdružení podle § 636 zákona č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku. Tyto právnické osoby mají právo změnit svoji právní formu na spolek; ustanovení tohoto zákona o přeměně právní formy právnických osob se použijí obdobně.

{{§|3053}}

Právní povaha a vnitřní právní poměry právnických osob vyvíjejících podnikatelskou činnost, které se řídí do dne nabytí účinnosti tohoto zákona dřívějšími právními předpisy podle § 767 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zůstávají nezměněny a nadále se řídí právními předpisy, podle nichž byly zřízeny.

==== Oddíl 5 – Věcná práva ====
Pozemky a stavby

{{§|3054}}

Stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

{{§|3055}}

# Stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.
# Odstavec 1 platí obdobně pro stavbu, která má být zřízena na pozemku jiného vlastníka na základě věcného práva vzniklého stavebníku přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo na základě smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

{{§|3056}}

# Vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní právo se nepřihlíží.
# Lze-li část pozemku se stavbou oddělit, aniž to podstatně ztíží jejich užívání a požívání, vztahuje se předkupní právo jen na část pozemku nezbytnou pro výkon vlastnického práva ke stavbě.

{{§|3057}}

Zřídí-li vlastník k pozemku věcné právo ve prospěch třetí osoby, která věcné právo nabývá v dobré víře, že stavba je součástí pozemku, považuje se vůči této osobě stavba za součást pozemku. Vlastník stavby je vůči zřizovateli věcného práva oprávněn požadovat náhradu za znehodnocení svého vlastnictví; je-li stavba zatížena zástavním právem, rozšiřuje se zástavní právo i na pohledávku na tuto náhradu.

{{§|3058}}

# Stanou-li se pozemek i stavba vlastnictvím téhož vlastníka, přestane být stavba samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena. To neplatí, jedná-li se o stavbu, která není součástí pozemku podle tohoto zákona.
# Bylo-li vlastnické právo k pozemku zcizeno třetí osobě, která byla při nabytí vlastnického práva v dobré víře, že stavba je součástí pozemku, přestane být stavba samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena. Kdo vlastnil stavbu, má vůči zciziteli právo na náhradu ve výši ceny stavby ke dni zániku svého vlastnického práva; byla-li stavba zatížena zástavním právem, přechází zástavní právo na pohledávku na tuto náhradu.

{{§|3059}}

Je-li stavba zřízena na několika pozemcích, použijí se § 3056 až 3058 jen ve vztahu k pozemku, na němž je převážná část stavby. Stane-li se stavba součástí tohoto pozemku, použije se ve vztahu k pozemkům, na něž části stavby přesahují, ustanovení o přestavku.

{{§|3060}}

Zatěžuje-li věcné právo stavbu nebo pozemek, nestane se stavba součástí pozemku, dokud toto věcné právo trvá a pokud to jeho povaha vylučuje.

{{§|3061}}

Ustanovení tohoto oddílu se nepoužijí, jedná-li se o stavbu, která není součástí pozemku podle tohoto zákona, nebo o nemovitou věc podle § 498 odst. 1 věty druhé.
Spoluvlastnictví

{{§|3062}}

Zákonné předkupní právo spoluvlastníků podle § 140 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zanikne uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. To neplatí v případě spoluvlastnictví k zemědělskému nebo rodinnému závodu.

{{§|3063}}

Nabyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, vznikne i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů.
Katastr nemovitostí

{{§|3064}}

Ohledně práv zapsaných do katastru nemovitostí přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ohledně práv zapsaných do katastru nemovitostí v době jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nastanou účinky podle § 980 až 986 uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Lhůty stanovené v § 983 a 986 počnou běžet po uplynutí jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

{{§|3065}}

Jedná-li se o věcné právo, které přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nepodléhalo zápisu do veřejného seznamu, nastanou vůči těmto právům účinky přednosti zapsaných věcných práv podle § 981 a účinky pořadí věcných práv podle § 982 odst. 1 dnem 1. ledna 2018.

{{§|3066}}
Mimořádné vydržení

Do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

{{§|3067}}
Opuštění nemovité věci

Je-li opuštěna nemovitá věc, počne běžet doba uvedená v § 1050 odst. 2 ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

{{§|3068}}

Vzniklo-li zástavní právo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může vlastník uplatnit právo z uvolnění zástavního práva, jen pokud zástavní věřitel zapsaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za uvolněným zástavním právem v dalším pořadí s uvolněním zástavního práva souhlasí. To platí obdobně i o záměně zástavního práva.

==== Oddíl 6 – Dědické právo ====
{{§|3069}}

Při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.

{{§|3070}}

Zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu. Totéž platí o dovětku i o vedlejších doložkách v pořízení pro případ smrti, pokud jim právní předpisy účinné v době, kdy byly dovětek nebo pořízení pro případ smrti učiněny, odnímají právní následky, anebo je prohlašují za neplatné.

{{§|3071}}

Uzavřel-li zůstavitel smlouvu o zřeknutí se dědictví přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a zemřel-li po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje se smlouva za platnou.

{{§|3072}}

Zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

==== Oddíl 7 – Závazková práva ====
{{§|3073}}

Práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

{{§|3074}}

# Nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.
# Ustanovení § 2249 odst. 1 se nepoužije v případě, že nájemné nebylo určeno ujednáním pronajímatele a nájemce nebo rozhodnutím soudu, ale na základě jiného právního předpisu. V takovém případě má pronajímatel právo navrhnout v písemné formě nájemci zvýšení nájemného; ustanovení § 2249 odst. 3 se použije obdobně.

{{§|3075}}

Byl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zřízen byt zvláštního určení ze státních prostředků nebo přispěl-li stát na jeho zřízení, lze uzavřít smlouvu o nájmu tohoto bytu jen na základě doporučení obecního úřadu obce s rozšířenou působností a nájem lze vypovědět jen s předchozím souhlasem tohoto úřadu.

{{§|3076}}

Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o neplatnosti výpovědi nájmu bytu, dokončí se podle dosavadních právních předpisů; právo nájemce na bytovou náhradu nebo na jiná plnění podle dosavadních právních předpisů nejsou dotčena.

{{§|3077}}

# Účet se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem; vznik této smlouvy, jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
# Jestliže byla výplata z vkladní knížky přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vázána na heslo, na přivolení třetí osoby nebo na skutečnost, o níž je jisto, že nastane, řídí se vázanost výplaty dosavadními právními předpisy.

{{§|3078}}

Je-li cestovní smlouva uzavřená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle dosavadních právních předpisů neplatná, považuje se vzhledem k právům uplatněným za účinnosti tohoto zákona za platnou smlouvu o zájezdu, vyhovuje-li tomuto zákonu; i na závazky z cestovních smluv uzavřených podle dosavadních právních předpisů se použije § 2542, nebylo-li o uplatněném právu dosud rozhodnuto. Došlo-li k porušení povinnosti pořadatele nebo cestovní kanceláře, a to i přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se § 2543, nebylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody ještě rozhodnuto.

{{§|3079}}

# Právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.
# Nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.

=== Díl 2 – Závěrečná ustanovení ===
{{§|3080}}

Zrušuje se:

# Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
# Zákon č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy.
# Zákon č. 188/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce.
# Zákon č. 87/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník.
# § 33 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
# Zákon č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník.
# Čl. I a IV zákona č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony.
# Zákon č. 267/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník.
# Čl. II zákona č. 104/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 217/1993 Sb. a zákona č. 40/1995 Sb., a mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
# Čl. XXIV zákona č. 118/1995 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o státní sociální podpoře.
# Čl. II zákona č. 89/1996 Sb., kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), a občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
# Čl. IV zákona č. 94/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
# Část druhá zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech).
# Čl. II zákona č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů.
# Čl. III zákona č. 165/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# § 12 včetně nadpisu zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
# Část druhá zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví).
# Část šestá zákona č. 27/2000 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o veřejných dražbách.
# Část pátá zákona č. 103/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.
# Část druhá zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu).
# Část první zákona č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Čl. I zákona č. 317/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a o změně dalších zákonů.
# Část třetí zákona č. 125/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku.
# Zákon č. 135/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
# Zákon č. 136/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
# Část třicátá osmá zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
# Část druhá zákona č. 88/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 501/2001 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
# Část druhá zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě).
# Část čtvrtá zákona č. 47/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
# Část druhá zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti).
# Část první zákona č. 554/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
# Část první zákona č. 359/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony.
# Část čtvrtá zákona č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část třicátá třetí zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem.
# Část druhá zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
# Část šestá zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.
# Část třetí zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
# Část čtyřicátá třetí zákona č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce.
# Část druhá zákona č. 315/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část třetí zákona č. 443/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku), a zákon č. 319/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
# Část šestá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.
# Část desátá zákona č. 230/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část třetí zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část šestá zákona č. 384/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony.
# Část šestá zákona č. 215/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 126/2002 Sb., zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
# Část třetí zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
# Část pátá zákona č. 285/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku.
# Část druhá zákona č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů.
# Část první zákona č. 28/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Zákon č. 132/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
# Část jedenáctá zákona č. 139/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 156/2010 Sb., a některé další zákony.
# Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor.
# Část pátá, pokud jde o § 24 bod 3, zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd.
# Zákon č. 529/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd.
# § 26 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
# Zákon č. 540/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění zákona č. 403/1990 Sb. a zákona č. 529/1990 Sb.
# Zákon č. 302/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů.
# Zákon č. 522/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se zrušuje zákon č. 124/1990 Sb., o působnosti národních výborů při provádění některých ustanovení zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor.
# Zákon č. 360/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů.
# Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů).
# Zákon č. 97/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů.
# Část první zákona č. 103/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.
# Část třetí zákona č. 229/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., a některé další zákony.
# Část první zákona č. 451/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část sedmdesátá první zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
# Část třetí zákona č. 437/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Zákon č. 171/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů.
# Část třicátá zákona č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky.
# Část třicátá čtvrtá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.
# Část padesátá první zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
# Část první zákona č. 345/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
# Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
# Čl. VII zákona č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony.
# Čl. III zákona č. 286/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb., a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb. a zákona č. 600/1992 Sb.
# Čl. II zákona č. 156/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, doplňuje zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
# Čl. II zákona č. 84/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
# Čl. III zákona č. 94/1996 Sb., kterým se mění a doplňují zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
# Čl. I zákona č. 142/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
# Část šestá zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů.
# Čl. II zákona č. 165/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část pátá zákona č. 356/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část sedmá zákona č. 27/2000 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o veřejných dražbách.
# Část dvanáctá zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách).
# Část třetí zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část pátá zákona č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část čtvrtá zákona č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část první zákona č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
# Část druhá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.
# Část pátá zákona č. 353/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část pátá zákona č. 15/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část druhá zákona č. 125/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku.
# Část pátá zákona č. 126/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační agentuře), ve znění zákona č. 15/2002 Sb., zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů.
# Část dvacátá druhá zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního.
# Část sedmá zákona č. 308/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část třicátá sedmá zákona č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon).
# Část třetí zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů.
# Část první zákona č. 88/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 501/2001 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
# Část druhá zákona č. 437/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část třetí zákona č. 85/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část druhá zákona č. 257/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o podnikání na kapitálovém trhu, zákona o kolektivním investování a zákona o dluhopisech.
# Část druhá zákona č. 360/2004 Sb., o Evropském hospodářském zájmovém sdružení (EHZS) a o změně zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o evropském hospodářském zájmovém sdružení).
# Část druhá zákona č. 484/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 340/2004 Sb., zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
# Část pátá zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů.
# Část čtvrtá zákona č. 554/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
# Část pátá zákona č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky.
# Část první zákona č. 216/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
# Část devátá zákona č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech).
# Část devátá zákona č. 413/2005 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
# Část dvanáctá zákona č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část dvacátá třetí zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem.
# Část jedenáctá zákona č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část sedmá zákona č. 81/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část první zákona č. 308/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o evropské družstevní společnosti.
# Část třetí zákona č. 269/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část dvanáctá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.
# Část první zákona č. 344/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
# Část třetí zákona č. 36/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
# Část druhá zákona č. 104/2008 Sb., o nabídkách převzetí a o změně některých dalších zákonů (zákon o nabídkách převzetí).
# Část druhá zákona č. 126/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev.
# Část osmá zákona č. 130/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část pátá zákona č. 230/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část první zákona č. 215/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 126/2002 Sb., zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
# Část třetí zákona č. 217/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část dvacátá druhá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
# Část sedmá zákona č. 230/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část šestá zákona č. 285/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku.
# Část první zákona č. 420/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Zákon č. 152/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
# Část třetí zákona č. 409/2010 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o finančním zajištění.
# Část třináctá zákona č. 427/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část pátá zákona č. 188/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině.
# Zákon č. 132/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o rodině.
# Zákon č. 234/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb.
# Čl. I zákona č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů.
# Část druhá zákona č. 360/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálněprávní ochraně dětí.
# Část druhá zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů.
# Část druhá zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů.
# Část čtyřicátá třetí zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
# Zákon č. 321/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
# Část druhá zákona č. 315/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
# Část třetí zákona č. 383/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část druhá zákona č. 112/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o životním a existenčním minimu a zákona o pomoci v hmotné nouzi.
# Část čtvrtá zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.
# Část druhá zákona č. 134/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
# Část sedmá zákona č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů.
# Část čtyřicátá třetí zákona č. 342/2006 Sb., kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel a některé další zákony.
# Část druhá zákona č. 259/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím.
# Zákon č. 102/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím.
# Zákon č. 113/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění zákona č. 102/1988 Sb.
# Část třetí, pokud jde o § 5, zákona č. 223/1994 Sb., o sloučení Československé obchodní a průmyslové komory s Hospodářskou komorou České republiky, o některých opatřeních s tím souvisejících a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, ve znění zákona č. 121/1993 Sb.
# Část šestá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
# Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
# Zákon č. 300/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
# Čl. I zákona č. 68/1993 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony na úseku všeobecné vnitřní správy.
# Část osmá zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního.
# Část druhá zákona č. 230/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část třicátá pátá zákona č. 342/2006 Sb., kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel a některé další zákony.
# Zákon č. 33/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
# Část dvanáctá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
# Část šestá zákona č. 424/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění zákona č. 100/2010 Sb., a další související zákony.
# Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů.
# Zákon č. 208/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů.
# Část šestnáctá zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
# Část čtvrtá zákona č. 437/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část čtyřicátá čtvrtá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.
# Část jedenáctá zákona č. 126/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev.
# Část šedesátá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
# Zákon č. 231/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
# Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku.
# Zákon č. 209/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku.
# Část první a v části deváté § 35 a 36 zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech).
# Část první zákona č. 210/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech), a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
# Část šestnáctá zákona č. 257/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o podnikání na kapitálovém trhu, zákona o kolektivním investování a zákona o dluhopisech.
# Část padesátá druhá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.
# Část dvanáctá zákona č. 126/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev.
# Část sedmdesátá první zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
# Zákon č. 158/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech), ve znění pozdějších předpisů.
# Část osmá zákona č. 160/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách.
# Část třináctá zákona č. 188/2011 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Zákon č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník.
# Část osmá zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech).
# Zákon č. 126/1998 Sb., kterým se mění zákon České národní rady č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění zákona č. 227/1997 Sb.
# Část třicátá devátá zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
# Část druhá zákona č. 359/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony.
# Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech.
# Zákon č. 89/1993 Sb., kterým se mění zákon České národní rady č. 591/1992 Sb., o cenných papírech.
# Část osmá zákona č. 331/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1994 a o změně a doplnění některých zákonů.
# Čl. II a čl. III bod 15 zákona č. 259/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.
# Zákon č. 152/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, ve znění pozdějších předpisů.
# Část třetí zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů.
# Čl. II zákona č. 70/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, ve znění pozdějších předpisů.
# Část druhá zákona č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech a o změně některých souvisejících zákonů.
# Část první zákona č. 362/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část druhá zákona č. 259/2001 Sb., o státním dluhopisovém programu na úhradu ztráty Konsolidační banky Praha, státního peněžního ústavu, za rok 1999 a o změně zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.
# Část druhá zákona č. 308/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
# Část čtvrtá zákona č. 88/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 501/2001 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
# Část první zákona č. 257/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o podnikání na kapitálovém trhu, zákona o kolektivním investování a zákona o dluhopisech.
# Část osmá zákona č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část dvacátá sedmá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.
# Část šestá zákona č. 230/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
# Část čtyřicátá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
# Část pátá zákona č. 409/2010 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o finančním zajištění.
# Část první zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě).
# Část čtrnáctá zákona č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech).
# Část jedenáctá zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem.
# Část pátá zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).
# Část sto čtyřicátá druhá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
# Část první zákona č. 278/2009 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojišťovnictví.
# Nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku.
# Nařízení vlády č. 163/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku.
# Nařízení vlády č. 33/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.
# Nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník.
# Nařízení vlády č. 174/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník.
# Nařízení vlády č. 371/2004 Sb., kterým se vydávají vzorové stanovy společenství vlastníků jednotek.
# Nařízení vlády č. 151/2006 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 371/2004 Sb., kterým se vydávají vzorové stanovy společenství vlastníků jednotek.
# Vyhláška č. 47/1964 Sb., o peněžních službách občanům.
# Vyhláška č. 136/1969 Sb., o změně vyhlášky č. 47/1964 Sb., o peněžních službách občanům, ve znění vyhlášky č. 45/1965 Sb.
# Vyhláška č. 27/1982 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva financí č. 47/1964 Sb., o peněžních službách občanům, ve znění vyhlášky federálního ministerstva financí č. 136/1969 Sb.
# Vyhláška č. 146/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva financí č. 47/1964 Sb., o peněžních službách občanům, ve znění pozdějších předpisů.
# Vyhláška č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu.
# Vyhláška č. 74/1981 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva dopravy č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu.
# Vyhláška č. 106/1984 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva dopravy č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu.
# Vyhláška č. 18/1965 Sb., o podmínkách údržby a oprav silničních vozidel pro motorovou dopravu v majetku občanů a nesocialistických organizací.
# Vyhláška č. 17/1966 Sb., o leteckém přepravním řádu.
# Vyhláška č. 15/1971 Sb., kterou se doplňuje vyhláška ministerstva dopravy č. 17/1966 Sb., o leteckém přepravním řádu.
# Vyhláška č. 121/1980 Sb., o finanční pomoci při převodu skupinových rodinných domků z družstevního do osobního vlastnictví.
# Vyhláška č. 122/1980 Sb., o jednorázovém příspěvku na opatření náhradního bydlení občanům, kteří uvolní byt v objektu spravovaném státní socialistickou organizací.
# Vyhláška č. 69/1982 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky a ministerstva financí Slovenské socialistické republiky č. 122/1980 Sb., o jednorázovém příspěvku na opatření náhradního bydlení občanům, kteří uvolní byt v objektu spravovaném státní socialistickou organizací.
# Vyhláška č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví.
# Vyhláška č. 74/1989 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky, ministerstva financí Slovenské socialistické republiky a předsedy Státní banky československé č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví.
# Vyhláška č. 73/1991 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky, ministerstva financí Slovenské socialistické republiky a předsedy Státní banky československé č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění vyhlášky č. 74/1989 Sb.
# Vyhláška č. 398/1992 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky, ministerstva financí Slovenské socialistické republiky a předsedy Státní banky československé č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění vyhlášky č. 74/1989 Sb. a vyhlášky č. 73/1991 Sb.
# Vyhláška č. 89/1998 Sb., kterou se mění vyhláška Federálního ministerstva financí, Ministerstva financí České socialistické republiky, Ministerstva financí Slovenské socialistické republiky a předsedy Státní banky československé č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů.
# Vyhláška č. 385/2000 Sb., kterou se mění vyhláška Federálního ministerstva financí, Ministerstva financí České socialistické republiky, Ministerstva financí Slovenské socialistické republiky a předsedy Státní banky československé č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů.
# Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.
# Vyhláška č. 50/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.

{{§|3081}}
Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.

&lt;center&gt;'''Němcová''' v. r.&lt;br /&gt;'''Klaus''' v. r.&lt;br /&gt;'''Nečas''' v. r.&lt;/center&gt;
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sbírka zákonů České republiky]]</text>
      <sha1>9ug0ky3ga46mpw3ogmyql55o1opad23</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Francie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98461</id>
    <revision>
      <id>344854</id>
      <parentid>344794</parentid>
      <timestamp>2026-10-15T06:07:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Literatura. */</comment>
      <origin>344854</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="439819" sha1="hbl390dfb0ca7tkxhlvtp71wkxyrcie" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]], [[Autor:František Krásl|František Krásl]], [[Autor:Bohumil Mareš|Bohumil Mareš]], [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]], [[Autor:Josef Smolík|Josef Smolík]], [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]], [[Autor:Jindřich Vodák|Jindřich Vodák]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

[[Soubor:Ottuv slovnik naucny IX c1470 znak Francouzske republiky.jpg|náhled|Č. 1470. Znak nynější Francouzské republiky.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny IX c1471 znak Francie Bourbonske.jpg|náhled|Č. 1471. Znak Francie Bourbonské.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny IX c1472 znak 1. Franc. rep.jpg|náhled|Č. 1472. Znak první Francouzské republiky.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny IX c1473 znak Francie Napoleonske.jpg|náhled|Č. 1473. Znak Francie Napoleonské.]]

{{Forma|proza}}
'''Francie''' (''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés.

Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Obyvatelstvo. ==
Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně.

Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento:

{| class=&quot;wikitable&quot;

|-
! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel
|-
| 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170
|-
| 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364
|-
| 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313
|-
| 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064
|-
| 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921
|-
| 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788
|-
| 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048
|-
| 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903
|-
| 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192
|-
| 1846 || 35,400.486 |||| || 
|}

Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka&lt;ref&gt;v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika&lt;/ref&gt;:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan=&quot;2&quot;|Hlavní město !! rowspan=&quot;2&quot;|''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !!  colspan=&quot;3&quot;|Počet obyvatelstva !! rowspan=&quot;2&quot;|Prům. hustota na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !! rowspan=&quot;2&quot;|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má arrondissem. !! rowspan=&quot;2&quot;|Depart. má kantonů !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má obcí
|-
| r. 1881 || r. 1886 || r. 1891
|-
| Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453
|-
| Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840
|-
| Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321
|-
| Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250
|-
| Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188
|-
| Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153
|-
| Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339
|-
| Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503
|-
| Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337
|-
| Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446
|-
| Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437
|-
| Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302
|-
| Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106
|-
| Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109
|-
| Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763
|-
| Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267
|-
| Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426
|-
| Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480
|-
| Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292
|-
| Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287
|-
| Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364
|-
| Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717
|-
| Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389
|-
| Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266
|-
| Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585
|-
| Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638
|-
| Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379
|-
| Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700
|-
| Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426
|-
| Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291
|-
| Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350
|-
| Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587
|-
| Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465
|-
| Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553
|-
| Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338
|-
| Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359
|-
| Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245
|-
| Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282
|-
| Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563
|-
| Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584
|-
| Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333
|-
| Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297
|-
| Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332
|-
| Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264
|-
| Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217
|-
| Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349
|-
| Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325
|-
| Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326
|-
| Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198
|-
| Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381
|-
| Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643
|-
| Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661
|-
| Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550
|-
| Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276
|-
| Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596
|-
| Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586
|-
| Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253
|-
| Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313
|-
| Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666
|-
| Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701
|-
| Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512
|-
| Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903
|-
| Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470
|-
| Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559
|-
| Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480
|-
| Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232
|-
| Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268
|-
| Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583
|-
| Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590
|-
| Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386
|-
| Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328
|-
| Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314
|-
| Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75
|-
| Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759
|-
| Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530
|-
| Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689
|-
| Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354
|-
| Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836
|-
| Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320
|-
| Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194
|-
| Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145
|-
| Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150
|-
| Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301
|-
| Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300
|-
| Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203
|-
| Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530
|-
| Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486
|}

Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického.

Na 10.000 obyv. přišlo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872
|-
| Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802
|-
| Protestantské || 214 || 223 || 160
|-
| Israelitské || 21 || 23 || 14
|-
| Ostatní || 2 || 6 || 24
|}

R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů.

Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!   !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob.
|-
| 1846: || 24,42 % || 75,58 %
|-
| 1851: || 25,52 % || 74,48 %
|-
| 1856: || 27,31 % || 72,69 %
|-
| 1861: || 28,86 % || 71,14 %
|-
| 1866: || 30,46 % || 69,54 %
|-
| 1872: || 31,06 % || 68,94 %
|-
| 1876: || 32,44 % || 67,56 %
|-
| 1881: || 34,76 % || 65,24 %
|-
| 1886: || 35,95 % || 64,05 %
|-
| 1891: || 47 % || 53 %
|}

Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186.

Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek
|-
| 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661
|-
| 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616
|-
| 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536
|-
| 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772
|-
| 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646
|-
| 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446
|-
| 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505
|}

Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod.

Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! !! mužů !! žen !! dohromady
|-
| od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872
|-
| 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441
|-
| 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064
|-
| 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637
|-
| 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458
|-
| 100 a více » || 66 || 118 || 184
|}

Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''

== Zemědělství. ==
{{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství.

Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy.

Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991&lt;ref&gt;chybně, zřejmě jde o &quot;r. 1891&quot;&lt;/ref&gt; vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''.

Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1882—91 prům.:
|-
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
| Pšenice || 6848 || 107.098 || —
|-
| Žito || 1656 || 24.202 || —
|-
| Ječmen || 982 || 18.596 || —
|-
| Oves || 3760 || 89.607 || —
|-
| Kukuřice || 577 || 9456 || —
|-
| Pohanka || 619 || 9849 || —
|-
| Směska || 329 || 5180 || —
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1891:
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
|-
| Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66
|-
| Žito || 1498 || 21.588 || 292,32
|-
| Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22
|-
| Oves || 4242 || 106.145 || 915,94
|-
| Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97
|-
| Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62
|-
| Směska || 270 || 3698 || 61,70
|}

Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun.

Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''.

{{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena.

Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]''

{{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]''

{{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni.

{{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
| 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů
|-
| 1889 || »  81.325  » || »  88.846  »
|-
| 1890 || »  99.546  » || »  59.130  »
|-
| 1891 || »  82.733  » || »  47.340  »
|}

S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.).

V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr.

Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů.

{{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888.

Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg'').

{{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr.

{{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun.

Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun.

Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.).

Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy.

'''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu&lt;ref&gt;správně: Morbihanu&lt;/ref&gt; až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg'').

{{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

== Průmysl. ==
Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr.

Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr.

Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr.

Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]''

== Obchod. ==
Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod:

{| class=&quot;wikitable&quot;

! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod
|-
| 1827–1836 || 1366 || 1001
|-
| 1837–1846 || 2112 || 1489
|-
| 1847–1856 || 3175 || 2301
|-
| 1857–1866 || 6280 || 4631
|-
| 1867–1876 || 8464 || 6714
|-
| 1877–1886 || 9832 || 7808
|-
| 1887–1891 || 9950 || 7835
|}

Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti.

Skutečná cena přívozu předmětů, určených ku spotřebě '''F.''', samé, jakož i franc. vývozu, obnášela r. 1891 dle jednotlivých zemí v mill. fr.: V. Britannie přívoz 589,2, vývoz 1016,1, Belgie př. 486,6, v. 500,3, Německo př. 366,6, v. 364,1, Španělsko př. 411,6, v. 181,1, Švýcarsko př. 103,4, v. 234,8, Italie př. 123,6, v. 125,5, Rusko př. 211,9, v. 13,6, Turecko př. 125,6, v. 53,3, Rak.-Uhersko př. 134,1, v. 15,6, Skandinávské státy př. 119,6, v. 35,8, Nizozemí př. 42,0, v. 42,9, Rumunsko př. 39,0, v. 9,6, Řecko př. 24,1, v. 23,5, Portugalsko př. 8,3, v. 24,9, celkem {{Prostrkaně|Evropa}} př. 2785,6, v. 2641; dále Spojené Obce americké př. 486,3. v. 247,6, Argentina př. 198,2, v. 52,2, Brazilie př. 83,8, v. 102,9, Chile př. 52,6, v. 16,8, Haïti př. 49,1, v. 8,8, Uruguay př. 31,4, v. 18,3, Columbie př. 11,2, v. 35,5, Mexiko př. 5,8, v. 28,2, Peru př. 7,7, v. 7,7, ostatní st. am. př. 47,0, v. 29,2, celkem {{Prostrkaně|Amerika}} př. 973,1, v. 547,2; Britská Indie př. 250,3, v. 9,0, Čína př. 103,6, v. 2,5, Japan př. 85,1, v. 12,4, jiné země př. 31,8, v. 3,6, celkem {{Prostrkaně|Asie}} př. 470,8, v. 27,5; {{Prostrkaně|Afrika}} př. 102,8, v. 47,7; {{Prostrkaně|Australie}} př. 73,3, v. 3,5, {{Prostrkaně|cizí země úhrnem}} př. 4405,6, v. 3266,9. {{Prostrkaně|Osady}} '''F.''': Alžírsko př. 186,7, v. 207,1, Tunis př. 35,2, v. 19,3, Senegambie a Guinea př. 20,2, v. 14,6, Réunion př. 17,9, v. 5,9, St. Marie de Madagascar př. 1,1, v. 0,3, St. Pierre, Miquelon a mořské rybářství př. 27,1, v. 4,5, Guadeloupe př. 13,4, v. 10,4, Martinique př. 24,1, v. 13,3, Fr. Guyana př. 0,9, v. 5,7, Indické osady př. I2,8, v. 0,7, Fr. Indočína př. 16,4, v. 13,5, Oceanie př. 6,2, v. 7,8, ztroskotané lodi př. 0,2, o{{Prostrkaně|sady '''F.''' úhrnem}} př. 362,2. v. 303,0, {{Prostrkaně|obchod '''F.''' úhrnem}} přívoz 4767,8, vývoz 3570 mill. fr. V posledních létech zmenšuje se stále převaha přívozu nad vývozem, jež datuje z roku 1876, kdežto před tímto rokem býval vývoz větší než přívoz.

Nejdůležitější předměty {{Prostrkaně|přívozu}} ve speciálním obchodu '''F.''' r. 1892 byly (v mill. fr.): Obilí 554,9, vlna 383,3, víno 302,1, hedvábí 280, bavlna 232,5, kože 205,9, uhlí 188,6, káva 152,6, lněné semeno 147,4, dříví 118,3, chemikalie 104,5, zvířata 77,1, cukr 65,4, vlněné tkaniny 62,2, hedvábné tkaniny 60,5, len 60,2, stroje 56,6, stolní ovoce 48,9 mill. fr., ve {{Prostrkaně|vývozu}} vlněné tkaniny 341,9, hedvábné tkaniny 254, víno 213,3, kože 201, hedvábné 151, konfekční zboží 128,5, vlna 125,6, t. zv. pařížské zboží 124,8, kožené zboží 121,4, bavlněné tkaniny 98,3, obilí 91,4, máslo a sýr 90,2, kovové zboží 86,9, cukr 86,3, likéry a pod. 66,4. zvířata 64,1, chemikalie 60,8, modní zboží 44,1, tropické oleje 36,8, stroje 36 mill. fr. Dle procent obnášel přívoz prostředků výživy a požitku 36,2, vývoz 22,6, přívoz živých zvířat 2,5, vývoz 2,6, surovin přívoz 52,1, vývoz 21,3 %. — {{Prostrkaně|Transitní obchod}} '''F.''' roku 1891 obnášel 561,4 mill. fr., mimo to drahých kovů za 40 mill. fr.

{{Prostrkaně|Stav obchodního loďstva}} 1. ledna 1892 byl tento: 13 .890 plachetních lodí o 426.207 tunách, 273 parníků velikosti přes 800 tun s nosností 454.005 t., 884 menších parníků o 67.867 t. Za rok 1892 připlulo pod franc. vlajkou 8108 lodí o 4,300.588 t., pod cizí vlajkou 18.554 lodí o 8,820.281 t., úhrnem 26.662 lodí o 13,120.869 t.; vyplulo pod franc. vlajkou 7844 lodí s 4,138.409 t., pod cizí vlajkou 12.338 lodí o 4,882.513 t., úhrnem 20.182 lodí o 9,020.922 tunách. — Z atlantských {{Prostrkaně|přístavů}} '''F.''' nejdůležitější jest Le Havre, ze středomořských Marseille, první to přístav '''F.''' vůbec, a sedmý co do velikosti lodního ruchu v Evropě. Dle A. N. Kiaera panoval ruch 1 mill. tun převyšující v těchto franc. přístavech: Marseille 8,324, Havre 4,735, Bordeaux 2,832, Dunkerk 2,348, Rouen 1,867, Cette 1,619, Saint-Nazaire 1,185, Dieppe 1,100, Calais 1,081, Boulogne 1,002 mill. tun. Z mimoevropských přístavů '''F.''' měly podobný ruch lodní Alžír 2,103, Oran 1,136, La Goulette (Tunis) 1,056 mill. tun. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Kommunikace. ==
{{Prostrkaně|Vodní cesty}}. Již v dobách římských konala se plavba na řekách franc., které postupem času upravovaly se k účelům plavebním a spojovaly průplavy, a to zvláště potom, když vynalezeno bylo {{Prostrkaně|plavidlo komorové}} (XVI stol ), kterým možno bylo přestupovati i vysoká rozvodí. Prvý průplav plavidlový byt {{Prostrkaně|Briarský}}, na spojenou Loiry se Seinou, jenž počal se stavěti za Jindřicha IV. a dohotoven byl r. 1644. Po něm následovala řada jiných, mezi nimiž zvláště vynikal průplav {{Prostrkaně|Languedocský}}, nyní {{Prostrkaně|Jižní}} zvaný (Toulouse, Carcassonne-Cesse), jejž stavěl Riquet na základě povolení z r. 1666 a na náklad komory královské. Tento způsob hražení nákladu stavebního trval až do první revoluce, a to nejen při průplavech, nýbrž i při úpravě řek, a dávaly se příjmy plavební v léno osobám z rodu královského a dvořanům. Revoluce prohlásila větší díl průplavů za majetek národní a zrušila plavebné poplatky vrchnostenské; poněvadž však se neustanovilo žádných prostředků na udržování a stavbu, hynuly vodní cesty (průplavů bylo 1770 ''km'') a teprv r. 1802 znova se zavedlo plavebné (''péage''), kteréž se mèlo obraceti výhradně na udržování a zlepšování příslušné cesty vodní. Avšak ustavičné války za doby revoluce i za prvního císařství vyčerpávaly důchody státní tou měrou, že i plavebné jinak se spotřebovalo, než k čemu se vybíralo, a třeba že Napoleon I. prodal průplav Jižní, Orléanský, Loingský, Ústřední a St.-Quentinský za příčinou opatření peněz na stavbu průplavů jiných, nevystavělo se jich než asi 200 ''km''. Zákon z r. 1814 upravil poměry tak, že sice plavebné se vybíralo dále, ale že plynulo do pokladny státní beze vší podmínky a že pod titulem fondu obecného (''fonds communs'') zahrnuty byly sumy, ze kterých mělo se přispívati také na cesty vodní. Poněvadž při tom na cesty vodní přece se zapomínalo, opatřeno zákonem z r. 1825, aby příjmy z plavebného opět se obracely na příslušné vodní cesty, tak že bylo zabezpečeno aspoň udržování v dobrém stavu, ale na rozšiřování sítě se nedostávalo. Proto rozhodla se vláda učiniti půjčku, splatnou a zúročitelnou poplatky plavebnými, a kdyby to nestačilo, zvláštními příspěvky z pokladny státní; tím ovšem dostali věřitelé také vliv na sazby, což bylo později příčinou velkých potíží. Nicméně působilo toto opatření tak prospěšně, že v l. 1814—30 zřízeno 900 ''km'' průplavů nákladem 149 mill. Za panování Ludvíka Filipa věnována větší pozornost vodním cestám, a v l. 1830—48 vzrostla síť průplavní o 2000 ''km''; mimo to vykonány četné úpravy na řekách. Poněvadž však půjčky nestačily, aby se vykonalo, vše, čeho bylo třeba, propůjčována {{Prostrkaně|společnostem}} při některých vodních cestách stavba i provozování, při některých pouze provozování; ale z toho vyšly sazby tak veliké, že byly překážkou plavby. Vláda se snažila, pokud bylo v moci její, působiti ve snížení sazeb, ale na konec jí nezbylo, než předložiti zákon, aby z důvodů veřejného prospěchu vyvlastněny byly společnosti a aby zakoupena byla různá práva, která byla na úkor obecnému blahu země, což se stalo roku 1845, načež zakoupeny byly průplavy Rhônsko-rýnský, Burgundský, Bretonský, Nivernaiský, Berryský a poboční Loirský.

V těchto létech počínaly se šířiti železnice a zaujaly všecky prostředky peněžní i mysli tou měrou, že mnozí dokonce plavbu zavrhovali jakožto věc zbytečnou; přece však došlo ku zakoupení průplavů vyhlédnutých zákonem z r. 1852, jakožto důsledku zákona z r. 1845. Když pak r. 1860 uzavřela Francie s Anglií obchodní smlouvu, nahlédlo se brzy, že služby, jaké prokazují vodní cesty průmyslu, jsou nenahraditelné, a veřejné mínění naklonilo se jim opět, poněvadž přispívaly v boji proti soutěži; následkem toho zase některé průplavy se zakoupily a nové vystavěly. Tento postup se zachovával i dále a byl pouze přerušen válkou r. 1870, tak že jsou skoro veškeré vodní cesty v rukou státu a že bylo možno poplatky plavebné snížiti na tyto míry: na řekách při zboží 1. třídy za tunu a ''km'' 0 002 fr., 2 tř. 0,001 fr.; na průplavech za zboží 1. tř. za tunu a ''km'' 0,005 fr., 2. tř. 0,002 fr.; při voroplavbě na řekách 0,0002 fr., na průplavech 0,002 fr.

Příjmy z této položky se tím ovšem zmenšily (r. 1853 čítaly 10,682.484 fr., r. 1869 pouze 3,984.408 fr.), avšak mnohonásobně byl úbytek nahražen příjmy z položek jiných, tak že roku 1880 mohl se poplatek za užívání vodních cest docela zrušiti; od té doby neplatí na př. majetník lodi než daň za vykonávání živnosti, za užívání plavidel a pod. neplatí ničeho. Nebyly to však pouze průplavy, které postupem času plavbu ve '''F'''-ii tak zvelebily, nýbrž i řeky, které vynalezením pohyblivých jezů, zvláště hradlových (Poirée poprvé u Basseville na Yonně r. 1834), bylo možno učiniti plavnými i při malém množství přitékající vody, tedy takměř až ku vzniku. Pohyblivé jezy ve spojení s plavidly komorovými proměnily i mělké řeky v průplavy s hloubkou vody takměř libovolnou, a proto tento způsob zlepšiti řeky na prospěch plavby, uprůplavnění (''canalisation''), tou dobou po celé zeměkouli obecně se zavádí. Po válce z r. 1870, kterouž ztratila Francie veškeré vodní cesty v Elsasku a Lotrinsku — mezi nimi 401,4 ''km'' průplavů — bylo třeba spojiti cesty, novou hranicí přerušené, což vyžadovalo 500 ''km'' a náklad 65 mil.; peníz tento opatřil syndikát 5 účastněných departementů, začež se povolilo vybírati plavebné ½ centimu za tunu a ''km''; avšak za krátko nahradil stát, co se bylo vydalo, a stavěl dále na svůj účet.

Aby se seznalo, čeho ještě třeba, sestaven r. 1879 seznam, z něhož vycházela potřeba zlepšiti as 4000 ''km'' řek a 3600 ''km'' průplavů a vystavěti přes 1400 ''km'' průplavů. Téhož roku vydán také zákon, aby rozměry plavidel komorových a hloubka vody na průplavech, které následkem staletého vyvinování se vodních cest velmi se lišily, staly se jednotnými a tak se usnadnila plavba z jedné cesty na druhou. Vodní cesty rozdělil dotčený zákon na hlavní (''lignes principales'') a podružné (''lignes secondaires''); ony spravuje výhradně stát, na tyto mohou se dáti koncesse též soukromým společnostem. Hlavní cesty mají míti hloubku vody 2 ''m'', plavidla komorová šířku 5,2 ''m'' a upotřebitelnou délku 38,5 ''m'' a volná výška nad hladinou vodní má měřiti 3,7 ''m''; následkem toho mohou lodi o nosnosti 300 tun (asi 30 vozů železničných) plaviti se po celé '''F'''-ii i Belgii. Zaváděti míry větší nebrání zákon dotčený a jsou také na řekách dle potřeby větší. Cesty podružné nejsou podrobeny jednotným předpisům stavebním, poněvadž se musí spravovati místními potřebami. Na základě tohoto zákona bylo mnoho vodních cest přestavěno a koncem r. 1888 byla hloubka vody 2 ''m'' na 1964 ''km'' řek a veletoků a na 2646 ''km'' průplavů; předepsané rozměry plavidel komorových mělo 1656 ''km'' řek uprůplavněných a 1106 ''km'' průplavů; Seina té doby uprůplavněna mezi Paříží a Rouenem na hloubku 3,2 ''m''. R. 1890 bylo řek pouze voroplavných 1032 ''km'', řek plavných od přírody 3349 ''km'', řek uprůplavněných 3598 ''km'', průplavů bez tratí vrcholových 2085 ''km'', průplavů o tratích vrcholových 2712 ''km'', řek a průplavů s plavbou mořskou 365 ''km'', řek, kde plavba mořská převládá, 3563 ''km'', celkem 16.704 ''km''. Z toho nebylo státních řek uprůplavněných 68 ''km'', průplavů 790 ''km'', tedy pouze 858 ''km'' neboli as 7 % celé sítě. Mezi průplavy nestátními jest jižní průplav (''Canal du Midi'') a poboční Garonnský, celkem 492 ''km'', majetkem {{Prostrkaně|Jižní železnice}}; město Paříž má 120 ''km'' průplavu, které slouží zvláště zásobení jeho. Směry hlavních cest obchodních jsou: z Paříže na pomezí belgické k Monsu a k Charleroi, z Etruna na Skaldě směrem ke Calais, z Paříže přes Rouen do Havru, z Paříže na Lyon (dvě cesty) a k moři Středozemnímu, z Paříže na pomezí německé směrem k Štrasburku a směrem k Mose belgické, pak spojení moře Atlantského se Středozemním (majetek železnice jižní). Některé části země mají s důstatek cest vodních, některé jsou však zanedbány; program z r. 1879 staral se také o tyto, avšak dosud nebyl uskutečněn.&lt;br&gt;
Jak již bylo řečeno, jest největší díl vodních cest franc. majetkem státu a podléhá ministru veřejných prací; každý hlavní směr má v čele vrchního inženýra mostů a silnic, jemuž jest se starati netoliko o zájmy plavebné, ale také o veškeré ostatní práce, jež souvisí s užíváním vody (zavlažování, stroje vodní a pod.), a proto není délka cest přidělených jednomu vrchnímu inženýru stejná (300—400 ''km''). Na vykonávání oprav stanoví se každý rok příhodná doba a zastavení plavby (''chômage'') oznamuje se veřejně; zastavení to bývá na cestách sever, a východních v červnu a červenci, na cestách ústředních a jihovýchodních v srpnu a září. O sumách, jež se věnují na udržování, poučí tabulka:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta !! 1887 !! 1888 !! 1889
|-
| řeky || 5,205.000 || 5,205.000 || 5,239.000 || fr.
|-
| průplavy || 5,575.000 || 5,575.000 || 5,575.000 || »
|-
|  ||  ||  ||  ||
|-
| celkem || Text buňky || Text buňky || Text buňky || fr.
|}

Příjmy přímé má stát pouze z přívozů, rybolovu, zužitkování dříví podél rostoucího, dodání síly tažné, dodávání vody a pod., což se páčí asi na 2½ mill. franků; příjmy nepřímé jsou ovšem tak veliké, že vyváží mnohonásobně náklad učiněný na vodní cesty. Stát dává zdarma užívati vodní cesty, obstarává na svůj účet otvírání a zavírání jezů, plavidel komorových, mostů otočných a zdvihacích, stará se o zásobení průplavů vodou, buď zřizováním nádrží nebo stroji čerpacími. Patří stavby příslušné k nejznamenitějším pracím lidským, jež jsou zároveň příkladem všem zemím kulturním. Zvláštní předpisy ustanovují podmínky, kterým musí hověti lodi, aby se směly plaviti, určují pořad při proplavování plavidly a pod mosty pohyblivými a opravňují správu naříditi i noční plavbu v případech velkého návalu lodí; v některých tunnelech obstarává stát také tažení (''tonage'') lodí za náhradu skutečného vydání. Aby se zabezpečila plavba pravidelná, zaveden jest na některých hlavních cestách vodních tah lodní, jehož za poplatek určitý musí užiti každý plavebník. Vodní cesty franc. vyžadovaly od roku 1814 nákladu přes 1500 mill. fr. a proto třeba dotknouti se tu také výkonu. Ze zprávy ministra veřejných prací r. 1888 vychází, že t. r. plavilo se na řekách 9,976.000 tun, na průplavech 13,344.000 tun, že z toho připadá na hmoty stavebné 30 %, na palivo minerálné 28 %, na plodiny hospodářské 14 %, na dříví 8 %, na hutnictví 7 %; podíl hlavních cest seznati lze z připojené tabulky.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta vodní: !! Délka ·kilometrů· !! Množství nákladu ·tun·
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Řeky a veletoky.}}
|-
| Skalda, od Cambrai po Etrun || 12 || 3,178.000
|-
| Seina, od Briche po vtok Oisy || 42 || 3,114.000
|-
| Seina, od Paříže po Briche || 21 || 2,484.000
|-
| Seina v Paříži || 12 || 2,342.000
|-
| Scarpa, od Courchelettes po Fort de Scarpe  || 7 || 2,328.000
|-
| Oisa, od Janvilla po Seinu || 104 || 2,300.000
|-
| Seina, z Corbeile po Paříž || 31|| 2,040.000
|-
| Seina, od vtoku Oisy po Rouen || 171 || 1,208.000
|-
| Skalda, z Etruna po Condé || 36 || 1,071.000
|-
| Seina, z Montereau po Corbeil || 67 || 982.000
|-
| Aisna || 57|| 915.000
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplavy.}}
|-
| Pobočný Oisský a Manicampský || 34 || 3,093.000
|-
| St. Quentinský || 93 || 3,028.000
|-
| Seuséeský || 25 || 2,194.000
|-
| Horno-Deulský a odbočky || 57 || 1,781.000
|-
| Airský a odbočky || 44 || 1,738.000
|-
| Neufosseský || 18 || 1,374.000
|-
| St.-Denisský || 7 || 1,322.000
|-
| Marnsko-Rýnský, z Troussey k pomezí něm. || 96 || 864.000
|-
| Z Aisny do Marny || 58 || 842.000
|}

Jak působilo zrušení poplatku plavebného r. 1880 v rozvoj plavby, patrno z následujícího:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  rowspan = &quot;2&quot;| !! 1879 !! 1888 !! rowspan = &quot;2&quot;|přibylo proc.
|-
| colspan = &quot;2&quot;| doprava ·kilometrotun·
|-
| řeky a veletoky || 919,429.000 || 1.428,541.000 || 55
|-
| průplavy || 1.104,390.000 || 1.751,135.000 || 58
|-
|  ||  ||  || 
|-
| celkem || 2.023,819.000 || 3.179,676.000 || 57
|}

K tomu jest ještě připomenouti, že tou měrou, jakou přibývá dopravy, snižuje se vydání dopravné, a že kdyby stala se doprava levnější pouze o &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; centimu, vydá to již přes 3 mill. fr.; ale skutečně se čítá úspora v posledním desítiletí ročně na 15 až 16 mill. fr., které přispívají k rozkvětu průmyslu, obchodu, hospodářství polního a pomáhají jim vydatně při soutěži. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Železnice}}. Nejstarší jest železnice ze St. Étienna do Andrézieuxa, která o délce 23 ''km'' vystavěna byla jakožto nákladová dráha na dovoz uhlí kamenného, na níž se vozba zahájila 1. října 1828. Po té bylo vystavěno ještě několik drah průmyslových, na kterýchž se tahaly náklady buď koni nebo nehybnými stroji parními; ale poněvadž stát nikterak podniky nepodporoval, nebylo do konce r. 1832 železnic leč 59 ''km''. R. 1833 počal se pochopovati hospodářský význam železnic, uznalo se za potřebí podporovati podnikavost vydáním zákona vyvlastňovacího, konáním studií přípravných se strany státu, při čemž se zamýšlelo stavěti železnice hlavní s podporou státní (zakoupením akcií), dráhy podružné zůstaviti však zcela podnikavosti soukromé. Tak vznikla r. 1835 dráha z Paříže do St. Germaina (19 ''km''), r. 1837 dráha z Montpellieru do Cetty (27 ''km'') a z Paříže do Versailles (35 ''km'') a j. kratší; r. 1838 uděleno povolení stavěti trať z Basileje do Štrasburku (139 ''km''), avšak zákon na stavbu tratí z Paříže na pomezí belgické, z Paříže do Havru, z Paříže do Bordeauxa, z Lyona do Marseille, předložený sborům zákonodárným téhož roku, neprošel, poněvadž nebylo shody, má-li je stavěti stát anebo soukromníci. R. 1839 vypukla krise železniční: některé společnosti vrátily koncesse, jiným přispěl stát podporou peněžitou, což do konce r. 1841 činilo 3,23 mill. fr.

Aby se přivedla soustava do sítě železničné a nezůstal žádný kraj bez spojení, vydán 11. června 1842 zákon, jenž obsahuje tato ustanovení: § 1. Zřídí se systém železnic směřujících, ''a'') z Paříže na pomezí belgické přes Valenciennes a Lille (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''b'') z Paříže k Anglii z jednoho nebo několika míst pobřeží la Mancheského, což se ustanoví později (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''c'') z Paříže na pomezí německé přes Nancy a Štrasburk (nynější {{Prostrkaně|Východní}}); ''d'') z Paříže ke Středozemnímu moři přes Lyon, Marseille a Cette (nynější {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořská}}); ''e'') z Paříže na pomezí španělské přes Tours, Poitiers, Angoulême, Bordeaux a Bayonne (nyn. Orléanská); ''f'') z Paříže k moři Atlantskému přes Tours a Nantes, pak z Paříže do středu '''F.''' přes Bourges (nyn. {{Prostrkaně|Orléanská}}); ''g'') od moře Středozemního k Rýnu přes Lyon, Dijon a Mulhousy (dílem nyn. {{Prostrkaně|Východní}}, dílem {{Prostrkaně|pař.-lyonsko-středom.}}); ''h'') od Atl. okeánu k moři Středozemnímu přes Bordeaux, Toulouse a Marseille (dílem nyn. {{Prostrkaně|Jižní}}). — § 2. Výstavba těchto velikých tratí železničných vykoná se přispěním státu, departementů a obcí účastněných a podnikavosti soukromé. Nicméně možno dáti koncessi k těmto liniím buď celkem nebo dílem podnikavosti soukromé. Další články tohoto zákona, jichž jest 19, ustanovují podrobněji zákup pozemků, zřízení kolejí, sumy na podporu jednotlivých tratí (124½ mill. fr.), na studie (1½ mill. fr.) a j. Zákon ten působil tou měrou prospěšně, že r. 1847 bylo hotových železnic 1921 ''km'' (r. 1842 pouze 665 ''km''). Druhá krise nastala v l. 1847—48, při kteréž mnohé stavby se musily zastaviti a na četných tratích zavésti sekvestrace. V l. 1848 až 1850 nevydala se žádná koncesse, r. 1851 jezdilo se na 3627 ''km'', z nichž bylo 383 ''km'' státních, ostatek v rukou 27 společností.

Po státním převratu ze dne 2. pros. 1851 odňalo se udělování koncessí sborům zákonodárným, nebylo-li s tím spojeno obtížení státní pokladny, a podporovalo se slučování společností menších, zvláště za Napoleona III. Kdežto r. 1846 bylo 33 společností, bylo jich r. 1857 pouze 11 a r. 1859 stálo tu již 6 velkých železničních společností, jež dosud trvají, totiž společnost {{Prostrkaně|dráhy Orléanské}} (''chemin de fer d’Orléans''), {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořské}} (''ch. d. f. de Paris-Lyon-Mediterranée''), {{Prostrkaně|Severní}} (''ch. d. f. du Nord''), {{Prostrkaně|Jižní}} (''ch. d. f. du Midi''), {{Prostrkaně|Západní}} (''ch. d. f. de l’Ouest'') a {{Prostrkaně|Východní}} (''ch. d. f. de l’Est''), každá ovládající určitý směr a svůj obvod, asi tak, jak naznačoval zákon z r. 1842. Tou dobou dostoupila délka tratí povolených 16.174 ''km'', k jejichž dostavění potřebovaly společnosti ještě as 2000 mill. fr.; následkem obchodní krise r. 1857—58 nebylo však možno tento kapitál opatřiti obligacemi a proto smlouvou ze dne 11. června 1859 zaručil stát úroky, čehož dosud nebývalo. Při tom se rozdělily dráhy na sítě {{Prostrkaně|staré}} (''ancien réseau'') a {{Prostrkaně|nové}} (''nouveau réseau'') a {{Prostrkaně|novým sítím}} zaručeno zúročení 4 % na 50 let kapitálu obligačního, jenž byl na určitou nejvyšší sumu omezen; splácení nastávalo, když byl užitek dráhy větší nežli 4% záruka. {{Prostrkaně|Tratím starým}} vyhražen stálý příjem z kapitálu akciového (''revenu réservé'') na základě užitku posledních let potud, pokud trati nové nesplatí státní záruku úrokovou; byl jen o něco málo menší nežli byly dividendy dosavadní. Mimo to vyměřena byla suma na zúročení a umoření priorit staré sítě a 1,1 % kapitálu pořizovacího sítě nové. Vyhražený příjem čítal na ''km'' při Severní dráze 38.400 fr., při Orléanské 27.400 fr., při Středomořské 37.400 fr., při Východní 27.800 fr., při Západní 27.000 fr., při Jižní 19.500 fr. Za výhody propůjčené touto smlouvou musí se společnosti, počínajíc r. 1872, děliti se státem o užitek, který přestupuje určitou míru, a mimo to stanoveno, kdy dráha připadne státu.

Poněvadž průběhem doby se ukázalo, že ve mnohých případech zaručeny byly úroky z kapitálu příliš malého, měnila se smlouva z r. 1859 v l. 1863, 1868, 1873 a 1875. Koncem r. 1875 bylo drah hlavních (''d’intérét général'') povoleno 26.426 ''km'' a vystavěno 19.746 ''km'', drah místních (''d’intérêt local'') povoleno 4366 ''km'' a vystavěno 1798 ''km''. R. 1876, kdy v čele ministerstva prací veřejných stál {{Prostrkaně|Freycinet}}, počato postátňováním menších drah, sestavením programmu k doplnění sítě železniční a novým vyjednáváním s velikými společnostmi, kteréž vedlo k smlouvám z r. 1883. Zákonem ze dne 15. března 1878 povoleno na zakoupení menších drah 280 mill. a na úpravu jejich a opatření vozidel 220 mill., celkem tedy 500 mill. fr.; tak se dostalo do rukou státu 2615 ''km'' železnic. Dne 4. června 1878 předložil Freycinet obsáhlý svůj programm stavební, vyměřený na 10 roků a směřující k tomu, rozšířiti síť železniční na 39.054 ''km'' a věnovati na to 3000 mill. fr.; návrh ten přijat byv 17. července 1879, vztahoval se na 8868 ''km'' železnic hlavních, a náklad vypočten byl na 6500 mill. fr. Uskutečnění tohoto velikého programmu, dle něhož připadalo státu zříditi netoliko zpodek železnicový, nýbrž i koleje, započato po celé zemi takřka najednou, což bylo ukvapením; prospěšnější bylo by bývalo soustřediti se na některých tratích, a teprv, až byly hotovy, počíti na místech jiných. Tak se přiházelo, že z nedostatku peněz stavba se musila přerušovati. Proto také r. 1883 přinucen byl stát upustiti od stavby pouze na svůj účet a přenésti dokončení na šest dosavadních velkých společností. Stát postoupil zdarma veškeré své trati, po r. 1879 vystavěné a do obvodu příslušné společnosti padající, svolil ku sloučení několika menších drah se sousedními velkými a ujednal s těmito určité příplatky za ''km'' k stavebnímu nákladu, jejž společnosti státu půjčí a průběhem 74 let i s úroky nazpět dostanou. Ujednání o velikosti dividendy a o dělení se státem, když dostoupí určité výše, patrno z tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
! rowspan=&quot;2&quot;|Společnost železniční !! colspan=&quot;2&quot;|Nejmenší dividenda !! colspan=&quot;2&quot;|Dividenda, při kteréž počne dělení se státem !! rowspan=&quot;2&quot;|Nominální hodnota akcie, ·fr.·
|-
| na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kpt. akc. || na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kapitálu akc.
|-
| orléanská || 56 || 11,1 || 72 || 14,4 || 500
|-
| středomoř. || 55 || 11 || 75 || 15 || 500
|-
| severní || 54,1 || 13,5 || 88,5 || 22,125 || 400
|-
| jižní || 50 || 10 || 60 || 12 || 500
|-
| západní || 38,5 || 7,7 || 50 || 10 || 500
|-
| východní|| 35,5 || 7,5 || 50 || 10 || 500
|}

Koncem r. 1883 měly železnice franc. (6 velkých spol., státní, místní a průmyslové) celkem délku 45.325 ''km'', z čehož 29.717 ''km'' bylo užíváno, kdežto 15.608 ''km'' bylo rozestavěno. Poněvadž přes to vše vázlo uskutečnění programmu Freycinetova z nedostatku peněz, sneseno r. 1885 vystavěti některé trati o rozchodu úzkém a zaručiti 5% úroky z kapitálu nejvýše 109.000 franků na 1 ''km''. Tak se stalo zvláště v Bretonsku, kdež povstala síť as 400 ''km'' železnic úzkorozchodových; mimo to připouští se při tratích nových větší stoupání a prudší zatáčky, nežli původně bylo navrženo, takže stavba jest levnější a že možno se nadíti vystavění všech drah dotčeného programmu r. 1900. — Na konci r. 1892 měřila síť železniční v evrop. '''F'''-ii 38.645 ''km'', v Alžíru 2933 ''km'', v Tunisu 260 ''km'', v koloniích 603 ''km'', v Tonkině 28 ''km''. Stav železnic státních a 6 velikých společností seznati lze z připojené tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Železnice státní (''chemin de fer de l’État'') a 6 velkých společností koncem r. 1892
|-
!   !! státní !! severní !! východní !! západní !! orléanská !! středomořská !! jižní
|-
| Délka provozovací ''km'' || 2665 || 3623 || 4649 || 4927 || 5106 || 8344 || 3063
|-
| osob se vozilo || 9,803.750 || 44,371.324 || 46,649.540 || 71,250.652 || 24,940.577 || 47,895.652 || 15,339.972
|-
| osoba projela průměrem ''km''|| 40,7 || 33,0 || 25,34 || 21,6 || 51,6 || 48,0 || 46,8
|-
| nákladu se vozilo ''t'' || 3,383.922 || 23,768.971 || 14,223.643 || 9,230.238 || 9,426.452 || 22,220.565 || 5,828.815
|-
| tuna nákladu projela ''km'' || 118,9 || 102,0 || 114,5 || 122,0 || 171,0 || 180,8 || 140,9
|-
| příjem na ''km'' franků || 14.671 || 53.784 || 31.439 || 29.645 || 32.927 || 42.872 || 28.949
|-
| vydání na ''km'' franků || 11.073 || 27.203 || 20.720 || 17.772 || 16.768 || 20.779 || 16.200
|-
| užitek na ''km'' franků || 3598 || 26.581 || 10.719 || 11.873 || 16.159 || 22.093 || 12.749
|-
| koefficient provozovací pct. || 75,47 || 50,6 || 65,9 || 60 || 50,9 || 48,5 || 56
|-
| kapitál pořizovací franků || – || 1454,203.878 || 1887,004.892 || 1694,453.620 || 2011,837.166 || 4098,055.818 || 989,439.793
|-
| příplatek státu na úroky franků || – || – || 18,863.106 || 17,755.432 || 13,077.915 || 17,667.981 || 18,701.495
|}

Mimo to měřila koncem r. 1892 pařížská okružní dráha (pr. břeh) 17 ''km'', velká okružní 110 ''km'', dráhy menších společností 997 ''km'', dráhy průmyslové 222 ''km'', dráhy místní 3270 ''km'', dráhy pouliční (tramwaye) 1528 ''km''. Co do rozchodu bylo hlavních železnic o rozchodu plném 34.207 ''km'' (2459 ''km'' rozestav.), o rozchodu 1 ''m'' 946 ''km'' (149 ''km'' rozestav.); mezi drahami místními mělo 1 ''m'' rozchod 1673 ''km'' (424 ''km'' rozestav.). Kapitál pořizovací v dotčených 38.384 ''km'' čítal 15.281,702.282 fr., z čehož 11.325,811.074 fr. obligací; celkový příjem byl 1198,508.193 fr., celkové vydání 676,161.012 fr. a koefficient provozovací 56 %.

Koleje jsou namnoze z kolejnic stoličkových, větším dílem na příčných prazích dřevěných. Vozy osobní 3. třídy nemají obyčejně žádných polic na zavazadla a vůbec otevříti se může každý vůz bez pomoci průvodce vlakového; jména stanic nevyvolávají se aniž se zvoní zvoncem, takže cestující jest více poukázán starati se o sebe, nežli u nás. Čas železniční jest pařížský, a ukazuje 50′ méně nežli čas středoevropský; jízdenky okružní sestaveny jsou pouze na určité směry a nemůže cestující sestaviti si cestu okružní dle libosti, jako v jednotě německých správ železničních. Lístky předplatné vydávají se na 1, 3, 6 a 12 měsíců a jízdní řády obsahuje ''Indicateur Chaix'', vycházející každou neděli. Dnem 1. dub. 1892 sníženy byly sazby osobní v 1. třídě o 9 %, v 2. třídě o 18 %, v 3. třídě o 27 %, následkem čehož se zvýšil počet cestujících (na hl. želez. r. 1891 osob 255,7 mill., r. 1892 osob 288,1 mill.). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Pošta franc.}} čítala koncem r. 1892 7247 úřadů (1 na 72,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 5291 obyv.) a 57.828 zřízenců. Poštou listovní dopraveno bylo 1.500,154.139 kusů (na 100 obyv. 1779 psaní a 1086 čísel novin). {{Prostrkaně|Telegrafních stanic}} bylo 7170 státních a 3550 železničních (1 na 50 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 3576 obyv.). Délka tratí obnášela 96.125 ''km'' a drátů 302.130 ''km''. Telegrammů zasláno 38,273.655 (na 100 obyv. 998). Příjem pošty a telegrafu činil 66,184.553 zl. proti 61,532.671 zl. výdajů. — Do státní {{Prostrkaně|poštovní spořitelny}} uložilo 2,327.518 vkladatelů 335,238.519 fr. a od 1,179.837 vkladatelů vybráno 349,108.929 fr. Pro 5907 vkladatelů zakoupeno rent v obnosu 7,915.579 fr. ''[[Autor:Ferdinand Havrda|Hda.]]''

== Zámořské osady. ==
První počátky kolonisace francouzské spadají do dnů Františka I., jenž vyslal r. 1534 Jacquesa Cartiera do vod severoamerických. R. 1541 jmenován sieur de Roberval prvním franc. guvernerem Kanady. Podnik kolonisace Kanady se tehdáž nezdařil pro války evropské, avšak nikdy od něho zcela neupuštěno a r. 1608 stanuli zde Francouzi definitivně, když Champlain založil Quebec. Richelieu věnoval vývoji franc. námořnictva vždy jistou péči a povzbuzoval často franc. dobrodruhy námořské, aby o své ujmě bojovali proti Španělům. Týž podporoval i založení obchodní společnosti Kanadské, Senegalské a Západoindické. D’Esnambuc kolonisoval roku 1635 ostrov Martinique, Duplessis ostrov Guadeloupe. V těchto tradicích pokračoval Colbert, vlastní budovatel hospodářské síly '''F.''' Zřídil »Compagnie des Indes Orientales«, jež r. 1665 v Suratě založila první franc. comptoir na půdě indické, dále »Compagnie des Indes Occidentales«, jež obdržela monopol obchodu s Kanadou. Leč právě tento monopol byl na úkor rozkvětu osad amerických a teprve po jeho zrušení r. 1674 počaly osady tyto opravdu vzkvétati. Mírem v Nymwegách r. 1678 většina Malých Antill připadla '''F'''-ii a Francouzi počali se usazovati i na ostrově Haiti, aniž mohli Španělé tomu brániti. Ostrov Bourbon tehdáž definitivně obsazen. Od války o dědictví španělské nastává obrat. Již mír r. 1713 stál '''F'''-ii značnou část osad amerických, pravou však katastrofou pro kolonisaci francouzskou byl mír Pařížský r. 1763. Až dotud francouzské osady v Americe utěšeně se rozvíjely a ve Vých. Indii geniální Dupleix šířil panství '''F.''' na vše strany, vzbuzuje ovšem nejvyšší obavy Anglie. To vše bylo mírem Pařížským zničeno, Indie a Sev. Amerika vydány Anglii. Pozdější úspěchy francouzské na konci vlády Ludvíka XV. v Guyaně a na Madagaskaru neměly trvalé ceny. Za Ludvíka XVI. vrácen '''F'''-ii Tabago a osada nad Senegalem. Ku konci vlády Ludvíka XVI. byl rozsah osad tento: v Africe 6167 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 75.254 ob., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 80.000 ob., v Americe 132.523 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 588.880 obyv. Ještě jednou na mizinu uvedeny osady francouzské válkami napoleonskými. Největším franc. koloniálním činem v 1. pol. XIX. st. bylo obsazení Alžírska r. 1830 a násl. Dále obsazeny Gábún, Mayotte, Marquesas, Nová Kaledonie a zřízen protektorát nad Tahiti. Roku 1848 měla '''F.''' v Africe 104.682 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,232.700 obyv., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 200.000 ob., v Oceanii 3840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 28.600 ob., v Americe 107.980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 280.700 ob., úhrnem koloniální majetek 217.010 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,742.000 obyv. Za vlády Napoleona III. šířil Faidherbe osadu Senegalskou, admirál Rigault de Genouilly vzal r. 1859 Saigon a r. 1862 získána Kočinčína. Nový rozmach osadní moci '''F.''' datuje se od počátku let osmdesátých. Smlouva v Bardě r. 1881 vynesla '''F'''-ii protektorát nad důležitým Tunisem, v l. 1882—86 získán Tonkin a protektorát nad Annamem a r. 1893 silně posunuta hranice proti Siamu. Neunavně šířena moc '''F.''' na Senegalu a Nigiru, kdež cesta kapitana Bingera spojila osady ty se stávajícími již osadami na pobřeží guinejském, kdež konečně padlo i Dahome v ruce '''F.''' Ve vnitru sáhá moc tato až po Timbuktu na středním Nigiru. Smlouva s Anglií při znává '''F'''-ii právo na celou záp. Saharu až k jezeru Čadskému. Zatím vzrostla z nepatrné osady Gábúnské nová veliká osadní říše v rovníkové Africe, Francouzské Kongo, k čemuž základy položila cesta Savorgnana de Brazza v l. 1875—78. Dle smlouvy s Německem z r. 1894 hranice této osady posunuty rovněž až k samému Čadu. Srážka Francouzů s Hovy na Madagaskaru končila smlouvou ze 17. prosince 1885, jíž královna Madagaskarská uznala protektorát '''F.''' a odstoupila zátoku Diégo-Suarezskou. Ježto smlouva tato s Hovy nebyla dodržována, musila se '''F.''' odhodlati koncem r. 1894 k válečné výpravě na Madagaskar. Kromě toho získána v Africe malá osada Obok a Tádžúra při zálivu Adenském, jíž se dnes užívá jako trestnické. V Oceanii změněn r. 1880 protektorát nad Tahiti v přímé vlastnictví a v l. 1880—1890 rozšířen majetek '''F.''' o ostrovy Společnosti s okolím. V Americe koupen r. 1877 od Švédska ostrov St. Barthélemy.

Osadní majetek '''F.''' nemůže se sice měřiti s anglickým, význam jeho nelze však podceňovati. Přesnou rozlohu osad francouzských nelze udati, ježto jich ohraničení, zvláště v Africe, jest z pravidla neurčité. V Africe jest dnes '''F.''' severně rovníku největší mocností a po dobytí Madagaskaru stane se největší mocností africkou vůbec. Dnes tvoří tu osady a t. zv. sféra zájmů francouzských ohromné území, prostírající se od Středomoří až k ústí Konga po 40 stupňů zeměp. šířky. Ovšem jest dosud majetek tento v Sahaře, na jezeru Čadském a na řece Šárí jen nominální a skutečné obsazení bude státi Francouze ještě značných obětí. Jednotlivé členy tohoto osadního komplexu jsou Alžírsko s přilehlou Saharou (797.770 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4,174.700 ob.), Túnis (ochr. stát, 99.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,500.000 ob.), Senegalsko (150.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,029.540 obyv.), Ochranné území maurské (250.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, asi 80.000 ob.). Francouzský Súdán s býv. říší Samoryho a Tiëby až po Timbuktu, Francouzská Guinea (Futa-Džallon, pobř. Slonoviny, Dahome, u vnitru Kong a j.), Francouzské Kongo, zaujímající poříčí ř. Ogue a Sangy, severní pobřeží Ubandži a větší čásť poříčí Šárí až k Čadskému jezeru. Při zálivu Adenském malá osada Obok a Tádžúra. V Asii zbyly '''F'''-ii z větší državy indické jen 4 menší osady, a sice Chandernagor (9,4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 24.281 obyv.), Karikal (135,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 70.526 ob.), Pondichéry (2907 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 172.941 obyv.), Yanaon (I4,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5327 ob.). Daleko větší důležitost má franc. Indočína, zaujímající dnes 489.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 18,691.000 obyv. (nehledíc k novému území získanému v Siamu). V to počítá se Annam (230.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ,6 mill. ob.), Kambodža (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; , 814.7S7 ob.), Kočinčína (59.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,876.689 ob.), Tonkin (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 10 mill. ob.). Úhrnem zaujímají franc. osady asijské asi 500.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 19 mill. obyv. V Tichém moři náležejí '''F'''-ii ostrovy N. Kaledonie a Loyalty (19.823 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 62.752 obyv.), ostr. Chesterfieldovy (0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Wallisovy (pod ochr., 96 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Futuna a Alofi (pod ochr., 159 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), Tahiti (1179 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 11.520 ob.), ostr. Pod větrem (471 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4850 obyv.), Marquesas (1274 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4445 ob.). Tuamotu a Gambierské (973 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1 ob.), Tubuai (211525&lt;ref&gt;mělo by být: 211 km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;&lt;/ref&gt; ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 884 ob.) a neobydlený Clipperton (6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Úhrnem 24.193 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 94.700 obyv. V Indickém moři náležejí '''F'''-ii Réunion (1980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 167.847 obyv.), Mayotte (366 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 8708 obyv.), Komory (pod ochr., 1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 53.000 ob.), Diego-Suarez, Ste Marie de Madagaskar, ostr. Gloriosa a Madagaskar pod ochr. (591.967 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a přes 3,500.000 ob.), neobydlené ostrovy St. Paul (7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Nový Amsterdam (66 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Kerguelenovy ostrovy (3114 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), celkem tudíž 599.406 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 3,748.000 ob. Z krásných druhdy franc. osad v Americe zůstaly '''F'''-ii jen nepatrné trosky, tak v Sev. Americe ostrůvky St. Pierre a Ile aux-Chiens (33 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5355 ob.), Miquelon-Langlade (202 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 574 ob.). Ostrůvky tyto mají podnes značný význam pro námořské rybářství francouzské. Z ostrovů západoindických patří '''F'''-ii Martinique (988 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 175.863 obyv.), Guadeloupe (1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 142.294 ob.) a t. zv. Dépendences, t. Désirade (27,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1398 ob.), Les Saintes a Petite-Terre (17,6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1624 ob.), Marie-Galante (149,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 14.268 ob.), St. Barthélemy (21,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 2674 ob.), St. Martin 51,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 3641 ob.). V Jižní Americe má '''F.''' Guyanu (Cayenne) 29.650 ob. na 78.900 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Ovládá tudíž '''F.''' v celé Americe dnes jen 81.993 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 377.341 obyv. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Poměry náboženské. ==
{{Prostrkaně|Náboženství katolické}} zapustilo kořeny ve '''F'''-ii již v I. stol. Dle legendy již {{Prostrkaně|Lazar}} a jeho dvě sestry, Marie a Marta, jsouce z vlasti své vyhoštěni, byli bouří zahnáni do Gallie, kde rozšiřovali nauku křesťanskou, a Lazar byl prvým biskupem v Marseillu. — Smyrenský biskup Polykarp, žák sv. Jana ap., poslal svého učně {{Prostrkaně|Pothina}} s jinými věrověstci do Gallie, kteří založili křesť. obce v Lyoně a ve Vienně. Biskup lyonský Pothinus podstoupil za Marka Aurelia r. 177 s četnými křesťany smrť mučennickou. Jeho žák a nástupce {{Prostrkaně|Irenaeus}} spravoval horlivě a prozřetelně, šíře evangelium po Gallii, diécési lyonskou (177—202), až za Septimia Severa v nastalém pronásledování křesťanů u vysokém věku byl sťat. Mučenníků za obou pronásledování, za Marka Aurelia i Septimia Severa, čítá se v Gallii do tisíců. V III. století vyslal papež Fabián 7 biskupů, by tam nauku Kristovu hlásali. Stalo se to se zdarem; neb ku konci III. stol. bylo v Gallii již 19 biskupství, z nichž ve IV. stol. 6 povýšeno na arcibiskupství. Primasem Gallie ustanoven arcibiskup arleský. Když ve IV. stol. bludy donatistů a arianů v Gallii se šířily, slavena proti oněm r. 314 synoda v Arlech, proti ariánům na naléhání biskupa poitierského sv. Hilaria r. 356 v Béziersu. V této době zvláště vynikají sv. {{Prostrkaně|Hilarius}}, jenž na četných synodách zaváděl tuhou kázeň církevní, a sv. {{Prostrkaně|Martin}} tourský, jenž založením prvého kláštera (v Licugé) dbal toho, by Gallie celá křesťanství získána byla.

Když pohanští Frankové v V. stol. severní části země se zmocnili, nepronásledovali křesťanů, nýbrž obcovali s nimi a s výtečnými jejich biskupy pokojně. Král Chlodvig I. (481 až 511), učiniv konec panství řím. v Gallii, pojal křesťanskou princeznu burgundskou Chlotildu za manželku a po bitvě u Tolbiaka roku 496, ve které slíbil, že se dá pokřtíti, zvítězí-li nad Alamany, povolal z Remeše arcibiskupa Remigia, aby jej křesť. víře vyučil, a přijal křest v Remeši o vánocích r. 496 a s ním pokřtěno bylo 3000 mužů z jeho vojska, větším dílem důstojníků, mimo ženy a děti. — Všichni Frankové však se neobrátili, neb ještě po stu létech byli mezi nimi pohané. — Chlodvig byl svého času jediný král katolický a jeho vstup do církve tvoří obrat v církevních dějinách Západu. Zaraziv vítězstvím nad Visigothy r. 507 u Vougle arianismu v Gallii smrtelnou ránu, zemřel r. 511 v Paříži. Ačkoli jeho nástupcové říši Franckou dělili, mezi sebou válčili a se potírali, oddáni jsouce namnoze životu rozmařilému, přece vydávali, jako na př. Childebert I., zákony na potlačení pohanstva, zřizovali nová biskupství a nové kláštery. Biskupové na četných synodách jednali o zdokonalení církevního života a přísné kázni. Kláštery zkvétalý a v nich vědy a uměn}’. Pohříchu domohli se králové velikého vlivu na obsazování biskupství a povolávali k této hodnosti zhusta muže nehodné a neschopné. — {{Prostrkaně|Pipin z Heristalu}}, poraziv r. 732 vetřelé do '''F.''' Araby, zachránil v této zemi křesťanství před islámem. Jeho syn {{Prostrkaně|Pipin}} dal se zvoliti r. 751 za krále Franků a zavolav apoštola Němcův sv. Bonifacia do země, hleděl napraviti, co neschopní biskupové pokazili. Nová dynastie Karlovců (751 až 987) získala si větší zásluhy o náboženství katolické nežli Meroveovci. {{Prostrkaně|Karel Veliký}} pečoval přede vším o vyšší vzdělání kněžstva tím, že zřídil vyšší školy a povolal slovutné učence, jako Alkuina, Pavla jahna, Petra z Pisy a básníka Theodulfa k svému dvoru. Jeho působením měla se zříditi v každém klášteře a v každé farnosti škola, ve které mládež zdarma vyučovati se měla. I o liturgii a liturgický zpěv se staral, zaváděje všude liturgii římskou a zpěv Gregoriánský. Aby kazatelé měli vzor k hlásání slova Božího, pohnul Pavla Warnefrieda, by napsal homiliář. Zakládal pěvecké školy, zavedl varhany do chrámů a podporoval zpěv lidu při bohoslužbě. Zákonodárství manželské řídilo se přesně dle kázně římské. Tehdejší sekta obrazoborců nenalezla půdy v říši Francké. V tomtéž katolicismu příznivém duchu vládl i syn Karlův {{Prostrkaně|Ludvík Pobožný}} (814—840), hledě na rozličných sněmech církevních duchovní život zdokonaliti; avšak spory rodinné ze něho povstalé bránily vývoji církevních poměrů a řádné křesťanské výchově lidu. Pohanští Normané, podnikajíce časté vpády do země, byli od nástupců Ludvíkových pro církev získáni. Bludaři, jako adoptiané, Amalarius Metský, mnichové Gottschalk a Paschasius Radbertus ohrožovali ryzost a jednotu víry. Za to povzneseny byly kláštery, zvláště benediktinskou kongregací clugnskou, na vysoký stupeň.

Nová dynastie {{Prostrkaně|Kapetovců}} (od г. 987) docílila toho, že pro své úzké spojení s církví byla všeobecně uznána. Za vlády {{Prostrkaně|Hugona Kapeta}} povstal veliký spor v příčině obsazení arcibiskupského prestolu v Remeši, na který po dlouhém boji povýšen byl slovutný {{Prostrkaně|Gerbert}}, jenž r. 999 pode jménem Sylvester II., jako první Francouz, za papeže zvolen byl. Sylvester hájil práv papežských proti přehmatům biskupů a šlechticů francouzských. Na synodách ve '''F'''-ii konaných bylo právo pěstní zrušeno a mír boží — treuga Dei — zaveden. Učenci Lanfranck, sv. Anselm, Clugnský opat Odilo, byli ozdobou své doby. Hugona Kapeta syn a nástupce {{Prostrkaně|Robert}} (996—1031) žil jako klášterník; téhož syn a následník {{Prostrkaně|Jindřich I.}} (1031—1060) učinil přítrž loupeži statků církevních od jednotlivých šlechticů páchané. Za jeho panování přibyl papež Lev IX. do '''F.''' a slavil 1. října 1049 synodu v Remeši, ve které svatokupectví, utiskování chudých a dvojženství byly zakázány. — Za chabého krále {{Prostrkaně|Filipa}} svolán církevní sněm do Clermonta, na kterém papež Urban II. r. 1095 ku křižáckým tažením do sv. země vyzýval. — Nejslovutnějším mužem té doby byl sv. {{Prostrkaně|Bernard}}, jehož slovo hýbalo celou '''F'''-ií. Na vysokých školách franc. zkvétala {{Prostrkaně|scholastika}} a {{Prostrkaně|mystika}}. Učenci a sv. biskupy tehdáž '''F.''' oplývala. Povstaly nové řády: cisterciácký, kartusiánský, praemonstratský, templářský, sv. Antonína, Lazara, grammontský, fontevraultský, trinitárský a j. Francouzové měli četné členy v kardinálském sboru a na prestol Petrův v Římě zasedli z nich Urban II., Kalixt II., Urban IV., Klement IV., Innocenc V. a Martin IV. Krále Ludvíka IX. (1226—1270) připočetla církev mezi své světce. Války albigenské zakončeny jsou potlačením těchto bludařů. Papežové hledali ve svých útrapách před Římany, německými králi a protipapeži útočiště ve '''F'''-ii. Právem lze tvrditi, že franc. národ ve XII. a XIII. stol. byl prvním mezi národy křesťanskými. Ku konci XIII. stol. hleděli biskupové franc. práva svá exempcemi rozšířiti. Kdežto dřívější králové byli podporovateli papežů, stal se {{Prostrkaně|Filip IV.}} (1285 až 1314) jejich sužovatelem. Nejen že papeži Bonifácovi VIII. v nastalém sporu o vzájemném poměru mezi duchovní a světskou mocí ztrpčil život, nýbrž přiměl i jeho nástupce Benedikta XI., aby některé dekrety svého předchůdce proti králi a franc. biskupům vydané odvolal a důležité privileje franc. králům udělil. Po Benediktovi XI. vyvolen za papeže Kliment V., jenž byl úplně odvislý od Filipa IV. Řád templářů byl zrušen, jeho statky lakotnému králi přiřčeny a práva katolíků nohama šlapána. Papežové byli nuceni místo v Římě sídliti v Avignoně, jsouce takto pod vrchním poručenstvím králů francouzských.

Též za panování domu {{Prostrkaně|Valoiského}} nebyly politické poměry církevnímu životu ve '''F'''-ii příznivy. Papež Klement VI. (1342–52) utvrdil francouzské otroctví církve jmenováním četných kardinálů franc. a zakoupením hrabství Avignonského, jako by tam papežové stále sídliti měli. Řehoř XI., opustiv r. 1376 Avignon, přesídlil se do Říma; za to však povstal po jeho smrti r. 1378 rozkol, jejž '''F.''', přidavši se místo k pravomocnému papeži Urbanu VI. ku vzdoropapeži Klimentu VII., rozněcovala. Dlouho a marně namáhali se věrní katolíci, aby neblahému rozkolu učiněna byla přítrž, což se podařilo teprve na všeobecném sněmu církevním v Kostnici (1414—1418), kde '''F.''' k jednotě církevní zpět uvedena byla. Obojetným jednáním Karla VII. a franc. kardinálů, kteří Basilejským přáli proti papeži Eugenu III. a IV., vznikl znova rozkol, který však r. 1449 byl šťastně zažehnán. Některé dekrety sněmu basilejského jsou základem t. zv. {{Prostrkaně|pragmatické sankce}}, domnělých výhradních práv králů nad franc. církví, a {{Prostrkaně|gallikanismu}}. Slavní katoličtí učenci doby té jsou: {{Prostrkaně|Gerson}}, {{Prostrkaně|Mikuláš z Clemanges}}, {{Prostrkaně|Petr d’Ailly}}, {{Prostrkaně|Vilém Durandus}} a {{Prostrkaně|Marsilius z Inghena}}. — Následující králové Ludvík XI., Karel VIII. a Ludvík XII. hověli absolutistickým choutkám a snižovali práva církve. Za Františka I. (1515—1547) byl roku 1516 v Římě uzavřen konkordát, jímž králové franc. v oboru církevním velikých práv nabyli. Pod nezletilými králi Františkem II. a Karlem IX. kalvinismus, v zemi zmohutněv, katolické náboženství ohrožoval.

Na poč. vladaření dynastie {{Prostrkaně|Bourbonské}} kardinál {{Prostrkaně|Richelieu}} hugenoty jako politickou stranu seslabil a dobytím jejich pevnosti La Rochelly 70letou náboženskou válku ukončil. K tomuto vítězství dopomohla náboženská obnova u katolíků franc. Nebo přijetím dekretů všeobecného sněmu církevního Tridentského bez výhrady uvnitř se konsolidovali; slovutní mužové, jako světci {{Prostrkaně|František Saleský}} a {{Prostrkaně|Vincenc Paulánský}}, statečné kněžstvo jim odchovali. Četní výteční biskupové zakládali z nařízení sněmu Tridentského své semináře a slynuli jako spisovatelé; na slovo vzatí učenci ve všech oborech církevní vědy, zvláště řečníci {{Prostrkaně|Bossuet}}, {{Prostrkaně|Fénelon}}, {{Prostrkaně|Fléchier}}, {{Prostrkaně|Massillon}} a {{Prostrkaně|Bourdaloue}}, sloužili církvi franc. k veliké ozdobě. Noví řádové působili na poli školním, jako otcové křesťanského učení, školní bratří a sestry; sulpiciáné, sudisté a oratoriáni vychovávali kněžstvo pro duchovní správu, mauriné pěstovali vědy bohoslovecké, lazaristé starali se o missie, milosrdné sestry o nemocné atd. Pod despotickými králi Ludvíkem XIV. a XV. zasazeny byly církvi katol. dvě hluboké rány, a to {{Prostrkaně|gallikanismem}} a {{Prostrkaně|jansenismem}} (v. t.), kterými působení církve bylo oslabeno. Encyklopédisté s Voltairem v čele hlásali čiré bezbožství, usilujíce křesťanství v zemi zcela vyhubiti. Zrušení řádu jesuitského (1764). nešťastné politické poměry, nemravnost král. dvora a velmožův franc., finanční tíseň připravovaly velikou {{Prostrkaně|revoluci}}. V této po návrhu odpadlého biskupa Talleyranda statky církevní r. 1789 prohlášeny za národní majetek a zabrány, katolické řády mužské i ženské s nepatrnými výjimkami zrušeny a pro klerus prohlášena tak zvaná {{Prostrkaně|civilní konstituce}}, na kterou přísahati hned na počátku 50.000 kněží se zdráhalo. Kněží a biskupové své povinnosti věrní jsou žalařováni, ze země vyhoštěni neb i odpraveni. Za hrůzovlády vše křesťanské odstraněno, kostely pobourány a konečně roku 1793 veškeren náboženský řád zrušen, ačkoli celé provincie pro katolické náboženství bojovaly hrdinsky. Po hrůzovládě byl kult katol. r. 1795 opět dovolen.

{{Prostrkaně|Napoleon}} pokládal náboženství katolické za mocnou podporu státu a proto snažil se z politických a sobeckých příčin s papežem Piem VII. ujednati {{Prostrkaně|konkordát}}, by církevní řád opět byl zaveden. Tato smlouva obapolně uzavřena jest r. 1801 a jí rozhodnuto o knězích a biskupech, kteří přísahali na konstituci; počet arcibiskupství snížen na 9, diécésí na 48, některé svátky zrušeny. Napoleon přidal o své ujmě ke konkordátu t. zv. {{Prostrkaně|organické články}} a tím tuto smlouvu obapolnou oslabil. Docíliv svého účelu, chtěl býti v církvi pánem, zabrav církevní stát a zajav papeže Pia VII. Pod Ludvíkem XVIII. a Karlem X. vedlo se církvi lépe; nebo počet diécésí byl rozmnožen, kněžstva přibývalo a duchovní řádové započali opět svou činnost. R. 1822 byl založen v Lyoně spolek pro rozšíření víry, který až po dnes blahodárně působí. {{Prostrkaně|Chateaubriand}}, {{Prostrkaně|Lamartine}} de {{Prostrkaně|Maistre}}, {{Prostrkaně|Bonald}} a jiní spisovatelé obhajovali duchaplně víru proti nevěře. Revoluce r. 1830 opět valnou měrou škodila náboženství katolickému ve '''F'''-ii. Po té staral se Ludvík Filip a s ním výteční biskupové, by národní škola zvelebena byla. Učenci Gaume, Migne, Montalembert, Ségur, Guéranger, řečníci Sibour, Ravignan, Lacordaire a j. šířili křesťanské idee mezi vzdělanci franc. — Napoleon III. byl náboženství katolickému dosti přízniv, stavěl kostely, zřizoval nová biskupství (Laval, arcibiskupství alžírské s biskupstvími constantinským a oránským) a dbal toho, by způsobilí mužové povyšováni byli za biskupy. Duchovní řádové o školy, nemocnice a missie pečující zvláště za něho se rozmnožili. Pro missie působí '''F.''' více nežli všechny ostatní katolické země. Nynější republika není příznivá náboženství katolickému. — '''F.''' rozděluje se nyní v 84 diécésí, které tvoří 7 církevních provincií. ''[[Autor:František Krásl|Ksl.]]''

{{Prostrkaně|Církev evangelická}}. Reformace měla ve '''F'''-ii s počátku směr luteránský, záhy však nabyl převahy vliv reformovaný z blízké Genevy. Evangelíci, zvaní {{Prostrkaně|hugenoti}} (v. t.), byli pronásledováni králem Františkem I. (1515—47), podnikli za vedení bourbonské rodiny boj s následujícími králi (Jindřichem II., Františkem II., Karlem IX. a Jindřichem III.), vedenými stranou katolickou, zvláště rodinou Quisů, kteří byli politickými protivníky Bourbonů. Rostoucí církev ev. prohlásila na prvém národním reform. synodu v Paříži r. 1559, obeslaném 72 sbory, konfessí francouzskou (''confessio gallicana''). Náboženské války hugenotské, počtem 8 (1562-89), pojistily hugenotům přes hrozné krveprolití Bartolomějské noci (1572) svobody vždy rozsáhlejší, až Jindřich IV. (1589—1610) Bourbonský, jenž přestoupením k církvi katol. koupil si korunu královskou (1593), ediktem Nanteským (1598) svým dřívějším souvěrcům poskytl náboženskou svobodu a rovnoprávnost obmezenou zákazem svobodného vykonávání náboženství v Paříži a čtyřech větších městech. Po Jindřichově smrti byli hugenoti především Richelieuem zbaveni své politické moci a potom vší náboženské svobody Ludvíkem XIV., jenž dragonády zavedl a r. 1685 edikt Nanteský zrušil, čimž evangel. církev pozbyla práva k dalšímu trvání. Asi 3 mill. evangelíků ze země prchlo, ostatní v zemi zůstavší tvořili církev pouště (viz Camisard). Po prohlášeních o lidských právech a svobodách r. 1789 a 1795 teprv r. 1802 zabezpečil Napoleon I. opět evangelíkům náboženskou svobodu a občanskou rovnoprávnost, kterouž rozmnoženou a rozšířenou (1852 a 1871) až do dnešního dne drží.

Ve '''F'''-ii jest více než 550.000 reformovaných ve 532 farnostech, a 200.000 luteránů; každá z těchto větví užívá ve vnitřních záležitostech samosprávy, upravené presbytero-synodním zřízením, za zevního dozoru státního. Orgánem sborovým jest staršovstvo, okresním pro 6000 duší konsistoř, krajským pro 5 konsistorních okresů provinciální synod (inspekce) a nejvyšším orgánem generální synod. Prvý generální synod reformovaný konal se r. 1872, na němž opanoval směr positivní proti liberálnímu; téhož roku sešel se synod luteránský, jenž zamítl snahy unionistické ve vlastním středu se objevivší a přiznal se k augšpurské konfessí. Církev reformovaná má dvě bohoslovecké fakulty, v Paříži a Montaubanu, luteránská jednu v Paříži. Vedle reformované církve, zvané státní, ustavila se r. 1849 svobodná reformovaná církev (''Union des églises évang.'' čili ''Eglise libre''), na státu nezávislá, přičiněním faráře F. Modona, která čítá více než 50 sborů. Církev evang. ve '''F'''-ii vyniká čilou a obětavou prací na poli vnitřní a vnější missie, má missijní společnosti a stanice, společnosti biblické, evangelisační a j. Srv. Herzog, Realencyklop. 2. vyd., Calmer, Kirchenlexicon (1890). ''[[Autor:Bohumil Mareš|BM.]]''

== Školství a ústavy dobročinné. ==
Ve středověku spočívalo školství '''F.''' v rukou církve a řádů, což přešlo i do nového věku a trvalo až do r. 1833; neboť usnesení národního shromáždění z doby velké revoluce nebylo nikdy provedeno. Částečně do světských rukou přešlo školství zákony z r. 1833. Důležitější škol. zákony vydány r. 1850, 1854 a 1867. Po válce r. 1870—71 provedena úplná reorganisace školství. Ministr Waddington vymohl 60 mill. fr. na stavbu škol v chudých obcích, neboť při počátku třetí republiky 28.000 škol nemělo vlastních budov. Ministr Bardoux vyžádal si k účelům školským od komor na 5 let 60 mill. fr. a jiných 60 mill. jako školskou půjčku obcím. Jeho nástupce Jules Ferry navrhl a prosadil pověstné tři zákony školské, první ze 27. ún. 1880 o reorganisaci vrchní rady školské, druhý z 18. bř. 1880, jenž vracel státu právo udíleti hodnosti akademické, což před tím bylo vyhrazeno toliko katolickým universitám, a konečně zákon z 16. června 1881, jímž zrušeny tak zvané ''lettres d’obédience'', na jejichž základě mohli až dosud členové řádů vyučovati beze zkoušky učitelské. Řádům státem neuznaným vyučování jakékoliv zakázáno. Řeholní vyučování ve '''F'''-ii bylo tím velice ochromeno. K opatření sil vyučovacích zřizovány v každém departementu učitelské semináře o třech ročnících, s bezplatným vyučováním a zaopatřením, při závazku učiti aspoň 10 let na státních ústavech. Nyní jest takových učit. seminářů ve '''F'''-ii 171. Pro vychování seminárních učitelů zřízen i vyšší mužský seminář v St. Cloudu a ženský ve Fontenay-aux-Roses.

Všeobecná nucená návštěva školní zavedena ve '''F'''-ii teprve zákonem z 28. bř. 1882, jenž vedle toho zaručuje ve škole úplnou svobodu náboženskou. Vyučování náboženství děje se mimo školu. Nucená návštěva školní trvá od dokončeného 6. do dok. 13. roku, lze však již po dokonaném 11. roce složením zkoušky propouštěcí zbaviti se další návštěvy školní. Veřejné školy jsou buď chlapecké, dívčí neb smíšené. Na dívčích a obyčejně i na smíšených vyučují učitelky, na chlapecké učitelka jen tehdáž, je-li manželkou, sestrou nebo blízkou příbuznou ředitele školy. Správcem neb učitelem školy, jak veřejné tak soukromé, může býti toliko Francouz. Služné učitelstva škol obecných, upravené zákonem z 19. čce 1889, kolísá mezi 800 a 2000 franků (400—1000 zl.), k čemuž náleží ještě byt a místní přídavek. K obecným školám náleží {{Prostrkaně|opatrovny}} (''écoles maternelles'') pro dítky od 2—5 let. Od r. 1886 jsou nařízeny obligátně při všech školách. Přechod od opatroven k obecné škole tvoří {{Prostrkaně|přípravky}} pro dítky od 4—7 let. Záhy zřízeny byly ve školách francouzských {{Prostrkaně|školní spořitelny}}. Jejich působnost umenšila se ovšem značně zřízením státních spořitelen poštovních. Po způsobu švýcarském ujaly se ve '''F'''-ii {{Prostrkaně|feriální kolonie}} a s nimi spojené {{Prostrkaně|feriální vyučování}}. Pouze pařížských dětí posláno v létě r. 1888 na venek 22.268 hochů a 13.158 děvčat. Podle nařízení z 6. čce 1882 organisovány t. zv. {{Prostrkaně|školní bataillony}}. Ve školním roce 1889—90 bylo všech národních škol (''écoles primaires'') ve '''F'''-ii 81.857, tudíž 213 na 100.000 obyv. Z toho bylo 67.628 chlapeckých a smíšených, 14.229 dívčích, 67.359 veřejných, 14.498 soukromých. Na 18.629 školách vyučovali ještě členové řeholí. Žactva zapsaného bylo t. r. 5,601.567 (1400 na 10.000 obyv.), z toho 3,087.505 hochů, 2,514.062 děvčat, na veřejných školách 4,405.543, na soukromých 1,196.024, na světských 3,896.700, na řeholních 1,704.867. K poslednímu ročníku školy obecné připojují se {{Prostrkaně|školy pokračovací}} (''cours complémentaires'') s nejméně dvouletým kursem vyučovacím. Učivo řídí se dle místních poměrů a hledí k potřebám hospodářským, průmyslným a řemeslným. Se školou obecnou mají školy tyto společného správce. R. 1890 bylo jich 468 se 40.600 žáky. {{Prostrkaně|Měšťanské školy}} (''écoles primaires supérieures'') jsou podobny našim a mají kurs nejméně dvouletý. R. 1890 bylo jich 203 chlapeckých a 77 dívčích. Vedle těchto jsou ještě {{Prostrkaně|školy řemeslnické}} s 3letou návštěvou, jež přijímají žáky po dokonaném 12. roce. Opatrovny, přípravky školy národní, pokračovací, měšťanské a řemeslnické, tvoří dohromady ''l’enseignement primaire''. Školství toto nalézá se dnes ve skvělém stavu a výsledky jeho jsou znamenité. Kdežto r. 1827 pouze 42 % obyv. '''F.''' umělo čísti, r. 1870 umělo čísti již 80, r. 1886 však téměř 90 % obyv. Ovšem také oběti státem v tomto směru přinesené jsou veliké; tak pouze subvence k vystavění školních budov v l. 1870–86 obnášely přes 360 mill. franků. Našemu střednímu školství rovná se ve '''F'''-ii ''l’enseignement secondaire''. Střední školy franc. liší se v lycea (''lycées''). t. střední školy, vydržované státem, {{Prostrkaně|kolleje}} (''collèges''), t. střední školy vydržované obcemi, a t. zv. ''établissements libres'' (svobodné ústavy), světské i řeholní. Absolvováním středního ústavu dosahuje se baccalaureatu. R. 1891 bylo středních ústavů 1004 se 152.855 žáky, a sice 107 lyceí s 57.746 ž., 246 kollejí s 33.968 ž., 306 svob. etablissementů libres světských s 15.854 ž. a 345 svob. etabl. duchovních s 52.287 žáky. Vedle toho existuje ve '''F'''-ii 24 lyceí pro dívky s 3956 žákyněmi a 27 kollejí s 3088 žákyněmi.

{{Prostrkaně|Vysoké školství}} '''F.''' (''l’enseignement supérieur'') jest z nejstarších v Evropě. Universita pařížská jest co do stáří druhou (první byla v Bologni) v Evropě a byla až do konce středověku vědeckým střediskem našeho zemědílu. V XVI. stol. poklesla její sláva, zvláště když jesuité jali se zakládati v Paříži a na venkově samostatné ústavy. Při vydání ediktu bloiského r. 1579 měla '''F.''' 21 universit. Později začala vláda rozšiřovati moc svou i na university. Tak již Jindřich IV. pozměnil universitu pařížskou a Colbert r. 1679 reformoval fakulty právnické, načež sledovala r. 1707 i reforma fakult medicinských. Skutečně reorganisatorsky zasáhl i zde Napoleon I.,, utvořiv v »Université de France« jednotný, systematický ústav vysoký s pevnou organisací. Dále stavěno zase až v posledním čtvrtstoletí po válce franc.-německé. Jak mnoho tu vykonáno, o tom nejlépe svědčí srovnání budgetů. R. 1868 připlácel stát na vysoké školy 221.154, r. 1889 však 9,492.595 fr., nehledíc ku 5,000.000 fr., jež dostaly university v poplatcích za hodnosti akademické. Města universitní věnovala v l. 1871—85 na své vysoké školy 46½ mill. fr., jediný Lyon 7,000.000, Bordeaux 4,000.000 fr. Vedle státních existují ještě t. z v. {{Prostrkaně|fakulty svobodné}} (''facultés libres''), vzniklé po r. 1875 hlavně přičiněním franc. episkopátu v Paříži, Angersu, Lille, Lyonu, Marseilli, Toulouse a Nantech a udržované prostředky soukromými. Vyučování na nich jest asi totéž jako na státních, avšak platné zkoušky státní skládají se dle zákona z 18. bř. 1880 na ústavech státních. Řádní professoři jsou jmenováni po návrhu fakulty presidentem republiky. Mají platu v Paříži 12.000—15.000 fr., na venku 6—11.000 fr. Našim mimořádným professorům universitním rovnají se zde učitelé zvaní ''agrégés'', s platem asi polovičním. Čím jest u nás sbor professorský jednotlivých fakult, tím jest ve '''F'''-ii ''conseil de la faculté''. Fakulty státní nalézají se z pravidla v sídlech akademií. Nyní jest ve '''F'''-ii 15 fakult literárních (''facultés des lettres''), 15 vědeckých (''f. des sciences''), 12 právnických (''f. de droit''), 4 lékařské (''f. de médecine''), 2 pro theologii protestantskou. Mimo to existují vysoké školy lékárnické a smíšené přípravné školy pro medicinu a farmacii. Vedle toho sluší v řadu vysokých škol počítati ještě některé ústavy odborné — mezi nimi ústavy první svého druhu na světě — z nichž však některé podřízeny jsou také jiným ministerstvům mimo min. vyučování. Jmenujeme Collège de France, Museum d’histoire naturelle, École des Chartes, É. des langues orientales, É. normale supérieure, É. des beaux-arts, Conservatoire de musique et de déclamation, É. des hautes études (pod minist. vyuč.), proslavené ústavy École polytechnique, jež sloužila za vzor všem ostatním v Evropě, v první řadě pražské, É. des ponts et chaussées, É. des mines, dále É. politique, Institut agronomique, É. d’agriculture v Grignonu, Montpéllieru a Grand-Jouanu, É. forestière v Nancy, É. supérieure de guerre, É. d’application d’artillerie et du génie ve Fontainebleau, É. de cavalerie v Saumuru, É. spéciale militaire v Saint-Cyru. É. navale v Brestu, É. d’application du génie maritime a jiné.

Nejvyšší instancí v záležitostech školství jest ministerstvo veřejného vyučování (''ministère de l’instruction publique''). Pro každé z hlavních oddělení (''l’enseignement primaire'', ''secondaire'', ''supérieur'') utvořeno zde zvláštní ředitelství. Vedle toho zřízena jako nejvyšší poradní sbor státní ve věcech vzdělání dekretem z 27. ún. 1880 vrchní rada ''Conseil supérieur de l’instruction publique''. V radě této zasedá 9 presidentem jmenovaných vysokých hodnostářů universitních a 4 členové nestátního svobodného vyučování, členové Institutu, Collège de France, různých fakult a volení zástupcové všech vysokých, středních a národních škol, ředitelé a ředitelky ústavů učitelských. Všichni mají úřad na 4 roky a jsou zase volitelní. Sbor ten, jenž má 2 roční řádné schůze, jest nejvyšším správním a disciplinárním dvorem ve věcech školských. Užší výbor z tohoto sboru tvoří stálá sekce (''section permanente''). Vedle toho existuje poradní výbor veř. vyučování (''comité consultatif de l’enseignement public''), jejž sestavuje ministr vyučování z vyšších úředníků školské správy a ze zástupců jednotlivých odborů. Podává referáty o všech otázkách, jež se nepředkládají radě vyšší nebo její stálé sekci. — Za účelem dozoru školského jest '''F.''' rozdělena na 17 školských okresů (''académie''), počítaje v to ovšem i okres alžírský. Akademické radě (''conseil académique'') předsedá rektor, jemuž přísluší právo dozoru na obecné školy a semináře učitelské. Rada akademická jest správním dvorem prvé instance a vychází z voleb státního učitelstva na školách středních a vysokých a má také právo dozoru na tyto školy. Akademie tyto mají města Aix, Alger, Bordeaux, Caen, Chambéry, Clermont, Dijon, Grenoble, Lille, Lyon, Montpellier, Nancy, Paříž, Poitiers, Rennes, Toulouse. Paříž, Lille a Marseille mají své zvláštní akademické inspektory pro národní školy. Vedle toho jsou školní rady departementní, jichž předsedou jest vždy prefekt departementu. V každém depart. jest akademický inspektor, vykonávající dozor na školy střední a s prefektem i na školy národní. Ve všech větších městech nalézají se zvláštní školdozorci pod vrchním dozorem inspektora akademického; nade všemi školdozorci jsou generální inspektoři v Paříži.

Zde také jest vzpomenouti, že ve '''F'''-ii děje se i mimo školu mnoho pro všeobecné vzdělání. Téměř každé větší město má veřejnou, někdy velmi značnou, knihovnu a většina z nich i musea. Společností vědeckých tu jest množství tak veliké, že snad jen Spojené Státy sev.-americké mohou v tom s '''F'''-ií závoditi. Tak jen zeměpisných společností má '''F.''' dnes neméně než 30. Výkvět vzdělanosti soustřeďuje se z dobré polovice v Paříži.

{{Prostrkaně|Ústavy dobročinné}} zakotvily se záhy ve '''F'''-ii, časem pak zorganisovaly se snahy, odpomoci bídě lidské, tak, že ve mnohých odborech mohou sloužiti cizině za vzor. Koncem r. 1889 měla '''F.''' 1639 nemocnic se 180.473 lůžky. Přijato bylo do nich během t. r. 492.707 nemocných a 31. pros 1889 nalézalo se ve '''F'''-ii 54.419 osob v ošetřování. Příjem činil 119,733.368 fr., vydání 114,718.221 fr. Dětí nalezených, opuštěných a sirotků podporováno bylo celkem 75.215 nákladem 17,200.000 fr. Ústavů pro choromyslné bylo 110 (z toho 45 soukromých), v nichž r. 1889 bylo v ošetřování 26.006 mužů a 29.851 žen, úhrnem 55.587 osob. Bohatství jest ve městech celkem mnohem větší než na venkově. Totéž platí však také o chudobě a ve stejném poměru k tomu stojí organisace dobročinná. Z obcí majících méně než 500 obyv. sotva třetina má úřad dobročinný (''bureau de bienfaisance''), z obcí mezi 500—1000 ob. více než polovice. V průmyslovém departementu Nord připadá (již r. 1882) 95 úřadů na 100 obcí, v rolnickém depart. Allier pouze 13. Počátkem r. 1888 bylo 15.250 úřadů dobročinných pro 36.121 obcí, jež podporovaly 1,647.720 osob. Zákonem ze 24. čna 1851 organisovány zastavárny (''Monts de piété''), jichž jest tu 42. R 1889 udělily půjček 60 mill. fr. Záhy vyvinuly se spolky vzájemně se podporující (''Sociétés de sécours mutuel''). Již r. 1852 bylo jich 2438 s 270.000 členy, r. 1889 dostoupil však počet jich 8427 s 1,105.000 členy a reservním fondem více než 80 mill. fr. Pokladna pro zaopatřen! ve stáří (''Caisse Nationale de retraite pour la vieillesse'') měla r. 1891 příjem 117,2 mill. fr. Odkazy a dary departementům, obcím a veřejným ústavům r. 1888 činily 31,478.791 fr, z čehož připadlo nemocnicím 16,645.260 fr., obcím a departementům 6,924.811 fr., církvi 6,645.896 fr., školám, akademiím a vědeckým společnostem 718.826 fr., chudobincům 543.698 fr. Úhrnný příjem francouzské veřejné dobročinnosti vzrostl ze 117 mill. r. 1871 na 159 mill. fr. r. 1889. Vedle toho má ve '''F'''-ii velikou důležitost dobročinnost soukromá. Jest tu mnoho podpůrných společností jednotlivých konfessí a neméně značný počet společností světských, v jichž čele sluší jmenovati zvláště pařížskou Filanthropickou společnost, nejstarší toho druhu ve '''F'''-ii. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Právní dějiny. ==
Právní dějiny '''F.''' jsou ve velkých svých rysech podobny dějinám jiných západoevropských států. V prvé době spojeny jsou, aspoň pokud běží o území nynější sev. '''F.''', s právní historií Německa. Tato prvá perioda trvala až do rozpadnutí se Franckého království. Od této doby vyvíjí se právo německé i francouzské každé samostatně, avšak spočívajíc na stejných sociálních podmínkách, vykazuje obé právo i v dalším vývoji velmi mnoho podobností. Dříve než v Německu vyvinula se lenní soustava v říši západofrancké. Moc královská jest na počátku franc. právních dějin velmi slabá, korunní vasallové vládnou v území svém téměř neodvisle. Feudalismus vzal však ve '''F'''-ii také dříve za své než v Německu. Celkem trvala soustava lenní ve '''F'''-ii až do XVI. stol, kdy vystřídána byla vládou absolutní. Zbytky feudalismu přežily však i skoro celé XVIII. stol. a byly odstraněny teprve revolucí. Dle své intensivnosti dělena bývá feudální vláda ve '''F'''-ii na dvě období. První období trvalo až do stol. XII. Lenní soustava byla v plném svém květu '''F.''' dělila se na množství malých feudálních států, pojených dohromady jen svazkem manským. Pánové těchto státečků vykonávali ve svém území táž práva jako král. Správa královská obmezovala se jen na území, které náleželo králi přímo jako vlastnictví. Od stol. XIII.—XVI. nastoupilo druhé období lenního regimu. — Prvotné manské právo podlehlo následkem různých vlivů velikým změnám. Války křižácké učinily léna přístupnými i nešlechticům, což se původně příčilo přísným zásadám systému lenního. Města ve stol. XI. a XII. zbohatla a osvobodila se ode jha feudálního tím, že si vymohla občanské i politické svobody. Vedle dosavadních dvou tříd obyvatelstva, pánů (k nimž počítati sluší i duchovenstvo) a poddaných povstala ještě třetí třída lidí požívajících práv listinami zaručených, kteří byli ovládáni novým právem, právem obyčejovým (''droit coutumier''). Od XII. stol. počala též růsti moc královská a obmezovala soustavu feudální. Kdežto do XI. stol. měla královská nařízení platnost hlavně jen v území korunním (královském), vydávány byly, počínajíc XII. stol., královské ordonnance i pro všechna ostatní území '''F.''' V právu soukromém bujel sice partikularismus ještě skoro po celé století XVI., avšak v oboru státního práva má velký význam zákonodárství královské již od XIII stol.

XIV. a zvláště XV. stol. tvoří přechod od vlády feudální k absolutní. Králové franc. odňali znenáhla lenním pánům všechna politická práva spojená s lennictvím, jako právo vésti válku (již ve XIV. a pak opětně ve století XV.), raziti minci (1361), vybírati daně (v XVI. stol.) atd., tak že vlastnictví léna obmezovalo se jen na práva soukromá. Osobivše si dotčená politická práva sami, vládli králové franc. od XVI. stol. až skoro do sklonku XVIIT. stol. neobmezeně, podporováni jsouce v absolutistických a centralisačních svých snahách četným úřednictvem. Charakteristickou známkou periody absolutní jest, že králové, zvítězivše úplně nad feudalismem, snažili se podrobiti všechny části říše, tou dobou již konsolidované, týmž zákonům a téže správě. Místní rozdíly v právu měly sice pominouti, avšak přes to nepovzneslo se zákonodárství regimu absolutního na vyšší stanovisko lidské, dle něhož by bylo musilo odstraniti dávno již přežilou nerovnost osob i statků před zákonem. Zákony měly namnoze povahu výsad, výhodných jen pro šlechtu, duchovenstvo a částečně i pro měšťanstvo. Mezi těmito plnoprávnými státními občany a ostatním bezprávným obyvatelstvem rozevřela se propast nepřeklenutelná. Blížila se veliká doba revoluce, jež hrozila pohřbiti veškeru minulost i se zděděnými výsadami a přednostmi. Vláda učinila několik pokusů, aby zlepšila stav poddaného lidu a stav utiskovaných dosud protestantů, avšak bylo již pozdě. Trpělivost bezprávných tříd byla již vyčerpána. Revoluce nedala se odvrátiti.

Revolucí (1789) nastává nové období francouzských právních dějin. Podstatným jeho znakem jest, že dosavadní společnost, založená na nerovnosti osobní i věcné, nahrazena byla společností novou, v níž pro každého platilo a platí právo stejné. Rovnost a ostatní revoluční zásady prováděny byly ve všech možných oborech právního a sociálního života. V některém směru bylo sice přestřeleno, avšak celkem učiněn byl ohromný krok ve vývoji člověčenstva.

{{Prostrkaně|Prameny práva francouzského}}. V době předkapetovské platila ve '''F'''-ii jednak práva barbarská (germanská), jednak právo římské. Z práv germanských byl to zvláště zákon {{Prostrkaně|Salický}}, zákon {{Prostrkaně|Ripuarský}}, zákon {{Prostrkaně|Burgundský}} krále {{Prostrkaně|Gundebalda}} a zákon Visigotský. Pro poddané římského původu v říši Visigotské bylo v užívání ''Breviarium Alaricianum'' a pro římské poddané v Burgundsku kompilace, známá pode jménem ''Responsa Papiani'' čili ''Lex romana Burgundionum''. Mezi těmito různými právy vykonávaly jakousi sjednocovací činnost ''capitularia'' franckých králů. K jednotě přispívalo značně též {{Prostrkaně|právo církevní}}. Právní dualismus franc., mající původ v různém složení franc. národa ze živlu římského a germanského, udržuje se i po pádu říše Francké a přechází do doby Kapetovců. Právo severního jazykového území (''langue d’oil'') jest právo původu ryze germanského; teprve později bylo modifikováno institucemi práva římského a církevního. Naproti tomu udrželo se v jižním jazykovém území (''langue d’oc'') právo římské, a sice původně jako osobní právo římského obyvatelstva a později jako právo territoriální, které se vyvinovalo pod vlivem Justiniánovy kodifikace a její literatury, jakož i na základě italské právní doktriny. Avšak ani právo římské nezachovalo se neporušené a přijalo mnohé názory práva germanského. Tímto způsobem sbližovalo se právo psané (římské) s právem obyčejovým (germanským), tak že při vší různosti a partikularismu dospívá se znenáhla k jakési jednotě, aspoň v zásadních ideách. Jednota ona jest částečně výsledkem tvořícího se jednolitého franc. národa, částečně i výsledkem rostoucí moci královské a konečně i výsledkem studia práva římského a církevního. Nová tato doba datuje se od XIII. stol. Sjednocující činností působí zejména královské soudnictví, úřednictvo a královská moc nařizovací. Do XI. stol. nemáme mnoho právních pramenů. Badání přestati musí hlavně jen na výsadách a různých listinách. Jen v jižní '''F'''-ii vyvinulo se několik místních práv. Od XII. a zejména pak XIII stol. sepisuje se i obyčejové právo severní '''F.''', tak jak bylo u soudů v užívání. Celkem lze právní prameny franc. z doby feudalismu rozděliti dle těchto skupin: ''A'') soukromé sbírky práv městských a zemských, jež měly moc zákona. ''B'') právní knihy a díla právnické literatury. ''C'') sbírky rozsudků a nálezů. ''D'') statuty a nařízení (''établissements'' a ''ordonnances'').

''A'') Ze soukromých sbírek práv městských a zemských ze stol. XIII.—XV. uvésti sluší četné knihy, vypočtené ve čl. {{Prostrkaně|Coutume}}.

''B'') {{Prostrkaně|Právní knihy}} mají namnoze ještě větší důležitost pro seznání starého franc. práva než dotčené shora sbírky právních zvyklostí. Podávajíť zhusta nezbytný výklad obyčejového práva a obsahují cenné úvahy, k nimž těžko by dospěl moderní právník, neznající právních poměrů tehdejší doby. Do skupiny právních knih náleží především sbírka ''Établissements de Saint Louis'', jež připisována byla od některých autorů sv. Ludvíkovi a pokládána za jeho zákonník. Dle badání Violletova (»Les sources des Établissements de St. Louis«, 1877) jest to však pouhá soukromá kompilace různých právních pramenů z let 1272—73. Dílo má 2 knihy. V první knize jsou mimo jiné obsaženy zvyklosti touraine-anjouské, ve druhé knize z velké části obyčejové právo orléanské. Za jednotlivými kapitolami jsou četné citáty z Pandekt, Institucí a z Dekretálií. Ačkoli dílo jest povahy soukromé, mělo veliký vliv. Čerpáno z něho pro doktrinu i pro sbírky právních obyčejů. Vydání obstaral Laurière v I. sv. Ordon. des rois de France. Znamenitou studii o pramenech této sbírky vydal dotčený již Viollet. K nejlepším plodům středověké právnické literatury ve '''F'''-ii počítati sluší ''Les coutumes du Beauvaisis'', sepsané od {{Prostrkaně|Fil. Beaumanoira}}, který byl na různých místech baillim a sénéchalem a pak členem parlamentu. Zemřel r. 1296. Mistrovské jeho dílo o obyčejovém právu země Beauvaisis z r. 1283 nabylo v sev. '''F'''-ii neobyčejné autority. Jako bailli vykonával B. funkce soudní i správní, i podává kniha jeho obraz veškerého práva soukromého i veřejného. B. jest z prvých legistův, kteří znamenitě prospěli monarchii v boji proti feudalismu. Nicméně nepřiznává králi moci absolutní, nýbrž jen obmezenou. Co se týče poměru moci světské k církevní, hájí její neodvislost vůči církvi. Dílo Beaumanoirovo vydal Beugnot r. 1842.

Záhy pořizovány byly ve '''F'''-ii také překlady jednotlivých částí Corpus juris civilis, a výklad práva domácího podáván ve spojení s výtahy z cizího práva. Uvésti sluší zvláště dvě knihy tohoto způsobu: ''Conseil à un ami'', práce {{Prostrkaně|Pierra de Fontaines}} z doby kolem r. 1253, a ''Li livres de jostice et de plet'' asi z r. 1270. Prvá kniha, jež jedná o zvyklostech Vermandoisu, jest namnoze jen volným překladem římských pramenů, jež autor přispůsobuje franc. právním obyčejům. Jest to sice jedna z nejstarších knih o franc. právu, přes to však nemá pro studium tohoto práva oné důležitosti jako »Établ. de St. Louis« nebo kniha Beaumanoirova, poněvadž míchá právo obyčejové s římským. Nejnov. vyd. od Marniera r. 1846. - Kniha ''Li livres de jostice et de plet'' obsahuje směsici práva římského, církevního a obyčejového. Ve značné míře jest skoro slovným překladem Pandekt. Má se za to, že napsána byla nějakým universitním posluchačem dle přednášek professera (snad na univ. orléanské). Vyd. od Rapettiho s glossářem slov vyšlých z užívání od Chabailla r. 1850 v Coll. de doc. inédite.

K nejstarším právním knihám patří též tak zv. Jerusalemské a Antiochijské ''Assises'', jež podávají obraz starého franc. práva tak, jak se vyvinulo v Malé Asii. Poznání jejich jest tím důležitější, poněvadž právo v nich obsažené nepodlehlo vlivu práva římského, jakože pozorujeme na právu vlastní '''F.''', kde studováno právo římské a církevní na universitách v Montpellieru, v Paříži, v Orléaně, v Angersu a Toulouse. Právo franc. přinesli na východ křižáci. Již Gottfried Bouillonský dal na poč. XII. stol. redigovati dva zákonníky, z nichž jeden určen byl pro šlechtu, druhý pro měšťanstvo. Oba zákony byly zavřeny do skříně a chovány v chrámě sv. hrobu. Gottfried zřídil také dvě soudní stolice: dvůr vysoký čili rytířský (''haute cour'' č. ''cour des chevaliers'') pro šlechtu a nižší čili měšťanský (''baisse cour'' čili ''cour des bourgeois'') pro měšťanstvo. Když r. 1187 Jerusalem padl do rukou Saladina, ztratily se oba zákonníky. Úřady a soudy přeneseny byly z Jerusalema do Akky. Na základě dřívějších zákonů, nyní ztracených, vytvářela se tu soudní praxe. Tato praxe přešla pak ze Syrie do království Cyperského, odtud do Cařihradu a z Cařihradu do Řecka. Od XIII. stol. povstávají spisy o východním právě franc. Filip de {{Prostrkaně|Navarre}}, franc. rytíř, který působil v Akce a na Cypru, sepsal právo vysokého dvora, a sice pro účel theoretický. Jean d’Ibelin doplnil dílo to a přizpůsobil je praktické potřebě. Kniha publikována byla r. 1369 v Cypru jako zákon a chována byla v kathedrále v Nikosii. Avšak i toto dílo se ztratilo. Ve XIV. stol (1324–1361) napsal v Cypru praktický právník ''Abrégé du livre des Assises de la Cour des bourgeois.''

Po dobytí Cařihradu r. 1204 platilo právo jerusalemské též v latinském císařství Cařihradském, v jehož čelo postaven Baudoin, hrabě Flanderský, a v knížectví Achajském nebo Morejském. Obsaženo bylo v knize zv. ''Assises de Romanie'' čili ''Liber consuetudinum imperii Romaniae''. Sbírku všech Assises vydal Beugnot v Recueil des historiens des croisades (1841—43, 2 sv.). Starší, avšak nejlepší vydání Assises nižšího dvora jest od Kauslera (Les livres des Assises, 1839). — Francouzské právo, jež platilo ve knížectví Antiochijském, obsaženo je v ''Assises d’Antioche''. Původní text se nezachoval, nýbrž jen armenský překlad, který vydán byl s textem novofrancouzským od společnosti mechitaristů v Benátkách r. 1876.

Větší množství {{Prostrkaně|právních knih}} pochází ze stol. XIV. a XV. Jsou to hlavně: 1. ''Stilus curiae parlamenti'' (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}). Knize přikládána autorita i v kruzích vládních. Otištěna jest u Molinaea ve 2. sv. jeho Opera omnia (Paříž, 1681). — 2. ''Le Grant Coustumier de France'', kompilace ordonnancí, rozsudků, formulí, různých pojednání i samostatných vývodů z l. 1387—89. Dělí se na 4 knihy, z nichž 2 jednají o právu soukromém a 2 o právu trestním. Byla neustále doplňována a opravována a do r. 1539 často též tištěna. Až do officielní redakce právních zvyklostí požívala znamenité pověsti. Dle Delislea byl jejím autorem bailli {{Prostrkaně|Jacques d’Ableiges}}, posléze advokát u pařížského Châteletu roku 1391. Vyd. od Charrondasa r. 1598, nově od Laboulaye a Daresta r. 1868. — 3. ''Somme rurale'' (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}), obšírná kniha sepsaná ke konci XIV. stol. od král. soudce {{Prostrkaně|Jeana Bouteillera}} (Boutilliera), podává obyčejové právo flanderské a hennegavské, přihlíží však k právním zvyklostem i jiných zemí. Autor byl velkým přítelem práva římského a nazývá obyčeje, jež s právem tímto se neshodují, ''droit haineux''. Také toto dílo těšilo se veliké vážnosti a bylo záhy přeloženo do vlámštiny. Vedle knihy Beaumanoirovy jest to snad nejcennější památka pro studium středověkého práva franc. — 4. ''Practica aurea'', pojednání o soudním řízení, opatřené praktickými formulemi a sepsané v l. 1311—1319 od {{Prostrkaně|P. Jacobiho}}, prof. v Montpellieru. Autor snaží se uvésti ve shodu římské právo s praxí franc. soudů. — 5. ''Songe du verger'' č. ''Somnium viridarii'', kompilace polemických spisů o hranicích moci duchovní a světské, která měla za účel hájiti neodvislost světského panství. Dílo napsáno lat. jazykem za Karla V. r. 1376, a sice anonymně. Brzy přeloženo i do frančiny. Za autora uvádí se 12 osob. Kniha napsána jest na základě vidění ve snu. Spisovateli se zdálo, že seděl v krásné zahradě plné růží a květin, maje po pravém i levém boku dvě královny, moc církevní a moc světskou, z nichž první zvolila si za advokáta duchovního, druhá rytíře. V debatě odvolávají se oba advokáti na bibli, římské zákony atd. Autor užil pro dílo své hlavně polemických spisů, které byly napsány v boji Ludvíka Bavorského proti papežství, jmenovitě spisu Viléma d’Occam »Octo quaestionum decisiones« a jeho Dialogu. Dle usnesení pařížského parlamentu tištěna byla tato kompilace r. 1516 jako ''Aureus de utraque potestate libellus''. Nejrozšířenější vydání je Goldastovo v Monarchia s. Romani imperii II., 1612. — 6. ''Practica forensis'' (z 1. polovice století XV.) od {{Prostrkaně|Masuera}}, kniha obyčejového práva auvergnského ve formě učebnice. Jest důležitým pramenem pro historii práva ve střední '''F'''-ii. Obsahuje četné citáty z práva římského a církevního. Kniha byla od Fontanona přeložena do frančiny a r. 1610 vydána. Lat. text byl v XVI. a na poč. XVII. st. několikráte tištěn. — 7. ''Les coustumes d'Anjou et du Maine'', obšírná práce (z r. 1437) o obyčejovém právu anjouském a mainském, sepsaná od {{Prostrkaně|Claudia Ligera}}, soudního úředníka, sénéchala anjouského. Přihlíží k právu římskému. Vyd. od Beautemps-Beaupréa ve 2. sv. »Cout. et inst, de l’Anjou et du Maine«, 1878.

''C'') {{Prostrkaně|Sbírky rozsudků a nálezů}}. 1. S českými zemskými deskami srovnati se dají knihy pařížského parlamentu, známé pode jménem {{Prostrkaně|Olim}} (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}). Název vzat odtud, že nejstarší knihy označovány byly od XVII. stol. jako Olim. Druhá kniha počíná totiž slovy: Olim homines de Baiona ... exierunt animo nephando. Pojmenování této druhé knihy Olim přijato pak od XVII stol. pro celou řadu knih od r. 1255 do r. 1318. Olim obsahují text nebo častěji jen tresť učiněných nálezů, jež se dělí ve dva druhy: {{Prostrkaně|inquestae}} (''enquêtes'') a {{Prostrkaně|arresta}} {''arrêts''). První jsou rozsudky vynášené na základě protokolu o svědeckých výpovědech, arresta všecky ostatní nálezy. Olim vydal ve 4 sv. Beugnot r. 1839 v Coll. de doc. inéd. Pro studium Olim jest velmi důležitou pomůckou dílo Boutaricovo »Actes du parlement de Paris« (1863). — Podobně jako parlament pařížský zapisoval své nálezy i parlament normandský. Text však se nám neuchoval. Obsah známe jen z kompilací, které z nálezů těchto čerpaly.— 2. ''Coutumes notoires et jugées au Châtelet de Paris'', zv. též ''Sentences du parloir aux bourgeois'', sbírka nálezů pařížs. Châteletu z doby od r. 1300–87. Tištěna u Brodeaua v dodatku k jeho »Cout. de Paris« (1658, 1669). — 3. ''Décisions de Jean Desmares'', sbírka 422 soudních nálezů, skládá se ze 2 částí, z nichž prvá sepsána teprve po r. 1380, druhá o něco později. Mnohé nálezy se opakují nebo si odporují. Sbírka připisuje se radovi a generálnímu advokátu pařížského parlamentu {{Prostrkaně|J. Desmaresovi}}, r. 1382 k smrti odsouzenému. Vyd. od Brodeaua l. c. Z ostatních sbírek soudních nálezů uvádíme zejména sbírku {{Prostrkaně|Remešskou}} (vyd. Varin l. c.) a {{Prostrkaně|Pikardskou}} (vyd. Marnier v »Anc. cout. inédit de la Picardie«, 1840).

''D'') ''Établissements'' a ''Ordonnances''. Prvým slovem označovány statuty všeobecné závaznosti v době starší, druhým v době pozdější. Větší intensivnosti nabývá nařizovací moc královská od {{Prostrkaně|Filipa Augusta}}, od něhož znám jest t. zv. testament z r. 1190, upravující činnost král. soudních úředníků, a dále pak od {{Prostrkaně|Ludvíka}} IX., který vydal r. 1254 ''ordonnance pour la réformation des moeurs'' a asi kolem r. 1260 ordonnanci o reformě průvodního řízení. Ordonnanci přibývá za nástupců Ludvíka IX., a upravuje se jimi hlavně právo ústavní a správní, soudní zřízení a právo processní.

Nové stadium ve vývoji francouzského práva nastává na sklonku druhého období regimu feudálního. Kolísavé a rozmanité právo obyčejové rediguje se ve větší sbírky, královskými ordonnancemi, praxí parlamentů a doktrinou zavádí se aspoň částečná jednota. Až skoro do konce XV. stol. platila ve '''F'''-ii různá místní obyčejová práva, jejichž sbírky, pořizované od osob soukromých, novějším poměrům nijak již nevyhovovaly. Chopili se tedy králové sami myšlénky, vydati officielní sbírky právních obyčejů. (Srv. {{Prostrkaně|Coutume}}.) V Montil-les Toursu vydal Karel VII. r. 1453 edikt, kterým nařizoval, aby lidé všech stavů znalí práva obyčejového zapisovali a jemu k prozkoumání od parlamentu posílali ''usages et coutumes''. V práci pokračují nástupci Karlovi až do 2. polovice XVI. stol. Nejen že se publikují mnohé zvyklosti dosud neredigované, velký počet obyčejů již vyhlášených se reviduje a opravuje. Ve 2. pol. XVI. stol. byla práce v podstatě skončena. Jen několik málo sbírek právních zvyklostí vydáno ve stol. XVII. a XVIII. Důležitým pramenem pro seznání obyčejového franc. práva jsou nejen sbírky takto redigované, nýbrž i protokoly sepsané o jednání, jež zaváděno bylo ke zjištění právních zvyklostí. Celkem sluší rozeznávati dvě officielní redakce právních obyčejů. Při druhé hleděno k právu římskému, které ve '''F'''-ii pilně se pěstovalo, více než při redakci první. Poznamenati jest, že v dotčených officielních sbírkách není obsaženo veškeré právo jednotlivých provincií. Při sepisování předpokládalo se jako samozřejmý právní pramen obecné právo původu částečně římského, částečně germánského. Hlavní snahou bylo zapsati jen místní zvláštnosti, které se vyskytaly nejvíce v oboru práva soukromého. Mají tedy jmenované officielní sbírky velikou důležitost hlavně pro studium práva soukromého. Na konci XVII. stol. zamýšlel {{Prostrkaně|Laurière}} vydati v jedné veliké sbírce všechny coutumes již publikované. Práce, kterou nedokončil, provedena byla r. 1724 {{Prostrkaně|Bourdotem de Richebourg}}. Jest to ''Nouveau coutumier général de France'', o 4 sv. Obsahuje všechny až do r. 1724 redigované coutumes (počtem 52) s redakčními protokoly a zahrnuje též starší sepsání a spracování právních obyčejů.

