Wikizdroje:U pramene

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.24</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Wikizdroje:U pramene</title>
    <ns>4</ns>
    <id>43</id>
    <revision>
      <id>344970</id>
      <parentid>344946</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T20:07:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Chybějící novelizace občanského zákoníku - přidání upozorňující šablony */ odpověď</comment>
      <origin>344970</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="36069" sha1="m1w9llgc1xuk9p21ofudka2js139fre" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
&lt;div class=&quot;toccolours&quot; style=&quot;margin-bottom: 1em; text-align: center;&quot;&gt;
Stránka '''U pramene''' je určena pro diskutování různých problémů souvisejících s projektem Wikizdroje. Starší příspěvky jsou archivovány, vizte [[Wikizdroje:U pramene/Archivy|seznam archivů]] (historie stránek zůstává zde). Vizte také stránku '''[[Wikizdroje:Potřebuji pomoc|Potřebuji pomoc]]'''; k setkáním vizte pak [[Wikizdroje:U reálného pramene|U reálného pramene]], dále též stránku '''[[Wikizdroje:Oznámení|Externí oznámení]]''' s novinkami z Mety, MediaWiki atp.

Prosíme, podepisujte své příspěvky.

'''All other languages:''' you can contact us here in English at the moment. See also '''[[Wikizdroje:English guidelines|English guidelines]]'''

'''[{{fullurl:{{FULLPAGENAME}}|action=edit&amp;section=new}} Nové téma / New thread (+)]'''
&lt;/div&gt;
__TOC__

== Opt-in global sysops? ==

:''Discussion from 2010 that resulted in currently being opted out: [[Special:Permalink/45815|here]]''
Hello. I would like to propose that this wiki allows [[:m:Global sysops|global sysops]]. This wiki meets one of the criteria under the GS scope, which is that there are only two local administrators. I would strongly recommend allowing global sysops here because they can quickly deal with clear cases of vandalism and spam, but otherwise they will '''not''' intervene in content matters or local decisions. As I said, the main reason for proposing this is so that vandalism and spam can be quickly dealt with by global sysops (and by extension, stewards). Thoughts? [[Uživatel:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[Diskuse s uživatelem:Codename Noreste|diskuse]]) 12. 2. 2026, 15:27 (UTC)

:For context, this discusson springs from some discussions among global rights holders, since the community is quite small at present compared to how it was during the last opt-out. {{ping|Jan.Kamenicek|-jkb-}} perhaps one of you have an opinion on this? [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 16. 2. 2026, 09:48 (UTC)
::{{re|EPIC}} Agree, the local community is really small nowadays and also the absence of local admins' reaction to this request quite underlines the situation. Thus allowing global sysops seems to be a logical step. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 21. 2. 2026, 11:48 (UTC)
:::Since no one has objected for a week, and considering that there likely won't be much further participation here with the community size, I'll go ahead and update the wikiset. [[File:Yes check.svg|20px|]] '''Done''' [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 21. 2. 2026, 17:02 (UTC)
::::No když na to stačí souhlas jednoho v podstatě bývalého editora a nevyjádření aktivního nesouhlasu... [[Uživatel:Lenka64|Lenka64]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka64|diskuse]]) 22. 2. 2026, 06:49 (UTC)
::My opinion is, that global sysops are not really needed here, there was only one bigger problem in last years. But I am not against. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 2. 2026, 16:58 (UTC)
: In the past, I supported global sysops for the Czech Wiktionary. Since then, I have learned what kind of incompetent and dishonest bozos are all too often elected into global roles, more so for global sysops then stewards, but also stewards. It was Danny B. who made this kind of point in Czech Wiktionary, if I remember correctly. I do not oppose global sysops here, and I am rather inactive (although I did some important work here in the past), but I am sounding a warning, whatever its use. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 23. 5. 2026, 10:37 (UTC)

== Graicky náročná stránka od OSN ==

Máte někdo nějakou představu jak zapsat do OSN něco takovéhleho https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 ? Prostě tu grafiku ignorovat? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 23. 3. 2026, 00:09 (UTC)

:Tu grafiku dosti oddělujeme, srvn. např. [[Ottův slovník naučný/A|A]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 3. 2026, 05:32 (UTC)
:Primárně vložit text, obrázek je zde spíše ilustrační. Pokud ve stránce bude, tím lépe, ale i s obrázkem si může graficky zdatný člověk docela vyhrát, pokud ne, stačí i prostý ořez. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 3. 2026, 12:04 (UTC)

== Akcent nad neobvyklým znakem ==

Prosím zkušenější kolegy o pomoc. Heslo [[Ottův slovník naučný/Arsis]] (sken viz {{Kramerius|nkp|1b0ddf40-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}) obsahuje akcenty nad znaky symbolizujícími dlouhou a krátkou dobu (tyto znaky jsem převzal z článku [[w:Metrum]] ve Wikipedii). Našel jsem, že znaková tabulka Unicode obsahuje samostatné akcenty, které je možné kombinovat s dalšími znaky (např. [[w:en:Acute accent]]), ale neumím je zkombinovat. Je to vůbec technicky možné? Děkuji. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 30. 3. 2026, 19:11 (UTC)

:Zajímavé. Pozn.: v [[w:en:Arsis and thesis]] používají k tomu speciální znak drobnější ⏑ (U+23D1 METRICAL BREVE). (Následující znaky v řadě potažmo ~kombinace s vlastním codepointem jsou ⏒, ⏓, ⏔, ⏕, ⏖.) Zkombinování je jednoduché, přidá se následující combining character, např. ten U+0301. → ⏑́
:Pro srovnání s tím U+25E1 LOWER HALF CIRCLE → ◡́
:Zda je to ve výsledku funkční je otázka taky zajímavá (mně se to ve výsledku zobrazuje docela slušně, v tom prvním případě, na rozdíl od editoru zprávy). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:05 (UTC)
::Děkuji, zkusil jsem to upravit podle vaší rady. Ale ideální to není, v případě obloučku je ten akcent hodně vpravo; v případě vodorovné čárky je sice horizontálně o dost blíže jejímu středu, ale zase je hodně vysoko nad ní. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:56 (UTC)

== Přidání trestního zákoníku ==
Ve Wikizdrojích je [[Občanský zákoník (2012)]]. Trestní zákoník žel nenacházím. Kdyby se toho chtěl někdo ujmout, bylo by to prima. Přece jen je prezentace textu ve Wikizdrojích superiorní oproti té na gov.cz, podle mého vkusu alespoň. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 5. 2026, 07:16 (UTC)

:@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] Obávám se, že žádný z aktivních uživatel se nevěnuje zákonům, nové nepřibývají a ani již vloženým se nikdo něvěnuje - minimálně by bylo dobré zmínit novelizace, zmíněný občanský zákoník jich za tu dobu má přes deset. A je otázkou, zda je lepší zde ty zákony nemít vůbec, nebo mít pouze historické verze. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2026, 15:17 (UTC)

== real-time diskuse? IRC asi nebude to pravé ==

Úvodní stránka Wikisource odkazuje na irc://irc.libera.chat/#wikisource-cs , kde jsem se ocitl velice sám, když jsem tam vstoupil. Existuje něco, co je skutečně používané (Discord, Matrix, něco)? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 12:26 (UTC)

:@[[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] Na Wikipedii asi discord. Na Wikizdrojích jsme bývali na irc dva, a posledních pár let už asi nikdo. Osobně bych případně preferoval něco jako Whatsapp nebo Telegram. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 5. 2026, 17:28 (UTC)
::Jsa nadšeným podporovatelem FLOSS programů (živím se podporou Linuxu) tak bych preferoval něco otevřeného … proto ten Matrix. Ale existují nějaké kanály na Discordu. Akorát, že na tamním kanálu `#wikipedia-cs` mi nikdo na otázku ohledně https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MS._Gough_London_14_p._32-41.pdf nikdo neodpověděl. [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 19:07 (UTC)

== Migrace na Parsoid ==

&lt;section begin=&quot;announcement-content&quot; /&gt;
&lt;em&gt;[[m:Special:MyLanguage/Wikimedia Foundation/Product and Technology/Parsoid Read Views/Read View Announcement|Číst v jiném jazyce]]&lt;/em&gt;

&lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;
Ahoj všichni! S potěšením vás chci informovat, že jako další krok v projektu [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification|Unifikace parserů]] bude brzy Parsoid zapnut jako výchozí pro vykreslování článků zde na {{grammar:6sg|$wiki}}. Postupně zvyšujeme počet wiki, které Parsoid používají, s cílem udělat z něj výchozí parser wikitextu v následující verzi MediaWiki s prodlouženou podporou. Díky tomu naše wiki budou spolehlivější a jednotnější pro editory, čtenáře a nástroje a také to usnadní vývoj budoucích funkcí wikitextu.
&lt;/div&gt;

Pokud to narušuje vaši práci, nemějte obavy! I nadále se můžete odhlásit prostřednictvím uživatelského nastavení nebo vypnout Parsoid na aktuální stránce pomocí menu Nástroje, jak se popisuje v [[mw:Special:MyLanguage/Help:Extension:ParserMigration|dokumentaci rozšíření ParserMigration]].

Jsou dostupné [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Confidence Framework|další informace o naší strategii postupného nasazování]] včetně testování před zapnutím Parsoidu na nové wiki.

Pro hlášení chyb a problémů se prosím podívejte na naši dokumentaci [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Known Issues|známých problémů]] a pokud najdete novou chybu, založte prosím záznam ve Phabricatoru a přidejte mu štítek [[phab:project/view/5846|Content-Transform-Team]].
&lt;section end=&quot;announcement-content&quot; /&gt;

[[mw:User:MSantos (WMF)|Content Transform Team]] 3. 8. 2026, 16:31 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:MSantos (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery/Wikisource&amp;oldid=28221043 --&gt;

== A je to opravdu nutné… ==

Většina knih (třebas románů) je členěna na jednotlivé kapitoly, mnohdy pouze číslované. Na Wikizdrojích je přitom zvykem uvádět u takové kapitoly znovu vyplněnou šablonu &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; a de facto v ní opakovat (popřípadě jen mírně modifikovat) většinu údajů uvedených v šabloně &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; na úvodní stránce příslušné „knihy“. Je to ale opravdu nutné či vhodné? Nestačilo by tyto údaje uvést pouze jednou na „hlavní stránce“?

Velkou zdejší přidanou hodnotou je možnost zpracovaný text stáhnout jako plnohodnotnou e-knihu. V ní se však před každou kapitolou neustále opakuje víceméně stejný text z vložené šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt;, což působí dosti rušivě, násilně a nevhodně. Text pak nepůsobí plynule jako skutečná kniha.

Nebylo by vhodné toto nějak šikovně ošetřit? Chápu, že v rámci samotného webu nemusí tato šablona působit nijak rušivě, ale alespoň při generování e-knihy by bylo vhodné její opakované zobrazování nějak potlačit. Domnívám se, že tyto údaje skutečně stačí uvést jednou na začátku. A pokud jsou v indexu zpracovány i úvodní a závěrečné stránky knihy obsahující údaje, které se do šablony vkládají, možná není nutné je uvádět ani tam.

Opakování stejných informací před každou kapitolou už podle mého názoru čtenáři žádnou přidanou hodnotu nepřináší a naopak jej při čtení e-knihy zbytečně ruší.

Zkusil jsem na polských wikizdrojích podobně zpracovaný text vygenerovat do e-knihy, a ve výsledku se žádné opakování údajů z infoboxu nekonalo. Možná by se šlo inspirovat tam. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 10. 8. 2026, 18:39 (UTC)
: Ano, domnívám se, že má-li kapitola, oddíl aj. publikace, tvořící podstránku hlavní stránky, téhož autora, jako kniha samotná reprezentovaná hlavní stránkou, je rušivé (mj. pro argumenty uvedené výše) a nepotřebné uvádět textovou krabičkou znovu tutéž informaci. Jiná situace je např. v Ottově slovníku naučném, kde každý článek má svého autora. (Omlouvám se, pakliže jsem udělal nějakou chybu ve formulaci a chtělo by to ještě doladit.)
: Pro účel trackování/sledování by nicméně v podstránce mohla být nějaká šablona, která ji označuje jako mající stejného autora aj. jako hlavní stránka, ale negenerující žádný text. Díky tomu by pořád šlo filtrovat stránky, které nejsou autorsky a licenčně ošetřené (byly by to ty, které nemají ani tuto šablonu, ani tu krabičkovou).
: Jiný námět je tuto krabičku potlačit při generování e-knih zcela. K tomu související: [[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub]]. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 20. 8. 2026, 12:38 (UTC)
:Ano, kdysi jsem na to při generování eknihy taky narazil, ale obávám se, že to nemá jednoduché automatické řešení. Otázkou je, zda je zde více opt-in publikací, tedy takových, kde jsou různí autoři různých částí, nebo opt-out, tedy jednuatorských děl. 
:Přijde mi nepravděpodobné, že by někdo chtěl dělat eknihy z věcí typu OSN, ale vyloučit zcela se to nedá. Pak nám jako opt-in zůstávají [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:almanach almanachy], [https://cs.wikisource.org/wiki/Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:novinov%C3%BD_%C4%8Dl%C3%A1nek články], periodika, Bible, encyklopedie, sborníky.. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 20. 8. 2026, 21:08 (UTC)
:Pro začátek musím konstatovat, že pro mě je jakékoli technické řešení zde španělská vesnice. Sám nyní v rámci „indexů“ válčím s css, a to prozatím docela marně.
:Za druhé si myslím, že kvalitní export textu do podoby e-knihy by zde měl být jednou ze základních věcí, jedním z pilířů, na kterých by se mělo stavět.
:Prostý uživatel bude s největší pravděpodobností chtít jím hledaný text literárního díla číst jako „klasickou“ knihu. Bude si tedy chtít text vygenerovat do formátu vhodného pro čtečku knih. Přičemž musím konstatovat, že epub mi zde jde stáhnout prakticky vždy, ale u PDF je to čirá loterie – a pro mě většinou bez výhry. Ideální by podle mě bylo, kdyby výsledný formát byl prostý všech zbytečností, které mohou čtení e-knihy zatěžovat. Neustálé opakování údajů ze šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}} &lt;/nowiki&gt; k nim podle mě rozhodně patří. Jako přispěvatel bych byl rád, kdybychom mohli takový výstup nabídnout i běžnému uživateli. Jinak je podle mě reálné riziko, že si pro pohodlnější čtení půjde jinam.
:A u Poláků přitom velmi dobře fungují i zmíněné almanachy a export do vybraných formátů je dostupný u jednotlivých děl i přímo na stránkách autorů. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 21. 8. 2026, 17:38 (UTC)
::Je fakt, že Poláci a Italové mají na svých WS docela zajímavé technické věci... 
::Prakticky - vygenerovaní ekniha by měla obsahovat alespoň nějaká základní metadata, minimálně v rozsahu Autor, překladatel, vydání, případně licence (není-li PD old, pak asi být nutně nemusí). To ve stačí jednou pro celou knihu, maximálně uvést u kapitoly jiného autora. Pomoci [[:mul:Wikisource:Microformat|mikroformátů]] [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=%C5%A0ablona:Textinfo&amp;diff=prev&amp;oldid=212530 se dá nadefinovat], co který řádek znamená, ale jak to prakticky funguje, a zda se dá nakonfigurovat export, aby exportoval jen některé řádky, netuším. 
::Pro jakoukoliv změnu je potřeba, aby nejprve NĚKDO prozkoumal, CO je třeba změnit - a i technicky méně zdatný dobrovolník může zkusit [https://ws-export.wmcloud.org udělat] pár exportů různých děl a prozkoumat různé možnosti nastavení. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 21. 8. 2026, 20:21 (UTC)
:: Dodám, že dvě řešení, která jsem implementoval a která byla revertována ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub.]]) mají tu nevýhodu, že při exportu do epub aj. disablují krabičku zcela. Na druhé straně pakliže by přepis podle originálu DJVU nebo tak pro každou stránku vytvořil odpovídající text, poté už by informace o autorech byla nejen v krabičce (i když zase Ottův slovník naučný snad uvádí jen zkratky, takže kdo ví jak by to bylo).
:: Jedním řešením by bylo volat krabičku InfoBox s nějakým novým parametrem. Nebo by krabička mohla nějak zjistit, zda je v podstránce nebo není (jenže podstránka může být jiného autora než hlavní stránka, např. u Ottova slovníku naučného).
:: Někdo technicky zdatný a ochotný se v této věci angažovat by nejspíš dokázal věc vyřešit, i prozkoumáním praxe z jiných Wikislovníků. K dispozici je nejen technika šablon, ale i mocnější programování modulů v Lua.
:: Já se v této věci asi více angažovat nebudu. V českých projektech typicky či příliš často narážím na obstrukce a nenápomocné reakce. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 8. 2026, 05:57 (UTC)
:Pro začátek se mi snad podařilo vymyslet zjednodušenou {{š|Textinfo/test}}, která přebírá (zatím) autora, zdroj a licenci z hlavní stránky díla - po zapracování do hlavní šablony (ta jednoduší část) a vyřešení importu do Wikidat (pro mě důležitá podmínka) by šla do podstránek vkládat automaticky. Stejně tak už mám skript, který umí doplnit chybějící {{š|NavigacePaP}}, pokud je na hlavní straně seznam kapitol. 
:Modul, který přebírá parametry z hlavní stránky díla by tak mohl převzít i nějaký parametr, který by řekl, zda se má u podstránek vkládat infobox do eknihy. Ale zde je nutné nejdřív udělat průzkum (deset minut na návrh skriptu a pár hodin na projití všech stránek), zda má být default generovat nebo negenerovat. A pak je nutné myslet na variantu, kdy chci vygenerovat jen eknihu nějaké kapitoly - zde by měl infobox být i v případě, že u celé knihy by byl jen k celému dílu. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 09:16 (UTC)
::Děkuji za zahájení kroků k řešení nastíněného „problému“. Mám si to představit tak, že v případě nastavení default generovat (ekniha bude automaticky obsahovat i údaje z infoboxu) bude nutné v nějaké nabídce zvolit „nezahrnovat údaje z infoboxů jednotlivých kapitol“? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 14. 9. 2026, 16:22 (UTC)
:::Nevidím do toho nástroje, ale myslím, že dokážeme ovlivnit, aby na podstránkách (ne)byl standardně potlačený infobox - prostě mu nastavit netisknutelnost. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 9. 2026, 18:17 (UTC)

Dovolím si několik poznámek k nadhozeným otázkám v rámci této diskuse:
* '''Potlačení infoboxů při exportu:''' Ano, je to možné. Přístupů jak šablonu upravit je (jak již vyplývá z diskuse) povícero. Nicméně, pro dosažení opravdu použitelného exportu nestačí pouze upravit šablonu. Takový krok se neobejde bez úpravy řádově několika tisíc stránek, které tu máme v podobě z doby, kdy se nikomu ani nesnilo o tom, že bychom z Wikizdojů vůbec mohli e-knihy exportovat. Vhodnou úpravou systému ale můžeme dosáhnout toho, že alespoň nové texty budou použitelné přímo. 
* '''PDF exporty:''' Celý systém exportů závisí na externích nástrojích. Zatímco převod z HTML do EPUB je vcelku jednoduchý, následný převod z EPUB do PDF je podstatně náročnější na výpočetní prostředky. Nástroj poměrně dost trpí tím, že chybí vývojáři, kteří by se mu mohli náležitě věnovat. V důsledku tak má řadu neduhů k nimž patří časté problémy při generování PDF nebo pády celého nástroje (a tím úplně nefunkčními exporty, problém je tak zásadní, že jednu dobu se zvažovalo, zda export do PDF úplně nezrušit). &lt;small&gt;PS: Pro zmiňovaný Ottův slovník naučný (jako celek) je tento nástroj úplně nevhodný.&lt;/small&gt;
* '''Zajímavé technické věci:''' Před časem jsem si procházel manuály a dobrých věcí, které by usnadnily práci je docela dost. Automatická navigace na základě údajů v indexu, odkazy na stránky se skeny, využití Wikidat jako úložiště metadat namísto jejich přepisování do Wikizdrojů, přímé stahování knih do mobilní aplikace, … Většinou se objevují dvě překážky: vyžadují úpravu editačních zvyklostí (a s tím související údržbové práce na velkém množství starých stránek) a/nebo vyžadují zásah do rozhraní (rozšířená práva), přičemž u zásadních věcí nelze jen prostě překopírovat řešení odjinud, ale musí se operativně řešit za běhu podle místních podmínek. Ať už se chcete pustit do čehokoli, potřebujete širší společenskou shodu, kterou ne vždy je snadné získat.
* '''Úpravy Textinfo.''' Z mého pohledu je Textinfo pro ukládání a zobrazování metadat beznadějně zastaralá, s Wikidaty v principu nekompatibilní. Nekonečná duplikace metadat je s dnešními možnostmi imho zločin na editorech. Můj dřívější plán na její komplexní náhradu ztroskotal na mém pracovním vytížení, které prakticky vylučuje nějakou možnost systematické dlouhodobější práce na Wikizdrojích. Jakákoli úprava šablony k lepšímu JE přínosem, ale nelze od toho čekat zázraky. Spíše potřebujeme změnu filosofie s jakou k obsahu zde přistupujeme.
--[[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 14. 9. 2026, 22:23 (UTC)

:@[[Uživatel:Reaperman|Reaperman]]Díky za  přínosné podněty, pokud máš konkrétní nápady, poděl se. Já se dost věnuji WIkidatům a přenosu údajů na ně. A jeden z velkých problémů českých WIkizdrojů je, že některá díla pochází původně z různých stránek typu citanka.cz, kde maximálně šlo zjistit autora textu, ale už ne  další údaje (vydání, stánky etc.). Například německé WIkizdroje neberou díla (před pár lety jsem tam vkládal [[Sehnsucht]]), která nemají uvedený odkaz na online sken - ideálně tedy nahraný na Commons nebo alespoň něco, jako u nás Kramerius. Mnohá díla pak pochází ze soukromých sbírek bývalých editorů a nejsou k sehnání online pro doplnění/opravu.
:Aktuálně jsem jediný aktivní správce na projektu a jsem spíše inkluzionista, takže nemám to srdce mazat nevyhovující díla, ale zkušenosti z jiných projektů říkají, že je třeba nastavit mantinely a dodržovat je - třeba mazat díla bez doplněného [[:Kategorie:Údržba:Doplnit hodnotu parametru „ZDROJ“ v šabloně Textinfo|zdroje]]/[[:KAtegorie:Údržba:Doplnit licenci|licence]] po několika měsících. 
:Bylo by tedy dobré, kdyby se i ostatní editoři občas trochu pověnovali údržbě, případně se jeden či více aktivních editorů stalo správci. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 15. 9. 2026, 07:05 (UTC)

== Dokumentace k Wikidata katagoriím ==

Je někdě dokumentace k Wikidata (monitorovacím) kategoriím? Jsou jich zdá se tisíce, ale [[Wikizdroje:Wikidata]] k nim nic není. K monitoringu je alespoň stručný přehled na [[Wikizdroje:Monitoring]]. [[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] ([[Diskuse s uživatelem:Jklamo|diskuse]]) 2. 9. 2026, 16:09 (UTC)

:@[[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] Dokumentace maximálně [[Diskuse_k_šabloně:Monitoring_Wikidata]], jsou to jen další monitorovací kategorie, asi většina jich bude přes {{š|Monitoring_Wikidata}} nebo přes {{š|textinfo}} [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 2. 9. 2026, 20:21 (UTC)

== Your feedback wanted: Remove ''(Language link added:) and similar'' edits from Special:RecentChanges ==
''(Apologies for posting in English. You can help by translating it)''

Hello, I’m Danny from [[:en:w:Wikimedia_Deutschland|Wikimedia Deutschland’s]] [[m:Wikidata_For_Wikimedia_Projects|Wikidata For Wikimedia Projects]] team.&lt;br/&gt;
We have been investigating and examining how Wikidata’s use in the [[Special:RecentChanges]] and [[Special:Watchlist]] pages can be made to be more useful, or less ‘noisy’ (fewer edits that have little value to the reader).

We are currently exploring to make a change in the volume and the type of Wikidata edits that appear in these pages, and '''we need your feedback''' to help us ensure this is a positive change for the Wikis and won’t disrupt your workflows.&lt;br/&gt;
Language links are also known as sitelinks or interlanguage links and describe when a Wikidata item is connected to a Wiki, adding it to the language dropdown tool for other connected Wikis.
[[File:Types of Lang Link changes.png|x350px|frame|A variety of &quot;Language Link&quot; edits as seen in the Recent Changes feed]]

The request for feedback is whether you support the removal of these language link edits from the Recent Changes and Watchlist feed, or would you oppose such a change and if so, why?
Please share you thoughts on the dedicated '''[[m:Talk:Wikidata_For_Wikimedia_Projects/Clearer_Wikidata_Edit_Summaries/Hide_Language_Link_edits|metawiki Talk page]]'''. 

Further information about this change: [[m:Wikidata_For_Wikimedia_Projects/Clearer_Wikidata_Edit_Summaries/Hide_Language_Link_edits|m:Wikidata_For_Wikimedia_Projects/Hide_Language_Link_edits]]

Thank you for any participation or feedback you give, -- [[m:User:Danny_Benjafield_(WMDE)|User:Danny Benjafield (WMDE)]] 25. 9. 2026, 12:18 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:Danny Benjafield (WMDE)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=User:Danny_Benjafield_(WMDE)/MassMessage_test_list&amp;oldid=31080967 --&gt;

== Wikidata Sitelink changes in Recent Changes and Watchlist ==
''(Apologies for cross-posting in English, translating it will help spread the message)''

Editors on group 1 wikis, including Wikiquote, Wikibooks, Wikiversity, Wikivoyage, and Wikisource, will no longer see notifications on [[Special:RecentChanges|Recent Changes]] and [[Special:Watchlist|Watchlist]] when a link to ''another'' language version of a page is added, removed, or changed in its Wikidata item. This change will begin on '''October 5 at 07:00 UTC''' as a two-week trial to reduce high-volume, low-value notifications and make higher-value changes easier to identify. Editors who rely on these notifications should be aware of the change and can share feedback or concerns on the [[m:Wikidata For Wikimedia Projects/Clearer Wikidata Edit Summaries/Hide Language Link edits|project]] or [[m:Talk:Wikidata_For_Wikimedia_Projects/Clearer_Wikidata_Edit_Summaries/Hide_Language_Link_edits|talk page]].&lt;br/&gt;Please reach out if you have any questions, thank you! -- [[User:Danny_Benjafield_(WMDE)|Danny Benjafield (WMDE)]] ([[User_talk:Danny_Benjafield_(WMDE)|talk]])  sent via [[Uživatel:MediaWiki message delivery|MediaWiki message delivery]] ([[Diskuse s uživatelem:MediaWiki message delivery|diskuse]]) 1. 10. 2026, 12:42 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:Danny Benjafield (WMDE)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=User:Danny_Benjafield_(WMDE)/MassMessage_test_list&amp;oldid=31106967 --&gt;

== Chybějící novelizace občanského zákoníku - přidání upozorňující šablony ==
Problém: Na stránce [[Občanský zákoník (2012)]] nebyly provedeny novelizace, jež existují dle https://e-sbirka.gov.cz/sb/2012/89/2026-01-01?f=89%2F2012&amp;zalozka=text. Na první pohled chybění novelizací není patrné.

Navrhované řešení: vytvořit šablonu, která na chybějící novelizace upozorní, k umístění na začátek stránky.

Nenavrhované řešení: stránku smazat a tím se vyhnout údržbovnému vícenákladu.

Jiné řešení: jako quickfix/provizorní řešení vložit nějaký text bez šablony, než se dohodne její podoba apod.

Další návrh: přidat i odkaz na https://e-sbirka.gov.cz/sb/2012/89?zalozka=text, případně na https://e-sbirka.gov.cz/sb/2012/89/2026-01-01?f=89%2F2012&amp;zalozka=text.

Jiný dopad: problém se může týkat i jiných zákonů hostovaných v českých Wikizdrojích.

Viz též [[#Přidání trestního zákoníku]].

--[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 15. 10. 2026, 10:07 (UTC)

:Osobně bych nebyl proti tomu, aby zde byly pouze historické zákony. Problém se může týkat celé [[:Kategorie:Sbírka zákonů České republiky]] a možná i nějakých jiných. Pak by bylo lpší to řešit systémově - udělat obecnou šablonu, obecné upozornění nebo něco takového. {{Ping|YjM}} jako autor stránky. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 16. 10. 2026, 06:10 (UTC)
:: Možná najdu energii provést novelizaci. Mít ve wiki krásně diffovatelnou historii novelizací, byť třeba i s chybějícími mezistupněmi, by bylo prostě jenom geniální. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 16. 10. 2026, 06:17 (UTC)
:: Pro záznam, vložil jsem do stránky toto: &lt;nowiki&gt;'''''Upozornění: občanský zákoník byl po roce 2012 novelizován[https://e-sbirka.gov.cz/sb/2012/89?zalozka=historie]. Novelizace nebyly promítnuty do této stránky.'''''&lt;/nowiki&gt; Malé, jednoduché, funkční, atd. Lze později zšablonizovat. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 16. 10. 2026, 06:33 (UTC)

: Problém to bude u každého právního předpisu, který v průběhu své platnosti prošel nebo se dá předpokládat, že ještě projde nějakou novelizací. S ohledem na charakter Wikizdrojů imho není ani možné udržovat všechny právní předpisy v aktuální podobě a pravděpodobně se s tím ani nikdy nepočítalo. Z definice Wikizdrojů prakticky jakékoli znění právního předpisu tu má stejné právo být, jako každé jiné, a to samostatně, nejen jako položka v historii stránky. Z tohoto pohledu nemá moc smysl nějaká údržbová šablona, spíše je to věc obecného vyloučení odpovědnosti. Je jen otázka, jak jednotlivá znění na projektu udržovat, aby to bylo přehledné a srozumitelné. --[[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 16. 10. 2026, 20:35 (UTC)
:: Nemyslím si, že by ať již &quot;charakter&quot; či &quot;definice&quot; Wikizdrojů bránily udržování zákonů aktuálních. Stačí napsat skript, který formátovací práci udělá za vkladatele a pak už by aktualizace (updatování) měla být relativně bezpracná a proto i realizovaná.
:: Mít oddělené stránky pro revize/znění je zajímavý, ne nutně špatný námět. To se zatím nedělalo. Např. [[Autorský zákon]] byl dle historie revizí &quot;novelizován&quot; přímo na stránce, bez vytvoření např. podstránek či jiných oddělených stránek. Dobře; mohla by existovat stránka &quot;Občanský zákoník (2012)/1.1.2026&quot; nebo &quot;Občanský zákoník (2012)/Znění od 1.1.2026&quot;. Dát do názvu stránky konec platnosti v datu vzniku novelizace, která její znění vytvořila, nelze; to by se muselo až přesunout po další novelizaci. Tuto stránku by bylo možné udržovat, např. změnit odkaz na zdroj dle potřeby, ale pořád by se vztahovala k danému znění. Následkem by však hledání v Googlu (i vyhledávacím nástrojem wiki) našlo řetězce v mnoha zněních, což má výhody i nevýhody. Wiki diffování revizí by tím bylo znemožněno, ale to je trochu i chyba wiki enginu, že nenabízí diffovací funkci pro dvě revize různých článků (nebo nabízí?). --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 17. 10. 2026, 09:20 (UTC)
:::@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] [[special:comparepages]], př. [https://cs.wikisource.org/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:Porovn%C3%A1n%C3%AD_str%C3%A1nek?page1=Lehk%C3%A9+a+t%C4%9B%C5%BEk%C3%A9+kroky+%281938%29%2FP%C3%ADsni%C4%8Dka+o+dispozi%C4%8Dn%C3%ADm+fondu&amp;rev1=&amp;page2=Lehk%C3%A9+a+t%C4%9B%C5%BEk%C3%A9+kroky+%281915%29%2FP%C3%ADsni%C4%8Dka+o+disposi%C4%8Dn%C3%ADm+fondu&amp;rev2=&amp;action=&amp;unhide=] [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 18. 10. 2026, 20:07 (UTC)

== Rozhodnutí Nejvyššího soudu coby PD CZ ==
Z toho, co rozumím, má mnou vložená stránka [[Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR/30 Cdo 60/2011]] licenci PD CZ. Pakliže bych se mýlil, prosím o upozornění a stránku můžeme smazat, případně změnit licenci. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 16. 10. 2026, 06:16 (UTC)
: [https://www.jurisprudence.cz/cz/casopis/autorskopravni-ochrana-judikatury.m-415.html Příspěvek týkající se autorskoprávního statusu soudních rozhodnutí]. --[[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 16. 10. 2026, 20:18 (UTC)
:: A jaký je z toho podle vás závěr pro účel této stránky výše, [[Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR/30 Cdo 60/2011]]?
:: Identifikuji odkazovaný text úplněji:
::* [https://www.jurisprudence.cz/cz/casopis/autorskopravni-ochrana-judikatury.m-415.html Autorskoprávní ochrana judikatury], časopis Jurisprudence, autor Lukáš Králík, 2020
:: Kliknutím na &quot;Stáhnout&quot; (s ikonou otevřeného zámku) jsem úspěšně zobrazil pdf článku. Některé jeho slovní kombinace mi nedávají smysl, např. &quot;vynaložit&quot; + &quot;individualitu&quot;. Ale celkově jsem z toho pochopil, že samotný původní text rozhodnutí je ''úřední dílo'', zatímco něco vzniklé jeho ''editací'' ne nutně; stejně tak je sbírka judikátů něco jako souborné dílo (podobně antologie povídek dává vzniknout copyrightu z toho titulu, že její pořadatel provedl výběr a určil pořadí povídek). --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 17. 10. 2026, 10:08 (UTC)
:: Mno, když už jsem to zvedl, ještě citát z aktuálně platného znění aut.z.[https://e-sbirka.gov.cz/sb/2000/121?zalozka=text]:
::: &quot;Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na
:::: a) úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany,
:::: [...]&quot;
:: Termín &quot;úřední dílo&quot; v zákoně definovaný není a výraz se vyskytuje pouze jednou, v onom citovaném místě. Citovaný text patrně ambiguózně užívá výraz &quot;rozhodnutí&quot; ve smyslu &quot;text rozhodnutí&quot;, stejně tak &quot;opatření&quot; ve smyslu &quot;text opatření&quot;. Snad je to výraz &quot;úřední dílo&quot;, který to má dezambiguovat. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 17. 10. 2026, 10:16 (UTC)</text>
      <sha1>m1w9llgc1xuk9p21ofudka2js139fre</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>3892</id>
    <revision>
      <id>344991</id>
      <parentid>344841</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T20:58:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* b) Láska nešťastná */ fix</comment>
      <origin>344991</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="44110" sha1="b3j052qx9a93hmn96ni0o0jldgtr0ys" xml:space="preserve">{{Digitalizace|ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | POPISEK = sbírka
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
}}
  | IMAGE = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
  | SOUVISEJÍCÍ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
  | místo = Praha
  | rok = 1862
}}
  | INDEX = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf&quot; include=&quot;1-2&quot; /&gt;

== Obsah sbírky ==
{{Rozšířit}}
(čísla nápěvů jsou uvedena v závorce)

* [[/Předmluva/]]

=== Věk dětský ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
* [[/Modlitba/]]
* [[/Večerní modlitba dětská/]]
* [[/Kolíbavky/]]
* [[/Dítě buditi/]]
Hry s malým dítětem
* [[/Myška/]]
* [[/Kostelíček/]]
* [[/Chléb váleti/]]
* [[/Třepati ručkama/]]
* [[/Vařiti kašičku/]]
* [[/Myška a pět prstů/]]
* [[/Co jsou prsty?/]]
* [[/Co dělají prsty?/]]
* [[/Chlácholiti dítě/]]
* [[/Houpati dítě/]]
* [[/Kovaříček/]]
* [[/Jak se jezdí?/]]
* [[/Jablíčka/]]
Rozličná dětská říkadla
* [[/Kolovrátek/]]
* [[/Bubák/]]
* [[/Rohatej/]]
* [[/Žebráček/]]
* [[/První zoubky/]]
* [[/Abeceda/]]
* [[/Malému žáčkovi/]]
* [[/Dětské písmo/]]
* [[/Škádlivé odpovědi/]]
* [[/Při škytání/]]
* [[/Když někdo sen vypravuje/]]
* [[/Cvičení výřečnosti/]]
Dětské posměšky
* [[/Tomu, kdo říká „prej“/]]
* [[/Kdo nesprávně vyřizuje/]]
* [[/Tomu, kdo se diví/]]
* [[/Dědkovi a bábě/]]
* [[/Na jmena/]]
* [[/Kdo německy se modlí/]]
* [[/Němcovi/]]
* [[/Francouzovi/]]
* [[/Italiánovi/]]
* [[/Špatným pradlenám/]]
* [[/Špatným přadlenám/]]
* [[/Špatné švadleně/]]
* [[/Pražským lampářům:/]]
* [[/Před časy říkávali v Praze študentům:/]]
* [[/Strojné dívce/]]
* [[/Přihluchlým/]]
* [[/Jak umívaly za starodávna městské panny německy:/]]
Dětské vypravování
* [[/Podivný kostel/]]
* [[/Povídání pohádky/]]
* [[/Konečná smrt/]]
* [[/Devatero vran/]]
* [[/Řípka/]]
* [[/O kohoutkovi a o slepičce/]]
* Dětské hádanky:
** [[/Dětské hádanky - podobenství|a) podobenství]]
** [[/Dětské hádanky - žert a dvojsmysly|b) žert a dvojsmysl]]
** [[/Dětské hádanky - z počtářství|c) z počtářství]]
* Zvířecí řeč
** [[/Konipásek/]]
** [[/Linduška/]]
** [[/Divoký holub/]]
** [[/Holub doupnák/]]
** [[/Sykora/]]
** [[/Strnad/]]
** [[/Vrabec/]]
** [[/Křepelka/]]
** [[/Vlašťovička/]]
** [[/Vrána/]]
** [[/Kukačka/]]
** [[/Dudek/]]
** [[/Slepice/]]
** [[/Husy/]]
** [[/Kohout/]]
** [[/Kočky/]]
** [[/Zajíc/]]
** [[/Cvrček/]]
** [[/Žáby/]]
* Dětská počítadla
** [[/Patnáct stop/]]
** [[/Dvaatřicet stop/]]
** [[/Počítadla přede hrou/]] (31 říkadel)
* [[/Dětské hry/]] (17 her)
}}

=== Písně a říkadla výroční ===
{{Sloupce|šířka=200px|
* [[/Zima/]]
* [[/Kterak dne přibývá/]]
* [[/Vánoce/]]
* [[/Štědrý večer/]]
* [[/Koledy vánoční/]] (31 koled)
** a) o božím narození
* '''[[/28. prosince/]]'''
** b) o novém roce
* [[/Den přeslavný/]]
* [[/Sladovnická/]]
** c) [[/O třech králích/]]
** [[/25. ledna/]]
* [[/Únor/]]
** [[/Hromice/]]
** [[/5. února/]]
** [[/22. února/]]
** [[/24. února/]]
* [[/Březen/]]
** [[/1. března/]]
** [[/Masopůst/]]
** Písně masopustní [[/Písně masopustní 1|1]], [[/Písně masopustní 2|2]], [[/Písně masopustní 3|3]]
** [[/Ostatky/]]
** Voračky [[/Voračky 1|1]], [[/Voračky 2|2]]
** [[/Škaredá středa (popeleční)/]]
** [[/12. března/]]
*** [[/Řehořská/]]
*** [[/Mistr 1|Mistr 1]], [[/Mistr 2|2]]
*** [[/Řehořské vojsko/]]
** [[/25. března/]]
* [[/Jaro/]]
** [[/Podléška/]]
** [[/Otloukání píšťalek/]] (17 říkadel)
* [[/Duben/]]
** [[/24. dubna/]]
** [[/25. dubna/]]
** [[/Lyščí neděle/]]
** [[/Kýchavná neděle/]]
* [[/Smrtná neděle/]] (16 říkadel)
* [[/Květná neděle/]]
* Pašijový týden
** [[/Škaredá středa (Velikonoce)/]]
** [[/Zelený čtvrtek/]]
** [[/Velký pátek/]]
** [[/Bílá sobota/]]
* [[/Velikonoc/]] (13 říkadel)
* [[/Helské písně/]] (4 písně)
* [[/Hry jarní/]] (4 hry)
* [[/Píseň jarní (1)/]]
* [[/Píseň jarní (2)/]]
* [[/Máj/]]
** [[/1. Máje/]]
** [[/Máj pod okny/]]
** [[/Poděkování/]]
** [[/Máj na návsi/]]
** [[/25. Máj/]]
** [[/Na Boží vstoupení/]]
** [[/Svátky Svatodušní/]]
** [[/Hra na krále/]]
** [[/Hra na královnu/]]
* [[/Hlásání pasaček/]] (4)
* Déšť a slunéčko
** [[/Plejvání/]]
** [[/Za déšť/]]
** [[/Májový déšť/]]
** [[/Poprchávání/]]
** [[/Za slunéčko/]]
* Zvířata a byliny
** [[/Husy (2)/]]
** [[/Vrána (2)/]]
** [[/Kukačka (2)/]]
** [[/Plž/]]
** [[/Májka/]]
** [[/Sluníčko/]]
** [[/Čekanka/]]
** [[/Křížkové koření/]]
** [[/Podražej/]]
* [[/Červen/]]
** [[/8. června/]]
** [[/15. června/]]
** [[/24. června/]]
** [[/Sv. Jan Křtitele/]]
* [[/Hry letní/]] (5 her)
* [[/Jahodníci/]]
* [[/Zavírání lesa/]]
* [[/Jahodnická/]]
* [[/4. červenec/]]
* [[/26. červenec/]]
* [[/Srpen/]]
** [[/1. srpna/]]
** [[/Hlásání žneček/]]
** [[/Hospodářství/]]
** [[/Brousilovi/]]
** [[/Šafářovi/]]
** [[/Mládencovi/]]
** [[/Panně/]]
** [[/Příchozímu/]]
** [[/Koza (1)/]]
** [[/Koza (2)/]]
** [[/Koza (3)/]]
** [[/Žnecká/]]
** [[/Obžínky/]]
** [[/Přípitek/]]
** [[/Píseň obžínková/]]
** [[/15. srpna/]]
** [[/10. a 24. srpna/]]
* [[/14. září/]]
* [[/21. září/]]
* [[/25. září/]]
* [[/Podzim/]]
* [[/Hry podzimní/]] (5 her)
* [[/Říjen/]]
** [[/7. října/]]
** [[/16. října/]]
** [[/18. října/]]
** [[/21. října/]]
* [[/Písně posvícenské/]] (9 písní)
* [[/28. října/]]
* [[/Babí léto/]]
* [[/11. listopadu/]]
* [[/25. listopadu/]]
* [[/25. a 30. listopadu/]]
* [[/6. prosince/]]
* [[/12. prosince/]]
* [[/Přástvy/]]
** [[/Kuželíček/]]
* [[/Hry zimní/]] (5 her)
}}

=== Písně věku mládeneckého a panenského ===

==== a) Mladost, krása láska ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Panna květ/]] (160, 161)
# [[/Přespolní milá/]] (603)
# [[/Námluva (z Berounska)/]] (129)
# [[/Zámluva/]] (676)
# [[/Panny z kostela jdoucí/]] (676)
# [[/Potěcha (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Cestička (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Večerní návštěva/]] (270)
# [[/Úmysl (z Hradecka, To si mámo nemyslete)/]] (270)
# [[/Rosa (z Budějovicka)/]] (195)
# [[/Léčivá bylina/]] (457)
# [[/Pouchňata/]] (326)
# [[/Vyprovázení (z Klatovska)/]] (326)
# [[/Červený šáteček/]] (563)
# [[/Vyvolená milá/]] (641)
# [[/Moje milá/]] (107)
# [[/Důvěra (z Budějovicka)/]] (701)
# [[/Odhodlanost/]] (421)
# [[/Pozvání (z Budějovicka)/]] (107)
# [[/Mládenci jako z pivoňky/]] (255)
# [[/Namítka/]] (255, 357)
# [[/Češka a Moravka/]] (292)
# [[/Překrásná noc/]] (292)
# [[/Kámen (z Plzenska)/]] 255
# [[/Kámen (z Budějovicka)/]]
# [[/Vybídka/]] (286)
# [[/Čeho se báti/]] (286)
# [[/Slib/]] (286)
# [[/Bylina/]] (106)
# [[/Slib milého/]] (260)
# [[/Jízda k milé/]] (64)
# [[/Úcta/]] (64)
# [[/Kočárek/]] (118)
# [[/Výhra/]] (490, 64)
# [[/Výmluva/]] (172)
# [[/Boty pod okny/]] (207)
# [[/Návštěva/]] (480)
# [[/Úmysl milenčin/]] (771)
# [[/Znamenaná cesta/]] (771)
# Milý ve dvoře
#* [[/Milý ve dvoře (z Klatovska)|z Klatovska]] 480
#* [[/Milý ve dvoře (z Táborska)|z Táborska]] 482
# Dobrá voda
#* [[/Dobrá voda (z Táborska)|z Táborska]] 482
#* [[/Dobrá voda (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 482
# [[/Zákaz/]] (83)
# [[/Pohaněná milá/]] (86)
# [[/Marné hanění/]] (74, 290)
# [[/Nebezpeční Hosiňáci/]] (75)
# [[/Jasná upřímnost/]] (73)
# [[/Poctivost/]] (483)
# [[/Radost matčina/]] (73)
# [[/Jablůnek/]] (594)
# [[/Naše holky/]] (594)
# [[/Milé rozednění/]] (350)
# [[/Utrhační lidé/]] (350)
# [[/Podivnosti/]] (79)
# [[/Zchytralá nevědomost/]] (55)
# [[/Láska nezradí/]] (250)
# [[/Vrany koně/]] (743)
# [[/Výstraha/]] (134)
# [[/Všehozdar/]] (743)
# [[/Tužba/]] (346)
# [[/Nedověra/]] (93)
# [[/Rakev neupřímného/]] (376, 381)
# [[/Nestálý milý/]] (743)
# [[/Rada/]] (79)
# [[/Trpělivá milá/]] (345)
# [[/Nekalost/]] (345)
# [[/Bezpečnost/]] (117)
# [[/Višeň/]] (346)
# [[/Důvěra v Boha/]] (346)
# [[/Vzácné kvítí/]] (681)
# [[/Láska/]] (775)
# [[/Lítost (z Prachenska)/]] (65)
# [[/Koníčky na úhoře/]] (95)
# [[/Starost o koníčky/]] (108)
# [[/Roztlučený džbán/]] (638)
# [[/Chlapík z Moravy/]]
# [[/Malé a dospělé děvče/]] (269)
# [[/Švárné děvče/]] (244)
# [[/Nekrmené koně/]] (243, 244)
# [[/Cesta v noci/]]
# [[/Žádost/]] (134)
# [[/Kanafaska/]] (566)
# [[/Potěcha/]] (634, 635)
# Prozřetelný milý
#* [[/Prozřetelný milý (z Berounska)|z Berounska]] 584
#* [[/Prozřetelný milý (z Plzenska)|z Plzenska]] 548
# [[/Patero milých/]] (584)
# [[/Shoda/]] (139)
# [[/Měsíček a hezká panna/]] (139)
# Lživý ptáček
#* [[/Lživý ptáček (z Klatovska)|z Klatovska]] 139
#* [[/Lživý ptáček (z Berounska)|z Berounska]] 139
# [[/Vzkázání/]] (348)
# [[/Ztracený pantoflíček/]] (788)
# [[/Pantoflíček/]] (584)
# [[/Rakušanka a Moravanka/]] (341)
# [[/Vzdálený milý/]] (581)
# [[/Marné příkoří/]] (355)
# [[/Otrhaná milá/]] (341)
# [[/Ptáček/]] (406)
# [[/Hněv milenců/]] (274)
# [[/Vyprovázení/]]
# [[/Lijavec/]] (435)
# [[/Sloužící milá/]] (650)
# [[/Děvče u zpovědi/]] (271, 637)
# [[/Dobrá rada/]] (538)
# [[/Slib (z Prachenska)/]] (538)
# [[/Starostlivost/]] (747)
# [[/Věrná milá/]] (747)
# [[/Překážka v pobožnosti/]] (309)
# [[/Jisté znamení/]] (400)
# [[/Poupě/]] (367)
# [[/Láska a slunéčko/]] (649)
# [[/Rukavice/]] (544)
# [[/Rozmarína (z Bydžovska)/]] (583)
# [[/Čiprné děvče/]]
# [[/Svitání/]] (691)
# [[/Děvčata z Lomce/]] (538)
# [[/Naučení/]] (191)
# [[/Neznámá/]] (618)
# [[/Nedbalý/]] (2)
# [[/Slib (z Berounska)/]] (2)
# [[/Matoušek/]] (2)
# [[/Spomínka/]] (396)
# [[/Bázlivá/]] (723)
# [[/Přípověď/]] (232)
# Výstraha
#* [[/Výstraha (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (47)
#* [[/Výstraha (z Klatovska)|z Klatovska]] (46)
# [[/Věrná milá/]] (534)
# [[/Otázka k lásce/]] (154)
# [[/Třeboně/]] (510)
# [[/Srdečná žádost/]] (510)
# [[/Laskavec/]] (510)
# [[/Kdy domů/]] (591)
# [[/Zlá láska/]] (82, 510)
# [[/Naučení/]] (82, 510)
# Šenkýřka
#* [[/Šenkýřka (z Klatovska)|z Klatovska]] (722)
#* [[/Šenkýřka (z Táborska)|z Táborska]] (510)
# [[/Nalevačka/]] (154)
# [[/Modlitba dívčí/]] (154)
# [[/Starost a potěcha/]] (82, 726)
# [[/Bledá panna/]] (586)
# [[/Mocná voda/]] (462)
# [[/Toužení (Foukej, větříčku)/]]
# [[/Toužení (Ach vy mily černy oči)/]] (448)
# [[/Rosa/]] (450)
# [[/Slavíček (z Táborska)/]] (87)
# [[/Znamení lásky/]] (516)
# [[/Budíček (Ančičko vstaň)/]] (27)
# [[/Svítidlo/]] (418)
# [[/Vzácná milá/]] (418)
# [[/Budíček (Zpívej, slavíčku!)/]] 786
# [[/Tři růže/]] (336)
# [[/Vyptávky/]] (230)
# [[/Hodné zvony/]] (675)
# [[/Nepokojná/]] (30)
# [[/Neříkej nic/]] (26)
# Úcta milému
#* [[/Úcta milému (z Hradecka)|z Hradecka]] 499
#* [[/Úcta milému (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 498
# [[/Holka komorná/]] (268)
# [[/Marné čekání/]] (579)
# [[/Zastaveníčko/]] (536)
# [[/Pro milého nic těžkého, pro milou touž měrou/]]
# [[/Vyprovázení/]] (197)
# [[/Dorozumění/]] (373)
# [[/Slavíček (z Prachenska)/]] (536)
# [[/Lenorka/]]
# [[/Andulička/]] (29)
# [[/Vyznání/]] (575)
# Ztráta
#* [[/Ztráta (z Hradecka)|z Hradecka]] 666
#* [[/Ztráta (z Plzenska)|z Plzenska]] 665
# [[/Překážka/]] (64)
# [[/Laskavec/]] (597)
# [[/Marná rada/]] (759)
# [[/Bezpečný lékař/]] (678)
# [[/Jablíčka (z Prácheňska)/]] (290)
# [[/Vyprovázení/]] (678)
# [[/Ochrana/]] (208)
# [[/Mračno/]] (290)
# [[/Kuráž/]] (282)
# [[/Zlý pes/]] (778)
# [[/Zlý Pozorek/]] (463)
# [[/Panská Mařena/]] (218)
# [[/Zástěra s tulipánama/]] (218)
# [[/Osamělá pasačka/]] (218)
# [[/Vychování dcery/]] (218)
# [[/Vychování syna/]] (140)
# [[/Pomilování/]] (8)
# [[/Šáteček/]] (512)
# [[/Neříkej nic!/]] (486)
# [[/Vlaštovčí zpěv/]] (413)
# [[/Píšťalka/]] (413)
# [[/Bolavá hlavička/]] (120)
# [[/Slib (z Klatovska)/]] (529)
# [[/Rozmarína (z Prachenska)/]] (412)
# [[/Hněv/]] (412)
# [[/Zlý milý/]] (636)
# [[/Mocnost lásky/]] (548)
# [[/Napomenutí/]] (470)
# [[/Co souzeno nemine/]] (780)
# [[/Přemlouvání/]] (451)
# [[/Upřímnost nad krásu/]] (258)
# [[/Láska nad bohatství/]] (10, 746)
# [[/Pěkné barvy/]] (389)
# [[/Holka krev a mléko/]] (211)
# [[/Zahrádka/]] (479)
# Maličká milá
#* [[/Maličká milá (z Klatovska)|z Klatovska]] 439
#* [[/Maličká milá (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 746
# [[/Maloučko děvčat/]] (459)
# [[/Děvče k milování/]] (387)
# [[/Přípověď/]] (601)
# [[/Vyhrůžka/]] (527)
# [[/Šáteček/]] (454)
# [[/Rozšafná láska/]] (454)
# [[/Nejistota a jistota/]] (293)
# [[/Zármutek a veselost/]] (602)
# [[/Tesklivá cesta/]] (332, 599)
# [[/Déšť/]] (411)
# [[/Schůzka/]] (389)
# [[/Pěkná rovina/]] (599)
# [[/Jízda/]] (454)
# [[/Hněv/]] (293)
# [[/Poptávka/]] (234, 235)
# [[/Starostlivý milý/]] (602)
# [[/Stesk (z Klatovska)/]] (10)
# [[/Úmysl (z Jičínska)/]] (10)
# [[/Poctivost chodí dveřma/]] (10, 458)
# [[/Pocta/]] (744)
# [[/Úmysl (z Hradecka)/]] (10)
# [[/Odhodlaná/]] (343)
# [[/Podivná svíčka/]] (550)
# [[/Ospalá/]] (711, 712)
# [[/Ospalka/]] (567)
# [[/Návštěva v zimě/]] (719)
# [[/Hněv/]] (121)
# [[/Zákaz/]] (121)
# [[/Nepřízeň v lásce/]] (33)
# [[/Honza/]] (184)
# [[/Výstraha/]] (122)
# [[/Modlitba zamilovaného/]] (491)
# [[/Šidilka/]] (572)
# [[/Láska/]]
}}