Byvše sepsány, přestávají se již právní obyčeje vyvíjeti. Moc pravotvorná náležela od XVII. stol. již jen králům samotným. Projevem moci té byly královské ordonnance, jež možno rozděliti dle století, jak byly vydány. Ordonnance ze XVI. stol vydávány byly ještě za jakéhosi vlivu generálních stavů, v XVII. a XVIII. stol. však z pouhé iniciativy královy. Charakteristickou známkou ordonnanci století XVII. jest, že zavádějí jednotu v oboru práva veřejného. Uvésti sluší zvláště tyto ordonnance Ludvíka XIV.: z r. 1667 o civilním soudním řízení t. zv. ''Code Louis'' (značný počet článků přešel do platného nyní ''Code de procédure civile'' z r. 1806), z r. 1670 ordonnance o trestním právu a řízení, z let 1667, 1672 a 1687 ordon. o správě měst, z r. 1669 ordon. o vodách a lesích, z r. 1673 ordon. obchodní, z r. 1681 ordon. o námořnictví, z r. 1695 o duchovním soudnictví. Ordonnance z XVIII. stol. snaží se zavésti jednotu v oboru práva soukromého a pak odstraniti některé zbytky starého feudalismu. Buďtež tu jmenovány ordonnance redigované d’Aguesseauem: z r. 1731 o darováních, z r. 1735 o závětech, z r. 1747 o substitucích, jež pojaty byly později do ''Code civil''. Roku 1776 vydány dva dekrety, z nichž jeden zrušil právo mistrovství (v oboru živnostenském), druhý roboty, r. 1779 zrušeno nevolnictví na statcích královských, r. 1787 dána protestantům civilní svoboda atd. Četné jsou sbírky král. ordonnanci, jež vydány byly počínajíc XVI. stol. Chronologickou sbírku od r. 1108 až do krále Jindřicha IV., ''Les édits et ordonnances des rois de France'', vydal Fontanon. Dle látky sestavil ordonnance a pod jménem ''Code de Henry III.'' vydal Brissonius. Dílo jeho bylo vlastně projektem zákona, avšak nedostalo se mu královské sankce. Jsouc velice oblíbeno, bylo často vydáváno, zejm. r. 1603 od Charrondasa, pak r. 1615 a 1622. Podobný jest ''Code de Henry IV.'' od Cormiera (1615) a ''Code de Louis XIII.'' od Corbina (1628). R. 1687 vydal Blanchard král. ordonnance od r. 1115 a nazval sbírku ''Table chronologique''. Konečně chopila se vláda sama myšlénky, uspořádati úplnou officielní sbírku ordonnancí. Provedení svěřila třem právníkům: Berroyerovi, Logerovi a Laurièrovi. R. 1723 vyšel prvý svazek této sbírky (zv. obyč. ''Collection du Louvre'') pod názvem ''Ordonnances des rois de France''. Ve vydávání pokračovali až do r. 1849: Secousse, Villevault, Bréquigny, Camus, Pastorel a Pardessus. Vyšlo celkem 21 sv. Důležitou pomůckou k užívání této sbírky, jež sáhá do r. 1514, jest ''Table chronologique'' od Pardessusa (1847). Výbor nejdůležitějších zákonů až do revoluce podán jest v ''Recueil général des anciennes lois françaises'' od Jourdana, Isambérta, de Crusy a Taillandiera (1822–33, 29 sv.). Novější sbírku vydali: Walker: ''Collection complète des lois, édits'' etc. ''antérieurs à 1789'', obsahující zákony od r. 1420 do 1788 (5 sv., 1835—37) a Galisset: Corps du droit français, obsahující zákony od r. 1789—1854 (16 sv., 1827-54).

Kromě prací zákonodárných sluší zmíniti se ještě o bohaté právnické literatuře. Více než na universitách pěstováno bylo franc. právo od praktiků. Zvláštním druhem literární činnosti byla t. zv. ''jurisprudence des arrêts''. Parlamenty účastnily se totiž zákonodárné činnosti též tím, že vydávaly v plném shromáždění všech komor nálezy závazné pro nižší soudy zv. ''arrêts de règlement''. Byl to prostředek ustáliti jurisprudenci ve věcech pochybných a sporných mezi theoretiky a praktickými právníky. Tyto nálezy sestavovali a spracovávali, pojíce k nim výklady, t. zv. arrêtisté, jejichž práce dělí se dle jednotlivých parlamentů. Nejvíce bylo arrêtistů parlamentu pařížského. Uvádíme hlavně {{Prostrkaně|Denisartovu}} ''Collection de décisions nouvelles'', přeprac. od Camusa a Bayarda (1783—90). — Větší jest literatura kommentářů práva římského i práva obyčejového. Z romanistů buďtež zvláště uvedeni: {{Prostrkaně|Cujatius}} (Cujas, 1522—90), {{Prostrkaně|Hotmann}} (1524–90), {{Prostrkaně|Donatus}} (Doneau, 1527—91) a {{Prostrkaně|Godofredus}} (Godefroy, † 1622). Z kommentatorů práva obyčejového nejslavnější jest {{Prostrkaně|Molinaeus}} (Dumoulin, 1500—66), který se proslavil též v právu římském. Od něho pochází zejm. pojednání ''Oratio de concordia et unione consuetudinum Franciae'', kde podává návrh na jednotu právních obyčejů. Před smrtí svou vydal apostilly čili poznámky ke všem právním zvyklostem franc. Dokazuje tu, že různá ustanovení právních obyčejů plynou z týchž zásad. Z ostatních kommentátorů stůjtež tu: Guy {{Prostrkaně|Coquille}} (1523—1603), od něhož jest ''Institution au droit des Français'', {{Prostrkaně|Loysel}} (1536—1617), známý svými ''Institutes coutumières'', k nimž podal výtečný výklad {{Prostrkaně|Laurière}} (s dodatky a doplňky vyšly naposledy od Dupina a Laboulaye, 1846), {{Prostrkaně|Lamoignon}} (1617—77), který ve svých Arrêtés hlásá myšlénku všeobecného zákona pro celou '''F'''-ii, {{Prostrkaně|Domat}} (1625—95), autor velkého díla ''Les lois civiles dans leur ordre naturel'', {{Prostrkaně|Laurière}}, jenž vydal zvláště ''Glossaire du droit français'' (1704, 2 sv.) a ''Bibliothèque des coutumes'', cenný výklad zvyklostí pařížských a j. spisy, {{Prostrkaně|Argou}}, spisovatel díla ''Institutions au droit français'' (1692), {{Prostrkaně|Bourjon}} se svým ''Droit commun du la France'' z r. 1747, {{Prostrkaně|Pothier}} (1699—1772), přední z právníků před revolucí, proslulý hlavně svým ''Traité des obligations'' z r. 1761 (vydal též r. 1740 kommentář o obyčejích orléanských) a dotčený již shora {{Prostrkaně|d’Aguesseau}} (1669–1751). Poslední stadium vývoje franc. práva nastává revolucí, která uspíšila vydání dávno již postrádaného jednotného civilního zákona, jakož i ostatních moderních zákonů. Jak došlo k sepsání všeobecného zákonníka občanského pro '''F'''-ii, vypsáno jest ve článku {{Prostrkaně|Code Napoléon}}.

{{Prostrkaně|Literatura}} právních dějin franc. (kromě spisů uvedených ve článku Coutume): A. Gautier, Histoire du droit français (3. vyd., Paříž, 1887); Beaune, Introduction à l’étude hist. du droit coutumier (1880); Laferrière, Essai sur l’hist. du droit fr. (1859, 2 sv.); Fresquet, Précis de l’histoire des sources du droit fr. (Aix, 1861); Klimrath, Travaux sur l’hist. du dr.fr. précédés d’une préface par Warnkönig (Štrasburk, 1843, 2 sv.); Pardessus, Essai hist. sur l’organisation judiciaire jusqu’à la fin du règne de Louis XII. (1851); Glasson, Histoire du droit et des institutions de la France (1887 až 1893, dosud 5 sv.).

{{Prostrkaně|Z bibliograf. prací}} o franc. právu stůjtež tu: Camus, Lettres sur la profession d’avocat (5 vyd. Dupinovo, Paříž, 1832, 2 sv.); Varée, Répertoire bibliographique de législation (t., 1870); Bibliogr. ou Catalogue général des livree de droit (1871) a Bibliogr. de la France (od r. 1811). Pro {{Prostrkaně|praxi}} jsou důležitá tato díla: Dalloz, Jurisprudence général (nové vydání o 44 sv. v Paříži 1846—64 a doplňky od r. 1888); týž, Jurisprudence général (od r. 1845 ročně i sv.); Sirey, Recueil général des lois et des arrêts (vychází od r. 1804 a počíná r. 1791); Bulletin des lois, officielní sbírka zák., vych. od r. 1794 (zák. od r. 1789—94 vyšlé obsahuje Avant-Bulletin); shora uvedená již publikace Jourdanova, de Crusyova, Isambertova a Taillandierova.

{{Prostrkaně|Právnické časopisy}}: Revue de législation et de jurisprudence (od r. 1834—51, od té doby Revue critique de la jurisprudence), Revue historique de droit fr. et étranger (v Paříži 1855—69, od té doby Revue de législation ancienne et moderne), Revue pratique de droit fr. (od r. 1856), Bulletin de la Société de législation comparée (v Paříži od r. 1869) a Annuaire de législation étrangère (od r. 1872), Journal du droit international privé, vyd. od Cluneta (od r. 1874), Gazette des Tribunaux (od r. 1825), Le Droit (od r. 1835). V Německu založen byl r. 1869 Pucheltem pro franc. civilní právo časopis, který od roku 1885 řídí Heinsheimer (v Mannheimě).

Praktická {{Prostrkaně|vydání zákonů}}: Durand a Paultre, Code général des lois françaises; Rivière, Hélie a Pont, Codes français et lois usuelles; Roger a Sorel, Royer-CoIlard a Mourlon, Codes Tripier, Codes Rogron, Codes annotés od Dalloza a Vergéa, od Sireye, Gilberta, Hélia a Couzona.

{{Prostrkaně|Královská moc}} a {{Prostrkaně|instituce prvých Kapetovců}}. Hugo Capet zvolen byl za krále r. 987, hlavně vlivem církve. Hodnost královská stala se totiž volebnou již v X. stol. za posledních Karlovců. Korunovační obřad královský měl ráz náboženský a vštěpoval v století X., kdy církev byla ještě všemohoucí, všem poddaným hlubokou úctu a bázeň před králem. Vedle povahy náboženské měla král. moc též ráz feudální. Král byl nejen vlastníkem svého území, nýbrž i suverénem všech velkých lenníků, jichž bylo při nastoupení Huga Capeta na trůn pouze 6, za Ludvíka VII. však již 12 (přibyloť 6 duchovních pairů). Jsouc s počátku volebnou, stala se monarchie Kapetovců dědičnou teprv od Filipa Augusta. Feudalismus, který opanoval celý veřejný život, měl tu vliv i na moc královskou. Týž princip dědičnosti, který byl prováděn při lénech, zavládl i při moci královské. Vyvinul se z obyčeje (i v jiných státech platného), že králové ještě za svého živobytí přibírali k vládě své syny. Zásada prvorozenství byla uznána definitivně od Ludvíka Velkého.

Bezprostředná vládní moc králova vztahovala se v prvém období feudální vlády pouze na území, které náleželo králi přímo jako vlastnictví. V území říšských lenníků vládli lenní páni sami. Jako Karlovci obklopeni jsou i Kapetovci velkým počtem úředníků a služebníků, kteří vykonávali jednak osobní služby královské, jednak veřejnou správu. Z úředníků těch uvádějí se: ''camerarius'' (strážce král. pokladu), ''buticularius'' (pán nad vinicemi), ''senescalcus'' (stolník král., který měl také funkce vojenské a soudní) a ''cancellarius'' (který měl na starosti podpisy a vyhotovování král. listin). V městech, která byla podřízena přímo moci královské, nalézala se správa v rukou t. zv. ''prévôts'' (proboštů, představených, ''praepositi''), kteří vybírali pro panovníka příjmy a vykonávali zároveň soudnictví. Zmínka o nich děje se poprvé za Roberta II.; někdy nazývají se též ''baillis''. Pod nimi jsou ''viguiers'' neb ''voyers'' (''vicarii'' nebo ''viarii''), kteří nastoupili asi po vikářích, podřízených hrabatům v době Karlovců. — Ačkoli i za Kapetovců byla moc královská zásadně neobmezená, jako za Meroveovců a Karlovců, brali králové v důležitých otázkách politických na pomoc říšské velmože a vasally. Svolávání jich záviselo však na vůli králově a nebylo pro ně, ani co se týče místa, ani času, žádného pravidla. Někdy svoláváni bývali říšští magnáti v ''curiae generales'', jindy v ''curiae provinciales''. Také moc zákonodárnou vykonávali králové často za účastenství velmožův a vydávali s jejich svolením nebo souhlasem král. listiny.

Co se týče {{Prostrkaně|soudnictví}}, byl ve sporech mezi králem a jeho velkými vasally příslušný t. zv. {{Prostrkaně|soud pairů}} čili říšských baronů, velkých lenníků, který ve XIII. stol. pohlcen byl novým soudním dvorem, {{Prostrkaně|parlamentem}}. — {{Prostrkaně|Dvůr královský}} (''curia regis'') byl vůbec také nejvyšším soudem. Soudnictví vykonávali tu nejen velmoži, nýbrž i pomocníci práva znalí, duchovní i světští. V té míře, jak vzrůstaly statky královské, množil se i počet záležitostí, jež před královským dvorem vyřizovány. Páni dvůr znenáhla opouštěli, tak že složen byl pak pouze z duchovních a měšťanů, kteří vykonávali spravedlnost ve jménu králů franc. Tento vývoj dokonal se, počínaje vládou Ludvíka VII., a dvorští radové měli na starosti instruování a přípravu všech soudních záležitostí.

Již shora učiněna o tom zmínka, že v prvém období soustavy lenní byl každý pán suverénem ve svém území a vykonával všechna práva, která později přiznána byla králům franc. Veliké části těchto práv domohla se v XI a XII. stol. i jednotlivá města, která zbohatnuvše obchodem, nechtěla snášeti moc pánů feudálních a podnikla proti ní prudký boj. Zápas skončil ve prospěch měst, jimž vydávány výsady a listiny na četná práva politická a na samostatné soudnictví. Od té doby, co se města emancipovala, platilo ve '''F'''-ii vedle práva lenního, římského a církevního, jímž spravovalo se duchovenstvo, ještě obyčejové právo městské.

{{Prostrkaně|Druhé období lenní soustavy}} (od století XIII. do XVI.). S lenními pány zahájila boj také moc královská a mohla tím spíše zvítěziti, že moc lenních pánů seslabována byla již zápasem jejich s městy. Na druhé straně rostla moc Kapetovců spolkem s církví. Jsouce ochránci církve, byli Kapetovci od církve také podporováni. Z duchovních sestávali většinou úředníci královští. Od duchovenstva dostávalo se králům též peněz v čas potřeby, duchovenstvo zaopatřovalo jim také vojsko. Nový způsob vojenství (stálé vojsko zavedeno bylo za Karla VII.) byl rovněž jednou z příčin, které zasadily velkou ránu soustavě feudální a změnily politické i právní poměry. Konečně i obnova studia římského práva pomohla podkopávati zřízení lenní a vztyčovala na jeho ruinách všemohoucí moc královskou, jež si znenáhla osobila většinu práv lenních pánů a změnila tak práva seniorská v práva královská čili regální.

Co se týče {{Prostrkaně|moci zákonodárné}}, měl jedině král právo vydávati zákonné předpisy, vztahující se na celé království. Od XIV. st. (od r. 1302 do 1615) opírali se králové často o {{Prostrkaně|generální stavy}}, sněmovní sbory, jež se skládaly ze šlechty, duchovenstva a třetího stavu (měšťanstva), avšak nebyli hlasem jejich, který byl pouze poradný, nijak vázáni. Zákonodárné akty královské nazývaly se: {{Prostrkaně|ordonnance}}, {{Prostrkaně|edikty}}, {{Prostrkaně|deklarace}}. Ordonnancemi, které byly akty nejdůležitější, rozuměly se obyčejně ony zákonné předpisy, které vyhovovaly přáním a tužbám generálních stavů a platily pro celou říši. Edikty vztahovaly se často jen na zvláštní záležitost a vydávány bývaly z pouhé vůle král., bez intervence stavů. Deklaracemi vykládal neb rozvíjel král dřívější předpisy, dané v ediktech neb ordonnancích. Vedle těchto všeobecných aktů vydávali králové výsady pro jednotlivé osoby. Pro svolávání gener. stavů neplatila v prvých dobách žádná pravidla. Král svolal brzo všechny tři stavy společně na jedno místo, brzo jen některé stavy, brzo zase jen stavy některých provincií, a to v dobách různých. Jedním z prvých výsledků působnosti gener. stavů v záležitostech veřejných bylo prohlášení {{Prostrkaně|Salického zákona}} z roku 1317 o nástupnictví na franc. trůn. R. 1338 usnesli se gener. stavové, jak se zdá poprvé, že na příště nemůže se vybírati v království žádných berní, k nimž by stavové nesvolili. — Jako v zákonodárství, tak jevili gener. stavové velkou účasť i v organisaci vojenské, v soudnictví, ve správě finanční a ve správě vůbec.

{{Prostrkaně|Soudnictví}} vykonával král zvláštními orgány, kteří vedle funkcí soudních měli též funkce správní, zejména finanční. Nejníže stáli úředníci zv. ''prévôts'' (probošti). Soudili jen nešlechtice. Ačkoli kompetence jejich upravena byla teprve ve XШ. stol., existovali již od počátku panství Kapetovců. Proboštství (''prévôté'') pařížské mělo zvláštní organisaci a také větší kompetenci nežli proboštství ostatní. Nad probošty stáli úředníci zv. {{Prostrkaně|bailliové}}, o nichž se děje poprvé zmínka r. 1190 v testamentu Filipa Augusta. Baillis vedli dozor nad probošty a vykonávali soud ve slavnostních shromážděních, jež svolávali do hlavnějších měst své správy. Na jihu odpovídali této hodnosti {{Prostrkaně|sénéchalové}}. Jako finanční úředníci skládali bailliové ze své činnosti v Paříži účty. Jsouce úředníky král. a majíce moc krále zastupovati, předsedali při feudálních soudech, rozhodujících spory mezi král. vasally. Tím lišili se značně od proboštů, kteří měli jurisdikci jen nad nešlechtici. Nejvyšší soudní stolicí byl {{Prostrkaně|parlament}}, který povstal oddělením soudních záležitostí královského dvora od záležitostí správních. Následkem vzrůstu záležitostí, jež od král. dvora byly vyřizovány, bylo nutno rozděliti král. dvůr na dvě části: na {{Prostrkaně|král. radu}} čili {{Prostrkaně|velkou radu}}, které byly svěřeny záležitosti správní, a na ''chambre aux plaitz'' pro konání spravedlnosti. Rozdělení toto nastalo již na poč. XIII. stol. za sv. Ludvíka. Soudní oddělení nazýváno bylo později {{Prostrkaně|parlamentem}}. Parlament skládal se s počátku ze tří komor, a sice: ''la grand’ chambre'', ''la chambre des requêtes'' a ''la ch. des enquêtes''. V pol. XV. stol. přibyla k tomu čtvrtá komora, zv. ''la Tournelle''. Nejhlavnější byla velká komora, která často sama nazývána byla parlamentem. Podle ordonnance z r. 1302 měl parlament pařížský ročně jen 2 zasedáni, později 4. Členy parlamentu jmenoval původně král; teprv od poč. XV. stol. (ordon. ze 7. ledna 1400) ustanovoval členy parlament sám u přítomnosti kancléře. Několik ordonnancí ze stol. XV. stanoví, že parlament má králi navrhnouti tři kandidáty, z nichž král jednoho si vyvolí. Od Františka I. stala se místa v parlamentu prodejnými.

Působnost pařížského parlamentu byla velice rozsáhlá. Hrál velikou roli nejen v záležitostech civilních a trestních, nýbrž i v životě sociálním a politickém. Činnost jeho se vztahovala na př. mezi jiným na řemesla a průmysl, na vyučování, na záležitosti náboženské atd., ba parlament měl velikou účasť i v zákonodárství. Jako český zemský soud vedl zemské desky, do nichž zapisoval mimo jiné též sněmovní usnesení, tak vkládal parlament do svých úředních knih král. ordonnance. Během času počal parlament dotčeného práva zápisu užívati tím způsobem, že pokládal se za oprávněna činiti proti zápisu námitky, popřípadě ordonnancí ani nezapsati. Králové brali sice právo toto v odpor, avšak přes to zachoval si parlament velikou váhu v politickém životě '''F.''' — Po způsobu parlamentu pařížského zřídili králové franc. během XV. a XVI. stol. parlamenty v jednotlivých provinciích. Půda byla příznivá zvláště tam, kde již ode dávna existovaly vyšší soudní tribunály, jako v Normandii ''échiquier'', v Champagni ''les grands jours''. Staré tyto soudy byly ponechány a proměněny v parlamenty. Postupně zřízeny byly tyto provinciální parlamenty: {{Prostrkaně|toulouský}} r. 1302 (pak zrušen a znova zřízen r. 1410), {{Prostrkaně|grenobleský}} r. 1453, {{Prostrkaně|bordeauxský}} r. 1460, {{Prostrkaně|burgundský}} r. 1476, {{Prostrkaně|rouenský}} r. 1499, {{Prostrkaně|provenceský}} r. 1501, {{Prostrkaně|trévouxský}} r. 1538 a {{Prostrkaně|rennský}} r. 1553.

Královské soudnictví vyvinovalo se na ujmu soudnictví lenních pánů již od XII. štol. Vedly k tomu t. zv. ''cas royaux'' (případy vyhrazené jen soudnictví královskému), dále {{Prostrkaně|appellační právo}} král., {{Prostrkaně|praevence}} (strana mohla se totiž obrátiti na úředníka král. a pominouti soud seniorský), pak {{Prostrkaně|královské měšťanství}} (právo býti souzenu jen před soudem král. udíleno bylo totiž i cizím osobám, které náležely vlastně před soud seniorský) a jiné prostředky. — {{Prostrkaně|Rada král.}}, {{Prostrkaně|velká rada}} čili {{Prostrkaně|úzká rada}}, {{Prostrkaně|soukromá rada}} (''grand conseil'', ''c. étroit'', ''c. privé'') měla od vzniku parlamentu jen činnost vládní a správní. Složení této rady a způsob jmenován! radů nebyl určitý. Příslušnost rady ztenčována byla různými novými tribunály, jako byly vedle parlamentu: {{Prostrkaně|účetní dvůr}}, {{Prostrkaně|komora pokladu}}, {{Prostrkaně|dvůr mincovní}} a {{Prostrkaně|dvůr daňový}} (srv. {{Prostrkaně|Finance}}). V radě král. byly připravovány obyčejné král. ordonnance, v král. radě činěna správní opatření, týkající se záležitostí král., zejména finančních. Rada král. řešila též konflikty mezi neodvislými jurisdikcemi a rušila nálezy parlamentu, jež byly nejasné, spočívaly na omylu nebo byly protizákonné. Král mohl také každou záležitost, která ještě u některého z jeho soudů nebo parlamentů nebyla vyřízena, potáhnouti před svůj soud. Ve století XV. odděleny byly v parlamentu soukromé věci královy od veřejných.

{{Prostrkaně|Doba monarchie absolutní}} trvala od XVI. do XVIII. stol. Počínajíc XVI. stoletím ustavila se '''F.''' takořka úplně. Královské území, které se za prvních Kapetovců obmezovalo jen na l’Ile de France a na Orléannais, zvětšovalo se znenáhla novými provinciemi, až mělo v XVI. stol. bezmála touž rozlohu jako za revoluce. Nejdůležitější bylo, že z '''F.''' vytlačena byla Anglie, která dříve tam měla rozsáhlé území. Moc král. stávala se od té doby čím dále neobmezenější a nedbala ani odporu parlamentu při mnohých příležitostech, ani se v pozdější době neopírala již o gener. stavy. Tradicí vyvinuly se tyto zásady, které tvořily čásť veřejného práva franc.: 1. Když některý princ vstoupil na franc. trůn, splývaly jeho statky soukromé se statky korunními. Žádným způsobem nemohl si vyhraditi vlastní své statky, jež stávaly se majetkem národním. 2. Statky, jež dávány byly jako apanáže synům královým, navracely se opět koruně, zemřel-li syn bez mužských dědiců. Na ujmu tohoto práva návratného nemohly ony statky býti zcizovány. 3. Statky král. byly nezcizitelné a nepromlčitelné, a jestliže z naléhavé příčiny zcizení někdy výjimečně se stalo, bylo pokládáno jen za pouhou zástavu, jež mohla býti vykoupena, aniž se mohla někdy činiti námitka promlčení. Později (od r. 1566, kdy vydána ordonnance de Moulins) činěn rozdíl mezi malým domaniem, které mohlo býti zcizeno, a velkým domaniem, jež bylo naprosto nezcizitelné. Dnes jest domanium státní zcizitelné a jen některé jeho části, určené pro všeobecné užívání státních občanů, nemohou býti předmětem individuálního přivlastnění.

V době absolutního království vyvinuly se též zvláštní poměry {{Prostrkaně|státní}} (neb lépe řečeno královské) {{Prostrkaně|služby}}. Úřednictvo, místo aby bylo za úřad svůj placeno, musilo samo státu platiti jistou sumu za udělení své hodnosti a z výtěžku úřadu se živilo. Na počátku byly služby veřejné odvolatelné a dočasné, od r. 1319 byly dávány v pacht, za Ludvíka XI. od r. 1467 udělovány byly na doživotí (úředníci stávali se totiž neodstranitelnými) a konečně za Ludvíka XII., Františka I. a Jindřicha IV. stávaly se úřady dědičnými a mohly od držitelů býti též prodávány. Úřední službou vyvinula se úřední aristokracie, jež osvobozena byla od placení daní. Generální stavové příčili se prodejnosti úřadů, avšak marně. Zmíniti se sluší zvláště o odporu stavů v Blois z r. 1576. Edikt z r. 1771 zrušil dědičnost úřadů, avšak pro odpor nebyl vykonáván; Ludvík XVI. jej r. 1777 obnovil. Revoluce učinila však konec prodejnosti úřadů.

Náležela-li {{Prostrkaně|moc zákonodárná}} již ve druhém období vlády feudální pouze králi, tím spíše bylo tak v době monarchie absolutní. Nicméně během XVI. stol. a pak ještě na poč. XVII. stol. (do r. 1614) králové občas svolali gener. stavy a brali ohled na jejich přání a stížnosti. Od té doby však vykonávali moc zákonodárnou úplně samostatně. Jako dříve byly projevem zákonodárné moci {{Prostrkaně|ordonnance}}.

{{Prostrkaně|Generální stavové}} skládali se jednak z osobně přítomných členů (šlechticů a prelátů), jednak ze zástupců (na př. klášterů a měst). Kláštery volily obyčejně člena svého řádu, ba i cizí osobu. V městech, která stála pod proboštem, jmenoval poslance městské probošt, ve městech ostatních městský sbor (''corps de ville''), totiž maire a konšelové. Konečně rozšířila se volba ve všech městech. Co se týče záležitostí, jež by náležely před gener. stavy, nebylo žádného určitého pravidla. Stavové hleděli si zabezpečiti sice jisté praerogativy, avšak králové, jsouce na to žárlivi, stavěli se proti tomu, aby si udrželi moc neobmezenou. Králové vůbec neradi svolávali gener. stavy a činili tak, jen když byli v úzkých. Od r. 1614—1789 nebyli stavové vůbec svoláváni. Příčina toho nespočívala jen v tom, že se králové obávali jejich moci, nýbrž i ve vnitřních poměrech, ve složení gener. stavů, v rivalitě jednotlivých stavů mezi sebou. — Vedle gener. stavů existují {{Prostrkaně|shromáždění notáblů}} (''les assemblées de notables''), jejichž členové bývali jmenováni králem z vynikajících osob šlechty, duchovenstva, ba i měšťanstva. Byli-li gener. stavové jen sborem poradným, byla jím tím spíše shromáždění notáblů. Král mohl dle své libosti přijmouti nebo zamítnouti jejich usnesení. — V jistém směru obmezován byl král i {{Prostrkaně|stavy provinciálními}}, jejichž hlavním úkolem bylo fixovati a repartovati daně a podnikati veřejné práce na účet provincie. Složeny byly rovněž jako stavy gener. ze 3 stavů. Měli také právo, obraceti se na krále s přáními a tužbami v záležitostech týkajících se provincií nebo ve všeobecných zájmech země. Provinciální stavové střední '''F.''' přestávali býti svoláváni počínajíc r. 1451. Když státní rada dle finančních poměrů země sama stanovila nutné sumy daní a posílala do každé provincie kommissaře, aby žádali na provinciálních stavech díl na ně připadající, bylo úkolem stavů provinciálních pouze odhlasovati daně, které byly žádány.

Jako parlament hrály dosti velikou politickou roli též ostatní suverénní dvory a tribunály, které soudily bez odvolání, jako {{Prostrkaně|komory účetní}}, {{Prostrkaně|daňové dvory}} a {{Prostrkaně|velká rada}}. Podobně jako parlament měly právo zapisovati ordonnance vztahující se do oboru jejich příslušnosti a činiti proti zapsání námitky. Práva posledního užívaly zvláště od doby Ludvíka XI. Právo to bráno od králů v odpor a všelijak obmezováno, na př. ordonnancí de Moulins a pak deklarací z r. 1673, která dovolovala odpor pouze po učiněném zápisu, a to ještě jen ve lhůtě osmidenní. — R. 1715 vráceno suverénním tribunálům právo činiti odpor ještě před zápisem. Právo toto zavdávalo vůbec velmi často podnět k rozporům mezi králem a parlamentem. Zápas mezi oběma mocmi byl zvláště prudký v posledních létech Ludvíka XV. Počátkem let sedmdesátých XVIII. stol. parlament docela suspendoval svá zasedání a nahrazen byl na čas parlamentem improvisovaným; nastoupením Ludvíka XVI. r. 1774 byl však znova zřízen. Svým odporem proti moci královské zjednával si parlament obecnou popularitu jako strážce politických svobod '''F.''' Když však za Ludvíka XVI. užíval svého odporu v duchu reakcionářském, stoje na straně tříd privilegovaných (běželo na př. o zrušení roboty, o udělení svobody protestantům atd.), pozbyl své populárnosti.

V oboru {{Prostrkaně|moci výkonné}} podporováni byli králové svými {{Prostrkaně|ministry}} a {{Prostrkaně|státní radou}}. V provinciích měli v XVI. stol. moc skoro neobmezenou {{Prostrkaně|guvernéři}}. Znenáhla se však moc jejich tenčila a přešla na {{Prostrkaně|intendanty}}. Jaké původně byly funkce ministrů, nesnadno jest určiti. Teprv od XVI. stol. jest činnost ministrů (státních sekretářů) dosti určena. — Předchůdce své měli státní sekretáři v bývalých král. písařích a notářích, kteří za Filipa Krásného dostali jméno ''clers du secré''. Později svěřeny jim záležitosti finanční a pak vůbec všechny státní záležitosti, tak že pak se nazývali ''secrétaires des finances et commandements du roi''. Jindřich II. řádem z r. 1547 stanovil 4 finanční sekretáře a přidělil jim jistý počet provincií a zemí. Poněvadž se tenkráte nečinil rozdíl mezi jednotlivými odvětvími veřejné správy, náležely sekretářům všechny záležitosti té které provincie. R. 1559 vyskytuje se poprvé název ''secrétaire d’état''. Od této doby byli připouštěni státní sekretáři do různých sekcí král. rady, měli však jen právo přítomnosti, nikoli právo účastniti se úvah. Velké důležitosti nabyli státní sekretáři za Ludvíka XIV. a stali se po něm pravými pány '''F.''' Byli za něho 4 státní sekretáři. Jeden z nich měl na starosti záležitosti vnější, druhý král. dvůr a záležitosti církevní, třetí námořnictví, námořský obchod a kolonie a čtvrtý soudnictví. Vedle státních sekretářů sluší jmenovati {{Prostrkaně|kancléře}}, zaměstnaného správou soudnictví a šéfa úřednictva, a {{Prostrkaně|generálního finančního kontrolora}}, který soustřeďoval všechny operace finanční a měl pod sebou obchod pozemní, vnitřní i zahraničný, a kommunikační prostředky. Za Ludvíka XV. stalo se v této organisaci jen nepatrné doplnění. — Vedle ministrů měli králové pomocníky ve členech {{Prostrkaně|královské rady}}, jež pak se stala {{Prostrkaně|státní radou}}. Poněvadž k této král. radě vznášeny byly také záležitosti u jiných soudů rozhodované, oddělil se od ní r. 1497 stálý tribunál, jemuž dáno jméno ''grand conseil''. Náležely před něj záležitosti odvolací od parlamentů franc. Vedle toho byl výsadním soudem pro některé osoby a záležitosti. Státní rada skládala se na základě řádu z r. 1630 z radů řádných, kteří zasedali celý rok, a z radů semestrových a kvatrimestrových, kteří zasedali střídavě po 6 nebo 4 měsíce. Dělila se na několik sekcí. (Srv. Conseil du roi.) Od r. 1661 bylo těchto sekcí šest. Po smrti Ludvíka XIV. reorganisovány byly jednotlivé sekce r. 1713 a zřízena {{Prostrkaně|rada svědomí}} (''conseil de conscience'') pro záležitosti církevní, {{Prostrkaně|rada vnějších záležitostí}} (''c. des affaires étrangères''), {{Prostrkaně|r. válečná}}, {{Prostrkaně|r. námořní}}, {{Prostrkaně|r. vnitřních záležitostí}} (''c. du dedans du royaume''), která odpovídala staré radě depeší, {{Prostrkaně|r. finanční}}, {{Prostrkaně|r. obchodní}} a {{Prostrkaně|r. stran}} (''des parties''). Na konci vlády Ludvíka XV. bylo rad jen pět.

{{Prostrkaně|Guvernéři}} zřízeni byli v provinciích ke konci XV. stol., když moc král. byla již dosti silná. V XVI. stol. činnost těchto guvernérů neboli {{Prostrkaně|generálních místodržícich}} král. byla blíže určena a obmezována na záležitosti vojenské. Za Františka I. čítalo se ve '''F'''-ii 12 gubernií (dle hlavních provincií), které náležely králi. Ordonnancí de Moulins z roku 1566 zapověděno guvernérům vvbírati poplatky a osobovati si moc soudní. Nicméně vykonávali guvernéři v území svém tak rozsáhlou moc, že Jindřich IV. byl nucen s nimi jednati a provincie z moci jejich takořka vykoupiti. Obmezena tedy za Ludvíka XIV. jejich moc a funkce jejich stanovena jen na 3 léta. Největší proměny došla moc guvernérů zřízením t. zv. {{Prostrkaně|intendantů}}. Titul guvernér stal se více jen čestným, a v XVIII. stol. rozšířen byl proto počet gubernií, tak že r. 1789 jich bylo 38. Intendanti byli nejhlavnější podporou moci královské v provinciích. Jimi se moc král. úplně utvrdila. Původ této instituce hledati sluší v oněch členech král. rady (''maîtres des requêtes''), kteří v XVI. stol. konali po provinciích inspekční objížďky (''chevauchées''). Mezi těmito členy král. rady neb vedle nich nalézali se úředníci, kteří mohli vykonávati soudnictví a jmenovati i propouštěti král. úředníky. Nazýváni byli ''intendants de la justice'', ''int. de la j. et police'' nebo ''int. de la j., p. et finances'', též ''commissaires départis dans les provinces pour l’exécution des ordres du roi''. Za Richelieua byla instituce intendantů značně upevněna, existovala však mnohem dříve. R. 1654 jmenováni byli intendanti do všech generálstev (srv. {{Prostrkaně|Finance}} franc.) a r. 1789 bylo jich ve '''F'''-ii 32. Moc jejich byla velmi rozsáhlá. Mohli intervenovati ve všech záležitostech správních oné provincie, jež jim byla svěřena. Záležitosti agrární, obchodní, kommunikační, hospodářské a vůbec všechno, co nyní náleží prefektům, spadalo tenkráte v obor příslušnosti intendantů. I moc soudní vykonávali. K rukám měli úředníky zv. ''subdélégués'', jež sami si volili.

{{Prostrkaně|Správa obcí}} neměla za staré vlády povahy jednotné. Řídila se místními tradicemi a výsadními listinami a dle toho, jak tyto byly rozdílné, byla i sama rozmanitá. Přece však pozoruje se v ní ten společný rys, že spočívala na zásadě kollegiálnosti. Nenáleželať správa městská jedné osobě, nýbrž sboru více osob, jež označovány různými názvy. — Před XVII. stol. možno rozeznávati 3 typy obecní organisace: {{Prostrkaně|syndikát}}, {{Prostrkaně|správu konšelskou}} a {{Prostrkaně|mairii}}. Syndikové byli obecní zřízenci, volení obecním shromážděním a usta- noveník tomu, aby vykonávali usnesení tohoto shromáždění. Před r. 1789 byl syndikát v platnosti v obcích venkovských (vesnických). — V městech rozeznávala se {{Prostrkaně|městská rada}} (''le conseil de ville'') a {{Prostrkaně|městský sbor}} (''le corps de ville''). Rada volena byla od obyvatelstva k usnášení se o obecních záležitostech a sbor městský (složený z konšelů) k provedení těchto usnesení. Konšelové měli kromě toho moc policejní a soudní, která syndikům nenáležela. V některých obcích stál v čele konšelů {{Prostrkaně|maire}} (''maïeur'', ''major''), který však neměl žádné převahy nad ostatními konšely. Ediktem z roku 1692 předepsána byla tato organisace pro celou '''F'''-ii. Způsob jmenování členů sboru městského i rady městské byl velmi rozdílný. Spočíval však vždycky v podstatě na volbě. Vzrůst centralisace a moci král. měl za následek, že samospráva obcí obmezována byla víc a víc, tak že místní svobody vzaly konečně za své. Již Ludvík XI. samosprávu značně obmezoval, Ludvík XIII. ordonnancemi z r. 1622 a 1633 podrobil pak obecní finance kontrole král. zřízenců. V politice obmezovací pokračováno ještě více za Ludvíka XIV. a roku 1683 stanoveno, že každá mimořádná daň obecní musí býti odhlasována obecním shromážděním a schválena králem po předběžné zprávě intendantově. Avšak nejen správa obecních záležitostí byla podrobena kontrole intendantů; vláda vykonávala čím dále tím větší vliv i na volbu obecních zřízenců. Zvláště od r. 1692 pletla se vláda velmi do obecní správy a prohlásila, aby zvětšila pramen svých příjmů, obecní úřady za prodejné. Princip prodejnosti nebyl však trvalým a v XVIII. stol. byl král. předpisy brzo rušen, brzo zase obnovován, dle toho, potřeboval-li král více či méně peněz. Obecní funkce byly tímto způsobem úplně diskreditovány, tak že nikdo nechtěl býti obecním úředníkem. Edikt z r. 1765 pokusil se zavésti do obecních institucí jakousi jednotu. Utvořil pro města 2 rady, jednu složenou ze 6 městských radů, druhou ze 14 notáblů, kteří by se radili s městskými rady a městskými sbory. Edikt vzbudil však odpor a byl r. 1771 odvolán. Jednota měla býti zavedena revolucí r. 1789.

Co se týče {{Prostrkaně|organisace soudnictví}}, sluší uvésti, že vedle dosavadních pravidelných soudů tří stolic (prévôtové, bailliové a sénéchalové, parlamenty) vznikly ještě jurisdikce mimořádné: ''maîtres des requêtes'', ''de l’hôtel'', ''maîtres des eaux et forêts'', ''les prévôts des maréchaux'', ''les grands-jours'' a j.). Charakteristickou známkou starého soudnictví (podobně jako všech úřadů) jest prodejnost, resp. zcizitelnost soudcovského úřadu. Nájemci hleděli pak najatých míst co nejvíce vykořistiti a obtěžovali strany svými požadavky. Opětovnými ordonnancemi byla sice prodejnost a dědičnost soudcovských úřadů zakazována, ale zákazy setkávaly se s malým výsledkem. Kdykoli králové potřebovali nové sumy peněz, tvořili nové úřady a prodávali je. — {{Prostrkaně|Soudy panské}} potrvaly sice až do r. 1789, avšak přišly o značnou část své působnosti. Strany mohly se odvolati z nálezu panských soudců k soudcům královským (k bailliům), kteří mimo to směli následkem práva praevence (jestliže se k nim strany dříve obrátily) podržeti onu záležitost, jež by jinak náležela před soud panský. — Také {{Prostrkaně|soudnictví církevní}}, které dosud trvalo, bylo velmi obmezováno soudnictvím král. (zejména následkem ordonnance villers-cotteretské z r. 1539). — {{Prostrkaně|Soudy municipální}} byly v XVI. stol. vůbec nahrazeny soudy král. a městské úřady podržely jen moc policejní. Vedle dosavadních soudních úředníků povstali znenáhla ještě jiní. Již v XV. stol. měli bailliové, kteří obyčejně náleželi ke stavu šlechtickému, k rukám zástupce zv. ''lieutenants''. Svazek, který byl mezi bailliem a jeho zástupcem, uvolňoval se čím dále více v neprospěch bailliů. Z bývalých příručích stali se praví soudcové. Fungovali po dvou: jeden byl pro záležitosti civilní, druhý pro trestní. Přední z nich, který měl záležitosti důležitější, nazýval se ''lieutenant général''. — K zamezení průtahů ve sporech, jenž nastati mohl tím, že strana měla právo dvakráte se odvolati ke stolicím vyšším, zaveden byl pro spory menší důležitosti r. 155t soud {{Prostrkaně|praesidiálů}}. V XVIII. stol. vážnost praesidiálů velice poklesla. Pařížským ediktem z r. 1563 zavedeny byly {{Prostrkaně|tribunály obchodní}}, jež soudily bez odvolání ve sporech nepřevyšujících 500 liber. Nad tu sumu připouštělo se odvolání k parlamentu. — Velké ordonnance XVI. stol. obsahují mnoho článkův, jež se týkají nešvarů v soudnictví. Jest z nich viděti, jaká nemravnost a zlořády panovaly v tehdejší soudní organisaci. Prodejnost úřadů, dary, jež brali soudcové místo služného, veliký počet soudů mimořádných, zbytečné appellace k velké radě a jiné nešvary illustrují předrevoluční soudnictví.

{{Prostrkaně|Revolucí}} učiněn byl sice konec klidnému vývoji franc. práva, avšak následky její byly blahodárné. Hlavní její příčinou byla nerovnost osob i statků před zákonem. Křiklavou nespravedlností bylo zejména nerovné ukládání finančních břemen jednotlivým třídám obyvatelstva. — Jinou příčinou revoluce byl úplný nedostatek politických svobod a kontroly. Moc královská byla neobmezená, úředníci královští vykonávali všechno. Královská rada, nehledíc na svolení národa, určovala každý rok tajným nálezem výši daně a rozdílela ji na provincie. Počet osob podrobených službě vojenské byl rovněž určován bez intervence země ústřední vládou (král. radou). Tohoto neustálého despotického ovládání nasytila se konečně '''F.''' a hlásila se energicky o svá práva. Instituce politické zůstaly od Richelieua beze změny a zákony civilní nepodrobeny od redakce coutumů žádné podstatné modifikaci. Tato konservativnost zákonodárství za poměrů docela nových, tato přežilost byla také příčinou, že došlo k revoluci. Za podstatné principy revoluce čili principy r. 1789 uvádí se občanská rovnost, svoboda svědomí, povolování daní od zástupců národa a j. Principy tyto uchovaly se podnes ve franc. právu, ačkoli politické konstituce padaly jedna po druhé, ba ještě více, principy dotčené staly se majetkem celé Evropy. — Jednotlivé konstituce probírati nebudeme. — Platilyť některé dobu velmi krátkou a některé ani docela nevešly v život. Uvedeme jen, že střídaly se za sebou v revoluci konstituce z r. 1789, 1791, 1793 (tato nevešla v život), z r. III. a VIII. Poslední modifikována byla usnesením senátu z 22. ventosu r. X. a plebiscitem ze 14. thermidoru r. X., kterým Napoleon prohlášen doživotním konsulem, a pak usnesením senátu z 28. floréalu r. XII. čili 18. kv. 1804, kterým udělena Napoleonovi hodnost císařská a zavedeno zřízení monarchické. Nové konstituce dány v l. 1814 Za Ludvíka XVIII., dále r. 1830, 1848, 1852, 1870 a l875. ''[[Autor:Karel Kadlec|dlc]]''

== Státní zřízení. ==
Státní zřízení nynější franc. republiky jest repraesentačně-demokratické a spočívá na konstituci z 28. února 1875, přijaté od národního shromáždění a doplněné zákony z r. 1875, 1879, 1881, 1884, 1885, 1887. O úřadech a státní moci jednají zákony z 28. února a 15. čce 1875 a ze 14. srp. 1884, o senátu zák. ze 24. února a 2. srp. 1875 a z 9. pros. 1874, o volbě poslanců zákony ze 30. list. a 24. pros. 1875, ze 28. čce 1881, ze 16. čna 1885 a z 15. ún. 1889. Podle zákona ze 22. čna 1886 jest území '''F.''' uzavřeno hlavám rodin, které dříve ve '''F'''-ii panovaly, i jejich přímým potomkům, a členové panovavších dříve rodin nesmějí vstupovati ani do armády ani do námořnictva ani zastávati veřejné úřady nebo vykonávati mandát poslanecký. Republikou jest '''F.''' od 4. září 1870. V čele vlády stojí president, volený od národního shromáždění (obou sněmoven) na dobu sedmi let. V mezích ústavy náleží mu moc výkonná. K ruce má radu ministerskou, kteréž předsedá. Moc zákonodárná a povolování rozpočtu spočívá v rukou obou sněmoven, totiž {{Prostrkaně|senátu}} ({{Prostrkaně|první komory}}) a {{Prostrkaně|sněmovny poslanců}}. {{Prostrkaně|Senát}} skládá se ze 300 členů, volených na 9 let zvláštními volebními kommissemi departementů a kolonií. Volební sbory skládají se v každém departementu z poslanců, generálních a arrondissementních rad a z delegátů rad obecních. Počet delegátů záleží tu na počtu obyvatelstva zastoupeného. Volba děje se ve hlavním městě departementu absolutní většinou hlasů. Z uvedeného počtu 300 senátorů bylo původně 75 senátorů od Národního shromáždění a ostatních členů senátu zvoleno na doživotí. Počet těchto nesesaditelných členů senátu doplňován jest od r. 1884 po jejich úmrtí týmž způsobem, jako ostatních. R. 1891 bylo z uvedených 75 senátorů na živu ještě 44. Každá tři léta odstupuje jedna třetina všech senátorů (100) a senát doplňuje se členy novými. — {{Prostrkaně|Sněmovna poslanců}} skládá se z 584 členů (z nichž 6 jest z Alžíru a 10 z kolonií), kteří voleni jsou přímými volbami na základě všeobecného volebního práva na 4 léta. Právo volební podmíněno jest požíváním občanských i politických práv a kromě toho jistým věkem: pro aktivní právo volební vyžaduje se věk 21 léta, pro passivní právo volební věk 25 let. Census, kterým by právo volební bylo obmezeno, zaveden není. Při volbách do sněmovny poslanců tvoří každý departement zvláštní volební sbor. Dle počtu obyvatelstva zastoupeného volí se pak větší nebo menší počet poslanců (vždy jeden poslanec na 70.000 ob.). Zastávání jistých úřadů vylučuje od volitelnosti. Vyjmuty jsou však (a nevadí tedy postavení poslance) úřady ministrů, státních podsekretářů, vyslanců, seinského a policejního prefekta, vyšších duchovních, veřejných professorů a osob, jimž svěřena byla na čas nějaká misse. Nicméně musí každý poslanec, který pro nějaký z vyjmenovaných úřadů byl ustanoven (kromě ministrů a státních podsekretářů), podrobiti se nové volbě. Rovněž tak nedají se srovnati s postavením senátora funkce státního rady a úředníka ve státní radě zv. ''maître des requêtes'', dále úřad prefekta a podprefekta (vyjmouc opět seinského a policejního prefekta), úřad člena appellačních soudů a tribunálů 1. stolice (vyjmouc generálního prokuratora u pařížského appellačního soudu), gener. pokladníka, finančního výběrčího a úřad kteréhokoli ministerského úředníka. Vojenské osoby, stojící v aktivní službě, nemají ani co se týče sněmovny poslanců, ani co se týče senátu, volebního práva aktivního ani passivního). — V dorozumění se senátem může president sněmovnu poslanců před časem rozpustiti, musí však volební sbory ve třech měsících k novým volbám svolati. Senát soudí též jakožto státní soudní dvůr presidenta republiky a ministry, jakož i osoby, které se dopustily útoku na veřejnou bezpečnost. Obě sněmovny scházejí se, nesvolá-li je president dříve, každý rok druhý úterek v lednu a musejí aspoň pět měsíců zasedati. Schůze jejich jsou veřejné. Obě sněmovny volí si na čas zasedání předsedu. Schůze své zahajují a uzavírají ve stejný čas. President prohlašuje konec zasedání a má právo svolati sněmovny v době mimořádné. Učiniti tak musí, když aspoň polovice členů každé sněmovny činí návrh v uvedeném směru. President může také jednání sněmovny odročiti, avšak ne déle než na měsíc a ne častěji než dvakráte v témž zasedání. Každý poslanec i každý senátor má právo iniciativy. Aby došlo k zákonu, jest třeba svolení obou sněmoven: zákony finanční musí však dříve předloženy býti sněmovně poslanecké a od ní býti přijaty. Sněmovny mají též právo v oddělených shromážděních prohlásiti, že pokládají za potřebno, aby se revidovala ústava. Stalo-li se o tom v každé sněmovně speciální usnesení, sestupují se obě sněmovny k provedení oné revise. Dotyčná usnesení musejí býti učiněna absolutní většinou všech členů, z nichž národní shromáždění se skládá. — Presidentu náleží rovněž zákonná iniciativa; on prohlašuje také zákony, bdí nad jejich prováděním a má právo udělovati milost. Amnestie mohou však jen zákonem býti udělovány. President ověřuje také vyslance cizích států, disponuje o branné moci, obsazuje civilní i vojenská místa, vyjednává s cizími státy a provádí státní smlouvy. Válku může však prohlásiti jen po svolení obou sněmoven. Smlouvy o mír, smlouvy obchodní a takové, které se týkají státních financí, jakož i stavu osob a vlastnického práva Francouzů v cizině, nabývají platnosti teprve tenkráte, když je obě sněmovny byly přijaly. Každý akt presidentův musí býti spolupodepsán od jednoho ministra. Ministři jsou zodpovědni solidárně oběma sněmovnám za obecnou politiku vlády a kromě toho každý speciálně za osobní svá jednání. President odpovídá republice jen z velezrády, při čemž sněmovně poslanců náleží právo obžalovací a senátu vynesení nálezu. Uprázdni-li se úřad presidenta úmrtím nebo z jiné příčiny, jmenují spojené sněmovny ihned nástupce. Než nový president jest zvolen, náleží moc výkonná radě ministerské. — Správa '''F.''' založena jest na systému centralisačním. V nejvyšší instanci vykonává ji deset ministerstev, v jejichž čele stojí ministři (státní sekretáři). Tito tvoří vespolek ministerskou radu pod předsednictvím presidenta republiky. {{Prostrkaně|Ministerstva}} jsou tato: 1. Ministerstvo spravedlnosti (''ministère de la justice''), jehož chef má titul »strážce pečeti« (''garde des sceaux''), 2. m. vnitra (''m. de l’intérieur''), 3 . m. záležitostí zahraničných (''m. des affaires étrangères''), v jehož obor spadají též záležitosti zemí podřízených franc. protektorátu, 4. m. financí (''m. des finances''), 5. m. války (''m. de la guerre''), 6. min. námořnictví (''m. de la marine''), 7. m. veřejného vyučování, umění a kultu (''de l’instruction publique, des beaux-arts et des cultes''), 8. min. orby (''m. de l’agriculture''), 9. m. obchodu, průmyslu a osad (''m. du commerce, de l’industrie et des colonies''), 10. m. prací veřejných (''m. des travaux publics''), jež spravuje veřejné práce, týkající se spojovacích prostředků. Samostatné postavení zaujímá {{Prostrkaně|účetní dvůr}} (''cour des comptes''). Pod předsednictvím ministra spravedlnosti stojí {{Prostrkaně|státní rada}} (''conseil d’état'' viz t.).

Za účely správními rozdělena jest '''F.''' (1891) na 86 departementů (v. t.) a území Belfortské, na 362 arrondissementy (území Belfortské počítajíc za arrond ), na 2881 kantonů a 36.144 obcí (kommun). Památka na staré rozdělení '''F.''' vyhlazena byla úplné. Staré království rozděleno bylo r. 1614 v posledním shromáždění gener. stavů na 12 gouvernementů. Před revolucí bylo těchto správních obvodů již 33. Historicky skládala se '''F.''' z 51 krajů (provincií). Staré rozdělení země zrušeno bylo od Národního shromáždění na podzim r. 1790 a zavedeny 83 departementy. Každý departement rozdělen byl opět na několik arrondissementů (v. t.) a tyto na kantony. Při vyměřování hranic depart. hleděno bylo hlavně k tomu, aby historické tradice byly potlačeny. Nové správní obvody neměly míti nic společného s dřívějším rozdělením na gouvernementy a provincie a měly nanejvýše vyhovovati jen účelům praktickým, ze kteréhož důvodu přihlíženo ku hranicím, daným samou přírodou (řekám, horám). Krajiny, historicky jeden celek tvořící, roztrženy od sebe a naproti tomu spojovány v jeden celek části tradicemi naprosto odrůzněné. Nové rozdělení uchovalo se až na naše dny. Každý departement spravován jest od prefekta, arrondissement od podprefekta, obec od maira. {{Prostrkaně|Prefekt}} (''préfet'') jest představitelem výkonné moci a zástupce zájmů departementu. Jmenován bývá presidentem republiky k návrhu ministra vnitra. V úřední činnosti podporuje ho samosprávný sbor představitelů speciálních zájmů departementu čili t. zv. {{Prostrkaně|generální rada}} (''conseil général'') a kromě toho {{Prostrkaně|prefekturní rada}} (''conseil de préfecture''). V arrondissementech vede správu {{Prostrkaně|podprefekt}} (''souspréfet''), jemuž k ruce jest {{Prostrkaně|rada arrondissementu}} (''conseil d’arrondissement''). Pouze v arrondissementech, v nichž leží hlavní město depart., vykonává správu prefekt. Rovněž podprefekta jmenuje president republiky. — Kantony, na něž se dělí arrondissement, nemají administrativního významu. Jsou jen okrsky soudců míru a slouží za podklad pro volby a odvod branců.

{{Prostrkaně|Obecní zřízení}} spočívá na zák. ze dne 18. bř. 1837, 24. čce 1867, 4. dubna 1873, 20. led. 1874, 12. srp. 1876, 28. bř. 1882 a 5. dub. 1884. V čele obce stojí starosta (''maire''), který spojuje v sobě dvě funkce, jednu jako státní úředník, druhou jako zástupce samosprávy obecní. Maire volen jest se svými příručími (''adjoints''), jichž bývá ve větších obcích více, na tři léta od rady municipální. Musí míti aspoň 25 let. Úřad vykonává bezplatně. Ve hl. městech departementů, arrondissementů a kantonů jmenuje mairy a jejich příručí z počtu členů municipální rady zvláštním dekretem president republiky. V Paříži a Lyoně, kde jest 20, pokud se týče 6 mairií, zastává prefekt departementu úřad centrálního maira. Jako zástupce vlády plní maire vládní nařízení, bdí nad prováděním zákonů a vykonává obecnou a místní policii (vyjímajíc prefekturní města s obyvatelstvem nad 40.000 lidí). Rozhodnutí jeho musejí býti potvrzena částečně od prefekta nebo podprefekta. Trestních nálezů nesmí vynášeti. Jakožto zástupce obce vede maire její správu, předsedá v municipální radě, zastupuje obec před úřady. Jakožto státní úředník vede civilní rejstřík a vykonává civilní sňatky, arci pod dozorem státního prokurátora. Zástupcem jeho jest příručí. {{Prostrkaně|Obecní}} čili {{Prostrkaně|municipální rada}} (''conseil municipal'') skládá se dle velikosti obce z 10 až 36 (v Paříži z 80) členů.

{{Prostrkaně|Policie výkonná}} skládá se částečně z obecních policejních orgánů, částečně z orgánů státních. Obecní policejní personál vydržován jest obcemi. V městech, majících více než 40.000 obyv., závisí organisace policejního sboru na dekretu presidenta republiky, o němž se dříve jedná ve státní radě. Dosazování policejního personálu závisí na mairovi a na potvrzení prefekta nebo podprefekta (Zák. z 5. dubna 1884). Státní policii vykonává žandarmerie organisovaná vojensky. Zřízení sboru žandarmův založeno jest na dekretech z 1. března r. 1854 a 24. dub. 1858. Žandarmové vykonávají policii soudní i správní. V prvé příčině podřízeni jsou ministru spravedlnosti, ve druhé ministru vnitra, a co se týče discipliny a vydržování, ministru války.

Základ veškerého veřejného a soukromého práva ve '''F'''-ii tvoří 5 zákonníků (kodexů): ''Code civil des Français'' (z r. 1804, později ''Code Napoléon'' zvaný), ''Code de procédure civile'' (1807), ''Code de commerce'' (1808), ''Code d’instruction criminelle'' a ''Code pénal'' (z r. 1811), k nimž se řadí arci jiné důležité zákony. Soudní zřízení spočívá na organisačním zákoně ze 24. srpna 1790, který zákony ze 17. bř. 1800, 20. dub. 1810, 11. dub. 1838, 3. kv. 1840 a j. byl doplněn. Soudnictví zahrnuje jurisdikci civilní a obchodní, trestní a administrativní. Civilní soudnictví vykonává v každém kantoně soudce míru (''juge de paix''). O žádné žalobě nesmí se soudně jednati, dokud nebyla předložena tomuto soudci k docílení smíru (''conciliation''). V tomto směru působí soudce míru k tomu, aby soudní agenda pokud možno se umenšovala. Vedle toho vynáší soudce míru nálezy v jistých naléhavých záležitostech, v občanských sporech až do obnosu 100 franků bez appellace z jeho nálezu a až do 200 franků s právem appellace. Odvolání jde k soudům arrondissementů (''tribunal civil'' nebo ''tribunal de première instance''), které v první a poslední stolici rozhodují mobilární žaloby až do 1500 a immobilární žaloby až do 60 fr. roční renty. V jiných sporných věcech, pro něž tribunál arrondissementu rovněž jest první stolicí, jde odvolání k soudům appellačním (''cour d’appel''), kterých jest 26 v departementech (a sice v Doui, Amiensu, Paříži, Rouenu, Caenu, Rennes, Angersu, Nancy, Dijoně, Besançoně, Lyoně, Chambéry, Grenoblu, Aix, Nîmes, Montpellieru, Bastii, Toulousu, Agenu, Pau, Bordeaux, Poitiersu, Limoges, Riomě, Bourges, Orléansu), i v Alžírsku a 6 v koloniích. Pro obchodní věci zřízeny jsou v první instanci zvláštní soudy obchodní (''tribunaux de commerce''), od nichž jde odvolání k soudům appellačním, celkem jest jich 227, incl. 4 v Alžírsku. Spory z pracovních poměrů mezi pány a dělníky vyřizují zvláštní živnostenské soudy, zv. ''conseils de prud’hommes''.

Co se týče {{Prostrkaně|soudnictví trestního}}, náležejí prosté přestupky před soudce míru, který jakožto soudce policejní nalézá nejvýše na 5 dní vězení a na 15 fr. peněžné pokuty. Odvolání připouští se jen při trestu 5 fr. Appellace jde v tom případě k soudu arrondissementu, který jakožto ''tribunal correctionel'' soudí všechny těžší přečiny (''délits''). Odvoláni z jeho nálezu jde k trestní komoře appellačního soudu, jehož obžalovací komora (''chambre de mise en accusation'') o tom rozhoduje, zda zločin (''crime'') má se odkázati před soud porotní (''cour d’assises''). Porotcům předsedá člen appellačního soudu, kterému jsou dva soudci přidáni jako přísedící; o otázce viny rozhoduje 12 porotců. Vysoký soudní dvůr (''haute cour de justice''), jehož porotci vzati jsou ze členů generálních rad a soudců od kassačního dvora, soudí velezrádu a zločiny ministrů, senátorů a státních radů. Konečně jest kassační dvůr, ''cour de cassation'', který není vyšší instancí, nýbrž má za úkol bdíti nad právní jednotou v soudnictví a chrániti ji proti místním zvyklostem a výkladům. Vedle toho rozhoduje o zmatečných stížnostech a činí nálezy o tom, byly-li porušeny podstatné formálnosti soudního řízení, nebo bylo-li nesprávně užito zákonů, resp. byly-li špatně výkládány a neměla-li by se věc k opětnému rozsouzení odkázati před jiný soud. Soudcové tribunálů prvých stolic (arrondissementních), appellačních dvorů a kassačního dvora jsou nesesaditelni. U všech soudních dvorů nalézá se státní zástupitelství (''ministère public''), které jest činno nejen jako obžalobce, nýbrž má též vrchní dozor nad jistým počtem úředních orgánů (notárů, huissierů, greffierů). Mimo to působí též ve značné míře při dobrovolném (nesporném) soudnictví (při poručenstvíj atd.) a při civilní jurisdikci (na př. v záležitostech manželského rozvodu). U kassačního dvora úřaduje {{Prostrkaně|generální prokurator}} (''procureur générale'') se sedmi {{Prostrkaně|generálními advokáty}} (''avocats généraux''), u každého appellačního dvora generální prokurátor se 2 generálními advokáty a několika substituty, u každého tribunálu I. stolice vrchní prokurator (''procureur de la République'') s několika substituty, kdežto při policejních soudech hájí veřejné zájmy policejní kommissař. — Jurisdikci správní vy- konávají: {{Prostrkaně|prefekturní rady}} (1 v depart.), rady přehlídky vojska (''conseils de revision de l’armée''), rady universitní (''conseils universitaires''), účetní dvůr (''cour des comptes'') a státní rada (''conseil d’état''). ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]''

{{Prostrkaně|Znak}}. Republika franc. nemá dnes vlastně řádného znaku; místo něho užívá se allegorické postavy (vyobr. č. 1470.) a písmen R. F. (''République française''). Znak starší linie bourbonské skládal se ze dvou do sebe zasahajících štítů, z nichž pravý měl 3 zlaté lilie v modrém poli za '''F'''-ii, levý navarrský v červeném poli kříž utvořený ze zlatého řetězu, se čtyřhranným safírem uprostřed. Příkrov štítu od andělů neseného měl zlaté lilie v modrém poli, nad tím korunu královskou a za ní oriflammu (viz doleji) s nápisem ''Mont-joye St. Denis''. Později se znak tento zjednodušil (vyobr. č. 1471.). Za revoluce r. 1789 znak tento musil ustoupiti t. zv. jakobínske čepici (vyobr. č. 1472.), již Napoleon I. nahradil zlatým orlem na blesku spočívajícím (vyobr. č. 1473.). Po pádu Napoleonově vrátily se s Bourbony i jejich lilie, dynastie červencová přijala však opět gallského kohouta. Napoleon III. sáhl zase ke znaku svého velikého předka. — {{Prostrkaně|Válečným praporem}} '''F.''' byla v nejstarších dobách čepice sv. Martina. Za Ludvíka VI. zavedena oriflamma, červený hedvábný prapor s 5 cípy, jenž visel z příčného břevna, upevněného na žerdi pobité pozlacenou mědí. Dle jedněch ztracen byl proslulý tento prapor před Damiettou r. 1250, dle jiných užito ho naposledy r. 1415 v nešťastné bitvě u Azincourtu. Již za Karla VI. byla korouhev královská barvy modré s bílým křížem uprostřed. Bílé korouhve se zlatými liliemi užil poprvé Filip August, od Karla IX. zavedena definitivně. — Nynější {{Prostrkaně|národní barvy}} '''F.''' (''tricolore'') zavedeny byly prvou revolucí. Jsou to barvy modrá, bílá a červená, na {{Prostrkaně|válečné}} i {{Prostrkaně|obchodní vlajce}} v kolmých pruzích, modrá barva při žerdi. — Dnešní republika uděluje jen řád {{Prostrkaně|čestné legie}}, založený Napoleonem I., k čemuž přistupují ještě válečné medaille a řád pro polní hospodářství, zřízený r. 1883. Starší řády francouzské byly zrušeny r. 1831. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Finance. ==
Finance francouzské mají podobnou tvářnost jako v jiných státech. Za králů franckých byla základem důchodů panovníkových válečná kořist a pokuty, vybírané od poddaných. Byly to prameny příjmů původu germanského, k nimž přistupovaly finanční zdroje původu římského (''mansiones'', ''paratae'', ''telonea'', ''foratica'' aj.), známé též v říši Římsko-německé a spočívající jednak v různých dávkách, jednak v osobních povinnostech, jež museli poddaní vykonávati. Vedle toho stali se králové frančtí vlastníky rozsáhlých hvozdů a lesů, pastvisek a nevzdělaných zemí, z nichž brali rovněž veliké užitky. Z panství římského uchovala se v části Gallie ještě daň pozemková a daň osobní, z nichž prvá za doby, posledních Meroveovců vyšla již z užívání, kdežto daň osobní ještě za Meroveovců byla vybírána a od obyvatelstva těžce nesena. Za Kapetovců změnily se poměry nastoupením systému lenního. Král požíval různých důchodů jen jako senior ve svém území, nevybíral však daní jako představitel státu. Táž práva jako králi náležela ve vlastním území i ostatním lenním pánům. K moderní soustavě finanční došlo se teprve znenáhla. Bránily tomu poměry feudální. Poprvé žádána všeobecná daň králem Filipem Krásným r. 1294 k účelům válečným. Byla to daň jednoho penízu (denáru) z libry při prodeji veškerého zboží. Vzbudila však tolik nespokojenosti, že se musilo od ní upustiti. Král nahradil ji r. 1295 daní 1 % z ceny statků. R. 1302 a 1303 žádána nová daň pro válku flanderskou a pak ještě vícekráte ve XIV. stol. Jako v jiných státech, žádali králové franc. daň na stavech, kteří ji buď povolovali neb nepovolovali. Karel VII. odňal r. 1439 pánům (seniorům) právo vybírali daně a poplatky na svůj účet a učinil daň královskou trvalou. Od té doby vyvíjely se franc. finance způsobem stále rozmanitějším a tížily obyvatelstvo víc a více. Veliký nedostatek spočíval hlavně v nerovnosti břemene poplatního a ve výsadách, jež osvobozovaly od placení většiny daní právě nejbohatší třídy národa, šlechtu a duchovenstvo. Nedostatečné daňové ústrojí starší vlády bylo také jednou z příčin revoluce r. 1789.

Zdrojem franc. financí od Karla VII. až do revoluce byly daně a povinnosti přímé, daně nepřímé a různé poplatky a konečně i státní zápůjčky. Ku přímým daním a povinnostem počítati sluší daně zvané ''tailles'', ''vingtièmes'', ''capitation'' a ''corvées''. Daň ''taille'' stala se trvalou od Karla VII. a byla dvojí: osobní a věcná. Daň osobní (''taille personnelle'') měla povahu všeobecné daně z důchodů, neopírala se však o pevný, spolehlivý základ, nýbrž vyměřována byla dle předpokládaných důchodů každého okrsku a každého jednotlivce. Vybírala se jen v některých zemích, kdežto v jiných předpisována ''taille réelle'', jež měla povahu daně pozemkové (''impôt foncier''). — Za Jindřicha II. r. 1549 zavedena k účelům válečným dodatečná daň zv. ''taillon'', která měla trvati sice jen nějaký čas, avšak stala se brzo trvalou. ''Vingtièmes'' (dvacetiny) datují se z posl. let Ludvíka XIV. Byla to daň důchodová, kterou platila jen šlechta; duchovenstvo bylo vyjmuto. ''Capitation'' zavedena byla r. 1692. Všichni poplatníci rozděleni byli na 22 třídy, z nichž první platila 2000 liber a poslední 20 sous. Daň tato měla býti placena ode všech poddaných, duchovenstvo však se z ní za jistý dar vykoupilo. Podobné výkupné složily i některé země. ''Corvées'' byly zemské roboty a spočívaly v osobních službách ke stavbě a opravě silnic a p. Dělily se na osobní a věcné. S počátku byla robota jen panská, proměnila se však později za Ludvíka XIV. v robotu zeměpanskou. V XVIII. stol. rozšiřována robota na všechny možné veřejné práce. Někdy dávána byla sice sedlákům za konání roboty náhrada, avšak dosahovala jen asi pětiny hodnoty.

K nepřímým daním a poplatkům patří: ''aides'' (pomoci — i v Čechách se takto nazývaly daně mimořádné), ''gabelles'', ''traites et douanes'' (cla a mýta), ''insinuation'' a ''droit de controlle'' (poplatek zápisný). ''Aides'' byly původu feudálního. Král jako feudální suverén mohl žádati na svých vasallech v rozličných případech peněžný příspěvek, pomoc. S počátku vybírány pomoci jen občas, trvalými staly se od Karla VI. Byly velmi rozmanity a vztahovaly se na nejrůznější předměty. Dávány byly do pachtu pachtýřům (''partisans'' nebo ''traitants''), kterým připadal přebytek výnosu. ''Gabella'' byla daň velice nenáviděná. Slovem tim označovány různé poplatky, zejména poplatek ze soli. ''Traites'' a ''douanes'' vybírány byly ze zboží, jež se buď dováželo nebo vyváželo z království a provincií. Celní čáry zřízeny byly i uvnitř království mezi jednotlivými provinciemi, což bylo příčinou veliké nespokojenosti a vadilo vývoji obchodu. Colbert v XVII. stol. zrušil celní čáry aspoň mezi 12 provinciemi, nalézajícími se téměř veskrze kolem L’Ile de France. — Poplatky zápisné objevují se pod vlivem renaissance říms. práva na jihu '''F.''' již ve stol. XII., na severu však teprve ve století XVI., a sice pod jménem ''insinuation'' a ''contrôle''. Ediktem Františka I. z r. 1539 předepsán byl zápis u prévôta, bailliho a sénéchala jako podmínka platnosti aktů darovacích a substitučních. ''Droit de contrôle'' zavedeno Jindřichem III. r. 1581. Vybíráno bylo za stručný zápis právních aktů finančních a soudních do zvláštních rejstříků. Ediktem z r. 1693 organisováno bylo znova pro notářské akty a pak ještě několikráte. Záhy vyskytují se též státní zápůjčky, o nichž řeč níže.

S vývojem královských financí nastávala potřeba řádného úředního apparátu, který by je spravoval. Tento finanční apparát nelišil se příliš od ústrojí soudního a správního. Prévôtové, bailliové a sénéchalové byli zároveň soudci i úředníky správními a zejména finančními. Účty předkládali král. dvoru, který je zkoumal. Když byl zřízen parlament, zdá se, že oni členové král. dvora, kteří zkoumali účty, tvořili oddělení parlamentu zv. ''camera compotorum'' (účetní komora, ''chambre des comptes'') a že splynuli se členy parlamentu. Úřadem úplně samostatným a na parlamentě nezávislým stala se účetní komora r. 1319. Parlament pokoušel se sice několikráte, aby se stal odvolací stolicí naproti účetní komoře, avšak marně. Královskými ordonnancemi, zejména z r. 1407 a 1459, uznána samostatnost účetní komory. Účetní komora měla na počátku 7 mistrů (''maîtres''), z nichž 4 byli duchovní, 3 světští a několik písařů, z nichž 2 přijímali účty, i zapisoval a ostatní je opravovali. Účetní komora přijímala přísahu bailliů a sénéchalů jakožto král. fiskálů, zkoumala účty všech finančních zřízenců, zapisovala finanční nařízení a edikty a měla podobně jako parlament právo činiti proti jejich zápisu námitky. Vedle toho měla ještě některé jiné funkce. Po čase ztratila účetní komora jistou část ze své příslušnosti, která pak přešla na zvláštní tribunály, známé pod jménem ''chambre du trésor'' (komora pokladu) a ''cour des aides'' (dvůr daní). R. 1357 povstal zvláštní nový tribunal zv. ''cour des monnaies'', před nějž náležely všechny sporné věci, týkající se vyrábění mincí. Tyto novoty v organisaci finančních úřadův udály se všecky ve stol. XIV. Za Františka I. byla finanční správa změněna. R. 1523 zřízen ústřední poklad zv. ''épargne'', svěřený úředníku nazv. ''trésorier de l’épargne''. František I. organisoval také nové obvody finanční, z nichž v každém ustanovil všeobecného výběrčího (''receveur général''), od čehož ony obvody nazvány generálstvím (''généralité''). V XVII. stol. byla '''F.''' rozdělena na 23 generálství, která se opět dělila na 231 elekcí (''élections''; jméno vzato odtud, že finanční zřízenci v těchto menších finančních obvodech od místních stavů bývali voleni, pročež nazývánj&lt;ref&gt;překlep v tisku, správně: nazýváni &lt;/ref&gt; ''élus'') a na 31.592 fary. Generálství rovnalo se průměrně třem nynějším depart., elekce bezmála arrondissementu a venkovská fara dnešní obci. V každém generálství zřízen byl finanční úřad zv. ''bureau des finances'', skládající se asi z 50 král. úředníků. Elekci tvořilo asi 30 úředníků, kteří právě tak jako úředníci úřadu finančního byli zároveň úředníky správními i soudci. Rozvrhovali daň mezi fary a vyřizovali reklamace, které stran rozvrhu jich došly. Vzrůst počtu výběrčích daně měl vzápětí, že povstalo více účetních komor, které se nalézaly často v sídlech parlamentů. Rovněž tak na konci stol. XV. a na poč. stol. XVI. rozmnožil se počet dvorů daňových (''cours des aides'') tam, kde byly účetní komory. Za příčinou dozoru nad finanč. orgány královskými i samosprávnými vysílány bývaly do provincií zvláštní osoby ze státní rady. Byli to s počátku kommissaři (''commissaires départis''), kteří jen občas konali objíždky, od dob Richelieuových pak {{Prostrkaně|intendanti}}. (Viz shora.) Co se týče ostatních finančních institucí, srv. shora vývoj veřejného práva francouzského.

Za revoluce staly se veliké změny jak v úředním ústrojí tak, a to ještě více, v soustavě daňové. Konstituční shromáždění zrušilo všechny staré daně a zavedlo s počátku jen daň z nemovitostí (''impôt foncier'', daň pozemkovou a domovní), později však doplnilo ji daní živnostenskou (''impôt des patentes'') a daní důchodovou z movitostí (''contribution mobilière''). Všechny nepřímé daně a poplatky byly zrušeny a zachována jen cla, poplatek zápisný a kolkový. Zákony, ustanovující uvedené daně a poplatky, jsou veskrze z l. 1790 a 1791 a mnohé z nich jsou základem podnes platného finančního práva. Konstituční shromáždění získalo také značný počet státních domanií, která během času se dostala do různých rukou. Rozmnoživši státní domania skonfiskováním statků duchovenských, mohlo národní shromáždění přikročiti k umořování státního dluhu, který již tehda byl velmi vysoký. Prvý stálý dluh státní datuje se ve '''F.''' již od Františka I. (tedy od poč. XVI. stol.) a roste čím dál více za jeho nástupců. Jen Jindřich IV. uplatil velkou jeho čásť. Na konci vlády Ludvíka XIII. dosahoval stálý státní dluh již výše 436 mill. liber. Při smrti Ludvíka XIV. (1. září 1715) činily úroky 62 mill. a odpovídaly tak dluhu 1200 mill. Za Ludvíka XV. se na počátku hospodařilo, avšak za války sedmileté a za finanční správy abbéa Terraye naděláno opět velké množství dluhů. R. 1760 činily výdeje, spojené s umořováním státního dluhu a placením úroků, již více než jednu třetinu státních příjmů (100 mill. liber). Ludvík XVI., při jehož nastoupení na trůn r. 1774 dosahoval státní dluh výše 119 mill., odevzdal řízení financí Turgotovi, který nechtěje rozmnožovati ani dluhy ani daně, strojil se rozhárané státní finance uspořádati. Byv však intrikami velmožů ode dvora odstraněn, vystřídán byl Neckerem, který jeho schopností neměl. Za Ludvíka XVI. vešlo v obyčej vydávati na státní statky assignáty, a sice způsobem nezřízeným. R. 1792 bylo jich v oběhu 1564 mill. a r. 1796 docela 45 milliard liber. Tím arci státní dluh neobyčejně vzrostl. Revolucí změnil se jeho stav. Zákonem ze dne 24. srpna r. 1793 zavedena velká kniha sjednoceného státního dluhu a položen tak základ t. zv. dluhu konsolidovaného. Veliká kniha jest jediným a základním titulem všech věřitelů republiky. Pro každého státního věřitele otevřen jest tam zvláštní účet. Úhrnem činil státní dluh r. 1793 127,803.000 fr. Zákonem ze dne 28. srpna r. 1797 stanoveno, že z veřejného dluhu jen ⅓, a sice pode jménem ''tiers consolidé'', do velké knihy veřejných dluhů se má zapsati. Tato suma páčila se tenkráte na 40,216.000 fr. (s dluhy zemí s '''F'''-ií spojených 46 mill.). Dluh státní zvyšoval se obyčejně vždycky při nastoupení nové vlády a následkem událostí válečných. Za Napoleona stoupl o 558 mill. fr., za restaurace o 3154 mill. a za vlády červencové o 1516 mill. R. 1851 zmenšil se sice o 425 mill., avšak vzrostl zase za Napoleona III. o 6938 mill. a konečně následkem války prusko-franc. o 12.703 mill., tak že se páčí nyní na 30 milliard fr. a připočtou-li se k tomu ještě půjčky a dluhy departementů a obcí, které kontrahovány byly v posledním desetiletí k provádění školních staveb a silnic, činí veřejný dluh '''F.''' asi 35 až 36 milliard fr. čili 1000 fr. na jednoho obyvatele. Jen na zúrokování a umořování státního dluhu bylo r. 1893 praeliminováno ve státním rozpočtu 1.286,823.945 fr.

Dle zákonodárství nyní platného vybírají se ve '''F'''-ii tyto daně a poplatky: daň pozemková a domovní (''impôt foncier'' od r. 1791), jež se opírá o katastr z r. 1850 a dle zák. z r. 1890 činí 4 % čistého výtěžku; osobní a mobilní daň (od r. 1791), daň ze dveří a oken (od r. 1798), daň živnostenská (od r. 1791), taxa berní rolly a taxy přizpůsobené přímým daním (''taxes assimilées''), jako daň ze statků mrtvé ruky, daň z dolů, z koní a vozů, z lékáren, poplatky cejchovní, daň z billardů a uzavřených společností (od r. 1871). Uvedené daně a poplatky pokládají se všecky za přímé. K nim přistupují důchody z domanií a lesů, které jsou poměrně malé. Cena franc. státních statků páčí se asi na 3800 mill. fr. Daleko důležitější a výnosnější jsou nepřímé daně a poplatky, k nimž náležejí: poplatky zápisné (''droits d’enregistrement'', od r. 1790), poplatky kolkové (''droits de timbre'', od r. 1798), 4% příjmová daň z movitého jmění, daň dědická, spotřební daň z nápojů (vína, piva, cidru, líhu), z cukru (od r. 1880 snížená), ze soli (od r. 1806 znova zavedená), 3% daň expediční, daň z oleje (od r. 1873), ze stearina a svíček (od r. 1873), z octa a dynamitu (od r. 1875), z papíru (od r. 1871), ze hracích karet (od r. 1812) a j. K nepřímým daním náležejí též cla, jež se od r. 1881 vybírají dle zvýšené sazby, a monopol tabákový (r. 1790 zrušený, r. 1810 znova zavedený), prachový (od r. 1796) a sirkový (od r. 1872).

Dle finanč. zákona ze 26. července r. 1893 byl na r. 1894 tento rozpočet:

{| class=&quot;wikitable&quot;

! {{Prostrkaně|Vydání.}} !! franků
|-
| Veřejný dluh || 1.284,568.168
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Veřejné moci || 13,171.720
|-
| (z toho: plat a repraesentace presidenta 1,2, sbory zákonodárné 11,97 mill. fr.)
|-
| colspan= &quot;2&quot;| Ministerstva (1.670,694.987):
|-
| 1. financí || 19,470.860
|-
| 2. spravedlnosti || 35,011.100
|-
| 3. vnějších záležitostí || 16,343.800
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|4. vnitra || 71,384.430
|-
| (z toho: správa 17,1, veř. bezpečnost 16,47, vězenství 17,66, subvence 11,58, dobročinné záležitosti 7,37, různé výdeje 1,18 mill. fr.)
|-
| 5. války || 633,653.091
|-
| 6. námořnictví || 266,861.528
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|7. veřejného vyučování, krásných umění a kultu || 242,794.240
|-
| (veř. vyučování 190,45, krásná umění 8,12, kultus 44,22 mil. fr.)
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|8. obchodu, průmyslu a kolonií || 99,585.334
|-
| (obchod a průmysl 23,46, pošty a telegrafy 2,26, kolonie 73,84 mill. fr.)
|-
| 9. orby || 28,963.140
|-
| 10. veřejných prací || 256,627.464
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Režijní a správní náklady || 358,334.719
|-
| (přímé daně 21,74, zápisné a kolk. poplatky, domania 18,34, cla 32,37, nepřímé daně 39,39, tabák a prach 73,66, vnější záležitosti 0,06, pošty a telegrafy 159,54, lesy 13,22 mill. fr.)
|-
| Nedoplatky a splacení záloh || 42,132.500
|-
| colspan= &quot;2&quot;|
|-
| Úhrn výdejů na r. 1894 || 3.368,902.094
|-
| a s výdeji na Alžír (70,118.529) || 3.439,020.623
|-
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
! Příjmy. !! franků
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Daně a poplatky přímé || 501,056.924
|-
| (z toho: daně přímé 465,799.404,

daň pozemková a domovní 196,72, daň osobní a mobilní 88,17, daň ze dveří a oken 57,2, daň živnostenská 122,64, taxa berní rolly 1,05,

taxy přizpůsobené přímým daním 35,257.520,

ze statků mrtvé ruky 6,63, daň z dolů 4,13, ověřování měr a vah 4,8, prohlídka lékáren 0,39, daň z vozů a koní 12,44, daň z billardů a uzavř. společností 6,85 mill. fr.)
|-
| Příjmy z domanií a lesů || 47,452.020
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Nepřímé daně a poplatky || 2.050,518.680
|-
| z toho: poplatky zápisné 548,5, poplatky kolkové 161,78, 4% daň příjmová z movit. jmění 69,25, cla 465,72, nepřímé daně 601,86 mill. fr.,

daň z nápojů 469,48, daň ze soli 10,93, daň expediční 5,45, daň z miner. olejů 0,01, daň z jiných olejů 2,25, daň ze stearin. svíček 8,42, daň z octa 3,42 mill. fr.,

clo a daň z cukru 203,39 mill. fr.
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Monopoly a státní závody || 629,044.880
|-
| sirkový, tabákový a prachový monopol 411,05, pošty 164,86, telegrafy a telefony 42,76 mill. franků.
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Rozličné příjmy || 58,550.892
|-
| z toho: podíl na zisku z depos. pokladny 8,5, státní dráhy 4,23, příjmy z vládn. publikací 0,22, příjmy z Indie a Nové Kaledonie 0,72, příjmy z diplomatických a konsul. kanceláří 1,2, příjmy z patentů 2,55, příjmy z trestnic 5,6 mill. fr. atd.
|-
| Mimořádné příjmy || 29,669.402
|-
| Průběžné příjmy || 74,447.084
|-
| colspan= &quot;2&quot;|
|-
| Úhrn příjmů v r. 1894 || 3.390,739.882
|-
| s připočtením příjmů v Alžíru (48,291.150) || 3.439,031.032
|}
{{Konec formy}}

Co se týče úřední organisace, sluší rozeznávati správu ústřední a místní. {{Prostrkaně|Ministerstvo financí}} skládá se ze dvou částí absolutně rozdílných, a to 1. z vlastního {{Prostrkaně|ministeria financí}} čili správy ústřední a 2. z {{Prostrkaně|režií}} čili {{Prostrkaně|správ}} (''administrations'') {{Prostrkaně|finančních}}, které se nazývají též {{Prostrkaně|všeobecnými ředitelstvy}} (''directions générales''). Správa ústřední upravena jest různými dekrety, z nichž nejnovější jsou: z 19. list. 1886, z 1. pros. 1890, ze 30. dub. 1891, z 15 ún. a z 5. srp. 1892. Celkem složeno jest ministerstvo z těchto 10 kanceláří: 1. ''cabinet du ministre'', 2. ''direction du personnel et du matériel'', 3. ''dir. du contrôle des administrations financières'', 4. ''dir. du mouvement général des fonds'', 5. ''dir. générale de la comptabilité publique'', 6. ''dir. de la dette inserite'', 7. ''agence judiciaire du trésor et contentieux'', 8. ''caisse centrale du trésor public'', 9. ''service du payeur central de la dette publique'', 10. ''contrôle central du trésor''. — {{Prostrkaně|Režie}} čili {{Prostrkaně|správy finanční}}, jichž jest 6, závisí sice na ministerstvu financí, avšak každá z nich tvoří autonomní departement, spravovaný od {{Prostrkaně|generál}}. {{Prostrkaně|ředitele}} (''directeur général''). Jejich jména: 1. ''direction général des contributions directes'', 2. ''dir. gén. de l’enregistrement, des domaines et du timbre'', 3. ''dir. gén. des douanes'', 4. ''dir. gén. des contributions indirectes'', 5. ''dir. gén. des manufactures de l’état'', 6. ''administrations des monnaies et médailles''. Správa místní upravena jest tím způsobem, že v každém depart. jsou pro jednotlivé druhy státních příjmů zvláštní ředitelé (''directeur des contributions directes'', ''dir. de l’enregistrement et des domaines'' a j.), a úředník zv. ''trésorier payeur général''. Uvedení úředníci mají pod sebou četný personál inspektorů, kontrolorů, verifikatorů a výběrčích.

Pokud orgány samosprávné a jiné súčastněny jsou ve finančním zřízení franc., srv. články {{Prostrkaně|Conseil d’arrondissement}}, {{Prostrkaně|Conseil de préfecture}}, {{Prostrkaně|Conseil général}}, {{Prostrkaně|Cour des comptes}}. Literaturu franc. financí viz ve článku {{Prostrkaně|Finance}} str. 239. ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]''

== Mincovnictví. ==
Ještě za panování krále {{Prostrkaně|Chlodvika}} (481 až 511) neměla '''F.''' svou vlastní minci, nýbrž obíhaly tam římské denary stříbrné a zlaté solidy z doby starší i mladší, zvláště pak císařů od Theodosia I. (379-395) do Anastasia I. (491—518). Ze čtyř synů Chlodvikových, mezi které říše byla rozdělena, vybíjeli minci pouze dva, totiž {{Prostrkaně|Childebert}} a {{Prostrkaně|Theodorich}}. První po dobytí Burgundu (534) mincoval v Lyoně docela samostatně, druhý však, ano ještě jeho syn {{Prostrkaně|Theodebert I}}. († 548), činili tak pod vrchním dozorem císaře Justiniána I., který tam měl dosud mocné slovo. V létech následujících zbavila se '''F.''' římského vlivu vůbec a zemská mince tepána bez překážky. V západní '''F'''-ii ({{Prostrkaně|Neustrii}}) oblíbeno číslo zlaté a stalo se též zákonným při jednici »solidus (aureus)«. Z římské libry (= ''gr.'' 327.434) raženy 72 solidy; stříbrné denary brány tam jako mince drobná k vyrovnání sumy větší a počítalo se 40 denarů na jeden zlatý solidus. Ve východní '''F'''-ii ({{Prostrkaně|Austrasii}}, {{Prostrkaně|Germanii}}) opanovalo trh číslo stříbrné při jednici »denar« a 25 solidů po 12 denarech (= 300 den.) vážilo římskou libru čistého stříbra. Po smrti {{Prostrkaně|Theodebalda}}, syna jmenovaného již Theodeberta I., dosazováni na trůn říše Meroveovců již jen králové z větve neustrijské, kteří po starém způsobu, jak podotknuto, razili mince zlaté, v nejednom kuse podobné solidům východořímským. Mince původně vážné během času se zhoršily a sice proto, že králové v VII. st. prodávali právo mincovní nejen větším městům, nýbrž i vesnicím, kostelům i osobám, čímž počet mincoven ve '''F'''-ii vzrostl na několik set. — Změna v čísle mincovním se stala po vítězství {{Prostrkaně|Pipina Heristalského}} u Testri r. 687, když totiž Neustrie byla povalena a mimo jiné přinucena číslo stříbrné, v Austrasii během času zdomácnělé, přijmouti též za své. Konečně {{Prostrkaně|Pipin Krátký}} (752 až 768) prohlásil je za mincovní číslo státní, ustanoviv spolu, aby 22 stříbrných solidů po 12 denárech (264 den.) vyrovnalo se římské libře. {{Prostrkaně|Stříbrný}} solidus nebyl mince ražená, nýbrž jen početní. Při tom zůstalo až do {{Prostrkaně|Karla Vel}}. (771—814), který, jako vůbec, stal se též reformátorem mincovnictví. Napomenuv marně krajinské a soukromé mincovny, aby zrno polepšily, zrušil jich větší počet, a když ani to ostatní nezastrašilo, vydal r. 805 zákon, jímž nařizuje, aby se budoucně razilo pouze »in palatio nostro«, t. j. kde by on právě byl se svým dvorem. Týž zavedl pak novou libru mincovní, která byla dle jedněch o čtvrtinu, dle jiných o osminu těžší libry římské (tedy ''gr'' buď 409,254 nebo 367,2), a nařídil, aby se z ní razilo 20 solidů po 12 den. (= 240 den.). Ještě důkladněji stanovil základy mincovnictví franckého jeho vnuk {{Prostrkaně|Karel}} II. {{Prostrkaně|Lysý}} (843—877) v důležitém »Edictum Pistense«. Ponechav totiž počet denárů z nové mincovní libry vyšlých jako dříve, přesně vytknul, co má býti vyraženo na líci (monogram a jméno panovníka) a co na rubu (kříž a jméno mincovny), zač se má stříbro do mincovny kupovati, ve kterých městech se má vybíjeti, jak se potrestá padělatel atd. Ostatní Karlovci až do {{Prostrkaně|Karla Pitomého}} (893—923) měli pilnější starosti o zachování se na trůně, nežli o kteroukoli záležitost státní, a proto nepodnikli žádných proměn v mincovnictví, leda že opět právo raziti pronajímali a prodávali městům i osobám k nemalé škodě obecné. Králové X.—XII. stol. razili všichni pouze denary, jiných mincí zemských, ani stříbrných ani zlatých, vůbec nebylo. Teprv {{Prostrkaně|Filip}} II. řečený {{Prostrkaně|Augustus}} (1180—1223) zarazil novou stř. minci s opisem MONETA DVPLEX REGALIS, na níž kříž a kaplice (váží ''gr'' 1,32); říkalo se jí vůbec {{Prostrkaně|roial}} nebo {{Prostrkaně|real}}, a tak se dosud určitý druh mincí jmenuje. Jiná taková mince má kolem kříže: PARISIS CIVIS (místo CIVITAS). Buď tentýž Filip II. anebo jeho druhý nástupce {{Prostrkaně|Ludvík}} IX. {{Prostrkaně|Svatý}} (1226—1270) začal vybíjeti ''gros Tournois'', který jaksi předcházel všechny pozdější ''grossi denarii'' čili groše, třeba se od něho zevnějškem lišily. Mince ta, ražená v městě Toursu, má na líci kříž, v jehož koutech po lilii a kolem dva obvodky. Ve vnitřním jest jméno krále a ve vnějším: BeNeDICTVm SIT NOMEn DOMini NostRI DEI IEsV XPI; na rubu pak jest znak města Toursu, t. brána o dvou věžech s opisem: TVRONIS CIVIS (místo CIVITAS). Tyto první {{Prostrkaně|tourony}} č. {{Prostrkaně|tournosy}} byly jakosti 0,
938 a šly 4 na lot, vážil tedy každý as 4 ''gr''. — V mincovnictví '''F.''' byl peníz ten epochálním, neboť nejen že se po několik století tam udržel, nýbrž i mnohým jiným cizím mincovnám sloužil za vzor. Rozličné druhy mincí, ve '''F'''-ii později vybíjené, táhnou se k němu alespoň jménem, jsouce jakosti mnohem horší; však i tournosy záhy klesly zrnem na ''billon''. Náleží sem ''denier Tournois'' s křížem a věžemi, ''denier Parisis'' s křížem, v jehož koutě po lilii, a věžemi, ''double Regalis'' nebo ''double Parisis'' č. roial, vůbec »double«, po dvou denarech. — {{Prostrkaně|Filip}} IV. {{Prostrkaně|Sličný}} (1285—1314) zanechal po sobě nečestné jméno ''foux monnoyer'' č. padělatel mince, poněvadž všechny druhy své mince zlehčil na billon. Vybíjel tournosy, jejich třetiny, polovice a tři čtvrtiny, též denary zvané ''petit Tournois'' a přidal k nim nový peníz ''Burgois double'' či ''fort'' a ''Bourgois simple'', na nichž kříž a koruna, pod kterou: FORTIS a kolem BVRGENSIS. »Fort« = »double Parisis« a »simplex« = »denier Parisis«. — Rovněž chatrná mince byla za {{Prostrkaně|Ludvíka}} X. (1314—1316) a sice nejen královská, nýbrž všech 60 hodnostářů, kterým uděleno právo mincovní. — {{Prostrkaně|Filip}} VI. z {{Prostrkaně|Valois}} (1328—1350) razil tournosy, pozměniv s jich zevnějškem i jejich jméno. Z doby té známy jsou ''gros à la queue'', s křížem pod korunou, ''gros à la fleur de lys'', s křížem, v jehož koutech po lilii na jedné a s lilií s opisem FRANCORVM na druhé straně, ''gros à la couronne'', s křížem na líci, v jehož pouze dvou koutech po lilii a korunou na rubu; všechny jsou špatného zrna. Vedle nich zarazil ve '''F'''-ii po několika stoletích opět první minci zlatou ''Ange d’or'', váhy asi dukátu. — {{Prostrkaně|Jan Dobrý}} (1350—1364) pozměnil tournosy tím, že je vybíjel širší a tenší nežli dosud. Na líci ponechal kříž, ale na rub položil poprvé tři francouzské lilie; na jiných jsou dvě koruny po jedné a dvě lilie po druhé straně. K svému jménu IOHANNES přidal {{Prostrkaně|poprvé}} DEI GRATIA s pokračováním na rubu: FRANCORVM REX. Legenda »Benedictum« atd. zůstala na všech, jako na tournosech starších. Této na pohled nové minci říkalo se ''gros Tournois blanc'', byla však, jako každá jiná, řečená »blanc«, špatného zrna, pouhý billon. Téhož jiný peníz byl ''gros blanc aux fleurs de lys'', s velikou lilií, a ''gros blanc a l’étoile'', s hvězdou. Nástupcové jeho {{Prostrkaně|Ludvík}} VI. a VII. obnovili starší pojmenování ''gros blanc à la couronne'', položivše na minci tu korunu a kolem ní tři lilie. — {{Prostrkaně|Karel}} V. (1364—1380) tepal stříbrné mince hořejším podobné a přidal k nim zlatý peníz ''fleurs de lys d’or'', o něco těžší dukátu, t. váhy ''gr'' 3,82. {{Prostrkaně|Karel}} VI. (1880—1422) zavedl na tournosech na místě staré novou legendu: ''Sit nomen domini benedictum'' a vybíjel zlatou minci ''Royal d’or'', rovněž váhy ''gr'' 3,82. — {{Prostrkaně|Jindřich}} VI. jako král anglický (V.) razil též ve '''F'''-ii (1422 až 1441), a sice zlatou minci s madonnou a andělem, držícím oba štíty (francouzský a anglický), váhy ''gr'' 3,3, pak dva druhy mincí stříbrných, totiž ''gros d’argent'', s lilií a křížem, váhy ''gr'' 3,3, a ''grand blanc'', s velikou lilií a kotvicovým křížem — obě jsou špatného zrna. Téhož současník {{Prostrkaně|Karel}} VII. (1422 až 1461) zavedl zlatou minci ''écu à la couronne'', váhy ''gr'' 3,82. — {{Prostrkaně|Ludvík}} XI. (1461—1489), přidav k stříbrným mincím podobnou ''blanc à soleil'', na níž hvězda čili slunce nad štítem francouzským, zarazil stříbrný {{Prostrkaně|liard}} se svým {{Prostrkaně|poprsím}} (poprvé). Téhož nástupce {{Prostrkaně|Karel}} VIII. (1483-1498) mimo jiné tepal též peníze zlaté ''écu au soleil'', váhy ''gr'' 3,43, a {{Prostrkaně|Ludvík}} XII. (1498—1515) první {{Prostrkaně|testony}} t. hrubší minci stříbrnou, která se však udržela pouze do času Jindřicha III. Téhož ''grand blanc'' má na líci při unciálce jeho jména '''L''' {{Prostrkaně|poprvé}} řadové číslo X.—II. Rozličné změny v mincích franc. provedl {{Prostrkaně|František}} I. (1515 až 1547). Na místě »grand blanc« vybíjel {{Prostrkaně|douzainy}} = 12 denarům a »petit blanc« vyměnil za {{Prostrkaně|sisainy}} = 6 denarům. Jest na nich uncialka ''F'' a kříž s opisem: ''Sit nomen'' atd. Kromě toho poprvé razil ''écu à la Salamandre'', minci zlatou, a ''blane à la Salamandre'', stříbrnou, které dostaly jméno od salamandrů, na nich kolem franc. štítu vyražených. Královská mince tehda tepána v 30 mincovnách a jmenovaný král vůbec první pro každou mincovnu určil některé písmeno abecedy od ''A'' do ''Z''; těm, na které se písmene nedostalo, určil 8, 9, ''AA'', ''BB'', ''CC'' a ''VV''. (Toto praktické opatření napodobeno bylo později v rozličných státech, na př. v cís. rakouském teprve za cís. Františka I). {{Prostrkaně|Jindřich}} II. (1546 až 1559) vybíjel duzainy, testony a jejich díly; k ražení zavedl do mincoven nový stroj, nazvaný ''balancier''. — Za jeho nástupců ničehož podstatného se nezměnilo. Teprv o {{Prostrkaně|Jindřichu}} III. (1574–1589) sluší zaznamenati, že vydal první {{Prostrkaně|franky}}, hodnoty as třetiny tolaru; jest na nich korunované poprsí krále po jedné a liliový kříž, v jehož středu unciálka ''H'', po druhé straně. Od něho pocházejí též ''quarts d’écu'' a {{Prostrkaně|první}} ve '''F'''-ii mince měděné. Valně rozšířil mince franc. {{Prostrkaně|Ludvík}} XIII. (1610—1643) zavedením zlatého penízu zvaného ''Louis d’or'' (váhy ''gr'' 6,75) a jeho dílů, dle něhož během času raženy v jiných zemích na př. Fridrichs d’or, August d’or a pod. K stříbrným mincím přidal ''Louis d’argent'' č. ''écu blanc'', rozličné váhy a hodnoty po 60, 30, 15 a 5 solech, a vůbec {{Prostrkaně|první}} opatřil {{Prostrkaně|tloušť}} mincí stříbrných opisem, aby se jich okrajování zamezilo. Rovněž jeho nástupce {{Prostrkaně|Ludvík}} XIV. (1643—1715) připojil k stávajícím už penězům několik nových, zejména ''pièce de VI. blancs'', ''pièce de 2 sols'', -''4 sols'', -''16 deniers'', osminu ''Louis d’argent'' aj. V následující době vybíjeny rozličné druhy jako prvé, některé četně, jiné v míře menší a ještě jiných bylo opomenuto. {{Prostrkaně|Tolar}} (''écu blanc'') býval ražen po 6 francích (''livres''), též jejich polovice, a jiný peníz po 30, 15 a 2 solech, měděné peníze tepány hustěji jako mince drobná. V době první republiky (1792—1804) stříbrných mincí po 5 francích raženo po skrovnu, měděných více vedle peněz soukromníků »bonů« po 10 a 5 solech, které však již dekretem ze dne 27. srp. 1792 byly vzaty z oběhu. (Nejhojnější byly tehda assignaty papírové na rozličný počet liber čili franků, také až do sumy 10.000 franků). {{Prostrkaně|Napoleon Bonaparte}} nejprve jako konsul (1802 až 1804) a pak jako císař (1804—1814) vybíjel 5, 2 a 1 frank, pak půl a čtvrtiny franku vedle billonů po 10 centimech a měděných po 5 cent. Pozdější králové zůstali při vybíjení franku, jeho násobného i dílů, vedle mince měděné. Za našich dob má '''F.''' číslo zlaté dvacetifrankové v kusech po 100, 50, 20, 10 a 5 fr., které jsou veskrze jakosti 0,900. Na ''kg'' hrubé váhy jde 155 dvacetifranků při odchylce 0,002 u jakosti a váhy. Stříbrný pětifr., dvoufr. a frank jest též jakosti 0,900, z ''kg'' hrubé váhy razí se 200 fr. a po srážce rážného (1½ fr.) jde 220,56 franků na ''kg'' část stříbra. Drobná mince jest z kovu sprostého. ''[[Autor:Josef Smolík|Sm.]]''

== Vojenství. ==
Nejvyšší správu vojenství vede ministerstvo války se svojí kanceláří (''cabinet''). Ministrem (''ministre de la guerre'') bývá generál divisijní a má pod sebou generální štáb vojska (''état-major de l’armée''), vrchní válečnou radu (''conseil supérieur de la guerre''), které ministr osobně předsedá, a odborné výbory (''comités'') a kommisse. Celá {{Prostrkaně|'''F.'''}} a {{Prostrkaně|Alžírsko}} ohledem na vojsko pozemské vojensky rozděleno jest ve správu voj. pařížskou a v 19 obvodů armádních sborů se sídly velitelstev: 1. sboru Lille, 2. Amiens, 3. Rouen, 4. Le Mans, 5. Orléans, 6. Châlons-sur-Marne, 7. Besançon, 8. Bourges, 9. Tours, 10. Rennes, 11. Nantes, 12. Limoges, 13. Clermont-Ferrand, 14. Lyon, 15. Marseille, 16. Montpellier, 17. Toulouse, 18. Bordeaux, 19. Alžír. Každý sbor má po 2 divisích pěchoty, 1 brigádě jízdy a 1 brigádě dělostřelectva, po 1 praporu zákopníků (''génie''), po 1 setnině vozatajstva (''train des équipages'') a po 1 legii četnictva, dále ovšem intendanci, zdravotnictvo (''infirmiers'') atd. Každá brigáda má po 2 plucích té které zbraně své. Od jízdy pak ještě jest 7 divisi samostatných, nenáležejících do žádného obvodu sborového. V Tunisu posádkuje 1 brigáda složená ze všech 3 zbraní. K vůli odvodu a doplňování vojska rozdělena jest celá '''F.''' ve 145 poddivisí (''subdivisions''), 8 v každém obvodu sborovém, 15. sbor má jich 9, a mimo tyto úřady je ještě 11 jiných kanceláří doplňovacích, z nichž 3 v Alžírsku. Pěchota činného vojska (''armée active'') čítá 163 pluků, myslivců pěších (''chasseurs à pied'') je 30 praporů, 11 z nich alpských (''alpins''), zuavů jsou 4 pluky, alžírských různostřelců (''tirailleurs algériens'') také 4, různostřelců tonkinských 3 pluky, konečně 2 pěší pluky cizinců výlučně pro osady zámořské. Jezdectvo {{Prostrkaně|činného vojska}} skládá se ze 13 pluků kyrysnických, 31 dragounských, 21 mysliveckých (''chasseurs''), 14 husarských, 6 myslivců afrických, 4 spahiů, úhrnem 89 pluků. Dělostřelectvo činného vojska má 38 pluků polních v 19 brigádách, 16 praporů pěších, pevnostních, 2 pluky mostařské (''pontonniers'') a 10 setnin technických (''ouvriers d’artillerie''). Hradebnictvo (''génie'') činného vojska má 5 pluků, vozatajstvo 20 setnin, četnictvo 26 legií, zásobárenstvo 25 sekcí, zdravotnictvo také 25 sekcí. Mimo to jest ještě stráž republikánská (''garde républicaine'') a hasičstvo zcela vojensky zařízené. {{Prostrkaně|Zeměbrana}} (''armée territoriale'') čítá 145 pluků pěších, 13 praporů pěších myslivců, 10 praporů zuavů; dále 18 obvodů (''régions'') jezdectva, 6 setnin myslivců afrických, 18 pluků dělostřelectva polního, 10 batterií d. pevnostního pro Alžírsko, 18 praporů zákopnictva a 18 setnin vozatajstva. Ohledem na vojenské námořnictvo '''F.''' rozdělena ve 5 obvodů: 1. Cherbourg, 2. Brest, 3. Lorient, 4. Rochefort, 5. Toulon. 8 pluků námořní pěchoty a 2 pluky námoř. dělostřelectva rozděleny ve 4 brigády, ležící v obvodech 1., 2., 4. a 5., příslušné pro 3. vojsko námoř. je složeno z částí oněch pluků. — V zámořských osadách jsou ještě rozloženy 4 pluky námoř. pěchoty a části námoř. dělostřelstva.

Povinnost branná jest všeobecná; každý zbraní schopný muž slouží 3 léta ve vojsku činném, 10 let v záloze tohoto vojska, 6 let v zeměbraně a 6 let v domobraně (''réserve de l’armée territoriale''). Vzdělání vojenské obstarávají: Vyšší škola válečná (''école supérieure de guerre'') v Paříži, vyšší škola jezdecká (''é. d’application de cavalerie'') v Saumuru, vyšší škola pro dělostřelstvo a hradebnictvo (''é. d’appl. de l’artillerie et du génie'') ve Fontainebleau, které všecky navštěvují důstojníci; voj. škola dělostř. a hradeb. ve Versaillech pro poddůstojníky, škola polytechnická v Paříži pro mladé občany a také již odvedené vojáky, zvláštní či odborná škola vojenská (''é. spéciale militaìre'') v St. Cyru, ústřední škola (''é. centrale'') v Paříži, škola vojenská pro pěchotu v St. Maixent, prytaneum vojenské v La Flèche, několik škol pro střelbu, jedna pro výrobu střelného prachu, jedna pro tělocvik a šerm a j. Vojenské lékaře vychovává vyšší škola lékařská a lékárnická v Paříži, zdravotnictvo škola zdravotnická v Lyoně.

Ve {{Prostrkaně|stejnokroji}} celé armády převládá pro kabátce (''tuniques'') barva modrá: nejtmavší, skoro černá, u generálstva, generálního štábu, kyrysníků, dragounů, vozatajstva a námořnictva, světlejší u myslivců a husarů; pro kalhoty barva temnější rudá, brotcová u generálů, generálštábníků, pěchoty a jezdectva, modrá u myslivců pěších, dělostřelstva a zákopnictva. Na hlavě mají generálové klobouky dvourohé, kyrysníci a dragouni přílby se žíněnými ohony, alpští myslivci a námořnictvo okrouhlé ploché čapky, ostatní všickni čáky, pěchota a dělostřelectvo nejčastěji pouhé čepice (''képi''). — Pluky zámořských domorodců oděny po způsobu svých národů. Stupně hodnosti naznačeny na rukávech prýmky zlatými neb stříbrnými, mnohonásobně se proplétajícími. — Pěchota ozbrojena zadovkami soustavy Lebelovy, jízda pádnými šavlemi, karabinami a revolvery a částečně kopími, kyrysníci chráněni kyrysy přes prsa a záda, polní děla (zadovky) mají trojí ráž 80, 90 a 95 ''mm'' a závor šroubový.

Činné vojsko a záloha čítají 1,832.000 mužů, zeměbrana 890.000 a domobrana 970.000, úhrnem 3,692.000 mužů s téměř 2000 polních děl. Na obranu území '''F.''' slouží četné pevnosti, zvláště na pomezích Německa, v několika pásmech, а k Italii, veskrze tvrze horské, a sama Paříž silně opevněna kolem mnohými tvrzemi. O bezpečnost pobřeží postaráno několika pevnostmi přímořskými, výše jmenovanými to sídly obvodů námořských, s hojnými děly pobřežními největší ráže a nejdalšího dostřelu. — Vysloužilci ve válkách zmrzačelí zaopatřeni v nádherné invalidovně (''hôtel des invalides'') v Paříži. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]''

{{Prostrkaně|Válečné loďstvo '''F.'''}} jest vedle anglického nejsilnější na světě. Obecně se na něm chválí dobrá organisace a způsobilost rychlé mobilisace. Na poč. r. 1893 udával se stav jeho na 403 plavidel o 573.490 tun a 618.700 koň. silách, s 1205 děly kalibru více než 9 ''cm'' a 2024 menšími děly. Posádka lodní čítala 46.233 mužů. Bitevní loďstvo skládalo se t. r. z 19 bitevních obrněnců o 178.990 t. a 128.400 koň. sil., s 311 těžk. a 462 menšími děly a 12.166 muži posádky, 8 obrněných křižáků o 42.740 t. a 26.500 koň. sil., s 94 těž. a 104 menš. děly a 2970 m. posádky, 13 pobřežních obrněnců o 72.760 t. a 48.400 koň. sil., se 44 těžk. a 148 menš. děly a 3138 m. posádky, 8 obrn. dělových lodí z l. 1884—91 o 11.510 tunách, 12.400 koň. sil., s 19 těžk , 43 menš. děly a 784 muži, dále 9 křižáků I. tř. z let 1876–92, 6 křiž. II. tř. z l. 1877—1889 a 29 křiž. III tř. z l. 1862—88, celkem o 124.135 t., 191.650 koň. sil., s 452 těžk. a 472 menš. děly a 12.645 muži; 5 torped. křiž. z l. 1885—92 o 6260 t., 16.000 koň. sil., s 25 těžk. a 50 menš. děly a 802 muži. Z ostatního loďstva uvádíme 9 avisových lodí I. tř., 18 av. lodí II. tř., 5 av. l. III. tř., 13 transportních avis, 10 torp. avis, 13 dělových lodí, 29 děl. šalup, 16 parních šalup, 17 torp. lodí pro vys. moře, 28 torp. lodic I. tř., 82 torp. l. II. tř., 41 torp. l. III. tř., 6 torp. strážných lodí a 19 různých dopravních lodí. — Ve {{Prostrkaně|stavbě}} nalézaly se r. 1893—94: 6 bitevních obrněnců o 70.786 tun., 82.500 koň. sil., s 89 těžk. a 151 menš. děly, 4 pobřežní obrněnci o 26.400 t., 32.000 koň. sil., s 32 těžk. a 56 menš. děly, 4 křiž. I. tř. o 19.000 t., 32.700 koň. sil., s 32 těžk. a 56 menš. děly, 6 křiž. II. tř. o 22.572 t, 53.000 koň. sil., s 68 těžk. a 112 menš. děly, 2 křiž. III. tř. o 4857 t., 13.000 koň. sil., s 12 těžk. a 26 menš. děly, 1 torp. křiž. o 1310 t., 4000 koň. sil., s 5 těžk. a 10 menš. děly, dále 1 torp. zásobní loď o 6086 t., 11.500 koň. sil., s 8 těžk. a 8 menš. děly, 1 dopravní aviso, 2 torp. avisa a 52 torp. lodic. Středomořské loďstvo má 9 bitevních lodí, 3 křižáky I. tř., 3 křiž. III. tř., 12 větších torp. lodí, reservni loďstvo 6 bitevních lodí, 4 křiž., 6 torp. lodí. Severní franc. loďstvo má 6 bitev. l., 6 křiž. a 6 torp. lodí.

{{Prostrkaně|Důstojnický sbor námořnický}} čítá 15 viceadmirálů, 30 contreadm., 115 lodních kapitánů, 215 fregatních kapitánů, 360 lodních poručíků I. tř., 360 lodních por. II. tř., 400 lodn. praporečníkův, 240 aspirantův, 70 elèvů, úhrnem 1805 hlav. {{Prostrkaně|Úřednictvo}} vykazuje 15 vrchních mechaniků, 76 mech. I. tř., 128 mech. II. tř , 140 inženýrů, 17 hydrografů, 429 výplatčích, 743 lékařů, 94 lékárníků, 24 duchovních a 56 učitelů, úhrnem 1724 úředníků. Mužstva jest 37.178 mužů. V reservě jest 14 viceadmirálů, 10 contreadm., 20 lodních kapitánů, 61 freg. kap., 72 poručíků, 33 praporečníků, 51 výplatčích, 182 lékařů, 26 lékárníků, 2954 námořníků, úhrnem 3423 hlav. {{Prostrkaně|Námořská pěchota}} čítá 12 pluků se 43 prapory, dále 4 samostatné prapory a 5 detachementů s 693 důst. a 18.872 muži; {{Prostrkaně|nám}}. {{Prostrkaně|dělostřelectvo}} 2 pluky se 36 batteriemi, 374 důst. a 5380 m.; {{Prostrkaně|trestnická setnina}} 21 důst. a 254 m.; {{Prostrkaně|nám.}} a {{Prostrkaně|kolon. četnictvo}} s 39 důst. a 1300 muži; {{Prostrkaně|domorodé mužstvo}}, podřízené ministru námořnictví, 16.000 m. se 125 důstojníky. Čítá tudíž síla franc. námořnictva úhrnem 87.188 důstojníků a mužstva. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Literatura o '''F'''}}-ii jest neobyčejně rozsáhlá. Přehled novější literatury zeměpisné o '''F'''-ii podali Vidal de la Blache, Récents travaux sur la géographie de la France v Annales de Géogr. I. (Paříž, 1891—92) a Camena d’Almeida v Geogr. Jahrbuch, XVII (Gotha, 1894). Jmenujeme jen hlavní díla: E. Levasseur, La France et ses colonies (Paříž, 1890 až 1893, 3 sv.); E. Reclus, Nouvelle géogr. univ., II. sv., 2. vyd. (t., 1892); E. Levasseur, Précis de la géogr. physique, polit. et écon. de la France et de ses colonies, s atlasem (t., 1891); M. Dubois, La France et ses colonies (t., 1892); Niox, La France (t., 1893); Joanne, Dict. géogr. et administratif de la F. et de ses colonies (vychází v Paříži); týž, Itinéraire général de la F. (dle krajů, 21 sv.); týž, Géographies départementales (87 sv.); Gindre de Mancy, Nouveau dictionnaire complet des communes de la F. (t., 1890); Hahn F., Frankreich (v Kirchhoffově Länderkunde v. Europa, 2. díl, 2. pol., Praha a Lipsko); Palacký, Horopis '''F.''' (Zeměp. Sborník, III.); týž, Vodopis '''F.''' (t ); Chèvremont, Les mouvements du sol sur les côtes occidentales de la F. (Paříž, 1882); Dufrénoy et Élie Beaumont, Explication de la carte géologique de F. (t., 1841, 2 sv.); Burat, Géologie de la F. (t., 1874); Grenier a Godron, Flore de F. (t., 1847—56, 3 sv.); Gillet et Magne, Nouvelle flore française (t., 1873); Baillon, Flore de F. v Dict. encycl. sc. méd. (1879, V. sv.); P. Broca, Recherches sur l’ethnologie de la F.; Lagneau, Anthropologie de la F. (t., 1879); Boisjoslin, Les peuples de la F. (t., 1879); V. Turquan, Répartition géogr. et densité de la population en F. (Journal de la Soc. de stat. de Paris (1886); E. Levasseur, La population française, histoire de la pop. avant 1789 et démographie de la F. comparée à celle des autres nations au XIXe siècle (t., 1889—92). Úřední publikace: Statistique de la F. (od r. 1835); Annuaire statistique (od r. 1878); Dénombrement de la population (vydávané vždy po 5 létech ministerstvem vnitra); Bulletin du ministère d’agriculture (měsíčník); Statistique agricole de la F., publ. par le min. d’agricult. (Nancy, 1887); A. de Foville, La F. économique (Paříž, 1890); M. Block, Statistique de la F. comparée avec les divers pays de l’Europe (2. vyd. t., 1874, 2 sv.); Statistique des pêches maritimes (period. publikace min. námořnictví); Stat. des sources minérales de F. (Paříž, 1883, publ. min. veř. prací); Stat. de l’industrie minérale (roč. publ. min. veř. prací); Tableau général du commerce de la F. avec les colonies et puissances étrangères (roč. publ. min. financí); Annales du commerce extérieur; Pigonneau, Histoire du commerce de la F. (Paříž, 1885 a n.); Lucas, Voies et communications en F. (publ. min. veř. prací); Stat. des chemins de fer franç.; Stat. de la navigation intérieure (roč. publ. min. veř. prací); Stat. sur le mouvement des correspondances postales (roč. publ. min. obchodu); Cheyson, Album de la statistique graphique (roč.). O školství dává zprávy úřední Annuaire de l’instruction publique; úřední Stat. de l’enseignement primaire (spracováno od r. 1829); L. Liard, L’enseignement supérieur en F. 1789–1889 (1. sv. Paříž, 1888); novodobé školství franc. v Paedag. rozhledech, 1890; J. Guth, Associace a spolky athletické na stř. školách franc. (Krok, VI). — Každoroční stručné přehledy statist. o '''F'''-ii v Blockově Ann. de l’économie polit. et de la statistique. {{Prostrkaně|Mapy}}: Carte d’état-major au 80.000e, publ. par serv. géogr. de l’armée, ve 264 listech (1818—1882); Carte de la F. au 100.000e, publ. par minist. de l’intérieur, o б00 listech; mapa v měřítku 1:50.000 připravuje se od roku 1881; Carte de la F. au 200.000e, par Serv. géogr. de l’armée; Carte de la F. 1:320.000 v 33 listech (1852—81); Carte de la F. au 1 : 600.000 pubi, par Serv. géogr. v 6 listech (Paříž, 1894); Carte géologique détaillée de la F. pubi, par le min. des travaux 1:80.000; Carte géologique de la F. 1:1,000.000, publ. par le min. des trav. publ. (Paříž, 1890); Dufrénoy et Élie de Beaumont, Carte géol. et minéral. de la F. 1:500.000 v 6 listech (2. vyd. t., 1855). ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Jazyk. ==
Francouzský jazyk, jeden z osmi jazyků románských, jest pokračováním jazyka latinského, jak se vlivem zvláštních podmínek vyvíjel a utvářel na půdě někdejší Gallie od jejího obsazení Římany (začalo r. 154 a skončilo r. 51 př. Kr.). Nebyla to ovšem latina, kterou známe z klassické literatury a kterou si vyšší třídy gallské na četných školách osvojovaly, aby měly přístup k hodnostem politickým, vojenským a duchovním, nýbrž latina vulgární, která se asi od II. stol. před Kr. určitě odlišila od latiny spisovné a která, byvši do Gallie přinesena od vojákův, osadníkův a kupců, rychle tam zdomácněla, tak že již v I. stol. po Kristu vytlačila keltštinu skoro z celé Gallie až na Armoriku a několik ojedinělých míst. Dlouhý pobyt legií římských, ustavičný nával nových osadníků, okolnost, že lid musil své právo vymáhati u soudů římských, později obrácení Gallů na víru křesťanskou, konečně vrozená pohyblivost ducha keltského a jeho náklonnost ke změnám, to vše přispívalo zakořeniti jazyk vítězů. Keltština zmizela, zanechavši řídké stopy ve slovníku franc. (ne mnohem hojnější nežli řečtina řeckých osad na jižním pobřeží), ve všeobecném způsobu výslovnosti a v duchu grammatiky: sem patří užívání členu, analytické vyjadřování vztahů deklinačních, dvojité kladení negace, násobné tvoření některých číslovek a různé idiotismy. Latina přišla na území gallském záhy ve styk s dialekty germanskými následkem vpádů barbarských, jež započavše ve II stol. po Kr., povolným vsakováním skončily v V. stol. strašnou záplavou. Germanští dobyvatelé, přijavše s civilisací přemožených, kteří je i počtem i vzdělaností vysoko převyšovali, také jejich jazyk, přivodili úplné zaniknutí škol a s ním, jakož i se zvrácením celého administrativního řízení, aristokracie a literatury, také dokonalé vyhlazení latiny spisovné; mimo to uvedli do jazyka domorodců množství slov germanských, zejména výrazy válečné a výrazy pro nové státní a právní instituce, celkem asi tisíc slov. Současně prorážejí analytické tendence ve skladbě vulgární latiny plnou silou, tak že od VI. stol projevuje se rozhodně jako jazyk nový, hluboce rozdílný od latiny spisovné, jejž vzdělanci dob merovejských zovou opovržlivě »románským jazykem selským« (''lingua romana rustica''): existence tohoto románského dialektu — tehdy to byl ještě pouhý dialekt — je doložena četnými texty od VII. stol. a r. 813 viděl se již koncil tourský nucena naříditi kněžím, aby vykládali lidu písmo sv. jazykem románským; r. 842 užívá se ho též při aktu státním, známých přísahách štrasburských. V IX. a X. stol. ustavila se národnost franc. v jazyku, poesii a křesťanském uměni. Tou dobou vystupuje zřejmě rozdíl mezi idiomem severním a jižním, kterýžto se vlivem politických okolností vyvinul docela samostatně a svérázně; byl dle své potakací částice nazván ''langue d’oc'' (název provençalský vzat od hlavní provincie) proti severní ''langue d’oil'', a hranice mezi oběma šla asi od Charentu k Alpám přes Limoges, Clermont-Ferrand, Tournon a Grenoble. Ale ani jazyk severu, langue d’oil, nesmíme si v té době představovati jako jednotný, všude shodný; byla to spíše směs nářečí, v níž lze rozeznávati pět hlavních skupin: skupinu východní (burgundskou), severových. (pikardskou), západní (normanskou), severní (poitevinskou) a ústřední (v provinciích Champagne, Brie, Orléanais, dolní Maine, Perche a zvláště Ile-de-France, zvaná druhdy prostě '''F'''-ií). Každá z nich má svou vlastní literaturu. Teprve ve XII. a XIII. stol. začalo nářečí provincie Ile-de-France za vzrůstající moci Kapetovců nabývati převahy nad ostatními a povzneslo se během XIV. stol. za společný jazyk franc., dodělavši se výhradního práva v literatuře a veškerém užívání veřejném. Druhé dialekty sklesly odtud na pouhá podřečí, zanechavše jazyku spisovnému některé své zvláštní tvary. — Čím se tento jednotný jazyk hlavně liší od jazyka staršího (starofrancouzštiny), je splynutí obou pádů (nominativu a pádu nepřímého), jež od V. stol. ještě pozůstávaly, v jediný. Ve stol. XIII. přibyly do něho některé prvky orientální. Nicméně nebyl ten jednotný jazyk nikterak pevně ustálen: politické zmatky, kterým '''F.''' vydána byla na pospas, obrážejí se v něm chaotickým nepořádkem v pravopisu, míšením rodu, porušením konjugace, libovolným užíváním členu, kolísáním skladby. Až v stol XV. se jednotlivé změny poněkud ustálily a francouzština, jak se nám jeví v proslulém manifestě Calvinově (''Institution de la religion chrétienne''), jest již úplně zralá, tak že z ní František I. může učiniti řeč úřední a theologové i filosofové užívali jí místo latiny. Kdyby byla zůstala v tom stavu, byl by měl Malherbe málo co dělati. Ale zatím bylo jí podstoupizi nové vlivy, a to jednak vliv italštiny, jež se výpravami Karla VIII., Ludvíka XII. a Františka I. do Italie a sňatkem Kateřiny Medicejské s Jindřichem II. rozmohla, jednak vliv latiny i řečtiny, podle jichž vzoru chtěli nepovolaní oprávci rodný jazyk přetvořiti. Italianisace, jež přes útoky a výsměch potrvala až do pol. XVII. stol., zůstavila v jazyce řadu výrazů, které z řeči dvorské přešly do řeči lidu. Snahy latinisatorů. jež vyvdala renaissance, osvětluje manifest Joachima du Bellay s titulem ''Défense et illustration de la langue française''. Měly dvojí účel: zušlechtiti jazyk hojnými výpůjčkami z latiny a řečtiny a ušlechtiti franc. poesii genry, obvyklými u starých. První grammatikove franc. ze XVI. stol. (Geoffroy, Tory, Palsgrave, Dubois-Sylvius, Meigret, Des Autels a j.) dopouštěli se jménem latiny a řečtiny násilností, jež na štěstí až na některé drobné opravy v písmě neměly následků. Z jazykových reformátorů poměrně nejšťastnější byl básník Ronsard; obohatil mluvu četnými slovy, jež se udržela v užívání. Tím hůře vedli si jeho žáci, kteří chtěli učiniti z jazyka úplnou kopii jazyků klassických. Důkladnou reakci proti těmto násilnostem provedl Malherbe, od něhož začíná nové období jazyka: jeho zásluha záleží v tom, že za měřítko správnosti jazykové místo latiny a řečtiny vytkl usus mluvy lidu pařížského: potlačoval slova proti duchu jazyka tvořená slovy populárními, uváděl slova v jejich pravý význam a vymezil jejich větnou platnost, zkrátka zavedl přirozený řád. V jeho díle, jemuž pod Ludvíkem XIII. mimo dohasínající kultus italštiny vzešlo opětné nebezpečí módou, pěstující řeč a literaturu španělskou — odtud nechutná emfase ve slohu a četná slova, z nichž mnohá zůstala — pokračovali v XVII stol. pověstný hôtel Rambouillet, tak zv. Précieuses, salóny, Akademie, jež vlastně k tomu účelu byla zřízena, a grammatikové, mezi nimiž čelné místo zabírá Vaugelas (vedle něho d’Olivet a Th. Corneille). Akademie znamená soustředění jazykových oprav; její slovník, jehož první vyd. vyšlo až za 50 let po jejím zřízení (r. 1694, ''Dictionnaire de l’Académie''), přinesl v abecedním pořádku všechna slova připuštěná »dobrým užíváním« (»ryzí«). Škola, kterou představuje Vaugelas, je škola empirická: spravuje jazyk na základě dobrých spisovatelů, učenců, dvora a vyšších tříd společenských. Zašla někdy za potřebné hranice, ochuzujíc jazyk, ač na druhé straně rozumným výběrem slov, upravením jejich smyslu, rozlišením synonym a případným, správným tvořením dodala mu nebývalé přesnosti. Bylo by ovšem bývalo třeba daleko důkladnější znalosti etymologie a historie jazyka, aby se odstranily nesčetné vady v pravopise, ve tvarech a skladbě slov; tím, že se rozhodovalo bez ní, vyplynula grammatika plná bludův a nesnází, jež Akademie potvrdila za zákon. Zlo bylo by bývalo snad ještě větší, kdyby vliv theoretiků nebyl býval do jisté míry paralysován působením vynikajících spisovatelů. Slavní mistři přijali sice pravidla, jež se jim ukládala, ale neúplně, zachovávajíce volnost svého tvůrčího ducha a přizpůsobujíce si je nevyhladitelné potřebě rozmanitosti a novosti. Jejich díla stala se vzory, jejichž sloh a jazyk potomní pokolení snažila se napodobiti. A tak byl tu na poč. XVIII. stol. klassický jazyk, vyňatý na přiště z náhlých libovolných změn. Stol. XVIII., ač neobešlo se beze sporů jazykových mezi konservativci a novotáři (mezi ony patřil ze spisovatelů Voltaire, více jen theoreticky, mezi tyto Fénelon a Rousseau), nepřineslo valnějších novot; závažné účinky měla ovšem revoluce uvedením velikého počtu slov, z nichž většina zase zmizela, a hlavně obměnou výslovnosti, otevírajíc mluvu aristokratickou způsobu mluvy lidovému, ba i venkovskému. Vítězstvím romantiků nad klassiky v XIX. stol. zaplavil pak jazyk mluvený jazyk spisovný docela, bývalé dělení slov vznešených od nízkých vzalo za své, technické slovníky propůjčily své zásoby k neologismům, jež se tvořily pro nové pojmy a věci a jichž silný počet poskytla angličina, přibíraly se archaismy ze středověku a renaissance, zkrátka jazyk nastoupil dráhu volnosti, na níž se od té doby nalézá, z níž těží a jíž také trpí, ačkoli celkem zisk vyvažuje ztrátu; neboť dle uznání samé Akademie demokracie dává jazyku na síle a hybnosti, co mu ujímá na čistotě.