==== b) Láska nešťastná ====
&lt;ol start=&quot;233&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Uprchlý holoubek/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výprava na vojnu/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novinka/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ubitý Jiříček/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Modrá pentle/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tmavá hvězda/]] (676)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalina/]] (546)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rovnost v lásce/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Konec lásky/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starodávná láska/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrná/]] (270)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední schůzka/]] (48, 326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Propuštění/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vláčení/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení/]] (136, 377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Loučení
* [[/Loučení (z Klatovska)|z Klatovska]] (48, 377)
* [[/Loučení (z Prachenska)|z Prachenska]] (637)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Jičínska)/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]] (695)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná láska nestálá/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Veta po lásce
* [[/Veta po lásce (z Táborska)|z Táborska]] (629)
* [[/Veta po lásce (z Domažlicka a z Budějovicka)|z Domažlicka a z Budějovicka]] (695, 696)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zasněžená cesta/]] (696)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (68)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka poctivá/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mládenec poctivý/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (292)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepřijatý žert/]] (794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska i od jinud)/]] (58, 59, 794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]] (58)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a hněv/]] (171)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítostivá služba
* [[/Lítostivá služba (z Klatovska)|z Klatovska]] (779)
* [[/Lítostivá služba (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (678)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a bohatství/]] (480)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavíček s psaním/]] (417)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlaté časy/]] (765)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překážky v lásce/]] (148)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Liduška/]] (771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zufalý úmysl/]] (382, 771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehody/]] (101)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mysliveček (Z Prácheňska)/]] (207)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zabráněná láska/]] (344)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Chudobná milá
* [[/Chudobná milá (z Chrudimska)|z Chrudimska]] (729)
* [[/Chudobná milá (z Prachenska)|z Prachenska]] (582)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Černé oči/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítost
* [[/Lítost (z Hradecka, Já jsem se oženil)|z Hradecka, Já jsem se oženil]] (328)
* [[/Lítost (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (656)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Měla jsem holoubka)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Plzenska)/]] (137)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neupřímná kamarádka/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nucená veselost/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neplatná pomoc/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřímska, Široky hluboky)/]] (626)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Klatovska)/]] (743)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odbytý/]] (141)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda chlapců!/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (477)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Fijalička/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po všem nic/]] (55)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kobylí hůra/]] (722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trojí slunce/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tužba/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozvedení/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba/]] (253)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (259)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracené pentličky/]] (346, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička s poselstvím/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Plzenska)/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Poctivost nade všecko
* [[/Poctivost nade všecko (z Plzenska)|z Plzenska]] (582)
* [[/Poctivost nade všecko (z Klatovska)|z Klatovska]] (743)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vězeň/]] (328, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvězený milý/]] (656)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Chrudimska)/]] (346,582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Truchlivá poutnice/]] (574)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Hradecka)/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sládek/]] (793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar/]] (173, 793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]] (653, 673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Klatovska)/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztrestaná neposlušnost/]] (653)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrtkavý milý/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Koulelo se, koulelo)|z Hradecka, Koulelo se, koulelo]] (139)
* [[/Žalost (z Klatovska)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sen/]] (782)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá rada/]] (689)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Budějovicka)/]] (17)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři kavalírové/]] (687)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozchod/]] (611)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemysli si na mě/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žel opuštěné/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Plzenska)/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulička/]] (770)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Bydžovska)/]] (610)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Posekaná milá
* [[/Posekaná milá (z Klatovska)|z Klatovska]] (274)
* [[/Posekaná milá (z Táborska, z Berounska )|z Táborska, z Berounska]] (274, 538)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři panenky/]] (406, 473)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Klatovska)/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Bydžovska)/]] (753)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarína (z Berounska)/]] (297)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pasačka koní/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pravá a nepravá láska/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marné čekání/]] (504, 747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Marné volání
* [[/Marné volání (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (539)
* [[/Marné volání (z Klatovska)|z Klatovska]] (538, 747)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (88, 89)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod milého/]] (88)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska nestálá/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Teče voda od Skuhrova)/]] (747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Táborska)/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Všední láska/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení pro milou/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Suchá lípa/]] (133)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Návštěva na hřbitově/]] (496)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mniška/]] (271)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Verbování/]] (435)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešní lidé/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Toužení (z Prachenska)/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná příčina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Láska nad statek
* [[/Láska nad statek (z Berounska)|z Berounska]] (544)
* [[/Láska nad statek (z Domažlicka)|z Domažlicka]] (191)
* [[/Láska nad statek (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (736)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]] (736)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutná cestička/]] (198, 469)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (191, 198)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutek/]] (14)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehoda/]] (735)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Plzenska)/]] (723)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lítost (z Hradecka, Když jsem plela len)/]] (289)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šlechetná dcerka/]] (328,722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí žalost/]] (154, 722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Berounska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Čáslavska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nešťastný den/]] (715)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Dar na rozloučenou
* [[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!)|z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!]] (614)
* [[/Dar na rozloučenou (z Prachenska)|z Prachenska]] (82, 510)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná naděje/]] (216)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tušení/]] (485)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Berounska)/]] (11)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvedený milý/]] (5)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Svítila mi jasná hvězdička)/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitek/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (418)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná/]] (335)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obět dívčí/]] (335, 336)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vítoušek/]] (668)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená milá/]] (552)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Berounska)/]] (530)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vlaštovičí zpěv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Památný groš/]] (672)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odhodlaný milý/]] (429)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Vyprovázení
* [[/Vyprovázení (z Jičínska)|z Jičínska]] (694)
* [[/Vyprovázení (z Klatovska 2)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lhář/]] (197)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Hradecka, Žežulinka kuká)/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudoba a láska/]] (535)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozžehnání/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední návštěva/]] (369)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemoc/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá zkušenost/]] (734)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřimska, Co jsem se za tebou nachodil)/]] (71)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zmizelá láska/]] (358)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé tušení/]] (74, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Budějovicka)/]] (99, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Změna/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dary/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí (Já tobě vinšuju)/]] (290)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Proklatá láska/]] (436)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Měla jsem milého)|z Hradecka, Měla jsem milého]] 386
* [[/Žalost (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (386)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bílý čepeček/]] (388)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přec nejsi má/]] (218)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Berounska)/]] (378)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěný/]] (308)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nestálý milenec/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Bydžovska)/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutné psaní/]] (272)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí (Žádnej neví)/]] (789)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oženění s nechutí/]] / Oklamaný milý (593)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nenadálé noviny/]] (90)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]] (555, 679, 3)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Berounska)/]] (679)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]] (555)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husaři/]] (200)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska o vánocích/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stesk (z Budějovicka, z Berounska/]] (458, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odešlá láska/]] (236, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koukol/]] (10, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozkotaná láska/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžký odchod/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příčina bolesti/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá cesta/]] (62, 92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Růžička/]] (92, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Prachenska)/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strom/]] (10, 211)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodářská láska/]] (262, 293, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žalost (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zhanění/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená kytička/]] (398)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska, Každá má milého)/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutný návrat/]] (284)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá ve vsi/]] (562)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rodiče na čas, milý do smrti/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rané děvče/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křídlaté srdéčko/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžko zapomenout/]] (440)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Hradecka)/]] (294)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mařenka/]] (249)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamané mínění/]] (394)&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== c) Vzdory ====
&lt;ol start=&quot;439&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Měj se dobře/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvodná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Barbora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Určitá odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mrňoukající kolečka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jablíčko s poselstvím/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máma a dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek na vývratku/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímné vyznání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opovržený milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska v řece/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/VYpovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska vojákova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavičí písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Netrucuj!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Červené víno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nebudeš má/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cedulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselá žalost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zištná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Čáslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škádlení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem poznati neupřímnost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Libost a nelibost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mariánka a křen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvodná odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chatrné dary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá za milou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oslyšený ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zapomenutí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rukavičky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obapolný výhost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaoraná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hedvábný fěrtoušek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvěra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Povážlivé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šelmovské děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Omyl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zpanštilá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bolení hlavy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímnost nad bohatství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husy na potoce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehká pomoc/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pivo a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cestička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvrácená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá dívka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemilý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výpověď z lásky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Děvče bez milého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jdi do pekla!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zarostlá cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehodní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Předsevzetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nechej tak/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoch z Nechanic/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== d) Žerty a posměšky ====
&lt;ol start=&quot;541&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Vavřina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Co komuť/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pomsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka z Rokycan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ukradená Zuzka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Cesta příjemná i nepříjemná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Orba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ošacený chlapík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sedlákova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Podobenství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidilka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zdrápaná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženská krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poutnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochotná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Potupná rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Dívčí spor/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Děvčata na prodej/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Koření/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panny (Z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panný (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná stará panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pilnost a lenost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Změněná krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Parádnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nepořádná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochrana/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelmovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Všecky zaopatřené/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Moudrý strnad/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Blahý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sváteční láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytý písař/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poctivost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehody/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Lehká ztráta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Strašidla/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Můra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pušperské děvečky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Narození/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bláznivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Opatrná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laskavé pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Štědrost nade štědrost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vrabec (píseň)|Vrabec]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vtip na vtip/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Malé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Paní kancelistová/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hádka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mlynářská modlitba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laciný rok/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nestálý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrbatá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bývalá klášternice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šmuk/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelma/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kamarád/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Necybírační chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pták za pluhem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hezká holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihlík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Omluvená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Závada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná dojička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hokyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šněrovačka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přece nejsi moje!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrozné neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přivázaná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pražská Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Málo ale hezky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neše Anče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Líná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bohatá kočka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Samá nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sprosté holky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Housenka v čepici/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pevná závora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poslední cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nádherné šaty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kačenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ztrápení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Prostosrdečný milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hadroplet/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== e) Hudba a tanec ====
&lt;ol start=&quot;642&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý harfeník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Možný chasník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cimbál/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Basa a housle/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Královské duetto/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strakonické dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neužilý dudák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ptáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Housel a dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba rozveselující/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hojná odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Z trní růže/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba veselá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední zahrání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svobodní chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoši z Veselího/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselí hoši/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzikanti furianti/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě třeba peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zásluhy v hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tance/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čiperná dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Při muzice dobře!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malé a velké děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čtvero tanečnic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milosrdný tanečník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Na čem záleží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem koho zmátl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čím to?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Nevšímavý milý
* [[/Nevšímavý milý (z Klatovska)|z Klatovska]]
* [[/Nevšímavý milý (z Budějovicka)|z Budějovicka]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bavorské Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (Bavorák)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zdar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Krádež
* [[/Krádež (z Bydžovska)|z Bydžovska]]
* [[/Krádež (z Klatovska)|z Klatovska]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec bylin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kdy domů?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Laskavý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodní úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malovaná hospoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý bez peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobromyslná husička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blažená svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Břitva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kroužek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máry/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Domažlicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cibulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vosňák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Bydžovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Švec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kaplan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chodovská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Třeboňská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Litoměřická/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rokycnaská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hanácká/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hulán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kozák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalamajka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Polka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maděra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šaryvary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Boty a košile/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trn v noze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zástava/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přátelská výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík „nebojím se“/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pacholek na synka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žaloba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svítání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poptávka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (z Klatovska, 2)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlámaný most/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zurážené podkovy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení z hospody/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== f) Ženění a vdávání ====
&lt;ol start=&quot;752&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Koření pro oženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koření pro vdávání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Komu lépe/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Která se může vdávati/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blahá naděje/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nečas k ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatáv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křesťanský úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bázeň/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeň se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženatý zkrotne/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatá Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bránění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potřebná žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Prospěch ženatého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost (z Prachenska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluva (z Kuřimska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ohlášky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stará/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrný stařeček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dědeček s povříslem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dej si pokoj/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozdílné objetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co lepší/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Panenství a vdovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada zamilovaného chuďasa/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Krmník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opravdová láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chtivá vdavek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich jurista/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarínka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatý kubík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdavadlo/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Moudrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Damaškový živůtek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odkaz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čas ke vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vymínka vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík jako pán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Skrovná žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Raněné srdce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohaté děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Věno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Správná holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smlouva/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Písně a říkadla svatební ===
* Zastaveníčko
* Svolávání hostů
* Cesta pro nevěstu
* Příchod
* Cesta do kostela
* Oddavky
* Cesta z kostela
* Oběd u nevěsty
* V hospodě
* Uvádění nevěsty
* Loučení nevěstino
* Cesta k ženichovi
* Příjezd
* V domě ženichově
* Čepení nevěsty
* Tanec v hospodě
* Skládání věnců
&lt;ol start=167&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavná veselka/]]
* Z BUdějovicka
* Z klatovska&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;

=== Obecné písně svatební a manželské ===
&lt;ol start=169&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzácná svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba dudkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba vlkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba psova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zlatohlávkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zelin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ševcovská svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (z Plzenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (Nestarej se)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majetek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mladá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování manželské/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Starost
* [[/Starost (z Chrudimska)/]]
* [[/Starost (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Berousnka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šedivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Baba nevěstou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majolenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Babička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milé něštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dlužené kalhoty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženichovi/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaplacená žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neblahé manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda svobody!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeňte se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překvapení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Má holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příkladná hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá kuchařka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženský hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Největší zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co hanba muži/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvázaný muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dvojí zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulčino proroctví/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Recept o ženu/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepravý vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Zklamaná naděje
* [[/Zklamaná naděje (Proto jsem se vdala)/]]
* [[/Zklamaná naděje (co jsem za manžela)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdoví nářek/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
}}

=== Písně společenské ===
* a) pijácké
# [[/Žádost Staročechův/]]
# [[/Staročeský přípitek/]]
# [[/Piják mudrák/]]
* b) smíšené žertovné a satyrické

=== Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského. ===
* Kněžstvo
* Zeman. Primus
* Hajdaláci. Študent. Písař
* Řemeslníci. Bednář. Cibuláři
* Hadrník. Hajný
* Havíři. Hokynář. Karbaník. Kolomazník
* Kominík. Koudelník
* Kováři. Krejčí
* Lékař. Mlynáři
* Myslivci
* Nunváři. Parukář. Pekař. Pernikář. Plavec. Pohodný
* Ponocný. Pošta. Rakař
* Řezníci. Rybnikář. Sladovnék
* Ševci
* Tesaři. Tkadlec. Zahradník. Zedník
* Vandrovní. Zloději
* Židé
* Cikáni

==== Selská hospodářství ====
* Selská strava

==== Písně vojenské ====
* Zpomnínky historické

=== Písně rozpravné: ===

==== a) světské (balady) ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Zakletá dcera/]]
# [[/Sirotek/]]
# [[/Rubáš/]]
# [[/Milá v hrobě/]]
# [[/Zaklené děvčátko/]]
# [[/Zavedený ovčák/]]
# [[/Ženich umrlec/]]
# [[/Panna a pekelní páni/]]
# [[/Heřman a Dornička/]]
# [[/Bratr voják/]]
# [[/Porubaný synek/]]
# [[/Upálená/]]
# Sestra travička
#* [[/Sestra travička (z Berounska)/]]
#* [[/Sestra travička (z Hradecka)/]]
#* [[/Sestra travička (z Budějovicka)/]]
# [[/Otrávená milá/]]
# [[/Zabitá sestra/]]
# [[/Zabité děvče/]]
# [[/Zajatá/]]
# [[/Kovářovic Kačenka/]]
# [[/Nalezená sestra/]]
# [[/Oklamaný Turek/]]
# [[/Manželka vražednice/]]
# [[/Václavíček/]]
# [[/Matoušek a Majdalenka/]]
# [[/Dorna vražednice/]]
# [[/Mužova vražednice/]]
# [[/Zpronevěřilý voják/]]
# [[/Utonulá/]]
# [[/Utopená/]]
# [[/Nešťastný mílý/]]
# [[/Porada/]]
# [[/Vzkázání/]]
# [[/Věrná plečka/]]
# [[/Pastevnice/]]
# [[/Děvče u potoka/]]
# [[/Sňatek v lese/]]
# [[/Děvče s pávem/]]
# [[/Děvče a huláni/]]
# [[/Stálá láska/]]
# [[/Zkrvavený milý/]]
# [[/Zabitý kovář/]]
# [[/Bitka o milou/]]
# [[/Nešťastní milí/]]
# [[/Nepozor/]]
# [[/Úraz/]]
# [[/Pokuta/]]
# [[/Nemocná paní/]]
# [[/Truchlivý konec lásky/]]
}}

==== b) náboženské (legendy) ====
&lt;ol start=48&gt;
{{Sloupce|šířka=200px|
&lt;li&gt;[[/První hřích a pokuta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nocleh Marie Panny/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maria a Alžběta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tělo boží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kříž a trnová koruna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Kouřimska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pět ran Kristových/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hříšná duše/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše hříšná a Maria panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ďáblova nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše a tělo/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Říkadla v nemocech ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Baba lékařka/]]
# [[/Voda/]]
# [[/Na stříle (1)/]]
# [[/Na stříle (2)/]]
# [[/Na nežit/]]
# [[/Na škrkavky (1)/]]
# [[/Na škrkavky (2)/]]
# [[/Na psotník/]]
# [[/Na růži/]]
# [[/Na škytavku/]]
# [[/Na nataženou žílu/]]
# [[/Na úbytě (1)/]]
# [[/Na úbytě (2)/]]
# [[/Na uhrančivost/]]
# [[/Na uřknutí/]]
# [[/Na dobrou neštovici/]]
# [[/Na červy (1)/]]
# [[/Na červy (2)/]]
# [[/Na nádchu (1)/]]
# [[/Na nádchu (2)/]]
# [[/Na bradavice (1)/]]
# [[/Na bradavice (2)/]]
# [[/Na návní kost/]]
# [[/Na návní kost, na vole a p./]]
# [[/Na lišej/]]
# [[/Pli z očka/]]
}}

=== Marnost světská, smrt a pohřeb ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Osud lidský/]]
# [[/Vzdechnutí stařečkovo/]]
# [[/Zpomínky/]]
# [[/Zkažený svět/]]
# [[/Marnost života/]]
# [[/Důvěra v Boha/]]
# [[/Co nejlepšího?/]]
# [[/Tré dobrého/]]
# [[/Marnost světská/]]
# [[/Poslední vůle (z Budějovicka)/]]
# Poslední vůle
#* [[/Poslední vůle (z Plzenska)/]]
#* [[/Poslední vůle (z Hradecka)/]]
# Mé místo
#* [[/Mé místo (z Berounska)/]]
#* [[/Mé místo (z Hradecka)/]]
# [[/Hřbitov/]]
# [[/Vzácný pohřeb/]]
# [[/Věčná památka/]]
* [[/Zvuky zvonův/]]
}}

=== Písně pohřební ===

; Dětem
# [[/Pojď, dušičko vyvolená/]]
# [[/I proč tak příliš/]]
# [[/Uskrovněte svého/]]
; Dospělým
&lt;ol start=4&gt;
&lt;li&gt; [[/Vímť já/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Člověče!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Velmi přežalostný ten čas/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ej již tenkrát/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Po animas fildelium
&lt;ol start=8&gt;
&lt;li&gt; [[/Milosrdný Bože/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Po pohřbu
&lt;ol start=10&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozžehnejme se/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Tělo mrtvé v hrob kladouce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kriste, synu z Panny!/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; [[/Na odchodu ze hřbitova/]]

== Další zpracované části ==
* [[/Nepozor|Nepozor]]
* [[/Český Diogenes|Český Diogenes]]
* [[/Divoká hus|Divoká hus]]
* [[/Bujné koně/]]
* [[/Vždycky sám/]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Hrách a čočka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Krásná zvěř]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Lítost (z Hradecka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Myslivec]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Mysliveček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčačka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáci]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stařeček (z Bydžovska)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stesk (z Budějovicka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zastřelená srnka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zkažená síje]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zpomínky vojínovy]]

[[Kategorie:Karel Jaromír Erben]]
[[Kategorie:Sbírky písní]]</text>
      <sha1>b3j052qx9a93hmn96ni0o0jldgtr0ys</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344993</id>
      <parentid>344991</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:16:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Písně a říkadla svatební */</comment>
      <origin>344993</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="45254" sha1="tpfhovy28i8ns93727min98dwshyixb" xml:space="preserve">{{Digitalizace|ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | POPISEK = sbírka
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Prostonárodní české písně a říkadla
  | místo = Praha
  | vydavatel = Jaroslav Pospíšil
  | rok = 1864
}}
  | IMAGE = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
  | SOUVISEJÍCÍ = {{Citace monografie
  | příjmení = Erben
  | jméno = Karel Jaromír
  | odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
  | titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
  | místo = Praha
  | rok = 1862
}}
  | INDEX = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf
}}

&lt;pages index=&quot;ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf&quot; include=&quot;1-2&quot; /&gt;

== Obsah sbírky ==
{{Rozšířit}}
(čísla nápěvů jsou uvedena v závorce)

* [[/Předmluva/]]

=== Věk dětský ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
* [[/Modlitba/]]
* [[/Večerní modlitba dětská/]]
* [[/Kolíbavky/]]
* [[/Dítě buditi/]]
Hry s malým dítětem
* [[/Myška/]]
* [[/Kostelíček/]]
* [[/Chléb váleti/]]
* [[/Třepati ručkama/]]
* [[/Vařiti kašičku/]]
* [[/Myška a pět prstů/]]
* [[/Co jsou prsty?/]]
* [[/Co dělají prsty?/]]
* [[/Chlácholiti dítě/]]
* [[/Houpati dítě/]]
* [[/Kovaříček/]]
* [[/Jak se jezdí?/]]
* [[/Jablíčka/]]
Rozličná dětská říkadla
* [[/Kolovrátek/]]
* [[/Bubák/]]
* [[/Rohatej/]]
* [[/Žebráček/]]
* [[/První zoubky/]]
* [[/Abeceda/]]
* [[/Malému žáčkovi/]]
* [[/Dětské písmo/]]
* [[/Škádlivé odpovědi/]]
* [[/Při škytání/]]
* [[/Když někdo sen vypravuje/]]
* [[/Cvičení výřečnosti/]]
Dětské posměšky
* [[/Tomu, kdo říká „prej“/]]
* [[/Kdo nesprávně vyřizuje/]]
* [[/Tomu, kdo se diví/]]
* [[/Dědkovi a bábě/]]
* [[/Na jmena/]]
* [[/Kdo německy se modlí/]]
* [[/Němcovi/]]
* [[/Francouzovi/]]
* [[/Italiánovi/]]
* [[/Špatným pradlenám/]]
* [[/Špatným přadlenám/]]
* [[/Špatné švadleně/]]
* [[/Pražským lampářům:/]]
* [[/Před časy říkávali v Praze študentům:/]]
* [[/Strojné dívce/]]
* [[/Přihluchlým/]]
* [[/Jak umívaly za starodávna městské panny německy:/]]
Dětské vypravování
* [[/Podivný kostel/]]
* [[/Povídání pohádky/]]
* [[/Konečná smrt/]]
* [[/Devatero vran/]]
* [[/Řípka/]]
* [[/O kohoutkovi a o slepičce/]]
* Dětské hádanky:
** [[/Dětské hádanky - podobenství|a) podobenství]]
** [[/Dětské hádanky - žert a dvojsmysly|b) žert a dvojsmysl]]
** [[/Dětské hádanky - z počtářství|c) z počtářství]]
* Zvířecí řeč
** [[/Konipásek/]]
** [[/Linduška/]]
** [[/Divoký holub/]]
** [[/Holub doupnák/]]
** [[/Sykora/]]
** [[/Strnad/]]
** [[/Vrabec/]]
** [[/Křepelka/]]
** [[/Vlašťovička/]]
** [[/Vrána/]]
** [[/Kukačka/]]
** [[/Dudek/]]
** [[/Slepice/]]
** [[/Husy/]]
** [[/Kohout/]]
** [[/Kočky/]]
** [[/Zajíc/]]
** [[/Cvrček/]]
** [[/Žáby/]]
* Dětská počítadla
** [[/Patnáct stop/]]
** [[/Dvaatřicet stop/]]
** [[/Počítadla přede hrou/]] (31 říkadel)
* [[/Dětské hry/]] (17 her)
}}

=== Písně a říkadla výroční ===
{{Sloupce|šířka=200px|
* [[/Zima/]]
* [[/Kterak dne přibývá/]]
* [[/Vánoce/]]
* [[/Štědrý večer/]]
* [[/Koledy vánoční/]] (31 koled)
** a) o božím narození
* '''[[/28. prosince/]]'''
** b) o novém roce
* [[/Den přeslavný/]]
* [[/Sladovnická/]]
** c) [[/O třech králích/]]
** [[/25. ledna/]]
* [[/Únor/]]
** [[/Hromice/]]
** [[/5. února/]]
** [[/22. února/]]
** [[/24. února/]]
* [[/Březen/]]
** [[/1. března/]]
** [[/Masopůst/]]
** Písně masopustní [[/Písně masopustní 1|1]], [[/Písně masopustní 2|2]], [[/Písně masopustní 3|3]]
** [[/Ostatky/]]
** Voračky [[/Voračky 1|1]], [[/Voračky 2|2]]
** [[/Škaredá středa (popeleční)/]]
** [[/12. března/]]
*** [[/Řehořská/]]
*** [[/Mistr 1|Mistr 1]], [[/Mistr 2|2]]
*** [[/Řehořské vojsko/]]
** [[/25. března/]]
* [[/Jaro/]]
** [[/Podléška/]]
** [[/Otloukání píšťalek/]] (17 říkadel)
* [[/Duben/]]
** [[/24. dubna/]]
** [[/25. dubna/]]
** [[/Lyščí neděle/]]
** [[/Kýchavná neděle/]]
* [[/Smrtná neděle/]] (16 říkadel)
* [[/Květná neděle/]]
* Pašijový týden
** [[/Škaredá středa (Velikonoce)/]]
** [[/Zelený čtvrtek/]]
** [[/Velký pátek/]]
** [[/Bílá sobota/]]
* [[/Velikonoc/]] (13 říkadel)
* [[/Helské písně/]] (4 písně)
* [[/Hry jarní/]] (4 hry)
* [[/Píseň jarní (1)/]]
* [[/Píseň jarní (2)/]]
* [[/Máj/]]
** [[/1. Máje/]]
** [[/Máj pod okny/]]
** [[/Poděkování/]]
** [[/Máj na návsi/]]
** [[/25. Máj/]]
** [[/Na Boží vstoupení/]]
** [[/Svátky Svatodušní/]]
** [[/Hra na krále/]]
** [[/Hra na královnu/]]
* [[/Hlásání pasaček/]] (4)
* Déšť a slunéčko
** [[/Plejvání/]]
** [[/Za déšť/]]
** [[/Májový déšť/]]
** [[/Poprchávání/]]
** [[/Za slunéčko/]]
* Zvířata a byliny
** [[/Husy (2)/]]
** [[/Vrána (2)/]]
** [[/Kukačka (2)/]]
** [[/Plž/]]
** [[/Májka/]]
** [[/Sluníčko/]]
** [[/Čekanka/]]
** [[/Křížkové koření/]]
** [[/Podražej/]]
* [[/Červen/]]
** [[/8. června/]]
** [[/15. června/]]
** [[/24. června/]]
** [[/Sv. Jan Křtitele/]]
* [[/Hry letní/]] (5 her)
* [[/Jahodníci/]]
* [[/Zavírání lesa/]]
* [[/Jahodnická/]]
* [[/4. červenec/]]
* [[/26. červenec/]]
* [[/Srpen/]]
** [[/1. srpna/]]
** [[/Hlásání žneček/]]
** [[/Hospodářství/]]
** [[/Brousilovi/]]
** [[/Šafářovi/]]
** [[/Mládencovi/]]
** [[/Panně/]]
** [[/Příchozímu/]]
** [[/Koza (1)/]]
** [[/Koza (2)/]]
** [[/Koza (3)/]]
** [[/Žnecká/]]
** [[/Obžínky/]]
** [[/Přípitek/]]
** [[/Píseň obžínková/]]
** [[/15. srpna/]]
** [[/10. a 24. srpna/]]
* [[/14. září/]]
* [[/21. září/]]
* [[/25. září/]]
* [[/Podzim/]]
* [[/Hry podzimní/]] (5 her)
* [[/Říjen/]]
** [[/7. října/]]
** [[/16. října/]]
** [[/18. října/]]
** [[/21. října/]]
* [[/Písně posvícenské/]] (9 písní)
* [[/28. října/]]
* [[/Babí léto/]]
* [[/11. listopadu/]]
* [[/25. listopadu/]]
* [[/25. a 30. listopadu/]]
* [[/6. prosince/]]
* [[/12. prosince/]]
* [[/Přástvy/]]
** [[/Kuželíček/]]
* [[/Hry zimní/]] (5 her)
}}

=== Písně věku mládeneckého a panenského ===

==== a) Mladost, krása láska ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Panna květ/]] (160, 161)
# [[/Přespolní milá/]] (603)
# [[/Námluva (z Berounska)/]] (129)
# [[/Zámluva/]] (676)
# [[/Panny z kostela jdoucí/]] (676)
# [[/Potěcha (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Cestička (z Budějovicka)/]] (377)
# [[/Večerní návštěva/]] (270)
# [[/Úmysl (z Hradecka, To si mámo nemyslete)/]] (270)
# [[/Rosa (z Budějovicka)/]] (195)
# [[/Léčivá bylina/]] (457)
# [[/Pouchňata/]] (326)
# [[/Vyprovázení (z Klatovska)/]] (326)
# [[/Červený šáteček/]] (563)
# [[/Vyvolená milá/]] (641)
# [[/Moje milá/]] (107)
# [[/Důvěra (z Budějovicka)/]] (701)
# [[/Odhodlanost/]] (421)
# [[/Pozvání (z Budějovicka)/]] (107)
# [[/Mládenci jako z pivoňky/]] (255)
# [[/Namítka/]] (255, 357)
# [[/Češka a Moravka/]] (292)
# [[/Překrásná noc/]] (292)
# [[/Kámen (z Plzenska)/]] 255
# [[/Kámen (z Budějovicka)/]]
# [[/Vybídka/]] (286)
# [[/Čeho se báti/]] (286)
# [[/Slib/]] (286)
# [[/Bylina/]] (106)
# [[/Slib milého/]] (260)
# [[/Jízda k milé/]] (64)
# [[/Úcta/]] (64)
# [[/Kočárek/]] (118)
# [[/Výhra/]] (490, 64)
# [[/Výmluva/]] (172)
# [[/Boty pod okny/]] (207)
# [[/Návštěva/]] (480)
# [[/Úmysl milenčin/]] (771)
# [[/Znamenaná cesta/]] (771)
# Milý ve dvoře
#* [[/Milý ve dvoře (z Klatovska)|z Klatovska]] 480
#* [[/Milý ve dvoře (z Táborska)|z Táborska]] 482
# Dobrá voda
#* [[/Dobrá voda (z Táborska)|z Táborska]] 482
#* [[/Dobrá voda (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 482
# [[/Zákaz/]] (83)
# [[/Pohaněná milá/]] (86)
# [[/Marné hanění/]] (74, 290)
# [[/Nebezpeční Hosiňáci/]] (75)
# [[/Jasná upřímnost/]] (73)
# [[/Poctivost/]] (483)
# [[/Radost matčina/]] (73)
# [[/Jablůnek/]] (594)
# [[/Naše holky/]] (594)
# [[/Milé rozednění/]] (350)
# [[/Utrhační lidé/]] (350)
# [[/Podivnosti/]] (79)
# [[/Zchytralá nevědomost/]] (55)
# [[/Láska nezradí/]] (250)
# [[/Vrany koně/]] (743)
# [[/Výstraha/]] (134)
# [[/Všehozdar/]] (743)
# [[/Tužba/]] (346)
# [[/Nedověra/]] (93)
# [[/Rakev neupřímného/]] (376, 381)
# [[/Nestálý milý/]] (743)
# [[/Rada/]] (79)
# [[/Trpělivá milá/]] (345)
# [[/Nekalost/]] (345)
# [[/Bezpečnost/]] (117)
# [[/Višeň/]] (346)
# [[/Důvěra v Boha/]] (346)
# [[/Vzácné kvítí/]] (681)
# [[/Láska/]] (775)
# [[/Lítost (z Prachenska)/]] (65)
# [[/Koníčky na úhoře/]] (95)
# [[/Starost o koníčky/]] (108)
# [[/Roztlučený džbán/]] (638)
# [[/Chlapík z Moravy/]]
# [[/Malé a dospělé děvče/]] (269)
# [[/Švárné děvče/]] (244)
# [[/Nekrmené koně/]] (243, 244)
# [[/Cesta v noci/]]
# [[/Žádost/]] (134)
# [[/Kanafaska/]] (566)
# [[/Potěcha/]] (634, 635)
# Prozřetelný milý
#* [[/Prozřetelný milý (z Berounska)|z Berounska]] 584
#* [[/Prozřetelný milý (z Plzenska)|z Plzenska]] 548
# [[/Patero milých/]] (584)
# [[/Shoda/]] (139)
# [[/Měsíček a hezká panna/]] (139)
# Lživý ptáček
#* [[/Lživý ptáček (z Klatovska)|z Klatovska]] 139
#* [[/Lživý ptáček (z Berounska)|z Berounska]] 139
# [[/Vzkázání/]] (348)
# [[/Ztracený pantoflíček/]] (788)
# [[/Pantoflíček/]] (584)
# [[/Rakušanka a Moravanka/]] (341)
# [[/Vzdálený milý/]] (581)
# [[/Marné příkoří/]] (355)
# [[/Otrhaná milá/]] (341)
# [[/Ptáček/]] (406)
# [[/Hněv milenců/]] (274)
# [[/Vyprovázení/]]
# [[/Lijavec/]] (435)
# [[/Sloužící milá/]] (650)
# [[/Děvče u zpovědi/]] (271, 637)
# [[/Dobrá rada/]] (538)
# [[/Slib (z Prachenska)/]] (538)
# [[/Starostlivost/]] (747)
# [[/Věrná milá/]] (747)
# [[/Překážka v pobožnosti/]] (309)
# [[/Jisté znamení/]] (400)
# [[/Poupě/]] (367)
# [[/Láska a slunéčko/]] (649)
# [[/Rukavice/]] (544)
# [[/Rozmarína (z Bydžovska)/]] (583)
# [[/Čiprné děvče/]]
# [[/Svitání/]] (691)
# [[/Děvčata z Lomce/]] (538)
# [[/Naučení/]] (191)
# [[/Neznámá/]] (618)
# [[/Nedbalý/]] (2)
# [[/Slib (z Berounska)/]] (2)
# [[/Matoušek/]] (2)
# [[/Spomínka/]] (396)
# [[/Bázlivá/]] (723)
# [[/Přípověď/]] (232)
# Výstraha
#* [[/Výstraha (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (47)
#* [[/Výstraha (z Klatovska)|z Klatovska]] (46)
# [[/Věrná milá/]] (534)
# [[/Otázka k lásce/]] (154)
# [[/Třeboně/]] (510)
# [[/Srdečná žádost/]] (510)
# [[/Laskavec/]] (510)
# [[/Kdy domů/]] (591)
# [[/Zlá láska/]] (82, 510)
# [[/Naučení/]] (82, 510)
# Šenkýřka
#* [[/Šenkýřka (z Klatovska)|z Klatovska]] (722)
#* [[/Šenkýřka (z Táborska)|z Táborska]] (510)
# [[/Nalevačka/]] (154)
# [[/Modlitba dívčí/]] (154)
# [[/Starost a potěcha/]] (82, 726)
# [[/Bledá panna/]] (586)
# [[/Mocná voda/]] (462)
# [[/Toužení (Foukej, větříčku)/]]
# [[/Toužení (Ach vy mily černy oči)/]] (448)
# [[/Rosa/]] (450)
# [[/Slavíček (z Táborska)/]] (87)
# [[/Znamení lásky/]] (516)
# [[/Budíček (Ančičko vstaň)/]] (27)
# [[/Svítidlo/]] (418)
# [[/Vzácná milá/]] (418)
# [[/Budíček (Zpívej, slavíčku!)/]] 786
# [[/Tři růže/]] (336)
# [[/Vyptávky/]] (230)
# [[/Hodné zvony/]] (675)
# [[/Nepokojná/]] (30)
# [[/Neříkej nic/]] (26)
# Úcta milému
#* [[/Úcta milému (z Hradecka)|z Hradecka]] 499
#* [[/Úcta milému (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 498
# [[/Holka komorná/]] (268)
# [[/Marné čekání/]] (579)
# [[/Zastaveníčko/]] (536)
# [[/Pro milého nic těžkého, pro milou touž měrou/]]
# [[/Vyprovázení/]] (197)
# [[/Dorozumění/]] (373)
# [[/Slavíček (z Prachenska)/]] (536)
# [[/Lenorka/]]
# [[/Andulička/]] (29)
# [[/Vyznání/]] (575)
# Ztráta
#* [[/Ztráta (z Hradecka)|z Hradecka]] 666
#* [[/Ztráta (z Plzenska)|z Plzenska]] 665
# [[/Překážka/]] (64)
# [[/Laskavec/]] (597)
# [[/Marná rada/]] (759)
# [[/Bezpečný lékař/]] (678)
# [[/Jablíčka (z Prácheňska)/]] (290)
# [[/Vyprovázení/]] (678)
# [[/Ochrana/]] (208)
# [[/Mračno/]] (290)
# [[/Kuráž/]] (282)
# [[/Zlý pes/]] (778)
# [[/Zlý Pozorek/]] (463)
# [[/Panská Mařena/]] (218)
# [[/Zástěra s tulipánama/]] (218)
# [[/Osamělá pasačka/]] (218)
# [[/Vychování dcery/]] (218)
# [[/Vychování syna/]] (140)
# [[/Pomilování/]] (8)
# [[/Šáteček/]] (512)
# [[/Neříkej nic!/]] (486)
# [[/Vlaštovčí zpěv/]] (413)
# [[/Píšťalka/]] (413)
# [[/Bolavá hlavička/]] (120)
# [[/Slib (z Klatovska)/]] (529)
# [[/Rozmarína (z Prachenska)/]] (412)
# [[/Hněv/]] (412)
# [[/Zlý milý/]] (636)
# [[/Mocnost lásky/]] (548)
# [[/Napomenutí/]] (470)
# [[/Co souzeno nemine/]] (780)
# [[/Přemlouvání/]] (451)
# [[/Upřímnost nad krásu/]] (258)
# [[/Láska nad bohatství/]] (10, 746)
# [[/Pěkné barvy/]] (389)
# [[/Holka krev a mléko/]] (211)
# [[/Zahrádka/]] (479)
# Maličká milá
#* [[/Maličká milá (z Klatovska)|z Klatovska]] 439
#* [[/Maličká milá (z Budějovicka)|z Budějovicka]] 746
# [[/Maloučko děvčat/]] (459)
# [[/Děvče k milování/]] (387)
# [[/Přípověď/]] (601)
# [[/Vyhrůžka/]] (527)
# [[/Šáteček/]] (454)
# [[/Rozšafná láska/]] (454)
# [[/Nejistota a jistota/]] (293)
# [[/Zármutek a veselost/]] (602)
# [[/Tesklivá cesta/]] (332, 599)
# [[/Déšť/]] (411)
# [[/Schůzka/]] (389)
# [[/Pěkná rovina/]] (599)
# [[/Jízda/]] (454)
# [[/Hněv/]] (293)
# [[/Poptávka/]] (234, 235)
# [[/Starostlivý milý/]] (602)
# [[/Stesk (z Klatovska)/]] (10)
# [[/Úmysl (z Jičínska)/]] (10)
# [[/Poctivost chodí dveřma/]] (10, 458)
# [[/Pocta/]] (744)
# [[/Úmysl (z Hradecka)/]] (10)
# [[/Odhodlaná/]] (343)
# [[/Podivná svíčka/]] (550)
# [[/Ospalá/]] (711, 712)
# [[/Ospalka/]] (567)
# [[/Návštěva v zimě/]] (719)
# [[/Hněv/]] (121)
# [[/Zákaz/]] (121)
# [[/Nepřízeň v lásce/]] (33)
# [[/Honza/]] (184)
# [[/Výstraha/]] (122)
# [[/Modlitba zamilovaného/]] (491)
# [[/Šidilka/]] (572)
# [[/Láska/]]
}}

==== b) Láska nešťastná ====
&lt;ol start=&quot;233&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Uprchlý holoubek/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výprava na vojnu/]] (603)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novinka/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ubitý Jiříček/]] (91)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Modrá pentle/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]] (750)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tmavá hvězda/]] (676)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalina/]] (546)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rovnost v lásce/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Konec lásky/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starodávná láska/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrná/]] (270)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední schůzka/]] (48, 326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Propuštění/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vláčení/]] (326)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení/]] (136, 377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Loučení
* [[/Loučení (z Klatovska)|z Klatovska]] (48, 377)
* [[/Loučení (z Prachenska)|z Prachenska]] (637)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Jičínska)/]] (131)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]] (695)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná láska nestálá/]] (377)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Veta po lásce
* [[/Veta po lásce (z Táborska)|z Táborska]] (629)
* [[/Veta po lásce (z Domažlicka a z Budějovicka)|z Domažlicka a z Budějovicka]] (695, 696)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zasněžená cesta/]] (696)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (68)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka poctivá/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mládenec poctivý/]] (68, 690)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (292)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepřijatý žert/]] (794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska i od jinud)/]] (58, 59, 794)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]] (58)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a hněv/]] (171)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítostivá služba
* [[/Lítostivá služba (z Klatovska)|z Klatovska]] (779)
* [[/Lítostivá služba (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (678)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska a bohatství/]] (480)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavíček s psaním/]] (417)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlaté časy/]] (765)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překážky v lásce/]] (148)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Liduška/]] (771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zufalý úmysl/]] (382, 771)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehody/]] (101)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mysliveček (Z Prácheňska)/]] (207)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zabráněná láska/]] (344)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Chudobná milá
* [[/Chudobná milá (z Chrudimska)|z Chrudimska]] (729)
* [[/Chudobná milá (z Prachenska)|z Prachenska]] (582)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Černé oči/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Lítost
* [[/Lítost (z Hradecka, Já jsem se oženil)|z Hradecka, Já jsem se oženil]] (328)
* [[/Lítost (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (656)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Měla jsem holoubka)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Klatovska)/]] (376)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Plzenska)/]] (137)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neupřímná kamarádka/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nucená veselost/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neplatná pomoc/]] (745)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřímska, Široky hluboky)/]] (626)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Klatovska)/]] (743)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odbytý/]] (141)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda chlapců!/]] (346)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (477)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Fijalička/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po všem nic/]] (55)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kobylí hůra/]] (722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trojí slunce/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tužba/]] (79)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozvedení/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba/]] (253)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (259)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracené pentličky/]] (346, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička s poselstvím/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Plzenska)/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Poctivost nade všecko
* [[/Poctivost nade všecko (z Plzenska)|z Plzenska]] (582)
* [[/Poctivost nade všecko (z Klatovska)|z Klatovska]] (743)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vězeň/]] (328, 582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvězený milý/]] (656)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oklamaná (z Chrudimska)/]] (346,582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (582)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Truchlivá poutnice/]] (574)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Hradecka)/]] (352)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sládek/]] (793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar/]] (173, 793)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]] (653, 673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Klatovska)/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztrestaná neposlušnost/]] (653)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrtkavý milý/]] (673)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Koulelo se, koulelo)|z Hradecka, Koulelo se, koulelo]] (139)
* [[/Žalost (z Klatovska)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Sen/]] (782)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá rada/]] (689)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Budějovicka)/]] (17)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři kavalírové/]] (687)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozchod/]] (611)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemysli si na mě/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žel opuštěné/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdní bych (z Plzenska)/]] (617)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulička/]] (770)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Bydžovska)/]] (610)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Posekaná milá
* [[/Posekaná milá (z Klatovska)|z Klatovska]] (274)
* [[/Posekaná milá (z Táborska, z Berounska )|z Táborska, z Berounska]] (274, 538)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tři panenky/]] (406, 473)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Klatovska)/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Bydžovska)/]] (753)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarína (z Berounska)/]] (297)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pasačka koní/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pravá a nepravá láska/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marné čekání/]] (504, 747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Marné volání
* [[/Marné volání (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (539)
* [[/Marné volání (z Klatovska)|z Klatovska]] (538, 747)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]] (88, 89)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odchod milého/]] (88)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska nestálá/]] (414)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Teče voda od Skuhrova)/]] (747)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Táborska)/]] (504)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Všední láska/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trápení pro milou/]] (539)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Suchá lípa/]] (133)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Návštěva na hřbitově/]] (496)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mniška/]] (271)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Verbování/]] (435)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešní lidé/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Toužení (z Prachenska)/]] (776)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tajná příčina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Láska nad statek
* [[/Láska nad statek (z Berounska)|z Berounska]] (544)
* [[/Láska nad statek (z Domažlicka)|z Domažlicka]] (191)
* [[/Láska nad statek (z Budějovicka)|z Budějovicka]] (736)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]] (736)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutná cestička/]] (198, 469)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek/]] (191, 198)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutek/]] (14)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehoda/]] (735)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska (z Plzenska)/]] (723)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lítost (z Hradecka, Když jsem plela len)/]] (289)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šlechetná dcerka/]] (328,722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí žalost/]] (154, 722)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Berounska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení (z Čáslavska)/]] (356)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nešťastný den/]] (715)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Dar na rozloučenou
* [[/Dar na rozloučenou (z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!)|z Klatovska, Těš se, má panenko, těš!]] (614)
* [[/Dar na rozloučenou (z Prachenska)|z Prachenska]] (82, 510)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná naděje/]] (216)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tušení/]] (485)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Berounska)/]] (11)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvedený milý/]] (5)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení (z Berounska, Svítila mi jasná hvězdička)/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitek/]] (616)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená krása/]] (418)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamaná/]] (335)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obět dívčí/]] (335, 336)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vítoušek/]] (668)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdálená milá/]] (552)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník (z Berounska)/]] (530)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vlaštovičí zpěv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Památný groš/]] (672)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odhodlaný milý/]] (429)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Vyprovázení
* [[/Vyprovázení (z Jičínska)|z Jičínska]] (694)
* [[/Vyprovázení (z Klatovska 2)|z Klatovska]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lhář/]] (197)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Hradecka, Žežulinka kuká)/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudoba a láska/]] (535)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozžehnání/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední návštěva/]] (369)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemoc/]] (797)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá zkušenost/]] (734)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Marná chůze (z Kouřimska, Co jsem se za tebou nachodil)/]] (71)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zmizelá láska/]] (358)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé tušení/]] (74, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odjezd milého (z Budějovicka)/]] (99, 678)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska)/]] (596)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Změna/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dary/]] (283)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí (Já tobě vinšuju)/]] (290)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Proklatá láska/]] (436)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Žalost
* [[/Žalost (z Hradecka, Měla jsem milého)|z Hradecka, Měla jsem milého]] 386
* [[/Žalost (z Kouřimska)|z Kouřimska]] (386)
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bílý čepeček/]] (388)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přec nejsi má/]] (218)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Berounska)/]] (378)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěný/]] (308)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nestálý milenec/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dar na rozloučenou (z Bydžovska)/]] (307)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutné psaní/]] (272)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kletba dívčí (Žádnej neví)/]] (789)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oženění s nechutí/]] / Oklamaný milý (593)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nenadálé noviny/]] (90)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]] (555, 679, 3)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Berounska)/]] (679)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]] (555)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husaři/]] (200)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska o vánocích/]] (602)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stesk (z Budějovicka, z Berounska/]] (458, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odešlá láska/]] (236, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koukol/]] (10, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozkotaná láska/]] (169)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžký odchod/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příčina bolesti/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá cesta/]] (62, 92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Růžička/]] (92, 10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Prachenska)/]] (669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strom/]] (10, 211)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodářská láska/]] (262, 293, 669)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výčitka/]] (92)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žalost (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Domažlicka)/]] (293)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zhanění/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztracená kytička/]] (398)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Klatovska, Každá má milého)/]] (10)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smutný návrat/]] (284)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá ve vsi/]] (562)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rodiče na čas, milý do smrti/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rané děvče/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křídlaté srdéčko/]] (35)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Těžko zapomenout/]] (440)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opuštěná (z Hradecka)/]] (294)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mařenka/]] (249)&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zklamané mínění/]] (394)&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== c) Vzdory ====
&lt;ol start=&quot;439&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Měj se dobře/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Podvodná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Barbora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Určitá odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/S Bohem (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mrňoukající kolečka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jablíčko s poselstvím/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máma a dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zármutek na vývratku/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímné vyznání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední chůze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opovržený milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska v řece/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/VYpovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Láska vojákova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké rozloučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavičí písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Netrucuj!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Červené víno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nebudeš má/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cedulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselá žalost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zištná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Čáslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škádlení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem poznati neupřímnost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Libost a nelibost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Holubička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mariánka a křen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvodná odpověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Novina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzdory/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chatrné dary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Loučení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mlynářova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milá za milou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oslyšený ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zapomenutí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rukavičky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Obapolný výhost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehké oželení (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaoraná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hedvábný fěrtoušek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Důvěra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dívčí svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěrník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Povážlivé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Osiřelá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vypovězená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šelmovské děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Omyl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zpanštilá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bolení hlavy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Upřímnost nad bohatství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husy na potoce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Lehká pomoc/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pivo a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cestička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevšímavá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvrácená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hrdá dívka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nemilý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výpověď z lásky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Děvče bez milého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Jdi do pekla!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zarostlá cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zrušená láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Falešnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odpověď (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nehodní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Předsevzetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nechej tak/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoch z Nechanic/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== d) Žerty a posměšky ====
&lt;ol start=&quot;541&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Vavřina/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Co komuť/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pomsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka z Rokycan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ukradená Zuzka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Cesta příjemná i nepříjemná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Orba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ošacený chlapík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sedlákova dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Podobenství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šidilka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zdrápaná láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženská krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poutnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochotná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Potupná rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Dívčí spor/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Děvčata na prodej/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Koření/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panny (Z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšné panný (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná stará panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pilnost a lenost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sen/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Změněná krása/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Parádnice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nepořádná/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ochrana/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelmovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Všecky zaopatřené/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Moudrý strnad/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Blahý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sváteční láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytý písař/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poctivost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehody/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Lehká ztráta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Strašidla/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Můra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pušperské děvečky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Narození/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bláznivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Opatrná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laskavé pozvání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Štědrost nade štědrost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vrabec (píseň)|Vrabec]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Odbytí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vtip na vtip/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ženich/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Malé děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Paní kancelistová/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hádka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mlynářská modlitba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Laciný rok/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nestálý milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrbatá milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bývalá klášternice/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šmuk/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šelma/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kamarád/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Necybírační chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pták za pluhem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hezká holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Švihlík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Omluvená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Závada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Zamilovaná dojička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hokyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Šněrovačka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přece nejsi moje!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hrozné neštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Přivázaná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pražská Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pyšní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Málo ale hezky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Neše Anče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Líná milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Bohatá kočka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Samá nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Sprosté holky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Housenka v čepici/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pevná závora/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nehoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poslední cesta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nádherné šaty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kačenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Holka nanic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ztrápení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Prostosrdečný milý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Hadroplet/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== e) Hudba a tanec ====
&lt;ol start=&quot;642&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Písnička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý harfeník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Možný chasník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cimbál/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Basa a housle/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Královské duetto/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudy (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strakonické dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dudáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neužilý dudák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ptáček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Housel a dudy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba rozveselující/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hojná odměna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Z trní růže/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odvedená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hudba veselá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poslední zahrání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svobodní chlapci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hoši z Veselího/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Veselí hoši/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzikanti furianti/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě třeba peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zásluhy v hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tance/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzkázání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čiperná dcera/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Při muzice dobře!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrní mládenci/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malé a velké děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ztráta (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pozdravení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čtvero tanečnic/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milosrdný tanečník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Na čem záleží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Po čem koho zmátl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec (z Budějovicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čím to?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Nevšímavý milý
* [[/Nevšímavý milý (z Klatovska)|z Klatovska]]
* [[/Nevšímavý milý (z Budějovicka)|z Budějovicka]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Muzika/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bavorské Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (Bavorák)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zdar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Do kola/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Krádež
* [[/Krádež (z Bydžovska)|z Bydžovska]]
* [[/Krádež (z Klatovska)|z Klatovska]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tanec bylin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/V hospodě/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kdy domů?/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Laskavý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodní úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malovaná hospoda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milý bez peněz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobromyslná husička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blažená svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovák (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rejdovačka (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Břitva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Klatovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Motovidlo (z Táborska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kroužek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Máry/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Salát (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Boleslavska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Oves (z Domažlicka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Cibulička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vosňák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vrták (z Bydžovska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Strašák (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Švec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kaplan/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chodovská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Třeboňská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Litoměřická/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rokycnaská/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hanácká/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Husar/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hulán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kozák/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kalamajka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Polka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maděra/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šaryvary/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Boty a košile/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Trn v noze/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zástava/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Přátelská výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík „nebojím se“/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pacholek na synka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žaloba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svítání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poptávka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výmluva/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení (z Klatovska, 2)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlámaný most/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zurážené podkovy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vyprovázení z hospody/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

==== f) Ženění a vdávání ====
&lt;ol start=&quot;752&quot;&gt;
{{Sloupce|šířka = 200px|
&lt;li&gt;[[/Koření pro oženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Koření pro vdávání/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Komu lépe/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Která se může vdávati/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Blahá naděje/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nečas k ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlatá svoboda/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Malá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chudá a bohatáv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Křesťanský úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bázeň/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé ženění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeň se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženatý zkrotne/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatá Káča/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Němkyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bránění/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potřebná žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrý úmysl/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Prospěch ženatého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žádost (z Prachenska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluva (z Kuřimska)/]]
&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ohlášky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába a děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Stará/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Výstraha (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opatrný stařeček/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dědeček s povříslem/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dej si pokoj/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozdílné objetí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co lepší/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Panenství a vdovství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada zamilovaného chuďasa/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Krmník/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Opravdová láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chtivá vdavek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odlouzená milá/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženich jurista/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rozmarínka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Porada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohatý kubík/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdavadlo/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Moudrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ospalka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé znamení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Damaškový živůtek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mateřská rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Odkaz/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Volba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Čas ke vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vymínka vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Chlapík jako pán/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlé vdaní/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Skrovná žádost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Raněné srdce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bohaté děvče/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Věno/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Správná holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Námluvy/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Smlouva/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== [[/Písně a říkadla svatební/]] ===
* [[/Zvaní/]]
* [[/Zastaveníčko/]]
# [[/Holubička/]]
# Nadějná láska
#* [[/Nadějná láska (z Klatovska)/]]
#* [[/Nadějná láska (Z Budějovicka)/]]
# [[/Ponavržení/]]
# [[/Soud a smír/]]
# [[/Jízda k milé/]]
# [[/Žnečka/]]
# [[/Jívová voda/]]
# [[/Košile/]]
# [[/Košilka/]]
# [[/Pozvání a volba/]]
# [[/Kadeřavé vlásky/]]
# [[/Odlouzená milá/]]
* [[/Svolávání hostů/]]
* [[/Cesta pro nevěstu/]]
&lt;ol start=13&gt;
&lt;li&gt; [[/Pochod/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Porada (1)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pro milého nic těžkého/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Dukát/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Maličká nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Lipka a láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Libost/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Vymínka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Střelba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Očekávání/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
* [[/Příchod/]]
&lt;ol start=23&gt;
&lt;li&gt; [[/Přípověď/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Pozdravení/]], Příchod 2&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Muziky/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Schování/]], Příchod 3&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Smlouva o nevěstu/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Porada (2)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/DObré vychování/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Poděkování rodičům/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Nevěsta sirota/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Požehnání sirotě/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
* [[/Šátek a kytka/]]
* [[/Cesta do kostela/]]
&lt;ol start=33&gt;
&lt;li&gt; [[/Jízda do kostela/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; ... &lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
* Oddavky
* Cesta z kostela
* Oběd u nevěsty
* V hospodě
* Uvádění nevěsty
* Loučení nevěstino
* Cesta k ženichovi
* Příjezd
* V domě ženichově
* Čepení nevěsty
* Tanec v hospodě
* Skládání věnců
&lt;ol start=167&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Slavná veselka/]]
* Z Budějovicka
* Z Klatovska&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;

=== Obecné písně svatební a manželské ===
&lt;ol start=169&gt;
&lt;li&gt;[[/Vzácná svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba dudkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba vlkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba psova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zlatohlávkova/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Svatba zelin/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ševcovská svatba/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (z Plzenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Potěcha (Nestarej se)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majetek/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Mladá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Poděkování manželské/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Starost
* [[/Starost (z Chrudimska)/]]
* [[/Starost (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Berousnka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nerovné manželství (z Prachenska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Starý a mladý muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Šedivá láska/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Baba nevěstou/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Majolenka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Babička/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Bába/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Milé něštěstí/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dlužené kalhoty/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženichovi/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zaplacená žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Neblahé manželství/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Škoda svobody!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nežeňte se!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Překvapení/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Má holka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Příkladná hospodyně/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ošizený/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dobrá kuchařka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ženský hněv/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Největší zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Co hanba muži/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Uvázaný muž/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Dvojí zlé/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Zlá žena/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Manželská pohrůžka/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Žežulčino proroctví/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Recept o ženu/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nepravý vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdovec/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Zklamaná naděje
* [[/Zklamaná naděje (Proto jsem se vdala)/]]
* [[/Zklamaná naděje (co jsem za manžela)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Rada/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Vdoví nářek/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
}}

=== Písně společenské ===
* a) pijácké
# [[/Žádost Staročechův/]]
# [[/Staročeský přípitek/]]
# [[/Piják mudrák/]]
* b) smíšené žertovné a satyrické

=== Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského. ===
* Kněžstvo
* Zeman. Primus
* Hajdaláci. Študent. Písař
* Řemeslníci. Bednář. Cibuláři
* Hadrník. Hajný
* Havíři. Hokynář. Karbaník. Kolomazník
* Kominík. Koudelník
* Kováři. Krejčí
* Lékař. Mlynáři
* Myslivci
* Nunváři. Parukář. Pekař. Pernikář. Plavec. Pohodný
* Ponocný. Pošta. Rakař
* Řezníci. Rybnikář. Sladovnék
* Ševci
* Tesaři. Tkadlec. Zahradník. Zedník
* Vandrovní. Zloději
* Židé
* Cikáni

==== Selská hospodářství ====
* Selská strava

==== Písně vojenské ====
* Zpomnínky historické

=== Písně rozpravné: ===

==== a) světské (balady) ====
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Zakletá dcera/]]
# [[/Sirotek/]]
# [[/Rubáš/]]
# [[/Milá v hrobě/]]
# [[/Zaklené děvčátko/]]
# [[/Zavedený ovčák/]]
# [[/Ženich umrlec/]]
# [[/Panna a pekelní páni/]]
# [[/Heřman a Dornička/]]
# [[/Bratr voják/]]
# [[/Porubaný synek/]]
# [[/Upálená/]]
# Sestra travička
#* [[/Sestra travička (z Berounska)/]]
#* [[/Sestra travička (z Hradecka)/]]
#* [[/Sestra travička (z Budějovicka)/]]
# [[/Otrávená milá/]]
# [[/Zabitá sestra/]]
# [[/Zabité děvče/]]
# [[/Zajatá/]]
# [[/Kovářovic Kačenka/]]
# [[/Nalezená sestra/]]
# [[/Oklamaný Turek/]]
# [[/Manželka vražednice/]]
# [[/Václavíček/]]
# [[/Matoušek a Majdalenka/]]
# [[/Dorna vražednice/]]
# [[/Mužova vražednice/]]
# [[/Zpronevěřilý voják/]]
# [[/Utonulá/]]
# [[/Utopená/]]
# [[/Nešťastný mílý/]]
# [[/Porada/]]
# [[/Vzkázání/]]
# [[/Věrná plečka/]]
# [[/Pastevnice/]]
# [[/Děvče u potoka/]]
# [[/Sňatek v lese/]]
# [[/Děvče s pávem/]]
# [[/Děvče a huláni/]]
# [[/Stálá láska/]]
# [[/Zkrvavený milý/]]
# [[/Zabitý kovář/]]
# [[/Bitka o milou/]]
# [[/Nešťastní milí/]]
# [[/Nepozor/]]
# [[/Úraz/]]
# [[/Pokuta/]]
# [[/Nemocná paní/]]
# [[/Truchlivý konec lásky/]]
}}

==== b) náboženské (legendy) ====
&lt;ol start=48&gt;
{{Sloupce|šířka=200px|
&lt;li&gt;[[/První hřích a pokuta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Narození Kristovo (z Berounska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Nocleh Marie Panny/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Maria a Alžběta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Tělo boží/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Kříž a trnová koruna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Hradecka)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Umučení páně (z Kouřimska)/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Pět ran Kristových/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Hříšná duše/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše hříšná a Maria panna/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Ďáblova nevěsta/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;[[/Duše a tělo/]]&lt;/li&gt;
}}
&lt;/ol&gt;

=== Říkadla v nemocech ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Baba lékařka/]]
# [[/Voda/]]
# [[/Na stříle (1)/]]
# [[/Na stříle (2)/]]
# [[/Na nežit/]]
# [[/Na škrkavky (1)/]]
# [[/Na škrkavky (2)/]]
# [[/Na psotník/]]
# [[/Na růži/]]
# [[/Na škytavku/]]
# [[/Na nataženou žílu/]]
# [[/Na úbytě (1)/]]
# [[/Na úbytě (2)/]]
# [[/Na uhrančivost/]]
# [[/Na uřknutí/]]
# [[/Na dobrou neštovici/]]
# [[/Na červy (1)/]]
# [[/Na červy (2)/]]
# [[/Na nádchu (1)/]]
# [[/Na nádchu (2)/]]
# [[/Na bradavice (1)/]]
# [[/Na bradavice (2)/]]
# [[/Na návní kost/]]
# [[/Na návní kost, na vole a p./]]
# [[/Na lišej/]]
# [[/Pli z očka/]]
}}

=== Marnost světská, smrt a pohřeb ===
{{Sloupce|šířka = 200px|
# [[/Osud lidský/]]
# [[/Vzdechnutí stařečkovo/]]
# [[/Zpomínky/]]
# [[/Zkažený svět/]]
# [[/Marnost života/]]
# [[/Důvěra v Boha/]]
# [[/Co nejlepšího?/]]
# [[/Tré dobrého/]]
# [[/Marnost světská/]]
# [[/Poslední vůle (z Budějovicka)/]]
# Poslední vůle
#* [[/Poslední vůle (z Plzenska)/]]
#* [[/Poslední vůle (z Hradecka)/]]
# Mé místo
#* [[/Mé místo (z Berounska)/]]
#* [[/Mé místo (z Hradecka)/]]
# [[/Hřbitov/]]
# [[/Vzácný pohřeb/]]
# [[/Věčná památka/]]
* [[/Zvuky zvonův/]]
}}

=== Písně pohřební ===

; Dětem
# [[/Pojď, dušičko vyvolená/]]
# [[/I proč tak příliš/]]
# [[/Uskrovněte svého/]]
; Dospělým
&lt;ol start=4&gt;
&lt;li&gt; [[/Vímť já/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Člověče!/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Velmi přežalostný ten čas/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Ej již tenkrát/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Po animas fildelium
&lt;ol start=8&gt;
&lt;li&gt; [[/Milosrdný Bože/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; Po pohřbu
&lt;ol start=10&gt;
&lt;li&gt; [[/Rozžehnejme se/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Tělo mrtvé v hrob kladouce/]]&lt;/li&gt;
&lt;li&gt; [[/Kriste, synu z Panny!/]]&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
; [[/Na odchodu ze hřbitova/]]

== Další zpracované části ==
* [[/Nepozor|Nepozor]]
* [[/Český Diogenes|Český Diogenes]]
* [[/Divoká hus|Divoká hus]]
* [[/Bujné koně/]]
* [[/Vždycky sám/]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Hrách a čočka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Krásná zvěř]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Lítost (z Hradecka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Myslivec]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Mysliveček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčačka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáci]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Ovčáček]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stařeček (z Bydžovska)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Stesk (z Budějovicka)]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zastřelená srnka]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zkažená síje]]
* [[Prostonárodní české písně a říkadla/Zpomínky vojínovy]]

[[Kategorie:Karel Jaromír Erben]]
[[Kategorie:Sbírky písní]]</text>
      <sha1>tpfhovy28i8ns93727min98dwshyixb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Osud lidský</title>
    <ns>0</ns>
    <id>15803</id>
    <revision>
      <id>345009</id>
      <parentid>231176</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Oprava šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345009</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2046" sha1="fpd5k5wh44xaw2wusyk6deakgvmlp54" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
  | AUTOR = Karel Jaromír Erben
  | PŘEDCHOZÍ = Pli z očka
  | ČÁST = Osud lidský
  | DALŠÍ = Vzdechnutí stařečkovo
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Osud lidský
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD traditional
  | ZDROJ = &lt;nowiki /&gt;
  | ONLINE = {{Internet Archive|prostonrodne00erbeuoft}}
*{{Citace monografie
| jméno = Karel Jaromír
| příjmení = Erben
| odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
| titul = Prostonárodní české písně a říkadla
| místo = Praha
| vydavatel = Jaroslav Pospíšil
| rok = 1864
| kapitola = Marnost světská, smrt a pohřeb
| strany = 513
| poznámka = č.&amp;nbsp;1
}}
* {{Citace monografie
| jméno = Karel Jaromír
| příjmení = Erben
| odkaz na autora = Autor:Karel Jaromír Erben
| titul = Nápěvy prostonárodních písní českých
| místo = Praha
| rok = 1862
| typ kapitoly = nápěv
| kapitola = 784
| strany = 198
}}
  | VYDÁNO = [[Autor:František Bílý|BÍLÝ, F.]]: [[Patery knihy plodů básnických]]. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 417.
}}

&lt;score sound=&quot;1&quot;&gt;
\relative g' {
 \key g \minor
 \mark \markup{\italic &quot;Con espressione.&quot;}
 \time 2/4
 \autoBeamOff
 g8 fis g a bes bes a g bes a bes c d d c([ bes)] a2
 d8 d d d c bes a4 c8 bes a g fis a d,4
 bes' a8 c bes4 a g2
 \bar &quot;|.&quot;
 }
\addlyrics {
 Ze ze -- mě jsem na zem při -- šel,
 na ze -- mi jsem ro -- zum na -- šel:
 po ní cho -- dím ja -- ko pán,
 do ní bu -- du za -- ko -- pán:
 po -- těš mne pán Bůh sám!
 }
&lt;/score&gt;
&lt;poem&gt;
Ze země jsem na zem přišel,
na zemi jsem rozum našel:
:po ní chodím jako pán,
:do ní budu zakopán —
::potěš mne pán Bůh sám!