Jazyk franc., jenž již od XIII. stol. nabyl značné vážnosti za hranicemi (tehdy zejm. v Anglii a v Italii), stal se v XVIII. stol prostřednictvím klassické literatury jazykem celé vzdělané Evropy, a třeba že do naší doby zase klesl na významu, pokládá se stále za obcovací jazyk světový. U nás v Čechách, zvláště v posledních létech, neobyčejně se šíří jako výhodná protiváha němčiny. Činnost, již v té příčině rozvíjí »Alliance franç.« a »Société française« v Praze, četní soukromí učitelé a reálné školy i vysoké učení, zasluhuje všeho uznání.

{{Prostrkaně|Slovníky}}: Dictionnaire de l’Académie française; Dictionnaire historique de la langue française; Littré, Dict. de la langue française; C. Sachs, Encyclopaedisches Wörterbuch der französischen und deutschen Sprache; Darmstetter-Hatzfeld, Dict. de la langue franç.; Faster, Slovník franc.-český a česko-franc.; Jan Herzer a Čeněk Ibl, Slovník franc.-český. {{Prostrkaně|Mluvnice}}: Brachet, Grammaire historique de la langue franç.; Ferd. Brunot, Gramm. hist, de la langue franç.; C. Ayer, Gramm. comparée de la langue franç.; Girault-Duvivier, Grammaires des grammaires; Bescherelle frères et Litais de Caux, Grammaire nationale; Larive et Fleury, Grammaire de la langue franç.; Claude Augé, Gramm. de la langue franç.; Benecke, Französische grammatik; české učebnice jazyka franc. napsali Ricard-Roth, Jan Herzer, J. Kosina a J. Hulakovský, Fr. Šubrt, L. Schmidt-Beauchez, Březanovský, Škoda (s mluvnicí) a j. ''[[Autor:Jindřich Vodák|Vd.]]''

== Literatura. ==
Literaturou franc. rozumíme slovesné plody {{Prostrkaně|jazyka francouzského}}. Je tedy z literatury franc. vyňato důsledně písemnictví {{Prostrkaně|latinské}}, třeba ve '''F'''-ii vytvořené, jakož skutečně nejstarší pisemné literární památky '''F.''' jsou latinské; o nich jednati náleží dějinám písemnictví římského a středolatinského. S druhé strany jest však upozorniti, že oblast literatury franc. ve středověku jest větší, než území francouzské, že objímá totiž kromě '''F'''. {{Prostrkaně|Anglii}}, které dobyli r. 1066 pofranštění Normané a v níž pak kvetla živá literatura franc. jazyka do pol. XIV. věku, sev. {{Prostrkaně|Italii}}, kde ještě ve 2. pol. XIV., ano i poč. XV. věku vyskytují se francouzská díla literární, i {{Prostrkaně|Cypr}}, {{Prostrkaně|Moreu}} a {{Prostrkaně|Palestinu}}, kde v XIII. věku napsán byl nejeden plod franc. jazyka. Připomenouti jest také ještě, že v IX. věku odštěpila se od frančtiny (severního jazyka ''d’oìl'' zvaného) {{Prostrkaně|provençalština}} (již. jazyk ''d’oc'' zvaný) a stvořila na Jihu francouzském bohatou literaturu, která po celý skoro středověk kvetla a hlavně vnějšími pohromami poklesla, aby v našem věku znova ožila a se rozvinula (viz {{Prostrkaně|Felibrige}}). Dějiny této literatury, ač sesterské, přece od francouzské neodvislé, viz ve čl. {{Prostrkaně|Provence}}.

'''Středověk''' I. Do r. 1050. První formace jazyka dnes frančtinou zvaného lze položiti do VII. stol. Tu a v násl. věku ovládá již frančtina jako jistý jazykový typ mluvu lidovou. {{Prostrkaně|Církev}} přirozeně první si ho všímá a na koncilech v Remeši a Toursu (r. 812) nařizuje se již biskupům, aby pečovali o překlady homilií do frančtiny jako jazyka národního, výlučně lidového. Brzy také potkáváme se s prvním histor. dokladem nového jazyka, s t. zv. {{Prostrkaně|přísahami štrasburskými}}, t. j. formulemi, jimiž v březnu r. 842 přísahali si přátelství, pomoc a věrnost Ludvík Němec a Karel Lysý a jež r. 843 přepsal a ve své »Historii Franků« dochoval Nithard. Nehledíc k této památce právního rázu je však celá nejstarší literatura franc., pokud se nás dochovala, {{Prostrkaně|církevní}} a {{Prostrkaně|duchovní}}. Nejstarší její památka je {{Prostrkaně|sequence o sv. Eulalii}} (obyčejně ''cantilène de sainte Eulalie''), krátká skladba 28 assonujících veršů, složená kolem r. 880 v opatství sv. Amanda ve Valenciennes. Z druhé půle X. věku pochodí: {{Prostrkaně|Život sv. Leodegara}} (St. Leger) a {{Prostrkaně|Utrpení Kristovo}}, osmislabičné, sdružené rýmované básně, obyčejně po uschování svém ''Poèmes de Clermont Ferrand'' zvané. Nejcennější plod tohoto období i po stránce básnické je však ''Vie de saint Alexis'' (kolem 1040), jazykově také nejfrancouzštější. V {{Prostrkaně|próse}} zasluhuje zmínky ''Fragment de Valenciennes'' z počátku X. věku, zlomek to kázání o proroku Jonáši. — Vedle této literatury, duchem a inspirací národu cizí, sbírají se zajisté již v této době prameny literatury vlastně národní, {{Prostrkaně|poesie hrdinské}} a {{Prostrkaně|epické}}. Hotových dokladů literárních pro toto předpokládání sice není, ale nasvědčuje mu celá řada zpráv dějepiseckých, v nichž se mluví o básních v lidovém »venkovském« jazyku složených, jimiž opěvována některá dějinná událost. Byl to prvek germanský, který je základem této staré franc. poesie epické; vedle něho pak křesťanská kultura jeví se jako živel francouzský a národní. Z nich dvou složeno je epos franc. Historicky jest zjištěno, že již Dagobert (zvaný Chlodoving, Chlodvikovec) z merovinského rodu byl rekem franc. skladeb epických; tím spíše lze tak soudit o Karlu Martelovi, Pipinovi a Karlu Velikém. Ovšem nedochovalo se nás nic z těchto básní.

II. R. 1050—1235. V tomto období vrcholí středověká literatura franc. Svěží, mladé, naivní proudy vyrážejí v této době ve všech druzích literárních a všude se znamenitou silou tvoří množství děl neobyčejně šťastných; síla obraznosti, vřelé a silné cítění přemáhá nesnáze formálně, hrubý, těžkopádný jazyk, jejž ohýbá v krušném boji. Všecky druhy verše jsou v tomto období hojně i šťastně vzdělávány; k rozkvětu {{Prostrkaně|epické poesie}}, který je ojedinělý a výjimečný u moderních národů, druží se všecky druhy výpravné: {{Prostrkaně|román}}, {{Prostrkaně|povídka}}, {{Prostrkaně|satira}}, {{Prostrkaně|fabliau}}, {{Prostrkaně|kronika veršová}}; ano i {{Prostrkaně|próse}} dostává se na konci této doby nadaných vzdělavatelů, kteří ji vyvádějí ze služebné poroby latinské, v níž dosud živořila. Mocný tento rozvoj literatury, který má ráz {{Prostrkaně|ryzí živelnosti}} a {{Prostrkaně|přirozenosti}}, je podmíněn ovšem ve značné míře také vnějšími politickými a společenskými poměry. '''F.''' jest v době té mocným státem, vítězným na venek, zabezpečeným silnými králi i v rozvoji vnitřním. Kultura hmotná jde ruku v ruce s kulturou duševní. V Paříži soustředí se vzdělanost školská, která svítí celé západní Evropě. Rytířský duch zjemňuje se ve '''F'''-ii časněji než jinde ve skutečnou kulturu citovou.

{{Prostrkaně|Epopeje národní}} objevuje se ve '''F'''-ii v XI. věku. Avšak prvky její, látkové i formálně, jsou starší a sice sluší je hledati v různých náboženských i válečných, poloepických, pololyrických básních předešlého období, v tak zvaných {{Prostrkaně|kantilénách}}, »ne menších padesáti, ne větších pěti set veršů« (Léon Gautier, ''Les épopées françaises'', str. 28.). Pochod však, jakým z těchto krátkých rozptýlených básní došlo se k organickým dlouhým celkům, není dosti vyjasněn. Postaveny jsou hlavně dvě theorie. První, L. {{Prostrkaně|Gautierova}}, vykládá vznik »chansonů de geste« tak, že kladeny byly vedle sebe a tmeleny v celek krátké kantilény; naproti tomu G. {{Prostrkaně|Paris}} soudí, že většina jich byla složena trouvéry přímo po tradici. — Tato epická poesie franc. připíná se těsně k zjevu {{Prostrkaně|Karla Velikého}}, k řadě jeho válečných podniků. Na osobu jeho připjaly se asi i mnohé starší zkazky epické. Přirozeně stal se tento veliký dobyvatel středem národní epiky; kolem něho kupily se i všecky nové projevy epické síly, která právě nadbytkem látky byla lákána a množena. Oba podstatné živly eposu, bohatýrský i náboženský, byly tu souměrně živeny; Karel Vel., bojovník proti Saracénům, je rekem Kristovým. V legendě, kterou obklopil lid jeho postavu, právě tento moment převážil všecky ostatní; v epických zpěvech vzpomíná se jen jeho bojů s nevěřícími, ostatní jeho podniky válečné jsou jimi pohlceny. Kolem něho seskupení {{Prostrkaně|palatini}} stávají se po něm reky nových epopeí. Později pak i mnozí {{Prostrkaně|vasallové}} upozornili na sebe a povzbudili pěvce ke svojí poctě. Všecky epické básně opěvující uvedené osoby zahrnují se hromadným jménem ''chansons de geste'' (''geste'' značí jednak podnik hrdinný — lat. ''gestum'' — jednak i rod reků, jehož souborné oslavě básníci se obyčejně věnovali). Básně tyto třídí se k vůli přehledu v {{Prostrkaně|kruhy}} (cykly). Všecky, jež směřují k jistému ústřednímu reku, zahrnují se v jeden kruh. Obyčejně rozeznávají se tři hlavní cykly, zvané po ústředních recích svých ''geste du roi'' (''Charlemagne''), ''geste de Garin de Montglane'' (Vilém oranienský) a ''geste de Doon de Mayence'' (Ogier dánský). První kruh objímá 23 básní, z nichž nejproslulejší typ staré přísné epiky je ''Chanson de Roland'' (kol. 1080) a jiné známější: ''Berthe aux grans piés''; ''Enfances Roland''; ''Voyages à Jerusalem et à Constantinople''; ''Fieràbras''; ''Anséis de Carthage''; ''Huon de Bordeaux''; do druhého čítá se jich 19, na př.: ''Garin de Montglane''; ''Aimeri de Narbonne''; ''Prise d’Orange''; ''Aliscamps''; do třetího konečně 10, jako: ''Doon de Mayence''; ''Enfances Ogier''; ''Vivien''; ''Renaud de Montauban''. K těmto {{Prostrkaně|hlavním}} cyklům druží se {{Prostrkaně|cykly podružné}} (»provinciálné«), tak: na východě '''F.''' cyklus ''lotrinský'', cyklus po výtce feudální, plný sporů, zrad a bitek vasallských; cyklus ''Gormonda a Isembara''; ''Raoula de Cambrai'' (''geste du Nord''); ''Amise a Amila''; cyklus křižácký, ''Girard de Roussillon'' náleží jihu, Provenci. Všech eposů těchto úhrnem se čítá ke stu; zahrnují se také souborným označením {{Prostrkaně|kruhu francouzského}} (protivou k bretonskému a antickému). Je to poesie po výtce {{Prostrkaně|národní}}, látkou i formou, s celou silou, naivností, svěžestí a opravdovostí hromadného lidového umění, ale také se vší jeho drsností, neurvalostí a syrovostí, jež vyznačuje tehdejší kulturu společenskou. Chansony de geste jsou {{Prostrkaně|věrnou malbou doby}}, společnosti, ústředí, jež je stvořilo, líčící soudobé mravy vojenského feudalismu; je to poesie {{Prostrkaně|hromadná}} a {{Prostrkaně|realistická}}. Jich sociální složky jsou germanské: instituce královská i lenní, poměr suzeréna k lenníku, poměry lenníků mezi sebou, jsou pojaty ryze po vzoru germanském. Nejstarší eposy jsou plny nezkrotné síly; opěvují výlučně krvavé činy, tělesnou statečnost, touhu po neodvislosti osobní, pomstychtivost, ctižádost, lakotu, surovost, krvelačnost. Jen dvě lepší stránky vyznačují reky chansonů těch: naprostá věrnost k suzerénu a přátelská obětavost (jako doklady: Olivier a Roland; Amis a Amil). {{Prostrkaně|Žena}} nemá skoro ještě místa v těchto eposech; je pouze předmětem prchavé smyslnosti a opovržení. Teprve později zušlechťují se tyto eposy inspirací křesťanskou a mravnějšími náboženskými motivy, ale v tom již jeví se vliv {{Prostrkaně|bretonského}} kruhu a ztráta charakterovosti kruhu franc. Po stránce umělecké vynikají některé z nich (nejstarší, předem ''Chanson de Roland'') stručnou výrazností, epickou prostotou a hotovostí, ale nedokonalost formální, nevybroušenost mluvy ruší tyto přednosti; v pozdějších z nich ztrácí se stále více epická stručnost a rozbřídají pak v povídavost a nesouvislou rozvláčnost. Psány jsou 1{{Prostrkaně|0slabičným veršem}}; teprve později převládne 1{{Prostrkaně|2slabičný alexandrin}}, ačkoliv i dříve již (podle G. Parisa poprvé ve ''Voyage de Charlemagne à Jérusalem'') se vyskytuje. Nejstarší z nich nejsou rýmovány, nýbrž pouze {{Prostrkaně|assonovány}}. Dlouho zápasí rým s assonancí, než se domůže plné nadvlády; pak spojuje se pravidelně celá řada veršů jediným rýmem v odstavec, slohu.

Tento neobyčejný rozvoj epické poesie v tomto období nebyl však osamocený; za ním hned vyrůstá {{Prostrkaně|druhá}} mohutná vlna, mocný příliv epické síly v {{Prostrkaně|bretonských epopeích}}, které od pol. XII. věku vystupují, přes prvotní odpor domáhají se přízně obecenstva a na konec vytlačují zálibu pro starší kruh francouzský. Naladění a ráz básní těch je naprosto {{Prostrkaně|různý}} od výrazu kruhu franc. Vyznačuje jej zvláštní měkkost a přepjatost citová, prvek kouzelné nadpřirozenosti (víly, jež chrání kouzly své milence-reky), tajůplná fantastičnost, hloubavá symboličnost, ponoření se do přírody, smysl pro život nitra a sen — vše živly naprosto cizí francouzskému duchu, vypěstované a stupňované dlouholetou porobou {{Prostrkaně|Keltů v Anglii žijících}}, kteří, zbaveni všech práv, vypuzeni ze skutečného života, utíkali se k mystice a snivé hloubavosti. Ráz inspirace těchto básní je podstatně {{Prostrkaně|subjektivní}}; mythičnost, rozjímavost, blouznivost, fantastičnost i snivost náboženská převládají a zabarvují epické básně čerpající z těchto bretonských látek. Staré kosmogonické sny pohanské jsou vmíšeny často a přetvořeny v legendy křesťanské. Smysl {{Prostrkaně|pro přírodu}}, pozorování její a utonutí člověka v ní velice jest vyvinuto, právě jako ve franc. látkách život společenský a hromadný. Ve shodě s celým psychologickým podkladem v látkách bretonských má veliký význam {{Prostrkaně|láska k ženě}}; Keltové pochopili poprvé ženu jako obrodnou sílu všehomíra. Historická a legendárně pouze přetvořená osobnost {{Prostrkaně|Artuše}} († 537), který vládl na jižních březích velkobritských a podlehl útoku saskému, je do jisté míry hmotným středem těchto starých epických zkazek keltských. Kolem něho sdruženi jsou jeho rekové-druzi (ne sluhové jako ve franc. cyklu), s nimiž vrhá se do báječných dobrodružství a s nimiž projíždí celou Evropu, ano dobývá i Palestiny. Po náboženské stránce hraje velikou úlohu v těchto básnických tradicích {{Prostrkaně|legenda o sv. graalu}}, původu domácího, jak se zdá, a vlivem křesťanským pouze přetvořená. Graal byla totiž starým Britům keltským skvostná nádoba ukrytá na dně nějakého jezera, která tomu, kdo ji má, zaručuje vědění budoucnosti a tedy úplnou moc. Křesťanským názorem pak, který kladl všecku spásu lidskou do smrti Kristovy, proměněn tento symbol dokonalosti v nádobu, z níž pil Spasitel při poslední večeři a do níž pak zachytil několik kapek krve jeho s kříže stekších Josef z Arimatie, který také přenesl sv. graal do Bretonska a zde mnoho zázraků pomocí jeho vykonal. Když pak zemřel v Anglii (v Glastonbury), byl později sv. graal ztracen. Odtud zřízen králem Utterem-Pendragonem řád {{Prostrkaně|Kola stolního}} (''table ronde''), jehož členové měli za úkol nalézti tuto zázračnou misku. A právě v legendě o {{Prostrkaně|Percevalu}}, který ji konečně po dlouhých obtížích nalézá, vyhranil se mravní ideál křesťanský, odříkání, jako nikde před tím ve středověké poesii. Jen mravně čistý, dětsky nevědomý člověk, který překonal všecky hmotné i mravní překážky, může dosici sv. graalu.

Tyto legendy keltského původu a rázu došly prvního povšimnutí u Normanů, kteří porazili surové Sasy, staleté utiskovatele živlu keltského. Zde v Anglii pojaty poprvé tyto keltské zkazky duchem francouzským. Normané byli poměrně vzdělaní, širokého, kosmopolitického skoro vkusu, jakož sami skládali se z různých ethnografických prvků. Věnovali pozornost předem sice historickým, dějepravným bájím britským, ale i pro čistě básnické mythy a fantastické legendy zjednali si brzy porozumění. {{Prostrkaně|Luces du Gast}}, {{Prostrkaně|Gasse le Blond}}, {{Prostrkaně|Gauthier Map}}, {{Prostrkaně|Robert le Boron}} a j. jsou pak prvními jejich překladateli a vzdělavateli; Mapovi a Boronovi náleží zejména zásluha, že seznámili franc. obecenstvo s legendou o sv. graalu. Z nich čerpají různí klerikové {{Prostrkaně|prosaické romány}} svoje, jako o sv. graalu, hledání sv. graalu, o Merlinu, Lancelotovi od Jezera, o smrti Artušově, Tristanovi. Současně skoro došly tyto keltské legendy i veršového spracování v dlouhých básních {{Prostrkaně|Chrestienem de Troyes}} († 1191), autorem těchto sedmi románů: ''Erec a Enide''; ''Tristan'' (a Yseult); ''Cligez'', ''Yvain'' (či rytíř se lvem); ''Vilém Anglický''; ''Perceval'' (či o graalu, ale pouze prvá čásť je dílem Chrestienovým) a ''Lancelot'' (jinak a původně ''La charette''). Ve 2. pol. XII. věku tedy již bretonský cyklus epický ve franc. jazyku formován byl z části prosaickými romány neznámých původců z části veršovými romány Chrestienovými. Dříve převládala mínění Jonckloeta de La Haye a Paulina Parisa, kteří kladli prosaické romány za starší; nyní naopak názor Gastona Parisa, jenž dokazuje prioritu Chrestiena de Troyes. Také {{Prostrkaně|postup}} a {{Prostrkaně|vývoj}} formace této není posud dosti vyjasněn. Zdá se jen, že by! obdobný processu, jakým se ustavily z drobnějších rapsodií epické celky franc. kruhu; přechodním stupněm, obdobným {{Prostrkaně|kantilénám}} franc., byla tu bretonská {{Prostrkaně|lais}}. — Bretonské látky, spracované Chrestienem a nástupci jeho {{Prostrkaně|Godefroyem de Lagny}}, {{Prostrkaně|Menessierem}}, {{Prostrkaně|Gaucherem de Dourdan}}, {{Prostrkaně|Gerbertem de Montreuil}}, získaly si brzy oblibu čtenářstva úplně; hlavně jejich stránka milostná a fantastická, která z nich činí skutečné romány, byla příčinou jich úspěchu. Úspěch ten zastínil brzy cyklus franc., tak že trouvéři opouštějí sloh těchto epopeí a činí stále větší ústupky románovému vkusu bretonskému; na konec předělávají staré franc. eposy po nových vzorech bretonských, z čehož vycházejí díla nepřirozená, nejapná a rozvleklá. Úpadek ten projevuje se zřetelně již v příštím období.

{{Prostrkaně|Třetí}} veliký látkový kruh epické poesie franc. této doby je {{Prostrkaně|klassický}}. Vzdělavatelé jeho jsou kněží, kteří pravidelně čerpají příběhy a legendy antické z pramenů úpadkových nebo apokryfních (jako Dictys Krétský, Dares Fryžský, Pseudokallisthenes a j.). Náboženská čásť těchto skladeb výpravných, jež sluší vřaditi mezi {{Prostrkaně|romány}}, je podivná směs křesťanství a pohanství; přechází nejčastěji v kouzelné pověry. Umělecká cena děl těchto je mnohem menší než předešlých. Schází tu naprosto naivní samorostlá přirozenost, přední podmínka pravé epiky. Je to poesie učená, kompilovaná, strojená a nudná většinou. Forma těchto děl je buď stejná jako francouzských chansonů de geste, buď verš osmislabičný sdružené rýmovaný. Nejcennější z nich jest ''Roman d’Alexandre'' od Lamberta li Torsa a Alex. de Bernay (před r. 1188), psaný alexandrinem; vedle něho měly znamenitý úspěch ještě: ''Roman de Thèbes'', spracovaný na základě Statiovy Thébaidy v půli XII. věku, ''Roman d’Enéas'', stejného stáří asi jako předešlý, a ''Roman de Troie'' od Normana {{Prostrkaně|Benoîta de Sainte-More}} (asi 1160). (Srv.: Meyer, Recherches sur les épopées françaises; G. Paris, Histoire poétique de Charlemagne; P. Paris, Les romans de la Table ronde mis en nouveau langage; L. Gautier, Les épopées franç.; G. Paris, la Poésie au moyen âge; P. Meyer, Alexandre le Grand dans la littér. franç. au moyen âge; d’Hericaut, Essai sur les origines de l’épopée; la Villemarqué, Les romans de la Table ronde; Joly, Benoist de Saint-More et le Roman de Troie).

K tomuto mocnému rozkvětu epiky pojí se v tomto období nesmírný rozvoj {{Prostrkaně|výpravnéh}}o a {{Prostrkaně|bájivého}} písemnictví vůbec. Lze říci, že všecky ty romány antické, řecké, byzantinské, bretonské a j., povídky, fabliaux atd., žijí z úpadku vlastní bohatýrské francké poesie epické, bují na jejích troskách a z jejích šťáv. Když již vyčerpala a vyžila se mužná krvavá síla starých eposů i rytířské cítění bretonské a smysl pro ně, zbyly a rozbujely se temné a výstřední stránky tohoto kulturního útvaru; shon po dobrodružství, těkavá, mlžná bájivost, zvrhlá fantastičnost, bezuzdnost požitku; ruku v ruce s tím šla v uměn! jalovost i rozplizlost formová. Epická báseň zvrhuje se tak v román {{Prostrkaně|dobrodružný}} nebo {{Prostrkaně|milostný}}. Náměty podává ponejvíce Východ; zde mohlo se plně vyhověti požadavkům právě uvedeným. Jsouť tyto romány buď napodobeny podle řecké literatury úpadkové, bud podávají východní pověsti a báje z byzantinských pramenů a přebásnění, jež poznali Francouzové na výpravách křížových. K proslulejším dobrodružným románům takovým náleží: ''Apollonius z Tyru'', ''Sedm mudrců'', E''racle'' od {{Prostrkaně|Gautiera z Arrasu}} (kol 1160); ''Cleomadès'' od Adenesa li Roisa; ''Florimont'' od Aimona de Varennes (1188); ''Atis et Profilias'' od Alex, de Bernay; ''Partenopéus de Blois'', ''Floire et Blanchefleur'' na základě pověstí maurických. Z milostných jest uvésti: ''Ille et Galeron'' G. z Arrasu (1157); ''Galearan de Bretagne'', ''Guillaume de Dole'', ''Pamphile et Galatée'' od Jeana Brasdefera (kol 1225). K románu lze připojiti i {{Prostrkaně|rýmované kroniky}}, v nichž normanští básníci pro dvůr anglický parafrasovali staré texty legendárné; tak Geffreie Gaimara ''Histoire des Anglais'' (kol 1150), Waceova ''Geste des Normands'' či ''Roman de Rou'' (přes 16.000 veršů, z části alexandrinů), složená mezi r. 1160—74 a věnovaná oslavě Rollona, Viléma s Dlouhým mečem a Richarda a dovedená do r. 1107, téhož ''Brut'' (přes 15.000 osmisl. veršů) z r. 1155, prostý veršový překlad sbírky domácích legend sebraných Gaufreiem de Monmouth pod názvem »Historia regum Britanniae« a {{Prostrkaně|Benoîitova}} ''Histoire des ducs de Normandie'' (43.000 osmisl. veršů). Všichni tito básníci nepsali z vlastního názoru, nepodali událostí, jichž zažili. Mnohem cennější je anonymní ''Histoire de Guillaume le Maréchal'' z r. 1224, a jistou literární hodnotou vyniká báseň {{Prostrkaně|Garniera de Pont-Sainte-Maxence}} o vraždě sv. Tomáše Becketa (1172). Jak viděti, všecko, co podniká se v genru dějepiseckém, náleží anglo-normanské větvi franc. písemnictví. Vlastní '''F.''' je neobyčejně chudá v oboru dějepiseckém. Překládá se v prósu kronika Turpinova, kompilují se římští dějepisci (''Faits des Romains''). Jediného výborného historiografa vykazuje toto období, Francouze maršála {{Prostrkaně|Geoffroye de Villehardouin}} († 1213), který pevnou a výraznou prosou popsal dobytí Cařihradu křižáky, jehož se sám účastnil.

Vedle těchto objektivních a naivních genrů vystupují a stejně skoro s nimi postupují ve franc. literatuře genry {{Prostrkaně|tendenční}}, reflektivné, kritické, satirické, parodující. Již některé chansony de geste i romány bretonské mají v sobě mocný komický živel, který ukazuje zřejmě k výsměšné tendenci, ke snaze parodovati vážné epické jádro (''Voyage de Charlemagne'' asi z r. 1060, která je vlastně heroické fabliau; ''Eustache le Moine'', báseň hrdinsko-komická z poč. XIII. věku; ''Moniage Guillaume'', líčící rozmarně klášterní život reka Viléma s krátkým nosem, od {{Prostrkaně|Viléma de Bapaume}}; z cyklu bretonského román o ''Tristanu'' a ''Isoldě'' a j.). Přímou satirickou a parodující tendencí vyznačuje se však zvířecký epos ''Roman de Renart'', řada různých skladeb různých autorů a dob, jež mají jen společný námět. »Renart« vznikl z bájí zvířeckých, v konečné podobě své je však vlastním plodem franc. středověku, který na něm pracoval celá století a vyslovoval prostředkem allegorie svoje různé zloby, hněv a posměšnou mstivost. Původní nejstarší zárodek jeho jest asi německý (J. Grimm), ale spracování, ráz, duch a vtip jsou v něm ryze francouzské. Pokusy sveršovati a v jistou jednotu sloučiti báje o vlku (''Isengrin''), lišce (''Renart'') a lvu (''Noble'') objevují se nejprve v latině; jsou to básně ''Isengrinus'' a ''Reinhardus'', první z poč., druhá z pol. XII. věku. Těmto latinským textům, podobá se, sloužila však za základ lidová verse francouzská, která se nás ovšem nedochovala. Od pol. XII. věku zmocnili se látky této trouvéři, rozmnožujíce a obměňujíce ji neustále, tak že na konci téhož věku ustaven je celý cyklus Renartův více než 30 větvemi (asi o 30.000 verších), z nichž pouze u čtyř známe dle jména autory; nejproslulejší z nich je {{Prostrkaně|Pierre de Saint Cloud}}. »Roman de Renart« je allegorický obraz feudální společnosti. Allegorický živel jeho rozvíjí a přeostřuje často doba následující.

{{Prostrkaně|Bájek esopických}} mnoho bylo ve XII. a XIII. věku sebráno ve sbírky (t. zv. ''Isopets''); ale nemají původnosti, jsouce většinou hranatými a pracnými překlady z latinských tehdy oblíbených sbírek {{Prostrkaně|Aviana}} a {{Prostrkaně|Romula}}. Nejproslulejší z nich je sbírka ''Marie de France'' asi z r. 1170.

{{Prostrkaně|Satirickou}} poesií hrubého zabarvení, jaká byla vhod širokým nevybraným vrstvám lidovým, jsou {{Prostrkaně|fabliaux}}, povídky to v lehkých, osmislabičných, sdruženě rýmovaných verších, malující všední měšťácký, obecný život vrstevnický. Fabliaux jsou bohatý odkaz starého ducha a vtipu franc., hrubého ovšem a nezušlechtěného. Povídky, jež v nich jsou spracovány, jsou z části cizího, hlavně východního původu (čerpány z části také z {{Prostrkaně|Bidpaje}} a {{Prostrkaně|Sendabada}}, v latinských a částečně i franc. ztlumočeních tehdy rozšířených), některé však z nich jsou výmyslem autorů domácích. Srv. {{Prostrkaně|Fabliaux}}.

Přímých a účelně didaktisujících nebo průhledně moralisujících a allegorisujících nebo kazatelsky satirisujících sbírek literatury {{Prostrkaně|programmové}} vyskytá se v tomto období mnoho, ale schází jim většinou původnost a všeliký literární vkus. Proslulejší z nich jsou: ''Bestiaire divin'', ''Besant de Dieu'' {{Prostrkaně|Guillauma Leclerca}}, ''Miracles de la Vierge'' od {{Prostrkaně|Gautiera de Coinci}} (1177—1236); ''Roman des ailes'' a ''Songe d’enfer'' od R. {{Prostrkaně|de Houdan}}, pak homiletické spisy {{Prostrkaně|Ét}}. {{Prostrkaně|de Fougères}} (''Livre de manières'') a t. zv. {{Prostrkaně|Recluse de Molliens}} (''Miserere'' a ''Roman de Charité'') a satiricko-mravoučné »bible« ({{Prostrkaně|Guyot de Provins}}, {{Prostrkaně|Hugues de Вerzé}}). V dobu tu spadají také zárodky {{Prostrkaně|divadelního}} rozvoje franc. Jako jinde, i ve '''F'''-ii zrodilo se drama z kultu náboženského. Legendy náboženské zvolna se dramatisovaly v malé liturgické hry vánoční a velikonoční, jež v latině kněžími v chrámech se hrály. Od poč. XII. věku vsunují se do nich francouzské věty, rýmované zpěvy a episody za rouškou větší věrojatnosti a názornosti dějové. Z XII. věku zachovalo se již několik {{Prostrkaně|mysterií}}: latin.-franc. hra o ''Moudrých a pošetilých pannách'' (poč. XII. stol.), mysterium o ''Adamovi'' a ''Danielovi''. Z {{Prostrkaně|miгаklů}} (dramatisovaných legend posvátných) stojí na rozhraní XII. a XlII. stol. zajímavá ''Jeu de Saint Nicolas'' {{Prostrkaně|Jeana Bodela}} z Arrasu, jenž spracoval starší »ludus« mnicha Hilaria, žáka Abélardova; hra jeho má již mnoho světských veseloherních živlů ve svých bohatých episodách. Rozvoj v tomto směru byl umožněn jen tím, že od pol. XII. věku divadlo zesvětštělo, jsouc vyloučeno z chrámu a přenecháno laikům.

Nejméně samostatnosti projevuje franc. literatura tohoto období v {{Prostrkaně|lуrice}}; zde je odvislá skoro úplné od literatury provençalské. Trouvéři francouzští tohoto období v tomto druhu literárním jsou žáky troubadourů provençalských, jichž ne vždy dostihují v rozmarné lehkosti a virtuositě formové. Ale i ti, kteří se jim vyrovnají po těchto stránkách, pracují přece jejich tradicemi a čerpají z týchž pramenů inspirace. Důvody této převahy a nadvlády provençalské poesie v lyrice jsou vnější, historické a kulturní. Zjemnělá kultura Jihu přirozeně stvořila jemnou, vytříbenou a namnoze vyumělkovanou lyriku, jako bojovný, tvrdý, krvavý duch časový na Severu došel výrazu v mohutných skladbách epických, které jsou (až na geste Viléma Oranienského) vlastní půdě francouzské. Proto však nemůže se tvrditi, že by duch franc. v této době neměl disposicí pro lyrické básnictví. Naopak lze dokázati, že jsou tu již nyní zárodky samostatné poesie lyrické, které se nerozvinuly pouze proto, že byly udušeny vyspělou zatím lyrikou provençalskou. Zárodky ty jasně se postihují zejména v několika pololyrických, poloepických {{Prostrkaně|chansons de toile}}, {{Prostrkaně|pastourelech}} a {{Prostrkaně|křižáckých písních refrénových}}. Ale tyto celkem primitivní útvary ustoupily ke konci XII. věku bohaté a raffinované lyrice provençalské, která hlavně pod záštitou žen šířila se s celou společenskou kulturou Jihu. Středištěm této poesie byl, zdá se, dvůr pařížský, odkud postupovala do hrabství Champagnského a Bloiského a pak vůbec na východ '''F.''' Marie a Alice, dcery Eleonory aquitanské, byly zde jejími ochránkyněmi. Pěstiteli jejími byli veskrze básníci panští. Stůjtež zde z nich: {{Prostrkaně|Chrétien de Troyes}}, {{Prostrkaně|Conon de Béthune}}, {{Prostrkaně|Jean Bodel}}, {{Prostrkaně|Blondel de Nesles}}, {{Prostrkaně|Gautier de Dargies}}, {{Prostrkaně|Guy de Coucy}}, {{Prostrkaně|Philippe de Nanteuil}} a předem {{Prostrkaně|Gace Brulé}} a {{Prostrkaně|Thibaud champagnský}} (IV., navarrský), kteří se vyrovnají i nejlepším svým soupeřům provençalským. Srv. A. Jeanroy, Les origines de la poésie lyrique en France (Paříž, 1889).

III. 1235—1337 ({{Prostrkaně|do poč. války stoleté}}). Dobu tuto vyznačuje úpadek a konečně úplné poklesnutí národní, samočinné a naivní poesie a nahrazení její těžkopádnou a nejapnou reflexí, suchopárnou, učenou hloubavostí a pedantičností, snahou po jinotajné tendenčnnsti. Epická poesie hyne a klesá vůčihledě. Skládá se sice v tomto období ještě několik {{Prostrkaně|chanson de geste}}, ale vyplňují se jimi pouze mezery starých kruhů; nezpívají se již, nýbrž čtou a obecenstvo jejich řidne víc a více. {{Prostrkaně|Adenet le Roi}} (''Ogier''; ''Berte aux grans piés''; ''Beuve de Comarcis'') a jeho žák {{Prostrkaně|Girard}} d’{{Prostrkaně|Amiens}} (''Charlemagne'') jsou obratnými, ale vcelku již chladnými veršovci. {{Prostrkaně|Román dobrodružný}} těší se větší oblibě, ale i on ztrácí poslední stopy poetické inspirace a umělecké úměrné formy a zvrhuje se na konec ve všední a banálně přeplněnou, bahnitou prósu. {{Prostrkaně|Veršem}} pěstovali v tomto období román řecký a byzantinský {{Prostrkaně|Adenet le Roi}} (''Cleomadès'') , {{Prostrkaně|Girard}} d’{{Prostrkaně|Amiens}} (''Méliacin''), {{Prostrkaně|Jean Maillard}}, {{Prostrkaně|Beaumanoir}} (''La manekine'') a někteří anonymové (''La châtelaine de Vergy''; ''Brun de la Montagne'' a j.), ale verš ustupuje stále více v tomto genru prostomluvě. V l. 1250—1300 zhotoveny jsou prosaické parafrase Artušova kruhu a stejně vede se i jiným starým eposům. {{Prostrkaně|Rusticián z Pisy}} kompiluje v próse romány bretonské (''Table ronde''; ''Meliadus''; ''Guiron le Courtois''). {{Prostrkaně|Rýmovaná kronika}} důsledkem změny celého vkusu uměleckého také hyne. Z kronikářů veršovců tohoto období uvésti jest {{Prostrkaně|Filipa Mousketa}} (''Chronique de France'', sáhající po r. 1243), {{Prostrkaně|Guillaume Guiarta}} (''Branches des royaux lignages'') a {{Prostrkaně|Godefroi de Paris}} (''Chronique parisienne''). Naproti tomu lze v tomto období postřehnouti bujnější rozkvět {{Prostrkaně|historické prósy}} a to hlavně vlivem ital. autorů, jakož vůbec tehda z Italie a Východu vtéká dosti svěží krve do franc. písemnictví (Filip Novarský, Martin da Canal, Rustician z Pisy, Brunetto Latino jsou ital. původu). ''Chronique de Saint Denis'' (anon.), ''Récits d’un ménestrel de Riems'' (anon.), ''Chronique de Morée'' (složená na Vých.), ''Paměti'' {{Prostrkaně|Filipa Novarského}}, ''Chroniques des Venitiens'' ({{Prostrkaně|Martina de Canal}}), ''Cesty'' {{Prostrkaně|Marka Pola}} (1296-1298), ''Fleurs des histoires d’Orient'' (Armena {{Prostrkaně|Haytona}}) a hlavně memoirové dílo {{Prostrkaně|Joinvillovo}} ''Histoire de Saint Louis'' (1305–1309), vynikající přirozeností a živostí, jsou nejpozoruhodnější plody tohoto druhu literárního. — {{Prostrkaně|Lyrická}} poesie napodobená podle troubadourů živoří do konce XIII. věku. Zmocňují sejí {{Prostrkaně|měšťanští pěvci}}, kteří v severových. '''F'''-ii sestupují se v básnické {{Prostrkaně|cechy}} (''puys''). {{Prostrkaně|Adam de la Halle}} (1235—1288) vynikl z nich nejvýše. {{Prostrkaně|Ruteboeuf}} († 1280) poutá satirickou čiperností, polemickou útočností a tvrdou jadrností svých veršů. Je nejvšestrannější básník svojí doby: písně náboženské, kluzké fabliaux, divadlo stejně pěstoval. Kde přechází v novellistiku, vycítil dobře lidový tón.

Těžiště literatury soudobé není však v těchto způsobech básnických, které nevyhovují jejímu vkusu; jeť složeno v poesii reflektivní a vůbec tendenční. Allegorický, moralisující, kazatelský, satirický, mnemotechnický je ráz nejoblíbenějších plodů tehdejších. Suchý scholastický formalismus, prázdná a dělaná učenost, kazatelská neurvalost vyznačují kulturní i literární naladění doby. ''Roman de la Rose'', největším úspěchem dařená kniha středověká, po tři čtyři století pokládaná za vrchol vědy i umění, čítající mezi své zbožňovatele Petrarku a Chaucera, je nejvýraznějším památníkem své doby. Je dílem dvou autorů, {{Prostrkaně|Guillauma de Loris}} a {{Prostrkaně|Jeana Clopinela}}, zvaného {{Prostrkaně|de Meung}}. První dovedl báseň do 4070 verše, ostatek daleko větší (přes 21.000 veršů) je dílem druhého; první počal román v létech třicátých až čtyřicátých, druhý dokončil jej v létech osmdesátých XIII. věku. Mezi uměleckými způsoby obou básníků zeje skoro propast, přes krátkou dobu, jaká je od sebe dělí. První, ač založil báseň jako allegorii, je nicméně svěží, bystrý, naivní; sama allegorie jeho je dosti čiperně navržena. Druhý je pravým synem své doby, zkostnatělým doktrinářem, nezáživným didaktikem, drzým satirikem, uměleckým byzantincem. Pod jeho rukou zvrhla se báseň tato v {{Prostrkaně|encуklopaediсkоu skladbu}} bez plánu a methody, v níž básník sveršoval všecko vědění a vzdělání svoje, celou filosofii doby, všecko, co kdy myslil, soudil a činil. Každé sebe nepatrnější slovo je záminkou k nudným a nekonečným rozborům a vysvětlivkám. Nikde není života, všude allegorická abstraktnost, suché řečnění. Přes to, že projevuje snahy moralistní, je mravouka v ní hlásaná zvrhlá a nečistá.

V písemnictví zahnízdil se úplně {{Prostrkaně|racionalismus}}. Allegorická dovtipnost je základním pravidlem tehdejšího umění. Všecko se vykládá allegorický a v tomto smyslu rozbahňuje. Ani stará literatura neušla tomuto osudu (''Les Metamorphoses d’Ovide moralisées'' od {{Prostrkaně|Chrétiena Legouaisa}} na poč. XIV. věku). K didaktickému účelu hodil se zvláště výborně {{Prostrkaně|zvířecký epos}} a plně jest také v tomto směru vykořistěn (anonymní ''Renart couronné'', {{Prostrkaně|Jakemara Geléea}} ''Renart le novel'' a anon. ''Renart le contrefait'' »obnovený«, který je inspirován sociální kastovní nenávistí, předem šlechty a duchovenstva). I politický pamflet halí se v této době v allegorii (''Roman du Fauvel'' {{Prostrkaně|Franç}}. {{Prostrkaně|de Rues}}). Didaktická literatura v {{Prostrkaně|próse}} přímo překypuje ({{Prostrkaně|Filip Novarský}}: ''Quatre âges d’homme'' a ''Assises de Jérusalem''; {{Prostrkaně|Richard de Fournival}}: ''Puissance d’amour''; {{Prostrkaně|Brunetto Latino}} ''Trésor'' kol r. 1270; anon.: ''Etablissements de Saint Louis'' atd.).

Rozvoj {{Prostrkaně|dramatu}} v tomto období pokračuje, aby vyvrcholil ve XIV. a XV. věku. Z duchovních her tohoto období zachovala se jediná: ''Miracle de Théophile'' od všestranného {{Prostrkaně|Rutebeufa}} (asi z pol. XIII. věku). Divadlo světského rázu, veseloherní, v tomto období zapouští pevnější kořeny. Byla to zejména literární sdružení měšťácká, která jim poskytla pevnou a vhodnou půdu. Před arraskými měšťany sehrány byly asi dvě zajímavé světské hry {{Prostrkaně|Adama de la Halle}}, ''Jeu de la Feuillée'' (1264) a ''Robin et Marion''. První vyniká kresbou soudobé společnosti, kterou satiricky tepe mnohde s cynickou smělostí; druhá je spíše lyrický pastourel. {{Prostrkaně|Вasoche}} (v. t.) na poč. XIV. věku dává pak první vznik fraškovitým {{Prostrkaně|farcím}} (v. t.).

IV. 1337—1435 ({{Prostrkaně|k míru arraskému}}). Doba tato v literatuře stojí pod vlivem rozháraných poměrů vnějších, nekonečných válek s Anglií. Neznamená po stránce vnitřní nic nového, žádný obrat v nějaký nový, výrazný směr; ve všem postupuje se starými tradicemi. Čtrnáctý věk nic nenalézá nového, žije ze starého, které přepracovává a doplňuje. Jednotliví větší básníci mají postavení výjimečné a osamocené; nesouvisí s dobou, v niž nepůsobí hlubším vlivem. Vnější okolnosti působí v literaturu jen jako celek a většinou záporně, dusíce podmínky hlubšího rozvoje. Nejdůležitější fakta dotýkají se vnějšího jejího rozvoje, předem {{Prostrkaně|změny její oblasti}}. V tomto období totiž naprosto ztraceny jsou pro franc. jazyk a literaturu {{Prostrkaně|Italie}} a {{Prostrkaně|Anglie}}. Náhrady dostává se však franc. písemnictví ve {{Prostrkaně|francouzském Jihu}}, který v tomto období zvolna splývá se severem, jak upadá literatura provençalská — zase důsledek vnějších politických okolností. Od XV. věku kryje se již skoro oblast literatury franc. s územím státu francouzského. Provençalové {{Prostrkaně|Raimon Vidal}}, {{Prostrkaně|Gaston Phoebus hrabě de Foix}}, {{Prostrkaně|Honoré Bonnet}}, jsou časově prvními význačnějšími franc. spisovateli ze svých krajanů. {{Prostrkaně|Poesie epická}} v tomto období zvolna, ale neodvratně hyne a mizí. Poslední pokusy v tradici chansonů de geste ''Geste de Liège'' a ''Geste de Bourguignon'' (poč. XV. věku) stojí hluboko pod prostředností. Z epických plodů tehdejších jediný ''Combat de trente'' (1351), jehož inspirace je živá a nehledaná, je poněkud svěžejší. Staré náměty epické, pokud mají ještě nějakou populárnost v obecenstvu, převádějí se v rozbředlou prósu, která stejně hoví květnaté, nesmyslné fantastice jako didaktické a praktické paedagogice. Za příklad románů takových lze uvésti obšírného ''Perceforesta''. Válka s Anglií nedovedla nijak vlíti svěží krev v epickou poesii, která je tehdy již tuhnoucí mrtvolou. — Ani v {{Prostrkaně|lyrice}} nevede se tehdejšímu písemnictví o mnoho lépe. I tu vyčerpává se namnoze síla v pedantičnosti a byzantinismu formálním. Různé poetiky, na př. {{Prostrkaně|Eustacha Deschampsa}} z r. 1392, {{Prostrkaně|Henryho de Croy}} a j., jsou plny podrobných distinkcí o stavbě chanson, ballad, virelaisů, rondelů, laiů, chants royaux. {{Prostrkaně|Guillaume de Machot}} (1290—1377) byl ceněn jako hudebník i básník, po našem názoru je však spíše jen dobrým veršovcem. Formální umění, technika básnická tohoto i následujících období má v něm v nejednom směru zákonodárce; on podepřel ji na novou techniku hudební. Vedle něho uvésti jest mezi soudobými básníky slavného kronikáře {{Prostrkaně|Froissarta}} a předem {{Prostrkaně|Eustacha Deschampsa}} (1340—1410), který v silných verších zobrazil mnohde krutou dobu svoji, {{Prostrkaně|De Werchina}}, {{Prostrkaně|Philippa d’Artois}}, {{Prostrkaně|Jeana Boucicauta}} (''Livre de cent ballades'' asi 1390) a j. Na poč. XV. věku básní mlynář {{Prostrkaně|Olivier Basselin}} své lehké a vtipné pijácké písně. Uhlazenou, učenou, pedantickou básnířkou této doby je {{Prostrkaně|Christine de Pisan}} (* 1363). Také sem náleží starší básně elegantního, ale poněkud suchého královského pěvce {{Prostrkaně|Charlesa d’Orléans}} (1391—1465), který po pětadvacet let (od r. 1415) držán jsa ve vězení v Anglii utěšoval se básněním. {{Prostrkaně|Alain Chartier}} (1392 až 1430 ?) stojí jako básník (''Livre des quatre dames''; ''Belle dame sans merci'') níže než prosaický spisovatel, jehož hlavně vlastenecká inspirace je silná a výmluvná.

Těžiště doby této leží v próse dějepisné a {{Prostrkaně|dramatě}}. Kronikář {{Prostrkaně|Froissart}} je nejvýraznější a nejvyšší literární postavou toho období. Tento historik je větší básník, výraznější stylista, než všichni jemu soudobí veršovci řemeslní. Poslední redakce jeho ''Croniques de France'', ''d’Angleterre'', ''d’Écosse'', ''d’Espagne et de Bretagne'' (1326—1400) pochodí z r. 1403. Ze starších, celkem málo cenných prací kronikářských jest uvésti ''Chronique anonyme de quatre premiers Valois'' a jinou kroniku {{Prostrkaně|Jeana le Bela z Lutichu}} (1326—1361). Vedle toho jmenovati jest ještě v próse {{Prostrkaně|Christinu de Pisan}} (''Faits et bonnes moeurs du sage roi Charles'' a jiné práce moralistní) a výraznějšího i živějšího {{Prostrkaně|Alaina Chartiera}}.

Zvláštní zjev tohoto období, tak neklidného a znepokojeného, jest, že tvoří francouzské divadlo, jež v předešlé době sbíralo teprve svoje síly. V XIV. věku kvetou {{Prostrkaně|mirakly}}, XV. náleží {{Prostrkaně|mysteriím}}. Divadlo v době této je postaveno na místech veřejných, na náměstí nebo za branami měst, která je podporují, která v nich vidí svoji pýchu. Města předstihují se nádherně vypravenými hrami. I některá malá města vítězí nad Paříží v tomto směru. Na divadle vystupují herci ochotníci z kruhů měšťanských. Hry trvají začasté mnoho dní, celé týdny. Při tom mechanická dokonalost režie přivedena jest na vrchol. Zvláště Severem, pak Bretagní lomcuje tato dramatická horečka úžasně. {{Prostrkaně|Mysteria}} čerpána jsou většinou ze Starého zákona; autoři netvoří samostatně, nýbrž vykořisťují pouze nejkrásnější scény biblické. Běží jim hlavně o to, aby po stránce režijní a dekorační naturalisticky věrně zdramatisovaly děje tyto; dramatické a básnické ceny postrádají práce jejich naprosto. Vedle toho vyskytují se však mysteria čerpající z látek {{Prostrkaně|národních}}, z {{Prostrkaně|dějin domácích}}. Nejproslulejší z nich je ''Mystère du siège d’Orléans'' (asi kol r. 1440), obsahující přes půl šestá tisíce nudných a mělkých veršů. Z mysterií {{Prostrkaně|biblických}} sluší jmenovali {{Prostrkaně|Arnoula Grebana}} ''Mystère de Passion'' asi z pol. XV. věku a náležející tak již následující době, jakož vůbec 2. polovice XV. věku je bohata na mysteria. Rozvoj mysterií je v době té opřen o společenstvo cechové {{Prostrkaně|Confrérie de la Passion}}, založené r. 1398, a r. 1402 úředně uznané a privilegované k provozování náboženských her. Uměleckému rozvoji dramatu však tato Confrérie nijak neprospívá. Zabezpečuje pouze jeho hmotné podmínky.

Vedle těchto vážných her rázu duchovního ujímají se i brzy komické, veseloherní a fraškovité. Rozvoj jejich připjat jest zase ke dvěma cechovním útvarům, k pařížské {{Prostrkaně|basoche}} (v. t.) {{Prostrkaně|du Parlement}} či ''du Palais'' (a jiným basoším měst venkovských) a ke společenstvu zv. {{Prostrkaně|enfants sanssouci}} (v. t.). První pěstovala, zdá se, předem {{Prostrkaně|morality}}, hry to objemu jednoho až půldruhá tisíce veršů, allegorisující k mravoučnému nebo jinému cíli lidský život. Vystupují v nich různé ctnosti, neřesti, příhody a obyčeje lidského života a utkávají ve svých konfliktech děj. Často zabočují také v události politického a veřejného života. Vybočovaly pak stále více v rozpustilou nevázanost a v pamfletové narážky. Proto r. 1470 zakázány jsou parlamentem, ale kvetou zase již za svobodomyslného Ludvíka XII. — {{Prostrkaně|Sottie}} (v. t.), jak se zdá, stvořená společenstvem »enfants sanssouci«, byla {{Prostrkaně|politickou komédií}} v zárodku. Jádrem jejím je satira, předem satira společenská, která halí se tu pod kuklu bláznovskou. Jednotlivé sociální instituce jsou v ní personifikovány v různých bláznech, kteří ve zdánlivých barokních nesmyslech hluboko někdy zajíždějí do živého. {{Prostrkaně|Farce}} (v. t.), třetí odrůda veseloherního genru tehdejšího, je naproti tomu {{Prostrkaně|realistická}} fraška, hrubozrnný žert dramatický, bez přídechu allegorického.

V. Asi od 1435 až {{Prostrkaně|do konce věku}} XV. V této době končí se obtížné války s Angličany. Doba dlouho čekaného klidu vrací se a s ní pohodlí, rozkvět, život vědecký a spořádaný. Vedle dvoru francouzského, jemu po bok, staví se bohatý, obřadný dvůr burgundský (Filip Dobrý, Karel Smělý). Dvůr ten sestřeďuje kolem sebe skupinu básníků, která shoduje se s jeho náladou, jeho tónem. Je to škola básníků literárně vzdělaných, učených, obřadných, pompésních, mnohomluvných, škola {{Prostrkaně|rhétorismu}} a {{Prostrkaně|racionalismu}}. V době této proskakují již první prameny antiky, která žádá na básníku vzdělání; básníci tito hledí si právě formálné, doktrinálné stránky v umění. Poněvadž se jim však nedostává pochopení antiky, zabřídají v barokní naduřelost a slohový byzantinismus. Po klassických jazycích umějí jen kroutiti syntaxi: klassickými výrazy barví svůj slovník. Rysy minulých dob, allegoričnost i moralisující tendence, přirozeně za takových podmínek bují. {{Prostrkaně|Régnier de Guerchy}}, {{Prostrkaně|Georges Chastellain}} (''Chroniques des ducs de Bourgogne''), {{Prostrkaně|Olivier de la Marche}} (1422—1501, ''Le chevalier délibéré''), {{Prostrkaně|Jean Molinet}}, básník duchovní, satiricky příležitostný i historický (1507), {{Prostrkaně|Jean Le Maire de Belges}} (1473—1548), jsou předními zástupci tohoto burgundského, vlámského směru ve franc. literatuře XV. věku. Vliv jich nezaniká s končícím se stoletím, nýbrž zasahuje hluboko do stol. XVI., kde Ronsard a jeho plejada věnují nelíčený obdiv zvláště Jeanu Le Maireovi, jemuž nelze upříti smysl pro formální dokonalost a hudební soulad poesie. Významné jest, že veliká většina básníků těchto spracovává {{Prostrkaně|látky dějepisné}}; vydává to svědectví pro jejich smysl pedantický a positivný, svědčí, že odvraceli se úplně od přirozené naivní inspirace. Burgundský stil, burgundský způsob, ovládá jako móda i básníky vlastně francouzské, jako {{Prostrkaně|Meschinota}} († 1491), {{Prostrkaně|Chrétiena z Paříže}} (1525), {{Prostrkaně|Octaviena de Saint Gelais}} († 1525), {{Prostrkaně|Gringoira}}, {{Prostrkaně|Jeana Boucheta}} († 1550). Avšak směr tento setkává se i s živým odporem u Francouzů, odporem ovšem instinktivním, neorganisovaným. Proti vážné těžkopádnosti vyvstává bezstarostné veselí, často zabočující i v tón cynické frivolnosti, naivní upřímnost a drsná přímost. Toto naladění, vlastní národnímu rázu franc., projevuje se v této době nejplněji ve {{Prostrkaně|Villonovi}} (Franç. de Montcorbier, 1431—1461), největším básníku tohoto věku. Tento tulák a piják při všem drsném cynismu a ledabylosti má jediný tóny opravdové, silné, živelné poesie. Ze starších {{Prostrkaně|Martin Le Franc}} i {{Prostrkaně|Charles d’Orléans}} přese všechnu strojenou a hladkou allegoričnost a obvyklou eleganci má leckde bezpečný citový podklad. {{Prostrkaně|Henri Baude}}, {{Prostrkaně|Jean Castel}} a hlavně {{Prostrkaně|Guillaume Coquillart}}, blíženec Villonův, vymknuli se vlivu burgundskému.

V novellistice tohoto období vystoupil svěží vypravovatel, k realistice a satiře klonící se talent, Antoine de la Salle (1398 až 1461), rodem Provençal, který, ač žil na dvoře burgundském, odolal jeho ovzduší a v pracích svých plně projevil svoji přirozenou, lehkou, jasnou disposici. Připisují se mu; ''Histoyre et plaisante cronicque du petit Jehan de Saintré'' (1459); ''Cent nouvelles nouvelles'' (asi z šedesátých let XV. věku) a ''Quinte joyes de mariage'' (1450). — V {{Prostrkaně|dějepisectví}} vykazuje toto období dílo velmi cenné střízlivostí a rozumnou soudností: ''Memoiry'' {{Prostrkaně|Filippa de Comines}}, obsahující léta 1462 až 1498; i po stránce jazykové a slohové jsou výkvětem toho období. Vedle něho ustupují ostatní práce historiků, předem jmenovaných již burgundských básníků i {{Prostrkaně|Clauda de Seyssel}} ''Histoire de Louis XII.'', hluboko do stínu. — Na {{Prostrkaně|divadle}} kvete zvláště genre lehký; doba mysterií přešla, ačkoliv porůznu ještě se píší. Literárně cennější je ''Déstruction de Troye'' (1452) od {{Prostrkaně|Jacquesa Mileta}}. Klassickým dílem je však farce neznámého autora ''Maître Pierre Pathelin'' (kol r. 1470), která i po umělecké stránce náleží mezí nejlepší středověké plody franc. (Viz {{Prostrkaně|Farce}}.) {{Prostrkaně|Sotií}} napsal několik {{Prostrkaně|Pierre Gringoire}} (1470—1534) s politickou tendencí ku prospěchu Ludvíka XII. ve válce jeho s papežem Juliem II.

Středověk je celkem v literatuře franc. útvarem hromadným, organickým, národním. Velikolepý rozkvět poesie epické je páteří tohoto organismu. Literatura franc. ve středověku převážné je {{Prostrkaně|původní}}; vyrostla z přirozených vnějších společenských podmínek, z půdy domácí. Vlivy literatur cizích jsou nepatrné. Z literatury {{Prostrkaně|anglosaské}} čerpala francouzská některé náměty k románovému kruhu bretonskému; {{Prostrkaně|provençalské}} děkuje ovšem celou tradici lyriky dvorské a několik, námětů chanson de geste (Vilém Oranský). {{Prostrkaně|Italská}} má větší vliv v XV. věku v novellu franc. (Boccacciův Decameron v novelly Antoina de la Salle a Louisa de Beauvau). Naproti tomu daleko mohutněji působí franc. písemnictví v literatury cizí. Jeho poesie epická a románová mají úspěch evropský; opanovalyť po jednu dobu vkus skoro celé záp. Evropy. Překlady a spracování básní a námětů franc. jsou velmi četný, zejm. v němčině, angličině a nízozemštině, méně norštině, italštině, provençalštině. Vedle epické poesie z franc. literatury středověké jediný ''Roman de la Rose'' má úspěch evropský. Vůdčí postavení '''F.''' v evropské společnosti klesá však od XII. věku a ustupuje na konci středověku již Italii. Systematické vylíčení středověkých dějin franc. písemnictví obsahuje Aubertinova Histoire de la langue et de la littér. franc. au moyen âge, 1884, 2 sv., a G. Parisa, Littérature franc. au moyen âge, do r. 1328 (2. vyd. 1890). ''[[Autor:František Xaver Šalda|Šld.]]''

{{Konec formy}}
[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>hbl390dfb0ca7tkxhlvtp71wkxyrcie</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344855</id>
      <parentid>344854</parentid>
      <timestamp>2026-10-15T06:08:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>344855</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="439878" sha1="57gcwyiq781jfxuuz3bva9eobckl6ef" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]], [[Autor:František Krásl|František Krásl]], [[Autor:Bohumil Mareš|Bohumil Mareš]], [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]], [[Autor:Josef Smolík|Josef Smolík]], [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]], [[Autor:Jindřich Vodák|Jindřich Vodák]], [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

[[Soubor:Ottuv slovnik naucny IX c1470 znak Francouzske republiky.jpg|náhled|Č. 1470. Znak nynější Francouzské republiky.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny IX c1471 znak Francie Bourbonske.jpg|náhled|Č. 1471. Znak Francie Bourbonské.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny IX c1472 znak 1. Franc. rep.jpg|náhled|Č. 1472. Znak první Francouzské republiky.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny IX c1473 znak Francie Napoleonske.jpg|náhled|Č. 1473. Znak Francie Napoleonské.]]

{{Forma|proza}}
'''Francie''' (''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés.

Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Obyvatelstvo. ==
Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně.

Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento:

{| class=&quot;wikitable&quot;

|-
! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel
|-
| 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170
|-
| 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364
|-
| 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313
|-
| 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064
|-
| 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921
|-
| 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788
|-
| 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048
|-
| 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903
|-
| 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192
|-
| 1846 || 35,400.486 |||| || 
|}

Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka&lt;ref&gt;v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika&lt;/ref&gt;:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan=&quot;2&quot;|Hlavní město !! rowspan=&quot;2&quot;|''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !!  colspan=&quot;3&quot;|Počet obyvatelstva !! rowspan=&quot;2&quot;|Prům. hustota na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !! rowspan=&quot;2&quot;|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má arrondissem. !! rowspan=&quot;2&quot;|Depart. má kantonů !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má obcí
|-
| r. 1881 || r. 1886 || r. 1891
|-
| Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453
|-
| Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840
|-
| Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321
|-
| Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250
|-
| Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188
|-
| Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153
|-
| Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339
|-
| Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503
|-
| Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337
|-
| Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446
|-
| Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437
|-
| Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302
|-
| Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106
|-
| Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109
|-
| Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763
|-
| Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267
|-
| Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426
|-
| Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480
|-
| Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292
|-
| Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287
|-
| Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364
|-
| Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717
|-
| Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389
|-
| Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266
|-
| Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585
|-
| Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638
|-
| Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379
|-
| Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700
|-
| Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426
|-
| Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291
|-
| Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350
|-
| Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587
|-
| Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465
|-
| Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553
|-
| Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338
|-
| Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359
|-
| Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245
|-
| Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282
|-
| Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563
|-
| Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584
|-
| Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333
|-
| Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297
|-
| Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332
|-
| Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264
|-
| Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217
|-
| Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349
|-
| Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325
|-
| Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326
|-
| Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198
|-
| Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381
|-
| Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643
|-
| Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661
|-
| Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550
|-
| Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276
|-
| Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596
|-
| Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586
|-
| Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253
|-
| Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313
|-
| Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666
|-
| Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701
|-
| Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512
|-
| Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903
|-
| Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470
|-
| Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559
|-
| Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480
|-
| Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232
|-
| Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268
|-
| Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583
|-
| Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590
|-
| Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386
|-
| Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328
|-
| Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314
|-
| Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75
|-
| Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759
|-
| Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530
|-
| Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689
|-
| Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354
|-
| Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836
|-
| Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320
|-
| Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194
|-
| Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145
|-
| Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150
|-
| Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301
|-
| Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300
|-
| Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203
|-
| Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530
|-
| Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486
|}

Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického.

Na 10.000 obyv. přišlo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872
|-
| Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802
|-
| Protestantské || 214 || 223 || 160
|-
| Israelitské || 21 || 23 || 14
|-
| Ostatní || 2 || 6 || 24
|}

R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů.

Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!   !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob.
|-
| 1846: || 24,42 % || 75,58 %
|-
| 1851: || 25,52 % || 74,48 %
|-
| 1856: || 27,31 % || 72,69 %
|-
| 1861: || 28,86 % || 71,14 %
|-
| 1866: || 30,46 % || 69,54 %
|-
| 1872: || 31,06 % || 68,94 %
|-
| 1876: || 32,44 % || 67,56 %
|-
| 1881: || 34,76 % || 65,24 %
|-
| 1886: || 35,95 % || 64,05 %
|-
| 1891: || 47 % || 53 %
|}

Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186.

Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek
|-
| 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661
|-
| 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616
|-
| 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536
|-
| 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772
|-
| 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646
|-
| 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446
|-
| 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505
|}

Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod.

Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! !! mužů !! žen !! dohromady
|-
| od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872
|-
| 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441
|-
| 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064
|-
| 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637
|-
| 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458
|-
| 100 a více » || 66 || 118 || 184
|}

Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''

== Zemědělství. ==
{{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství.

Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy.

Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991&lt;ref&gt;chybně, zřejmě jde o &quot;r. 1891&quot;&lt;/ref&gt; vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''.

Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1882—91 prům.:
|-
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
| Pšenice || 6848 || 107.098 || —
|-
| Žito || 1656 || 24.202 || —
|-
| Ječmen || 982 || 18.596 || —
|-
| Oves || 3760 || 89.607 || —
|-
| Kukuřice || 577 || 9456 || —
|-
| Pohanka || 619 || 9849 || —
|-
| Směska || 329 || 5180 || —
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1891:
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
|-
| Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66
|-
| Žito || 1498 || 21.588 || 292,32
|-
| Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22
|-
| Oves || 4242 || 106.145 || 915,94
|-
| Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97
|-
| Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62
|-
| Směska || 270 || 3698 || 61,70
|}

Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun.

Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''.

{{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena.

Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]''

{{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]''

{{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni.

{{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
| 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů
|-
| 1889 || »  81.325  » || »  88.846  »
|-
| 1890 || »  99.546  » || »  59.130  »
|-
| 1891 || »  82.733  » || »  47.340  »
|}

S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.).

V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr.

Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů.

{{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888.

Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg'').

{{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr.

{{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun.

Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun.

Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.).

Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy.

'''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu&lt;ref&gt;správně: Morbihanu&lt;/ref&gt; až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg'').

{{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

== Průmysl. ==
Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr.

Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr.

Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr.

Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]''

== Obchod. ==
Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod:

{| class=&quot;wikitable&quot;

! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod
|-
| 1827–1836 || 1366 || 1001
|-
| 1837–1846 || 2112 || 1489
|-
| 1847–1856 || 3175 || 2301
|-
| 1857–1866 || 6280 || 4631
|-
| 1867–1876 || 8464 || 6714
|-
| 1877–1886 || 9832 || 7808
|-
| 1887–1891 || 9950 || 7835
|}

Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti.

Skutečná cena přívozu předmětů, určených ku spotřebě '''F.''', samé, jakož i franc. vývozu, obnášela r. 1891 dle jednotlivých zemí v mill. fr.: V. Britannie přívoz 589,2, vývoz 1016,1, Belgie př. 486,6, v. 500,3, Německo př. 366,6, v. 364,1, Španělsko př. 411,6, v. 181,1, Švýcarsko př. 103,4, v. 234,8, Italie př. 123,6, v. 125,5, Rusko př. 211,9, v. 13,6, Turecko př. 125,6, v. 53,3, Rak.-Uhersko př. 134,1, v. 15,6, Skandinávské státy př. 119,6, v. 35,8, Nizozemí př. 42,0, v. 42,9, Rumunsko př. 39,0, v. 9,6, Řecko př. 24,1, v. 23,5, Portugalsko př. 8,3, v. 24,9, celkem {{Prostrkaně|Evropa}} př. 2785,6, v. 2641; dále Spojené Obce americké př. 486,3. v. 247,6, Argentina př. 198,2, v. 52,2, Brazilie př. 83,8, v. 102,9, Chile př. 52,6, v. 16,8, Haïti př. 49,1, v. 8,8, Uruguay př. 31,4, v. 18,3, Columbie př. 11,2, v. 35,5, Mexiko př. 5,8, v. 28,2, Peru př. 7,7, v. 7,7, ostatní st. am. př. 47,0, v. 29,2, celkem {{Prostrkaně|Amerika}} př. 973,1, v. 547,2; Britská Indie př. 250,3, v. 9,0, Čína př. 103,6, v. 2,5, Japan př. 85,1, v. 12,4, jiné země př. 31,8, v. 3,6, celkem {{Prostrkaně|Asie}} př. 470,8, v. 27,5; {{Prostrkaně|Afrika}} př. 102,8, v. 47,7; {{Prostrkaně|Australie}} př. 73,3, v. 3,5, {{Prostrkaně|cizí země úhrnem}} př. 4405,6, v. 3266,9. {{Prostrkaně|Osady}} '''F.''': Alžírsko př. 186,7, v. 207,1, Tunis př. 35,2, v. 19,3, Senegambie a Guinea př. 20,2, v. 14,6, Réunion př. 17,9, v. 5,9, St. Marie de Madagascar př. 1,1, v. 0,3, St. Pierre, Miquelon a mořské rybářství př. 27,1, v. 4,5, Guadeloupe př. 13,4, v. 10,4, Martinique př. 24,1, v. 13,3, Fr. Guyana př. 0,9, v. 5,7, Indické osady př. I2,8, v. 0,7, Fr. Indočína př. 16,4, v. 13,5, Oceanie př. 6,2, v. 7,8, ztroskotané lodi př. 0,2, o{{Prostrkaně|sady '''F.''' úhrnem}} př. 362,2. v. 303,0, {{Prostrkaně|obchod '''F.''' úhrnem}} přívoz 4767,8, vývoz 3570 mill. fr. V posledních létech zmenšuje se stále převaha přívozu nad vývozem, jež datuje z roku 1876, kdežto před tímto rokem býval vývoz větší než přívoz.

Nejdůležitější předměty {{Prostrkaně|přívozu}} ve speciálním obchodu '''F.''' r. 1892 byly (v mill. fr.): Obilí 554,9, vlna 383,3, víno 302,1, hedvábí 280, bavlna 232,5, kože 205,9, uhlí 188,6, káva 152,6, lněné semeno 147,4, dříví 118,3, chemikalie 104,5, zvířata 77,1, cukr 65,4, vlněné tkaniny 62,2, hedvábné tkaniny 60,5, len 60,2, stroje 56,6, stolní ovoce 48,9 mill. fr., ve {{Prostrkaně|vývozu}} vlněné tkaniny 341,9, hedvábné tkaniny 254, víno 213,3, kože 201, hedvábné 151, konfekční zboží 128,5, vlna 125,6, t. zv. pařížské zboží 124,8, kožené zboží 121,4, bavlněné tkaniny 98,3, obilí 91,4, máslo a sýr 90,2, kovové zboží 86,9, cukr 86,3, likéry a pod. 66,4. zvířata 64,1, chemikalie 60,8, modní zboží 44,1, tropické oleje 36,8, stroje 36 mill. fr. Dle procent obnášel přívoz prostředků výživy a požitku 36,2, vývoz 22,6, přívoz živých zvířat 2,5, vývoz 2,6, surovin přívoz 52,1, vývoz 21,3 %. — {{Prostrkaně|Transitní obchod}} '''F.''' roku 1891 obnášel 561,4 mill. fr., mimo to drahých kovů za 40 mill. fr.

{{Prostrkaně|Stav obchodního loďstva}} 1. ledna 1892 byl tento: 13 .890 plachetních lodí o 426.207 tunách, 273 parníků velikosti přes 800 tun s nosností 454.005 t., 884 menších parníků o 67.867 t. Za rok 1892 připlulo pod franc. vlajkou 8108 lodí o 4,300.588 t., pod cizí vlajkou 18.554 lodí o 8,820.281 t., úhrnem 26.662 lodí o 13,120.869 t.; vyplulo pod franc. vlajkou 7844 lodí s 4,138.409 t., pod cizí vlajkou 12.338 lodí o 4,882.513 t., úhrnem 20.182 lodí o 9,020.922 tunách. — Z atlantských {{Prostrkaně|přístavů}} '''F.''' nejdůležitější jest Le Havre, ze středomořských Marseille, první to přístav '''F.''' vůbec, a sedmý co do velikosti lodního ruchu v Evropě. Dle A. N. Kiaera panoval ruch 1 mill. tun převyšující v těchto franc. přístavech: Marseille 8,324, Havre 4,735, Bordeaux 2,832, Dunkerk 2,348, Rouen 1,867, Cette 1,619, Saint-Nazaire 1,185, Dieppe 1,100, Calais 1,081, Boulogne 1,002 mill. tun. Z mimoevropských přístavů '''F.''' měly podobný ruch lodní Alžír 2,103, Oran 1,136, La Goulette (Tunis) 1,056 mill. tun. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Kommunikace. ==
{{Prostrkaně|Vodní cesty}}. Již v dobách římských konala se plavba na řekách franc., které postupem času upravovaly se k účelům plavebním a spojovaly průplavy, a to zvláště potom, když vynalezeno bylo {{Prostrkaně|plavidlo komorové}} (XVI stol ), kterým možno bylo přestupovati i vysoká rozvodí. Prvý průplav plavidlový byt {{Prostrkaně|Briarský}}, na spojenou Loiry se Seinou, jenž počal se stavěti za Jindřicha IV. a dohotoven byl r. 1644. Po něm následovala řada jiných, mezi nimiž zvláště vynikal průplav {{Prostrkaně|Languedocský}}, nyní {{Prostrkaně|Jižní}} zvaný (Toulouse, Carcassonne-Cesse), jejž stavěl Riquet na základě povolení z r. 1666 a na náklad komory královské. Tento způsob hražení nákladu stavebního trval až do první revoluce, a to nejen při průplavech, nýbrž i při úpravě řek, a dávaly se příjmy plavební v léno osobám z rodu královského a dvořanům. Revoluce prohlásila větší díl průplavů za majetek národní a zrušila plavebné poplatky vrchnostenské; poněvadž však se neustanovilo žádných prostředků na udržování a stavbu, hynuly vodní cesty (průplavů bylo 1770 ''km'') a teprv r. 1802 znova se zavedlo plavebné (''péage''), kteréž se mèlo obraceti výhradně na udržování a zlepšování příslušné cesty vodní. Avšak ustavičné války za doby revoluce i za prvního císařství vyčerpávaly důchody státní tou měrou, že i plavebné jinak se spotřebovalo, než k čemu se vybíralo, a třeba že Napoleon I. prodal průplav Jižní, Orléanský, Loingský, Ústřední a St.-Quentinský za příčinou opatření peněz na stavbu průplavů jiných, nevystavělo se jich než asi 200 ''km''. Zákon z r. 1814 upravil poměry tak, že sice plavebné se vybíralo dále, ale že plynulo do pokladny státní beze vší podmínky a že pod titulem fondu obecného (''fonds communs'') zahrnuty byly sumy, ze kterých mělo se přispívati také na cesty vodní. Poněvadž při tom na cesty vodní přece se zapomínalo, opatřeno zákonem z r. 1825, aby příjmy z plavebného opět se obracely na příslušné vodní cesty, tak že bylo zabezpečeno aspoň udržování v dobrém stavu, ale na rozšiřování sítě se nedostávalo. Proto rozhodla se vláda učiniti půjčku, splatnou a zúročitelnou poplatky plavebnými, a kdyby to nestačilo, zvláštními příspěvky z pokladny státní; tím ovšem dostali věřitelé také vliv na sazby, což bylo později příčinou velkých potíží. Nicméně působilo toto opatření tak prospěšně, že v l. 1814—30 zřízeno 900 ''km'' průplavů nákladem 149 mill. Za panování Ludvíka Filipa věnována větší pozornost vodním cestám, a v l. 1830—48 vzrostla síť průplavní o 2000 ''km''; mimo to vykonány četné úpravy na řekách. Poněvadž však půjčky nestačily, aby se vykonalo, vše, čeho bylo třeba, propůjčována {{Prostrkaně|společnostem}} při některých vodních cestách stavba i provozování, při některých pouze provozování; ale z toho vyšly sazby tak veliké, že byly překážkou plavby. Vláda se snažila, pokud bylo v moci její, působiti ve snížení sazeb, ale na konec jí nezbylo, než předložiti zákon, aby z důvodů veřejného prospěchu vyvlastněny byly společnosti a aby zakoupena byla různá práva, která byla na úkor obecnému blahu země, což se stalo roku 1845, načež zakoupeny byly průplavy Rhônsko-rýnský, Burgundský, Bretonský, Nivernaiský, Berryský a poboční Loirský.

V těchto létech počínaly se šířiti železnice a zaujaly všecky prostředky peněžní i mysli tou měrou, že mnozí dokonce plavbu zavrhovali jakožto věc zbytečnou; přece však došlo ku zakoupení průplavů vyhlédnutých zákonem z r. 1852, jakožto důsledku zákona z r. 1845. Když pak r. 1860 uzavřela Francie s Anglií obchodní smlouvu, nahlédlo se brzy, že služby, jaké prokazují vodní cesty průmyslu, jsou nenahraditelné, a veřejné mínění naklonilo se jim opět, poněvadž přispívaly v boji proti soutěži; následkem toho zase některé průplavy se zakoupily a nové vystavěly. Tento postup se zachovával i dále a byl pouze přerušen válkou r. 1870, tak že jsou skoro veškeré vodní cesty v rukou státu a že bylo možno poplatky plavebné snížiti na tyto míry: na řekách při zboží 1. třídy za tunu a ''km'' 0 002 fr., 2 tř. 0,001 fr.; na průplavech za zboží 1. tř. za tunu a ''km'' 0,005 fr., 2. tř. 0,002 fr.; při voroplavbě na řekách 0,0002 fr., na průplavech 0,002 fr.

Příjmy z této položky se tím ovšem zmenšily (r. 1853 čítaly 10,682.484 fr., r. 1869 pouze 3,984.408 fr.), avšak mnohonásobně byl úbytek nahražen příjmy z položek jiných, tak že roku 1880 mohl se poplatek za užívání vodních cest docela zrušiti; od té doby neplatí na př. majetník lodi než daň za vykonávání živnosti, za užívání plavidel a pod. neplatí ničeho. Nebyly to však pouze průplavy, které postupem času plavbu ve '''F'''-ii tak zvelebily, nýbrž i řeky, které vynalezením pohyblivých jezů, zvláště hradlových (Poirée poprvé u Basseville na Yonně r. 1834), bylo možno učiniti plavnými i při malém množství přitékající vody, tedy takměř až ku vzniku. Pohyblivé jezy ve spojení s plavidly komorovými proměnily i mělké řeky v průplavy s hloubkou vody takměř libovolnou, a proto tento způsob zlepšiti řeky na prospěch plavby, uprůplavnění (''canalisation''), tou dobou po celé zeměkouli obecně se zavádí. Po válce z r. 1870, kterouž ztratila Francie veškeré vodní cesty v Elsasku a Lotrinsku — mezi nimi 401,4 ''km'' průplavů — bylo třeba spojiti cesty, novou hranicí přerušené, což vyžadovalo 500 ''km'' a náklad 65 mil.; peníz tento opatřil syndikát 5 účastněných departementů, začež se povolilo vybírati plavebné ½ centimu za tunu a ''km''; avšak za krátko nahradil stát, co se bylo vydalo, a stavěl dále na svůj účet.

Aby se seznalo, čeho ještě třeba, sestaven r. 1879 seznam, z něhož vycházela potřeba zlepšiti as 4000 ''km'' řek a 3600 ''km'' průplavů a vystavěti přes 1400 ''km'' průplavů. Téhož roku vydán také zákon, aby rozměry plavidel komorových a hloubka vody na průplavech, které následkem staletého vyvinování se vodních cest velmi se lišily, staly se jednotnými a tak se usnadnila plavba z jedné cesty na druhou. Vodní cesty rozdělil dotčený zákon na hlavní (''lignes principales'') a podružné (''lignes secondaires''); ony spravuje výhradně stát, na tyto mohou se dáti koncesse též soukromým společnostem. Hlavní cesty mají míti hloubku vody 2 ''m'', plavidla komorová šířku 5,2 ''m'' a upotřebitelnou délku 38,5 ''m'' a volná výška nad hladinou vodní má měřiti 3,7 ''m''; následkem toho mohou lodi o nosnosti 300 tun (asi 30 vozů železničných) plaviti se po celé '''F'''-ii i Belgii. Zaváděti míry větší nebrání zákon dotčený a jsou také na řekách dle potřeby větší. Cesty podružné nejsou podrobeny jednotným předpisům stavebním, poněvadž se musí spravovati místními potřebami. Na základě tohoto zákona bylo mnoho vodních cest přestavěno a koncem r. 1888 byla hloubka vody 2 ''m'' na 1964 ''km'' řek a veletoků a na 2646 ''km'' průplavů; předepsané rozměry plavidel komorových mělo 1656 ''km'' řek uprůplavněných a 1106 ''km'' průplavů; Seina té doby uprůplavněna mezi Paříží a Rouenem na hloubku 3,2 ''m''. R. 1890 bylo řek pouze voroplavných 1032 ''km'', řek plavných od přírody 3349 ''km'', řek uprůplavněných 3598 ''km'', průplavů bez tratí vrcholových 2085 ''km'', průplavů o tratích vrcholových 2712 ''km'', řek a průplavů s plavbou mořskou 365 ''km'', řek, kde plavba mořská převládá, 3563 ''km'', celkem 16.704 ''km''. Z toho nebylo státních řek uprůplavněných 68 ''km'', průplavů 790 ''km'', tedy pouze 858 ''km'' neboli as 7 % celé sítě. Mezi průplavy nestátními jest jižní průplav (''Canal du Midi'') a poboční Garonnský, celkem 492 ''km'', majetkem {{Prostrkaně|Jižní železnice}}; město Paříž má 120 ''km'' průplavu, které slouží zvláště zásobení jeho. Směry hlavních cest obchodních jsou: z Paříže na pomezí belgické k Monsu a k Charleroi, z Etruna na Skaldě směrem ke Calais, z Paříže přes Rouen do Havru, z Paříže na Lyon (dvě cesty) a k moři Středozemnímu, z Paříže na pomezí německé směrem k Štrasburku a směrem k Mose belgické, pak spojení moře Atlantského se Středozemním (majetek železnice jižní). Některé části země mají s důstatek cest vodních, některé jsou však zanedbány; program z r. 1879 staral se také o tyto, avšak dosud nebyl uskutečněn.&lt;br&gt;
Jak již bylo řečeno, jest největší díl vodních cest franc. majetkem státu a podléhá ministru veřejných prací; každý hlavní směr má v čele vrchního inženýra mostů a silnic, jemuž jest se starati netoliko o zájmy plavebné, ale také o veškeré ostatní práce, jež souvisí s užíváním vody (zavlažování, stroje vodní a pod.), a proto není délka cest přidělených jednomu vrchnímu inženýru stejná (300—400 ''km''). Na vykonávání oprav stanoví se každý rok příhodná doba a zastavení plavby (''chômage'') oznamuje se veřejně; zastavení to bývá na cestách sever, a východních v červnu a červenci, na cestách ústředních a jihovýchodních v srpnu a září. O sumách, jež se věnují na udržování, poučí tabulka:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta !! 1887 !! 1888 !! 1889
|-
| řeky || 5,205.000 || 5,205.000 || 5,239.000 || fr.
|-
| průplavy || 5,575.000 || 5,575.000 || 5,575.000 || »
|-
|  ||  ||  ||  ||
|-
| celkem || Text buňky || Text buňky || Text buňky || fr.
|}

Příjmy přímé má stát pouze z přívozů, rybolovu, zužitkování dříví podél rostoucího, dodání síly tažné, dodávání vody a pod., což se páčí asi na 2½ mill. franků; příjmy nepřímé jsou ovšem tak veliké, že vyváží mnohonásobně náklad učiněný na vodní cesty. Stát dává zdarma užívati vodní cesty, obstarává na svůj účet otvírání a zavírání jezů, plavidel komorových, mostů otočných a zdvihacích, stará se o zásobení průplavů vodou, buď zřizováním nádrží nebo stroji čerpacími. Patří stavby příslušné k nejznamenitějším pracím lidským, jež jsou zároveň příkladem všem zemím kulturním. Zvláštní předpisy ustanovují podmínky, kterým musí hověti lodi, aby se směly plaviti, určují pořad při proplavování plavidly a pod mosty pohyblivými a opravňují správu naříditi i noční plavbu v případech velkého návalu lodí; v některých tunnelech obstarává stát také tažení (''tonage'') lodí za náhradu skutečného vydání. Aby se zabezpečila plavba pravidelná, zaveden jest na některých hlavních cestách vodních tah lodní, jehož za poplatek určitý musí užiti každý plavebník. Vodní cesty franc. vyžadovaly od roku 1814 nákladu přes 1500 mill. fr. a proto třeba dotknouti se tu také výkonu. Ze zprávy ministra veřejných prací r. 1888 vychází, že t. r. plavilo se na řekách 9,976.000 tun, na průplavech 13,344.000 tun, že z toho připadá na hmoty stavebné 30 %, na palivo minerálné 28 %, na plodiny hospodářské 14 %, na dříví 8 %, na hutnictví 7 %; podíl hlavních cest seznati lze z připojené tabulky.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta vodní: !! Délka ·kilometrů· !! Množství nákladu ·tun·
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Řeky a veletoky.}}
|-
| Skalda, od Cambrai po Etrun || 12 || 3,178.000
|-
| Seina, od Briche po vtok Oisy || 42 || 3,114.000
|-
| Seina, od Paříže po Briche || 21 || 2,484.000
|-
| Seina v Paříži || 12 || 2,342.000
|-
| Scarpa, od Courchelettes po Fort de Scarpe  || 7 || 2,328.000
|-
| Oisa, od Janvilla po Seinu || 104 || 2,300.000
|-
| Seina, z Corbeile po Paříž || 31|| 2,040.000
|-
| Seina, od vtoku Oisy po Rouen || 171 || 1,208.000
|-
| Skalda, z Etruna po Condé || 36 || 1,071.000
|-
| Seina, z Montereau po Corbeil || 67 || 982.000
|-
| Aisna || 57|| 915.000
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplavy.}}
|-
| Pobočný Oisský a Manicampský || 34 || 3,093.000
|-
| St. Quentinský || 93 || 3,028.000
|-
| Seuséeský || 25 || 2,194.000
|-
| Horno-Deulský a odbočky || 57 || 1,781.000
|-
| Airský a odbočky || 44 || 1,738.000
|-
| Neufosseský || 18 || 1,374.000
|-
| St.-Denisský || 7 || 1,322.000
|-
| Marnsko-Rýnský, z Troussey k pomezí něm. || 96 || 864.000
|-
| Z Aisny do Marny || 58 || 842.000
|}

Jak působilo zrušení poplatku plavebného r. 1880 v rozvoj plavby, patrno z následujícího:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  rowspan = &quot;2&quot;| !! 1879 !! 1888 !! rowspan = &quot;2&quot;|přibylo proc.
|-
| colspan = &quot;2&quot;| doprava ·kilometrotun·
|-
| řeky a veletoky || 919,429.000 || 1.428,541.000 || 55
|-
| průplavy || 1.104,390.000 || 1.751,135.000 || 58
|-
|  ||  ||  || 
|-
| celkem || 2.023,819.000 || 3.179,676.000 || 57
|}

K tomu jest ještě připomenouti, že tou měrou, jakou přibývá dopravy, snižuje se vydání dopravné, a že kdyby stala se doprava levnější pouze o &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; centimu, vydá to již přes 3 mill. fr.; ale skutečně se čítá úspora v posledním desítiletí ročně na 15 až 16 mill. fr., které přispívají k rozkvětu průmyslu, obchodu, hospodářství polního a pomáhají jim vydatně při soutěži. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Železnice}}. Nejstarší jest železnice ze St. Étienna do Andrézieuxa, která o délce 23 ''km'' vystavěna byla jakožto nákladová dráha na dovoz uhlí kamenného, na níž se vozba zahájila 1. října 1828. Po té bylo vystavěno ještě několik drah průmyslových, na kterýchž se tahaly náklady buď koni nebo nehybnými stroji parními; ale poněvadž stát nikterak podniky nepodporoval, nebylo do konce r. 1832 železnic leč 59 ''km''. R. 1833 počal se pochopovati hospodářský význam železnic, uznalo se za potřebí podporovati podnikavost vydáním zákona vyvlastňovacího, konáním studií přípravných se strany státu, při čemž se zamýšlelo stavěti železnice hlavní s podporou státní (zakoupením akcií), dráhy podružné zůstaviti však zcela podnikavosti soukromé. Tak vznikla r. 1835 dráha z Paříže do St. Germaina (19 ''km''), r. 1837 dráha z Montpellieru do Cetty (27 ''km'') a z Paříže do Versailles (35 ''km'') a j. kratší; r. 1838 uděleno povolení stavěti trať z Basileje do Štrasburku (139 ''km''), avšak zákon na stavbu tratí z Paříže na pomezí belgické, z Paříže do Havru, z Paříže do Bordeauxa, z Lyona do Marseille, předložený sborům zákonodárným téhož roku, neprošel, poněvadž nebylo shody, má-li je stavěti stát anebo soukromníci. R. 1839 vypukla krise železniční: některé společnosti vrátily koncesse, jiným přispěl stát podporou peněžitou, což do konce r. 1841 činilo 3,23 mill. fr.

Aby se přivedla soustava do sítě železničné a nezůstal žádný kraj bez spojení, vydán 11. června 1842 zákon, jenž obsahuje tato ustanovení: § 1. Zřídí se systém železnic směřujících, ''a'') z Paříže na pomezí belgické přes Valenciennes a Lille (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''b'') z Paříže k Anglii z jednoho nebo několika míst pobřeží la Mancheského, což se ustanoví později (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''c'') z Paříže na pomezí německé přes Nancy a Štrasburk (nynější {{Prostrkaně|Východní}}); ''d'') z Paříže ke Středozemnímu moři přes Lyon, Marseille a Cette (nynější {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořská}}); ''e'') z Paříže na pomezí španělské přes Tours, Poitiers, Angoulême, Bordeaux a Bayonne (nyn. Orléanská); ''f'') z Paříže k moři Atlantskému přes Tours a Nantes, pak z Paříže do středu '''F.''' přes Bourges (nyn. {{Prostrkaně|Orléanská}}); ''g'') od moře Středozemního k Rýnu přes Lyon, Dijon a Mulhousy (dílem nyn. {{Prostrkaně|Východní}}, dílem {{Prostrkaně|pař.-lyonsko-středom.}}); ''h'') od Atl. okeánu k moři Středozemnímu přes Bordeaux, Toulouse a Marseille (dílem nyn. {{Prostrkaně|Jižní}}). — § 2. Výstavba těchto velikých tratí železničných vykoná se přispěním státu, departementů a obcí účastněných a podnikavosti soukromé. Nicméně možno dáti koncessi k těmto liniím buď celkem nebo dílem podnikavosti soukromé. Další články tohoto zákona, jichž jest 19, ustanovují podrobněji zákup pozemků, zřízení kolejí, sumy na podporu jednotlivých tratí (124½ mill. fr.), na studie (1½ mill. fr.) a j. Zákon ten působil tou měrou prospěšně, že r. 1847 bylo hotových železnic 1921 ''km'' (r. 1842 pouze 665 ''km''). Druhá krise nastala v l. 1847—48, při kteréž mnohé stavby se musily zastaviti a na četných tratích zavésti sekvestrace. V l. 1848 až 1850 nevydala se žádná koncesse, r. 1851 jezdilo se na 3627 ''km'', z nichž bylo 383 ''km'' státních, ostatek v rukou 27 společností.

Po státním převratu ze dne 2. pros. 1851 odňalo se udělování koncessí sborům zákonodárným, nebylo-li s tím spojeno obtížení státní pokladny, a podporovalo se slučování společností menších, zvláště za Napoleona III. Kdežto r. 1846 bylo 33 společností, bylo jich r. 1857 pouze 11 a r. 1859 stálo tu již 6 velkých železničních společností, jež dosud trvají, totiž společnost {{Prostrkaně|dráhy Orléanské}} (''chemin de fer d’Orléans''), {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořské}} (''ch. d. f. de Paris-Lyon-Mediterranée''), {{Prostrkaně|Severní}} (''ch. d. f. du Nord''), {{Prostrkaně|Jižní}} (''ch. d. f. du Midi''), {{Prostrkaně|Západní}} (''ch. d. f. de l’Ouest'') a {{Prostrkaně|Východní}} (''ch. d. f. de l’Est''), každá ovládající určitý směr a svůj obvod, asi tak, jak naznačoval zákon z r. 1842. Tou dobou dostoupila délka tratí povolených 16.174 ''km'', k jejichž dostavění potřebovaly společnosti ještě as 2000 mill. fr.; následkem obchodní krise r. 1857—58 nebylo však možno tento kapitál opatřiti obligacemi a proto smlouvou ze dne 11. června 1859 zaručil stát úroky, čehož dosud nebývalo. Při tom se rozdělily dráhy na sítě {{Prostrkaně|staré}} (''ancien réseau'') a {{Prostrkaně|nové}} (''nouveau réseau'') a {{Prostrkaně|novým sítím}} zaručeno zúročení 4 % na 50 let kapitálu obligačního, jenž byl na určitou nejvyšší sumu omezen; splácení nastávalo, když byl užitek dráhy větší nežli 4% záruka. {{Prostrkaně|Tratím starým}} vyhražen stálý příjem z kapitálu akciového (''revenu réservé'') na základě užitku posledních let potud, pokud trati nové nesplatí státní záruku úrokovou; byl jen o něco málo menší nežli byly dividendy dosavadní. Mimo to vyměřena byla suma na zúročení a umoření priorit staré sítě a 1,1 % kapitálu pořizovacího sítě nové. Vyhražený příjem čítal na ''km'' při Severní dráze 38.400 fr., při Orléanské 27.400 fr., při Středomořské 37.400 fr., při Východní 27.800 fr., při Západní 27.000 fr., při Jižní 19.500 fr. Za výhody propůjčené touto smlouvou musí se společnosti, počínajíc r. 1872, děliti se státem o užitek, který přestupuje určitou míru, a mimo to stanoveno, kdy dráha připadne státu.

Poněvadž průběhem doby se ukázalo, že ve mnohých případech zaručeny byly úroky z kapitálu příliš malého, měnila se smlouva z r. 1859 v l. 1863, 1868, 1873 a 1875. Koncem r. 1875 bylo drah hlavních (''d’intérét général'') povoleno 26.426 ''km'' a vystavěno 19.746 ''km'', drah místních (''d’intérêt local'') povoleno 4366 ''km'' a vystavěno 1798 ''km''. R. 1876, kdy v čele ministerstva prací veřejných stál {{Prostrkaně|Freycinet}}, počato postátňováním menších drah, sestavením programmu k doplnění sítě železniční a novým vyjednáváním s velikými společnostmi, kteréž vedlo k smlouvám z r. 1883. Zákonem ze dne 15. března 1878 povoleno na zakoupení menších drah 280 mill. a na úpravu jejich a opatření vozidel 220 mill., celkem tedy 500 mill. fr.; tak se dostalo do rukou státu 2615 ''km'' železnic. Dne 4. června 1878 předložil Freycinet obsáhlý svůj programm stavební, vyměřený na 10 roků a směřující k tomu, rozšířiti síť železniční na 39.054 ''km'' a věnovati na to 3000 mill. fr.; návrh ten přijat byv 17. července 1879, vztahoval se na 8868 ''km'' železnic hlavních, a náklad vypočten byl na 6500 mill. fr. Uskutečnění tohoto velikého programmu, dle něhož připadalo státu zříditi netoliko zpodek železnicový, nýbrž i koleje, započato po celé zemi takřka najednou, což bylo ukvapením; prospěšnější bylo by bývalo soustřediti se na některých tratích, a teprv, až byly hotovy, počíti na místech jiných. Tak se přiházelo, že z nedostatku peněz stavba se musila přerušovati. Proto také r. 1883 přinucen byl stát upustiti od stavby pouze na svůj účet a přenésti dokončení na šest dosavadních velkých společností. Stát postoupil zdarma veškeré své trati, po r. 1879 vystavěné a do obvodu příslušné společnosti padající, svolil ku sloučení několika menších drah se sousedními velkými a ujednal s těmito určité příplatky za ''km'' k stavebnímu nákladu, jejž společnosti státu půjčí a průběhem 74 let i s úroky nazpět dostanou. Ujednání o velikosti dividendy a o dělení se státem, když dostoupí určité výše, patrno z tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
! rowspan=&quot;2&quot;|Společnost železniční !! colspan=&quot;2&quot;|Nejmenší dividenda !! colspan=&quot;2&quot;|Dividenda, při kteréž počne dělení se státem !! rowspan=&quot;2&quot;|Nominální hodnota akcie, ·fr.·
|-
| na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kpt. akc. || na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kapitálu akc.
|-
| orléanská || 56 || 11,1 || 72 || 14,4 || 500
|-
| středomoř. || 55 || 11 || 75 || 15 || 500
|-
| severní || 54,1 || 13,5 || 88,5 || 22,125 || 400
|-
| jižní || 50 || 10 || 60 || 12 || 500
|-
| západní || 38,5 || 7,7 || 50 || 10 || 500
|-
| východní|| 35,5 || 7,5 || 50 || 10 || 500
|}

Koncem r. 1883 měly železnice franc. (6 velkých spol., státní, místní a průmyslové) celkem délku 45.325 ''km'', z čehož 29.717 ''km'' bylo užíváno, kdežto 15.608 ''km'' bylo rozestavěno. Poněvadž přes to vše vázlo uskutečnění programmu Freycinetova z nedostatku peněz, sneseno r. 1885 vystavěti některé trati o rozchodu úzkém a zaručiti 5% úroky z kapitálu nejvýše 109.000 franků na 1 ''km''. Tak se stalo zvláště v Bretonsku, kdež povstala síť as 400 ''km'' železnic úzkorozchodových; mimo to připouští se při tratích nových větší stoupání a prudší zatáčky, nežli původně bylo navrženo, takže stavba jest levnější a že možno se nadíti vystavění všech drah dotčeného programmu r. 1900. — Na konci r. 1892 měřila síť železniční v evrop. '''F'''-ii 38.645 ''km'', v Alžíru 2933 ''km'', v Tunisu 260 ''km'', v koloniích 603 ''km'', v Tonkině 28 ''km''. Stav železnic státních a 6 velikých společností seznati lze z připojené tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Železnice státní (''chemin de fer de l’État'') a 6 velkých společností koncem r. 1892
|-
!   !! státní !! severní !! východní !! západní !! orléanská !! středomořská !! jižní
|-
| Délka provozovací ''km'' || 2665 || 3623 || 4649 || 4927 || 5106 || 8344 || 3063
|-
| osob se vozilo || 9,803.750 || 44,371.324 || 46,649.540 || 71,250.652 || 24,940.577 || 47,895.652 || 15,339.972
|-
| osoba projela průměrem ''km''|| 40,7 || 33,0 || 25,34 || 21,6 || 51,6 || 48,0 || 46,8
|-
| nákladu se vozilo ''t'' || 3,383.922 || 23,768.971 || 14,223.643 || 9,230.238 || 9,426.452 || 22,220.565 || 5,828.815
|-
| tuna nákladu projela ''km'' || 118,9 || 102,0 || 114,5 || 122,0 || 171,0 || 180,8 || 140,9
|-
| příjem na ''km'' franků || 14.671 || 53.784 || 31.439 || 29.645 || 32.927 || 42.872 || 28.949
|-
| vydání na ''km'' franků || 11.073 || 27.203 || 20.720 || 17.772 || 16.768 || 20.779 || 16.200
|-
| užitek na ''km'' franků || 3598 || 26.581 || 10.719 || 11.873 || 16.159 || 22.093 || 12.749
|-
| koefficient provozovací pct. || 75,47 || 50,6 || 65,9 || 60 || 50,9 || 48,5 || 56
|-
| kapitál pořizovací franků || – || 1454,203.878 || 1887,004.892 || 1694,453.620 || 2011,837.166 || 4098,055.818 || 989,439.793
|-
| příplatek státu na úroky franků || – || – || 18,863.106 || 17,755.432 || 13,077.915 || 17,667.981 || 18,701.495
|}

Mimo to měřila koncem r. 1892 pařížská okružní dráha (pr. břeh) 17 ''km'', velká okružní 110 ''km'', dráhy menších společností 997 ''km'', dráhy průmyslové 222 ''km'', dráhy místní 3270 ''km'', dráhy pouliční (tramwaye) 1528 ''km''. Co do rozchodu bylo hlavních železnic o rozchodu plném 34.207 ''km'' (2459 ''km'' rozestav.), o rozchodu 1 ''m'' 946 ''km'' (149 ''km'' rozestav.); mezi drahami místními mělo 1 ''m'' rozchod 1673 ''km'' (424 ''km'' rozestav.). Kapitál pořizovací v dotčených 38.384 ''km'' čítal 15.281,702.282 fr., z čehož 11.325,811.074 fr. obligací; celkový příjem byl 1198,508.193 fr., celkové vydání 676,161.012 fr. a koefficient provozovací 56 %.

Koleje jsou namnoze z kolejnic stoličkových, větším dílem na příčných prazích dřevěných. Vozy osobní 3. třídy nemají obyčejně žádných polic na zavazadla a vůbec otevříti se může každý vůz bez pomoci průvodce vlakového; jména stanic nevyvolávají se aniž se zvoní zvoncem, takže cestující jest více poukázán starati se o sebe, nežli u nás. Čas železniční jest pařížský, a ukazuje 50′ méně nežli čas středoevropský; jízdenky okružní sestaveny jsou pouze na určité směry a nemůže cestující sestaviti si cestu okružní dle libosti, jako v jednotě německých správ železničních. Lístky předplatné vydávají se na 1, 3, 6 a 12 měsíců a jízdní řády obsahuje ''Indicateur Chaix'', vycházející každou neděli. Dnem 1. dub. 1892 sníženy byly sazby osobní v 1. třídě o 9 %, v 2. třídě o 18 %, v 3. třídě o 27 %, následkem čehož se zvýšil počet cestujících (na hl. želez. r. 1891 osob 255,7 mill., r. 1892 osob 288,1 mill.). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Pošta franc.}} čítala koncem r. 1892 7247 úřadů (1 na 72,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 5291 obyv.) a 57.828 zřízenců. Poštou listovní dopraveno bylo 1.500,154.139 kusů (na 100 obyv. 1779 psaní a 1086 čísel novin). {{Prostrkaně|Telegrafních stanic}} bylo 7170 státních a 3550 železničních (1 na 50 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 3576 obyv.). Délka tratí obnášela 96.125 ''km'' a drátů 302.130 ''km''. Telegrammů zasláno 38,273.655 (na 100 obyv. 998). Příjem pošty a telegrafu činil 66,184.553 zl. proti 61,532.671 zl. výdajů. — Do státní {{Prostrkaně|poštovní spořitelny}} uložilo 2,327.518 vkladatelů 335,238.519 fr. a od 1,179.837 vkladatelů vybráno 349,108.929 fr. Pro 5907 vkladatelů zakoupeno rent v obnosu 7,915.579 fr. ''[[Autor:Ferdinand Havrda|Hda.]]''

== Zámořské osady. ==
První počátky kolonisace francouzské spadají do dnů Františka I., jenž vyslal r. 1534 Jacquesa Cartiera do vod severoamerických. R. 1541 jmenován sieur de Roberval prvním franc. guvernerem Kanady. Podnik kolonisace Kanady se tehdáž nezdařil pro války evropské, avšak nikdy od něho zcela neupuštěno a r. 1608 stanuli zde Francouzi definitivně, když Champlain založil Quebec. Richelieu věnoval vývoji franc. námořnictva vždy jistou péči a povzbuzoval často franc. dobrodruhy námořské, aby o své ujmě bojovali proti Španělům. Týž podporoval i založení obchodní společnosti Kanadské, Senegalské a Západoindické. D’Esnambuc kolonisoval roku 1635 ostrov Martinique, Duplessis ostrov Guadeloupe. V těchto tradicích pokračoval Colbert, vlastní budovatel hospodářské síly '''F.''' Zřídil »Compagnie des Indes Orientales«, jež r. 1665 v Suratě založila první franc. comptoir na půdě indické, dále »Compagnie des Indes Occidentales«, jež obdržela monopol obchodu s Kanadou. Leč právě tento monopol byl na úkor rozkvětu osad amerických a teprve po jeho zrušení r. 1674 počaly osady tyto opravdu vzkvétati. Mírem v Nymwegách r. 1678 většina Malých Antill připadla '''F'''-ii a Francouzi počali se usazovati i na ostrově Haiti, aniž mohli Španělé tomu brániti. Ostrov Bourbon tehdáž definitivně obsazen. Od války o dědictví španělské nastává obrat. Již mír r. 1713 stál '''F'''-ii značnou část osad amerických, pravou však katastrofou pro kolonisaci francouzskou byl mír Pařížský r. 1763. Až dotud francouzské osady v Americe utěšeně se rozvíjely a ve Vých. Indii geniální Dupleix šířil panství '''F.''' na vše strany, vzbuzuje ovšem nejvyšší obavy Anglie. To vše bylo mírem Pařížským zničeno, Indie a Sev. Amerika vydány Anglii. Pozdější úspěchy francouzské na konci vlády Ludvíka XV. v Guyaně a na Madagaskaru neměly trvalé ceny. Za Ludvíka XVI. vrácen '''F'''-ii Tabago a osada nad Senegalem. Ku konci vlády Ludvíka XVI. byl rozsah osad tento: v Africe 6167 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 75.254 ob., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 80.000 ob., v Americe 132.523 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 588.880 obyv. Ještě jednou na mizinu uvedeny osady francouzské válkami napoleonskými. Největším franc. koloniálním činem v 1. pol. XIX. st. bylo obsazení Alžírska r. 1830 a násl. Dále obsazeny Gábún, Mayotte, Marquesas, Nová Kaledonie a zřízen protektorát nad Tahiti. Roku 1848 měla '''F.''' v Africe 104.682 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,232.700 obyv., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 200.000 ob., v Oceanii 3840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 28.600 ob., v Americe 107.980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 280.700 ob., úhrnem koloniální majetek 217.010 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,742.000 obyv. Za vlády Napoleona III. šířil Faidherbe osadu Senegalskou, admirál Rigault de Genouilly vzal r. 1859 Saigon a r. 1862 získána Kočinčína. Nový rozmach osadní moci '''F.''' datuje se od počátku let osmdesátých. Smlouva v Bardě r. 1881 vynesla '''F'''-ii protektorát nad důležitým Tunisem, v l. 1882—86 získán Tonkin a protektorát nad Annamem a r. 1893 silně posunuta hranice proti Siamu. Neunavně šířena moc '''F.''' na Senegalu a Nigiru, kdež cesta kapitana Bingera spojila osady ty se stávajícími již osadami na pobřeží guinejském, kdež konečně padlo i Dahome v ruce '''F.''' Ve vnitru sáhá moc tato až po Timbuktu na středním Nigiru. Smlouva s Anglií při znává '''F'''-ii právo na celou záp. Saharu až k jezeru Čadskému. Zatím vzrostla z nepatrné osady Gábúnské nová veliká osadní říše v rovníkové Africe, Francouzské Kongo, k čemuž základy položila cesta Savorgnana de Brazza v l. 1875—78. Dle smlouvy s Německem z r. 1894 hranice této osady posunuty rovněž až k samému Čadu. Srážka Francouzů s Hovy na Madagaskaru končila smlouvou ze 17. prosince 1885, jíž královna Madagaskarská uznala protektorát '''F.''' a odstoupila zátoku Diégo-Suarezskou. Ježto smlouva tato s Hovy nebyla dodržována, musila se '''F.''' odhodlati koncem r. 1894 k válečné výpravě na Madagaskar. Kromě toho získána v Africe malá osada Obok a Tádžúra při zálivu Adenském, jíž se dnes užívá jako trestnické. V Oceanii změněn r. 1880 protektorát nad Tahiti v přímé vlastnictví a v l. 1880—1890 rozšířen majetek '''F.''' o ostrovy Společnosti s okolím. V Americe koupen r. 1877 od Švédska ostrov St. Barthélemy.

Osadní majetek '''F.''' nemůže se sice měřiti s anglickým, význam jeho nelze však podceňovati. Přesnou rozlohu osad francouzských nelze udati, ježto jich ohraničení, zvláště v Africe, jest z pravidla neurčité. V Africe jest dnes '''F.''' severně rovníku největší mocností a po dobytí Madagaskaru stane se největší mocností africkou vůbec. Dnes tvoří tu osady a t. zv. sféra zájmů francouzských ohromné území, prostírající se od Středomoří až k ústí Konga po 40 stupňů zeměp. šířky. Ovšem jest dosud majetek tento v Sahaře, na jezeru Čadském a na řece Šárí jen nominální a skutečné obsazení bude státi Francouze ještě značných obětí. Jednotlivé členy tohoto osadního komplexu jsou Alžírsko s přilehlou Saharou (797.770 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4,174.700 ob.), Túnis (ochr. stát, 99.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,500.000 ob.), Senegalsko (150.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,029.540 obyv.), Ochranné území maurské (250.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, asi 80.000 ob.). Francouzský Súdán s býv. říší Samoryho a Tiëby až po Timbuktu, Francouzská Guinea (Futa-Džallon, pobř. Slonoviny, Dahome, u vnitru Kong a j.), Francouzské Kongo, zaujímající poříčí ř. Ogue a Sangy, severní pobřeží Ubandži a větší čásť poříčí Šárí až k Čadskému jezeru. Při zálivu Adenském malá osada Obok a Tádžúra. V Asii zbyly '''F'''-ii z větší državy indické jen 4 menší osady, a sice Chandernagor (9,4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 24.281 obyv.), Karikal (135,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 70.526 ob.), Pondichéry (2907 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 172.941 obyv.), Yanaon (I4,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5327 ob.). Daleko větší důležitost má franc. Indočína, zaujímající dnes 489.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 18,691.000 obyv. (nehledíc k novému území získanému v Siamu). V to počítá se Annam (230.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ,6 mill. ob.), Kambodža (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; , 814.7S7 ob.), Kočinčína (59.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,876.689 ob.), Tonkin (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 10 mill. ob.). Úhrnem zaujímají franc. osady asijské asi 500.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 19 mill. obyv. V Tichém moři náležejí '''F'''-ii ostrovy N. Kaledonie a Loyalty (19.823 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 62.752 obyv.), ostr. Chesterfieldovy (0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Wallisovy (pod ochr., 96 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Futuna a Alofi (pod ochr., 159 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), Tahiti (1179 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 11.520 ob.), ostr. Pod větrem (471 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4850 obyv.), Marquesas (1274 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4445 ob.). Tuamotu a Gambierské (973 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1 ob.), Tubuai (211525&lt;ref&gt;mělo by být: 211 km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;&lt;/ref&gt; ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 884 ob.) a neobydlený Clipperton (6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Úhrnem 24.193 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 94.700 obyv. V Indickém moři náležejí '''F'''-ii Réunion (1980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 167.847 obyv.), Mayotte (366 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 8708 obyv.), Komory (pod ochr., 1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 53.000 ob.), Diego-Suarez, Ste Marie de Madagaskar, ostr. Gloriosa a Madagaskar pod ochr. (591.967 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a přes 3,500.000 ob.), neobydlené ostrovy St. Paul (7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Nový Amsterdam (66 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Kerguelenovy ostrovy (3114 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), celkem tudíž 599.406 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 3,748.000 ob. Z krásných druhdy franc. osad v Americe zůstaly '''F'''-ii jen nepatrné trosky, tak v Sev. Americe ostrůvky St. Pierre a Ile aux-Chiens (33 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5355 ob.), Miquelon-Langlade (202 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 574 ob.). Ostrůvky tyto mají podnes značný význam pro námořské rybářství francouzské. Z ostrovů západoindických patří '''F'''-ii Martinique (988 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 175.863 obyv.), Guadeloupe (1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 142.294 ob.) a t. zv. Dépendences, t. Désirade (27,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1398 ob.), Les Saintes a Petite-Terre (17,6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1624 ob.), Marie-Galante (149,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 14.268 ob.), St. Barthélemy (21,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 2674 ob.), St. Martin 51,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 3641 ob.). V Jižní Americe má '''F.''' Guyanu (Cayenne) 29.650 ob. na 78.900 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Ovládá tudíž '''F.''' v celé Americe dnes jen 81.993 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 377.341 obyv. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Poměry náboženské. ==
{{Prostrkaně|Náboženství katolické}} zapustilo kořeny ve '''F'''-ii již v I. stol. Dle legendy již {{Prostrkaně|Lazar}} a jeho dvě sestry, Marie a Marta, jsouce z vlasti své vyhoštěni, byli bouří zahnáni do Gallie, kde rozšiřovali nauku křesťanskou, a Lazar byl prvým biskupem v Marseillu. — Smyrenský biskup Polykarp, žák sv. Jana ap., poslal svého učně {{Prostrkaně|Pothina}} s jinými věrověstci do Gallie, kteří založili křesť. obce v Lyoně a ve Vienně. Biskup lyonský Pothinus podstoupil za Marka Aurelia r. 177 s četnými křesťany smrť mučennickou. Jeho žák a nástupce {{Prostrkaně|Irenaeus}} spravoval horlivě a prozřetelně, šíře evangelium po Gallii, diécési lyonskou (177—202), až za Septimia Severa v nastalém pronásledování křesťanů u vysokém věku byl sťat. Mučenníků za obou pronásledování, za Marka Aurelia i Septimia Severa, čítá se v Gallii do tisíců. V III. století vyslal papež Fabián 7 biskupů, by tam nauku Kristovu hlásali. Stalo se to se zdarem; neb ku konci III. stol. bylo v Gallii již 19 biskupství, z nichž ve IV. stol. 6 povýšeno na arcibiskupství. Primasem Gallie ustanoven arcibiskup arleský. Když ve IV. stol. bludy donatistů a arianů v Gallii se šířily, slavena proti oněm r. 314 synoda v Arlech, proti ariánům na naléhání biskupa poitierského sv. Hilaria r. 356 v Béziersu. V této době zvláště vynikají sv. {{Prostrkaně|Hilarius}}, jenž na četných synodách zaváděl tuhou kázeň církevní, a sv. {{Prostrkaně|Martin}} tourský, jenž založením prvého kláštera (v Licugé) dbal toho, by Gallie celá křesťanství získána byla.

Když pohanští Frankové v V. stol. severní části země se zmocnili, nepronásledovali křesťanů, nýbrž obcovali s nimi a s výtečnými jejich biskupy pokojně. Král Chlodvig I. (481 až 511), učiniv konec panství řím. v Gallii, pojal křesťanskou princeznu burgundskou Chlotildu za manželku a po bitvě u Tolbiaka roku 496, ve které slíbil, že se dá pokřtíti, zvítězí-li nad Alamany, povolal z Remeše arcibiskupa Remigia, aby jej křesť. víře vyučil, a přijal křest v Remeši o vánocích r. 496 a s ním pokřtěno bylo 3000 mužů z jeho vojska, větším dílem důstojníků, mimo ženy a děti. — Všichni Frankové však se neobrátili, neb ještě po stu létech byli mezi nimi pohané. — Chlodvig byl svého času jediný král katolický a jeho vstup do církve tvoří obrat v církevních dějinách Západu. Zaraziv vítězstvím nad Visigothy r. 507 u Vougle arianismu v Gallii smrtelnou ránu, zemřel r. 511 v Paříži. Ačkoli jeho nástupcové říši Franckou dělili, mezi sebou válčili a se potírali, oddáni jsouce namnoze životu rozmařilému, přece vydávali, jako na př. Childebert I., zákony na potlačení pohanstva, zřizovali nová biskupství a nové kláštery. Biskupové na četných synodách jednali o zdokonalení církevního života a přísné kázni. Kláštery zkvétalý a v nich vědy a uměn}’. Pohříchu domohli se králové velikého vlivu na obsazování biskupství a povolávali k této hodnosti zhusta muže nehodné a neschopné. — {{Prostrkaně|Pipin z Heristalu}}, poraziv r. 732 vetřelé do '''F.''' Araby, zachránil v této zemi křesťanství před islámem. Jeho syn {{Prostrkaně|Pipin}} dal se zvoliti r. 751 za krále Franků a zavolav apoštola Němcův sv. Bonifacia do země, hleděl napraviti, co neschopní biskupové pokazili. Nová dynastie Karlovců (751 až 987) získala si větší zásluhy o náboženství katolické nežli Meroveovci. {{Prostrkaně|Karel Veliký}} pečoval přede vším o vyšší vzdělání kněžstva tím, že zřídil vyšší školy a povolal slovutné učence, jako Alkuina, Pavla jahna, Petra z Pisy a básníka Theodulfa k svému dvoru. Jeho působením měla se zříditi v každém klášteře a v každé farnosti škola, ve které mládež zdarma vyučovati se měla. I o liturgii a liturgický zpěv se staral, zaváděje všude liturgii římskou a zpěv Gregoriánský. Aby kazatelé měli vzor k hlásání slova Božího, pohnul Pavla Warnefrieda, by napsal homiliář. Zakládal pěvecké školy, zavedl varhany do chrámů a podporoval zpěv lidu při bohoslužbě. Zákonodárství manželské řídilo se přesně dle kázně římské. Tehdejší sekta obrazoborců nenalezla půdy v říši Francké. V tomtéž katolicismu příznivém duchu vládl i syn Karlův {{Prostrkaně|Ludvík Pobožný}} (814—840), hledě na rozličných sněmech církevních duchovní život zdokonaliti; avšak spory rodinné ze něho povstalé bránily vývoji církevních poměrů a řádné křesťanské výchově lidu. Pohanští Normané, podnikajíce časté vpády do země, byli od nástupců Ludvíkových pro církev získáni. Bludaři, jako adoptiané, Amalarius Metský, mnichové Gottschalk a Paschasius Radbertus ohrožovali ryzost a jednotu víry. Za to povzneseny byly kláštery, zvláště benediktinskou kongregací clugnskou, na vysoký stupeň.

Nová dynastie {{Prostrkaně|Kapetovců}} (od г. 987) docílila toho, že pro své úzké spojení s církví byla všeobecně uznána. Za vlády {{Prostrkaně|Hugona Kapeta}} povstal veliký spor v příčině obsazení arcibiskupského prestolu v Remeši, na který po dlouhém boji povýšen byl slovutný {{Prostrkaně|Gerbert}}, jenž r. 999 pode jménem Sylvester II., jako první Francouz, za papeže zvolen byl. Sylvester hájil práv papežských proti přehmatům biskupů a šlechticů francouzských. Na synodách ve '''F'''-ii konaných bylo právo pěstní zrušeno a mír boží — treuga Dei — zaveden. Učenci Lanfranck, sv. Anselm, Clugnský opat Odilo, byli ozdobou své doby. Hugona Kapeta syn a nástupce {{Prostrkaně|Robert}} (996—1031) žil jako klášterník; téhož syn a následník {{Prostrkaně|Jindřich I.}} (1031—1060) učinil přítrž loupeži statků církevních od jednotlivých šlechticů páchané. Za jeho panování přibyl papež Lev IX. do '''F.''' a slavil 1. října 1049 synodu v Remeši, ve které svatokupectví, utiskování chudých a dvojženství byly zakázány. — Za chabého krále {{Prostrkaně|Filipa}} svolán církevní sněm do Clermonta, na kterém papež Urban II. r. 1095 ku křižáckým tažením do sv. země vyzýval. — Nejslovutnějším mužem té doby byl sv. {{Prostrkaně|Bernard}}, jehož slovo hýbalo celou '''F'''-ií. Na vysokých školách franc. zkvétala {{Prostrkaně|scholastika}} a {{Prostrkaně|mystika}}. Učenci a sv. biskupy tehdáž '''F.''' oplývala. Povstaly nové řády: cisterciácký, kartusiánský, praemonstratský, templářský, sv. Antonína, Lazara, grammontský, fontevraultský, trinitárský a j. Francouzové měli četné členy v kardinálském sboru a na prestol Petrův v Římě zasedli z nich Urban II., Kalixt II., Urban IV., Klement IV., Innocenc V. a Martin IV. Krále Ludvíka IX. (1226—1270) připočetla církev mezi své světce. Války albigenské zakončeny jsou potlačením těchto bludařů. Papežové hledali ve svých útrapách před Římany, německými králi a protipapeži útočiště ve '''F'''-ii. Právem lze tvrditi, že franc. národ ve XII. a XIII. stol. byl prvním mezi národy křesťanskými. Ku konci XIII. stol. hleděli biskupové franc. práva svá exempcemi rozšířiti. Kdežto dřívější králové byli podporovateli papežů, stal se {{Prostrkaně|Filip IV.}} (1285 až 1314) jejich sužovatelem. Nejen že papeži Bonifácovi VIII. v nastalém sporu o vzájemném poměru mezi duchovní a světskou mocí ztrpčil život, nýbrž přiměl i jeho nástupce Benedikta XI., aby některé dekrety svého předchůdce proti králi a franc. biskupům vydané odvolal a důležité privileje franc. králům udělil. Po Benediktovi XI. vyvolen za papeže Kliment V., jenž byl úplně odvislý od Filipa IV. Řád templářů byl zrušen, jeho statky lakotnému králi přiřčeny a práva katolíků nohama šlapána. Papežové byli nuceni místo v Římě sídliti v Avignoně, jsouce takto pod vrchním poručenstvím králů francouzských.

Též za panování domu {{Prostrkaně|Valoiského}} nebyly politické poměry církevnímu životu ve '''F'''-ii příznivy. Papež Klement VI. (1342–52) utvrdil francouzské otroctví církve jmenováním četných kardinálů franc. a zakoupením hrabství Avignonského, jako by tam papežové stále sídliti měli. Řehoř XI., opustiv r. 1376 Avignon, přesídlil se do Říma; za to však povstal po jeho smrti r. 1378 rozkol, jejž '''F.''', přidavši se místo k pravomocnému papeži Urbanu VI. ku vzdoropapeži Klimentu VII., rozněcovala. Dlouho a marně namáhali se věrní katolíci, aby neblahému rozkolu učiněna byla přítrž, což se podařilo teprve na všeobecném sněmu církevním v Kostnici (1414—1418), kde '''F.''' k jednotě církevní zpět uvedena byla. Obojetným jednáním Karla VII. a franc. kardinálů, kteří Basilejským přáli proti papeži Eugenu III. a IV., vznikl znova rozkol, který však r. 1449 byl šťastně zažehnán. Některé dekrety sněmu basilejského jsou základem t. zv. {{Prostrkaně|pragmatické sankce}}, domnělých výhradních práv králů nad franc. církví, a {{Prostrkaně|gallikanismu}}. Slavní katoličtí učenci doby té jsou: {{Prostrkaně|Gerson}}, {{Prostrkaně|Mikuláš z Clemanges}}, {{Prostrkaně|Petr d’Ailly}}, {{Prostrkaně|Vilém Durandus}} a {{Prostrkaně|Marsilius z Inghena}}. — Následující králové Ludvík XI., Karel VIII. a Ludvík XII. hověli absolutistickým choutkám a snižovali práva církve. Za Františka I. (1515—1547) byl roku 1516 v Římě uzavřen konkordát, jímž králové franc. v oboru církevním velikých práv nabyli. Pod nezletilými králi Františkem II. a Karlem IX. kalvinismus, v zemi zmohutněv, katolické náboženství ohrožoval.

Na poč. vladaření dynastie {{Prostrkaně|Bourbonské}} kardinál {{Prostrkaně|Richelieu}} hugenoty jako politickou stranu seslabil a dobytím jejich pevnosti La Rochelly 70letou náboženskou válku ukončil. K tomuto vítězství dopomohla náboženská obnova u katolíků franc. Nebo přijetím dekretů všeobecného sněmu církevního Tridentského bez výhrady uvnitř se konsolidovali; slovutní mužové, jako světci {{Prostrkaně|František Saleský}} a {{Prostrkaně|Vincenc Paulánský}}, statečné kněžstvo jim odchovali. Četní výteční biskupové zakládali z nařízení sněmu Tridentského své semináře a slynuli jako spisovatelé; na slovo vzatí učenci ve všech oborech církevní vědy, zvláště řečníci {{Prostrkaně|Bossuet}}, {{Prostrkaně|Fénelon}}, {{Prostrkaně|Fléchier}}, {{Prostrkaně|Massillon}} a {{Prostrkaně|Bourdaloue}}, sloužili církvi franc. k veliké ozdobě. Noví řádové působili na poli školním, jako otcové křesťanského učení, školní bratří a sestry; sulpiciáné, sudisté a oratoriáni vychovávali kněžstvo pro duchovní správu, mauriné pěstovali vědy bohoslovecké, lazaristé starali se o missie, milosrdné sestry o nemocné atd. Pod despotickými králi Ludvíkem XIV. a XV. zasazeny byly církvi katol. dvě hluboké rány, a to {{Prostrkaně|gallikanismem}} a {{Prostrkaně|jansenismem}} (v. t.), kterými působení církve bylo oslabeno. Encyklopédisté s Voltairem v čele hlásali čiré bezbožství, usilujíce křesťanství v zemi zcela vyhubiti. Zrušení řádu jesuitského (1764). nešťastné politické poměry, nemravnost král. dvora a velmožův franc., finanční tíseň připravovaly velikou {{Prostrkaně|revoluci}}. V této po návrhu odpadlého biskupa Talleyranda statky církevní r. 1789 prohlášeny za národní majetek a zabrány, katolické řády mužské i ženské s nepatrnými výjimkami zrušeny a pro klerus prohlášena tak zvaná {{Prostrkaně|civilní konstituce}}, na kterou přísahati hned na počátku 50.000 kněží se zdráhalo. Kněží a biskupové své povinnosti věrní jsou žalařováni, ze země vyhoštěni neb i odpraveni. Za hrůzovlády vše křesťanské odstraněno, kostely pobourány a konečně roku 1793 veškeren náboženský řád zrušen, ačkoli celé provincie pro katolické náboženství bojovaly hrdinsky. Po hrůzovládě byl kult katol. r. 1795 opět dovolen.

{{Prostrkaně|Napoleon}} pokládal náboženství katolické za mocnou podporu státu a proto snažil se z politických a sobeckých příčin s papežem Piem VII. ujednati {{Prostrkaně|konkordát}}, by církevní řád opět byl zaveden. Tato smlouva obapolně uzavřena jest r. 1801 a jí rozhodnuto o knězích a biskupech, kteří přísahali na konstituci; počet arcibiskupství snížen na 9, diécésí na 48, některé svátky zrušeny. Napoleon přidal o své ujmě ke konkordátu t. zv. {{Prostrkaně|organické články}} a tím tuto smlouvu obapolnou oslabil. Docíliv svého účelu, chtěl býti v církvi pánem, zabrav církevní stát a zajav papeže Pia VII. Pod Ludvíkem XVIII. a Karlem X. vedlo se církvi lépe; nebo počet diécésí byl rozmnožen, kněžstva přibývalo a duchovní řádové započali opět svou činnost. R. 1822 byl založen v Lyoně spolek pro rozšíření víry, který až po dnes blahodárně působí. {{Prostrkaně|Chateaubriand}}, {{Prostrkaně|Lamartine}} de {{Prostrkaně|Maistre}}, {{Prostrkaně|Bonald}} a jiní spisovatelé obhajovali duchaplně víru proti nevěře. Revoluce r. 1830 opět valnou měrou škodila náboženství katolickému ve '''F'''-ii. Po té staral se Ludvík Filip a s ním výteční biskupové, by národní škola zvelebena byla. Učenci Gaume, Migne, Montalembert, Ségur, Guéranger, řečníci Sibour, Ravignan, Lacordaire a j. šířili křesťanské idee mezi vzdělanci franc. — Napoleon III. byl náboženství katolickému dosti přízniv, stavěl kostely, zřizoval nová biskupství (Laval, arcibiskupství alžírské s biskupstvími constantinským a oránským) a dbal toho, by způsobilí mužové povyšováni byli za biskupy. Duchovní řádové o školy, nemocnice a missie pečující zvláště za něho se rozmnožili. Pro missie působí '''F.''' více nežli všechny ostatní katolické země. Nynější republika není příznivá náboženství katolickému. — '''F.''' rozděluje se nyní v 84 diécésí, které tvoří 7 církevních provincií. ''[[Autor:František Krásl|Ksl.]]''

{{Prostrkaně|Církev evangelická}}. Reformace měla ve '''F'''-ii s počátku směr luteránský, záhy však nabyl převahy vliv reformovaný z blízké Genevy. Evangelíci, zvaní {{Prostrkaně|hugenoti}} (v. t.), byli pronásledováni králem Františkem I. (1515—47), podnikli za vedení bourbonské rodiny boj s následujícími králi (Jindřichem II., Františkem II., Karlem IX. a Jindřichem III.), vedenými stranou katolickou, zvláště rodinou Quisů, kteří byli politickými protivníky Bourbonů. Rostoucí církev ev. prohlásila na prvém národním reform. synodu v Paříži r. 1559, obeslaném 72 sbory, konfessí francouzskou (''confessio gallicana''). Náboženské války hugenotské, počtem 8 (1562-89), pojistily hugenotům přes hrozné krveprolití Bartolomějské noci (1572) svobody vždy rozsáhlejší, až Jindřich IV. (1589—1610) Bourbonský, jenž přestoupením k církvi katol. koupil si korunu královskou (1593), ediktem Nanteským (1598) svým dřívějším souvěrcům poskytl náboženskou svobodu a rovnoprávnost obmezenou zákazem svobodného vykonávání náboženství v Paříži a čtyřech větších městech. Po Jindřichově smrti byli hugenoti především Richelieuem zbaveni své politické moci a potom vší náboženské svobody Ludvíkem XIV., jenž dragonády zavedl a r. 1685 edikt Nanteský zrušil, čimž evangel. církev pozbyla práva k dalšímu trvání. Asi 3 mill. evangelíků ze země prchlo, ostatní v zemi zůstavší tvořili církev pouště (viz Camisard). Po prohlášeních o lidských právech a svobodách r. 1789 a 1795 teprv r. 1802 zabezpečil Napoleon I. opět evangelíkům náboženskou svobodu a občanskou rovnoprávnost, kterouž rozmnoženou a rozšířenou (1852 a 1871) až do dnešního dne drží.

Ve '''F'''-ii jest více než 550.000 reformovaných ve 532 farnostech, a 200.000 luteránů; každá z těchto větví užívá ve vnitřních záležitostech samosprávy, upravené presbytero-synodním zřízením, za zevního dozoru státního. Orgánem sborovým jest staršovstvo, okresním pro 6000 duší konsistoř, krajským pro 5 konsistorních okresů provinciální synod (inspekce) a nejvyšším orgánem generální synod. Prvý generální synod reformovaný konal se r. 1872, na němž opanoval směr positivní proti liberálnímu; téhož roku sešel se synod luteránský, jenž zamítl snahy unionistické ve vlastním středu se objevivší a přiznal se k augšpurské konfessí. Církev reformovaná má dvě bohoslovecké fakulty, v Paříži a Montaubanu, luteránská jednu v Paříži. Vedle reformované církve, zvané státní, ustavila se r. 1849 svobodná reformovaná církev (''Union des églises évang.'' čili ''Eglise libre''), na státu nezávislá, přičiněním faráře F. Modona, která čítá více než 50 sborů. Církev evang. ve '''F'''-ii vyniká čilou a obětavou prací na poli vnitřní a vnější missie, má missijní společnosti a stanice, společnosti biblické, evangelisační a j. Srv. Herzog, Realencyklop. 2. vyd., Calmer, Kirchenlexicon (1890). ''[[Autor:Bohumil Mareš|BM.]]''

== Školství a ústavy dobročinné. ==
Ve středověku spočívalo školství '''F.''' v rukou církve a řádů, což přešlo i do nového věku a trvalo až do r. 1833; neboť usnesení národního shromáždění z doby velké revoluce nebylo nikdy provedeno. Částečně do světských rukou přešlo školství zákony z r. 1833. Důležitější škol. zákony vydány r. 1850, 1854 a 1867. Po válce r. 1870—71 provedena úplná reorganisace školství. Ministr Waddington vymohl 60 mill. fr. na stavbu škol v chudých obcích, neboť při počátku třetí republiky 28.000 škol nemělo vlastních budov. Ministr Bardoux vyžádal si k účelům školským od komor na 5 let 60 mill. fr. a jiných 60 mill. jako školskou půjčku obcím. Jeho nástupce Jules Ferry navrhl a prosadil pověstné tři zákony školské, první ze 27. ún. 1880 o reorganisaci vrchní rady školské, druhý z 18. bř. 1880, jenž vracel státu právo udíleti hodnosti akademické, což před tím bylo vyhrazeno toliko katolickým universitám, a konečně zákon z 16. června 1881, jímž zrušeny tak zvané ''lettres d’obédience'', na jejichž základě mohli až dosud členové řádů vyučovati beze zkoušky učitelské. Řádům státem neuznaným vyučování jakékoliv zakázáno. Řeholní vyučování ve '''F'''-ii bylo tím velice ochromeno. K opatření sil vyučovacích zřizovány v každém departementu učitelské semináře o třech ročnících, s bezplatným vyučováním a zaopatřením, při závazku učiti aspoň 10 let na státních ústavech. Nyní jest takových učit. seminářů ve '''F'''-ii 171. Pro vychování seminárních učitelů zřízen i vyšší mužský seminář v St. Cloudu a ženský ve Fontenay-aux-Roses.

Všeobecná nucená návštěva školní zavedena ve '''F'''-ii teprve zákonem z 28. bř. 1882, jenž vedle toho zaručuje ve škole úplnou svobodu náboženskou. Vyučování náboženství děje se mimo školu. Nucená návštěva školní trvá od dokončeného 6. do dok. 13. roku, lze však již po dokonaném 11. roce složením zkoušky propouštěcí zbaviti se další návštěvy školní. Veřejné školy jsou buď chlapecké, dívčí neb smíšené. Na dívčích a obyčejně i na smíšených vyučují učitelky, na chlapecké učitelka jen tehdáž, je-li manželkou, sestrou nebo blízkou příbuznou ředitele školy. Správcem neb učitelem školy, jak veřejné tak soukromé, může býti toliko Francouz. Služné učitelstva škol obecných, upravené zákonem z 19. čce 1889, kolísá mezi 800 a 2000 franků (400—1000 zl.), k čemuž náleží ještě byt a místní přídavek. K obecným školám náleží {{Prostrkaně|opatrovny}} (''écoles maternelles'') pro dítky od 2—5 let. Od r. 1886 jsou nařízeny obligátně při všech školách. Přechod od opatroven k obecné škole tvoří {{Prostrkaně|přípravky}} pro dítky od 4—7 let. Záhy zřízeny byly ve školách francouzských {{Prostrkaně|školní spořitelny}}. Jejich působnost umenšila se ovšem značně zřízením státních spořitelen poštovních. Po způsobu švýcarském ujaly se ve '''F'''-ii {{Prostrkaně|feriální kolonie}} a s nimi spojené {{Prostrkaně|feriální vyučování}}. Pouze pařížských dětí posláno v létě r. 1888 na venek 22.268 hochů a 13.158 děvčat. Podle nařízení z 6. čce 1882 organisovány t. zv. {{Prostrkaně|školní bataillony}}. Ve školním roce 1889—90 bylo všech národních škol (''écoles primaires'') ve '''F'''-ii 81.857, tudíž 213 na 100.000 obyv. Z toho bylo 67.628 chlapeckých a smíšených, 14.229 dívčích, 67.359 veřejných, 14.498 soukromých. Na 18.629 školách vyučovali ještě členové řeholí. Žactva zapsaného bylo t. r. 5,601.567 (1400 na 10.000 obyv.), z toho 3,087.505 hochů, 2,514.062 děvčat, na veřejných školách 4,405.543, na soukromých 1,196.024, na světských 3,896.700, na řeholních 1,704.867. K poslednímu ročníku školy obecné připojují se {{Prostrkaně|školy pokračovací}} (''cours complémentaires'') s nejméně dvouletým kursem vyučovacím. Učivo řídí se dle místních poměrů a hledí k potřebám hospodářským, průmyslným a řemeslným. Se školou obecnou mají školy tyto společného správce. R. 1890 bylo jich 468 se 40.600 žáky. {{Prostrkaně|Měšťanské školy}} (''écoles primaires supérieures'') jsou podobny našim a mají kurs nejméně dvouletý. R. 1890 bylo jich 203 chlapeckých a 77 dívčích. Vedle těchto jsou ještě {{Prostrkaně|školy řemeslnické}} s 3letou návštěvou, jež přijímají žáky po dokonaném 12. roce. Opatrovny, přípravky školy národní, pokračovací, měšťanské a řemeslnické, tvoří dohromady ''l’enseignement primaire''. Školství toto nalézá se dnes ve skvělém stavu a výsledky jeho jsou znamenité. Kdežto r. 1827 pouze 42 % obyv. '''F.''' umělo čísti, r. 1870 umělo čísti již 80, r. 1886 však téměř 90 % obyv. Ovšem také oběti státem v tomto směru přinesené jsou veliké; tak pouze subvence k vystavění školních budov v l. 1870–86 obnášely přes 360 mill. franků. Našemu střednímu školství rovná se ve '''F'''-ii ''l’enseignement secondaire''. Střední školy franc. liší se v lycea (''lycées''). t. střední školy, vydržované státem, {{Prostrkaně|kolleje}} (''collèges''), t. střední školy vydržované obcemi, a t. zv. ''établissements libres'' (svobodné ústavy), světské i řeholní. Absolvováním středního ústavu dosahuje se baccalaureatu. R. 1891 bylo středních ústavů 1004 se 152.855 žáky, a sice 107 lyceí s 57.746 ž., 246 kollejí s 33.968 ž., 306 svob. etablissementů libres světských s 15.854 ž. a 345 svob. etabl. duchovních s 52.287 žáky. Vedle toho existuje ve '''F'''-ii 24 lyceí pro dívky s 3956 žákyněmi a 27 kollejí s 3088 žákyněmi.

{{Prostrkaně|Vysoké školství}} '''F.''' (''l’enseignement supérieur'') jest z nejstarších v Evropě. Universita pařížská jest co do stáří druhou (první byla v Bologni) v Evropě a byla až do konce středověku vědeckým střediskem našeho zemědílu. V XVI. stol. poklesla její sláva, zvláště když jesuité jali se zakládati v Paříži a na venkově samostatné ústavy. Při vydání ediktu bloiského r. 1579 měla '''F.''' 21 universit. Později začala vláda rozšiřovati moc svou i na university. Tak již Jindřich IV. pozměnil universitu pařížskou a Colbert r. 1679 reformoval fakulty právnické, načež sledovala r. 1707 i reforma fakult medicinských. Skutečně reorganisatorsky zasáhl i zde Napoleon I.,, utvořiv v »Université de France« jednotný, systematický ústav vysoký s pevnou organisací. Dále stavěno zase až v posledním čtvrtstoletí po válce franc.-německé. Jak mnoho tu vykonáno, o tom nejlépe svědčí srovnání budgetů. R. 1868 připlácel stát na vysoké školy 221.154, r. 1889 však 9,492.595 fr., nehledíc ku 5,000.000 fr., jež dostaly university v poplatcích za hodnosti akademické. Města universitní věnovala v l. 1871—85 na své vysoké školy 46½ mill. fr., jediný Lyon 7,000.000, Bordeaux 4,000.000 fr. Vedle státních existují ještě t. z v. {{Prostrkaně|fakulty svobodné}} (''facultés libres''), vzniklé po r. 1875 hlavně přičiněním franc. episkopátu v Paříži, Angersu, Lille, Lyonu, Marseilli, Toulouse a Nantech a udržované prostředky soukromými. Vyučování na nich jest asi totéž jako na státních, avšak platné zkoušky státní skládají se dle zákona z 18. bř. 1880 na ústavech státních. Řádní professoři jsou jmenováni po návrhu fakulty presidentem republiky. Mají platu v Paříži 12.000—15.000 fr., na venku 6—11.000 fr. Našim mimořádným professorům universitním rovnají se zde učitelé zvaní ''agrégés'', s platem asi polovičním. Čím jest u nás sbor professorský jednotlivých fakult, tím jest ve '''F'''-ii ''conseil de la faculté''. Fakulty státní nalézají se z pravidla v sídlech akademií. Nyní jest ve '''F'''-ii 15 fakult literárních (''facultés des lettres''), 15 vědeckých (''f. des sciences''), 12 právnických (''f. de droit''), 4 lékařské (''f. de médecine''), 2 pro theologii protestantskou. Mimo to existují vysoké školy lékárnické a smíšené přípravné školy pro medicinu a farmacii. Vedle toho sluší v řadu vysokých škol počítati ještě některé ústavy odborné — mezi nimi ústavy první svého druhu na světě — z nichž však některé podřízeny jsou také jiným ministerstvům mimo min. vyučování. Jmenujeme Collège de France, Museum d’histoire naturelle, École des Chartes, É. des langues orientales, É. normale supérieure, É. des beaux-arts, Conservatoire de musique et de déclamation, É. des hautes études (pod minist. vyuč.), proslavené ústavy École polytechnique, jež sloužila za vzor všem ostatním v Evropě, v první řadě pražské, É. des ponts et chaussées, É. des mines, dále É. politique, Institut agronomique, É. d’agriculture v Grignonu, Montpéllieru a Grand-Jouanu, É. forestière v Nancy, É. supérieure de guerre, É. d’application d’artillerie et du génie ve Fontainebleau, É. de cavalerie v Saumuru, É. spéciale militaire v Saint-Cyru. É. navale v Brestu, É. d’application du génie maritime a jiné.

Nejvyšší instancí v záležitostech školství jest ministerstvo veřejného vyučování (''ministère de l’instruction publique''). Pro každé z hlavních oddělení (''l’enseignement primaire'', ''secondaire'', ''supérieur'') utvořeno zde zvláštní ředitelství. Vedle toho zřízena jako nejvyšší poradní sbor státní ve věcech vzdělání dekretem z 27. ún. 1880 vrchní rada ''Conseil supérieur de l’instruction publique''. V radě této zasedá 9 presidentem jmenovaných vysokých hodnostářů universitních a 4 členové nestátního svobodného vyučování, členové Institutu, Collège de France, různých fakult a volení zástupcové všech vysokých, středních a národních škol, ředitelé a ředitelky ústavů učitelských. Všichni mají úřad na 4 roky a jsou zase volitelní. Sbor ten, jenž má 2 roční řádné schůze, jest nejvyšším správním a disciplinárním dvorem ve věcech školských. Užší výbor z tohoto sboru tvoří stálá sekce (''section permanente''). Vedle toho existuje poradní výbor veř. vyučování (''comité consultatif de l’enseignement public''), jejž sestavuje ministr vyučování z vyšších úředníků školské správy a ze zástupců jednotlivých odborů. Podává referáty o všech otázkách, jež se nepředkládají radě vyšší nebo její stálé sekci. — Za účelem dozoru školského jest '''F.''' rozdělena na 17 školských okresů (''académie''), počítaje v to ovšem i okres alžírský. Akademické radě (''conseil académique'') předsedá rektor, jemuž přísluší právo dozoru na obecné školy a semináře učitelské. Rada akademická jest správním dvorem prvé instance a vychází z voleb státního učitelstva na školách středních a vysokých a má také právo dozoru na tyto školy. Akademie tyto mají města Aix, Alger, Bordeaux, Caen, Chambéry, Clermont, Dijon, Grenoble, Lille, Lyon, Montpellier, Nancy, Paříž, Poitiers, Rennes, Toulouse. Paříž, Lille a Marseille mají své zvláštní akademické inspektory pro národní školy. Vedle toho jsou školní rady departementní, jichž předsedou jest vždy prefekt departementu. V každém depart. jest akademický inspektor, vykonávající dozor na školy střední a s prefektem i na školy národní. Ve všech větších městech nalézají se zvláštní školdozorci pod vrchním dozorem inspektora akademického; nade všemi školdozorci jsou generální inspektoři v Paříži.

Zde také jest vzpomenouti, že ve '''F'''-ii děje se i mimo školu mnoho pro všeobecné vzdělání. Téměř každé větší město má veřejnou, někdy velmi značnou, knihovnu a většina z nich i musea. Společností vědeckých tu jest množství tak veliké, že snad jen Spojené Státy sev.-americké mohou v tom s '''F'''-ií závoditi. Tak jen zeměpisných společností má '''F.''' dnes neméně než 30. Výkvět vzdělanosti soustřeďuje se z dobré polovice v Paříži.

{{Prostrkaně|Ústavy dobročinné}} zakotvily se záhy ve '''F'''-ii, časem pak zorganisovaly se snahy, odpomoci bídě lidské, tak, že ve mnohých odborech mohou sloužiti cizině za vzor. Koncem r. 1889 měla '''F.''' 1639 nemocnic se 180.473 lůžky. Přijato bylo do nich během t. r. 492.707 nemocných a 31. pros 1889 nalézalo se ve '''F'''-ii 54.419 osob v ošetřování. Příjem činil 119,733.368 fr., vydání 114,718.221 fr. Dětí nalezených, opuštěných a sirotků podporováno bylo celkem 75.215 nákladem 17,200.000 fr. Ústavů pro choromyslné bylo 110 (z toho 45 soukromých), v nichž r. 1889 bylo v ošetřování 26.006 mužů a 29.851 žen, úhrnem 55.587 osob. Bohatství jest ve městech celkem mnohem větší než na venkově. Totéž platí však také o chudobě a ve stejném poměru k tomu stojí organisace dobročinná. Z obcí majících méně než 500 obyv. sotva třetina má úřad dobročinný (''bureau de bienfaisance''), z obcí mezi 500—1000 ob. více než polovice. V průmyslovém departementu Nord připadá (již r. 1882) 95 úřadů na 100 obcí, v rolnickém depart. Allier pouze 13. Počátkem r. 1888 bylo 15.250 úřadů dobročinných pro 36.121 obcí, jež podporovaly 1,647.720 osob. Zákonem ze 24. čna 1851 organisovány zastavárny (''Monts de piété''), jichž jest tu 42. R 1889 udělily půjček 60 mill. fr. Záhy vyvinuly se spolky vzájemně se podporující (''Sociétés de sécours mutuel''). Již r. 1852 bylo jich 2438 s 270.000 členy, r. 1889 dostoupil však počet jich 8427 s 1,105.000 členy a reservním fondem více než 80 mill. fr. Pokladna pro zaopatřen! ve stáří (''Caisse Nationale de retraite pour la vieillesse'') měla r. 1891 příjem 117,2 mill. fr. Odkazy a dary departementům, obcím a veřejným ústavům r. 1888 činily 31,478.791 fr, z čehož připadlo nemocnicím 16,645.260 fr., obcím a departementům 6,924.811 fr., církvi 6,645.896 fr., školám, akademiím a vědeckým společnostem 718.826 fr., chudobincům 543.698 fr. Úhrnný příjem francouzské veřejné dobročinnosti vzrostl ze 117 mill. r. 1871 na 159 mill. fr. r. 1889. Vedle toho má ve '''F'''-ii velikou důležitost dobročinnost soukromá. Jest tu mnoho podpůrných společností jednotlivých konfessí a neméně značný počet společností světských, v jichž čele sluší jmenovati zvláště pařížskou Filanthropickou společnost, nejstarší toho druhu ve '''F'''-ii. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Právní dějiny. ==
Právní dějiny '''F.''' jsou ve velkých svých rysech podobny dějinám jiných západoevropských států. V prvé době spojeny jsou, aspoň pokud běží o území nynější sev. '''F.''', s právní historií Německa. Tato prvá perioda trvala až do rozpadnutí se Franckého království. Od této doby vyvíjí se právo německé i francouzské každé samostatně, avšak spočívajíc na stejných sociálních podmínkách, vykazuje obé právo i v dalším vývoji velmi mnoho podobností. Dříve než v Německu vyvinula se lenní soustava v říši západofrancké. Moc královská jest na počátku franc. právních dějin velmi slabá, korunní vasallové vládnou v území svém téměř neodvisle. Feudalismus vzal však ve '''F'''-ii také dříve za své než v Německu. Celkem trvala soustava lenní ve '''F'''-ii až do XVI. stol, kdy vystřídána byla vládou absolutní. Zbytky feudalismu přežily však i skoro celé XVIII. stol. a byly odstraněny teprve revolucí. Dle své intensivnosti dělena bývá feudální vláda ve '''F'''-ii na dvě období. První období trvalo až do stol. XII. Lenní soustava byla v plném svém květu '''F.''' dělila se na množství malých feudálních států, pojených dohromady jen svazkem manským. Pánové těchto státečků vykonávali ve svém území táž práva jako král. Správa královská obmezovala se jen na území, které náleželo králi přímo jako vlastnictví. Od stol. XIII.—XVI. nastoupilo druhé období lenního regimu. — Prvotné manské právo podlehlo následkem různých vlivů velikým změnám. Války křižácké učinily léna přístupnými i nešlechticům, což se původně příčilo přísným zásadám systému lenního. Města ve stol. XI. a XII. zbohatla a osvobodila se ode jha feudálního tím, že si vymohla občanské i politické svobody. Vedle dosavadních dvou tříd obyvatelstva, pánů (k nimž počítati sluší i duchovenstvo) a poddaných povstala ještě třetí třída lidí požívajících práv listinami zaručených, kteří byli ovládáni novým právem, právem obyčejovým (''droit coutumier''). Od XII. stol. počala též růsti moc královská a obmezovala soustavu feudální. Kdežto do XI. stol. měla královská nařízení platnost hlavně jen v území korunním (královském), vydávány byly, počínajíc XII. stol., královské ordonnance i pro všechna ostatní území '''F.''' V právu soukromém bujel sice partikularismus ještě skoro po celé století XVI., avšak v oboru státního práva má velký význam zákonodárství královské již od XIII stol.

XIV. a zvláště XV. stol. tvoří přechod od vlády feudální k absolutní. Králové franc. odňali znenáhla lenním pánům všechna politická práva spojená s lennictvím, jako právo vésti válku (již ve XIV. a pak opětně ve století XV.), raziti minci (1361), vybírati daně (v XVI. stol.) atd., tak že vlastnictví léna obmezovalo se jen na práva soukromá. Osobivše si dotčená politická práva sami, vládli králové franc. od XVI. stol. až skoro do sklonku XVIIT. stol. neobmezeně, podporováni jsouce v absolutistických a centralisačních svých snahách četným úřednictvem. Charakteristickou známkou periody absolutní jest, že králové, zvítězivše úplně nad feudalismem, snažili se podrobiti všechny části říše, tou dobou již konsolidované, týmž zákonům a téže správě. Místní rozdíly v právu měly sice pominouti, avšak přes to nepovzneslo se zákonodárství regimu absolutního na vyšší stanovisko lidské, dle něhož by bylo musilo odstraniti dávno již přežilou nerovnost osob i statků před zákonem. Zákony měly namnoze povahu výsad, výhodných jen pro šlechtu, duchovenstvo a částečně i pro měšťanstvo. Mezi těmito plnoprávnými státními občany a ostatním bezprávným obyvatelstvem rozevřela se propast nepřeklenutelná. Blížila se veliká doba revoluce, jež hrozila pohřbiti veškeru minulost i se zděděnými výsadami a přednostmi. Vláda učinila několik pokusů, aby zlepšila stav poddaného lidu a stav utiskovaných dosud protestantů, avšak bylo již pozdě. Trpělivost bezprávných tříd byla již vyčerpána. Revoluce nedala se odvrátiti.

Revolucí (1789) nastává nové období francouzských právních dějin. Podstatným jeho znakem jest, že dosavadní společnost, založená na nerovnosti osobní i věcné, nahrazena byla společností novou, v níž pro každého platilo a platí právo stejné. Rovnost a ostatní revoluční zásady prováděny byly ve všech možných oborech právního a sociálního života. V některém směru bylo sice přestřeleno, avšak celkem učiněn byl ohromný krok ve vývoji člověčenstva.

{{Prostrkaně|Prameny práva francouzského}}. V době předkapetovské platila ve '''F'''-ii jednak práva barbarská (germanská), jednak právo římské. Z práv germanských byl to zvláště zákon {{Prostrkaně|Salický}}, zákon {{Prostrkaně|Ripuarský}}, zákon {{Prostrkaně|Burgundský}} krále {{Prostrkaně|Gundebalda}} a zákon Visigotský. Pro poddané římského původu v říši Visigotské bylo v užívání ''Breviarium Alaricianum'' a pro římské poddané v Burgundsku kompilace, známá pode jménem ''Responsa Papiani'' čili ''Lex romana Burgundionum''. Mezi těmito různými právy vykonávaly jakousi sjednocovací činnost ''capitularia'' franckých králů. K jednotě přispívalo značně též {{Prostrkaně|právo církevní}}. Právní dualismus franc., mající původ v různém složení franc. národa ze živlu římského a germanského, udržuje se i po pádu říše Francké a přechází do doby Kapetovců. Právo severního jazykového území (''langue d’oil'') jest právo původu ryze germanského; teprve později bylo modifikováno institucemi práva římského a církevního. Naproti tomu udrželo se v jižním jazykovém území (''langue d’oc'') právo římské, a sice původně jako osobní právo římského obyvatelstva a později jako právo territoriální, které se vyvinovalo pod vlivem Justiniánovy kodifikace a její literatury, jakož i na základě italské právní doktriny. Avšak ani právo římské nezachovalo se neporušené a přijalo mnohé názory práva germanského. Tímto způsobem sbližovalo se právo psané (římské) s právem obyčejovým (germanským), tak že při vší různosti a partikularismu dospívá se znenáhla k jakési jednotě, aspoň v zásadních ideách. Jednota ona jest částečně výsledkem tvořícího se jednolitého franc. národa, částečně i výsledkem rostoucí moci královské a konečně i výsledkem studia práva římského a církevního. Nová tato doba datuje se od XIII. stol. Sjednocující činností působí zejména královské soudnictví, úřednictvo a královská moc nařizovací. Do XI. stol. nemáme mnoho právních pramenů. Badání přestati musí hlavně jen na výsadách a různých listinách. Jen v jižní '''F'''-ii vyvinulo se několik místních práv. Od XII. a zejména pak XIII stol. sepisuje se i obyčejové právo severní '''F.''', tak jak bylo u soudů v užívání. Celkem lze právní prameny franc. z doby feudalismu rozděliti dle těchto skupin: ''A'') soukromé sbírky práv městských a zemských, jež měly moc zákona. ''B'') právní knihy a díla právnické literatury. ''C'') sbírky rozsudků a nálezů. ''D'') statuty a nařízení (''établissements'' a ''ordonnances'').

''A'') Ze soukromých sbírek práv městských a zemských ze stol. XIII.—XV. uvésti sluší četné knihy, vypočtené ve čl. {{Prostrkaně|Coutume}}.

''B'') {{Prostrkaně|Právní knihy}} mají namnoze ještě větší důležitost pro seznání starého franc. práva než dotčené shora sbírky právních zvyklostí. Podávajíť zhusta nezbytný výklad obyčejového práva a obsahují cenné úvahy, k nimž těžko by dospěl moderní právník, neznající právních poměrů tehdejší doby. Do skupiny právních knih náleží především sbírka ''Établissements de Saint Louis'', jež připisována byla od některých autorů sv. Ludvíkovi a pokládána za jeho zákonník. Dle badání Violletova (»Les sources des Établissements de St. Louis«, 1877) jest to však pouhá soukromá kompilace různých právních pramenů z let 1272—73. Dílo má 2 knihy. V první knize jsou mimo jiné obsaženy zvyklosti touraine-anjouské, ve druhé knize z velké části obyčejové právo orléanské. Za jednotlivými kapitolami jsou četné citáty z Pandekt, Institucí a z Dekretálií. Ačkoli dílo jest povahy soukromé, mělo veliký vliv. Čerpáno z něho pro doktrinu i pro sbírky právních obyčejů. Vydání obstaral Laurière v I. sv. Ordon. des rois de France. Znamenitou studii o pramenech této sbírky vydal dotčený již Viollet. K nejlepším plodům středověké právnické literatury ve '''F'''-ii počítati sluší ''Les coutumes du Beauvaisis'', sepsané od {{Prostrkaně|Fil. Beaumanoira}}, který byl na různých místech baillim a sénéchalem a pak členem parlamentu. Zemřel r. 1296. Mistrovské jeho dílo o obyčejovém právu země Beauvaisis z r. 1283 nabylo v sev. '''F'''-ii neobyčejné autority. Jako bailli vykonával B. funkce soudní i správní, i podává kniha jeho obraz veškerého práva soukromého i veřejného. B. jest z prvých legistův, kteří znamenitě prospěli monarchii v boji proti feudalismu. Nicméně nepřiznává králi moci absolutní, nýbrž jen obmezenou. Co se týče poměru moci světské k církevní, hájí její neodvislost vůči církvi. Dílo Beaumanoirovo vydal Beugnot r. 1842.

Záhy pořizovány byly ve '''F'''-ii také překlady jednotlivých částí Corpus juris civilis, a výklad práva domácího podáván ve spojení s výtahy z cizího práva. Uvésti sluší zvláště dvě knihy tohoto způsobu: ''Conseil à un ami'', práce {{Prostrkaně|Pierra de Fontaines}} z doby kolem r. 1253, a ''Li livres de jostice et de plet'' asi z r. 1270. Prvá kniha, jež jedná o zvyklostech Vermandoisu, jest namnoze jen volným překladem římských pramenů, jež autor přispůsobuje franc. právním obyčejům. Jest to sice jedna z nejstarších knih o franc. právu, přes to však nemá pro studium tohoto práva oné důležitosti jako »Établ. de St. Louis« nebo kniha Beaumanoirova, poněvadž míchá právo obyčejové s římským. Nejnov. vyd. od Marniera r. 1846. - Kniha ''Li livres de jostice et de plet'' obsahuje směsici práva římského, církevního a obyčejového. Ve značné míře jest skoro slovným překladem Pandekt. Má se za to, že napsána byla nějakým universitním posluchačem dle přednášek professera (snad na univ. orléanské). Vyd. od Rapettiho s glossářem slov vyšlých z užívání od Chabailla r. 1850 v Coll. de doc. inédite.

K nejstarším právním knihám patří též tak zv. Jerusalemské a Antiochijské ''Assises'', jež podávají obraz starého franc. práva tak, jak se vyvinulo v Malé Asii. Poznání jejich jest tím důležitější, poněvadž právo v nich obsažené nepodlehlo vlivu práva římského, jakože pozorujeme na právu vlastní '''F.''', kde studováno právo římské a církevní na universitách v Montpellieru, v Paříži, v Orléaně, v Angersu a Toulouse. Právo franc. přinesli na východ křižáci. Již Gottfried Bouillonský dal na poč. XII. stol. redigovati dva zákonníky, z nichž jeden určen byl pro šlechtu, druhý pro měšťanstvo. Oba zákony byly zavřeny do skříně a chovány v chrámě sv. hrobu. Gottfried zřídil také dvě soudní stolice: dvůr vysoký čili rytířský (''haute cour'' č. ''cour des chevaliers'') pro šlechtu a nižší čili měšťanský (''baisse cour'' čili ''cour des bourgeois'') pro měšťanstvo. Když r. 1187 Jerusalem padl do rukou Saladina, ztratily se oba zákonníky. Úřady a soudy přeneseny byly z Jerusalema do Akky. Na základě dřívějších zákonů, nyní ztracených, vytvářela se tu soudní praxe. Tato praxe přešla pak ze Syrie do království Cyperského, odtud do Cařihradu a z Cařihradu do Řecka. Od XIII. stol. povstávají spisy o východním právě franc. Filip de {{Prostrkaně|Navarre}}, franc. rytíř, který působil v Akce a na Cypru, sepsal právo vysokého dvora, a sice pro účel theoretický. Jean d’Ibelin doplnil dílo to a přizpůsobil je praktické potřebě. Kniha publikována byla r. 1369 v Cypru jako zákon a chována byla v kathedrále v Nikosii. Avšak i toto dílo se ztratilo. Ve XIV. stol (1324–1361) napsal v Cypru praktický právník ''Abrégé du livre des Assises de la Cour des bourgeois.''

Po dobytí Cařihradu r. 1204 platilo právo jerusalemské též v latinském císařství Cařihradském, v jehož čelo postaven Baudoin, hrabě Flanderský, a v knížectví Achajském nebo Morejském. Obsaženo bylo v knize zv. ''Assises de Romanie'' čili ''Liber consuetudinum imperii Romaniae''. Sbírku všech Assises vydal Beugnot v Recueil des historiens des croisades (1841—43, 2 sv.). Starší, avšak nejlepší vydání Assises nižšího dvora jest od Kauslera (Les livres des Assises, 1839). — Francouzské právo, jež platilo ve knížectví Antiochijském, obsaženo je v ''Assises d’Antioche''. Původní text se nezachoval, nýbrž jen armenský překlad, který vydán byl s textem novofrancouzským od společnosti mechitaristů v Benátkách r. 1876.

Větší množství {{Prostrkaně|právních knih}} pochází ze stol. XIV. a XV. Jsou to hlavně: 1. ''Stilus curiae parlamenti'' (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}). Knize přikládána autorita i v kruzích vládních. Otištěna jest u Molinaea ve 2. sv. jeho Opera omnia (Paříž, 1681). — 2. ''Le Grant Coustumier de France'', kompilace ordonnancí, rozsudků, formulí, různých pojednání i samostatných vývodů z l. 1387—89. Dělí se na 4 knihy, z nichž 2 jednají o právu soukromém a 2 o právu trestním. Byla neustále doplňována a opravována a do r. 1539 často též tištěna. Až do officielní redakce právních zvyklostí požívala znamenité pověsti. Dle Delislea byl jejím autorem bailli {{Prostrkaně|Jacques d’Ableiges}}, posléze advokát u pařížského Châteletu roku 1391. Vyd. od Charrondasa r. 1598, nově od Laboulaye a Daresta r. 1868. — 3. ''Somme rurale'' (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}), obšírná kniha sepsaná ke konci XIV. stol. od král. soudce {{Prostrkaně|Jeana Bouteillera}} (Boutilliera), podává obyčejové právo flanderské a hennegavské, přihlíží však k právním zvyklostem i jiných zemí. Autor byl velkým přítelem práva římského a nazývá obyčeje, jež s právem tímto se neshodují, ''droit haineux''. Také toto dílo těšilo se veliké vážnosti a bylo záhy přeloženo do vlámštiny. Vedle knihy Beaumanoirovy jest to snad nejcennější památka pro studium středověkého práva franc. — 4. ''Practica aurea'', pojednání o soudním řízení, opatřené praktickými formulemi a sepsané v l. 1311—1319 od {{Prostrkaně|P. Jacobiho}}, prof. v Montpellieru. Autor snaží se uvésti ve shodu římské právo s praxí franc. soudů. — 5. ''Songe du verger'' č. ''Somnium viridarii'', kompilace polemických spisů o hranicích moci duchovní a světské, která měla za účel hájiti neodvislost světského panství. Dílo napsáno lat. jazykem za Karla V. r. 1376, a sice anonymně. Brzy přeloženo i do frančiny. Za autora uvádí se 12 osob. Kniha napsána jest na základě vidění ve snu. Spisovateli se zdálo, že seděl v krásné zahradě plné růží a květin, maje po pravém i levém boku dvě královny, moc církevní a moc světskou, z nichž první zvolila si za advokáta duchovního, druhá rytíře. V debatě odvolávají se oba advokáti na bibli, římské zákony atd. Autor užil pro dílo své hlavně polemických spisů, které byly napsány v boji Ludvíka Bavorského proti papežství, jmenovitě spisu Viléma d’Occam »Octo quaestionum decisiones« a jeho Dialogu. Dle usnesení pařížského parlamentu tištěna byla tato kompilace r. 1516 jako ''Aureus de utraque potestate libellus''. Nejrozšířenější vydání je Goldastovo v Monarchia s. Romani imperii II., 1612. — 6. ''Practica forensis'' (z 1. polovice století XV.) od {{Prostrkaně|Masuera}}, kniha obyčejového práva auvergnského ve formě učebnice. Jest důležitým pramenem pro historii práva ve střední '''F'''-ii. Obsahuje četné citáty z práva římského a církevního. Kniha byla od Fontanona přeložena do frančiny a r. 1610 vydána. Lat. text byl v XVI. a na poč. XVII. st. několikráte tištěn. — 7. ''Les coustumes d'Anjou et du Maine'', obšírná práce (z r. 1437) o obyčejovém právu anjouském a mainském, sepsaná od {{Prostrkaně|Claudia Ligera}}, soudního úředníka, sénéchala anjouského. Přihlíží k právu římskému. Vyd. od Beautemps-Beaupréa ve 2. sv. »Cout. et inst, de l’Anjou et du Maine«, 1878.

''C'') {{Prostrkaně|Sbírky rozsudků a nálezů}}. 1. S českými zemskými deskami srovnati se dají knihy pařížského parlamentu, známé pode jménem {{Prostrkaně|Olim}} (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}). Název vzat odtud, že nejstarší knihy označovány byly od XVII. stol. jako Olim. Druhá kniha počíná totiž slovy: Olim homines de Baiona ... exierunt animo nephando. Pojmenování této druhé knihy Olim přijato pak od XVII stol. pro celou řadu knih od r. 1255 do r. 1318. Olim obsahují text nebo častěji jen tresť učiněných nálezů, jež se dělí ve dva druhy: {{Prostrkaně|inquestae}} (''enquêtes'') a {{Prostrkaně|arresta}} {''arrêts''). První jsou rozsudky vynášené na základě protokolu o svědeckých výpovědech, arresta všecky ostatní nálezy. Olim vydal ve 4 sv. Beugnot r. 1839 v Coll. de doc. inéd. Pro studium Olim jest velmi důležitou pomůckou dílo Boutaricovo »Actes du parlement de Paris« (1863). — Podobně jako parlament pařížský zapisoval své nálezy i parlament normandský. Text však se nám neuchoval. Obsah známe jen z kompilací, které z nálezů těchto čerpaly.— 2. ''Coutumes notoires et jugées au Châtelet de Paris'', zv. též ''Sentences du parloir aux bourgeois'', sbírka nálezů pařížs. Châteletu z doby od r. 1300–87. Tištěna u Brodeaua v dodatku k jeho »Cout. de Paris« (1658, 1669). — 3. ''Décisions de Jean Desmares'', sbírka 422 soudních nálezů, skládá se ze 2 částí, z nichž prvá sepsána teprve po r. 1380, druhá o něco později. Mnohé nálezy se opakují nebo si odporují. Sbírka připisuje se radovi a generálnímu advokátu pařížského parlamentu {{Prostrkaně|J. Desmaresovi}}, r. 1382 k smrti odsouzenému. Vyd. od Brodeaua l. c. Z ostatních sbírek soudních nálezů uvádíme zejména sbírku {{Prostrkaně|Remešskou}} (vyd. Varin l. c.) a {{Prostrkaně|Pikardskou}} (vyd. Marnier v »Anc. cout. inédit de la Picardie«, 1840).

''D'') ''Établissements'' a ''Ordonnances''. Prvým slovem označovány statuty všeobecné závaznosti v době starší, druhým v době pozdější. Větší intensivnosti nabývá nařizovací moc královská od {{Prostrkaně|Filipa Augusta}}, od něhož znám jest t. zv. testament z r. 1190, upravující činnost král. soudních úředníků, a dále pak od {{Prostrkaně|Ludvíka}} IX., který vydal r. 1254 ''ordonnance pour la réformation des moeurs'' a asi kolem r. 1260 ordonnanci o reformě průvodního řízení. Ordonnanci přibývá za nástupců Ludvíka IX., a upravuje se jimi hlavně právo ústavní a správní, soudní zřízení a právo processní.

Nové stadium ve vývoji francouzského práva nastává na sklonku druhého období regimu feudálního. Kolísavé a rozmanité právo obyčejové rediguje se ve větší sbírky, královskými ordonnancemi, praxí parlamentů a doktrinou zavádí se aspoň částečná jednota. Až skoro do konce XV. stol. platila ve '''F'''-ii různá místní obyčejová práva, jejichž sbírky, pořizované od osob soukromých, novějším poměrům nijak již nevyhovovaly. Chopili se tedy králové sami myšlénky, vydati officielní sbírky právních obyčejů. (Srv. {{Prostrkaně|Coutume}}.) V Montil-les Toursu vydal Karel VII. r. 1453 edikt, kterým nařizoval, aby lidé všech stavů znalí práva obyčejového zapisovali a jemu k prozkoumání od parlamentu posílali ''usages et coutumes''. V práci pokračují nástupci Karlovi až do 2. polovice XVI. stol. Nejen že se publikují mnohé zvyklosti dosud neredigované, velký počet obyčejů již vyhlášených se reviduje a opravuje. Ve 2. pol. XVI. stol. byla práce v podstatě skončena. Jen několik málo sbírek právních zvyklostí vydáno ve stol. XVII. a XVIII. Důležitým pramenem pro seznání obyčejového franc. práva jsou nejen sbírky takto redigované, nýbrž i protokoly sepsané o jednání, jež zaváděno bylo ke zjištění právních zvyklostí. Celkem sluší rozeznávati dvě officielní redakce právních obyčejů. Při druhé hleděno k právu římskému, které ve '''F'''-ii pilně se pěstovalo, více než při redakci první. Poznamenati jest, že v dotčených officielních sbírkách není obsaženo veškeré právo jednotlivých provincií. Při sepisování předpokládalo se jako samozřejmý právní pramen obecné právo původu částečně římského, částečně germánského. Hlavní snahou bylo zapsati jen místní zvláštnosti, které se vyskytaly nejvíce v oboru práva soukromého. Mají tedy jmenované officielní sbírky velikou důležitost hlavně pro studium práva soukromého. Na konci XVII. stol. zamýšlel {{Prostrkaně|Laurière}} vydati v jedné veliké sbírce všechny coutumes již publikované. Práce, kterou nedokončil, provedena byla r. 1724 {{Prostrkaně|Bourdotem de Richebourg}}. Jest to ''Nouveau coutumier général de France'', o 4 sv. Obsahuje všechny až do r. 1724 redigované coutumes (počtem 52) s redakčními protokoly a zahrnuje též starší sepsání a spracování právních obyčejů.

Byvše sepsány, přestávají se již právní obyčeje vyvíjeti. Moc pravotvorná náležela od XVII. stol. již jen králům samotným. Projevem moci té byly královské ordonnance, jež možno rozděliti dle století, jak byly vydány. Ordonnance ze XVI. stol vydávány byly ještě za jakéhosi vlivu generálních stavů, v XVII. a XVIII. stol. však z pouhé iniciativy královy. Charakteristickou známkou ordonnanci století XVII. jest, že zavádějí jednotu v oboru práva veřejného. Uvésti sluší zvláště tyto ordonnance Ludvíka XIV.: z r. 1667 o civilním soudním řízení t. zv. ''Code Louis'' (značný počet článků přešel do platného nyní ''Code de procédure civile'' z r. 1806), z r. 1670 ordonnance o trestním právu a řízení, z let 1667, 1672 a 1687 ordon. o správě měst, z r. 1669 ordon. o vodách a lesích, z r. 1673 ordon. obchodní, z r. 1681 ordon. o námořnictví, z r. 1695 o duchovním soudnictví. Ordonnance z XVIII. stol. snaží se zavésti jednotu v oboru práva soukromého a pak odstraniti některé zbytky starého feudalismu. Buďtež tu jmenovány ordonnance redigované d’Aguesseauem: z r. 1731 o darováních, z r. 1735 o závětech, z r. 1747 o substitucích, jež pojaty byly později do ''Code civil''. Roku 1776 vydány dva dekrety, z nichž jeden zrušil právo mistrovství (v oboru živnostenském), druhý roboty, r. 1779 zrušeno nevolnictví na statcích královských, r. 1787 dána protestantům civilní svoboda atd. Četné jsou sbírky král. ordonnanci, jež vydány byly počínajíc XVI. stol. Chronologickou sbírku od r. 1108 až do krále Jindřicha IV., ''Les édits et ordonnances des rois de France'', vydal Fontanon. Dle látky sestavil ordonnance a pod jménem ''Code de Henry III.'' vydal Brissonius. Dílo jeho bylo vlastně projektem zákona, avšak nedostalo se mu královské sankce. Jsouc velice oblíbeno, bylo často vydáváno, zejm. r. 1603 od Charrondasa, pak r. 1615 a 1622. Podobný jest ''Code de Henry IV.'' od Cormiera (1615) a ''Code de Louis XIII.'' od Corbina (1628). R. 1687 vydal Blanchard král. ordonnance od r. 1115 a nazval sbírku ''Table chronologique''. Konečně chopila se vláda sama myšlénky, uspořádati úplnou officielní sbírku ordonnancí. Provedení svěřila třem právníkům: Berroyerovi, Logerovi a Laurièrovi. R. 1723 vyšel prvý svazek této sbírky (zv. obyč. ''Collection du Louvre'') pod názvem ''Ordonnances des rois de France''. Ve vydávání pokračovali až do r. 1849: Secousse, Villevault, Bréquigny, Camus, Pastorel a Pardessus. Vyšlo celkem 21 sv. Důležitou pomůckou k užívání této sbírky, jež sáhá do r. 1514, jest ''Table chronologique'' od Pardessusa (1847). Výbor nejdůležitějších zákonů až do revoluce podán jest v ''Recueil général des anciennes lois françaises'' od Jourdana, Isambérta, de Crusy a Taillandiera (1822–33, 29 sv.). Novější sbírku vydali: Walker: ''Collection complète des lois, édits'' etc. ''antérieurs à 1789'', obsahující zákony od r. 1420 do 1788 (5 sv., 1835—37) a Galisset: Corps du droit français, obsahující zákony od r. 1789—1854 (16 sv., 1827-54).

Kromě prací zákonodárných sluší zmíniti se ještě o bohaté právnické literatuře. Více než na universitách pěstováno bylo franc. právo od praktiků. Zvláštním druhem literární činnosti byla t. zv. ''jurisprudence des arrêts''. Parlamenty účastnily se totiž zákonodárné činnosti též tím, že vydávaly v plném shromáždění všech komor nálezy závazné pro nižší soudy zv. ''arrêts de règlement''. Byl to prostředek ustáliti jurisprudenci ve věcech pochybných a sporných mezi theoretiky a praktickými právníky. Tyto nálezy sestavovali a spracovávali, pojíce k nim výklady, t. zv. arrêtisté, jejichž práce dělí se dle jednotlivých parlamentů. Nejvíce bylo arrêtistů parlamentu pařížského. Uvádíme hlavně {{Prostrkaně|Denisartovu}} ''Collection de décisions nouvelles'', přeprac. od Camusa a Bayarda (1783—90). — Větší jest literatura kommentářů práva římského i práva obyčejového. Z romanistů buďtež zvláště uvedeni: {{Prostrkaně|Cujatius}} (Cujas, 1522—90), {{Prostrkaně|Hotmann}} (1524–90), {{Prostrkaně|Donatus}} (Doneau, 1527—91) a {{Prostrkaně|Godofredus}} (Godefroy, † 1622). Z kommentatorů práva obyčejového nejslavnější jest {{Prostrkaně|Molinaeus}} (Dumoulin, 1500—66), který se proslavil též v právu římském. Od něho pochází zejm. pojednání ''Oratio de concordia et unione consuetudinum Franciae'', kde podává návrh na jednotu právních obyčejů. Před smrtí svou vydal apostilly čili poznámky ke všem právním zvyklostem franc. Dokazuje tu, že různá ustanovení právních obyčejů plynou z týchž zásad. Z ostatních kommentátorů stůjtež tu: Guy {{Prostrkaně|Coquille}} (1523—1603), od něhož jest ''Institution au droit des Français'', {{Prostrkaně|Loysel}} (1536—1617), známý svými ''Institutes coutumières'', k nimž podal výtečný výklad {{Prostrkaně|Laurière}} (s dodatky a doplňky vyšly naposledy od Dupina a Laboulaye, 1846), {{Prostrkaně|Lamoignon}} (1617—77), který ve svých Arrêtés hlásá myšlénku všeobecného zákona pro celou '''F'''-ii, {{Prostrkaně|Domat}} (1625—95), autor velkého díla ''Les lois civiles dans leur ordre naturel'', {{Prostrkaně|Laurière}}, jenž vydal zvláště ''Glossaire du droit français'' (1704, 2 sv.) a ''Bibliothèque des coutumes'', cenný výklad zvyklostí pařížských a j. spisy, {{Prostrkaně|Argou}}, spisovatel díla ''Institutions au droit français'' (1692), {{Prostrkaně|Bourjon}} se svým ''Droit commun du la France'' z r. 1747, {{Prostrkaně|Pothier}} (1699—1772), přední z právníků před revolucí, proslulý hlavně svým ''Traité des obligations'' z r. 1761 (vydal též r. 1740 kommentář o obyčejích orléanských) a dotčený již shora {{Prostrkaně|d’Aguesseau}} (1669–1751). Poslední stadium vývoje franc. práva nastává revolucí, která uspíšila vydání dávno již postrádaného jednotného civilního zákona, jakož i ostatních moderních zákonů. Jak došlo k sepsání všeobecného zákonníka občanského pro '''F'''-ii, vypsáno jest ve článku {{Prostrkaně|Code Napoléon}}.

{{Prostrkaně|Literatura}} právních dějin franc. (kromě spisů uvedených ve článku Coutume): A. Gautier, Histoire du droit français (3. vyd., Paříž, 1887); Beaune, Introduction à l’étude hist. du droit coutumier (1880); Laferrière, Essai sur l’hist. du droit fr. (1859, 2 sv.); Fresquet, Précis de l’histoire des sources du droit fr. (Aix, 1861); Klimrath, Travaux sur l’hist. du dr.fr. précédés d’une préface par Warnkönig (Štrasburk, 1843, 2 sv.); Pardessus, Essai hist. sur l’organisation judiciaire jusqu’à la fin du règne de Louis XII. (1851); Glasson, Histoire du droit et des institutions de la France (1887 až 1893, dosud 5 sv.).

{{Prostrkaně|Z bibliograf. prací}} o franc. právu stůjtež tu: Camus, Lettres sur la profession d’avocat (5 vyd. Dupinovo, Paříž, 1832, 2 sv.); Varée, Répertoire bibliographique de législation (t., 1870); Bibliogr. ou Catalogue général des livree de droit (1871) a Bibliogr. de la France (od r. 1811). Pro {{Prostrkaně|praxi}} jsou důležitá tato díla: Dalloz, Jurisprudence général (nové vydání o 44 sv. v Paříži 1846—64 a doplňky od r. 1888); týž, Jurisprudence général (od r. 1845 ročně i sv.); Sirey, Recueil général des lois et des arrêts (vychází od r. 1804 a počíná r. 1791); Bulletin des lois, officielní sbírka zák., vych. od r. 1794 (zák. od r. 1789—94 vyšlé obsahuje Avant-Bulletin); shora uvedená již publikace Jourdanova, de Crusyova, Isambertova a Taillandierova.

{{Prostrkaně|Právnické časopisy}}: Revue de législation et de jurisprudence (od r. 1834—51, od té doby Revue critique de la jurisprudence), Revue historique de droit fr. et étranger (v Paříži 1855—69, od té doby Revue de législation ancienne et moderne), Revue pratique de droit fr. (od r. 1856), Bulletin de la Société de législation comparée (v Paříži od r. 1869) a Annuaire de législation étrangère (od r. 1872), Journal du droit international privé, vyd. od Cluneta (od r. 1874), Gazette des Tribunaux (od r. 1825), Le Droit (od r. 1835). V Německu založen byl r. 1869 Pucheltem pro franc. civilní právo časopis, který od roku 1885 řídí Heinsheimer (v Mannheimě).

Praktická {{Prostrkaně|vydání zákonů}}: Durand a Paultre, Code général des lois françaises; Rivière, Hélie a Pont, Codes français et lois usuelles; Roger a Sorel, Royer-CoIlard a Mourlon, Codes Tripier, Codes Rogron, Codes annotés od Dalloza a Vergéa, od Sireye, Gilberta, Hélia a Couzona.

{{Prostrkaně|Královská moc}} a {{Prostrkaně|instituce prvých Kapetovců}}. Hugo Capet zvolen byl za krále r. 987, hlavně vlivem církve. Hodnost královská stala se totiž volebnou již v X. stol. za posledních Karlovců. Korunovační obřad královský měl ráz náboženský a vštěpoval v století X., kdy církev byla ještě všemohoucí, všem poddaným hlubokou úctu a bázeň před králem. Vedle povahy náboženské měla král. moc též ráz feudální. Král byl nejen vlastníkem svého území, nýbrž i suverénem všech velkých lenníků, jichž bylo při nastoupení Huga Capeta na trůn pouze 6, za Ludvíka VII. však již 12 (přibyloť 6 duchovních pairů). Jsouc s počátku volebnou, stala se monarchie Kapetovců dědičnou teprv od Filipa Augusta. Feudalismus, který opanoval celý veřejný život, měl tu vliv i na moc královskou. Týž princip dědičnosti, který byl prováděn při lénech, zavládl i při moci královské. Vyvinul se z obyčeje (i v jiných státech platného), že králové ještě za svého živobytí přibírali k vládě své syny. Zásada prvorozenství byla uznána definitivně od Ludvíka Velkého.

Bezprostředná vládní moc králova vztahovala se v prvém období feudální vlády pouze na území, které náleželo králi přímo jako vlastnictví. V území říšských lenníků vládli lenní páni sami. Jako Karlovci obklopeni jsou i Kapetovci velkým počtem úředníků a služebníků, kteří vykonávali jednak osobní služby královské, jednak veřejnou správu. Z úředníků těch uvádějí se: ''camerarius'' (strážce král. pokladu), ''buticularius'' (pán nad vinicemi), ''senescalcus'' (stolník král., který měl také funkce vojenské a soudní) a ''cancellarius'' (který měl na starosti podpisy a vyhotovování král. listin). V městech, která byla podřízena přímo moci královské, nalézala se správa v rukou t. zv. ''prévôts'' (proboštů, představených, ''praepositi''), kteří vybírali pro panovníka příjmy a vykonávali zároveň soudnictví. Zmínka o nich děje se poprvé za Roberta II.; někdy nazývají se též ''baillis''. Pod nimi jsou ''viguiers'' neb ''voyers'' (''vicarii'' nebo ''viarii''), kteří nastoupili asi po vikářích, podřízených hrabatům v době Karlovců. — Ačkoli i za Kapetovců byla moc královská zásadně neobmezená, jako za Meroveovců a Karlovců, brali králové v důležitých otázkách politických na pomoc říšské velmože a vasally. Svolávání jich záviselo však na vůli králově a nebylo pro ně, ani co se týče místa, ani času, žádného pravidla. Někdy svoláváni bývali říšští magnáti v ''curiae generales'', jindy v ''curiae provinciales''. Také moc zákonodárnou vykonávali králové často za účastenství velmožův a vydávali s jejich svolením nebo souhlasem král. listiny.

Co se týče {{Prostrkaně|soudnictví}}, byl ve sporech mezi králem a jeho velkými vasally příslušný t. zv. {{Prostrkaně|soud pairů}} čili říšských baronů, velkých lenníků, který ve XIII. stol. pohlcen byl novým soudním dvorem, {{Prostrkaně|parlamentem}}. — {{Prostrkaně|Dvůr královský}} (''curia regis'') byl vůbec také nejvyšším soudem. Soudnictví vykonávali tu nejen velmoži, nýbrž i pomocníci práva znalí, duchovní i světští. V té míře, jak vzrůstaly statky královské, množil se i počet záležitostí, jež před královským dvorem vyřizovány. Páni dvůr znenáhla opouštěli, tak že složen byl pak pouze z duchovních a měšťanů, kteří vykonávali spravedlnost ve jménu králů franc. Tento vývoj dokonal se, počínaje vládou Ludvíka VII., a dvorští radové měli na starosti instruování a přípravu všech soudních záležitostí.

Již shora učiněna o tom zmínka, že v prvém období soustavy lenní byl každý pán suverénem ve svém území a vykonával všechna práva, která později přiznána byla králům franc. Veliké části těchto práv domohla se v XI a XII. stol. i jednotlivá města, která zbohatnuvše obchodem, nechtěla snášeti moc pánů feudálních a podnikla proti ní prudký boj. Zápas skončil ve prospěch měst, jimž vydávány výsady a listiny na četná práva politická a na samostatné soudnictví. Od té doby, co se města emancipovala, platilo ve '''F'''-ii vedle práva lenního, římského a církevního, jímž spravovalo se duchovenstvo, ještě obyčejové právo městské.

{{Prostrkaně|Druhé období lenní soustavy}} (od století XIII. do XVI.). S lenními pány zahájila boj také moc královská a mohla tím spíše zvítěziti, že moc lenních pánů seslabována byla již zápasem jejich s městy. Na druhé straně rostla moc Kapetovců spolkem s církví. Jsouce ochránci církve, byli Kapetovci od církve také podporováni. Z duchovních sestávali většinou úředníci královští. Od duchovenstva dostávalo se králům též peněz v čas potřeby, duchovenstvo zaopatřovalo jim také vojsko. Nový způsob vojenství (stálé vojsko zavedeno bylo za Karla VII.) byl rovněž jednou z příčin, které zasadily velkou ránu soustavě feudální a změnily politické i právní poměry. Konečně i obnova studia římského práva pomohla podkopávati zřízení lenní a vztyčovala na jeho ruinách všemohoucí moc královskou, jež si znenáhla osobila většinu práv lenních pánů a změnila tak práva seniorská v práva královská čili regální.

Co se týče {{Prostrkaně|moci zákonodárné}}, měl jedině král právo vydávati zákonné předpisy, vztahující se na celé království. Od XIV. st. (od r. 1302 do 1615) opírali se králové často o {{Prostrkaně|generální stavy}}, sněmovní sbory, jež se skládaly ze šlechty, duchovenstva a třetího stavu (měšťanstva), avšak nebyli hlasem jejich, který byl pouze poradný, nijak vázáni. Zákonodárné akty královské nazývaly se: {{Prostrkaně|ordonnance}}, {{Prostrkaně|edikty}}, {{Prostrkaně|deklarace}}. Ordonnancemi, které byly akty nejdůležitější, rozuměly se obyčejně ony zákonné předpisy, které vyhovovaly přáním a tužbám generálních stavů a platily pro celou říši. Edikty vztahovaly se často jen na zvláštní záležitost a vydávány bývaly z pouhé vůle král., bez intervence stavů. Deklaracemi vykládal neb rozvíjel král dřívější předpisy, dané v ediktech neb ordonnancích. Vedle těchto všeobecných aktů vydávali králové výsady pro jednotlivé osoby. Pro svolávání gener. stavů neplatila v prvých dobách žádná pravidla. Král svolal brzo všechny tři stavy společně na jedno místo, brzo jen některé stavy, brzo zase jen stavy některých provincií, a to v dobách různých. Jedním z prvých výsledků působnosti gener. stavů v záležitostech veřejných bylo prohlášení {{Prostrkaně|Salického zákona}} z roku 1317 o nástupnictví na franc. trůn. R. 1338 usnesli se gener. stavové, jak se zdá poprvé, že na příště nemůže se vybírati v království žádných berní, k nimž by stavové nesvolili. — Jako v zákonodárství, tak jevili gener. stavové velkou účasť i v organisaci vojenské, v soudnictví, ve správě finanční a ve správě vůbec.

{{Prostrkaně|Soudnictví}} vykonával král zvláštními orgány, kteří vedle funkcí soudních měli též funkce správní, zejména finanční. Nejníže stáli úředníci zv. ''prévôts'' (probošti). Soudili jen nešlechtice. Ačkoli kompetence jejich upravena byla teprve ve XШ. stol., existovali již od počátku panství Kapetovců. Proboštství (''prévôté'') pařížské mělo zvláštní organisaci a také větší kompetenci nežli proboštství ostatní. Nad probošty stáli úředníci zv. {{Prostrkaně|bailliové}}, o nichž se děje poprvé zmínka r. 1190 v testamentu Filipa Augusta. Baillis vedli dozor nad probošty a vykonávali soud ve slavnostních shromážděních, jež svolávali do hlavnějších měst své správy. Na jihu odpovídali této hodnosti {{Prostrkaně|sénéchalové}}. Jako finanční úředníci skládali bailliové ze své činnosti v Paříži účty. Jsouce úředníky král. a majíce moc krále zastupovati, předsedali při feudálních soudech, rozhodujících spory mezi král. vasally. Tím lišili se značně od proboštů, kteří měli jurisdikci jen nad nešlechtici. Nejvyšší soudní stolicí byl {{Prostrkaně|parlament}}, který povstal oddělením soudních záležitostí královského dvora od záležitostí správních. Následkem vzrůstu záležitostí, jež od král. dvora byly vyřizovány, bylo nutno rozděliti král. dvůr na dvě části: na {{Prostrkaně|král. radu}} čili {{Prostrkaně|velkou radu}}, které byly svěřeny záležitosti správní, a na ''chambre aux plaitz'' pro konání spravedlnosti. Rozdělení toto nastalo již na poč. XIII. stol. za sv. Ludvíka. Soudní oddělení nazýváno bylo později {{Prostrkaně|parlamentem}}. Parlament skládal se s počátku ze tří komor, a sice: ''la grand’ chambre'', ''la chambre des requêtes'' a ''la ch. des enquêtes''. V pol. XV. stol. přibyla k tomu čtvrtá komora, zv. ''la Tournelle''. Nejhlavnější byla velká komora, která často sama nazývána byla parlamentem. Podle ordonnance z r. 1302 měl parlament pařížský ročně jen 2 zasedáni, později 4. Členy parlamentu jmenoval původně král; teprv od poč. XV. stol. (ordon. ze 7. ledna 1400) ustanovoval členy parlament sám u přítomnosti kancléře. Několik ordonnancí ze stol. XV. stanoví, že parlament má králi navrhnouti tři kandidáty, z nichž král jednoho si vyvolí. Od Františka I. stala se místa v parlamentu prodejnými.

Působnost pařížského parlamentu byla velice rozsáhlá. Hrál velikou roli nejen v záležitostech civilních a trestních, nýbrž i v životě sociálním a politickém. Činnost jeho se vztahovala na př. mezi jiným na řemesla a průmysl, na vyučování, na záležitosti náboženské atd., ba parlament měl velikou účasť i v zákonodárství. Jako český zemský soud vedl zemské desky, do nichž zapisoval mimo jiné též sněmovní usnesení, tak vkládal parlament do svých úředních knih král. ordonnance. Během času počal parlament dotčeného práva zápisu užívati tím způsobem, že pokládal se za oprávněna činiti proti zápisu námitky, popřípadě ordonnancí ani nezapsati. Králové brali sice právo toto v odpor, avšak přes to zachoval si parlament velikou váhu v politickém životě '''F.''' — Po způsobu parlamentu pařížského zřídili králové franc. během XV. a XVI. stol. parlamenty v jednotlivých provinciích. Půda byla příznivá zvláště tam, kde již ode dávna existovaly vyšší soudní tribunály, jako v Normandii ''échiquier'', v Champagni ''les grands jours''. Staré tyto soudy byly ponechány a proměněny v parlamenty. Postupně zřízeny byly tyto provinciální parlamenty: {{Prostrkaně|toulouský}} r. 1302 (pak zrušen a znova zřízen r. 1410), {{Prostrkaně|grenobleský}} r. 1453, {{Prostrkaně|bordeauxský}} r. 1460, {{Prostrkaně|burgundský}} r. 1476, {{Prostrkaně|rouenský}} r. 1499, {{Prostrkaně|provenceský}} r. 1501, {{Prostrkaně|trévouxský}} r. 1538 a {{Prostrkaně|rennský}} r. 1553.

Královské soudnictví vyvinovalo se na ujmu soudnictví lenních pánů již od XII. štol. Vedly k tomu t. zv. ''cas royaux'' (případy vyhrazené jen soudnictví královskému), dále {{Prostrkaně|appellační právo}} král., {{Prostrkaně|praevence}} (strana mohla se totiž obrátiti na úředníka král. a pominouti soud seniorský), pak {{Prostrkaně|královské měšťanství}} (právo býti souzenu jen před soudem král. udíleno bylo totiž i cizím osobám, které náležely vlastně před soud seniorský) a jiné prostředky. — {{Prostrkaně|Rada král.}}, {{Prostrkaně|velká rada}} čili {{Prostrkaně|úzká rada}}, {{Prostrkaně|soukromá rada}} (''grand conseil'', ''c. étroit'', ''c. privé'') měla od vzniku parlamentu jen činnost vládní a správní. Složení této rady a způsob jmenován! radů nebyl určitý. Příslušnost rady ztenčována byla různými novými tribunály, jako byly vedle parlamentu: {{Prostrkaně|účetní dvůr}}, {{Prostrkaně|komora pokladu}}, {{Prostrkaně|dvůr mincovní}} a {{Prostrkaně|dvůr daňový}} (srv. {{Prostrkaně|Finance}}). V radě král. byly připravovány obyčejné král. ordonnance, v král. radě činěna správní opatření, týkající se záležitostí král., zejména finančních. Rada král. řešila též konflikty mezi neodvislými jurisdikcemi a rušila nálezy parlamentu, jež byly nejasné, spočívaly na omylu nebo byly protizákonné. Král mohl také každou záležitost, která ještě u některého z jeho soudů nebo parlamentů nebyla vyřízena, potáhnouti před svůj soud. Ve století XV. odděleny byly v parlamentu soukromé věci královy od veřejných.

{{Prostrkaně|Doba monarchie absolutní}} trvala od XVI. do XVIII. stol. Počínajíc XVI. stoletím ustavila se '''F.''' takořka úplně. Královské území, které se za prvních Kapetovců obmezovalo jen na l’Ile de France a na Orléannais, zvětšovalo se znenáhla novými provinciemi, až mělo v XVI. stol. bezmála touž rozlohu jako za revoluce. Nejdůležitější bylo, že z '''F.''' vytlačena byla Anglie, která dříve tam měla rozsáhlé území. Moc král. stávala se od té doby čím dále neobmezenější a nedbala ani odporu parlamentu při mnohých příležitostech, ani se v pozdější době neopírala již o gener. stavy. Tradicí vyvinuly se tyto zásady, které tvořily čásť veřejného práva franc.: 1. Když některý princ vstoupil na franc. trůn, splývaly jeho statky soukromé se statky korunními. Žádným způsobem nemohl si vyhraditi vlastní své statky, jež stávaly se majetkem národním. 2. Statky, jež dávány byly jako apanáže synům královým, navracely se opět koruně, zemřel-li syn bez mužských dědiců. Na ujmu tohoto práva návratného nemohly ony statky býti zcizovány. 3. Statky král. byly nezcizitelné a nepromlčitelné, a jestliže z naléhavé příčiny zcizení někdy výjimečně se stalo, bylo pokládáno jen za pouhou zástavu, jež mohla býti vykoupena, aniž se mohla někdy činiti námitka promlčení. Později (od r. 1566, kdy vydána ordonnance de Moulins) činěn rozdíl mezi malým domaniem, které mohlo býti zcizeno, a velkým domaniem, jež bylo naprosto nezcizitelné. Dnes jest domanium státní zcizitelné a jen některé jeho části, určené pro všeobecné užívání státních občanů, nemohou býti předmětem individuálního přivlastnění.

V době absolutního království vyvinuly se též zvláštní poměry {{Prostrkaně|státní}} (neb lépe řečeno královské) {{Prostrkaně|služby}}. Úřednictvo, místo aby bylo za úřad svůj placeno, musilo samo státu platiti jistou sumu za udělení své hodnosti a z výtěžku úřadu se živilo. Na počátku byly služby veřejné odvolatelné a dočasné, od r. 1319 byly dávány v pacht, za Ludvíka XI. od r. 1467 udělovány byly na doživotí (úředníci stávali se totiž neodstranitelnými) a konečně za Ludvíka XII., Františka I. a Jindřicha IV. stávaly se úřady dědičnými a mohly od držitelů býti též prodávány. Úřední službou vyvinula se úřední aristokracie, jež osvobozena byla od placení daní. Generální stavové příčili se prodejnosti úřadů, avšak marně. Zmíniti se sluší zvláště o odporu stavů v Blois z r. 1576. Edikt z r. 1771 zrušil dědičnost úřadů, avšak pro odpor nebyl vykonáván; Ludvík XVI. jej r. 1777 obnovil. Revoluce učinila však konec prodejnosti úřadů.

Náležela-li {{Prostrkaně|moc zákonodárná}} již ve druhém období vlády feudální pouze králi, tím spíše bylo tak v době monarchie absolutní. Nicméně během XVI. stol. a pak ještě na poč. XVII. stol. (do r. 1614) králové občas svolali gener. stavy a brali ohled na jejich přání a stížnosti. Od té doby však vykonávali moc zákonodárnou úplně samostatně. Jako dříve byly projevem zákonodárné moci {{Prostrkaně|ordonnance}}.

{{Prostrkaně|Generální stavové}} skládali se jednak z osobně přítomných členů (šlechticů a prelátů), jednak ze zástupců (na př. klášterů a měst). Kláštery volily obyčejně člena svého řádu, ba i cizí osobu. V městech, která stála pod proboštem, jmenoval poslance městské probošt, ve městech ostatních městský sbor (''corps de ville''), totiž maire a konšelové. Konečně rozšířila se volba ve všech městech. Co se týče záležitostí, jež by náležely před gener. stavy, nebylo žádného určitého pravidla. Stavové hleděli si zabezpečiti sice jisté praerogativy, avšak králové, jsouce na to žárlivi, stavěli se proti tomu, aby si udrželi moc neobmezenou. Králové vůbec neradi svolávali gener. stavy a činili tak, jen když byli v úzkých. Od r. 1614—1789 nebyli stavové vůbec svoláváni. Příčina toho nespočívala jen v tom, že se králové obávali jejich moci, nýbrž i ve vnitřních poměrech, ve složení gener. stavů, v rivalitě jednotlivých stavů mezi sebou. — Vedle gener. stavů existují {{Prostrkaně|shromáždění notáblů}} (''les assemblées de notables''), jejichž členové bývali jmenováni králem z vynikajících osob šlechty, duchovenstva, ba i měšťanstva. Byli-li gener. stavové jen sborem poradným, byla jím tím spíše shromáždění notáblů. Král mohl dle své libosti přijmouti nebo zamítnouti jejich usnesení. — V jistém směru obmezován byl král i {{Prostrkaně|stavy provinciálními}}, jejichž hlavním úkolem bylo fixovati a repartovati daně a podnikati veřejné práce na účet provincie. Složeny byly rovněž jako stavy gener. ze 3 stavů. Měli také právo, obraceti se na krále s přáními a tužbami v záležitostech týkajících se provincií nebo ve všeobecných zájmech země. Provinciální stavové střední '''F.''' přestávali býti svoláváni počínajíc r. 1451. Když státní rada dle finančních poměrů země sama stanovila nutné sumy daní a posílala do každé provincie kommissaře, aby žádali na provinciálních stavech díl na ně připadající, bylo úkolem stavů provinciálních pouze odhlasovati daně, které byly žádány.

Jako parlament hrály dosti velikou politickou roli též ostatní suverénní dvory a tribunály, které soudily bez odvolání, jako {{Prostrkaně|komory účetní}}, {{Prostrkaně|daňové dvory}} a {{Prostrkaně|velká rada}}. Podobně jako parlament měly právo zapisovati ordonnance vztahující se do oboru jejich příslušnosti a činiti proti zapsání námitky. Práva posledního užívaly zvláště od doby Ludvíka XI. Právo to bráno od králů v odpor a všelijak obmezováno, na př. ordonnancí de Moulins a pak deklarací z r. 1673, která dovolovala odpor pouze po učiněném zápisu, a to ještě jen ve lhůtě osmidenní. — R. 1715 vráceno suverénním tribunálům právo činiti odpor ještě před zápisem. Právo toto zavdávalo vůbec velmi často podnět k rozporům mezi králem a parlamentem. Zápas mezi oběma mocmi byl zvláště prudký v posledních létech Ludvíka XV. Počátkem let sedmdesátých XVIII. stol. parlament docela suspendoval svá zasedání a nahrazen byl na čas parlamentem improvisovaným; nastoupením Ludvíka XVI. r. 1774 byl však znova zřízen. Svým odporem proti moci královské zjednával si parlament obecnou popularitu jako strážce politických svobod '''F.''' Když však za Ludvíka XVI. užíval svého odporu v duchu reakcionářském, stoje na straně tříd privilegovaných (běželo na př. o zrušení roboty, o udělení svobody protestantům atd.), pozbyl své populárnosti.

V oboru {{Prostrkaně|moci výkonné}} podporováni byli králové svými {{Prostrkaně|ministry}} a {{Prostrkaně|státní radou}}. V provinciích měli v XVI. stol. moc skoro neobmezenou {{Prostrkaně|guvernéři}}. Znenáhla se však moc jejich tenčila a přešla na {{Prostrkaně|intendanty}}. Jaké původně byly funkce ministrů, nesnadno jest určiti. Teprv od XVI. stol. jest činnost ministrů (státních sekretářů) dosti určena. — Předchůdce své měli státní sekretáři v bývalých král. písařích a notářích, kteří za Filipa Krásného dostali jméno ''clers du secré''. Později svěřeny jim záležitosti finanční a pak vůbec všechny státní záležitosti, tak že pak se nazývali ''secrétaires des finances et commandements du roi''. Jindřich II. řádem z r. 1547 stanovil 4 finanční sekretáře a přidělil jim jistý počet provincií a zemí. Poněvadž se tenkráte nečinil rozdíl mezi jednotlivými odvětvími veřejné správy, náležely sekretářům všechny záležitosti té které provincie. R. 1559 vyskytuje se poprvé název ''secrétaire d’état''. Od této doby byli připouštěni státní sekretáři do různých sekcí král. rady, měli však jen právo přítomnosti, nikoli právo účastniti se úvah. Velké důležitosti nabyli státní sekretáři za Ludvíka XIV. a stali se po něm pravými pány '''F.''' Byli za něho 4 státní sekretáři. Jeden z nich měl na starosti záležitosti vnější, druhý král. dvůr a záležitosti církevní, třetí námořnictví, námořský obchod a kolonie a čtvrtý soudnictví. Vedle státních sekretářů sluší jmenovati {{Prostrkaně|kancléře}}, zaměstnaného správou soudnictví a šéfa úřednictva, a {{Prostrkaně|generálního finančního kontrolora}}, který soustřeďoval všechny operace finanční a měl pod sebou obchod pozemní, vnitřní i zahraničný, a kommunikační prostředky. Za Ludvíka XV. stalo se v této organisaci jen nepatrné doplnění. — Vedle ministrů měli králové pomocníky ve členech {{Prostrkaně|královské rady}}, jež pak se stala {{Prostrkaně|státní radou}}. Poněvadž k této král. radě vznášeny byly také záležitosti u jiných soudů rozhodované, oddělil se od ní r. 1497 stálý tribunál, jemuž dáno jméno ''grand conseil''. Náležely před něj záležitosti odvolací od parlamentů franc. Vedle toho byl výsadním soudem pro některé osoby a záležitosti. Státní rada skládala se na základě řádu z r. 1630 z radů řádných, kteří zasedali celý rok, a z radů semestrových a kvatrimestrových, kteří zasedali střídavě po 6 nebo 4 měsíce. Dělila se na několik sekcí. (Srv. Conseil du roi.) Od r. 1661 bylo těchto sekcí šest. Po smrti Ludvíka XIV. reorganisovány byly jednotlivé sekce r. 1713 a zřízena {{Prostrkaně|rada svědomí}} (''conseil de conscience'') pro záležitosti církevní, {{Prostrkaně|rada vnějších záležitostí}} (''c. des affaires étrangères''), {{Prostrkaně|r. válečná}}, {{Prostrkaně|r. námořní}}, {{Prostrkaně|r. vnitřních záležitostí}} (''c. du dedans du royaume''), která odpovídala staré radě depeší, {{Prostrkaně|r. finanční}}, {{Prostrkaně|r. obchodní}} a {{Prostrkaně|r. stran}} (''des parties''). Na konci vlády Ludvíka XV. bylo rad jen pět.

{{Prostrkaně|Guvernéři}} zřízeni byli v provinciích ke konci XV. stol., když moc král. byla již dosti silná. V XVI. stol. činnost těchto guvernérů neboli {{Prostrkaně|generálních místodržícich}} král. byla blíže určena a obmezována na záležitosti vojenské. Za Františka I. čítalo se ve '''F'''-ii 12 gubernií (dle hlavních provincií), které náležely králi. Ordonnancí de Moulins z roku 1566 zapověděno guvernérům vvbírati poplatky a osobovati si moc soudní. Nicméně vykonávali guvernéři v území svém tak rozsáhlou moc, že Jindřich IV. byl nucen s nimi jednati a provincie z moci jejich takořka vykoupiti. Obmezena tedy za Ludvíka XIV. jejich moc a funkce jejich stanovena jen na 3 léta. Největší proměny došla moc guvernérů zřízením t. zv. {{Prostrkaně|intendantů}}. Titul guvernér stal se více jen čestným, a v XVIII. stol. rozšířen byl proto počet gubernií, tak že r. 1789 jich bylo 38. Intendanti byli nejhlavnější podporou moci královské v provinciích. Jimi se moc král. úplně utvrdila. Původ této instituce hledati sluší v oněch členech král. rady (''maîtres des requêtes''), kteří v XVI. stol. konali po provinciích inspekční objížďky (''chevauchées''). Mezi těmito členy král. rady neb vedle nich nalézali se úředníci, kteří mohli vykonávati soudnictví a jmenovati i propouštěti král. úředníky. Nazýváni byli ''intendants de la justice'', ''int. de la j. et police'' nebo ''int. de la j., p. et finances'', též ''commissaires départis dans les provinces pour l’exécution des ordres du roi''. Za Richelieua byla instituce intendantů značně upevněna, existovala však mnohem dříve. R. 1654 jmenováni byli intendanti do všech generálstev (srv. {{Prostrkaně|Finance}} franc.) a r. 1789 bylo jich ve '''F'''-ii 32. Moc jejich byla velmi rozsáhlá. Mohli intervenovati ve všech záležitostech správních oné provincie, jež jim byla svěřena. Záležitosti agrární, obchodní, kommunikační, hospodářské a vůbec všechno, co nyní náleží prefektům, spadalo tenkráte v obor příslušnosti intendantů. I moc soudní vykonávali. K rukám měli úředníky zv. ''subdélégués'', jež sami si volili.

{{Prostrkaně|Správa obcí}} neměla za staré vlády povahy jednotné. Řídila se místními tradicemi a výsadními listinami a dle toho, jak tyto byly rozdílné, byla i sama rozmanitá. Přece však pozoruje se v ní ten společný rys, že spočívala na zásadě kollegiálnosti. Nenáleželať správa městská jedné osobě, nýbrž sboru více osob, jež označovány různými názvy. — Před XVII. stol. možno rozeznávati 3 typy obecní organisace: {{Prostrkaně|syndikát}}, {{Prostrkaně|správu konšelskou}} a {{Prostrkaně|mairii}}. Syndikové byli obecní zřízenci, volení obecním shromážděním a usta- noveník tomu, aby vykonávali usnesení tohoto shromáždění. Před r. 1789 byl syndikát v platnosti v obcích venkovských (vesnických). — V městech rozeznávala se {{Prostrkaně|městská rada}} (''le conseil de ville'') a {{Prostrkaně|městský sbor}} (''le corps de ville''). Rada volena byla od obyvatelstva k usnášení se o obecních záležitostech a sbor městský (složený z konšelů) k provedení těchto usnesení. Konšelové měli kromě toho moc policejní a soudní, která syndikům nenáležela. V některých obcích stál v čele konšelů {{Prostrkaně|maire}} (''maïeur'', ''major''), který však neměl žádné převahy nad ostatními konšely. Ediktem z roku 1692 předepsána byla tato organisace pro celou '''F'''-ii. Způsob jmenování členů sboru městského i rady městské byl velmi rozdílný. Spočíval však vždycky v podstatě na volbě. Vzrůst centralisace a moci král. měl za následek, že samospráva obcí obmezována byla víc a víc, tak že místní svobody vzaly konečně za své. Již Ludvík XI. samosprávu značně obmezoval, Ludvík XIII. ordonnancemi z r. 1622 a 1633 podrobil pak obecní finance kontrole král. zřízenců. V politice obmezovací pokračováno ještě více za Ludvíka XIV. a roku 1683 stanoveno, že každá mimořádná daň obecní musí býti odhlasována obecním shromážděním a schválena králem po předběžné zprávě intendantově. Avšak nejen správa obecních záležitostí byla podrobena kontrole intendantů; vláda vykonávala čím dále tím větší vliv i na volbu obecních zřízenců. Zvláště od r. 1692 pletla se vláda velmi do obecní správy a prohlásila, aby zvětšila pramen svých příjmů, obecní úřady za prodejné. Princip prodejnosti nebyl však trvalým a v XVIII. stol. byl král. předpisy brzo rušen, brzo zase obnovován, dle toho, potřeboval-li král více či méně peněz. Obecní funkce byly tímto způsobem úplně diskreditovány, tak že nikdo nechtěl býti obecním úředníkem. Edikt z r. 1765 pokusil se zavésti do obecních institucí jakousi jednotu. Utvořil pro města 2 rady, jednu složenou ze 6 městských radů, druhou ze 14 notáblů, kteří by se radili s městskými rady a městskými sbory. Edikt vzbudil však odpor a byl r. 1771 odvolán. Jednota měla býti zavedena revolucí r. 1789.

Co se týče {{Prostrkaně|organisace soudnictví}}, sluší uvésti, že vedle dosavadních pravidelných soudů tří stolic (prévôtové, bailliové a sénéchalové, parlamenty) vznikly ještě jurisdikce mimořádné: ''maîtres des requêtes'', ''de l’hôtel'', ''maîtres des eaux et forêts'', ''les prévôts des maréchaux'', ''les grands-jours'' a j.). Charakteristickou známkou starého soudnictví (podobně jako všech úřadů) jest prodejnost, resp. zcizitelnost soudcovského úřadu. Nájemci hleděli pak najatých míst co nejvíce vykořistiti a obtěžovali strany svými požadavky. Opětovnými ordonnancemi byla sice prodejnost a dědičnost soudcovských úřadů zakazována, ale zákazy setkávaly se s malým výsledkem. Kdykoli králové potřebovali nové sumy peněz, tvořili nové úřady a prodávali je. — {{Prostrkaně|Soudy panské}} potrvaly sice až do r. 1789, avšak přišly o značnou část své působnosti. Strany mohly se odvolati z nálezu panských soudců k soudcům královským (k bailliům), kteří mimo to směli následkem práva praevence (jestliže se k nim strany dříve obrátily) podržeti onu záležitost, jež by jinak náležela před soud panský. — Také {{Prostrkaně|soudnictví církevní}}, které dosud trvalo, bylo velmi obmezováno soudnictvím král. (zejména následkem ordonnance villers-cotteretské z r. 1539). — {{Prostrkaně|Soudy municipální}} byly v XVI. stol. vůbec nahrazeny soudy král. a městské úřady podržely jen moc policejní. Vedle dosavadních soudních úředníků povstali znenáhla ještě jiní. Již v XV. stol. měli bailliové, kteří obyčejně náleželi ke stavu šlechtickému, k rukám zástupce zv. ''lieutenants''. Svazek, který byl mezi bailliem a jeho zástupcem, uvolňoval se čím dále více v neprospěch bailliů. Z bývalých příručích stali se praví soudcové. Fungovali po dvou: jeden byl pro záležitosti civilní, druhý pro trestní. Přední z nich, který měl záležitosti důležitější, nazýval se ''lieutenant général''. — K zamezení průtahů ve sporech, jenž nastati mohl tím, že strana měla právo dvakráte se odvolati ke stolicím vyšším, zaveden byl pro spory menší důležitosti r. 155t soud {{Prostrkaně|praesidiálů}}. V XVIII. stol. vážnost praesidiálů velice poklesla. Pařížským ediktem z r. 1563 zavedeny byly {{Prostrkaně|tribunály obchodní}}, jež soudily bez odvolání ve sporech nepřevyšujících 500 liber. Nad tu sumu připouštělo se odvolání k parlamentu. — Velké ordonnance XVI. stol. obsahují mnoho článkův, jež se týkají nešvarů v soudnictví. Jest z nich viděti, jaká nemravnost a zlořády panovaly v tehdejší soudní organisaci. Prodejnost úřadů, dary, jež brali soudcové místo služného, veliký počet soudů mimořádných, zbytečné appellace k velké radě a jiné nešvary illustrují předrevoluční soudnictví.

{{Prostrkaně|Revolucí}} učiněn byl sice konec klidnému vývoji franc. práva, avšak následky její byly blahodárné. Hlavní její příčinou byla nerovnost osob i statků před zákonem. Křiklavou nespravedlností bylo zejména nerovné ukládání finančních břemen jednotlivým třídám obyvatelstva. — Jinou příčinou revoluce byl úplný nedostatek politických svobod a kontroly. Moc královská byla neobmezená, úředníci královští vykonávali všechno. Královská rada, nehledíc na svolení národa, určovala každý rok tajným nálezem výši daně a rozdílela ji na provincie. Počet osob podrobených službě vojenské byl rovněž určován bez intervence země ústřední vládou (král. radou). Tohoto neustálého despotického ovládání nasytila se konečně '''F.''' a hlásila se energicky o svá práva. Instituce politické zůstaly od Richelieua beze změny a zákony civilní nepodrobeny od redakce coutumů žádné podstatné modifikaci. Tato konservativnost zákonodárství za poměrů docela nových, tato přežilost byla také příčinou, že došlo k revoluci. Za podstatné principy revoluce čili principy r. 1789 uvádí se občanská rovnost, svoboda svědomí, povolování daní od zástupců národa a j. Principy tyto uchovaly se podnes ve franc. právu, ačkoli politické konstituce padaly jedna po druhé, ba ještě více, principy dotčené staly se majetkem celé Evropy. — Jednotlivé konstituce probírati nebudeme. — Platilyť některé dobu velmi krátkou a některé ani docela nevešly v život. Uvedeme jen, že střídaly se za sebou v revoluci konstituce z r. 1789, 1791, 1793 (tato nevešla v život), z r. III. a VIII. Poslední modifikována byla usnesením senátu z 22. ventosu r. X. a plebiscitem ze 14. thermidoru r. X., kterým Napoleon prohlášen doživotním konsulem, a pak usnesením senátu z 28. floréalu r. XII. čili 18. kv. 1804, kterým udělena Napoleonovi hodnost císařská a zavedeno zřízení monarchické. Nové konstituce dány v l. 1814 Za Ludvíka XVIII., dále r. 1830, 1848, 1852, 1870 a l875. ''[[Autor:Karel Kadlec|dlc]]''

== Státní zřízení. ==
Státní zřízení nynější franc. republiky jest repraesentačně-demokratické a spočívá na konstituci z 28. února 1875, přijaté od národního shromáždění a doplněné zákony z r. 1875, 1879, 1881, 1884, 1885, 1887. O úřadech a státní moci jednají zákony z 28. února a 15. čce 1875 a ze 14. srp. 1884, o senátu zák. ze 24. února a 2. srp. 1875 a z 9. pros. 1874, o volbě poslanců zákony ze 30. list. a 24. pros. 1875, ze 28. čce 1881, ze 16. čna 1885 a z 15. ún. 1889. Podle zákona ze 22. čna 1886 jest území '''F.''' uzavřeno hlavám rodin, které dříve ve '''F'''-ii panovaly, i jejich přímým potomkům, a členové panovavších dříve rodin nesmějí vstupovati ani do armády ani do námořnictva ani zastávati veřejné úřady nebo vykonávati mandát poslanecký. Republikou jest '''F.''' od 4. září 1870. V čele vlády stojí president, volený od národního shromáždění (obou sněmoven) na dobu sedmi let. V mezích ústavy náleží mu moc výkonná. K ruce má radu ministerskou, kteréž předsedá. Moc zákonodárná a povolování rozpočtu spočívá v rukou obou sněmoven, totiž {{Prostrkaně|senátu}} ({{Prostrkaně|první komory}}) a {{Prostrkaně|sněmovny poslanců}}. {{Prostrkaně|Senát}} skládá se ze 300 členů, volených na 9 let zvláštními volebními kommissemi departementů a kolonií. Volební sbory skládají se v každém departementu z poslanců, generálních a arrondissementních rad a z delegátů rad obecních. Počet delegátů záleží tu na počtu obyvatelstva zastoupeného. Volba děje se ve hlavním městě departementu absolutní většinou hlasů. Z uvedeného počtu 300 senátorů bylo původně 75 senátorů od Národního shromáždění a ostatních členů senátu zvoleno na doživotí. Počet těchto nesesaditelných členů senátu doplňován jest od r. 1884 po jejich úmrtí týmž způsobem, jako ostatních. R. 1891 bylo z uvedených 75 senátorů na živu ještě 44. Každá tři léta odstupuje jedna třetina všech senátorů (100) a senát doplňuje se členy novými. — {{Prostrkaně|Sněmovna poslanců}} skládá se z 584 členů (z nichž 6 jest z Alžíru a 10 z kolonií), kteří voleni jsou přímými volbami na základě všeobecného volebního práva na 4 léta. Právo volební podmíněno jest požíváním občanských i politických práv a kromě toho jistým věkem: pro aktivní právo volební vyžaduje se věk 21 léta, pro passivní právo volební věk 25 let. Census, kterým by právo volební bylo obmezeno, zaveden není. Při volbách do sněmovny poslanců tvoří každý departement zvláštní volební sbor. Dle počtu obyvatelstva zastoupeného volí se pak větší nebo menší počet poslanců (vždy jeden poslanec na 70.000 ob.). Zastávání jistých úřadů vylučuje od volitelnosti. Vyjmuty jsou však (a nevadí tedy postavení poslance) úřady ministrů, státních podsekretářů, vyslanců, seinského a policejního prefekta, vyšších duchovních, veřejných professorů a osob, jimž svěřena byla na čas nějaká misse. Nicméně musí každý poslanec, který pro nějaký z vyjmenovaných úřadů byl ustanoven (kromě ministrů a státních podsekretářů), podrobiti se nové volbě. Rovněž tak nedají se srovnati s postavením senátora funkce státního rady a úředníka ve státní radě zv. ''maître des requêtes'', dále úřad prefekta a podprefekta (vyjmouc opět seinského a policejního prefekta), úřad člena appellačních soudů a tribunálů 1. stolice (vyjmouc generálního prokuratora u pařížského appellačního soudu), gener. pokladníka, finančního výběrčího a úřad kteréhokoli ministerského úředníka. Vojenské osoby, stojící v aktivní službě, nemají ani co se týče sněmovny poslanců, ani co se týče senátu, volebního práva aktivního ani passivního). — V dorozumění se senátem může president sněmovnu poslanců před časem rozpustiti, musí však volební sbory ve třech měsících k novým volbám svolati. Senát soudí též jakožto státní soudní dvůr presidenta republiky a ministry, jakož i osoby, které se dopustily útoku na veřejnou bezpečnost. Obě sněmovny scházejí se, nesvolá-li je president dříve, každý rok druhý úterek v lednu a musejí aspoň pět měsíců zasedati. Schůze jejich jsou veřejné. Obě sněmovny volí si na čas zasedání předsedu. Schůze své zahajují a uzavírají ve stejný čas. President prohlašuje konec zasedání a má právo svolati sněmovny v době mimořádné. Učiniti tak musí, když aspoň polovice členů každé sněmovny činí návrh v uvedeném směru. President může také jednání sněmovny odročiti, avšak ne déle než na měsíc a ne častěji než dvakráte v témž zasedání. Každý poslanec i každý senátor má právo iniciativy. Aby došlo k zákonu, jest třeba svolení obou sněmoven: zákony finanční musí však dříve předloženy býti sněmovně poslanecké a od ní býti přijaty. Sněmovny mají též právo v oddělených shromážděních prohlásiti, že pokládají za potřebno, aby se revidovala ústava. Stalo-li se o tom v každé sněmovně speciální usnesení, sestupují se obě sněmovny k provedení oné revise. Dotyčná usnesení musejí býti učiněna absolutní většinou všech členů, z nichž národní shromáždění se skládá. — Presidentu náleží rovněž zákonná iniciativa; on prohlašuje také zákony, bdí nad jejich prováděním a má právo udělovati milost. Amnestie mohou však jen zákonem býti udělovány. President ověřuje také vyslance cizích států, disponuje o branné moci, obsazuje civilní i vojenská místa, vyjednává s cizími státy a provádí státní smlouvy. Válku může však prohlásiti jen po svolení obou sněmoven. Smlouvy o mír, smlouvy obchodní a takové, které se týkají státních financí, jakož i stavu osob a vlastnického práva Francouzů v cizině, nabývají platnosti teprve tenkráte, když je obě sněmovny byly přijaly. Každý akt presidentův musí býti spolupodepsán od jednoho ministra. Ministři jsou zodpovědni solidárně oběma sněmovnám za obecnou politiku vlády a kromě toho každý speciálně za osobní svá jednání. President odpovídá republice jen z velezrády, při čemž sněmovně poslanců náleží právo obžalovací a senátu vynesení nálezu. Uprázdni-li se úřad presidenta úmrtím nebo z jiné příčiny, jmenují spojené sněmovny ihned nástupce. Než nový president jest zvolen, náleží moc výkonná radě ministerské. — Správa '''F.''' založena jest na systému centralisačním. V nejvyšší instanci vykonává ji deset ministerstev, v jejichž čele stojí ministři (státní sekretáři). Tito tvoří vespolek ministerskou radu pod předsednictvím presidenta republiky. {{Prostrkaně|Ministerstva}} jsou tato: 1. Ministerstvo spravedlnosti (''ministère de la justice''), jehož chef má titul »strážce pečeti« (''garde des sceaux''), 2. m. vnitra (''m. de l’intérieur''), 3 . m. záležitostí zahraničných (''m. des affaires étrangères''), v jehož obor spadají též záležitosti zemí podřízených franc. protektorátu, 4. m. financí (''m. des finances''), 5. m. války (''m. de la guerre''), 6. min. námořnictví (''m. de la marine''), 7. m. veřejného vyučování, umění a kultu (''de l’instruction publique, des beaux-arts et des cultes''), 8. min. orby (''m. de l’agriculture''), 9. m. obchodu, průmyslu a osad (''m. du commerce, de l’industrie et des colonies''), 10. m. prací veřejných (''m. des travaux publics''), jež spravuje veřejné práce, týkající se spojovacích prostředků. Samostatné postavení zaujímá {{Prostrkaně|účetní dvůr}} (''cour des comptes''). Pod předsednictvím ministra spravedlnosti stojí {{Prostrkaně|státní rada}} (''conseil d’état'' viz t.).

Za účely správními rozdělena jest '''F.''' (1891) na 86 departementů (v. t.) a území Belfortské, na 362 arrondissementy (území Belfortské počítajíc za arrond ), na 2881 kantonů a 36.144 obcí (kommun). Památka na staré rozdělení '''F.''' vyhlazena byla úplné. Staré království rozděleno bylo r. 1614 v posledním shromáždění gener. stavů na 12 gouvernementů. Před revolucí bylo těchto správních obvodů již 33. Historicky skládala se '''F.''' z 51 krajů (provincií). Staré rozdělení země zrušeno bylo od Národního shromáždění na podzim r. 1790 a zavedeny 83 departementy. Každý departement rozdělen byl opět na několik arrondissementů (v. t.) a tyto na kantony. Při vyměřování hranic depart. hleděno bylo hlavně k tomu, aby historické tradice byly potlačeny. Nové správní obvody neměly míti nic společného s dřívějším rozdělením na gouvernementy a provincie a měly nanejvýše vyhovovati jen účelům praktickým, ze kteréhož důvodu přihlíženo ku hranicím, daným samou přírodou (řekám, horám). Krajiny, historicky jeden celek tvořící, roztrženy od sebe a naproti tomu spojovány v jeden celek části tradicemi naprosto odrůzněné. Nové rozdělení uchovalo se až na naše dny. Každý departement spravován jest od prefekta, arrondissement od podprefekta, obec od maira. {{Prostrkaně|Prefekt}} (''préfet'') jest představitelem výkonné moci a zástupce zájmů departementu. Jmenován bývá presidentem republiky k návrhu ministra vnitra. V úřední činnosti podporuje ho samosprávný sbor představitelů speciálních zájmů departementu čili t. zv. {{Prostrkaně|generální rada}} (''conseil général'') a kromě toho {{Prostrkaně|prefekturní rada}} (''conseil de préfecture''). V arrondissementech vede správu {{Prostrkaně|podprefekt}} (''souspréfet''), jemuž k ruce jest {{Prostrkaně|rada arrondissementu}} (''conseil d’arrondissement''). Pouze v arrondissementech, v nichž leží hlavní město depart., vykonává správu prefekt. Rovněž podprefekta jmenuje president republiky. — Kantony, na něž se dělí arrondissement, nemají administrativního významu. Jsou jen okrsky soudců míru a slouží za podklad pro volby a odvod branců.

{{Prostrkaně|Obecní zřízení}} spočívá na zák. ze dne 18. bř. 1837, 24. čce 1867, 4. dubna 1873, 20. led. 1874, 12. srp. 1876, 28. bř. 1882 a 5. dub. 1884. V čele obce stojí starosta (''maire''), který spojuje v sobě dvě funkce, jednu jako státní úředník, druhou jako zástupce samosprávy obecní. Maire volen jest se svými příručími (''adjoints''), jichž bývá ve větších obcích více, na tři léta od rady municipální. Musí míti aspoň 25 let. Úřad vykonává bezplatně. Ve hl. městech departementů, arrondissementů a kantonů jmenuje mairy a jejich příručí z počtu členů municipální rady zvláštním dekretem president republiky. V Paříži a Lyoně, kde jest 20, pokud se týče 6 mairií, zastává prefekt departementu úřad centrálního maira. Jako zástupce vlády plní maire vládní nařízení, bdí nad prováděním zákonů a vykonává obecnou a místní policii (vyjímajíc prefekturní města s obyvatelstvem nad 40.000 lidí). Rozhodnutí jeho musejí býti potvrzena částečně od prefekta nebo podprefekta. Trestních nálezů nesmí vynášeti. Jakožto zástupce obce vede maire její správu, předsedá v municipální radě, zastupuje obec před úřady. Jakožto státní úředník vede civilní rejstřík a vykonává civilní sňatky, arci pod dozorem státního prokurátora. Zástupcem jeho jest příručí. {{Prostrkaně|Obecní}} čili {{Prostrkaně|municipální rada}} (''conseil municipal'') skládá se dle velikosti obce z 10 až 36 (v Paříži z 80) členů.

{{Prostrkaně|Policie výkonná}} skládá se částečně z obecních policejních orgánů, částečně z orgánů státních. Obecní policejní personál vydržován jest obcemi. V městech, majících více než 40.000 obyv., závisí organisace policejního sboru na dekretu presidenta republiky, o němž se dříve jedná ve státní radě. Dosazování policejního personálu závisí na mairovi a na potvrzení prefekta nebo podprefekta (Zák. z 5. dubna 1884). Státní policii vykonává žandarmerie organisovaná vojensky. Zřízení sboru žandarmův založeno jest na dekretech z 1. března r. 1854 a 24. dub. 1858. Žandarmové vykonávají policii soudní i správní. V prvé příčině podřízeni jsou ministru spravedlnosti, ve druhé ministru vnitra, a co se týče discipliny a vydržování, ministru války.

Základ veškerého veřejného a soukromého práva ve '''F'''-ii tvoří 5 zákonníků (kodexů): ''Code civil des Français'' (z r. 1804, později ''Code Napoléon'' zvaný), ''Code de procédure civile'' (1807), ''Code de commerce'' (1808), ''Code d’instruction criminelle'' a ''Code pénal'' (z r. 1811), k nimž se řadí arci jiné důležité zákony. Soudní zřízení spočívá na organisačním zákoně ze 24. srpna 1790, který zákony ze 17. bř. 1800, 20. dub. 1810, 11. dub. 1838, 3. kv. 1840 a j. byl doplněn. Soudnictví zahrnuje jurisdikci civilní a obchodní, trestní a administrativní. Civilní soudnictví vykonává v každém kantoně soudce míru (''juge de paix''). O žádné žalobě nesmí se soudně jednati, dokud nebyla předložena tomuto soudci k docílení smíru (''conciliation''). V tomto směru působí soudce míru k tomu, aby soudní agenda pokud možno se umenšovala. Vedle toho vynáší soudce míru nálezy v jistých naléhavých záležitostech, v občanských sporech až do obnosu 100 franků bez appellace z jeho nálezu a až do 200 franků s právem appellace. Odvolání jde k soudům arrondissementů (''tribunal civil'' nebo ''tribunal de première instance''), které v první a poslední stolici rozhodují mobilární žaloby až do 1500 a immobilární žaloby až do 60 fr. roční renty. V jiných sporných věcech, pro něž tribunál arrondissementu rovněž jest první stolicí, jde odvolání k soudům appellačním (''cour d’appel''), kterých jest 26 v departementech (a sice v Doui, Amiensu, Paříži, Rouenu, Caenu, Rennes, Angersu, Nancy, Dijoně, Besançoně, Lyoně, Chambéry, Grenoblu, Aix, Nîmes, Montpellieru, Bastii, Toulousu, Agenu, Pau, Bordeaux, Poitiersu, Limoges, Riomě, Bourges, Orléansu), i v Alžírsku a 6 v koloniích. Pro obchodní věci zřízeny jsou v první instanci zvláštní soudy obchodní (''tribunaux de commerce''), od nichž jde odvolání k soudům appellačním, celkem jest jich 227, incl. 4 v Alžírsku. Spory z pracovních poměrů mezi pány a dělníky vyřizují zvláštní živnostenské soudy, zv. ''conseils de prud’hommes''.

Co se týče {{Prostrkaně|soudnictví trestního}}, náležejí prosté přestupky před soudce míru, který jakožto soudce policejní nalézá nejvýše na 5 dní vězení a na 15 fr. peněžné pokuty. Odvolání připouští se jen při trestu 5 fr. Appellace jde v tom případě k soudu arrondissementu, který jakožto ''tribunal correctionel'' soudí všechny těžší přečiny (''délits''). Odvoláni z jeho nálezu jde k trestní komoře appellačního soudu, jehož obžalovací komora (''chambre de mise en accusation'') o tom rozhoduje, zda zločin (''crime'') má se odkázati před soud porotní (''cour d’assises''). Porotcům předsedá člen appellačního soudu, kterému jsou dva soudci přidáni jako přísedící; o otázce viny rozhoduje 12 porotců. Vysoký soudní dvůr (''haute cour de justice''), jehož porotci vzati jsou ze členů generálních rad a soudců od kassačního dvora, soudí velezrádu a zločiny ministrů, senátorů a státních radů. Konečně jest kassační dvůr, ''cour de cassation'', který není vyšší instancí, nýbrž má za úkol bdíti nad právní jednotou v soudnictví a chrániti ji proti místním zvyklostem a výkladům. Vedle toho rozhoduje o zmatečných stížnostech a činí nálezy o tom, byly-li porušeny podstatné formálnosti soudního řízení, nebo bylo-li nesprávně užito zákonů, resp. byly-li špatně výkládány a neměla-li by se věc k opětnému rozsouzení odkázati před jiný soud. Soudcové tribunálů prvých stolic (arrondissementních), appellačních dvorů a kassačního dvora jsou nesesaditelni. U všech soudních dvorů nalézá se státní zástupitelství (''ministère public''), které jest činno nejen jako obžalobce, nýbrž má též vrchní dozor nad jistým počtem úředních orgánů (notárů, huissierů, greffierů). Mimo to působí též ve značné míře při dobrovolném (nesporném) soudnictví (při poručenstvíj atd.) a při civilní jurisdikci (na př. v záležitostech manželského rozvodu). U kassačního dvora úřaduje {{Prostrkaně|generální prokurator}} (''procureur générale'') se sedmi {{Prostrkaně|generálními advokáty}} (''avocats généraux''), u každého appellačního dvora generální prokurátor se 2 generálními advokáty a několika substituty, u každého tribunálu I. stolice vrchní prokurator (''procureur de la République'') s několika substituty, kdežto při policejních soudech hájí veřejné zájmy policejní kommissař. — Jurisdikci správní vy- konávají: {{Prostrkaně|prefekturní rady}} (1 v depart.), rady přehlídky vojska (''conseils de revision de l’armée''), rady universitní (''conseils universitaires''), účetní dvůr (''cour des comptes'') a státní rada (''conseil d’état''). ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]''

{{Prostrkaně|Znak}}. Republika franc. nemá dnes vlastně řádného znaku; místo něho užívá se allegorické postavy (vyobr. č. 1470.) a písmen R. F. (''République française''). Znak starší linie bourbonské skládal se ze dvou do sebe zasahajících štítů, z nichž pravý měl 3 zlaté lilie v modrém poli za '''F'''-ii, levý navarrský v červeném poli kříž utvořený ze zlatého řetězu, se čtyřhranným safírem uprostřed. Příkrov štítu od andělů neseného měl zlaté lilie v modrém poli, nad tím korunu královskou a za ní oriflammu (viz doleji) s nápisem ''Mont-joye St. Denis''. Později se znak tento zjednodušil (vyobr. č. 1471.). Za revoluce r. 1789 znak tento musil ustoupiti t. zv. jakobínske čepici (vyobr. č. 1472.), již Napoleon I. nahradil zlatým orlem na blesku spočívajícím (vyobr. č. 1473.). Po pádu Napoleonově vrátily se s Bourbony i jejich lilie, dynastie červencová přijala však opět gallského kohouta. Napoleon III. sáhl zase ke znaku svého velikého předka. — {{Prostrkaně|Válečným praporem}} '''F.''' byla v nejstarších dobách čepice sv. Martina. Za Ludvíka VI. zavedena oriflamma, červený hedvábný prapor s 5 cípy, jenž visel z příčného břevna, upevněného na žerdi pobité pozlacenou mědí. Dle jedněch ztracen byl proslulý tento prapor před Damiettou r. 1250, dle jiných užito ho naposledy r. 1415 v nešťastné bitvě u Azincourtu. Již za Karla VI. byla korouhev královská barvy modré s bílým křížem uprostřed. Bílé korouhve se zlatými liliemi užil poprvé Filip August, od Karla IX. zavedena definitivně. — Nynější {{Prostrkaně|národní barvy}} '''F.''' (''tricolore'') zavedeny byly prvou revolucí. Jsou to barvy modrá, bílá a červená, na {{Prostrkaně|válečné}} i {{Prostrkaně|obchodní vlajce}} v kolmých pruzích, modrá barva při žerdi. — Dnešní republika uděluje jen řád {{Prostrkaně|čestné legie}}, založený Napoleonem I., k čemuž přistupují ještě válečné medaille a řád pro polní hospodářství, zřízený r. 1883. Starší řády francouzské byly zrušeny r. 1831. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Finance. ==
Finance francouzské mají podobnou tvářnost jako v jiných státech. Za králů franckých byla základem důchodů panovníkových válečná kořist a pokuty, vybírané od poddaných. Byly to prameny příjmů původu germanského, k nimž přistupovaly finanční zdroje původu římského (''mansiones'', ''paratae'', ''telonea'', ''foratica'' aj.), známé též v říši Římsko-německé a spočívající jednak v různých dávkách, jednak v osobních povinnostech, jež museli poddaní vykonávati. Vedle toho stali se králové frančtí vlastníky rozsáhlých hvozdů a lesů, pastvisek a nevzdělaných zemí, z nichž brali rovněž veliké užitky. Z panství římského uchovala se v části Gallie ještě daň pozemková a daň osobní, z nichž prvá za doby, posledních Meroveovců vyšla již z užívání, kdežto daň osobní ještě za Meroveovců byla vybírána a od obyvatelstva těžce nesena. Za Kapetovců změnily se poměry nastoupením systému lenního. Král požíval různých důchodů jen jako senior ve svém území, nevybíral však daní jako představitel státu. Táž práva jako králi náležela ve vlastním území i ostatním lenním pánům. K moderní soustavě finanční došlo se teprve znenáhla. Bránily tomu poměry feudální. Poprvé žádána všeobecná daň králem Filipem Krásným r. 1294 k účelům válečným. Byla to daň jednoho penízu (denáru) z libry při prodeji veškerého zboží. Vzbudila však tolik nespokojenosti, že se musilo od ní upustiti. Král nahradil ji r. 1295 daní 1 % z ceny statků. R. 1302 a 1303 žádána nová daň pro válku flanderskou a pak ještě vícekráte ve XIV. stol. Jako v jiných státech, žádali králové franc. daň na stavech, kteří ji buď povolovali neb nepovolovali. Karel VII. odňal r. 1439 pánům (seniorům) právo vybírali daně a poplatky na svůj účet a učinil daň královskou trvalou. Od té doby vyvíjely se franc. finance způsobem stále rozmanitějším a tížily obyvatelstvo víc a více. Veliký nedostatek spočíval hlavně v nerovnosti břemene poplatního a ve výsadách, jež osvobozovaly od placení většiny daní právě nejbohatší třídy národa, šlechtu a duchovenstvo. Nedostatečné daňové ústrojí starší vlády bylo také jednou z příčin revoluce r. 1789.

Zdrojem franc. financí od Karla VII. až do revoluce byly daně a povinnosti přímé, daně nepřímé a různé poplatky a konečně i státní zápůjčky. Ku přímým daním a povinnostem počítati sluší daně zvané ''tailles'', ''vingtièmes'', ''capitation'' a ''corvées''. Daň ''taille'' stala se trvalou od Karla VII. a byla dvojí: osobní a věcná. Daň osobní (''taille personnelle'') měla povahu všeobecné daně z důchodů, neopírala se však o pevný, spolehlivý základ, nýbrž vyměřována byla dle předpokládaných důchodů každého okrsku a každého jednotlivce. Vybírala se jen v některých zemích, kdežto v jiných předpisována ''taille réelle'', jež měla povahu daně pozemkové (''impôt foncier''). — Za Jindřicha II. r. 1549 zavedena k účelům válečným dodatečná daň zv. ''taillon'', která měla trvati sice jen nějaký čas, avšak stala se brzo trvalou. ''Vingtièmes'' (dvacetiny) datují se z posl. let Ludvíka XIV. Byla to daň důchodová, kterou platila jen šlechta; duchovenstvo bylo vyjmuto. ''Capitation'' zavedena byla r. 1692. Všichni poplatníci rozděleni byli na 22 třídy, z nichž první platila 2000 liber a poslední 20 sous. Daň tato měla býti placena ode všech poddaných, duchovenstvo však se z ní za jistý dar vykoupilo. Podobné výkupné složily i některé země. ''Corvées'' byly zemské roboty a spočívaly v osobních službách ke stavbě a opravě silnic a p. Dělily se na osobní a věcné. S počátku byla robota jen panská, proměnila se však později za Ludvíka XIV. v robotu zeměpanskou. V XVIII. stol. rozšiřována robota na všechny možné veřejné práce. Někdy dávána byla sice sedlákům za konání roboty náhrada, avšak dosahovala jen asi pětiny hodnoty.

K nepřímým daním a poplatkům patří: ''aides'' (pomoci — i v Čechách se takto nazývaly daně mimořádné), ''gabelles'', ''traites et douanes'' (cla a mýta), ''insinuation'' a ''droit de controlle'' (poplatek zápisný). ''Aides'' byly původu feudálního. Král jako feudální suverén mohl žádati na svých vasallech v rozličných případech peněžný příspěvek, pomoc. S počátku vybírány pomoci jen občas, trvalými staly se od Karla VI. Byly velmi rozmanity a vztahovaly se na nejrůznější předměty. Dávány byly do pachtu pachtýřům (''partisans'' nebo ''traitants''), kterým připadal přebytek výnosu. ''Gabella'' byla daň velice nenáviděná. Slovem tim označovány různé poplatky, zejména poplatek ze soli. ''Traites'' a ''douanes'' vybírány byly ze zboží, jež se buď dováželo nebo vyváželo z království a provincií. Celní čáry zřízeny byly i uvnitř království mezi jednotlivými provinciemi, což bylo příčinou veliké nespokojenosti a vadilo vývoji obchodu. Colbert v XVII. stol. zrušil celní čáry aspoň mezi 12 provinciemi, nalézajícími se téměř veskrze kolem L’Ile de France. — Poplatky zápisné objevují se pod vlivem renaissance říms. práva na jihu '''F.''' již ve stol. XII., na severu však teprve ve století XVI., a sice pod jménem ''insinuation'' a ''contrôle''. Ediktem Františka I. z r. 1539 předepsán byl zápis u prévôta, bailliho a sénéchala jako podmínka platnosti aktů darovacích a substitučních. ''Droit de contrôle'' zavedeno Jindřichem III. r. 1581. Vybíráno bylo za stručný zápis právních aktů finančních a soudních do zvláštních rejstříků. Ediktem z r. 1693 organisováno bylo znova pro notářské akty a pak ještě několikráte. Záhy vyskytují se též státní zápůjčky, o nichž řeč níže.

S vývojem královských financí nastávala potřeba řádného úředního apparátu, který by je spravoval. Tento finanční apparát nelišil se příliš od ústrojí soudního a správního. Prévôtové, bailliové a sénéchalové byli zároveň soudci i úředníky správními a zejména finančními. Účty předkládali král. dvoru, který je zkoumal. Když byl zřízen parlament, zdá se, že oni členové král. dvora, kteří zkoumali účty, tvořili oddělení parlamentu zv. ''camera compotorum'' (účetní komora, ''chambre des comptes'') a že splynuli se členy parlamentu. Úřadem úplně samostatným a na parlamentě nezávislým stala se účetní komora r. 1319. Parlament pokoušel se sice několikráte, aby se stal odvolací stolicí naproti účetní komoře, avšak marně. Královskými ordonnancemi, zejména z r. 1407 a 1459, uznána samostatnost účetní komory. Účetní komora měla na počátku 7 mistrů (''maîtres''), z nichž 4 byli duchovní, 3 světští a několik písařů, z nichž 2 přijímali účty, i zapisoval a ostatní je opravovali. Účetní komora přijímala přísahu bailliů a sénéchalů jakožto král. fiskálů, zkoumala účty všech finančních zřízenců, zapisovala finanční nařízení a edikty a měla podobně jako parlament právo činiti proti jejich zápisu námitky. Vedle toho měla ještě některé jiné funkce. Po čase ztratila účetní komora jistou část ze své příslušnosti, která pak přešla na zvláštní tribunály, známé pod jménem ''chambre du trésor'' (komora pokladu) a ''cour des aides'' (dvůr daní). R. 1357 povstal zvláštní nový tribunal zv. ''cour des monnaies'', před nějž náležely všechny sporné věci, týkající se vyrábění mincí. Tyto novoty v organisaci finančních úřadův udály se všecky ve stol. XIV. Za Františka I. byla finanční správa změněna. R. 1523 zřízen ústřední poklad zv. ''épargne'', svěřený úředníku nazv. ''trésorier de l’épargne''. František I. organisoval také nové obvody finanční, z nichž v každém ustanovil všeobecného výběrčího (''receveur général''), od čehož ony obvody nazvány generálstvím (''généralité''). V XVII. stol. byla '''F.''' rozdělena na 23 generálství, která se opět dělila na 231 elekcí (''élections''; jméno vzato odtud, že finanční zřízenci v těchto menších finančních obvodech od místních stavů bývali voleni, pročež nazývánj&lt;ref&gt;překlep v tisku, správně: nazýváni &lt;/ref&gt; ''élus'') a na 31.592 fary. Generálství rovnalo se průměrně třem nynějším depart., elekce bezmála arrondissementu a venkovská fara dnešní obci. V každém generálství zřízen byl finanční úřad zv. ''bureau des finances'', skládající se asi z 50 král. úředníků. Elekci tvořilo asi 30 úředníků, kteří právě tak jako úředníci úřadu finančního byli zároveň úředníky správními i soudci. Rozvrhovali daň mezi fary a vyřizovali reklamace, které stran rozvrhu jich došly. Vzrůst počtu výběrčích daně měl vzápětí, že povstalo více účetních komor, které se nalézaly často v sídlech parlamentů. Rovněž tak na konci stol. XV. a na poč. stol. XVI. rozmnožil se počet dvorů daňových (''cours des aides'') tam, kde byly účetní komory. Za příčinou dozoru nad finanč. orgány královskými i samosprávnými vysílány bývaly do provincií zvláštní osoby ze státní rady. Byli to s počátku kommissaři (''commissaires départis''), kteří jen občas konali objíždky, od dob Richelieuových pak {{Prostrkaně|intendanti}}. (Viz shora.) Co se týče ostatních finančních institucí, srv. shora vývoj veřejného práva francouzského.

Za revoluce staly se veliké změny jak v úředním ústrojí tak, a to ještě více, v soustavě daňové. Konstituční shromáždění zrušilo všechny staré daně a zavedlo s počátku jen daň z nemovitostí (''impôt foncier'', daň pozemkovou a domovní), později však doplnilo ji daní živnostenskou (''impôt des patentes'') a daní důchodovou z movitostí (''contribution mobilière''). Všechny nepřímé daně a poplatky byly zrušeny a zachována jen cla, poplatek zápisný a kolkový. Zákony, ustanovující uvedené daně a poplatky, jsou veskrze z l. 1790 a 1791 a mnohé z nich jsou základem podnes platného finančního práva. Konstituční shromáždění získalo také značný počet státních domanií, která během času se dostala do různých rukou. Rozmnoživši státní domania skonfiskováním statků duchovenských, mohlo národní shromáždění přikročiti k umořování státního dluhu, který již tehda byl velmi vysoký. Prvý stálý dluh státní datuje se ve '''F.''' již od Františka I. (tedy od poč. XVI. stol.) a roste čím dál více za jeho nástupců. Jen Jindřich IV. uplatil velkou jeho čásť. Na konci vlády Ludvíka XIII. dosahoval stálý státní dluh již výše 436 mill. liber. Při smrti Ludvíka XIV. (1. září 1715) činily úroky 62 mill. a odpovídaly tak dluhu 1200 mill. Za Ludvíka XV. se na počátku hospodařilo, avšak za války sedmileté a za finanční správy abbéa Terraye naděláno opět velké množství dluhů. R. 1760 činily výdeje, spojené s umořováním státního dluhu a placením úroků, již více než jednu třetinu státních příjmů (100 mill. liber). Ludvík XVI., při jehož nastoupení na trůn r. 1774 dosahoval státní dluh výše 119 mill., odevzdal řízení financí Turgotovi, který nechtěje rozmnožovati ani dluhy ani daně, strojil se rozhárané státní finance uspořádati. Byv však intrikami velmožů ode dvora odstraněn, vystřídán byl Neckerem, který jeho schopností neměl. Za Ludvíka XVI. vešlo v obyčej vydávati na státní statky assignáty, a sice způsobem nezřízeným. R. 1792 bylo jich v oběhu 1564 mill. a r. 1796 docela 45 milliard liber. Tím arci státní dluh neobyčejně vzrostl. Revolucí změnil se jeho stav. Zákonem ze dne 24. srpna r. 1793 zavedena velká kniha sjednoceného státního dluhu a položen tak základ t. zv. dluhu konsolidovaného. Veliká kniha jest jediným a základním titulem všech věřitelů republiky. Pro každého státního věřitele otevřen jest tam zvláštní účet. Úhrnem činil státní dluh r. 1793 127,803.000 fr. Zákonem ze dne 28. srpna r. 1797 stanoveno, že z veřejného dluhu jen ⅓, a sice pode jménem ''tiers consolidé'', do velké knihy veřejných dluhů se má zapsati. Tato suma páčila se tenkráte na 40,216.000 fr. (s dluhy zemí s '''F'''-ií spojených 46 mill.). Dluh státní zvyšoval se obyčejně vždycky při nastoupení nové vlády a následkem událostí válečných. Za Napoleona stoupl o 558 mill. fr., za restaurace o 3154 mill. a za vlády červencové o 1516 mill. R. 1851 zmenšil se sice o 425 mill., avšak vzrostl zase za Napoleona III. o 6938 mill. a konečně následkem války prusko-franc. o 12.703 mill., tak že se páčí nyní na 30 milliard fr. a připočtou-li se k tomu ještě půjčky a dluhy departementů a obcí, které kontrahovány byly v posledním desetiletí k provádění školních staveb a silnic, činí veřejný dluh '''F.''' asi 35 až 36 milliard fr. čili 1000 fr. na jednoho obyvatele. Jen na zúrokování a umořování státního dluhu bylo r. 1893 praeliminováno ve státním rozpočtu 1.286,823.945 fr.

Dle zákonodárství nyní platného vybírají se ve '''F'''-ii tyto daně a poplatky: daň pozemková a domovní (''impôt foncier'' od r. 1791), jež se opírá o katastr z r. 1850 a dle zák. z r. 1890 činí 4 % čistého výtěžku; osobní a mobilní daň (od r. 1791), daň ze dveří a oken (od r. 1798), daň živnostenská (od r. 1791), taxa berní rolly a taxy přizpůsobené přímým daním (''taxes assimilées''), jako daň ze statků mrtvé ruky, daň z dolů, z koní a vozů, z lékáren, poplatky cejchovní, daň z billardů a uzavřených společností (od r. 1871). Uvedené daně a poplatky pokládají se všecky za přímé. K nim přistupují důchody z domanií a lesů, které jsou poměrně malé. Cena franc. státních statků páčí se asi na 3800 mill. fr. Daleko důležitější a výnosnější jsou nepřímé daně a poplatky, k nimž náležejí: poplatky zápisné (''droits d’enregistrement'', od r. 1790), poplatky kolkové (''droits de timbre'', od r. 1798), 4% příjmová daň z movitého jmění, daň dědická, spotřební daň z nápojů (vína, piva, cidru, líhu), z cukru (od r. 1880 snížená), ze soli (od r. 1806 znova zavedená), 3% daň expediční, daň z oleje (od r. 1873), ze stearina a svíček (od r. 1873), z octa a dynamitu (od r. 1875), z papíru (od r. 1871), ze hracích karet (od r. 1812) a j. K nepřímým daním náležejí též cla, jež se od r. 1881 vybírají dle zvýšené sazby, a monopol tabákový (r. 1790 zrušený, r. 1810 znova zavedený), prachový (od r. 1796) a sirkový (od r. 1872).

Dle finanč. zákona ze 26. července r. 1893 byl na r. 1894 tento rozpočet:

{| class=&quot;wikitable&quot;

! {{Prostrkaně|Vydání.}} !! franků
|-
| Veřejný dluh || 1.284,568.168
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Veřejné moci || 13,171.720
|-
| (z toho: plat a repraesentace presidenta 1,2, sbory zákonodárné 11,97 mill. fr.)
|-
| colspan= &quot;2&quot;| Ministerstva (1.670,694.987):
|-
| 1. financí || 19,470.860
|-
| 2. spravedlnosti || 35,011.100
|-
| 3. vnějších záležitostí || 16,343.800
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|4. vnitra || 71,384.430
|-
| (z toho: správa 17,1, veř. bezpečnost 16,47, vězenství 17,66, subvence 11,58, dobročinné záležitosti 7,37, různé výdeje 1,18 mill. fr.)
|-
| 5. války || 633,653.091
|-
| 6. námořnictví || 266,861.528
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|7. veřejného vyučování, krásných umění a kultu || 242,794.240
|-
| (veř. vyučování 190,45, krásná umění 8,12, kultus 44,22 mil. fr.)
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|8. obchodu, průmyslu a kolonií || 99,585.334
|-
| (obchod a průmysl 23,46, pošty a telegrafy 2,26, kolonie 73,84 mill. fr.)
|-
| 9. orby || 28,963.140
|-
| 10. veřejných prací || 256,627.464
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Režijní a správní náklady || 358,334.719
|-
| (přímé daně 21,74, zápisné a kolk. poplatky, domania 18,34, cla 32,37, nepřímé daně 39,39, tabák a prach 73,66, vnější záležitosti 0,06, pošty a telegrafy 159,54, lesy 13,22 mill. fr.)
|-
| Nedoplatky a splacení záloh || 42,132.500
|-
| colspan= &quot;2&quot;|
|-
| Úhrn výdejů na r. 1894 || 3.368,902.094
|-
| a s výdeji na Alžír (70,118.529) || 3.439,020.623
|-
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
! Příjmy. !! franků
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Daně a poplatky přímé || 501,056.924
|-
| (z toho: daně přímé 465,799.404,

daň pozemková a domovní 196,72, daň osobní a mobilní 88,17, daň ze dveří a oken 57,2, daň živnostenská 122,64, taxa berní rolly 1,05,

taxy přizpůsobené přímým daním 35,257.520,

ze statků mrtvé ruky 6,63, daň z dolů 4,13, ověřování měr a vah 4,8, prohlídka lékáren 0,39, daň z vozů a koní 12,44, daň z billardů a uzavř. společností 6,85 mill. fr.)
|-
| Příjmy z domanií a lesů || 47,452.020
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Nepřímé daně a poplatky || 2.050,518.680
|-
| z toho: poplatky zápisné 548,5, poplatky kolkové 161,78, 4% daň příjmová z movit. jmění 69,25, cla 465,72, nepřímé daně 601,86 mill. fr.,

daň z nápojů 469,48, daň ze soli 10,93, daň expediční 5,45, daň z miner. olejů 0,01, daň z jiných olejů 2,25, daň ze stearin. svíček 8,42, daň z octa 3,42 mill. fr.,

clo a daň z cukru 203,39 mill. fr.
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Monopoly a státní závody || 629,044.880
|-
| sirkový, tabákový a prachový monopol 411,05, pošty 164,86, telegrafy a telefony 42,76 mill. franků.
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Rozličné příjmy || 58,550.892
|-
| z toho: podíl na zisku z depos. pokladny 8,5, státní dráhy 4,23, příjmy z vládn. publikací 0,22, příjmy z Indie a Nové Kaledonie 0,72, příjmy z diplomatických a konsul. kanceláří 1,2, příjmy z patentů 2,55, příjmy z trestnic 5,6 mill. fr. atd.
|-
| Mimořádné příjmy || 29,669.402
|-
| Průběžné příjmy || 74,447.084
|-
| colspan= &quot;2&quot;|
|-
| Úhrn příjmů v r. 1894 || 3.390,739.882
|-
| s připočtením příjmů v Alžíru (48,291.150) || 3.439,031.032
|}
{{Konec formy}}

Co se týče úřední organisace, sluší rozeznávati správu ústřední a místní. {{Prostrkaně|Ministerstvo financí}} skládá se ze dvou částí absolutně rozdílných, a to 1. z vlastního {{Prostrkaně|ministeria financí}} čili správy ústřední a 2. z {{Prostrkaně|režií}} čili {{Prostrkaně|správ}} (''administrations'') {{Prostrkaně|finančních}}, které se nazývají též {{Prostrkaně|všeobecnými ředitelstvy}} (''directions générales''). Správa ústřední upravena jest různými dekrety, z nichž nejnovější jsou: z 19. list. 1886, z 1. pros. 1890, ze 30. dub. 1891, z 15 ún. a z 5. srp. 1892. Celkem složeno jest ministerstvo z těchto 10 kanceláří: 1. ''cabinet du ministre'', 2. ''direction du personnel et du matériel'', 3. ''dir. du contrôle des administrations financières'', 4. ''dir. du mouvement général des fonds'', 5. ''dir. générale de la comptabilité publique'', 6. ''dir. de la dette inserite'', 7. ''agence judiciaire du trésor et contentieux'', 8. ''caisse centrale du trésor public'', 9. ''service du payeur central de la dette publique'', 10. ''contrôle central du trésor''. — {{Prostrkaně|Režie}} čili {{Prostrkaně|správy finanční}}, jichž jest 6, závisí sice na ministerstvu financí, avšak každá z nich tvoří autonomní departement, spravovaný od {{Prostrkaně|generál}}. {{Prostrkaně|ředitele}} (''directeur général''). Jejich jména: 1. ''direction général des contributions directes'', 2. ''dir. gén. de l’enregistrement, des domaines et du timbre'', 3. ''dir. gén. des douanes'', 4. ''dir. gén. des contributions indirectes'', 5. ''dir. gén. des manufactures de l’état'', 6. ''administrations des monnaies et médailles''. Správa místní upravena jest tím způsobem, že v každém depart. jsou pro jednotlivé druhy státních příjmů zvláštní ředitelé (''directeur des contributions directes'', ''dir. de l’enregistrement et des domaines'' a j.), a úředník zv. ''trésorier payeur général''. Uvedení úředníci mají pod sebou četný personál inspektorů, kontrolorů, verifikatorů a výběrčích.