Kde jsou ty zlatý ručičky
mojí nebožky mamičky,
:co me kolíbávaly,
:k srdci přitiskávaly,
::když jsem byl maličký?

Není jich už, není, není —
dávno hnijou v černý zemi:
:kterak já se odměním
:svým rodičům přemilým
::za jich dobrodění!
&lt;/poem&gt;

Z Budějovicka. - Srov. Suš. 506</text>
      <sha1>fpd5k5wh44xaw2wusyk6deakgvmlp54</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Index:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf</title>
    <ns>252</ns>
    <id>57169</id>
    <revision>
      <id>344992</id>
      <parentid>201959</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:01:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>344992</origin>
      <model>proofread-index</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1158" sha1="i91wep89anljznwd2j8vk01i3jtyxk2" xml:space="preserve">{{:MediaWiki:Proofreadpage_index_template
|autor=[[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
|název=[[Prostonárodní české písně a říkadla]]
|rok vydání=1864
|vydavatelství=Jaroslav Pospíšil
|obálka=[[Soubor:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf|250px]]
|strany=&lt;pagelist to=10 1=Titul 2=Věnování 3to10=highroman/&gt;
;Věk dětský:&lt;pagelist 11=1 from=11 to=47/&gt;
;Písně a říkadla výroční:&lt;pagelist 11=1 from=47 to=108/&gt;
;Písně věku mládeneckého a panenského:&lt;pagelist 11=1 from=108 to=298/&gt;
;Písně a říkadla svatební:&lt;pagelist 11=1 from=298 to=355/&gt;
;Obecné písně svatební a manželské:&lt;pagelist 11=1 from=355 to=368/&gt;
;Písně společenské:&lt;pagelist 11=1 from=368 to=394/&gt;
;Písně o stavích, živnostech a jiných stránkách života občanského:&lt;pagelist 11=1 from=394 to=419/&gt;
;Selské hospodářství:&lt;pagelist 11=1 from=419 to=442/&gt;
;Písně vojenské:&lt;pagelist 11=1 from=442 to=473/&gt;
;Zpomínky historické:&lt;pagelist 11=1 from=473 to=476/&gt;
;Písně rozpravné:&lt;pagelist 11=1 from=476 to=517/&gt;
;Říkadla v nemocech:&lt;pagelist 11=1 from=517 to=523/&gt;
;Marnost světská, smrt a pohřeb:&lt;pagelist 11=1 from=523 to=532/&gt;
;Obsahy:&lt;pagelist 11=1 from=533/&gt;
|poznámky=[[Kategorie:Index:V plánu]]
}}</text>
      <sha1>i91wep89anljznwd2j8vk01i3jtyxk2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Uživatel:JAn Dudík/Dokončenost</title>
    <ns>2</ns>
    <id>67343</id>
    <revision>
      <id>345038</id>
      <parentid>282595</parentid>
      <timestamp>2026-10-19T05:16:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>345038</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1698" sha1="h6liplanekoco0vofwdjklgq7rxp109" xml:space="preserve">{{Ping|JAnD}} aktualizuji to? [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 19. 10. 2026, 05:16 (UTC)

Kategorizované nedokončené sbírky
* [[Patery knihy plodů básnických]] 99,45054945%
* [[Moderní básníci francouzští]] 98,24902724%
* [[Kytice (almanach)]] 97,95918367%
* [[Okno]] 97,05882353%
* [[Básnické spisy (Kalina)]] 97,05882353%
* [[O bídě lidské]] 95,23809524%
* [[Poesie sociální]] 94,44444444%
* [[Prácheňský zpěvník]] 93,96551724%
* [[Dumky večerní]] 92,85714286%
* [[Kalendář Zlaté Prahy]] 90,54054054%
* [[Ptačí svět]] 88,88888889%
* [[Almanach na rok MCM]] 82,75862069%
* [[Dekameron]] 70,49180328%
* [[Lidoví zpěváci na Prácheňsku]] 70%
* [[Fanfáry a kadence]] 68,42105263%
* [[Nové verše]] 67,56756757%
* [[Buřiči]] 66,66666667%
* [[Slovanstvo ve svých zpěvech]] 52,94117647%
* [[Zpěvy lidu srbského (Kapper)]] 43,78698225%
* [[Slovanské národní písně]] 41,46341463%
* [[Pohádky (Kipling)]] 36,36363636%
* [[Povídky pana Kočkodana]] 35,71428571%
* [[Sníh (Václav Tille)]] 30%
* [[Padesát deklamovánek pro mládež]] 24%
* [[Poupata]] 20%
* [[Zářivé hlubiny]] 12,5%
* [[Lehké a těžké kroky]] 11,11111111%
* [[Staroskotské ballady]] 9,090909091%
* [[Moravské dvojzpěvy (Dvořák)]] 7,142857143%
* [[Slowanské národnj pjsně]] 6,334841629%
* [[Prostonárodní české písně a říkadla]] 5,726872247%
* [[Náš poklad]] 1,872659176%
* [[Naše písně]] 1,694915254%
* [[Písničky »Modloslužebníků«]] 0,938967136%
* [[Národní Báchorky a Powěsti]] 0%
* [[Pohádky (Kipling, 1904)]] 0%
----
&lt;ref name=&quot;x&quot;&gt;AA&lt;/ref&gt;
&lt;ref name=&quot;x&quot; /&gt;
&lt;references /&gt;
&lt;br /&gt;
----
&lt;nowiki /&gt;</text>
      <sha1>h6liplanekoco0vofwdjklgq7rxp109</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Francie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98461</id>
    <revision>
      <id>345039</id>
      <parentid>344958</parentid>
      <timestamp>2026-10-19T05:58:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Literatura. */</comment>
      <origin>345039</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="489106" sha1="mzee0ftckwtjon2x3myb1n3c85xo7i0" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]], [[Autor:František Krásl|František Krásl]], [[Autor:Bohumil Mareš|Bohumil Mareš]], [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]], [[Autor:Josef Smolík|Josef Smolík]], [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]], [[Autor:Jindřich Vodák|Jindřich Vodák]], [[Autor:František Xaver Šalda|František Xaver Šalda]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. {{Kramerius|nkp|fd0115e0-0a01-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

[[Soubor:Ottuv slovnik naucny IX c1470 znak Francouzske republiky.jpg|náhled|Č. 1470. Znak nynější Francouzské republiky.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny IX c1471 znak Francie Bourbonske.jpg|náhled|Č. 1471. Znak Francie Bourbonské.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny IX c1472 znak 1. Franc. rep.jpg|náhled|Č. 1472. Znak první Francouzské republiky.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny IX c1473 znak Francie Napoleonske.jpg|náhled|Č. 1473. Znak Francie Napoleonské.]]

{{Forma|proza}}
'''Francie''' (''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés.

Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Cap-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Obyvatelstvo. ==
Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně.

Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento:

{| class=&quot;wikitable&quot;

|-
! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel
|-
| 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170
|-
| 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364
|-
| 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313
|-
| 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064
|-
| 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921
|-
| 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788
|-
| 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048
|-
| 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903
|-
| 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192
|-
| 1846 || 35,400.486 |||| || 
|}

Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka&lt;ref&gt;v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika&lt;/ref&gt;:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan=&quot;2&quot;|Hlavní město !! rowspan=&quot;2&quot;|''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !!  colspan=&quot;3&quot;|Počet obyvatelstva !! rowspan=&quot;2&quot;|Prům. hustota na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !! rowspan=&quot;2&quot;|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má arrondissem. !! rowspan=&quot;2&quot;|Depart. má kantonů !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má obcí
|-
| r. 1881 || r. 1886 || r. 1891
|-
| Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453
|-
| Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840
|-
| Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321
|-
| Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250
|-
| Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188
|-
| Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153
|-
| Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339
|-
| Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503
|-
| Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337
|-
| Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446
|-
| Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437
|-
| Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302
|-
| Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106
|-
| Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109
|-
| Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763
|-
| Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267
|-
| Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426
|-
| Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480
|-
| Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292
|-
| Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287
|-
| Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364
|-
| Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717
|-
| Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389
|-
| Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266
|-
| Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585
|-
| Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638
|-
| Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379
|-
| Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700
|-
| Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426
|-
| Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291
|-
| Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350
|-
| Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587
|-
| Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465
|-
| Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553
|-
| Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338
|-
| Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359
|-
| Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245
|-
| Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282
|-
| Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563
|-
| Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584
|-
| Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333
|-
| Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297
|-
| Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332
|-
| Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264
|-
| Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217
|-
| Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349
|-
| Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325
|-
| Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326
|-
| Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198
|-
| Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381
|-
| Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643
|-
| Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661
|-
| Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550
|-
| Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276
|-
| Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596
|-
| Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586
|-
| Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253
|-
| Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313
|-
| Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666
|-
| Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701
|-
| Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512
|-
| Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903
|-
| Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470
|-
| Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559
|-
| Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480
|-
| Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232
|-
| Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268
|-
| Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583
|-
| Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590
|-
| Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386
|-
| Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328
|-
| Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314
|-
| Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75
|-
| Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759
|-
| Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530
|-
| Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689
|-
| Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354
|-
| Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836
|-
| Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320
|-
| Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194
|-
| Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145
|-
| Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150
|-
| Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301
|-
| Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300
|-
| Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203
|-
| Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530
|-
| Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486
|}

Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického.

Na 10.000 obyv. přišlo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872
|-
| Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802
|-
| Protestantské || 214 || 223 || 160
|-
| Israelitské || 21 || 23 || 14
|-
| Ostatní || 2 || 6 || 24
|}

R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů.

Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!   !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob.
|-
| 1846: || 24,42 % || 75,58 %
|-
| 1851: || 25,52 % || 74,48 %
|-
| 1856: || 27,31 % || 72,69 %
|-
| 1861: || 28,86 % || 71,14 %
|-
| 1866: || 30,46 % || 69,54 %
|-
| 1872: || 31,06 % || 68,94 %
|-
| 1876: || 32,44 % || 67,56 %
|-
| 1881: || 34,76 % || 65,24 %
|-
| 1886: || 35,95 % || 64,05 %
|-
| 1891: || 47 % || 53 %
|}

Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186.

Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek
|-
| 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661
|-
| 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616
|-
| 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536
|-
| 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772
|-
| 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646
|-
| 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446
|-
| 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505
|}

Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod.

Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! !! mužů !! žen !! dohromady
|-
| od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872
|-
| 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441
|-
| 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064
|-
| 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637
|-
| 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458
|-
| 100 a více » || 66 || 118 || 184
|}

Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''

== Zemědělství. ==
{{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství.

Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy.

Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991&lt;ref&gt;chybně, zřejmě jde o &quot;r. 1891&quot;&lt;/ref&gt; vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''.

Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1882—91 prům.:
|-
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
| Pšenice || 6848 || 107.098 || —
|-
| Žito || 1656 || 24.202 || —
|-
| Ječmen || 982 || 18.596 || —
|-
| Oves || 3760 || 89.607 || —
|-
| Kukuřice || 577 || 9456 || —
|-
| Pohanka || 619 || 9849 || —
|-
| Směska || 329 || 5180 || —
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Roku 1891:
!  !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků
|-
|-
| Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66
|-
| Žito || 1498 || 21.588 || 292,32
|-
| Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22
|-
| Oves || 4242 || 106.145 || 915,94
|-
| Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97
|-
| Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62
|-
| Směska || 270 || 3698 || 61,70
|}

Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé k orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun.

Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 o 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 o 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 o 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''.

{{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně k váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena.

Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]''

{{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]''

{{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni.

{{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující:

{| class=&quot;wikitable&quot;
| 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů
|-
| 1889 || »  81.325  » || »  88.846  »
|-
| 1890 || »  99.546  » || »  59.130  »
|-
| 1891 || »  82.733  » || »  47.340  »
|}

S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.).

V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr.

Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů.

{{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888.

Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg'').

{{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr.

{{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun.

Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun.

Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.).

Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy.

'''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu&lt;ref&gt;správně: Morbihanu&lt;/ref&gt; až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg'').

{{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

== Průmysl. ==
Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — Cena roční výroby veškerého průmyslu činila roku 1889 asi 15 milliard franků, z čehož připadá lví podíl 5030 millionů na průmysl textilní a oděvnický, 3015 mill. na průmyslovou výrobu potravin, 1890 mill. na průmysl stavební a veřejné práce, 886 mill. na výrobu kovů, 890 mill. na průmysl chemický. Osob zaměstnaných při odborech průmyslových r. 1886 bylo celkem 9,289.206, a sice 4,691.353 mužův a 4,597.853 žen; z nich bylo samostatných provozovatelů živností 1,805.260. Stávky dělníků, v létech sedmdesátých ještě vzácné, značně se rozmnožily. R. 1874 bylo striků 21, roku 1886 161, r. 1888 již 710, při nichž se účastnilo 24.134 dělníků a ztraceno úhrnem 478.391 pracovních dnů. Průmyslových podniků roku 1890 bylo 46.700 a užíváno strojů 58.751 o 863.007 koňských silách, z nichž připadalo na textilní průmysl 172.999 (r. 1887 153.581), na výrobu kovů 167.584 (r. 1887 152.876), na výrobu potravin 106.167 (97.875), na živnosti stavební 91.416 (66.624), na výrobu papíru, nábytku atd. 37.632 (37.305), na hornictví 130.273 (111.155), na chemický průmysl 42.323 (37.305) a na zemědělství 88.932 (78.740). — První místo v průmyslu franc. zaujímají odvětví {{Prostrkaně|textilní}} a tu opět na předním místě stojí {{Prostrkaně|výroba hedvábných látek}}, jichž '''F.''' produkuje více než celá ostatní Evropa dohromady. R. 1887 bylo tomuto odvětví věnováno 1016 závodů, které zaměstnávaly 64.110 dělníků a pracovaly 1,109.466 vřeteny, 51.399 strojními stavy a 54.257 stavy ručními. Spotřeba surového hedvábí obnášela roku 1891 3,970.594 ''kg'' a cena vyrobeného zboží 357,6 mill. fr. Vývoz r. 1892 měl cenu 254,06 mill. a dovoz 60,5 mill. fr. Hlavní sídla průmyslu hedvábnickébo jsou departementy Rhône, Loire a Nord, továren na surové hedvábí mají nejvíce depart. Ardèche, Gard, Isère a Loire. — Ve výrobě surového hedvábí stojí však '''F.''' za Italií, kde r. 1888 bylo vyrobeno 3,6 mill. ''kg'', kdežto '''F.''' ve 1400 závodech se 45.500 dělníky pouze 798.000 ''kg'' vyrobila. — Znamenitý jest také {{Prostrkaně|průmysl vlnařský}}. Tomuto r. 1887 věnováno bylo 1987 závodů se 109.372 dělníky, se strojním zařízením o úhrnné sumě 40.466 koň. sil, se 3,151.871 vřeteny, 44.682 strojními stavy a 25.399 ručními stavy (r. 1873 bylo ruč. st. přes 60.000). Vývoz zboží vlněného obnášel r. 1892 341,92 mill. fr. (r. 1891 349,3), dovoz 62,19 mill. fr. (r. 1891 79 mill.). Toto průmyslové odvětví nejvíce vyvinuto jest v dep. Nord, Ardèche, Tarn, Marne, Aisne, Seine-Inférieure a Somme. Sukna a látky povlakové vyrábějí se nejvíce v Elbeufu, Sedanu a Louviersu, látky z česané příze v Le-Château-Cambrésis, Rouenu, Remeši, Tourcoingu a Roubaixu, shawly v Paříži, Nîmech a Lyonu, gobeliny v Paříži, Aubussonu a Beauvaisu. '''F.''' spracuje více vlny než produkuje. R. 1891 dovezlo se do '''F.''' a většinou i spracovalo se zde 195,08 mill. ''kg'' vlny surové. Rovněž průmysl {{Prostrkaně|bavlnářský}} od svého zavedení (v Amiensu r. 1773) vzmohl se měrou velkolepou. — R. 1888 pracovalo v oboru tomto 727 závodů, se 103.000 dělníky, 4,800.000 vřeteny, 70.000 mechanickými a 33 000 ručními stolicemi (těchto bylo r. 1873 ještě 83.000). Stroje v tomto oboru pracují 63.112 koňskými silami. Vývoz bavlněného zboží r. 1892 vynesl 98,26 mill. fr. (r. 1891 101,2), dovoz 35,5 mill. fr. (1891 44,8). Hlavními sídly jsou dep. Nord, Seine-Inférieure, Vosges, Eure a Aube. Jako domácí průmysl provozuje se ještě v depart. Rhône, Somme, Aisne, Orne, Loire a Isère. Nemálo důležité jest průmyslové spracování {{Prostrkaně|lnu}} a {{Prostrkaně|konopí}} a výroba {{Prostrkaně|juty}}. R. 1888 bylo pro tento obor 350 závodů se 62.000 dělníky, se strojním zařízením výkonnosti 23.905 koňských sil, se 611.000 vřeteny, 18.000 strojními a 22.000 ručními stolicemi. Z toho připadá na depart. Nord 300 závodů, 445.000 vřeten, 11.700 strojních a 6450 ručních stolic. Přádelny na len mají hlavně Amiens a Lille, na konopí Mézidon (dep. Calvados) a Angers, na džutu Ailly (dep. Somme) a Dunkerk; tkalcovny na len Lille, Cambrai, Valenciennes a Armentières, konopí Dunkerk a Angers, džutu severní dep. vůbec. Spotřeba surovin obnáší asi 2,100.000 ''q''. Dovoz lněného zboží r. 1892 byl 7,27 mill. fr., vývoz 10,01, dovoz džuty 1,90, vývoz 5,37 mill. fr. {{Prostrkaně|Krajkářstvi}} pěstují Alençon, Bayeux a Caen, Valenciennes a Lille, Chantilly (dep. Oise), Calais a Arras, Paříž, Lyon, St. Quentin a Haute-Loire, Puy-de-Dôme a Cantal. {{Prostrkaně|Prýmkářství}} provozují hlavně Paříž, Lyon, St. Etiene, Nîmes, Amiens a Nantes. Dalšími důležitými odvětvími textilního průmyslu jsou {{Prostrkaně|výroba oděvů}}, {{Prostrkaně|umělých květin}}, {{Prostrkaně|per}} a {{Prostrkaně|klobouků}}. Dohromady s krajkami a zbožím prýmkářským obnášel vývoz těchto předmětů r. 1887 742,4 mill. fr., dovoz 225,9 mill. fr.

Výroba {{Prostrkaně|nábytku}} hlavně sídlí v Paříži a Bordeaux. Roční výroba obnáší asi 300 mill. fr., vývoz 12,5 mill. fr. Paříž jest též hlavním sídlem výroby {{Prostrkaně|soustružnické}} a {{Prostrkaně|řezbářské}}. Stavba kočárů zaměstnává 25.000 dělníků, vývoz v ceně 7,8 mill. fr. V oboru {{Prostrkaně|papírnictví}}, {{Prostrkaně|výroby čalounů}}, {{Prostrkaně|zboží knihařského}} a {{Prostrkaně|kartonáží}} bylo r. 1888 556 továren (mimo závody po továrnicku neprovozované) s 30.000 dělníky a s výrobou v ceně 200 mill. fr. Hlavní šidla jsou Paříž, Lyon a Marseille. Spracování {{Prostrkaně|kůží}} jest na stupni vysokém, jmenovitě výroba rukavičkových kůží. Vývoz výrobků kožených roku 1892 obnášel 236,9 mill. fr . a cena celé výroby asi 900 mill. fr., z čehož pouze na obuv připadá 200 mill. Kůže rukavičkové hlavně vyrábějí se v Annonay a v Chambéry, zboží sedlářské v St. Denisu, Lyonu, Pont-Audemeru (dep. Eure), svršky kožené v Rouenu, Chambéry a Lyonu, podešve v Lyonu a Honfleuru. Výroba {{Prostrkaně|rukaviček}} samých, která hlavní sídla svá má v Paříži a Grenoblu, zaměstnává 70.000 osob (50.000 žen) a vyváží se zboží ročně za 80 mill. fr. Neobyčejně důležitým odvětvím jest {{Prostrkaně|klenotnictví}} a výroba {{Prostrkaně|bijouterií}}. Svými výrobky ze zlata, stříbra a drahokamů, pravých i nepravých, předměty z bronzu atd. opanovala '''F.''' celý světový trh. R. 1887 vyvezeno takového zboží za 161,5 mill. fr., dovezeno za 10,8 mill. fr. Hlavním sídlem jest Paříž. Výroba {{Prostrkaně|hodin}} děje se hlavně v Paříži, Besançonu a Montbéliardu a skýtá zaměstnání asi 35.000 dělníků. Vývoz r. 1892 za 14,7 mill. fr.

Ve {{Prostrkaně|strojnictví}} byla '''F.''' ještě před několika málo desítiletími závislá na Anglii, dnes úplně se vymanila, majíc velkolepé továrny na ocel, kolejnice, plech, dráty atd. Hlavní sídla toho průmyslu jsou Paříž, Lilie, Lyon, Rouen a St. Etienne. V {{Prostrkaně|chemickém}} průmyslu '''F.''' rovněž zaujímá místo vynikající. Výroba mýdla, hlavně v depart. Bouches-du-Rhône, Seine a Nord, děje se ve 347 závodech s 5000 dělníky. Veškerá výroba má cenu 107 mill. fr., vývoz 6—8 mill. fr. {{Prostrkaně|Voňavky}} vyrábějí se v 450 závodech s 5000 dělníky, v ceně 40 mill. fr. Hlavní sídlo Paříž. Výroba svíček zaměstnává asi 4000 dělníků v 153 továrnách a vynáší ročně asi 72 mill. fr. {{Prostrkaně|Plynáren}} r. 1885 bylo 786 se 14.930 dělníky a 589 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; výroby, hlavně v Paříži a okolí a v dep. Nord, Gironde a Rhône. {{Prostrkaně|Sklářství}} skoro ve všech odvětvích znamenitě jest vyvinuto. Skláren jest 165. zaměstnávajících 23.700 dělníků a vyrábějících ročně zboží v ceně asi 90 mill. fr. Ze sídel tohoto průmyslu sluší jmenovati St. Gobain, Baccarat, St. Louis a Nancy. Hlavními výrobky jsou zboží ze skla křišťálového, láhve, bijouterie, umělé drahokamy, perly a pod. Továren na zrcadla není mnoho, avšak vynikají velkou výrobou. Zaměstnávají 2800 dělníků a nalézají se v St. Gobainu, Chauny, Cirey, Montluçonu, Requignies, Aniche a Jeumontu. Průmysl {{Prostrkaně|keramický}} nalézá se ve '''F'''-ii na nejvyšším stupni rozkvětu; závodů jest 490 s 25.000 dělníky a s výrobou v ceně 78 mill. fr. Zvláště vyniká zboží fayencové a porculánové. — Hlavními sídly keramické výroby jsou Sèvres, Paříž, Haute-Vienne, Vienne, Loiret a dep. Meurthe-et-Moselle, Nord, Oise a Saône-et-Loire. Vývoz r. 1892 14,76 mill. fr.

Z průmyslu zemědělského přední místo zaujímá {{Prostrkaně|cukrovarnictví}}. '''F.''' z evropských států byla první, kde vyvinul se tento průmysl ve znamenitější míře. Již koncem let dvacátých tohoto stol. čítalo se 58 cukrovarů. Od let sedmdesátých však počala '''F.''' zůstávati za Německem a Rakouskem, částečně i za Ruskem, a teprve vlivem berních zákonů z r. 1884 výroba opět značně stoupla (r. 1886—87 489 mill. ''kg'', r. 1889—90 784 millionů ''kg''). Cukrovarů r. 1892 bylo 368, hlavně v dep. Nord, Aisne a Somme. Vývoz r. 1892 převyšoval dovoz v ceně 40 mill. fr. Výroba {{Prostrkaně|cukrářského zboží}} a {{Prostrkaně|čokolády}} sídlí hlavně v Paříži. — {{Prostrkaně|Pivovarnictví}} teprve v době nejnovější počíná měrou větší se vyvíjeti a to následkem poklesnutí pěstování vinné révy, čímž dovoz cizího piva značně začal stoupati. Pivovarů bylo r. 1889 2762, 1890 2867, výroba obnášela r. 1890 8,490.528 ''hl'', r. 1891 8,304.896 ''hl''. Vývoz v týchže létech: 35.876 a 40.640 ''hl'', dovoz 174.415 a 169.374 ''hl''. Hlavními sídly pivovarnictví jsou dep. Nord, Pas-de-Calais, Ardennes, Aisne, Meurthe-et-Moselle, Somme a Vosges. Užasnou měrou roste výroba {{Prostrkaně|líhu}}, která r. 1891 obnášela 2,208.119 ''hl'', hlavně v dep. Nord a Pas-de-Calais. Kořalka připravuje se v 3671 palírnách, hlavně ze zemčat, řepy a obilí. Vynikající jest výroba {{Prostrkaně|koňaku}}. Vývoz lihovin r. 1892 za 66,35 mill., dovoz za 21,48 mill. fr. Zmínky zasluhuje výroba znamenitých {{Prostrkaně|vín šumivých}} v bývalé Champagni. Roční výroba činí 700.000 ''hl'', vývoz r. 1891 19,685.115 láhví. Hlavní sídla jsou Châlons, Epernay, Remeš, St. Menehould a Vitry (veskrze v dep. Marne). Spracování {{Prostrkaně|tabáku}} je státním monopolem. R. 1891 pracovalo se v 21 továrnách a spotřebováno tabáku 35,8 mill. kg. ''[[red.]]''

== Obchod. ==
Základy francouzské moci obchodní, námořské a koloniální, položil Colbert. Nevyvíjela-li se tato moc tak, jak po prvních slibných počátcích bylo očekávati, lze příčinu toho hledati v neustálém válečném reji XVIII. stol. Při smrti Ludvíka XIV. obnášel prý veškerý obchod '''F.''' as 1 milliardu fr. Válkami za velké revoluce a císařství sklesl r. 1815 na 620 mill. fr. a teprve za restaurace zmohl se zase na 1 milliardu. Zahraniční obchod páčen r. 1716 na 214, r. ,1750 na 616, r. 1785—89 na 1062 mill. fr. Od r. 1827 existuje řádná statistika obchodu '''F.''' Dle této obnášel v millionech fr. hlavní (commerce général) i speciální obchod:

{| class=&quot;wikitable&quot;

! Roku !! hl. obchod !! spec. obchod
|-
| 1827–1836 || 1366 || 1001
|-
| 1837–1846 || 2112 || 1489
|-
| 1847–1856 || 3175 || 2301
|-
| 1857–1866 || 6280 || 4631
|-
| 1867–1876 || 8464 || 6714
|-
| 1877–1886 || 9832 || 7808
|-
| 1887–1891 || 9950 || 7835
|}

Již r. 1650 založena obchodní komora marseillská, r. 1700 dunkerská; v tomto století vzrostl počet jich na 91 r. 1887. Vedle toho zřízeno v tomto století informační bureau při ministerstvu obchodu, a založeny společnosti ku podporování vývozu. Nové období franc. obchodu nastává r. 1892 systémem protekcionistským, jehož číselné výsledky dosud nelze oceniti.

Skutečná cena přívozu předmětů, určených ku spotřebě '''F.''', samé, jakož i franc. vývozu, obnášela r. 1891 dle jednotlivých zemí v mill. fr.: V. Britannie přívoz 589,2, vývoz 1016,1, Belgie př. 486,6, v. 500,3, Německo př. 366,6, v. 364,1, Španělsko př. 411,6, v. 181,1, Švýcarsko př. 103,4, v. 234,8, Italie př. 123,6, v. 125,5, Rusko př. 211,9, v. 13,6, Turecko př. 125,6, v. 53,3, Rak.-Uhersko př. 134,1, v. 15,6, Skandinávské státy př. 119,6, v. 35,8, Nizozemí př. 42,0, v. 42,9, Rumunsko př. 39,0, v. 9,6, Řecko př. 24,1, v. 23,5, Portugalsko př. 8,3, v. 24,9, celkem {{Prostrkaně|Evropa}} př. 2785,6, v. 2641; dále Spojené Obce americké př. 486,3. v. 247,6, Argentina př. 198,2, v. 52,2, Brazilie př. 83,8, v. 102,9, Chile př. 52,6, v. 16,8, Haïti př. 49,1, v. 8,8, Uruguay př. 31,4, v. 18,3, Columbie př. 11,2, v. 35,5, Mexiko př. 5,8, v. 28,2, Peru př. 7,7, v. 7,7, ostatní st. am. př. 47,0, v. 29,2, celkem {{Prostrkaně|Amerika}} př. 973,1, v. 547,2; Britská Indie př. 250,3, v. 9,0, Čína př. 103,6, v. 2,5, Japan př. 85,1, v. 12,4, jiné země př. 31,8, v. 3,6, celkem {{Prostrkaně|Asie}} př. 470,8, v. 27,5; {{Prostrkaně|Afrika}} př. 102,8, v. 47,7; {{Prostrkaně|Australie}} př. 73,3, v. 3,5, {{Prostrkaně|cizí země úhrnem}} př. 4405,6, v. 3266,9. {{Prostrkaně|Osady}} '''F.''': Alžírsko př. 186,7, v. 207,1, Tunis př. 35,2, v. 19,3, Senegambie a Guinea př. 20,2, v. 14,6, Réunion př. 17,9, v. 5,9, St. Marie de Madagascar př. 1,1, v. 0,3, St. Pierre, Miquelon a mořské rybářství př. 27,1, v. 4,5, Guadeloupe př. 13,4, v. 10,4, Martinique př. 24,1, v. 13,3, Fr. Guyana př. 0,9, v. 5,7, Indické osady př. I2,8, v. 0,7, Fr. Indočína př. 16,4, v. 13,5, Oceanie př. 6,2, v. 7,8, ztroskotané lodi př. 0,2, o{{Prostrkaně|sady '''F.''' úhrnem}} př. 362,2. v. 303,0, {{Prostrkaně|obchod '''F.''' úhrnem}} přívoz 4767,8, vývoz 3570 mill. fr. V posledních létech zmenšuje se stále převaha přívozu nad vývozem, jež datuje z roku 1876, kdežto před tímto rokem býval vývoz větší než přívoz.

Nejdůležitější předměty {{Prostrkaně|přívozu}} ve speciálním obchodu '''F.''' r. 1892 byly (v mill. fr.): Obilí 554,9, vlna 383,3, víno 302,1, hedvábí 280, bavlna 232,5, kože 205,9, uhlí 188,6, káva 152,6, lněné semeno 147,4, dříví 118,3, chemikalie 104,5, zvířata 77,1, cukr 65,4, vlněné tkaniny 62,2, hedvábné tkaniny 60,5, len 60,2, stroje 56,6, stolní ovoce 48,9 mill. fr., ve {{Prostrkaně|vývozu}} vlněné tkaniny 341,9, hedvábné tkaniny 254, víno 213,3, kože 201, hedvábné 151, konfekční zboží 128,5, vlna 125,6, t. zv. pařížské zboží 124,8, kožené zboží 121,4, bavlněné tkaniny 98,3, obilí 91,4, máslo a sýr 90,2, kovové zboží 86,9, cukr 86,3, likéry a pod. 66,4. zvířata 64,1, chemikalie 60,8, modní zboží 44,1, tropické oleje 36,8, stroje 36 mill. fr. Dle procent obnášel přívoz prostředků výživy a požitku 36,2, vývoz 22,6, přívoz živých zvířat 2,5, vývoz 2,6, surovin přívoz 52,1, vývoz 21,3 %. — {{Prostrkaně|Transitní obchod}} '''F.''' roku 1891 obnášel 561,4 mill. fr., mimo to drahých kovů za 40 mill. fr.

{{Prostrkaně|Stav obchodního loďstva}} 1. ledna 1892 byl tento: 13 .890 plachetních lodí o 426.207 tunách, 273 parníků velikosti přes 800 tun s nosností 454.005 t., 884 menších parníků o 67.867 t. Za rok 1892 připlulo pod franc. vlajkou 8108 lodí o 4,300.588 t., pod cizí vlajkou 18.554 lodí o 8,820.281 t., úhrnem 26.662 lodí o 13,120.869 t.; vyplulo pod franc. vlajkou 7844 lodí s 4,138.409 t., pod cizí vlajkou 12.338 lodí o 4,882.513 t., úhrnem 20.182 lodí o 9,020.922 tunách. — Z atlantských {{Prostrkaně|přístavů}} '''F.''' nejdůležitější jest Le Havre, ze středomořských Marseille, první to přístav '''F.''' vůbec, a sedmý co do velikosti lodního ruchu v Evropě. Dle A. N. Kiaera panoval ruch 1 mill. tun převyšující v těchto franc. přístavech: Marseille 8,324, Havre 4,735, Bordeaux 2,832, Dunkerk 2,348, Rouen 1,867, Cette 1,619, Saint-Nazaire 1,185, Dieppe 1,100, Calais 1,081, Boulogne 1,002 mill. tun. Z mimoevropských přístavů '''F.''' měly podobný ruch lodní Alžír 2,103, Oran 1,136, La Goulette (Tunis) 1,056 mill. tun. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Kommunikace. ==
{{Prostrkaně|Vodní cesty}}. Již v dobách římských konala se plavba na řekách franc., které postupem času upravovaly se k účelům plavebním a spojovaly průplavy, a to zvláště potom, když vynalezeno bylo {{Prostrkaně|plavidlo komorové}} (XVI stol ), kterým možno bylo přestupovati i vysoká rozvodí. Prvý průplav plavidlový byt {{Prostrkaně|Briarský}}, na spojenou Loiry se Seinou, jenž počal se stavěti za Jindřicha IV. a dohotoven byl r. 1644. Po něm následovala řada jiných, mezi nimiž zvláště vynikal průplav {{Prostrkaně|Languedocský}}, nyní {{Prostrkaně|Jižní}} zvaný (Toulouse, Carcassonne-Cesse), jejž stavěl Riquet na základě povolení z r. 1666 a na náklad komory královské. Tento způsob hražení nákladu stavebního trval až do první revoluce, a to nejen při průplavech, nýbrž i při úpravě řek, a dávaly se příjmy plavební v léno osobám z rodu královského a dvořanům. Revoluce prohlásila větší díl průplavů za majetek národní a zrušila plavebné poplatky vrchnostenské; poněvadž však se neustanovilo žádných prostředků na udržování a stavbu, hynuly vodní cesty (průplavů bylo 1770 ''km'') a teprv r. 1802 znova se zavedlo plavebné (''péage''), kteréž se mèlo obraceti výhradně na udržování a zlepšování příslušné cesty vodní. Avšak ustavičné války za doby revoluce i za prvního císařství vyčerpávaly důchody státní tou měrou, že i plavebné jinak se spotřebovalo, než k čemu se vybíralo, a třeba že Napoleon I. prodal průplav Jižní, Orléanský, Loingský, Ústřední a St.-Quentinský za příčinou opatření peněz na stavbu průplavů jiných, nevystavělo se jich než asi 200 ''km''. Zákon z r. 1814 upravil poměry tak, že sice plavebné se vybíralo dále, ale že plynulo do pokladny státní beze vší podmínky a že pod titulem fondu obecného (''fonds communs'') zahrnuty byly sumy, ze kterých mělo se přispívati také na cesty vodní. Poněvadž při tom na cesty vodní přece se zapomínalo, opatřeno zákonem z r. 1825, aby příjmy z plavebného opět se obracely na příslušné vodní cesty, tak že bylo zabezpečeno aspoň udržování v dobrém stavu, ale na rozšiřování sítě se nedostávalo. Proto rozhodla se vláda učiniti půjčku, splatnou a zúročitelnou poplatky plavebnými, a kdyby to nestačilo, zvláštními příspěvky z pokladny státní; tím ovšem dostali věřitelé také vliv na sazby, což bylo později příčinou velkých potíží. Nicméně působilo toto opatření tak prospěšně, že v l. 1814—30 zřízeno 900 ''km'' průplavů nákladem 149 mill. Za panování Ludvíka Filipa věnována větší pozornost vodním cestám, a v l. 1830—48 vzrostla síť průplavní o 2000 ''km''; mimo to vykonány četné úpravy na řekách. Poněvadž však půjčky nestačily, aby se vykonalo, vše, čeho bylo třeba, propůjčována {{Prostrkaně|společnostem}} při některých vodních cestách stavba i provozování, při některých pouze provozování; ale z toho vyšly sazby tak veliké, že byly překážkou plavby. Vláda se snažila, pokud bylo v moci její, působiti ve snížení sazeb, ale na konec jí nezbylo, než předložiti zákon, aby z důvodů veřejného prospěchu vyvlastněny byly společnosti a aby zakoupena byla různá práva, která byla na úkor obecnému blahu země, což se stalo roku 1845, načež zakoupeny byly průplavy Rhônsko-rýnský, Burgundský, Bretonský, Nivernaiský, Berryský a poboční Loirský.

V těchto létech počínaly se šířiti železnice a zaujaly všecky prostředky peněžní i mysli tou měrou, že mnozí dokonce plavbu zavrhovali jakožto věc zbytečnou; přece však došlo ku zakoupení průplavů vyhlédnutých zákonem z r. 1852, jakožto důsledku zákona z r. 1845. Když pak r. 1860 uzavřela Francie s Anglií obchodní smlouvu, nahlédlo se brzy, že služby, jaké prokazují vodní cesty průmyslu, jsou nenahraditelné, a veřejné mínění naklonilo se jim opět, poněvadž přispívaly v boji proti soutěži; následkem toho zase některé průplavy se zakoupily a nové vystavěly. Tento postup se zachovával i dále a byl pouze přerušen válkou r. 1870, tak že jsou skoro veškeré vodní cesty v rukou státu a že bylo možno poplatky plavebné snížiti na tyto míry: na řekách při zboží 1. třídy za tunu a ''km'' 0 002 fr., 2 tř. 0,001 fr.; na průplavech za zboží 1. tř. za tunu a ''km'' 0,005 fr., 2. tř. 0,002 fr.; při voroplavbě na řekách 0,0002 fr., na průplavech 0,002 fr.

Příjmy z této položky se tím ovšem zmenšily (r. 1853 čítaly 10,682.484 fr., r. 1869 pouze 3,984.408 fr.), avšak mnohonásobně byl úbytek nahražen příjmy z položek jiných, tak že roku 1880 mohl se poplatek za užívání vodních cest docela zrušiti; od té doby neplatí na př. majetník lodi než daň za vykonávání živnosti, za užívání plavidel a pod. neplatí ničeho. Nebyly to však pouze průplavy, které postupem času plavbu ve '''F'''-ii tak zvelebily, nýbrž i řeky, které vynalezením pohyblivých jezů, zvláště hradlových (Poirée poprvé u Basseville na Yonně r. 1834), bylo možno učiniti plavnými i při malém množství přitékající vody, tedy takměř až ku vzniku. Pohyblivé jezy ve spojení s plavidly komorovými proměnily i mělké řeky v průplavy s hloubkou vody takměř libovolnou, a proto tento způsob zlepšiti řeky na prospěch plavby, uprůplavnění (''canalisation''), tou dobou po celé zeměkouli obecně se zavádí. Po válce z r. 1870, kterouž ztratila Francie veškeré vodní cesty v Elsasku a Lotrinsku — mezi nimi 401,4 ''km'' průplavů — bylo třeba spojiti cesty, novou hranicí přerušené, což vyžadovalo 500 ''km'' a náklad 65 mil.; peníz tento opatřil syndikát 5 účastněných departementů, začež se povolilo vybírati plavebné ½ centimu za tunu a ''km''; avšak za krátko nahradil stát, co se bylo vydalo, a stavěl dále na svůj účet.

Aby se seznalo, čeho ještě třeba, sestaven r. 1879 seznam, z něhož vycházela potřeba zlepšiti as 4000 ''km'' řek a 3600 ''km'' průplavů a vystavěti přes 1400 ''km'' průplavů. Téhož roku vydán také zákon, aby rozměry plavidel komorových a hloubka vody na průplavech, které následkem staletého vyvinování se vodních cest velmi se lišily, staly se jednotnými a tak se usnadnila plavba z jedné cesty na druhou. Vodní cesty rozdělil dotčený zákon na hlavní (''lignes principales'') a podružné (''lignes secondaires''); ony spravuje výhradně stát, na tyto mohou se dáti koncesse též soukromým společnostem. Hlavní cesty mají míti hloubku vody 2 ''m'', plavidla komorová šířku 5,2 ''m'' a upotřebitelnou délku 38,5 ''m'' a volná výška nad hladinou vodní má měřiti 3,7 ''m''; následkem toho mohou lodi o nosnosti 300 tun (asi 30 vozů železničných) plaviti se po celé '''F'''-ii i Belgii. Zaváděti míry větší nebrání zákon dotčený a jsou také na řekách dle potřeby větší. Cesty podružné nejsou podrobeny jednotným předpisům stavebním, poněvadž se musí spravovati místními potřebami. Na základě tohoto zákona bylo mnoho vodních cest přestavěno a koncem r. 1888 byla hloubka vody 2 ''m'' na 1964 ''km'' řek a veletoků a na 2646 ''km'' průplavů; předepsané rozměry plavidel komorových mělo 1656 ''km'' řek uprůplavněných a 1106 ''km'' průplavů; Seina té doby uprůplavněna mezi Paříží a Rouenem na hloubku 3,2 ''m''. R. 1890 bylo řek pouze voroplavných 1032 ''km'', řek plavných od přírody 3349 ''km'', řek uprůplavněných 3598 ''km'', průplavů bez tratí vrcholových 2085 ''km'', průplavů o tratích vrcholových 2712 ''km'', řek a průplavů s plavbou mořskou 365 ''km'', řek, kde plavba mořská převládá, 3563 ''km'', celkem 16.704 ''km''. Z toho nebylo státních řek uprůplavněných 68 ''km'', průplavů 790 ''km'', tedy pouze 858 ''km'' neboli as 7 % celé sítě. Mezi průplavy nestátními jest jižní průplav (''Canal du Midi'') a poboční Garonnský, celkem 492 ''km'', majetkem {{Prostrkaně|Jižní železnice}}; město Paříž má 120 ''km'' průplavu, které slouží zvláště zásobení jeho. Směry hlavních cest obchodních jsou: z Paříže na pomezí belgické k Monsu a k Charleroi, z Etruna na Skaldě směrem ke Calais, z Paříže přes Rouen do Havru, z Paříže na Lyon (dvě cesty) a k moři Středozemnímu, z Paříže na pomezí německé směrem k Štrasburku a směrem k Mose belgické, pak spojení moře Atlantského se Středozemním (majetek železnice jižní). Některé části země mají s důstatek cest vodních, některé jsou však zanedbány; program z r. 1879 staral se také o tyto, avšak dosud nebyl uskutečněn.&lt;br&gt;
Jak již bylo řečeno, jest největší díl vodních cest franc. majetkem státu a podléhá ministru veřejných prací; každý hlavní směr má v čele vrchního inženýra mostů a silnic, jemuž jest se starati netoliko o zájmy plavebné, ale také o veškeré ostatní práce, jež souvisí s užíváním vody (zavlažování, stroje vodní a pod.), a proto není délka cest přidělených jednomu vrchnímu inženýru stejná (300—400 ''km''). Na vykonávání oprav stanoví se každý rok příhodná doba a zastavení plavby (''chômage'') oznamuje se veřejně; zastavení to bývá na cestách sever, a východních v červnu a červenci, na cestách ústředních a jihovýchodních v srpnu a září. O sumách, jež se věnují na udržování, poučí tabulka:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta !! 1887 !! 1888 !! 1889
|-
| řeky || 5,205.000 || 5,205.000 || 5,239.000 || fr.
|-
| průplavy || 5,575.000 || 5,575.000 || 5,575.000 || »
|-
|  ||  ||  ||  ||
|-
| celkem || Text buňky || Text buňky || Text buňky || fr.
|}

Příjmy přímé má stát pouze z přívozů, rybolovu, zužitkování dříví podél rostoucího, dodání síly tažné, dodávání vody a pod., což se páčí asi na 2½ mill. franků; příjmy nepřímé jsou ovšem tak veliké, že vyváží mnohonásobně náklad učiněný na vodní cesty. Stát dává zdarma užívati vodní cesty, obstarává na svůj účet otvírání a zavírání jezů, plavidel komorových, mostů otočných a zdvihacích, stará se o zásobení průplavů vodou, buď zřizováním nádrží nebo stroji čerpacími. Patří stavby příslušné k nejznamenitějším pracím lidským, jež jsou zároveň příkladem všem zemím kulturním. Zvláštní předpisy ustanovují podmínky, kterým musí hověti lodi, aby se směly plaviti, určují pořad při proplavování plavidly a pod mosty pohyblivými a opravňují správu naříditi i noční plavbu v případech velkého návalu lodí; v některých tunnelech obstarává stát také tažení (''tonage'') lodí za náhradu skutečného vydání. Aby se zabezpečila plavba pravidelná, zaveden jest na některých hlavních cestách vodních tah lodní, jehož za poplatek určitý musí užiti každý plavebník. Vodní cesty franc. vyžadovaly od roku 1814 nákladu přes 1500 mill. fr. a proto třeba dotknouti se tu také výkonu. Ze zprávy ministra veřejných prací r. 1888 vychází, že t. r. plavilo se na řekách 9,976.000 tun, na průplavech 13,344.000 tun, že z toho připadá na hmoty stavebné 30 %, na palivo minerálné 28 %, na plodiny hospodářské 14 %, na dříví 8 %, na hutnictví 7 %; podíl hlavních cest seznati lze z připojené tabulky.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! Cesta vodní: !! Délka ·kilometrů· !! Množství nákladu ·tun·
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Řeky a veletoky.}}
|-
| Skalda, od Cambrai po Etrun || 12 || 3,178.000
|-
| Seina, od Briche po vtok Oisy || 42 || 3,114.000
|-
| Seina, od Paříže po Briche || 21 || 2,484.000
|-
| Seina v Paříži || 12 || 2,342.000
|-
| Scarpa, od Courchelettes po Fort de Scarpe  || 7 || 2,328.000
|-
| Oisa, od Janvilla po Seinu || 104 || 2,300.000
|-
| Seina, z Corbeile po Paříž || 31|| 2,040.000
|-
| Seina, od vtoku Oisy po Rouen || 171 || 1,208.000
|-
| Skalda, z Etruna po Condé || 36 || 1,071.000
|-
| Seina, z Montereau po Corbeil || 67 || 982.000
|-
| Aisna || 57|| 915.000
|-
| colspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplavy.}}
|-
| Pobočný Oisský a Manicampský || 34 || 3,093.000
|-
| St. Quentinský || 93 || 3,028.000
|-
| Seuséeský || 25 || 2,194.000
|-
| Horno-Deulský a odbočky || 57 || 1,781.000
|-
| Airský a odbočky || 44 || 1,738.000
|-
| Neufosseský || 18 || 1,374.000
|-
| St.-Denisský || 7 || 1,322.000
|-
| Marnsko-Rýnský, z Troussey k pomezí něm. || 96 || 864.000
|-
| Z Aisny do Marny || 58 || 842.000
|}

Jak působilo zrušení poplatku plavebného r. 1880 v rozvoj plavby, patrno z následujícího:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
!  rowspan = &quot;2&quot;| !! 1879 !! 1888 !! rowspan = &quot;2&quot;|přibylo proc.
|-
| colspan = &quot;2&quot;| doprava ·kilometrotun·
|-
| řeky a veletoky || 919,429.000 || 1.428,541.000 || 55
|-
| průplavy || 1.104,390.000 || 1.751,135.000 || 58
|-
|  ||  ||  || 
|-
| celkem || 2.023,819.000 || 3.179,676.000 || 57
|}

K tomu jest ještě připomenouti, že tou měrou, jakou přibývá dopravy, snižuje se vydání dopravné, a že kdyby stala se doprava levnější pouze o &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; centimu, vydá to již přes 3 mill. fr.; ale skutečně se čítá úspora v posledním desítiletí ročně na 15 až 16 mill. fr., které přispívají k rozkvětu průmyslu, obchodu, hospodářství polního a pomáhají jim vydatně při soutěži. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Železnice}}. Nejstarší jest železnice ze St. Étienna do Andrézieuxa, která o délce 23 ''km'' vystavěna byla jakožto nákladová dráha na dovoz uhlí kamenného, na níž se vozba zahájila 1. října 1828. Po té bylo vystavěno ještě několik drah průmyslových, na kterýchž se tahaly náklady buď koni nebo nehybnými stroji parními; ale poněvadž stát nikterak podniky nepodporoval, nebylo do konce r. 1832 železnic leč 59 ''km''. R. 1833 počal se pochopovati hospodářský význam železnic, uznalo se za potřebí podporovati podnikavost vydáním zákona vyvlastňovacího, konáním studií přípravných se strany státu, při čemž se zamýšlelo stavěti železnice hlavní s podporou státní (zakoupením akcií), dráhy podružné zůstaviti však zcela podnikavosti soukromé. Tak vznikla r. 1835 dráha z Paříže do St. Germaina (19 ''km''), r. 1837 dráha z Montpellieru do Cetty (27 ''km'') a z Paříže do Versailles (35 ''km'') a j. kratší; r. 1838 uděleno povolení stavěti trať z Basileje do Štrasburku (139 ''km''), avšak zákon na stavbu tratí z Paříže na pomezí belgické, z Paříže do Havru, z Paříže do Bordeauxa, z Lyona do Marseille, předložený sborům zákonodárným téhož roku, neprošel, poněvadž nebylo shody, má-li je stavěti stát anebo soukromníci. R. 1839 vypukla krise železniční: některé společnosti vrátily koncesse, jiným přispěl stát podporou peněžitou, což do konce r. 1841 činilo 3,23 mill. fr.