Pokud orgány samosprávné a jiné súčastněny jsou ve finančním zřízení franc., srv. články {{Prostrkaně|Conseil d’arrondissement}}, {{Prostrkaně|Conseil de préfecture}}, {{Prostrkaně|Conseil général}}, {{Prostrkaně|Cour des comptes}}. Literaturu franc. financí viz ve článku {{Prostrkaně|Finance}} str. 239. ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]''

== Mincovnictví. ==
Ještě za panování krále {{Prostrkaně|Chlodvika}} (481 až 511) neměla '''F.''' svou vlastní minci, nýbrž obíhaly tam římské denary stříbrné a zlaté solidy z doby starší i mladší, zvláště pak císařů od Theodosia I. (379-395) do Anastasia I. (491—518). Ze čtyř synů Chlodvikových, mezi které říše byla rozdělena, vybíjeli minci pouze dva, totiž {{Prostrkaně|Childebert}} a {{Prostrkaně|Theodorich}}. První po dobytí Burgundu (534) mincoval v Lyoně docela samostatně, druhý však, ano ještě jeho syn {{Prostrkaně|Theodebert I}}. († 548), činili tak pod vrchním dozorem císaře Justiniána I., který tam měl dosud mocné slovo. V létech následujících zbavila se '''F.''' římského vlivu vůbec a zemská mince tepána bez překážky. V západní '''F'''-ii ({{Prostrkaně|Neustrii}}) oblíbeno číslo zlaté a stalo se též zákonným při jednici »solidus (aureus)«. Z římské libry (= ''gr.'' 327.434) raženy 72 solidy; stříbrné denary brány tam jako mince drobná k vyrovnání sumy větší a počítalo se 40 denarů na jeden zlatý solidus. Ve východní '''F'''-ii ({{Prostrkaně|Austrasii}}, {{Prostrkaně|Germanii}}) opanovalo trh číslo stříbrné při jednici »denar« a 25 solidů po 12 denarech (= 300 den.) vážilo římskou libru čistého stříbra. Po smrti {{Prostrkaně|Theodebalda}}, syna jmenovaného již Theodeberta I., dosazováni na trůn říše Meroveovců již jen králové z větve neustrijské, kteří po starém způsobu, jak podotknuto, razili mince zlaté, v nejednom kuse podobné solidům východořímským. Mince původně vážné během času se zhoršily a sice proto, že králové v VII. st. prodávali právo mincovní nejen větším městům, nýbrž i vesnicím, kostelům i osobám, čímž počet mincoven ve '''F'''-ii vzrostl na několik set. — Změna v čísle mincovním se stala po vítězství {{Prostrkaně|Pipina Heristalského}} u Testri r. 687, když totiž Neustrie byla povalena a mimo jiné přinucena číslo stříbrné, v Austrasii během času zdomácnělé, přijmouti též za své. Konečně {{Prostrkaně|Pipin Krátký}} (752 až 768) prohlásil je za mincovní číslo státní, ustanoviv spolu, aby 22 stříbrných solidů po 12 denárech (264 den.) vyrovnalo se římské libře. {{Prostrkaně|Stříbrný}} solidus nebyl mince ražená, nýbrž jen početní. Při tom zůstalo až do {{Prostrkaně|Karla Vel}}. (771—814), který, jako vůbec, stal se též reformátorem mincovnictví. Napomenuv marně krajinské a soukromé mincovny, aby zrno polepšily, zrušil jich větší počet, a když ani to ostatní nezastrašilo, vydal r. 805 zákon, jímž nařizuje, aby se budoucně razilo pouze »in palatio nostro«, t. j. kde by on právě byl se svým dvorem. Týž zavedl pak novou libru mincovní, která byla dle jedněch o čtvrtinu, dle jiných o osminu těžší libry římské (tedy ''gr'' buď 409,254 nebo 367,2), a nařídil, aby se z ní razilo 20 solidů po 12 den. (= 240 den.). Ještě důkladněji stanovil základy mincovnictví franckého jeho vnuk {{Prostrkaně|Karel}} II. {{Prostrkaně|Lysý}} (843—877) v důležitém »Edictum Pistense«. Ponechav totiž počet denárů z nové mincovní libry vyšlých jako dříve, přesně vytknul, co má býti vyraženo na líci (monogram a jméno panovníka) a co na rubu (kříž a jméno mincovny), zač se má stříbro do mincovny kupovati, ve kterých městech se má vybíjeti, jak se potrestá padělatel atd. Ostatní Karlovci až do {{Prostrkaně|Karla Pitomého}} (893—923) měli pilnější starosti o zachování se na trůně, nežli o kteroukoli záležitost státní, a proto nepodnikli žádných proměn v mincovnictví, leda že opět právo raziti pronajímali a prodávali městům i osobám k nemalé škodě obecné. Králové X.—XII. stol. razili všichni pouze denary, jiných mincí zemských, ani stříbrných ani zlatých, vůbec nebylo. Teprv {{Prostrkaně|Filip}} II. řečený {{Prostrkaně|Augustus}} (1180—1223) zarazil novou stř. minci s opisem MONETA DVPLEX REGALIS, na níž kříž a kaplice (váží ''gr'' 1,32); říkalo se jí vůbec {{Prostrkaně|roial}} nebo {{Prostrkaně|real}}, a tak se dosud určitý druh mincí jmenuje. Jiná taková mince má kolem kříže: PARISIS CIVIS (místo CIVITAS). Buď tentýž Filip II. anebo jeho druhý nástupce {{Prostrkaně|Ludvík}} IX. {{Prostrkaně|Svatý}} (1226—1270) začal vybíjeti ''gros Tournois'', který jaksi předcházel všechny pozdější ''grossi denarii'' čili groše, třeba se od něho zevnějškem lišily. Mince ta, ražená v městě Toursu, má na líci kříž, v jehož koutech po lilii a kolem dva obvodky. Ve vnitřním jest jméno krále a ve vnějším: BeNeDICTVm SIT NOMEn DOMini NostRI DEI IEsV XPI; na rubu pak jest znak města Toursu, t. brána o dvou věžech s opisem: TVRONIS CIVIS (místo CIVITAS). Tyto první {{Prostrkaně|tourony}} č. {{Prostrkaně|tournosy}} byly jakosti 0,
938 a šly 4 na lot, vážil tedy každý as 4 ''gr''. — V mincovnictví '''F.''' byl peníz ten epochálním, neboť nejen že se po několik století tam udržel, nýbrž i mnohým jiným cizím mincovnám sloužil za vzor. Rozličné druhy mincí, ve '''F'''-ii později vybíjené, táhnou se k němu alespoň jménem, jsouce jakosti mnohem horší; však i tournosy záhy klesly zrnem na ''billon''. Náleží sem ''denier Tournois'' s křížem a věžemi, ''denier Parisis'' s křížem, v jehož koutě po lilii, a věžemi, ''double Regalis'' nebo ''double Parisis'' č. roial, vůbec »double«, po dvou denarech. — {{Prostrkaně|Filip}} IV. {{Prostrkaně|Sličný}} (1285—1314) zanechal po sobě nečestné jméno ''foux monnoyer'' č. padělatel mince, poněvadž všechny druhy své mince zlehčil na billon. Vybíjel tournosy, jejich třetiny, polovice a tři čtvrtiny, též denary zvané ''petit Tournois'' a přidal k nim nový peníz ''Burgois double'' či ''fort'' a ''Bourgois simple'', na nichž kříž a koruna, pod kterou: FORTIS a kolem BVRGENSIS. »Fort« = »double Parisis« a »simplex« = »denier Parisis«. — Rovněž chatrná mince byla za {{Prostrkaně|Ludvíka}} X. (1314—1316) a sice nejen královská, nýbrž všech 60 hodnostářů, kterým uděleno právo mincovní. — {{Prostrkaně|Filip}} VI. z {{Prostrkaně|Valois}} (1328—1350) razil tournosy, pozměniv s jich zevnějškem i jejich jméno. Z doby té známy jsou ''gros à la queue'', s křížem pod korunou, ''gros à la fleur de lys'', s křížem, v jehož koutech po lilii na jedné a s lilií s opisem FRANCORVM na druhé straně, ''gros à la couronne'', s křížem na líci, v jehož pouze dvou koutech po lilii a korunou na rubu; všechny jsou špatného zrna. Vedle nich zarazil ve '''F'''-ii po několika stoletích opět první minci zlatou ''Ange d’or'', váhy asi dukátu. — {{Prostrkaně|Jan Dobrý}} (1350—1364) pozměnil tournosy tím, že je vybíjel širší a tenší nežli dosud. Na líci ponechal kříž, ale na rub položil poprvé tři francouzské lilie; na jiných jsou dvě koruny po jedné a dvě lilie po druhé straně. K svému jménu IOHANNES přidal {{Prostrkaně|poprvé}} DEI GRATIA s pokračováním na rubu: FRANCORVM REX. Legenda »Benedictum« atd. zůstala na všech, jako na tournosech starších. Této na pohled nové minci říkalo se ''gros Tournois blanc'', byla však, jako každá jiná, řečená »blanc«, špatného zrna, pouhý billon. Téhož jiný peníz byl ''gros blanc aux fleurs de lys'', s velikou lilií, a ''gros blanc a l’étoile'', s hvězdou. Nástupcové jeho {{Prostrkaně|Ludvík}} VI. a VII. obnovili starší pojmenování ''gros blanc à la couronne'', položivše na minci tu korunu a kolem ní tři lilie. — {{Prostrkaně|Karel}} V. (1364—1380) tepal stříbrné mince hořejším podobné a přidal k nim zlatý peníz ''fleurs de lys d’or'', o něco těžší dukátu, t. váhy ''gr'' 3,82. {{Prostrkaně|Karel}} VI. (1880—1422) zavedl na tournosech na místě staré novou legendu: ''Sit nomen domini benedictum'' a vybíjel zlatou minci ''Royal d’or'', rovněž váhy ''gr'' 3,82. — {{Prostrkaně|Jindřich}} VI. jako král anglický (V.) razil též ve '''F'''-ii (1422 až 1441), a sice zlatou minci s madonnou a andělem, držícím oba štíty (francouzský a anglický), váhy ''gr'' 3,3, pak dva druhy mincí stříbrných, totiž ''gros d’argent'', s lilií a křížem, váhy ''gr'' 3,3, a ''grand blanc'', s velikou lilií a kotvicovým křížem — obě jsou špatného zrna. Téhož současník {{Prostrkaně|Karel}} VII. (1422 až 1461) zavedl zlatou minci ''écu à la couronne'', váhy ''gr'' 3,82. — {{Prostrkaně|Ludvík}} XI. (1461—1489), přidav k stříbrným mincím podobnou ''blanc à soleil'', na níž hvězda čili slunce nad štítem francouzským, zarazil stříbrný {{Prostrkaně|liard}} se svým {{Prostrkaně|poprsím}} (poprvé). Téhož nástupce {{Prostrkaně|Karel}} VIII. (1483-1498) mimo jiné tepal též peníze zlaté ''écu au soleil'', váhy ''gr'' 3,43, a {{Prostrkaně|Ludvík}} XII. (1498—1515) první {{Prostrkaně|testony}} t. hrubší minci stříbrnou, která se však udržela pouze do času Jindřicha III. Téhož ''grand blanc'' má na líci při unciálce jeho jména '''L''' {{Prostrkaně|poprvé}} řadové číslo X.—II. Rozličné změny v mincích franc. provedl {{Prostrkaně|František}} I. (1515 až 1547). Na místě »grand blanc« vybíjel {{Prostrkaně|douzainy}} = 12 denarům a »petit blanc« vyměnil za {{Prostrkaně|sisainy}} = 6 denarům. Jest na nich uncialka ''F'' a kříž s opisem: ''Sit nomen'' atd. Kromě toho poprvé razil ''écu à la Salamandre'', minci zlatou, a ''blane à la Salamandre'', stříbrnou, které dostaly jméno od salamandrů, na nich kolem franc. štítu vyražených. Královská mince tehda tepána v 30 mincovnách a jmenovaný král vůbec první pro každou mincovnu určil některé písmeno abecedy od ''A'' do ''Z''; těm, na které se písmene nedostalo, určil 8, 9, ''AA'', ''BB'', ''CC'' a ''VV''. (Toto praktické opatření napodobeno bylo později v rozličných státech, na př. v cís. rakouském teprve za cís. Františka I). {{Prostrkaně|Jindřich}} II. (1546 až 1559) vybíjel duzainy, testony a jejich díly; k ražení zavedl do mincoven nový stroj, nazvaný ''balancier''. — Za jeho nástupců ničehož podstatného se nezměnilo. Teprv o {{Prostrkaně|Jindřichu}} III. (1574–1589) sluší zaznamenati, že vydal první {{Prostrkaně|franky}}, hodnoty as třetiny tolaru; jest na nich korunované poprsí krále po jedné a liliový kříž, v jehož středu unciálka ''H'', po druhé straně. Od něho pocházejí též ''quarts d’écu'' a {{Prostrkaně|první}} ve '''F'''-ii mince měděné. Valně rozšířil mince franc. {{Prostrkaně|Ludvík}} XIII. (1610—1643) zavedením zlatého penízu zvaného ''Louis d’or'' (váhy ''gr'' 6,75) a jeho dílů, dle něhož během času raženy v jiných zemích na př. Fridrichs d’or, August d’or a pod. K stříbrným mincím přidal ''Louis d’argent'' č. ''écu blanc'', rozličné váhy a hodnoty po 60, 30, 15 a 5 solech, a vůbec {{Prostrkaně|první}} opatřil {{Prostrkaně|tloušť}} mincí stříbrných opisem, aby se jich okrajování zamezilo. Rovněž jeho nástupce {{Prostrkaně|Ludvík}} XIV. (1643—1715) připojil k stávajícím už penězům několik nových, zejména ''pièce de VI. blancs'', ''pièce de 2 sols'', -''4 sols'', -''16 deniers'', osminu ''Louis d’argent'' aj. V následující době vybíjeny rozličné druhy jako prvé, některé četně, jiné v míře menší a ještě jiných bylo opomenuto. {{Prostrkaně|Tolar}} (''écu blanc'') býval ražen po 6 francích (''livres''), též jejich polovice, a jiný peníz po 30, 15 a 2 solech, měděné peníze tepány hustěji jako mince drobná. V době první republiky (1792—1804) stříbrných mincí po 5 francích raženo po skrovnu, měděných více vedle peněz soukromníků »bonů« po 10 a 5 solech, které však již dekretem ze dne 27. srp. 1792 byly vzaty z oběhu. (Nejhojnější byly tehda assignaty papírové na rozličný počet liber čili franků, také až do sumy 10.000 franků). {{Prostrkaně|Napoleon Bonaparte}} nejprve jako konsul (1802 až 1804) a pak jako císař (1804—1814) vybíjel 5, 2 a 1 frank, pak půl a čtvrtiny franku vedle billonů po 10 centimech a měděných po 5 cent. Pozdější králové zůstali při vybíjení franku, jeho násobného i dílů, vedle mince měděné. Za našich dob má '''F.''' číslo zlaté dvacetifrankové v kusech po 100, 50, 20, 10 a 5 fr., které jsou veskrze jakosti 0,900. Na ''kg'' hrubé váhy jde 155 dvacetifranků při odchylce 0,002 u jakosti a váhy. Stříbrný pětifr., dvoufr. a frank jest též jakosti 0,900, z ''kg'' hrubé váhy razí se 200 fr. a po srážce rážného (1½ fr.) jde 220,56 franků na ''kg'' část stříbra. Drobná mince jest z kovu sprostého. ''[[Autor:Josef Smolík|Sm.]]''

== Vojenství. ==
Nejvyšší správu vojenství vede ministerstvo války se svojí kanceláří (''cabinet''). Ministrem (''ministre de la guerre'') bývá generál divisijní a má pod sebou generální štáb vojska (''état-major de l’armée''), vrchní válečnou radu (''conseil supérieur de la guerre''), které ministr osobně předsedá, a odborné výbory (''comités'') a kommisse. Celá {{Prostrkaně|'''F.'''}} a {{Prostrkaně|Alžírsko}} ohledem na vojsko pozemské vojensky rozděleno jest ve správu voj. pařížskou a v 19 obvodů armádních sborů se sídly velitelstev: 1. sboru Lille, 2. Amiens, 3. Rouen, 4. Le Mans, 5. Orléans, 6. Châlons-sur-Marne, 7. Besançon, 8. Bourges, 9. Tours, 10. Rennes, 11. Nantes, 12. Limoges, 13. Clermont-Ferrand, 14. Lyon, 15. Marseille, 16. Montpellier, 17. Toulouse, 18. Bordeaux, 19. Alžír. Každý sbor má po 2 divisích pěchoty, 1 brigádě jízdy a 1 brigádě dělostřelectva, po 1 praporu zákopníků (''génie''), po 1 setnině vozatajstva (''train des équipages'') a po 1 legii četnictva, dále ovšem intendanci, zdravotnictvo (''infirmiers'') atd. Každá brigáda má po 2 plucích té které zbraně své. Od jízdy pak ještě jest 7 divisi samostatných, nenáležejících do žádného obvodu sborového. V Tunisu posádkuje 1 brigáda složená ze všech 3 zbraní. K vůli odvodu a doplňování vojska rozdělena jest celá '''F.''' ve 145 poddivisí (''subdivisions''), 8 v každém obvodu sborovém, 15. sbor má jich 9, a mimo tyto úřady je ještě 11 jiných kanceláří doplňovacích, z nichž 3 v Alžírsku. Pěchota činného vojska (''armée active'') čítá 163 pluků, myslivců pěších (''chasseurs à pied'') je 30 praporů, 11 z nich alpských (''alpins''), zuavů jsou 4 pluky, alžírských různostřelců (''tirailleurs algériens'') také 4, různostřelců tonkinských 3 pluky, konečně 2 pěší pluky cizinců výlučně pro osady zámořské. Jezdectvo {{Prostrkaně|činného vojska}} skládá se ze 13 pluků kyrysnických, 31 dragounských, 21 mysliveckých (''chasseurs''), 14 husarských, 6 myslivců afrických, 4 spahiů, úhrnem 89 pluků. Dělostřelectvo činného vojska má 38 pluků polních v 19 brigádách, 16 praporů pěších, pevnostních, 2 pluky mostařské (''pontonniers'') a 10 setnin technických (''ouvriers d’artillerie''). Hradebnictvo (''génie'') činného vojska má 5 pluků, vozatajstvo 20 setnin, četnictvo 26 legií, zásobárenstvo 25 sekcí, zdravotnictvo také 25 sekcí. Mimo to jest ještě stráž republikánská (''garde républicaine'') a hasičstvo zcela vojensky zařízené. {{Prostrkaně|Zeměbrana}} (''armée territoriale'') čítá 145 pluků pěších, 13 praporů pěších myslivců, 10 praporů zuavů; dále 18 obvodů (''régions'') jezdectva, 6 setnin myslivců afrických, 18 pluků dělostřelectva polního, 10 batterií d. pevnostního pro Alžírsko, 18 praporů zákopnictva a 18 setnin vozatajstva. Ohledem na vojenské námořnictvo '''F.''' rozdělena ve 5 obvodů: 1. Cherbourg, 2. Brest, 3. Lorient, 4. Rochefort, 5. Toulon. 8 pluků námořní pěchoty a 2 pluky námoř. dělostřelectva rozděleny ve 4 brigády, ležící v obvodech 1., 2., 4. a 5., příslušné pro 3. vojsko námoř. je složeno z částí oněch pluků. — V zámořských osadách jsou ještě rozloženy 4 pluky námoř. pěchoty a části námoř. dělostřelstva.

Povinnost branná jest všeobecná; každý zbraní schopný muž slouží 3 léta ve vojsku činném, 10 let v záloze tohoto vojska, 6 let v zeměbraně a 6 let v domobraně (''réserve de l’armée territoriale''). Vzdělání vojenské obstarávají: Vyšší škola válečná (''école supérieure de guerre'') v Paříži, vyšší škola jezdecká (''é. d’application de cavalerie'') v Saumuru, vyšší škola pro dělostřelstvo a hradebnictvo (''é. d’appl. de l’artillerie et du génie'') ve Fontainebleau, které všecky navštěvují důstojníci; voj. škola dělostř. a hradeb. ve Versaillech pro poddůstojníky, škola polytechnická v Paříži pro mladé občany a také již odvedené vojáky, zvláštní či odborná škola vojenská (''é. spéciale militaìre'') v St. Cyru, ústřední škola (''é. centrale'') v Paříži, škola vojenská pro pěchotu v St. Maixent, prytaneum vojenské v La Flèche, několik škol pro střelbu, jedna pro výrobu střelného prachu, jedna pro tělocvik a šerm a j. Vojenské lékaře vychovává vyšší škola lékařská a lékárnická v Paříži, zdravotnictvo škola zdravotnická v Lyoně.

Ve {{Prostrkaně|stejnokroji}} celé armády převládá pro kabátce (''tuniques'') barva modrá: nejtmavší, skoro černá, u generálstva, generálního štábu, kyrysníků, dragounů, vozatajstva a námořnictva, světlejší u myslivců a husarů; pro kalhoty barva temnější rudá, brotcová u generálů, generálštábníků, pěchoty a jezdectva, modrá u myslivců pěších, dělostřelstva a zákopnictva. Na hlavě mají generálové klobouky dvourohé, kyrysníci a dragouni přílby se žíněnými ohony, alpští myslivci a námořnictvo okrouhlé ploché čapky, ostatní všickni čáky, pěchota a dělostřelectvo nejčastěji pouhé čepice (''képi''). — Pluky zámořských domorodců oděny po způsobu svých národů. Stupně hodnosti naznačeny na rukávech prýmky zlatými neb stříbrnými, mnohonásobně se proplétajícími. — Pěchota ozbrojena zadovkami soustavy Lebelovy, jízda pádnými šavlemi, karabinami a revolvery a částečně kopími, kyrysníci chráněni kyrysy přes prsa a záda, polní děla (zadovky) mají trojí ráž 80, 90 a 95 ''mm'' a závor šroubový.

Činné vojsko a záloha čítají 1,832.000 mužů, zeměbrana 890.000 a domobrana 970.000, úhrnem 3,692.000 mužů s téměř 2000 polních děl. Na obranu území '''F.''' slouží četné pevnosti, zvláště na pomezích Německa, v několika pásmech, а k Italii, veskrze tvrze horské, a sama Paříž silně opevněna kolem mnohými tvrzemi. O bezpečnost pobřeží postaráno několika pevnostmi přímořskými, výše jmenovanými to sídly obvodů námořských, s hojnými děly pobřežními největší ráže a nejdalšího dostřelu. — Vysloužilci ve válkách zmrzačelí zaopatřeni v nádherné invalidovně (''hôtel des invalides'') v Paříži. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]''

{{Prostrkaně|Válečné loďstvo '''F.'''}} jest vedle anglického nejsilnější na světě. Obecně se na něm chválí dobrá organisace a způsobilost rychlé mobilisace. Na poč. r. 1893 udával se stav jeho na 403 plavidel o 573.490 tun a 618.700 koň. silách, s 1205 děly kalibru více než 9 ''cm'' a 2024 menšími děly. Posádka lodní čítala 46.233 mužů. Bitevní loďstvo skládalo se t. r. z 19 bitevních obrněnců o 178.990 t. a 128.400 koň. sil., s 311 těžk. a 462 menšími děly a 12.166 muži posádky, 8 obrněných křižáků o 42.740 t. a 26.500 koň. sil., s 94 těž. a 104 menš. děly a 2970 m. posádky, 13 pobřežních obrněnců o 72.760 t. a 48.400 koň. sil., se 44 těžk. a 148 menš. děly a 3138 m. posádky, 8 obrn. dělových lodí z l. 1884—91 o 11.510 tunách, 12.400 koň. sil., s 19 těžk , 43 menš. děly a 784 muži, dále 9 křižáků I. tř. z let 1876–92, 6 křiž. II. tř. z l. 1877—1889 a 29 křiž. III tř. z l. 1862—88, celkem o 124.135 t., 191.650 koň. sil., s 452 těžk. a 472 menš. děly a 12.645 muži; 5 torped. křiž. z l. 1885—92 o 6260 t., 16.000 koň. sil., s 25 těžk. a 50 menš. děly a 802 muži. Z ostatního loďstva uvádíme 9 avisových lodí I. tř., 18 av. lodí II. tř., 5 av. l. III. tř., 13 transportních avis, 10 torp. avis, 13 dělových lodí, 29 děl. šalup, 16 parních šalup, 17 torp. lodí pro vys. moře, 28 torp. lodic I. tř., 82 torp. l. II. tř., 41 torp. l. III. tř., 6 torp. strážných lodí a 19 různých dopravních lodí. — Ve {{Prostrkaně|stavbě}} nalézaly se r. 1893—94: 6 bitevních obrněnců o 70.786 tun., 82.500 koň. sil., s 89 těžk. a 151 menš. děly, 4 pobřežní obrněnci o 26.400 t., 32.000 koň. sil., s 32 těžk. a 56 menš. děly, 4 křiž. I. tř. o 19.000 t., 32.700 koň. sil., s 32 těžk. a 56 menš. děly, 6 křiž. II. tř. o 22.572 t, 53.000 koň. sil., s 68 těžk. a 112 menš. děly, 2 křiž. III. tř. o 4857 t., 13.000 koň. sil., s 12 těžk. a 26 menš. děly, 1 torp. křiž. o 1310 t., 4000 koň. sil., s 5 těžk. a 10 menš. děly, dále 1 torp. zásobní loď o 6086 t., 11.500 koň. sil., s 8 těžk. a 8 menš. děly, 1 dopravní aviso, 2 torp. avisa a 52 torp. lodic. Středomořské loďstvo má 9 bitevních lodí, 3 křižáky I. tř., 3 křiž. III. tř., 12 větších torp. lodí, reservni loďstvo 6 bitevních lodí, 4 křiž., 6 torp. lodí. Severní franc. loďstvo má 6 bitev. l., 6 křiž. a 6 torp. lodí.

{{Prostrkaně|Důstojnický sbor námořnický}} čítá 15 viceadmirálů, 30 contreadm., 115 lodních kapitánů, 215 fregatních kapitánů, 360 lodních poručíků I. tř., 360 lodních por. II. tř., 400 lodn. praporečníkův, 240 aspirantův, 70 elèvů, úhrnem 1805 hlav. {{Prostrkaně|Úřednictvo}} vykazuje 15 vrchních mechaniků, 76 mech. I. tř., 128 mech. II. tř , 140 inženýrů, 17 hydrografů, 429 výplatčích, 743 lékařů, 94 lékárníků, 24 duchovních a 56 učitelů, úhrnem 1724 úředníků. Mužstva jest 37.178 mužů. V reservě jest 14 viceadmirálů, 10 contreadm., 20 lodních kapitánů, 61 freg. kap., 72 poručíků, 33 praporečníků, 51 výplatčích, 182 lékařů, 26 lékárníků, 2954 námořníků, úhrnem 3423 hlav. {{Prostrkaně|Námořská pěchota}} čítá 12 pluků se 43 prapory, dále 4 samostatné prapory a 5 detachementů s 693 důst. a 18.872 muži; {{Prostrkaně|nám}}. {{Prostrkaně|dělostřelectvo}} 2 pluky se 36 batteriemi, 374 důst. a 5380 m.; {{Prostrkaně|trestnická setnina}} 21 důst. a 254 m.; {{Prostrkaně|nám.}} a {{Prostrkaně|kolon. četnictvo}} s 39 důst. a 1300 muži; {{Prostrkaně|domorodé mužstvo}}, podřízené ministru námořnictví, 16.000 m. se 125 důstojníky. Čítá tudíž síla franc. námořnictva úhrnem 87.188 důstojníků a mužstva. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Literatura o '''F'''}}-ii jest neobyčejně rozsáhlá. Přehled novější literatury zeměpisné o '''F'''-ii podali Vidal de la Blache, Récents travaux sur la géographie de la France v Annales de Géogr. I. (Paříž, 1891—92) a Camena d’Almeida v Geogr. Jahrbuch, XVII (Gotha, 1894). Jmenujeme jen hlavní díla: E. Levasseur, La France et ses colonies (Paříž, 1890 až 1893, 3 sv.); E. Reclus, Nouvelle géogr. univ., II. sv., 2. vyd. (t., 1892); E. Levasseur, Précis de la géogr. physique, polit. et écon. de la France et de ses colonies, s atlasem (t., 1891); M. Dubois, La France et ses colonies (t., 1892); Niox, La France (t., 1893); Joanne, Dict. géogr. et administratif de la F. et de ses colonies (vychází v Paříži); týž, Itinéraire général de la F. (dle krajů, 21 sv.); týž, Géographies départementales (87 sv.); Gindre de Mancy, Nouveau dictionnaire complet des communes de la F. (t., 1890); Hahn F., Frankreich (v Kirchhoffově Länderkunde v. Europa, 2. díl, 2. pol., Praha a Lipsko); Palacký, Horopis '''F.''' (Zeměp. Sborník, III.); týž, Vodopis '''F.''' (t ); Chèvremont, Les mouvements du sol sur les côtes occidentales de la F. (Paříž, 1882); Dufrénoy et Élie Beaumont, Explication de la carte géologique de F. (t., 1841, 2 sv.); Burat, Géologie de la F. (t., 1874); Grenier a Godron, Flore de F. (t., 1847—56, 3 sv.); Gillet et Magne, Nouvelle flore française (t., 1873); Baillon, Flore de F. v Dict. encycl. sc. méd. (1879, V. sv.); P. Broca, Recherches sur l’ethnologie de la F.; Lagneau, Anthropologie de la F. (t., 1879); Boisjoslin, Les peuples de la F. (t., 1879); V. Turquan, Répartition géogr. et densité de la population en F. (Journal de la Soc. de stat. de Paris (1886); E. Levasseur, La population française, histoire de la pop. avant 1789 et démographie de la F. comparée à celle des autres nations au XIXe siècle (t., 1889—92). Úřední publikace: Statistique de la F. (od r. 1835); Annuaire statistique (od r. 1878); Dénombrement de la population (vydávané vždy po 5 létech ministerstvem vnitra); Bulletin du ministère d’agriculture (měsíčník); Statistique agricole de la F., publ. par le min. d’agricult. (Nancy, 1887); A. de Foville, La F. économique (Paříž, 1890); M. Block, Statistique de la F. comparée avec les divers pays de l’Europe (2. vyd. t., 1874, 2 sv.); Statistique des pêches maritimes (period. publikace min. námořnictví); Stat. des sources minérales de F. (Paříž, 1883, publ. min. veř. prací); Stat. de l’industrie minérale (roč. publ. min. veř. prací); Tableau général du commerce de la F. avec les colonies et puissances étrangères (roč. publ. min. financí); Annales du commerce extérieur; Pigonneau, Histoire du commerce de la F. (Paříž, 1885 a n.); Lucas, Voies et communications en F. (publ. min. veř. prací); Stat. des chemins de fer franç.; Stat. de la navigation intérieure (roč. publ. min. veř. prací); Stat. sur le mouvement des correspondances postales (roč. publ. min. obchodu); Cheyson, Album de la statistique graphique (roč.). O školství dává zprávy úřední Annuaire de l’instruction publique; úřední Stat. de l’enseignement primaire (spracováno od r. 1829); L. Liard, L’enseignement supérieur en F. 1789–1889 (1. sv. Paříž, 1888); novodobé školství franc. v Paedag. rozhledech, 1890; J. Guth, Associace a spolky athletické na stř. školách franc. (Krok, VI). — Každoroční stručné přehledy statist. o '''F'''-ii v Blockově Ann. de l’économie polit. et de la statistique. {{Prostrkaně|Mapy}}: Carte d’état-major au 80.000e, publ. par serv. géogr. de l’armée, ve 264 listech (1818—1882); Carte de la F. au 100.000e, publ. par minist. de l’intérieur, o б00 listech; mapa v měřítku 1:50.000 připravuje se od roku 1881; Carte de la F. au 200.000e, par Serv. géogr. de l’armée; Carte de la F. 1:320.000 v 33 listech (1852—81); Carte de la F. au 1 : 600.000 pubi, par Serv. géogr. v 6 listech (Paříž, 1894); Carte géologique détaillée de la F. pubi, par le min. des travaux 1:80.000; Carte géologique de la F. 1:1,000.000, publ. par le min. des trav. publ. (Paříž, 1890); Dufrénoy et Élie de Beaumont, Carte géol. et minéral. de la F. 1:500.000 v 6 listech (2. vyd. t., 1855). ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Jazyk. ==
Francouzský jazyk, jeden z osmi jazyků románských, jest pokračováním jazyka latinského, jak se vlivem zvláštních podmínek vyvíjel a utvářel na půdě někdejší Gallie od jejího obsazení Římany (začalo r. 154 a skončilo r. 51 př. Kr.). Nebyla to ovšem latina, kterou známe z klassické literatury a kterou si vyšší třídy gallské na četných školách osvojovaly, aby měly přístup k hodnostem politickým, vojenským a duchovním, nýbrž latina vulgární, která se asi od II. stol. před Kr. určitě odlišila od latiny spisovné a která, byvši do Gallie přinesena od vojákův, osadníkův a kupců, rychle tam zdomácněla, tak že již v I. stol. po Kristu vytlačila keltštinu skoro z celé Gallie až na Armoriku a několik ojedinělých míst. Dlouhý pobyt legií římských, ustavičný nával nových osadníků, okolnost, že lid musil své právo vymáhati u soudů římských, později obrácení Gallů na víru křesťanskou, konečně vrozená pohyblivost ducha keltského a jeho náklonnost ke změnám, to vše přispívalo zakořeniti jazyk vítězů. Keltština zmizela, zanechavši řídké stopy ve slovníku franc. (ne mnohem hojnější nežli řečtina řeckých osad na jižním pobřeží), ve všeobecném způsobu výslovnosti a v duchu grammatiky: sem patří užívání členu, analytické vyjadřování vztahů deklinačních, dvojité kladení negace, násobné tvoření některých číslovek a různé idiotismy. Latina přišla na území gallském záhy ve styk s dialekty germanskými následkem vpádů barbarských, jež započavše ve II stol. po Kr., povolným vsakováním skončily v V. stol. strašnou záplavou. Germanští dobyvatelé, přijavše s civilisací přemožených, kteří je i počtem i vzdělaností vysoko převyšovali, také jejich jazyk, přivodili úplné zaniknutí škol a s ním, jakož i se zvrácením celého administrativního řízení, aristokracie a literatury, také dokonalé vyhlazení latiny spisovné; mimo to uvedli do jazyka domorodců množství slov germanských, zejména výrazy válečné a výrazy pro nové státní a právní instituce, celkem asi tisíc slov. Současně prorážejí analytické tendence ve skladbě vulgární latiny plnou silou, tak že od VI. stol projevuje se rozhodně jako jazyk nový, hluboce rozdílný od latiny spisovné, jejž vzdělanci dob merovejských zovou opovržlivě »románským jazykem selským« (''lingua romana rustica''): existence tohoto románského dialektu — tehdy to byl ještě pouhý dialekt — je doložena četnými texty od VII. stol. a r. 813 viděl se již koncil tourský nucena naříditi kněžím, aby vykládali lidu písmo sv. jazykem románským; r. 842 užívá se ho též při aktu státním, známých přísahách štrasburských. V IX. a X. stol. ustavila se národnost franc. v jazyku, poesii a křesťanském uměni. Tou dobou vystupuje zřejmě rozdíl mezi idiomem severním a jižním, kterýžto se vlivem politických okolností vyvinul docela samostatně a svérázně; byl dle své potakací částice nazván ''langue d’oc'' (název provençalský vzat od hlavní provincie) proti severní ''langue d’oil'', a hranice mezi oběma šla asi od Charentu k Alpám přes Limoges, Clermont-Ferrand, Tournon a Grenoble. Ale ani jazyk severu, langue d’oil, nesmíme si v té době představovati jako jednotný, všude shodný; byla to spíše směs nářečí, v níž lze rozeznávati pět hlavních skupin: skupinu východní (burgundskou), severových. (pikardskou), západní (normanskou), severní (poitevinskou) a ústřední (v provinciích Champagne, Brie, Orléanais, dolní Maine, Perche a zvláště Ile-de-France, zvaná druhdy prostě '''F'''-ií). Každá z nich má svou vlastní literaturu. Teprve ve XII. a XIII. stol. začalo nářečí provincie Ile-de-France za vzrůstající moci Kapetovců nabývati převahy nad ostatními a povzneslo se během XIV. stol. za společný jazyk franc., dodělavši se výhradního práva v literatuře a veškerém užívání veřejném. Druhé dialekty sklesly odtud na pouhá podřečí, zanechavše jazyku spisovnému některé své zvláštní tvary. — Čím se tento jednotný jazyk hlavně liší od jazyka staršího (starofrancouzštiny), je splynutí obou pádů (nominativu a pádu nepřímého), jež od V. stol. ještě pozůstávaly, v jediný. Ve stol. XIII. přibyly do něho některé prvky orientální. Nicméně nebyl ten jednotný jazyk nikterak pevně ustálen: politické zmatky, kterým '''F.''' vydána byla na pospas, obrážejí se v něm chaotickým nepořádkem v pravopisu, míšením rodu, porušením konjugace, libovolným užíváním členu, kolísáním skladby. Až v stol XV. se jednotlivé změny poněkud ustálily a francouzština, jak se nám jeví v proslulém manifestě Calvinově (''Institution de la religion chrétienne''), jest již úplně zralá, tak že z ní František I. může učiniti řeč úřední a theologové i filosofové užívali jí místo latiny. Kdyby byla zůstala v tom stavu, byl by měl Malherbe málo co dělati. Ale zatím bylo jí podstoupizi nové vlivy, a to jednak vliv italštiny, jež se výpravami Karla VIII., Ludvíka XII. a Františka I. do Italie a sňatkem Kateřiny Medicejské s Jindřichem II. rozmohla, jednak vliv latiny i řečtiny, podle jichž vzoru chtěli nepovolaní oprávci rodný jazyk přetvořiti. Italianisace, jež přes útoky a výsměch potrvala až do pol. XVII. stol., zůstavila v jazyce řadu výrazů, které z řeči dvorské přešly do řeči lidu. Snahy latinisatorů. jež vyvdala renaissance, osvětluje manifest Joachima du Bellay s titulem ''Défense et illustration de la langue française''. Měly dvojí účel: zušlechtiti jazyk hojnými výpůjčkami z latiny a řečtiny a ušlechtiti franc. poesii genry, obvyklými u starých. První grammatikove franc. ze XVI. stol. (Geoffroy, Tory, Palsgrave, Dubois-Sylvius, Meigret, Des Autels a j.) dopouštěli se jménem latiny a řečtiny násilností, jež na štěstí až na některé drobné opravy v písmě neměly následků. Z jazykových reformátorů poměrně nejšťastnější byl básník Ronsard; obohatil mluvu četnými slovy, jež se udržela v užívání. Tím hůře vedli si jeho žáci, kteří chtěli učiniti z jazyka úplnou kopii jazyků klassických. Důkladnou reakci proti těmto násilnostem provedl Malherbe, od něhož začíná nové období jazyka: jeho zásluha záleží v tom, že za měřítko správnosti jazykové místo latiny a řečtiny vytkl usus mluvy lidu pařížského: potlačoval slova proti duchu jazyka tvořená slovy populárními, uváděl slova v jejich pravý význam a vymezil jejich větnou platnost, zkrátka zavedl přirozený řád. V jeho díle, jemuž pod Ludvíkem XIII. mimo dohasínající kultus italštiny vzešlo opětné nebezpečí módou, pěstující řeč a literaturu španělskou — odtud nechutná emfase ve slohu a četná slova, z nichž mnohá zůstala — pokračovali v XVII stol. pověstný hôtel Rambouillet, tak zv. Précieuses, salóny, Akademie, jež vlastně k tomu účelu byla zřízena, a grammatikové, mezi nimiž čelné místo zabírá Vaugelas (vedle něho d’Olivet a Th. Corneille). Akademie znamená soustředění jazykových oprav; její slovník, jehož první vyd. vyšlo až za 50 let po jejím zřízení (r. 1694, ''Dictionnaire de l’Académie''), přinesl v abecedním pořádku všechna slova připuštěná »dobrým užíváním« (»ryzí«). Škola, kterou představuje Vaugelas, je škola empirická: spravuje jazyk na základě dobrých spisovatelů, učenců, dvora a vyšších tříd společenských. Zašla někdy za potřebné hranice, ochuzujíc jazyk, ač na druhé straně rozumným výběrem slov, upravením jejich smyslu, rozlišením synonym a případným, správným tvořením dodala mu nebývalé přesnosti. Bylo by ovšem bývalo třeba daleko důkladnější znalosti etymologie a historie jazyka, aby se odstranily nesčetné vady v pravopise, ve tvarech a skladbě slov; tím, že se rozhodovalo bez ní, vyplynula grammatika plná bludův a nesnází, jež Akademie potvrdila za zákon. Zlo bylo by bývalo snad ještě větší, kdyby vliv theoretiků nebyl býval do jisté míry paralysován působením vynikajících spisovatelů. Slavní mistři přijali sice pravidla, jež se jim ukládala, ale neúplně, zachovávajíce volnost svého tvůrčího ducha a přizpůsobujíce si je nevyhladitelné potřebě rozmanitosti a novosti. Jejich díla stala se vzory, jejichž sloh a jazyk potomní pokolení snažila se napodobiti. A tak byl tu na poč. XVIII. stol. klassický jazyk, vyňatý na přiště z náhlých libovolných změn. Stol. XVIII., ač neobešlo se beze sporů jazykových mezi konservativci a novotáři (mezi ony patřil ze spisovatelů Voltaire, více jen theoreticky, mezi tyto Fénelon a Rousseau), nepřineslo valnějších novot; závažné účinky měla ovšem revoluce uvedením velikého počtu slov, z nichž většina zase zmizela, a hlavně obměnou výslovnosti, otevírajíc mluvu aristokratickou způsobu mluvy lidovému, ba i venkovskému. Vítězstvím romantiků nad klassiky v XIX. stol. zaplavil pak jazyk mluvený jazyk spisovný docela, bývalé dělení slov vznešených od nízkých vzalo za své, technické slovníky propůjčily své zásoby k neologismům, jež se tvořily pro nové pojmy a věci a jichž silný počet poskytla angličina, přibíraly se archaismy ze středověku a renaissance, zkrátka jazyk nastoupil dráhu volnosti, na níž se od té doby nalézá, z níž těží a jíž také trpí, ačkoli celkem zisk vyvažuje ztrátu; neboť dle uznání samé Akademie demokracie dává jazyku na síle a hybnosti, co mu ujímá na čistotě.

Jazyk franc., jenž již od XIII. stol. nabyl značné vážnosti za hranicemi (tehdy zejm. v Anglii a v Italii), stal se v XVIII. stol prostřednictvím klassické literatury jazykem celé vzdělané Evropy, a třeba že do naší doby zase klesl na významu, pokládá se stále za obcovací jazyk světový. U nás v Čechách, zvláště v posledních létech, neobyčejně se šíří jako výhodná protiváha němčiny. Činnost, již v té příčině rozvíjí »Alliance franç.« a »Société française« v Praze, četní soukromí učitelé a reálné školy i vysoké učení, zasluhuje všeho uznání.

{{Prostrkaně|Slovníky}}: Dictionnaire de l’Académie française; Dictionnaire historique de la langue française; Littré, Dict. de la langue française; C. Sachs, Encyclopaedisches Wörterbuch der französischen und deutschen Sprache; Darmstetter-Hatzfeld, Dict. de la langue franç.; Faster, Slovník franc.-český a česko-franc.; Jan Herzer a Čeněk Ibl, Slovník franc.-český. {{Prostrkaně|Mluvnice}}: Brachet, Grammaire historique de la langue franç.; Ferd. Brunot, Gramm. hist, de la langue franç.; C. Ayer, Gramm. comparée de la langue franç.; Girault-Duvivier, Grammaires des grammaires; Bescherelle frères et Litais de Caux, Grammaire nationale; Larive et Fleury, Grammaire de la langue franç.; Claude Augé, Gramm. de la langue franç.; Benecke, Französische grammatik; české učebnice jazyka franc. napsali Ricard-Roth, Jan Herzer, J. Kosina a J. Hulakovský, Fr. Šubrt, L. Schmidt-Beauchez, Březanovský, Škoda (s mluvnicí) a j. ''[[Autor:Jindřich Vodák|Vd.]]''

== Literatura. ==
Literaturou franc. rozumíme slovesné plody {{Prostrkaně|jazyka francouzského}}. Je tedy z literatury franc. vyňato důsledně písemnictví {{Prostrkaně|latinské}}, třeba ve '''F'''-ii vytvořené, jakož skutečně nejstarší pisemné literární památky '''F.''' jsou latinské; o nich jednati náleží dějinám písemnictví římského a středolatinského. S druhé strany jest však upozorniti, že oblast literatury franc. ve středověku jest větší, než území francouzské, že objímá totiž kromě '''F'''. {{Prostrkaně|Anglii}}, které dobyli r. 1066 pofranštění Normané a v níž pak kvetla živá literatura franc. jazyka do pol. XIV. věku, sev. {{Prostrkaně|Italii}}, kde ještě ve 2. pol. XIV., ano i poč. XV. věku vyskytují se francouzská díla literární, i {{Prostrkaně|Cypr}}, {{Prostrkaně|Moreu}} a {{Prostrkaně|Palestinu}}, kde v XIII. věku napsán byl nejeden plod franc. jazyka. Připomenouti jest také ještě, že v IX. věku odštěpila se od frančtiny (severního jazyka ''d’oìl'' zvaného) {{Prostrkaně|provençalština}} (již. jazyk ''d’oc'' zvaný) a stvořila na Jihu francouzském bohatou literaturu, která po celý skoro středověk kvetla a hlavně vnějšími pohromami poklesla, aby v našem věku znova ožila a se rozvinula (viz {{Prostrkaně|Felibrige}}). Dějiny této literatury, ač sesterské, přece od francouzské neodvislé, viz ve čl. {{Prostrkaně|Provence}}.

'''Středověk''' I. Do r. 1050. První formace jazyka dnes frančtinou zvaného lze položiti do VII. stol. Tu a v násl. věku ovládá již frančtina jako jistý jazykový typ mluvu lidovou. {{Prostrkaně|Církev}} přirozeně první si ho všímá a na koncilech v Remeši a Toursu (r. 812) nařizuje se již biskupům, aby pečovali o překlady homilií do frančtiny jako jazyka národního, výlučně lidového. Brzy také potkáváme se s prvním histor. dokladem nového jazyka, s t. zv. {{Prostrkaně|přísahami štrasburskými}}, t. j. formulemi, jimiž v březnu r. 842 přísahali si přátelství, pomoc a věrnost Ludvík Němec a Karel Lysý a jež r. 843 přepsal a ve své »Historii Franků« dochoval Nithard. Nehledíc k této památce právního rázu je však celá nejstarší literatura franc., pokud se nás dochovala, {{Prostrkaně|církevní}} a {{Prostrkaně|duchovní}}. Nejstarší její památka je {{Prostrkaně|sequence o sv. Eulalii}} (obyčejně ''cantilène de sainte Eulalie''), krátká skladba 28 assonujících veršů, složená kolem r. 880 v opatství sv. Amanda ve Valenciennes. Z druhé půle X. věku pochodí: {{Prostrkaně|Život sv. Leodegara}} (St. Leger) a {{Prostrkaně|Utrpení Kristovo}}, osmislabičné, sdružené rýmované básně, obyčejně po uschování svém ''Poèmes de Clermont Ferrand'' zvané. Nejcennější plod tohoto období i po stránce básnické je však ''Vie de saint Alexis'' (kolem 1040), jazykově také nejfrancouzštější. V {{Prostrkaně|próse}} zasluhuje zmínky ''Fragment de Valenciennes'' z počátku X. věku, zlomek to kázání o proroku Jonáši. — Vedle této literatury, duchem a inspirací národu cizí, sbírají se zajisté již v této době prameny literatury vlastně národní, {{Prostrkaně|poesie hrdinské}} a {{Prostrkaně|epické}}. Hotových dokladů literárních pro toto předpokládání sice není, ale nasvědčuje mu celá řada zpráv dějepiseckých, v nichž se mluví o básních v lidovém »venkovském« jazyku složených, jimiž opěvována některá dějinná událost. Byl to prvek germanský, který je základem této staré franc. poesie epické; vedle něho pak křesťanská kultura jeví se jako živel francouzský a národní. Z nich dvou složeno je epos franc. Historicky jest zjištěno, že již Dagobert (zvaný Chlodoving, Chlodvikovec) z merovinského rodu byl rekem franc. skladeb epických; tím spíše lze tak soudit o Karlu Martelovi, Pipinovi a Karlu Velikém. Ovšem nedochovalo se nás nic z těchto básní.

II. R. 1050—1235. V tomto období vrcholí středověká literatura franc. Svěží, mladé, naivní proudy vyrážejí v této době ve všech druzích literárních a všude se znamenitou silou tvoří množství děl neobyčejně šťastných; síla obraznosti, vřelé a silné cítění přemáhá nesnáze formálně, hrubý, těžkopádný jazyk, jejž ohýbá v krušném boji. Všecky druhy verše jsou v tomto období hojně i šťastně vzdělávány; k rozkvětu {{Prostrkaně|epické poesie}}, který je ojedinělý a výjimečný u moderních národů, druží se všecky druhy výpravné: {{Prostrkaně|román}}, {{Prostrkaně|povídka}}, {{Prostrkaně|satira}}, {{Prostrkaně|fabliau}}, {{Prostrkaně|kronika veršová}}; ano i {{Prostrkaně|próse}} dostává se na konci této doby nadaných vzdělavatelů, kteří ji vyvádějí ze služebné poroby latinské, v níž dosud živořila. Mocný tento rozvoj literatury, který má ráz {{Prostrkaně|ryzí živelnosti}} a {{Prostrkaně|přirozenosti}}, je podmíněn ovšem ve značné míře také vnějšími politickými a společenskými poměry. '''F.''' jest v době té mocným státem, vítězným na venek, zabezpečeným silnými králi i v rozvoji vnitřním. Kultura hmotná jde ruku v ruce s kulturou duševní. V Paříži soustředí se vzdělanost školská, která svítí celé západní Evropě. Rytířský duch zjemňuje se ve '''F'''-ii časněji než jinde ve skutečnou kulturu citovou.

{{Prostrkaně|Epopeje národní}} objevuje se ve '''F'''-ii v XI. věku. Avšak prvky její, látkové i formálně, jsou starší a sice sluší je hledati v různých náboženských i válečných, poloepických, pololyrických básních předešlého období, v tak zvaných {{Prostrkaně|kantilénách}}, »ne menších padesáti, ne větších pěti set veršů« (Léon Gautier, ''Les épopées françaises'', str. 28.). Pochod však, jakým z těchto krátkých rozptýlených básní došlo se k organickým dlouhým celkům, není dosti vyjasněn. Postaveny jsou hlavně dvě theorie. První, L. {{Prostrkaně|Gautierova}}, vykládá vznik »chansonů de geste« tak, že kladeny byly vedle sebe a tmeleny v celek krátké kantilény; naproti tomu G. {{Prostrkaně|Paris}} soudí, že většina jich byla složena trouvéry přímo po tradici. — Tato epická poesie franc. připíná se těsně k zjevu {{Prostrkaně|Karla Velikého}}, k řadě jeho válečných podniků. Na osobu jeho připjaly se asi i mnohé starší zkazky epické. Přirozeně stal se tento veliký dobyvatel středem národní epiky; kolem něho kupily se i všecky nové projevy epické síly, která právě nadbytkem látky byla lákána a množena. Oba podstatné živly eposu, bohatýrský i náboženský, byly tu souměrně živeny; Karel Vel., bojovník proti Saracénům, je rekem Kristovým. V legendě, kterou obklopil lid jeho postavu, právě tento moment převážil všecky ostatní; v epických zpěvech vzpomíná se jen jeho bojů s nevěřícími, ostatní jeho podniky válečné jsou jimi pohlceny. Kolem něho seskupení {{Prostrkaně|palatini}} stávají se po něm reky nových epopeí. Později pak i mnozí {{Prostrkaně|vasallové}} upozornili na sebe a povzbudili pěvce ke svojí poctě. Všecky epické básně opěvující uvedené osoby zahrnují se hromadným jménem ''chansons de geste'' (''geste'' značí jednak podnik hrdinný — lat. ''gestum'' — jednak i rod reků, jehož souborné oslavě básníci se obyčejně věnovali). Básně tyto třídí se k vůli přehledu v {{Prostrkaně|kruhy}} (cykly). Všecky, jež směřují k jistému ústřednímu reku, zahrnují se v jeden kruh. Obyčejně rozeznávají se tři hlavní cykly, zvané po ústředních recích svých ''geste du roi'' (''Charlemagne''), ''geste de Garin de Montglane'' (Vilém oranienský) a ''geste de Doon de Mayence'' (Ogier dánský). První kruh objímá 23 básní, z nichž nejproslulejší typ staré přísné epiky je ''Chanson de Roland'' (kol. 1080) a jiné známější: ''Berthe aux grans piés''; ''Enfances Roland''; ''Voyages à Jerusalem et à Constantinople''; ''Fieràbras''; ''Anséis de Carthage''; ''Huon de Bordeaux''; do druhého čítá se jich 19, na př.: ''Garin de Montglane''; ''Aimeri de Narbonne''; ''Prise d’Orange''; ''Aliscamps''; do třetího konečně 10, jako: ''Doon de Mayence''; ''Enfances Ogier''; ''Vivien''; ''Renaud de Montauban''. K těmto {{Prostrkaně|hlavním}} cyklům druží se {{Prostrkaně|cykly podružné}} (»provinciálné«), tak: na východě '''F.''' cyklus ''lotrinský'', cyklus po výtce feudální, plný sporů, zrad a bitek vasallských; cyklus ''Gormonda a Isembara''; ''Raoula de Cambrai'' (''geste du Nord''); ''Amise a Amila''; cyklus křižácký, ''Girard de Roussillon'' náleží jihu, Provenci. Všech eposů těchto úhrnem se čítá ke stu; zahrnují se také souborným označením {{Prostrkaně|kruhu francouzského}} (protivou k bretonskému a antickému). Je to poesie po výtce {{Prostrkaně|národní}}, látkou i formou, s celou silou, naivností, svěžestí a opravdovostí hromadného lidového umění, ale také se vší jeho drsností, neurvalostí a syrovostí, jež vyznačuje tehdejší kulturu společenskou. Chansony de geste jsou {{Prostrkaně|věrnou malbou doby}}, společnosti, ústředí, jež je stvořilo, líčící soudobé mravy vojenského feudalismu; je to poesie {{Prostrkaně|hromadná}} a {{Prostrkaně|realistická}}. Jich sociální složky jsou germanské: instituce královská i lenní, poměr suzeréna k lenníku, poměry lenníků mezi sebou, jsou pojaty ryze po vzoru germanském. Nejstarší eposy jsou plny nezkrotné síly; opěvují výlučně krvavé činy, tělesnou statečnost, touhu po neodvislosti osobní, pomstychtivost, ctižádost, lakotu, surovost, krvelačnost. Jen dvě lepší stránky vyznačují reky chansonů těch: naprostá věrnost k suzerénu a přátelská obětavost (jako doklady: Olivier a Roland; Amis a Amil). {{Prostrkaně|Žena}} nemá skoro ještě místa v těchto eposech; je pouze předmětem prchavé smyslnosti a opovržení. Teprve později zušlechťují se tyto eposy inspirací křesťanskou a mravnějšími náboženskými motivy, ale v tom již jeví se vliv {{Prostrkaně|bretonského}} kruhu a ztráta charakterovosti kruhu franc. Po stránce umělecké vynikají některé z nich (nejstarší, předem ''Chanson de Roland'') stručnou výrazností, epickou prostotou a hotovostí, ale nedokonalost formální, nevybroušenost mluvy ruší tyto přednosti; v pozdějších z nich ztrácí se stále více epická stručnost a rozbřídají pak v povídavost a nesouvislou rozvláčnost. Psány jsou 1{{Prostrkaně|0slabičným veršem}}; teprve později převládne 1{{Prostrkaně|2slabičný alexandrin}}, ačkoliv i dříve již (podle G. Parisa poprvé ve ''Voyage de Charlemagne à Jérusalem'') se vyskytuje. Nejstarší z nich nejsou rýmovány, nýbrž pouze {{Prostrkaně|assonovány}}. Dlouho zápasí rým s assonancí, než se domůže plné nadvlády; pak spojuje se pravidelně celá řada veršů jediným rýmem v odstavec, slohu.

Tento neobyčejný rozvoj epické poesie v tomto období nebyl však osamocený; za ním hned vyrůstá {{Prostrkaně|druhá}} mohutná vlna, mocný příliv epické síly v {{Prostrkaně|bretonských epopeích}}, které od pol. XII. věku vystupují, přes prvotní odpor domáhají se přízně obecenstva a na konec vytlačují zálibu pro starší kruh francouzský. Naladění a ráz básní těch je naprosto {{Prostrkaně|různý}} od výrazu kruhu franc. Vyznačuje jej zvláštní měkkost a přepjatost citová, prvek kouzelné nadpřirozenosti (víly, jež chrání kouzly své milence-reky), tajůplná fantastičnost, hloubavá symboličnost, ponoření se do přírody, smysl pro život nitra a sen — vše živly naprosto cizí francouzskému duchu, vypěstované a stupňované dlouholetou porobou {{Prostrkaně|Keltů v Anglii žijících}}, kteří, zbaveni všech práv, vypuzeni ze skutečného života, utíkali se k mystice a snivé hloubavosti. Ráz inspirace těchto básní je podstatně {{Prostrkaně|subjektivní}}; mythičnost, rozjímavost, blouznivost, fantastičnost i snivost náboženská převládají a zabarvují epické básně čerpající z těchto bretonských látek. Staré kosmogonické sny pohanské jsou vmíšeny často a přetvořeny v legendy křesťanské. Smysl {{Prostrkaně|pro přírodu}}, pozorování její a utonutí člověka v ní velice jest vyvinuto, právě jako ve franc. látkách život společenský a hromadný. Ve shodě s celým psychologickým podkladem v látkách bretonských má veliký význam {{Prostrkaně|láska k ženě}}; Keltové pochopili poprvé ženu jako obrodnou sílu všehomíra. Historická a legendárně pouze přetvořená osobnost {{Prostrkaně|Artuše}} († 537), který vládl na jižních březích velkobritských a podlehl útoku saskému, je do jisté míry hmotným středem těchto starých epických zkazek keltských. Kolem něho sdruženi jsou jeho rekové-druzi (ne sluhové jako ve franc. cyklu), s nimiž vrhá se do báječných dobrodružství a s nimiž projíždí celou Evropu, ano dobývá i Palestiny. Po náboženské stránce hraje velikou úlohu v těchto básnických tradicích {{Prostrkaně|legenda o sv. graalu}}, původu domácího, jak se zdá, a vlivem křesťanským pouze přetvořená. Graal byla totiž starým Britům keltským skvostná nádoba ukrytá na dně nějakého jezera, která tomu, kdo ji má, zaručuje vědění budoucnosti a tedy úplnou moc. Křesťanským názorem pak, který kladl všecku spásu lidskou do smrti Kristovy, proměněn tento symbol dokonalosti v nádobu, z níž pil Spasitel při poslední večeři a do níž pak zachytil několik kapek krve jeho s kříže stekších Josef z Arimatie, který také přenesl sv. graal do Bretonska a zde mnoho zázraků pomocí jeho vykonal. Když pak zemřel v Anglii (v Glastonbury), byl později sv. graal ztracen. Odtud zřízen králem Utterem-Pendragonem řád {{Prostrkaně|Kola stolního}} (''table ronde''), jehož členové měli za úkol nalézti tuto zázračnou misku. A právě v legendě o {{Prostrkaně|Percevalu}}, který ji konečně po dlouhých obtížích nalézá, vyhranil se mravní ideál křesťanský, odříkání, jako nikde před tím ve středověké poesii. Jen mravně čistý, dětsky nevědomý člověk, který překonal všecky hmotné i mravní překážky, může dosici sv. graalu.

Tyto legendy keltského původu a rázu došly prvního povšimnutí u Normanů, kteří porazili surové Sasy, staleté utiskovatele živlu keltského. Zde v Anglii pojaty poprvé tyto keltské zkazky duchem francouzským. Normané byli poměrně vzdělaní, širokého, kosmopolitického skoro vkusu, jakož sami skládali se z různých ethnografických prvků. Věnovali pozornost předem sice historickým, dějepravným bájím britským, ale i pro čistě básnické mythy a fantastické legendy zjednali si brzy porozumění. {{Prostrkaně|Luces du Gast}}, {{Prostrkaně|Gasse le Blond}}, {{Prostrkaně|Gauthier Map}}, {{Prostrkaně|Robert le Boron}} a j. jsou pak prvními jejich překladateli a vzdělavateli; Mapovi a Boronovi náleží zejména zásluha, že seznámili franc. obecenstvo s legendou o sv. graalu. Z nich čerpají různí klerikové {{Prostrkaně|prosaické romány}} svoje, jako o sv. graalu, hledání sv. graalu, o Merlinu, Lancelotovi od Jezera, o smrti Artušově, Tristanovi. Současně skoro došly tyto keltské legendy i veršového spracování v dlouhých básních {{Prostrkaně|Chrestienem de Troyes}} († 1191), autorem těchto sedmi románů: ''Erec a Enide''; ''Tristan'' (a Yseult); ''Cligez'', ''Yvain'' (či rytíř se lvem); ''Vilém Anglický''; ''Perceval'' (či o graalu, ale pouze prvá čásť je dílem Chrestienovým) a ''Lancelot'' (jinak a původně ''La charette''). Ve 2. pol. XII. věku tedy již bretonský cyklus epický ve franc. jazyku formován byl z části prosaickými romány neznámých původců z části veršovými romány Chrestienovými. Dříve převládala mínění Jonckloeta de La Haye a Paulina Parisa, kteří kladli prosaické romány za starší; nyní naopak názor Gastona Parisa, jenž dokazuje prioritu Chrestiena de Troyes. Také {{Prostrkaně|postup}} a {{Prostrkaně|vývoj}} formace této není posud dosti vyjasněn. Zdá se jen, že by! obdobný processu, jakým se ustavily z drobnějších rapsodií epické celky franc. kruhu; přechodním stupněm, obdobným {{Prostrkaně|kantilénám}} franc., byla tu bretonská {{Prostrkaně|lais}}. — Bretonské látky, spracované Chrestienem a nástupci jeho {{Prostrkaně|Godefroyem de Lagny}}, {{Prostrkaně|Menessierem}}, {{Prostrkaně|Gaucherem de Dourdan}}, {{Prostrkaně|Gerbertem de Montreuil}}, získaly si brzy oblibu čtenářstva úplně; hlavně jejich stránka milostná a fantastická, která z nich činí skutečné romány, byla příčinou jich úspěchu. Úspěch ten zastínil brzy cyklus franc., tak že trouvéři opouštějí sloh těchto epopeí a činí stále větší ústupky románovému vkusu bretonskému; na konec předělávají staré franc. eposy po nových vzorech bretonských, z čehož vycházejí díla nepřirozená, nejapná a rozvleklá. Úpadek ten projevuje se zřetelně již v příštím období.

{{Prostrkaně|Třetí}} veliký látkový kruh epické poesie franc. této doby je {{Prostrkaně|klassický}}. Vzdělavatelé jeho jsou kněží, kteří pravidelně čerpají příběhy a legendy antické z pramenů úpadkových nebo apokryfních (jako Dictys Krétský, Dares Fryžský, Pseudokallisthenes a j.). Náboženská čásť těchto skladeb výpravných, jež sluší vřaditi mezi {{Prostrkaně|romány}}, je podivná směs křesťanství a pohanství; přechází nejčastěji v kouzelné pověry. Umělecká cena děl těchto je mnohem menší než předešlých. Schází tu naprosto naivní samorostlá přirozenost, přední podmínka pravé epiky. Je to poesie učená, kompilovaná, strojená a nudná většinou. Forma těchto děl je buď stejná jako francouzských chansonů de geste, buď verš osmislabičný sdružené rýmovaný. Nejcennější z nich jest ''Roman d’Alexandre'' od Lamberta li Torsa a Alex. de Bernay (před r. 1188), psaný alexandrinem; vedle něho měly znamenitý úspěch ještě: ''Roman de Thèbes'', spracovaný na základě Statiovy Thébaidy v půli XII. věku, ''Roman d’Enéas'', stejného stáří asi jako předešlý, a ''Roman de Troie'' od Normana {{Prostrkaně|Benoîta de Sainte-More}} (asi 1160). (Srv.: Meyer, Recherches sur les épopées françaises; G. Paris, Histoire poétique de Charlemagne; P. Paris, Les romans de la Table ronde mis en nouveau langage; L. Gautier, Les épopées franç.; G. Paris, la Poésie au moyen âge; P. Meyer, Alexandre le Grand dans la littér. franç. au moyen âge; d’Hericaut, Essai sur les origines de l’épopée; la Villemarqué, Les romans de la Table ronde; Joly, Benoist de Saint-More et le Roman de Troie).

K tomuto mocnému rozkvětu epiky pojí se v tomto období nesmírný rozvoj {{Prostrkaně|výpravnéh}}o a {{Prostrkaně|bájivého}} písemnictví vůbec. Lze říci, že všecky ty romány antické, řecké, byzantinské, bretonské a j., povídky, fabliaux atd., žijí z úpadku vlastní bohatýrské francké poesie epické, bují na jejích troskách a z jejích šťáv. Když již vyčerpala a vyžila se mužná krvavá síla starých eposů i rytířské cítění bretonské a smysl pro ně, zbyly a rozbujely se temné a výstřední stránky tohoto kulturního útvaru; shon po dobrodružství, těkavá, mlžná bájivost, zvrhlá fantastičnost, bezuzdnost požitku; ruku v ruce s tím šla v uměn! jalovost i rozplizlost formová. Epická báseň zvrhuje se tak v román {{Prostrkaně|dobrodružný}} nebo {{Prostrkaně|milostný}}. Náměty podává ponejvíce Východ; zde mohlo se plně vyhověti požadavkům právě uvedeným. Jsouť tyto romány buď napodobeny podle řecké literatury úpadkové, bud podávají východní pověsti a báje z byzantinských pramenů a přebásnění, jež poznali Francouzové na výpravách křížových. K proslulejším dobrodružným románům takovým náleží: ''Apollonius z Tyru'', ''Sedm mudrců'', E''racle'' od {{Prostrkaně|Gautiera z Arrasu}} (kol 1160); ''Cleomadès'' od Adenesa li Roisa; ''Florimont'' od Aimona de Varennes (1188); ''Atis et Profilias'' od Alex, de Bernay; ''Partenopéus de Blois'', ''Floire et Blanchefleur'' na základě pověstí maurických. Z milostných jest uvésti: ''Ille et Galeron'' G. z Arrasu (1157); ''Galearan de Bretagne'', ''Guillaume de Dole'', ''Pamphile et Galatée'' od Jeana Brasdefera (kol 1225). K románu lze připojiti i {{Prostrkaně|rýmované kroniky}}, v nichž normanští básníci pro dvůr anglický parafrasovali staré texty legendárné; tak Geffreie Gaimara ''Histoire des Anglais'' (kol 1150), Waceova ''Geste des Normands'' či ''Roman de Rou'' (přes 16.000 veršů, z části alexandrinů), složená mezi r. 1160—74 a věnovaná oslavě Rollona, Viléma s Dlouhým mečem a Richarda a dovedená do r. 1107, téhož ''Brut'' (přes 15.000 osmisl. veršů) z r. 1155, prostý veršový překlad sbírky domácích legend sebraných Gaufreiem de Monmouth pod názvem »Historia regum Britanniae« a {{Prostrkaně|Benoîitova}} ''Histoire des ducs de Normandie'' (43.000 osmisl. veršů). Všichni tito básníci nepsali z vlastního názoru, nepodali událostí, jichž zažili. Mnohem cennější je anonymní ''Histoire de Guillaume le Maréchal'' z r. 1224, a jistou literární hodnotou vyniká báseň {{Prostrkaně|Garniera de Pont-Sainte-Maxence}} o vraždě sv. Tomáše Becketa (1172). Jak viděti, všecko, co podniká se v genru dějepiseckém, náleží anglo-normanské větvi franc. písemnictví. Vlastní '''F.''' je neobyčejně chudá v oboru dějepiseckém. Překládá se v prósu kronika Turpinova, kompilují se římští dějepisci (''Faits des Romains''). Jediného výborného historiografa vykazuje toto období, Francouze maršála {{Prostrkaně|Geoffroye de Villehardouin}} († 1213), který pevnou a výraznou prosou popsal dobytí Cařihradu křižáky, jehož se sám účastnil.

Vedle těchto objektivních a naivních genrů vystupují a stejně skoro s nimi postupují ve franc. literatuře genry {{Prostrkaně|tendenční}}, reflektivné, kritické, satirické, parodující. Již některé chansony de geste i romány bretonské mají v sobě mocný komický živel, který ukazuje zřejmě k výsměšné tendenci, ke snaze parodovati vážné epické jádro (''Voyage de Charlemagne'' asi z r. 1060, která je vlastně heroické fabliau; ''Eustache le Moine'', báseň hrdinsko-komická z poč. XIII. věku; ''Moniage Guillaume'', líčící rozmarně klášterní život reka Viléma s krátkým nosem, od {{Prostrkaně|Viléma de Bapaume}}; z cyklu bretonského román o ''Tristanu'' a ''Isoldě'' a j.). Přímou satirickou a parodující tendencí vyznačuje se však zvířecký epos ''Roman de Renart'', řada různých skladeb různých autorů a dob, jež mají jen společný námět. »Renart« vznikl z bájí zvířeckých, v konečné podobě své je však vlastním plodem franc. středověku, který na něm pracoval celá století a vyslovoval prostředkem allegorie svoje různé zloby, hněv a posměšnou mstivost. Původní nejstarší zárodek jeho jest asi německý (J. Grimm), ale spracování, ráz, duch a vtip jsou v něm ryze francouzské. Pokusy sveršovati a v jistou jednotu sloučiti báje o vlku (''Isengrin''), lišce (''Renart'') a lvu (''Noble'') objevují se nejprve v latině; jsou to básně ''Isengrinus'' a ''Reinhardus'', první z poč., druhá z pol. XII. věku. Těmto latinským textům, podobá se, sloužila však za základ lidová verse francouzská, která se nás ovšem nedochovala. Od pol. XII. věku zmocnili se látky této trouvéři, rozmnožujíce a obměňujíce ji neustále, tak že na konci téhož věku ustaven je celý cyklus Renartův více než 30 větvemi (asi o 30.000 verších), z nichž pouze u čtyř známe dle jména autory; nejproslulejší z nich je {{Prostrkaně|Pierre de Saint Cloud}}. »Roman de Renart« je allegorický obraz feudální společnosti. Allegorický živel jeho rozvíjí a přeostřuje často doba následující.

{{Prostrkaně|Bájek esopických}} mnoho bylo ve XII. a XIII. věku sebráno ve sbírky (t. zv. ''Isopets''); ale nemají původnosti, jsouce většinou hranatými a pracnými překlady z latinských tehdy oblíbených sbírek {{Prostrkaně|Aviana}} a {{Prostrkaně|Romula}}. Nejproslulejší z nich je sbírka ''Marie de France'' asi z r. 1170.

{{Prostrkaně|Satirickou}} poesií hrubého zabarvení, jaká byla vhod širokým nevybraným vrstvám lidovým, jsou {{Prostrkaně|fabliaux}}, povídky to v lehkých, osmislabičných, sdruženě rýmovaných verších, malující všední měšťácký, obecný život vrstevnický. Fabliaux jsou bohatý odkaz starého ducha a vtipu franc., hrubého ovšem a nezušlechtěného. Povídky, jež v nich jsou spracovány, jsou z části cizího, hlavně východního původu (čerpány z části také z {{Prostrkaně|Bidpaje}} a {{Prostrkaně|Sendabada}}, v latinských a částečně i franc. ztlumočeních tehdy rozšířených), některé však z nich jsou výmyslem autorů domácích. Srv. {{Prostrkaně|Fabliaux}}.

Přímých a účelně didaktisujících nebo průhledně moralisujících a allegorisujících nebo kazatelsky satirisujících sbírek literatury {{Prostrkaně|programmové}} vyskytá se v tomto období mnoho, ale schází jim většinou původnost a všeliký literární vkus. Proslulejší z nich jsou: ''Bestiaire divin'', ''Besant de Dieu'' {{Prostrkaně|Guillauma Leclerca}}, ''Miracles de la Vierge'' od {{Prostrkaně|Gautiera de Coinci}} (1177—1236); ''Roman des ailes'' a ''Songe d’enfer'' od R. {{Prostrkaně|de Houdan}}, pak homiletické spisy {{Prostrkaně|Ét}}. {{Prostrkaně|de Fougères}} (''Livre de manières'') a t. zv. {{Prostrkaně|Recluse de Molliens}} (''Miserere'' a ''Roman de Charité'') a satiricko-mravoučné »bible« ({{Prostrkaně|Guyot de Provins}}, {{Prostrkaně|Hugues de Вerzé}}). V dobu tu spadají také zárodky {{Prostrkaně|divadelního}} rozvoje franc. Jako jinde, i ve '''F'''-ii zrodilo se drama z kultu náboženského. Legendy náboženské zvolna se dramatisovaly v malé liturgické hry vánoční a velikonoční, jež v latině kněžími v chrámech se hrály. Od poč. XII. věku vsunují se do nich francouzské věty, rýmované zpěvy a episody za rouškou větší věrojatnosti a názornosti dějové. Z XII. věku zachovalo se již několik {{Prostrkaně|mysterií}}: latin.-franc. hra o ''Moudrých a pošetilých pannách'' (poč. XII. stol.), mysterium o ''Adamovi'' a ''Danielovi''. Z {{Prostrkaně|miгаklů}} (dramatisovaných legend posvátných) stojí na rozhraní XII. a XlII. stol. zajímavá ''Jeu de Saint Nicolas'' {{Prostrkaně|Jeana Bodela}} z Arrasu, jenž spracoval starší »ludus« mnicha Hilaria, žáka Abélardova; hra jeho má již mnoho světských veseloherních živlů ve svých bohatých episodách. Rozvoj v tomto směru byl umožněn jen tím, že od pol. XII. věku divadlo zesvětštělo, jsouc vyloučeno z chrámu a přenecháno laikům.

Nejméně samostatnosti projevuje franc. literatura tohoto období v {{Prostrkaně|lуrice}}; zde je odvislá skoro úplné od literatury provençalské. Trouvéři francouzští tohoto období v tomto druhu literárním jsou žáky troubadourů provençalských, jichž ne vždy dostihují v rozmarné lehkosti a virtuositě formové. Ale i ti, kteří se jim vyrovnají po těchto stránkách, pracují přece jejich tradicemi a čerpají z týchž pramenů inspirace. Důvody této převahy a nadvlády provençalské poesie v lyrice jsou vnější, historické a kulturní. Zjemnělá kultura Jihu přirozeně stvořila jemnou, vytříbenou a namnoze vyumělkovanou lyriku, jako bojovný, tvrdý, krvavý duch časový na Severu došel výrazu v mohutných skladbách epických, které jsou (až na geste Viléma Oranienského) vlastní půdě francouzské. Proto však nemůže se tvrditi, že by duch franc. v této době neměl disposicí pro lyrické básnictví. Naopak lze dokázati, že jsou tu již nyní zárodky samostatné poesie lyrické, které se nerozvinuly pouze proto, že byly udušeny vyspělou zatím lyrikou provençalskou. Zárodky ty jasně se postihují zejména v několika pololyrických, poloepických {{Prostrkaně|chansons de toile}}, {{Prostrkaně|pastourelech}} a {{Prostrkaně|křižáckých písních refrénových}}. Ale tyto celkem primitivní útvary ustoupily ke konci XII. věku bohaté a raffinované lyrice provençalské, která hlavně pod záštitou žen šířila se s celou společenskou kulturou Jihu. Středištěm této poesie byl, zdá se, dvůr pařížský, odkud postupovala do hrabství Champagnského a Bloiského a pak vůbec na východ '''F.''' Marie a Alice, dcery Eleonory aquitanské, byly zde jejími ochránkyněmi. Pěstiteli jejími byli veskrze básníci panští. Stůjtež zde z nich: {{Prostrkaně|Chrétien de Troyes}}, {{Prostrkaně|Conon de Béthune}}, {{Prostrkaně|Jean Bodel}}, {{Prostrkaně|Blondel de Nesles}}, {{Prostrkaně|Gautier de Dargies}}, {{Prostrkaně|Guy de Coucy}}, {{Prostrkaně|Philippe de Nanteuil}} a předem {{Prostrkaně|Gace Brulé}} a {{Prostrkaně|Thibaud champagnský}} (IV., navarrský), kteří se vyrovnají i nejlepším svým soupeřům provençalským. Srv. A. Jeanroy, Les origines de la poésie lyrique en France (Paříž, 1889).

III. 1235—1337 ({{Prostrkaně|do poč. války stoleté}}). Dobu tuto vyznačuje úpadek a konečně úplné poklesnutí národní, samočinné a naivní poesie a nahrazení její těžkopádnou a nejapnou reflexí, suchopárnou, učenou hloubavostí a pedantičností, snahou po jinotajné tendenčnnsti. Epická poesie hyne a klesá vůčihledě. Skládá se sice v tomto období ještě několik {{Prostrkaně|chanson de geste}}, ale vyplňují se jimi pouze mezery starých kruhů; nezpívají se již, nýbrž čtou a obecenstvo jejich řidne víc a více. {{Prostrkaně|Adenet le Roi}} (''Ogier''; ''Berte aux grans piés''; ''Beuve de Comarcis'') a jeho žák {{Prostrkaně|Girard}} d’{{Prostrkaně|Amiens}} (''Charlemagne'') jsou obratnými, ale vcelku již chladnými veršovci. {{Prostrkaně|Román dobrodružný}} těší se větší oblibě, ale i on ztrácí poslední stopy poetické inspirace a umělecké úměrné formy a zvrhuje se na konec ve všední a banálně přeplněnou, bahnitou prósu. {{Prostrkaně|Veršem}} pěstovali v tomto období román řecký a byzantinský {{Prostrkaně|Adenet le Roi}} (''Cleomadès'') , {{Prostrkaně|Girard}} d’{{Prostrkaně|Amiens}} (''Méliacin''), {{Prostrkaně|Jean Maillard}}, {{Prostrkaně|Beaumanoir}} (''La manekine'') a někteří anonymové (''La châtelaine de Vergy''; ''Brun de la Montagne'' a j.), ale verš ustupuje stále více v tomto genru prostomluvě. V l. 1250—1300 zhotoveny jsou prosaické parafrase Artušova kruhu a stejně vede se i jiným starým eposům. {{Prostrkaně|Rusticián z Pisy}} kompiluje v próse romány bretonské (''Table ronde''; ''Meliadus''; ''Guiron le Courtois''). {{Prostrkaně|Rýmovaná kronika}} důsledkem změny celého vkusu uměleckého také hyne. Z kronikářů veršovců tohoto období uvésti jest {{Prostrkaně|Filipa Mousketa}} (''Chronique de France'', sáhající po r. 1243), {{Prostrkaně|Guillaume Guiarta}} (''Branches des royaux lignages'') a {{Prostrkaně|Godefroi de Paris}} (''Chronique parisienne''). Naproti tomu lze v tomto období postřehnouti bujnější rozkvět {{Prostrkaně|historické prósy}} a to hlavně vlivem ital. autorů, jakož vůbec tehda z Italie a Východu vtéká dosti svěží krve do franc. písemnictví (Filip Novarský, Martin da Canal, Rustician z Pisy, Brunetto Latino jsou ital. původu). ''Chronique de Saint Denis'' (anon.), ''Récits d’un ménestrel de Riems'' (anon.), ''Chronique de Morée'' (složená na Vých.), ''Paměti'' {{Prostrkaně|Filipa Novarského}}, ''Chroniques des Venitiens'' ({{Prostrkaně|Martina de Canal}}), ''Cesty'' {{Prostrkaně|Marka Pola}} (1296-1298), ''Fleurs des histoires d’Orient'' (Armena {{Prostrkaně|Haytona}}) a hlavně memoirové dílo {{Prostrkaně|Joinvillovo}} ''Histoire de Saint Louis'' (1305–1309), vynikající přirozeností a živostí, jsou nejpozoruhodnější plody tohoto druhu literárního. — {{Prostrkaně|Lyrická}} poesie napodobená podle troubadourů živoří do konce XIII. věku. Zmocňují sejí {{Prostrkaně|měšťanští pěvci}}, kteří v severových. '''F'''-ii sestupují se v básnické {{Prostrkaně|cechy}} (''puys''). {{Prostrkaně|Adam de la Halle}} (1235—1288) vynikl z nich nejvýše. {{Prostrkaně|Ruteboeuf}} († 1280) poutá satirickou čiperností, polemickou útočností a tvrdou jadrností svých veršů. Je nejvšestrannější básník svojí doby: písně náboženské, kluzké fabliaux, divadlo stejně pěstoval. Kde přechází v novellistiku, vycítil dobře lidový tón.

Těžiště literatury soudobé není však v těchto způsobech básnických, které nevyhovují jejímu vkusu; jeť složeno v poesii reflektivní a vůbec tendenční. Allegorický, moralisující, kazatelský, satirický, mnemotechnický je ráz nejoblíbenějších plodů tehdejších. Suchý scholastický formalismus, prázdná a dělaná učenost, kazatelská neurvalost vyznačují kulturní i literární naladění doby. ''Roman de la Rose'', největším úspěchem dařená kniha středověká, po tři čtyři století pokládaná za vrchol vědy i umění, čítající mezi své zbožňovatele Petrarku a Chaucera, je nejvýraznějším památníkem své doby. Je dílem dvou autorů, {{Prostrkaně|Guillauma de Loris}} a {{Prostrkaně|Jeana Clopinela}}, zvaného {{Prostrkaně|de Meung}}. První dovedl báseň do 4070 verše, ostatek daleko větší (přes 21.000 veršů) je dílem druhého; první počal román v létech třicátých až čtyřicátých, druhý dokončil jej v létech osmdesátých XIII. věku. Mezi uměleckými způsoby obou básníků zeje skoro propast, přes krátkou dobu, jaká je od sebe dělí. První, ač založil báseň jako allegorii, je nicméně svěží, bystrý, naivní; sama allegorie jeho je dosti čiperně navržena. Druhý je pravým synem své doby, zkostnatělým doktrinářem, nezáživným didaktikem, drzým satirikem, uměleckým byzantincem. Pod jeho rukou zvrhla se báseň tato v {{Prostrkaně|encуklopaediсkоu skladbu}} bez plánu a methody, v níž básník sveršoval všecko vědění a vzdělání svoje, celou filosofii doby, všecko, co kdy myslil, soudil a činil. Každé sebe nepatrnější slovo je záminkou k nudným a nekonečným rozborům a vysvětlivkám. Nikde není života, všude allegorická abstraktnost, suché řečnění. Přes to, že projevuje snahy moralistní, je mravouka v ní hlásaná zvrhlá a nečistá.

V písemnictví zahnízdil se úplně {{Prostrkaně|racionalismus}}. Allegorická dovtipnost je základním pravidlem tehdejšího umění. Všecko se vykládá allegorický a v tomto smyslu rozbahňuje. Ani stará literatura neušla tomuto osudu (''Les Metamorphoses d’Ovide moralisées'' od {{Prostrkaně|Chrétiena Legouaisa}} na poč. XIV. věku). K didaktickému účelu hodil se zvláště výborně {{Prostrkaně|zvířecký epos}} a plně jest také v tomto směru vykořistěn (anonymní ''Renart couronné'', {{Prostrkaně|Jakemara Geléea}} ''Renart le novel'' a anon. ''Renart le contrefait'' »obnovený«, který je inspirován sociální kastovní nenávistí, předem šlechty a duchovenstva). I politický pamflet halí se v této době v allegorii (''Roman du Fauvel'' {{Prostrkaně|Franç}}. {{Prostrkaně|de Rues}}). Didaktická literatura v {{Prostrkaně|próse}} přímo překypuje ({{Prostrkaně|Filip Novarský}}: ''Quatre âges d’homme'' a ''Assises de Jérusalem''; {{Prostrkaně|Richard de Fournival}}: ''Puissance d’amour''; {{Prostrkaně|Brunetto Latino}} ''Trésor'' kol r. 1270; anon.: ''Etablissements de Saint Louis'' atd.).

Rozvoj {{Prostrkaně|dramatu}} v tomto období pokračuje, aby vyvrcholil ve XIV. a XV. věku. Z duchovních her tohoto období zachovala se jediná: ''Miracle de Théophile'' od všestranného {{Prostrkaně|Rutebeufa}} (asi z pol. XIII. věku). Divadlo světského rázu, veseloherní, v tomto období zapouští pevnější kořeny. Byla to zejména literární sdružení měšťácká, která jim poskytla pevnou a vhodnou půdu. Před arraskými měšťany sehrány byly asi dvě zajímavé světské hry {{Prostrkaně|Adama de la Halle}}, ''Jeu de la Feuillée'' (1264) a ''Robin et Marion''. První vyniká kresbou soudobé společnosti, kterou satiricky tepe mnohde s cynickou smělostí; druhá je spíše lyrický pastourel. {{Prostrkaně|Вasoche}} (v. t.) na poč. XIV. věku dává pak první vznik fraškovitým {{Prostrkaně|farcím}} (v. t.).

IV. 1337—1435 ({{Prostrkaně|k míru arraskému}}). Doba tato v literatuře stojí pod vlivem rozháraných poměrů vnějších, nekonečných válek s Anglií. Neznamená po stránce vnitřní nic nového, žádný obrat v nějaký nový, výrazný směr; ve všem postupuje se starými tradicemi. Čtrnáctý věk nic nenalézá nového, žije ze starého, které přepracovává a doplňuje. Jednotliví větší básníci mají postavení výjimečné a osamocené; nesouvisí s dobou, v niž nepůsobí hlubším vlivem. Vnější okolnosti působí v literaturu jen jako celek a většinou záporně, dusíce podmínky hlubšího rozvoje. Nejdůležitější fakta dotýkají se vnějšího jejího rozvoje, předem {{Prostrkaně|změny její oblasti}}. V tomto období totiž naprosto ztraceny jsou pro franc. jazyk a literaturu {{Prostrkaně|Italie}} a {{Prostrkaně|Anglie}}. Náhrady dostává se však franc. písemnictví ve {{Prostrkaně|francouzském Jihu}}, který v tomto období zvolna splývá se severem, jak upadá literatura provençalská — zase důsledek vnějších politických okolností. Od XV. věku kryje se již skoro oblast literatury franc. s územím státu francouzského. Provençalové {{Prostrkaně|Raimon Vidal}}, {{Prostrkaně|Gaston Phoebus hrabě de Foix}}, {{Prostrkaně|Honoré Bonnet}}, jsou časově prvními význačnějšími franc. spisovateli ze svých krajanů. {{Prostrkaně|Poesie epická}} v tomto období zvolna, ale neodvratně hyne a mizí. Poslední pokusy v tradici chansonů de geste ''Geste de Liège'' a ''Geste de Bourguignon'' (poč. XV. věku) stojí hluboko pod prostředností. Z epických plodů tehdejších jediný ''Combat de trente'' (1351), jehož inspirace je živá a nehledaná, je poněkud svěžejší. Staré náměty epické, pokud mají ještě nějakou populárnost v obecenstvu, převádějí se v rozbředlou prósu, která stejně hoví květnaté, nesmyslné fantastice jako didaktické a praktické paedagogice. Za příklad románů takových lze uvésti obšírného ''Perceforesta''. Válka s Anglií nedovedla nijak vlíti svěží krev v epickou poesii, která je tehdy již tuhnoucí mrtvolou. — Ani v {{Prostrkaně|lyrice}} nevede se tehdejšímu písemnictví o mnoho lépe. I tu vyčerpává se namnoze síla v pedantičnosti a byzantinismu formálním. Různé poetiky, na př. {{Prostrkaně|Eustacha Deschampsa}} z r. 1392, {{Prostrkaně|Henryho de Croy}} a j., jsou plny podrobných distinkcí o stavbě chanson, ballad, virelaisů, rondelů, laiů, chants royaux. {{Prostrkaně|Guillaume de Machot}} (1290—1377) byl ceněn jako hudebník i básník, po našem názoru je však spíše jen dobrým veršovcem. Formální umění, technika básnická tohoto i následujících období má v něm v nejednom směru zákonodárce; on podepřel ji na novou techniku hudební. Vedle něho uvésti jest mezi soudobými básníky slavného kronikáře {{Prostrkaně|Froissarta}} a předem {{Prostrkaně|Eustacha Deschampsa}} (1340—1410), který v silných verších zobrazil mnohde krutou dobu svoji, {{Prostrkaně|De Werchina}}, {{Prostrkaně|Philippa d’Artois}}, {{Prostrkaně|Jeana Boucicauta}} (''Livre de cent ballades'' asi 1390) a j. Na poč. XV. věku básní mlynář {{Prostrkaně|Olivier Basselin}} své lehké a vtipné pijácké písně. Uhlazenou, učenou, pedantickou básnířkou této doby je {{Prostrkaně|Christine de Pisan}} (* 1363). Také sem náleží starší básně elegantního, ale poněkud suchého královského pěvce {{Prostrkaně|Charlesa d’Orléans}} (1391—1465), který po pětadvacet let (od r. 1415) držán jsa ve vězení v Anglii utěšoval se básněním. {{Prostrkaně|Alain Chartier}} (1392 až 1430 ?) stojí jako básník (''Livre des quatre dames''; ''Belle dame sans merci'') níže než prosaický spisovatel, jehož hlavně vlastenecká inspirace je silná a výmluvná.

Těžiště doby této leží v próse dějepisné a {{Prostrkaně|dramatě}}. Kronikář {{Prostrkaně|Froissart}} je nejvýraznější a nejvyšší literární postavou toho období. Tento historik je větší básník, výraznější stylista, než všichni jemu soudobí veršovci řemeslní. Poslední redakce jeho ''Croniques de France'', ''d’Angleterre'', ''d’Écosse'', ''d’Espagne et de Bretagne'' (1326—1400) pochodí z r. 1403. Ze starších, celkem málo cenných prací kronikářských jest uvésti ''Chronique anonyme de quatre premiers Valois'' a jinou kroniku {{Prostrkaně|Jeana le Bela z Lutichu}} (1326—1361). Vedle toho jmenovati jest ještě v próse {{Prostrkaně|Christinu de Pisan}} (''Faits et bonnes moeurs du sage roi Charles'' a jiné práce moralistní) a výraznějšího i živějšího {{Prostrkaně|Alaina Chartiera}}.

Zvláštní zjev tohoto období, tak neklidného a znepokojeného, jest, že tvoří francouzské divadlo, jež v předešlé době sbíralo teprve svoje síly. V XIV. věku kvetou {{Prostrkaně|mirakly}}, XV. náleží {{Prostrkaně|mysteriím}}. Divadlo v době této je postaveno na místech veřejných, na náměstí nebo za branami měst, která je podporují, která v nich vidí svoji pýchu. Města předstihují se nádherně vypravenými hrami. I některá malá města vítězí nad Paříží v tomto směru. Na divadle vystupují herci ochotníci z kruhů měšťanských. Hry trvají začasté mnoho dní, celé týdny. Při tom mechanická dokonalost režie přivedena jest na vrchol. Zvláště Severem, pak Bretagní lomcuje tato dramatická horečka úžasně. {{Prostrkaně|Mysteria}} čerpána jsou většinou ze Starého zákona; autoři netvoří samostatně, nýbrž vykořisťují pouze nejkrásnější scény biblické. Běží jim hlavně o to, aby po stránce režijní a dekorační naturalisticky věrně zdramatisovaly děje tyto; dramatické a básnické ceny postrádají práce jejich naprosto. Vedle toho vyskytují se však mysteria čerpající z látek {{Prostrkaně|národních}}, z {{Prostrkaně|dějin domácích}}. Nejproslulejší z nich je ''Mystère du siège d’Orléans'' (asi kol r. 1440), obsahující přes půl šestá tisíce nudných a mělkých veršů. Z mysterií {{Prostrkaně|biblických}} sluší jmenovali {{Prostrkaně|Arnoula Grebana}} ''Mystère de Passion'' asi z pol. XV. věku a náležející tak již následující době, jakož vůbec 2. polovice XV. věku je bohata na mysteria. Rozvoj mysterií je v době té opřen o společenstvo cechové {{Prostrkaně|Confrérie de la Passion}}, založené r. 1398, a r. 1402 úředně uznané a privilegované k provozování náboženských her. Uměleckému rozvoji dramatu však tato Confrérie nijak neprospívá. Zabezpečuje pouze jeho hmotné podmínky.

Vedle těchto vážných her rázu duchovního ujímají se i brzy komické, veseloherní a fraškovité. Rozvoj jejich připjat jest zase ke dvěma cechovním útvarům, k pařížské {{Prostrkaně|basoche}} (v. t.) {{Prostrkaně|du Parlement}} či ''du Palais'' (a jiným basoším měst venkovských) a ke společenstvu zv. {{Prostrkaně|enfants sanssouci}} (v. t.). První pěstovala, zdá se, předem {{Prostrkaně|morality}}, hry to objemu jednoho až půldruhá tisíce veršů, allegorisující k mravoučnému nebo jinému cíli lidský život. Vystupují v nich různé ctnosti, neřesti, příhody a obyčeje lidského života a utkávají ve svých konfliktech děj. Často zabočují také v události politického a veřejného života. Vybočovaly pak stále více v rozpustilou nevázanost a v pamfletové narážky. Proto r. 1470 zakázány jsou parlamentem, ale kvetou zase již za svobodomyslného Ludvíka XII. — {{Prostrkaně|Sottie}} (v. t.), jak se zdá, stvořená společenstvem »enfants sanssouci«, byla {{Prostrkaně|politickou komédií}} v zárodku. Jádrem jejím je satira, předem satira společenská, která halí se tu pod kuklu bláznovskou. Jednotlivé sociální instituce jsou v ní personifikovány v různých bláznech, kteří ve zdánlivých barokních nesmyslech hluboko někdy zajíždějí do živého. {{Prostrkaně|Farce}} (v. t.), třetí odrůda veseloherního genru tehdejšího, je naproti tomu {{Prostrkaně|realistická}} fraška, hrubozrnný žert dramatický, bez přídechu allegorického.

V. Asi od 1435 až {{Prostrkaně|do konce věku}} XV. V této době končí se obtížné války s Angličany. Doba dlouho čekaného klidu vrací se a s ní pohodlí, rozkvět, život vědecký a spořádaný. Vedle dvoru francouzského, jemu po bok, staví se bohatý, obřadný dvůr burgundský (Filip Dobrý, Karel Smělý). Dvůr ten sestřeďuje kolem sebe skupinu básníků, která shoduje se s jeho náladou, jeho tónem. Je to škola básníků literárně vzdělaných, učených, obřadných, pompésních, mnohomluvných, škola {{Prostrkaně|rhétorismu}} a {{Prostrkaně|racionalismu}}. V době této proskakují již první prameny antiky, která žádá na básníku vzdělání; básníci tito hledí si právě formálné, doktrinálné stránky v umění. Poněvadž se jim však nedostává pochopení antiky, zabřídají v barokní naduřelost a slohový byzantinismus. Po klassických jazycích umějí jen kroutiti syntaxi: klassickými výrazy barví svůj slovník. Rysy minulých dob, allegoričnost i moralisující tendence, přirozeně za takových podmínek bují. {{Prostrkaně|Régnier de Guerchy}}, {{Prostrkaně|Georges Chastellain}} (''Chroniques des ducs de Bourgogne''), {{Prostrkaně|Olivier de la Marche}} (1422—1501, ''Le chevalier délibéré''), {{Prostrkaně|Jean Molinet}}, básník duchovní, satiricky příležitostný i historický (1507), {{Prostrkaně|Jean Le Maire de Belges}} (1473—1548), jsou předními zástupci tohoto burgundského, vlámského směru ve franc. literatuře XV. věku. Vliv jich nezaniká s končícím se stoletím, nýbrž zasahuje hluboko do stol. XVI., kde Ronsard a jeho plejada věnují nelíčený obdiv zvláště Jeanu Le Maireovi, jemuž nelze upříti smysl pro formální dokonalost a hudební soulad poesie. Významné jest, že veliká většina básníků těchto spracovává {{Prostrkaně|látky dějepisné}}; vydává to svědectví pro jejich smysl pedantický a positivný, svědčí, že odvraceli se úplně od přirozené naivní inspirace. Burgundský stil, burgundský způsob, ovládá jako móda i básníky vlastně francouzské, jako {{Prostrkaně|Meschinota}} († 1491), {{Prostrkaně|Chrétiena z Paříže}} (1525), {{Prostrkaně|Octaviena de Saint Gelais}} († 1525), {{Prostrkaně|Gringoira}}, {{Prostrkaně|Jeana Boucheta}} († 1550). Avšak směr tento setkává se i s živým odporem u Francouzů, odporem ovšem instinktivním, neorganisovaným. Proti vážné těžkopádnosti vyvstává bezstarostné veselí, často zabočující i v tón cynické frivolnosti, naivní upřímnost a drsná přímost. Toto naladění, vlastní národnímu rázu franc., projevuje se v této době nejplněji ve {{Prostrkaně|Villonovi}} (Franç. de Montcorbier, 1431—1461), největším básníku tohoto věku. Tento tulák a piják při všem drsném cynismu a ledabylosti má jediný tóny opravdové, silné, živelné poesie. Ze starších {{Prostrkaně|Martin Le Franc}} i {{Prostrkaně|Charles d’Orléans}} přese všechnu strojenou a hladkou allegoričnost a obvyklou eleganci má leckde bezpečný citový podklad. {{Prostrkaně|Henri Baude}}, {{Prostrkaně|Jean Castel}} a hlavně {{Prostrkaně|Guillaume Coquillart}}, blíženec Villonův, vymknuli se vlivu burgundskému.

V novellistice tohoto období vystoupil svěží vypravovatel, k realistice a satiře klonící se talent, Antoine de la Salle (1398 až 1461), rodem Provençal, který, ač žil na dvoře burgundském, odolal jeho ovzduší a v pracích svých plně projevil svoji přirozenou, lehkou, jasnou disposici. Připisují se mu; ''Histoyre et plaisante cronicque du petit Jehan de Saintré'' (1459); ''Cent nouvelles nouvelles'' (asi z šedesátých let XV. věku) a ''Quinte joyes de mariage'' (1450). — V {{Prostrkaně|dějepisectví}} vykazuje toto období dílo velmi cenné střízlivostí a rozumnou soudností: ''Memoiry'' {{Prostrkaně|Filippa de Comines}}, obsahující léta 1462 až 1498; i po stránce jazykové a slohové jsou výkvětem toho období. Vedle něho ustupují ostatní práce historiků, předem jmenovaných již burgundských básníků i {{Prostrkaně|Clauda de Seyssel}} ''Histoire de Louis XII.'', hluboko do stínu. — Na {{Prostrkaně|divadle}} kvete zvláště genre lehký; doba mysterií přešla, ačkoliv porůznu ještě se píší. Literárně cennější je ''Déstruction de Troye'' (1452) od {{Prostrkaně|Jacquesa Mileta}}. Klassickým dílem je však farce neznámého autora ''Maître Pierre Pathelin'' (kol r. 1470), která i po umělecké stránce náleží mezí nejlepší středověké plody franc. (Viz {{Prostrkaně|Farce}}.) {{Prostrkaně|Sotií}} napsal několik {{Prostrkaně|Pierre Gringoire}} (1470—1534) s politickou tendencí ku prospěchu Ludvíka XII. ve válce jeho s papežem Juliem II.

Středověk je celkem v literatuře franc. útvarem hromadným, organickým, národním. Velikolepý rozkvět poesie epické je páteří tohoto organismu. Literatura franc. ve středověku převážné je {{Prostrkaně|původní}}; vyrostla z přirozených vnějších společenských podmínek, z půdy domácí. Vlivy literatur cizích jsou nepatrné. Z literatury {{Prostrkaně|anglosaské}} čerpala francouzská některé náměty k románovému kruhu bretonskému; {{Prostrkaně|provençalské}} děkuje ovšem celou tradici lyriky dvorské a několik, námětů chanson de geste (Vilém Oranský). {{Prostrkaně|Italská}} má větší vliv v XV. věku v novellu franc. (Boccacciův Decameron v novelly Antoina de la Salle a Louisa de Beauvau). Naproti tomu daleko mohutněji působí franc. písemnictví v literatury cizí. Jeho poesie epická a románová mají úspěch evropský; opanovalyť po jednu dobu vkus skoro celé záp. Evropy. Překlady a spracování básní a námětů franc. jsou velmi četný, zejm. v němčině, angličině a nízozemštině, méně norštině, italštině, provençalštině. Vedle epické poesie z franc. literatury středověké jediný ''Roman de la Rose'' má úspěch evropský. Vůdčí postavení '''F.''' v evropské společnosti klesá však od XII. věku a ustupuje na konci středověku již Italii. Systematické vylíčení středověkých dějin franc. písemnictví obsahuje Aubertinova Histoire de la langue et de la littér. franc. au moyen âge, 1884, 2 sv., a G. Parisa, Littérature franc. au moyen âge, do r. 1328 (2. vyd. 1890). ''[[Autor:František Xaver Šalda|Šld.]]''

{{Konec formy}}
[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>57gcwyiq781jfxuuz3bva9eobckl6ef</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Evropa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98859</id>
    <revision>
      <id>344856</id>
      <parentid>344795</parentid>
      <timestamp>2026-10-15T06:45:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Dějiny */</comment>
      <origin>344856</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="311675" sha1="8e8cl81lc3pu2cq0wf8msv9vwlln4dp" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Evropa
| PŘEDCHOZÍ = Evron
| DALŠÍ = Evst
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Evropa
| AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]] (viz [[w:Vladimír Josef Procházka|zde]]), [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Lubor Niederle|Lubor Niederle]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1894. s.&amp;nbsp;853–930. {{Kramerius|nkp|3fc72530-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Evropa
}}

[[Soubor:Ottuv slovnik naucny VIII c1397 Ledova doba v Evrope.jpg|náhled|Č. 1397. Ledová doba v Evropě.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny VIII c1398 Dest a rocni isothermy v Evrope.jpg|náhled|Č. 1398. Déšť a roční isothermy v Evropě.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny VIII c1399 Cervencove a lednove isothermy v Evrope.jpg|náhled|Č.1399. Červencové a lednové isothermy v Evropě.]]

{{Forma|proza}}
'''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

'''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem.

{{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;14&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;11&lt;/sub&gt; vší souše a &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;54&lt;/sub&gt;—&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; celého povrchu zemského.

Jediná ze všech kontinentů leží '''E.''' úplně mimo horký pás a s výjimkou malé části v severovýchodě zcela v severním pásu mírném. Nejsevernější bod pevniny jest Nordkyn č. Kinerodden na 71° 5′ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Tarifa (vlastně Punta Marroqui na Isleta de Tarifa č. de las Palómas) na 36° s. š, 5&quot; 36′ z. d., nejzápadnější Cabo da Roca (sev.-záp. Lisabonu) na 38° 42′ s. š., 9° 30′ z. d. Nejvýchodnější bod nelze udati. Ural sám leží na 60° v. d. a vých. hranice Permu ještě o 5° dále na východ. Počítáme-li s kontinentálními ostrovy, tu nejsevernější bod jest Severní mys na ostr. Magerö na 71° 11′ 30″ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Lithinos na Krétě na 34° 55′ s. š., 24° 45′ v. d., nejzápadnější Dunmore Head na 52° 7′ s. š.. 10° 30′ z. d. Nejdelší kontinentální osa '''E'''-py od jihozápadu (mys St. Vincent) k sev.-vých. (záliv Karský) měří 5700 ''km''; největší šířka kontinentu od sev. k jihu (Severní mys — Kap Matapan) jest 3911, nejmenší mezi Gascognským a Lionským zálivem 370 ''km''.

{{Prostrkaně|Horizontální rozčlenění}}. C. Ritter byl snad první, jenž jasně postřehl ráz horizontálního rozčlenění evropského kontinentu. Trup jeho označoval jako pravoúhlý trojúhelník, jehož pravý úhel opírá se o severní pobřeží moře Kaspického, jehož jeden vrchol nalézá sena úžině Vajgačské, druhý u Bayonny na záp. konci Pyrenejí. Vých. stranu tohoto trojúhelníka lze zváti kontinentální, obě ostatní okeánickými. Přirovnání trupu '''E'''-py s trojúhelníkem není ovšem docela správné, neboť týž by pojal pouze ½ '''E'''-py, kdežto ve skutečnosti lze čítati ⅔ '''E'''-py ke trupu (65,4 % = 6,547.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ve všem vystupuje onen kontinentální ráz východní '''E'''-py proti všem ostatním stranám světovým. Čím dále k záp., tím více přechází '''E.''' v poloostr., až konečně periferii tvoří ostrovy evrop. sev.-záp. a již. Středomoří. Ráz '''E'''-py vůbec podmiňuje ono velkolepé vyvinutí se jižního středomoří, jako u žádného jiného kontinentu, a severního, pod kterýžto poslední pojem lze zahrnouti Balt, Sev. Německé moře a moře mezi Anglií a Irskem. S vývojem těchto středomoří srovnává se i ráz a množství poloostrovů a ostrovů. Na kontinentální trup '''E'''-py přimyká se řada {{Prostrkaně|poloostrovů}} různé velikosti. Některé jsou jen pouhé výběžky země, jimiž čáře pobřežní dostává se menších zálivů, tak poloostrov Kanin (10.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v moři Arktickém, pol. Kurský (17.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Baltickém, Cotentin (2000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Bretagne (23.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) na pobř. francouzském. Druhá skupina poloostrovů má tak značnou rozlohu a takovou hranici, že se mohly na nich vyvinouti zcela individuální poměry národopisné a politické. Útvary tyto jsou na obou světových stranách kontinentu velkolepě zastoupeny. Jižní středomořská strana vykazuje tři takové veliké poloostrovy; z nich nejzápadnější Pyrenejský (584.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) připomíná svými obrysy i svými poměry přírodopisnými blízkou Afriku, k níž měl i vztahy národopisné i dějinné, prostřední Italský (149.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jenž se od předešlého liší svou štíhlou podobou, svým větším rozčleněním a periferií velkých ostrovů, vytvořuje v ohledu krajinném ideál jihoevropské krásy, konečně východní Balkánský (468.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), k jihu ještě více rozčleněný než Italský, upomíná ve mnohém na protější Asii, k níž nekonečná řada ostrovů Archipelagu tvoří přechod, po němž kráčela tisíciletá kultura. Krim (25.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) v Černém moři, jen úzkou šijí Perekopskou s celinou souvisící, jest vlastně jen úlomkem Asie. Než všecky tyto jihoevrop. poloostrovy dohromady plochou svou nedovedou vyvážiti veliký nordický poloostrov, skládající se ze 3 členů, t. Skandinavie (800.000), Koly (120.000) a Čuchonska (440.000) a od trupu '''E'''-py řadou největších jezer evropských — zbytkem to někdejšího moře — oddělený. Proti tomuto obru jest malý protilehlý poloostrov Jutský (39.500) jen pídimužíkem. Celkem zaujímají poloostrovy evropské asi 2,700.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, tedy 27,8 % veškeré plochy. — Ve stejném směru, jako poloostrovy, jsou vyvinuty i {{Prostrkaně|ostrovy}}. Sledujeme-li pobřeží '''E'''-py od moře Arktického, lze vyčísti následující přirozené skupiny: Ostrovy evropského Ruska v Arktickém moři 110.092 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (nejv. N. Zemlja 91.816, Vajgač 3703, Kalgujev 3496), okeánické ostrovy arktické Island, Špicberky a Z. Fr. Josefa, dále pobřežní ostrovy na vnější straně Norska 21.800, na vnitřní 3970, na pobř. Čuchonska 5170, roztroušené baltické 10.680, skupina dánsko německá 13.600, pás ostr. frízských 880, ostr. Britské 309.300 (k nimž patří i Hebridy 3093, Orkneye 1044, Shetland 1422 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; vel., dánské Farör 1333), ostr. v Kanálu a na pobř. francouzském 830, Baleary a Pithyusy 5014, Sardinie 24.077, Korsika 8866, neapolské a toskánské ostr. 390, Sicilie a sousední ostrovy s Maltou 26.063, ostrovy dalmatské 3300, jónské 2296, evropská čásť Archipelagu i s Krétou 18.731 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Veškeré ostrovy '''E'''-py i s uvedenými arktickými zaujímají celkem asi 785.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (7,8 % celé '''E'''-py), z čehož značná část připadá ovšem na neobydlené ostrovy polární. Kdežto však plocha poloostrovů severoevropských a jihoevropských jest téměř stejná, má se plocha ostrovů středomořských k poloostrovům jako 1 : 14, u okeánických však jako 1 : 3, nepočítajíc v to Špicberky. Převaha členitosti vůbec leží v sev.-záp. '''E'''-pě, kdežto od 50° s. š. na jih až po Gibraltarskou úžinu rozčlenění téměř úplně přestává. Dohromady zaujímají poloostrovy a ostrovy evropské plochu necelých 3½ mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Má se tudíž plošné rozčlenění '''E'''-py ke trupu jako 1 : 2 (v Asii 1 : 3, v Americe 1 : 12). — Absolutní délkou {{Prostrkaně|pobřeží}} jen Asie a Amerika převyšuje '''E'''-pu. V ničem jiném nezračí se tak podmínky pro vývoj světových dějin '''E'''-py, jako v jediném čísle, udávajícím poměrnou délku pobřeží. Jest to zvláštní, že pobřeží '''E'''-py jest daleko delší než pobřeží Afriky třikráte tak veliké. Kdybychom vzali číslo poměrného vývoje pobřeží afrického ku ploše tohoto kontinentu (28,3) za základ, měla by dle toho typu míti '''E.''' pobřeží jen 10.841 ''km'' dlouhé, ve skutečnosti má však 8kráte tolik, t. 86.873 ''km'', tak že pobřežní index '''E'''-py jest 87,6, kdežto index Šev. Ameriky jest 64,6, Asie 61,7, Jižní Ameriky 32,6, Australie 30,6, Afriky pouze 28,3. V celku jeví se tu obrovská převaha severní polokoule a '''E'''-py zvláště; pro tuto tím větší, uvážíme-li, že obrovská čásť pobřeží obou skutečných soupeřů, Sev. Ameriky a Asie, připadá na moře Arktické, téměř nepřístupné, kdežto pobřeží '''E'''-py jest splavné tak, jako pobřeží celin tropických. Jest to primát světový, jejž vývoj naší země i v tomto ohledu (již od tertiéru, kdy i na vých. straně moře do značné míry obmykalo '''E'''-pu) uštědřil malé '''E'''-pě. Následek toho jest, že celý vnitřek '''E'''-py nese ráz okeánický. tak že teprve na půdě Ruské říše jsou body od moře vzdálené přes 700 ''km''. Nejkontinentálnější bod '''E'''-py posunuje se takto docela na východní hranici celiny (Vrchní Uralsk) a přijímáme-li administrativní hranici evrop. Ruska, tedy docela až tam, kde říčka Ajat opouští půdu evropskou, a tak '''E.''' jest jediným ze všech kontinentů, jehož největší mořské vzdálenosti leží na vnější hranici. Dle jednotlivých moři připadá na Atlantský okeán 57.470 ''km'', t. j. 66,2 %, na Středomoří 14.516, t. j. 16,7 %, na moře Arktické 10.552 č. 12,1 % a na Černomořské 4338 ''km'' č. 5 % všeho pobřeží evropského. Že při takovémto rozvoji pobřeží různě se utváří, jest pochopitelno. Všecky typy plochého i příkrého pobřeží jsou zde zastoupeny. Fjordové pobřeží Norska a záp. Skotska, jakož i neustálým příbojem rozervané pobřeží záp. Anglie, Irska a Bretaňska a sev.-vých. Španěl poskytují množství přirozených přístavů. Nejnepříznivěji utvářily se poměry na plochém dunovém pobřeží Nizozemska, sev.-záp. Německa, záp. Jutska, franc. Gascogně a vých. Anglie. Ovšem, co zde moře opominulo, vytvořila do jisté míry ústí řek. Značný počet přístavů atlantských a právě největší z nich, jako Hamburk, Brémy, Rotterdam, Amsterdam, Hull, Londýn, Havre a Bordeaux, Porto i Lisabon jsou přístavy říčními. I v Baltu, ačkoliv zde téměř není přílivu a odlivu, jsou přístavy říční Štětín, Gdansko, Riga, Petrohrad a některé severošvédské; i Štokholm, jenž leží na výtoku jezera, sem lze počítati. Zcela jiné jsou poměry ve Středozemním moři, kde převládá příkrý břeh a kde ploché svahy delty a říční ustupují do pozadí. Žádný z větších přístavů tohoto moře nelze uznati za říční; Malaga, Barcellona, Marseille, Janov, Livorno, Neapol, Messina, Palermo, Brindisi, Ancona, Benátky, Terst, Athény, Saloniki, Cařihrad — žádný z těchto přístavů nestal se tím za přispění splavné řeky. Teprve v Černém moři vyskytují se zase říční přístavy, avšak i zde zvláštní útvar pobřeží jihoruského, způsobený límany s úzkým vchodem do moře, dal vzniknouti nejpřednějšímu přístavu, Oděse, bez řeky. Na nízkých březích moře Azovského při širokém ústí Donu leží několik přístavů, zvláště pro obchod obilní důležitějších. Jisto, že pobřeží '''E'''-py prodělalo a prodělává v poměru ke hladině mořské jisté změny ve směru vertikálním; nevíme dnes ovšem, je-li příčinou toho klesnutí hladiny mořské či stoupnutí souše. Pobřeží získává (povznáší se nad hladinu) téměř v celé Skandinavii (s výjimkou malé části jižního Švédska, kde se spíše ponořuje), v Čuchonsku a sev. provinciích baltických, na Jan Meyenu, Špicberkách, N. Zemlji, záp. pobřeží Skotska, Anglie a Walesu, kdežto atlantské pobřeží evropské od Jutska až po Pyreneje, jakož i Irsko a jižní Anglie zdají se spíše klesati; Island chová se neutrálně. Ničeho nevíme v té příčině o poloostrově Pyrenejském. Baleary, Korsika a Sardinie a z větší části i Sicilie se zvedají. Zvláště velikým změnám podrobeno záp. pobřeží sicilské. Pobřeží benátské a dalmatské, jakož i jihoitalské klesá, zdvihá se balkánské a jihoruské, především krimské. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopisně '''E'''-pu lze rozděliti od západu k východu ve 3 meridionální pásy, a tyto opět od severu k jihu ve tři části, tak že rozdělením tím vzniká 9 velikých dílů. Západní pás počíná na severu ostrovím britským, ve středu má Francii a na jihu poloostrov pyrenejský; střední má na sev. poloostrov skandinavský a jutský, přechází uprostřed v rovinu severoněmeckou a kopčinu jihoněm. a Alpy a končí poloostrovem apenninským; východní má na sev. roviny ruské od Uralu až do Polska, ve středu soustavu karpatskou a planinu středoruskou, na jihu poloostrov balkánský a krimský, který souvisí s balkánským (zvláště Dobrudžou), jako Baleary s poloostr. pyrenejským a Sicilie s apenninským. — Obyčejné starší rozdělení jest na: 1. severní hornatinu (ostr. britské, Skandinavie a Jutsko), 2. střední rovinu (od Francie k Uralu a Krimu) a 3. jižní hornatinu (poloostr. pyrenej., apennin. a balkánský, Cevenny, Alpy a Karpaty); ale rozdělení to jest méně plastické, což poznáme, všimneme-li si, že '''E.''' srostla z ostroví mezi Atlantským okeánem a jeho zátokami s jedné a zátokami Tichého, vlastně Indického okeánu s druhé strany, kteréžto poslední sahaly až k České Třebové a buď pomalu vysychaly, jako Uhersko, nebo ztratily své spojení s Indickým okeánem, jako Černé moře, které za to nabylo spojení s Atlantským. Kdežto na západě působila více erose mořská, která protrhla úžinu La Manche mezi V. Britannií a Hollandskem a úžiny mezi Skandinavií a Jutskem, působil od jihu více tlak laterální, který utvořil Pyreneje a Alpy; ale i v západních hřbetech V. Britannie a Skandinavie jeví se působení tlaku laterálního, kdežto na jihu utvoření se Aegejského moře a úžiny Gibraltarské pochází z doby mladší. Středem nejméně pohnutým jsou Čechy; i ruské planiny, směrem jihovýchodním z moře usedlé, jsou většinou jako neporušeny. Vulkanismus na jihu (Italie a Sicilie) a na severu (Island) dosud činný upomíná zřejmě na doby utváření se '''E'''-py.

'''E.''' jest převážně rovinou; dle Berghausa zaujímají roviny 0,7 celé '''E'''-py; střední (německo-ruská) sama 0,6; {{Prostrkaně|střední výška}} '''E'''-py udává se kol 300 ''m'' (Leipoldt 297, Lapparent 292, Murray 286, Penck 280, Supan 290) a připočteme-li i ostrovy a Zakávkazí, jako Heiderich činí, 375 ''m''. '''E.''' má vyšší hory než celina australská, ale nižší než Asie, Amerika a Afrika; nejvyšší bod — arci nehledíc ke Kavkázu — Mont Blanc (4810 ''m'') leží v čáře středních Alp, kde 30 vrcholů dosahuje výšky přes 4000 ''m'', čehož jinde neshledáváme, neb druhé nejvyšší pohoří Sierra Nevada dosahuje v Cerru de Mulahacen 3567 ''m'', Pyreneje jen 3404 ''m'', Etna 3313, na poloostrově balkánském Ljubotrn 3050 ''m'', Musallá 2919 ''m'' a Olymp thessalský 2973 ''m'', v Apenninách Gran Sasso d’Italia 2909 ''m'', v Karpatech Gerlach 2663 ''m'' a níže Negoi 2543 ''m'' a ve Skandinavii Galdhöpig 2604 ''m''. Sever jest vůbec nižší nežli jih (ve Skotsku: Ben Nevis 1343, v Uralu: Deniškin Kámen 1633 ''m''), neboť tlak z jihu k severu byl nejsilnější a stálá skoro zemětřesení v Italii ukazují, že snad ještě nepřestal působiti; za to krajina jihovýchodní Rusi u moře Kaspického od Astrachaně (—11) až ke Kisljaru leží až —27 ''m'' pod hladinou moře, rovněž část uměle chráněných nížin (»marsch«) v Belgii a Hollandsku (Groenendyk -0,7 ''m''). Ve tvarech horopisných upomíná '''E.''' svým východem a středem na Asii, jihozápadem, poloostr. pyrenejským a apenninským na sev. Afriku; podobajíť se zajisté veliké roviny ruské sibiřským a turánským, Pyreneje, Alpy a Karpaty opět Kavkázu a Himálaji, tak že čára nejširšího scvrknutí parallelního Starého světa byla vytknuta od Číny přes Himálaji, Persii, Kavkáz, Krim, Karpaty a Alpy k Pyrenejím. Na druhé straně jsou planiny středošpanělské a roviny apulské podobny berberským, zvl. v Maroku a Alžírsku t. zv. »hauts plateaux«, ano stará fauna špan. a italská souvisí palaeontologicky se sev.-africkou. Toto spojení, jak ze zbytků velkých pliocénních ssavců (slonů a j.) v Gibraltaru a na Maltě se vyskytujících jest patrno, velmi pozdě bylo přerušeno. Rovněž z doby pliocénni jest protržení se Černého moře k Aegejskému; s protržením tím souvisí vysušení částí stepí západoasijských asi tak, že Manyč přestal býti průplavem mezi Černým a Kaspickým mořem, kteréž poslední, zbaveno jsouc přítoků, klesalo a klesá dosud, jako všecka jezera západoasijská. Že Kaspické moře spojeno bývalo s arktickým, a že spojení to pozdě přestalo, nezdá se býti pravdivým; novější výzkumy novosibiřské naopak naznačují, že v pliocénu moře arktického ani nebylo. Ano u angl. badatelů nabývá převahy náhled, že mělčina mořská mezi V. Britannií a Gronskem jest potopeným starým miocénním mostem (''miocen bridge''), a jazyková příbuznost Basků s Algonkiny ukazovala by snad na pozdní stěhování se člověka přes tento most. Podobnost arktické flory a zvířeny ukazovala by spíše na společnou vlasť předglaciální.

Jisto jest, že '''E.''' na jihovýchodě souvisela přes záp. Asii s mořem Indickým, nejisto kudy, že půda Baltického moře a jižní čásť Severního moře byla na čas zemí a že moře krylo poměrně větší části '''E'''-py, zejména v Uhrách a na Rusi, až do posledních dob, což vysvětluje spolu staré vlažnější podnebí evropské. Může se tedy s Whitneyem mluviti o jisté desikkaci v '''E'''-pě, již dokazují četná solná jezera stepní. Uznáno jest dále, že '''E.''' srostla v dobách geologického utváření se ze 4 řad plochých archibolů (prvotních ostrovů), ale jejich počet a hranice nejsou dosud-ustáleny; taktéž není možno dosud stanoviti vznik a výši starých horstev. Dály se sice pokusy o vysvětlení toho v Belgii, ve Skotsku a Porýnsku, ale právě o velkých pohořích víme, že jsou pozdní a že rostla asi pomalu do výše; tak neměly Alpy švýcarské, jak Heer dokázal, v miocénu ani 1000 ''m'' výšky, a ledová doba ve větší části sev. '''E'''-py zahladila všecky stopy minulosti tak, že původní stav těchto krajin nesnadno jest určiti.

Dva zákony možno stanovití: 1. '''E.''' zarůstala od západu k východu zanášením mořského dna, výjimku tvoří jen moře Baltické, Jaderské a Aegejské; a 2. všecky větší hory (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apenniny) a všecky větší řeky (Dunaj, Rýn, Volga, Labe, Odra, Pád atd.) jsou původu mladšího; starými zdají se býti jen hory skotské (dle Ramsaye) a snad i skandinavské a mnohé nyní nízké pecky horní (Harc, Dobrudža, Valdaj). Podrobnějších výzkumů o celé '''E'''-pě dosud nemáme; sám Suess i Geikie mluví jen o severozápadě '''E'''-py. Suess rozeznává v západě '''E'''-py od sev. k jihu 4 pásma, z nichž obsahuje: 1. rulu archaickou v Hebridech a Lofotech mezi zátokou Loch Eriboll v sev. Skotsku a ostr. Magerö při severním Norsku; 2. kaledonské zvlnění na severovýchod se táhnoucí (Skotsko, severní Wales, sev. a vých. Irsko a sev. Norsko) a horstva z doby mezi silurem a devonem; propadlina ve středu Skotska jest naplněna útvarem uhelným; 3. pecky (''Horst''), j. středo-jihozáp. Irsko, již. Wales a Cornwall, Bretonsko, střední planina francouzská, záp. Španělsko (''meseta'') i Portugalsko, Ardenny, Porýnské staré hory, Česká planina, Sudety s Durynským lesem a Harcem (Suess jmenuje to záp. armorikánskou, vých. variskickou vlnou); pásmo to obsahuje silur, devon a zpodni uhlí, je tedy z doby karbonu; 4. alpinskou soustavu (Sierra Nevada, Pyreneje, Alpy, Jura, Apennin, Karpaty, Sedmihradsko-banátské hory, Balkán, Krim a Kavkáz); pásmo to obsahuje vrstvy z jihu vytlačené z doby tertiérni. Geikie líčí podrobněji střídání se suché země a moře, zvláště v sev. nížině německoruské. Dle něho za kambrické doby byla celina od Hebrid přes Skandinavii a Čuchonsko do Ruska; ve Skotsku a Walesu byla jezera. Kdežto za siluru krylo moře celou V. Britannii až na několik sopek na sev.-záp., nastalo na konci siluru veliké zdvižení, tak že ve Skotsku a Německu vznikla veliká jezera, v nichž ukládal se rudý pískovec (''Old-red''). Na počátku kamenouhelné doby vystoupilo moře opět, zatopilo Anglii, Irsko a nížinu až do střední Rusi, kde snížením se hladiny mořské vznikly mělké močály přímořské, v nichž se tvořilo uhlí. Za permu převládala ještě uzavřená jezera. Severozápad '''E'''-py byl tehdy — za palaeozoické doby — vyšší zemí, vulkanismem zmítanou a střídavě ponořovanou. Trias přivedla novou potopu hlubším mořem v Anglii a ve střední '''E'''-pě; tu zase Skotsko a Irsko bylo suchou zemí, Anglie však a střední Německo až do Rusi byly kryty mělkým mořem. Za křídy byla Anglie na čas suchou zemí, ale hluboké moře sahalo až k Uralu a přes Alpy do Asie až k Indickému okeánu. Eocén jest doba zemní v střední '''E'''-pě, ale Alpy zdviženy jsou po miocénu; v téže době vysušeno jest sarmatské (uher.) moře, Černé moře couvlo a zdviženy jsou jižní Sicilie, Apennin a j. Vůbec klade Geikie váhu na tlak od západu na východ a na silnou erosi v záp. '''E'''-pě a tvrdí, že obě nížiny, severoněm.-ruská a jižní středomořská, byly od sebe vždy odděleny ostrovím; severní dolina byla již za siluru a byla vždy mělčí.

{{Prostrkaně|Iberský}} poloostrov (střední výše 660 ''m'' dle Calderona, 701 ''m'' dle Leipoldta) jest ve velkém planinou (''macizo centrale''), přerušenou dvěma horskými vlnami. Na východ obmezuje ji nížina aragonská, v jihu andaluská. Za onou k východu vyvstávají Pyreneje, za touto k jihu pohoří Bétické. Nejsevernější vlnou jest pohoří Karpetanské, jižní horstvo Toledské. Sev. od Karpetanského pohoří rozkládá se rovina starokastilská, jižně obě roviny novokastilské. Postupujeme-li tedy od Atlantského okeánu k Středozemnímu moři, shledáváme 5 vln, t. sev. pobřežní pohoří, Karpetanské, Toledské, Sierru Morenu a pohoří Bétické a 4 roviny, totiž: starokastilskou, sev. a jižní novokastilskou a andaluskou. Západní planiny v Galicii a Portugalsku jsou nižší staré horstvo. Jdeme-li od vých. k záp., máme Pyreneje, roviny aragonskou a sev. od ní máme horstvo baskické, jižně katalonské, iberské pohoří (pokraj střední planiny a kopčinu od Galicie do Algarve sahající). Nejvyšší místo poloostrova a '''E'''-py mimoalpské vůbec jest Cerro de Mulahacen 3554 ''m'' v bétickém pohoří (dle Ibaněze penibétickém) a sice v Sierře Nevadě. Vedle je Picacho de Veleta (3470 ''m''). Sierra Nevada je malá ellipsa prahorní o temenné výši 3000 ''m''. Bétickou Kordilleru tvoří skupené osamělé hory rozličné výše (La Sagra 2400 ''m'', Sra Gador 2325 ''m'', S. de los Filabres 2080 ''m'', Alpujarras vlastní 1624 ''m''), mezi nimiž se utvořila nízká údolí (Granada 670, Antequera 900, Ronda 747 ''m''). Severně od Nevady kolem Guadalquiviru rozkládá se {{Prostrkaně|nížina andaluská}}, která od sev.-vých k jihozápadu stále klesá, tak že výška u Jaénu jest 549, u Cordoby 104, u Xerez de la Frontera 49, u Sevilly jen několik ''m'' n. m. K západu klesá též {{Prostrkaně|střední planina}} (6—800 ''m'' prům.) {{Prostrkaně|novokastilská}} (Cuenca 903, Ciudad Real 680, Madrid 630, Aranjuez 519, Toledo 450 ''m'') s horami Toledskými (1448 ''m'', jiní 1557, obyč. jen přes 1000), jako záhybem upostřed a s kopčinou estremadurskou na západ spadající (Cáceres 471, Trujillo 485, Merida 195, Badajoz 155 ''m'') a do Portugalska přecházející, kde nabývá 400 ''m'' prům. výšky (Evora 277), řeky hlubší (Mertola 71). Osamělé jihozápadní hory Algarvské až 903 ''m'' (Foia). Jižní kraj této planiny tvoří Sierra Morena, která z nížiny andaluské vystupuje jako horstvo, ale na sever přechází v pouhou planinu s kopci 100—200 ''m'' vys.; nejvyšší místo jest Estrella 1299 ''m'' a nejdůležitější průsmyk Despeňaperos 745 ''m''. Západ jest ještě nižší. Střední horstvo karpetánské mění 19kráte svůj směr a dělí se ve 4 hlavní skupiny: 1. vých. Sierra de Guadarrama (P. de Penelara 2405 ''m''); 2. ve středu S. de Gredos (Plaza de Almanzor 2661 ''m'', nejvyšší bod stř. Španělska); 3. S. de Gata 1735 ''m'' a 4. osamělé pohoří v Portugalsku na planině S. da Estrella (Malhão 1993 ''m''). Rovina starokastilská jest průměrem 600—800 ''m'' vysoká (Burgos S51, Leon 802, Salamanca 807, Valladolid 679, solná jezera u Villapanda 684 — západněji Almeida 751, Vizeu 540, Lamego 482 ''m''), ale v sev.-záp. dosahuje hora el Teleno výše 2188 ''m''. Galicii a sev. Portugalsko kryje nižší kopčina s hlubokými údolími a horami 1000—1300 ''m'' vys. (Santiago de Compostella 228, Orense 144, Lugo 461). Severní okraj roviny starokastilské tvořen jest pohořím astursko-kantabrijským s nejvyšším bodem Torre de Cerredo 2678 ''m'' a skupinou (10) Picos de Europa přes 2000 ''m'' vys. Západ má Espiguete 2543 ''m'', východ přechází v nižší pohoří baskické (nejv. Aitzgorri 1544) až k železničnímu prosmyku Idiazabalskému (mezi ním a Pyrenejemi jen výška 658 ''m''). Východní kraj této střední roviny tvoří po pr. břehu Ebra mohutný pás horský soustavy iberské s horami Cerro de S. Lorenzo 2305 a Moncayo 2348 ''m''. V jihu se pokraj ten sklání na 12—1400 ''m'' (Soria 1049, Teruel 856), jediná S. Javalambre jihových. od Teruelu má 2002 ''m''. Nížina aragonská, vých. od roviny starokastilské po obou březích Ebra ležící, počíná u Logroña (367), snižuje se na vých.- sev.-východ (Tudela 253, Zaragoza 184, Mequinenza 52 ''m''), ale nedostihuje moře Středozemního, od něhož oddělena jest pohořím katalonským, které na severu jest v S. Monseny 1699 ''m'' vys. Na l. břehu Ebra pod Pyrenejemi jest řada předhoří nižších a mladších stupňů (Pamplona 426, Jaca 735, Cardona 436, Gerona jen б0 ''m''), místy však i vyšších, jako Peňa de Oroel 1731 ''m''. {{Prostrkaně|Baleáry}} dosahují na Mallorce v Silla de Torrellas 1571, na Cabreře 1200, na Menorce jen v el Toro 368, Pithyusy na Ibize 430 a na Formenteře 183 ''m''.