Aby se přivedla soustava do sítě železničné a nezůstal žádný kraj bez spojení, vydán 11. června 1842 zákon, jenž obsahuje tato ustanovení: § 1. Zřídí se systém železnic směřujících, ''a'') z Paříže na pomezí belgické přes Valenciennes a Lille (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''b'') z Paříže k Anglii z jednoho nebo několika míst pobřeží la Mancheského, což se ustanoví později (nynější {{Prostrkaně|Severní}}); ''c'') z Paříže na pomezí německé přes Nancy a Štrasburk (nynější {{Prostrkaně|Východní}}); ''d'') z Paříže ke Středozemnímu moři přes Lyon, Marseille a Cette (nynější {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořská}}); ''e'') z Paříže na pomezí španělské přes Tours, Poitiers, Angoulême, Bordeaux a Bayonne (nyn. Orléanská); ''f'') z Paříže k moři Atlantskému přes Tours a Nantes, pak z Paříže do středu '''F.''' přes Bourges (nyn. {{Prostrkaně|Orléanská}}); ''g'') od moře Středozemního k Rýnu přes Lyon, Dijon a Mulhousy (dílem nyn. {{Prostrkaně|Východní}}, dílem {{Prostrkaně|pař.-lyonsko-středom.}}); ''h'') od Atl. okeánu k moři Středozemnímu přes Bordeaux, Toulouse a Marseille (dílem nyn. {{Prostrkaně|Jižní}}). — § 2. Výstavba těchto velikých tratí železničných vykoná se přispěním státu, departementů a obcí účastněných a podnikavosti soukromé. Nicméně možno dáti koncessi k těmto liniím buď celkem nebo dílem podnikavosti soukromé. Další články tohoto zákona, jichž jest 19, ustanovují podrobněji zákup pozemků, zřízení kolejí, sumy na podporu jednotlivých tratí (124½ mill. fr.), na studie (1½ mill. fr.) a j. Zákon ten působil tou měrou prospěšně, že r. 1847 bylo hotových železnic 1921 ''km'' (r. 1842 pouze 665 ''km''). Druhá krise nastala v l. 1847—48, při kteréž mnohé stavby se musily zastaviti a na četných tratích zavésti sekvestrace. V l. 1848 až 1850 nevydala se žádná koncesse, r. 1851 jezdilo se na 3627 ''km'', z nichž bylo 383 ''km'' státních, ostatek v rukou 27 společností.

Po státním převratu ze dne 2. pros. 1851 odňalo se udělování koncessí sborům zákonodárným, nebylo-li s tím spojeno obtížení státní pokladny, a podporovalo se slučování společností menších, zvláště za Napoleona III. Kdežto r. 1846 bylo 33 společností, bylo jich r. 1857 pouze 11 a r. 1859 stálo tu již 6 velkých železničních společností, jež dosud trvají, totiž společnost {{Prostrkaně|dráhy Orléanské}} (''chemin de fer d’Orléans''), {{Prostrkaně|Pařížsko-lyonsko-středomořské}} (''ch. d. f. de Paris-Lyon-Mediterranée''), {{Prostrkaně|Severní}} (''ch. d. f. du Nord''), {{Prostrkaně|Jižní}} (''ch. d. f. du Midi''), {{Prostrkaně|Západní}} (''ch. d. f. de l’Ouest'') a {{Prostrkaně|Východní}} (''ch. d. f. de l’Est''), každá ovládající určitý směr a svůj obvod, asi tak, jak naznačoval zákon z r. 1842. Tou dobou dostoupila délka tratí povolených 16.174 ''km'', k jejichž dostavění potřebovaly společnosti ještě as 2000 mill. fr.; následkem obchodní krise r. 1857—58 nebylo však možno tento kapitál opatřiti obligacemi a proto smlouvou ze dne 11. června 1859 zaručil stát úroky, čehož dosud nebývalo. Při tom se rozdělily dráhy na sítě {{Prostrkaně|staré}} (''ancien réseau'') a {{Prostrkaně|nové}} (''nouveau réseau'') a {{Prostrkaně|novým sítím}} zaručeno zúročení 4 % na 50 let kapitálu obligačního, jenž byl na určitou nejvyšší sumu omezen; splácení nastávalo, když byl užitek dráhy větší nežli 4% záruka. {{Prostrkaně|Tratím starým}} vyhražen stálý příjem z kapitálu akciového (''revenu réservé'') na základě užitku posledních let potud, pokud trati nové nesplatí státní záruku úrokovou; byl jen o něco málo menší nežli byly dividendy dosavadní. Mimo to vyměřena byla suma na zúročení a umoření priorit staré sítě a 1,1 % kapitálu pořizovacího sítě nové. Vyhražený příjem čítal na ''km'' při Severní dráze 38.400 fr., při Orléanské 27.400 fr., při Středomořské 37.400 fr., při Východní 27.800 fr., při Západní 27.000 fr., při Jižní 19.500 fr. Za výhody propůjčené touto smlouvou musí se společnosti, počínajíc r. 1872, děliti se státem o užitek, který přestupuje určitou míru, a mimo to stanoveno, kdy dráha připadne státu.

Poněvadž průběhem doby se ukázalo, že ve mnohých případech zaručeny byly úroky z kapitálu příliš malého, měnila se smlouva z r. 1859 v l. 1863, 1868, 1873 a 1875. Koncem r. 1875 bylo drah hlavních (''d’intérét général'') povoleno 26.426 ''km'' a vystavěno 19.746 ''km'', drah místních (''d’intérêt local'') povoleno 4366 ''km'' a vystavěno 1798 ''km''. R. 1876, kdy v čele ministerstva prací veřejných stál {{Prostrkaně|Freycinet}}, počato postátňováním menších drah, sestavením programmu k doplnění sítě železniční a novým vyjednáváním s velikými společnostmi, kteréž vedlo k smlouvám z r. 1883. Zákonem ze dne 15. března 1878 povoleno na zakoupení menších drah 280 mill. a na úpravu jejich a opatření vozidel 220 mill., celkem tedy 500 mill. fr.; tak se dostalo do rukou státu 2615 ''km'' železnic. Dne 4. června 1878 předložil Freycinet obsáhlý svůj programm stavební, vyměřený na 10 roků a směřující k tomu, rozšířiti síť železniční na 39.054 ''km'' a věnovati na to 3000 mill. fr.; návrh ten přijat byv 17. července 1879, vztahoval se na 8868 ''km'' železnic hlavních, a náklad vypočten byl na 6500 mill. fr. Uskutečnění tohoto velikého programmu, dle něhož připadalo státu zříditi netoliko zpodek železnicový, nýbrž i koleje, započato po celé zemi takřka najednou, což bylo ukvapením; prospěšnější bylo by bývalo soustřediti se na některých tratích, a teprv, až byly hotovy, počíti na místech jiných. Tak se přiházelo, že z nedostatku peněz stavba se musila přerušovati. Proto také r. 1883 přinucen byl stát upustiti od stavby pouze na svůj účet a přenésti dokončení na šest dosavadních velkých společností. Stát postoupil zdarma veškeré své trati, po r. 1879 vystavěné a do obvodu příslušné společnosti padající, svolil ku sloučení několika menších drah se sousedními velkými a ujednal s těmito určité příplatky za ''km'' k stavebnímu nákladu, jejž společnosti státu půjčí a průběhem 74 let i s úroky nazpět dostanou. Ujednání o velikosti dividendy a o dělení se státem, když dostoupí určité výše, patrno z tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
! rowspan=&quot;2&quot;|Společnost železniční !! colspan=&quot;2&quot;|Nejmenší dividenda !! colspan=&quot;2&quot;|Dividenda, při kteréž počne dělení se státem !! rowspan=&quot;2&quot;|Nominální hodnota akcie, ·fr.·
|-
| na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kpt. akc. || na 1 akcii ·franků· || ·pct.· kapitálu akc.
|-
| orléanská || 56 || 11,1 || 72 || 14,4 || 500
|-
| středomoř. || 55 || 11 || 75 || 15 || 500
|-
| severní || 54,1 || 13,5 || 88,5 || 22,125 || 400
|-
| jižní || 50 || 10 || 60 || 12 || 500
|-
| západní || 38,5 || 7,7 || 50 || 10 || 500
|-
| východní|| 35,5 || 7,5 || 50 || 10 || 500
|}

Koncem r. 1883 měly železnice franc. (6 velkých spol., státní, místní a průmyslové) celkem délku 45.325 ''km'', z čehož 29.717 ''km'' bylo užíváno, kdežto 15.608 ''km'' bylo rozestavěno. Poněvadž přes to vše vázlo uskutečnění programmu Freycinetova z nedostatku peněz, sneseno r. 1885 vystavěti některé trati o rozchodu úzkém a zaručiti 5% úroky z kapitálu nejvýše 109.000 franků na 1 ''km''. Tak se stalo zvláště v Bretonsku, kdež povstala síť as 400 ''km'' železnic úzkorozchodových; mimo to připouští se při tratích nových větší stoupání a prudší zatáčky, nežli původně bylo navrženo, takže stavba jest levnější a že možno se nadíti vystavění všech drah dotčeného programmu r. 1900. — Na konci r. 1892 měřila síť železniční v evrop. '''F'''-ii 38.645 ''km'', v Alžíru 2933 ''km'', v Tunisu 260 ''km'', v koloniích 603 ''km'', v Tonkině 28 ''km''. Stav železnic státních a 6 velikých společností seznati lze z připojené tabulky:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|+ Železnice státní (''chemin de fer de l’État'') a 6 velkých společností koncem r. 1892
|-
!   !! státní !! severní !! východní !! západní !! orléanská !! středomořská !! jižní
|-
| Délka provozovací ''km'' || 2665 || 3623 || 4649 || 4927 || 5106 || 8344 || 3063
|-
| osob se vozilo || 9,803.750 || 44,371.324 || 46,649.540 || 71,250.652 || 24,940.577 || 47,895.652 || 15,339.972
|-
| osoba projela průměrem ''km''|| 40,7 || 33,0 || 25,34 || 21,6 || 51,6 || 48,0 || 46,8
|-
| nákladu se vozilo ''t'' || 3,383.922 || 23,768.971 || 14,223.643 || 9,230.238 || 9,426.452 || 22,220.565 || 5,828.815
|-
| tuna nákladu projela ''km'' || 118,9 || 102,0 || 114,5 || 122,0 || 171,0 || 180,8 || 140,9
|-
| příjem na ''km'' franků || 14.671 || 53.784 || 31.439 || 29.645 || 32.927 || 42.872 || 28.949
|-
| vydání na ''km'' franků || 11.073 || 27.203 || 20.720 || 17.772 || 16.768 || 20.779 || 16.200
|-
| užitek na ''km'' franků || 3598 || 26.581 || 10.719 || 11.873 || 16.159 || 22.093 || 12.749
|-
| koefficient provozovací pct. || 75,47 || 50,6 || 65,9 || 60 || 50,9 || 48,5 || 56
|-
| kapitál pořizovací franků || – || 1454,203.878 || 1887,004.892 || 1694,453.620 || 2011,837.166 || 4098,055.818 || 989,439.793
|-
| příplatek státu na úroky franků || – || – || 18,863.106 || 17,755.432 || 13,077.915 || 17,667.981 || 18,701.495
|}

Mimo to měřila koncem r. 1892 pařížská okružní dráha (pr. břeh) 17 ''km'', velká okružní 110 ''km'', dráhy menších společností 997 ''km'', dráhy průmyslové 222 ''km'', dráhy místní 3270 ''km'', dráhy pouliční (tramwaye) 1528 ''km''. Co do rozchodu bylo hlavních železnic o rozchodu plném 34.207 ''km'' (2459 ''km'' rozestav.), o rozchodu 1 ''m'' 946 ''km'' (149 ''km'' rozestav.); mezi drahami místními mělo 1 ''m'' rozchod 1673 ''km'' (424 ''km'' rozestav.). Kapitál pořizovací v dotčených 38.384 ''km'' čítal 15.281,702.282 fr., z čehož 11.325,811.074 fr. obligací; celkový příjem byl 1198,508.193 fr., celkové vydání 676,161.012 fr. a koefficient provozovací 56 %.

Koleje jsou namnoze z kolejnic stoličkových, větším dílem na příčných prazích dřevěných. Vozy osobní 3. třídy nemají obyčejně žádných polic na zavazadla a vůbec otevříti se může každý vůz bez pomoci průvodce vlakového; jména stanic nevyvolávají se aniž se zvoní zvoncem, takže cestující jest více poukázán starati se o sebe, nežli u nás. Čas železniční jest pařížský, a ukazuje 50′ méně nežli čas středoevropský; jízdenky okružní sestaveny jsou pouze na určité směry a nemůže cestující sestaviti si cestu okružní dle libosti, jako v jednotě německých správ železničních. Lístky předplatné vydávají se na 1, 3, 6 a 12 měsíců a jízdní řády obsahuje ''Indicateur Chaix'', vycházející každou neděli. Dnem 1. dub. 1892 sníženy byly sazby osobní v 1. třídě o 9 %, v 2. třídě o 18 %, v 3. třídě o 27 %, následkem čehož se zvýšil počet cestujících (na hl. želez. r. 1891 osob 255,7 mill., r. 1892 osob 288,1 mill.). ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

{{Prostrkaně|Pošta franc.}} čítala koncem r. 1892 7247 úřadů (1 na 72,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 5291 obyv.) a 57.828 zřízenců. Poštou listovní dopraveno bylo 1.500,154.139 kusů (na 100 obyv. 1779 psaní a 1086 čísel novin). {{Prostrkaně|Telegrafních stanic}} bylo 7170 státních a 3550 železničních (1 na 50 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a 3576 obyv.). Délka tratí obnášela 96.125 ''km'' a drátů 302.130 ''km''. Telegrammů zasláno 38,273.655 (na 100 obyv. 998). Příjem pošty a telegrafu činil 66,184.553 zl. proti 61,532.671 zl. výdajů. — Do státní {{Prostrkaně|poštovní spořitelny}} uložilo 2,327.518 vkladatelů 335,238.519 fr. a od 1,179.837 vkladatelů vybráno 349,108.929 fr. Pro 5907 vkladatelů zakoupeno rent v obnosu 7,915.579 fr. ''[[Autor:Ferdinand Havrda|Hda.]]''

== Zámořské osady. ==
První počátky kolonisace francouzské spadají do dnů Františka I., jenž vyslal r. 1534 Jacquesa Cartiera do vod severoamerických. R. 1541 jmenován sieur de Roberval prvním franc. guvernerem Kanady. Podnik kolonisace Kanady se tehdáž nezdařil pro války evropské, avšak nikdy od něho zcela neupuštěno a r. 1608 stanuli zde Francouzi definitivně, když Champlain založil Quebec. Richelieu věnoval vývoji franc. námořnictva vždy jistou péči a povzbuzoval často franc. dobrodruhy námořské, aby o své ujmě bojovali proti Španělům. Týž podporoval i založení obchodní společnosti Kanadské, Senegalské a Západoindické. D’Esnambuc kolonisoval roku 1635 ostrov Martinique, Duplessis ostrov Guadeloupe. V těchto tradicích pokračoval Colbert, vlastní budovatel hospodářské síly '''F.''' Zřídil »Compagnie des Indes Orientales«, jež r. 1665 v Suratě založila první franc. comptoir na půdě indické, dále »Compagnie des Indes Occidentales«, jež obdržela monopol obchodu s Kanadou. Leč právě tento monopol byl na úkor rozkvětu osad amerických a teprve po jeho zrušení r. 1674 počaly osady tyto opravdu vzkvétati. Mírem v Nymwegách r. 1678 většina Malých Antill připadla '''F'''-ii a Francouzi počali se usazovati i na ostrově Haiti, aniž mohli Španělé tomu brániti. Ostrov Bourbon tehdáž definitivně obsazen. Od války o dědictví španělské nastává obrat. Již mír r. 1713 stál '''F'''-ii značnou část osad amerických, pravou však katastrofou pro kolonisaci francouzskou byl mír Pařížský r. 1763. Až dotud francouzské osady v Americe utěšeně se rozvíjely a ve Vých. Indii geniální Dupleix šířil panství '''F.''' na vše strany, vzbuzuje ovšem nejvyšší obavy Anglie. To vše bylo mírem Pařížským zničeno, Indie a Sev. Amerika vydány Anglii. Pozdější úspěchy francouzské na konci vlády Ludvíka XV. v Guyaně a na Madagaskaru neměly trvalé ceny. Za Ludvíka XVI. vrácen '''F'''-ii Tabago a osada nad Senegalem. Ku konci vlády Ludvíka XVI. byl rozsah osad tento: v Africe 6167 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 75.254 ob., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 80.000 ob., v Americe 132.523 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 588.880 obyv. Ještě jednou na mizinu uvedeny osady francouzské válkami napoleonskými. Největším franc. koloniálním činem v 1. pol. XIX. st. bylo obsazení Alžírska r. 1830 a násl. Dále obsazeny Gábún, Mayotte, Marquesas, Nová Kaledonie a zřízen protektorát nad Tahiti. Roku 1848 měla '''F.''' v Africe 104.682 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,232.700 obyv., v Indii 508 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 200.000 ob., v Oceanii 3840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 28.600 ob., v Americe 107.980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 280.700 ob., úhrnem koloniální majetek 217.010 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 2,742.000 obyv. Za vlády Napoleona III. šířil Faidherbe osadu Senegalskou, admirál Rigault de Genouilly vzal r. 1859 Saigon a r. 1862 získána Kočinčína. Nový rozmach osadní moci '''F.''' datuje se od počátku let osmdesátých. Smlouva v Bardě r. 1881 vynesla '''F'''-ii protektorát nad důležitým Tunisem, v l. 1882—86 získán Tonkin a protektorát nad Annamem a r. 1893 silně posunuta hranice proti Siamu. Neunavně šířena moc '''F.''' na Senegalu a Nigiru, kdež cesta kapitana Bingera spojila osady ty se stávajícími již osadami na pobřeží guinejském, kdež konečně padlo i Dahome v ruce '''F.''' Ve vnitru sáhá moc tato až po Timbuktu na středním Nigiru. Smlouva s Anglií při znává '''F'''-ii právo na celou záp. Saharu až k jezeru Čadskému. Zatím vzrostla z nepatrné osady Gábúnské nová veliká osadní říše v rovníkové Africe, Francouzské Kongo, k čemuž základy položila cesta Savorgnana de Brazza v l. 1875—78. Dle smlouvy s Německem z r. 1894 hranice této osady posunuty rovněž až k samému Čadu. Srážka Francouzů s Hovy na Madagaskaru končila smlouvou ze 17. prosince 1885, jíž královna Madagaskarská uznala protektorát '''F.''' a odstoupila zátoku Diégo-Suarezskou. Ježto smlouva tato s Hovy nebyla dodržována, musila se '''F.''' odhodlati koncem r. 1894 k válečné výpravě na Madagaskar. Kromě toho získána v Africe malá osada Obok a Tádžúra při zálivu Adenském, jíž se dnes užívá jako trestnické. V Oceanii změněn r. 1880 protektorát nad Tahiti v přímé vlastnictví a v l. 1880—1890 rozšířen majetek '''F.''' o ostrovy Společnosti s okolím. V Americe koupen r. 1877 od Švédska ostrov St. Barthélemy.

Osadní majetek '''F.''' nemůže se sice měřiti s anglickým, význam jeho nelze však podceňovati. Přesnou rozlohu osad francouzských nelze udati, ježto jich ohraničení, zvláště v Africe, jest z pravidla neurčité. V Africe jest dnes '''F.''' severně rovníku největší mocností a po dobytí Madagaskaru stane se největší mocností africkou vůbec. Dnes tvoří tu osady a t. zv. sféra zájmů francouzských ohromné území, prostírající se od Středomoří až k ústí Konga po 40 stupňů zeměp. šířky. Ovšem jest dosud majetek tento v Sahaře, na jezeru Čadském a na řece Šárí jen nominální a skutečné obsazení bude státi Francouze ještě značných obětí. Jednotlivé členy tohoto osadního komplexu jsou Alžírsko s přilehlou Saharou (797.770 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4,174.700 ob.), Túnis (ochr. stát, 99.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,500.000 ob.), Senegalsko (150.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,029.540 obyv.), Ochranné území maurské (250.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, asi 80.000 ob.). Francouzský Súdán s býv. říší Samoryho a Tiëby až po Timbuktu, Francouzská Guinea (Futa-Džallon, pobř. Slonoviny, Dahome, u vnitru Kong a j.), Francouzské Kongo, zaujímající poříčí ř. Ogue a Sangy, severní pobřeží Ubandži a větší čásť poříčí Šárí až k Čadskému jezeru. Při zálivu Adenském malá osada Obok a Tádžúra. V Asii zbyly '''F'''-ii z větší državy indické jen 4 menší osady, a sice Chandernagor (9,4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 24.281 obyv.), Karikal (135,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 70.526 ob.), Pondichéry (2907 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 172.941 obyv.), Yanaon (I4,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5327 ob.). Daleko větší důležitost má franc. Indočína, zaujímající dnes 489.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 18,691.000 obyv. (nehledíc k novému území získanému v Siamu). V to počítá se Annam (230.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ,6 mill. ob.), Kambodža (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; , 814.7S7 ob.), Kočinčína (59.500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,876.689 ob.), Tonkin (100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 10 mill. ob.). Úhrnem zaujímají franc. osady asijské asi 500.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 19 mill. obyv. V Tichém moři náležejí '''F'''-ii ostrovy N. Kaledonie a Loyalty (19.823 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 62.752 obyv.), ostr. Chesterfieldovy (0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Wallisovy (pod ochr., 96 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), ostr. Futuna a Alofi (pod ochr., 159 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), Tahiti (1179 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 11.520 ob.), ostr. Pod větrem (471 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4850 obyv.), Marquesas (1274 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 4445 ob.). Tuamotu a Gambierské (973 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1 ob.), Tubuai (211525&lt;ref&gt;mělo by být: 211 km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;&lt;/ref&gt; ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 884 ob.) a neobydlený Clipperton (6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Úhrnem 24.193 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 94.700 obyv. V Indickém moři náležejí '''F'''-ii Réunion (1980 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 167.847 obyv.), Mayotte (366 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 8708 obyv.), Komory (pod ochr., 1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 53.000 ob.), Diego-Suarez, Ste Marie de Madagaskar, ostr. Gloriosa a Madagaskar pod ochr. (591.967 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a přes 3,500.000 ob.), neobydlené ostrovy St. Paul (7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Nový Amsterdam (66 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) a Kerguelenovy ostrovy (3114 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), celkem tudíž 599.406 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 3,748.000 ob. Z krásných druhdy franc. osad v Americe zůstaly '''F'''-ii jen nepatrné trosky, tak v Sev. Americe ostrůvky St. Pierre a Ile aux-Chiens (33 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 5355 ob.), Miquelon-Langlade (202 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 574 ob.). Ostrůvky tyto mají podnes značný význam pro námořské rybářství francouzské. Z ostrovů západoindických patří '''F'''-ii Martinique (988 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 175.863 obyv.), Guadeloupe (1606 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 142.294 ob.) a t. zv. Dépendences, t. Désirade (27,2 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1398 ob.), Les Saintes a Petite-Terre (17,6 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1624 ob.), Marie-Galante (149,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 14.268 ob.), St. Barthélemy (21,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 2674 ob.), St. Martin 51,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 3641 ob.). V Jižní Americe má '''F.''' Guyanu (Cayenne) 29.650 ob. na 78.900 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Ovládá tudíž '''F.''' v celé Americe dnes jen 81.993 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 377.341 obyv. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Poměry náboženské. ==
{{Prostrkaně|Náboženství katolické}} zapustilo kořeny ve '''F'''-ii již v I. stol. Dle legendy již {{Prostrkaně|Lazar}} a jeho dvě sestry, Marie a Marta, jsouce z vlasti své vyhoštěni, byli bouří zahnáni do Gallie, kde rozšiřovali nauku křesťanskou, a Lazar byl prvým biskupem v Marseillu. — Smyrenský biskup Polykarp, žák sv. Jana ap., poslal svého učně {{Prostrkaně|Pothina}} s jinými věrověstci do Gallie, kteří založili křesť. obce v Lyoně a ve Vienně. Biskup lyonský Pothinus podstoupil za Marka Aurelia r. 177 s četnými křesťany smrť mučennickou. Jeho žák a nástupce {{Prostrkaně|Irenaeus}} spravoval horlivě a prozřetelně, šíře evangelium po Gallii, diécési lyonskou (177—202), až za Septimia Severa v nastalém pronásledování křesťanů u vysokém věku byl sťat. Mučenníků za obou pronásledování, za Marka Aurelia i Septimia Severa, čítá se v Gallii do tisíců. V III. století vyslal papež Fabián 7 biskupů, by tam nauku Kristovu hlásali. Stalo se to se zdarem; neb ku konci III. stol. bylo v Gallii již 19 biskupství, z nichž ve IV. stol. 6 povýšeno na arcibiskupství. Primasem Gallie ustanoven arcibiskup arleský. Když ve IV. stol. bludy donatistů a arianů v Gallii se šířily, slavena proti oněm r. 314 synoda v Arlech, proti ariánům na naléhání biskupa poitierského sv. Hilaria r. 356 v Béziersu. V této době zvláště vynikají sv. {{Prostrkaně|Hilarius}}, jenž na četných synodách zaváděl tuhou kázeň církevní, a sv. {{Prostrkaně|Martin}} tourský, jenž založením prvého kláštera (v Licugé) dbal toho, by Gallie celá křesťanství získána byla.

Když pohanští Frankové v V. stol. severní části země se zmocnili, nepronásledovali křesťanů, nýbrž obcovali s nimi a s výtečnými jejich biskupy pokojně. Král Chlodvig I. (481 až 511), učiniv konec panství řím. v Gallii, pojal křesťanskou princeznu burgundskou Chlotildu za manželku a po bitvě u Tolbiaka roku 496, ve které slíbil, že se dá pokřtíti, zvítězí-li nad Alamany, povolal z Remeše arcibiskupa Remigia, aby jej křesť. víře vyučil, a přijal křest v Remeši o vánocích r. 496 a s ním pokřtěno bylo 3000 mužů z jeho vojska, větším dílem důstojníků, mimo ženy a děti. — Všichni Frankové však se neobrátili, neb ještě po stu létech byli mezi nimi pohané. — Chlodvig byl svého času jediný král katolický a jeho vstup do církve tvoří obrat v církevních dějinách Západu. Zaraziv vítězstvím nad Visigothy r. 507 u Vougle arianismu v Gallii smrtelnou ránu, zemřel r. 511 v Paříži. Ačkoli jeho nástupcové říši Franckou dělili, mezi sebou válčili a se potírali, oddáni jsouce namnoze životu rozmařilému, přece vydávali, jako na př. Childebert I., zákony na potlačení pohanstva, zřizovali nová biskupství a nové kláštery. Biskupové na četných synodách jednali o zdokonalení církevního života a přísné kázni. Kláštery zkvétalý a v nich vědy a uměn}’. Pohříchu domohli se králové velikého vlivu na obsazování biskupství a povolávali k této hodnosti zhusta muže nehodné a neschopné. — {{Prostrkaně|Pipin z Heristalu}}, poraziv r. 732 vetřelé do '''F.''' Araby, zachránil v této zemi křesťanství před islámem. Jeho syn {{Prostrkaně|Pipin}} dal se zvoliti r. 751 za krále Franků a zavolav apoštola Němcův sv. Bonifacia do země, hleděl napraviti, co neschopní biskupové pokazili. Nová dynastie Karlovců (751 až 987) získala si větší zásluhy o náboženství katolické nežli Meroveovci. {{Prostrkaně|Karel Veliký}} pečoval přede vším o vyšší vzdělání kněžstva tím, že zřídil vyšší školy a povolal slovutné učence, jako Alkuina, Pavla jahna, Petra z Pisy a básníka Theodulfa k svému dvoru. Jeho působením měla se zříditi v každém klášteře a v každé farnosti škola, ve které mládež zdarma vyučovati se měla. I o liturgii a liturgický zpěv se staral, zaváděje všude liturgii římskou a zpěv Gregoriánský. Aby kazatelé měli vzor k hlásání slova Božího, pohnul Pavla Warnefrieda, by napsal homiliář. Zakládal pěvecké školy, zavedl varhany do chrámů a podporoval zpěv lidu při bohoslužbě. Zákonodárství manželské řídilo se přesně dle kázně římské. Tehdejší sekta obrazoborců nenalezla půdy v říši Francké. V tomtéž katolicismu příznivém duchu vládl i syn Karlův {{Prostrkaně|Ludvík Pobožný}} (814—840), hledě na rozličných sněmech církevních duchovní život zdokonaliti; avšak spory rodinné ze něho povstalé bránily vývoji církevních poměrů a řádné křesťanské výchově lidu. Pohanští Normané, podnikajíce časté vpády do země, byli od nástupců Ludvíkových pro církev získáni. Bludaři, jako adoptiané, Amalarius Metský, mnichové Gottschalk a Paschasius Radbertus ohrožovali ryzost a jednotu víry. Za to povzneseny byly kláštery, zvláště benediktinskou kongregací clugnskou, na vysoký stupeň.

Nová dynastie {{Prostrkaně|Kapetovců}} (od г. 987) docílila toho, že pro své úzké spojení s církví byla všeobecně uznána. Za vlády {{Prostrkaně|Hugona Kapeta}} povstal veliký spor v příčině obsazení arcibiskupského prestolu v Remeši, na který po dlouhém boji povýšen byl slovutný {{Prostrkaně|Gerbert}}, jenž r. 999 pode jménem Sylvester II., jako první Francouz, za papeže zvolen byl. Sylvester hájil práv papežských proti přehmatům biskupů a šlechticů francouzských. Na synodách ve '''F'''-ii konaných bylo právo pěstní zrušeno a mír boží — treuga Dei — zaveden. Učenci Lanfranck, sv. Anselm, Clugnský opat Odilo, byli ozdobou své doby. Hugona Kapeta syn a nástupce {{Prostrkaně|Robert}} (996—1031) žil jako klášterník; téhož syn a následník {{Prostrkaně|Jindřich I.}} (1031—1060) učinil přítrž loupeži statků církevních od jednotlivých šlechticů páchané. Za jeho panování přibyl papež Lev IX. do '''F.''' a slavil 1. října 1049 synodu v Remeši, ve které svatokupectví, utiskování chudých a dvojženství byly zakázány. — Za chabého krále {{Prostrkaně|Filipa}} svolán církevní sněm do Clermonta, na kterém papež Urban II. r. 1095 ku křižáckým tažením do sv. země vyzýval. — Nejslovutnějším mužem té doby byl sv. {{Prostrkaně|Bernard}}, jehož slovo hýbalo celou '''F'''-ií. Na vysokých školách franc. zkvétala {{Prostrkaně|scholastika}} a {{Prostrkaně|mystika}}. Učenci a sv. biskupy tehdáž '''F.''' oplývala. Povstaly nové řády: cisterciácký, kartusiánský, praemonstratský, templářský, sv. Antonína, Lazara, grammontský, fontevraultský, trinitárský a j. Francouzové měli četné členy v kardinálském sboru a na prestol Petrův v Římě zasedli z nich Urban II., Kalixt II., Urban IV., Klement IV., Innocenc V. a Martin IV. Krále Ludvíka IX. (1226—1270) připočetla církev mezi své světce. Války albigenské zakončeny jsou potlačením těchto bludařů. Papežové hledali ve svých útrapách před Římany, německými králi a protipapeži útočiště ve '''F'''-ii. Právem lze tvrditi, že franc. národ ve XII. a XIII. stol. byl prvním mezi národy křesťanskými. Ku konci XIII. stol. hleděli biskupové franc. práva svá exempcemi rozšířiti. Kdežto dřívější králové byli podporovateli papežů, stal se {{Prostrkaně|Filip IV.}} (1285 až 1314) jejich sužovatelem. Nejen že papeži Bonifácovi VIII. v nastalém sporu o vzájemném poměru mezi duchovní a světskou mocí ztrpčil život, nýbrž přiměl i jeho nástupce Benedikta XI., aby některé dekrety svého předchůdce proti králi a franc. biskupům vydané odvolal a důležité privileje franc. králům udělil. Po Benediktovi XI. vyvolen za papeže Kliment V., jenž byl úplně odvislý od Filipa IV. Řád templářů byl zrušen, jeho statky lakotnému králi přiřčeny a práva katolíků nohama šlapána. Papežové byli nuceni místo v Římě sídliti v Avignoně, jsouce takto pod vrchním poručenstvím králů francouzských.

Též za panování domu {{Prostrkaně|Valoiského}} nebyly politické poměry církevnímu životu ve '''F'''-ii příznivy. Papež Klement VI. (1342–52) utvrdil francouzské otroctví církve jmenováním četných kardinálů franc. a zakoupením hrabství Avignonského, jako by tam papežové stále sídliti měli. Řehoř XI., opustiv r. 1376 Avignon, přesídlil se do Říma; za to však povstal po jeho smrti r. 1378 rozkol, jejž '''F.''', přidavši se místo k pravomocnému papeži Urbanu VI. ku vzdoropapeži Klimentu VII., rozněcovala. Dlouho a marně namáhali se věrní katolíci, aby neblahému rozkolu učiněna byla přítrž, což se podařilo teprve na všeobecném sněmu církevním v Kostnici (1414—1418), kde '''F.''' k jednotě církevní zpět uvedena byla. Obojetným jednáním Karla VII. a franc. kardinálů, kteří Basilejským přáli proti papeži Eugenu III. a IV., vznikl znova rozkol, který však r. 1449 byl šťastně zažehnán. Některé dekrety sněmu basilejského jsou základem t. zv. {{Prostrkaně|pragmatické sankce}}, domnělých výhradních práv králů nad franc. církví, a {{Prostrkaně|gallikanismu}}. Slavní katoličtí učenci doby té jsou: {{Prostrkaně|Gerson}}, {{Prostrkaně|Mikuláš z Clemanges}}, {{Prostrkaně|Petr d’Ailly}}, {{Prostrkaně|Vilém Durandus}} a {{Prostrkaně|Marsilius z Inghena}}. — Následující králové Ludvík XI., Karel VIII. a Ludvík XII. hověli absolutistickým choutkám a snižovali práva církve. Za Františka I. (1515—1547) byl roku 1516 v Římě uzavřen konkordát, jímž králové franc. v oboru církevním velikých práv nabyli. Pod nezletilými králi Františkem II. a Karlem IX. kalvinismus, v zemi zmohutněv, katolické náboženství ohrožoval.

Na poč. vladaření dynastie {{Prostrkaně|Bourbonské}} kardinál {{Prostrkaně|Richelieu}} hugenoty jako politickou stranu seslabil a dobytím jejich pevnosti La Rochelly 70letou náboženskou válku ukončil. K tomuto vítězství dopomohla náboženská obnova u katolíků franc. Nebo přijetím dekretů všeobecného sněmu církevního Tridentského bez výhrady uvnitř se konsolidovali; slovutní mužové, jako světci {{Prostrkaně|František Saleský}} a {{Prostrkaně|Vincenc Paulánský}}, statečné kněžstvo jim odchovali. Četní výteční biskupové zakládali z nařízení sněmu Tridentského své semináře a slynuli jako spisovatelé; na slovo vzatí učenci ve všech oborech církevní vědy, zvláště řečníci {{Prostrkaně|Bossuet}}, {{Prostrkaně|Fénelon}}, {{Prostrkaně|Fléchier}}, {{Prostrkaně|Massillon}} a {{Prostrkaně|Bourdaloue}}, sloužili církvi franc. k veliké ozdobě. Noví řádové působili na poli školním, jako otcové křesťanského učení, školní bratří a sestry; sulpiciáné, sudisté a oratoriáni vychovávali kněžstvo pro duchovní správu, mauriné pěstovali vědy bohoslovecké, lazaristé starali se o missie, milosrdné sestry o nemocné atd. Pod despotickými králi Ludvíkem XIV. a XV. zasazeny byly církvi katol. dvě hluboké rány, a to {{Prostrkaně|gallikanismem}} a {{Prostrkaně|jansenismem}} (v. t.), kterými působení církve bylo oslabeno. Encyklopédisté s Voltairem v čele hlásali čiré bezbožství, usilujíce křesťanství v zemi zcela vyhubiti. Zrušení řádu jesuitského (1764). nešťastné politické poměry, nemravnost král. dvora a velmožův franc., finanční tíseň připravovaly velikou {{Prostrkaně|revoluci}}. V této po návrhu odpadlého biskupa Talleyranda statky církevní r. 1789 prohlášeny za národní majetek a zabrány, katolické řády mužské i ženské s nepatrnými výjimkami zrušeny a pro klerus prohlášena tak zvaná {{Prostrkaně|civilní konstituce}}, na kterou přísahati hned na počátku 50.000 kněží se zdráhalo. Kněží a biskupové své povinnosti věrní jsou žalařováni, ze země vyhoštěni neb i odpraveni. Za hrůzovlády vše křesťanské odstraněno, kostely pobourány a konečně roku 1793 veškeren náboženský řád zrušen, ačkoli celé provincie pro katolické náboženství bojovaly hrdinsky. Po hrůzovládě byl kult katol. r. 1795 opět dovolen.

{{Prostrkaně|Napoleon}} pokládal náboženství katolické za mocnou podporu státu a proto snažil se z politických a sobeckých příčin s papežem Piem VII. ujednati {{Prostrkaně|konkordát}}, by církevní řád opět byl zaveden. Tato smlouva obapolně uzavřena jest r. 1801 a jí rozhodnuto o knězích a biskupech, kteří přísahali na konstituci; počet arcibiskupství snížen na 9, diécésí na 48, některé svátky zrušeny. Napoleon přidal o své ujmě ke konkordátu t. zv. {{Prostrkaně|organické články}} a tím tuto smlouvu obapolnou oslabil. Docíliv svého účelu, chtěl býti v církvi pánem, zabrav církevní stát a zajav papeže Pia VII. Pod Ludvíkem XVIII. a Karlem X. vedlo se církvi lépe; nebo počet diécésí byl rozmnožen, kněžstva přibývalo a duchovní řádové započali opět svou činnost. R. 1822 byl založen v Lyoně spolek pro rozšíření víry, který až po dnes blahodárně působí. {{Prostrkaně|Chateaubriand}}, {{Prostrkaně|Lamartine}} de {{Prostrkaně|Maistre}}, {{Prostrkaně|Bonald}} a jiní spisovatelé obhajovali duchaplně víru proti nevěře. Revoluce r. 1830 opět valnou měrou škodila náboženství katolickému ve '''F'''-ii. Po té staral se Ludvík Filip a s ním výteční biskupové, by národní škola zvelebena byla. Učenci Gaume, Migne, Montalembert, Ségur, Guéranger, řečníci Sibour, Ravignan, Lacordaire a j. šířili křesťanské idee mezi vzdělanci franc. — Napoleon III. byl náboženství katolickému dosti přízniv, stavěl kostely, zřizoval nová biskupství (Laval, arcibiskupství alžírské s biskupstvími constantinským a oránským) a dbal toho, by způsobilí mužové povyšováni byli za biskupy. Duchovní řádové o školy, nemocnice a missie pečující zvláště za něho se rozmnožili. Pro missie působí '''F.''' více nežli všechny ostatní katolické země. Nynější republika není příznivá náboženství katolickému. — '''F.''' rozděluje se nyní v 84 diécésí, které tvoří 7 církevních provincií. ''[[Autor:František Krásl|Ksl.]]''

{{Prostrkaně|Církev evangelická}}. Reformace měla ve '''F'''-ii s počátku směr luteránský, záhy však nabyl převahy vliv reformovaný z blízké Genevy. Evangelíci, zvaní {{Prostrkaně|hugenoti}} (v. t.), byli pronásledováni králem Františkem I. (1515—47), podnikli za vedení bourbonské rodiny boj s následujícími králi (Jindřichem II., Františkem II., Karlem IX. a Jindřichem III.), vedenými stranou katolickou, zvláště rodinou Quisů, kteří byli politickými protivníky Bourbonů. Rostoucí církev ev. prohlásila na prvém národním reform. synodu v Paříži r. 1559, obeslaném 72 sbory, konfessí francouzskou (''confessio gallicana''). Náboženské války hugenotské, počtem 8 (1562-89), pojistily hugenotům přes hrozné krveprolití Bartolomějské noci (1572) svobody vždy rozsáhlejší, až Jindřich IV. (1589—1610) Bourbonský, jenž přestoupením k církvi katol. koupil si korunu královskou (1593), ediktem Nanteským (1598) svým dřívějším souvěrcům poskytl náboženskou svobodu a rovnoprávnost obmezenou zákazem svobodného vykonávání náboženství v Paříži a čtyřech větších městech. Po Jindřichově smrti byli hugenoti především Richelieuem zbaveni své politické moci a potom vší náboženské svobody Ludvíkem XIV., jenž dragonády zavedl a r. 1685 edikt Nanteský zrušil, čimž evangel. církev pozbyla práva k dalšímu trvání. Asi 3 mill. evangelíků ze země prchlo, ostatní v zemi zůstavší tvořili církev pouště (viz Camisard). Po prohlášeních o lidských právech a svobodách r. 1789 a 1795 teprv r. 1802 zabezpečil Napoleon I. opět evangelíkům náboženskou svobodu a občanskou rovnoprávnost, kterouž rozmnoženou a rozšířenou (1852 a 1871) až do dnešního dne drží.

Ve '''F'''-ii jest více než 550.000 reformovaných ve 532 farnostech, a 200.000 luteránů; každá z těchto větví užívá ve vnitřních záležitostech samosprávy, upravené presbytero-synodním zřízením, za zevního dozoru státního. Orgánem sborovým jest staršovstvo, okresním pro 6000 duší konsistoř, krajským pro 5 konsistorních okresů provinciální synod (inspekce) a nejvyšším orgánem generální synod. Prvý generální synod reformovaný konal se r. 1872, na němž opanoval směr positivní proti liberálnímu; téhož roku sešel se synod luteránský, jenž zamítl snahy unionistické ve vlastním středu se objevivší a přiznal se k augšpurské konfessí. Církev reformovaná má dvě bohoslovecké fakulty, v Paříži a Montaubanu, luteránská jednu v Paříži. Vedle reformované církve, zvané státní, ustavila se r. 1849 svobodná reformovaná církev (''Union des églises évang.'' čili ''Eglise libre''), na státu nezávislá, přičiněním faráře F. Modona, která čítá více než 50 sborů. Církev evang. ve '''F'''-ii vyniká čilou a obětavou prací na poli vnitřní a vnější missie, má missijní společnosti a stanice, společnosti biblické, evangelisační a j. Srv. Herzog, Realencyklop. 2. vyd., Calmer, Kirchenlexicon (1890). ''[[Autor:Bohumil Mareš|BM.]]''

== Školství a ústavy dobročinné. ==
Ve středověku spočívalo školství '''F.''' v rukou církve a řádů, což přešlo i do nového věku a trvalo až do r. 1833; neboť usnesení národního shromáždění z doby velké revoluce nebylo nikdy provedeno. Částečně do světských rukou přešlo školství zákony z r. 1833. Důležitější škol. zákony vydány r. 1850, 1854 a 1867. Po válce r. 1870—71 provedena úplná reorganisace školství. Ministr Waddington vymohl 60 mill. fr. na stavbu škol v chudých obcích, neboť při počátku třetí republiky 28.000 škol nemělo vlastních budov. Ministr Bardoux vyžádal si k účelům školským od komor na 5 let 60 mill. fr. a jiných 60 mill. jako školskou půjčku obcím. Jeho nástupce Jules Ferry navrhl a prosadil pověstné tři zákony školské, první ze 27. ún. 1880 o reorganisaci vrchní rady školské, druhý z 18. bř. 1880, jenž vracel státu právo udíleti hodnosti akademické, což před tím bylo vyhrazeno toliko katolickým universitám, a konečně zákon z 16. června 1881, jímž zrušeny tak zvané ''lettres d’obédience'', na jejichž základě mohli až dosud členové řádů vyučovati beze zkoušky učitelské. Řádům státem neuznaným vyučování jakékoliv zakázáno. Řeholní vyučování ve '''F'''-ii bylo tím velice ochromeno. K opatření sil vyučovacích zřizovány v každém departementu učitelské semináře o třech ročnících, s bezplatným vyučováním a zaopatřením, při závazku učiti aspoň 10 let na státních ústavech. Nyní jest takových učit. seminářů ve '''F'''-ii 171. Pro vychování seminárních učitelů zřízen i vyšší mužský seminář v St. Cloudu a ženský ve Fontenay-aux-Roses.

Všeobecná nucená návštěva školní zavedena ve '''F'''-ii teprve zákonem z 28. bř. 1882, jenž vedle toho zaručuje ve škole úplnou svobodu náboženskou. Vyučování náboženství děje se mimo školu. Nucená návštěva školní trvá od dokončeného 6. do dok. 13. roku, lze však již po dokonaném 11. roce složením zkoušky propouštěcí zbaviti se další návštěvy školní. Veřejné školy jsou buď chlapecké, dívčí neb smíšené. Na dívčích a obyčejně i na smíšených vyučují učitelky, na chlapecké učitelka jen tehdáž, je-li manželkou, sestrou nebo blízkou příbuznou ředitele školy. Správcem neb učitelem školy, jak veřejné tak soukromé, může býti toliko Francouz. Služné učitelstva škol obecných, upravené zákonem z 19. čce 1889, kolísá mezi 800 a 2000 franků (400—1000 zl.), k čemuž náleží ještě byt a místní přídavek. K obecným školám náleží {{Prostrkaně|opatrovny}} (''écoles maternelles'') pro dítky od 2—5 let. Od r. 1886 jsou nařízeny obligátně při všech školách. Přechod od opatroven k obecné škole tvoří {{Prostrkaně|přípravky}} pro dítky od 4—7 let. Záhy zřízeny byly ve školách francouzských {{Prostrkaně|školní spořitelny}}. Jejich působnost umenšila se ovšem značně zřízením státních spořitelen poštovních. Po způsobu švýcarském ujaly se ve '''F'''-ii {{Prostrkaně|feriální kolonie}} a s nimi spojené {{Prostrkaně|feriální vyučování}}. Pouze pařížských dětí posláno v létě r. 1888 na venek 22.268 hochů a 13.158 děvčat. Podle nařízení z 6. čce 1882 organisovány t. zv. {{Prostrkaně|školní bataillony}}. Ve školním roce 1889—90 bylo všech národních škol (''écoles primaires'') ve '''F'''-ii 81.857, tudíž 213 na 100.000 obyv. Z toho bylo 67.628 chlapeckých a smíšených, 14.229 dívčích, 67.359 veřejných, 14.498 soukromých. Na 18.629 školách vyučovali ještě členové řeholí. Žactva zapsaného bylo t. r. 5,601.567 (1400 na 10.000 obyv.), z toho 3,087.505 hochů, 2,514.062 děvčat, na veřejných školách 4,405.543, na soukromých 1,196.024, na světských 3,896.700, na řeholních 1,704.867. K poslednímu ročníku školy obecné připojují se {{Prostrkaně|školy pokračovací}} (''cours complémentaires'') s nejméně dvouletým kursem vyučovacím. Učivo řídí se dle místních poměrů a hledí k potřebám hospodářským, průmyslným a řemeslným. Se školou obecnou mají školy tyto společného správce. R. 1890 bylo jich 468 se 40.600 žáky. {{Prostrkaně|Měšťanské školy}} (''écoles primaires supérieures'') jsou podobny našim a mají kurs nejméně dvouletý. R. 1890 bylo jich 203 chlapeckých a 77 dívčích. Vedle těchto jsou ještě {{Prostrkaně|školy řemeslnické}} s 3letou návštěvou, jež přijímají žáky po dokonaném 12. roce. Opatrovny, přípravky školy národní, pokračovací, měšťanské a řemeslnické, tvoří dohromady ''l’enseignement primaire''. Školství toto nalézá se dnes ve skvělém stavu a výsledky jeho jsou znamenité. Kdežto r. 1827 pouze 42 % obyv. '''F.''' umělo čísti, r. 1870 umělo čísti již 80, r. 1886 však téměř 90 % obyv. Ovšem také oběti státem v tomto směru přinesené jsou veliké; tak pouze subvence k vystavění školních budov v l. 1870–86 obnášely přes 360 mill. franků. Našemu střednímu školství rovná se ve '''F'''-ii ''l’enseignement secondaire''. Střední školy franc. liší se v lycea (''lycées''). t. střední školy, vydržované státem, {{Prostrkaně|kolleje}} (''collèges''), t. střední školy vydržované obcemi, a t. zv. ''établissements libres'' (svobodné ústavy), světské i řeholní. Absolvováním středního ústavu dosahuje se baccalaureatu. R. 1891 bylo středních ústavů 1004 se 152.855 žáky, a sice 107 lyceí s 57.746 ž., 246 kollejí s 33.968 ž., 306 svob. etablissementů libres světských s 15.854 ž. a 345 svob. etabl. duchovních s 52.287 žáky. Vedle toho existuje ve '''F'''-ii 24 lyceí pro dívky s 3956 žákyněmi a 27 kollejí s 3088 žákyněmi.

{{Prostrkaně|Vysoké školství}} '''F.''' (''l’enseignement supérieur'') jest z nejstarších v Evropě. Universita pařížská jest co do stáří druhou (první byla v Bologni) v Evropě a byla až do konce středověku vědeckým střediskem našeho zemědílu. V XVI. stol. poklesla její sláva, zvláště když jesuité jali se zakládati v Paříži a na venkově samostatné ústavy. Při vydání ediktu bloiského r. 1579 měla '''F.''' 21 universit. Později začala vláda rozšiřovati moc svou i na university. Tak již Jindřich IV. pozměnil universitu pařížskou a Colbert r. 1679 reformoval fakulty právnické, načež sledovala r. 1707 i reforma fakult medicinských. Skutečně reorganisatorsky zasáhl i zde Napoleon I.,, utvořiv v »Université de France« jednotný, systematický ústav vysoký s pevnou organisací. Dále stavěno zase až v posledním čtvrtstoletí po válce franc.-německé. Jak mnoho tu vykonáno, o tom nejlépe svědčí srovnání budgetů. R. 1868 připlácel stát na vysoké školy 221.154, r. 1889 však 9,492.595 fr., nehledíc ku 5,000.000 fr., jež dostaly university v poplatcích za hodnosti akademické. Města universitní věnovala v l. 1871—85 na své vysoké školy 46½ mill. fr., jediný Lyon 7,000.000, Bordeaux 4,000.000 fr. Vedle státních existují ještě t. z v. {{Prostrkaně|fakulty svobodné}} (''facultés libres''), vzniklé po r. 1875 hlavně přičiněním franc. episkopátu v Paříži, Angersu, Lille, Lyonu, Marseilli, Toulouse a Nantech a udržované prostředky soukromými. Vyučování na nich jest asi totéž jako na státních, avšak platné zkoušky státní skládají se dle zákona z 18. bř. 1880 na ústavech státních. Řádní professoři jsou jmenováni po návrhu fakulty presidentem republiky. Mají platu v Paříži 12.000—15.000 fr., na venku 6—11.000 fr. Našim mimořádným professorům universitním rovnají se zde učitelé zvaní ''agrégés'', s platem asi polovičním. Čím jest u nás sbor professorský jednotlivých fakult, tím jest ve '''F'''-ii ''conseil de la faculté''. Fakulty státní nalézají se z pravidla v sídlech akademií. Nyní jest ve '''F'''-ii 15 fakult literárních (''facultés des lettres''), 15 vědeckých (''f. des sciences''), 12 právnických (''f. de droit''), 4 lékařské (''f. de médecine''), 2 pro theologii protestantskou. Mimo to existují vysoké školy lékárnické a smíšené přípravné školy pro medicinu a farmacii. Vedle toho sluší v řadu vysokých škol počítati ještě některé ústavy odborné — mezi nimi ústavy první svého druhu na světě — z nichž však některé podřízeny jsou také jiným ministerstvům mimo min. vyučování. Jmenujeme Collège de France, Museum d’histoire naturelle, École des Chartes, É. des langues orientales, É. normale supérieure, É. des beaux-arts, Conservatoire de musique et de déclamation, É. des hautes études (pod minist. vyuč.), proslavené ústavy École polytechnique, jež sloužila za vzor všem ostatním v Evropě, v první řadě pražské, É. des ponts et chaussées, É. des mines, dále É. politique, Institut agronomique, É. d’agriculture v Grignonu, Montpéllieru a Grand-Jouanu, É. forestière v Nancy, É. supérieure de guerre, É. d’application d’artillerie et du génie ve Fontainebleau, É. de cavalerie v Saumuru, É. spéciale militaire v Saint-Cyru. É. navale v Brestu, É. d’application du génie maritime a jiné.

Nejvyšší instancí v záležitostech školství jest ministerstvo veřejného vyučování (''ministère de l’instruction publique''). Pro každé z hlavních oddělení (''l’enseignement primaire'', ''secondaire'', ''supérieur'') utvořeno zde zvláštní ředitelství. Vedle toho zřízena jako nejvyšší poradní sbor státní ve věcech vzdělání dekretem z 27. ún. 1880 vrchní rada ''Conseil supérieur de l’instruction publique''. V radě této zasedá 9 presidentem jmenovaných vysokých hodnostářů universitních a 4 členové nestátního svobodného vyučování, členové Institutu, Collège de France, různých fakult a volení zástupcové všech vysokých, středních a národních škol, ředitelé a ředitelky ústavů učitelských. Všichni mají úřad na 4 roky a jsou zase volitelní. Sbor ten, jenž má 2 roční řádné schůze, jest nejvyšším správním a disciplinárním dvorem ve věcech školských. Užší výbor z tohoto sboru tvoří stálá sekce (''section permanente''). Vedle toho existuje poradní výbor veř. vyučování (''comité consultatif de l’enseignement public''), jejž sestavuje ministr vyučování z vyšších úředníků školské správy a ze zástupců jednotlivých odborů. Podává referáty o všech otázkách, jež se nepředkládají radě vyšší nebo její stálé sekci. — Za účelem dozoru školského jest '''F.''' rozdělena na 17 školských okresů (''académie''), počítaje v to ovšem i okres alžírský. Akademické radě (''conseil académique'') předsedá rektor, jemuž přísluší právo dozoru na obecné školy a semináře učitelské. Rada akademická jest správním dvorem prvé instance a vychází z voleb státního učitelstva na školách středních a vysokých a má také právo dozoru na tyto školy. Akademie tyto mají města Aix, Alger, Bordeaux, Caen, Chambéry, Clermont, Dijon, Grenoble, Lille, Lyon, Montpellier, Nancy, Paříž, Poitiers, Rennes, Toulouse. Paříž, Lille a Marseille mají své zvláštní akademické inspektory pro národní školy. Vedle toho jsou školní rady departementní, jichž předsedou jest vždy prefekt departementu. V každém depart. jest akademický inspektor, vykonávající dozor na školy střední a s prefektem i na školy národní. Ve všech větších městech nalézají se zvláštní školdozorci pod vrchním dozorem inspektora akademického; nade všemi školdozorci jsou generální inspektoři v Paříži.

Zde také jest vzpomenouti, že ve '''F'''-ii děje se i mimo školu mnoho pro všeobecné vzdělání. Téměř každé větší město má veřejnou, někdy velmi značnou, knihovnu a většina z nich i musea. Společností vědeckých tu jest množství tak veliké, že snad jen Spojené Státy sev.-americké mohou v tom s '''F'''-ií závoditi. Tak jen zeměpisných společností má '''F.''' dnes neméně než 30. Výkvět vzdělanosti soustřeďuje se z dobré polovice v Paříži.