{{Prostrkaně|Pyreneje}} dělí se přirozeně ve 2 části: západní mladší a východní starší, souvisící spolu příčným hřbetem Pto de Pallas v údolí arránském na pramenisku Garonny; někteří také, jako Penck, dělí je na 3 části: západ, střed a východ. Západní vznikají u Atlantského okeánu nízkým pohořím La Rhune 900 ''m'', stoupají pomalu na východ (Roncesvalles hora 1207) k Pto d’Oro 2017 ''m'' a k P. D’Anie 2504 ''m'' na půdě francouzské a dosahují největší výšky v Pic du Midi d’Ossau 2885 ''m'', kde končí. Střední Pyreneje, prům. 2500 ''m'' vys., jsou částí nejvyšší (Pic de Vignemale 3290, Mt Perdu 3352, Marboré 3320 a skupina Maladetta v Pic Nethou 3404 ''m'') a chovají také největší krásy přírodní, jako Cirque de Gavarnie s vodopádem 482 ''m'' vys. a s pověstným průsmykem Brêche du Roland (2805), avšak spíše na straně francouzské, kde jsou hluboká údolí (Bagnéres 554 a Bagnéres de Luchon 629 ''m''), než na vyšší straně španělské (lázně Panticosa 1776 ''m''). Východněji jsou nižší Tuc de Mauberne 2800, Estats 3124, Montcalm 3080 ''m''. Vých. Pyreneje počínají prosmykem Col de la Perche (1622 ''m'') a postupujíce k moři Středozemnímu mají kromě vrchů Puigmal 2909 a Mt Canigou 2785 ''m'' ve Francii jen nízké hory, jako jejich kraj Mts Albères 1257 ''m'' a na sev.-vých. výběžek Mts Corbières 1231 ''m''.&lt;br&gt;
{{Prostrkaně|Francie}} mezi Pyrenejemi, Alpami a Bretonskem skládá se vedle nížin řek Seiny, Loiry a Rhônu a středu (''plateau central'') z ostrovů střední planiny auvergneské, 800 ''m'' prům. výše (Julien). Tato pokrývá v širším slova smyslu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; v kruhu, z něhož na sev.-vých. vybíhá horstvo Morvan a na jihozáp. Garrigues (záp. od Montpellieru). Ostrov ten byl ještě pozdě v tertiéru oddělen od Pyrenejí mořskou úžinou u Castelnaudary, která nyní na 190 ''m'' zanesena jest. Planina tato není ani jednorodá, ani stejnotvárná: vedle alluviálních nížin v Limagni (dep. Puy de Dôme) na severu vyskytují se ve středu vulkanické krátery, proudy lávy a vyhaslé sopky a konečně v záp. části Cevenn vápenné planiny Causses (dep. Tarn) s hlubokými cañony. Ku planinám těmto čítáme pohoří Morvan, útvaru prahorního, dosahující jen 902 ''m'' (rozvodí Saony a Seiny jen 301 ''m''), ale planina na jihovýchod roste, až mezi horní Loirou a Rhônem dostupuje v Pilatu 1434 ''m'' výše. Jižně od pohoří Morvanského, mezi Loirou a Allierem, jehož staré jezerní údolí sluje Limagne (Clermont Ferrand 407, St. Etienne 525, Puy 625 ''m''), dme se planina Forez ok. 1300 ''m'' vysoká s horou Pierre s Haute 1640 ''m''. Ve středu Auvernie je 3 skupení: vulkanické Dômeské (60 kráterů) s Puy de Dôme u Clermontu (1465 m), Doréské s Puy de Sancy (1886 ''m''), nejvyšší to horou celé střední Francie, a Cantalské s Plomb du Cantal (1852 ''m''). V kráterech jsou někdy jezera. Od horní Loiry na jihozápad postupují: planina Velay se 180 nižšími sopkami mezi prameny Loiry a Allieru, s Bois de l’Hôpital (1423 ''m'') a la Margeride (Mts de Randon 1554 ''m'') a sopečná planina (záp. d’Aubrac 1471 ''m''). Cevenny, které na jihu obloukem na jihovýchod zahnutým planiny ty objímají, jsou na pramenisku Loiry v Mt. Mézencu 1754 ''m'' vysoky, klesají rychle na východ a pomalu k západu, kde jeví se velké vápencové planiny, {{Prostrkaně|causses}} (800—1000 ''m''), hlubokými (500—600 ''m'') prorvami říčními ({{Prostrkaně|cañony}}) roztrhané; tu jest franc. Abršpach, skály zv. Montpellier le vieux. Nízké dubiny jihozáp. ({{Prostrkaně|garrigues}} zvané) končí se v Mont-Noires 1210 ''m'' vys. Z okolních nížin Francie nejvyšší a nejmenší jest nížina od Cevenn k Středozemnímu moři, z níž vystupují jen 2 hory: Montagne de la Gardiole 236 m jihozáp. od Montpellieru a St. Loup 115 m u Agde; jinak jest krajina ta naprostou nížinou (Nar- bonne 2, Montpellier 44, Nimes 45, Avinion 12, Arles 3, Aix 132, Orange 46, Carpentras 102. Apt 250 ''m'').

Širší jest již rovina západní (Languedoc), v níž se ztrácejí malé výběžky středního horstva; nejnižší jest při dolní Garonně (Bordeaux 4, Agen 23 ''m''), na jih stoupá (Angoulême 30, Toulouse 133, Cahors 128, Alby 169, Auch 166, Pau 175, Tarbes 310 ''m''. Nejvyšší výšky dostihuje pod Pyrenejemi Tarascon 480 ''m''. Na záp. mezi Garonnou a Atlantským okeánem přechází nížina ta v písčiny (''Landes'') až 130 ''m'' vys., provázené na pobřeží dunami až 89 ''m'' vys., ale také s místy nižšími (Mont de Marsan 43, Dax 9, Bayonne 5 ''m''). Stejné skoro výšky jest severní rovina až k údolí Loiry; na jejím východě vstává sice planina Millevache až do 970 ''m'', ale na západě klesá (Limoges 210, Bourges 150, Poitiers 112 ''m''. Podobně jest v údolí Loiry (Orléans 93, Tours 47, Angers 47, Nantes 2 ''m''), a nejvyšší horou mezi oběma jest Malchus (285 ''m'') v kraji Gâtine. Sev.-záp. Francie jest také nížinou, která na třech místech prostoupena jest horami, na severu a na jihu Bretagne a u Alençonu, kde jest zároveň nejvyšší místo sev. Francie v Mt. des Avaloirs a d’Ecouves, obě 417 ''m''. Záp. Normandie jest lesnatá kopčina (''bocage'') až přes 300 ''m'' vys. (Mt. Pincon 359 ''m'' jihozáp. od Caenu); málo vyšší horstvo prahorní vystupuje v Bretagni, na sev. Mt d. St. Michel 391 a le Mené 340 ''m'', na jihu Menezhom 330 ''m''; mezi těmito horami táhnou se silurské stepi (Landes de Lanvaux) prům. 89–175 ''m'' vys. s místy níže položenými (Rennes 40, le Mans 50 ''m''). Sev.-východ Francie jest nižší, tak že by moře vystoupivši o 100 ''m'' zatopilo celý kraj od La Manche přes Paříž (25) po Châlons s. Marne (85), Remeš (86), Troyes (101), Soissons (47), Arras (66), ano vniklo by i do nížiny flanderské (Lille 23, Cambrai 55) a jen některé kopce přes 200 ''m'' vys. vyčnívaly by jako ostrovy až po Ardenny, kde má Valmy 138 a Bar le Duc 189 ''m''. — {{Prostrkaně|Ardenny}} na půdě francouzské mají ráz pouhých planin bez kopců s hluboko vrytými koryty řek Mosy a Mosely (Sedan 160, Givet 100, Verdun 204 ''m''); nejvyšší místa jsou v 400—500 ''m'' (Croix Scaille 504, ale vých. Toul 204, Nancy 250, Mety 160, Thionville 148 ''m''). Rozvodí mezi řekami Seinou a Saonou tvoří planiny Faucilles, zvané tak od podoby k srpu, 400—500 ''m'' vys., planina Langreská 381, Hautmont 548, a na jihozáp. u Nuits Bois Janson 636 ''m''. Mèsta leží níže (Dijon 248, Vesoul 235, Épinal 317 ''m''). {{Prostrkaně|Vogesy}} spadají do Francie prudce s výše 1400 ''m'' (Belchen Sulzský 1428 ''m'') do roviny a ještě prudčeji do jižní roviny (Belfort 334 ''m''). {{Prostrkaně|Pohoří Jurské}}, které od Faucilles odděleno jest nížinou horní Saony (Dole 203, Besançon 233), jest nejvyšší na jihozápadě v Crêt de la Neige 1724 ''m''. Skládá se asi ze 30 souběžných temen vrásek — Thurmann), od jihozáp. k sev.-vých. postupujících, o 800 až 900 ''m'' výšky vrcholové, ale na sev. v Noirmontu 1550 ''m'' dosahujících. Od Alp jsou střední planiny odděleny nížinou u řeky Rhônu, stále k jihu klesající (Perte du Rhône 259, Macon 184, Lyon 169, Vienne 148, Valence 129 ''m'') až do jižní naprosté nížiny (Orange 46, Arles 3 ''m'').

{{Prostrkaně|Ostroví Velkobritské}} jest jako takové snad velmi mladé, spon souviselo ještě v tertiéru Irsko se Skotskem, a úžina La Manche protržena byla, jak řečeno, teprve v diluviu. Největším bylo ostroví to za uhelné doby, od které trpí mocnou erosí Atlantského okeánu na západě. {{Prostrkaně|Irsko}} jest jako lastura ve středu nižší, na okrajích jednotlivými, osamělými výšinami obstoupeno. Na sev.-záp., kde žulové hory 279—310 ''m'' vys. přímo z moře vstávají (ostr. Achill 962 ''m'' n. m.), vystupují na poloostr. Mayoském a Connemaraském kopčiny silurské 700—800 ''m'' (Mweelrea 813 ''m'', s jediným lesem Irska, ale klesají hned na východ v nížinu rašelinitou (jezera Conn 12, Mask 22, Corrib 9 ''m''). Nížina ta šíří se dále na východ a prostupuje celý ostrov od Galwaye k Dublinu; jest sice z doby kamenouhelné, ale bez uhlí a nepřevyšuje 75 ''m'' (jezero Ree 35, Derg 43 ''m''), tak že střední výška Irska jest jen 23 ''m'' (Leipoldt). Nízké kopčiny jsou v krajích Sligo a Leitrim až 600 ''m'' (Cuilcagh 667, ale hoř. jez. Erne jen 46 ''m''). Jižně od zátoky Galwayské v hrabství Clare a Tipperary zdvihá se osamělé horstvo 400—500 ''m'' (Keeper 692) a v hrabství Kerry nejvyšší hora irská Carrantuahill 1042 ''m''. Nejjihozápadnější roh Irska jest krásná a romantická, od turistů hojně navštěvovaná krajina Killarneyská s jezerem t. jm. Střední jih ostrova jest nižší; nejmocnější skupina jest hora Galtymore 947 ''m'', ostatní část prostoupena jest kopci o 400—500 ''m''. Na jihovýchodě strmí nejvyšší hora Leinster (793 ''m''), odtud po vých. břehu na sever výška roste, dosahuje v hrab. wicklowském v hoře Lugnaquille 926 ''m'' a tvoří tu divoké, pusté a neobydlené skály Wicklowské. Na sev.-vých. pobřeží vystupují hory Mourne (Eagle 637, Slieve Beg 727, Donard 850 ''m'') a v hrabství Antrimském nižší kopčina 400—500 ''m'' (s horou Trostanem 549), pověstná pro své čedičové skály, zvláště na severu u Giants Causewaye, kde strmí 275 ''m'' dlouhá a 40—46 ''m'' široká řada 40.000 sloupců čedičových. Severozápad ostrova od jez. Neaghu (15 ''m'') vyplněn jest horami Sperrinskými (Sawel 672) a Donegalskými (5—600 ''m'', Erigal 750 ''ш''). — {{Prostrkaně|Skotsko}} dělí Geikie horopisně na tré: 1. severní vysočiny (''highlands''), 2. střední údolí (''midlands'') a 3. jižní kopčiny (''southern-lands'') 1. Severní vysočiny tvoří 3 části: ''a'') západní zevnější Hebridy, ''b'') střední celinu s ostr. Shetlandskými a Orkneyskými až ku průplavu Kaledonskému (rozvodí jen 24 ''m'' n. m.) a ''c'') jižní Grampiany. Rulové (laurentinské) Hebridy jsou nemalebné, nízké ostrovy (ostr. Lewis s horou Clesham 799), oba Uisty (do 600 ''m'' s horou Ben More 608 ''m'') a nejzápadnější ostrov St. Kilda (420 ''m''); nízké jsou též Shetlandy (ostr. Mainland s horou Ronas 450 ''m'') a Orkneye (ostr. Hoy s horou Cullags 433 ''m''). Vysočina střední celiny není jednotným pohořím; jest asi z 7 ''m'' silurní (dle Ramsaye), jen sev.-záp. roh jest kambrický, sev.-vých. devonský. Jsou to vlastně osamělé massivy, mezi nimiž táhnou se údolí od záp. a jihozáp. k sev.-vých., tak že železná trať z Dingwallu do Stromeferry jde nízkým rozvodím mezi Atlantským a Severním mořem. V celku jsou na západě vyšší (Carn Eige 1182, Ben Attow 1031, Scourna Lapaich 1150, Crahic 1120 m), na vých. nižší (nejvýše Ben Wywis 1043 m). {{Prostrkaně|Grampiany}}, zdvihající se za průplavem Kaledonským, dělí se také ve 3 části: severní, střední a jižní. Západní ostrovy jsou pokračováním Skotska, teprve {{Prostrkaně|Arran}} (uhelný — Goatfell 874 ''m'') náleží ke střednímu Skotsku; nejvyšší hory jsou tam Ben More (967 ''m'' na ostr. Mullu) a Cuilion (966 ''m'' na ostr. Skye). Střední Grampiany mají na západě nejvyšší horu skotskou a vůbec velkobritskou: Ben Nevis 1343 ''m'', ostatní hory vých. jsou daleko nižší: B. Alder 1145, B. Macdui 1309, Cairn Gorm 1248, Ben Avon 1171, Bealogloe 1119, Glassmeal 1067 ''m''. Jižní Grampiany (od Firth of Clyde k jezeru Rannochu s horou B. Lawers 1214 ''m'') jsou nejznámější a nejvíce navštěvovanou krajinou skotskou, zvláště B. Lomond 973, skotský to Rigi, jezero (Loch) Lomond (7 ''m'' n. m.) a Katrine (111), opěvané W. Scottem, a blízký průsmyk Trossachs, jediný to starý les Skotska (od XVII. stol.). Nížina mezi Grampiany a jižnim Skotskem (rozvodí jen 47 ''m'') není úplně rovinou; má kopce jen do 720 ''m'' (Ochil-Bencleugh), ale důležitá jest svými ložisky uhelnými a snižuje střední výši Skotska na 381 ''m''. Jižní kopčina skotská jest hlavně silurská, v sev.-záp. nižší, na sev.-vých. tvoří velkou planinu Lammermuir až 533 ''m'' (Meiklesayslaw) a ve středu Pentlandskou, jižně Moorfootshills 651. Střed utvořen jest pohořím od sev.-záp. k jihových. směřujícím a po h. Cheviot (816 ''m'') nazvaným (nejvyšší h. jižní Anglie je Carterfall 858, ve Skotsku Broadlaw 839 ''m'') a na záp. skupinou Merrick 843 ''m'', v sev. Tinto (Pentland) 712 ''m''; jsou to dílem bezlesé pouště (dle Geikie), dílem pastviny, které v XVII stol. byly ještě hustě zalesněny. Veliké lesy byly zporáženy, aby se v nich nemohli povstalci zdržovato, a již nevzrostly. — V {{Prostrkaně|Anglii}} můžeme ve trojím pásmu od severu k jihu rozeznávati tyto díly: v západním hory Cumberlandské, Waleské, Cornwallis a Devonsko, ve středním Penniny, střed Anglie a Cotswold a ve vých. Yorské wolds (lesy), rovinu východní Anglie, sev. a jižní Downs s Wealdem. Z ostrovů náleží Man (617 ''m'', Snaefell) ku pohoří Cumberlandskému, Anglesey (276, Holyhead) k Walesu a Wight k Downům. Z pravidla jest tu východ mladší a nižší, tak na př. pod Londýnem (povrch eocén) v 311, trias, devon v 1004, silur v 1664 ''m''. V sev.-záp. nejvyšší Scaw Fell 984 ''m'', v jezerní krajině (Cumberland i Westermoreland) Cross Fell 892 ''m''. Střední kopčina (Penniny) již 4–500 ''m'' (Highpeak 603 ''m'') a klesá jižněji vždy více (Zouch u Leicesteru 275, Birmingham 90 ''m''). Nejvýše vyčnívá samostatné horstvo Waleské, zbytek to staré planiny někdy 5—600 ''m'' vys., s h. Snowdon 1094, nejvyšší to horou vlastní Anglie, a jižně Aren Mowddy 933, Cader Idris 888, Beacons 878 a Plynlimon 756 ''m''. Střed tvoří dlouhé nízké, hlavně jurské planiny Cotswoldské do 348 ''m'' (u Bathu 240, pram. Temže 113, Milkhill 295, Inkpen 308), Mendipské h. 324 a na východě podobné Yorské wolds asi 454 ''m'' (Bottonhead), nejvyšší však místo u Londýna v Chiltern Hills 195 ''m''. Nejnižší jsou močály (''fens'') u zátoky Wash. Jihovýchodní Anglii tvoří dvě křídové planiny (''downs''), mezi nimi lesnatá někdy nížina (Weald 1—200, Ashdown 193, Leith u hill Dorkingu 294 ''m'') a srázné křídové skály na vých. pobřeží u Doveru 134, jižně nad Brightonem Ditching 245 ''m''. Na ostrově Wight dosahuje St. Catherine 238 ''m''. Jihozápad Anglie stoupá v jednotlivých nesouvislých horách nad vyšší planiny (Devonská 360 ''m''), h. Exmoor 520 a Dartmoor 622 ''m'', a klesá v Cornwallsku (Brown Willy jen 415 ''m'') a končí skalami i ostrovy j. Landsend (Lizardhill) 60, ostrov Scilly 48, avšak ostrov Lundy 189 ''m''.

Přechod ku středoevropské rovině tvoří Belgie a Nizozemí. {{Prostrkaně|Belgie}} jest jedinou planinou, vystupující na sev. záp. z míst při poldrech od 2 ''m'' pod m. a rostoucí na východ (Barraque St. Michel na hranicích 687 ''m''), bez hor, za to však s hlubokými (až 100 ''m'') koryty říčními. Tak sev.-záp. až po ř. Rupel a Skaldu nedosahuje výšky 50 ''m'' (Gent 10 ''m''), písčité Campiny mají jen 78 ''m'' (u Beverloo), ale u ř. Mosa a Sambre stoupá kraj do 200 ''m'', Brussel leží 60, Mons 30, Lutich 60 ''m'' n. m. Řeka Mosa vstupuje do Belgie ve výši 97 a opouští ji ve 40 ''m'', ale okolní planiny mají 2—300 ''m'', t. Condroz v sev.-záp., Hervé na vých., Fagne na záp., Famenne ve středu a Bastogne na východě, kdež dostupuje Libramont 587 m. Ještě jednodušší jest {{Prostrkaně|Nízozemí}}; skládá se dle náhledů domácích z močálů (''marsch'') na západě a na severu (Frízsko) a z písčiny (''geest'') po pr. břehu Rýna v krajině Geldernské (do 110 ''m''). Jižní čásť Nizozemí má tytéž poměry jako Belgie, rozsáhlé písčiny (campiny) k Mose a na pr. břehu místa vyšší i hory, jediné to skály nizozemské, na př. u Maastrichtu (42 ''m'') h. Peterskou, v palaeontologii křídové pověstnou. Celý západ od Antverp až k Zuiderskému jezeru jest pod mořem a chráněn pobřežními dunami a hrázemi, teprve Nimvegy a Arnhem jsou 9, Roermond 15, Deventer 3, Kampen o 8 ''m'' n. m.

{{Prostrkaně|Německo}}, jež horopisně nesnadno jest odloučiti od {{Prostrkaně|záp. Rakouska}}, skládá se ze tří částí: I. severní nížiny, II. střední kopčiny a III. jižní nížiny bavorské, nehledíme-li k Alpám, které samy o sobě tvoří celek. Severní Švýcarsko nelze děliti od jižního Německa. I. {{Prostrkaně|Severní nížina}}, ke které vlastně náleží též Belgie, Nizozemí a Dánsko, ba i díl Polska a Rusi, není jednotná, nýbrž skládá se dle Pencka ze 3 částí: 1. ze slatin severozáp. (s Nizozemím) až k Labi, 2. sev.-vých. jezerní planiny baltické čili z baltického štítu (od Dánska do baltické Rusi) a 3. z jihových. nížiny (»luhu«) braniborské. Na západě jest nížina úzká, ale šíří se na východ, kde zátoka slezská zasahuje až po planiny polské, 1. Sev.-záp. slatiny jsou nejrovnější, nebo v slatině Bourtangeské na hranici nizozemské není ani jediné vyvýšeniny zvýší dětské hlavy, teprve na vřesovišti glinském (''Lüneburger Heide'') mezi Veserou a Labem vystupují kopce 160—171 ''m'' (Wilseder Berg); jinak mají místa Emmerich (na Rýně) 13, Düsseldorf 29, Kolín 39, Bonn 46, Hamm na Lippě 56, Lippstadt 43, Meppen 10 ''m''. Les Teutoburský dělí je v nižší západní část a vyšší východní (Osnabrück 54. Minden 36, Celle 38, ale sever jest nižší: Lüneburk 7, Hamburk 1, Lauenburk 2 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Baltický štít}} dělí se přirozeně prorvami Labe, Odry, Visly a Němna na 4 díly; ''a'') Holštýn a Lauenburk, ''b'') Meklenbursko a záp. Pomořany k Odře, ''c'') Pomořany a záp. Prusy k Visle, ''d'') Prusy Východní. — ''a'') Holštýn jest nížinou pravého rázu, nebo průplav Eidorský nedosahuje výše 7 ''m'' (u Rendsburku jen 1 ''m'') a průplav ze století XIV. z Bukovce (3 ''m'') k Labi vedený jen 17 ''m'', Plön 22 ''m''; pouze na sev.-vých. vystupují kopce: Bungsberg (164 ''m'') a Hüttenberg (106 ''m''), ''b'') Meklenburská planina stoupá ve středu až na б0 ''m'' (jez. Murické 68. Zvěřínské 38 ''m'') a má nejvyšší body horu Ruhnskou (178 ''m'') a vých. Helpter (177 ''m''), ale severní její pobřeží jest velmi nízké (Wismar 0,14, Roztoky 0,3, Štětín 0,4, Greifswald 5), podobně ostrovy, z nichž jen Rujana má na severu křídové hory a zvláště ve výběžku Stubbenkammeru (Stupnice, 133 ''m''), nejmalebnější místo sev. Německa, bílou křídovou skálu pod bukovým lesem. Arkona má jen 54 ''m'' n. m. ''c'') Planina Pomořská jest ze všech nejvyšší; má horu Thurmberg (331 ''m'') a ve středu vrcholy s romantickými skalami až 219 ''m'', jež tu zovou Pomořským Švýcarskem. Pobřeží je velmi nízké, t. Kolobřeh 5, Stolp 14, Bělehrad (Belgard) 21 ''m'' a podobně údolí Visly (Toruň 35, Gnězdno 19, Bydhošť 36, Marienburk 5, Tylže 5 ''m''). ''d'') Pruská planina mezi Vislou a Němnem jest nízká na severu (Insterburg 9, Samland u Královce 110 ''m''), stoupá však k jihových., kde nalézá se jez. Wystycké (174), Spirding (117) a nejvyšší vrchol Seesker Höhe (310 ''m''). Střed jest nízký, t. Angerburg a Johannisberg 117, v jihu však Kernsdorffská hora 313 ''m'', kopce u Frisches Haff až 182 ''m''. — 3. Zcela jiné poměry má {{Prostrkaně|nížina}} (propadlina) {{Prostrkaně|braniborská}}. Zde mají nadmořskou výši: Berlín jen 33, Postupim 30, Frankfurt n. O. 21 a vých. Kustřín 12, Poznaň 66, Chotěbuz 72, Krosno 40, Guben 42, Hlohov 72, Vratislav 112, Opolí 149, na záp. Trgov 79, Lipsko 110, Drážďany 102, Magdeburg 43, Vitemberk 65, Halle 76 ''m''. Jen pořídku vyskytují se nízké kopce v rovině této a pouze Fläming tvoří mezi Sprévou a Labem vyšší rozvodí (Hagelberg 207 ''m''). Mezi těmito písčitými kopci rozkládají se močály (Sprévský les, Oder Bruch), jezera a lesy borové. Vých. částí svou v Polsku a ve Slezsku náleží tato nížina tektonicky k neporušeným planinám východní '''E'''-py; objevujeť se tu poslední čedič.

II. {{Prostrkaně|Střední Německo}} lze rozděliti na: 1. hercynsko-česko-moravskou kopčinu na východě, 2. ve středu planiny jurské v jihu a kopčiny hessko westfálské v severu a 3. na západě devonskou planinu porýnskou v sev. a údolí Rýnské s Černým lesem a Vogesami v jihu. 1. {{Prostrkaně|Soustava hercynsko-česko-moravská}} má hlavní směr od jihovýchodu k sev.-záp. a jest zbytkem vyšší někdy kramoly, jejíž pokrají na západě (v Bavořích) a na východě (ve Slezsku) kleslo do nížiny, v jihu pak (na Moravě a v Rakousích) se ulomilo. Mezi ní a planinami porýnskými proudilo mesozoické moře zátokou teprve po juře zanesenou; byla jedním z nejstarších ostrovů světa a největším ostrovem střední '''E'''-py, a leží částečně pohřbena v severu k Labi (dle Pencka), na př. pod Flämingem a vřesovištěm glinským, tak že snad i Helgoland (kus triasu) k ní náleží. Horopisně rozpadá se ve 4 části, i geologicky od sebe se různící: ''a'') Harc a okolí na severu, ''b'') Durynský les a Šumavu, ''c'') Rudohoří s českomorav. planinou, ''d'') Krkonoše a Sudety. — ''a'') {{Prostrkaně|Harc}} vystupuje jako vyšší, tvrdší, podlouhlá výspa mezi řadami nižších a mladších pohoří k sev.-záp. klesajících a má na západě 600, na východě sotva 400 ''m'', ale vrchol jeho Brocken 1142 ''m'' jest nejvyšším bodem sev. a stř. Německa mezi Čechami a Sev. mořem. Okolní hory jsou daleko nižší: na sev. Asse (Elm 325 ''m''), sev.-záp. Deister (403), Süntel (417) a Teutoburský les (388), na jihu Durynská planina s výškami: Nordhausen 189, Mühlhausen 207, Erfurt 213, Gotha 291, Weimar 224, Naumburk 162, Gotinky 146 a osamělý Kyffhäuser 456 ''m''. Jen jihozáp. roh Durynska k nížině vypadá jako pohoří. — ''b'') {{Prostrkaně|Durynský les}}, ač jest jen krajem planiny, má větší výšku (Beerberg 983, Schneekopf 976 ''m''), pod ním jižně jsou místa nízká (Koburg 289, Meiningen 297, Hildburghausen 360 ''m'') v údolí ř. Werry, na sev. pak kupí se nevýznamné kopčiny (Solling 515 ''m'') až k výběžkům Harcu. Jihových. od Durynského lesa jsou {{Prostrkaně|Smrčiny}}, jichž střední údolí (Wunsiedel 522 ''m'') jest obklopeno nižšími pohořími směru rudohorského, v sev. Waldstein (880 ''m'') a jihu Steinwald (736 ''m''), a na záp. vyššími souběžnými směru hercynského (Schneeberg 1053 a záp. Ochsenkopf 1024 ''m''). Pro centrální polohu svou bývaly považovány za střední uzel Německa, čehož ve skutečnosti není (viz na př. náhledy Suessovy o t. zv. oblouku Varisků). Na sever od Smrčin jsou planiny okolo Hofu (473 ''m'') a na záp. ve Frankenwaldu výšky: Wetzstein 817, Dobra 799, Kulm (Chlum) 722 ''m''. Údolí Lesní Náby (''Waldnaab'') a Odravy (''Wondreb'') dělí Smrčiny od Šumavy. — ''c'') {{Prostrkaně|Rudohoří}} na straně saské jest velikou, k sev.-záp nakloněnou planinou s nejvyšším místem Fichtelbergem (1213 ''m'') a s hlubokými údolími (Plavno 326, Zvíkava 288, Kamenice 306, Freiberk 401 ''m''). Na stranu českou Rudohoří srázně spadá. {{Prostrkaně|České Středohoří}} vrcholí Milešovkou v 835 ''m''. Českomorav. planina klesá na východě na Moravě rychle, v Rakousích méně a dosahuje místy až k Dunaji (Viehberg 1111, Römmerwald 1005, Weinsberg 1039, Paulstein 1060, Javorník čili Jauerling 989 ''m''); geologicky samostatný je Manhardt (tertiérní), 536 ''m'' vysoký. — ''d'') {{Prostrkaně|Krkonoše}} a {{Prostrkaně|Sudety}}. Krkonoše odděleny jsou od Rudohoří a od Saského pískovcového (kvádrového, křídového) pohoří Lužickou zátokou (''Lausitzer Bucht'' něm. odborníků) a jejími čedičovými vrchy. Zátoka tato jest hluboká (Zhořelec 183, Žitava 231, Budišín 184) s kopci do 400 ''m''; rozvodní hory jsou v Čechách, v Sasku jen předhoří (Ojvín 514 ''m''). Ze sev. cípu Čech postupuje kopčina (Falkenberg 587) až ke Kamenci (283), kdežto Saské Švýcarsko dosahuje jen 351 ''m'' (Vel. Winterberg). Krkonoše vrcholí Sněžkou 1603 ''m'' vys. Slezský svah jejich jest mírný, jedině Kullge (sev.-vých. od Hirschberku) má 740 ''m''. Zároveň s Broumovskými horami počínají Soví hory 1027 ''m'' jako počátek Sudet a severně od těch strmí osamělá h. Sobotka (Zobten) 718 ''m'' v nížině slezské. {{Prostrkaně|Sudety}}, které dělí kotlina Kladská (296 ''m'') od pokračování Krkonošů a prorva řeky Nisy (Wartha 257) od Sovích hor, mají nejvyšší vrchy Praděd (''Altvater'') 1490 a Sněžník kladský 1424 ''m''; jih Sudetů tvoří planina Jeseníků (Gesenke 600-700 ''m'') až ku prorvě Bečvy a Odry, kde jest rozvodí '''E'''-py mezi Baltem a Černým mořem nejnižší o 284 ''m'' (Opava 260, Mor. Ostrava 209 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Planiny jurské}} a {{Prostrkaně|kopčiny hessko-westfálské}}. Mezi českohercynskou kopčinou a záp. porýnskou (kterou Penck nazývá ''niederländisch'', ačkoliv v Nizozemí neleží) prostírá se v severu kopčina hesská, již plní hlavně čedičové výbuchy miocénní, které zde tvoří dvě velká pohoří: Vogelsgebirge s Taufsteinem (772 ''m'') a k severu vyšší Hohe Rhön (Wasserkuppe 950 ''m''); severní údolí jsou velmi nízká (Kassel 133, Giessen 151, Marburk 180, Minden 177 ''m''). Poslední plochá čedičová hora k sev. Meisner (750 ''m''). Jižněji mezi Šumavou, Dunajem a porýnskou kopčinou prostírají se východně roviny jurské a francké, západně triasové švábské, které vnikají v nížině Kraichgauské až k údolí Rýnu (Pforzheim 248 ''m''). Všude převládá tu ráz planin, zřídka vystupují hory vlastní, jako vých. od Norimberka Hohenstein (622 ''m''), Friedelberg (677 ''m''), anebo čedičové vrcholy při sev. svahu švábské planiny, zv. Rauhe Alp (600—700 ''m'' výše; k jihozáp. roste Hohenstaufen 682, Hohenberg 1016 ''m''); údoli jsou skoro stejně položena (Bamberk 233, Norimberk 300, Baireuth 342, Anšpach 397, Amberk 385 ''m''). Západ těchto planin jest nižší, spád strmý, t. Steigerwald 512, Frankenhöhe 575, Rauhe Alp 700—800 ''m'', kdežto na sev. Štutgart 250, Heilbron 130, Vircpurk a Schweinfurt 205 ''m'', což souvisí úplně s geologickými poměry (záp. trias, vých. jura). — 3. {{Prostrkaně|Porýnskou planinu}} na jihu dělí údolí rýnské ve 2 části, východní a záp., kdežto na sev. puklina rýnská neruší jejího planinného rázu z Belgie až do Hesska. Obě jižní části dělí se zase přirozeně ve 3 stupně; ve východní (Spessart, Odenwald a Schwarzwald [Černý les]), v západní (planina falcká, Hardt s planinou severolotrinskou) a ve Vogesy. — Porýnská planina devonská, prům. 500 ''m'' vys. (dle Lepsia), zahýbá se z Belgie do Hesska směrem záp.-sev.-vých. a prorvána jest uprostřed hlubokým a malebným údolím rýnským (Bingen 77, u Bonnu 44 ''m''). Má vrcholy ploché, na záp. slatiny (Hohes Venn) do 695 ''m'', nejvyšší uprostřed ve Feldbergu (880 ''m'') v pohoří Taunus. Jihozáp. pokraj spadá k severu (Westerwald jen 650 ''m'') a východu. Hluboká údolí Mosely a Lahnu prolamují planinu souběžně na přič, nižší Ardenny, Eifel jen 760 ''m'' a jižní kopčina falcká s Donnersbergem porfyrovým 687 ''m'' na l. břehu rýnském. Nejvyšší místa pak Kalter Astenberg (842 ''m'') a záp. v Hunsrücku Walderberkopf (814 ''m''). Pokrají triasové planiny lotrinské na l. břehu Rýna nazývá se {{Prostrkaně|Hardt}} (nejvýše Kalmit 860 ''m''). Vogesy tvoří západní hranici nížiny rýnské (Basilej 252, Mühlhausen 242, Karlsruhe 117, Mohuč 81 ''m''), v níž zdvihá se jediný doleritový kopec Kaiserstuhl 556 ''m'', jenž vyvřel z pozdní té pukliny zanesené štěrkem rýnským. Složitější jsou poměry vých. břehu rýnského. V sev. vyvstávají 2 osamělé prahorní pecky: Spessart (Geiersberg 607 ''m'') a za prorvou Mohanu Odenwald (Katzenbuckel 628 ''m'', Felsberg 671 ''m''). Triasová planina Kraichgauská dělí, jak již bylo řečeno, Odenwald od jižnějšího Schwarzwaldu, jenž v prahorním jádru svém (Feldberg) dosahuje výše 1493 ''m'' a k Rýnu příkře spadá, na východ povolně. V sev. má Hornisgrinde hned 1169 ''m''. Údolí rýnské od jezera Bodamského až k nížině jest hluboce provrtáno, jak vodopád Schaffhúzský ukazuje, tak H. Randen (930 ''m'') a Waldshut (313 ''m'').

III. {{Prostrkaně|Jihoněmecká rovina}} dělí se ve 2 části: sev.-vých. čili Podunají a jihozáp. čili Porýní s Bodamským jezerem. Porýní odděleno jest od Francie pohořím Jurským, řadou to souběžných pohoří s příkrým srázem do Švýcarska (jez. Lemanské č. Genevské 375, Neuchâtelské 432); z pohoří vynikají: Mt Tendre sev. od jez. Lemanského (1680 ''m'') a Mont Chasseral (1611 ''m'') sev. od jezera Neuchâtelského. Porýní švýcarské, jež nepatrná vysočina dělí od jez. Lemanského, postupuje až k jez. Bodamskému, i jest rovinou plnou jezer a řek, jejichž tok na sever se kloní (Bodamské jez. 394, Curišské 409, Vierwaldstädtské 427, Bern 503, jezero Thunské 560, Walenské 424; nejnižší jest dolní tok ř. Aary). Mezi rovinami Rýnu a Dunaje na severu a Pádu na jihu tyčí se Alpy, nejmohutnější horský komplex v '''E'''-pě. Dělívají se dvojím způsobem, buď na vých., stř. a jihozáp., nebo v sev. vápencové, ve střední prahorní a jižní (vých. dolomity a jihotyrolské). Jsou složeny z četných massivů prahorních, obklopených mladšími útvary, neboť hlavní zdvižení jich jest pomiocénní a vzniklo tlakem z jihu na sev.-záp. Nejvyšší jich vrchol Mont Blanc 4810 ''m'' nalézá se v samém ohbu, kde dosavadní meridionální směr mění se v aequatoriální, avšak nejvyšší vrcholy nenalézají se ani v jedné řadě ani v rozvodí. Massivy v záp. Alpách jdou dvojí řadou od moře: j. Mercantourské (Rocca Argentera 3397 ''m'') a Kottické (M. Viso 3845 ''m''), severněji Oisanské (Pelvoux 4103 ''m'') a Grajské (Gran Paradis 4052 ''m'') a řečený již M. Blanc. Ještě dále k severu nalézá se údolí Walliské mezi Alpami Bernskými v severu (Finsteraarhorn 4275 ''m'') a Penninskými v jihu (Mt. Cervin 4482, Mte Rosa až 4638 ''m''), ale od Gotthardu se tato pravidelnost ztrácí. Vyšší hory zůstávají v jižních massivech (Bernina 4052 ''m''), až Ortlesem (3905 ''m'') končí střední Alpy a nastupují nižší vých. (nejv. V. Zvon 3797 ''m''), klesající rychle k východu. Ve vých. části souvisejí s Krasem a Karpatami. — {{Prostrkaně|Kras}} jest vápenná vysočina lemující vých. břeh Jaderského moře od Istrie až po Řecko, ač v užším smyslu označuje se jménem tím jen horský kraj Istrie a Dalmacie. Jsou to bezlesé teď roviny (jihosl. planiny) poseté skalami. Jen v údolích a dolinách jest orba možná. Z pravidla nepřesahují výšky 1000 ''m'', jednotlivé hory však stoupají i přes 2000 ''m'', t. Kom 2448 a Dormitor 2606 ''m''. Povšechný směr od sev.-záp. k jihových. Voda dešťová prosakuje tu vápencem, vymílá jeskyně (Postojna, Canzian a j.) a tvoří podzemní řeky. Povrchní vody jest tu málo až na některé močály (blata), zejména v uzavřených údolích Bosny a Hercegoviny. — Spojení Alp s Karpatami jest spíše tektonické než horopisné. Karpatami nazýváme pohoří, jež jako polokruh obmyká na sev. a vých. nížiny Uherské a střední nížinu Sedmihradskou, ač geologicky skládá se z více nesouvislých částí. Ve velkém lze rozeznávati Karpaty sev , sev.-vých. (lesní) a sedmihradské (s banátskými). Severní čásť není jednotným pohořím, nejvyšší vrcholy jeho — vlastní Tatry — tvoří v jihu osamělé, podlouhlé pohoří prahorní, hl. žulové, dosahující v štítu Gerlachovském 2663 ''m''. V severu sahá hřeben rozvodní jen asi do 1700 ''m'' (Babiagora 1725, Popadia 1742 ''m''). Údolí všude hluboká, na př. Turčanské 388 ''m''. Severní a sev.-vých. pokrají tvoří pískovec, hlavně křídový — na kraji nížiny uherské četné kopce trachytické, t. Tokajské, Vihorlat, Hargita již v Sedmihradech. Sedmihrady mají střední nížinu (Brašov 220, Kološ 347, Sibiň 419) s nepatrnými 7—800 ''m'' vys. kopci, již však obklopují odevšad hory, nejvyšší prahorní v jihu (Negoi 2536 ''m''), nejširší v západě (Biharské 1851 ''m''), avšak i na východě dosti mohutné (Bučač 2508 ''m''). V Banátě se toto pohoří snižuje (nejv. 1449 ''m'') až ku soutěsce Dunajem v délce 126 ''km'' prorvané. — Z {{Prostrkaně|rovin rakouských}} vytknouti jest moravskouherskou, hornouherskou (malou) a za Bakoňským lesem středouherskou (velkou). — Nížina moravskorakouská leží mezi Karpaty, Českomoravskou planinou, Sudetami a Alpami (Olomouc 221, Brno 227, Přerov 212, Prostějov 252, Břeclav 168, Vídeň 180, Baden 215 ''m'') a oddělena jest pohořím {{Prostrkaně|Litavským}} (480 ''m'') od nížiny hornouherské. Z kopců nejvyšší jsou hory Maršovské (Bord 587), Polomské (550), v Rakousku Manhardt (536 ''m''). Hornouherská nížina počíná u Prešpurku (132), táhne se přes Trnavu a Nitru až k Ostřihomu (111), Komárnu (109), k Bakoňskému lesu (713), pod Kysek (Güns 219, Geschriebenstein však 882) a Šoproň (212, Neziderské jez. 115) a do Štýrska k Fürstenfeldu (27 ''m''). Středouherská nížina počíná pod Karpaty (Munkáč 128, Miškolec 128, Košice 201, Budín-Pešť 102 ''m'') a u Blatenského jezera (100, Varaždín 170 ''m''), a táhne se až po Biharské pohoří (Vel. Varadín 132, Arad 116, Zemuň 76, Nový Sad 82 ''m''), majíc jedině na západě kopce u Pětikostelí (Zengövar 681 ''m''); na jihu charvatskoslavonská pohoří (Ivančica 1060, Papuk 954, Fruška gora 546 ''m'') dělí ji od nížiny při Sávě (Záhřeb 114, Karlovac 142 ''m'').

Horstvo {{Prostrkaně|východní}} '''E'''-py vyznačuje se nedostatkem vlastních hor a eruptivních hornin, vodorovným usazením vrstev a hlavně působením erose. Od Sudet a Karpat až k Uralu, k Černému a Ledovému moři nemáme žádných hor, které by měly jména, až na skupinu Valdajskou v ruském Lapsku a triasový Bogdo 176 ''m'' ve stepi zavolžské. Planiny, někde hluboko řekami prorvané, střídají se tu s rovinami a nepatrnými kopci; ale naprosté roviny na vých. není, neb i dolní Volga teče v propadlině, majíc na pr. břehu kraj vysoké středoruské planiny, nejvyšší u Atkarsku v gub. Saratovské, kde Tillo udává nejvyšší výšku 405 ''m'', a na levém propadlinu stepi Orenburské se zmíněným solinosným Bogdem. Nejnižší jest sever, údolí Dviny a Pečory, kde rozkládají se široké tundry; nejvyšší známé místo jsou tu vrchy Timánské 276 ''m'', ale ostatní místa jsou velmi nízká, stok Pečory s Ussou 96, Cholmogory 21, Petrozavodsk 105, planina Očparmo 97, Veliký Ustjug 107, Oněga 35, Ladoga 5 ''m''. Východní hranici země tvoří Ural, zcela ponenáhlu vystupující z evropské strany, s příkrým však srázem na straně východní. Nejvyšší vrchol v již. Uralu je Jaman Tau (1646 ''m''), avšak i severněji, za polárním kruhem, vyskytují se výšky přes 1300 ''m''. — Západní {{Prostrkaně|baltické}} krajiny jsou též nízkou planinou (jez. Pejpus 30, Ilmen 16, Novgorod 52, Pskov 46, Jurjev 68, Dvinsk 34 ''m''), na níž jen jednotlivé vrchy strmí (Gaising 314, Munna 324, nejvýše Dubová 347 ''m'' u Minska). — {{Prostrkaně|Polsko}}, k němuž náleží celý pruh od Bukoviny do Slezska, je nížinou 100 až 200 ''m'' vys. (Varšava 99, Lublin 191, Częstochowa 243, Krakov 205, Tarnów 225, Rešov 215, Przemysl 241, Brody 234, Stryj 202, Stanislavov 256, Černovice 248 ''m''), jež stoupá u Lvova (320) a u Tarnopolu (318) a v pohoří Lysa Gora (611), v Trebnických horách (311, ve Slezsku) a u Křemence na Volyni (404 ''m''). — Střední {{Prostrkaně|Rus}} začíná na západě nížinou močálovitou (Pinsk 143 ''m''), dostupuje nejvyšší výšky ve svém středu, v gub. tverské, kde nejvyšší měřený bod je Kamestik (321), vrch u Gorice (317) a Ilji Gory (311 ''m''), veskrze vyšší než dále k severu Valdaj s Popovou Gorou, jež má sotva 300 ''m'' výšky, a klesá na východ (Moskva 191, Vladimíř 158, Murom 81) a k Volze. Východní Rus zdvihá se v pohoří (Bělyj Ključ 352, Telšanka 345 a jižně od Saratova Teterevjatka 327 ''m''), které hlubokým údolím řeky Volgy (Simbirsk 22, Sysran 11, Černyj 8, Astrachaň 11) odděleno jest od východní stepi (Perm 70, Buguruslan 99, Ufa 156, Orenburg 109 ''m'') a sklání se k jihu do hlubiny Kaspického moře. Jižní Rus je na západě nízká (Kišiněv 85, Kijev 94 a planina u prahů dněprských 185 ''m''), zdvihá se také ve středu (Ivanovka do 369), klesá za Donem (u Caricyna 122 ''m'') v pahorcích Ergenských (rozvodí 163 ''m'') a přechází v step, která teprve pod Kavkázem znova stoupá (Stavropol 611 ''m''). — {{Prostrkaně|Krim}} jest na severu nízkou rovinou, na jihu prostoupen jest příčným pohořím Jaila-dagem (Romankuš 1543, Čatyrdag 1526, Kara Tau 1212 ''m''). — {{Prostrkaně|Rumunsko}}, kromě svahu Karpat a až na Dobrudžu (Sakarbači 535 ''m''), která náleží k poloostrovu balkánskému, jest rovinou k jihu a vých. klesající, ve vých. části nížinou bez kopců (Jasy 144, Krajová 205, Bukurešť 88, Brajlov 5 ''m'').

{{Prostrkaně|Skandinavie}}, od níž není možno horopisně odděliti Dánsko a Čuchonsko, dělí se ve 4 části: 1. Planiny lapské na sev., 2. pohoří norské na záp., 3. planiny švédsko-dánské ve středu a 4. kopčiny čuchonské na vých. 1. {{Prostrkaně|Lapsko}} ruské i norské jest dosud málo známé i ukazuje planiny palaeozoické, v nichž jsou vtroušeny nepravidelné kopčiny, nejvyšší snad na východě ruském neměřeném (Rabot udává 1100 ''m''), na záp. nižší (Rastegaísa 876, Nuppivare 822 ''m''), ale čím dále ku pobřeží stoupající (Goaca Gaisi u Tromsö 1300, ostr. Seiland 1080 ''m''); jih jest 600—700 ''m'' (ale jez. Enare 123, tundra u jez. Imandra 116, rozvodí k Bílému moři 125 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Norsko}} skoro celé prostupuje prahorní pohoří, vstávající na záp. příkře z veliké hloubky mořské labyrinthem ostrovů a fjordů (na př. Lofoty); u výši končí obyčejně vysokými planinami (fjell) rulovými, které na některých místech kryty jsou velikými ledovci (Svartisen na sev., Jostedals Brae na jihu), na jiných lišejovými tundrami skalními. Fjelly ty spolu nesouvisí, jsou prořezány sráznými, až 1000 ''m'' vys. stěnami fjordů (Throndhjemský největší) a hlubokými jezery (Virik Javre 576, Rös Vand 408, Umea 559 ''m''). Výška jejich na severu jest menší (1200 ''m''), na půdě švédské však vystupují vrchy vyšší (Olmajalojaekna 1689 ''m''), načež klesají ku planinám Röraským na 700-800 ''m'', z nichž vyčnívá jen Sölen (1788), Tron (1743) a Elgepiggen (1615 ''m''). Na jihozápadě dosahují největší výšky v Romsdalu (Snehaettan 2306, nad Doorem 625), záp nejvyšší hora v Jotunsfjeldech Ymerf. 2604 ''m'', ale na jihových. výška rychle klesá (Worreskayle 2054, Storford 1740, Urdals-Knuta 1413 ''m''). Svah jihovýchodní přerušen jest jen jediným obrem (Gausta 1881 ''m''), jest rychlý k nížině (jez. Stor 257, Mjösen 125, Nisser 24 ''m'') a přechází ke Christianii v nízkou silurskou kopčinu. — 3. {{Prostrkaně|Švédsko}} rozděleno jest čarou přes jezero Melar a Wener (134 ''m'') v čásť sev. a jižní. Severní čásť utvořena jest povlovným svahem z norských hor k vých. zátoce Botnické (Sarjektjäkko 2125, Sulitelma 1875, Ahreskutan 1460, Syltopperne 1787 ''m''); svah ten má nízká, na jihovýchod otevřená údolí (jez. Ostersund 305, Siljan 169 ''m''). Třináctou čásť Švédska kryjí jezera. Jižní čásť je kopcovitá planina asi 100 ''m'' vys. (jez. Kjölmas 23, Wenern 88, Bolmen 119, Asnen 123) s jednotlivými kopci (nejvýše Taberg 369, Kinnekulle 303 ''m''). {{Prostrkaně|Dánsko}} tvoří 2 rozdílné kraje: ostrovy se skalami křídovými (Mön 141 ''m'') a celinu jutsko-šlesvickou, jejíž východ jest pln kopců a jezer (Eierbavnehöi 173 ''m''), střed písčitý a západ močálovité nížiny. Bornholm je starší ostrov (162 ''m''). — 4. {{Prostrkaně|Čuchonsko}} jest zemí nízkých kopců, četných dlouhých jezer (na jihu zaujímají jezera 47 % plochy dle Veselovského) v 100–200 ''m'' (Ulea 119, Pielis 92, Pyhäselka 80, Kitka 232, Saima 78, Lendne 164, Pejerme 75 ''m''); na severu jsou kopce přes 300 ''m'' (Teiriharju 334, Sukovaro 327 ''m''), ano v Lapsku hora Jeristunturi 706, Peldoivi 715 ''m'' vys., na jihu sotva 200 ''m'' (Turisma 227) jako nejzápadnější Avasaxa.

{{Prostrkaně|Italie}} neposkytuje obrazu jednotného. Kromě sev. nížiny lombardské táhne se po vých. pobřeží moře Jaderského rovina, která přerušena jsouc horou Gargano šíří se na jihu v pliocénní planinu (tavogliere) {{Prostrkaně|apulskou}}. — Souvislého horstva, které by jako hřbet Italii od sev. k jihu prostupovalo, není; vyskytují se tu jen samostatná pohoří, na sev.-záp. toskánská, na jihozáp. osamělé skupiny Kalabrie. Žádná hora na celině nedosahuje 3000 ''m''; kopčina jest pravidlem. S vyloučením Alp můžeme Italii takto rozděliti: 1. nížina lombardsko-benátská, 2. Ligurské hory, 3. Toskána, 4. Apenniny vlastní, 5. Apulie, 6. Kalabrie, 7. ostrovy (Korsika, Sardinie, Sicilie, Malta, Elba a menší: Pantellaria a jiné). — 1. {{Prostrkaně|Piemontsko-lombardsko-benátská nížina}} mezi Alpami a Apenniny počíná na severu řadou jezer (Lago Maggiore 197, Luganské 271, Comské [Lario| 202, d’Iseo 197, Garda [Benaco] 69 ''m''), spadá od západu na východ povlovně (Turin 240, Alessandria 96, Pavia 100, Milán 147, Mantova 27, Verona 60, Vicenza 54, Udine 116, Padova 31, Benátky 21, Ferrara 5 ''m'') a má jen osamělé kopce tertiérní: Superga (622), Mti Berici (419) a Euganei (589 ''m''); na pr. břehu pádském stoupá na jih (Ravenna 54, Bologna 85, Parma 89, Modena 64 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Ligurské pohoří}} jest nízká kopčina tertiérní, jež v Monte Carmo až 1389 ''m'' vys. vysýlá na sever odnože k Asti (700—800) a ke Stradelle, oddělené nížinou u Novi (195) a přechází vých. od Janova v Apenniny etruské. Nejdůležitější prosmyky jsou de Giovi sev. od Janova (472) a dell’ Altare (495 ''m'').— 3. {{Prostrkaně|Toskána}}, k níž patří vých. Ligurie, Marky a sev. Římsko až po Tiber, je velmi složitá a stará a tvořila za mesozoické doby s Elbou a Sardinií veliký ostrov, pohřbený nyní na západě mořem a krytý na východě hlavně eocénem a pliocénem (prahory jen u Gavorrana). Horopisně skládá se ze 3 částí: ''a'') Apenninu (mezi Janovem a horou Falterona na pramenisku Arna), ''b'') hor Apuanských a ''c'') mladší kopčiny toskánské (mezi ř. Arnem a Tiberou záp. od ř. Chiana). ''a'') {{Prostrkaně|Apenniny}}, též etruské zvané, jsou hlavně tertiérní a skládají se z několika stupňů, které od sev. k jihu odděleny jsou hlubokými údolími řek (Magra, Serchio, Ombrone a Sieve na jihu, Trebbio, Taro, Secchia, Reno a j. na severu). Stupně ty mohou býti pojmenovány po jednotlivých vynikajících horách, jako: 1. Lessina 1627, 2. Mte Bue 1935, Gottero 1639, 3. di Succiso 2017, Cusna 2121, 4. Cimone 2165; k jihu leží osamělé výběžky Giovi 992, Albano 641, starý M. Pisano 918, až k nížině Arna (Pisa 10, Florencie 72, Pistoja 85); východ jejich jest nízký (hory jen do 1175, průsmyk La Futa 903 ''m'') až k uzlu hory Falterone (1649 ''m''). ''b'') Apuanské Alpy jsou staré, hlavně triasové, osamělé horstvo s M. Pisanino (1946 ''m'') mezi údolím d. Serchio a mořem. ''c'') {{Prostrkaně|Toskánská kopčina}} vlastní, pro staré doly etruské (měď, cín, stříbro atd ) zvaná ''Catena metallifera'', oddělena jest od Apuanských hor a Apenninu údolím Arna na sev. (Arezzo 277), Chiany a Tibery (258 jez. Trasimenské, Perugia 520, Orvieto 355) na jihovýchodě, skládá se z více kopčin, mezi nimiž jsou nízká údolí (Volterra 544, Siena 348, Viterbo 357 ''m''). Severní čásť jest nižší (le Cornatte 1059, křídové Chianti 893 ''m''), střed jest nejvyšší (trachyt M..Amiata 1734), plutonický jih nejnižší (M. Sorate 691) s jezery di Bolsena 303, Bracciano 164 (původně krátery), a sklání se do (nížiny) Campagně u Říma (50 ''m''). U moře vystupuje osamělý M. Argentario do výše 638 ''m''. — 4. {{Prostrkaně|Apenniny střední}} jsou méně známy a pro složení jejich (trias, juru, křídu a tertiér) nesnadno jest je vylíčiti. Dělíme je: ''a'') v Apennin etruský od sev. až po horu Catria, ''b'') v Ap. římský (Romano, dle Cory, jehož nejvíce následujeme), od Catrie k horám Sibillini, ''c'') Abruzzy od hor Sibillinských k Volturnu a Trignu, ''d'') Ap. neapolské až po horu Pollino. K Abruzzám berou se obyčejně hory Sabinské i hory Lepinské a Ceprejské; k neapolským, ač neprávem, celá kopčina mezi mořem Tyrrhenským a Apenniny, od ř. Garigliana až přes zátoku Policastroskou. Není zde jednoty horopisné, ani geologické, zvláště jih nevyhovuje obyčejnému pojmu podélného pohoří, neboť planiny a prorvy řek ruší tu naprosto každý podobný směr. ''a'') Od hlavního hřbetu Apenninů etrurských oddělují se mnohé větve pobočné, jako od hory Falterony (1629 ''m'') k jihu Prato magno (1580 ''m'') a mezi Arnem a Tiberou hory Catenaja (1400); nejvyšší vrchy jsou východně od ř. Tibery, mimo střední temeno blíže k moři Jaderskému, jako h. Carpegna 1407, Nerone 1527, Catria 1702 a Suavicino 1483 ''m''; nejblíže k moři Jaderskému vybíhá skála San-Marinoská (700 ''m''), ale jinak jsou vých. údolí nízká (Urbino 451, Jesi 118 ''m''). ''b'') Apennin římský značí se tím, že na straně jihozáp. přibývá k hlavnímu hřbetu rovnoběžných pásem a hor (jihozáp. směrem), tak že plní prostor od Foligna (233) a Spoleta (361) až k řece Velino (Rieti 419), ve výši 1400-1500 ''m'' (Corverna 1683), ba roh nejdále na jihozápad zvedá se křídový Terminillo 2213 ''m'' vysoký a jihových. Regina 2333 ''m'', vrchol hor Sibillinských. ''c'') Za prorvou řeky Tronto počínají Abruzzy. Jménem tím nazývá se obyčejně nejvýchodnější a nejvyšší ze 3 souběžných řetězů, které na západ se níží a vyplňují území mezi ř. Velinem, Sangrem a Volturnem, kdežto mezi ř. Saccem a mořem Tyrrhenským postupuje čtvrté souběžné pohoří Lepinsko-Ceprejské, tak že čtverá tato soustava vyplňuje jen na tomto místě celou šířku Italie mezi oběma přímořskými nížinami (Ascoli 265, Teramo 288, Chieti 340 na vých., na záp. Pontinské močály 7 ''m'' až k Terracině a Gaetě 45 ''m''). První východní řetěz jest nejvyšší (2455 ''m'' Giaccio Porcelli) a nejnepravidelnější; má ve svém středu nejvyšší hory Italie vlastní. Gran Sasso (triasový M. Corno 2924, Debartolomeis 3111 ''m'') ve směru záp. vých. a přechází za prorvou Pescary v pohoří Majella, sev.-jižní (M. Amaro 2792 ''m'', dle Cory, 2630 Debartolomeis). Údolí hořeního Aterna (Aquila 735 ''m'' až k Solmoně) odděluje tento vých. pruh od prostředního křídového, jenž vstává naproti hoře Terminillo v M. Calvo (1901), přechází v M. Velino 2487 (Cora, 2728 Deb.) a končí nad hořením Sangrem v M. Greco (2283 ''m''). Údolí vysušeného jezera Fucino (655) a řek Salto a Liri dělí jej od třetí křídové řady, od hor Sabinských, na severu nižších, ale v M. Viglio 2156 ''m'' vysokých. Nízká jest čtvrtá řada: hory Lepinské (1536), Ceprejské (1692, dle Debart., 1583 dle Cory) a severní plutonický massiv hor Albánských (953); Velletri jen 399, jezero Nemi 315 ''m''. ''d'') Apenniny neapolské, s nimiž teprve Lovisati nás seznámil, jsou zcela rozdílny; je to kopčina, hlavně křídová a tertiérní, nehledíc při tom k četným sopkám (Rocco Monfino 606, Vesuv 1282, Vultur 1329 ''m''), která od M. Matese na severu (1822) až skoro k Pollino (del Papa 2006 ''m'') nemá žádné vyšší hory (již jméno Campobasso [730] to značí); planiny sahají tu nejvýše do 1000 ''m'' a železné dráhy z Foggie (87) do Beneventa (170) a z Potenzy (826) do Salerna (82 ''m'') nepotkaly se tu se žádnou větší překážkou. Avellino je tu ve výši 370, Caserta 76 ''m'', ba křídové pohoří od ostrova Capri k Vulturu záp.-vých. má jen 768 ''m'' (Cervialto). Východně od Apenninů těch od M. Gargana až k Tarentské zátoce prostírá se jednotvárná, křídová a pliocénní planina Apulská, pastvina rázu orientálského, bez potoků a hory, mající jen Murgie 680 ''m'', jinde ani 400 ''m'' (ano u Lecce 72, Bari 28, Gallipoli 28 ''m''). Jiný ráz má Kalabrie; tu vystupují od severu na jih 3 massivy: triasový a jurský Pollino (Dolcedorme 2248 ''m'') až k údolí řeky Crati, druhý palaeozóická skupina Sila (M. Donato 1930, Cosenza 255), a za údolím (rozvodí 250) až ke Catanzaru (333) a třetí na jihu Aspromonte (Montalto 1958 ''m''). Středem {{Prostrkaně|Korsiky}} postupuje vysoké horstvo (M. Cinto 2710, Rotondo 2631 m), které na sev.-vých. pomaleji než v jihozáp. se skloňuje a skoro celý ostrov vyplňuje. Sardinie dosahuje největší výšky ve středním massivu (Gennargentú 1946 ''m''), na západě má několik rovin, z nichž největší, Campidano, táhne se od Oristana až po Cagliari a odděluje střed od jihozáp. rudního horstva nad Iglesias (323), (Severa 989, Linas 720 ''m''). Sicilie má na sev.-vých. osamělou Etnu 3313 ''m'', nejvyšší to horu Italie, severně od Etny podélné pohoří Monti Nebrodici (M. Sori 1846) a Le Madonie (Antenna 1975), na jihu však převládají veliké planiny. {{Prostrkaně|Malta}} jest nízká tertiérní planina vystupující do 236 ''m'' výšky.

{{Prostrkaně|Balkánský poloostrov}} skládá se ze dvou částí, západní a východní. Západ jest vlastně pokračováním Krasu, řada planin hl. od sev. k jihu se táhnoucích, mezi nimiž vyskytují se podlouhlá vápenná pohoří, prorvaná někdy údolími, v nichž vyrážejí podzemní řeky. Od Dalmacie mění se směr jihovýchodní v téměř jižní. Vrcholová výše nemnoho větší 2000 ''m'' (Tomor 2415, Čika 2025, Pindus 2574 až 2124 v Řecku, ba ještě v Morei Chelmos 2359, Taygetos 2409). Planiny v jihu jsou nižší (jez. Ocbrida 690, Janina 520, Tripolica 603). Východní část Balkánského poloostrova, Macedonie, Rumelie, Srbsko a Bulharsko, skládají jednotlivé massivy, nejvíce prahorní, mezi nimiž nižší kotliny. Z prvních, jež jsou v středu nejvyšší, jmenujeme Šardag (Ljubotrn 3050 ''m''), Vitoš 2330, Rilodag 2730, Rhodopu (Musalla 2919 ''m''), Olymp Thessalský 2973, Athos 1953, Parnass 2459 ''m''). Jediné skutečně větší podlouhlé pohoří (od záp. k vých.) jest Balkán v severovýchodě poloostrova, zároveň mladší (hl. z doby křídové) a nižší (Jumrukčal 2375 ''m''). Mezi vrcholy těmi jsou údolí nízká, tak Niš 207, Pirot 403. Sofia 566, Plovdiv dokonce jen 177 a Drinopol 54, Prizren 518, Skoplje 290, Bitoljc 703 ''m'' a roviny Řecké ještě nižší. Z ostrovů trčí Kréta do výše 2470, Euboea 2745 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologie. ==
Dnešní tvářnost '''E'''-py jeví se výsledkem nepřetržitého řetězu změn od nejstarších dob geologických do dnes, za každé doby jinou, dnešní více méně nepodobnou. Jakou měrou, o tom poskytuje přibližný obraz přiložená mapka geologická, označující v hrubých rysech ráz území té které geologické doby. Na této mapce viděti jest předem oblasti usazenin všech dob geologických, usazenin to vodních (mořských i jezerních), kromě větrových mass eruptivních (vyvřelých). Usazeniny mořské, říčnomořské a jezerní naznačují rozlohu vod a pevnin až do doby diluviální, větrové pak spadají, pokud se dosud ví, jen do doby této a alluviální. Veškery dosavadní zkušenosti o stavbě země, o jejích změnách a vývoji byly čerpány téměř výhradně jen ze studia těchto usazenin, dále z jejich organického obsahu a ze složení a uložení vrstevního. Studium toto na jevo vyneslo, jednak že kůra zemská je složena z velkého množství vrstev, že tyto vrstvy skládají soustavy různě staré, uložené buď tak, jak byly vznikly, buď z původní polohy vyšinuté, byvše svraštěny, nebo silně zvlněny. O positivním stáří zemských vrstev mluviti nelze, jen o stáří relativním. Rovněž je překonán názor, že hory a hřbety horské byly násilně vyzdviženy massami sopečnými. Názor tento přísluší dnes již jen dějinám. Neboť nic na povrchu zemském neděje se násilně, ať juž v říši ústrojné, ať neústrojné. Vše má zárodky svých příčin v minulosti, a jestliže se nám něco jeví převratem náhlým, zajisté nemáme tušení o processu, jehož výsledek do očí bije. O tom, jak asi rychle v kůře zemské a na povrchu změny se dějí, nabudeme dosti jasné představy, jestliže pomníme, že příčina všech těchto převratů má svůj původ ve vychlazování země. Jádro zemské tekuté, kůra zemská tuhá — když tento poměr u vývoji zemi nadešel, počala se kůra svrašťovati. Jádro se scvrkovalo, ale pevnější a později ztuhlá kůra zemská, nemohouc tak rychle obsah svůj zmenšovati, jako jádro svrašťovala, trhala a bořila se. Do této svraštělé massy vryla denudace (rušivá síla vody, mrazu, ledu atd.) dnešní relief zemský, v němž se střídají roviny s horskými hřbety, plošiny s kopčinami a výspami v malebné rozmanitosti.

Majíce na zřeteli relief dnešní '''E'''-py, snadno poznáváme, že vypadal za doby diluviální jinak, nežli za doby třetihorní a všech dřívějších. Dotvrzujeť to okolnost, že tam, kde je dnes souš, nalézáme usazeniny se zvířenou rázu mořského, že na temenech horských vyzdviženy jsou usazeniny hlubinné, že rozličná území pokrývají vrstvy vod mořských a sladkých ve střídavém uložení. Jakou měrou tvářnost '''E'''-py za dvou různých geologických dob se lišila, znázorní nejlépe, srovnáme-li relief dnešní '''E'''-py s reliefem, jaký měla za doby diluviální. Stůjž zde obraz doby diluviální v hrubých nárysech, jak ho načrtl před nedávném prof. dr. J. N. {{Prostrkaně|Woldřich}}. Za doby ledové (diluviální) pokryly mohutné ledovce Skandinavii a rovinu severoněmeckou. Tenkráte souviselo Španělsko s Marokkem, Korsika, Sardinie, Sicilie a Malta s Alžírem. Jižně od tohoto území rozprostíralo se malé západní Středozemní moře, zasahující do severní Sahary a souvisejíc průlivem Messinským s východním svým oddílem. Rudého moře a pohoří Uralského za té doby ještě nebylo. Po severním Rusku a Sibiři rozprostíral se pokrovem sníh a led. Vody s tohoto rozsáhlého území stékaly do moře středoasijského. Když ledovce ze střední '''E'''-py ustoupily, byly ostrovy Britské spojeny s Francií, ostrovy Dalmatské byly slity v rozsáhlou pevninu istrodalmatskou, kdežto ostrovy Elba, Korsika. Sardinie skládaly s Italií pevninu sardoitalskou, Sicilie s Maltou a Italií pevninu sicilskoitalskou. Průlivem Gibraltarským souvisel okeán se Středozemním mořem, jehož vody vnikaly průlivem Sicilským do východní části. Na jihu rozkládala se Sahara. Na severu bylo Rusko ještě pod ledovým příkrovem, na jehož jihovýchodu šířilo se až dosud moře Středoasijské. Na konci této doby proražen průliv Doverský a Messinský, snížila se pánev adriatická, přerušeno spojení mezi Korsikou a Italií, a rozestoupila se rozsedlina jihoegejská a rudomořská. Na severu vyvstal Ural, ze severního Ruska a Sibiře zmizely ledovce, rovněž odtekly i vody moře Středoasijského, zanechavše moře Černé a Kaspické, jezero Aralské a Balkašské.

Již z tohoto nárysu možno se přesvědčiti, že se relief '''E'''-py tím intensivněji mění a od nynějšího odchyluje, čím vzdálenější době přísluší. Viděliť jsme na obraze doby diluviální, že je na počátku této doby více změn, než jak to spatřujeme na jejím konci. Tato okolnost se stupňuje tím více, čím dále spějeme dobami geologickými k době prahorní. Přes to však zůstává starý jeho podklad, byť i přerůzně jsa změněn, týmž. Území prahorní (archiboly) označují přibližně rozlohu velkolepého dějiště, na němž během dob geologických relief '''E'''-py se (vytvořoval a týmž chodem jako dosud vytvořovati se bude. Dále za toto rozhraní sáhnouti jest sice dovoleno, jenže doklady na stvrzení názorů v hlubinách mořských stěží se vylovují.

'''E.''' jest bez odporu kontinentem geologicky ještě nejdůkladněji prozkoumaným; avšak nikoli tou měrou, jak by si toho bylo přáti se zřením k různým záhadám, jež sice vysvětlujeme poznatky dosavadními, aniž jich obstojně podepříti dovedeme. Tato nejistota pociťuje se dnes na všech stranách. A věru bude pociťována citelně, dokavad nebudou prohloubeny dosavadní vědomosti o velkých územích državy Ruské, dokud o Kavkázu, Pyrenejích, Alpách, sedmihradských Karpatech a celém Balkánu budeme míti dosavadní kusé jen zprávy, a určitost těchto nebude na úrovni našich vědomostí, zejména o severovýchodních Alpách.

{{Prostrkaně|Prahory}}, neboli útvar {{Prostrkaně|archaický}}, rozpadají se v útvar rulový (laurentinský) starší a útvar prahorních břidlic (huronský) mladší. Vrstvy těchto útvarův obepínají celou zemi, všady, kdekoliv se objeví, mají jejich horniny týž ráz. Považují se za součást nejstaršího obalu zemského. — {{Prostrkaně|Útvar rulový}} skládá horská jádra téměř všech větších pohoří '''E'''-py, totiž centrálních a západních Alp, všech pomezních pohoří království Českého, dále Karpat, částečně i Voges, Černého lesa, Odenwaldu a Harcu, pak Kavkázu a Uralu. Ve vých. Rusku táhne se mohutným proudem od severu na jih až k moři Kaspickému, rozprostíraje se na jihu mezi Bugem a Dněprem. Z Čuchonska přechází do Skandinavie, odtud do střední Francie, kde skládá massiv armorický. Na jihu vystupuje v Pyrenejích, Portugalsku a Španělsku, odkudž ho lze sledovati do massivu Korsiky, na Sicilii, do Italie, na Balkán a Hebridy. Mohutnost jeho souvrství páčí dosavadní zkušenost asi na 30.000 ''m''. Jeho vrstvy jsou po většině zprohýbány, zborceny, zřídka kde vodorovny; složeny jsou z ruly a četných jejích odrůd (rul. slídnatých, jinorázových, chloritových, talkových atd.), uzavírajíce mimo pecky vápenců zrnitých a místy velikých nálezů křemenců též podřízeně tuhu, železné a cínové rudy. Na mnoha místech proráží je žula. — {{Prostrkaně|Útvar prahorních břidlic}} byl dosud zjištěn téměř všady, kde útvar předešlý; větší rozsah má v Alpách, v pomezních horách království Českého, v Sasku, Karpatech, Černém lese, Vogesách, ve Španělsku, Skandinavii a Skotsku. Na jeho složení účastní se fyllity, břidlice hlinité a svory; těmto jsou podřízeny břidlice talkové, vápnito-slídnaté, jinorázové atd., pak vápence, dolomity a hadce. Toto souvrství dělivá se ve stupeň svorový (starší) a stupeň fyllitový (mladší). Rudníků, rudníkových žil a ložisk je v prahorních břidlicích poměrně dosti hojně. Rudy magnétové, měděné, zinkové, olověné, stříbrné a železné těží a těžily se v nich na četných místech. Z eruptivních hmot prorážejí tyto břidlice, syenity, diority a diabasy.

{{Prostrkaně|Prvohory}}. {{Prostrkaně|Útvar kambrický}} a {{Prostrkaně|silurský}} rozprostírá se v '''E'''-pě po dvou poměrně velikých územích. Na severu šíří se od severozápadního úpatí Uralu přes Čuchonsko do Skandinavie a odtud do Velké Britannie, kdežto na jihu sleduje podélnou osu evropskou od Bogoslavska až do Portugalska. Severní tato oblasť, uzavírající obvody severního a záp. Uralu. sev. Livonsko, dále Estonsko a okolí Petrohradu v Rusku, ve Skandinavii pak silurskou pánev kristianskou, jihošvédkou a gottlandskou, konečně ve Velké Britannii obvod waleský, skotský a severoirský, je charakterisována zvířenným typem balticko-skandinavským; naproti tomu jižní oblast, jíž příslušejí vrstvy siluru českého, Harcu, Saska, Durynska, Francie (Bretoňska) a poloostrova Iberského, vyznačuje se zvířenným typem českým. Rozloha zde uvedená dokazuje, jak moře doby silurské byla rozšířena. Celou severní čásť '''E'''-py zříme zaplavenu tímto mořem, v němž byly fysikální poměry takměř stejné. Ostře ohraničených zvířenných obvodů nebylo. Doba kambrická poskytla dosud jen zvířenu pobřežní (měkkýše, červy a trilobity). Jinak doba silurská, jejíž zvířena svědčí, že tehdy byla moře poněkud hlubší než dříve, ale dosud nevalně hluboká. Tehdy převahu měly mělčiny mořské, přecházející v pobřeží bahnitá, ovroubená břehy mělkými. — Usazeniny tohoto moře jsou místy mohutné; v nich převažují různé pískovce, hlinité břidlice a droby, podřízeny jsou břidlice kamencové a křemičité a křemence. Trilobiti (''Calymene'', ''Faradoxides'', ''Asaphus'', ''Homalonotus'', ''Trinucleus'', ''Agnostus'' a j.), částečně též hlavonožci (''Nautilae'', ''Orthoceras'', ''Trochoceras'', ''Cyrtoceras'' a j.), pak graptoliti vtiskují zvířeně silurské zvláštní ráz. Jeho rozsah rozšiřují pak ještě mořští ježci (''Echinosphaerites'', ''Caryocystites'' a j.) a lilijice (''Cyathocrinus'', ''Taxocrinus'' a j.). Mořské houby a korály jsou řídké, rovněž i mlžové a plži, poněkud hojnější jsou ploutvonožci (''Tentaculites''). Po obratlovcích, zastoupených jen rybami štítnatými, je málo stop. Rovněž květena je chudičká; známeť pouze mořské chaluhy. Žuly, porfyry, syenity a diabasy prorážejí pokrov těchto sedimentů, do nichž jsou vloženy stříbrné a olověné žíly příbramské, pak andreasberské v Harcu a ložiště rumělky nedaleko Almadenu ve Španělsku.

{{Prostrkaně|Útvar devonský}} dosahuje na Rusi největší plošné rozlohy. Rozprostírá se tam po Kuronsku, odkudž se šíří pruhem jednak na severozápad až k Archangelsku, jednak na jihových. do gubernie tulské až k Voroněži. Je-li též ve Skandinavii, dosud rozhodnuto není. Ve Velké Britannii zaujímá Cornwall, hrabství devonské, jižní Wales, čásť Skotska, pak Orkneye a Shetlandy. Poměrně malé obvody skládá na Moravě, v Polsku, Durynsku, ve Smrčinách a Harcu. Mohutnějším jeví se tento útvar v Porýnsku, odkudž zasahuje přes vysočinu Eifelskou až do Belgie, na východ do Nasavska a Vestfalska. Na jihu a jihozápadu je ve Francii a Španělsku. — Bylo dříve podotknuto, že moře silurská poskytovala pramálo rozmanitosti; byla jednotvárná, což se jeví měrou vrchovatou na tehdejší zvířeně. Poněkud jinak se mají tyto okolností za doby devonské. Přes to, že dosud jednotvárnost fysikálních poměrů leží v základních rysech moře této doby, přece znamenáme v něm rozdíly. Dokladem toho je rudý pískovec starý na severu Velké Britannie, významný pobřežní zvířenou. Tento pískovec tvrdí názor, že tehdy rozprostíral se na severu velký kontinent polární, sahaje až k Americe, kde týž pískovec byl zjištěn. V Porýnsku šířilo se moře do moře na území dnešních Arden. Armorika čněla jako ostrov nad hladinu tehdejšího moře. Vápence, břidlice a pískovce usazeny byly vodami tohoto útvaru. Do tří různě starých stupňů řadí se tyto usazeniny. Zpodní, nejstarši z nich, uzavírá usazeniny vápenité a slínité s druhy ''Spirifera macropterus'', ''Sp. cultrijugatus'', mladší, střední, obsahuje vápence s druhy rodu ''Cyathophyllum'', ''Calceola'' a ''Stringocephalus'', konečně nejmladší, svrchní, uzamyká břidličnaté vápenité pískovce s ''Clymenia'' a ''Cypridina''. — Zvířena devonská má hluboce vrytý ráz výlučně mořský; jest chudší než silurská. Její ráz spočívá jednak v silném rozvoji korálů, lilijic, ramenonožců a korýšů, částečně též i ryb, jednak v tom. že trilobiti, zvláště graptoliti, jeví se velmi silně redukováni. Mlži a plži jsou i zde řídcí, hojnější jsou foraminifery. Květena devonského útvaru je sice bohatší než silurská, ale i ona stojí daleko za rozvojem zvířeny. V ní nalézáme skutečné předchůdce velkolepě rozvinuté flory útvaru kamenouhelného. — Za doby devonské vymřely diabasy, a mimo ně jsou tu ještě tufy a strusky diabasové. Z rud třeba připomenouti rudy železné, měděné a cínové. Též uhelné plásty, jenže nepatrně mohutné, zjištěny v usazeninách devonských, a to ve Španělsku a na Rusi.

{{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} pokrývá v '''E'''-pě veliká prostranství. V Anglii rozprostírá se na ploše 26.400&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ''km''{{Redakční poznámka|tisk. chyba, správně: ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;}}, rozšířen jsa v jižním Walesu, ve hrabství Derby, Yorku, Northumberlandu, ve Skotsku a Irsku. Rovněž na Rusi zaujímá ohromnou pánev, jejíž západní okraj rozkládá se od Bílého moře až jižně za Moskvu, kdežto východní okraj přiléhá k Uralu. V Německu skládá menší pánve osamocené, tak v Rýnské Falci na úbočí Hunsrücku, dále v Hor. Elsasku, Nasavsku (severozápadní díl Harcu), v Sasku, ve Smrčinách, Durynsku, v Dol. a Hor. Slezsku. Odtud rozprostírá se rakouským Slezskem na Moravu, do Čech, Alp, Italie, Portugalska (k Oportu), Španělska (Bassaco sev. za ř. Mondegem) a do Francie. Za kamenouhelné doby staré pevniny se zvětšují, rostlinstvo usazuje se buď na březích mořských, nebo se stahuje do nížin jezer vnitrozemských. Okeán se nemění, na jeho březích povstávají usazeniny ze zbytků ústrojných. Jak z toho zřejmo, tři oblasti dělí území: zemská, pobřežní a mořská (pelagická). Oblast pobřežní (litorální) ovládá severní '''E'''-pu vystouplou podél čáry běžící od Anglie přes Lucembursko, Vestfalskem, Harcem a Slezskem na Rus. Usazeniny pozemní (kontinentální) roztroušeny jsou po celinách jižně zmíněné čáry, kdežto na jihu od těchto šíří se pak usazeniny mořské. Na území litorálním je soustředěna massa uhelná (ve V. Britannii, Skotsku, Irsku). Na konci doby kamenouhelné zaplavovalo šíré moře Rusko, západní '''E'''-pu pak pokrývala velká jezera a bažiny, na jejichž březích rostlo bujné rostlinstvo. Vzrůst tohoto podporovalo vlhké podnebí subtropické a časté lijavce, po nichž uchovaly se zřejmí svědkové ve způsobu otisků kapek na ztvrdlých bahnech pobřežních vedle otisků šlépějí labyrinthodontů, prvních reptilií (správněji amfibií pozemských), příbuzných nynějším salamandrům. Vzduch pročištěný rostlinami, částečně pozbavený kyseliny uhličité a oživený množstvím hmyzu, umožňuje zároveň život plžů pozemských. — Souvrství útvaru kamenouhelného třídí se ve dva stupně: ve zpodní starší a horní mladší, neboli ve stupeň produktivního uhlí. Usazeniny staršího stupně příslušejí oblasti vápence uhelného (mořské), oblasti kulmové (říčnomořské) a Hainichenské (pozemské) a jsou zastoupeny slepenci, vápenci, drobami, hlinitými a křemičitými břidlicemi a pískovci, kdežto usazeniny stupně mladšího rozpadávají se na břidlice a pískovce. Vrstvy, jež skládají, jsou na mnoze zborceny, zprohýbány a vyplňují tu sedla, tu pánve. Na mnohých místech prorážejí je vyvřelé horniny: čediče, čedičové porfyry a melafyry, rozlévajíce se místy po nich, anebo vyplňujíce v nich žíly. Mimo kamenné uhlí poskytuje tento útvar co do užitečných hornin železné rudy (Derbyshire, Northumberland), leštěnce olověné (Harc) a rudy zinkové a olověné (Cáchy a v sousední Belgii). — Překvapující pohled poskytuje rostlinstvo této doby, majíc hluboce vrytu pečeť flory močálovité. Zastoupeno je bylinami tajnosnubnými, cevnatými, kapradinami, přeslicemi a plavuněmi, dále pak nahosemennými, cykasy; druhy skupiny dvojděložných scházejí zcela. Již z toho je dosti zřejmo, že tehdejší bažinaté lesy měly ráz velmi jednotvárný. Zevrubnější studium této flory ukázalo, že ji lze rozložiti ve tři typy vývojepisné. První z těchto typů je charakterisován skupením a převahou plavuní, kapradin a kalamitů doby primordiální, druhý převahou sigillarií a kalamitů sdružených s přeslicemi stromovitými a třetí konečně přehojnými přeslicemi a cordaity, s nimiž se zároveň vyskytují kalamarie. Na konci tohoto třetího období vystupují velké konifery, s nimiž se shledáváme opět v době příští, permské. Zvířena je nepoměrně chudá. Z foraminifer vystupuje pouze rod ''Fusulina'' v tak velkém množství, že jeho zbytky skládají lavice. Naproti tomu jsou korály mající ráz prvohorní poměrně dosti hojny, lilijice zastoupeny několika zajímavými rody, též mechovky a mořští ježci. Trilobity zastupuje rod ''Philippsia''; na jich místo vstupují rody mladší ze skupiny korýšů. Břichonožci a hlavonožci nejeví velké modifikace. Mezi ramenonožci převažuje rod ''Spirifer'', kdežto mezi rybami žralokovité. V lupkách zjištěn hmyz a mloci.

{{Prostrkaně|Útvar permský}} zaujímá největší prostranství na Rusi, šíře se od Uralu, gubernií permskou k Vladimíru a Jaroslavi, na sever k Ledovému moři a na jihu od Samary k Orenburku. Z Kuronska táhne jeho oblast, pokrytá na velkých územích útvary mladšími, do Litvy, odtud do Polska až do okolí Krakova. Na západě vystupuje po obou stranách Krušných hor, běží úzkým pruhem z Čech na Moravu a vyráží na povrch ve Slezsku a Lužici. V Sasích objevuje se v okolí Drážďan, dále pak v Durynsku a na úpatí Harcu, odkudž se ubírá v menších ostrůvcích podél západního úpatí Smrčin a Českého lesa až k Řeznu. Dále lze ho sledovati v Odenwaldě, Černém lese, v Elsasku, Lotrinkách, Vogesách, v Anglii, Irsku, Alpách, uherských Karpatech a Banátských horách. — Usazeniny tohoto útvaru rozpadají se ve dva stupně: ve zpodní starší, složený z usazenin pozemních, pískovců a slepenců červených, lupků a jílovitých vrstev s podřízenými vápenci a uhelnými plásty, a ve svrchní mladší, původu mořského, v němž převažují vápence, dolomity, bituminosní slínové břidlice, sádra, pískovce a též slepence. Z pravidla vyskytují se tyto usazeniny uloženy na vrstvy kamenouhelného útvaru, jsouce s nimi těsně spojeny, mnohdy tou měrou, že přechod ten přiměl označiti útvary tyto společným názvem: permo-karbon. Květenu permskou možno roztříditi ve dva přirozené typy, a to v typ červených pískovců a slepenců, a pak v typ vápenců a dolomitů. Vyznačuje se tím, že ji skládají rostliny pozemní rázu kamenouhelného útvaru. Rovněž zvířenu lze přirozeně rozděliti v typ sladkovodní a mořský. V onom převažují ryby skelnošupinaté, k nimž se druží mloci (''Labyrinthodonta''), pak poznány zde stonožky, otisky ráčků skořepatých (''Estheria'', ''Ledia'') a sladkovodní mlži z rodu ''Anthracosia''. Mnohem bohatší než tato zvířena je fauna stupně mořského, přes to však nedosahuje rozvoje doby předešlé. Jest zajímavá tím, že má ještě ráz zvířeny prvohorní, přes to, že pohřešuje zcela trilobitů Labyrinthodonti jsou zastoupeni rody ''Actinodon'' a ''Archaeogosaurus'' a malinkým druhem ''Protriton petrolei'' a nabývají téhož významu jako ryby ganoidní. Mlži jsou četní, ještě četnější jeví se ramenonožci. Mechovky zastoupeny jsou charakteristickou skupinou ''Fenestella''. Korály a mořští ježci vyskytují se velmi zřídka. — Vyvřelé horniny dosahují v permském útvaru nejen značného vývoje, než i rozšíření. Jim přísluší potud důležitost, že poskytly bohatý materiál na složeni slepenců a pískovců. Jsou to předem křemičité porfyry, porfyrity a melafyry, jež na mnohých místech přikrývají mocným pokrovem mladší podklad. Rovněž tufy těchto vyvřelých hornin jsou mohutné a šíře rozloženy. Na žilách těchto eruptivnich hornin jsou v některých územích přimknuty rudy magnesiové (porfyry Harcu), jinde těží se v žilách porfyrových a melafyrových ruda rtuťová (Falc) a též měděná. V horních vrstvách permského útvaru (Zechstein) založena jsou mohutná ložiska kamenné soli (Stassfurt a Magdeburk). Konečně třeba též připomenouti železných rud v Durynském lese.

{{Prostrkaně|Druhohory}}. {{Prostrkaně|Útvar triasový}} byl poprvé poznán, studován a rozčleněn v Německu. Později, když Alpy byly zevrubněji prozkoumány, objeven i zde, a to v mohutných usazeninách typu mořského. V Německu rozčlenili usazeniny tohoto útvaru ve tři stupně: ''a'') ve st. pískovce pestrého, ''b'') st. vápence lasturnatého a ''c'') st. pestrého slínu. Po facii rhaetické, alpské, zjištěny zde jen nepatrné stopy. Trias zaujímá v Německu veliká prostranství na sev. a jihu; táhne podél Rýna do Voges a Harcu, a odtud do Francie. V Anglii je znám pod jménem mladšího pískovce rudého (''new red sandstone''); zde zjištěno, že anglickému triasu stupeň vápence lasturnatého schází. K oblasti triasu německého přikládá se trias alpský (rhaet.), facies to mořská, mohutná, vtěsnaná mezi trias alpský a jurský. Na východu a severu zjištěn tento útvar po obou bocích Karpat, v Polsku, Bukovině, Uhrách, na Rusi a ve Švédsku. Čechy, Morava a Slezsko pohřešují ho zcela. Za doby triasové vyvřely hmoty eruptivní (porfyry, křemité porfyry a melafyry) dvakráte: poprvé po uložení pestrého pískovce a podruhé v době keupru (st. pestrého slínu). Za této doby byla pohoří česká vystouplá, rovněž kontury horstev středoněmeckých byly naznačeny. Tehdy vyčnívala Auvergne a Bretoňsko ve způsobě ostrova nad moře, z Belgie táhl se územní pruh přes průliv La-Mancheský do Anglie až k Londýnu. Dále na sev.-západ šířilo se moře zaplavující velikou čásť Anglie od Londýna až do Walesu. Území Alp, Pyrenejí, Savojska, Pannonie a Aquitanie zavodňuje moře Středozemské, spojené, jako za dob dřívějších, s nížinami uralskými a středoasijskými. Rostlinstvo triasu jeví ráz novější. Přeslicovité druhy nastupují do močálů a bažin za kalamity, lesy tvoří kapradiny stromovité (''Anomopteris'', ''Nevropteris'', ''Pecopteris'', ''Taeniopteris'' etc.), cykasy (''Pterophyllum'' s novými typy ''Zamites'', ''Pterozamites'', ''Otozamites''), konifery (''Voetzia'', ''Thuites'', ''Palacoxyris'' etc.) a stromovité lilije. Moře a pobřeží oživují ještěři (''Placodus'', ''Nothosaurus'', ''Simosanrus'' a j.) a ganoidní ryby, na rody a druhy bohatí hlavonožci (''Nautili'', ''Ammoniti''), dále plži (''Turbo'', ''Natica'' etc.), mlži, ramenonožci, množství lilijic, korálů a též foraminifer. V močálech a jezerech žijí mloci (''Labyrinthodonta'') a ještěři (''Rhynchosaurus''). První stopy ptačí a ssavči zde objeveny. — Rudy vyskytují se v tomto útvaru v pestrém pískovci Černého lesa (chalkosin, malachit), ve Slezsku (zinkové rudy, blejno olověné, hnědá železná ruda), pak v Bavorsku (rudy zinkové). Alpské území triasové přechovává v Salcbursku sůl, v Istrii ložiska rumělky a rtuti, v Korutanech u Bleiberka leštěnce olověné, bělobu, Wulfenit, Sfalerit atd. a konečně v Lombardsku rudy železné.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} nejmohutněji jest vyvinut v pohoří Jurském (franckém i švábském) a šíří se ve střední '''E'''-pě mezi Harcem, Šumavou a Alpami. Počíná zde západně Šumavy a Smrčin, vytvořuje mohutný oblouk táhnoucí se z krajiny koburské přes Řezno až k Schafhúzám, kde se navazuje na švýcarskou Juru. Severně Harcu a na rovinách německých vynikají jurské usazeniny jen na malých ostrůvkách, odkudž lze je sledovati do pruského Slezska a Polska (okolí Krakova). V Čechách a Sasku jsou nepatrny. Mnohem rozšířenější jsou však ve Francii, kde se táhnou dvěma proudy, z nichž jeden obstupuje prahorní massiv francouzský, kdežto druhý Vogesami do Bretoňska až k průlivu La Manche se rozkládá a do Anglie přechází. Na jihu usazeniny triasové skládají pohoří Jurské, obepínají prahorní jádro Alp a rozprostírají se jednak na Balkánský polouostrov{{Redakční poznámka|archaický tvar, nikoliv tisk. chyba}} a do Italie (Apenniny), jednak Moravou do Karpat. Na Rusi vystupují v gubernii moskevské, pečorské a pak na Krimu a Kavkáze. — Souvrství tohoto útvaru je rozčleněno ve tři stupně, z nichž nejstarší označen jménem lias (černý), prostřední dogger (hnědý) a nejmladší malm (bílý) a uzavírá světlé a tmavé vápence, slíny, slinité břidlice, dolomity a podřízeně pískovce. Za přechodní doby mezi triasem a jurou vniklo moře mocným ramenem opět na západ. Vrstvy z něho uložené zůstaly na mnoze v původní poloze, na př. na Rusi a ve střední '''E'''-pě; naproti tomu jsou vyzdviženy a prostoupeny puklinami v Alpách. — Rostlinstvo jurské má ještě ráz doby rhaetické, přes to však je dosti rozmanité. Cykasy vykazují plný rozvoj, veliké lesy jehličnaté pokrývají souš, palmy zastupuje rod ''Carpolites''. Na konci jurské doby množí se rostliny jednoděložné (''monokotyledones''); stromy listnaté jsou podřízeny. Zvířena jest velmi bohata, druhy prvohorní mizejí silně; její ráz se blíží více rázu zvířeny nynější, ale přes to je dosud od tohoto značně vzdálen. Foraminifery a houby mořské jsou hojné, korály tvoří útesy mohutné (zastoupeny skup. ''Thamnastraea'', ''Thecosmilia'', ''Favia'' a j.). Též lilijice, hvězdice, mořští ježci a ramenonožci těší se značnému rozvoji, menšímu červi. Naproti tomu je rozvoj mlžů, plžů a hlavonožců (Ammonitů, dílem též Nautilů a Belemnitů, přímo velkolepý. K těmto se druží dekapodi dlouhoocasí, hmyz a četné ryby (ryby kostnaté scházejí zcela). Ještěři jsou zastoupeni rody ''Ichthyosaurus'', ''Plesyosaurus'', ''Camptognatus''. Na místo Labyrinthodontů nastupují praví gaviali a krokodili (''Teleosaurus'' etc.); létací ještěrky (''Pterodactylus''), želvy bahenní a říční, ptáci (''Archeopteryx'') a ssavci zastoupení vačnatci (''Amphitherium'', ''Phaselotherium'') doplňují obraz této zajímavé zvířeny. — Rozloha a mohutnost vyvřelých hornin jurských je poměrně malá. V Německu jich téměř není; tam vrstvy triasové prorážejí eruptivní horniny třetihorní. Rovněž i v Karpatech jsou tyto horniny podřízeny, za to převládají ve Skotsku a na ostrovech Mull a Skye. Zde se vyskytují syenity, felsitové porfyry a čediče. V Pyrenejích druží se k nim žula. Rudy železné chová útvar triasový v sev. Německu, Švábsku, Lotrinkách a Lucembursku; kamenné uhlí je v jeho usazeninách v Uhrách, asfalt pak v Brunšvíku a Hannoversku.

{{Prostrkaně|Útvar křídový}} je v '''E'''-pě velmi rozšířen. Skládá několik samostatných obvodů, z nichž nejdůležitější je obvod českosaský, cášský, sev.-východoněmecký, baltický, anglický, francouzský (severní oddíl neboli pařížské pánve, garonský a oddíl francouzských Alp); k těmto se dále přimyká obvod slezský, karpatský, dánský a jihošvédský. Se zřením ke zvířennému rázu seskupují se tyto obvody do dvou velikých oblastí, a to severní a jižní. Oblast severní zaujímá obvody křídového útvaru českosaského, německého, švédského, anglického a sev. Francie, kdežto jižnímu příslušejí obvody Alp a všechny jižně těchto ležící. Podstata rozdílů těchto dvou oblastí záleží asi v tom, že, kdežto usazeniny severní oblasti chovají bohatě vyvinuté skupiny Belemnitů a Ammonitů, usazeniny oblasti jižní jich téměř zcela pohřešují, majíce skupinu rudistů četně rozvětvenou a bohatou, kteráž, vyjmouc v obvodu českosaském, v severní oblasti je velmi řídká. — Usazeniny zmíněných oblastí a obvodů jsou rozčleněny v pět různě starých stupňů, kteréž od zpodu nahoru takto následují: 1. Stupeň neokomský (neboli Heald s Wealdem); uzavírá usazeniny mořské (vlastní neokom), pak sladkovodní a říčnomořské (označení Hils a Weald). Za vůdčí zkameněliny považují se ''Toxaster complanatus As'', ''Rhynchonella multiformis'', ''Exogyra Couloni d’Orb''. 2. Stupeň gaultský, mořský; objímá jíly a slíny s podřízenými pískovci a vápenci a třídí se opět ve 4 pásma. 3. Stupeň cenomanský, jehož usazeniny jsou převážně glaukonitické pískovce, jíly a slíny. 4. Stupeň turonský, rovněž původu mořského; uzavírá slíny a pískovce a rozpadá se též v několik pásem. 5. Stupeň senonský; obsahuje psací křídu s rohovci, vápence, jíly a písky. Rozpoznány v něm čtyři pásma. — Až do doby stupně cenomanského má rostlinstvo ráz doby jurské s pozůstatky, rhaeta. Obrat počíná v cenomanském stupni. Zde nastupují první dvouděložné rostliny, a čím dále spěje doba křídového útvaru k třetihorní, tím i rostlinstvo rozdílnější jest od dřívějšího. Kapradin ubývá, kdežto stromoví druhy z rodu ''Protopteris'' se množí; zároveň s těmito i jižní tvary konifer, pak palmy, lilijovité rostliny, druhy vrbovité, dubovité, vavřínovité a j. vtiskují této floře ráz vyspělejší, dnešnímu podobnější. Zvířena tohoto útvaru je bohata. Foraminifery vystupují v množství značném, místy skládají i vrstvy; též mořské houby jsou zastoupeny četnými rody. Korály skládají útesy jen v obvodu horního křídového útvaru Alpského; jinde jsou řídké. Rovněž vzácné jsou lilijice, kdežto mořští ježci a ramenonožci dosahují netušeného rozvoje; k těmto se řadí mechovky. červi, mlži, dílem i plži a raci. Předůležití jsou rudisté. Hlavonožce zastupuje jen několik druhů; vymírají na konci této doby (''Ammonites'', ''Crioceras'', ''Toxoceras''). Z hmyzu objeveni byli též motýlové, z obratlovců zbytky ryb chrupavkovitých. Plazi, v jurském útvaru hojní, jsou zde vzácní (''Iguanodon'', ''Mosasaurus'', ''Aptychodus''). Po ptácích objeveny dosud jen čelisti (am. ''Hesperornis'', ''Ichthyornis''). Hornin eruptivních v evropském útvaru křídovém dosud stanoveno nebylo; které tu a tam prorážejí vrstvy křídové, poznány za mladší nežli útvar křídový. Objev tento učiněn jak v saském Švýcarsku, tak i v Karpatech, kdež sedimenty útvaru křídového vyvřelé massy prorážejí. — Rudních žil v tomto útvaru je málo. Známy jsou dosud ve Vestfálsku (galenit a sfalerit), v Banátě (magnetit) a u Rezbanye v Uhrách. Mimo to jsou tu pak ještě z užitečných produktů fosfority (Francie, Podolí, Smolensk), kamenné uhlí (Hannoversko) a asfalt (Švýcarsko).

{{Prostrkaně|Třetihory}} ({{Prostrkaně|doba kaenozóická}}). Usazeniny této dlouhé doby zaujímají v '''E'''-pě šírá prostranství na severu i na jihu, na západě i na východě. Na sever sledovány až do Gronska. V nich lze poznati, že na začátku doby kaenozóické vyskytují se jisté druhy rostlinné a živočišné ve značném vývoji, které sem přecházejí z doby minulé, mesozóické, a že soudobně — a to je hluboko vryto do povahy úhrnné — povšechný ráz rostlinstva i bylinstva je dnešnímu mnohem podobnější nežli za doby mesozóické. Tato shoda je tím zjevnější a větší, čím mladší vrstva, jejíž zvířenu a rostlinstvo k dnešní přirovnáváme. Rozdíly podnební jsou za této doby ostré; zde je veliké množství soudobných facií různých, jež přehled a zběžný krátký náčrtek rázu této doby velmi stěžují. Souvrství usazenin doby třetihorní rozčleněno ve tři období: {{Prostrkaně|eocén}}, {{Prostrkaně|miocén}}, {{Prostrkaně|pliocén}}, mezi něž později vsunuto období čtvrté: {{Prostrkaně|oligocén}}. Eocén a oligocén stahuje se zhusta v období jedno: {{Prostrkaně|palaeocén}}; miocén a pliocén v {{Prostrkaně|neogén}}.

{{Prostrkaně|Eocén}} rozprostírá se v záp. '''E'''-pě v pánvi pařížské, dále na severu v okolí londýnském, na jih přechází do Alp, pak Apennin, Karpat, Pyrenejí a do Španělska, na východ do Řecka a Turecka. Celé jeho území rozpadá se v několik obvodů, z nichž západoevropské jsou ještě nejzevrubněji prostudovány. Předem je to eocénní pánev pařížská, kde studium palaeontologické svůj počátek vzalo a již mimo pánve anglické nejdokonaleji známe. V okolí pařížském je útvar eocénový zastoupen písky, jíly a vápenci (pařížské hrubé vápence, ''calcaire grassier''), usazenin to dílem říčnomořských, dílem sladkovodních. Eocén anglický obsahuje převážně usazeniny mořské a jen podřízeně brakické. Nejdůležitějším členem mořského stupně je jíl londýnský a písek bagshotský. Mayer rozeznává v eocénu vůbec tato pásma: garumenské, soissonské, londýnské, pařížské, bartonské, ligurské a tongerské. Na jihu zastupuje tento útvar facies nummulitového vápence, jež dochází v Alpách, Apenninech, Karpatech, Pyrenejích, Řecku, Turecku a Španělsku značného rozšíření a mohutnosti.

{{Prostrkaně|Oligocén}} je velmi dokonale vyvinut v Německu a v Anglii. Ve střední '''E'''-pě zaujímá severoněmeckou nížinu od paty Krkonoš a Harcu až k Baltickému moři a na východ až k Polsku; na západě vystupuje v Elsasku a ve Švýcarsku. Též ve Francii byl zjištěn, jen že v nepatrné mohutnosti; je zde zastoupen usazeninami sladkovodními a mořskými. Tyto facie jsou daleko mohutnější v oblastech anglických a německých. Jejich prostranství zaujímají tam slíny, písky a jíly. V Německu roztřídili oligocén: ''a'') v pásmo staršího hnědého uhlí, jemuž jsou soudobny vrstvy jantarové a bobových železných rud a ''b'') v pásmo střední složené ze septariových jílů (usazenin to mořských a pozemních). Švýcarský oligocén roztříděn ve zpodní molassu mořskou a v horizont hnědého uhlí. Seinský obvod oligocénní má za nejstarší a nejmladší člen usazeniny sladkovodní, jež uzavírají sedimenty mořské.

{{Prostrkaně|Neogén}}. Doba neogenní právem se pokládá za dobu velkých změn. Zborcené vrstvy eocénní vyzdvižené na temenech Alpských dávají nám o velikosti těchto převratů hlasné svědectví. Střední '''E.''' měla za této doby nynější svůj ráz, ovšem pozměněný jednotlivostmi, jež odstraněny byly, když dospěly horské hřbety Alp, Pyrenejí, Apenninů, Karpat a Balkánu své výše. Tehdy obtékal mohutný záliv mořský Alpy, vnikaje z Francie skrze Švýcary a Bavorsko do Rakous, odkudž se dral jednak Moravou do Čech a Polska, jednak Uherskem a Sedmihradskem na poloostrov Balkánský. Iberský poloostrov souvisel s Afrikou, v jejímž severním oddíle šířil se mořský chobot saharský a egyptský. Střední '''E.''' byla nad hladinou mořskou, břehy moře Baltického a Severního i Dánska byly ponořeny v mořském chobotě sahajícím na jih až do okolí Mohučského. Skandinavie, zalesněná sosnami, souvisela s Německem, dále na západu byla Anglie spojena s Francií. Tuto tvářnost '''E'''-py poměnily do jisté míry vyvřelé massy eruptivních hornin. Vyvřelyť za mladších třetihor čediče pohoří Doupovského a Středohoří v Čechách, vyvstaly sopky na severu a vých. Moravy a v Německu (Eifelské pohoří, Porýní), trachytová horstva v Uhrách a Sedmihradsku, čediče ve stř. Francii, Katalonii, Italii, Řecku, Islandu, Skotsku a Irsku. Tyto převraty s klimatickými změnami předurčily změny v rostlinstvu a živočišstvu. K. Mayer rozeznává v neogénu tyto stupně: aquitánský, mohučský, helvetský, tortonský, piacenský, astský a saharský. Evropské území neogenní rozpadá se v několik poměrně ostře ohraničených oblastí, z nichž nejdůležitější jsou oblast rakousko-uherská, mohučská, severoněmecká, švýcarská, francouzská, anglická, volyňsko-podolská a ruská. Na území rakousko-uherského neogénu rozkládají se jíly, slíny, písky, pískovce a litavské vápence. Na těchto veskrze mořských usazeninách, označených stupněm mediterránním, spočívají jíly a písky stupně sarmatského, říčnomořské, na nichž leží písky a jíly stupně kongeriového (říčnomořského), přikryté štěrky belvederskými. V pánvi mohučské zaujímají jíly septariové podklad vrstev neogénních; na nich leží slíny cyrenové, pak pískovce s otisky listův. Pliocén je zde zastoupen vrstvami říčními t. zv. pískovci Eppelsheimskými, uzavírajícími zbytky ssavců (''Dinotherium'', ''Rhinoceros'', ''Mastodon'' etc.). V severním Německu je miocén zastoupen jen slídnatými jíly, jako na př. ve Šlesviku a Holštýně, a obsahuje hnědé uhlí (Meklenburk). V již. Německu a Švýcarsku možno v něm rozeznati dolní pásmo sladkovodní molassy, pak pásmo svrchní molassy mořské a konečně svrchní pásmo molassy sladkovodní. V Anglii spadají do tohoto stupně dílem mořské, dílem říční jíly a písky nazvané crag a uzavírající zvířenu a květenu přechodní od typu třetihorního k diluviálnímu. — Rostlinstvo doby třetihorní nese za eocénu ráz tropický, naproti tomu za neogénu ráz subtropický. Palmy a stromy jehličnaté, pak byliny dvojděložné převládají. Kryptogamy doby mesozóické vytratily se téměř zcela, rovněž cykasy. Velmi pozoruhodna je zvířena. Má již v hrubých obrysech ráz zvířeny nynější. Mnohé soudobé druhy vzaly v ní svůj počátek. Nápadným je povšechný rozvoj ssavců. Z prvoků nabývají důležitosti a významu foraminifery, již tím, že jsou v eocénu zastoupeny skupinou Numulitů, která v neogénu takměř zcela vymřela. Mořské houby, koraly, mořští ježci, ramenonožci jsou vzácni, naproti tomu mlži a plži hojni. Z hlavonožců doby předešlé zbyla toliko skupina Nautilů. Arthropody zastupují skupiny žijící ještě dnes. Veledůležit jest rozvoj ryb i ssavců. Vedle ssavců vaknatých jsou zde zastoupeni hlodavci, kopytnatí, tapíři, druhy vepřů, kočkovití, netopýři a opice. Kromě hnědého uhlí, kamenné soli a bobové železné rudy obsahují neogénní vrstvy co do užitečných hornin ještě síru (Sicilie). Na trachyty vázány vyskytují se zlaté a stříbrné rudy v Uhrách.

{{Prostrkaně|Čtvrtohory}}. Podstatné to byly zajisté změny, které byly toho příčinou, že moře doby miocénní, sahající mohutným zálivem od jihovýchodu přes Balkánský polouostrov, Uhry, na severozápad až do Čech a odtud Moravou až do Podolí a na jižní Rus, odteklo na jihovýchod, zanechavši po sobě veliká jezera. Že dlouho trvalo, než tato jezera, původně slaná, pak braková (říčnomořská) a konečně sladká, ve střední '''E'''-pě vyschla, a na jich prostranstvích uloženy byly na jihu mohutné hlíny, na severu štěrky, písky, slíny a jíly, toho dokladem je mohutnost těchto sedimentů. Zkoumajíce tyto usazeniny, mladší třetihorních, ne nesnadno poznáváme, že zpodní, starší, uzavírají zvířenu bohatou zvláště na ssavce (slony, nosorožce, lvy, tygry, hyény atd.), po nichž v mladších bučí není stop žádných nebo velmi skrovné. Toto poznání vedlo k tomu. že usazeniny tyto rozčleněny ve dva stupně: diluvium a alluvium.

{{Prostrkaně|Diluvium}}. Diluviální usazeniny pokrývají na severu '''E'''-py veliká prostranství; ale i na jihu jejím rozkládají se široko daleko, tu souvislým, tu na ostrovy roztrhaným příkrovem. Na severu jeví se nám jako výsledek rušivé síly jednak zemského ledového pokrovu, jednak ledovců, kdežto ve střední a jižní '''E'''-pě nejsou než produkty větrů a tekoucích vod (ovšem až na zbytky ledovců vysokých horských hřbetů). Ráz těchto usazenin je na různých místech různý, namnoze ryze místní. V Německu rozčleňují je ''a'') v pásmo svrchních a ''b'') pásmo dolních slínových a jílovitých štěrků, jež místy dělí lavice písková (korálové a mechovkové lavice pískové). Nejen severní '''E.''' byla za této doby zaledněna, než i dále na jihu na temenech alpských, pohoří Jury, pyrenejských, Kavkázu, snad i Apenninu, ležely mohutné ledovce, jejichž mocné usazeniny označují dřívější jich rozlohu. Mimo to svědčí sled vrstev diluviálních tomu, že tehdejší ledovce několikráte (dle jedněch dvakráte, dle jiných třikráte) změnily rozlohu území svého, z čehož se na dvoje, ano i troje zalidnění '''E'''-py soudí. — O tvářnosti '''E'''-py za diluvia bylo promluveno v předmluvě. Zbývá ještě načrtnouti ráz tehdejší zvířeny a květeny. Zřídka kde nalézají se v diluviálních usazeninách zbytky živočišné a rostlinné na původním nalezišti; obyčejně bývají na nalezišti druhotním, kam je zaplavily vody nebo snesly větry. Zvířena i rostlinstvo doby této jeví hluboce vrytý ráz nynější doby, jenže nemá detailních znaků. Toť lze vypozorovati jak na zvířenách sladkovodních usazenin, tak i na arktické floře této doby. Druhy, jako na př. ''Paludina diluviana'', různé druhy z rodu ''Helix'', pak ''Cardium edule'', ''Cyprina islandica'' a j., svědčí tomuto názoru touže měrou, jako že na konci diluvia vymřeli ssavci: na př. ''Elephas primigenius'' (mamut), ''Elephas antiquus'', ''Rhinoceros tichorhinus'', ''Bos primigenius'' atd.

{{Prostrkaně|Alluvium}} je zastoupeno usazeninami nynějšími, usazeninami hlinitými, pískovitými, jílovitými a j., jež uložily prameny, řeky, jezera a moře. Sem přísluší též ruda bahenní, rašeliny, korálové útesy, vulkanické tufy atd. Rozloha těchto sedimentů je veliká; povstávají všady, kde jsou činny síly mechanické a kde se rodí, přerodňuje a zaniká život organický. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
V obrovském, k východu otevřeném polokruhu obmyká největší čásť hranic '''E'''-py moře, na severu jako moře Karské a Bílé, na západě jako Atlantský okeán a jeho části, Severní a Baltické m., na jihu jako moře Středozemní (s m. Černým a Azovským). Obě jmenovaná středomoří, severní, tvořené Sev. Německým mořem a Baltem, a jižní (Středozemní) mají pro '''E'''-pu největší důležitost. — Moře '''E'''-pu obléhající jsou z největšího dílu nehluboká. Isobatha 200 ''m'' vzdaluje se velmi značně od severních a západních břehů celiny. Kdyby moře Atlantské jen o 150—200 ''m'', tedy o míru nejvyšších staveb, kleslo, zbylo by z Bílého, Severního a Baltického moře jen několik malých bassinů a záp '''E'''. podobala by se tupému poloostrovu, jehož okraj by šel od záp. Norska přes Shetland a Hebridy k záp. Irsku a odtud v tupém úhlu do vnitra zál. Vizcayského. Jen kol břehu jižního Norska táhl by se úzký průplav. Také rozdíl obou evropských středomoří spočívá hl. ve hloubce. Balt (400.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) má spíše ráz vnitrozemského jezera, jež jen úzkými průplavy — oběma Belty a Sundem — jest spojeno se Severním mořem. Posléze jmenovaný průplav jest však vedle La Manche nejvíce navštěvovanou drahou mořskou. Severní moře, velikého pro střední '''E'''-pu významu, zužuje se v jihu v nejdůležitější evropský průplav, úžinu Doverskou č. Calaiskou, 32 ''km'' širokou. Ještě moře Irské má ráz středomořský. Hluboká moře evropská počínají teprve zálivem Vizcayským. Kdežto pobřeží záp. Francie a jižní Anglie ještě opásáno jest pruhem mělkého moře 150—200 ''km'' širokým, shledáváme se u břehů pyrenejských se značnými hloubkami. Středomoří jižní (2½ mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, spojené s okeánem úžinou Gibraltarskou (14 ''km'' šir. a až 900 ''m'' hlubokou), dělí se v západní a východní. Mělká úžina Túniská nebo Sicilská obě části spojující přibližuje zase '''E'''-pu k Africe až na 140 ''km''. Východní, celkem hlubší, Středomoří na evropské straně značně rozčleněné, spojeno jest úž. Dardanellskou (Hellespont, 2 ''km'' šir.) s nevelikým m. Marmarským (11.655 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), z něhož úž. Cařihradská (Bospor, ½ ''km'' šir.) vede do moře Černého (440.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Úžina Kerčská (4,2 ''km'' široká), řece podobná, odděluje moře Černé od Azovského (37.604 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4—5 ''m'' hlub.), jež má již docela ráz vnitrozemského jezera. Činnost moře na březích evropských jest velmi značná. Příliv a odliv, nahrazující některým říčním přístavům moře, působí na jiných místech, zvl. v Sev. moři a v otevřeném okeánu velmi zhoubně. Stoupá u Lorientu a Morbihanu na 4, u Brestu na 6, u Roscofu na 8, u St. Malo na 11 ''m'', nejvýše snad v celé '''E'''-pě v zátoce Bristolské, na 9—15 ''m'', a nejzáze v ní u Chrestonu prý až na 19½ ''m'' při rychlosti vlny 60 ''km'' v hodině. Naproti tomu mizí výše přílivu v Baltu a moři Středozemním (zde u Terstu jen 70 ''cm''). S tím souvisí také činnost moře. Tak trhá moře v Normandii každoročně 2 ''m'', na březích norfolckých a suffolckých v Anglii až 2–4 ''m'' celiny ročně. Vůbec v Severním moři trvá dosud silný boj moře a pevniny. Prudké návaly urývají zde celé ostrovy a zaplavují široké pruhy země, čemuž zase člověk umělými hrázemi snaží se překážeti. Tak r. 1173 utvořena zátoka holland. Dollart, r. 1221 zát. Jade v Oldenbursku, roku 1277 frízský Dollart, r. 1421 zničeno 72 vesnic v Hollandsku, r. 1570 zahynulo prý při povodni 100.000 lidí, r. 1634 ve Frízsku 15.000 lidí. Plinius znal 23 frízských ostrovů, dnes jich jest pouze 16. Úbytek Hollandska počítá Arends za posi. 6 stol. na 6050 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z nichž polovice urvána v stol. XIII., kdežto v XVIII. již jen 55 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Za to nyní vysušovaním Hollandska značně přibývá, tak v létech 1815–65 asi 45.000 ''ha''. V Belgii páčí Laveley přírůstek od r. 1124 na 50.000 ''ha'', tak že dnes jsou pole, kde byla r. 1213 námořská bitva Sluyská mezi Francouzi a Angličany. Někde zanáší moře samo velmi značně, tak na př. m. Beccles, jež bylo ještě v XIV. věku přístavem, leží dnes 14 ''km'' od moře (viz {{Prostrkaně|Duny}}). Veledůležito u moří evropských jest, že až na nepatrnou čásť po celý rok jsou prosta ledu. Pravidelně zamrzávají jen moře Bílé, mělké moře Azovské a zálivy moře Baltického. Někdy ovšem výjimečně zamrzání to stává se obecnějším, tak na př. r. 1688 Karel X. s vojskem 20.000 přešel přes zamrzlé moře na ostr. Fünen a Langenland; r. 1809 Rusové hrozili Štokholmu přes zamrzlý Balt, a Velký Belt byl r. 1871 od 1. ledna až do 1. března zamrzlý. Černé moře zamrzlo prý r. 299, 558, 703, Dardanelly r. 762, Bosporus r. 359 a 474, ba r. 1507 zamrzl i přístav v Marseilli, r. 1769 La Manche a roku 860 i moře Jaderské. Až do nedávna mělo se za to, že mezi hladinami okeánu Atlantského a m. Středozemního jest veliký rozdíl. Teprve nejnovější přesná měření medimaremetry a mareografy ukázala, že hladinu moří '''E'''-pu obklopujících lze pokládati za totožnou. Přijímáme-li hladinu střední u Marseille za normál, jest hladina moře v Terstu o 2 ''cm'' vyšší, v Benátkách a Janově o 5, v Livorně a Nizze o 6, v Anconě o 8, v okeánu Atlantském u Biarritzu o 13, v S. Jean de Luz o 15, v Brestu o 2 ''cm'' vyšší; v Les Sables d’Olonne o 20 ''cm'' nižší, v Kanálu cherbourském o 5, v Havru o 1 cm vyšší, v Boulogni stejná. — V Severním moři jest u Ostende o 16, v Amsterdamu o 1, v Cuxhavenu o 3 ''cm'' nižší, v Zuiderském jezeře o 5—7 vyšší, v Baltu u Travemünde o 9, u Swinemünde o 2, u Pilavy o 8 ''cm'' nižší. Největší známý rozdíl u moří evropských činí tudíž pouze 35 ''cm''. To má velikou důležitost praktickou pro přesné nivellování a triangulaci. Tyto jsou téměř ve všech státech evropských založeny na hladině nejbližšího moře. Tak přijali Rakušané Terst, Italie Janov, Francie Marseille, Španělsko Alicante, Portugalsko okeán Atlantský u Cascaès, Belgie Ostende, Rusko Kronstadt. Jen výjimečně přijali Hollanďané stř. hladinu vysoké vody v Amsterdamu, jež leží as 14 ''cm'' nad stř. hladinou, Německo pak za normál rovinu položenou 37 ''m'' pod fixním bodem hvězdárny berlínské. Normál tento leží as 2 ''cm'' výše než hladina Baltu u Swinemünde. Švýcaři mají za základ svých měření fixní bod na bludném balvaně, tak zvaném Pierre du Niton v Genevě. Jest zjevno, že když hladina moří evropských jest téměř totožná, i měření výškopisná zbavena jsou vady, již by jinak různé základní niveau přivoditi musilo.

Utváření se '''E'''-py (viz geologii) vysvětluje, proč {{Prostrkaně|řeky}} z větší její části vlévají se do zátok Atlantského okeánu, a ne přímo do něho nebo do Arktického moře, do kterého ubírají se jen vody z východní roviny ruské, a proč uzavřená úvodí (baltické a černomořské) co taková se vytratila, kdežto veliké území Kaspického moře (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt; celé '''E'''-py) se zachovalo.

{{Prostrkaně|Úvodí Arktického moře}} dělí se zátokou Bílého moře přirozeně ve dvě části: západní lapsko-norsko-ruskou, obsahující staré planiny s velikými jezery (Enare 1421 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a s malými řekami (Tana 275 ''km'' dl.), a ve východní tundrovitou rovinu severní Rusi, ze které přitékají řeky: Pečora (1820 ''km'' dlouhá, 420.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí), Mezeň (800 ''km'' dlouhá, 78.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí) a Dvina severní (1725 ''km'' dl., 365.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí).

{{Prostrkaně|Úvodí Atlantského okeánu}} omezeno jest na západní část poloostrova pyrenejského, na Francii, Anglii, Irsko a Norsko, nepřihlížejíc ovšem k Islandu a k menším ostrovům tohoto moře.

Severní břeh poloostrova pyrenejského nemá žádné větší řeky, západní však vykazuje, kromě množství menších, 5 velikých, ze středu poloostrova přitékajících řek: Miñho (275 ''km'' dl„ s 25.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí a 53 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteř.), Duero (850 ''km'' dl., s 95.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv. a 630 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteř.), pojímající v sebe &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt; vodstva celého poloostrova; Tajo (912 ''km'' dlouhá, s 84.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí, 333 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteřině), v létě často vysychající, Guadiana (509 ''km'' dl., s 60.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv.), a konečně z jižní roviny Andaluské Quadalquivir (602 ''km'' dl., s 55.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., přinášející za nízkého stavu 30 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, za středního 260 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteřině). Jezer větších na poloostrově pyrenejském není.

Z Francie k úvodí Atlantského okeánu náležejí &lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt; celé země a to: Adour (301 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí, 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. vody ve vteř.), Garonne s Dordogne (575 ''km'' dl., 90.550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. vody), Charente (371 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody), Loire (980 ''km'' dl., 115.116 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;{{Redakční poznámka|tisk. chyba, správně: ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;}} stř. vody) odvádějící vodstvo z celé střední Francie; Seine v Canal la Manche (776 ''km'' dl., 77.311 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteř.) a nepatrná Somme (245 ''km'' dlouhá, 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;).

Velká Britannie náleží k úmoří tomu jednou třetinou svého povrchu, ale až na řeku Severn (12.530 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 286 ''km'' dl., 150 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteř.) jsou to přítoky nepatrné, podobně jako v záp. Norsku. Irsko náleží sem celé; ⅓ vodstva padá na východ do moře a průlivu Sv.-Jirského, ostatek na západ; kromě Shannonu (383 ''km'' dl., 18.168 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 200 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině) nevyvinula se tu žádná větší řeka; i jezera, pokrývající úhrnem plochu 2300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (největší Neagh 397 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jsou vesměs malá; celá země, nejvíce střed, pokryta jest rašelinami, které povstaly před 5000 léty porážením lesů a stálou vlahou, zaujímají dnes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celého Irska, tak že vzniklo přísloví, že v Irsku není nic jiného než ''fogs, bogs and hogs'', t. j. mlhy, rašeliny a prasata.

Z obou zátok Atlantského okeánu (moře Středozemní, Severní a Baltické) hluboko '''E'''-pu rozpolťujících jest zátoka severní (m. {{Prostrkaně|Severní}} a {{Prostrkaně|Baltické}}) sice kratší, ale na přítoky bohatší a má větší úvodí. Příčina toho jest, že střední '''E.''' klesá k severu, a proto vodstvo své v tom směru odvádí (zvláště z Alp a ledovců alpských) a že má vlhčí léto, tak že řeky nemohou tak vysychati jako při Středomoří, kde v západě není často povrchní vody. Též veliké roviny středoevropské usnadnily utvoření se velikých řek Rýnu, Labe, Odry a Visly, které tekouce vesměs stejným směrem svahu, povstaly dosti pozdě ze zátok mořských, většinou až po ledové době. Vých. a západní břehy Severního a severní a vých. břehy Baltického moře mají jen malé řeky, ale vých. břehy baltické mají četná, velká jezera, což se vysvětluje opět ledovou dobou. Skotsko má v západních prahorách četná malá jezírka (Loch Lomond 71 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), taktéž sev.-záp. Anglie, i řek jest tu mnoho (550), ale jsou veskrze malé a nepatrné, jen Ouse má úvodí 4290 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 230 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; a Temže 11.288 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (30 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.) veliké. Totéž platí o Norsku, kde se nevyvinula ani jediná větší řeka a nevzniklo žádné větší jezero (jezero Mjösen 287 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest největší). Větší jsou límany v záp. Dánsku (Limfjord 1169 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ale největší řeka Ejdora (202 ''km'' dl.) má jen 3400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí. Za to i břeh jižní jest bohatý nejen na močály přímořské (watten, staré límany) a nyní dílem podmořské (v Hollandsku), ale i na dlouhé a vodnaté řeky; vlévají se tu: Šelda (430 ''km'' dl., 32.500 ''km''{{Redakční poznámka|správně: ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;}} úvodí, 100–200 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody), Rýn s Mosou a Moselou (1142 ''km'' dl., 196.303 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 900—1200 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody), největší to řeka západní, mající i v létě pro četné ledovce alpské vodu stálou; Emže (335 ''km'' dl., 11.996 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv.), Vesera (428 ''km'' dl., 46.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 157 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) a Labe (1265 ''km'' dl., 143.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 90—1800 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody), mající v létě silný úbytek vody.

{{Prostrkaně|Baltické moře}} nedostává větších přítoků ani z Dánska, ani ze Švédska; má sice Švédsko &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; povrchu svého pokrytou jezery, z nichž 35 přes 100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Wenern 5508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a množství řek, ale ty jsou malé, jen Glomen jest 560 ''km'' dl. s 51.480 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodím a 800 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Totéž platí o Čuchonsku, kde na jihu až na 47 % půdy pokrývají jezera, ze kterých Saima, Kalla, Eno a Pihlaja zaujímají 7762 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, řeky však nepatrné. Příčina v obou pádech ledová doba. Baltické kraje od Čuchonska dělí krajina močálův a jezer na ploše asi 40.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Ladoga 18.120 a Oněga 9752 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jež odvodňuje hlavně Něva (58 ''km'' dlouhá s 2950 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteř.). Vlastní baltické kraje (Estonsko. Livonsko a Kuronsko) nemají ani větších jezer (Ilmenské 918 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, J. Čudské čili Pejpus 3543 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) ani řek, jen Dvina záp. jest 757 ''km'' dl. s 85.401 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 500 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Za to bohatý jest jižní břeh na jezera (líman Kurský 1600, Frišský, 859, ústí oderské 957 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a veliké množství menších jezer: v Prusku 173, v Pomořansku 52, v Meklenbursku 650, ač dohromady jen 1880 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; vel., tak na řeky, z nichž Něman (700 ''km'' dl., 90.548 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 500&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;{{Redakční poznámka|tisk. chyba, správně: ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;}} vody), Visla 1145 ''km'' dl., 204.850 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 937 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) a Odra (940 ''km'', 114.690 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 243 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody).

Zcela jiné jsou vodopisné poměry jižní zátoky Atlantského okeánu, t. j. {{Prostrkaně|Středozemního moře}}, které dostává z něho úžinou Gibraltarskou stálou posilu, bez které by nutně musilo vyschnouti. Kromě afrického Nílu nevlévá se sem žádná velká řeka; asijský břeh jest chudý, totéž platí o břehu evropském, ze kterého přicházejí řeky jen druhé velikosti, s úvodím krátkým, ano rozvodí jest břehu blízké. Tak ve Španělsku jsou malé pobřežní říčky, jen Ebro má tok 750 ''km'' dl. a 83.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí se 200 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; střední vody; země, zvláště v středních pouštích arragonských neovlažovaná v létě má nedostatek vody, tak že tu platí přísloví španělské, že jest lacinější rozdělávati vápno vínem nežli vodou. Jižní břeh Francie jest pln límanů, ale řeky, kromě Rhônu, jsou pouhé bystřiny, v létě úplně vysychající, v zimě a na jaře velmi dravé a zhoubné jako Var (120 ''km'' dl.), Hérault (160 ''km'' dl.), ano Aude (223 ''km'' dl.) mívá v létě 5 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody, někdy však 3000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; a přinášívá ročně 1,7 millionů ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hlíny do moře. Rhône (1025 ''km'' dl., 98.667 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí, 1718—2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; střední vody, ale někdy jen 400 a náhle 12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) jest na vodu bohat, i děkuje bohatství to ledovcům alpským (1037 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a to v údolí Walliském, a jezeru Lemanskému (578 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 87.700 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody), které mu zastavuje, zachraňuje a čistí vodu stálou, neb dolní přítoky rhônské jsou bystřiny, častým a náhlým rozvodňováním velmi zhoubné; tak Ardéche vzrostla r. 1828 výše o 21 ''m'' a přinášela za vteřinu 7900 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; místo 20 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, o Durance pak (40–9000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) platilo staré přísloví: ''Le parlement, le mistral et la Durance sont les trois fleaux de la Provence'' (parlament, mistral a Durance jsou tři útrapy Provence). V Italii jest to východní svah k moři Jaderskému, jenž má hlavní vodstvo. Sever má asi 500 jezer, mezi nimiž nej krásnější z celé '''E'''-py Lago di Garda 361 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, dále Maggiore 211 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, di Como 155 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, která sbírají a upravují vodu a přítoky jediné velké řeky italské Pádu (''Po'', 672 ''km'' dl., 69.382 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 1720 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; střední vody, jinak 156-7000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;). Ligurský břeh Italie má pouhé bystřiny až k ústí řeky Arno (230 ''km'' dl., 8447 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí, 100 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; střední vody, jinak 1500 až 2000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;). Největší řeka západní Italie, Tiber (''Tevere'', 368 ''km'' dl., 16.722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 280 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) po ¾ roku nedostává vody deštěm a živí se jen podzemní vlahou. Ostatní Italie na jihu i na východě a její ostrovy mají jen nepatrné řeky, které v létě mají nedostatek vody. Totéž platí o západu poloostrova balkánského, kde řeky (Neretva 206 ''km'' dl., 9106 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí, Drin 350 ''km'' dl.) jsou tak nepatrny, jako jezera mimo Skaderské 373, Ochridské 269 a Janinské 110 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Podobně chudé jest Řecko a Turecko až na Vardar (346 ''km'' dl.) a Maricu (1437 ''km''{{Redakční poznámka|překlep, správně: 437 km (viz heslo [[../Balkánský poloostrov|Balkánský poloostrov]])}} dl., 53.846 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv.).

{{Prostrkaně|Úvodí Černomořské}}. Severní břeh Černého moře jest na vodu velmi bohatý, neb tu ústí se druhá co do velikosti řeka evropská, Dunaj (2900 ''km'' dl., 816.947 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv. a při ústí 6—10.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteřině), dostávající z ledovců alpských stálou a hojnou vláhu. Kromě Dunaje vlévají se do Černého moře Dněstr (1200 ''km'' dl., 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv. a 413 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) s velikým límanem, Bug (830 ''km'' dl.), Dněpr (1950 ''km'' dl., 510000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 2800 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) a do {{Prostrkaně|Azovského moře}} (37.496 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) Don (2150 km dl., 400.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úvodí, 900 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) a {{Prostrkaně|Kaspické moře}} (434.418 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) přijímá jediný veletok evropský Volgu (3715 ''km'' dl., 136.765 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;{{Redakční poznámka|překlep, asi chybějící číslice, ve skutečnosti 10x více (viz heslo [[../Volha|Volha]])}} úv., 3780-4365 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. vody), proti níž Ural (200 ''km'' dl., 8000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., ale jen 50 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody) jest pouhou bystřinou, nebo přicházeje ze stepi, nechává tu pod Uralskem polovici vody. V míře ještě větší platí to o řece Tereku. Solných jezer jest na stepi uralské na 2000, největší z nich jest Eltonské (181 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
'''E.''' má mnohé podnební výhody před ostatními díly světa: teplotu zvýšenou zvláště v zimě, převládající mořské větry a hojné deště. V '''E'''-pě, nalézající se až na nejsevernější část v páse mírném, střídají se pravidelně roční doby, a rozdíly mezi teplotou letní a zimní jsou v téže zeměpisné šířce menší než v Asii a sev. Americe; v '''E'''-pě není nikde tropického vedra a polární zimy, a při hojném zavlažování půdy nemohou se nikde vyvinouti rozsáhlé pouště. Velký účinek na podnebí '''E'''-py má Atlantský okeán a proud Golfský, táhnoucí se podél záp. pobřeží '''E'''-py až do sev. Ledového moře. Barometrickými minimy zasahuje působení Atlantského okeánu daleko na pevninu až do Asie. Účinkem mořských větrů, které rozvádějí vlhký a teplý vzduch po pevnině, provozuje se s výsledkem orba na severu '''E'''-py, kde v téže zeměpisné šířce v Asii a v Americe zdržují se na chudých pastvinách pouze kočovníci. Teplý proud Golfský působí, že na celém atlantském pobřeží až k Severnímu mysu nezamrzá v zimě voda v žádném přístavě a že daleko na severu '''E'''-py vyskytují se velká a lidnatá města. Působením Atlantského okeánu neubývá teploty pouze od jihu k severu, nýbrž také od západu k východu, zvláště v zimě, kdy bývá záp. '''E.''' mnohem teplejší než '''E.''' východní. Také vlhkosti vzdušné, oblaků a deště ubývá směrem od Atlantského okeánu k východu a jihovýchodu. Hojné rozčlenění '''E'''-py, jak vodorovné tak i kolmé, má za následek při poměrně malé rozsáhlosti pevniny dosti značnou rozmanitost úkazů podnebních. Hory účinkují hlavně na rozdělení teploty a deště. Některá pásma horská, jako Alpy, Pyreneje a Karpaty jsou dosti vysoká, že jsou pro sebe klimatickými ostrovy.

'''E.''' má na svou zeměp. šířku teplotu zvýšenou, zvláště v okolí Atlant. okeánu a Středozemního moře, jehož voda přispívá též značnou měrou k oteplování vzduchu. '''E.''' jest uzavřena na severu roční isothermou 0°, na jihu 20° C.; jenom v poříčí Pečory a na poloostr. Kole nalézá se prům. roční teplota pod 0°. V nejchladnějším zimním měsíci lednu ohraničují '''E'''-pu isothermy -20° na sev. vých. a 12° na jihu, v nejteplejším letním měsíci červenci isothermy 10° a 28°. Roční proměna teploty činí v záp. '''E'''-pě 15—20°, ve vých. 20—25°. Maxima pozorují se až 41°, minima až -50° C. Rozdělení teploty bývá v každé době jiné; v zimě bývá teplota záp. '''E'''-py větší než '''E'''-py vých., v létě vystupuje naopak teplota vzduchu na vých. '''E'''-py výše než na západě, avšak s menšími rozdíly. Přechodní doby roční, jaro a podzim, jsou v sev. a již. '''E'''-pě naproti dobám extremním zkráceny prodloužením léta na jihu a prodloužením zimy na severu. Jak se teplota v '''E'''-pě od zimy na jaro zvyšuje účinkem přibývající výšky slunce a délky dne, poznáváme nejlépe z postupu isotherm. Isotherma 9° C naznačující příchod jara a nalézající se dne 15. března na severu poloostr. pyrenejského, postoupí dne 15. dubna až k čáře, jež se táhne od Londýna přes Prahu, Brno a Bukurešt a odtud podél 45° s. š. k východu; dne 15. května nachází se isoth. 9° na 55°, dne 15. června na 66° s. š.

{{Prostrkaně|Tlak vzduchu}} jest v '''E'''-pě velmi proměnlivý a kolísavý, gradienty směřují zřídka kdy po delší dobu v tutéž stranu a není podmínek pro stálé větry a stálé počasí jako v páse tropickém a subtropickém. Přechodem barometrických minim a maxim přes '''E'''-pu od Atlant. okeánu směrem k východu mění se stále tlak vzduchu a střídají se s různými směry větru periody pěkného slunečného počasí s periodami počasí špatného a deštivého. Pro podnebí a povětrnost v '''E'''-pě mají větší důležitost barometrická minima než maxima, jelikož jsou pohyblivější. Dráhy barometrických minim tvoří zvláštní síť, jež nejvíce jest rozvětvena v sev.-záp. '''E'''-pě. Minima objevují se nejčastěji v okolí britských ostrovů a ubírají se podél sev.-záp. pobřeží '''E'''-py buď do sev. Ledového moře anebo směrem vých. k moři Baltickému. Některá minima nastupují od jižního pobřeží britského dráhu směrem ku Středozemnímu moři, kde se též tvoří barom. depresse, jež vnikají do '''E'''-py směrem od jihu k severu. — Přechodem barometrických minim, jež jsou vyplněny vzduchovými víry (cyklony), kroužícími kolem středu nejnižšího tlaku, mění se směr větru a povětrnost velmi rychle. Přibližováním se minima ubývá tlaku a přibývá teploty, oblačnosti a deště za větrů jihozáp. a záp.; s odcházejícím minimem přibývá tlaku, obloha se vyjasňuje a teplota klesá při větrech sev.-záp. a sev. Převládající minima působí v '''E'''-pě mírnou a větrnou zimu, chladné a deštivé léto; maxima naopak provázená jasnou oblohou mají za následek studenou zimu a horké léto. Dle normálního rozdělení tlaku nalézají se v zimě nad Atlantským okeánem a{{Redakční poznámka|v tisku dvě spojky ''a'' po sobě, opraveno}} Středozemním mořem barom. minima, jež jsou oddělena pásem vysokého tlaku táhnoucího se z Asie směrem od sev.-vých k jihozáp. Povětrnost ve větší části '''E'''-py ovládají cyklonální teplé proudy atlantské, jež přicházejí od jihozáp.; kontinentální chladné větry z vysokého tlaku asijského panují pouze v již. části vých. '''E'''-py. Na jaře barom. minima a maxima zaujímají jinou polohu, a jsou též rozdíly mezi tlakem nejvyšším a nejnižším značně menší než v zimě; zvláště pozoruje se zvýšení tlaku na severu a snížení tlaku na jihovýchodě '''E'''-py. Následkem toho dostavují se častěji sev. větry, které zdržují postup teploty v záp. a stř. '''E'''-pě, V létě bývá nad '''E'''-pou a sousedními moři opačné rozdělení tlaku než v zimě. Nad Atlantským okeánem jest tlak vzduchu vyšší než nad vých. a jihových. '''E'''-pou. Převládají až k Alpám větry záp. a sev. záp. s nestálou, vlhkou a deštivou povětrností, kdežto v oboru Středoz. moře panují suché větry severní. Začátkem podzimu pozoruje se vysoký tlak ve střední '''E'''-pě a v již. Rusku se slabým anticyklonálním prouděním vzduchu a pěkným počasím, kdežto koncem podzimu bývá rozdělení tlaku a proudění vzduchu jako v zimě.

Barometrickými minimy dostavují se oblaky a deště z moří daleko na pevninu. Největší oblačnost (70 %) pozoruje se v sev.-záp. '''E'''-pě, kde se minima vyskytují nejčastěji, nejmenší oblačnost nalézáme v jižní a jihových. '''E'''-pě, kde jest tlak vyšší a panují suché větry. — S oblačností stejnoměrně ubývá relativní vlhkosti vzduchu, počtu dní s mlhou, deštěm a sněhem od pobřeží britského a norského směrem k vých. a k jihu. V Irsku pršívá 240 dní, v Lofotech 200, v Berlíně 154, v Athénách 73, v Catanii po 53 dní do roka. Jelikož se v '''E'''-pě objevují barom. minima ve všech dobách ročních, bývají zde případy trvalého sucha velmi řídké; úplně bez deště nebývá žádná doba roční. V jihoevropských zemích panuje sucho nejdéle v době letní. V zemích přímořských pršívá nejhojněji a nejčastěji na podzim a v zimě, v zemích uvnitř pevniny vyskytují se nejhojnější deště s bouřkou na jaře a v létě, kdy vystupuje vzduch nejsilněji do výše nad oteplenou pevninou. Na horách jsou srážky vodní stejnoměrněji rozděleny na roční doby než na rovinách. Celkem jest '''E.''' následkem své polohy uprostřed moří hojně zavlažována roční výškou 50—100 ''cm'' vodních srážek. Nejvíce vody dešťové dostává se skalnatým pobřežím mořským, svahům horským, přes které vystupuje mořský vítr do výše. Na vyvýšeném pobřeží skandinavském, skotském a portugalském, v některých částech Alp a Krasu bývá až 200—350 ''cm'' srážek, kdežto nejméně vody prší v severní Skandinavii a v jihových. části Ruska (ročně 25—50 ''cm'').

'''E'''-pu lze rozděliti na 5 podnebních krajů: 1. '''E'''-pu jižní, 2. západní, 3. střední, 4. východní, 5. arktickou.

1. Podnebí {{Prostrkaně|jižní '''E'''-py}}, oddělené od ostatní pevniny vysokými pásmy Pyrenejemi, Alpami a Balkánem, podobá se více podnebí severoafrickému a maloasijskému než evropskému. Ráz jeho jest určen zeměpisnou polohou, mořem Středozemním a tvarem půdy. Následkem polohy v subtropickém pásu vyznamenávají se země středomořské neobyčejně jasnou oblohou a jasným svitem slunečním, jenž jim dodává zvláštního půvabu. Velká členitost kolmá a vodová podmiňuje velkou rozmanitost v rozdělení tepla, deště a směru větrů. Průměrná roční teplota vzduchu v jihoevropských zemích bývá 12— 20° C s malými proměnami, neboť nejchladnější měsíc leden má teplotu v nižších polohách 0—12° C, nejteplejší červenec 23—28° C. Zima bývá v jižní '''E'''-pě krátká a velmi mírná, bez krutých mrazů a velkých sněhů. Až na hory a planiny, kde jest drsněji, trvají mrazy a zůstává ležeti sníh všude jen krátkou dobu. Letní teplota vystupuje ovšem do značné výše, někdy 35—41° C, avšak letní vedra nejsou tak nesnesitelná jako v jiných horkých zemích, jelikož se nalézají ve spojení se suchou povětrností. V jižní '''E'''-pě bývá totiž následkem zvláštního rozdělení tlaku léto nejsušší dobou roční. Na rozdíl od ostatní '''E'''-py ubývá letních dešťů od severu k jihu a přibývá dešťů podzimních (aequinoktiálních) a zimních, jež na jihu výhradně panují. Deště v jižní '''E'''-pě jsou krátké a prudké lijáky, po kterých se obloha záhy vyjasňuje. Oblačnost nejpošmournějšího měsíce 50 % snižuje se v létě na 30—20 %. Italie a Řecko staly se pro blankytnou oblohu pověstnými. Příčinu jasné oblohy, letního sucha a zimního mokra hledati jest v rozdělení tlaku a v panujících větrech. V létě rozkládá se nad mořem Středozemním vysoký tlak vzduchu a panují sev. a sev.-záp. větry, jež jsou velmi stálé a jež byly již starým Řekům známy pod jménem »etésií«. V zimě udržuje se nad teplejším mořem Středozemním nižší tlak vzduchu než nad chladnějšími pevninami vůkolními, a v různých částech toho moře panují různé větry, jež bývají deštivé, protože jsou cyklonální, vystupující v oboru nízkého tlaku do výše; zvláštním tvarem terrainu nabývají veliké prudkosti některé lokální směry větru, jako v již. Francii mistral, na pobřeží istrijském a dalmatském bóra. V jižní Italii a na Sicilii objevuje se suchý a palčivý scirocco z pouští severoafrických, jenž jest znám ve Španělsku pod jménem »leveche« nebo »solano« a na Madeiře »leste«. Jinak jest v oboru Středozemního moře scirocco teplý a vlhký vítr mořský, jenž se objevuje zvláště v době dešťové.

2. {{Prostrkaně|Západní a severozápadní '''E'''}}'''.''' má podnebí úplně okeánické, jež jest nejurčitěji vyvinuto na ostrovech a na pobřeží atlantském. Podnebí toto jest velmi mírné, avšak silně podmračné, deštivé a větrné, pravý opak suchého a jasného podnebí jihoevropského. Atlantský obor podnební jest ohraničen na jihu roční isothermou 14°, na severu 0°, a ubývá teploty od záp. k vých. vzdalováním se od moře na pevninu větší měrou než od jihu k severu. Působením teplého moře v zimě rozdíly teploty mezi severem a jihem téměř úplně mizejí; na Hebridách vyskytuje se v lednu prům. teplota 6° jako v již. Francii, v Hammerfestu pozorují se minima -22°, kdežto v Paříži klesá teploměr až na -24° C. Velká oblačnost a prudké okeánické větry nepřipouštěj! dlouhé, trvalé pokrývky sněhové. Jaro bývá v tomto podnebním oboru poměrně chladné a suché; nejteplejší měsíce letní vykazují na jihu prům. teplotu 20, na sev. 10°, tak že roční proměna teploty činí pouze 11—16°. Na rozdíl od ostatní pevniny evropské bývá na ostrovech a na pobřežích atlantských nejchladnějším měsícem únor a nejteplejším srpen. Podnebí atlantské vyznačuje se vlhkým vzduchem, velkou oblačností a deštivostí. Relativní vlhkost činí do roka 80 %, oblačnost 66 až 70 %, hojnost deště jest největší 120-200 ''cm'' ve vyšších polohách horských, jako na záp. straně Pyrenejí, záp. pobřeží norském atd. V jezerní krajině cumberlandské a v západním Skotsku dosahuje roční množství srážek výše až 250—360 ''cm''. Pršívá hojněji v chladnější době roční od října do března než v době teplejší od dubna do září, ačkoli trvalé deště vyskytují se i v létě. Bouřky dostavují se v průvodu cyklonů i v zimě, a to tím hojněji, čím dále k severu, tak že v sev.-záp. Skotsku a na Islandě mají zimní bouřky převahu nad letními. Rychlé klesání tlaku od subtropického barom. maxima na jihu směrem k islandskému minimu na severu působí, že převládají v celém oboru mořské jihozáp. a záp. větry zvl. na podzim a v zimě, jež bývají velmi prudké. Silné vichřice vyskytují se též i v ostatních dobách ročních, jelikož se podél atlantského pobřeží táhne hlavní dráha, po které se ubírají středy barometrických minim, jež hlavně se nalézají v okolí britských ostrovů. Podnebí atlantské jest pro vzrůst rostlinstva v mnohém ohledu velmi výhodné, tak že se obilí daří na pobřeží norském ještě pod 66° s. š.

3. {{Prostrkaně|Střední '''E'''-pu}}, obsahující země německé, ruské Polsko, země Rakousko-uherského mocnářství, Švýcarsko a sev. čásť poloostr. balkánského, pokládati lze za zvláštní podnební obor, ve kterém úkazy vzduchové nalézají se střídavě pod účinkem záp. moře a vých. pevniny. Podnebí tohoto oboru jest smíšené polopřímořské, polokontinentální, tvořící jaksi přechod mezi oborem okeánickým na západě a oborem kontinentálním na východě. Účinek Atlantského okeánu na podnebí čím dále na východ tím více se zmenšuje, podnebí stává se výstřednějším, zimy bývají chladnější a léta teplejší, oblaků a dešťů ubývá, okeánické větry jihozáp. a záp. jsou klidnější než v záp. '''E'''-pě a ustupují častěji směrům kontinentálním sev.-vých. a východnímu. Obor středoevropský uzavřen jest roční isothermou 6 až 12° C, v lednu isothermou 2° a —4° C, v červenci isothermou 18° a 24° C; roční proměny teploty 16—23° jsou značně větší než v záp. '''E'''-pě. Nejvyšší teplotu roční má Porýní a Podunají, chladny jsou vedle vyšších poloh horských planina bavorská, českomoravská a v zimě zvláště Halič a ruské Polsko. Absolutní minimum pozorováno bylo v Tarnopolu -35° C, abs. maxima v polohách horských 30°, na rovinách 30—35°, v nížině uherské až 40° C. Rozdělení teploty na jaře sledovati lze podle květu těch kterých druhů stromů. Dle Hanna kvete ve Vídni a v Budapešti broskev 15., třešně 17., jabloň 28. dubna, v údolí rýnském o 9 dní dříve; v Hor. Rakousích a ve střed. Čechách opožďují se naproti Vídni jarní květy o 7 dní, v Haliči o 14 dní, v údolích karpatských o 3 neděle, v Rudohoří o celý měsíc. Doba jarního květu opožďuje se o 3 dni na 1° zeměpisné šířky a na 100 ''m'' nadmořské výšky. Na rozdíl od záp. '''E'''-py dostavují se ve střední '''E'''-pě nejhojnější deště v létě v měsících červnu a červenci, kdežto v zimě a na podzim pozorují se nejmenší srážky. Uherská nížina má vyvinuté deště jarní. Největší množství srážek nad 200 ''cm'' vyskytuje se v Alpách, nad 100 ''cm'' v Karpatech a středohorách česko-německých, nejmenší množství 40—50 ''cm'' připadá středním Čechám a Moravskému poli. Na rovinách naprší vody v průměru ročním do výše 50—70 ''cm''. Větry v záp. části střední '''E'''-py převládají aequatoriální po celý rok jako v oboru atlant., ve východní části převládají aequat. směry jihozáp. a záp. pouze na podzim a v zimě, kdežto na jaře a v létě nabývají převahy polární směry sev.-záp. a sev.; na uherské nížině a v Sedmihradsku tyto směry po celý rok panují.

4. {{Prostrkaně|Východní '''E'''}}'''.''' má podnebí úplně kontinentální, horká léta a studené zimy, velké pravidelné i nepravidelné proměny teploty, malou oblačnost a vlhkost vzduchu, letní deště, jižní a vých. větry. Ve vých. '''E'''-pě, kde dosahují jenom některé body nadmořské výšky 300 ''m'', není velkých rozdílů mezi teplotou blízkých míst jako v krajinách hornatých, a rozdělení teploty jest závislé hlavně na zeměp. šířce. Vých. '''E.''' uzavřena jest ročními isothermami 0°—12°, v lednu isothermami —18° a 0°, v červenci isothermami 12° a 25° C. Roční proměny teploty (rozdíly mezi nejteplejším a nejchladnějším měsícem) kolísají mezi 20° na pobřeží Baltického a Černého moře a 35° na Urale. Nejnižší teplota v zimě pozoruje se u Sevastopolu —12,4° a na hranicích Sibiře —50°, nejvýše vystupuje teploměr na severu na 30°, na jihu na 40° C. Až na některé krajiny u moře Baltického s dešti podzimními a u moře Černého s dešti zimními panují v celé vých. '''E'''-pě deště letní. Roční množství deště udržuje se ve výši 40 až 80 ''cm'', jenom v sev. a jižní části Ruska shledáváme méně než 40 ''cm''. Největší počet dní se srážkami shledáváme u Baltického moře 200, v sev. Rusku 150—200, ve středním Urale 140, v již. Rusku méně než 100 dní do roka. Jižní Rusko při stejném množství srážek vodních jest mnohem sušší než Rusko severní, jelikož jest teplejší a má deště v podobě krátkých lijáků. Severní část Ruska má též jiný směr větru než čásť jižní; od 53° na sever vane týž okeánický směr větru jako ve střední '''E'''-pě, kdežto od tohoto rovnoběžníku na jih převládají ve všech dobách ročních větry kontinentální. Na stepích ruských vyskytují se jak v zimě tak i v létě silné vichřice »burany«.

5. {{Prostrkaně|Arktická '''E'''}}'''.''', k níž náležejí nejsevernější části pevniny a ostrovy v sev. Ledovém moři, jest nejmenším okresem evropským, jenž naproti ostatním vyznačuje se zvláště nízkým tlakem vzduchu, jehož střed se nalézá u Islandu a jenž nevystupuje nikde nad 760 ''mm'', nízkou teplotou vzduchu, značnou oblačností, hustými mlhami a silnými vichřicemi. Zima s teplotou pod 0° trvá 7—9 měsíců a bývá nejnižší teplota až koncem zimy v měsíci březnu nebo dubnu; léto jest krátké a chladné. Paprsky sluneční, dopadající za dlouhých dnů letních velmi šikmo k zemi, stačí sotva k tání sněhu a ledu, tak že vzduch nemůže se na vyšší stupně otepliti. Na pevnině pozoruje se teplota v letních měsících 11—16° C. Srážek vodních spadává sotva 30 ''cm'', jelikož vzduch obsahuje jen malé množství páry vodní. Vývoj vegetace v arktické '''E'''-pě jest omezen pouze na krátkou dobu, a nemůže se při nepříznivých poměrech podnebních pomýšleti na vzdělávání půdy a pěstování stromoví. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
Květena '''E'''-py jest méně známa, nežli obyčejně se předpokládá. Není než suchého katalogu Nymanova (''Conspectus'', 9395 dr. jevnosnubných a 90 kapradin, dříve 9738 dr.); podobné práce, Grisebachova a Richtrova, nebyly ukončeny. Především nedostává se fysiognomického líčení všeobecného, neb co podávají Schouw a Henfrey (z r. 1852) jest krátké a zastaralé (neznali na př. Balkánska). Nyní jest Albanie jediná země v '''E'''-pě, jejíž květena jest neznáma, jinak popsány flory všech velkých zemí evropských, nehledíc k menším, a sice psal: Hooker o Anglii (rozšíření popsali Watson a Forbes), Hartman a Fries o Skandinavii, Ledebour o Rusi, Decandolle a Grenier-Godron o Francii, Willkomm o Španělsku, Parlatore a Arcangeli o Italii, Boissier o Orientu, Gremli o Švýcarsku, mnozí o Rakousko-Uhersku, posléze Garke o Německu. Avšak kromě dotyčného oddílu u Grisebacha není ještě žádného novějšího líčení fysiognomie bylinstva evropského, třeba bylo mnoho látky sneseno (Andersen pro Švédsko, Ascherson, Klotz pro Německo, Kerner pro Rakousko, Kjellmann, Lehmann, Koch a j. pro Rusko).

V celku je ráz flory evropské jednotnější nežli ostatních dílů světa, ba i Australie. ]est to palaearktické lesní pásmo, až na některé horské krajiny (Alp, Pyrenejí, Karpat, Kavkázu atd.) a skandinavské ostrůvky bylinstva arktického (bezlesého), na úzký pás středomořský a na jihovýchodní step ruskou, která pomalu přechází v pásmo pustinné. Přechod od vlažného severovýchodu do pustinného jihovýchodu je povlovný, a právem ku př. rozeznal Kerner v Rakousku vedle středomořského a alpinského bylinstva útvary: pontický (jihovýchodní) a baltický (severových ), v čemž jej Drude následuje. Nejzajímavější jsou zbytky tertiérní, teplejší flory, které v záp. ostaly chráněny mořem Atlantským před ledovou dobou (''Myrica'', ''Lobelia Dortmanna'', ''Ilex'', ''Arbutus unedo'' v Irsku, celkem u Grisebacha 29 dr., u Rotha více). Nižší byliny jsou rozšířenější, tak Nylander znal v '''E'''-pě 1169 dr. lišejníků, z nichž jest 78 % v sev. Americe, 68 % na N. Zealandu, 50 % v Chili, 30 % v Polynesii, 25 % na Javě. Podobně jest u řas. Endémismus jest tu nepatrný. Sever nemá ničehož. V Anglii není byliny endémické, rovněž ve Skandinavii a Dánsku, ani Belgii a Nízozemí, ani v celém Německu a sev. Rakousku. Jen ve Francii, a to nejvíce na západě, vyskytují se místní druhy. Alpy mají nejvíce endémismu, hlavně v arkticko-alpinské výši. Méně endémismu jest v Pyrenejích a ještě méně v Karpatech, nad něž zdají se skoro vynikali Alpy sedmihradské. Nejbohatší jsou hory středomořské (ve Španělsku, Italii a Balkánsku).

Řády mírného pásma ve floře evropské převládají, i jsou dle Nymana nejčetnější složnokvěté (1340 dr., jako v sev. Americe a Orientu) a luštinaté (839 dr.), dále mají křížokvěté 579, trávy 576, hvězdíkovité 515, okoličnaté 500, pyskaté 420, krtičníkovité 387, pryskyřníkovité 242, růžokvěté 276, ostřicovité 240, liliovité 263, zimolezovité 183, zvonkokvěté 150, mařinovité 147, merlíkovité 121, pryšcovité 120, kosatcovité 118, vstavačovité 112, traviny 107 druhů. Kapradin jest v '''E'''-pě málo (90 dr. dle Nymana), jsou však stejněji rozšířeny; tak jest v Italii 87 dr., Francii 72, Španělsku 66, Skandinavii 56, sev. Balkánsku 46 dr. Největší rody jsou: ''Hieracium'' (185 dr. u Nymana, u Naegeliho 5000 druhů a odrůd), ''Centaurea'' (171 dr.), ''Carex'' (163 dr.), ''Silene'' (137 dr.), ''Astragalus'' (120 dr.), ''Trifolium'' (108 dr.), ''Saxifraga'' i ''Euphorbia'' (107 dr.), ''Dianthus'' (too dr.), ''Campanula'' i ''Galium'' (94 dr.), ''Linaria'' (93 dr.), ''Ranunculus'' (91 dr.), ''Allium'' (78 dr.), ''Cirsium'' (61 dr.) a j. Při výpočtu druhů není vzat ohled na přílišné rozštěpování některými botaniky. Nejmenší rody, monotypické (13—15), jsou tropické, až na arktické ''Polemonium'' a ''Diapensie''. Žádný řád není výhradně v '''E'''-pě. Záp. Sibiř má ku př. bylinstvo zcela evropské, méně vých. Sibiř, nejméně sev. Amerika, kde jsou řády a rody společné, avšak druhy zřídka. Větší země evropské mívají po 3—5000 druhů; tak Španělsko 5096 dr. (Willkomm), Italie 5050 (Arcangeli, 4143 Tenore), Francie 4255 (Godron, 3614 Duby, 4900 Mutel), Rusko 3088 (Ledebour), Rakousko 4377, Čechy 1650, Německo jen 2840, (Koch, 3408 Klotzsch), Švýcarsko 2285 (2313 Gaudin), Anglie 1425 (Watson, 1613 Hooker, 1708), Skotsko 1155 (Babington), Irsko 970 (Wallace, 1057 Mackay), Skandinavie 1681 (Fries, 1783 Schübeler), Řecko 2609, sev. Balkánsko (r. 1877) 2973, Dalmacie 1852, Rumunsko 1892, Nízozemí 1619, Belgie 1194, Polsko 1325 (Rostafinski), Portugalsko 1365 druhů atd. Některé byliny zůstaly v jihu evropském z tropického (miocénního) bylinstva, tak ''Celastrus'' v Španělích, ''Dioscorea pyrenaica'' v Pyrenejích , ''Stapelia europea'' na mysu Gata (špan.), ''Cyperus polystachyus'' a ''Pteris longifolia'' na Ischii, ''Haberlea rhodopensis'' (a příbuzné) na Balkánu, anebo jsou to vůbec staré formy příbuzné cizím: ''Anagyris Cneorum'', ''Aphyllantes monspeliensis'', Euphorbie křovité (''dendroides''), ''Hymenophyllum tunbridgense'' (záp. '''E.'''), ''Wulfenia'' (''carinthiaca'') a ''Finus peuce'' (himálajská), ''P. omorica'' (Balkán). Z Ameriky pocházejí dvě byliny, hlavně ostrovů severozápadních, tropické kapradí ''Trichomanes radicans'' (''speciosum'' Killarneyfern) v jihozáp. Irsku a jihozáp. Francii (hora Rhune, jinak roste v Rio Janeiru, Indii, na
Madagaskaru a Eriocaulon septangulare (Sky). Mnoho je bylin uvedených a obecně pěstovaných v Středomoří: Opuntie, agavy, kukuřice z Ameriky, datlovník, marhan z Afriky, cypřiše, broskve, meruňky, oranže, limony z Asie, snad i olivy a pěstované víno, pšenice, proso, neboť E. má málo domácích, jako žito, chmel, řepka, burák, len, jablka, i hrušky, oves. Z divokých bylin jest málo v E-pě užitečných, jako brusinky, oskeruše, kotvice, maliny, pinie, a člověk v E-pě poukázaný na divokou floru zašel by asi brzo hladem, leda snad že by žil v lesích stredomorských kaštanů, teď arci pěstovaných (mimo ku př. Turecko), ač již v tertiéru známých. Arktické bylinstvo Grisebach Skandinávii upírá; majíf je pouze severových. Rus (Archangelsko) a ostrovy: Island, N. Země, Špicberky a menší ostrovy arktického moře k E-pě náležející. Island má ve krytém údolí středu břízy 4 — 9 m vys. (Thoroddsen),
Madagaskaru a ''Eriocaulon septangulare'' [Sky). Mnoho je bylin uvedených a obecně pěstovaných v Středomoří: Opuntie, agavy, kukuřice z Ameriky, datlovník, marhan z Afriky, cypřiše, broskve, meruňky, oranže, limony z Asie, snad i olivy a pěstované víno, pšenice, proso, neboť '''E.''' má málo domácích, jako žito, chmel, řepka, burák, len, jablka, i hrušky, oves. Z divokých bylin jest málo v '''E'''-pě užitečných, jako brusinky, oskeruše, kotvice, maliny, pinie, a člověk v '''E'''-pě poukázaný na divokou floru zašel by asi brzo hladem, leda snad že by žil v lesích středomořských kaštanů, teď arci pěstovaných (mimo ku př. Turecko), ač již v tertiéru známých. Arktické bylinstvo Grisebach Skandinavii upírá; majíť je pouze severových. Rus (Archangelsko) a ostrovy: Island, N. Země, Špicberky a menší ostrovy arktického moře k '''E'''-pě náležející. Island má ve krytém údolí středu břízy 4—9 ''m'' vys. (Thoroddsen), ostatně jsou však člověkem vyhubeny, nebo nerostou již zhoubným působením větrů (v Rejkjaviku chrání je zdmi), jako v Irsku, Skotsku, Hollandsku, Frísku; les se teď sám neobnovuje, ač byl tam až po středověku; ve Skotsku zničen les hlavně v XVIII. stol. z příčin politických. Chudé jest vůbec bylinstvo na Islandu (450 dr.), v Samojedsku (265 dr.), na N. Zemi (170 dr.) a Špicberkách (93 dr. dle Grisebacha). Tvoří drny a tundry lišejové (hlavně rody ''Cetraria'', ''Cladonia'', ''Evernia''), nebo mechové (''Polytrichum'' nebo ''Sphagnum''), kdež povrch mělce taje (jen až do 1′ v Samojedsku dle Schrenka). Přece však jsou tu některé pestrokvěté byliny, tak žlutý mák, ''Dryas'', ''Silene''. Endémických bylin tu není. Prve než člověkem byly hubeny, kryly lesy všecku '''E'''-pu, od Skandinavie do Španělska, Sicilie a Řecka; neměly je pouze některé močály (Fríské) a step vnitrouherská a vnitrošpanělská. V severu a na horách převládaly lesy černé, borové v rovinách, jedlové a smrčí (dle Conwentze za jantaru) na horách, kde i modříny rostly a nejvýše kleč. V nížinách a jihu byly lesy více zelené, buky v záp. a na horách jihu, duby v nížinách převládaly, na východě lípy a javory se vyskytovaly. Grisebach dělil lesy zase ve trojí: pásmo kaštanů (Francie, Italie), pásmo sosen (stř. Německo) a jihových. pásmo dubů (cerových, ''Quercus cerris''), ještě východněji (Rusko) lip (''Tilia argentea'') a javorů (''Acer tataricum''). Původně vedle lesů byly jen bažiny; rákosí a moderní luka povstala asi později, a to kosou, která hubila dřevnatější byliny. Dle toho, stojí-li voda po celý rok, nebo jen dočasně mezi kořeny, máme luka kyselá nebo sladká a přechody obou. V první panují více Cyperacey, Arundo a Typhy (zejména ruskou černozem tvořily hlavně Arundo a Typha), v druhé jsou byliny tím rozmanitější, čím sušší jest louka. Avšak orbou v celém oboru změněn ráz bylinstva, až na rašeliny a vřesy severozáp., zejména glínské (Lüneburgerhaide). Z trav udržují se jen nejoblíbenější (''Anthoxanthum odoratum'', ''Poa'', ''Lolium'', ''Agrostis''), na pastvách přetrvávají jen zuny a trní a keřiny jsou vzácné, nejvíce jen na jižní hranici. Les zabírá v Skandinavii skoro dvě třetiny, v sev. Rusi polovici půdy, v Nízozemí 6 %, v e Francii 9 %, a v Anglii divokých lesů asi nezůstalo (v Irsku jeden, v Skotsku jeden pochybný (Trosachs), ve stř. Evropě 30—40 % na nejvýše. Počítáme tu k lesům i březoví, kde jako v ruském Čuchonsku vysekány teprve vyšší stromy. Jen močály u Pripeti a stará černozem nebyly lesem kryty. Drude rozeznává ve stř. '''E'''-pě jako jádro baltickou floru, v záp. '''E'''-pě severoatlantskou (v záp. Francii), v severových. '''E'''-pě západouralskou a v jihových. '''E'''-pě pontickou (Uherskou a Rus). Náležejí sem i všechna pohoří středomořská ve Španělích, Italii a na Balkáně, Karpaty, ba i Krim a Ural (nemluvíc o Kavkázu).

Vyšší pohoří skandinavská jsou bezlesá, podobná arktickým. Na planinách vyšších (fjeldech) rostou skupiny vrb, bříz a chvojky zakrslé s ''Empetrum'', ''Diapensia'', ''Pedicularis'', ''Cassiope'' a na svazích někdy střídají se koberce květů z rodu ''Dryas'', ''Potentilla'', ''Oxytropis'', ''Silene''. Endémických bylin nemají (u Grisebacha Pedicularis Oederi). Finsko-skandinavské lesy černé mezi fjeldy a dubinou (61 %) skládají břízy, smrky a borovice s podrostem z rodů ''Vaccinium'', ''Calluna'' a ''Linnea borealis''. V severových. Rusi přestupuje sem z východu smrk a modřín sibiřský a ''Pinus cembra''; podrost jest též jiný. Ural hoření je arktický, podobný fjeldům norským (''Saussurea'', ''Gypsofila'', ''Oxyria''); pro sucho není tu žádné pastvy. Nižší pásmo lesů a pod nimi křoví, k jihu step černozemí, již Krylov nazval stepí lesní. Dánsko má obyčejné bylinstvo středoevropské, až na bukové lesy na křídovém pobřeží ostrovů. Totéž platí o Nízozemí a Belgii, jen že v této vyskytují se již některé byliny atlantské (''Myrica gale'', Lobelia Dortmanna), jichž jest v Anglii již nejvíce. {{Prostrkaně|Anglie}} je především krajinou luk (''grazing countr''y dle Henfreye), které v Skotsku a Irsku často nahrazeny bývají rašelinami. Vzácné jsou lesy sázené ve Skotsku, borové a březové, v Anglii a Irsku dubové a v jihoz. a záp. bukové. Podrost jest tu hlavně lískový. Watson rozlišil dle výše hoření arktické pásmo nad 900 ''m'' (''Salix herbacea'', ''Silene acaulis''), střední (vřes s borovicí a chvojkou a dolní (''Erica tetralix''); pak hořen! polní (tři čtvrtiny Britannie, dub, jasan, ''Ilex''), střední (javor, ''Rhamnus'', ''Ornus'', ''Ulex'') a nižší (''Clematis vitalba'', ''Rubia peregrina'', ''Lobelia urens'', ''Scilla autumnalis''). {{Prostrkaně|Německo}} rozdělil Klotzsch na rovinu, kopčinu střední a Alpy. Rovina jest hlavně polem (Pruska polovice, zuny ku př. u Jeny 264 dr.), méně jest tu lesa (vých. Prusko 28 %) a bažin, ještě méně luk (10 %). Zuny ty jsou rázu našinského. Rozdílny však jsou byliny sev.-západu: vřes, vedle naší ''Calluna vulgaris'', ''Erica tetralix'', ''Empetrum'', Festucy, Genisty. Byliny písčin (geest) jako u nás, ale jihoněmecké suché traviny rozdílné se jeví (''Tofieldia'', ''Globularia'', ''Thesium'', ''Erica carnea'') dle Sendtnera jen 29 dr. z 175 dr. společné. I byliny močálů a slatin (šestina Hannoverská, čtvrtina Brémska) zase naše, až na řídkou (sev.-záp.) ''Lobelia Dortmanna'', ''Myrica gale'', pak ''Lindernia'', ''Aldrovanda'' (Bayonne, Švédsko). Rašelinu sušili a pálili Chaukové již za doby Pliniovy. Rašeliny ty rostou stále a jsou proto uprostřed vyšší. Vlastní rašeliny tvoří jen mech ''Sphagnum acutifolium'', avšak na okrajích rostou ostřice (''Carices''), ''Ledum'', ''Erioforum vaginatum'', ''Narthecium'', ''Drosera'', celkem asi 20 druhů. Ve Frísku záp. je zjara zapalují, aby pak seli pohanku, a kouř těch ohňů (Höhenrauch) táhne se někdy až k nám. U Sev. moře rozeznáváme dvojí pásmo přímořské: solimilné (''Glaux maritima'', ''Samolus valerandi'', ''Salicornia herbacea'', ''Juncus gerardi'') a přímořské (''Halianthus peploides'', ''Cakile maritima'', ''Pisum maritimum'', ''Crambe maritima'', ''Statice limonium'', ''Ammofila'', ''Atriplex''). Zostery a Ruppie pobřežní užívají k vycpávání (tráva mořská, ''Seegras''). Luka sladká jsou bližší našim nežli kyselá. Viz o tom ku př. Aschersenovo líčení v Leunisově »Synopsis«. Gerndt rozdělil bylinstvo v sev. Německu na sedm skupin: 1) severovýchodní (s 83 dr., ku př. ''Betula nana'' až po Toruň), 2) pobřežní s 87 dr., ku př. ''Myrica gale'', ''Narthecium ossifragum'', ''Genista anglica'', 3) jihozápadní (s 162 druhy ''Helianthemum polifolium''), 4) jižní (s 133 dr. ''Dianthus carthusianorum''), 5) alpinské, sudetské a Harc (s 106 dr., ku př. ''Saxifraga hirculus'', ''Eriophorum alpinum''), 6) jihovýchodní (s 173 dr.) a 7) východoevropské (se 30 dr., ''Anthemis ruthenica''). Sibiřské byliny (''Silene tatarica'') nejdou na sever, ale středomořské přeskakují někdy až do jižní Skandinavie. Grisebach má ze všeho bylinstva 23 % společných severní a jižní '''E'''-pě, 19 % severních (v jihu a horách), 26 % jen v horách, 18 % stepních z vých. '''E'''-py a 11 % středomořských v jihu. Parlatore uveřejnil podobnou velkou práci srovnávací o floře Italie a Skandinavie. Vypočítává 10 bylin rozšířených od Špicberků až do Italie (v jihu vždy v horách), 6 jen do sev. Apennin, 67 až do Alp. Z bylin Lapska rozšířeno jest 30 do Apennin, 50 do Alp. Počítal 540 bylin alpinských (Christ 693 druhy, viz {{Prostrkaně|Alpinské bylinstvo}}). Špicberky mají však 23 rostliny, které scházejí celině '''E'''-py, Lapsko pak 13 dr. Flora středního Německa podobá se v celku floře Čech, neboť hory nejsou dosti vysoké, aby měly bylinstvo zvláštní; ještě Jura ho nemá. Pro střední polohu svou nemá Německo bylin endémických, a teprve v záp. Francii nebo na jihoněmeckých rovinách podalpských, kam řeky zanášejí tvary horské (tamarišky, ''Hippophae rhamnoides''), nalézáme bylinstvo rozdílné od našeho. Podobné ku př. je údolí labské v sev. Německu, jež jsouc teplejší má o 100 bylin více než Weserské, které nemá než 20 bylin scházejících v Polabí. Důležitější jsou ku př. lesní společnosti (associace): pod borovicemi nejchudší, pod smrkem prostřední, ale pod buky nejbohatší flora. Jiná jest flora mladého lesa po poražení stromů, jiná lesa dorůstajícího, jiná pod dospělým lesem, dle změněných poměrů světla, tepla i vláhy, což ku př. Kerner dobře vylíčil vzhledem k lesům našim. Taktéž bude jiné bylinstvo při louce dvakrát sečené, dle toho, kdy se seká, než při jednosečné, jiné v krajině obilní a jiné, kde se pěstují okopaniny, ku příkladu řepy. V celku od vých. k západu ubývá černého lesa, přibývá doubí a buků, tak že Brizeux nazval Bretonsko zemí žulovou doubím krytou. Auvergne kryly buky již v miocénu (dokazují to cinerity Cantala), jako jantar baltický pochází ze smrčin (Conwentz), avšak černé lesy drží se více diluvia a písku, zelené mesozóického vápence. Ruka lidská tu působila rozličně šířením borovic v Braniborsku, sosen v Porýní, kde zejména Vogesy a Spessart (na triasu) slynou pro krásu lesů. Jejím působením mizejí na př. orchidey, liliacey a šíří se composity, chenopodiacey a crucifery. Grisebach uvádí 8 bylin ze severozáp. Francie a 9 z Gascogně za typické; my z atlantských uvádíme: ''Meconopsis cambrica'' sahá až k Auvernii, ''Erica cinerea'', ''scoparia'', ''vagans'', ''Peplis borei'', ''Libanotis bayonnensis'' (jediná skála) a j. Ze středomořských více zasahuje do záp. Francie vavřín (Cherbourg), vždy zelený dub (''Quercus ilex'', ř. Loire až do Angers), pinaster (Landy gascogneské), břečtan (jejž také Fée považoval za typ flory francouzské), ''Ilex'', ''Buxus'' (v Čechách scházejí, ale jsou dále jižněji). Mezi starými bylinami záp. Francie jest důležit vzácný ''Coleanthus subtilis'' (jinak rostoucí v již. Čechách, dále u Bolzana, u Christianie, na Oregonu, ve Francii v Bretonsku a v Auvernii), stará ona kapradí ''Trichomanes radicans'' (Luz) a ''Hymenofyllum tunbridgense'' (Bretonsko), ''Phillyrey'', ''Lobelia urens'', ''Pinguicula lusitanica''. Rozličné jižní, středomořské byliny jdou až k Lyonu (''Leuzea conifera'', ''Aphyllanthes''), na ostrov Noirmoutier (''Quercus Ilex'', ''Cistus salvifolius'', ''Ephedra'', ''Romulea'') a do Savojských údolí (přes 30 dr. dle Chaberta, terebinthy, ''Adiantum capillus Veneris'').

{{Prostrkaně|Ceveny}} nemají endémické byliny (leda ''Arabis cevennensis'' a u Grisebacha ''Arenaria ligericina''). Mají asi 100 druhů alpinských, z nichž Henfrey uvádí ''Cerastium alpinum'', ''Juniperus nana'' (ale žádná Rhododendra), ''Soldanella alpina'', ''Gentiany'', ''Androsace carnea'', ''Veratrum'', ''Empetrum'' a j. Jako pásma uvádí dole pásmo borovic a buků do 900 ''m'' (poslední na staré lávě), pak pastvy (hlavně ''Nardus stricta'') a pásmo sosny (do 1200 ''m''), které nahoře končí drnem subalpinským. Jihozápadně jsou garriguy, doubí nízké, více rázu středomořského, vždy zelený dub (''Quercus ilex''), terebinthy, Coriaria, ''Rhus cotinus'', ''Cistus albidus'', ''C. monspeliensis''. Přechod k středomořské floře značí přibývání asi 7—800 druhů, přechod ten jest prudký vlastně jen v údolí Rhônu a u jezera Genevského, kde sahá středoevropské bylinstvo potud, pokud údolí jest otevřeno větrům studeným severovýchodním, tak že Wallis, ač vyšší, má více teplých forem nežli Lausanne nebo Geneva.

{{Prostrkaně|Alpinské bylinstvo}} skládá se ze 3 částí: arktických bylin, přišlých snad za ledové doby od severu, ze středoevropských, přizpůsobivších se změněným poměrům, a středomořských, podobné přizpůsobených (ku př. ''Cyclamen'', ''Rhododendron'' již v breccii u Höttingu). Jsou to buď roční bylinky nebo nízké keře tak husté, že odolávají zimě, větrům a sněhu. Endémismus jeví se hlavně na jižní straně, kam ledová doba tak nezasáhla. Největší rodiny jsou composity 104 (17 ''Hieracium''), crucifery 50, caryofylacey 48, saxifragy 44, scrofularie 38 (19 ''Pedicularis''), trávy a cyperacey 36 (30 ''Carex''), primulacey 34; legumin jen 28, campanulaceí 24, gentian 23, rosaceí 20 a pouze n kapradí. Jest jakýsi rozdíl mezi jihozápadem a severovýchodem. Nejvyšší fanerogama jest asi ''Ranunculus glacialis'' na Finsteraarhornu ve výši 4270 ''m'', lišejníky dosahují i vrcholu Mont Blanku. {{Prostrkaně|Španělsko}} dělí Willkomm na 6 pásem: 1) severní čili kantabrické, 2) pyrenejské, 3) střední planiny, 4) západní či atlantské, 5) středomořské a 6) bétické či andaluské, jež jest nejteplejší. Sever má lesy naše a některé byliny středomořské jen v krytých údolích. Pyrenejské pásmo má dvě třetiny bylin středoevropských a třetinu zvláštních. Lesy středu jsou nejvíce sosnové (''Pinus pyrenaica''), na západě buky a tis, na severu keře: ''Ulex'', ''Ilex'', ''Arbutus unedo'', jižně zimostráz a kalina (''Viburnum lantana''). Střední planiny jsou zvláštnější, zejména nížiny, stepi solné a vřesy cistové a »tomillares«, pusté křoviny labiat (mateří douška, ''Rosmarinus'', ''Lavandula'', ''Satureja montana''); horní krajiny více se podobají našim. K jihozápadu převládají po celé míle (Estremadura, Sierra Morena) cistové křoviny až sáhové (''Cistus ladaniferus'', ''C. monspeliensis'', ''C. salvifolius'' a j., je jich 64 dr. ve Španělsku). V jižní Nové Kastilii převládají »Tomillares«. V severu nalézáme skutečné vřesy (''Erica cinerea'', ''scoparia'', ''multiflora''). V středních stepích jsou velké prostory kryty jen bodláčím, artemisiemi a bezlistou ''Retama sfaerocarpa'', solnatá však místa spolčivými salsolaceami. Dolní lesy jsou krajiny vždy zelených dubů (''Quercus ilex'', jedlý ''Q. ballota'', korkový ''Q. suber''), kaštanů, sosen (''Pinus pinaster'') a jasanů, ale ještě ku př. u Cuency jalovce a sosny (''Pinus laricio'' a ''P. pinaster''). Hoření lesy jsou borové s podrostem Genist, ''Adenocarpus intermedius'', ''Ilex'', jalovce a j. Výše jsou keřiny jalovcové a kleč ''Sarothamnus purgans'' s drnem subalpinským. — Západ v {{Prostrkaně|Portugalsku}} má některé teplejší formy (palma ''Chamaerops humilis'', ''Myrica faya'', ''Davallia canariensis''). Málo tu lesa (čtvrt mill. proti jednomu a půl mill. ''ha'' pastvy a 4 mill. ''ha'' ladů) a zejména stepi alemtejské kryty jsou cistovým křovím (''Cistus'', nejčetnější rod se 30 dr.), vřesem a doubím. Mezi bylinami jsou formy marocké, jako ''Drosofyllum lusitanicum''. Středomořské východní pásmo mění se od severu k jihu. Arragonie podobá se vnitřní planině, až na stepi artemisií u Ebra, Katalanie více jižní Francii. Místo lesů panují křoviny (Montebajo) dubů, lentišků, buků, cistů, ''Pinus laricio'', ''Pinus pinaster'' atd., ale sever je podobnější našim krajům, než jih od Valencie (palma ''Chamaerops'', oleander, sázené datlovníky (''Elche''), oranže, karuby (''Ceratonia''), olivy, sázené bambusy, bavlna, banány. Podobné jsou roviny bétické stepi s palmettem (''Chamaerops humilis''), lesy pinií, dubů, oliv, u vody tamarišky a oleander, na suchých kopcích esparto (''Stipa tenacissima'') a bodláčí. Alpské bylinstvo Sierry Nevady podobné květeně Atlasu (až na ''Rhododendron baeticum''), dílem však má i endémické druhy, rody však většinou alpinské (''Viola'', ''Silene'', ''Gentiana''). Zvláštní pásmo (6500—8000′) tvoří keře ''Genista aspalathoides'' s travami z rodů ''Festuca'', ''Avena'', ''Agrostis''; nahoře traviny (»borreguiles«) ''Nardus stricta'', ''Agrostis nevadensis'', ''Viola nev.'', ''Papaver pyrenaicum'', ''Silene'', ''Draba Hispanica'', ''Artemisia granadensis'' atd. Nejteplejší místo záp. Středomoří je pobřeží Ligurské (Riviera) u Janova, pravá to zahrada '''E'''-py, s blízkou Francií (Nizza, Hyères až do Cannes). Příkré srázy k moři kryjí křoviny, nejvíce olivy, méně doubí, ''Pinus halepensis'', vavřín, ''Arbutus unedo'', myrty, lentišky, phyllirey. Nejjižnější typ jest keřovitá sáhová ''Euphorbia dendroides''. Nejvíce pěstované byliny cizí i zdivočelé jsou: kvetoucí agavy u Nizzy, casuariny, ''Acacia farnesiana'', ''Eucalyptus globulus'', oranže, karuby (svatojanský chléb). Jediný les jest datlovníkový u Bordighery z doby křižáků, odkudž dává se palmové listí do Říma. Od Nizzy nastupují velké zahrady dodávající květy voňavkářům (fialky, růže, oranže atd. Bylinstvo divoké má mnoho jižních tvarů: oleander, asfodely do 90 ''cm'', ''Vinca'', ''Capparis'' (již v Janově divoce), ''Cneorum'', ''Afyllanthes'', ''Vitex'', ''Cercis''. Ostatně roste na skále přímořské u Portofino, jen 700 ''m'' vysoké, endémická ''Saxifraga cochlearia'' Reichb.

{{Prostrkaně|Italie}} vůbec jest jen v jisté míře středomořská. Celý sever (mimo jižní svahy Alp) je středoevropský a ve střední Italii jest přechod povlovný, ba ještě hory v již. Italii a na Sicilii jsou středoevropské (bukové lesy ještě na Madonniech). Lesů vůbec jest málo (pravěký jen přímořský les pinií u Ravenny), převládají olivy, kaštany a křovité nízké doubí, na jihovýchodě v Apulii jsou pravé stepi. Argentario ku př. má jižnější, vždy zelené bylinstvo (Fuchs), nežli kraje jižněji ležící. Za příklad uvádíme líčení Neapolská Tenorem, jenž rozeznává 10 pásem: 1) přímoří, kde šíří se stepi a solimilné limany, ''Mesembrianthemum'', ''Scilla'', ''Phyllirea'', ''Tamarix africana'', ''Ephedra'', ''Juniperus oxycedrus'', ''Cistus villosus'', lentišky, ''Vitex agnus castus''; 2) přímořské roviny, na nichž roste bodláčí: ''Centaureae'', ''Paliurus'', ''Rhamnu''s, ''Euphorbia dendroides'', vazy, ''Spartium''; 3) kopce do 280 ''m'' (''Rhus'', ''Cytisus'', pinie, genisty, ''Cercis siliquastrum''); 4) lesy do 750 ''m'' dubové (''Quercus cerris'', ''Q. robur''), kaštany, cisty (''Rhus cotinus''); 5) les do 1100 ''m'' s ''Pinus laricio'', ''bruttia'', jasanem (odtud manna kalaberská), buky s podrostem naším (''Vaccinium myrtillus'', ''Lilium'', ''Paeoniae''); 6) les do 1500 ''m'', kde nalezen zde kleč (''Pinus mughus''), ''Juniperus sabina'', trávniky s rody ''Agrostis'', ''Festuca'', ''Trifolium'', ''Cardamine'', ''Pedicularis''); 7) první alpinské pásmo do 1700 ''m'', kde na bezlesých skalách rostou ''Viola montana'', ''Soldanella alpina'', ''Bunium'', ''Linum'', ''Valeriana''; 8) střední alpinské do 1900 ''m'', též bezlesé, s ''Arbutus ursi'', ''Dryas octopetala'', ''Saxifraga'' (4 dr.), ''Primula'', ''Silene''; 9) vyšší alpinské pásmo do 2150 ''m'' ''Androsace villosa'', ''Aretia vitaliana'', ''Saxifraga oppositifolia'', ''muscoides'', ''Draba aizoides'', ''Papaver alpinum'', ''Gnaphalium nivale''; 10) nejvyšší místa Abruzz, kde sněhu skoro po celý rok, značí ''Cetraria islandica'', ''Papaver aurantiacum'', ''Artemisia mutellina'', ''Cerastium glaciale'', ''Draba cuspidata'', ''Gnaphalium dioicum'', ''Lepidium alpinum''. Podobně jest s pásmy {{Prostrkaně|Etny}}. Vzdělané rostlinstvo sahá do výše 1000 ''m'', a zde jsou opuntie, cactey do 4 ''m'' banany, agavy, někdy kvetoucí, oranže, datlovníky, oříšky (pěstují se pro vývoz do Anglie), bavlna, moruše. Z divokých bylin na lávě uveden ''Capparis'', ''Euforbia dendroides'', ''Lagurus ovatus'', ''Dafne Gnidium'', ''Solanum sodomeum''. Lesy hlavně dubové (''Quercus cerris'', ''ilex'' do 16—1800 ''m''), ale i pověstné kaštany (z nich měl jeden 55 ''m'' v objemu), výše jsou buky (9—1800 ''m'') a břízy, ''Pinus laricio'' v 12-1800 ''m''. Typické v tom pásmu jsou ''Genista aetnensis'' bezlistá a ''Dafne laureola''. Subalpinské pásmo má do 2200 ''m'' dřišťál a ''Juniperus hemisfaerica'', typický drn ''Astragalus siculus'', připomínající Orient, ''Viola aetnensis'', ''Galium aetn.'', ''Saponaria depressa'', ''Rumex scutatus''; nejvýše rostou do 2600 ''m'' ''Senecio chrysanthemifolius''. Nejvyšší vrchol popela sopečného jest neporostlý. Květena {{Prostrkaně|Rakousko-Uherska}} tvoří přechody od alpinské k horské floře Balkánského poloostrova, od středoevropské (baltické) k východoevropské (pontické). Ke Středomoří náleží jen úzký pás jižní hranice (v. {{Prostrkaně|Dalmacie}}), nejlépe známý u Rjeky a Istrie, poněvadž jest nejpřístupnější. Za typus může platiti vavřínový les u Abazzie, z klimatických příčin v zimě od turistů hojně navštěvovaný. Již Gorice je mnohem méně středomořského rázu, nebo sem zasahuje již flora pontická (Kerner). Hranici mezi pontickou a alpinskou, pak baltickou květenou v Rakousku klade Kerner od Soče pod Alpami k Vídni, Prešpurku, pod Karpaty do Sedmihradska a přes Kolomeu a Stanislavov k Brodům. Severozápadně hranice té je panující flora baltická (a našinská), mimo Alpy, Karpaty (a vrcholy Sudetů), ba přesahující hranici tu zejména v horách Sedmihradských. Smrkový les je panující v Rakousko-Uhersku, méně borový, ještě méně jedlový, obmezený na Alpy a vyšší hory. Bližší rozdělení baltické flory té viz u Kernera: rovněž rozdělení jeho alpinské květeny rakousko-uherské v 7 skupení: rhétické, norické, tridentské, karnické, kde jen polovice bylin je společná, pak illyrské, dacké a karpatské. Kerner první poukázal k tomu, že flora východních Alр podobnější jest karpatské, pak že karnické skupení bližší illyrskému, a to řeckému alpinskému, což vyznačuje zejména ''Prunus prostrata'' (Pindus, Athos, Libanon a Atlas). Dacké alpinské pásmo v Sedmihradsku značí nejvíce ''Rhododendron myrtifolium'', mnoho karyophyll (''Banffya petrea'') a Brukenthalia (erika balkánská). Karpaty severní nemají Rhododendra, Azalei, jen saxifragy, kleč, ''Arabis neglecta'', drny a ostřice typické. Podobně jsou alp. Sudety (a Krkonoše) podobnější arktickým krajům (''Rubus chamaemorus'', ''Pedicularis sudetica'', ''Saxifraga nivalis'', několik lišejů, žádné Rhododendron, ''Leontopodium''). Souvisí to asi s ledovou dobou, kde arktický led sáhal nepřetržitě až po Krkonoše a hubil jižnější formy alpské. Letní sucho v oboru pontické flory vadí vývoji lesů, avšak i step uherská (33.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bývala dříve porostlá břízami (Nyiregyhaza) a doubím řídkým, nežli je člověk vyhubil. Kde v horách okolních více jest deště, vyvinují se hned černé lesy, hlavně ''Pinus nigricans'' a dubové (''Quercus cerris'') s lipou, habrem, javorem a divokým ořechem (Sedmihradsko), pod nimiž za typické Kerner uvádí ''Telekia speciosa'', ''Waldsteinia geoides'' a ''Melissa altissima''. V nížinách poříčních panují Glycyrhizy (kořen ruské sladké dřevo), Euphorbie a Abutilon. V solnatých stepích převládají Artemisie, Chenopodie a Scorzonery. Vátiny písečné vážou trávy (divoké žito), pak Kochie, Chenopcdium. Typické jsou traviny v Uhrách: Stipy, hlavně ''Stipa capillata'', podobné ruským, a vyšší ''Andropogon gryllus'', pak roční Bromusy, kdežto ''Sesleria tenuifolia'' a ''elongata'' panují více v předhoří do Krasu. Kerner rozeznává illyrské, uherské (pannonské) a sedmihradské pásmo.

Balkánsko obsahuje botanicky zcela rozdílné kraje: alpinské v Balkánu, Řecku, Bosně, středomořské úzké pásmo, více na ostrovech vyvinuté, a středoevropské, které na východě v Rumunsku a vých. Bulharsku přechází ve stepní. Srbsko dělí Pančič na tré: 1) vnitřek (Šumadija s Podunajím), 2) jihových. hory a 3) již. Karpaty. Šumadija je dnes jen pětinou lesem (ostatek pole), hlavně dubovým (náš dub a ''Quercus cerris''), bukovým, někde černým. Pro ráz uherský jako typické uvádí ''Kitaibelia vitifolia'', ''Althea taurinensis'' v Karagujevaci, ''Asparagus scaber''. Jihových. hory mají dole lesy bukové a dubové, nahoře smrkové; z bylin typických uveden ''Acer Heldreichii'', ''Pančičia serbica'', ''Anemone apennina'', ''Genista dalmatica'', ''Dafne oleoides'', ''Tozzia'' a j. Květenu zvláštní mají ve středu hory hadcové: ''Helianthemum niloticum'', ''Dafne blagayana'', ''Juniperus oxycedrus'', ''Notochlaena marantae''; nejznamenitější jest ''Pinus omorica'' (japonská). Jižní Karpaty jsou bezlesé, až na několik buků; značí je ''Malcolmia serbica'', ''Ramondia serbica'', ''Asfodeline cretica'', četné Dianthy atd. Podunajská flora jest táž jako v Rumunsku. — {{Prostrkaně|Řecko}} má bylinstvo zcela rozdílné od alpinského na Olympu thessalském, do středomořských stepí a skal, zejména na ostrovech. Máť velmi málo lesa a to nejvíce na západě (v Aitólii a Arkadii) a na horách; východ, nižší a sušší, má jen nízké křoví (xerovuno), zejména od doby, kdy krásné lesy horní sev. Attiky shořely (1861 až 1891). Sucho letní bývá zde tak velké, že již staří Athéňané v červnu slavili náboženské obřady noční pro rosu (Pandroské). Již za Platónovy doby nebylo v Attice lesů, ač za Pausania tam žili ještě medvědi a kanci. Euboia měla husté lesy ještě za Diona Chrysostoma; pastýři a ohně jimi způsobené škodili více než drvoštěpové a uhlíři, které již Aristofanés jmenuje (Acharnští). Nejhojnější je v černých lesích řeckých borovice Aleppská i přímořská, zejména i na suchém východě, pak pinie (semena jsou předmětem obchodu) a jedle (smrk a borovice scházejí), zejména ''Abies Apollinis'' a ''cefalonica'', pak chvojky (''Juniperus phoenicea'' a ''oxycedrus'') a j. Cypřiše jindy na Krétě byly samorostlé, nyní jsou vzácnější. V zelených lesích panuje dub, hlavně ''Quercus egilops'' (žaludy jedlé, duběnky vyvážejí se pro koželuhy), nejvíce na ostrovech a na jihu ''Quercus ilex'', v Peloponnésu ''Q. coccifera'' (dosud se červec odtamtud vyvážel). V severu také buk tvoří lesy (Thessalie, Aitólie); méně důležity jsou ostatní stromy: kaštan jedlý (zejména na Krétě), ostatně i u Cařihradu, ořešák, vaz, jasan, javor, habr (nejvíce v jiných druzích, ''Carpinus duinensis'', ''Fraxinus ornus''), lípy, maďal, platán (pěstovaný u vsí). Z keřů důležitější jsou lentišky, Arbutus, terebinthy, oleander u vody, ''Vitex agnus castus'', myrty, Capparis, vavřín (sever), hlohy, ''Rhus cotinus'' a j. Luk jest málo, a hlavní pastvou jsou keře suchých strání (xerovuno). Nejzazší sever více se podobá střední '''E'''-pě nežli jižní, kdežto Athos má ještě vavříny a lesy z ''Ilex aquifolium'' (Olymp, ne dále v Řecku, dle Heldreicha). Alpinské bylinstvo Olympu Thessalského podobno jest bylinstvu balkánských vrcholů; dole našel Heldreich ''Sibthorpia africana'' a ''Sifonostegia syriaca''. Kapradí a mechy v Řecku jsou řídké, ale poražené lesy nahrazuje ''Pteris aquilina'' jako jinde. Rovinu stepní vnitřní Thessalie kryje bodláčí (''Xanthium'', ''Carthamus''), pole po žních ''Ammi visnaga''. — {{Prostrkaně|Bulharsko}} dělí (dle Velenovského) Balkán na 2 poloviny. Sever (vlastní Bulharsko) jest pokračováním stepí jihoruských a jižní Rumelie, má floru maloasijskou, která zasahuje i do již. Srbska a Macedonie a jejíž středem jest Černomoří (proto sluje květenou pontickou a sáhá zde do již. Rusi). Ba Vel. podotýká, že tato flora končí se v suchém středu Čech. Vypočítává 51 typických bylin pro pontickou floru v Bulh., z nichž uvádíme jen platan, divokou třešni, ''Tamarix pallosi'' a 40 druhů více asijských (na př. ''Prunus laurocerassus''). Jako nejznamenitější úkazy flory té pontické jmenuje bílou lípu a krnící mandlovník, pak uvádí 113 druhů ze společncsti té (''Comandra elegans'', ''Statice gmelini'' a j.). Z bylin středomořských docházejí k Černému moři: ''Terebinta'', ''Cistus creticus'', ''Rhus coriaria'', ''Juniperus macrocarpa'', divoké víno, ''Smilax excelsa'', ''Periploca graeca''. Z endémických bylin je nejznamenitější ''Haberlea rhodopensis'' (z indických Cyrtandraceí). Horní byliny liší se od Krasu a jsou podobnější řeckým. Uvádí jako typické 78 druhů (''Acer reginae Amaliae'', ''Saxifraga olympica'' a j.). Za nejčetnější v kopčinách uvádí 107 druhů (''Malcolmia graeca'', ''Vinca mixta'', ''Rottbollia digitata''). Konečně uvádí na Balkáně níže z bylin sedmihradských (ne v Alpách i 34 druhy, z nichž stůjtež zde: ''Bruckenthalia spiculiflora'', ''Carex pyrenaica'' a z bylin Kavkázu ''Ranunculus suaneticus'' a j. Lesy buků, dubů, habrů (''Carpinus duinensis''), smrků (na Rilu ''Pinus peuce'' Gris., himálajská ''Pinus excelsa''), borovice a kleč (''Pinus mughus'').

Nejnesnadnějším úkolem jest krátce vylíčit! {{Prostrkaně|květenu Rusi}}, jelikož rozmanitost na ohromné ploše jest veliká. Možno sice říci, že máme tu od severu k jihu čtyři pásma: tundry a břízy, černolesí, dubové lesy s černozemí a step (až po Krim, Kavkáz a Ural, pak Černé a Kaspické moře), ale rozdíly od záp. k východu jsou rovněž veliké a nelze je tak krátce naznačiti, netýkajíť se tak čeledí a rodů jako druhů. Přibývá vždy k jihových. letního sucha a tím mizejí mnohé byliny a jiné se šíří. Avšak teprve za Volgou je pravá jednotvárná step, a pravá Asie začíná teprve za ř. Jenisejem; záp. Sibiř jest '''E.''' podobna. V severu u Petrohradu líčí Blasius les jako dvojí: smrkový ve vlhčích půdách a borový v písčitých. K borovicím druží se chvojky, břízy (''Betula pubescens''), k smrkům olše (''Alnus incana'') a osiky, někdy některé oskeruše (''Sorbus aucuparia'') a střemchy (''Prunus padus''), někdy až 13 ''m'' vysoké, jichž ovoce jedí a nakládají do kořalky. Vlastní močály jsou zase dvojí: Carexů (30 dr.) a Eriofor, význačných sněhovými hlavičkami, a pak Vaccinií (''Vaccinium oxycoccos'', ''uliginosa'', ''vitis idea'') s nízkými břízami (''Betula nana'', ''fruticosa'' 3—5′), vrbami (''Salix lapponum'', ''glauca'', ''myrtilloides''), Ledum, Andromeda s malinami (jichž ovoce zavařují). V lukách lesních rostou hojně orchidey, a bujnost bývá někdy taková, že u Vytegorsku viděli možno ''Aconitum napellus'' 2—3 ''m'' zvýší. Vysoké stromy všude byly vysekány. Přechod k jihu jest povlovný; u Volgy počínají jižní vrby, četné olše s Lonicerou, kalinou (''Viburnum opulus''), u Oky Artemisie. Vřesy baltické ztrácejí se u jezera Oněžského a v Litvě. Přechody ty nelze tak zkrátka líčiti, což sám Trautvetter odmítl. Některé sibiřské stromy přecházejí do vých. Ruska (''Pinus cembro'', ''Picea obovata'' Ledeb., ''Larix sibirica'', ''Abies sibirica''), jakož i některé alpinské byliny vyskytují se v rovinách ruských. Trautvetter uvádí tu pásmo dubů (mezi ústím Oky do Volgy, Kazaní, guber. Oleněckou a Čudskou zátokou). K dubům druží se lípy, jasany, vazy, javory, podrůst více našinský (oříšky, ale ''Caragana'', ''Prunus chamaecerasus'', ''Cefalaria tatarica'' dosahuje 3 ''m'', houby až 1 ''m'' v průměru — ''Lycoperdon horrendum''). Pásmo habrů je v záp. Volyni, a značí je divoká hruška, topole, břečtan, ale Polsko a sev.-záp. Volyň má pásmo buků, jižní část má i jedle a modřín. Nelze zde líčiti bylinstvo černozemí, které Ruprecht odváděl od velkých močálů rokytných (Typha), jichž zbytky se dosud zachovaly na horním Dněpru, ani lesy dubové k jihu vedoucí, až nastupuje step, v západě víc travnatá, zelená, na vých. solnatější s převahou Chenopodiaceí. Panující tráva na jihoruské stepi je ''Stipa thyrsa'', ''pennata'' i ''capillata'', jako v Uhrách, ale roste řidčeji ve vysokých lesích. Pak přijde ''Triticum cristatum'', ''Thymus marschallianus'', lucinka. Keře roční uschlé honí vítr po stepi, hlavně to Artemisia, bodláčí, řebříček, které slouží za palivo. Pýr platí za dobrou píci a nesmí se hubit. Stromy (nejvíce zdivočelé ovocné) pro vítr a sucho rostou jen v údolích (ovrazích). Jižní pohoří Krimské více podobá se Středomoří, zejména pokud se týče bylin pěstovaných. (Viz též čl. Karpaty, Rusko, Kavkáz.) ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena '''E'''-py jest chudá, rovnajíc se sotva australské, a to hlavně vinou ledové doby, v níž tvary teplejší, třetihorní, až na málo stop vyhynuly (''Herpestes Widringtonii'' a chamaeleon v Andalusii, několik hadů a ještěrů v jihu, ''Phyllodactylus europaeus'' na ostr. Tyrrhenských). Zvířena tato jest částí palaearktické zvířeny a podobná tedy nejvíce sibiřské. Od nearktické liší se nejvíce ptáci, pak ještěři a hadi, jsouce zbytky staré palaeotropické zvířeny. Neboť ptáci staré '''E'''-py za ledové doby nejvíce couvli do Afriky a záp. Asie, kam se teď na zimu zase stěhují, vracejíce se na léto do starých sídel svých, tak že na př. Malta má jen 8 zemních ptáků stálých po celý rok. Zbylo více stop staré zvířeny circumpolární (štika, mík, bobr, sob, vlk, ''Plecotus auritus'', jezvec, ''Mustela martes''), ba některé palaeotropické formy (''Phylloscopus borealis'' ze záp. Tichomoří stěhuje se v létě do vých '''E'''-py), ''Cisticola schoenicola'' jde od Bernu a Savojska do Japanu, Zanzibaru a k Nikobarským ostrovům.

Co se týče {{Prostrkaně|ssavců}}, jest počet známých druhů fossilních mnohem větší než živých, na př. prvních jen v již. Francii 180 druhů, druhých 82 (zemní) u Giebela z 1382 druhů, kdežto u Murraye (r. 1866, poslední úplný přehled ssavectva) 158 druhů (s mořskými) z 2735 dr. vůbec známých. Není veliký rozdíl mezi množstvím druhů jednotlivých zemí: Norsko (Colett) 66 dr., Anglie (Bell) 73 (51 zem.), Francie (Trouessart) 100 (75 zem.), Italie (Cornalia) 93, (Giglioli stanovil 23 nové), Švýcarsko (Fatio) 61 zem., Řecko (Betta) 47, Německo (Ratzeburg) 90 (8o zem.), Portugalsko 42 (Barbosa du Bocage), Čechy 51 (Frič), Polsko 59 (Taczanowski). Arktické končiny jsou ovšem chudší; Island má 2 dr. zemní, 12 uvedených a 29 mořských (Preyer) a arktická Rus 23 dr. Středomoří taktéž není bohato; opice gibraltarská byla tam uvedena z Berberska. Hlavní příčinou této chudoby jest ledová doba a ruka lidská, které hubily zejména větší ssavce, zejména lva, irského jelena (''Euryceros''), divokého koně, kance, tura (až na les bialovežský), bobra, rysa, kozorožce, velryby a vůbec mořské ssavce. Rozdíl zemí není veliký, leda že ve Středomoří řidne počet lesních tvarů a na vých. Rusi nastupují stepní tvary (antilopy, jerboy, korsak), dříve ve čtvrtohorní době více na západ rozšířené. Zajímavý zbytek doby ledové jsou tuleni v Ladožském, Oněžském a Peipuském jezeře. Netopýrů je v '''E'''-pě dle Dobsona 23 druhů, celkem převahou Vespertilionidy, až na 2 dr. rodu ''Rhinolophus'', ''Miniopteris Schreibersii'' (Comské jezero, Afrika, Australie, Japan) a tropický (Emballonurid) ''Dysopes cestonii'' (v Italii, dle Swinhoe i ve Formose, severní Africe). Ještě více jest v '''E'''-pě hlodavců (hrabošů a myší). Východ má křečka, sysla, bobaka, frčka a slepce, africká forma jest dikobraz (od Italie až po Gambii), circumpolární je bobr, teď jen v dolním Rhodanu, na Dunaji a na vých. Rusi. V '''E'''-pě není vlastně místních druhů; nejbližší jsou tomu ''Heгрestes Widringtonii'' (špan. Sierra Morena) a obě ''Myogale'', jedna v Pyrenejích (''M. pyrenaica''), druhá v jihových. Rusi (''M. moschata''). Dravci náramně zřidli; tak medvědi (vých. Alpy a Pyreneje), rysi, Gulo. Zajímavý jest šakal na Balkánu. Alpinských druhů jest v '''E'''-pě málo, tak marmotta, kamzík, kozorožec, ''Arvicola nivalis'' do 3600 ''m'', v jihu muflon a kozy (Špan., Kréta).

Rovněž chudé jest {{Prostrkaně|ptactvo}}. V celém oboru palaearktickém má Dresser jen 628 dr., v '''E'''-pě Blasius 420 dr., Frič 481 dr., Gould 471 dr., Degland a Gerbe 531 dr. Rozdíl v údajích má příčinu hlavně v přítomnosti nahodilých cizích druhů Ameriky, Afriky a Asie. Zvláště východoasijské ptáky stěhovavé zahání někdy bouře na Rus, na př. Phylloscopy, nebo sucho nutí k vystěhování ze stř. Asie (''Syrrhaptes paradoxa'', ''Otis m’queenii''). Některé krajiny mívají skoro stejný počet druhů, tak Německo 357 (Homeyer), Rakousko 393 (Tschudi), Uhry 345 (Madarasz), Italie 411 (Salvadori), Španělsko 345 (Arèvalo), Belgie 385 (Dubois), Anglie 376 (Sclater), Polsko 304 (Taczanowski), Rus 425 (Pallas), Řecko 331 (Heldreich). Jen severní kraje jsou chudší; tak Švédsko má 260 (Nilsson), Norsko 218, Farské ostrovy 124, sev. Ural 70, N. Země 50, ale poloostr. Kola již 203 dr. (Pleske). — Pochází to z toho, že jsou skoro všude na celině titíž ptáci, nebo stěhovaví dolétají až do nejzazšího severu, a endémických druhů skoro není, až snad na sněhuli skotskou (''Lagopus scoticus'') nebo jihošpan. ''Calandrella baetica''. K jihu přibývá Sylviid, Fringillid, (Laniidů a Alaudid, k východu Emberizid, dropů, drozdů a Paridů. Jest několik kosmopolitů, zejména mezi dravci a vodními ptáky, tak ''Falco peregrinus'' (''F. minor Bonaparte'') jest též v Australii, Chili, Kapu, Japanu; ''Pandion haliaetus'' též v Hondurasu, Antillách, Brazilii, Indii, Číně, Koreji, Tasmanii, ''Otus brachyotus'' též v Číně, na Sandwichských a Falklandských ostr.: ''Strix flammea'' též v Indii, Madagaskaru, Australii, Mexiku, Patagóoii; ''Strepsilas interpres'' v Sibiři, Australii, na Sandwichských ostr , Madagaskaru a j. v. Velmi malý jest počet ptáků severně od Alp zimujících, což připsati jest hlavně nedostatku potravy, který zase žene arktické ptactvo v zimě do krajů mírnějších, na př. Plectrofany, sněžnou sůvu (nejsevernější, ještě v létě na zemi Františka Josefa), sněladi a j. Trojím proudem přes Španělsko, Italii a Balkán ubírá se ptactvo do Středomoří a dále do sev. a střední Afriky a záp. Asie. Elwes myslil, že ptáci evropští pocházejí z Asie, odkud se po ledové době zase vrátili ve starou vlasť. Lepší známost ptactva záp. Asie ukázala, že tomu tak není, že do záp. Asie stěhují se zpěváci sev.-záp. Indie, kterých v '''E'''-pě není, a spíše východoasijské formy dostávají se do Sibiře a sev. '''E'''-py. Tak na př. z ptáků Amu Darje (Zarudnoi) jest asi 40 dr., jichž není v '''E'''-pě, t. skoro polovice ze 103 dr. (s vodními 159 dr.), v již. Afghánistánu (St. Johns) mimo dravce a vodní ze 150 dr. skoro polovice jest v '''E'''-pě cizí, kdežto na př. Alžír nebo Egypt kromě pustinných druhů nemají, co by nebylo společno '''E'''-pě. Nejvíce arci jest v '''E'''-pě ptáků vodních, s mořskými asi 200 druhů (118 dr. Gould, 217 dr. Degland). Veliké množství slukovitých (30 dr.), kachen a husí (43 dr. Degland, 35 dr. Gould). Mořských ptáků jest u Goulda 54 dr., u Dressera 57 dr., Gerbe 68 dr.; nejvíce racků, daleko i do zemí jdoucích, jako i do Čech (Degland 23 dr., Dresser 22 dr.). Z jižních tvarů žije tu plameňák a ''Porfyrio veterum'' v Středomoří, více kosmopolitickým je Ibis ''faloinellus'' (Australie, Madagaskar, Paraguay, Mexiko i Antilly). Vyhubena byla v tomto století ''Alca impennis'' na Orkadech a na Islandsku. Nejpodivnější host jest Ruticilla (''Pinarochroa Mourieri'') ve Španělsku z Berberska, člen indické čeledi Thamnobií, tam v Berbersku endemický. Dravci mají nejvíce ráz africký a převládají v Středomoří, v stř. '''E'''-pě jsou skoro vyhubeni. Bývá jich 35 dr. (Gould); 44 dr. (Sharpe) počítáno mimo sůvy (13 dr. Sharpe, 14 dr. Degland, 15 dr. Gould, 16 dr. Dresser). Nejčetnější čeleď zpěváků jsou Sylviidy (v Grayově smyslu), jichž počítá se 58 (Gerbe) neb 53 dr. (dle Goulda) a jež právě ve středomořských křovinách panují. Daleko za nimi stojí Fringillidy (29 dr.) a drozdovití (Gerbe 17 dr., Gould 12 druhů). Seebohm tvrdil, že se drozdi po ledové době stěhovali z Afriky dílem až do severní Ameriky (Mexiko). Slabší jsou čeledi skřivanovitých (15 dr. Gray, 21 dr. Gerbe a Dresser, 14 dr. Gould), více v jižních stepích domácí Corvidy (Dresser 20 dr.), Paridy (Gerbe a Gould po 12 dr., Sharpe 13 druhů), poslední, jsouce obyvatelé lesů, scházejí stepím. Ještě méně datlů (Gould 8 dr., Gray 9 dr.), Laniidů (7 dr. Gerbe, 6 dr. Gray, 2 nahodilé ze sev. Afriky), Motacillidů (7 dr. Gould), vlaštovek (6 dr. dílem daleko rozšířených), holubů (4 dr.), Muscicapidů (4 druhy). Ostatní čeledi chudé (Sittidy, Cinelidy a j.). Zajímaví jsou jednotliví tropičtí zástupci: ''Coracias'', ''Merops'', ''Alcedo'', ''Upupa'', ''Oriolus'', kukačka, kozodoj, ''Cypselus'', ''Sturnus'', drop, američtí ''Troglodytes'' a ''Ampelis garrulus'' (''Bombycilia bohemica'' starých, že nejdříve byla známa z Čech).

Mnohem ještě chudší jest počet {{Prostrkaně|plazů}} a {{Prostrkaně|obojživelníků}}, jichž má Schreiber jen 95 druhů (asi 100 dr. nanejvýše), kdežto počet jich na zeměkouli vzrostl teď asi na 4000 dr. (po 1600 dr. hadů a ještěrů, 800 žab, 200 želv) z 1500 dr. známých Dumérilovi. '''E.''' v tom ohledu je chudší nežli sama Australie (200 druhů Krefft), jíž se sice rovná i v ptactvu (750 dr. Ramsay); jen ve vlastních Salamandridech má '''E.''' většinu (18 dr. z 24 dr. známých dle Boulengera). {{Prostrkaně|Želv}} má '''E.''' na celině jen 4 dr., a to jen v jihu, po 2 zemských (''Testudo graeca'' a ''T. nemoralis'') a 2 bahenních (''Emys caspica'' a ''E. europaea'' čili ''lutaria''). První 3 jsou středomořské (až do Ršavy), E. europaea jest na vých. do Orenburka a Orlu) a záp. (do Švýcar záp. i sev. Německa až Poznaně, Livonska). Hojnější jsou ještěři a vlastní amfibie (žáby a mloci). Prvních počítá Boulenger 38, Schreiber 35 dr , druhých Boulenger 35 dr. (17 žab). Hadů jest jen 22 až 24 dr., neb tito jsou zimomřivější než ještěři, a ti zas než žáby, a tyto než mloci, kteří v jižnějších končinách (od Středomoří) scházejí. U ještěrů mají převahu Lacertidy (18 dr.), které severně od Alp panují (mimo slepýše). Počet jich proto roste od sev. k jihu; tak má Anglie 2, Polsko 4, Švýcarsko 5, Italie 16, Španělsko 15 dr. jistých, Řecko 26 dr. K jihu přibývá 4—8 dr. Agamidů, Scincidů, Gekonidů (5 dr.), obyč. po celém Středomoří rozšířených, pak chamaeleon v Andalusii a ''Blanus cinereus'' (z amerických Amfisbaen) ve Španělsku. Zajímavý je endemický ''Phyllodactylus europaeus'' z palaeotropického rodu v Sardinii, ostr. Tyrrhenských, na Mte Argentariu, na Cypru dle Bedriagy, v Dalmacii dle Kolumbatoiče, rovněž jako jihovýchodní ''Ablepharus pannonicus'' (Rus, Albanie, Řecko). Vymřelé, nynějším americkým příbuzné Iguany popsal Filhol z fosforitů quercyských, rovněž i jiné, jako ''Palaeovaranus cayluxi'', příbuzný nynějším palaeotropickým varanům. Středoasijský stepní rod ''Phrynocephalus'' jde až do Rusi. Slepýš (''Anguis frangilis'') je z čeledi severoamerické.

Z {{Prostrkaně|hadů}} v '''E'''-pě nejvíce Colubridů. Též jsou zde 2 Vipery z jihu, a pochybno, zda ''Trigonocephalus halys'' (čel. ''Crotalidae'') asijských stepí až sem dosahuje (Strauch zaznamenává jej u Volhy). ''Psammofis sibilans'' našel se v jediném exempláři u Donu. Z jižních forem docházejí do Středomoří ''Callopeltis insignitus'' a ''Tarbofis vivax''. Coronellidy mají 3 dr., z nichž ''Coronella austriaca'' rozšířena i sev. od Alp. Vých. Středomoří má podzemní druh ''Typhlops vermicularis'' v Řecku, kde i ''Eryx jaculus'' (Boid, Cyclady). Oba jsou tropické formy staré, k nimž 3 příbuzné jsou Palaeryx fossilní v Anglii a Francii, ''Heteropython euboïcus'' v Kumi. Největší had '''E'''-py jest ''Zameris viridiflavus'', jenž mívá v Středomoří až 2,6 ''m'' délky.

{{Prostrkaně|Žáby}} evropské jsou rozhodně rázu palaeotropického. Jest tu 6 Ranid (jichž maximum indické 109 dr.), avšak ''Hyla viridis'' jest zástupkyní neotropických Hylid i byla již v miocénu frankfurtském. Bufonidy (3 druhy) jsou všude a Discoglossidy, nejvíce středomořské (14 dr.), mají příbuzný druh na N. Zealandu. Náš Bombinator jest v Číně; více kosmopolitické jsou Pelobatidy (2 dr. zde, jinak v Malaisii, Nové Guinei, sev.-záp. Americe). Salamandridy evropské méně jsou četné než americké, souvislost jich však naznačuje ''Proteus'' v Krasu (''Noturus americ.'') a ''Spelerpes fuscus'' ve Španělích (zde 21 dr. amer.). Zajímava jest přítomnost endemických Salamandrid ve Středomoří (na Sardinii ''Triton Rusconi'', na Korsice ''Tr. montanus'', ba i Rumunsko má svůj horský typ (''Tr. Montadoni'').

Chudá jest '''E.''' i druhy {{Prostrkaně|ryb}} (Günther uvádí jich 155 (127 bez stěhovavých do moře, Seeley 172). Nejvíce jsou to Cyprinidy (65 dr. Günther, 77 Seeley), které scházejí jen nejzazšímu severu, kde Salmonidy převládají, na př. na Islandě a Farörech, ale již severouralská výprava uvádí 2 dr. Středomoří má jiné druhy Cyprinid, pak Cyprinodonty (staré) a více mořských v sladkých vodách (''Gobius Blennius'', ''Atherina'', Mugil). Čeledi jsou stejné po celé '''E'''-pě, toliko Uhry se Srbskem mají zvláštního zástupce čeledi Umbrid: ''Umbra Krameri'' (druhý jest v sev. Americe). Proto počet druhů dle zemí jest skoro stejný; tak má Čuchonsko 50, Dánsko 44, Anglie 65 (dle rozdílného počtu Salmonid), Německo 44 (Ratzeburg), Čechy 40, Polsko 53, Švýcarsko 45—51 (Fatio), Italie 49 (Canestrini), Francie 80 (Blanchard, několik nových dr.). Kromě Cyprinid a Salmonid jsou Percidy, jeseteři a koljušky (Gasterostey) četnější, circumpolární jsou mík a štika, severní 2 druhy rodu Cottus, stěhovavé Alosy a mihule a pak ouhoři. Balkánský poloostrov a Španělsko mají 2 zvláštní rody Cyprinid. Naše Cyprinidy mizejí v západě a severu. Sumec jest jediný zástupce tropické čeledi, schází však na př. v Itslii, Francii, Anglii, Španělsku, ačkoli jde v Čuchonsku až do jez. Tava stehuš. Patrně přišel od východu.

O rozšíření {{Prostrkaně|nižších zvířat}} jsou zprávy dosud kusé a nedostatečné. V celku zdá se rozšíření jich poněkud větší, ale ani to není jisto. Tak uvádí Heilprin, že ze 70 rodů foraminifer u Bütschliho schází 25 Britskému a Severnímu moři a 15 Středomoří, ale že arktické a mírné rody severu mají své zástupce v tropech, kde žije jen asi 12 rodův endemických. Severní mírné vody že mají 185 dr. foraminifer a Středomoří 189. Co se týče doby, Brady (Reports of »Challenger«) uznává 700 dr , z nichž 338 bylo již v tertiéru, 112 ve křídě, 86 v oolithu, 41 v liasu, 16 v triasu, 8 v permu, 6 v uhlí, 2 v devonu a siluru (''Lagena levis'' a ''sulcata'' — není-li Girvanella anglického siluru = moderní ''Hyperamina vagans''. Heilprin). Co se týče {{Prostrkaně|korálů}}, zbyla Guynia středomořská jediná z palaeozoických četných tetracorallů (''Coral. rugosa)'', která ostatně jest i v zátoce Mexické (Heilprin). Nescházejí ovšem v hloubce mořské; Sars našel u Lofodů v 550 ''m'' ''Fungiacyathus fragilis''. Nejdůležitější jest arci červený korál (''Corallium rubrum'') ve Středomoří, předmět ozdobného průmyslu v Italii a millionového obchodu po celém světě. Nápodobně přicházely do obchodu světového až do poslední doby jen houby mořské (Spongie) z vých. Středomoří, zejména z Řecka. Teprve nyní konkurrují s ním: (''Euspongia officinalis'', ''zimocca'', dalmat. zimoka) Antilly s Hippospongií. Nejjemnější arci přicházejí ze břehů Malé Asie. Co se týče {{Prostrkaně|infusorií}}, tvrdil Schmarda, že evropské souhlasí s australskými, novozealandskými, chilskými a andskými. Echinidy živé mořské '''E'''-py přidal Al. Agassiz své říši atlantské (se sev. Tichomořím a arktickými krajinami se sev. Amerikou). Nejzajímavější jsou zbytky četných někdy v '''E'''-pě crinoid až v norském teplém moři (Golfovém proudu), jako ''Rhizocrinus lofotensis'', zejména u ostrovů Lofotských, ač i ve Středomoří nevyhynuly (''Antedon Eschrichtii'' i v sever. moři). Při červech známe jen parasity člověkem rozšířené, i zdají se v severu býti hojnější, zejména na Islandě. Wallace obmezil proto líčení rozšíření nižších zvířat na hmyz a měkkýše, v němž jej sledovali Marshall a j. a také Trouessart přináší jen o stránku více o lumbricidech (celého světa) z Perriera.

Pro {{Prostrkaně|měkkýše}} '''E'''-py udává Marshall typické Aciculidy (Schmarda má Geomelanii v Jamaice), Mytilidy (mimo sever), Onchidiidy 1 druh v Irsku a v Portugalsku (jinak tropické). Wallace dává jižní '''E'''-pě 600 druhů, severní jen 200 (s Asií), z nichž polovice jsou Helicidy, jediné větší a lepší druhy. Některé rody zvláštního rozšířené jmenuje: Daudebardia jako Testacella v '''E'''-pě i 1 dr. na N. Zealandě, Zonites již. '''E'''-py (1 druh v Guatemale), Hydrocera již. '''E.''' i Japan, Arion z Norska až k mysu Dobré Naděje, Limax z '''E'''-py až do Australie a Sandwichských ostrovů. Trouessart cituje Fischera, ale mnoho nového neuvádí. Lovén přiznává Sicilii 502 dr. lastur, Anglii 413 (100 zemních, Alder), Irsku 339, sev. Skandinavii 131, již. 252 dr. Charpentier znal ve Švýcarsku 135, Fitzinger v Rakousku 152, Sekendorf ve Virtembersku 113 dr. atd. K nejkosmopolitičtějším druhům počítá Heilprin mořské rody ''Mytilus edulis'' (má i 1 dr. v ř. Volze) a ''Saxicava arctica''. Rody jsou tu často hojné a všesvětové: Helix (3400 dr. dle Trouessarta), Unio, Planorbis, a Heilprin uvádí, že na př. ''Helix pulchella'' žije jak v '''E'''-pě, tak na Madeiře, mysu Dobré Naděje, Kavkáze a v sev. Americe; Limax nalézá se v '''E'''-pě, Australii a na Sandwichských ostr., Arion v '''E'''-pě a v jižní Africe. Podrobněji líčí Heilprin Brachiopody, z nichž ''Terebratulina caput serpentis'' žije v arkt. krajinách, záp. '''E'''-pě, ve Španělsku, na Jamaice, v Koreji a Australii, a to v mořské hloubce až 330 ''m''. Středomoří má jich nyní jen 15, ale za tertiéru Italie sama 4kráte tolik. Jsou tu nejstarší formy zvířecí vůbec: Linguly (z cambria), Orthis, Rhynchonella, jichž již v siluru bylo 1500 (640 v Čechách), kdežto dnes má rozšíření jen 107 dr. živých. Měkkýši jdou v Alpách do 2500 ''m'', nejvýše ''Vitrina glacialis'', pak ''Limnea glacialis'', ''Helix glacialis'' a j. (Trouessart). Atlantské obrovské Cephalopody (Architeuthis) vyhazuje někdy moře u Irska, ač méně nežli na břeh sev. Ameriky, zvl. N. Foundlandu, avšak na př. Nautilidy se nezachovalx. Užitek veliký jest hlavně z ústřic, jichž jen Anglie loví přes 2 milliardy ročně; z ostatních měkkýšů neveliký, rovněž z perel sladkovodních.

Co se konečně týče ohromné třídy {{Prostrkaně|členovců}}, která jest snad sama četnější než všecky ostatní, máme více látky. Co do arachnid uznal Simon oblasť palaearktickou i okresy evropsko-sibiřský, španělsko-italský (s Kanary) a krimský (s Malou Asií a Turanskem). Středomoří má mnoho Attid a Drassid. Rodina Archaeid v jantaru tertiérním '''E'''-py zachovaná žije dnes jen v Patagonii, v Madagaskaru, v Kongu (Trouessart). Podobné jest prý rozšíření myriapodů. Murray u Koleopterů stanovil oblast mikrotypickou (vedle indoafrické a brazilské), k níž náleží '''E.''', sev. Asie, sev. Amerika, Australie, Polynesie a nejjižnější Amerika a již značí drobnost exempl. Z. Carabidů náleží 50 % palaearktické oblasti (243 druhů z 264 dr. rodu Carabus), Tenebrionů má oblasť palaearktická 36 % (z 4800), a Heilprin podotýká, že mnohé rody evropské jsou i v Chili (z motýlů ''Lycaena,Colias'', ''Argynnis'') a v Australii. Trouessart uvádí z Tenebrionidů '''E'''-py rod ''Opatrum'' v Australii a Chili, jako ''Helops'', ''Asida'' v Chili a již. Africe i sev. Americe, ''Zofosis'' v '''E'''-pě a Africe do Madagaskaru. Sodovský počítá v '''E'''-pě 2231 motýlů. Dnes '''E.''' má k 3500 dr. (3435 Schäffer, 372 denních motýlů). Pryer shledal, že 123 dr. britických motýlů (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt; všech) je i v Japanu. Ještě Island má 300 dr. hmyzu (Heilprin). Marshall udává za zvláště typické pro '''E'''-pu z Carabid ''Procrustes'', z Buprestid ''Capnodis'', z Cerambicid ''Dorcadion'', z Tenebrionidů ''Asida'', ''Zofosis''; z motýlů Nemeobiidy (mon. Wallace, 1 druh v '''E'''-pě dle Ludwiga), ve Středomoří Libytheidy. Schmarda nazval stř. '''E'''-pu říší Carabicin a Stafylinů, jichž znal Redtenbacher 428 a 705 dr. z 4100 dr. hmyzu německého. Ve Středomoří prý ubývá Carabid (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt; jen dr. v Anglii, &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt; v Německu), za to jeví se ''Oryctes'' a africké heteromery (''Lyxus'', ''Brachycerus'', ''Jalodis''). Indický ''Danais Chrysippus'' je v Kalabrii. Dle Redtenbachera řecký hmyz podobá se syrskému. Z 206 dr. jižní Persie je 156 dr. ve Středomoří. Wallace tvrdí, že střední '''E.''' nemá zvláštních motýlů; v jižní '''E'''-pě jsou Thais a Doritis typické jako ''Libythea'', ''Danaë'' a ''Charaxa'' v sev. scházející. V přehledu svých Lepidopter uvádí ''Pyrameis cardui'' jako druh kosmopolitický, z rodů asi ''Colias'' a ''Cicindela'', z Longicornií ''Clytus'', a pojednává o příbuzenství mezi '''E'''-pou a Chilem, ač sev. Amerika je bližší '''E'''-pě. Rod Carabus (palaearktický) jest zastoupen na hoře Kilimandžáru. Schmarda páčí hmyz evropský na 10.000 druhů popsaných. Zajímavo jest, že Gerstäcker stáhl včely africké a čínské k naší včele, Schmarda pokládá však indické druhy za zvláštní, rovněž madagaskarskou ''Apis unicolor''. Užitek větší přinášejí jen ''Lecanium ilicis'' pro červec (alkermes) sbíraný v Řecku a ''Cicada orni'', která v jižní Italii působí vytékání manny z jasanů. Ještě nejužitečnější jsou Crustacee. Větší počet ráčků se jí, jako Telfusy sladkovodní, raci naši, mořští, krabi ''Maja'', ''Palinurus'', ''Crangon'', ''Palaemon'', především ''Homarus'' (5—6 millionů ročně v sev. '''E'''-pě). Pomíjíme neužitečné amfipody, copepody, ostracody, cirripedie, bryozoa a j., uvésti však musíme poznámku Heilprinovu o velkém rozšíření rodu ''Estheria'' (z devonu), který jest dnes skoro kosmopolitický, mimo kraje za 55° s. š. — druh ''Estheria Halacensis'' z Vídně do Rudého moře, ''E. tetracera'' z Oránu do Charkova atd. Mnoho tu geologicky starých: ''Apus'' z doby uhelné, rovněž ''Cypris'', kosmopolitické ''Cythere'' a ''Bairdia'' od siluru, ba Gerstäcker tvrdil, že ''Bairdia angusta'' i ''subdeltoides'', dosud žijící pocházejí z doby uhelné. Z tertiérních 70 druhů Entomostrak Anglie žije dle Ruperta dnes ještě 17. ''Astacus philippi'' popsán z Irského kulmu (Heilprin). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Praehistorie. ==
O počátcích lidstva v '''E'''-pě nesnadno pověděti něco určitého. Někteří (G. de Mortillet, A. Hovelacque, A. de Quatrefages, Capellini, Schaaffhausen) soudí, že člověk existoval v '''E'''-pě již v době třetihorní. Dokladem toho jest jim řada domnělých nálezů, buď kostí třetihorních zvířat, na nichž vidí stopy ruky lidské, srv. na př. zářezy na kostech slona ze St. Prestu u Chartres, zářezy na žebrech balaenota z Poggiarone v Toskaně a j.), anebo hrubé úlomky pazourkové, v nichž vidí již primitivní uměle zhotovené nástroje (srv. nález pazourků v Thenay ve franc. krajině Beauce, nález u Otty na Taju blíže Lisabonu a j.), nebo konečně řada nálezů lidských koster ve vrstvách třetihorních, na jaké se přišlo na př. u Arezza v Toskaně, u Savony na Rivieře a hlavně u Castenodola v Lombardii a j. Jest velmi pravděpodobno, že '''E.''' byla v té době obydlena, ale dokázáno to není. Tím méně lze přistoupiti na mínění Mortilletovo, že třetihorní člověk evropský byl jakýsi předchůdce člověka, přechodní tvar mezi opicí a člověkem (''précurseur'', ''anthropopithèque'').

Za to není již sporu o tom, že za doby diluviální člověk byl již po '''E'''-pě, ovšem řídko, rozsazen, živil se lovem a dospěl v kultuře dosti daleko. Existence diluviálního člověka, jíž houževnatě odpíral slavný G. Cuvier, rozhodnuta definitivně r. 1859 angl. geologem Ch. Lyellem; ve Francii od let čtyřicátých hájil ji Boucher de Perthes. Nejhojnější doklady poskytla Francie, kde se jednak v diluviálních náplavech řek pod širým nebem našly neomylné stopy činnosti lidské: zbytky ohnišť, opracovaných a úmyslně roztříštěných kostí zvířecích, hrubé pazourkové nástroje, i kosti lidské a pod. (na př. v náplavech řeky Sommy u Abevillu, Amiensu, St. Acheulu, na Marně u Chelles), jednak podobné v jeskyních, v nichž člověk obýval. Nejslavnější jeskyně francouzské nalézají se v departementu dordogneském (Moustier, La Madeleine, Laugeries, Cro Magnon) a vůbec na jihu (Aurignac, Menton). Vedle Francie je bohata nálezy jeskynními i Belgie, kde již v létech třicátých kopal Schmerling, nověji Dupont (Furfooz, La Naulette, Spy), pak Anglie (jeskyně kentská a brixhamská v hrabství devonském), Německo svými jeskyněmi švábskými a porýnskými (Neanderthal), méně Švýcary (Thayingen) a Italie, kde také nálezy ve volných náplavech jsou méně důležity. Za to je opět bohata střední '''E.''', hlavně Morava. V Uhrách je znám dosud jen jeden zcela zjištěný nález ve volném náplavu u Miškovce, v Čechách je diluviální člověk zjištěn hlavně dvěma nálezy, u Sudslavic na Šumavě a u Lubné blíže Rakovníka. Za to na Moravě setkáváme se se znamenitými nálezy, jak rázu prvého, mezi nimiž vyniká světoznámé naleziště u Předmostí blíže Přerova, tak řadou jeskyň. Jeskyně rozkládají se tu hlavně ve třech skupinách: 1. severovýchodně od Brna (Býčí skála, Výpustek, Kůlna, Kostelík nebo Pekárna a j ), kde nejvíce zkoumali dr. Wankel, J. Knies a dr. M. Kříž, 2. u Litovle (méně důležitá) a 3. u Štramberka, kde K. Maška prozkoumal dvě světoznámé jeskyně ve vrchu Kotouči: Čertovu díru a Šipku. Dále na východ setkáváme se s člověkem diluviálním v některých jeskyních u Krakova, v Rusku pak hlavně v naplaveninách řeky Oky, pak v gub. poltavské u Gonců, voroněžské u Kostěnek, nejnověji v samém Kijevě. V Rusku se častěji setkáváme s nálezy z doby přechodní к době následující. Ráz lidských výrobků je tu stále starobylý »diluviální«, nebo jak podle Lubbockova rozdělení se říká — »{{Prostrkaně|palaeolithický}}«, ale vymřelá zvířata diluviáln! v nálezech již scházejí.

Po době diluviální, když zvířena dobu tuto charakterisující u nás vymřela nebo se odstěhovala k severu a do Asie (mamut, nosorožec, sob) nebo na jih (hroch), počíná v předhistorii '''E'''-py nová perioda. Člověk sice užíval dosud především kamene k hotovení svých nástrojů a zbraní a neznal užitečných kovů, ale v jiném směru již velmi pokročil a odtud sluje tato perioda {{Prostrkaně|mladší dobou kamennou}} nebo {{Prostrkaně|dobou neolithickou}}. Technika práce v kameni je dokonalejší, nástroje jsou hlazeny, broušeny, objevuje se hrnčířství ve velmi rychlém rozvoji, objevuje se i znalost orby a krocení zvířat, chov domácího dobytka. Slovem, člověk žil v době té již mnohem pokročileji a také pravidlem v sídlech pevných. Ovšem že to nebylo ve většině krajů evropských nic jiného než chýše zbudované z proutí a slámy, hlinou ometené, zdvihající se nad jamami (jež se nám velmi hojně zachovaly naplněné různými zbytky). Vedle toho ovšem člověk stále ještě bydlil v jeskyních. Jen v některých zemích evropských vyvinuly se zvláštní dokonalejší druhy staveb, tak zejména na jezerech nynějšího Švýcarska, horní Italie, v Salcpursku a Hor. Rakousích, méně ve Francii, v sev. Německu a j. t. zv. {{Prostrkaně|stavby kolové}}, {{Prostrkaně|nákolní}} nebo {{Prostrkaně|palafitty}} (viz {{Prostrkaně|Kolové stavby}}). Jim podobny jsou {{Prostrkaně|crannogy}} irské a {{Prostrkaně|terramary}} italské z doby o něco pozdější. V Čechách máme jen na jednom místě určité stopy kolové stavby a sice v rašeliništi u Františkových Lázní. Obyvatelé těchto staveb vedli přirozeně ponejvíce život rybářský. Jiným druhem staveb, které již v době neolithické povstaly, jsou hrubé massivní {{Prostrkaně|stavby kamenné}}, jež byly v té době budovány na různých bodech jižní '''E'''-py, beze vší pochyby vlivem dávno již rozkvetlé architektury orientální, a snad z části i přímo původu foinického. K podobným stavbám náležejí na př. stavby věžovité na ostrově Menorce, zvané {{Prostrkaně|talayoty}}, na Sardinii {{Prostrkaně|nuraghi}}, zdi {{Prostrkaně|kyklopské}} v různých končinách Italie, Řecka a konečně i skutečná města s příbytky z cihel a z kamene zbudovanými sahají svým založením ještě do doby neolithické, tak město na ostrově Santorinu (Thera) zasypané později výbuchem vulkánu, zbytky jiného starého města na ostrově Melu a konečně nejstarší osídlení odkryté J. Schliemannem na pahorku Hisárliku, kde později stávala Troja opěvaná Homérem.

Ovšem ve střední a sev. '''E'''-pě obyvatelstvo žilo stále ještě v jeskyních — znamenité nálezy jeskynní známe hlavně z Francie (Petit-Morin), Španělska a sev. Italie (v Ligurii) — nebo v chatrných, ze slámy, proutí nebo koží zhotovených chýších, po nichž se nám tolik stop zachovalo, a chránilo se před nepřítelem buď útěkem v místa nedostupná nebo náspy, na návrších nebo kol vsí zbudovanými. Náspy tyto slují {{Prostrkaně|hradiště}} a bývají podoby rozmanité, jež se řídila především tvarem a polohou místa, jež mělo býti ochráněno. Také se již v této nejstarší době užívalo materiálu různého, hlíny nebo kamene, a sice pravidelně toho, který byl po ruce. Nad náspem se častěji zdvihaly ještě dřevěné palissady. Hradiště tohoto způsobu budována byla v '''E'''-pě až do konce doby předhistorické, a leckdy bývá velmi těžko určití jen z daleka dobu, z níž pocházejí. Jen zvláštní druh hradišť, jejichž kamenné valy mají na sobě stopy úmyslného spálení, tak že často povrch proměněn bývá ve vrstvy spečené, sklovité, klade se obecně do doby pozdější (t. zv. valy {{Prostrkaně|spečené}}). Mezi nejstarší známá hradiště, snad již z neolithu pocházející, patří na př. hradiště na vrchu Peu-Richardu u Thenacu ve Francii, hradiště u Lengyelu v Uhrách, v Čechách hradiště v Šárce, na vrchu Řivnáči u Roztok, na Slánské hoře, na Moravě Leskoun u Krumlova a j. Zvláštní skupinu památek doby neolithické, označujících také sídla, tvoří obrovské {{Prostrkaně|hromady různých odpadků}} kuchyňských, které po sobě zanechali chudí rybáři obývající v této době na březích Dánska a blízkých ostrovů. Jsou známy obecně pod dánským názvem »{{Prostrkaně|kjökkenmöddinger}}« a našly se nejvíce na Själlandu, Füenu, Möenu a v Jutsku. Jinde v '''E'''-pě jsou řidší, a méně známy (mimo španělské na řece Taju u Mugemu a Šalvatery). Hromady ty obsahují různé odpadky kostí zvířecích, skořápky jedlých mušlí a pod. a i nástroje kamenné velmi hrubě hotovené. Ve většině nálezů nenalezeno ještě mimo psa zvířat domácích.

V době neolithické panovalo téměř po vší '''E'''-pě pochovávání celých mrtvých těl, ale již za této doby a na nejednom místě setkáváme se s novým ritem pohřebním, se spalováním, jež v dobách pozdějších obecně ovládlo. Kostry v hrobech této doby bývají velmi rozpadlé, ale ukazují neomylně, že náleželo obyvatelstvo '''E'''-py již několika plemenům, z nichž- nejurčitěji vynikají 2 typy: jeden s lebkou dlouhou a druhý s krátkou. Dlouholebci jsou rozšířeni nejvíce jednak na jihu '''E'''-py, a ti se spojují nejnověji se starými Ibery, Ligury a Libyi v jednu rodinu zvanou iberoligurskou, a pak na severu '''E'''-py, kde nám opět dle vší pravděpodobnosti představují prvotný kmen indoevropský, dosud buď vůbec nerozvětvený nebo v počátcích rozdělováni na potomní velké větve gallskou, germqnskou a slovanskou atd. Krátkolebci hojni jsou v západní '''E'''-pě a tvoří stále ještě jedno z nejzáhadnějších předhistorických plemen; snad jsou ve spojení s podobným plemenem střední Asie. Mrtvá těla pochovávala se nejvíce v poloze skrčené nebo sedící, buď do prostých jam, nebo se obkládala většími i otesanými kameny, tak že ležela v jakýchsi skřínkách. Tyto skřínky na některých místech vyvinuly se ve veliké stavby náhrobní, t. zv. {{Prostrkaně|pomníky megalithické}}, jež se třídí hlavně na skříně volné, z ohromných balvanů postavené t. zv. {{Prostrkaně|dolmeny}} (hlavně ve Francii v Bretonsku, pak Španělsku, Korsice, Skandinavii a sev. Německu, kde slují ''Hünnenbetten'', ''Riesenbetten''), nebo komnaty {{Prostrkaně|mohylou}} z hlíny nasypanou pokryté (v této době nejvíce v Britannii; slují tu ''barrows''). K těmto stavbám náhrobním připojiti můžeme i jiné podobné pomníky, jako vysoké vztyčené balvany t. zv. {{Prostrkaně|menhiry}}, jednoduché i dvojité a trojité ({{Prostrkaně|dilithy}}, {{Prostrkaně|trilithy}}); častěji i v řadách (Carnac ve Francii) nebo v kruhu postavené — nejkrásnější pomníky tohoto rázu našly se v Anglii (Avebury, stonehenge) — konečně t. zv. {{Prostrkaně|viklanу}} a kameny na povrchu opatřené jamkami mělkými, v nichž mnozí vidí {{Prostrkaně|obětní mísy}} uměle vydlabané, jiní však jen útvary přirozeně vzniklé zvětráním. Tyto megalithické pomníky nestavěli však, jak se dříve domnívali někteří, Keltové, v celé '''E'''-pě jediný z Indie sem přistěhovalý lid, a není proto správný název tu a tam dosud jim dávaný podle jména {{Prostrkaně|druidů}}, kněží keltských.

Mezi tím, co střední a sev. '''E.''' dlouho ještě byla v kultuře kamenné, počala na jihu vyrůstati nová kultura, jejíž hlavním znakem je {{Prostrkaně|kov}} ve formě nástroje, šperku a zbraně, kultura {{Prostrkaně|kovová}}. První kovy, s kterými se člověk seznámil, byly kovy drahé, jež se na povrchu země vyskytují ryzí, hlavně {{Prostrkaně|zlato}}, brzy i {{Prostrkaně|stříbro}} a {{Prostrkaně|měď}}. Ale kulturním kovem v našem slova smyslu nestal se z nich žádný. Pouze měď, jak se dle posledních badání podobá, aspoň v některých končinách '''E'''-py, ale na krátko, domohla se větší platnosti na př. v Uhrách, ve Švýcarsku, Španělsku, na Kypru a j., a odtud mluví někteří po době neolithické o zvláštní době {{Prostrkaně|měděné}}. Vlastním kulturním kovem stala se teprve smíšenina mědi a cínu, známá jménem {{Prostrkaně|bronz}}. Tento kov zavládl ponenáhlu v celé '''E'''-pě ve výhradném upotřebování, dokud nebyl vytlačen železem, a smíme proto vším právem dobu tuto zváti dobou {{Prostrkaně|bronzovou}}.

Jedním z nejtěžších problémů archaeologie evropské je však otázka, odkud k nám přišla tato nová kultura; dále nedá se upříti, ač prvé počátky jsme našli již v době neolithické, že přece v '''E'''-pě ovládnutí nového obřadu pohřebního, {{Prostrkaně|spalování}}, shoduje se celkem s příchodem bronzu. Jedni soudili, že bronz byl nalezen v '''E'''-pě, a to v Britannii, kde na jihu v Cornwallu a Devonu nalézají se v '''E'''-pě jediné {{Prostrkaně|větší}}, {{Prostrkaně|již ve starověku známé}} doly na cín (»ostrovy Kassiteridské« starých spisovatelů), jiní (Sven Nillson, Rougemont) soudili, že přinesli bronz do '''E'''-py Foiničané a že vůbec všechny staré výrobky zde nalezené jsou původu foinického, Mortillet hledá houževnatě původ v Indii, odkud prý jej přinesli do '''E'''-py Cikáni. Většina badatelů má na mysli také vlast asijskou, ale, hledá ji jinde, buď na vysočinách Armenie a Íránu (Bertrand, Hoernes, Tomaschek), anebo ještě dále ve střední Asii (Virchow, S. Müller). Tato užší vlast zůstává tedy nejistou, ale za to je jisto, že bronzová kultura přišla do '''E'''-py od východu klidně, obchodem, a sice několika cestami, hlavně drahami pomořskými přes Středozemní moře s odbočkou na sever přes moře Aegejské, pak drahou černomořskou a konečně pozemní cestou přes jižní Ural. Přechod po první dráze prostředkovali nejvíce Foiničané, rozvážejíce kovové zboží do Řecka, Italie a jejich ostrovů, do Gallie a Hispánie; i na břehy Černého moře působili. Všechny tyto tři hlavní proudy našly si pak, jak se zdá, jednu společnou hlavní cestu do vnitra '''E'''-py a to podél veletoku dunajského, při čemž ovšem i od břehů černomořských i od moře Jaderského a zálivu marseillského postupovala nová kultura i přímo na sever. Pružinou těchto obchodních styků a tím i postupu nové kultury byl dle všeho obchod s jantarem, jenž od konce doby kamenné stále rozkvétal. Výměnou za jantar, jenž se nacházel v největším množství na písčitých březích sev. Německa, šly na sever zlato a bronz, spracovaný i surový. Hlavní cesty obchodní šly od ústí Rhôny k Rýnu a do Britannie, pak od moře Jaderského přes východní Alpy a Moravu k Labi, Odře a Visle (také přes Balkán a Uhry šly sem cesty) a konečně od Černého m. podél Dněstru a Dněpru. Těmito cestami dostala se bronzová kultura do nitra '''E'''-py a byla v jednotlivých krajích dříve, v jiných později vystřídána kulturou novou, železnou. V některých zemích došla však znamenitého lokálního rozkvětu, tak hlavně ve {{Prostrkaně|Švýcarsku}}, v {{Prostrkaně|Uhrách}} a na {{Prostrkaně|severu '''E'''-py}}. Ve Švýcarsku čásť staveb kolových náleží do květu kultury bronzové, z níž se nám na dně jezer mezi zbytky nákolí zachovalo velké množství památek, nejvíce v jezerech západního kraje (jez. Bělském, Neufchâtelském, Genevském). V Dánsku a Skandinavii představuje se nám v době bronzové rozkvět kultury předhistorické. Hroby z této doby bývají naplněny velkým bohatstvím předmětů zlatých a bronzových rázu úplně svérázného, lokálního a často velmi umělého. Bronzová doba (nordičtí archaeologové dělí ji zde proto na starší a mladší) trvala tu v druhé své periodě ještě v květu za doby, kdy jižněji setkáváme se v '''E'''-pě již s první dobou železnou. Ve starší době se pochovávalo, v mladší spalovalo. Z této doby zachovaly se podivuhodně v některých hrobech i celé vlněné a kožené oděvy, v nichž byly zemřelí pochováni (u Havdrupu a Aarhusu v Jutsku). Na jihu '''E'''-py, na př. v Řecku, jest doba bronzová zcela pod vlivem orientálním, tvoříc tam okruh kultury t. zv. rázu {{Prostrkaně|mykénského}} (sem patří nálezy Schliemannovy v Mykénách, Tirynthu a i ony vrstvy měst trójských na Hisárliku, z nichž jedna nám představuje na jisto zbytky Homérovy {{Prostrkaně|Tróje}}). V Italii netrvala bronzová doba dlouho, jsouc brzy vytlačena železem; jen v sev. části jeví se delší a samostatnější ve zvláštním druhu staveb t. zv. {{Prostrkaně|terramarách}} (kolové stavby postavené v umělém, hrází ohraničeném jezírku), jež dle Helbiga a Pigoriniho stavěli staří Italikové, přišedše sem od severu, odkudsi z Uher. Doba bronzová ve Francii přikloňuje se úplně k švýcarské; v Britannii trvala dosti dlouho a vyvinula se svérázně; velkou svéráznost jeví i poloostrov Pyrenejský. Střední '''E.''' má svou bronzovou provincii v Uhrách, kde také se vyvinula kultura zcela rázovitě a trvala déle než kde jinde. I do již. Německa, pak do Čech a Moravy zasáhla dosti intensivně. V Čechách ji jednak přijalo staré neolithické obyvatelstvo a spracovalo z části dosti svérázně v t. zv. kulturu {{Prostrkaně|únětickou}} (dle nálezu na pohřebišti u Únětic), jednak, zdá se, v té době vnikl sem z jihu nebo jihozápadu kmen nový, jemuž náleží odchylná skupina {{Prostrkaně|mohyl}} v již. a záp. Čechách. V sev. Německu je bronzová kultura někde méně, někde více zastoupena, hlavně v Hannoveru, Holštýně, Pomořanech a Meklenbursku. Také dále na východě v Polsku a Rusku musíme dle všeho uznati zvláštní dobu bronzovou, ale k určitému rozhodnutí není ještě dosti dobře prozkoumaných nálezů. Na Kavkáze byla jistě, a čásť známého pohřebiště kobanského náleží ještě sem. Již v té době začali se, jak se pravdě podobá, Slované sedící v Zakarpatí šířiti na západ k Visle a Odře, na jih do Uher. a proto smíme již čásť pohřebišť jim náležejících, chudých to hřbitovů s popelnicemi ({{Prostrkaně|pole popelnicová}}) v Uhrách, Haliči, Slezsku, Lužici, Moravě, snad i v Čechách, klásti do této doby.

{{Prostrkaně|Železo}} již pro tvar, v němž se vyskytuje (u nás jen z rudy těžko se dobývá), nastoupilo jistě později. Ale poněvadž v '''E'''-pě nalézá se ho hojnost na mnoha místech, mohlo by se souditi, že {{Prostrkaně|železná kultura}} je v '''E'''-pě původu domácího. Ale proti tomu svědčí hlavně ta okolnost, že se první železné věci počínají v '''E'''-pě objevovati opět na jihu, opět v krajích přímořských, které byly v obchodním spojení s Orientem. A poněvadž v Orientu ještě dříve vešlo železo v známost a v {{Prostrkaně|užívání}} (v Egyptě jistě již za králů 18. dynastie ve věku XVII.—XIV., v Assyrii již v XIII. věku př. Kr.), jest pravdě podobno, že i tento nový kov a s ním i nová změna v kultuře původ svůj měla mimo '''E'''-pu. Ovšem rozdíl zde je mezi vývojem této kultury a předešlé. Kdežto bronzu v '''E'''-pě nebylo (cín se totiž ve větším množství dobýval jen na jednom místě), rudy železné bylo všude hojnost, a tím se stalo, že kultura železná brzy zdomácněla, brzy osamostatněla — a hned v {{Prostrkaně|první době železné}} povstala zde centra domácí na př. v Italii, Illyriku, odkudž se šířil ráz kultury do krajů vůkolních. A tak se velmi brzy utvořily v '''E'''-pě provincie, z nichž každá má více méně {{Prostrkaně|osobitý}} ráz nové kultury. Hoernes rozeznává tři hlavní podobné pásy, a sice {{Prostrkaně|středomořský}}, zahrnující hlavně Řecko a Italii, pak pás {{Prostrkaně|jihodunajský}}, obsahující země střední '''E'''-py, jižně od Dunaje položené, a pás {{Prostrkaně|severedunajský}} nebo {{Prostrkaně|sev}}.-{{Prostrkaně|evropský}} se zeměmi na sever od Dunaje rozloženými.

V prvním pásu Řecko dostalo železo obchodem od Východu. Zároveň s tím spojuje se však v jeho historii událost, která úplně převrátila starou mykénskou kulturu. Od severu vtrhli do Hellady vlastní Řekové, {{Prostrkaně|Dórové}}, {{Prostrkaně|Iónové}}, {{Prostrkaně|Aiolové}} a přinesli s sebou patrně pod vlivem poloostrova Balkánského nejen železné zbraně, ale i zcela jiný ráz kultury, známého onoho ducha řeckého. Nálezy v Olympii mají zcela jiný ráz než starší nálezy rázu mykénského, a na místo staré keramiky nastupuje sloh nový, obecně zvaný dipylským. V Italii událo se podobné přistěhování, ale nová kultura zdá se zde býti více původu zámořského. Zde v této době kulturně vynikl ve střední a sev. Italii kmen {{Prostrkaně|Etrusků}}, původu dosud záhadného; také je spor o to, přišel-li sem přes moře (Montelius) nebo od severu po pevnině (Helbig, Hoernes). S počátku vlivy foinickými, pak i obchodem s Řeky vypěstovali si Etruskové zvláštní vyspělou kulturu, která byla podlomena teprve vpádem Gallů r. 396 př. Kr. a později po odrazení jejich potlačena rychle se vzmáhajícím Římem. Vliv etruské kultury, k níž patří na př. známá pohřebiště blíže Bologně u Certosy (čásť jich v okolí Bologně je však předetruská), pak u Marzabotta, Corneta, Vulci atd., zasahal také silně na sever Alp, a byli i někteří vynikající badatelé, kteří velkou čásť kovových výrobků nalezených ve střední a sev. '''E'''-pě prohlašovali — ale chybně — za produkt etruský, na př. Genthe a Lindenschmit. V Italii se v této době vyvinul bohatě výrobek, který v době bronzové existoval pouze na severu v Uhrách a na jihu, totiž sponka. Sponka jest vůbec pro první dobu železnou v '''E'''-pě nejvíce charakteristickým průvodcem a zůstává pro posuzování, hlavně datování nálezů, i na dále až do konce předhistorie nejlepším vodítkem. Každá téměř země a každá doba má své určité význačné tvary sponky.

Přechod od vlastního pásma kultury středomořské k pásmu jihodunajskému tvoří skupina nálezů (hlavně pohřebiště u Este v sev. Italii), jež se přičítá starým Venetům. Pás jihodunajský je neobyčejně bohatý a má dvě velká centra, z nichž však druhé stojí beze vší pochyby pod vlivem prvého: sev.-záp. končiny Balkánu a vých. Alpy. Prvé centrum objeveno bylo teprve v posledních létech nálezy v Bosně a Hercegovině, druhé známo bylo již dávno a zváno také po hlavním nalezišti v {{Prostrkaně|Hallstattu}} v Hor. Rakousích kulturním okruhem hallstattským. Vůbec se dříve často, dokud se nedošlo ještě k podrobnějšímu třídění, celá první doba železná ve stř. '''E'''-pě zvala dobou hallstattskou. V Hallstattě našlo se ohromné pohřebiště s hroby kostrovými a žárovými (ke 2000), z nichž velká část byla zachráněna. Okršlek vlastní hallstattské kultury rozkládá se vlastně jen ve vých. Alpách a obsahuje řadu neobyčejně bohatých nálezů, jako pohřebiště u sv. Lucie v Přímoří, u Vače a u sv. Michala, sv. Markéty v Krajině, u Fröggu v Korutanech, u Videmu a Wiesu v Štýrsku, u Šoproně v Uhrách a j. Patrně tu sídlili kmenové, kteří se zabývali zručně kovovým průmyslem. Soudilo se dříve na Kelty; nyní se ukázalo, že lépe je zasažení Keltů posunovati na dobu pozdější. U nás v Čechách pronášejí se i theorie, dle nichž hallstattská kultura jest původu slovanského; Hochstetter ji zval obecně arijskou.

Vlivy této hallstattské kultury, ovšem čím dále od centra tím slabší, sledovati můžeme i za Dunaj do Uher, do Čech (čásť jihočeských mohyl), do Moravy (sem náleží známý nález Wankelův v Býčí Skále), do jižního Německa, ba i dále na sever, kde však mimo země ležící při uvedených obchodních drahách jsou její stopy slabé. Ba ve vlastním severu nemáme vůbec kultury obdobné kultuře první doby železné v jižní a sev. '''E'''-pě. Tam trvala dlouho ještě doba bronzová, a doba železná nastoupila tam dle badání I. Undseta teprve zcela jiným, pozdějším vlivem, vyšlým z {{Prostrkaně|Gallie}}. Bylať se zatím ve Francii a Švýcarsku za této první doby železné — neboť i tam vnikala brzy nová kultura jednak z Italie a jednak z východu od Dunaje — vyvinula zcela zvláštní nová, svérázná kultura, a centrum její bylo tak mohutné, že svým vlivem zápolilo s vlivem rozkvetlého zatím Říma. Byla to kultura, kterou si v Gallii a přilehlé části Švýcar vypěstili kmenové {{Prostrkaně|gallo-keltští}}, a která se zove proto gallskou neb i dle znamenitého nálezu na místě staré pevnůstky, jež se rozkládala na mělčině jezera neufchâtelského, zvané nyní od rybářů ''la tène'', i kulturou {{Prostrkaně|latènskou}} ({{Prostrkaně|tènskou}}). Tím se dostáváme do {{Prostrkaně|druhé periody doby železné}} v '''E'''-pě datující se asi od poč. IV. st. př Kr. a charakterisované jednak vlivy kultury římské, jednak gallské.

Nynější Francie byla v té době obydlena řadou kmenů, z nichž se většina shrnuje u starých spisovatelů tu pod jméno Gallů, Galatů, tu pod jméno Keltů. Poměr Gallů ke Keltům dosud je záhadný, a výklad jeho sporný. Podobá se však, že Keltové představují nám starší obyvatelstvo ovládnuté světlovlasými Gally, kteří sem vnikli od severu přes Rýn. Z archaeologického hlediska však toto rozlišování nemá dosud významu, a kultura gallská značí nám zatím totéž co keltská. Gallové, jak známo, začali od V. stol. před Kr. podnikati výboje v ostatních končinách evropských, osadili Anglii a Španělsko, vnikli hluboko do Italie a do vých. Alp až za Dunaj, osadili dle všeho i části Čech (Bojové) a snad i Moravy, ba vnikli až do Řecka a Malé Asie. A kam přišli, přinesli s sebou i novou kulturu. Ve hrobech převládá ráz vojenský, železo i šperky počínají se hotoviti ze železa a bronzové mají nový originelní ráz ve tvaru i ve výzdobě. Takové hroby rázu gallského našly se ve všech končinách, kam Gallové vnikli, a ukazují často nevývratnou shodu s hroby gallskými ve vlastní Francii nad řekou Marnou nebo Rhônem. V Čechách máme zajímavé osídlení z této doby, jež se rozkládalo kdysi na hradišti u Stradonic, a množství typických hrobů rázu tènského. Sem náleží i bohatý poklad šperků nalezený v zřídle duchcovském (odtud zove se u nás kultura ta i {{Prostrkaně|duchcovskou}}) a poklad zlatých mincí rázu gallského u Podmokel blíže Křivoklátu. Na sever '''E'''-py Gallové ovšem nevnikli válečně, ale kam sami nepřišli, přišla přece jejich kultura, jak jsme již nahoře dle Undseta poznamenali, a vytiskla bronz na dobro. Ale tento vliv gallský křížil se brzy s {{Prostrkaně|římským}} a netrvalo dlouho, Římané zvítězili všude válečně i kulturně. Sama Gallie, stavši se římskou provincií, rychle se romanisovala, a i tam, kde neosadily zemi římské legie, kultura ténská rychle ustoupila t. zv. {{Prostrkaně|provinciální kultuře římské}}, kultuře sice základu klassického, ale zhrublé v provinciálních dílnách a továrnách, s mnohými mimo to příměsky lokálními. S památkami rázu tohoto setkáváme se nejvíce v bývalých římských provinciích, jinde jsou řidší.

Východ a sousední čásť střední '''E'''-py vyvíjely se zatím zcela samostatně. V jižním Rusku repraesentuje nám první dobu železnou t. zv. {{Prostrkaně|doba skytho-sarmatská}}. Skythové obsadili jižní Rus dle ruských archaeologů asi v VIII.—VI. stol. př. Kr., později je vytlačili odtud Sarmaté ve IV.—III. stol., a kraj pak dlouho slul ještě Sarmatia. Poněvadž však kulturu a s ní i hrobní nálezy obou kmenů nelze dosud dobře rozlišovati, mluví se tu pravidelně o kultuře skythosarmatské. Je původu spíše asijského, ale s hojnými vlivy řeckými, jež vycházely z řeckých kolonií na sev. břehu Černého moře, hlavně z Olbie, Pantikapaia, Tanaisu, Fanagorie a j. Vyznačuje se neobyčejnou skvělostí a bohatostí, hlavně zlata; umělecká stránka často je tím zatlačena. Jižní Rus je poseta mohylami tohoto rázu, někdy i ohromnými. Z prozkoumaných nejznamenitějši jsou královské kurhany čertomlycký u Nikopole na Dněpru, kul-obský blíže Kerče, mohyla Luhovája u Jekaterinoslavi, kurhan u Ryžanovky v gub. kijevské a jiné. Zatím však dále na severu a sev.-západu na Dněpru, Dněstru, Visle a Odře až k Labi vyvíjel se dále i národ slovanský, jemuž dle všeho přičítati musíme uvedená již {{Prostrkaně|pole popelnicová}}. Největší časť těchto polí obsahuje i železo, a různé jednotlivosti ukazující na vlivy skythské, hallstattské. pak i gallské datují je z největší části dosti určitě do této doby. Obsah je však pravidlem chudý.