{{Prostrkaně|Ústavy dobročinné}} zakotvily se záhy ve '''F'''-ii, časem pak zorganisovaly se snahy, odpomoci bídě lidské, tak, že ve mnohých odborech mohou sloužiti cizině za vzor. Koncem r. 1889 měla '''F.''' 1639 nemocnic se 180.473 lůžky. Přijato bylo do nich během t. r. 492.707 nemocných a 31. pros 1889 nalézalo se ve '''F'''-ii 54.419 osob v ošetřování. Příjem činil 119,733.368 fr., vydání 114,718.221 fr. Dětí nalezených, opuštěných a sirotků podporováno bylo celkem 75.215 nákladem 17,200.000 fr. Ústavů pro choromyslné bylo 110 (z toho 45 soukromých), v nichž r. 1889 bylo v ošetřování 26.006 mužů a 29.851 žen, úhrnem 55.587 osob. Bohatství jest ve městech celkem mnohem větší než na venkově. Totéž platí však také o chudobě a ve stejném poměru k tomu stojí organisace dobročinná. Z obcí majících méně než 500 obyv. sotva třetina má úřad dobročinný (''bureau de bienfaisance''), z obcí mezi 500—1000 ob. více než polovice. V průmyslovém departementu Nord připadá (již r. 1882) 95 úřadů na 100 obcí, v rolnickém depart. Allier pouze 13. Počátkem r. 1888 bylo 15.250 úřadů dobročinných pro 36.121 obcí, jež podporovaly 1,647.720 osob. Zákonem ze 24. čna 1851 organisovány zastavárny (''Monts de piété''), jichž jest tu 42. R 1889 udělily půjček 60 mill. fr. Záhy vyvinuly se spolky vzájemně se podporující (''Sociétés de sécours mutuel''). Již r. 1852 bylo jich 2438 s 270.000 členy, r. 1889 dostoupil však počet jich 8427 s 1,105.000 členy a reservním fondem více než 80 mill. fr. Pokladna pro zaopatřen! ve stáří (''Caisse Nationale de retraite pour la vieillesse'') měla r. 1891 příjem 117,2 mill. fr. Odkazy a dary departementům, obcím a veřejným ústavům r. 1888 činily 31,478.791 fr, z čehož připadlo nemocnicím 16,645.260 fr., obcím a departementům 6,924.811 fr., církvi 6,645.896 fr., školám, akademiím a vědeckým společnostem 718.826 fr., chudobincům 543.698 fr. Úhrnný příjem francouzské veřejné dobročinnosti vzrostl ze 117 mill. r. 1871 na 159 mill. fr. r. 1889. Vedle toho má ve '''F'''-ii velikou důležitost dobročinnost soukromá. Jest tu mnoho podpůrných společností jednotlivých konfessí a neméně značný počet společností světských, v jichž čele sluší jmenovati zvláště pařížskou Filanthropickou společnost, nejstarší toho druhu ve '''F'''-ii. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Právní dějiny. ==
Právní dějiny '''F.''' jsou ve velkých svých rysech podobny dějinám jiných západoevropských států. V prvé době spojeny jsou, aspoň pokud běží o území nynější sev. '''F.''', s právní historií Německa. Tato prvá perioda trvala až do rozpadnutí se Franckého království. Od této doby vyvíjí se právo německé i francouzské každé samostatně, avšak spočívajíc na stejných sociálních podmínkách, vykazuje obé právo i v dalším vývoji velmi mnoho podobností. Dříve než v Německu vyvinula se lenní soustava v říši západofrancké. Moc královská jest na počátku franc. právních dějin velmi slabá, korunní vasallové vládnou v území svém téměř neodvisle. Feudalismus vzal však ve '''F'''-ii také dříve za své než v Německu. Celkem trvala soustava lenní ve '''F'''-ii až do XVI. stol, kdy vystřídána byla vládou absolutní. Zbytky feudalismu přežily však i skoro celé XVIII. stol. a byly odstraněny teprve revolucí. Dle své intensivnosti dělena bývá feudální vláda ve '''F'''-ii na dvě období. První období trvalo až do stol. XII. Lenní soustava byla v plném svém květu '''F.''' dělila se na množství malých feudálních států, pojených dohromady jen svazkem manským. Pánové těchto státečků vykonávali ve svém území táž práva jako král. Správa královská obmezovala se jen na území, které náleželo králi přímo jako vlastnictví. Od stol. XIII.—XVI. nastoupilo druhé období lenního regimu. — Prvotné manské právo podlehlo následkem různých vlivů velikým změnám. Války křižácké učinily léna přístupnými i nešlechticům, což se původně příčilo přísným zásadám systému lenního. Města ve stol. XI. a XII. zbohatla a osvobodila se ode jha feudálního tím, že si vymohla občanské i politické svobody. Vedle dosavadních dvou tříd obyvatelstva, pánů (k nimž počítati sluší i duchovenstvo) a poddaných povstala ještě třetí třída lidí požívajících práv listinami zaručených, kteří byli ovládáni novým právem, právem obyčejovým (''droit coutumier''). Od XII. stol. počala též růsti moc královská a obmezovala soustavu feudální. Kdežto do XI. stol. měla královská nařízení platnost hlavně jen v území korunním (královském), vydávány byly, počínajíc XII. stol., královské ordonnance i pro všechna ostatní území '''F.''' V právu soukromém bujel sice partikularismus ještě skoro po celé století XVI., avšak v oboru státního práva má velký význam zákonodárství královské již od XIII stol.

XIV. a zvláště XV. stol. tvoří přechod od vlády feudální k absolutní. Králové franc. odňali znenáhla lenním pánům všechna politická práva spojená s lennictvím, jako právo vésti válku (již ve XIV. a pak opětně ve století XV.), raziti minci (1361), vybírati daně (v XVI. stol.) atd., tak že vlastnictví léna obmezovalo se jen na práva soukromá. Osobivše si dotčená politická práva sami, vládli králové franc. od XVI. stol. až skoro do sklonku XVIIT. stol. neobmezeně, podporováni jsouce v absolutistických a centralisačních svých snahách četným úřednictvem. Charakteristickou známkou periody absolutní jest, že králové, zvítězivše úplně nad feudalismem, snažili se podrobiti všechny části říše, tou dobou již konsolidované, týmž zákonům a téže správě. Místní rozdíly v právu měly sice pominouti, avšak přes to nepovzneslo se zákonodárství regimu absolutního na vyšší stanovisko lidské, dle něhož by bylo musilo odstraniti dávno již přežilou nerovnost osob i statků před zákonem. Zákony měly namnoze povahu výsad, výhodných jen pro šlechtu, duchovenstvo a částečně i pro měšťanstvo. Mezi těmito plnoprávnými státními občany a ostatním bezprávným obyvatelstvem rozevřela se propast nepřeklenutelná. Blížila se veliká doba revoluce, jež hrozila pohřbiti veškeru minulost i se zděděnými výsadami a přednostmi. Vláda učinila několik pokusů, aby zlepšila stav poddaného lidu a stav utiskovaných dosud protestantů, avšak bylo již pozdě. Trpělivost bezprávných tříd byla již vyčerpána. Revoluce nedala se odvrátiti.

Revolucí (1789) nastává nové období francouzských právních dějin. Podstatným jeho znakem jest, že dosavadní společnost, založená na nerovnosti osobní i věcné, nahrazena byla společností novou, v níž pro každého platilo a platí právo stejné. Rovnost a ostatní revoluční zásady prováděny byly ve všech možných oborech právního a sociálního života. V některém směru bylo sice přestřeleno, avšak celkem učiněn byl ohromný krok ve vývoji člověčenstva.

{{Prostrkaně|Prameny práva francouzského}}. V době předkapetovské platila ve '''F'''-ii jednak práva barbarská (germanská), jednak právo římské. Z práv germanských byl to zvláště zákon {{Prostrkaně|Salický}}, zákon {{Prostrkaně|Ripuarský}}, zákon {{Prostrkaně|Burgundský}} krále {{Prostrkaně|Gundebalda}} a zákon Visigotský. Pro poddané římského původu v říši Visigotské bylo v užívání ''Breviarium Alaricianum'' a pro římské poddané v Burgundsku kompilace, známá pode jménem ''Responsa Papiani'' čili ''Lex romana Burgundionum''. Mezi těmito různými právy vykonávaly jakousi sjednocovací činnost ''capitularia'' franckých králů. K jednotě přispívalo značně též {{Prostrkaně|právo církevní}}. Právní dualismus franc., mající původ v různém složení franc. národa ze živlu římského a germanského, udržuje se i po pádu říše Francké a přechází do doby Kapetovců. Právo severního jazykového území (''langue d’oil'') jest právo původu ryze germanského; teprve později bylo modifikováno institucemi práva římského a církevního. Naproti tomu udrželo se v jižním jazykovém území (''langue d’oc'') právo římské, a sice původně jako osobní právo římského obyvatelstva a později jako právo territoriální, které se vyvinovalo pod vlivem Justiniánovy kodifikace a její literatury, jakož i na základě italské právní doktriny. Avšak ani právo římské nezachovalo se neporušené a přijalo mnohé názory práva germanského. Tímto způsobem sbližovalo se právo psané (římské) s právem obyčejovým (germanským), tak že při vší různosti a partikularismu dospívá se znenáhla k jakési jednotě, aspoň v zásadních ideách. Jednota ona jest částečně výsledkem tvořícího se jednolitého franc. národa, částečně i výsledkem rostoucí moci královské a konečně i výsledkem studia práva římského a církevního. Nová tato doba datuje se od XIII. stol. Sjednocující činností působí zejména královské soudnictví, úřednictvo a královská moc nařizovací. Do XI. stol. nemáme mnoho právních pramenů. Badání přestati musí hlavně jen na výsadách a různých listinách. Jen v jižní '''F'''-ii vyvinulo se několik místních práv. Od XII. a zejména pak XIII stol. sepisuje se i obyčejové právo severní '''F.''', tak jak bylo u soudů v užívání. Celkem lze právní prameny franc. z doby feudalismu rozděliti dle těchto skupin: ''A'') soukromé sbírky práv městských a zemských, jež měly moc zákona. ''B'') právní knihy a díla právnické literatury. ''C'') sbírky rozsudků a nálezů. ''D'') statuty a nařízení (''établissements'' a ''ordonnances'').

''A'') Ze soukromých sbírek práv městských a zemských ze stol. XIII.—XV. uvésti sluší četné knihy, vypočtené ve čl. {{Prostrkaně|Coutume}}.

''B'') {{Prostrkaně|Právní knihy}} mají namnoze ještě větší důležitost pro seznání starého franc. práva než dotčené shora sbírky právních zvyklostí. Podávajíť zhusta nezbytný výklad obyčejového práva a obsahují cenné úvahy, k nimž těžko by dospěl moderní právník, neznající právních poměrů tehdejší doby. Do skupiny právních knih náleží především sbírka ''Établissements de Saint Louis'', jež připisována byla od některých autorů sv. Ludvíkovi a pokládána za jeho zákonník. Dle badání Violletova (»Les sources des Établissements de St. Louis«, 1877) jest to však pouhá soukromá kompilace různých právních pramenů z let 1272—73. Dílo má 2 knihy. V první knize jsou mimo jiné obsaženy zvyklosti touraine-anjouské, ve druhé knize z velké části obyčejové právo orléanské. Za jednotlivými kapitolami jsou četné citáty z Pandekt, Institucí a z Dekretálií. Ačkoli dílo jest povahy soukromé, mělo veliký vliv. Čerpáno z něho pro doktrinu i pro sbírky právních obyčejů. Vydání obstaral Laurière v I. sv. Ordon. des rois de France. Znamenitou studii o pramenech této sbírky vydal dotčený již Viollet. K nejlepším plodům středověké právnické literatury ve '''F'''-ii počítati sluší ''Les coutumes du Beauvaisis'', sepsané od {{Prostrkaně|Fil. Beaumanoira}}, který byl na různých místech baillim a sénéchalem a pak členem parlamentu. Zemřel r. 1296. Mistrovské jeho dílo o obyčejovém právu země Beauvaisis z r. 1283 nabylo v sev. '''F'''-ii neobyčejné autority. Jako bailli vykonával B. funkce soudní i správní, i podává kniha jeho obraz veškerého práva soukromého i veřejného. B. jest z prvých legistův, kteří znamenitě prospěli monarchii v boji proti feudalismu. Nicméně nepřiznává králi moci absolutní, nýbrž jen obmezenou. Co se týče poměru moci světské k církevní, hájí její neodvislost vůči církvi. Dílo Beaumanoirovo vydal Beugnot r. 1842.

Záhy pořizovány byly ve '''F'''-ii také překlady jednotlivých částí Corpus juris civilis, a výklad práva domácího podáván ve spojení s výtahy z cizího práva. Uvésti sluší zvláště dvě knihy tohoto způsobu: ''Conseil à un ami'', práce {{Prostrkaně|Pierra de Fontaines}} z doby kolem r. 1253, a ''Li livres de jostice et de plet'' asi z r. 1270. Prvá kniha, jež jedná o zvyklostech Vermandoisu, jest namnoze jen volným překladem římských pramenů, jež autor přispůsobuje franc. právním obyčejům. Jest to sice jedna z nejstarších knih o franc. právu, přes to však nemá pro studium tohoto práva oné důležitosti jako »Établ. de St. Louis« nebo kniha Beaumanoirova, poněvadž míchá právo obyčejové s římským. Nejnov. vyd. od Marniera r. 1846. - Kniha ''Li livres de jostice et de plet'' obsahuje směsici práva římského, církevního a obyčejového. Ve značné míře jest skoro slovným překladem Pandekt. Má se za to, že napsána byla nějakým universitním posluchačem dle přednášek professera (snad na univ. orléanské). Vyd. od Rapettiho s glossářem slov vyšlých z užívání od Chabailla r. 1850 v Coll. de doc. inédite.

K nejstarším právním knihám patří též tak zv. Jerusalemské a Antiochijské ''Assises'', jež podávají obraz starého franc. práva tak, jak se vyvinulo v Malé Asii. Poznání jejich jest tím důležitější, poněvadž právo v nich obsažené nepodlehlo vlivu práva římského, jakože pozorujeme na právu vlastní '''F.''', kde studováno právo římské a církevní na universitách v Montpellieru, v Paříži, v Orléaně, v Angersu a Toulouse. Právo franc. přinesli na východ křižáci. Již Gottfried Bouillonský dal na poč. XII. stol. redigovati dva zákonníky, z nichž jeden určen byl pro šlechtu, druhý pro měšťanstvo. Oba zákony byly zavřeny do skříně a chovány v chrámě sv. hrobu. Gottfried zřídil také dvě soudní stolice: dvůr vysoký čili rytířský (''haute cour'' č. ''cour des chevaliers'') pro šlechtu a nižší čili měšťanský (''baisse cour'' čili ''cour des bourgeois'') pro měšťanstvo. Když r. 1187 Jerusalem padl do rukou Saladina, ztratily se oba zákonníky. Úřady a soudy přeneseny byly z Jerusalema do Akky. Na základě dřívějších zákonů, nyní ztracených, vytvářela se tu soudní praxe. Tato praxe přešla pak ze Syrie do království Cyperského, odtud do Cařihradu a z Cařihradu do Řecka. Od XIII. stol. povstávají spisy o východním právě franc. Filip de {{Prostrkaně|Navarre}}, franc. rytíř, který působil v Akce a na Cypru, sepsal právo vysokého dvora, a sice pro účel theoretický. Jean d’Ibelin doplnil dílo to a přizpůsobil je praktické potřebě. Kniha publikována byla r. 1369 v Cypru jako zákon a chována byla v kathedrále v Nikosii. Avšak i toto dílo se ztratilo. Ve XIV. stol (1324–1361) napsal v Cypru praktický právník ''Abrégé du livre des Assises de la Cour des bourgeois.''

Po dobytí Cařihradu r. 1204 platilo právo jerusalemské též v latinském císařství Cařihradském, v jehož čelo postaven Baudoin, hrabě Flanderský, a v knížectví Achajském nebo Morejském. Obsaženo bylo v knize zv. ''Assises de Romanie'' čili ''Liber consuetudinum imperii Romaniae''. Sbírku všech Assises vydal Beugnot v Recueil des historiens des croisades (1841—43, 2 sv.). Starší, avšak nejlepší vydání Assises nižšího dvora jest od Kauslera (Les livres des Assises, 1839). — Francouzské právo, jež platilo ve knížectví Antiochijském, obsaženo je v ''Assises d’Antioche''. Původní text se nezachoval, nýbrž jen armenský překlad, který vydán byl s textem novofrancouzským od společnosti mechitaristů v Benátkách r. 1876.

Větší množství {{Prostrkaně|právních knih}} pochází ze stol. XIV. a XV. Jsou to hlavně: 1. ''Stilus curiae parlamenti'' (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}). Knize přikládána autorita i v kruzích vládních. Otištěna jest u Molinaea ve 2. sv. jeho Opera omnia (Paříž, 1681). — 2. ''Le Grant Coustumier de France'', kompilace ordonnancí, rozsudků, formulí, různých pojednání i samostatných vývodů z l. 1387—89. Dělí se na 4 knihy, z nichž 2 jednají o právu soukromém a 2 o právu trestním. Byla neustále doplňována a opravována a do r. 1539 často též tištěna. Až do officielní redakce právních zvyklostí požívala znamenité pověsti. Dle Delislea byl jejím autorem bailli {{Prostrkaně|Jacques d’Ableiges}}, posléze advokát u pařížského Châteletu roku 1391. Vyd. od Charrondasa r. 1598, nově od Laboulaye a Daresta r. 1868. — 3. ''Somme rurale'' (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}), obšírná kniha sepsaná ke konci XIV. stol. od král. soudce {{Prostrkaně|Jeana Bouteillera}} (Boutilliera), podává obyčejové právo flanderské a hennegavské, přihlíží však k právním zvyklostem i jiných zemí. Autor byl velkým přítelem práva římského a nazývá obyčeje, jež s právem tímto se neshodují, ''droit haineux''. Také toto dílo těšilo se veliké vážnosti a bylo záhy přeloženo do vlámštiny. Vedle knihy Beaumanoirovy jest to snad nejcennější památka pro studium středověkého práva franc. — 4. ''Practica aurea'', pojednání o soudním řízení, opatřené praktickými formulemi a sepsané v l. 1311—1319 od {{Prostrkaně|P. Jacobiho}}, prof. v Montpellieru. Autor snaží se uvésti ve shodu římské právo s praxí franc. soudů. — 5. ''Songe du verger'' č. ''Somnium viridarii'', kompilace polemických spisů o hranicích moci duchovní a světské, která měla za účel hájiti neodvislost světského panství. Dílo napsáno lat. jazykem za Karla V. r. 1376, a sice anonymně. Brzy přeloženo i do frančiny. Za autora uvádí se 12 osob. Kniha napsána jest na základě vidění ve snu. Spisovateli se zdálo, že seděl v krásné zahradě plné růží a květin, maje po pravém i levém boku dvě královny, moc církevní a moc světskou, z nichž první zvolila si za advokáta duchovního, druhá rytíře. V debatě odvolávají se oba advokáti na bibli, římské zákony atd. Autor užil pro dílo své hlavně polemických spisů, které byly napsány v boji Ludvíka Bavorského proti papežství, jmenovitě spisu Viléma d’Occam »Octo quaestionum decisiones« a jeho Dialogu. Dle usnesení pařížského parlamentu tištěna byla tato kompilace r. 1516 jako ''Aureus de utraque potestate libellus''. Nejrozšířenější vydání je Goldastovo v Monarchia s. Romani imperii II., 1612. — 6. ''Practica forensis'' (z 1. polovice století XV.) od {{Prostrkaně|Masuera}}, kniha obyčejového práva auvergnského ve formě učebnice. Jest důležitým pramenem pro historii práva ve střední '''F'''-ii. Obsahuje četné citáty z práva římského a církevního. Kniha byla od Fontanona přeložena do frančiny a r. 1610 vydána. Lat. text byl v XVI. a na poč. XVII. st. několikráte tištěn. — 7. ''Les coustumes d'Anjou et du Maine'', obšírná práce (z r. 1437) o obyčejovém právu anjouském a mainském, sepsaná od {{Prostrkaně|Claudia Ligera}}, soudního úředníka, sénéchala anjouského. Přihlíží k právu římskému. Vyd. od Beautemps-Beaupréa ve 2. sv. »Cout. et inst, de l’Anjou et du Maine«, 1878.

''C'') {{Prostrkaně|Sbírky rozsudků a nálezů}}. 1. S českými zemskými deskami srovnati se dají knihy pařížského parlamentu, známé pode jménem {{Prostrkaně|Olim}} (srv. {{Prostrkaně|Coutume}}). Název vzat odtud, že nejstarší knihy označovány byly od XVII. stol. jako Olim. Druhá kniha počíná totiž slovy: Olim homines de Baiona ... exierunt animo nephando. Pojmenování této druhé knihy Olim přijato pak od XVII stol. pro celou řadu knih od r. 1255 do r. 1318. Olim obsahují text nebo častěji jen tresť učiněných nálezů, jež se dělí ve dva druhy: {{Prostrkaně|inquestae}} (''enquêtes'') a {{Prostrkaně|arresta}} {''arrêts''). První jsou rozsudky vynášené na základě protokolu o svědeckých výpovědech, arresta všecky ostatní nálezy. Olim vydal ve 4 sv. Beugnot r. 1839 v Coll. de doc. inéd. Pro studium Olim jest velmi důležitou pomůckou dílo Boutaricovo »Actes du parlement de Paris« (1863). — Podobně jako parlament pařížský zapisoval své nálezy i parlament normandský. Text však se nám neuchoval. Obsah známe jen z kompilací, které z nálezů těchto čerpaly.— 2. ''Coutumes notoires et jugées au Châtelet de Paris'', zv. též ''Sentences du parloir aux bourgeois'', sbírka nálezů pařížs. Châteletu z doby od r. 1300–87. Tištěna u Brodeaua v dodatku k jeho »Cout. de Paris« (1658, 1669). — 3. ''Décisions de Jean Desmares'', sbírka 422 soudních nálezů, skládá se ze 2 částí, z nichž prvá sepsána teprve po r. 1380, druhá o něco později. Mnohé nálezy se opakují nebo si odporují. Sbírka připisuje se radovi a generálnímu advokátu pařížského parlamentu {{Prostrkaně|J. Desmaresovi}}, r. 1382 k smrti odsouzenému. Vyd. od Brodeaua l. c. Z ostatních sbírek soudních nálezů uvádíme zejména sbírku {{Prostrkaně|Remešskou}} (vyd. Varin l. c.) a {{Prostrkaně|Pikardskou}} (vyd. Marnier v »Anc. cout. inédit de la Picardie«, 1840).

''D'') ''Établissements'' a ''Ordonnances''. Prvým slovem označovány statuty všeobecné závaznosti v době starší, druhým v době pozdější. Větší intensivnosti nabývá nařizovací moc královská od {{Prostrkaně|Filipa Augusta}}, od něhož znám jest t. zv. testament z r. 1190, upravující činnost král. soudních úředníků, a dále pak od {{Prostrkaně|Ludvíka}} IX., který vydal r. 1254 ''ordonnance pour la réformation des moeurs'' a asi kolem r. 1260 ordonnanci o reformě průvodního řízení. Ordonnanci přibývá za nástupců Ludvíka IX., a upravuje se jimi hlavně právo ústavní a správní, soudní zřízení a právo processní.

Nové stadium ve vývoji francouzského práva nastává na sklonku druhého období regimu feudálního. Kolísavé a rozmanité právo obyčejové rediguje se ve větší sbírky, královskými ordonnancemi, praxí parlamentů a doktrinou zavádí se aspoň částečná jednota. Až skoro do konce XV. stol. platila ve '''F'''-ii různá místní obyčejová práva, jejichž sbírky, pořizované od osob soukromých, novějším poměrům nijak již nevyhovovaly. Chopili se tedy králové sami myšlénky, vydati officielní sbírky právních obyčejů. (Srv. {{Prostrkaně|Coutume}}.) V Montil-les Toursu vydal Karel VII. r. 1453 edikt, kterým nařizoval, aby lidé všech stavů znalí práva obyčejového zapisovali a jemu k prozkoumání od parlamentu posílali ''usages et coutumes''. V práci pokračují nástupci Karlovi až do 2. polovice XVI. stol. Nejen že se publikují mnohé zvyklosti dosud neredigované, velký počet obyčejů již vyhlášených se reviduje a opravuje. Ve 2. pol. XVI. stol. byla práce v podstatě skončena. Jen několik málo sbírek právních zvyklostí vydáno ve stol. XVII. a XVIII. Důležitým pramenem pro seznání obyčejového franc. práva jsou nejen sbírky takto redigované, nýbrž i protokoly sepsané o jednání, jež zaváděno bylo ke zjištění právních zvyklostí. Celkem sluší rozeznávati dvě officielní redakce právních obyčejů. Při druhé hleděno k právu římskému, které ve '''F'''-ii pilně se pěstovalo, více než při redakci první. Poznamenati jest, že v dotčených officielních sbírkách není obsaženo veškeré právo jednotlivých provincií. Při sepisování předpokládalo se jako samozřejmý právní pramen obecné právo původu částečně římského, částečně germánského. Hlavní snahou bylo zapsati jen místní zvláštnosti, které se vyskytaly nejvíce v oboru práva soukromého. Mají tedy jmenované officielní sbírky velikou důležitost hlavně pro studium práva soukromého. Na konci XVII. stol. zamýšlel {{Prostrkaně|Laurière}} vydati v jedné veliké sbírce všechny coutumes již publikované. Práce, kterou nedokončil, provedena byla r. 1724 {{Prostrkaně|Bourdotem de Richebourg}}. Jest to ''Nouveau coutumier général de France'', o 4 sv. Obsahuje všechny až do r. 1724 redigované coutumes (počtem 52) s redakčními protokoly a zahrnuje též starší sepsání a spracování právních obyčejů.

Byvše sepsány, přestávají se již právní obyčeje vyvíjeti. Moc pravotvorná náležela od XVII. stol. již jen králům samotným. Projevem moci té byly královské ordonnance, jež možno rozděliti dle století, jak byly vydány. Ordonnance ze XVI. stol vydávány byly ještě za jakéhosi vlivu generálních stavů, v XVII. a XVIII. stol. však z pouhé iniciativy královy. Charakteristickou známkou ordonnanci století XVII. jest, že zavádějí jednotu v oboru práva veřejného. Uvésti sluší zvláště tyto ordonnance Ludvíka XIV.: z r. 1667 o civilním soudním řízení t. zv. ''Code Louis'' (značný počet článků přešel do platného nyní ''Code de procédure civile'' z r. 1806), z r. 1670 ordonnance o trestním právu a řízení, z let 1667, 1672 a 1687 ordon. o správě měst, z r. 1669 ordon. o vodách a lesích, z r. 1673 ordon. obchodní, z r. 1681 ordon. o námořnictví, z r. 1695 o duchovním soudnictví. Ordonnance z XVIII. stol. snaží se zavésti jednotu v oboru práva soukromého a pak odstraniti některé zbytky starého feudalismu. Buďtež tu jmenovány ordonnance redigované d’Aguesseauem: z r. 1731 o darováních, z r. 1735 o závětech, z r. 1747 o substitucích, jež pojaty byly později do ''Code civil''. Roku 1776 vydány dva dekrety, z nichž jeden zrušil právo mistrovství (v oboru živnostenském), druhý roboty, r. 1779 zrušeno nevolnictví na statcích královských, r. 1787 dána protestantům civilní svoboda atd. Četné jsou sbírky král. ordonnanci, jež vydány byly počínajíc XVI. stol. Chronologickou sbírku od r. 1108 až do krále Jindřicha IV., ''Les édits et ordonnances des rois de France'', vydal Fontanon. Dle látky sestavil ordonnance a pod jménem ''Code de Henry III.'' vydal Brissonius. Dílo jeho bylo vlastně projektem zákona, avšak nedostalo se mu královské sankce. Jsouc velice oblíbeno, bylo často vydáváno, zejm. r. 1603 od Charrondasa, pak r. 1615 a 1622. Podobný jest ''Code de Henry IV.'' od Cormiera (1615) a ''Code de Louis XIII.'' od Corbina (1628). R. 1687 vydal Blanchard král. ordonnance od r. 1115 a nazval sbírku ''Table chronologique''. Konečně chopila se vláda sama myšlénky, uspořádati úplnou officielní sbírku ordonnancí. Provedení svěřila třem právníkům: Berroyerovi, Logerovi a Laurièrovi. R. 1723 vyšel prvý svazek této sbírky (zv. obyč. ''Collection du Louvre'') pod názvem ''Ordonnances des rois de France''. Ve vydávání pokračovali až do r. 1849: Secousse, Villevault, Bréquigny, Camus, Pastorel a Pardessus. Vyšlo celkem 21 sv. Důležitou pomůckou k užívání této sbírky, jež sáhá do r. 1514, jest ''Table chronologique'' od Pardessusa (1847). Výbor nejdůležitějších zákonů až do revoluce podán jest v ''Recueil général des anciennes lois françaises'' od Jourdana, Isambérta, de Crusy a Taillandiera (1822–33, 29 sv.). Novější sbírku vydali: Walker: ''Collection complète des lois, édits'' etc. ''antérieurs à 1789'', obsahující zákony od r. 1420 do 1788 (5 sv., 1835—37) a Galisset: Corps du droit français, obsahující zákony od r. 1789—1854 (16 sv., 1827-54).

Kromě prací zákonodárných sluší zmíniti se ještě o bohaté právnické literatuře. Více než na universitách pěstováno bylo franc. právo od praktiků. Zvláštním druhem literární činnosti byla t. zv. ''jurisprudence des arrêts''. Parlamenty účastnily se totiž zákonodárné činnosti též tím, že vydávaly v plném shromáždění všech komor nálezy závazné pro nižší soudy zv. ''arrêts de règlement''. Byl to prostředek ustáliti jurisprudenci ve věcech pochybných a sporných mezi theoretiky a praktickými právníky. Tyto nálezy sestavovali a spracovávali, pojíce k nim výklady, t. zv. arrêtisté, jejichž práce dělí se dle jednotlivých parlamentů. Nejvíce bylo arrêtistů parlamentu pařížského. Uvádíme hlavně {{Prostrkaně|Denisartovu}} ''Collection de décisions nouvelles'', přeprac. od Camusa a Bayarda (1783—90). — Větší jest literatura kommentářů práva římského i práva obyčejového. Z romanistů buďtež zvláště uvedeni: {{Prostrkaně|Cujatius}} (Cujas, 1522—90), {{Prostrkaně|Hotmann}} (1524–90), {{Prostrkaně|Donatus}} (Doneau, 1527—91) a {{Prostrkaně|Godofredus}} (Godefroy, † 1622). Z kommentatorů práva obyčejového nejslavnější jest {{Prostrkaně|Molinaeus}} (Dumoulin, 1500—66), který se proslavil též v právu římském. Od něho pochází zejm. pojednání ''Oratio de concordia et unione consuetudinum Franciae'', kde podává návrh na jednotu právních obyčejů. Před smrtí svou vydal apostilly čili poznámky ke všem právním zvyklostem franc. Dokazuje tu, že různá ustanovení právních obyčejů plynou z týchž zásad. Z ostatních kommentátorů stůjtež tu: Guy {{Prostrkaně|Coquille}} (1523—1603), od něhož jest ''Institution au droit des Français'', {{Prostrkaně|Loysel}} (1536—1617), známý svými ''Institutes coutumières'', k nimž podal výtečný výklad {{Prostrkaně|Laurière}} (s dodatky a doplňky vyšly naposledy od Dupina a Laboulaye, 1846), {{Prostrkaně|Lamoignon}} (1617—77), který ve svých Arrêtés hlásá myšlénku všeobecného zákona pro celou '''F'''-ii, {{Prostrkaně|Domat}} (1625—95), autor velkého díla ''Les lois civiles dans leur ordre naturel'', {{Prostrkaně|Laurière}}, jenž vydal zvláště ''Glossaire du droit français'' (1704, 2 sv.) a ''Bibliothèque des coutumes'', cenný výklad zvyklostí pařížských a j. spisy, {{Prostrkaně|Argou}}, spisovatel díla ''Institutions au droit français'' (1692), {{Prostrkaně|Bourjon}} se svým ''Droit commun du la France'' z r. 1747, {{Prostrkaně|Pothier}} (1699—1772), přední z právníků před revolucí, proslulý hlavně svým ''Traité des obligations'' z r. 1761 (vydal též r. 1740 kommentář o obyčejích orléanských) a dotčený již shora {{Prostrkaně|d’Aguesseau}} (1669–1751). Poslední stadium vývoje franc. práva nastává revolucí, která uspíšila vydání dávno již postrádaného jednotného civilního zákona, jakož i ostatních moderních zákonů. Jak došlo k sepsání všeobecného zákonníka občanského pro '''F'''-ii, vypsáno jest ve článku {{Prostrkaně|Code Napoléon}}.

{{Prostrkaně|Literatura}} právních dějin franc. (kromě spisů uvedených ve článku Coutume): A. Gautier, Histoire du droit français (3. vyd., Paříž, 1887); Beaune, Introduction à l’étude hist. du droit coutumier (1880); Laferrière, Essai sur l’hist. du droit fr. (1859, 2 sv.); Fresquet, Précis de l’histoire des sources du droit fr. (Aix, 1861); Klimrath, Travaux sur l’hist. du dr.fr. précédés d’une préface par Warnkönig (Štrasburk, 1843, 2 sv.); Pardessus, Essai hist. sur l’organisation judiciaire jusqu’à la fin du règne de Louis XII. (1851); Glasson, Histoire du droit et des institutions de la France (1887 až 1893, dosud 5 sv.).

{{Prostrkaně|Z bibliograf. prací}} o franc. právu stůjtež tu: Camus, Lettres sur la profession d’avocat (5 vyd. Dupinovo, Paříž, 1832, 2 sv.); Varée, Répertoire bibliographique de législation (t., 1870); Bibliogr. ou Catalogue général des livree de droit (1871) a Bibliogr. de la France (od r. 1811). Pro {{Prostrkaně|praxi}} jsou důležitá tato díla: Dalloz, Jurisprudence général (nové vydání o 44 sv. v Paříži 1846—64 a doplňky od r. 1888); týž, Jurisprudence général (od r. 1845 ročně i sv.); Sirey, Recueil général des lois et des arrêts (vychází od r. 1804 a počíná r. 1791); Bulletin des lois, officielní sbírka zák., vych. od r. 1794 (zák. od r. 1789—94 vyšlé obsahuje Avant-Bulletin); shora uvedená již publikace Jourdanova, de Crusyova, Isambertova a Taillandierova.

{{Prostrkaně|Právnické časopisy}}: Revue de législation et de jurisprudence (od r. 1834—51, od té doby Revue critique de la jurisprudence), Revue historique de droit fr. et étranger (v Paříži 1855—69, od té doby Revue de législation ancienne et moderne), Revue pratique de droit fr. (od r. 1856), Bulletin de la Société de législation comparée (v Paříži od r. 1869) a Annuaire de législation étrangère (od r. 1872), Journal du droit international privé, vyd. od Cluneta (od r. 1874), Gazette des Tribunaux (od r. 1825), Le Droit (od r. 1835). V Německu založen byl r. 1869 Pucheltem pro franc. civilní právo časopis, který od roku 1885 řídí Heinsheimer (v Mannheimě).

Praktická {{Prostrkaně|vydání zákonů}}: Durand a Paultre, Code général des lois françaises; Rivière, Hélie a Pont, Codes français et lois usuelles; Roger a Sorel, Royer-CoIlard a Mourlon, Codes Tripier, Codes Rogron, Codes annotés od Dalloza a Vergéa, od Sireye, Gilberta, Hélia a Couzona.

{{Prostrkaně|Královská moc}} a {{Prostrkaně|instituce prvých Kapetovců}}. Hugo Capet zvolen byl za krále r. 987, hlavně vlivem církve. Hodnost královská stala se totiž volebnou již v X. stol. za posledních Karlovců. Korunovační obřad královský měl ráz náboženský a vštěpoval v století X., kdy církev byla ještě všemohoucí, všem poddaným hlubokou úctu a bázeň před králem. Vedle povahy náboženské měla král. moc též ráz feudální. Král byl nejen vlastníkem svého území, nýbrž i suverénem všech velkých lenníků, jichž bylo při nastoupení Huga Capeta na trůn pouze 6, za Ludvíka VII. však již 12 (přibyloť 6 duchovních pairů). Jsouc s počátku volebnou, stala se monarchie Kapetovců dědičnou teprv od Filipa Augusta. Feudalismus, který opanoval celý veřejný život, měl tu vliv i na moc královskou. Týž princip dědičnosti, který byl prováděn při lénech, zavládl i při moci královské. Vyvinul se z obyčeje (i v jiných státech platného), že králové ještě za svého živobytí přibírali k vládě své syny. Zásada prvorozenství byla uznána definitivně od Ludvíka Velkého.

Bezprostředná vládní moc králova vztahovala se v prvém období feudální vlády pouze na území, které náleželo králi přímo jako vlastnictví. V území říšských lenníků vládli lenní páni sami. Jako Karlovci obklopeni jsou i Kapetovci velkým počtem úředníků a služebníků, kteří vykonávali jednak osobní služby královské, jednak veřejnou správu. Z úředníků těch uvádějí se: ''camerarius'' (strážce král. pokladu), ''buticularius'' (pán nad vinicemi), ''senescalcus'' (stolník král., který měl také funkce vojenské a soudní) a ''cancellarius'' (který měl na starosti podpisy a vyhotovování král. listin). V městech, která byla podřízena přímo moci královské, nalézala se správa v rukou t. zv. ''prévôts'' (proboštů, představených, ''praepositi''), kteří vybírali pro panovníka příjmy a vykonávali zároveň soudnictví. Zmínka o nich děje se poprvé za Roberta II.; někdy nazývají se též ''baillis''. Pod nimi jsou ''viguiers'' neb ''voyers'' (''vicarii'' nebo ''viarii''), kteří nastoupili asi po vikářích, podřízených hrabatům v době Karlovců. — Ačkoli i za Kapetovců byla moc královská zásadně neobmezená, jako za Meroveovců a Karlovců, brali králové v důležitých otázkách politických na pomoc říšské velmože a vasally. Svolávání jich záviselo však na vůli králově a nebylo pro ně, ani co se týče místa, ani času, žádného pravidla. Někdy svoláváni bývali říšští magnáti v ''curiae generales'', jindy v ''curiae provinciales''. Také moc zákonodárnou vykonávali králové často za účastenství velmožův a vydávali s jejich svolením nebo souhlasem král. listiny.

Co se týče {{Prostrkaně|soudnictví}}, byl ve sporech mezi králem a jeho velkými vasally příslušný t. zv. {{Prostrkaně|soud pairů}} čili říšských baronů, velkých lenníků, který ve XIII. stol. pohlcen byl novým soudním dvorem, {{Prostrkaně|parlamentem}}. — {{Prostrkaně|Dvůr královský}} (''curia regis'') byl vůbec také nejvyšším soudem. Soudnictví vykonávali tu nejen velmoži, nýbrž i pomocníci práva znalí, duchovní i světští. V té míře, jak vzrůstaly statky královské, množil se i počet záležitostí, jež před královským dvorem vyřizovány. Páni dvůr znenáhla opouštěli, tak že složen byl pak pouze z duchovních a měšťanů, kteří vykonávali spravedlnost ve jménu králů franc. Tento vývoj dokonal se, počínaje vládou Ludvíka VII., a dvorští radové měli na starosti instruování a přípravu všech soudních záležitostí.

Již shora učiněna o tom zmínka, že v prvém období soustavy lenní byl každý pán suverénem ve svém území a vykonával všechna práva, která později přiznána byla králům franc. Veliké části těchto práv domohla se v XI a XII. stol. i jednotlivá města, která zbohatnuvše obchodem, nechtěla snášeti moc pánů feudálních a podnikla proti ní prudký boj. Zápas skončil ve prospěch měst, jimž vydávány výsady a listiny na četná práva politická a na samostatné soudnictví. Od té doby, co se města emancipovala, platilo ve '''F'''-ii vedle práva lenního, římského a církevního, jímž spravovalo se duchovenstvo, ještě obyčejové právo městské.

{{Prostrkaně|Druhé období lenní soustavy}} (od století XIII. do XVI.). S lenními pány zahájila boj také moc královská a mohla tím spíše zvítěziti, že moc lenních pánů seslabována byla již zápasem jejich s městy. Na druhé straně rostla moc Kapetovců spolkem s církví. Jsouce ochránci církve, byli Kapetovci od církve také podporováni. Z duchovních sestávali většinou úředníci královští. Od duchovenstva dostávalo se králům též peněz v čas potřeby, duchovenstvo zaopatřovalo jim také vojsko. Nový způsob vojenství (stálé vojsko zavedeno bylo za Karla VII.) byl rovněž jednou z příčin, které zasadily velkou ránu soustavě feudální a změnily politické i právní poměry. Konečně i obnova studia římského práva pomohla podkopávati zřízení lenní a vztyčovala na jeho ruinách všemohoucí moc královskou, jež si znenáhla osobila většinu práv lenních pánů a změnila tak práva seniorská v práva královská čili regální.

Co se týče {{Prostrkaně|moci zákonodárné}}, měl jedině král právo vydávati zákonné předpisy, vztahující se na celé království. Od XIV. st. (od r. 1302 do 1615) opírali se králové často o {{Prostrkaně|generální stavy}}, sněmovní sbory, jež se skládaly ze šlechty, duchovenstva a třetího stavu (měšťanstva), avšak nebyli hlasem jejich, který byl pouze poradný, nijak vázáni. Zákonodárné akty královské nazývaly se: {{Prostrkaně|ordonnance}}, {{Prostrkaně|edikty}}, {{Prostrkaně|deklarace}}. Ordonnancemi, které byly akty nejdůležitější, rozuměly se obyčejně ony zákonné předpisy, které vyhovovaly přáním a tužbám generálních stavů a platily pro celou říši. Edikty vztahovaly se často jen na zvláštní záležitost a vydávány bývaly z pouhé vůle král., bez intervence stavů. Deklaracemi vykládal neb rozvíjel král dřívější předpisy, dané v ediktech neb ordonnancích. Vedle těchto všeobecných aktů vydávali králové výsady pro jednotlivé osoby. Pro svolávání gener. stavů neplatila v prvých dobách žádná pravidla. Král svolal brzo všechny tři stavy společně na jedno místo, brzo jen některé stavy, brzo zase jen stavy některých provincií, a to v dobách různých. Jedním z prvých výsledků působnosti gener. stavů v záležitostech veřejných bylo prohlášení {{Prostrkaně|Salického zákona}} z roku 1317 o nástupnictví na franc. trůn. R. 1338 usnesli se gener. stavové, jak se zdá poprvé, že na příště nemůže se vybírati v království žádných berní, k nimž by stavové nesvolili. — Jako v zákonodárství, tak jevili gener. stavové velkou účasť i v organisaci vojenské, v soudnictví, ve správě finanční a ve správě vůbec.

{{Prostrkaně|Soudnictví}} vykonával král zvláštními orgány, kteří vedle funkcí soudních měli též funkce správní, zejména finanční. Nejníže stáli úředníci zv. ''prévôts'' (probošti). Soudili jen nešlechtice. Ačkoli kompetence jejich upravena byla teprve ve XШ. stol., existovali již od počátku panství Kapetovců. Proboštství (''prévôté'') pařížské mělo zvláštní organisaci a také větší kompetenci nežli proboštství ostatní. Nad probošty stáli úředníci zv. {{Prostrkaně|bailliové}}, o nichž se děje poprvé zmínka r. 1190 v testamentu Filipa Augusta. Baillis vedli dozor nad probošty a vykonávali soud ve slavnostních shromážděních, jež svolávali do hlavnějších měst své správy. Na jihu odpovídali této hodnosti {{Prostrkaně|sénéchalové}}. Jako finanční úředníci skládali bailliové ze své činnosti v Paříži účty. Jsouce úředníky král. a majíce moc krále zastupovati, předsedali při feudálních soudech, rozhodujících spory mezi král. vasally. Tím lišili se značně od proboštů, kteří měli jurisdikci jen nad nešlechtici. Nejvyšší soudní stolicí byl {{Prostrkaně|parlament}}, který povstal oddělením soudních záležitostí královského dvora od záležitostí správních. Následkem vzrůstu záležitostí, jež od král. dvora byly vyřizovány, bylo nutno rozděliti král. dvůr na dvě části: na {{Prostrkaně|král. radu}} čili {{Prostrkaně|velkou radu}}, které byly svěřeny záležitosti správní, a na ''chambre aux plaitz'' pro konání spravedlnosti. Rozdělení toto nastalo již na poč. XIII. stol. za sv. Ludvíka. Soudní oddělení nazýváno bylo později {{Prostrkaně|parlamentem}}. Parlament skládal se s počátku ze tří komor, a sice: ''la grand’ chambre'', ''la chambre des requêtes'' a ''la ch. des enquêtes''. V pol. XV. stol. přibyla k tomu čtvrtá komora, zv. ''la Tournelle''. Nejhlavnější byla velká komora, která často sama nazývána byla parlamentem. Podle ordonnance z r. 1302 měl parlament pařížský ročně jen 2 zasedáni, později 4. Členy parlamentu jmenoval původně král; teprv od poč. XV. stol. (ordon. ze 7. ledna 1400) ustanovoval členy parlament sám u přítomnosti kancléře. Několik ordonnancí ze stol. XV. stanoví, že parlament má králi navrhnouti tři kandidáty, z nichž král jednoho si vyvolí. Od Františka I. stala se místa v parlamentu prodejnými.

Působnost pařížského parlamentu byla velice rozsáhlá. Hrál velikou roli nejen v záležitostech civilních a trestních, nýbrž i v životě sociálním a politickém. Činnost jeho se vztahovala na př. mezi jiným na řemesla a průmysl, na vyučování, na záležitosti náboženské atd., ba parlament měl velikou účasť i v zákonodárství. Jako český zemský soud vedl zemské desky, do nichž zapisoval mimo jiné též sněmovní usnesení, tak vkládal parlament do svých úředních knih král. ordonnance. Během času počal parlament dotčeného práva zápisu užívati tím způsobem, že pokládal se za oprávněna činiti proti zápisu námitky, popřípadě ordonnancí ani nezapsati. Králové brali sice právo toto v odpor, avšak přes to zachoval si parlament velikou váhu v politickém životě '''F.''' — Po způsobu parlamentu pařížského zřídili králové franc. během XV. a XVI. stol. parlamenty v jednotlivých provinciích. Půda byla příznivá zvláště tam, kde již ode dávna existovaly vyšší soudní tribunály, jako v Normandii ''échiquier'', v Champagni ''les grands jours''. Staré tyto soudy byly ponechány a proměněny v parlamenty. Postupně zřízeny byly tyto provinciální parlamenty: {{Prostrkaně|toulouský}} r. 1302 (pak zrušen a znova zřízen r. 1410), {{Prostrkaně|grenobleský}} r. 1453, {{Prostrkaně|bordeauxský}} r. 1460, {{Prostrkaně|burgundský}} r. 1476, {{Prostrkaně|rouenský}} r. 1499, {{Prostrkaně|provenceský}} r. 1501, {{Prostrkaně|trévouxský}} r. 1538 a {{Prostrkaně|rennský}} r. 1553.

Královské soudnictví vyvinovalo se na ujmu soudnictví lenních pánů již od XII. štol. Vedly k tomu t. zv. ''cas royaux'' (případy vyhrazené jen soudnictví královskému), dále {{Prostrkaně|appellační právo}} král., {{Prostrkaně|praevence}} (strana mohla se totiž obrátiti na úředníka král. a pominouti soud seniorský), pak {{Prostrkaně|královské měšťanství}} (právo býti souzenu jen před soudem král. udíleno bylo totiž i cizím osobám, které náležely vlastně před soud seniorský) a jiné prostředky. — {{Prostrkaně|Rada král.}}, {{Prostrkaně|velká rada}} čili {{Prostrkaně|úzká rada}}, {{Prostrkaně|soukromá rada}} (''grand conseil'', ''c. étroit'', ''c. privé'') měla od vzniku parlamentu jen činnost vládní a správní. Složení této rady a způsob jmenován! radů nebyl určitý. Příslušnost rady ztenčována byla různými novými tribunály, jako byly vedle parlamentu: {{Prostrkaně|účetní dvůr}}, {{Prostrkaně|komora pokladu}}, {{Prostrkaně|dvůr mincovní}} a {{Prostrkaně|dvůr daňový}} (srv. {{Prostrkaně|Finance}}). V radě král. byly připravovány obyčejné král. ordonnance, v král. radě činěna správní opatření, týkající se záležitostí král., zejména finančních. Rada král. řešila též konflikty mezi neodvislými jurisdikcemi a rušila nálezy parlamentu, jež byly nejasné, spočívaly na omylu nebo byly protizákonné. Král mohl také každou záležitost, která ještě u některého z jeho soudů nebo parlamentů nebyla vyřízena, potáhnouti před svůj soud. Ve století XV. odděleny byly v parlamentu soukromé věci královy od veřejných.

{{Prostrkaně|Doba monarchie absolutní}} trvala od XVI. do XVIII. stol. Počínajíc XVI. stoletím ustavila se '''F.''' takořka úplně. Královské území, které se za prvních Kapetovců obmezovalo jen na l’Ile de France a na Orléannais, zvětšovalo se znenáhla novými provinciemi, až mělo v XVI. stol. bezmála touž rozlohu jako za revoluce. Nejdůležitější bylo, že z '''F.''' vytlačena byla Anglie, která dříve tam měla rozsáhlé území. Moc král. stávala se od té doby čím dále neobmezenější a nedbala ani odporu parlamentu při mnohých příležitostech, ani se v pozdější době neopírala již o gener. stavy. Tradicí vyvinuly se tyto zásady, které tvořily čásť veřejného práva franc.: 1. Když některý princ vstoupil na franc. trůn, splývaly jeho statky soukromé se statky korunními. Žádným způsobem nemohl si vyhraditi vlastní své statky, jež stávaly se majetkem národním. 2. Statky, jež dávány byly jako apanáže synům královým, navracely se opět koruně, zemřel-li syn bez mužských dědiců. Na ujmu tohoto práva návratného nemohly ony statky býti zcizovány. 3. Statky král. byly nezcizitelné a nepromlčitelné, a jestliže z naléhavé příčiny zcizení někdy výjimečně se stalo, bylo pokládáno jen za pouhou zástavu, jež mohla býti vykoupena, aniž se mohla někdy činiti námitka promlčení. Později (od r. 1566, kdy vydána ordonnance de Moulins) činěn rozdíl mezi malým domaniem, které mohlo býti zcizeno, a velkým domaniem, jež bylo naprosto nezcizitelné. Dnes jest domanium státní zcizitelné a jen některé jeho části, určené pro všeobecné užívání státních občanů, nemohou býti předmětem individuálního přivlastnění.

V době absolutního království vyvinuly se též zvláštní poměry {{Prostrkaně|státní}} (neb lépe řečeno královské) {{Prostrkaně|služby}}. Úřednictvo, místo aby bylo za úřad svůj placeno, musilo samo státu platiti jistou sumu za udělení své hodnosti a z výtěžku úřadu se živilo. Na počátku byly služby veřejné odvolatelné a dočasné, od r. 1319 byly dávány v pacht, za Ludvíka XI. od r. 1467 udělovány byly na doživotí (úředníci stávali se totiž neodstranitelnými) a konečně za Ludvíka XII., Františka I. a Jindřicha IV. stávaly se úřady dědičnými a mohly od držitelů býti též prodávány. Úřední službou vyvinula se úřední aristokracie, jež osvobozena byla od placení daní. Generální stavové příčili se prodejnosti úřadů, avšak marně. Zmíniti se sluší zvláště o odporu stavů v Blois z r. 1576. Edikt z r. 1771 zrušil dědičnost úřadů, avšak pro odpor nebyl vykonáván; Ludvík XVI. jej r. 1777 obnovil. Revoluce učinila však konec prodejnosti úřadů.

Náležela-li {{Prostrkaně|moc zákonodárná}} již ve druhém období vlády feudální pouze králi, tím spíše bylo tak v době monarchie absolutní. Nicméně během XVI. stol. a pak ještě na poč. XVII. stol. (do r. 1614) králové občas svolali gener. stavy a brali ohled na jejich přání a stížnosti. Od té doby však vykonávali moc zákonodárnou úplně samostatně. Jako dříve byly projevem zákonodárné moci {{Prostrkaně|ordonnance}}.

{{Prostrkaně|Generální stavové}} skládali se jednak z osobně přítomných členů (šlechticů a prelátů), jednak ze zástupců (na př. klášterů a měst). Kláštery volily obyčejně člena svého řádu, ba i cizí osobu. V městech, která stála pod proboštem, jmenoval poslance městské probošt, ve městech ostatních městský sbor (''corps de ville''), totiž maire a konšelové. Konečně rozšířila se volba ve všech městech. Co se týče záležitostí, jež by náležely před gener. stavy, nebylo žádného určitého pravidla. Stavové hleděli si zabezpečiti sice jisté praerogativy, avšak králové, jsouce na to žárlivi, stavěli se proti tomu, aby si udrželi moc neobmezenou. Králové vůbec neradi svolávali gener. stavy a činili tak, jen když byli v úzkých. Od r. 1614—1789 nebyli stavové vůbec svoláváni. Příčina toho nespočívala jen v tom, že se králové obávali jejich moci, nýbrž i ve vnitřních poměrech, ve složení gener. stavů, v rivalitě jednotlivých stavů mezi sebou. — Vedle gener. stavů existují {{Prostrkaně|shromáždění notáblů}} (''les assemblées de notables''), jejichž členové bývali jmenováni králem z vynikajících osob šlechty, duchovenstva, ba i měšťanstva. Byli-li gener. stavové jen sborem poradným, byla jím tím spíše shromáždění notáblů. Král mohl dle své libosti přijmouti nebo zamítnouti jejich usnesení. — V jistém směru obmezován byl král i {{Prostrkaně|stavy provinciálními}}, jejichž hlavním úkolem bylo fixovati a repartovati daně a podnikati veřejné práce na účet provincie. Složeny byly rovněž jako stavy gener. ze 3 stavů. Měli také právo, obraceti se na krále s přáními a tužbami v záležitostech týkajících se provincií nebo ve všeobecných zájmech země. Provinciální stavové střední '''F.''' přestávali býti svoláváni počínajíc r. 1451. Když státní rada dle finančních poměrů země sama stanovila nutné sumy daní a posílala do každé provincie kommissaře, aby žádali na provinciálních stavech díl na ně připadající, bylo úkolem stavů provinciálních pouze odhlasovati daně, které byly žádány.

Jako parlament hrály dosti velikou politickou roli též ostatní suverénní dvory a tribunály, které soudily bez odvolání, jako {{Prostrkaně|komory účetní}}, {{Prostrkaně|daňové dvory}} a {{Prostrkaně|velká rada}}. Podobně jako parlament měly právo zapisovati ordonnance vztahující se do oboru jejich příslušnosti a činiti proti zapsání námitky. Práva posledního užívaly zvláště od doby Ludvíka XI. Právo to bráno od králů v odpor a všelijak obmezováno, na př. ordonnancí de Moulins a pak deklarací z r. 1673, která dovolovala odpor pouze po učiněném zápisu, a to ještě jen ve lhůtě osmidenní. — R. 1715 vráceno suverénním tribunálům právo činiti odpor ještě před zápisem. Právo toto zavdávalo vůbec velmi často podnět k rozporům mezi králem a parlamentem. Zápas mezi oběma mocmi byl zvláště prudký v posledních létech Ludvíka XV. Počátkem let sedmdesátých XVIII. stol. parlament docela suspendoval svá zasedání a nahrazen byl na čas parlamentem improvisovaným; nastoupením Ludvíka XVI. r. 1774 byl však znova zřízen. Svým odporem proti moci královské zjednával si parlament obecnou popularitu jako strážce politických svobod '''F.''' Když však za Ludvíka XVI. užíval svého odporu v duchu reakcionářském, stoje na straně tříd privilegovaných (běželo na př. o zrušení roboty, o udělení svobody protestantům atd.), pozbyl své populárnosti.