Zde s hlediska historického, zdálo by se, měla by končiti praehistorie '''E'''-py, s kulturního však hlediska můžeme konec doby předhistorické posunouti dobře až do doby přijetí křesťanství. Již za dob výbojů gallských a římských začíná do událostí evropských zasahovati účinně národ jiný, {{Prostrkaně|germanský}}. Tak v Čechách objevili se již v I. stol. př Kr. germanští Markomané, a brzy stal se střední Dunaj, právě jako na západě Rýn, dějištěm krutých bojů mezi říší římskou, již k pádu se chýlící vnitřním rozkladem, a mladým silným národem germanským, jenž se stále tlačil od severu na jih. Kruté ty boje trvaly několik století a skončily konečně pádem říše Západořímské r. 476, od kteréžto doby v po litické popředí '''E'''-py vstoupili Germané. Všude, kam vnikaly pluky germanské, objevuje se v životě a hmotné kultuře nový ráz, nové druhy zbraní, nové druhy šperků, nový princip ornamentační, ba leckde i nové písmo (runy). Nicméně tento nový ráz není vždy původu čistě germanského. Tak právě o novém slohu ornamentálním ukázalo se poslední dobou, že je původem středoasijský a že byl jen přejat od germanských Gothů, když sídlili nad Černým mořem v již. Rusku, a odtud, když Gothové ustupovali před návalem nových asijských výbojníků, Hunnů, roznesen byl dále do střední, záp. a sev. '''E'''-py. Zde, zejména ve Skandinavii dospěl sloh ten nejznamenitějšího místního rozkvětu v době Vikingů. Odtud sluje nový sloh, jenž se v '''E'''-pě objevuje nejčistěji asi od IV.—VIII. stol. po Kr., buď {{Prostrkaně|germanským}} nebo {{Prostrkaně|gothským}}, po starším názvu i {{Prostrkaně|merovejským}}. Pohřebiště rázu germanského skládají se z hrobů v řadách po způsobu i nyní obvyklém položených, v nichž leží těla pravidlem na znaku natažena se zbraněmi po boku a nádobou u hlavy nebo u nohou ({{Prostrkaně|řadové hroby německé}}). Šperky vedle originální výzdoby (proplétání pásků, fantastický zvěrný ornament) a řady nových tvarů (hl. u sponky), ukazují i některé nové zvláštnosti techniky, tak vykládání sklem a drahokamy (místo smaltem z doby gallské a římské), železo je vykládáno stříbrem (taušírováním nebo niellem a p.). Největší pohřebiště našla se v sev.-vých. Francii a v celém jižním Německu, dále jsou řidší (v Čechách u Podbaby, Libně, Vysočan); nejbohatší hrob jest na př. hrob franckého krále Childericha a jeho manželky, nalezený v Doornicku v Belgii. Řada bohatých pokladů téhož rázu našla se hlavně v Uhrách a Sedmihradech (Petreossa, Nagy Szent Miklos, Szilágy-Somlyó), pak i v Italii, Španělích a Rusku. I na Kavkáze je mnoho památek tohoto rázu.

Vedle Germanů zaujali však důležitou úlohu i {{Prostrkaně|Slované}}. Ne sice tak hlučně, ale za to tím houževnatěji šířili se ze své kolébky podněprovské již v dobách předešlých na jih a západ a v této době osadili celé nynější východní Německo na západ až za Labe k řece Sále, vnikli i do Bavor a do vých. Alp, osadili Uhry, kraje na Sávě a Drávě, a se dvou stran vnikli do Balkánu, hluboko, až do Řecka. Na východ a na sever rozšířili se až k jezeru Ilmenskému а k řece Volze a Oce, kde naráželi na houževnaté kmeny větve uraloaltajské. Kultura, původně jednotná, byla v této době u různých kmenů již zcela odlišena. Čechové v té době již v mnohém ohledu lišili se od Slovanů ruských. I z archaeologického hlediska hroby v Rusku liší se velmi v této době od hrobů Slovanů západních, zbraně i šperky mají tam ráz více orientální, zde je více pojítek s rázem hrobů germanských. V této době mnoho na Slovany působil obchod, který vedli Židé a Arabové z Asie přes Rusko do stř. '''E'''-py. Z charakteristik, které však provázejí slovanská naleziště od západu na jih a daleko na východ, sluší zde jmenovati aspoň dvě význačná: {{Prostrkaně|záušnice}}, kovové kroužky, které různým způsobem jsouce připevňovány, visely buď z pokrývky nebo z nějaké ozdoby hlavy po obou skráních, a {{Prostrkaně|nádoby na kole robené}} a zdobené kolkolem jednoduchou nebo několikanásobnou (vidličkou rytou) {{Prostrkaně|vlnicí}}. Záušnice mají pravidelně podobu jednoduchého otevřeného kroužku (nejčastěji jsou z bronzu zhotoveny), jehož jeden konec jest nejčastěji nazpět zahnut v kličku jednoduchou nebo dvojitou v podobě písmene '''S'''. Tento poslední tvar charakterisuje zejména hroby západoslovanské, nejvíce české. Vlnice na nádobách byla, jak se zdá, od Slovanů přejata z provinciální keramiky římské. O hmotných starožitnostech slovanských, o hrobech, hradištích, kolových stavbách atd. viz více pod heslem {{Prostrkaně|Slované}}. ''[[Autor:Lubor Niederle|Nle.]]''

== Dějiny == 
{{Prostrkaně|po stránce ethnické, politické i kulturní}}.


Jestliže samy staré archaeologické památky '''E'''-py jsou z veliké části výrobky národů, kteří až dosud obývají naši pevninu, a dokazují, že '''E.''' již v dobách předhistorických největší částí byla obývána předky nynějšího obyvatelstva, tož na úsvitě historie najisto '''E.''' většinou jest obydlena, jako nyní, národy {{Prostrkaně|indoevropskými}}, a pouze zbytky jiných národů jsou četnější než za dob našich. Také ovšem kulturní obraz tehdejších národů jest jiný než nyní a rovněž hranice mezi jednotlivými národy.

Původně byla oblast jazyků indoevropských v '''E'''-pě ještě daleko menší. Ještě na počátku historie sídlí {{Prostrkaně|Iberové}} po celém poloostrově Pyrenejském a sáhají až ke Garonně a Rhônu, obyvatelé Korsiky a Sardinie, a snad i někteří kmenové sicilští, jsou jejich příbuzní. Dnes poslední jich zbytky, Baskové, stěží uchraňují svou svéráznost. Na Rhôně sousedili s Ibery {{Prostrkaně|Ligurové}} obývající na pobřeží až k Pádu. Zajisté jsou to zbytky prastarého obyvatelstva dříve daleko rozšířeného. Jejich vzdělanost byla nizoučká a ustoupila i s jazykem nátlaku vyšší vzdělanosti sousedů, v nichž Ligurové zanikli. Mimo ně setkáváme se v Italii také s {{Prostrkaně|Etrusky}}, národem jistě na dobu svou vysoce vzdělaným, jenž dle dosavadního badání nenáležel k rodině indoevropské. Sídleli na jihovýchod od Ligurů. Tak tedy jihozápad Evropy měl ještě obyvatelstvo jiného jazyka. O částech sev.-záp. nevíme z těch dob nic určitého. Na sev.-vých. ještě o 1000 let později vidíme hranice neindoevropských kmenů {{Prostrkaně|uraloaltajských}} posunuty hluboko k jihu, odkud tlakem Indoevropanů slovanských ustupují stále k severu. Ale ještě nyní tam sídlí Čuchonci, Čudové, Karelové. Lapové, Samojedi, Syrjenové, Osťáci, Vogulové a uvnitř mezi Rusy roztroušeny jsou ostrovy Permjaků, Votjaků, Čeremisů, Tatarů, Čuvašů, Baškirů, Kirgizů a j.

{{Prostrkaně|Indoevropané}} za nejstarších histor. dob obývají v celé stř. '''E'''-pě od atlantského pobřeží Francie až do ruské stepi, k jihových. celý Balkánský poloostrov a vých i již. část Italie. Všecky známky vedou nás k úsudku, že původně sídleli v '''E'''-pě pouze na rovině ruské při Černém moři, a to již v dávných dobách předhistorických. Byly to kmeny pastevské s primitivními počátky orby. Podle toho byla i jejich vzdělanost, život a zejména jejich názory a mythologie. Žili primitivně v dobách, kdy v Asii byla v nejlepším rozkvětu osvěta říší semitských. Dolétala-li některá jiskra orientalské osvěty do '''E'''-py, došla k nim ovšem spíše, než ke kmenům bytujícím ještě dále na sever nebo na západ. Kmeny indoevropské mocí šířily se k záp. а k jihu a přenárodňovaly '''E'''-pu a sice, jak svědčí jazykozpyt souhlasně s archaeologií, již v pozdější době kamenné (neolithické). Toto zabrání '''E'''-py a přenárodnění jejího obyvatelstva na Indoevropany, v jejichž žilách pak ovšem smísila se krev různých kmenů, nestalo se jistě na ráz, ale v periodách více méně oddělených. Nově vzniklé kmeny indoevropské stávají se opět dobyvateli a šíří dále nový jazyk, mravy a zřízení. Při tom mísí se s cizími živly fysicky i v mluvě a přijímají cizí zvyky a řády. Vidíme, že při vší příbuznosti jednotlivé větve indoevropské vykazují i příliš četné rozdíly. Výklad rozdílů těch, jakož i celé rozšíření Indoevropanův po '''E'''-pě v době neolithu, všecky boje s původním obyvatelstvem jsou pro nás navždy skryty v šeré praehistorii. V '''E'''-pě vystupují na jeviště dějin národové mnohem později než na východě a ve stavu primitivnějším. Nejdříve Řekové, pak Italové, pak západní kraje, posléz severní. V rozvoji tomto patrně rozhoduje zeměpisný poměr k východu.

Východisko kulturní i politické historie '''E'''-py je poloostrov balkánský, kterýž i polohou svou i dějinami představuje '''E'''-pu v malém; zvláště vyniká tu nejjižnější jeho čásť. Na něm obývaly již za nejstarších známých časů kmeny indoevropské. Obyvatelstvo, jež sídlelo tam dříve, ať již sluli (dle logografie) Pelasgové nebo jinak, bylo vyhubeno nebo smísilo se s vítězi. Historie zná na Balkáně tři národnostní větve: na záp. při moři Jaderském {{Prostrkaně|Illyry}}, na vých. v krajích balkánských i nížině dunajské {{Prostrkaně|Thráky}}, na jihu {{Prostrkaně|Hellény}}. Mezi těmito a Illyry byli {{Prostrkaně|Epirové}}, snad Illyrům příbuzní; {{Prostrkaně|Thessalové}} byli přechodem od kmenů thráckých k řeckým. Všecky tyto větve, rozdělené na řadu menších kmenů, náležely k rodině indoevropské. Nevíme naprosto, kdy tito kmenové indoevropští osídlili kraje poloostrova, ale dojista před nimi tam sídleli obyvatelé jiní. Indoevropané násilím vnikli tam od sev., a ani moře v pochodu nepoložilo jim překážek. Osídlili i sousední končiny asijské na vých. i jihoitalské na západě. Historie soudí, že dřivé spíše asijští a egyptští kmenové tlačili se na ostrovy i pevninu řeckou, a to dle mnohých stop kulturních, jež po nich zůstaly. Asie také nemohla toho zapomenouti. Ale indoevropští Řekové ve starověku, přemohše tento tlak, sami učinili počátek expansivnosti '''E'''-py do Asie i Afriky.

V osvětě řecké shledáváme mnoho cizího kulturního majetku, ať již egyptského neb assyrského nebo foinického; i ze vzdálené Indie a Iránu prostřednictvím semitským k Řekům dostalo se dosti prvků cizí osvěty. Při živém styku Řecka s krajinami sousedními není to ku podivu; ale Řekové dovedli již samostatně pracovati, takže kultura řecká představuje se nám jako samostatná proti východní a pro '''E'''-pu je základem dalšího osvětového vývoje. Z politických událostí na osvětu řeckou měly vliv války perské (v V. stol. př. Kr.), týž vliv, jako později války křižácké na osvětu '''E'''-py vůbec; rozšíření říše Alexandrovy (ve IV. stol. př. Kr.) rozšířilo zároveň i osvětu řeckou. Vítězství římské říše upevnilo ji v částech východních. Doba athénská, doba alexandrinská a doba byzantská jsou 3 hlavní periody kulturních dějin řeckých. Úvodem k nim je {{Prostrkaně|doba héróův}}, jejichž střediska jsou roztroušena v různých končinách vlastí řeckých.

Jednotného Řecka pod vládou řeckou nikdy nebylo. To plynulo již z povahy jeho půdy. Teprve cizí podmanitelé sloučili kmeny řecké v jediný celek. Politické útvary byly různé, a vystřídaly se v dějinách řeckých všeliké jejich druhy. Krajní protivy tvořily Sparta se svým formálním královstvím a skutečnou oligarchií Spartanů nad perioiky a helóty a pak s vládou pěti eforů — a Athény, kde střídaly se různé ústavy a kde demokracie vždy velmi mnoho platila. K osvětě řecké přispěli různí kmenové nestejně. Nejvíce tu vynikli Iónové a mezi nimi Athény rázem osvěty i ve vědě i v umění, snahou po úměrnosti, po harmonii a pěstěním praktické stránky života. Poměry životní a společenské do velké míry vůbec upravily se dle vzoru foinického. Též počátky {{Prostrkaně|vědy}} své a písmo děkují Řekové svým foinickým učitelům. Co ve védě sami vytvořili, jest jmenovitě filosofie, jež zasáhla mocně i v upravení poměrů společenských nejen řeckých, ale později i křesťanských a evropských vůbec. Více než ve vědě vynikli Řekové v {{Prostrkaně|umění}}, z kteréhož zejména umění literní a plastické stalo se vzorem i věkům pozdějším. V plastickém umění není druhu, ve kterém by se byli nevyznamenali. I v architektuře, zvláště pak sochařství, však i v drobném umění: hrnčířství, v mosaice, v rytectví, ve všem byli mistry a všude jednoduchost, harmonie jest vynikající předností jejich děl. Co do umění literního vynikli ve všech druzích básnictví. Epos homérovské jest dosud nejen nejstarším, ale i jedním z nejkrásnějších památek v literární historii '''E'''-py, tragédie řecké dosud nebyly předstiženy. Avšak také jejich odborné literatury a jmenovitě dějepisu velmi si vážiti musíme, a počátky všech věd hledáme, pokud '''E'''-py se týče, v Řecku. Náboženství řecké se měnilo. S počátku bylo rázu téhož, jako u ostatních národů indoevropských, náboženstvím lidu pastýřského a zemědělského, a do náboženství tohoto dostávaly se prvky orientální. Vzdělané třídy počaly filosofovati, názory o podstatě světa, o jeho počátcích a příčinách, se prohlubovaly, poznávání přírody rostlo i obchodem do krajin vzdálených, a vzrůstala filosofie, jež nemohla ostati bez vlivu na náboženství národa. Nejpřednější jejich myslitelé: Sókratés, Platón a Aristotelés vypěstili filosofii ducha a morálku, kterýmiž naukami Řekové daleko vynikli nad současné národy jiné a pojistili si vliv na další rozvoj všeho myšlení evropského.

Kultura řecká rozvíjela se nejen v Řecku samém, ale i v četných osadách maloasijských, na pobřeží thráckém, černomořském, na četných ostrovech kolem Řecka a v již. Italii a skrze osadníky šířila se i ke kmenům neřeckým a nejvíce ovšem ke kmenům na polo příbuzným, t. thráckým a illyrským na Balkáně. Nejvíce vynikajícím thráckým kmenem na polo pořečtěným byli {{Prostrkaně|Makedoňané}}, kteří upevnivše svou říši, vystoupili na jeviště, podmanili si (r. 338 př. Kr.) Řecko a pod Alexandrem Velikým šířili moc svou na vých. do Asie a na jih do Egypta, založili světovou veleříši a při tom přijavše sami úplně řeckou osvětu, šířili tuto také po všech končinách své rozsáhlé moci. Z ostatních kmenů thráckých známi jsou Odryssové, Getové, Triballové, Dakové a j. Státní forma se ovšem tím změnila, vznikla monarchie a vojenský stát, čímž s cizími zeměmi rozšířilo se vzdělání na větší vrstvy; za to hloubky již se nedostávalo. Athény, které byly až dosud střediskem osvěty řecké, musily postoupiti své předáctví Alexandrii v Egyptě; řecká osvěta, jež dosud za hlavní cíl měla jednoduchost a soulad a proto hlavně v umění a morálce, v historii a filosofii vynikla, nyní přeměnila se tím, že exaktní věda (mathematika, fysika, geografie, astronomie, grammatika) zaujala místo nejpřednější. Originálnost zmizela i z vědy i z umění. Z poesie pak bukolská lyrika rozkvetla. Za to množily se kommentáře, do filosofie vnikly prvky orientálské a přeměnily ji v platonismus. Později přišla křesťanská theologie, spor o dogmata a příroda egyptská doplnila tyto cizí vlivy, a na místo svobodného badání a jasného myšlení nastoupil mysticismus.

Byzantská doba řecké osvěty náleží již historii křesťanské. O vlivu mohutnosti osvěty řecké svědectví vydávají doby pozdější, kdy idee a mravy římské byly po vzoru řeckém, a ještě později, kdy táž osvěta porušila jednotu říše, ve středověku byla základem opposice proti soustavě tehdejší a zvítězila. Za renaissance obnovil se jí klassický duch, a ona stala se základem vzdělanosti moderní.

Po Řecku nejdříve vystupuje v historii Italie, jejíž politický i kulturní rozvoj a také národnostní poměry jsou jiné než v Řecku. Za nejstarších nám známých dob neobývají v Italii kmenové tak příbuzného jazyka, jako bylo v Řecku. Indoevropany sice nalézáme již v Italii jižní i střední, a snad i na Sicilii někteří kmenové náleželi k této čeledi. Příchod Indoevropanů udál se v Italii jistě později než v Řecku, a také nátlaku jejich dřívější obyvatelé lépe odolali. Z původního obyvatelstva nejdéle zachovali se {{Prostrkaně|Ligurové}} v sev.-záp Italii podél pobřeží. O {{Prostrkaně|Etruscích}} těžko jest říci, jsou-li zbytkem nějakého staršího evropského obyvatelstva a v Italii snad již dříve usedlí, nebo kmenem teprve později přistěhovalým, najisto však jsou kmenem neindoevropským, a co zvláště vytknouti sluší, kmenem, který nad současné ostatní kmeny italské kulturně vynikl a ve všem jevil se zvláště rázovitým. Střední a jižní Italie měla obyvatelstvo indoevropské, rozpadající se na četné kmeny, jež ovšem shrnouti lze v několik větví, jako jsou větev {{Prostrkaně|latinská}} v okolí Říma, {{Prostrkaně|umberská}} na sev.-vých. od latinské, {{Prostrkaně|samnitská}} jihových. od latinské; zvláště zajímava je větev četných kmenů na jihozápadě, zvláště tím, že dospěla k sloučení kmenů těchto společným spisovným jazykem oskičtinou řečeným. Dále různé illyrské kmeny na jihovýchodě, z nichž nejznámější jsou Japygové a Messapiové. Také na sev.-vých. pobřeží v provincii nyní benátské sídlil illyrský kmen Venetů. Na Sicilii byly kmeny punské, indoevropské (Sikani?), jiné snad zase příbuzné s Ibery; na Sardinii a Korsice byly většinou kmeny iberské. Mimo staré osady foinické záhy Řekové poseli pobřeží italské jmenovitě jižní četnými osadami, z nichž šířila se osvěta řecká mezi obyvatelstvo italské.

Italie a Sicilie se svou podélnou podobou, po celé téměř šířce Středozemního moře jednotná, neroztříštěná, bez zálivů (zejména na východě), prostoupená jediným řetězem horským, byla již přírodou určena k jinému vývoji než Řecko. Ona musila se politicky spojití v jednotný celek a našla vládu svou v Římanech. Bohatá příroda její vábila od pradávna člověka k přebývání. Od nepaměti byla hojně zalidněna a při tom přece nebyla příroda tato umrtvující; člověk přece byl nucen k práci, k zemědělství, jež vždy zůstalo prvním zaměstnáním Říma, i později, kdy vládl světem. Římané byli kmen latinský a splynuvše se Sabiny, stali se kmenem panujícím záhy nad všemi Sabiny a brzy nad celou Italií. Tři věci je vyznačují: zemědělství, válečnictví a právnictví. Jejich statek rostl a s ním stát. Rostl do nekonečna a měl to za své poslání. Pod zákony jeho spojili se nejrůznější kmenové. Náboženství mělo hlavně ráz praktický. Pověrečnost ovšem byla veliká a z toho vyvíjelo se augurství. Oproti Řekům nemají kultu héróův, historie božských rodů, kosmogenie, aniž filosofie; mythy jejich jsou chudé a vnější kultus věcí hlavní. Do původních názorů a do kultu dostaly se záhy cizí prvky: etruské, semitské a jiné, protože Římané rádi přijímali bohy podmaněných kmenů do své náboženské soustavy. Jakmile dobyli Římané Italie, přemohli záhy Karthago, stali se pány Středozemního moře a na západ Hispanie; i na východě Řecko, Asie nenáhle přecházely v jejich panství. Řím stal se hlavou velikého světa, a s mocí římskou šířila se římská osvěta. Řím uniformoval, stíral zvláštnosti různých národů. V tomto sloučení různých kmenů bylo mnoho dobrého, ale také vady: neboť v provinciích, jež dlouho žily pod vlivem Říma, málo bylo aktivnosti v pozdějších dějinách. V době těchto velikých výbojů vypěstil Řím své zákonodárství, na základě řecké kultury vypěstil i vědu i umění, zejména architektonické. Všechen život římský však následkem nesmírné moci a bohatství zachvátil veliký luxus a vše, co s ním souvisí, porušenost mravů a osvěta více raffinovaná než hluboká. Následek toho byly neutěšené poměry sociální, jež ve vzpourách otřásaly často základy říše. Ohromná velmoc s neutěšenými poměry vnitřními potřebovala pána a našla jej v císaři. Ale dlouhý právnický vývoj nedal se změniti. Řím za císařství zachovával kult republiky, nebylo nástupnického zákona, a z toho vznikly rozbroje, nepořádky, a svět římský v nich sestárnul. Čekal omládnutí. Ovšem nemohl ho dosíci ani politickou revolucí, která mohla přivésti jiné lidi, ale nikoliv jinou vládu. Byl také příliš zvyklý starým řádům. Omládnutí dostalo se mu křesťanstvím, náboženstvím, jež rozeznalo Boha od císaře a malomocný pozemský svět od světa jiného proti názoru dříve pohanskému, a které konečně popřelo věčnost světa a tím i trvání říše. Ještě jiný udaj je důležit. Řím vzdělal se řeckou osvětou, upravil si ji pro své poměry a takto změněnou šířil do podmaněných provincií. Řecká osvěta založila řecký svět, který však byl roztříštěn, neboť nebylo řecké říše. Avšak římský svět byl spolu s římskou říší. Řím také spojil kmeny vypěstěné řecko-římskou kulturou a oblasti této kultury uhájil proti návalu severních méně vzdělaných kmenů. Však čeho nedovedl, bylo přepracovati ve staré oblasti řecké osvěty tuto na římskou. Západ a východ osvětou svou se lišily. Východ zůstával stále řeckým, západ byl římský, a různost osvětová způsobila rozklad politický: říše se rozdělila, a ve východní polovici její stalo se Byzantion sídlem nejen východních císařů, ale i střediskem řecké osvěty, která ovšem také se měnila a jíž nastala perioda nová — byzantská.

Dobu přechodu od starověku ke středověku charakterisují tři věci: uvnitř zápas pohanství s křesťanstvím a konečné tohoto vítězství, vně zápas s novými národy a posunutí jeviště dějin do krajin dosud neznámých. Boje s novými národy počínají vlastně již 100 let př. Kr. (vpád Cimbrův a Teutonů), posunutí jeviště stalo se půl stol. př. Kr. podmaněním Gallie skrze Jul. Caesara. Křesťanství počíná za prvního císaře, takže císařství římské a opuštěná forma republikánská jsou současné počátky rozvratu. Když Ježíš Kristus skončil božské své poslání smrtí na kříži a obec jeho vyznavačů měla v Štěpánu prvního mučenníka, přišel apoštol Pavel, setřel s křesťanství národní omezení židovské, dal mu základy vzaté z řecké filosofie a šířil je po národech pohanských; přišli sv. Otcové Klemens, Origenes, Tertullián a prohloubili je po stránce dogmatické. Nauky křesťanské příčily se řádu moci světské; nastal spor a pronásledování. Avšak církev se zmohla a zvítězila. Konstantin Veliký r. 323 prohlásil křesťanství za náboženství státní, církev byla osvobozena. Přestalo pronásledování se strany světské, ale církev sama nyní stala se pronásledovatelkou. O různých naukách křesťanských byly spory, a různá mínění byla stejno právní. Avšak r. 325 na sněmu Nicejském byla stanovena dogmata, která se stala jedině platnými, a všecka jiná učení (arianismus, manicheismus) stala se kacířstvím. Orthodoxii pak hájil Jeronym, Augustin a j. Se strany pohanské stal se ještě poslední pokus zápasu Juliánem Apostatou, ale nadarmo. Křesťanství zvítězilo, ač změnilo organisaci svou. Pronásledovaní křesťané byli zorganisováni po způsobu republikánském, vítězní upravili se po vzoru monarchickém, vznikla hierarchie s jedinou hlavou. Hierarchie císařství přeměnila se v hierarchii církevní. Papež stal se duchovním Augustem, církev obdržela po pronásledování od říše bohatství, privilegia a svůj vzor. Církev také přejala poslání dřívějšího pohanského Říma. Mezi tím, co rozervaná říše ustupovala četným malým kmenům a zemím, církev slučuje, stírá dále rozdíly národnostní, pokračuje v universálnosti a poskytuje společnou velikou vlasť. Dříve dobýval Řím, později Řím klesá, ale dobývá církev. Poslání světové za změněných poměrů politických nemohli již prováděti vyžilí Římané, ale křesťanství přešlo k dosavadním barbarům, pokřtili se Gotové, Vandalové, Gepidi, Frankové, Bulhaři, Alamani, Longobardi, Avaři, Chazarové, Bavoři, Hessové, Durynci, Uhři, Pečenězi atd , a tito šířili křesťanství a jeho osvětu. Vznikla nová literatura, nová historie, nová filosofie, nové způsoby života. Proto prohlášení křesťanství za náboženství státní jest jedním z nejvýznamnějších skutků v době převratu, a jím vlastně formálně končí poslání Říma a také starověku.

Nátlak na říši římskou od kmenů dosud barbarských dál se od severu a východu. Různost národní vešla tu v boj s assimilačním dílem římským. A byli to jednak příbuzní národové indoevropští, jednak kmenové uraloaltajští, kteří naléhali v '''E'''-pě na stát a oblasť kultury řecko-římské. Z indoevropských kmenů byli to Keltové, Germani a Slované.

{{Prostrkaně|Keltové}} nejdále ze všech Indoevropanů na západ pronikli a nejdříve zalidňovali '''E'''-pu mimo hranice původní vlasti V Gallii a Hispanii srazili se se staršími Ibery a jednak částečně je zatlačili, jednak smísili se s nimi v nové kmeny: Keltibery, Hispany, Gally v nynější Francii a sev. Italii a Brity v Britannii; mimo to osadili kraje nyní jihoněmecké, poříčí Dunaje, Čechy (Bojové), a jednotlivé kmeny byly dosti daleko na východě, jak svědčí stopy po jejich osvětě. Tyto jednotlivé menší útržky ovšem časem zanikly. Původně nelišili se nijak od ostatních Indoevropanů, ale časem vypěstili svou zvláštní vzdělanost, čehož příčinu hledati sluší předně v přírodních poměrech nových vlastí, velmi rozdílných od dřívějších, za druhé ve smíšení s jinými kmeny podrobenými a s jejich kulturou, a konečně i styk se sousedními kulturními kmeny byl větší, než u Germanů a Slovanů. Galličtí Keltové byli po vítězství Caesarově záhy pořímaněni a čistí udrželi se pak jen v Britannii, nejdéle ve Walesu, v Cornwallisu, v Skotsku a na ostrově Hybernském, ve Francii hlavně v Bretagni. Jejich náboženství jest příbuzné germanskému; zvláštní jest jejich uzavřený stav kněžský (druidové) k vypěstění tajných nauk a tajného kultu. Plastické umění Keltů bylo zajisté znamenité, jak svědčí četné památky. Pěstováno bylo též hornictví, práce kovem, průmysl i orba. Zřízení bylo aristokratické, poesie kvetla znamenitě (bardové). Jazyk jest nejpříbuznější jazykům staroitalským.

{{Prostrkaně|Germani}} byli sousedy Keltů na severovýchodní straně mezi Rýnem a Mohanem a sahali až za Odru, v V. století jen až k Sále а k Labi, byvše vytlačeni kmeny slovanskými, a mimo to zabírali vedle poloostrova Jutského též jižní části Skandinavie. Po tažení Cimbrů a Teutonů rozšířilo se jejich působiště i přes Rýn na západ i přes Dunaj na jih. Byla to celá řada různých kmenů bez společného svazku, jedině příbuzných jazykem, mravem a názory. Byli mezi nimi svobodní pánové i svobodní bojovníci, vedle toho poddaní a otroci. Kraj měl svého soudce (''graf''), a soudcové tito jsou základem pozdější šlechty. Celý kmen volil si vévodu k boji. Jednotliví vévodové ovšem pak usilovali, aby panství jejich bylo dědičným. Absolutismus nebyl nikde. Celý kmen rozhodoval o zákoně, vládě a válce. Menší shromáždění (''thing'') bylo shromáždění soudců. Jako ostatní Indoevropané byli Germani hlavně pastevci a lovci, zemědělství a průmysl byly u nich nepatrné, kultura nízká; za to však bohaty jsou pověsti jejich a báje, zpěvy o hrdinách a bozích; v jejich mythech je plno poesie, a v jejich náboženství vidíme původní ještě rysy indoevropské, jaké vypěstil lid neustále žijící v přírodě, jejíž úkazy ctil a básnicky si vykládal. Mají báje o vzniku světa i jeho zániku; veškerá příroda je plna božských bytostí. Ctí hvězdy i zvířata, háje, stromy, mají báje o obřích, trpaslících a vílách, mají oběti a pouti, čarují, hádají, ale za to nemají žádných dogmat, žádného zvláštního kněžstva, žádného obecně platného kultu. — Nejdále k jihozápadu sídlili z nich Svévové, bojovný to spolek různých kmenů, jenž nenáhle pronikl až do zemí mezi Mohanem, horním Rýnem a Alpami; k nim náleželi Markomané, Hermunduři, Burgundové a j., na sever od nich mezi Rýnem a Labem byli Sigambrové, Batavové, Frísové, Marsové, Chaukové, Cheruskové, Chattové. Ve III. stol. na místě jednotlivých drobných kmenů nastupují větší celky. Tak Alamani na horním, Frankové na středním a dolním Rýnu, Sasové po obou stranách Vesery, na jih od těchto Durynci a nejvýchodněji Gotové, jejichž výpravy a moc sahaly až k Dunaji а k Černému moři. Jazykozpyt dělí Germany na 3 větve, a to na východní (Gotové), severní (Skandinavci a Dánové) a západní (ostatní).

Germani tlačili se k jihozápadu. Známy jsou boje s Cimbry a Teutony nebo Markomanská válka v II. stol. po Kr. Hlavní nátlak však nastal, když Hunnové, mongolští kočovníci ze stepí asijských, přes Ural vtrhli do '''E'''-py a porazivše Alany podmanili i Ostrogoty. Visigoti ustoupili do Karpat a z části usadili se v Moesii, kdež císař Valens jim vykázal sídla. Tato čásť Visigotů byla pokřtěna, a do jazyka jejich biskup Ulfilas přeložil bibli, kterýž překlad jest nejstarší památkou germanskou. Visigoti v Moesii vedli mnohé boje s Východním císařstvím římským, a roty jejich bylo viděli i v Italii, kdež dávali se však také najímali za žoldnéře římské. Později byla jim vykázána Illyrie, avšak ani tam neostali. Vtrhli pod Alarichem do Italie, do Gallie a Hispanie, kdež založili trvalou mocnou říši na počátku V. stol. Kmenem Visigotským byli také Vandalové, kteří i v Italii, v Hispanii a v sev. Africe pokusili se upevniti své panství, ale nikde se neudrželi a zmizeli v přemoženém obyvatelstvu, takže zůstala po nich pouze pověst. Při této slabosti Říma přirozeně těžce hájily se jednotlivé provincie, a jmenovitě Gallie upadla v moc Burgundů, Franků a Alamanů; Britannie zmocnili se Anglové a Sasové i založili 7 říší (heptarchie), a Keltové ustoupili do krajin horských. Obecný úpadek Římské říše povzbudil Attilu, panovníka Hunnů, že s hordami svými, s podmaněnými kmeny germanskými a slovanskými vypravil se s ohromnou mocí proti Římu a zkázou hrozil vší osvětě, ale nezvítězil; po jeho smrti Germané osvobodili se od hunnského jha. Za to Italie byla v područí vojenských zástupců germanských, z nichž Odoaker i formálně sesadil Romula Augustula, posledního císaře říše západořímské. Později Theodorich vypravil se s Ostrogoty z Pannonie do Italie, založil velikou říši ostrogotskou, jež sahala až k Dunaji, ale ani tato říše se neudržela. Římané uznávali za panovníka svého císaře byzantského, východořímského, a vskutku podařilo se tomuto podmanili ještě jednou Italii a proměnili ji v provincii císařskou. Ale záhy jiný kmen germanský, Longobardové, zmocnili se sev. Italie, již odňali panství římskému. Tím končí se zápasy Germanů s římským světem, a nyní můžeme přehlédnouti výsledek.

Na císařství římské vrhaly se zástupy polovzdělaných Germanů, vítězily, ale nezmohly ani Italii ani Byzantion. Když nemohly římskou říši překonati, chtěly býti do ní přijaty. To mohlo se státi jen církví, a pohanští Germané stávají se křesťany. Mezi Římany tvoří vojenskou kastu, jakousi šlechtu, avšak nerovnají se vzdělaností podmaněným, zaměňují s nimi jazyk, pořímští se, a vzniká z Římanů italských a směsice kmenů germánských, hlavně Ostrogotů a Longobardů, pořímštěný kmen novoitalský; v Hispanii ze směsice pořímštěných Keltiberů a později přišlých a opět pořímštěných Visigotů kmen španělský a portugalský a v Gallii z pořímštěných Keltiberů a Keltů a z později pořímštěných Alamanů, Franků a Burgundů nové kmeny provençalský a francouzský. Nejdéle drží se rázovitost germánská právě u Franků, kteří vládli i pořímštěné Neustrii a zachované germanské Austrasii a byli nejmocnějším ze všech kmenů germanských. Po mnoha vnitřních rozporech stal se vladařem bývalý majordomus; Austrasie, Neustrie i Burgund slučují se pod vládou jedinou, v čele jejich pak jest pořímštěná Austrasie. Frankové tvořili přechod od světa římského k barbarskému a dobře hodili se církevnímu poslání. Šířili církev, ale nedovedli sami zeměmi vládnouti. Germanské nepořímštěné části staly se samostatnými, a vznikly samostatné křesťanské germanské státy. Od VI. stol. panství na Rýnu a za Rýmem jest dobyvačné, vznikají opět provincie římské, totiž křesťanské, kdež zástupci dobyvačných papežů jsou biskupové. Hlavní jeviště dějin jest tedy mimo Řím na Rýně, z části pak v jižní Hispánii, ale dějiny tyto vyvíjejí se pod vlivem papežským. Avšak v samém sousedství svém má papež nepříznivé moci: panství Byzantské a panství Lombardské. Frankové, kteří jsou jeho bojovníky, musí odstraniti toto zlo, a odstranění to stalo se formálně obnovou císařství (r. 800). Vlastně ze starověku zachoval se jediný císař římský, t. j. byzantský; Řím obnovil si své staré právo a zvolil také jediného císaře. Jsou tedy opět dva římští císařové, a říše jejich spolu s Anglií tvořily křesťanský svět. Proti nim na východě a jihu byl společný nepřítel nově vzniklý, totiž islám, proti němuž se musili brániti; za to na sev. východě byli méně vzdělaní pohané, a proti těm postupovalo se výbojně. Výboje tyto činili Germané a zakládali na rozhraní proti východu výbojné marky.

R. 800 pak, kdy Karlem Velikým obnoveno bylo císařství římské, jehož duchovní těžisko i na dále sice v Římě zůstalo, ale těžisko politické posunuto bylo na sever, a kde vůdčí úlohu neměli ani Římané ani kmeny pořímštěné, nýbrž čisté, zachované kmeny germanské, končí doba převratů, doba, jež jen starou kulturu ničila a nové netvořila, a nastává doba nová, kdy z trosek starověké vzdělanosti a z kulturních prvků nově příchozích kmenů a z nových poměrů vyrůstá nová osvěta, osvěta středověká. Jestliže starověk představoval klassičnost v umění, v názorech polytheismus, představuje středověk monotheism bez klassičnosti. V badání panuje více fantasie než uvažování, v životě více blouznivý cit než praktičnost; sytá smyslnost pojí se s přemrštěným idealisováním, zákonitost je porušena pěstním právem, zastavené stěhování národů zanechává stopy v mysli, člověk středověký je těkavý, pomíjí skutečnost a blouzní o nekonečnosti. Ve zřízení veřejném převládla soustava lenní. Nástupnictví v rodinách panovnických se víc a více upevňovalo. Panovníci, aby cíle svého dosáhli, snažili se pojistiti si věrnou družinu, udělovali za věrné služby čásť panství svého na doživotí v léno a skýtali manům všelikých výhod. Totéž činili bohatší páni. Pro výhody ty zchudlí šlechtici dávali se v služby mocnějších a při tom zboží své právně uznávali za majetek pouze propůjčený, za léno. Mezi tím také církev se upravovala, nabývala statků vezdejších. Biskupové stali se vladaři. Její vůdčí myšlénkou bylo, sloučiti všecky národy v jediný kulturní celek pod štítem církve. Odtud boj proti všem nepřátelům této myšlénky, boj proti severovýchodu '''E'''-py, který zůstal pohanským.

Severovýchod '''E'''-py byl obydlen další větví indoevropských národů, národy slovanskými. Ve IV. a V. století rozmohli se a postoupili až k Šumavě, k Sále a Labi. V IX. stol. počíná na Labi proti nim boj, pod heslem pokřtění, posunuje se hranice křesťansko-germanského panství stále víc a více k východu, a jednotliví kmenové se poněmčují. Polsko však a Čechy pokřtí se dříve, než propadnou panství germanskému; nabudou tím práva života a zachrání se. Totéž učiní i uraloasijští Uhři, a záplava germanská na těchto stranách je, nikoliv ovšem bez zápasů, zadržána, avšak podél Baltického moře šířila se dále. Slované, s kterými se tuto setkáváme, vyskytují se nejprve na jevišti nám známém v VI. stol. v zápasech o říši východořímskou. Osadili Pannonii a větší díl poloostrova balkánského. Nejmocnější byli v VI. st. až IX. stol., kdy sahali až k Labi, do zemí alpských, zabírali celé Uhry a větší díl Balkánu. Tam poslovanštili se i Bulhaři, původně kmen hunnský. V osvětě slovanské vyniká poesie, dále orba. V zřízení je úsilí po samostatnosti rodiny, obce. Rozdrobenost byla význačným znakem. Rozdělují se z pravidla na 3 větve: jižní (Bulhaři, Srbové, Hrvati, Slovinci, pannonští Slované), západní (Čechové, Polabští Slované s Lužičany, Poláci a příb.), a východní (kmeny běloruské, velkoruské a maloruské). Se Slovany jest úzce příbuzná jiná větev indoevropská, k níž náležejí staří Prusové, Litevci a Lotyši. Jejich jazyk je ze všech evropských nejstarobylejšího rázu, jejich osvěta nejméně pokročilou; jsou ze všech nejbližší původním Indoevropanům. Pokřtění provedla u Slovanů říše východní, zejména bratří sv. Cyrill a Methoděj v IX. stol. Ale při slabosti byzantské říše nelze se diviti, že čásť jich (Čechové, Poláci, Slovinci, Hrvati) podlehla spíše kulturnímu vlivu západnímu, mocnějšímu i bližšímu, a nastoupila tím jiný rozvoj osvětový než ostatní Slované.

{{Konec formy}}

[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)]

[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:43840620-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Přehledná geologická mapa Evropy.]</text>
      <sha1>8e8cl81lc3pu2cq0wf8msv9vwlln4dp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/70</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99792</id>
    <revision>
      <id>344796</id>
      <timestamp>2026-10-14T13:43:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „Květná neděle. {{Forma|proza}} Ze svěcených jivových, klokočových neb tisových proutkův udělají hospodáři tři křižky a nesou je po obědě každý na své pole, kdež je zarazí, řkouce: &lt;poem&gt; Bůh otec, syn a duch svatý poželnej mé pole osaty! &lt;/poem&gt; {{Konec formy}} Škaredá středa. {{Forma|proza}} Jak mile jsou pašije skončeny, vyběhnou chlapci z kostela a klapajice i řehtajice honí po vsi Jidáše, začež od možněj…“</comment>
      <origin>344796</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2471" sha1="fqkus9b6y8b1ugzpz1pvn2m3481iowp" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Květná neděle.
{{Forma|proza}}
Ze svěcených jivových, klokočových neb tisových proutkův udělají hospodáři tři křižky a nesou je po obědě každý na své pole, kdež je
zarazí, řkouce:
&lt;poem&gt;
Bůh otec, syn a duch svatý
poželnej mé pole osaty!
&lt;/poem&gt;
{{Konec formy}}
Škaredá středa.
{{Forma|proza}}
Jak mile jsou pašije skončeny, vyběhnou chlapci z kostela a klapajice i řehtajice honí po vsi Jidáše, začež od možnějších obyvatelů dárky dostávají. Při honění plným hrdlem vyvolávají takto:
&lt;poem&gt;
Jidáši co's učinil,
že's pána Krista Židům zradil?
musíš za to v pekle býti,
s čertem ďáblem přebývati.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Ze staršiho rukopisu.

Aneb:&lt;/small&gt;
&lt;poem&gt;
O Jidáši nevěrný!
co jsi učinil,
že's svého mistra
Židům prozradil?
musíš za to
šlapat bláto,
co nejvíce
do čepice.
My Jidáše honíme,
klekání zvoníme;
Kyrie eleyson.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Chrudimska&lt;/small&gt;
Toto místem opakují také v Zelený čtvrtek a na Velký pátek.
{{Konec formy}}

Zelený čtvrtek.
{{Forma|proza}}
Toho dne vyhánějí ze stavení blechy; šlehajice svěceným klokočovým proutkem po posteli a po podlaze at ke dveřím, říkají:
&lt;poem&gt;
Ven hosti
bez kosti!
&lt;/poem&gt;
{{Konec formy}}
Velký pátek,
{{Forma|proza}}
Před východem slunce klekajíce v zahradách pod ovocnými stromy, říkají: 
&lt;poem&gt;
Modlím se tobě,
strome zelený!
at tebe pán Bůh
dobrým odmění!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;
Také vycházejí před východem slunce pod širé nebe, do zahrady, na pole a p., a kleknouce holýma kolenama na trávnik, říkají takto:
&lt;poem&gt;
Ráno, ráno, raníčko,
dřív než vyšlo sluníčko,
Židé pána Ježíše jali.
On se třás, oni se ho ptali:
Pane, máš-li zimici ?
&quot;Nemám, aniž míti bude,
kdo na mou smrt pamatovat bude.“

&lt;small&gt;Aneb.&lt;/small&gt;

Na Velký pátek
pán Kristus měl sňatek.
Pán Kristus svůj kříž nese,
až se celej pod ním třese.
Pilát se ho plá: „Pane! zima-li?“
Pán Ježíš odpovídá:
Mně zima není, ani nebude.“
Kdo ty slova řikati bude,
ten zimnici miti nebude.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka a z Prachenska. Brov. Suš. 760.&lt;/poem&gt;

Téhož dne při řehtání aneb klapání na klapačky v některých místech děti zpívají:
&lt;poem&gt;
Židi nevěrní,
jako psi černí,
kopali jámu
Ježiši pánu,
aby ho jali,
ukřižovali,
na Velký pátek
do hrobu dali,
v Bílou sobotu
zas vykopali
&lt;/poem&gt;
&lt;sla..&gt;Z Boleslavska.&lt;/small&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fqkus9b6y8b1ugzpz1pvn2m3481iowp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/71</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99793</id>
    <revision>
      <id>344797</id>
      <timestamp>2026-10-14T13:46:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Problematické */</comment>
      <origin>344797</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1820" sha1="sunvtimag7b4pm8fxyykluht5hccilk" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;2&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Pašljový týden. Pomlázka.
Velký Pátek deštivý
dělá rok žíznivý.
Jest-li že na boží broby prší,
sucho úrodu poruší.
Suchý půst,
úrodný rok.
Bilá sobota.
O půl noci s Velkého pátku na
sobotu běhávají hospodáři po za-
bradách a povřistem obvazují stro-
my, volajíce:
Obouvejte se, stromy,
bude zejtra mráz:
nebudete-li se obouvati,
posekáme vás.
Velikonoc.
V pondělí velikonoční chodí chlapci
a na to v úterý děvčata dům od do-
mu s pomlázkou. Pomlázka chlape-
cká bývá obyčejně z osmi vrbových
proutků zpletena nebo ztočena, děv-
čata pak mívají pouhý proutek, staż-
kami a strakatými klacky ozdobený.
Přijdouce do domu a zpívajíce, točí
dle taktu písně přitom pomlázkou.
Hody, body
1.
do Provody!
dejte vajíčko malovany,
nedáte-li malovany,
aspoň mi dejte bíly,
slepička vám snese jiny
v komoře v koutku
na zeleným proutku,
Z Hradecka. Počink se také takto:
První hody
do Provody!
červeny vejce;
nedáte-li cerveny,
dejte aspoň bily atd.
61
Červených vaject
červených vajec!
nedáte-li červeny,
dejle bíly,
slepička vám nanese jiny
za kamny v koutku
na vrbovým proutka,
Proutek vohnoutek,
sedí na něm zlatej kohoutek.
Z Rakovnicka
2.
Proutek se ohýbá,
slepička kokrhá:
chytte mi to slepičku,
koupíme za ni čepičku:
tu čepička pénu,
on dá za ni krávu ;
tu krávu hraběnce,
ona dá za ni na věnce.
Paní jde a louky,
nese misku mouky;
bade-li ji maličko,
ještě nám přidá vajíčko.
3.
O srdce jediný!
propak se čas:
dejte mi vajíčko,
síc přijda zos;
červeny nebo bíly,
však vám zas slepička
snese jiny,
za kemny v koutečku
na zlatým proutečku,
pěkny bíly.
Z Hradecka.
Slepička běhá po dvoře,
vajíčko se kouli v komoře;
dejte ji piti,
at vám neuleti;
gized by Google
Digitized&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>sunvtimag7b4pm8fxyykluht5hccilk</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344802</id>
      <parentid>344797</parentid>
      <timestamp>2026-10-14T18:08:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Nebylo zkontrolováno */</comment>
      <origin>344802</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1987" sha1="egzix8fn9z7cnwfjc3cgw99rjimlt0b" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;poem&gt;
Velký Pátek deštivý
dělá rok žíznivý.
{{Oddělovač}}
Jest-li že na boží hroby prší,
sucho úrodu poruší.
{{Oddělovač}}
Suchý půst,
úrodný rok.
&lt;/poem&gt;
;Bilá sobota.
O půl noci s Velkého pátku na sobotu běhávají hospodáři po zahradách a povříslem obvazují stromy, volajíce:
&lt;poem&gt;
Obouvejte se, stromy,
bude zejtra mráz:
nebudete-li se obouvati,
posekáme vás.
&lt;/poem&gt;
;Velikonoc.
V pondělí velikonoční chodí chlapci a na to v úterý děvčata dům od domu s pomlázkou. Pomlázka chlapecká bývá obyčejně z osmi vrbových proutků zpletena nebo ztočena, děvčata pak mívají pouhý proutek, stužkami a strakatými klůcky ozdobený. Přijdouce do domu a zpívajíce, točí
dle taktu písně přitom pomlázkou. 
==1.==
&lt;poem&gt;
Hody, hody
do Provody!
dejte vajíčko malovany,
nedáte-li malovany,
aspoň mi dejte bíly,
slepička vám snese jiny
v komoře v koutku
na zeleným proutku.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Počíná se také takto:&lt;/small&gt;
&lt;poem&gt;
První hody
do Provody!
červeny vejce;
nedáte-li červeny,
dejte aspoň bily atd.
{{Oddělovač}}
Červených vajec!
červených vajec!
nedáte-li červeny,
dejle bíly,
slepička vám nanese jiny
za kamny v koutku
na vrbovým proutka,
Proutek vohnoutek,
sedí na něm zlatej kohoutek.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Rakovnicka&lt;/small&gt;
==2.==
&lt;poem&gt;
Proutek se ohýbá,
slepička kokrhá:
chyťte mi tu slepičku,
koupíme za ni čepičku:
tu čepička pánu,
on dá za ni krávu ;
tu krávu hraběnce,
ona dá za ni na věnce.
{{Oddělovač}}
Paní jde s louky,
nese misku mouky;
bade-li ji maličko,
ještě nám přidá vajíčko.
&lt;/poem&gt;
==3.==
&lt;poem&gt;
O srdce jediný!
propuk se čas:
dejte mi vajíčko,
sic přijdu zas;
červeny nebo bíly,
však vám zas slepička
snese jiny,
za kamny v koutečku
na zlatým proutečku,
pěkny bíly.
&lt;/poem&gt;
&lt;amall&gt;Z Hradecka.&lt;/smal&gt;
&lt;poem&gt;
Slepička běhá po dvoře,
vajíčko se koulí v komoře;
dejte jí píti,
ať vám neuletí;
&lt;/poem&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>egzix8fn9z7cnwfjc3cgw99rjimlt0b</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Adam of Bremen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99794</id>
    <revision>
      <id>344798</id>
      <timestamp>2026-10-14T15:56:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>nn</comment>
      <origin>344798</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4208" sha1="2164vsmwve7sdz7wd40aofaowpnptf6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Adam of Bremen
|PŘEDCHOZÍ= Adam
|DALŠÍ= Adam (nebo Adan) de le Hale
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Adam of Bremen
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = Adam Brémský 
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Adam of Bremen}}''', historik a geograf, který se pravděpodobně narodil v Horním Sasku (podle jedné z pověstí v Míšni) před rokem 1045. Do Brém přišel kolem let 1067–1068, s největší pravděpodobností na pozvání arcibiskupa Adalberta, a to ve čtyřiadvacátém roce jeho episkopátu (1043?–1072); v roce 1069 je již uváděn jako kanovník tamní katedrály a mistr katedrální školy. Nedlouho poté navštívil na ostrově Sjælland dánského krále Svena Estridssona; po Adalbertově smrti v roce 1072 začal psát dílo ''Historia Hammaburgensis Ecclesiae'', které dokončil kolem roku 1075. Zemřel 12. října neznámého roku, snad roku 1076. Adamovo dílo ''Historia'' – známé rovněž pod názvy ''Gesta Hammaburgensis Ecclesiae Pontificum'', ''Bremensium praesulum Historia'' či ''Historia ecclesiastica'' – představuje prvořadý pramen nejen pro rozsáhlou hambursko-brémskou diecézi, ale i pro celé severoněmecké a pobaltské oblasti (až do roku 1072) a pro skandinávské kolonie sahající až k Americe. Právě zde se objevuje nejstarší zmínka o Vinlandu a rovněž velmi zajímavé odkazy na Rus a Kyjev, na pohanské Prusy, Vendy a další slovanské kmeny jižního pobřeží Baltu, na Finsko, Thule či Island, Grónsko a polární moře, jejichž prozkoumání se v Adamově době (před rokem 1066) pokoušeli uskutečnit Harald Hardrada a fríští šlechtici. Velkou hodnotu má rovněž Adamův popis severoevropského obchodu té doby, zejména velkých tržišť v Jumně při ústí Odry, v Birce ve Švédsku a v Ostrogardu (starý Novgorod?) v Rusi. Jeho dílo, které jej řadí mezi první a nejvýznamnější německé kronikáře, se skládá ze čtyř knih či částí a je sestaveno částečně z písemných pramenů a částečně z ústních informací; ty druhé čerpal především z vlastních zkušeností nebo na dvorech Adalberta a Svena Estridssona. Z řady svých informátorů jmenuje například brémského děkana Adelwarda a Viléma Angličana, „biskupa ze Zélandu“, jenž byl dříve kancléřem Knuta Velikého a důvěrníkem Svena Estridssona. Čtvrtá (a možná nejdůležitější) kniha Adamových dějin – označovaná různými názvy, jako ''Libellus de Situ Daniae et reliquarum quae trans Daniam sunt regionum'', ''Descriptio Insularum Aquilonis'' atd. – bývala často, avšak mylně, považována za samostatné dílo.

&lt;small&gt;Dochovalo se deset rukopisů; k nejdůležitějším patří: (1–2) Kodaň, Královská knihovna, sbírka Old Royal Collection, č. 2296 (12.–13. století) a č. 718 (15. století); (3) Univerzita v Leidenu, Voss. Lat. 123 (11. století); (4) Řím, Vatikánská knihovna, 2010; (5) Vídeň, Hof- und Staatsbibliothek, 413 (13. století); (6) Wolfenbüttel, Ducal Library, Gud. 83 (15. století).

Existuje 15 vydání tohoto díla (''Historia''), ať už kompletních, či částečných; první vyšlo v Kodani roku 1579 (první vydání části ''Libellus'' či ''Descriptio Insularum Aquilonis'' se objevilo ve Stockholmu roku 1615), za nejlepší se považují vydání z Hannoveru z roku 1846 (připravil Lappenberg v rámci edice ''Scriptores Rerum Germanicarum''; znovu vydal L. Weiland roku 1876) a z Paříže z roku 1884 (v Migneho sbírce ''Patrologia Latina'', sv. 146). Existují rovněž tři německé verze a jedna dánská; nejlepší je od J. C. M. Laurenta (a W. Wattenbacha) v ''Geschichtsschreiber d. deutsch Vorzeit'', část vii. (1850 a 1888). Viz také J. Asmussen, ''De fontibus Adami Bremensis'', 1834; Lappenberg in Pertz, ''Archiv'', vi, 770; Aug. Bernard, ''De Adamo Bremensi'' (Paříž, 1895); Beazley, ''Dawn of Modern Geography'', ii. 514-548 (1901).&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Adam of Bremen]]</text>
      <sha1>2164vsmwve7sdz7wd40aofaowpnptf6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amykly</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99795</id>
    <revision>
      <id>344801</id>
      <timestamp>2026-10-14T18:08:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Amykly   | PŘEDCHOZÍ = Amyklas   | DALŠÍ = Amykos }}  {{Textinfo   | TITULEK = Amykly   | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]]   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;219. {{Kramerius|ndk|b2df7e10-0b3d-11e5-b562-005056827e51}}   | LICENCE = PD old 70   | WIKIPEDIA-HESLO = en:Amyclae }}  {{Forma|proza}} '''…“</comment>
      <origin>344801</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1778" sha1="rma4i9s6ob0vllpni2uvo60k8ni5pbr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amykly
  | PŘEDCHOZÍ = Amyklas
  | DALŠÍ = Amykos
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amykly
  | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;219. {{Kramerius|ndk|b2df7e10-0b3d-11e5-b562-005056827e51}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = en:Amyclae
}}

{{Forma|proza}}
'''Amykly''' (''Ἀμύκλαι''), město ve starověkém Řecku, v Lakónii, 3 ''km'' jižně od Sparty, opodál pr. bř. řeky Eurótu, dle báje sídlo krále Tyndarea i Lédy a rodiště Kastora, Polydeuka, Heleny a Klytaimnéstry, bývalo kvetoucím městem s obyvatelstvem minyjským, upadlo nejprve v závislost Sparty, v VII. stol. př. Kr. bylo pak zcela podmaněno, svých hradeb zbaveno a obyvatelé vřaděni mezi perioiky. Přes to nebyl rozkvět města zadržán, neboť na nedaleké výšině zdvihal se slavný chrám Apollónův s hrobem Hyakinthovým, při němž každoročně v měsíci hekatombaii (čci) {{Prostrkaně|Hyakinthie}} slaveny; nemálo též prosluly '''A.''' průmyslem a dovedností svých obyvatelů,, kteří upřádali tenké látky vlněné, šili střevíce (amyklajské) a dovedli výborně cvičiti psy lovecké. Ve zmatcích za doby diadochů nepochybně i město zaniklo. Ve středověku (IX. st.) osazeno  okolí '''A'''-kel Slovany, po nichž krajina okolní {{Prostrkaně|Slavochorion}} podnes nazývána jest. Za našich dob veškera krajina někdejších '''A'''-kel proměněna v jediný sad oliv a moruší. Četné zbytky kaplí na návrších pokládají se za zůstatky někdejšího obyvatelstva slovanského. ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>rma4i9s6ob0vllpni2uvo60k8ni5pbr</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344804</id>
      <parentid>344801</parentid>
      <timestamp>2026-10-14T18:55:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>344804</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1796" sha1="8qisj4av8l98fv1m2psk1947bx6fh6s" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amykly
  | PŘEDCHOZÍ = Amyklas
  | DALŠÍ = Amykos
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Amykly
  | AUTOR = [[Autor:Justin Václav Prášek|Justin Václav Prášek]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;219. {{Kramerius|ndk|b2df7e10-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = en:Amyclae
}}

{{Forma|proza}}
'''Amykly''' (''Ἀμύκλαι''), město ve starověkém Řecku, v Lakónii, 3 ''km'' jižně od Sparty, opodál pr. bř. řeky Eurótu, dle báje sídlo krále Tyndarea i Lédy a rodiště Kastora, Polydeuka, Heleny a Klytaimnéstry, bývalo kvetoucím městem s obyvatelstvem minyjským, upadlo nejprve v závislost Sparty, v VII. stol. př. Kr. bylo pak zcela podmaněno, svých hradeb zbaveno a obyvatelé vřaděni mezi perioiky. Přes to nebyl rozkvět města zadržán, neboť na nedaleké výšině zdvihal se slavný chrám Apollónův s hrobem Hyakinthovým, při němž každoročně v měsíci hekatombaii (čci) {{Prostrkaně|Hyakinthie}} slaveny; nemálo též prosluly '''A.''' průmyslem a dovedností svých obyvatelů,, kteří upřádali tenké látky vlněné, šili střevíce (amyklajské) a dovedli výborně cvičiti psy lovecké. Ve zmatcích za doby diadochů nepochybně i město zaniklo. Ve středověku (IX. st.) osazeno  okolí '''A'''-kel Slovany, po nichž krajina okolní {{Prostrkaně|Slavochorion}} podnes nazývána jest. Za našich dob veškera krajina někdejších '''A'''-kel proměněna v jediný sad oliv a moruší. Četné zbytky kaplí na návrších pokládají se za zůstatky někdejšího obyvatelstva slovanského. ''[[Autor:Justin Václav Prášek|Pšk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>8qisj4av8l98fv1m2psk1947bx6fh6s</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/An</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99796</id>
    <revision>
      <id>344803</id>
      <timestamp>2026-10-14T18:53:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = An   | PŘEDCHOZÍ = Amytis   | DALŠÍ = Ana (zkratka) }}  {{Textinfo   | TITULEK = An   | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;224. {{Kramerius|ndk|b3b36fe0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}   | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''An''' neb {{Prostrkaně|Ae…“</comment>
      <origin>344803</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="724" sha1="fd4aveqzk2qgj6qw4oyb2c4wgan12kx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = An
  | PŘEDCHOZÍ = Amytis
  | DALŠÍ = Ana (zkratka)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = An
  | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;224. {{Kramerius|ndk|b3b36fe0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''An''' neb {{Prostrkaně|Aeng}}&lt;ref&gt;Ann Chaung (Ann River)&lt;/ref&gt;, řeka v Barmě, v okresu Kjauk-pjú, v kraji Arakanu, vzniká v Arakan Jomě a teče k jihozápadu do zátoky Kombermere (sev. od ostr. Ramrí). Splavná po 72 ''km'' od ústí. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>fd4aveqzk2qgj6qw4oyb2c4wgan12kx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/72</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99797</id>
    <revision>
      <id>344805</id>
      <timestamp>2026-10-14T19:19:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „&lt;poem&gt; dejte ji semence, vona vám snese za den tři vejce. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;z Čáslavska.&lt;/small&gt; {{Oddělovač}} &lt;poem&gt; Slepička běhá po dvoře, vajíčko se kotáli v komoře: slepička kdák! vajíčko křáp! máte mi bo, panímámo, dát. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt; {{Oddělovač}} &lt;poem&gt; Slepička se popelí, vajíčko se kotáli: kokoudák! kokoudák! snesla sem jich padesát na kopečku v kopřivách, pobral mi je kmotr žák! žák…“</comment>
      <origin>344805</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2066" sha1="0civvp1pfe60p86k2b0yomgpdro3i7d" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;poem&gt;
dejte ji semence,
vona vám snese za den
tři vejce.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;z Čáslavska.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Slepička běhá po dvoře,
vajíčko se kotáli v komoře:
slepička kdák!
vajíčko křáp!
máte mi bo, panímámo, dát.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Slepička se popelí,
vajíčko se kotáli:
kokoudák! kokoudák!
snesla sem jich padesát
na kopečku v kopřivách,
pobral mi je kmotr
žák! žák! žák!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. -- Sr Zvířecí řeč, str. 25.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Mlynářova slepice
nažrala se pšenice,
vlitla mezi hrnce,
sházela je s police.
&lt;/poem&gt;
==5.==
&lt;poem&gt;
Já jsem malej koledníček,
já k vám jdu,
dáte-li mi pár vajíček,
rád vezmu:
nemáte-li červeny,
dejte bíly,
však vám za ně slepička
snese jiny:
na peci v koutku,
na zeleným proušku;
než se proutek otočí,
ať se korbel natočí.
Píte, páni, píte,
jen se neopíte
a nám taky připíte:
až já budu mládencem,
připiju vám i s věncem.
&lt;/poem&gt;
==6.==
&lt;poem&gt;
Dej Bůh štěstí tomu domu,
my k vám jdeme na pomrhodu.
Naše zlatá, krásná panno!
slepičky vám nesou dávno
vejce pěkny bily;
dejte vajíčko malovany,
slipka snese jiny.
Dáte-li kus mazance,
dostanete mládence;
dáte-li kus pečeně,
půjdem doma vesele;
pakli nám nic nedáte,
tehdy se letos nevdáte.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Sr. Krolm. sv. 11, str. 582.&lt;/small&gt;
==7.==
&lt;poem&gt;
Já jsem malej koledníček, tetičko !
přišel jsem si pro červeny vajíčko,
pro vajíčko červeny,
pro koláček bílý:
jak pak vám ten koledníček je milý?

Nehněvejte vy se na mě, strejčičku!
vytáhněte z vaší kapsy grešličku,
koledníčkoj dejte,
nic se mu nesmějte,
on vám za ni poděkujesrdečně.

Pán Bůh vám to nadělí
na zahradě, na poli, i doma;
budete mít co vyhánět ze dvora:
z maštale hřibátka
a z chlíva telátka,
z toho nejmenšího chlívka jehňátka.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Jičínska.&lt;/small&gt;
==8.==
&lt;poem&gt;
Pomlázka se čepejří,
ať nám dceruška nevěří:
budem ji honit ze dveři;
&lt;/poem&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>0civvp1pfe60p86k2b0yomgpdro3i7d</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/523</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99798</id>
    <revision>
      <id>344810</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:06:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „===Na lišej.===  Z ráno, když okna jsou zapocena, setři ten pot prstem a lišej tim potírej, při tom třikrále říkej: &lt;poem&gt; Lišeji, lišeji divokej! nedělej se širokej : židi v pátek maso jedí, at tě, lišeji, taky snědí! &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt; ===28.=== Padne-li nebo vlítne-li komu co do oka, má třikráte na zemi vyplivnouti a při tom třikrále říci: &lt;poem&gt; Pli z očka do potočka! &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/sm…“</comment>
      <origin>344810</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1856" sha1="t7zykylptvf6hx6cez2xxpe44h47vxs" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;===Na lišej.===

Z ráno, když okna jsou zapocena, setři ten pot prstem a lišej tim potírej, při tom třikrále říkej:
&lt;poem&gt;
Lišeji, lišeji divokej!
nedělej se širokej :
židi v pátek maso jedí,
at tě, lišeji, taky snědí!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;
===28.===
Padne-li nebo vlítne-li komu co do oka, má třikráte na zemi vyplivnouti a při tom třikrále říci:
&lt;poem&gt;
Pli z očka
do potočka!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;

==Marnost světská, smrt a pohřeb.==
1.
===Osud lidský.===
(Nápěv 784.)
&lt;poem&gt;
Ze země jsem na zem přišel,
na zemi jsem rozum našel:
po ní chodim jako pán,
do ní budu zakopán
potěš mne pán Bůh sám!

Kde jsou ty zlaty ručičky
mojí nebožky mamičky,
co mě kolíbávaly,
k srdci přitiskávaly,
když jsem byl maličký?

Není jich už, není, není
dávno hnijou v černý zemi:
kterak já se odměním
svým rodičům přemilým
za jich dobrodění!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Budějovicka. - Srov. Suk. 50.&lt;/small&gt;
2.
===Vzdechnuti stařečkovo.===
(Napěv 597.)
&lt;poem&gt;
Kam jsou se ty časy
poděly,
ktery v mej mladosti
bejvaly?
už nejsou
a nebudou :
to trápí hlavu mou
šedivou.

Když jsem já bejvával
mlaďoučký,
miloval jsem děvče
bezoučky:
přeškoda
mej mladosti,
kterej jsem užíval
v radosti!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Budějovicka.&lt;/small&gt;
3.
===Zpomínky.===
(Nápěv 49.)
&lt;poem&gt;
Bejvávalo, bejvávalo,
bejvávalo dobře,
bejvávalo, bejvávalo,
bejvávalo dobře:
za našich mladejch let
bejval svět jako květ;
bejvávalo, bejvávalo,
bejvávalo dobře.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Píseň tato jest tak nazvaný {{Prostrkaně|Canon}} tříhlasový. Zpěváci počínají totiž jeden po druhém, vždy po čtyrech taktech (po dvou řádcích), A každý přezpívá píseň třikráte po sobě, tak že tou měrou potom zase jeden po druhém přestávají.&lt;/small&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>t7zykylptvf6hx6cez2xxpe44h47vxs</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/524</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99799</id>
    <revision>
      <id>344811</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:22:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „4. ===Zkažený svět.=== (Nápěv 700) &lt;poem&gt; Už nebudou víc ty časy, které někdy bývaly; už se nebudem tak mívat, jak se naši mívali. Ten svět zlořečený, celý převrácený: nebývalo jindy tak všecko naopak.  Kde jsi který z starých Čechů, pohleď trochu z hřbitova; zajisté bys nyní řekl: Umřu já radši znova! Tak se nyní plete v tom zmateném světě: vždyf to nebývalo tak všecko naopak.  Rozum lidský na se bere, co…“</comment>
      <origin>344811</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2162" sha1="jdds9zz4s2q3scz1liypcl0uuju4d69" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;4.
===Zkažený svět.===
(Nápěv 700)
&lt;poem&gt;
Už nebudou víc ty časy,
které někdy bývaly;
už se nebudem tak mívat,
jak se naši mívali.
Ten svět zlořečený,
celý převrácený:
nebývalo jindy tak
všecko naopak.

Kde jsi který z starých Čechů,
pohleď trochu z hřbitova;
zajisté bys nyní řekl:
Umřu já radši znova!
Tak se nyní plete
v tom zmateném světě:
vždyf to nebývalo tak
všecko naopak.

Rozum lidský na se bere,
co unesti nemůže;
nepřeměří dobrým loktem
na svém těle té kůže.
Jak se zdá, tak střelí,
nechf trefí, neb chybí;
myslí, že je dobře tak,
zatím naopak.

Víry, lásky, upřímnosti
ani jiskra nedoutná;
za to nyní jen panuje
faleš, hana pokoutná.
Kdo s koho, ten toho,
ne málo, radš mnoho;
nebývalo jindy tak
všecko naopak.

Kde upřímnost staročeská,
která někdy bývala?
Pominula, zahynula
s téma lidma starýma.
Kde jindy upřímnost,
nyní lei, podvodnost;
jest to na tom světě tak
všecko naopak.

Na starého pána Boha
mladí zapomínají,
jako by už ani nebyl,
mnozí nyní dělají:
nepřijde do hlavy,
že se smrt dostaví,
že nás též obrátí tak
všecky naopak.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prahy. — Srov. Ji?. Zpěv. 343.&lt;/small&gt;

5.
===Marnost života ===
&lt;poem&gt;
Každý jest na světě hostem,
den ke dni jen k smrti rostem;
co zde po lakomci zůstane,
lidem nevděčným se dostane!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. — Veršíky tyto bývaly někdy mapsány na bráně hradn Kunětického. (Viz Česká Včela 1841, str. 864.)&lt;/small&gt;

6.
=== Důvěra v Boha ===
&lt;poem&gt;
Kdo v Boha doufá,
ten sobě nezoufá:
chudobu i zboží
přijímá za dar boží.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Vytesáno písmem gotickým, tak nazvaným, 15 věku na kamepne obrubě hlavního vchodu hostince „u Černého koně“ v Hradci Králové, nyní však omítkou vápennou bhstě pokryto.&lt;/small&gt;

7.
===Co nejlepšího ? ===
(Nápěv 473.)
&lt;poem&gt;
Není lepši na tom světě,
jako Boha ctíti, 
jeho vzývat, jemu sloužit,
- jeho velebiti.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;

8.
===Tré dobrého===
(Nápěv 704.)
&lt;poem&gt;
Veselá mysl
při dobrém zdraví,
a k tomu ještě
dobré svědomí:
&lt;/poem&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>jdds9zz4s2q3scz1liypcl0uuju4d69</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/525</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99800</id>
    <revision>
      <id>344812</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:26:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „&lt;poem&gt; komu to tré přeje, at se jak chce děje, nic se neleká, nic se nebojí. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt; 9. ===Marnost světská.=== (Népés 705.) &lt;poem&gt; Nic, nic, vic, na světě není nic: at je mladý nebo starý, každý musí jit na máry; nic, nic, nic, na světě není nic. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Klatovska.&lt;/small&gt; 10. ===Poslední vůle.=== (Népév 164.) &lt;poem&gt; Až já umřu, co mně dáte? dubovon truhličku, bílou košiličku, to…“</comment>
      <origin>344812</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1454" sha1="ivkdbvwi81mpi2uzev623zqd8a9s2y2" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;poem&gt;
komu to tré přeje,
at se jak chce děje,
nic se neleká,
nic se nebojí.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;
9.
===Marnost světská.===
(Népés 705.)
&lt;poem&gt;
Nic, nic, vic,
na světě není nic:
at je mladý nebo starý,
každý musí jit na máry;
nic, nic, nic,
na světě není nic.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska.&lt;/small&gt;
10.
===Poslední vůle.===
(Népév 164.)
&lt;poem&gt;
Až já umřu,
co mně dáte?
dubovon truhličku,
bílou košiličku,
to mně dáte.

Na tu truhlu
slovo boží:
aby každý věděl,
kdo tu leží.
Leží, leží

pacholiček,
všech hezkých děvčátek
milovníček.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Budějovicka. - Brov. Suš. 16.&lt;/small&gt;
11.
===Poslední vůle.===
(Nápěv 254.)
&lt;poem&gt;
Kdybych já věděl,
že letos umru,
dal bych si dělat
dubovou truhlu.

Dubovou trublu,
lipové víko,
aby to bylo
panenkám líto.

A na to víko
zelený věnec,
aby věděli,
že jsem mládenec.

Do toho věnce
růžovou mašli,
aby mne tady
panenky našly.

Tu by mě vzali,
na máry dali,
moji rodiče
ti by plakali.

Po každé straně
šest krásných panen,
a šest mládenců
neslo by mě ven.

Neste mě, neste,
do hrobu dejte
a černou hlínou
mě zasypejte.

Na hrob postavte
široký kámen,
a tato slova
napište na něm:

„Leží, ach leží
tu mladé tělo,
kterėžto rádo
děvčátka mělo.

Hezké panenky,
které tu jdete,
za jeho duši
se pomodlete!“
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Plzenska. – Srov. Suš. 500; Kol. 11, 299.&lt;/small&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ivkdbvwi81mpi2uzev623zqd8a9s2y2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/526</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99801</id>
    <revision>
      <id>344813</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:31:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „(Nápěv 376.) &lt;poem&gt; Kdybych já věděla, že já zejtra umru, dala bych si dělat javorovou truhlu ; javorovou truhlu a lipové víko, aby toho bylo všem mládeneům líto.  Na vrch na to víko pěkné paví peří, aby každej věděl, kdo v t truhle leží: leží to v ni, leží jedno potešení, kterému rovného na tom panství není. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt; 12. ==Mé místo.== (Népév 605.) &lt;poem&gt; Starala's se, matko má! kde mi…“</comment>
      <origin>344813</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1792" sha1="9xweshtbfpkx8rlz8so3smbg4bi0hjb" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;(Nápěv 376.)
&lt;poem&gt;
Kdybych já věděla,
že já zejtra umru,
dala bych si dělat
javorovou truhlu ;
javorovou truhlu
a lipové víko,
aby toho bylo
všem mládeneům líto.

Na vrch na to víko
pěkné paví peří,
aby každej věděl,
kdo v t truhle leží:
leží to v ni, leží
jedno potešení,
kterému rovného
na tom panství není.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;
12.
==Mé místo.==
(Népév 605.)
&lt;poem&gt;
Starala's se, matko má!
kde mi pán Bůh místo dá:
na Obděnském hřbitově
je, matičko, misto mé!

Ne hřbitově za stěnou
tom mi postel ustelou;
místo peřin prachových
dají třísek borových.

Ti Obděnští zvoníci
to jsou slavni muzici:
ti mně budou pěkně hrát,
a já budu tvrdě spát.

Kdyby hráli sto hodin,
už se více nezbudím;
kdyby bráli ještě víc,
všecko není platno nic!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;
(Nápěv 91.)
&lt;poem&gt;
Starala se matka má,
kde mně pán Bůh místo dá.

Na Oujezdském hřbitově
mám já lůžko hotové.

Místo peřin prachových
trochu třísek borových.

Misto vrchní peřiny
trochu písku a hlíny.

Žáci budou zpívati
a přátelé plakati.

Zvony budou pěkně hrát
a má hlava bude spát.

Kdyby hrály sto hodin,
já se smutný nezbudim.

Kdyby brály i dvě stě
už je duše na cestě.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Srov. Sul. 71, 776: Kol. 1,&lt;/small&gt;
107; 11, 33; Mein. 99,
13.
===Hřbitov.===
(Nápěv 253.)
&lt;poem&gt;
Hřbitove, hřbitove,
zahrado zelená!
co do tebe sejou
ty drahy semena.

Pořád je tam sejou,
žádny nevzchází :
snad že je zahradnik
hluboko zahází.

Nasila jsem routy
širokého listi:
brzy-li můj milý,
brzy-li se vyspí.

Routa už odkvella,
vítr listí odnes:
a můj nejmilejší
nezbudil se podnes !
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Budějovicka. Srov. Suš. 492.&lt;/small&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>9xweshtbfpkx8rlz8so3smbg4bi0hjb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/527</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99802</id>
    <revision>
      <id>344814</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:36:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „14. ===Vzácný pohřeb.=== (Nápěv 50.) &lt;poem&gt; Pane Bože všemohoucí! umřel sedlák v Holomouci.  V Prostějově mu zvonili, do Brna ho pohřebili.  V Kyjevě mu truhlu dáli, z Jihlavi přinesli máry.  Příkrov z města Kojetína, hrobař přišel od Budína.  Kněze vzali z Hustopeče a kantora od Proseče  Ministranty od Třebíče, chlapce s křížem z Meziříče.  Ti pak, kteří jsou ho nesli, byli rádi, že se sešli:  Tři byli až o…“</comment>
      <origin>344814</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1347" sha1="pwcqrm0feyikxgz85ddoe4aeqbz8ndj" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;14.
===Vzácný pohřeb.===
(Nápěv 50.)
&lt;poem&gt;
Pane Bože všemohoucí!
umřel sedlák v Holomouci.

V Prostějově mu zvonili,
do Brna ho pohřebili.

V Kyjevě mu truhlu dáli,
z Jihlavi přinesli máry.

Příkrov z města Kojetína,
hrobař přišel od Budína.

Kněze vzali z Hustopeče
a kantora od Proseče

Ministranty od Třebíče,
chlapce s křížem z Meziříče.

Ti pak, kteří jsou ho nesli,
byli rádi, že se sešli:

Tři byli až od Krakova,
čtvrtej ponocnej z Makova.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;
15.
===Věčná památka.===
(Nápěv 676.)
&lt;poem&gt;
Mirotický kostelíčku,
stojíš na pěkném vršíčkou
at tam budem odpočívat,
budou o nás vrabci zpívat.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Pracheneka.&lt;/small&gt;
===Zvuky zvonův.===
====1.====
5
Když umře bohatý, zvoní mu hrana všemi zvony:
&lt;poem&gt;
Pole, luka, dům!
pole, luka, dům!
&lt;/poem&gt;
Pakli chudý zemře, klinkují jedním:
&lt;poem&gt;
Nic neměl! nic neměl!
nic neměl! nic neměl!

&lt;small&gt;Anebo:&lt;/small&gt;

Chudák! žebrák!
chudák! žebrák!
&lt;/poem&gt;
====2.====
(Nápěv 428.)
&lt;poem&gt;
Naše zvony pěkně znějí,
když ve svátek vyzvánějí:
bim bam bim bam!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Canon.&lt;/small&gt;
====3.====
&lt;poem&gt;
Bombi — lombi — bom!
proti Klatovóm!
kdo to zvon!?
Petr blázen
za oltářem —
bombi – lombi — bom!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska.&lt;/small&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>pwcqrm0feyikxgz85ddoe4aeqbz8ndj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/528</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99803</id>
    <revision>
      <id>344815</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:40:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „==Písně pohřební.==  ===Dětem.===  (Nápév 801.)  ====1.==== &lt;poem&gt; Pojď, dušičko vyvolená, drahou krví vykoupená! přijmiž radosti nebeské, s námi rozkoše andělské.  Ejhle! nebe otevřené, tobě místo připravené od Krista, syna božího, ženicha tvého milého.  Andělé tebe čekají, korunu držíc zpívají: přijmi v nebi věčnou slávu, s námi radost neskonalá.  O duše blahoslavená, kteráž jsi tam povolána! vidíš…“</comment>
      <origin>344815</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1712" sha1="86rj1mg27iyq381rvfncj6i18dodzyw" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;==Písně pohřební.==

===Dětem.===

(Nápév 801.)

====1.====
&lt;poem&gt;
Pojď, dušičko vyvolená,
drahou krví vykoupená!
přijmiž radosti nebeské,
s námi rozkoše andělské.

Ejhle! nebe otevřené,
tobě místo připravené
od Krista, syna božího,
ženicha tvého milého.

Andělé tebe čekají,
korunu držíc zpívají:
přijmi v nebi věčnou slávu,
s námi radost neskonalá.

O duše blahoslavená,
kteráž jsi tam povolána!
vidíš krále v věčné slávě,
vždycky jsi v radosti stálé.

Vy všickni moji přátelé,
rodičové! léto chvíle
pomněte každý na sebc,
že vám tak přijde jako mně.

Vidíte hrob vykopaný,
mému tělu přichystaný,
aby v něm odpočívalo,
vzkříšení očekávalo.

I kdo může vypravili
radost i rozkoš zjevili,
kterouž svati v nebi mají,
li jenž s Kristem přebývají.

Pomáhej nám, Pane milý!
bychom ten svět opustili,
potom se k tobě dostali,
věčně s tebou přebývali.
&lt;/poem&gt;
====2====
(Nápěv 802)
&lt;poem&gt;
I proč tak příliš
pláčeš a kvílíš
pro smrt milého
děťátka tvého?

Bůh je tobě dal,
Bůh zase odňal:
tak se jest jeho
vůli líbilo.

Nemáš v tom křivdy
žádné od něho,
člověče bídný!
proč kvílíš mnoho?

Ty pak to znajíc
nermutiž se víc,
čiň děkováni
vždy bez přestání.
&lt;/poem&gt;
====3.====
(Nápév 803.)
&lt;poem&gt;
Uskrovněte svého
pláče truchlivého,
o rodičové milí!
kteří jste mě zplodili.

Jakož byl jistý den
od Boha uložen
mého na svět vstoupení,
časného narození:

Tak zas již hodina,
Bohem uložená,
přišla odjití mého
z světa velmi bídného.

Již se v tuto chvíli, 
rodičové milí!
ubírám od vás k svému
Bohu, otci věčnému.
&lt;/poem&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>86rj1mg27iyq381rvfncj6i18dodzyw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/529</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99804</id>
    <revision>
      <id>344816</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:43:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „&lt;poem&gt; Z oudolí bolesti, pláče a neřestí do vlasti slavné, věčné, radostné a bezpečné.  Šťastný má ten slouti, kdož může připlouti časně k žádoucímu břehu bezpečnému.  Uskrovněte svého pláče truchlivého, o rodičové milí! kteří jste mě zplodili.  Již se s vámi žehnám, bera se již jinam ; Bůh v vašem zarmoucení buď hojné potěšeni.  A když vám hodina přijde uložená, rač vám milostiv býti, k sobě…“</comment>
      <origin>344816</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2122" sha1="kbkm6cjqh7x7w3hjbrdbdsbawmeshu5" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;poem&gt;
Z oudolí bolesti,
pláče a neřestí
do vlasti slavné, věčné,
radostné a bezpečné.

Šťastný má ten slouti,
kdož může připlouti
časně k žádoucímu
břehu bezpečnému.

Uskrovněte svého
pláče truchlivého,
o rodičové milí!
kteří jste mě zplodili.

Již se s vámi žehnám,
bera se již jinam ;
Bůh v vašem zarmoucení
buď hojné potěšeni.

A když vám hodina
přijde uložená,
rač vám milostiv býti,
k sobě v nebe přijití.
&lt;/poem&gt;
===Dospělým .===
====4.====
(Ndpév 806.)
&lt;poem&gt;
Vímť já, že můj vykupitel,
věčné smrti sám zprostitel,
živ jest a s otcem kraluje,
a mě mocí svou zdržuje.

Při posledním dni a soudu
zase znovu vzkříšen budu,
přijmu tělo oslavené,
v novou kůži oblečené.

Uhlídám Boha v mém těle,
tomu já vždy věřím cele,
že tyto vlastní oči mé
spatří Boha, a nejiné.

Ta naděje jest složena
a v mém srdci vkořeněna,
že ten, komuž jsem uvěřil,
jest mocný, by mě zas vzkřísil.

V něm nepadnu v zahanbení,
ale přijdu k oslavení;
nebť mě vezme sám pro sebe
s duší i s tělem do nebe.

Duši mou poroučím Bohu,
jemu ji dávám samému:
přijmiž ji, pane Ježíši!
v svou svatou nebeskou říši.
&lt;/poem&gt;
====5.====
(Ndpév 805.)
&lt;poem&gt;
Člověče! kdož jsi kolivěk,
na mě teď mrtvého pohleď:
jak jsi ty nyní v tu dobu,
tak jsem já byl v témž spůsobu.

Mladý, pěkný, silný dosti:
nyní jsem prach, popel, kosti;
o tělo mé již se derou
žáby, červi, a je žerou.

Erb, čest, slávu, urozenost,
zboží, jmění i nádhernost,
peníze, kratochvil, statek
smrt přivedla vše na zmatek.

Po smrti zároveň platí
jak chudý tak i bohatý;
pána, knížete neb žáka
nerozeznáš od sedláka.

Dnes jsi zdráv podlé vůle tvé,
zítra budeš tělo mrtvé;
dnes se tobě pocta množí,
zejtra do hrobu tě vloží.

Protož každý na svou mladost,
čerstvost, sílu, krásu, radost
nespoléhej nic na krátce,
neb to vše jest marná práce.

Ale hleď se prvé káti,
než tě smrt hrozná zachvátí;
dokud čas máš, čiň pokání,
tak vyžádáš smilování.
&lt;/poem&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>kbkm6cjqh7x7w3hjbrdbdsbawmeshu5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/530</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99805</id>
    <revision>
      <id>344817</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:46:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „====6.==== (Ndpěv 807.) &lt;poem&gt; Velmi přežalostný ten čas, v kterém slyšeti smutný hlas: Již se s vámi nyní loučím, pánu Boha vás poroučím.  Jáť se již k Bohu ubírám a více vás neuhlídám, manželku&lt;ref&gt; manžela, rodiče, dítky mé.&lt;/ref&gt;, ani přátele, v tomto mém smrtelném těle.  Neb cíl Bohem vyměřený na mně jesti vyplněný, zbavený jsem již bolesti, požívám s Kristem radosti.  Naději svou mám složenou v…“</comment>
      <origin>344817</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2090" sha1="ephkaag2njd145x81te9d0tf9aaln86" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;====6.====
(Ndpěv 807.)
&lt;poem&gt;
Velmi přežalostný ten čas,
v kterém slyšeti smutný hlas:
Již se s vámi nyní loučím,
pánu Boha vás poroučím.

Jáť se již k Bohu ubírám
a více vás neuhlídám,
manželku&lt;ref&gt; manžela, rodiče, dítky mé.&lt;/ref&gt;, ani přátele,
v tomto mém smrtelném těle.

Neb cíl Bohem vyměřený
na mně jesti vyplněný,
zbavený jsem již bolesti,
požívám s Kristem radosti.

Naději svou mám složenou
v Kristu pánu upevněnou,
že se má duše veselí
s všemi svatými anděly.

Na mě všichni si popatřte
a v srdcích svých vynasnažte
hříchů se vždy varovati,
na svou smrt pamatovati.

A tak já se loučím s vámi
na čas dlouhý, moji známi!
s vámi se všemi se loučím,
pánu Bohu vás poroučím.

Za mnou se též všichni strojte,
na to pilný pozor dejte,
abyste hotovi byli
as Kristem na svetba vešli.
&lt;/poem&gt;
====7.====
(Nápěv 808.)
&lt;poem&gt;
Ej již tenkrát jsem dokonal
svůj cíl a věk života,
poněvadž mne Bůh povolal -
z toho bídného světa;
musil jsem všeho nechali,
na věčnost se odebrati,
daleká, daleká
jest má cesta!

Více se z ni nenavrátím,
víc se s vámi neshledám,
až při soudu, tom dnu hrozném,
kdežto nám dej Kristus pán,
kdežto nám dej Kristus soudce
stáli všem po pravé ruce:
tak potom, tak potom
štastně bude.

Dokudž vám Bůh život dává,
na smrt si zpomínejte;
neb ona jest nenadálá,
to vždy v paměti mějte:
nenadili jsou se mnozí,
že tak musí umřít brzy,
a tak hle, a tak hle
děje se v světě.

Máš-li něco nepravého,
komu patří to, navrať;
sic necháš-li sobě toho,
těžce budeš odbývat:
to před božskou apelací
uslyšiš hroznou sentenci;
pak věčně, pak věčně
budeš naříkat.

A protož vy moji známí,
kteří zde ted stojile,
posledně se loučím s vámi,
ne márách mě vidíte:
ubližil-li jsem kdy komu,
dřív než mne odnesou z domu,
prosím vás, pro Boha
již mi odpusťte!

Ach odpusť nám všem Kristus pán
naše vše provinění,
a svou božskou milost dej nám,
též hříchův odpuštění,
&lt;/poem&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ephkaag2njd145x81te9d0tf9aaln86</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/531</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99806</id>
    <revision>
      <id>344818</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:49:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „&lt;poem&gt; bychom všichni šťastně v nebi jasoon tvář Krista viděli, a se s ním, a se s ním vždy radovali.  Ej již tenkráte mě vemte a neste mě ven z doma; když tu více pláten nejsem, nepatřím než do hrobu. Můj milý pane Ježíši! přijmi do nebe mou duši, at sobě, at sobě tam odpočine.  S pánem Bohem zůstávejte, Bůh vás všecky opatruj, a dobře se všickui mějte, anděl strážce při vás stůj; a když na vás Bůh zavo…“</comment>
      <origin>344818</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2105" sha1="tgqliudd1x1t6wor353j9ljmvt122zl" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;poem&gt;
bychom všichni šťastně v nebi
jasoon tvář Krista viděli,
a se s ním, a se s ním
vždy radovali.

Ej již tenkráte mě vemte
a neste mě ven z doma;
když tu více pláten nejsem,
nepatřím než do hrobu.
Můj milý pane Ježíši!
přijmi do nebe mou duši,
at sobě, at sobě
tam odpočine.

S pánem Bohem zůstávejte,
Bůh vás všecky opatruj,
a dobře se všickui mějte,
anděl strážce při vás stůj;
a když na vás Bůh zavolá
a z toho světa povolá,
vás slávou, vás slávou
věčnou obdaří.
&lt;/poem&gt;

===Po Animas fidelium.===

====8.===
(Nápěv 804.)
&lt;poem&gt;
Milosrdný Bože! prosím za to,
rač se znáti k svému stvoření;
nebol nejsem nežli popel a bláto,
odpustiž mi mé provinění.
Když budu na tvém soudu stáli,
rač se ke mně milostivě znáti:
dejž mi s tebou v nebi přebývati!
&lt;/poem&gt;

===Po pohřbu.===
====9.====
(Nápěv 810.)
&lt;poem&gt;
Rozžehnejme se s tím tělem,
pochovejme je s pokojem
v naději téhož vzkříšení,
na Siónu přebývání.

Schovává se porušené,
vstane k soudu oslavené;
pochovává se smrtelné,
tudyž bude nesmrtelné.

Z země jest vzato, v zemi jde,
z země duchovní ven vyjde,
kdyžto s troubou v den poslední
hlas Syna božího zevzní.

V těchto slovích my se těšme,
v práci dobré setrvejme,
hotovi téhož čekejme,
k soudu Páně se chystejme.

Kriste! pro tvé umučení
dej nám hříchů odpuštěni,
ut nás nežže věčný plamen,
uchovej nás, Kriste! Amen.
&lt;/poem&gt;
====10 .====
(Nápěv 810.)
&lt;poem&gt;
Tělo mrtvé v hrob kladouce,
tebe, živých, mrtvých Otče!
prosíme, necht zde v pokoji
odpočine po svém boji.

Vem si, země, co jest tvébo,
ducha pak nesmrtelného,
kteréhož vdechl do něho,
vem, Pane, do lůna svého.

Ať povstane oslavené,
a nech at jest postavené
při soudné Krista stolici
se svatými na pravici.

Nám pak, Bože, rač popříti
k šťastnému cíli dojili,
at se tam spolu shledáme
s těmi, jež pochováváme.

Zatím všem duším zemřelých,
rodičů, přátel, příbuzných,
dej lehké odpočinutí,
světlo věčné ať jim svítí.
&lt;/poem&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>tgqliudd1x1t6wor353j9ljmvt122zl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/532</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99807</id>
    <revision>
      <id>344819</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:51:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „====11.==== (Nápěv 809.) &lt;poem&gt; Kriste, synu z Panny! v posledni hodinu smiluj se nad námi, odpusť nám všem vinu; přimluv se k otci svému, myt k tobě voláme, k toběť naději máme, s tebou býti žádáme věčně věkův, amen. &lt;/poem&gt; Na odchodu ze hřbitova. ====12.==== Dětem. (Nápěv 811.) &lt;poem&gt; A tak k Bohu má dušička se vynese, jako bíla holubička raduje se. &lt;/poem&gt; Dospělým. (Nápěv 811.) &lt;poem&gt; Poslední bije hodina, umi…“</comment>
      <origin>344819</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="506" sha1="a7h1qi1nx3w1l9q3a5psijqdfw56ngp" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;====11.====
(Nápěv 809.)
&lt;poem&gt;
Kriste, synu z Panny!
v posledni hodinu
smiluj se nad námi,
odpusť nám všem vinu;
přimluv se k otci svému,
myt k tobě voláme,
k toběť naději máme,
s tebou býti žádáme
věčně věkův, amen.
&lt;/poem&gt;
Na odchodu ze hřbitova.
====12.====
Dětem.
(Nápěv 811.)
&lt;poem&gt;
A tak k Bohu má dušička
se vynese,
jako bíla holubička
raduje se.
&lt;/poem&gt;
Dospělým.
(Nápěv 811.)
&lt;poem&gt;
Poslední bije hodina,
umiráme:
z vůle Boha Hospodina
se shledáme.
&lt;/poem&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>a7h1qi1nx3w1l9q3a5psijqdfw56ngp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Na lišej</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99808</id>
    <revision>
      <id>344821</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:54:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} {{Forma|proza}} Z rána, když okna jsou zapocena, setři ten pot prstem a lišej tim potírej, při tom třikrále říkej: &lt;poem&gt; Lišeji, lišeji divokej! nedělej se širokej : židi v pátek maso jedí, at tě, lišeji, tak…“</comment>
      <origin>344821</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="505" sha1="2tfnjl8iel3dykdpei7tjkr0fwwh8d9" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Na lišej
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
{{Forma|proza}}
Z rána, když okna jsou zapocena, setři ten pot prstem a lišej tim potírej, při tom třikrále říkej:
&lt;poem&gt;
Lišeji, lišeji divokej!
nedělej se širokej :
židi v pátek maso jedí,
at tě, lišeji, taky snědí!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2tfnjl8iel3dykdpei7tjkr0fwwh8d9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Pli z očka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99809</id>
    <revision>
      <id>344822</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:54:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}   {{Forma|proza}} Padne-li nebo vlítne-li komu co do oka, má třikráte na zemi vyplivnouti a při tom třikráte říci: &lt;poem&gt; Pli z očka do potočka! &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt; {{Konec formy}}“</comment>
      <origin>344822</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="423" sha1="cgi1cl18s0r3nod72r9q3nrwk9gcfjr" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Pli z očka
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
  {{Forma|proza}}
Padne-li nebo vlítne-li komu co do oka, má třikráte na zemi vyplivnouti a při tom třikráte říci:
&lt;poem&gt;
Pli z očka
do potočka!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>cgi1cl18s0r3nod72r9q3nrwk9gcfjr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Vzdechnutí stařečkovo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99810</id>
    <revision>
      <id>344823</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:55:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 597.) &lt;poem&gt; Kam jsou se ty časy poděly, ktery v mej mladosti bejvaly? už nejsou a nebudou: to trápí hlavu mou šedivou.  Když jsem já bejvával mlaďoučký, miloval jsem děvče hezoučky: přeškoda mej mlados…“</comment>
      <origin>344823</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="532" sha1="ngktmfm7vwxv9wtxrxm0gul4mh65o17" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Vzdechnutí stařečkovo
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 597.)
&lt;poem&gt;
Kam jsou se ty časy
poděly,
ktery v mej mladosti
bejvaly?
už nejsou
a nebudou:
to trápí hlavu mou
šedivou.

Když jsem já bejvával
mlaďoučký,
miloval jsem děvče
hezoučky:
přeškoda
mej mladosti,
kterej jsem užíval
v radosti!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Budějovicka.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>ngktmfm7vwxv9wtxrxm0gul4mh65o17</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Zpomínky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99811</id>
    <revision>
      <id>344824</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:56:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 49.) &lt;poem&gt; Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře, bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře: za našich mladejch let bejval svět jako květ; bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Hradecka. P…“</comment>
      <origin>344824</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="724" sha1="ixhuz1z2mhwbytsltw3u45zbw1ydyzf" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Zpomínky
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 49.)
&lt;poem&gt;
Bejvávalo, bejvávalo,
bejvávalo dobře,
bejvávalo, bejvávalo,
bejvávalo dobře:
za našich mladejch let
bejval svět jako květ;
bejvávalo, bejvávalo,
bejvávalo dobře.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Píseň tato jest tak nazvaný {{Prostrkaně|Canon}} tříhlasový. Zpěváci počínají totiž jeden po druhém, vždy po čtyrech taktech (po dvou řádcích), A každý přezpívá píseň třikráte po sobě, tak že tou měrou potom zase jeden po druhém přestávají.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>ixhuz1z2mhwbytsltw3u45zbw1ydyzf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Zkažený svět</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99812</id>
    <revision>
      <id>344825</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:57:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 700) &lt;poem&gt; Už nebudou víc ty časy, které někdy bývaly; už se nebudem tak mívat, jak se naši mívali. Ten svět zlořečený, celý převrácený: nebývalo jindy tak všecko naopak.  Kde jsi který z starých…“</comment>
      <origin>344825</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1420" sha1="epe989r878ijpxtva36fd3xo2ktiy00" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Zkažený svět
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 700)
&lt;poem&gt;
Už nebudou víc ty časy,
které někdy bývaly;
už se nebudem tak mívat,
jak se naši mívali.
Ten svět zlořečený,
celý převrácený:
nebývalo jindy tak
všecko naopak.

Kde jsi který z starých Čechů,
pohleď trochu z hřbitova;
zajisté bys nyní řekl:
Umřu já radši znova!
Tak se nyní plete
v tom zmateném světě:
vždyť to nebývalo tak
všecko naopak.

Rozum lidský na se bere,
co unesti nemůže;
nepřeměří dobrým loktem
na svém těle té kůže.
Jak se zdá, tak střelí,
nechf trefí, neb chybí;
myslí, že je dobře tak,
zatím naopak.

Víry, lásky, upřímnosti
ani jiskra nedoutná;
za to nyní jen panuje
faleš, hana pokoutná.
Kdo s koho, ten toho,
ne málo, radš mnoho;
nebývalo jindy tak
všecko naopak.

Kde upřímnost staročeská,
která někdy bývala?
Pominula, zahynula
s téma lidma starýma.
Kde jindy upřímnost,
nyní lei, podvodnost;
jest to na tom světě tak
všecko naopak.

Na starého pána Boha
mladí zapomínají,
jako by už ani nebyl,
mnozí nyní dělají:
nepřijde do hlavy,
že se smrt dostaví,
že nás též obrátí tak
všecky naopak.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prahy. — Srov. Jič. Zpěv. 343.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>epe989r878ijpxtva36fd3xo2ktiy00</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Marnost života</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99813</id>
    <revision>
      <id>344826</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:57:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}   &lt;poem&gt; Každý jest na světě hostem, den ke dni jen k smrti rostem; co zde po lakomci zůstane, lidem nevděčným se dostane! &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Hradecka. — Veršíky tyto bývaly někdy napsány na bráně hradu Kunětick…“</comment>
      <origin>344826</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="498" sha1="cgpr1nqaq0p7p5rtk9yge8kozkelwv4" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Marnost života
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
  &lt;poem&gt;
Každý jest na světě hostem,
den ke dni jen k smrti rostem;
co zde po lakomci zůstane,
lidem nevděčným se dostane!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. — Veršíky tyto bývaly někdy napsány na bráně hradu Kunětického. (Viz Česká Včela 1841, str. 864.)&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>cgpr1nqaq0p7p5rtk9yge8kozkelwv4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Důvěra v Boha</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99814</id>
    <revision>
      <id>344827</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:58:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} &lt;poem&gt; Kdo v Boha doufá, ten sobě nezoufá: chudobu i zboží přijímá za dar boží. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Vytesáno písmem gotickým, tak nazvaným, 15 věku na kamepne obrubě hlavního vchodu hostince „u Černého koně“ v…“</comment>
      <origin>344827</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="522" sha1="pdytts2x0sj76q6p0sn4oz4z1g90afz" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Důvěra v Boha
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
&lt;poem&gt;
Kdo v Boha doufá,
ten sobě nezoufá:
chudobu i zboží
přijímá za dar boží.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Vytesáno písmem gotickým, tak nazvaným, 15 věku na kamepne obrubě hlavního vchodu hostince „u Černého koně“ v Hradci Králové, nyní však omítkou vápennou hustě pokryto.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>pdytts2x0sj76q6p0sn4oz4z1g90afz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Co nejlepšího?</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99815</id>
    <revision>
      <id>344828</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:58:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 473.) &lt;poem&gt; Není lepši na tom světě, jako Boha ctíti, jeho vzývat, jemu sloužit, - jeho velebiti. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;“</comment>
      <origin>344828</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="373" sha1="gmxfynqtinv3a1ugl1u27xkr86t4ikg" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Co nejlepšího?
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 473.)
&lt;poem&gt;
Není lepši na tom světě,
jako Boha ctíti,
jeho vzývat, jemu sloužit,
- jeho velebiti.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>gmxfynqtinv3a1ugl1u27xkr86t4ikg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Tré dobrého</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99816</id>
    <revision>
      <id>344829</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:59:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 704.) &lt;poem&gt; Veselá mysl při dobrém zdraví, a k tomu ještě dobré svědomí: komu to tré přeje, ať se jak chce děje, nic se neleká, nic se nebojí. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;“</comment>
      <origin>344829</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="423" sha1="q7tgnlmz66c1c6avth90tih8pmy4lvm" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Tré dobrého
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 704.)
&lt;poem&gt;
Veselá mysl
při dobrém zdraví,
a k tomu ještě
dobré svědomí:
komu to tré přeje,
ať se jak chce děje,
nic se neleká,
nic se nebojí.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>q7tgnlmz66c1c6avth90tih8pmy4lvm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Marnost světská</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99817</id>
    <revision>
      <id>344830</id>
      <timestamp>2026-10-14T20:59:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 705.) &lt;poem&gt; Nic, nic, vic, na světě není nic: at je mladý nebo starý, každý musí jit na máry; nic, nic, nic, na světě není nic. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Klatovska.&lt;/small&gt;“</comment>
      <origin>344830</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="408" sha1="rx8erwc324jk1grux46m0si50kvsxkq" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Marnost světská
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 705.)
&lt;poem&gt;
Nic, nic, vic,
na světě není nic:
at je mladý nebo starý,
každý musí jit na máry;
nic, nic, nic,
na světě není nic.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>rx8erwc324jk1grux46m0si50kvsxkq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Poslední vůle (z Budějovicka)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99818</id>
    <revision>
      <id>344832</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:02:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 164.) &lt;poem&gt; Až já umřu, co mně dáte? dubovou truhličku, bílou košiličku, to mně dáte.  Na tu truhlu slovo boží: aby každý věděl, kdo tu leží.  Leží, leží pacholíček, všech hezkých děvčátek…“</comment>
      <origin>344832</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="537" sha1="165xghdjw4rhz4z8vif2wx73vb1u7mo" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Poslední vůle (z Budějovicka)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 164.)
&lt;poem&gt;
Až já umřu,
co mně dáte?
dubovou truhličku,
bílou košiličku,
to mně dáte.

Na tu truhlu
slovo boží:
aby každý věděl,
kdo tu leží.

Leží, leží
pacholíček,
všech hezkých děvčátek
milovníček.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Budějovicka. - Brov. Suš. 16.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>165xghdjw4rhz4z8vif2wx73vb1u7mo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Poslední vůle (z Plzenska)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99819</id>
    <revision>
      <id>344833</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:02:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 254.) &lt;poem&gt; Kdybych já věděl, že letos umru, dal bych si dělat dubovou truhlu.  Dubovou trublu, lipové víko, aby to bylo panenkám líto.  A na to víko zelený věnec, aby věděli, že jsem mládenec.  Do toho…“</comment>
      <origin>344833</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1002" sha1="r2f1wre87932elttioxqgqewupzbex5" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Poslední vůle (z Plzenska)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 254.)
&lt;poem&gt;
Kdybych já věděl,
že letos umru,
dal bych si dělat
dubovou truhlu.

Dubovou trublu,
lipové víko,
aby to bylo
panenkám líto.

A na to víko
zelený věnec,
aby věděli,
že jsem mládenec.

Do toho věnce
růžovou mašli,
aby mne tady
panenky našly.

Tu by mě vzali,
na máry dali,
moji rodiče
ti by plakali.

Po každé straně
šest krásných panen,
a šest mládenců
neslo by mě ven.

Neste mě, neste,
do hrobu dejte
a černou hlínou
mě zasypejte.

Na hrob postavte
široký kámen,
a tato slova
napište na něm:

„Leží, ach leží
tu mladé tělo,
kterėžto rádo
děvčátka mělo.

Hezké panenky,
které tu jdete,
za jeho duši
se pomodlete!“
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Plzenska. – Srov. Suš. 500; Kol. 11, 299.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>r2f1wre87932elttioxqgqewupzbex5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Poslední vůle (z Hradecka)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99820</id>
    <revision>
      <id>344834</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:03:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 376.) &lt;poem&gt; Kdybych já věděla, že já zejtra umru, dala bych si dělat javorovou truhlu ; javorovou truhlu a lipové víko, aby toho bylo všem mládeneům líto.  Na vrch na to víko pěkné paví peří, aby kaž…“</comment>
      <origin>344834</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="614" sha1="kuwzfdr70kihn0vpijy4vc73gwysh7e" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Poslední vůle (z Hradecka)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 376.)
&lt;poem&gt;
Kdybych já věděla,
že já zejtra umru,
dala bych si dělat
javorovou truhlu ;
javorovou truhlu
a lipové víko,
aby toho bylo
všem mládeneům líto.

Na vrch na to víko
pěkné paví peří,
aby každej věděl,
kdo v t truhle leží:
leží to v ni, leží
jedno potešení,
kterému rovného
na tom panství není.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>kuwzfdr70kihn0vpijy4vc73gwysh7e</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Mé místo (z Berounska)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99821</id>
    <revision>
      <id>344835</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:04:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 605.) &lt;poem&gt; Starala's se, matko má! kde mi pán Bůh místo dá: na Obděnském hřbitově je, matičko, misto mé!  Ne hřbitově za stěnou tom mi postel ustelou; místo peřin prachových dají třísek borových.…“</comment>
      <origin>344835</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="697" sha1="22jd2c918hr5urdn8uj91mjgs9udb71" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Mé místo (z Berounska)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 605.)
&lt;poem&gt;
Starala's se, matko má!
kde mi pán Bůh místo dá:
na Obděnském hřbitově
je, matičko, misto mé!

Ne hřbitově za stěnou
tom mi postel ustelou;
místo peřin prachových
dají třísek borových.

Ti Obděnští zvoníci
to jsou slavni muzici:
ti mně budou pěkně hrát,
a já budu tvrdě spát.

Kdyby hráli sto hodin,
už se více nezbudím;
kdyby bráli ještě víc,
všecko není platno nic!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>22jd2c918hr5urdn8uj91mjgs9udb71</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Mé místo (z Hradecka)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99822</id>
    <revision>
      <id>344836</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:05:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 91.) &lt;poem&gt; Starala se matka má, kde mně pán Bůh místo dá.  Na Oujezdském hřbitově mám já lůžko hotové.  Místo peřin prachových trochu třísek borových.  Misto vrchní peřiny trochu písku a hlíny.…“</comment>
      <origin>344836</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="738" sha1="krob8yhy1a7bpmrb0elopkn07dwo5ef" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Mé místo (z Hradecka)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 91.)
&lt;poem&gt;
Starala se matka má,
kde mně pán Bůh místo dá.

Na Oujezdském hřbitově
mám já lůžko hotové.

Místo peřin prachových
trochu třísek borových.

Misto vrchní peřiny
trochu písku a hlíny.

Žáci budou zpívati
a přátelé plakati.

Zvony budou pěkně hrát
a má hlava bude spát.

Kdyby hrály sto hodin,
já se smutný nezbudim.

Kdyby brály i dvě stě
už je duše na cestě.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Srov. Sul. 71, 776: Kol. 1, 107; 11, 33; Mein. 99,&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>krob8yhy1a7bpmrb0elopkn07dwo5ef</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Hřbitov</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99823</id>
    <revision>
      <id>344837</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:06:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 253.) &lt;poem&gt; Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená! co do tebe sejou ty drahy semena.  Pořád je tam sejou, žádny nevzchází: snad že je zahradník hluboko zahází.  Nasila jsem routy širokého listí: brzy-li m…“</comment>
      <origin>344837</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="607" sha1="8xzio8hjwult6f1advshc8w0ocvu9lm" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Hřbitov
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 253.)
&lt;poem&gt;
Hřbitove, hřbitove,
zahrado zelená!
co do tebe sejou
ty drahy semena.

Pořád je tam sejou,
žádny nevzchází:
snad že je zahradník
hluboko zahází.

Nasila jsem routy
širokého listí:
brzy-li můj milý,
brzy-li se vyspí.

Routa už odkvetla,
vítr listí odnes:
a můj nejmilejší
nezbudil se podnes!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Budějovicka. Srov. Suš. 492.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>8xzio8hjwult6f1advshc8w0ocvu9lm</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Vzácný pohřeb</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99824</id>
    <revision>
      <id>344838</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:07:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 50.) &lt;poem&gt; Pane Bože všemohoucí! umřel sedlák v Holomouci.  V Prostějově mu zvonili, do Brna ho pohřebili.  V Kyjevě mu truhlu dáli, z Jihlavi přinesli máry.  Příkrov z města Kojetína, hrobař přišel…“</comment>
      <origin>344838</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="722" sha1="m190jk1dz7mavwm2qu9laeq6wke7bc5" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Vzácný pohřeb
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 50.)
&lt;poem&gt;
Pane Bože všemohoucí!
umřel sedlák v Holomouci.

V Prostějově mu zvonili,
do Brna ho pohřebili.

V Kyjevě mu truhlu dáli,
z Jihlavi přinesli máry.

Příkrov z města Kojetína,
hrobař přišel od Budína.

Kněze vzali z Hustopeče
a kantora od Proseče

Ministranty od Třebíče,
chlapce s křížem z Meziříče.

Ti pak, kteří jsou ho nesli,
byli rádi, že se sešli:

Tři byli až od Krakova,
čtvrtej ponocnej z Makova.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>m190jk1dz7mavwm2qu9laeq6wke7bc5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Věčná památka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99825</id>
    <revision>
      <id>344839</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:08:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} (Nápěv 676.) &lt;poem&gt; Mirotický kostelíčku, stojíš na pěkném vršíčkou až tam budem odpočívat, budou o nás vrabci zpívat. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;“</comment>
      <origin>344839</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="395" sha1="sddavi1b94mm3jhow6rbttpofkxeh0j" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Věčná památka
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
(Nápěv 676.)
&lt;poem&gt;
Mirotický kostelíčku,
stojíš na pěkném vršíčkou
až tam budem odpočívat,
budou o nás vrabci zpívat.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>sddavi1b94mm3jhow6rbttpofkxeh0j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Zvuky zvonův</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99826</id>
    <revision>
      <id>344840</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:08:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}   {{Forma|proza}}  == 1. == Když umře bohatý, zvoní mu hrana všemi zvony: &lt;poem&gt; Pole, luka, dům! pole, luka, dům! &lt;/poem&gt; Pakli chudý zemře, klinkují jedním: &lt;poem&gt; Nic neměl! nic neměl! nic neměl! nic neměl!  &lt;s…“</comment>
      <origin>344840</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="844" sha1="fccfj2jr7gcnfgebooqtqf3k4a75m7c" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Zvuky zvonův
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
  {{Forma|proza}}

== 1. ==
Když umře bohatý, zvoní mu hrana všemi zvony:
&lt;poem&gt;
Pole, luka, dům!
pole, luka, dům!
&lt;/poem&gt;
Pakli chudý zemře, klinkují jedním:
&lt;poem&gt;
Nic neměl! nic neměl!
nic neměl! nic neměl!

&lt;small&gt;Anebo:&lt;/small&gt;

Chudák! žebrák!
chudák! žebrák!
&lt;/poem&gt;

== 2. ==
(Nápěv 428.)
&lt;poem&gt;
Naše zvony pěkně znějí,
když ve svátek vyzvánějí:
bim bam bim bam!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Canon.&lt;/small&gt;

== 3. ==
&lt;poem&gt;
Bombi — lombi — bom!
proti Klatovóm!
kdo to zvon!?
Petr blázen
za oltářem —
bombi – lombi — bom!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska.&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>fccfj2jr7gcnfgebooqtqf3k4a75m7c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Pojď, dušičko vyvolená</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99827</id>
    <revision>
      <id>344842</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:11:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}} &lt;poem&gt; Pojď, dušičko vyvolená, drahou krví vykoupená! přijmiž radosti nebeské, s námi rozkoše andělské.  Ejhle! nebe o…“</comment>
      <origin>344842</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1250" sha1="n3t3k0y1t9f5zwna2lojd0ssfz4ht1z" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Pojď, dušičko vyvolená
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
&lt;poem&gt;
Pojď, dušičko vyvolená,
drahou krví vykoupená!
přijmiž radosti nebeské,
s námi rozkoše andělské.

Ejhle! nebe otevřené,
tobě místo připravené
od Krista, syna božího,
ženicha tvého milého.

Andělé tebe čekají,
korunu držíc zpívají:
přijmi v nebi věčnou slávu,
s námi radost neskonalá.

O duše blahoslavená,
kteráž jsi tam povolána!
vidíš krále v věčné slávě,
vždycky jsi v radosti stálé.

Vy všickni moji přátelé,
rodičové! léto chvíle
pomněte každý na sebc,
že vám tak přijde jako mně.

Vidíte hrob vykopaný,
mému tělu přichystaný,
aby v něm odpočívalo,
vzkříšení očekávalo.

I kdo může vypravili
radost i rozkoš zjevili,
kterouž svati v nebi mají,
li jenž s Kristem přebývají.

Pomáhej nám, Pane milý!
bychom ten svět opustili,
potom se k tobě dostali,
věčně s tebou přebývali.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>n3t3k0y1t9f5zwna2lojd0ssfz4ht1z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/I proč tak příliš</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99828</id>
    <revision>
      <id>344843</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:12:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}} (Nápěv 802) &lt;poem&gt; I proč tak příliš pláčeš a kvílíš pro smrt milého děťátka tvého?  Bůh je tobě dal, Bůh zase…“</comment>
      <origin>344843</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="690" sha1="gpedn45r5c176im7gxg413o162pwy90" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = I proč tak příliš
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 802)
&lt;poem&gt;
I proč tak příliš
pláčeš a kvílíš
pro smrt milého
děťátka tvého?

Bůh je tobě dal,
Bůh zase odňal:
tak se jest jeho
vůli líbilo.

Nemáš v tom křivdy
žádné od něho,
člověče bídný!
proč kvílíš mnoho?

Ty pak to znajíc
nermutiž se víc,
čiň děkováni
vždy bez přestání.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>gpedn45r5c176im7gxg413o162pwy90</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Uskrovněte svého</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99829</id>
    <revision>
      <id>344844</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:12:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}} (Nápěv 803.) &lt;poem&gt; Uskrovněte svého pláče truchlivého, o rodičové milí! kteří jste mě zplodili.  Jakož byl jistý de…“</comment>
      <origin>344844</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1197" sha1="3x1ynf4v4edkqpv5zrh8e8gwcfhfg5k" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Uskrovněte svého
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 803.)
&lt;poem&gt;
Uskrovněte svého
pláče truchlivého,
o rodičové milí!
kteří jste mě zplodili.

Jakož byl jistý den
od Boha uložen
mého na svět vstoupení,
časného narození:

Tak zas již hodina,
Bohem uložená,
přišla odjití mého
z světa velmi bídného.

Již se v tuto chvíli,
rodičové milí!
ubírám od vás k svému
Bohu, otci věčnému.
Z oudolí bolesti,
pláče a neřestí
do vlasti slavné, věčné,
radostné a bezpečné.

Šťastný má ten slouti,
kdož může připlouti
časně k žádoucímu
břehu bezpečnému.

Uskrovněte svého
pláče truchlivého,
o rodičové milí!
kteří jste mě zplodili.

Již se s vámi žehnám,
bera se již jinam ;
Bůh v vašem zarmoucení
buď hojné potěšeni.

A když vám hodina
přijde uložená,
rač vám milostiv býti,
k sobě v nebe přijití.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>3x1ynf4v4edkqpv5zrh8e8gwcfhfg5k</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Vímť já</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99830</id>
    <revision>
      <id>344845</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:13:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}} (Nápěv 806.) &lt;poem&gt; Vímť já, že můj vykupitel, věčné smrti sám zprostitel, živ jest a s otcem kraluje, a mě mocí svou…“</comment>
      <origin>344845</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1060" sha1="2p9gmkdeggrqsw00goumboewizls3gl" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Vímť já
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 806.)
&lt;poem&gt;
Vímť já, že můj vykupitel,
věčné smrti sám zprostitel,
živ jest a s otcem kraluje,
a mě mocí svou zdržuje.

Při posledním dni a soudu
zase znovu vzkříšen budu,
přijmu tělo oslavené,
v novou kůži oblečené.

Uhlídám Boha v mém těle,
tomu já vždy věřím cele,
že tyto vlastní oči mé
spatří Boha, a nejiné.

Ta naděje jest složena
a v mém srdci vkořeněna,
že ten, komuž jsem uvěřil,
jest mocný, by mě zas vzkřísil.

V něm nepadnu v zahanbení,
ale přijdu k oslavení;
nebť mě vezme sám pro sebe
s duší i s tělem do nebe.

Duši mou poroučím Bohu,
jemu ji dávám samému:
přijmiž ji, pane Ježíši!
v svou svatou nebeskou říši.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>2p9gmkdeggrqsw00goumboewizls3gl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Člověče!</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99831</id>
    <revision>
      <id>344846</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:13:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}} (Nápěv 805.) &lt;poem&gt; Člověče! kdož jsi kolivěk, na mě teď mrtvého pohleď: jak jsi ty nyní v tu dobu, tak jsem já byl v…“</comment>
      <origin>344846</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1217" sha1="kkakgv0dzro2it6xkmau8h38ptfi7kn" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Člověče!
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 805.)
&lt;poem&gt;
Člověče! kdož jsi kolivěk,
na mě teď mrtvého pohleď:
jak jsi ty nyní v tu dobu,
tak jsem já byl v témž spůsobu.

Mladý, pěkný, silný dosti:
nyní jsem prach, popel, kosti;
o tělo mé již se derou
žáby, červi, a je žerou.

Erb, čest, slávu, urozenost,
zboží, jmění i nádhernost,
peníze, kratochvil, statek
smrt přivedla vše na zmatek.

Po smrti zároveň platí
jak chudý tak i bohatý;
pána, knížete neb žáka
nerozeznáš od sedláka.

Dnes jsi zdráv podlé vůle tvé,
zítra budeš tělo mrtvé;
dnes se tobě pocta množí,
zejtra do hrobu tě vloží.

Protož každý na svou mladost,
čerstvost, sílu, krásu, radost
nespoléhej nic na krátce,
neb to vše jest marná práce.

Ale hleď se prvé káti,
než tě smrt hrozná zachvátí;
dokud čas máš, čiň pokání,
tak vyžádáš smilování.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>kkakgv0dzro2it6xkmau8h38ptfi7kn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Velmi přežalostný ten čas</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99832</id>
    <revision>
      <id>344847</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:14:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}} (Nápěv 807.) &lt;poem&gt; Velmi přežalostný ten čas, v kterém slyšeti smutný hlas: Již se s vámi nyní loučím, pánu Boha v…“</comment>
      <origin>344847</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1258" sha1="ln5waqezzw5y5uibj9is84lvc5q5x7n" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Velmi přežalostný ten čas
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 807.)
&lt;poem&gt;
Velmi přežalostný ten čas,
v kterém slyšeti smutný hlas:
Již se s vámi nyní loučím,
pánu Boha vás poroučím.

Jáť se již k Bohu ubírám
a více vás neuhlídám,
manželku&lt;ref&gt; manžela, rodiče, dítky mé.&lt;/ref&gt;, ani přátele,
v tomto mém smrtelném těle.

Neb cíl Bohem vyměřený
na mně jesti vyplněný,
zbavený jsem již bolesti,
požívám s Kristem radosti.

Naději svou mám složenou
v Kristu pánu upevněnou,
že se má duše veselí
s všemi svatými anděly.

Na mě všichni si popatřte
a v srdcích svých vynasnažte
hříchů se vždy varovati,
na svou smrt pamatovati.

A tak já se loučím s vámi
na čas dlouhý, moji známi!
s vámi se všemi se loučím,
pánu Bohu vás poroučím.

Za mnou se též všichni strojte,
na to pilný pozor dejte,
abyste hotovi byli
a s Kristem na svetbu vešli.
&lt;/poem&gt;
{{Poznámky pod čarou}}
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>ln5waqezzw5y5uibj9is84lvc5q5x7n</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Ej již tenkrát</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99833</id>
    <revision>
      <id>344848</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:15:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}} (Nápěv 808.) &lt;poem&gt; Ej již tenkrát jsem dokonal svůj cíl a věk života, poněvadž mne Bůh povolal - z toho bídného svět…“</comment>
      <origin>344848</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2060" sha1="57l70sw07a7yq53pnciq68ybudgwiay" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Ej již tenkrát
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 808.)
&lt;poem&gt;
Ej již tenkrát jsem dokonal
svůj cíl a věk života,
poněvadž mne Bůh povolal -
z toho bídného světa;
musil jsem všeho nechali,
na věčnost se odebrati,
daleká, daleká
jest má cesta!

Více se z ni nenavrátím,
víc se s vámi neshledám,
až při soudu, tom dnu hrozném,
kdežto nám dej Kristus pán,
kdežto nám dej Kristus soudce
stáli všem po pravé ruce:
tak potom, tak potom
štastně bude.

Dokudž vám Bůh život dává,
na smrt si zpomínejte;
neb ona jest nenadálá,
to vždy v paměti mějte:
nenadili jsou se mnozí,
že tak musí umřít brzy,
a tak hle, a tak hle
děje se v světě.

Máš-li něco nepravého,
komu patří to, navrať;
sic necháš-li sobě toho,
těžce budeš odbývat:
to před božskou apelací
uslyšiš hroznou sentenci;
pak věčně, pak věčně
budeš naříkat.

A protož vy moji známí,
kteří zde ted stojile,
posledně se loučím s vámi,
ne márách mě vidíte:
ubližil-li jsem kdy komu,
dřív než mne odnesou z domu,
prosím vás, pro Boha
již mi odpusťte!

Ach odpusť nám všem Kristus pán
naše vše provinění,
a svou božskou milost dej nám,
též hříchův odpuštění,
bychom všichni šťastně v nebi
jasoon tvář Krista viděli,
a se s ním, a se s ním
vždy radovali.

Ej již tenkráte mě vemte
a neste mě ven z doma;
když tu více pláten nejsem,
nepatřím než do hrobu.
Můj milý pane Ježíši!
přijmi do nebe mou duši,
at sobě, at sobě
tam odpočine.

S pánem Bohem zůstávejte,
Bůh vás všecky opatruj,
a dobře se všickui mějte,
anděl strážce při vás stůj;
a když na vás Bůh zavolá
a z toho světa povolá,
vás slávou, vás slávou
věčnou obdaří.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>57l70sw07a7yq53pnciq68ybudgwiay</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Milosrdný Bože</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99834</id>
    <revision>
      <id>344849</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:15:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}} (Nápěv 804.) &lt;poem&gt; Milosrdný Bože! prosím za to, rač se znáti k svému stvoření; nebol nejsem nežli popel a bláto, odpu…“</comment>
      <origin>344849</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="614" sha1="7dcxaxnwb94ni9q5aub8q6kpcw6i3x5" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Milosrdný Bože
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 804.)
&lt;poem&gt;
Milosrdný Bože! prosím za to,
rač se znáti k svému stvoření;
nebol nejsem nežli popel a bláto,
odpustiž mi mé provinění.
Když budu na tvém soudu stáli,
rač se ke mně milostivě znáti:
dejž mi s tebou v nebi přebývati!
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>7dcxaxnwb94ni9q5aub8q6kpcw6i3x5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Rozžehnejme se</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99835</id>
    <revision>
      <id>344850</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:16:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}} (Nápěv 810.) &lt;poem&gt; Rozžehnejme se s tím tělem, pochovejme je s pokojem v naději téhož vzkříšení, na Siónu přebýván…“</comment>
      <origin>344850</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="952" sha1="h5f7bugmsg0bg7tpsw0hdqgtzwo0u7j" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Rozžehnejme se
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 810.)
&lt;poem&gt;
Rozžehnejme se s tím tělem,
pochovejme je s pokojem
v naději téhož vzkříšení,
na Siónu přebývání.

Schovává se porušené,
vstane k soudu oslavené;
pochovává se smrtelné,
tudyž bude nesmrtelné.

Z země jest vzato, v zemi jde,
z země duchovní ven vyjde,
kdyžto s troubou v den poslední
hlas Syna božího zevzní.

V těchto slovích my se těšme,
v práci dobré setrvejme,
hotovi téhož čekejme,
k soudu Páně se chystejme.

Kriste! pro tvé umučení
dej nám hříchů odpuštění,
ať nás nežže věčný plamen,
uchovej nás, Kriste! Amen.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>h5f7bugmsg0bg7tpsw0hdqgtzwo0u7j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Tělo mrtvé v hrob kladouce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99836</id>
    <revision>
      <id>344851</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:16:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}} (Nápěv 810.) &lt;poem&gt; Tělo mrtvé v hrob kladouce, tebe, živých, mrtvých Otče! prosíme, necht zde v pokoji odpočine po svém…“</comment>
      <origin>344851</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="964" sha1="tgdcdn2ehwg6j4c5bruishcig9h6lxv" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Tělo mrtvé v hrob kladouce
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 810.)
&lt;poem&gt;
Tělo mrtvé v hrob kladouce,
tebe, živých, mrtvých Otče!
prosíme, necht zde v pokoji
odpočine po svém boji.

Vem si, země, co jest tvébo,
ducha pak nesmrtelného,
kteréhož vdechl do něho,
vem, Pane, do lůna svého.

Ať povstane oslavené,
a nech at jest postavené
při soudné Krista stolici
se svatými na pravici.

Nám pak, Bože, rač popříti
k šťastnému cíli dojili,
at se tam spolu shledáme
s těmi, jež pochováváme.

Zatím všem duším zemřelých,
rodičů, přátel, příbuzných,
dej lehké odpočinutí,
světlo věčné ať jim svítí.
&lt;/poem&gt;

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>tgdcdn2ehwg6j4c5bruishcig9h6lxv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Kriste, synu z Panny!</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99837</id>
    <revision>
      <id>344852</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:17:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}} (Nápěv 809.) &lt;poem&gt; Kriste, synu z Panny! v posledni hodinu smiluj se nad námi, odpusť nám všem vinu; přimluv se k otci své…“</comment>
      <origin>344852</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="585" sha1="fkoo0hrmeunk12aip2svpbz5j6ayhfp" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Kriste, synu z Panny!
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 809.)
&lt;poem&gt;
Kriste, synu z Panny!
v posledni hodinu
smiluj se nad námi,
odpusť nám všem vinu;
přimluv se k otci svému,
myt k tobě voláme,
k toběť naději máme,
s tebou býti žádáme
věčně věkův, amen.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>fkoo0hrmeunk12aip2svpbz5j6ayhfp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Na odchodu ze hřbitova</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99838</id>
    <revision>
      <id>344853</id>
      <timestamp>2026-10-14T21:17:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  == Dětem. == (Nápěv 811.) &lt;poem&gt; A tak k Bohu má dušička se vynese, jako bíla holubička raduje se. &lt;/poem&gt;  == Dospělým. == (Nápěv 811.) &lt;poem&gt; Poslední bije hodina, umiráme: z vůle Boha Hospodina se shledáme. &lt;…“</comment>
      <origin>344853</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="463" sha1="2r98f1putf0hdj9a6o89lxe26pei39f" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Na odchodu ze hřbitova
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

== Dětem. ==
(Nápěv 811.)
&lt;poem&gt;
A tak k Bohu má dušička
se vynese,
jako bíla holubička
raduje se.
&lt;/poem&gt;

== Dospělým. ==
(Nápěv 811.)
&lt;poem&gt;
Poslední bije hodina,
umiráme:
z vůle Boha Hospodina
se shledáme.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>2r98f1putf0hdj9a6o89lxe26pei39f</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>