V oboru {{Prostrkaně|moci výkonné}} podporováni byli králové svými {{Prostrkaně|ministry}} a {{Prostrkaně|státní radou}}. V provinciích měli v XVI. stol. moc skoro neobmezenou {{Prostrkaně|guvernéři}}. Znenáhla se však moc jejich tenčila a přešla na {{Prostrkaně|intendanty}}. Jaké původně byly funkce ministrů, nesnadno jest určiti. Teprv od XVI. stol. jest činnost ministrů (státních sekretářů) dosti určena. — Předchůdce své měli státní sekretáři v bývalých král. písařích a notářích, kteří za Filipa Krásného dostali jméno ''clers du secré''. Později svěřeny jim záležitosti finanční a pak vůbec všechny státní záležitosti, tak že pak se nazývali ''secrétaires des finances et commandements du roi''. Jindřich II. řádem z r. 1547 stanovil 4 finanční sekretáře a přidělil jim jistý počet provincií a zemí. Poněvadž se tenkráte nečinil rozdíl mezi jednotlivými odvětvími veřejné správy, náležely sekretářům všechny záležitosti té které provincie. R. 1559 vyskytuje se poprvé název ''secrétaire d’état''. Od této doby byli připouštěni státní sekretáři do různých sekcí král. rady, měli však jen právo přítomnosti, nikoli právo účastniti se úvah. Velké důležitosti nabyli státní sekretáři za Ludvíka XIV. a stali se po něm pravými pány '''F.''' Byli za něho 4 státní sekretáři. Jeden z nich měl na starosti záležitosti vnější, druhý král. dvůr a záležitosti církevní, třetí námořnictví, námořský obchod a kolonie a čtvrtý soudnictví. Vedle státních sekretářů sluší jmenovati {{Prostrkaně|kancléře}}, zaměstnaného správou soudnictví a šéfa úřednictva, a {{Prostrkaně|generálního finančního kontrolora}}, který soustřeďoval všechny operace finanční a měl pod sebou obchod pozemní, vnitřní i zahraničný, a kommunikační prostředky. Za Ludvíka XV. stalo se v této organisaci jen nepatrné doplnění. — Vedle ministrů měli králové pomocníky ve členech {{Prostrkaně|královské rady}}, jež pak se stala {{Prostrkaně|státní radou}}. Poněvadž k této král. radě vznášeny byly také záležitosti u jiných soudů rozhodované, oddělil se od ní r. 1497 stálý tribunál, jemuž dáno jméno ''grand conseil''. Náležely před něj záležitosti odvolací od parlamentů franc. Vedle toho byl výsadním soudem pro některé osoby a záležitosti. Státní rada skládala se na základě řádu z r. 1630 z radů řádných, kteří zasedali celý rok, a z radů semestrových a kvatrimestrových, kteří zasedali střídavě po 6 nebo 4 měsíce. Dělila se na několik sekcí. (Srv. Conseil du roi.) Od r. 1661 bylo těchto sekcí šest. Po smrti Ludvíka XIV. reorganisovány byly jednotlivé sekce r. 1713 a zřízena {{Prostrkaně|rada svědomí}} (''conseil de conscience'') pro záležitosti církevní, {{Prostrkaně|rada vnějších záležitostí}} (''c. des affaires étrangères''), {{Prostrkaně|r. válečná}}, {{Prostrkaně|r. námořní}}, {{Prostrkaně|r. vnitřních záležitostí}} (''c. du dedans du royaume''), která odpovídala staré radě depeší, {{Prostrkaně|r. finanční}}, {{Prostrkaně|r. obchodní}} a {{Prostrkaně|r. stran}} (''des parties''). Na konci vlády Ludvíka XV. bylo rad jen pět.

{{Prostrkaně|Guvernéři}} zřízeni byli v provinciích ke konci XV. stol., když moc král. byla již dosti silná. V XVI. stol. činnost těchto guvernérů neboli {{Prostrkaně|generálních místodržícich}} král. byla blíže určena a obmezována na záležitosti vojenské. Za Františka I. čítalo se ve '''F'''-ii 12 gubernií (dle hlavních provincií), které náležely králi. Ordonnancí de Moulins z roku 1566 zapověděno guvernérům vvbírati poplatky a osobovati si moc soudní. Nicméně vykonávali guvernéři v území svém tak rozsáhlou moc, že Jindřich IV. byl nucen s nimi jednati a provincie z moci jejich takořka vykoupiti. Obmezena tedy za Ludvíka XIV. jejich moc a funkce jejich stanovena jen na 3 léta. Největší proměny došla moc guvernérů zřízením t. zv. {{Prostrkaně|intendantů}}. Titul guvernér stal se více jen čestným, a v XVIII. stol. rozšířen byl proto počet gubernií, tak že r. 1789 jich bylo 38. Intendanti byli nejhlavnější podporou moci královské v provinciích. Jimi se moc král. úplně utvrdila. Původ této instituce hledati sluší v oněch členech král. rady (''maîtres des requêtes''), kteří v XVI. stol. konali po provinciích inspekční objížďky (''chevauchées''). Mezi těmito členy král. rady neb vedle nich nalézali se úředníci, kteří mohli vykonávati soudnictví a jmenovati i propouštěti král. úředníky. Nazýváni byli ''intendants de la justice'', ''int. de la j. et police'' nebo ''int. de la j., p. et finances'', též ''commissaires départis dans les provinces pour l’exécution des ordres du roi''. Za Richelieua byla instituce intendantů značně upevněna, existovala však mnohem dříve. R. 1654 jmenováni byli intendanti do všech generálstev (srv. {{Prostrkaně|Finance}} franc.) a r. 1789 bylo jich ve '''F'''-ii 32. Moc jejich byla velmi rozsáhlá. Mohli intervenovati ve všech záležitostech správních oné provincie, jež jim byla svěřena. Záležitosti agrární, obchodní, kommunikační, hospodářské a vůbec všechno, co nyní náleží prefektům, spadalo tenkráte v obor příslušnosti intendantů. I moc soudní vykonávali. K rukám měli úředníky zv. ''subdélégués'', jež sami si volili.

{{Prostrkaně|Správa obcí}} neměla za staré vlády povahy jednotné. Řídila se místními tradicemi a výsadními listinami a dle toho, jak tyto byly rozdílné, byla i sama rozmanitá. Přece však pozoruje se v ní ten společný rys, že spočívala na zásadě kollegiálnosti. Nenáleželať správa městská jedné osobě, nýbrž sboru více osob, jež označovány různými názvy. — Před XVII. stol. možno rozeznávati 3 typy obecní organisace: {{Prostrkaně|syndikát}}, {{Prostrkaně|správu konšelskou}} a {{Prostrkaně|mairii}}. Syndikové byli obecní zřízenci, volení obecním shromážděním a usta- noveník tomu, aby vykonávali usnesení tohoto shromáždění. Před r. 1789 byl syndikát v platnosti v obcích venkovských (vesnických). — V městech rozeznávala se {{Prostrkaně|městská rada}} (''le conseil de ville'') a {{Prostrkaně|městský sbor}} (''le corps de ville''). Rada volena byla od obyvatelstva k usnášení se o obecních záležitostech a sbor městský (složený z konšelů) k provedení těchto usnesení. Konšelové měli kromě toho moc policejní a soudní, která syndikům nenáležela. V některých obcích stál v čele konšelů {{Prostrkaně|maire}} (''maïeur'', ''major''), který však neměl žádné převahy nad ostatními konšely. Ediktem z roku 1692 předepsána byla tato organisace pro celou '''F'''-ii. Způsob jmenování členů sboru městského i rady městské byl velmi rozdílný. Spočíval však vždycky v podstatě na volbě. Vzrůst centralisace a moci král. měl za následek, že samospráva obcí obmezována byla víc a víc, tak že místní svobody vzaly konečně za své. Již Ludvík XI. samosprávu značně obmezoval, Ludvík XIII. ordonnancemi z r. 1622 a 1633 podrobil pak obecní finance kontrole král. zřízenců. V politice obmezovací pokračováno ještě více za Ludvíka XIV. a roku 1683 stanoveno, že každá mimořádná daň obecní musí býti odhlasována obecním shromážděním a schválena králem po předběžné zprávě intendantově. Avšak nejen správa obecních záležitostí byla podrobena kontrole intendantů; vláda vykonávala čím dále tím větší vliv i na volbu obecních zřízenců. Zvláště od r. 1692 pletla se vláda velmi do obecní správy a prohlásila, aby zvětšila pramen svých příjmů, obecní úřady za prodejné. Princip prodejnosti nebyl však trvalým a v XVIII. stol. byl král. předpisy brzo rušen, brzo zase obnovován, dle toho, potřeboval-li král více či méně peněz. Obecní funkce byly tímto způsobem úplně diskreditovány, tak že nikdo nechtěl býti obecním úředníkem. Edikt z r. 1765 pokusil se zavésti do obecních institucí jakousi jednotu. Utvořil pro města 2 rady, jednu složenou ze 6 městských radů, druhou ze 14 notáblů, kteří by se radili s městskými rady a městskými sbory. Edikt vzbudil však odpor a byl r. 1771 odvolán. Jednota měla býti zavedena revolucí r. 1789.

Co se týče {{Prostrkaně|organisace soudnictví}}, sluší uvésti, že vedle dosavadních pravidelných soudů tří stolic (prévôtové, bailliové a sénéchalové, parlamenty) vznikly ještě jurisdikce mimořádné: ''maîtres des requêtes'', ''de l’hôtel'', ''maîtres des eaux et forêts'', ''les prévôts des maréchaux'', ''les grands-jours'' a j.). Charakteristickou známkou starého soudnictví (podobně jako všech úřadů) jest prodejnost, resp. zcizitelnost soudcovského úřadu. Nájemci hleděli pak najatých míst co nejvíce vykořistiti a obtěžovali strany svými požadavky. Opětovnými ordonnancemi byla sice prodejnost a dědičnost soudcovských úřadů zakazována, ale zákazy setkávaly se s malým výsledkem. Kdykoli králové potřebovali nové sumy peněz, tvořili nové úřady a prodávali je. — {{Prostrkaně|Soudy panské}} potrvaly sice až do r. 1789, avšak přišly o značnou část své působnosti. Strany mohly se odvolati z nálezu panských soudců k soudcům královským (k bailliům), kteří mimo to směli následkem práva praevence (jestliže se k nim strany dříve obrátily) podržeti onu záležitost, jež by jinak náležela před soud panský. — Také {{Prostrkaně|soudnictví církevní}}, které dosud trvalo, bylo velmi obmezováno soudnictvím král. (zejména následkem ordonnance villers-cotteretské z r. 1539). — {{Prostrkaně|Soudy municipální}} byly v XVI. stol. vůbec nahrazeny soudy král. a městské úřady podržely jen moc policejní. Vedle dosavadních soudních úředníků povstali znenáhla ještě jiní. Již v XV. stol. měli bailliové, kteří obyčejně náleželi ke stavu šlechtickému, k rukám zástupce zv. ''lieutenants''. Svazek, který byl mezi bailliem a jeho zástupcem, uvolňoval se čím dále více v neprospěch bailliů. Z bývalých příručích stali se praví soudcové. Fungovali po dvou: jeden byl pro záležitosti civilní, druhý pro trestní. Přední z nich, který měl záležitosti důležitější, nazýval se ''lieutenant général''. — K zamezení průtahů ve sporech, jenž nastati mohl tím, že strana měla právo dvakráte se odvolati ke stolicím vyšším, zaveden byl pro spory menší důležitosti r. 155t soud {{Prostrkaně|praesidiálů}}. V XVIII. stol. vážnost praesidiálů velice poklesla. Pařížským ediktem z r. 1563 zavedeny byly {{Prostrkaně|tribunály obchodní}}, jež soudily bez odvolání ve sporech nepřevyšujících 500 liber. Nad tu sumu připouštělo se odvolání k parlamentu. — Velké ordonnance XVI. stol. obsahují mnoho článkův, jež se týkají nešvarů v soudnictví. Jest z nich viděti, jaká nemravnost a zlořády panovaly v tehdejší soudní organisaci. Prodejnost úřadů, dary, jež brali soudcové místo služného, veliký počet soudů mimořádných, zbytečné appellace k velké radě a jiné nešvary illustrují předrevoluční soudnictví.

{{Prostrkaně|Revolucí}} učiněn byl sice konec klidnému vývoji franc. práva, avšak následky její byly blahodárné. Hlavní její příčinou byla nerovnost osob i statků před zákonem. Křiklavou nespravedlností bylo zejména nerovné ukládání finančních břemen jednotlivým třídám obyvatelstva. — Jinou příčinou revoluce byl úplný nedostatek politických svobod a kontroly. Moc královská byla neobmezená, úředníci královští vykonávali všechno. Královská rada, nehledíc na svolení národa, určovala každý rok tajným nálezem výši daně a rozdílela ji na provincie. Počet osob podrobených službě vojenské byl rovněž určován bez intervence země ústřední vládou (král. radou). Tohoto neustálého despotického ovládání nasytila se konečně '''F.''' a hlásila se energicky o svá práva. Instituce politické zůstaly od Richelieua beze změny a zákony civilní nepodrobeny od redakce coutumů žádné podstatné modifikaci. Tato konservativnost zákonodárství za poměrů docela nových, tato přežilost byla také příčinou, že došlo k revoluci. Za podstatné principy revoluce čili principy r. 1789 uvádí se občanská rovnost, svoboda svědomí, povolování daní od zástupců národa a j. Principy tyto uchovaly se podnes ve franc. právu, ačkoli politické konstituce padaly jedna po druhé, ba ještě více, principy dotčené staly se majetkem celé Evropy. — Jednotlivé konstituce probírati nebudeme. — Platilyť některé dobu velmi krátkou a některé ani docela nevešly v život. Uvedeme jen, že střídaly se za sebou v revoluci konstituce z r. 1789, 1791, 1793 (tato nevešla v život), z r. III. a VIII. Poslední modifikována byla usnesením senátu z 22. ventosu r. X. a plebiscitem ze 14. thermidoru r. X., kterým Napoleon prohlášen doživotním konsulem, a pak usnesením senátu z 28. floréalu r. XII. čili 18. kv. 1804, kterým udělena Napoleonovi hodnost císařská a zavedeno zřízení monarchické. Nové konstituce dány v l. 1814 Za Ludvíka XVIII., dále r. 1830, 1848, 1852, 1870 a l875. ''[[Autor:Karel Kadlec|dlc]]''

== Státní zřízení. ==
Státní zřízení nynější franc. republiky jest repraesentačně-demokratické a spočívá na konstituci z 28. února 1875, přijaté od národního shromáždění a doplněné zákony z r. 1875, 1879, 1881, 1884, 1885, 1887. O úřadech a státní moci jednají zákony z 28. února a 15. čce 1875 a ze 14. srp. 1884, o senátu zák. ze 24. února a 2. srp. 1875 a z 9. pros. 1874, o volbě poslanců zákony ze 30. list. a 24. pros. 1875, ze 28. čce 1881, ze 16. čna 1885 a z 15. ún. 1889. Podle zákona ze 22. čna 1886 jest území '''F.''' uzavřeno hlavám rodin, které dříve ve '''F'''-ii panovaly, i jejich přímým potomkům, a členové panovavších dříve rodin nesmějí vstupovati ani do armády ani do námořnictva ani zastávati veřejné úřady nebo vykonávati mandát poslanecký. Republikou jest '''F.''' od 4. září 1870. V čele vlády stojí president, volený od národního shromáždění (obou sněmoven) na dobu sedmi let. V mezích ústavy náleží mu moc výkonná. K ruce má radu ministerskou, kteréž předsedá. Moc zákonodárná a povolování rozpočtu spočívá v rukou obou sněmoven, totiž {{Prostrkaně|senátu}} ({{Prostrkaně|první komory}}) a {{Prostrkaně|sněmovny poslanců}}. {{Prostrkaně|Senát}} skládá se ze 300 členů, volených na 9 let zvláštními volebními kommissemi departementů a kolonií. Volební sbory skládají se v každém departementu z poslanců, generálních a arrondissementních rad a z delegátů rad obecních. Počet delegátů záleží tu na počtu obyvatelstva zastoupeného. Volba děje se ve hlavním městě departementu absolutní většinou hlasů. Z uvedeného počtu 300 senátorů bylo původně 75 senátorů od Národního shromáždění a ostatních členů senátu zvoleno na doživotí. Počet těchto nesesaditelných členů senátu doplňován jest od r. 1884 po jejich úmrtí týmž způsobem, jako ostatních. R. 1891 bylo z uvedených 75 senátorů na živu ještě 44. Každá tři léta odstupuje jedna třetina všech senátorů (100) a senát doplňuje se členy novými. — {{Prostrkaně|Sněmovna poslanců}} skládá se z 584 členů (z nichž 6 jest z Alžíru a 10 z kolonií), kteří voleni jsou přímými volbami na základě všeobecného volebního práva na 4 léta. Právo volební podmíněno jest požíváním občanských i politických práv a kromě toho jistým věkem: pro aktivní právo volební vyžaduje se věk 21 léta, pro passivní právo volební věk 25 let. Census, kterým by právo volební bylo obmezeno, zaveden není. Při volbách do sněmovny poslanců tvoří každý departement zvláštní volební sbor. Dle počtu obyvatelstva zastoupeného volí se pak větší nebo menší počet poslanců (vždy jeden poslanec na 70.000 ob.). Zastávání jistých úřadů vylučuje od volitelnosti. Vyjmuty jsou však (a nevadí tedy postavení poslance) úřady ministrů, státních podsekretářů, vyslanců, seinského a policejního prefekta, vyšších duchovních, veřejných professorů a osob, jimž svěřena byla na čas nějaká misse. Nicméně musí každý poslanec, který pro nějaký z vyjmenovaných úřadů byl ustanoven (kromě ministrů a státních podsekretářů), podrobiti se nové volbě. Rovněž tak nedají se srovnati s postavením senátora funkce státního rady a úředníka ve státní radě zv. ''maître des requêtes'', dále úřad prefekta a podprefekta (vyjmouc opět seinského a policejního prefekta), úřad člena appellačních soudů a tribunálů 1. stolice (vyjmouc generálního prokuratora u pařížského appellačního soudu), gener. pokladníka, finančního výběrčího a úřad kteréhokoli ministerského úředníka. Vojenské osoby, stojící v aktivní službě, nemají ani co se týče sněmovny poslanců, ani co se týče senátu, volebního práva aktivního ani passivního). — V dorozumění se senátem může president sněmovnu poslanců před časem rozpustiti, musí však volební sbory ve třech měsících k novým volbám svolati. Senát soudí též jakožto státní soudní dvůr presidenta republiky a ministry, jakož i osoby, které se dopustily útoku na veřejnou bezpečnost. Obě sněmovny scházejí se, nesvolá-li je president dříve, každý rok druhý úterek v lednu a musejí aspoň pět měsíců zasedati. Schůze jejich jsou veřejné. Obě sněmovny volí si na čas zasedání předsedu. Schůze své zahajují a uzavírají ve stejný čas. President prohlašuje konec zasedání a má právo svolati sněmovny v době mimořádné. Učiniti tak musí, když aspoň polovice členů každé sněmovny činí návrh v uvedeném směru. President může také jednání sněmovny odročiti, avšak ne déle než na měsíc a ne častěji než dvakráte v témž zasedání. Každý poslanec i každý senátor má právo iniciativy. Aby došlo k zákonu, jest třeba svolení obou sněmoven: zákony finanční musí však dříve předloženy býti sněmovně poslanecké a od ní býti přijaty. Sněmovny mají též právo v oddělených shromážděních prohlásiti, že pokládají za potřebno, aby se revidovala ústava. Stalo-li se o tom v každé sněmovně speciální usnesení, sestupují se obě sněmovny k provedení oné revise. Dotyčná usnesení musejí býti učiněna absolutní většinou všech členů, z nichž národní shromáždění se skládá. — Presidentu náleží rovněž zákonná iniciativa; on prohlašuje také zákony, bdí nad jejich prováděním a má právo udělovati milost. Amnestie mohou však jen zákonem býti udělovány. President ověřuje také vyslance cizích států, disponuje o branné moci, obsazuje civilní i vojenská místa, vyjednává s cizími státy a provádí státní smlouvy. Válku může však prohlásiti jen po svolení obou sněmoven. Smlouvy o mír, smlouvy obchodní a takové, které se týkají státních financí, jakož i stavu osob a vlastnického práva Francouzů v cizině, nabývají platnosti teprve tenkráte, když je obě sněmovny byly přijaly. Každý akt presidentův musí býti spolupodepsán od jednoho ministra. Ministři jsou zodpovědni solidárně oběma sněmovnám za obecnou politiku vlády a kromě toho každý speciálně za osobní svá jednání. President odpovídá republice jen z velezrády, při čemž sněmovně poslanců náleží právo obžalovací a senátu vynesení nálezu. Uprázdni-li se úřad presidenta úmrtím nebo z jiné příčiny, jmenují spojené sněmovny ihned nástupce. Než nový president jest zvolen, náleží moc výkonná radě ministerské. — Správa '''F.''' založena jest na systému centralisačním. V nejvyšší instanci vykonává ji deset ministerstev, v jejichž čele stojí ministři (státní sekretáři). Tito tvoří vespolek ministerskou radu pod předsednictvím presidenta republiky. {{Prostrkaně|Ministerstva}} jsou tato: 1. Ministerstvo spravedlnosti (''ministère de la justice''), jehož chef má titul »strážce pečeti« (''garde des sceaux''), 2. m. vnitra (''m. de l’intérieur''), 3 . m. záležitostí zahraničných (''m. des affaires étrangères''), v jehož obor spadají též záležitosti zemí podřízených franc. protektorátu, 4. m. financí (''m. des finances''), 5. m. války (''m. de la guerre''), 6. min. námořnictví (''m. de la marine''), 7. m. veřejného vyučování, umění a kultu (''de l’instruction publique, des beaux-arts et des cultes''), 8. min. orby (''m. de l’agriculture''), 9. m. obchodu, průmyslu a osad (''m. du commerce, de l’industrie et des colonies''), 10. m. prací veřejných (''m. des travaux publics''), jež spravuje veřejné práce, týkající se spojovacích prostředků. Samostatné postavení zaujímá {{Prostrkaně|účetní dvůr}} (''cour des comptes''). Pod předsednictvím ministra spravedlnosti stojí {{Prostrkaně|státní rada}} (''conseil d’état'' viz t.).

Za účely správními rozdělena jest '''F.''' (1891) na 86 departementů (v. t.) a území Belfortské, na 362 arrondissementy (území Belfortské počítajíc za arrond ), na 2881 kantonů a 36.144 obcí (kommun). Památka na staré rozdělení '''F.''' vyhlazena byla úplné. Staré království rozděleno bylo r. 1614 v posledním shromáždění gener. stavů na 12 gouvernementů. Před revolucí bylo těchto správních obvodů již 33. Historicky skládala se '''F.''' z 51 krajů (provincií). Staré rozdělení země zrušeno bylo od Národního shromáždění na podzim r. 1790 a zavedeny 83 departementy. Každý departement rozdělen byl opět na několik arrondissementů (v. t.) a tyto na kantony. Při vyměřování hranic depart. hleděno bylo hlavně k tomu, aby historické tradice byly potlačeny. Nové správní obvody neměly míti nic společného s dřívějším rozdělením na gouvernementy a provincie a měly nanejvýše vyhovovati jen účelům praktickým, ze kteréhož důvodu přihlíženo ku hranicím, daným samou přírodou (řekám, horám). Krajiny, historicky jeden celek tvořící, roztrženy od sebe a naproti tomu spojovány v jeden celek části tradicemi naprosto odrůzněné. Nové rozdělení uchovalo se až na naše dny. Každý departement spravován jest od prefekta, arrondissement od podprefekta, obec od maira. {{Prostrkaně|Prefekt}} (''préfet'') jest představitelem výkonné moci a zástupce zájmů departementu. Jmenován bývá presidentem republiky k návrhu ministra vnitra. V úřední činnosti podporuje ho samosprávný sbor představitelů speciálních zájmů departementu čili t. zv. {{Prostrkaně|generální rada}} (''conseil général'') a kromě toho {{Prostrkaně|prefekturní rada}} (''conseil de préfecture''). V arrondissementech vede správu {{Prostrkaně|podprefekt}} (''souspréfet''), jemuž k ruce jest {{Prostrkaně|rada arrondissementu}} (''conseil d’arrondissement''). Pouze v arrondissementech, v nichž leží hlavní město depart., vykonává správu prefekt. Rovněž podprefekta jmenuje president republiky. — Kantony, na něž se dělí arrondissement, nemají administrativního významu. Jsou jen okrsky soudců míru a slouží za podklad pro volby a odvod branců.

{{Prostrkaně|Obecní zřízení}} spočívá na zák. ze dne 18. bř. 1837, 24. čce 1867, 4. dubna 1873, 20. led. 1874, 12. srp. 1876, 28. bř. 1882 a 5. dub. 1884. V čele obce stojí starosta (''maire''), který spojuje v sobě dvě funkce, jednu jako státní úředník, druhou jako zástupce samosprávy obecní. Maire volen jest se svými příručími (''adjoints''), jichž bývá ve větších obcích více, na tři léta od rady municipální. Musí míti aspoň 25 let. Úřad vykonává bezplatně. Ve hl. městech departementů, arrondissementů a kantonů jmenuje mairy a jejich příručí z počtu členů municipální rady zvláštním dekretem president republiky. V Paříži a Lyoně, kde jest 20, pokud se týče 6 mairií, zastává prefekt departementu úřad centrálního maira. Jako zástupce vlády plní maire vládní nařízení, bdí nad prováděním zákonů a vykonává obecnou a místní policii (vyjímajíc prefekturní města s obyvatelstvem nad 40.000 lidí). Rozhodnutí jeho musejí býti potvrzena částečně od prefekta nebo podprefekta. Trestních nálezů nesmí vynášeti. Jakožto zástupce obce vede maire její správu, předsedá v municipální radě, zastupuje obec před úřady. Jakožto státní úředník vede civilní rejstřík a vykonává civilní sňatky, arci pod dozorem státního prokurátora. Zástupcem jeho jest příručí. {{Prostrkaně|Obecní}} čili {{Prostrkaně|municipální rada}} (''conseil municipal'') skládá se dle velikosti obce z 10 až 36 (v Paříži z 80) členů.

{{Prostrkaně|Policie výkonná}} skládá se částečně z obecních policejních orgánů, částečně z orgánů státních. Obecní policejní personál vydržován jest obcemi. V městech, majících více než 40.000 obyv., závisí organisace policejního sboru na dekretu presidenta republiky, o němž se dříve jedná ve státní radě. Dosazování policejního personálu závisí na mairovi a na potvrzení prefekta nebo podprefekta (Zák. z 5. dubna 1884). Státní policii vykonává žandarmerie organisovaná vojensky. Zřízení sboru žandarmův založeno jest na dekretech z 1. března r. 1854 a 24. dub. 1858. Žandarmové vykonávají policii soudní i správní. V prvé příčině podřízeni jsou ministru spravedlnosti, ve druhé ministru vnitra, a co se týče discipliny a vydržování, ministru války.

Základ veškerého veřejného a soukromého práva ve '''F'''-ii tvoří 5 zákonníků (kodexů): ''Code civil des Français'' (z r. 1804, později ''Code Napoléon'' zvaný), ''Code de procédure civile'' (1807), ''Code de commerce'' (1808), ''Code d’instruction criminelle'' a ''Code pénal'' (z r. 1811), k nimž se řadí arci jiné důležité zákony. Soudní zřízení spočívá na organisačním zákoně ze 24. srpna 1790, který zákony ze 17. bř. 1800, 20. dub. 1810, 11. dub. 1838, 3. kv. 1840 a j. byl doplněn. Soudnictví zahrnuje jurisdikci civilní a obchodní, trestní a administrativní. Civilní soudnictví vykonává v každém kantoně soudce míru (''juge de paix''). O žádné žalobě nesmí se soudně jednati, dokud nebyla předložena tomuto soudci k docílení smíru (''conciliation''). V tomto směru působí soudce míru k tomu, aby soudní agenda pokud možno se umenšovala. Vedle toho vynáší soudce míru nálezy v jistých naléhavých záležitostech, v občanských sporech až do obnosu 100 franků bez appellace z jeho nálezu a až do 200 franků s právem appellace. Odvolání jde k soudům arrondissementů (''tribunal civil'' nebo ''tribunal de première instance''), které v první a poslední stolici rozhodují mobilární žaloby až do 1500 a immobilární žaloby až do 60 fr. roční renty. V jiných sporných věcech, pro něž tribunál arrondissementu rovněž jest první stolicí, jde odvolání k soudům appellačním (''cour d’appel''), kterých jest 26 v departementech (a sice v Doui, Amiensu, Paříži, Rouenu, Caenu, Rennes, Angersu, Nancy, Dijoně, Besançoně, Lyoně, Chambéry, Grenoblu, Aix, Nîmes, Montpellieru, Bastii, Toulousu, Agenu, Pau, Bordeaux, Poitiersu, Limoges, Riomě, Bourges, Orléansu), i v Alžírsku a 6 v koloniích. Pro obchodní věci zřízeny jsou v první instanci zvláštní soudy obchodní (''tribunaux de commerce''), od nichž jde odvolání k soudům appellačním, celkem jest jich 227, incl. 4 v Alžírsku. Spory z pracovních poměrů mezi pány a dělníky vyřizují zvláštní živnostenské soudy, zv. ''conseils de prud’hommes''.

Co se týče {{Prostrkaně|soudnictví trestního}}, náležejí prosté přestupky před soudce míru, který jakožto soudce policejní nalézá nejvýše na 5 dní vězení a na 15 fr. peněžné pokuty. Odvolání připouští se jen při trestu 5 fr. Appellace jde v tom případě k soudu arrondissementu, který jakožto ''tribunal correctionel'' soudí všechny těžší přečiny (''délits''). Odvoláni z jeho nálezu jde k trestní komoře appellačního soudu, jehož obžalovací komora (''chambre de mise en accusation'') o tom rozhoduje, zda zločin (''crime'') má se odkázati před soud porotní (''cour d’assises''). Porotcům předsedá člen appellačního soudu, kterému jsou dva soudci přidáni jako přísedící; o otázce viny rozhoduje 12 porotců. Vysoký soudní dvůr (''haute cour de justice''), jehož porotci vzati jsou ze členů generálních rad a soudců od kassačního dvora, soudí velezrádu a zločiny ministrů, senátorů a státních radů. Konečně jest kassační dvůr, ''cour de cassation'', který není vyšší instancí, nýbrž má za úkol bdíti nad právní jednotou v soudnictví a chrániti ji proti místním zvyklostem a výkladům. Vedle toho rozhoduje o zmatečných stížnostech a činí nálezy o tom, byly-li porušeny podstatné formálnosti soudního řízení, nebo bylo-li nesprávně užito zákonů, resp. byly-li špatně výkládány a neměla-li by se věc k opětnému rozsouzení odkázati před jiný soud. Soudcové tribunálů prvých stolic (arrondissementních), appellačních dvorů a kassačního dvora jsou nesesaditelni. U všech soudních dvorů nalézá se státní zástupitelství (''ministère public''), které jest činno nejen jako obžalobce, nýbrž má též vrchní dozor nad jistým počtem úředních orgánů (notárů, huissierů, greffierů). Mimo to působí též ve značné míře při dobrovolném (nesporném) soudnictví (při poručenstvíj atd.) a při civilní jurisdikci (na př. v záležitostech manželského rozvodu). U kassačního dvora úřaduje {{Prostrkaně|generální prokurator}} (''procureur générale'') se sedmi {{Prostrkaně|generálními advokáty}} (''avocats généraux''), u každého appellačního dvora generální prokurátor se 2 generálními advokáty a několika substituty, u každého tribunálu I. stolice vrchní prokurator (''procureur de la République'') s několika substituty, kdežto při policejních soudech hájí veřejné zájmy policejní kommissař. — Jurisdikci správní vy- konávají: {{Prostrkaně|prefekturní rady}} (1 v depart.), rady přehlídky vojska (''conseils de revision de l’armée''), rady universitní (''conseils universitaires''), účetní dvůr (''cour des comptes'') a státní rada (''conseil d’état''). ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]''

{{Prostrkaně|Znak}}. Republika franc. nemá dnes vlastně řádného znaku; místo něho užívá se allegorické postavy (vyobr. č. 1470.) a písmen R. F. (''République française''). Znak starší linie bourbonské skládal se ze dvou do sebe zasahajících štítů, z nichž pravý měl 3 zlaté lilie v modrém poli za '''F'''-ii, levý navarrský v červeném poli kříž utvořený ze zlatého řetězu, se čtyřhranným safírem uprostřed. Příkrov štítu od andělů neseného měl zlaté lilie v modrém poli, nad tím korunu královskou a za ní oriflammu (viz doleji) s nápisem ''Mont-joye St. Denis''. Později se znak tento zjednodušil (vyobr. č. 1471.). Za revoluce r. 1789 znak tento musil ustoupiti t. zv. jakobínske čepici (vyobr. č. 1472.), již Napoleon I. nahradil zlatým orlem na blesku spočívajícím (vyobr. č. 1473.). Po pádu Napoleonově vrátily se s Bourbony i jejich lilie, dynastie červencová přijala však opět gallského kohouta. Napoleon III. sáhl zase ke znaku svého velikého předka. — {{Prostrkaně|Válečným praporem}} '''F.''' byla v nejstarších dobách čepice sv. Martina. Za Ludvíka VI. zavedena oriflamma, červený hedvábný prapor s 5 cípy, jenž visel z příčného břevna, upevněného na žerdi pobité pozlacenou mědí. Dle jedněch ztracen byl proslulý tento prapor před Damiettou r. 1250, dle jiných užito ho naposledy r. 1415 v nešťastné bitvě u Azincourtu. Již za Karla VI. byla korouhev královská barvy modré s bílým křížem uprostřed. Bílé korouhve se zlatými liliemi užil poprvé Filip August, od Karla IX. zavedena definitivně. — Nynější {{Prostrkaně|národní barvy}} '''F.''' (''tricolore'') zavedeny byly prvou revolucí. Jsou to barvy modrá, bílá a červená, na {{Prostrkaně|válečné}} i {{Prostrkaně|obchodní vlajce}} v kolmých pruzích, modrá barva při žerdi. — Dnešní republika uděluje jen řád {{Prostrkaně|čestné legie}}, založený Napoleonem I., k čemuž přistupují ještě válečné medaille a řád pro polní hospodářství, zřízený r. 1883. Starší řády francouzské byly zrušeny r. 1831. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Finance. ==
Finance francouzské mají podobnou tvářnost jako v jiných státech. Za králů franckých byla základem důchodů panovníkových válečná kořist a pokuty, vybírané od poddaných. Byly to prameny příjmů původu germanského, k nimž přistupovaly finanční zdroje původu římského (''mansiones'', ''paratae'', ''telonea'', ''foratica'' aj.), známé též v říši Římsko-německé a spočívající jednak v různých dávkách, jednak v osobních povinnostech, jež museli poddaní vykonávati. Vedle toho stali se králové frančtí vlastníky rozsáhlých hvozdů a lesů, pastvisek a nevzdělaných zemí, z nichž brali rovněž veliké užitky. Z panství římského uchovala se v části Gallie ještě daň pozemková a daň osobní, z nichž prvá za doby, posledních Meroveovců vyšla již z užívání, kdežto daň osobní ještě za Meroveovců byla vybírána a od obyvatelstva těžce nesena. Za Kapetovců změnily se poměry nastoupením systému lenního. Král požíval různých důchodů jen jako senior ve svém území, nevybíral však daní jako představitel státu. Táž práva jako králi náležela ve vlastním území i ostatním lenním pánům. K moderní soustavě finanční došlo se teprve znenáhla. Bránily tomu poměry feudální. Poprvé žádána všeobecná daň králem Filipem Krásným r. 1294 k účelům válečným. Byla to daň jednoho penízu (denáru) z libry při prodeji veškerého zboží. Vzbudila však tolik nespokojenosti, že se musilo od ní upustiti. Král nahradil ji r. 1295 daní 1 % z ceny statků. R. 1302 a 1303 žádána nová daň pro válku flanderskou a pak ještě vícekráte ve XIV. stol. Jako v jiných státech, žádali králové franc. daň na stavech, kteří ji buď povolovali neb nepovolovali. Karel VII. odňal r. 1439 pánům (seniorům) právo vybírali daně a poplatky na svůj účet a učinil daň královskou trvalou. Od té doby vyvíjely se franc. finance způsobem stále rozmanitějším a tížily obyvatelstvo víc a více. Veliký nedostatek spočíval hlavně v nerovnosti břemene poplatního a ve výsadách, jež osvobozovaly od placení většiny daní právě nejbohatší třídy národa, šlechtu a duchovenstvo. Nedostatečné daňové ústrojí starší vlády bylo také jednou z příčin revoluce r. 1789.

Zdrojem franc. financí od Karla VII. až do revoluce byly daně a povinnosti přímé, daně nepřímé a různé poplatky a konečně i státní zápůjčky. Ku přímým daním a povinnostem počítati sluší daně zvané ''tailles'', ''vingtièmes'', ''capitation'' a ''corvées''. Daň ''taille'' stala se trvalou od Karla VII. a byla dvojí: osobní a věcná. Daň osobní (''taille personnelle'') měla povahu všeobecné daně z důchodů, neopírala se však o pevný, spolehlivý základ, nýbrž vyměřována byla dle předpokládaných důchodů každého okrsku a každého jednotlivce. Vybírala se jen v některých zemích, kdežto v jiných předpisována ''taille réelle'', jež měla povahu daně pozemkové (''impôt foncier''). — Za Jindřicha II. r. 1549 zavedena k účelům válečným dodatečná daň zv. ''taillon'', která měla trvati sice jen nějaký čas, avšak stala se brzo trvalou. ''Vingtièmes'' (dvacetiny) datují se z posl. let Ludvíka XIV. Byla to daň důchodová, kterou platila jen šlechta; duchovenstvo bylo vyjmuto. ''Capitation'' zavedena byla r. 1692. Všichni poplatníci rozděleni byli na 22 třídy, z nichž první platila 2000 liber a poslední 20 sous. Daň tato měla býti placena ode všech poddaných, duchovenstvo však se z ní za jistý dar vykoupilo. Podobné výkupné složily i některé země. ''Corvées'' byly zemské roboty a spočívaly v osobních službách ke stavbě a opravě silnic a p. Dělily se na osobní a věcné. S počátku byla robota jen panská, proměnila se však později za Ludvíka XIV. v robotu zeměpanskou. V XVIII. stol. rozšiřována robota na všechny možné veřejné práce. Někdy dávána byla sice sedlákům za konání roboty náhrada, avšak dosahovala jen asi pětiny hodnoty.

K nepřímým daním a poplatkům patří: ''aides'' (pomoci — i v Čechách se takto nazývaly daně mimořádné), ''gabelles'', ''traites et douanes'' (cla a mýta), ''insinuation'' a ''droit de controlle'' (poplatek zápisný). ''Aides'' byly původu feudálního. Král jako feudální suverén mohl žádati na svých vasallech v rozličných případech peněžný příspěvek, pomoc. S počátku vybírány pomoci jen občas, trvalými staly se od Karla VI. Byly velmi rozmanity a vztahovaly se na nejrůznější předměty. Dávány byly do pachtu pachtýřům (''partisans'' nebo ''traitants''), kterým připadal přebytek výnosu. ''Gabella'' byla daň velice nenáviděná. Slovem tim označovány různé poplatky, zejména poplatek ze soli. ''Traites'' a ''douanes'' vybírány byly ze zboží, jež se buď dováželo nebo vyváželo z království a provincií. Celní čáry zřízeny byly i uvnitř království mezi jednotlivými provinciemi, což bylo příčinou veliké nespokojenosti a vadilo vývoji obchodu. Colbert v XVII. stol. zrušil celní čáry aspoň mezi 12 provinciemi, nalézajícími se téměř veskrze kolem L’Ile de France. — Poplatky zápisné objevují se pod vlivem renaissance říms. práva na jihu '''F.''' již ve stol. XII., na severu však teprve ve století XVI., a sice pod jménem ''insinuation'' a ''contrôle''. Ediktem Františka I. z r. 1539 předepsán byl zápis u prévôta, bailliho a sénéchala jako podmínka platnosti aktů darovacích a substitučních. ''Droit de contrôle'' zavedeno Jindřichem III. r. 1581. Vybíráno bylo za stručný zápis právních aktů finančních a soudních do zvláštních rejstříků. Ediktem z r. 1693 organisováno bylo znova pro notářské akty a pak ještě několikráte. Záhy vyskytují se též státní zápůjčky, o nichž řeč níže.

S vývojem královských financí nastávala potřeba řádného úředního apparátu, který by je spravoval. Tento finanční apparát nelišil se příliš od ústrojí soudního a správního. Prévôtové, bailliové a sénéchalové byli zároveň soudci i úředníky správními a zejména finančními. Účty předkládali král. dvoru, který je zkoumal. Když byl zřízen parlament, zdá se, že oni členové král. dvora, kteří zkoumali účty, tvořili oddělení parlamentu zv. ''camera compotorum'' (účetní komora, ''chambre des comptes'') a že splynuli se členy parlamentu. Úřadem úplně samostatným a na parlamentě nezávislým stala se účetní komora r. 1319. Parlament pokoušel se sice několikráte, aby se stal odvolací stolicí naproti účetní komoře, avšak marně. Královskými ordonnancemi, zejména z r. 1407 a 1459, uznána samostatnost účetní komory. Účetní komora měla na počátku 7 mistrů (''maîtres''), z nichž 4 byli duchovní, 3 světští a několik písařů, z nichž 2 přijímali účty, i zapisoval a ostatní je opravovali. Účetní komora přijímala přísahu bailliů a sénéchalů jakožto král. fiskálů, zkoumala účty všech finančních zřízenců, zapisovala finanční nařízení a edikty a měla podobně jako parlament právo činiti proti jejich zápisu námitky. Vedle toho měla ještě některé jiné funkce. Po čase ztratila účetní komora jistou část ze své příslušnosti, která pak přešla na zvláštní tribunály, známé pod jménem ''chambre du trésor'' (komora pokladu) a ''cour des aides'' (dvůr daní). R. 1357 povstal zvláštní nový tribunal zv. ''cour des monnaies'', před nějž náležely všechny sporné věci, týkající se vyrábění mincí. Tyto novoty v organisaci finančních úřadův udály se všecky ve stol. XIV. Za Františka I. byla finanční správa změněna. R. 1523 zřízen ústřední poklad zv. ''épargne'', svěřený úředníku nazv. ''trésorier de l’épargne''. František I. organisoval také nové obvody finanční, z nichž v každém ustanovil všeobecného výběrčího (''receveur général''), od čehož ony obvody nazvány generálstvím (''généralité''). V XVII. stol. byla '''F.''' rozdělena na 23 generálství, která se opět dělila na 231 elekcí (''élections''; jméno vzato odtud, že finanční zřízenci v těchto menších finančních obvodech od místních stavů bývali voleni, pročež nazývánj&lt;ref&gt;překlep v tisku, správně: nazýváni &lt;/ref&gt; ''élus'') a na 31.592 fary. Generálství rovnalo se průměrně třem nynějším depart., elekce bezmála arrondissementu a venkovská fara dnešní obci. V každém generálství zřízen byl finanční úřad zv. ''bureau des finances'', skládající se asi z 50 král. úředníků. Elekci tvořilo asi 30 úředníků, kteří právě tak jako úředníci úřadu finančního byli zároveň úředníky správními i soudci. Rozvrhovali daň mezi fary a vyřizovali reklamace, které stran rozvrhu jich došly. Vzrůst počtu výběrčích daně měl vzápětí, že povstalo více účetních komor, které se nalézaly často v sídlech parlamentů. Rovněž tak na konci stol. XV. a na poč. stol. XVI. rozmnožil se počet dvorů daňových (''cours des aides'') tam, kde byly účetní komory. Za příčinou dozoru nad finanč. orgány královskými i samosprávnými vysílány bývaly do provincií zvláštní osoby ze státní rady. Byli to s počátku kommissaři (''commissaires départis''), kteří jen občas konali objíždky, od dob Richelieuových pak {{Prostrkaně|intendanti}}. (Viz shora.) Co se týče ostatních finančních institucí, srv. shora vývoj veřejného práva francouzského.

Za revoluce staly se veliké změny jak v úředním ústrojí tak, a to ještě více, v soustavě daňové. Konstituční shromáždění zrušilo všechny staré daně a zavedlo s počátku jen daň z nemovitostí (''impôt foncier'', daň pozemkovou a domovní), později však doplnilo ji daní živnostenskou (''impôt des patentes'') a daní důchodovou z movitostí (''contribution mobilière''). Všechny nepřímé daně a poplatky byly zrušeny a zachována jen cla, poplatek zápisný a kolkový. Zákony, ustanovující uvedené daně a poplatky, jsou veskrze z l. 1790 a 1791 a mnohé z nich jsou základem podnes platného finančního práva. Konstituční shromáždění získalo také značný počet státních domanií, která během času se dostala do různých rukou. Rozmnoživši státní domania skonfiskováním statků duchovenských, mohlo národní shromáždění přikročiti k umořování státního dluhu, který již tehda byl velmi vysoký. Prvý stálý dluh státní datuje se ve '''F.''' již od Františka I. (tedy od poč. XVI. stol.) a roste čím dál více za jeho nástupců. Jen Jindřich IV. uplatil velkou jeho čásť. Na konci vlády Ludvíka XIII. dosahoval stálý státní dluh již výše 436 mill. liber. Při smrti Ludvíka XIV. (1. září 1715) činily úroky 62 mill. a odpovídaly tak dluhu 1200 mill. Za Ludvíka XV. se na počátku hospodařilo, avšak za války sedmileté a za finanční správy abbéa Terraye naděláno opět velké množství dluhů. R. 1760 činily výdeje, spojené s umořováním státního dluhu a placením úroků, již více než jednu třetinu státních příjmů (100 mill. liber). Ludvík XVI., při jehož nastoupení na trůn r. 1774 dosahoval státní dluh výše 119 mill., odevzdal řízení financí Turgotovi, který nechtěje rozmnožovati ani dluhy ani daně, strojil se rozhárané státní finance uspořádati. Byv však intrikami velmožů ode dvora odstraněn, vystřídán byl Neckerem, který jeho schopností neměl. Za Ludvíka XVI. vešlo v obyčej vydávati na státní statky assignáty, a sice způsobem nezřízeným. R. 1792 bylo jich v oběhu 1564 mill. a r. 1796 docela 45 milliard liber. Tím arci státní dluh neobyčejně vzrostl. Revolucí změnil se jeho stav. Zákonem ze dne 24. srpna r. 1793 zavedena velká kniha sjednoceného státního dluhu a položen tak základ t. zv. dluhu konsolidovaného. Veliká kniha jest jediným a základním titulem všech věřitelů republiky. Pro každého státního věřitele otevřen jest tam zvláštní účet. Úhrnem činil státní dluh r. 1793 127,803.000 fr. Zákonem ze dne 28. srpna r. 1797 stanoveno, že z veřejného dluhu jen ⅓, a sice pode jménem ''tiers consolidé'', do velké knihy veřejných dluhů se má zapsati. Tato suma páčila se tenkráte na 40,216.000 fr. (s dluhy zemí s '''F'''-ií spojených 46 mill.). Dluh státní zvyšoval se obyčejně vždycky při nastoupení nové vlády a následkem událostí válečných. Za Napoleona stoupl o 558 mill. fr., za restaurace o 3154 mill. a za vlády červencové o 1516 mill. R. 1851 zmenšil se sice o 425 mill., avšak vzrostl zase za Napoleona III. o 6938 mill. a konečně následkem války prusko-franc. o 12.703 mill., tak že se páčí nyní na 30 milliard fr. a připočtou-li se k tomu ještě půjčky a dluhy departementů a obcí, které kontrahovány byly v posledním desetiletí k provádění školních staveb a silnic, činí veřejný dluh '''F.''' asi 35 až 36 milliard fr. čili 1000 fr. na jednoho obyvatele. Jen na zúrokování a umořování státního dluhu bylo r. 1893 praeliminováno ve státním rozpočtu 1.286,823.945 fr.

Dle zákonodárství nyní platného vybírají se ve '''F'''-ii tyto daně a poplatky: daň pozemková a domovní (''impôt foncier'' od r. 1791), jež se opírá o katastr z r. 1850 a dle zák. z r. 1890 činí 4 % čistého výtěžku; osobní a mobilní daň (od r. 1791), daň ze dveří a oken (od r. 1798), daň živnostenská (od r. 1791), taxa berní rolly a taxy přizpůsobené přímým daním (''taxes assimilées''), jako daň ze statků mrtvé ruky, daň z dolů, z koní a vozů, z lékáren, poplatky cejchovní, daň z billardů a uzavřených společností (od r. 1871). Uvedené daně a poplatky pokládají se všecky za přímé. K nim přistupují důchody z domanií a lesů, které jsou poměrně malé. Cena franc. státních statků páčí se asi na 3800 mill. fr. Daleko důležitější a výnosnější jsou nepřímé daně a poplatky, k nimž náležejí: poplatky zápisné (''droits d’enregistrement'', od r. 1790), poplatky kolkové (''droits de timbre'', od r. 1798), 4% příjmová daň z movitého jmění, daň dědická, spotřební daň z nápojů (vína, piva, cidru, líhu), z cukru (od r. 1880 snížená), ze soli (od r. 1806 znova zavedená), 3% daň expediční, daň z oleje (od r. 1873), ze stearina a svíček (od r. 1873), z octa a dynamitu (od r. 1875), z papíru (od r. 1871), ze hracích karet (od r. 1812) a j. K nepřímým daním náležejí též cla, jež se od r. 1881 vybírají dle zvýšené sazby, a monopol tabákový (r. 1790 zrušený, r. 1810 znova zavedený), prachový (od r. 1796) a sirkový (od r. 1872).

Dle finanč. zákona ze 26. července r. 1893 byl na r. 1894 tento rozpočet:

{| class=&quot;wikitable&quot;

! {{Prostrkaně|Vydání.}} !! franků
|-
| Veřejný dluh || 1.284,568.168
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Veřejné moci || 13,171.720
|-
| (z toho: plat a repraesentace presidenta 1,2, sbory zákonodárné 11,97 mill. fr.)
|-
| colspan= &quot;2&quot;| Ministerstva (1.670,694.987):
|-
| 1. financí || 19,470.860
|-
| 2. spravedlnosti || 35,011.100
|-
| 3. vnějších záležitostí || 16,343.800
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|4. vnitra || 71,384.430
|-
| (z toho: správa 17,1, veř. bezpečnost 16,47, vězenství 17,66, subvence 11,58, dobročinné záležitosti 7,37, různé výdeje 1,18 mill. fr.)
|-
| 5. války || 633,653.091
|-
| 6. námořnictví || 266,861.528
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|7. veřejného vyučování, krásných umění a kultu || 242,794.240
|-
| (veř. vyučování 190,45, krásná umění 8,12, kultus 44,22 mil. fr.)
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|8. obchodu, průmyslu a kolonií || 99,585.334
|-
| (obchod a průmysl 23,46, pošty a telegrafy 2,26, kolonie 73,84 mill. fr.)
|-
| 9. orby || 28,963.140
|-
| 10. veřejných prací || 256,627.464
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Režijní a správní náklady || 358,334.719
|-
| (přímé daně 21,74, zápisné a kolk. poplatky, domania 18,34, cla 32,37, nepřímé daně 39,39, tabák a prach 73,66, vnější záležitosti 0,06, pošty a telegrafy 159,54, lesy 13,22 mill. fr.)
|-
| Nedoplatky a splacení záloh || 42,132.500
|-
| colspan= &quot;2&quot;|
|-
| Úhrn výdejů na r. 1894 || 3.368,902.094
|-
| a s výdeji na Alžír (70,118.529) || 3.439,020.623
|-
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
! Příjmy. !! franků
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Daně a poplatky přímé || 501,056.924
|-
| (z toho: daně přímé 465,799.404,

daň pozemková a domovní 196,72, daň osobní a mobilní 88,17, daň ze dveří a oken 57,2, daň živnostenská 122,64, taxa berní rolly 1,05,

taxy přizpůsobené přímým daním 35,257.520,

ze statků mrtvé ruky 6,63, daň z dolů 4,13, ověřování měr a vah 4,8, prohlídka lékáren 0,39, daň z vozů a koní 12,44, daň z billardů a uzavř. společností 6,85 mill. fr.)
|-
| Příjmy z domanií a lesů || 47,452.020
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Nepřímé daně a poplatky || 2.050,518.680
|-
| z toho: poplatky zápisné 548,5, poplatky kolkové 161,78, 4% daň příjmová z movit. jmění 69,25, cla 465,72, nepřímé daně 601,86 mill. fr.,

daň z nápojů 469,48, daň ze soli 10,93, daň expediční 5,45, daň z miner. olejů 0,01, daň z jiných olejů 2,25, daň ze stearin. svíček 8,42, daň z octa 3,42 mill. fr.,

clo a daň z cukru 203,39 mill. fr.
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Monopoly a státní závody || 629,044.880
|-
| sirkový, tabákový a prachový monopol 411,05, pošty 164,86, telegrafy a telefony 42,76 mill. franků.
|-
| rowspan= &quot;2&quot;|Rozličné příjmy || 58,550.892
|-
| z toho: podíl na zisku z depos. pokladny 8,5, státní dráhy 4,23, příjmy z vládn. publikací 0,22, příjmy z Indie a Nové Kaledonie 0,72, příjmy z diplomatických a konsul. kanceláří 1,2, příjmy z patentů 2,55, příjmy z trestnic 5,6 mill. fr. atd.
|-
| Mimořádné příjmy || 29,669.402
|-
| Průběžné příjmy || 74,447.084
|-
| colspan= &quot;2&quot;|
|-
| Úhrn příjmů v r. 1894 || 3.390,739.882
|-
| s připočtením příjmů v Alžíru (48,291.150) || 3.439,031.032
|}
{{Konec formy}}

Co se týče úřední organisace, sluší rozeznávati správu ústřední a místní. {{Prostrkaně|Ministerstvo financí}} skládá se ze dvou částí absolutně rozdílných, a to 1. z vlastního {{Prostrkaně|ministeria financí}} čili správy ústřední a 2. z {{Prostrkaně|režií}} čili {{Prostrkaně|správ}} (''administrations'') {{Prostrkaně|finančních}}, které se nazývají též {{Prostrkaně|všeobecnými ředitelstvy}} (''directions générales''). Správa ústřední upravena jest různými dekrety, z nichž nejnovější jsou: z 19. list. 1886, z 1. pros. 1890, ze 30. dub. 1891, z 15 ún. a z 5. srp. 1892. Celkem složeno jest ministerstvo z těchto 10 kanceláří: 1. ''cabinet du ministre'', 2. ''direction du personnel et du matériel'', 3. ''dir. du contrôle des administrations financières'', 4. ''dir. du mouvement général des fonds'', 5. ''dir. générale de la comptabilité publique'', 6. ''dir. de la dette inserite'', 7. ''agence judiciaire du trésor et contentieux'', 8. ''caisse centrale du trésor public'', 9. ''service du payeur central de la dette publique'', 10. ''contrôle central du trésor''. — {{Prostrkaně|Režie}} čili {{Prostrkaně|správy finanční}}, jichž jest 6, závisí sice na ministerstvu financí, avšak každá z nich tvoří autonomní departement, spravovaný od {{Prostrkaně|generál}}. {{Prostrkaně|ředitele}} (''directeur général''). Jejich jména: 1. ''direction général des contributions directes'', 2. ''dir. gén. de l’enregistrement, des domaines et du timbre'', 3. ''dir. gén. des douanes'', 4. ''dir. gén. des contributions indirectes'', 5. ''dir. gén. des manufactures de l’état'', 6. ''administrations des monnaies et médailles''. Správa místní upravena jest tím způsobem, že v každém depart. jsou pro jednotlivé druhy státních příjmů zvláštní ředitelé (''directeur des contributions directes'', ''dir. de l’enregistrement et des domaines'' a j.), a úředník zv. ''trésorier payeur général''. Uvedení úředníci mají pod sebou četný personál inspektorů, kontrolorů, verifikatorů a výběrčích.

Pokud orgány samosprávné a jiné súčastněny jsou ve finančním zřízení franc., srv. články {{Prostrkaně|Conseil d’arrondissement}}, {{Prostrkaně|Conseil de préfecture}}, {{Prostrkaně|Conseil général}}, {{Prostrkaně|Cour des comptes}}. Literaturu franc. financí viz ve článku {{Prostrkaně|Finance}} str. 239. ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]''

== Mincovnictví. ==
Ještě za panování krále {{Prostrkaně|Chlodvika}} (481 až 511) neměla '''F.''' svou vlastní minci, nýbrž obíhaly tam římské denary stříbrné a zlaté solidy z doby starší i mladší, zvláště pak císařů od Theodosia I. (379-395) do Anastasia I. (491—518). Ze čtyř synů Chlodvikových, mezi které říše byla rozdělena, vybíjeli minci pouze dva, totiž {{Prostrkaně|Childebert}} a {{Prostrkaně|Theodorich}}. První po dobytí Burgundu (534) mincoval v Lyoně docela samostatně, druhý však, ano ještě jeho syn {{Prostrkaně|Theodebert I}}. († 548), činili tak pod vrchním dozorem císaře Justiniána I., který tam měl dosud mocné slovo. V létech následujících zbavila se '''F.''' římského vlivu vůbec a zemská mince tepána bez překážky. V západní '''F'''-ii ({{Prostrkaně|Neustrii}}) oblíbeno číslo zlaté a stalo se též zákonným při jednici »solidus (aureus)«. Z římské libry (= ''gr.'' 327.434) raženy 72 solidy; stříbrné denary brány tam jako mince drobná k vyrovnání sumy větší a počítalo se 40 denarů na jeden zlatý solidus. Ve východní '''F'''-ii ({{Prostrkaně|Austrasii}}, {{Prostrkaně|Germanii}}) opanovalo trh číslo stříbrné při jednici »denar« a 25 solidů po 12 denarech (= 300 den.) vážilo římskou libru čistého stříbra. Po smrti {{Prostrkaně|Theodebalda}}, syna jmenovaného již Theodeberta I., dosazováni na trůn říše Meroveovců již jen králové z větve neustrijské, kteří po starém způsobu, jak podotknuto, razili mince zlaté, v nejednom kuse podobné solidům východořímským. Mince původně vážné během času se zhoršily a sice proto, že králové v VII. st. prodávali právo mincovní nejen větším městům, nýbrž i vesnicím, kostelům i osobám, čímž počet mincoven ve '''F'''-ii vzrostl na několik set. — Změna v čísle mincovním se stala po vítězství {{Prostrkaně|Pipina Heristalského}} u Testri r. 687, když totiž Neustrie byla povalena a mimo jiné přinucena číslo stříbrné, v Austrasii během času zdomácnělé, přijmouti též za své. Konečně {{Prostrkaně|Pipin Krátký}} (752 až 768) prohlásil je za mincovní číslo státní, ustanoviv spolu, aby 22 stříbrných solidů po 12 denárech (264 den.) vyrovnalo se římské libře. {{Prostrkaně|Stříbrný}} solidus nebyl mince ražená, nýbrž jen početní. Při tom zůstalo až do {{Prostrkaně|Karla Vel}}. (771—814), který, jako vůbec, stal se též reformátorem mincovnictví. Napomenuv marně krajinské a soukromé mincovny, aby zrno polepšily, zrušil jich větší počet, a když ani to ostatní nezastrašilo, vydal r. 805 zákon, jímž nařizuje, aby se budoucně razilo pouze »in palatio nostro«, t. j. kde by on právě byl se svým dvorem. Týž zavedl pak novou libru mincovní, která byla dle jedněch o čtvrtinu, dle jiných o osminu těžší libry římské (tedy ''gr'' buď 409,254 nebo 367,2), a nařídil, aby se z ní razilo 20 solidů po 12 den. (= 240 den.). Ještě důkladněji stanovil základy mincovnictví franckého jeho vnuk {{Prostrkaně|Karel}} II. {{Prostrkaně|Lysý}} (843—877) v důležitém »Edictum Pistense«. Ponechav totiž počet denárů z nové mincovní libry vyšlých jako dříve, přesně vytknul, co má býti vyraženo na líci (monogram a jméno panovníka) a co na rubu (kříž a jméno mincovny), zač se má stříbro do mincovny kupovati, ve kterých městech se má vybíjeti, jak se potrestá padělatel atd. Ostatní Karlovci až do {{Prostrkaně|Karla Pitomého}} (893—923) měli pilnější starosti o zachování se na trůně, nežli o kteroukoli záležitost státní, a proto nepodnikli žádných proměn v mincovnictví, leda že opět právo raziti pronajímali a prodávali městům i osobám k nemalé škodě obecné. Králové X.—XII. stol. razili všichni pouze denary, jiných mincí zemských, ani stříbrných ani zlatých, vůbec nebylo. Teprv {{Prostrkaně|Filip}} II. řečený {{Prostrkaně|Augustus}} (1180—1223) zarazil novou stř. minci s opisem MONETA DVPLEX REGALIS, na níž kříž a kaplice (váží ''gr'' 1,32); říkalo se jí vůbec {{Prostrkaně|roial}} nebo {{Prostrkaně|real}}, a tak se dosud určitý druh mincí jmenuje. Jiná taková mince má kolem kříže: PARISIS CIVIS (místo CIVITAS). Buď tentýž Filip II. anebo jeho druhý nástupce {{Prostrkaně|Ludvík}} IX. {{Prostrkaně|Svatý}} (1226—1270) začal vybíjeti ''gros Tournois'', který jaksi předcházel všechny pozdější ''grossi denarii'' čili groše, třeba se od něho zevnějškem lišily. Mince ta, ražená v městě Toursu, má na líci kříž, v jehož koutech po lilii a kolem dva obvodky. Ve vnitřním jest jméno krále a ve vnějším: BeNeDICTVm SIT NOMEn DOMini NostRI DEI IEsV XPI; na rubu pak jest znak města Toursu, t. brána o dvou věžech s opisem: TVRONIS CIVIS (místo CIVITAS). Tyto první {{Prostrkaně|tourony}} č. {{Prostrkaně|tournosy}} byly jakosti 0,
938 a šly 4 na lot, vážil tedy každý as 4 ''gr''. — V mincovnictví '''F.''' byl peníz ten epochálním, neboť nejen že se po několik století tam udržel, nýbrž i mnohým jiným cizím mincovnám sloužil za vzor. Rozličné druhy mincí, ve '''F'''-ii později vybíjené, táhnou se k němu alespoň jménem, jsouce jakosti mnohem horší; však i tournosy záhy klesly zrnem na ''billon''. Náleží sem ''denier Tournois'' s křížem a věžemi, ''denier Parisis'' s křížem, v jehož koutě po lilii, a věžemi, ''double Regalis'' nebo ''double Parisis'' č. roial, vůbec »double«, po dvou denarech. — {{Prostrkaně|Filip}} IV. {{Prostrkaně|Sličný}} (1285—1314) zanechal po sobě nečestné jméno ''foux monnoyer'' č. padělatel mince, poněvadž všechny druhy své mince zlehčil na billon. Vybíjel tournosy, jejich třetiny, polovice a tři čtvrtiny, též denary zvané ''petit Tournois'' a přidal k nim nový peníz ''Burgois double'' či ''fort'' a ''Bourgois simple'', na nichž kříž a koruna, pod kterou: FORTIS a kolem BVRGENSIS. »Fort« = »double Parisis« a »simplex« = »denier Parisis«. — Rovněž chatrná mince byla za {{Prostrkaně|Ludvíka}} X. (1314—1316) a sice nejen královská, nýbrž všech 60 hodnostářů, kterým uděleno právo mincovní. — {{Prostrkaně|Filip}} VI. z {{Prostrkaně|Valois}} (1328—1350) razil tournosy, pozměniv s jich zevnějškem i jejich jméno. Z doby té známy jsou ''gros à la queue'', s křížem pod korunou, ''gros à la fleur de lys'', s křížem, v jehož koutech po lilii na jedné a s lilií s opisem FRANCORVM na druhé straně, ''gros à la couronne'', s křížem na líci, v jehož pouze dvou koutech po lilii a korunou na rubu; všechny jsou špatného zrna. Vedle nich zarazil ve '''F'''-ii po několika stoletích opět první minci zlatou ''Ange d’or'', váhy asi dukátu. — {{Prostrkaně|Jan Dobrý}} (1350—1364) pozměnil tournosy tím, že je vybíjel širší a tenší nežli dosud. Na líci ponechal kříž, ale na rub položil poprvé tři francouzské lilie; na jiných jsou dvě koruny po jedné a dvě lilie po druhé straně. K svému jménu IOHANNES přidal {{Prostrkaně|poprvé}} DEI GRATIA s pokračováním na rubu: FRANCORVM REX. Legenda »Benedictum« atd. zůstala na všech, jako na tournosech starších. Této na pohled nové minci říkalo se ''gros Tournois blanc'', byla však, jako každá jiná, řečená »blanc«, špatného zrna, pouhý billon. Téhož jiný peníz byl ''gros blanc aux fleurs de lys'', s velikou lilií, a ''gros blanc a l’étoile'', s hvězdou. Nástupcové jeho {{Prostrkaně|Ludvík}} VI. a VII. obnovili starší pojmenování ''gros blanc à la couronne'', položivše na minci tu korunu a kolem ní tři lilie. — {{Prostrkaně|Karel}} V. (1364—1380) tepal stříbrné mince hořejším podobné a přidal k nim zlatý peníz ''fleurs de lys d’or'', o něco těžší dukátu, t. váhy ''gr'' 3,82. {{Prostrkaně|Karel}} VI. (1880—1422) zavedl na tournosech na místě staré novou legendu: ''Sit nomen domini benedictum'' a vybíjel zlatou minci ''Royal d’or'', rovněž váhy ''gr'' 3,82. — {{Prostrkaně|Jindřich}} VI. jako král anglický (V.) razil též ve '''F'''-ii (1422 až 1441), a sice zlatou minci s madonnou a andělem, držícím oba štíty (francouzský a anglický), váhy ''gr'' 3,3, pak dva druhy mincí stříbrných, totiž ''gros d’argent'', s lilií a křížem, váhy ''gr'' 3,3, a ''grand blanc'', s velikou lilií a kotvicovým křížem — obě jsou špatného zrna. Téhož současník {{Prostrkaně|Karel}} VII. (1422 až 1461) zavedl zlatou minci ''écu à la couronne'', váhy ''gr'' 3,82. — {{Prostrkaně|Ludvík}} XI. (1461—1489), přidav k stříbrným mincím podobnou ''blanc à soleil'', na níž hvězda čili slunce nad štítem francouzským, zarazil stříbrný {{Prostrkaně|liard}} se svým {{Prostrkaně|poprsím}} (poprvé). Téhož nástupce {{Prostrkaně|Karel}} VIII. (1483-1498) mimo jiné tepal též peníze zlaté ''écu au soleil'', váhy ''gr'' 3,43, a {{Prostrkaně|Ludvík}} XII. (1498—1515) první {{Prostrkaně|testony}} t. hrubší minci stříbrnou, která se však udržela pouze do času Jindřicha III. Téhož ''grand blanc'' má na líci při unciálce jeho jména '''L''' {{Prostrkaně|poprvé}} řadové číslo X.—II. Rozličné změny v mincích franc. provedl {{Prostrkaně|František}} I. (1515 až 1547). Na místě »grand blanc« vybíjel {{Prostrkaně|douzainy}} = 12 denarům a »petit blanc« vyměnil za {{Prostrkaně|sisainy}} = 6 denarům. Jest na nich uncialka ''F'' a kříž s opisem: ''Sit nomen'' atd. Kromě toho poprvé razil ''écu à la Salamandre'', minci zlatou, a ''blane à la Salamandre'', stříbrnou, které dostaly jméno od salamandrů, na nich kolem franc. štítu vyražených. Královská mince tehda tepána v 30 mincovnách a jmenovaný král vůbec první pro každou mincovnu určil některé písmeno abecedy od ''A'' do ''Z''; těm, na které se písmene nedostalo, určil 8, 9, ''AA'', ''BB'', ''CC'' a ''VV''. (Toto praktické opatření napodobeno bylo později v rozličných státech, na př. v cís. rakouském teprve za cís. Františka I). {{Prostrkaně|Jindřich}} II. (1546 až 1559) vybíjel duzainy, testony a jejich díly; k ražení zavedl do mincoven nový stroj, nazvaný ''balancier''. — Za jeho nástupců ničehož podstatného se nezměnilo. Teprv o {{Prostrkaně|Jindřichu}} III. (1574–1589) sluší zaznamenati, že vydal první {{Prostrkaně|franky}}, hodnoty as třetiny tolaru; jest na nich korunované poprsí krále po jedné a liliový kříž, v jehož středu unciálka ''H'', po druhé straně. Od něho pocházejí též ''quarts d’écu'' a {{Prostrkaně|první}} ve '''F'''-ii mince měděné. Valně rozšířil mince franc. {{Prostrkaně|Ludvík}} XIII. (1610—1643) zavedením zlatého penízu zvaného ''Louis d’or'' (váhy ''gr'' 6,75) a jeho dílů, dle něhož během času raženy v jiných zemích na př. Fridrichs d’or, August d’or a pod. K stříbrným mincím přidal ''Louis d’argent'' č. ''écu blanc'', rozličné váhy a hodnoty po 60, 30, 15 a 5 solech, a vůbec {{Prostrkaně|první}} opatřil {{Prostrkaně|tloušť}} mincí stříbrných opisem, aby se jich okrajování zamezilo. Rovněž jeho nástupce {{Prostrkaně|Ludvík}} XIV. (1643—1715) připojil k stávajícím už penězům několik nových, zejména ''pièce de VI. blancs'', ''pièce de 2 sols'', -''4 sols'', -''16 deniers'', osminu ''Louis d’argent'' aj. V následující době vybíjeny rozličné druhy jako prvé, některé četně, jiné v míře menší a ještě jiných bylo opomenuto. {{Prostrkaně|Tolar}} (''écu blanc'') býval ražen po 6 francích (''livres''), též jejich polovice, a jiný peníz po 30, 15 a 2 solech, měděné peníze tepány hustěji jako mince drobná. V době první republiky (1792—1804) stříbrných mincí po 5 francích raženo po skrovnu, měděných více vedle peněz soukromníků »bonů« po 10 a 5 solech, které však již dekretem ze dne 27. srp. 1792 byly vzaty z oběhu. (Nejhojnější byly tehda assignaty papírové na rozličný počet liber čili franků, také až do sumy 10.000 franků). {{Prostrkaně|Napoleon Bonaparte}} nejprve jako konsul (1802 až 1804) a pak jako císař (1804—1814) vybíjel 5, 2 a 1 frank, pak půl a čtvrtiny franku vedle billonů po 10 centimech a měděných po 5 cent. Pozdější králové zůstali při vybíjení franku, jeho násobného i dílů, vedle mince měděné. Za našich dob má '''F.''' číslo zlaté dvacetifrankové v kusech po 100, 50, 20, 10 a 5 fr., které jsou veskrze jakosti 0,900. Na ''kg'' hrubé váhy jde 155 dvacetifranků při odchylce 0,002 u jakosti a váhy. Stříbrný pětifr., dvoufr. a frank jest též jakosti 0,900, z ''kg'' hrubé váhy razí se 200 fr. a po srážce rážného (1½ fr.) jde 220,56 franků na ''kg'' část stříbra. Drobná mince jest z kovu sprostého. ''[[Autor:Josef Smolík|Sm.]]''

== Vojenství. ==
Nejvyšší správu vojenství vede ministerstvo války se svojí kanceláří (''cabinet''). Ministrem (''ministre de la guerre'') bývá generál divisijní a má pod sebou generální štáb vojska (''état-major de l’armée''), vrchní válečnou radu (''conseil supérieur de la guerre''), které ministr osobně předsedá, a odborné výbory (''comités'') a kommisse. Celá {{Prostrkaně|'''F.'''}} a {{Prostrkaně|Alžírsko}} ohledem na vojsko pozemské vojensky rozděleno jest ve správu voj. pařížskou a v 19 obvodů armádních sborů se sídly velitelstev: 1. sboru Lille, 2. Amiens, 3. Rouen, 4. Le Mans, 5. Orléans, 6. Châlons-sur-Marne, 7. Besançon, 8. Bourges, 9. Tours, 10. Rennes, 11. Nantes, 12. Limoges, 13. Clermont-Ferrand, 14. Lyon, 15. Marseille, 16. Montpellier, 17. Toulouse, 18. Bordeaux, 19. Alžír. Každý sbor má po 2 divisích pěchoty, 1 brigádě jízdy a 1 brigádě dělostřelectva, po 1 praporu zákopníků (''génie''), po 1 setnině vozatajstva (''train des équipages'') a po 1 legii četnictva, dále ovšem intendanci, zdravotnictvo (''infirmiers'') atd. Každá brigáda má po 2 plucích té které zbraně své. Od jízdy pak ještě jest 7 divisi samostatných, nenáležejících do žádného obvodu sborového. V Tunisu posádkuje 1 brigáda složená ze všech 3 zbraní. K vůli odvodu a doplňování vojska rozdělena jest celá '''F.''' ve 145 poddivisí (''subdivisions''), 8 v každém obvodu sborovém, 15. sbor má jich 9, a mimo tyto úřady je ještě 11 jiných kanceláří doplňovacích, z nichž 3 v Alžírsku. Pěchota činného vojska (''armée active'') čítá 163 pluků, myslivců pěších (''chasseurs à pied'') je 30 praporů, 11 z nich alpských (''alpins''), zuavů jsou 4 pluky, alžírských různostřelců (''tirailleurs algériens'') také 4, různostřelců tonkinských 3 pluky, konečně 2 pěší pluky cizinců výlučně pro osady zámořské. Jezdectvo {{Prostrkaně|činného vojska}} skládá se ze 13 pluků kyrysnických, 31 dragounských, 21 mysliveckých (''chasseurs''), 14 husarských, 6 myslivců afrických, 4 spahiů, úhrnem 89 pluků. Dělostřelectvo činného vojska má 38 pluků polních v 19 brigádách, 16 praporů pěších, pevnostních, 2 pluky mostařské (''pontonniers'') a 10 setnin technických (''ouvriers d’artillerie''). Hradebnictvo (''génie'') činného vojska má 5 pluků, vozatajstvo 20 setnin, četnictvo 26 legií, zásobárenstvo 25 sekcí, zdravotnictvo také 25 sekcí. Mimo to jest ještě stráž republikánská (''garde républicaine'') a hasičstvo zcela vojensky zařízené. {{Prostrkaně|Zeměbrana}} (''armée territoriale'') čítá 145 pluků pěších, 13 praporů pěších myslivců, 10 praporů zuavů; dále 18 obvodů (''régions'') jezdectva, 6 setnin myslivců afrických, 18 pluků dělostřelectva polního, 10 batterií d. pevnostního pro Alžírsko, 18 praporů zákopnictva a 18 setnin vozatajstva. Ohledem na vojenské námořnictvo '''F.''' rozdělena ve 5 obvodů: 1. Cherbourg, 2. Brest, 3. Lorient, 4. Rochefort, 5. Toulon. 8 pluků námořní pěchoty a 2 pluky námoř. dělostřelectva rozděleny ve 4 brigády, ležící v obvodech 1., 2., 4. a 5., příslušné pro 3. vojsko námoř. je složeno z částí oněch pluků. — V zámořských osadách jsou ještě rozloženy 4 pluky námoř. pěchoty a části námoř. dělostřelstva.

Povinnost branná jest všeobecná; každý zbraní schopný muž slouží 3 léta ve vojsku činném, 10 let v záloze tohoto vojska, 6 let v zeměbraně a 6 let v domobraně (''réserve de l’armée territoriale''). Vzdělání vojenské obstarávají: Vyšší škola válečná (''école supérieure de guerre'') v Paříži, vyšší škola jezdecká (''é. d’application de cavalerie'') v Saumuru, vyšší škola pro dělostřelstvo a hradebnictvo (''é. d’appl. de l’artillerie et du génie'') ve Fontainebleau, které všecky navštěvují důstojníci; voj. škola dělostř. a hradeb. ve Versaillech pro poddůstojníky, škola polytechnická v Paříži pro mladé občany a také již odvedené vojáky, zvláštní či odborná škola vojenská (''é. spéciale militaìre'') v St. Cyru, ústřední škola (''é. centrale'') v Paříži, škola vojenská pro pěchotu v St. Maixent, prytaneum vojenské v La Flèche, několik škol pro střelbu, jedna pro výrobu střelného prachu, jedna pro tělocvik a šerm a j. Vojenské lékaře vychovává vyšší škola lékařská a lékárnická v Paříži, zdravotnictvo škola zdravotnická v Lyoně.

Ve {{Prostrkaně|stejnokroji}} celé armády převládá pro kabátce (''tuniques'') barva modrá: nejtmavší, skoro černá, u generálstva, generálního štábu, kyrysníků, dragounů, vozatajstva a námořnictva, světlejší u myslivců a husarů; pro kalhoty barva temnější rudá, brotcová u generálů, generálštábníků, pěchoty a jezdectva, modrá u myslivců pěších, dělostřelstva a zákopnictva. Na hlavě mají generálové klobouky dvourohé, kyrysníci a dragouni přílby se žíněnými ohony, alpští myslivci a námořnictvo okrouhlé ploché čapky, ostatní všickni čáky, pěchota a dělostřelectvo nejčastěji pouhé čepice (''képi''). — Pluky zámořských domorodců oděny po způsobu svých národů. Stupně hodnosti naznačeny na rukávech prýmky zlatými neb stříbrnými, mnohonásobně se proplétajícími. — Pěchota ozbrojena zadovkami soustavy Lebelovy, jízda pádnými šavlemi, karabinami a revolvery a částečně kopími, kyrysníci chráněni kyrysy přes prsa a záda, polní děla (zadovky) mají trojí ráž 80, 90 a 95 ''mm'' a závor šroubový.

Činné vojsko a záloha čítají 1,832.000 mužů, zeměbrana 890.000 a domobrana 970.000, úhrnem 3,692.000 mužů s téměř 2000 polních děl. Na obranu území '''F.''' slouží četné pevnosti, zvláště na pomezích Německa, v několika pásmech, а k Italii, veskrze tvrze horské, a sama Paříž silně opevněna kolem mnohými tvrzemi. O bezpečnost pobřeží postaráno několika pevnostmi přímořskými, výše jmenovanými to sídly obvodů námořských, s hojnými děly pobřežními největší ráže a nejdalšího dostřelu. — Vysloužilci ve válkách zmrzačelí zaopatřeni v nádherné invalidovně (''hôtel des invalides'') v Paříži. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]''

{{Prostrkaně|Válečné loďstvo '''F.'''}} jest vedle anglického nejsilnější na světě. Obecně se na něm chválí dobrá organisace a způsobilost rychlé mobilisace. Na poč. r. 1893 udával se stav jeho na 403 plavidel o 573.490 tun a 618.700 koň. silách, s 1205 děly kalibru více než 9 ''cm'' a 2024 menšími děly. Posádka lodní čítala 46.233 mužů. Bitevní loďstvo skládalo se t. r. z 19 bitevních obrněnců o 178.990 t. a 128.400 koň. sil., s 311 těžk. a 462 menšími děly a 12.166 muži posádky, 8 obrněných křižáků o 42.740 t. a 26.500 koň. sil., s 94 těž. a 104 menš. děly a 2970 m. posádky, 13 pobřežních obrněnců o 72.760 t. a 48.400 koň. sil., se 44 těžk. a 148 menš. děly a 3138 m. posádky, 8 obrn. dělových lodí z l. 1884—91 o 11.510 tunách, 12.400 koň. sil., s 19 těžk , 43 menš. děly a 784 muži, dále 9 křižáků I. tř. z let 1876–92, 6 křiž. II. tř. z l. 1877—1889 a 29 křiž. III tř. z l. 1862—88, celkem o 124.135 t., 191.650 koň. sil., s 452 těžk. a 472 menš. děly a 12.645 muži; 5 torped. křiž. z l. 1885—92 o 6260 t., 16.000 koň. sil., s 25 těžk. a 50 menš. děly a 802 muži. Z ostatního loďstva uvádíme 9 avisových lodí I. tř., 18 av. lodí II. tř., 5 av. l. III. tř., 13 transportních avis, 10 torp. avis, 13 dělových lodí, 29 děl. šalup, 16 parních šalup, 17 torp. lodí pro vys. moře, 28 torp. lodic I. tř., 82 torp. l. II. tř., 41 torp. l. III. tř., 6 torp. strážných lodí a 19 různých dopravních lodí. — Ve {{Prostrkaně|stavbě}} nalézaly se r. 1893—94: 6 bitevních obrněnců o 70.786 tun., 82.500 koň. sil., s 89 těžk. a 151 menš. děly, 4 pobřežní obrněnci o 26.400 t., 32.000 koň. sil., s 32 těžk. a 56 menš. děly, 4 křiž. I. tř. o 19.000 t., 32.700 koň. sil., s 32 těžk. a 56 menš. děly, 6 křiž. II. tř. o 22.572 t, 53.000 koň. sil., s 68 těžk. a 112 menš. děly, 2 křiž. III. tř. o 4857 t., 13.000 koň. sil., s 12 těžk. a 26 menš. děly, 1 torp. křiž. o 1310 t., 4000 koň. sil., s 5 těžk. a 10 menš. děly, dále 1 torp. zásobní loď o 6086 t., 11.500 koň. sil., s 8 těžk. a 8 menš. děly, 1 dopravní aviso, 2 torp. avisa a 52 torp. lodic. Středomořské loďstvo má 9 bitevních lodí, 3 křižáky I. tř., 3 křiž. III. tř., 12 větších torp. lodí, reservni loďstvo 6 bitevních lodí, 4 křiž., 6 torp. lodí. Severní franc. loďstvo má 6 bitev. l., 6 křiž. a 6 torp. lodí.

{{Prostrkaně|Důstojnický sbor námořnický}} čítá 15 viceadmirálů, 30 contreadm., 115 lodních kapitánů, 215 fregatních kapitánů, 360 lodních poručíků I. tř., 360 lodních por. II. tř., 400 lodn. praporečníkův, 240 aspirantův, 70 elèvů, úhrnem 1805 hlav. {{Prostrkaně|Úřednictvo}} vykazuje 15 vrchních mechaniků, 76 mech. I. tř., 128 mech. II. tř , 140 inženýrů, 17 hydrografů, 429 výplatčích, 743 lékařů, 94 lékárníků, 24 duchovních a 56 učitelů, úhrnem 1724 úředníků. Mužstva jest 37.178 mužů. V reservě jest 14 viceadmirálů, 10 contreadm., 20 lodních kapitánů, 61 freg. kap., 72 poručíků, 33 praporečníků, 51 výplatčích, 182 lékařů, 26 lékárníků, 2954 námořníků, úhrnem 3423 hlav. {{Prostrkaně|Námořská pěchota}} čítá 12 pluků se 43 prapory, dále 4 samostatné prapory a 5 detachementů s 693 důst. a 18.872 muži; {{Prostrkaně|nám}}. {{Prostrkaně|dělostřelectvo}} 2 pluky se 36 batteriemi, 374 důst. a 5380 m.; {{Prostrkaně|trestnická setnina}} 21 důst. a 254 m.; {{Prostrkaně|nám.}} a {{Prostrkaně|kolon. četnictvo}} s 39 důst. a 1300 muži; {{Prostrkaně|domorodé mužstvo}}, podřízené ministru námořnictví, 16.000 m. se 125 důstojníky. Čítá tudíž síla franc. námořnictva úhrnem 87.188 důstojníků a mužstva. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Prostrkaně|Literatura o '''F'''}}-ii jest neobyčejně rozsáhlá. Přehled novější literatury zeměpisné o '''F'''-ii podali Vidal de la Blache, Récents travaux sur la géographie de la France v Annales de Géogr. I. (Paříž, 1891—92) a Camena d’Almeida v Geogr. Jahrbuch, XVII (Gotha, 1894). Jmenujeme jen hlavní díla: E. Levasseur, La France et ses colonies (Paříž, 1890 až 1893, 3 sv.); E. Reclus, Nouvelle géogr. univ., II. sv., 2. vyd. (t., 1892); E. Levasseur, Précis de la géogr. physique, polit. et écon. de la France et de ses colonies, s atlasem (t., 1891); M. Dubois, La France et ses colonies (t., 1892); Niox, La France (t., 1893); Joanne, Dict. géogr. et administratif de la F. et de ses colonies (vychází v Paříži); týž, Itinéraire général de la F. (dle krajů, 21 sv.); týž, Géographies départementales (87 sv.); Gindre de Mancy, Nouveau dictionnaire complet des communes de la F. (t., 1890); Hahn F., Frankreich (v Kirchhoffově Länderkunde v. Europa, 2. díl, 2. pol., Praha a Lipsko); Palacký, Horopis '''F.''' (Zeměp. Sborník, III.); týž, Vodopis '''F.''' (t ); Chèvremont, Les mouvements du sol sur les côtes occidentales de la F. (Paříž, 1882); Dufrénoy et Élie Beaumont, Explication de la carte géologique de F. (t., 1841, 2 sv.); Burat, Géologie de la F. (t., 1874); Grenier a Godron, Flore de F. (t., 1847—56, 3 sv.); Gillet et Magne, Nouvelle flore française (t., 1873); Baillon, Flore de F. v Dict. encycl. sc. méd. (1879, V. sv.); P. Broca, Recherches sur l’ethnologie de la F.; Lagneau, Anthropologie de la F. (t., 1879); Boisjoslin, Les peuples de la F. (t., 1879); V. Turquan, Répartition géogr. et densité de la population en F. (Journal de la Soc. de stat. de Paris (1886); E. Levasseur, La population française, histoire de la pop. avant 1789 et démographie de la F. comparée à celle des autres nations au XIXe siècle (t., 1889—92). Úřední publikace: Statistique de la F. (od r. 1835); Annuaire statistique (od r. 1878); Dénombrement de la population (vydávané vždy po 5 létech ministerstvem vnitra); Bulletin du ministère d’agriculture (měsíčník); Statistique agricole de la F., publ. par le min. d’agricult. (Nancy, 1887); A. de Foville, La F. économique (Paříž, 1890); M. Block, Statistique de la F. comparée avec les divers pays de l’Europe (2. vyd. t., 1874, 2 sv.); Statistique des pêches maritimes (period. publikace min. námořnictví); Stat. des sources minérales de F. (Paříž, 1883, publ. min. veř. prací); Stat. de l’industrie minérale (roč. publ. min. veř. prací); Tableau général du commerce de la F. avec les colonies et puissances étrangères (roč. publ. min. financí); Annales du commerce extérieur; Pigonneau, Histoire du commerce de la F. (Paříž, 1885 a n.); Lucas, Voies et communications en F. (publ. min. veř. prací); Stat. des chemins de fer franç.; Stat. de la navigation intérieure (roč. publ. min. veř. prací); Stat. sur le mouvement des correspondances postales (roč. publ. min. obchodu); Cheyson, Album de la statistique graphique (roč.). O školství dává zprávy úřední Annuaire de l’instruction publique; úřední Stat. de l’enseignement primaire (spracováno od r. 1829); L. Liard, L’enseignement supérieur en F. 1789–1889 (1. sv. Paříž, 1888); novodobé školství franc. v Paedag. rozhledech, 1890; J. Guth, Associace a spolky athletické na stř. školách franc. (Krok, VI). — Každoroční stručné přehledy statist. o '''F'''-ii v Blockově Ann. de l’économie polit. et de la statistique. {{Prostrkaně|Mapy}}: Carte d’état-major au 80.000e, publ. par serv. géogr. de l’armée, ve 264 listech (1818—1882); Carte de la F. au 100.000e, publ. par minist. de l’intérieur, o б00 listech; mapa v měřítku 1:50.000 připravuje se od roku 1881; Carte de la F. au 200.000e, par Serv. géogr. de l’armée; Carte de la F. 1:320.000 v 33 listech (1852—81); Carte de la F. au 1 : 600.000 pubi, par Serv. géogr. v 6 listech (Paříž, 1894); Carte géologique détaillée de la F. pubi, par le min. des travaux 1:80.000; Carte géologique de la F. 1:1,000.000, publ. par le min. des trav. publ. (Paříž, 1890); Dufrénoy et Élie de Beaumont, Carte géol. et minéral. de la F. 1:500.000 v 6 listech (2. vyd. t., 1855). ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Jazyk. ==
Francouzský jazyk, jeden z osmi jazyků románských, jest pokračováním jazyka latinského, jak se vlivem zvláštních podmínek vyvíjel a utvářel na půdě někdejší Gallie od jejího obsazení Římany (začalo r. 154 a skončilo r. 51 př. Kr.). Nebyla to ovšem latina, kterou známe z klassické literatury a kterou si vyšší třídy gallské na četných školách osvojovaly, aby měly přístup k hodnostem politickým, vojenským a duchovním, nýbrž latina vulgární, která se asi od II. stol. před Kr. určitě odlišila od latiny spisovné a která, byvši do Gallie přinesena od vojákův, osadníkův a kupců, rychle tam zdomácněla, tak že již v I. stol. po Kristu vytlačila keltštinu skoro z celé Gallie až na Armoriku a několik ojedinělých míst. Dlouhý pobyt legií římských, ustavičný nával nových osadníků, okolnost, že lid musil své právo vymáhati u soudů římských, později obrácení Gallů na víru křesťanskou, konečně vrozená pohyblivost ducha keltského a jeho náklonnost ke změnám, to vše přispívalo zakořeniti jazyk vítězů. Keltština zmizela, zanechavši řídké stopy ve slovníku franc. (ne mnohem hojnější nežli řečtina řeckých osad na jižním pobřeží), ve všeobecném způsobu výslovnosti a v duchu grammatiky: sem patří užívání členu, analytické vyjadřování vztahů deklinačních, dvojité kladení negace, násobné tvoření některých číslovek a různé idiotismy. Latina přišla na území gallském záhy ve styk s dialekty germanskými následkem vpádů barbarských, jež započavše ve II stol. po Kr., povolným vsakováním skončily v V. stol. strašnou záplavou. Germanští dobyvatelé, přijavše s civilisací přemožených, kteří je i počtem i vzdělaností vysoko převyšovali, také jejich jazyk, přivodili úplné zaniknutí škol a s ním, jakož i se zvrácením celého administrativního řízení, aristokracie a literatury, také dokonalé vyhlazení latiny spisovné; mimo to uvedli do jazyka domorodců množství slov germanských, zejména výrazy válečné a výrazy pro nové státní a právní instituce, celkem asi tisíc slov. Současně prorážejí analytické tendence ve skladbě vulgární latiny plnou silou, tak že od VI. stol projevuje se rozhodně jako jazyk nový, hluboce rozdílný od latiny spisovné, jejž vzdělanci dob merovejských zovou opovržlivě »románským jazykem selským« (''lingua romana rustica''): existence tohoto románského dialektu — tehdy to byl ještě pouhý dialekt — je doložena četnými texty od VII. stol. a r. 813 viděl se již koncil tourský nucena naříditi kněžím, aby vykládali lidu písmo sv. jazykem románským; r. 842 užívá se ho též při aktu státním, známých přísahách štrasburských. V IX. a X. stol. ustavila se národnost franc. v jazyku, poesii a křesťanském uměni. Tou dobou vystupuje zřejmě rozdíl mezi idiomem severním a jižním, kterýžto se vlivem politických okolností vyvinul docela samostatně a svérázně; byl dle své potakací částice nazván ''langue d’oc'' (název provençalský vzat od hlavní provincie) proti severní ''langue d’oil'', a hranice mezi oběma šla asi od Charentu k Alpám přes Limoges, Clermont-Ferrand, Tournon a Grenoble. Ale ani jazyk severu, langue d’oil, nesmíme si v té době představovati jako jednotný, všude shodný; byla to spíše směs nářečí, v níž lze rozeznávati pět hlavních skupin: skupinu východní (burgundskou), severových. (pikardskou), západní (normanskou), severní (poitevinskou) a ústřední (v provinciích Champagne, Brie, Orléanais, dolní Maine, Perche a zvláště Ile-de-France, zvaná druhdy prostě '''F'''-ií). Každá z nich má svou vlastní literaturu. Teprve ve XII. a XIII. stol. začalo nářečí provincie Ile-de-France za vzrůstající moci Kapetovců nabývati převahy nad ostatními a povzneslo se během XIV. stol. za společný jazyk franc., dodělavši se výhradního práva v literatuře a veškerém užívání veřejném. Druhé dialekty sklesly odtud na pouhá podřečí, zanechavše jazyku spisovnému některé své zvláštní tvary. — Čím se tento jednotný jazyk hlavně liší od jazyka staršího (starofrancouzštiny), je splynutí obou pádů (nominativu a pádu nepřímého), jež od V. stol. ještě pozůstávaly, v jediný. Ve stol. XIII. přibyly do něho některé prvky orientální. Nicméně nebyl ten jednotný jazyk nikterak pevně ustálen: politické zmatky, kterým '''F.''' vydána byla na pospas, obrážejí se v něm chaotickým nepořádkem v pravopisu, míšením rodu, porušením konjugace, libovolným užíváním členu, kolísáním skladby. Až v stol XV. se jednotlivé změny poněkud ustálily a francouzština, jak se nám jeví v proslulém manifestě Calvinově (''Institution de la religion chrétienne''), jest již úplně zralá, tak že z ní František I. může učiniti řeč úřední a theologové i filosofové užívali jí místo latiny. Kdyby byla zůstala v tom stavu, byl by měl Malherbe málo co dělati. Ale zatím bylo jí podstoupizi nové vlivy, a to jednak vliv italštiny, jež se výpravami Karla VIII., Ludvíka XII. a Františka I. do Italie a sňatkem Kateřiny Medicejské s Jindřichem II. rozmohla, jednak vliv latiny i řečtiny, podle jichž vzoru chtěli nepovolaní oprávci rodný jazyk přetvořiti. Italianisace, jež přes útoky a výsměch potrvala až do pol. XVII. stol., zůstavila v jazyce řadu výrazů, které z řeči dvorské přešly do řeči lidu. Snahy latinisatorů. jež vyvdala renaissance, osvětluje manifest Joachima du Bellay s titulem ''Défense et illustration de la langue française''. Měly dvojí účel: zušlechtiti jazyk hojnými výpůjčkami z latiny a řečtiny a ušlechtiti franc. poesii genry, obvyklými u starých. První grammatikove franc. ze XVI. stol. (Geoffroy, Tory, Palsgrave, Dubois-Sylvius, Meigret, Des Autels a j.) dopouštěli se jménem latiny a řečtiny násilností, jež na štěstí až na některé drobné opravy v písmě neměly následků. Z jazykových reformátorů poměrně nejšťastnější byl básník Ronsard; obohatil mluvu četnými slovy, jež se udržela v užívání. Tím hůře vedli si jeho žáci, kteří chtěli učiniti z jazyka úplnou kopii jazyků klassických. Důkladnou reakci proti těmto násilnostem provedl Malherbe, od něhož začíná nové období jazyka: jeho zásluha záleží v tom, že za měřítko správnosti jazykové místo latiny a řečtiny vytkl usus mluvy lidu pařížského: potlačoval slova proti duchu jazyka tvořená slovy populárními, uváděl slova v jejich pravý význam a vymezil jejich větnou platnost, zkrátka zavedl přirozený řád. V jeho díle, jemuž pod Ludvíkem XIII. mimo dohasínající kultus italštiny vzešlo opětné nebezpečí módou, pěstující řeč a literaturu španělskou — odtud nechutná emfase ve slohu a četná slova, z nichž mnohá zůstala — pokračovali v XVII stol. pověstný hôtel Rambouillet, tak zv. Précieuses, salóny, Akademie, jež vlastně k tomu účelu byla zřízena, a grammatikové, mezi nimiž čelné místo zabírá Vaugelas (vedle něho d’Olivet a Th. Corneille). Akademie znamená soustředění jazykových oprav; její slovník, jehož první vyd. vyšlo až za 50 let po jejím zřízení (r. 1694, ''Dictionnaire de l’Académie''), přinesl v abecedním pořádku všechna slova připuštěná »dobrým užíváním« (»ryzí«). Škola, kterou představuje Vaugelas, je škola empirická: spravuje jazyk na základě dobrých spisovatelů, učenců, dvora a vyšších tříd společenských. Zašla někdy za potřebné hranice, ochuzujíc jazyk, ač na druhé straně rozumným výběrem slov, upravením jejich smyslu, rozlišením synonym a případným, správným tvořením dodala mu nebývalé přesnosti. Bylo by ovšem bývalo třeba daleko důkladnější znalosti etymologie a historie jazyka, aby se odstranily nesčetné vady v pravopise, ve tvarech a skladbě slov; tím, že se rozhodovalo bez ní, vyplynula grammatika plná bludův a nesnází, jež Akademie potvrdila za zákon. Zlo bylo by bývalo snad ještě větší, kdyby vliv theoretiků nebyl býval do jisté míry paralysován působením vynikajících spisovatelů. Slavní mistři přijali sice pravidla, jež se jim ukládala, ale neúplně, zachovávajíce volnost svého tvůrčího ducha a přizpůsobujíce si je nevyhladitelné potřebě rozmanitosti a novosti. Jejich díla stala se vzory, jejichž sloh a jazyk potomní pokolení snažila se napodobiti. A tak byl tu na poč. XVIII. stol. klassický jazyk, vyňatý na přiště z náhlých libovolných změn. Stol. XVIII., ač neobešlo se beze sporů jazykových mezi konservativci a novotáři (mezi ony patřil ze spisovatelů Voltaire, více jen theoreticky, mezi tyto Fénelon a Rousseau), nepřineslo valnějších novot; závažné účinky měla ovšem revoluce uvedením velikého počtu slov, z nichž většina zase zmizela, a hlavně obměnou výslovnosti, otevírajíc mluvu aristokratickou způsobu mluvy lidovému, ba i venkovskému. Vítězstvím romantiků nad klassiky v XIX. stol. zaplavil pak jazyk mluvený jazyk spisovný docela, bývalé dělení slov vznešených od nízkých vzalo za své, technické slovníky propůjčily své zásoby k neologismům, jež se tvořily pro nové pojmy a věci a jichž silný počet poskytla angličina, přibíraly se archaismy ze středověku a renaissance, zkrátka jazyk nastoupil dráhu volnosti, na níž se od té doby nalézá, z níž těží a jíž také trpí, ačkoli celkem zisk vyvažuje ztrátu; neboť dle uznání samé Akademie demokracie dává jazyku na síle a hybnosti, co mu ujímá na čistotě.

Jazyk franc., jenž již od XIII. stol. nabyl značné vážnosti za hranicemi (tehdy zejm. v Anglii a v Italii), stal se v XVIII. stol prostřednictvím klassické literatury jazykem celé vzdělané Evropy, a třeba že do naší doby zase klesl na významu, pokládá se stále za obcovací jazyk světový. U nás v Čechách, zvláště v posledních létech, neobyčejně se šíří jako výhodná protiváha němčiny. Činnost, již v té příčině rozvíjí »Alliance franç.« a »Société française« v Praze, četní soukromí učitelé a reálné školy i vysoké učení, zasluhuje všeho uznání.

{{Prostrkaně|Slovníky}}: Dictionnaire de l’Académie française; Dictionnaire historique de la langue française; Littré, Dict. de la langue française; C. Sachs, Encyclopaedisches Wörterbuch der französischen und deutschen Sprache; Darmstetter-Hatzfeld, Dict. de la langue franç.; Faster, Slovník franc.-český a česko-franc.; Jan Herzer a Čeněk Ibl, Slovník franc.-český. {{Prostrkaně|Mluvnice}}: Brachet, Grammaire historique de la langue franç.; Ferd. Brunot, Gramm. hist, de la langue franç.; C. Ayer, Gramm. comparée de la langue franç.; Girault-Duvivier, Grammaires des grammaires; Bescherelle frères et Litais de Caux, Grammaire nationale; Larive et Fleury, Grammaire de la langue franç.; Claude Augé, Gramm. de la langue franç.; Benecke, Französische grammatik; české učebnice jazyka franc. napsali Ricard-Roth, Jan Herzer, J. Kosina a J. Hulakovský, Fr. Šubrt, L. Schmidt-Beauchez, Březanovský, Škoda (s mluvnicí) a j. ''[[Autor:Jindřich Vodák|Vd.]]''

== Literatura. ==
Literaturou franc. rozumíme slovesné plody {{Prostrkaně|jazyka francouzského}}. Je tedy z literatury franc. vyňato důsledně písemnictví {{Prostrkaně|latinské}}, třeba ve '''F'''-ii vytvořené, jakož skutečně nejstarší pisemné literární památky '''F.''' jsou latinské; o nich jednati náleží dějinám písemnictví římského a středolatinského. S druhé strany jest však upozorniti, že oblast literatury franc. ve středověku jest větší, než území francouzské, že objímá totiž kromě '''F'''. {{Prostrkaně|Anglii}}, které dobyli r. 1066 pofranštění Normané a v níž pak kvetla živá literatura franc. jazyka do pol. XIV. věku, sev. {{Prostrkaně|Italii}}, kde ještě ve 2. pol. XIV., ano i poč. XV. věku vyskytují se francouzská díla literární, i {{Prostrkaně|Cypr}}, {{Prostrkaně|Moreu}} a {{Prostrkaně|Palestinu}}, kde v XIII. věku napsán byl nejeden plod franc. jazyka. Připomenouti jest také ještě, že v IX. věku odštěpila se od frančtiny (severního jazyka ''d’oìl'' zvaného) {{Prostrkaně|provençalština}} (již. jazyk ''d’oc'' zvaný) a stvořila na Jihu francouzském bohatou literaturu, která po celý skoro středověk kvetla a hlavně vnějšími pohromami poklesla, aby v našem věku znova ožila a se rozvinula (viz {{Prostrkaně|Felibrige}}). Dějiny této literatury, ač sesterské, přece od francouzské neodvislé, viz ve čl. {{Prostrkaně|Provence}}.

'''Středověk''' I. Do r. 1050. První formace jazyka dnes frančtinou zvaného lze položiti do VII. stol. Tu a v násl. věku ovládá již frančtina jako jistý jazykový typ mluvu lidovou. {{Prostrkaně|Církev}} přirozeně první si ho všímá a na koncilech v Remeši a Toursu (r. 812) nařizuje se již biskupům, aby pečovali o překlady homilií do frančtiny jako jazyka národního, výlučně lidového. Brzy také potkáváme se s prvním histor. dokladem nového jazyka, s t. zv. {{Prostrkaně|přísahami štrasburskými}}, t. j. formulemi, jimiž v březnu r. 842 přísahali si přátelství, pomoc a věrnost Ludvík Němec a Karel Lysý a jež r. 843 přepsal a ve své »Historii Franků« dochoval Nithard. Nehledíc k této památce právního rázu je však celá nejstarší literatura franc., pokud se nás dochovala, {{Prostrkaně|církevní}} a {{Prostrkaně|duchovní}}. Nejstarší její památka je {{Prostrkaně|sequence o sv. Eulalii}} (obyčejně ''cantilène de sainte Eulalie''), krátká skladba 28 assonujících veršů, složená kolem r. 880 v opatství sv. Amanda ve Valenciennes. Z druhé půle X. věku pochodí: {{Prostrkaně|Život sv. Leodegara}} (St. Leger) a {{Prostrkaně|Utrpení Kristovo}}, osmislabičné, sdružené rýmované básně, obyčejně po uschování svém ''Poèmes de Clermont Ferrand'' zvané. Nejcennější plod tohoto období i po stránce básnické je však ''Vie de saint Alexis'' (kolem 1040), jazykově také nejfrancouzštější. V {{Prostrkaně|próse}} zasluhuje zmínky ''Fragment de Valenciennes'' z počátku X. věku, zlomek to kázání o proroku Jonáši. — Vedle této literatury, duchem a inspirací národu cizí, sbírají se zajisté již v této době prameny literatury vlastně národní, {{Prostrkaně|poesie hrdinské}} a {{Prostrkaně|epické}}. Hotových dokladů literárních pro toto předpokládání sice není, ale nasvědčuje mu celá řada zpráv dějepiseckých, v nichž se mluví o básních v lidovém »venkovském« jazyku složených, jimiž opěvována některá dějinná událost. Byl to prvek germanský, který je základem této staré franc. poesie epické; vedle něho pak křesťanská kultura jeví se jako živel francouzský a národní. Z nich dvou složeno je epos franc. Historicky jest zjištěno, že již Dagobert (zvaný Chlodoving, Chlodvikovec) z merovinského rodu byl rekem franc. skladeb epických; tím spíše lze tak soudit o Karlu Martelovi, Pipinovi a Karlu Velikém. Ovšem nedochovalo se nás nic z těchto básní.

II. R. 1050—1235. V tomto období vrcholí středověká literatura franc. Svěží, mladé, naivní proudy vyrážejí v této době ve všech druzích literárních a všude se znamenitou silou tvoří množství děl neobyčejně šťastných; síla obraznosti, vřelé a silné cítění přemáhá nesnáze formálně, hrubý, těžkopádný jazyk, jejž ohýbá v krušném boji. Všecky druhy verše jsou v tomto období hojně i šťastně vzdělávány; k rozkvětu {{Prostrkaně|epické poesie}}, který je ojedinělý a výjimečný u moderních národů, druží se všecky druhy výpravné: {{Prostrkaně|román}}, {{Prostrkaně|povídka}}, {{Prostrkaně|satira}}, {{Prostrkaně|fabliau}}, {{Prostrkaně|kronika veršová}}; ano i {{Prostrkaně|próse}} dostává se na konci této doby nadaných vzdělavatelů, kteří ji vyvádějí ze služebné poroby latinské, v níž dosud živořila. Mocný tento rozvoj literatury, který má ráz {{Prostrkaně|ryzí živelnosti}} a {{Prostrkaně|přirozenosti}}, je podmíněn ovšem ve značné míře také vnějšími politickými a společenskými poměry. '''F.''' jest v době té mocným státem, vítězným na venek, zabezpečeným silnými králi i v rozvoji vnitřním. Kultura hmotná jde ruku v ruce s kulturou duševní. V Paříži soustředí se vzdělanost školská, která svítí celé západní Evropě. Rytířský duch zjemňuje se ve '''F'''-ii časněji než jinde ve skutečnou kulturu citovou.

{{Prostrkaně|Epopeje národní}} objevuje se ve '''F'''-ii v XI. věku. Avšak prvky její, látkové i formálně, jsou starší a sice sluší je hledati v různých náboženských i válečných, poloepických, pololyrických básních předešlého období, v tak zvaných {{Prostrkaně|kantilénách}}, »ne menších padesáti, ne větších pěti set veršů« (Léon Gautier, ''Les épopées françaises'', str. 28.). Pochod však, jakým z těchto krátkých rozptýlených básní došlo se k organickým dlouhým celkům, není dosti vyjasněn. Postaveny jsou hlavně dvě theorie. První, L. {{Prostrkaně|Gautierova}}, vykládá vznik »chansonů de geste« tak, že kladeny byly vedle sebe a tmeleny v celek krátké kantilény; naproti tomu G. {{Prostrkaně|Paris}} soudí, že většina jich byla složena trouvéry přímo po tradici. — Tato epická poesie franc. připíná se těsně k zjevu {{Prostrkaně|Karla Velikého}}, k řadě jeho válečných podniků. Na osobu jeho připjaly se asi i mnohé starší zkazky epické. Přirozeně stal se tento veliký dobyvatel středem národní epiky; kolem něho kupily se i všecky nové projevy epické síly, která právě nadbytkem látky byla lákána a množena. Oba podstatné živly eposu, bohatýrský i náboženský, byly tu souměrně živeny; Karel Vel., bojovník proti Saracénům, je rekem Kristovým. V legendě, kterou obklopil lid jeho postavu, právě tento moment převážil všecky ostatní; v epických zpěvech vzpomíná se jen jeho bojů s nevěřícími, ostatní jeho podniky válečné jsou jimi pohlceny. Kolem něho seskupení {{Prostrkaně|palatini}} stávají se po něm reky nových epopeí. Později pak i mnozí {{Prostrkaně|vasallové}} upozornili na sebe a povzbudili pěvce ke svojí poctě. Všecky epické básně opěvující uvedené osoby zahrnují se hromadným jménem ''chansons de geste'' (''geste'' značí jednak podnik hrdinný — lat. ''gestum'' — jednak i rod reků, jehož souborné oslavě básníci se obyčejně věnovali). Básně tyto třídí se k vůli přehledu v {{Prostrkaně|kruhy}} (cykly). Všecky, jež směřují k jistému ústřednímu reku, zahrnují se v jeden kruh. Obyčejně rozeznávají se tři hlavní cykly, zvané po ústředních recích svých ''geste du roi'' (''Charlemagne''), ''geste de Garin de Montglane'' (Vilém oranienský) a ''geste de Doon de Mayence'' (Ogier dánský). První kruh objímá 23 básní, z nichž nejproslulejší typ staré přísné epiky je ''Chanson de Roland'' (kol. 1080) a jiné známější: ''Berthe aux grans piés''; ''Enfances Roland''; ''Voyages à Jerusalem et à Constantinople''; ''Fieràbras''; ''Anséis de Carthage''; ''Huon de Bordeaux''; do druhého čítá se jich 19, na př.: ''Garin de Montglane''; ''Aimeri de Narbonne''; ''Prise d’Orange''; ''Aliscamps''; do třetího konečně 10, jako: ''Doon de Mayence''; ''Enfances Ogier''; ''Vivien''; ''Renaud de Montauban''. K těmto {{Prostrkaně|hlavním}} cyklům druží se {{Prostrkaně|cykly podružné}} (»provinciálné«), tak: na východě '''F.''' cyklus ''lotrinský'', cyklus po výtce feudální, plný sporů, zrad a bitek vasallských; cyklus ''Gormonda a Isembara''; ''Raoula de Cambrai'' (''geste du Nord''); ''Amise a Amila''; cyklus křižácký, ''Girard de Roussillon'' náleží jihu, Provenci. Všech eposů těchto úhrnem se čítá ke stu; zahrnují se také souborným označením {{Prostrkaně|kruhu francouzského}} (protivou k bretonskému a antickému). Je to poesie po výtce {{Prostrkaně|národní}}, látkou i formou, s celou silou, naivností, svěžestí a opravdovostí hromadného lidového umění, ale také se vší jeho drsností, neurvalostí a syrovostí, jež vyznačuje tehdejší kulturu společenskou. Chansony de geste jsou {{Prostrkaně|věrnou malbou doby}}, společnosti, ústředí, jež je stvořilo, líčící soudobé mravy vojenského feudalismu; je to poesie {{Prostrkaně|hromadná}} a {{Prostrkaně|realistická}}. Jich sociální složky jsou germanské: instituce královská i lenní, poměr suzeréna k lenníku, poměry lenníků mezi sebou, jsou pojaty ryze po vzoru germanském. Nejstarší eposy jsou plny nezkrotné síly; opěvují výlučně krvavé činy, tělesnou statečnost, touhu po neodvislosti osobní, pomstychtivost, ctižádost, lakotu, surovost, krvelačnost. Jen dvě lepší stránky vyznačují reky chansonů těch: naprostá věrnost k suzerénu a přátelská obětavost (jako doklady: Olivier a Roland; Amis a Amil). {{Prostrkaně|Žena}} nemá skoro ještě místa v těchto eposech; je pouze předmětem prchavé smyslnosti a opovržení. Teprve později zušlechťují se tyto eposy inspirací křesťanskou a mravnějšími náboženskými motivy, ale v tom již jeví se vliv {{Prostrkaně|bretonského}} kruhu a ztráta charakterovosti kruhu franc. Po stránce umělecké vynikají některé z nich (nejstarší, předem ''Chanson de Roland'') stručnou výrazností, epickou prostotou a hotovostí, ale nedokonalost formální, nevybroušenost mluvy ruší tyto přednosti; v pozdějších z nich ztrácí se stále více epická stručnost a rozbřídají pak v povídavost a nesouvislou rozvláčnost. Psány jsou 1{{Prostrkaně|0slabičným veršem}}; teprve později převládne 1{{Prostrkaně|2slabičný alexandrin}}, ačkoliv i dříve již (podle G. Parisa poprvé ve ''Voyage de Charlemagne à Jérusalem'') se vyskytuje. Nejstarší z nich nejsou rýmovány, nýbrž pouze {{Prostrkaně|assonovány}}. Dlouho zápasí rým s assonancí, než se domůže plné nadvlády; pak spojuje se pravidelně celá řada veršů jediným rýmem v odstavec, slohu.

Tento neobyčejný rozvoj epické poesie v tomto období nebyl však osamocený; za ním hned vyrůstá {{Prostrkaně|druhá}} mohutná vlna, mocný příliv epické síly v {{Prostrkaně|bretonských epopeích}}, které od pol. XII. věku vystupují, přes prvotní odpor domáhají se přízně obecenstva a na konec vytlačují zálibu pro starší kruh francouzský. Naladění a ráz básní těch je naprosto {{Prostrkaně|různý}} od výrazu kruhu franc. Vyznačuje jej zvláštní měkkost a přepjatost citová, prvek kouzelné nadpřirozenosti (víly, jež chrání kouzly své milence-reky), tajůplná fantastičnost, hloubavá symboličnost, ponoření se do přírody, smysl pro život nitra a sen — vše živly naprosto cizí francouzskému duchu, vypěstované a stupňované dlouholetou porobou {{Prostrkaně|Keltů v Anglii žijících}}, kteří, zbaveni všech práv, vypuzeni ze skutečného života, utíkali se k mystice a snivé hloubavosti. Ráz inspirace těchto básní je podstatně {{Prostrkaně|subjektivní}}; mythičnost, rozjímavost, blouznivost, fantastičnost i snivost náboženská převládají a zabarvují epické básně čerpající z těchto bretonských látek. Staré kosmogonické sny pohanské jsou vmíšeny často a přetvořeny v legendy křesťanské. Smysl {{Prostrkaně|pro přírodu}}, pozorování její a utonutí člověka v ní velice jest vyvinuto, právě jako ve franc. látkách život společenský a hromadný. Ve shodě s celým psychologickým podkladem v látkách bretonských má veliký význam {{Prostrkaně|láska k ženě}}; Keltové pochopili poprvé ženu jako obrodnou sílu všehomíra. Historická a legendárně pouze přetvořená osobnost {{Prostrkaně|Artuše}} († 537), který vládl na jižních březích velkobritských a podlehl útoku saskému, je do jisté míry hmotným středem těchto starých epických zkazek keltských. Kolem něho sdruženi jsou jeho rekové-druzi (ne sluhové jako ve franc. cyklu), s nimiž vrhá se do báječných dobrodružství a s nimiž projíždí celou Evropu, ano dobývá i Palestiny. Po náboženské stránce hraje velikou úlohu v těchto básnických tradicích {{Prostrkaně|legenda o sv. graalu}}, původu domácího, jak se zdá, a vlivem křesťanským pouze přetvořená. Graal byla totiž starým Britům keltským skvostná nádoba ukrytá na dně nějakého jezera, která tomu, kdo ji má, zaručuje vědění budoucnosti a tedy úplnou moc. Křesťanským názorem pak, který kladl všecku spásu lidskou do smrti Kristovy, proměněn tento symbol dokonalosti v nádobu, z níž pil Spasitel při poslední večeři a do níž pak zachytil několik kapek krve jeho s kříže stekších Josef z Arimatie, který také přenesl sv. graal do Bretonska a zde mnoho zázraků pomocí jeho vykonal. Když pak zemřel v Anglii (v Glastonbury), byl později sv. graal ztracen. Odtud zřízen králem Utterem-Pendragonem řád {{Prostrkaně|Kola stolního}} (''table ronde''), jehož členové měli za úkol nalézti tuto zázračnou misku. A právě v legendě o {{Prostrkaně|Percevalu}}, který ji konečně po dlouhých obtížích nalézá, vyhranil se mravní ideál křesťanský, odříkání, jako nikde před tím ve středověké poesii. Jen mravně čistý, dětsky nevědomý člověk, který překonal všecky hmotné i mravní překážky, může dosici sv. graalu.

Tyto legendy keltského původu a rázu došly prvního povšimnutí u Normanů, kteří porazili surové Sasy, staleté utiskovatele živlu keltského. Zde v Anglii pojaty poprvé tyto keltské zkazky duchem francouzským. Normané byli poměrně vzdělaní, širokého, kosmopolitického skoro vkusu, jakož sami skládali se z různých ethnografických prvků. Věnovali pozornost předem sice historickým, dějepravným bájím britským, ale i pro čistě básnické mythy a fantastické legendy zjednali si brzy porozumění. {{Prostrkaně|Luces du Gast}}, {{Prostrkaně|Gasse le Blond}}, {{Prostrkaně|Gauthier Map}}, {{Prostrkaně|Robert le Boron}} a j. jsou pak prvními jejich překladateli a vzdělavateli; Mapovi a Boronovi náleží zejména zásluha, že seznámili franc. obecenstvo s legendou o sv. graalu. Z nich čerpají různí klerikové {{Prostrkaně|prosaické romány}} svoje, jako o sv. graalu, hledání sv. graalu, o Merlinu, Lancelotovi od Jezera, o smrti Artušově, Tristanovi. Současně skoro došly tyto keltské legendy i veršového spracování v dlouhých básních {{Prostrkaně|Chrestienem de Troyes}} († 1191), autorem těchto sedmi románů: ''Erec a Enide''; ''Tristan'' (a Yseult); ''Cligez'', ''Yvain'' (či rytíř se lvem); ''Vilém Anglický''; ''Perceval'' (či o graalu, ale pouze prvá čásť je dílem Chrestienovým) a ''Lancelot'' (jinak a původně ''La charette''). Ve 2. pol. XII. věku tedy již bretonský cyklus epický ve franc. jazyku formován byl z části prosaickými romány neznámých původců z části veršovými romány Chrestienovými. Dříve převládala mínění Jonckloeta de La Haye a Paulina Parisa, kteří kladli prosaické romány za starší; nyní naopak názor Gastona Parisa, jenž dokazuje prioritu Chrestiena de Troyes. Také {{Prostrkaně|postup}} a {{Prostrkaně|vývoj}} formace této není posud dosti vyjasněn. Zdá se jen, že by! obdobný processu, jakým se ustavily z drobnějších rapsodií epické celky franc. kruhu; přechodním stupněm, obdobným {{Prostrkaně|kantilénám}} franc., byla tu bretonská {{Prostrkaně|lais}}. — Bretonské látky, spracované Chrestienem a nástupci jeho {{Prostrkaně|Godefroyem de Lagny}}, {{Prostrkaně|Menessierem}}, {{Prostrkaně|Gaucherem de Dourdan}}, {{Prostrkaně|Gerbertem de Montreuil}}, získaly si brzy oblibu čtenářstva úplně; hlavně jejich stránka milostná a fantastická, která z nich činí skutečné romány, byla příčinou jich úspěchu. Úspěch ten zastínil brzy cyklus franc., tak že trouvéři opouštějí sloh těchto epopeí a činí stále větší ústupky románovému vkusu bretonskému; na konec předělávají staré franc. eposy po nových vzorech bretonských, z čehož vycházejí díla nepřirozená, nejapná a rozvleklá. Úpadek ten projevuje se zřetelně již v příštím období.

{{Prostrkaně|Třetí}} veliký látkový kruh epické poesie franc. této doby je {{Prostrkaně|klassický}}. Vzdělavatelé jeho jsou kněží, kteří pravidelně čerpají příběhy a legendy antické z pramenů úpadkových nebo apokryfních (jako Dictys Krétský, Dares Fryžský, Pseudokallisthenes a j.). Náboženská čásť těchto skladeb výpravných, jež sluší vřaditi mezi {{Prostrkaně|romány}}, je podivná směs křesťanství a pohanství; přechází nejčastěji v kouzelné pověry. Umělecká cena děl těchto je mnohem menší než předešlých. Schází tu naprosto naivní samorostlá přirozenost, přední podmínka pravé epiky. Je to poesie učená, kompilovaná, strojená a nudná většinou. Forma těchto děl je buď stejná jako francouzských chansonů de geste, buď verš osmislabičný sdružené rýmovaný. Nejcennější z nich jest ''Roman d’Alexandre'' od Lamberta li Torsa a Alex. de Bernay (před r. 1188), psaný alexandrinem; vedle něho měly znamenitý úspěch ještě: ''Roman de Thèbes'', spracovaný na základě Statiovy Thébaidy v půli XII. věku, ''Roman d’Enéas'', stejného stáří asi jako předešlý, a ''Roman de Troie'' od Normana {{Prostrkaně|Benoîta de Sainte-More}} (asi 1160). (Srv.: Meyer, Recherches sur les épopées françaises; G. Paris, Histoire poétique de Charlemagne; P. Paris, Les romans de la Table ronde mis en nouveau langage; L. Gautier, Les épopées franç.; G. Paris, la Poésie au moyen âge; P. Meyer, Alexandre le Grand dans la littér. franç. au moyen âge; d’Hericaut, Essai sur les origines de l’épopée; la Villemarqué, Les romans de la Table ronde; Joly, Benoist de Saint-More et le Roman de Troie).

K tomuto mocnému rozkvětu epiky pojí se v tomto období nesmírný rozvoj {{Prostrkaně|výpravnéh}}o a {{Prostrkaně|bájivého}} písemnictví vůbec. Lze říci, že všecky ty romány antické, řecké, byzantinské, bretonské a j., povídky, fabliaux atd., žijí z úpadku vlastní bohatýrské francké poesie epické, bují na jejích troskách a z jejích šťáv. Když již vyčerpala a vyžila se mužná krvavá síla starých eposů i rytířské cítění bretonské a smysl pro ně, zbyly a rozbujely se temné a výstřední stránky tohoto kulturního útvaru; shon po dobrodružství, těkavá, mlžná bájivost, zvrhlá fantastičnost, bezuzdnost požitku; ruku v ruce s tím šla v uměn! jalovost i rozplizlost formová. Epická báseň zvrhuje se tak v román {{Prostrkaně|dobrodružný}} nebo {{Prostrkaně|milostný}}. Náměty podává ponejvíce Východ; zde mohlo se plně vyhověti požadavkům právě uvedeným. Jsouť tyto romány buď napodobeny podle řecké literatury úpadkové, bud podávají východní pověsti a báje z byzantinských pramenů a přebásnění, jež poznali Francouzové na výpravách křížových. K proslulejším dobrodružným románům takovým náleží: ''Apollonius z Tyru'', ''Sedm mudrců'', E''racle'' od {{Prostrkaně|Gautiera z Arrasu}} (kol 1160); ''Cleomadès'' od Adenesa li Roisa; ''Florimont'' od Aimona de Varennes (1188); ''Atis et Profilias'' od Alex, de Bernay; ''Partenopéus de Blois'', ''Floire et Blanchefleur'' na základě pověstí maurických. Z milostných jest uvésti: ''Ille et Galeron'' G. z Arrasu (1157); ''Galearan de Bretagne'', ''Guillaume de Dole'', ''Pamphile et Galatée'' od Jeana Brasdefera (kol 1225). K románu lze připojiti i {{Prostrkaně|rýmované kroniky}}, v nichž normanští básníci pro dvůr anglický parafrasovali staré texty legendárné; tak Geffreie Gaimara ''Histoire des Anglais'' (kol 1150), Waceova ''Geste des Normands'' či ''Roman de Rou'' (přes 16.000 veršů, z části alexandrinů), složená mezi r. 1160—74 a věnovaná oslavě Rollona, Viléma s Dlouhým mečem a Richarda a dovedená do r. 1107, téhož ''Brut'' (přes 15.000 osmisl. veršů) z r. 1155, prostý veršový překlad sbírky domácích legend sebraných Gaufreiem de Monmouth pod názvem »Historia regum Britanniae« a {{Prostrkaně|Benoîitova}} ''Histoire des ducs de Normandie'' (43.000 osmisl. veršů). Všichni tito básníci nepsali z vlastního názoru, nepodali událostí, jichž zažili. Mnohem cennější je anonymní ''Histoire de Guillaume le Maréchal'' z r. 1224, a jistou literární hodnotou vyniká báseň {{Prostrkaně|Garniera de Pont-Sainte-Maxence}} o vraždě sv. Tomáše Becketa (1172). Jak viděti, všecko, co podniká se v genru dějepiseckém, náleží anglo-normanské větvi franc. písemnictví. Vlastní '''F.''' je neobyčejně chudá v oboru dějepiseckém. Překládá se v prósu kronika Turpinova, kompilují se římští dějepisci (''Faits des Romains''). Jediného výborného historiografa vykazuje toto období, Francouze maršála {{Prostrkaně|Geoffroye de Villehardouin}} († 1213), který pevnou a výraznou prosou popsal dobytí Cařihradu křižáky, jehož se sám účastnil.

Vedle těchto objektivních a naivních genrů vystupují a stejně skoro s nimi postupují ve franc. literatuře genry {{Prostrkaně|tendenční}}, reflektivné, kritické, satirické, parodující. Již některé chansony de geste i romány bretonské mají v sobě mocný komický živel, který ukazuje zřejmě k výsměšné tendenci, ke snaze parodovati vážné epické jádro (''Voyage de Charlemagne'' asi z r. 1060, která je vlastně heroické fabliau; ''Eustache le Moine'', báseň hrdinsko-komická z poč. XIII. věku; ''Moniage Guillaume'', líčící rozmarně klášterní život reka Viléma s krátkým nosem, od {{Prostrkaně|Viléma de Bapaume}}; z cyklu bretonského román o ''Tristanu'' a ''Isoldě'' a j.). Přímou satirickou a parodující tendencí vyznačuje se však zvířecký epos ''Roman de Renart'', řada různých skladeb různých autorů a dob, jež mají jen společný námět. »Renart« vznikl z bájí zvířeckých, v konečné podobě své je však vlastním plodem franc. středověku, který na něm pracoval celá století a vyslovoval prostředkem allegorie svoje různé zloby, hněv a posměšnou mstivost. Původní nejstarší zárodek jeho jest asi německý (J. Grimm), ale spracování, ráz, duch a vtip jsou v něm ryze francouzské. Pokusy sveršovati a v jistou jednotu sloučiti báje o vlku (''Isengrin''), lišce (''Renart'') a lvu (''Noble'') objevují se nejprve v latině; jsou to básně ''Isengrinus'' a ''Reinhardus'', první z poč., druhá z pol. XII. věku. Těmto latinským textům, podobá se, sloužila však za základ lidová verse francouzská, která se nás ovšem nedochovala. Od pol. XII. věku zmocnili se látky této trouvéři, rozmnožujíce a obměňujíce ji neustále, tak že na konci téhož věku ustaven je celý cyklus Renartův více než 30 větvemi (asi o 30.000 verších), z nichž pouze u čtyř známe dle jména autory; nejproslulejší z nich je {{Prostrkaně|Pierre de Saint Cloud}}. »Roman de Renart« je allegorický obraz feudální společnosti. Allegorický živel jeho rozvíjí a přeostřuje často doba následující.

{{Prostrkaně|Bájek esopických}} mnoho bylo ve XII. a XIII. věku sebráno ve sbírky (t. zv. ''Isopets''); ale nemají původnosti, jsouce většinou hranatými a pracnými překlady z latinských tehdy oblíbených sbírek {{Prostrkaně|Aviana}} a {{Prostrkaně|Romula}}. Nejproslulejší z nich je sbírka ''Marie de France'' asi z r. 1170.

{{Prostrkaně|Satirickou}} poesií hrubého zabarvení, jaká byla vhod širokým nevybraným vrstvám lidovým, jsou {{Prostrkaně|fabliaux}}, povídky to v lehkých, osmislabičných, sdruženě rýmovaných verších, malující všední měšťácký, obecný život vrstevnický. Fabliaux jsou bohatý odkaz starého ducha a vtipu franc., hrubého ovšem a nezušlechtěného. Povídky, jež v nich jsou spracovány, jsou z části cizího, hlavně východního původu (čerpány z části také z {{Prostrkaně|Bidpaje}} a {{Prostrkaně|Sendabada}}, v latinských a částečně i franc. ztlumočeních tehdy rozšířených), některé však z nich jsou výmyslem autorů domácích. Srv. {{Prostrkaně|Fabliaux}}.

Přímých a účelně didaktisujících nebo průhledně moralisujících a allegorisujících nebo kazatelsky satirisujících sbírek literatury {{Prostrkaně|programmové}} vyskytá se v tomto období mnoho, ale schází jim většinou původnost a všeliký literární vkus. Proslulejší z nich jsou: ''Bestiaire divin'', ''Besant de Dieu'' {{Prostrkaně|Guillauma Leclerca}}, ''Miracles de la Vierge'' od {{Prostrkaně|Gautiera de Coinci}} (1177—1236); ''Roman des ailes'' a ''Songe d’enfer'' od R. {{Prostrkaně|de Houdan}}, pak homiletické spisy {{Prostrkaně|Ét}}. {{Prostrkaně|de Fougères}} (''Livre de manières'') a t. zv. {{Prostrkaně|Recluse de Molliens}} (''Miserere'' a ''Roman de Charité'') a satiricko-mravoučné »bible« ({{Prostrkaně|Guyot de Provins}}, {{Prostrkaně|Hugues de Вerzé}}). V dobu tu spadají také zárodky {{Prostrkaně|divadelního}} rozvoje franc. Jako jinde, i ve '''F'''-ii zrodilo se drama z kultu náboženského. Legendy náboženské zvolna se dramatisovaly v malé liturgické hry vánoční a velikonoční, jež v latině kněžími v chrámech se hrály. Od poč. XII. věku vsunují se do nich francouzské věty, rýmované zpěvy a episody za rouškou větší věrojatnosti a názornosti dějové. Z XII. věku zachovalo se již několik {{Prostrkaně|mysterií}}: latin.-franc. hra o ''Moudrých a pošetilých pannách'' (poč. XII. stol.), mysterium o ''Adamovi'' a ''Danielovi''. Z {{Prostrkaně|miгаklů}} (dramatisovaných legend posvátných) stojí na rozhraní XII. a XlII. stol. zajímavá ''Jeu de Saint Nicolas'' {{Prostrkaně|Jeana Bodela}} z Arrasu, jenž spracoval starší »ludus« mnicha Hilaria, žáka Abélardova; hra jeho má již mnoho světských veseloherních živlů ve svých bohatých episodách. Rozvoj v tomto směru byl umožněn jen tím, že od pol. XII. věku divadlo zesvětštělo, jsouc vyloučeno z chrámu a přenecháno laikům.

Nejméně samostatnosti projevuje franc. literatura tohoto období v {{Prostrkaně|lуrice}}; zde je odvislá skoro úplné od literatury provençalské. Trouvéři francouzští tohoto období v tomto druhu literárním jsou žáky troubadourů provençalských, jichž ne vždy dostihují v rozmarné lehkosti a virtuositě formové. Ale i ti, kteří se jim vyrovnají po těchto stránkách, pracují přece jejich tradicemi a čerpají z týchž pramenů inspirace. Důvody této převahy a nadvlády provençalské poesie v lyrice jsou vnější, historické a kulturní. Zjemnělá kultura Jihu přirozeně stvořila jemnou, vytříbenou a namnoze vyumělkovanou lyriku, jako bojovný, tvrdý, krvavý duch časový na Severu došel výrazu v mohutných skladbách epických, které jsou (až na geste Viléma Oranienského) vlastní půdě francouzské. Proto však nemůže se tvrditi, že by duch franc. v této době neměl disposicí pro lyrické básnictví. Naopak lze dokázati, že jsou tu již nyní zárodky samostatné poesie lyrické, které se nerozvinuly pouze proto, že byly udušeny vyspělou zatím lyrikou provençalskou. Zárodky ty jasně se postihují zejména v několika pololyrických, poloepických {{Prostrkaně|chansons de toile}}, {{Prostrkaně|pastourelech}} a {{Prostrkaně|křižáckých písních refrénových}}. Ale tyto celkem primitivní útvary ustoupily ke konci XII. věku bohaté a raffinované lyrice provençalské, která hlavně pod záštitou žen šířila se s celou společenskou kulturou Jihu. Středištěm této poesie byl, zdá se, dvůr pařížský, odkud postupovala do hrabství Champagnského a Bloiského a pak vůbec na východ '''F.''' Marie a Alice, dcery Eleonory aquitanské, byly zde jejími ochránkyněmi. Pěstiteli jejími byli veskrze básníci panští. Stůjtež zde z nich: {{Prostrkaně|Chrétien de Troyes}}, {{Prostrkaně|Conon de Béthune}}, {{Prostrkaně|Jean Bodel}}, {{Prostrkaně|Blondel de Nesles}}, {{Prostrkaně|Gautier de Dargies}}, {{Prostrkaně|Guy de Coucy}}, {{Prostrkaně|Philippe de Nanteuil}} a předem {{Prostrkaně|Gace Brulé}} a {{Prostrkaně|Thibaud champagnský}} (IV., navarrský), kteří se vyrovnají i nejlepším svým soupeřům provençalským. Srv. A. Jeanroy, Les origines de la poésie lyrique en France (Paříž, 1889).

III. 1235—1337 ({{Prostrkaně|do poč. války stoleté}}). Dobu tuto vyznačuje úpadek a konečně úplné poklesnutí národní, samočinné a naivní poesie a nahrazení její těžkopádnou a nejapnou reflexí, suchopárnou, učenou hloubavostí a pedantičností, snahou po jinotajné tendenčnnsti. Epická poesie hyne a klesá vůčihledě. Skládá se sice v tomto období ještě několik {{Prostrkaně|chanson de geste}}, ale vyplňují se jimi pouze mezery starých kruhů; nezpívají se již, nýbrž čtou a obecenstvo jejich řidne víc a více. {{Prostrkaně|Adenet le Roi}} (''Ogier''; ''Berte aux grans piés''; ''Beuve de Comarcis'') a jeho žák {{Prostrkaně|Girard}} d’{{Prostrkaně|Amiens}} (''Charlemagne'') jsou obratnými, ale vcelku již chladnými veršovci. {{Prostrkaně|Román dobrodružný}} těší se větší oblibě, ale i on ztrácí poslední stopy poetické inspirace a umělecké úměrné formy a zvrhuje se na konec ve všední a banálně přeplněnou, bahnitou prósu. {{Prostrkaně|Veršem}} pěstovali v tomto období román řecký a byzantinský {{Prostrkaně|Adenet le Roi}} (''Cleomadès'') , {{Prostrkaně|Girard}} d’{{Prostrkaně|Amiens}} (''Méliacin''), {{Prostrkaně|Jean Maillard}}, {{Prostrkaně|Beaumanoir}} (''La manekine'') a někteří anonymové (''La châtelaine de Vergy''; ''Brun de la Montagne'' a j.), ale verš ustupuje stále více v tomto genru prostomluvě. V l. 1250—1300 zhotoveny jsou prosaické parafrase Artušova kruhu a stejně vede se i jiným starým eposům. {{Prostrkaně|Rusticián z Pisy}} kompiluje v próse romány bretonské (''Table ronde''; ''Meliadus''; ''Guiron le Courtois''). {{Prostrkaně|Rýmovaná kronika}} důsledkem změny celého vkusu uměleckého také hyne. Z kronikářů veršovců tohoto období uvésti jest {{Prostrkaně|Filipa Mousketa}} (''Chronique de France'', sáhající po r. 1243), {{Prostrkaně|Guillaume Guiarta}} (''Branches des royaux lignages'') a {{Prostrkaně|Godefroi de Paris}} (''Chronique parisienne''). Naproti tomu lze v tomto období postřehnouti bujnější rozkvět {{Prostrkaně|historické prósy}} a to hlavně vlivem ital. autorů, jakož vůbec tehda z Italie a Východu vtéká dosti svěží krve do franc. písemnictví (Filip Novarský, Martin da Canal, Rustician z Pisy, Brunetto Latino jsou ital. původu). ''Chronique de Saint Denis'' (anon.), ''Récits d’un ménestrel de Riems'' (anon.), ''Chronique de Morée'' (složená na Vých.), ''Paměti'' {{Prostrkaně|Filipa Novarského}}, ''Chroniques des Venitiens'' ({{Prostrkaně|Martina de Canal}}), ''Cesty'' {{Prostrkaně|Marka Pola}} (1296-1298), ''Fleurs des histoires d’Orient'' (Armena {{Prostrkaně|Haytona}}) a hlavně memoirové dílo {{Prostrkaně|Joinvillovo}} ''Histoire de Saint Louis'' (1305–1309), vynikající přirozeností a živostí, jsou nejpozoruhodnější plody tohoto druhu literárního. — {{Prostrkaně|Lyrická}} poesie napodobená podle troubadourů živoří do konce XIII. věku. Zmocňují sejí {{Prostrkaně|měšťanští pěvci}}, kteří v severových. '''F'''-ii sestupují se v básnické {{Prostrkaně|cechy}} (''puys''). {{Prostrkaně|Adam de la Halle}} (1235—1288) vynikl z nich nejvýše. {{Prostrkaně|Ruteboeuf}} († 1280) poutá satirickou čiperností, polemickou útočností a tvrdou jadrností svých veršů. Je nejvšestrannější básník svojí doby: písně náboženské, kluzké fabliaux, divadlo stejně pěstoval. Kde přechází v novellistiku, vycítil dobře lidový tón.

Těžiště literatury soudobé není však v těchto způsobech básnických, které nevyhovují jejímu vkusu; jeť složeno v poesii reflektivní a vůbec tendenční. Allegorický, moralisující, kazatelský, satirický, mnemotechnický je ráz nejoblíbenějších plodů tehdejších. Suchý scholastický formalismus, prázdná a dělaná učenost, kazatelská neurvalost vyznačují kulturní i literární naladění doby. ''Roman de la Rose'', největším úspěchem dařená kniha středověká, po tři čtyři století pokládaná za vrchol vědy i umění, čítající mezi své zbožňovatele Petrarku a Chaucera, je nejvýraznějším památníkem své doby. Je dílem dvou autorů, {{Prostrkaně|Guillauma de Loris}} a {{Prostrkaně|Jeana Clopinela}}, zvaného {{Prostrkaně|de Meung}}. První dovedl báseň do 4070 verše, ostatek daleko větší (přes 21.000 veršů) je dílem druhého; první počal román v létech třicátých až čtyřicátých, druhý dokončil jej v létech osmdesátých XIII. věku. Mezi uměleckými způsoby obou básníků zeje skoro propast, přes krátkou dobu, jaká je od sebe dělí. První, ač založil báseň jako allegorii, je nicméně svěží, bystrý, naivní; sama allegorie jeho je dosti čiperně navržena. Druhý je pravým synem své doby, zkostnatělým doktrinářem, nezáživným didaktikem, drzým satirikem, uměleckým byzantincem. Pod jeho rukou zvrhla se báseň tato v {{Prostrkaně|encуklopaediсkоu skladbu}} bez plánu a methody, v níž básník sveršoval všecko vědění a vzdělání svoje, celou filosofii doby, všecko, co kdy myslil, soudil a činil. Každé sebe nepatrnější slovo je záminkou k nudným a nekonečným rozborům a vysvětlivkám. Nikde není života, všude allegorická abstraktnost, suché řečnění. Přes to, že projevuje snahy moralistní, je mravouka v ní hlásaná zvrhlá a nečistá.

V písemnictví zahnízdil se úplně {{Prostrkaně|racionalismus}}. Allegorická dovtipnost je základním pravidlem tehdejšího umění. Všecko se vykládá allegorický a v tomto smyslu rozbahňuje. Ani stará literatura neušla tomuto osudu (''Les Metamorphoses d’Ovide moralisées'' od {{Prostrkaně|Chrétiena Legouaisa}} na poč. XIV. věku). K didaktickému účelu hodil se zvláště výborně {{Prostrkaně|zvířecký epos}} a plně jest také v tomto směru vykořistěn (anonymní ''Renart couronné'', {{Prostrkaně|Jakemara Geléea}} ''Renart le novel'' a anon. ''Renart le contrefait'' »obnovený«, který je inspirován sociální kastovní nenávistí, předem šlechty a duchovenstva). I politický pamflet halí se v této době v allegorii (''Roman du Fauvel'' {{Prostrkaně|Franç}}. {{Prostrkaně|de Rues}}). Didaktická literatura v {{Prostrkaně|próse}} přímo překypuje ({{Prostrkaně|Filip Novarský}}: ''Quatre âges d’homme'' a ''Assises de Jérusalem''; {{Prostrkaně|Richard de Fournival}}: ''Puissance d’amour''; {{Prostrkaně|Brunetto Latino}} ''Trésor'' kol r. 1270; anon.: ''Etablissements de Saint Louis'' atd.).

Rozvoj {{Prostrkaně|dramatu}} v tomto období pokračuje, aby vyvrcholil ve XIV. a XV. věku. Z duchovních her tohoto období zachovala se jediná: ''Miracle de Théophile'' od všestranného {{Prostrkaně|Rutebeufa}} (asi z pol. XIII. věku). Divadlo světského rázu, veseloherní, v tomto období zapouští pevnější kořeny. Byla to zejména literární sdružení měšťácká, která jim poskytla pevnou a vhodnou půdu. Před arraskými měšťany sehrány byly asi dvě zajímavé světské hry {{Prostrkaně|Adama de la Halle}}, ''Jeu de la Feuillée'' (1264) a ''Robin et Marion''. První vyniká kresbou soudobé společnosti, kterou satiricky tepe mnohde s cynickou smělostí; druhá je spíše lyrický pastourel. {{Prostrkaně|Вasoche}} (v. t.) na poč. XIV. věku dává pak první vznik fraškovitým {{Prostrkaně|farcím}} (v. t.).

IV. 1337—1435 ({{Prostrkaně|k míru arraskému}}). Doba tato v literatuře stojí pod vlivem rozháraných poměrů vnějších, nekonečných válek s Anglií. Neznamená po stránce vnitřní nic nového, žádný obrat v nějaký nový, výrazný směr; ve všem postupuje se starými tradicemi. Čtrnáctý věk nic nenalézá nového, žije ze starého, které přepracovává a doplňuje. Jednotliví větší básníci mají postavení výjimečné a osamocené; nesouvisí s dobou, v niž nepůsobí hlubším vlivem. Vnější okolnosti působí v literaturu jen jako celek a většinou záporně, dusíce podmínky hlubšího rozvoje. Nejdůležitější fakta dotýkají se vnějšího jejího rozvoje, předem {{Prostrkaně|změny její oblasti}}. V tomto období totiž naprosto ztraceny jsou pro franc. jazyk a literaturu {{Prostrkaně|Italie}} a {{Prostrkaně|Anglie}}. Náhrady dostává se však franc. písemnictví ve {{Prostrkaně|francouzském Jihu}}, který v tomto období zvolna splývá se severem, jak upadá literatura provençalská — zase důsledek vnějších politických okolností. Od XV. věku kryje se již skoro oblast literatury franc. s územím státu francouzského. Provençalové {{Prostrkaně|Raimon Vidal}}, {{Prostrkaně|Gaston Phoebus hrabě de Foix}}, {{Prostrkaně|Honoré Bonnet}}, jsou časově prvními význačnějšími franc. spisovateli ze svých krajanů. {{Prostrkaně|Poesie epická}} v tomto období zvolna, ale neodvratně hyne a mizí. Poslední pokusy v tradici chansonů de geste ''Geste de Liège'' a ''Geste de Bourguignon'' (poč. XV. věku) stojí hluboko pod prostředností. Z epických plodů tehdejších jediný ''Combat de trente'' (1351), jehož inspirace je živá a nehledaná, je poněkud svěžejší. Staré náměty epické, pokud mají ještě nějakou populárnost v obecenstvu, převádějí se v rozbředlou prósu, která stejně hoví květnaté, nesmyslné fantastice jako didaktické a praktické paedagogice. Za příklad románů takových lze uvésti obšírného ''Perceforesta''. Válka s Anglií nedovedla nijak vlíti svěží krev v epickou poesii, která je tehdy již tuhnoucí mrtvolou. — Ani v {{Prostrkaně|lyrice}} nevede se tehdejšímu písemnictví o mnoho lépe. I tu vyčerpává se namnoze síla v pedantičnosti a byzantinismu formálním. Různé poetiky, na př. {{Prostrkaně|Eustacha Deschampsa}} z r. 1392, {{Prostrkaně|Henryho de Croy}} a j., jsou plny podrobných distinkcí o stavbě chanson, ballad, virelaisů, rondelů, laiů, chants royaux. {{Prostrkaně|Guillaume de Machot}} (1290—1377) byl ceněn jako hudebník i básník, po našem názoru je však spíše jen dobrým veršovcem. Formální umění, technika básnická tohoto i následujících období má v něm v nejednom směru zákonodárce; on podepřel ji na novou techniku hudební. Vedle něho uvésti jest mezi soudobými básníky slavného kronikáře {{Prostrkaně|Froissarta}} a předem {{Prostrkaně|Eustacha Deschampsa}} (1340—1410), který v silných verších zobrazil mnohde krutou dobu svoji, {{Prostrkaně|De Werchina}}, {{Prostrkaně|Philippa d’Artois}}, {{Prostrkaně|Jeana Boucicauta}} (''Livre de cent ballades'' asi 1390) a j. Na poč. XV. věku básní mlynář {{Prostrkaně|Olivier Basselin}} své lehké a vtipné pijácké písně. Uhlazenou, učenou, pedantickou básnířkou této doby je {{Prostrkaně|Christine de Pisan}} (* 1363). Také sem náleží starší básně elegantního, ale poněkud suchého královského pěvce {{Prostrkaně|Charlesa d’Orléans}} (1391—1465), který po pětadvacet let (od r. 1415) držán jsa ve vězení v Anglii utěšoval se básněním. {{Prostrkaně|Alain Chartier}} (1392 až 1430 ?) stojí jako básník (''Livre des quatre dames''; ''Belle dame sans merci'') níže než prosaický spisovatel, jehož hlavně vlastenecká inspirace je silná a výmluvná.

Těžiště doby této leží v próse dějepisné a {{Prostrkaně|dramatě}}. Kronikář {{Prostrkaně|Froissart}} je nejvýraznější a nejvyšší literární postavou toho období. Tento historik je větší básník, výraznější stylista, než všichni jemu soudobí veršovci řemeslní. Poslední redakce jeho ''Croniques de France'', ''d’Angleterre'', ''d’Écosse'', ''d’Espagne et de Bretagne'' (1326—1400) pochodí z r. 1403. Ze starších, celkem málo cenných prací kronikářských jest uvésti ''Chronique anonyme de quatre premiers Valois'' a jinou kroniku {{Prostrkaně|Jeana le Bela z Lutichu}} (1326—1361). Vedle toho jmenovati jest ještě v próse {{Prostrkaně|Christinu de Pisan}} (''Faits et bonnes moeurs du sage roi Charles'' a jiné práce moralistní) a výraznějšího i živějšího {{Prostrkaně|Alaina Chartiera}}.

Zvláštní zjev tohoto období, tak neklidného a znepokojeného, jest, že tvoří francouzské divadlo, jež v předešlé době sbíralo teprve svoje síly. V XIV. věku kvetou {{Prostrkaně|mirakly}}, XV. náleží {{Prostrkaně|mysteriím}}. Divadlo v době této je postaveno na místech veřejných, na náměstí nebo za branami měst, která je podporují, která v nich vidí svoji pýchu. Města předstihují se nádherně vypravenými hrami. I některá malá města vítězí nad Paříží v tomto směru. Na divadle vystupují herci ochotníci z kruhů měšťanských. Hry trvají začasté mnoho dní, celé týdny. Při tom mechanická dokonalost režie přivedena jest na vrchol. Zvláště Severem, pak Bretagní lomcuje tato dramatická horečka úžasně. {{Prostrkaně|Mysteria}} čerpána jsou většinou ze Starého zákona; autoři netvoří samostatně, nýbrž vykořisťují pouze nejkrásnější scény biblické. Běží jim hlavně o to, aby po stránce režijní a dekorační naturalisticky věrně zdramatisovaly děje tyto; dramatické a básnické ceny postrádají práce jejich naprosto. Vedle toho vyskytují se však mysteria čerpající z látek {{Prostrkaně|národních}}, z {{Prostrkaně|dějin domácích}}. Nejproslulejší z nich je ''Mystère du siège d’Orléans'' (asi kol r. 1440), obsahující přes půl šestá tisíce nudných a mělkých veršů. Z mysterií {{Prostrkaně|biblických}} sluší jmenovali {{Prostrkaně|Arnoula Grebana}} ''Mystère de Passion'' asi z pol. XV. věku a náležející tak již následující době, jakož vůbec 2. polovice XV. věku je bohata na mysteria. Rozvoj mysterií je v době té opřen o společenstvo cechové {{Prostrkaně|Confrérie de la Passion}}, založené r. 1398, a r. 1402 úředně uznané a privilegované k provozování náboženských her. Uměleckému rozvoji dramatu však tato Confrérie nijak neprospívá. Zabezpečuje pouze jeho hmotné podmínky.

Vedle těchto vážných her rázu duchovního ujímají se i brzy komické, veseloherní a fraškovité. Rozvoj jejich připjat jest zase ke dvěma cechovním útvarům, k pařížské {{Prostrkaně|basoche}} (v. t.) {{Prostrkaně|du Parlement}} či ''du Palais'' (a jiným basoším měst venkovských) a ke společenstvu zv. {{Prostrkaně|enfants sanssouci}} (v. t.). První pěstovala, zdá se, předem {{Prostrkaně|morality}}, hry to objemu jednoho až půldruhá tisíce veršů, allegorisující k mravoučnému nebo jinému cíli lidský život. Vystupují v nich různé ctnosti, neřesti, příhody a obyčeje lidského života a utkávají ve svých konfliktech děj. Často zabočují také v události politického a veřejného života. Vybočovaly pak stále více v rozpustilou nevázanost a v pamfletové narážky. Proto r. 1470 zakázány jsou parlamentem, ale kvetou zase již za svobodomyslného Ludvíka XII. — {{Prostrkaně|Sottie}} (v. t.), jak se zdá, stvořená společenstvem »enfants sanssouci«, byla {{Prostrkaně|politickou komédií}} v zárodku. Jádrem jejím je satira, předem satira společenská, která halí se tu pod kuklu bláznovskou. Jednotlivé sociální instituce jsou v ní personifikovány v různých bláznech, kteří ve zdánlivých barokních nesmyslech hluboko někdy zajíždějí do živého. {{Prostrkaně|Farce}} (v. t.), třetí odrůda veseloherního genru tehdejšího, je naproti tomu {{Prostrkaně|realistická}} fraška, hrubozrnný žert dramatický, bez přídechu allegorického.

V. Asi od 1435 až {{Prostrkaně|do konce věku}} XV. V této době končí se obtížné války s Angličany. Doba dlouho čekaného klidu vrací se a s ní pohodlí, rozkvět, život vědecký a spořádaný. Vedle dvoru francouzského, jemu po bok, staví se bohatý, obřadný dvůr burgundský (Filip Dobrý, Karel Smělý). Dvůr ten sestřeďuje kolem sebe skupinu básníků, která shoduje se s jeho náladou, jeho tónem. Je to škola básníků literárně vzdělaných, učených, obřadných, pompésních, mnohomluvných, škola {{Prostrkaně|rhétorismu}} a {{Prostrkaně|racionalismu}}. V době této proskakují již první prameny antiky, která žádá na básníku vzdělání; básníci tito hledí si právě formálné, doktrinálné stránky v umění. Poněvadž se jim však nedostává pochopení antiky, zabřídají v barokní naduřelost a slohový byzantinismus. Po klassických jazycích umějí jen kroutiti syntaxi: klassickými výrazy barví svůj slovník. Rysy minulých dob, allegoričnost i moralisující tendence, přirozeně za takových podmínek bují. {{Prostrkaně|Régnier de Guerchy}}, {{Prostrkaně|Georges Chastellain}} (''Chroniques des ducs de Bourgogne''), {{Prostrkaně|Olivier de la Marche}} (1422—1501, ''Le chevalier délibéré''), {{Prostrkaně|Jean Molinet}}, básník duchovní, satiricky příležitostný i historický (1507), {{Prostrkaně|Jean Le Maire de Belges}} (1473—1548), jsou předními zástupci tohoto burgundského, vlámského směru ve franc. literatuře XV. věku. Vliv jich nezaniká s končícím se stoletím, nýbrž zasahuje hluboko do stol. XVI., kde Ronsard a jeho plejada věnují nelíčený obdiv zvláště Jeanu Le Maireovi, jemuž nelze upříti smysl pro formální dokonalost a hudební soulad poesie. Významné jest, že veliká většina básníků těchto spracovává {{Prostrkaně|látky dějepisné}}; vydává to svědectví pro jejich smysl pedantický a positivný, svědčí, že odvraceli se úplně od přirozené naivní inspirace. Burgundský stil, burgundský způsob, ovládá jako móda i básníky vlastně francouzské, jako {{Prostrkaně|Meschinota}} († 1491), {{Prostrkaně|Chrétiena z Paříže}} (1525), {{Prostrkaně|Octaviena de Saint Gelais}} († 1525), {{Prostrkaně|Gringoira}}, {{Prostrkaně|Jeana Boucheta}} († 1550). Avšak směr tento setkává se i s živým odporem u Francouzů, odporem ovšem instinktivním, neorganisovaným. Proti vážné těžkopádnosti vyvstává bezstarostné veselí, často zabočující i v tón cynické frivolnosti, naivní upřímnost a drsná přímost. Toto naladění, vlastní národnímu rázu franc., projevuje se v této době nejplněji ve {{Prostrkaně|Villonovi}} (Franç. de Montcorbier, 1431—1461), největším básníku tohoto věku. Tento tulák a piják při všem drsném cynismu a ledabylosti má jediný tóny opravdové, silné, živelné poesie. Ze starších {{Prostrkaně|Martin Le Franc}} i {{Prostrkaně|Charles d’Orléans}} přese všechnu strojenou a hladkou allegoričnost a obvyklou eleganci má leckde bezpečný citový podklad. {{Prostrkaně|Henri Baude}}, {{Prostrkaně|Jean Castel}} a hlavně {{Prostrkaně|Guillaume Coquillart}}, blíženec Villonův, vymknuli se vlivu burgundskému.

V novellistice tohoto období vystoupil svěží vypravovatel, k realistice a satiře klonící se talent, Antoine de la Salle (1398 až 1461), rodem Provençal, který, ač žil na dvoře burgundském, odolal jeho ovzduší a v pracích svých plně projevil svoji přirozenou, lehkou, jasnou disposici. Připisují se mu; ''Histoyre et plaisante cronicque du petit Jehan de Saintré'' (1459); ''Cent nouvelles nouvelles'' (asi z šedesátých let XV. věku) a ''Quinte joyes de mariage'' (1450). — V {{Prostrkaně|dějepisectví}} vykazuje toto období dílo velmi cenné střízlivostí a rozumnou soudností: ''Memoiry'' {{Prostrkaně|Filippa de Comines}}, obsahující léta 1462 až 1498; i po stránce jazykové a slohové jsou výkvětem toho období. Vedle něho ustupují ostatní práce historiků, předem jmenovaných již burgundských básníků i {{Prostrkaně|Clauda de Seyssel}} ''Histoire de Louis XII.'', hluboko do stínu. — Na {{Prostrkaně|divadle}} kvete zvláště genre lehký; doba mysterií přešla, ačkoliv porůznu ještě se píší. Literárně cennější je ''Déstruction de Troye'' (1452) od {{Prostrkaně|Jacquesa Mileta}}. Klassickým dílem je však farce neznámého autora ''Maître Pierre Pathelin'' (kol r. 1470), která i po umělecké stránce náleží mezí nejlepší středověké plody franc. (Viz {{Prostrkaně|Farce}}.) {{Prostrkaně|Sotií}} napsal několik {{Prostrkaně|Pierre Gringoire}} (1470—1534) s politickou tendencí ku prospěchu Ludvíka XII. ve válce jeho s papežem Juliem II.

Středověk je celkem v literatuře franc. útvarem hromadným, organickým, národním. Velikolepý rozkvět poesie epické je páteří tohoto organismu. Literatura franc. ve středověku převážné je {{Prostrkaně|původní}}; vyrostla z přirozených vnějších společenských podmínek, z půdy domácí. Vlivy literatur cizích jsou nepatrné. Z literatury {{Prostrkaně|anglosaské}} čerpala francouzská některé náměty k románovému kruhu bretonskému; {{Prostrkaně|provençalské}} děkuje ovšem celou tradici lyriky dvorské a několik, námětů chanson de geste (Vilém Oranský). {{Prostrkaně|Italská}} má větší vliv v XV. věku v novellu franc. (Boccacciův Decameron v novelly Antoina de la Salle a Louisa de Beauvau). Naproti tomu daleko mohutněji působí franc. písemnictví v literatury cizí. Jeho poesie epická a románová mají úspěch evropský; opanovalyť po jednu dobu vkus skoro celé záp. Evropy. Překlady a spracování básní a námětů franc. jsou velmi četný, zejm. v němčině, angličině a nízozemštině, méně norštině, italštině, provençalštině. Vedle epické poesie z franc. literatury středověké jediný ''Roman de la Rose'' má úspěch evropský. Vůdčí postavení '''F.''' v evropské společnosti klesá však od XII. věku a ustupuje na konci středověku již Italii. Systematické vylíčení středověkých dějin franc. písemnictví obsahuje Aubertinova Histoire de la langue et de la littér. franc. au moyen âge, 1884, 2 sv., a G. Parisa, Littérature franc. au moyen âge, do r. 1328 (2. vyd. 1890). ''[[Autor:František Xaver Šalda|Šld.]]''

'''Nová doba'''. Stol. XVI. přineslo franc. literatuře dva účinlivé živly: renaissanci a reformaci. Renaissance jí přišla z Italie, odkud se výpravami Karla VIII., Ludvíka XII. a hlavně Františka I. otevřela cesta nejen vkusu, umění a literárním vzorům italským, ale i knihám latinským a řeckým. Ujímala-li se na jedné straně vnější nádhera, vkusně veselý půvab a umělecká výzdoba italských veřejných staveb a paláců, zapouštěl na druhé straně vážný humanismus hlubší a hlubší kořeny, až se změnil v pravé nadšení pro studium literárních pokladů starověku, jež knihtiskařství, až ke skutečné dokonalosti se zmáhající (Badius Ascensius, Gourmont, Colines, Dolet a zvláště rodina Estiennů), činilo všem přístupnými. — Znamenité talenty, jako byli humanisté {{Prostrkaně|Erasme}}, {{Prostrkaně|Guill. Budé}}, J. C. {{Prostrkaně|Scaliger}}, {{Prostrkaně|Robert Estienne}} a ve 2. pol. stol. {{Prostrkaně|Ramus}}, {{Prostrkaně|Henri Estienne}}, J. J. {{Prostrkaně|Scaliger}}, {{Prostrkaně|Casaubon}} a j., přízeň Františka I., která je chránila proti útokům Sorbonny, a založení ústavu »Collège des trois langues« (»Collège royal«, »Collège de France« r. 1531), vše to přispívalo, že se franc. humanismus záhy postavil na vlastní nohy a že svým vlivem zasáhl, ať méně ať více, všechno vyšší myšlení. Působení renaissance kombinovalo se s účinky reformace, která přivanuvši ze severu, z Německa, a byvši až do krajních důsledností své nauky vyslovena {{Prostrkaně|Jeanem Calvinem}} (1509—1564; ''Institution de la vie chrétienne'', lat. 1535, franc. 1541), nejen že železnou energií tohoto svého hlasatele získávala četné řady přívržencův, i na nejvyšších místech dvorských, až utvořila mocnou politickou stranu, ale dotkla se svým proudem i těch, kdož zevně nebo přesvědčením stáli mimo ni a proti ní. Jako renaissance navázala soudobou kulturu na starověk pohanský, tak povzbudila reformace studium a chápání starověku křesťanského: odtrhla náboženství od filosofie, vypudila scholastiku z usurpované posice a zrodila »křesťanskou filosofii« (Erasme), nehledíc k tomu, co vykonala pro rozptýlení obecné nevědomosti a emancipování myslí. Konečně nelze pominouti vliv, který na literaturu měly tehdejší životní a společenské poměry: především vliv skvělého, svého druhu jediného královského dvora, který shromažďoval výkvět aristokracie erbovní i duševní, a mimo to vliv svérázné šlechty venkovské, vynikajících měst s jich sebevědomým, snaživým občanstvem a nižších tříd lidových, v nichž příznačně franc. rozumný a při tom veselý způsob myšlení zvláště živě se projevoval. Byl to král. dvůr, jenž za Františka I. uvedl do literatury horlivý kult písemnictví ital., a králova osobní záliba v přežilých románech rytířských (román o Amadisovi) zůstavila v ní rovněž své stopy. Roztříštěnost vlivů, jež potřebovaly více než jedno století, aby se vzájemně prolnuly, smísily a zassimilovaly, aby srostly v jednotný základ pro další samostatný vývoj, měla za následek volné vypjetí individualit, nevázané utváření se talentů: v záplavě nových myšlének, nových způsobů pojímání a netušených způsobů vyjadřování záleželo na tom, kterou stránkou růžných elementů nechali jednotlivci na sebe působiti a jak dalece jejich zvláštní nadání dovolovalo, aby stránku tu ve své tvorbě spracovali.

Co se renaissance týče, byli mnozí, kteří dobře postihli jádro kontrastu mezi vzdělaností řeckolatinskou a současností ve vyspělém názoru na svět, v hlubším pojímání všech jevů lidského bytí, a kteří si v plném slova smyslu osvojili myšlénková hlediska klassického starověku. Pádný a prudký {{Prostrkaně|La Boétie}} (1530—63), klidnější a vědečtější {{Prostrkaně|Jean Воdin}} (1530—96) ukazují ve svých sociálních a státoprávních rozpravách, jak se napojili republikánskými ideami a juristickými theoriemi starověku: co je u {{Prostrkaně|Cujasa}} nebo {{Prostrkaně|Dumoulina}} pouhou suchou učenosti, přešlo u nich v samostatné pojetí filosofické, jež jeden hlásá s energickou výmluvností Tita Livia, druhý se vším apparátem Aristotelovým. Geniální satirik a romanopisec {{Prostrkaně|Rabelais}} (1483 až 1553) se svým břitkým úsudkem o věcech lidských, svým hlubokým a vážným pozorováním a svou rozsáhlou intelligencí, skeptický filosof {{Prostrkaně|Montaigne}} (1533–92) se svou roztomilou lhostejností k výsledkům svého rozptýleného a náhodného rozjímání, a jeho žák a napodobitel {{Prostrkaně|Charron}} (1541—1608) děkují své vysoké místo mezi spisovateli XVI. stol. osobitému strávení básníků, myslitelů a vědců řeckých a římských. {{Prostrkaně|Jacques Amyot}} (1513 až 1593) vykonal v tom směru svým populárním překladem Plutarcha skutečný čin pro obnovení kontinuity mezi světem starým a novým. Že reformace mohla se svými účinky projeviti jen ve smýšlen! a cítění, leží již v samé její povaze. Jenže kdežto u jedněch, jako Rabelaisa, nebo u duchaplného lyrika, prvního básníka renaissance, {{Prostrkaně|Clémenta Marota}} (1495—1544), nebo u půvabné novellistky a básnířky {{Prostrkaně|Markéty Navarrské}} (1492—1549) zůstala pouhým odstínem, nuancí, příměskem jejich tvorby, tvořila u jiných sám kořen nejen jejich mravního života, nýbrž i jejich literární činnosti: jsou to, mimo Jeana Calvina a theologického spisovatele i básníka {{Prostrkaně|Theodora Bézu}} (1519—1605), hlavně bombastický lyricko-epický básník {{Prostrkaně|Saluste Dubartas}} (1544-90), jenž svým »Týdnem nebo stvořením světa« (''La semaine ou création du monde'') stal se předchůdcem Miltonova »Ztraceného ráje«, a horkokrevný nábožensko-politický satirik, básník »Tragických osudů« (''Les tragiques'', {{Prostrkaně|Agrippa}} d’{{Prostrkaně|Aubigné}} (1551—1630), jenž myšlénkovou silou, jednotou idee a formy stojí již v samém sousedství XVII. stol. Velikou zásluhou reformace je občanská tolerance, která se uprostřed strannických bojů více a více rozmáhala a které se nejplnějšího výrazu dostalo jednak v politické výmluvnosti {{Prostrkaně|Michela de}} l’{{Prostrkaně|Hôpital}} (1503—73) a jednak v ostré satiře proti Lize, pověstné ''Satire Ménippée'', pocházející od sedmi bodrých občanů pařížských, mezi nimiž jmenují se hlavně marotický básník {{Prostrkaně|Jean Passerat}} (1534 až 1602), {{Prostrkaně|Gilles Durand}}, právník {{Prostrkaně|Pierre Pithou}}, {{Prostrkaně|Nicolas Rapin}} a {{Prostrkaně|Florent Chrestien}}. Kazatelství, jemuž reformace dala na obou stranách, jak katolické tak protestantské, mocný podnět ({{Prostrkaně|Ignace de Loyola}} a řád jesuitský), nevyspělo ještě v literární genre aesthetické hodnoty, ale již dávalo tušiti příští Bossueta a Bourdaloua. Vedle této literatury, která, živíc se z nových myšlénkových prvků kultury, vycházela ze životních zájmů soudobé společnosti a působila v ně, běžel však XVI. stol. proud důrazně imitační, napodobivý, jemuž šlo vědomě o to, povznésti franc. literaturu na rovný stupeň s řeckolatinskou a italskou a jenž toho chtěl docíliti formálním vystrojením literatury, otrocky padělaným podle vystavených vzorů. Proud ten zcela přirozeně zmocnil se hlavně poesie a představuje výrazně zápas mezi myšlénkou a formou, jdoucí celým XVI. stoletím. Vznikl protivou k básnické škole gallsko-italské, jejímž mistrem byl {{Prostrkaně|Clément Marot}} a k níž mimo autorku boccacciovského »Heptaméronu«, Markétu Navarrskou, a novellistu {{Prostrkaně|Bonaventuru Despériersa}} (1495—1544), kteřížto dva ji repraesentuií v próse, patří ještě jako dovršující nadodobitel Marotův {{Prostrkaně|Mellin de St. Gelais}} (1491—1558). Marotovo svěží nadání básnické dodalo jeho poesii, jež byla více jen dotčena renaissancí a kultem literatury ital., hravé přirozenosti a uhlazené duchaplnosti (sloh marotický), jejíž úspěch vybízel k napodobení. Tím nepříznivěji odráží se od ní pedantická pompósnost, fádní strojenost a těžkopádná učenost, kterou zavedla do literatury skupina básníků zv. {{Prostrkaně|Pléiade}} s {{Prostrkaně|Pierrem Ronsardem}} (1524—85) v čele. Její manifest s tit. ''Illustration de la langue franç.'' (1549), redigovaný {{Prostrkaně|Joachimem du Bellay}} (1492—1560), hlásal výslovně úsilné napodobení vzorů řeckých a latinských, nezavrhuje ani vzory ital. Měl na mysli dvojí účel: zušlechtiti jazyk vmíšením slov a obrazů vypůjčených z jazyků staroklassických a povznésti poesii zavedením genrů přejatých z literatury řecké a římské. První snaha stvořila spoustu slov a obratů, činících násilí duchu jazyka; snaha druhá mimo opravy a novoty veršové, jež šly tak daleko, že jeden z básníků Pléiady, {{Prostrkaně|Baïf}} (1532–91), užíval klassických meter, uvedla Ronsardem do franc. literatury ódu a epopei (Ronsardova ''Franciade''). Výstřednosti Pléiady, v níž mimo jmenované vynikali {{Prostrkaně|Jodelle}} (1532—73), {{Prostrkaně|Remi Belleau}} (1528 až 1577), {{Prostrkaně|Ponthus de Thyard}} (1527-1605) a j. а k níž přimykal se i jmenovaný již Dubartas, měly za následek reakci, která se projevila nejprve větší umírněností v užívání novot a silnějším přilnutím ke vzorům italským. V tom smyslu ji zahájil {{Prostrkaně|Philippe Desportes}} (1546—1606), jehož písně a sonety, připomínající Marota, dosáhly značného úspěchu. Ještě více vypěstil korrektnost a uhlazenou prostotu slohu {{Prostrkaně|Bertaut}} (1552 až 1611), k němuž se řadí {{Prostrkaně|Vaquelin de la Fresnaye}} (1536 až 1608) a {{Prostrkaně|Désivetaux}}. Docela na Marota navázal {{Prostrkaně|Jean Passerat}} a konečně klassický satirik {{Prostrkaně|Mathurin Régnier}} (1573–1613), který se vrátil k prostotě a pravdivosti a který, ač nápodobě Horáce, dovedl zůstati originálním ve šlehání slabostí lidských. Tak připravovala se rozhodná reforma zlořádů, jež natropila Pléiada: dokonal ji Malherbe. Za zásluhu lze Pléiadě počítati obrození dramatu. Jakkoli bezcenné byly tragédie, jež Jodelle zhotovil přesně dle forem řeckých (''Cléopatre'', 1552) a jež {{Prostrkaně|Robert Garnier}} (1545—1601) skládal ve stilu silně senekovském, stačily, aby potlačily stará mysteria a razily cestu klassické tragédii franc. Vedle tragédie vyvíjela se komédie méně náhlým přechodem od středověké frašky, připínajíc se ke komédii italské: {{Prostrkaně|Jean de la Taille}} (1540 až 1573) jeví ve svých ''Corivaux'', první pravidelné franc. komédii, stopy Ariosta, Machiavella a Bibbieny a {{Prostrkaně|Larrivey}} (1550—1612), nejlepší z předchůdců Molièrových, prohlásil přímo, že zdělává komické básníky italské. Politické běhy vysvětlují samy sebou hojnost pamfletů a memoirů (D’{{Prostrkaně|Aubigné}}, {{Prostrkaně|Montluc}}, {{Prostrkaně|Brantôme}}, {{Prostrkaně|Sully}}, {{Prostrkaně|La Noue}}, {{Prostrkaně|Etienne Pasquier}} a j.); historikem, vyhovujícím vyšším požadavkům genru, osvědčil se jen {{Prostrkaně|De Thou}} (1553 —1617) ve svém lat. díle, objímajícím dobu od r. 1545—1607. ''[[Autor:Jindřich Vodák|Vd.]]''

XVII. {{Prostrkaně|věk}} franc. písemnictví bývá obyčejně charakterisován {{Prostrkaně|klassicismem}}; ale charakteristika tato v této všeobecnosti jest pochybena. Klassicismus triumfuje jen asi po dvacet let za vlády Ludvíka XIV. (1660—1680). Před tímto obdobím i po něm má vrch směr a vkus, donesený z věku minulého ve vyumělkovanosti (''préciosité'') formálně na jedné a {{Prostrkaně|nevázanosti mravní}} na druhé, obsahové straně. Úspěch umění klassického, mravně přísného, aestheticky harmonického a úměrného, formově jasného a průhledného, je dočasný a prchavý; klassicismus odporoval vkusu doby a jen podporou Ludvíka XIV. na krátko ovládnul písemnictví. V širší vrstvy se nevžil. Byli právě směrem aristokratickým a počítal jen s jedinci dokonale vzdělanými, harmonicky rozvinutými, kritickými. Pathetické podivínství a fantastičnost španělská, italská subtilnost, raffinovaná přebroušenost preciosity, hrubá, suchá smyslnost, spojená se strojenou sentimentálností, forma nabubřelá a hluše květnatá — to vše bují v písemnictví francouzském i po »klassickém« období Ludvíka XIV. jako před ním.

Společným znakem celého XVII. věku jest však {{Prostrkaně|racionální doktrinářství}}, {{Prostrkaně|snaha po vybroušenosti formální}}, jež často se zvrhuje ovšem v pompósnou planost neb sentimentální tlachavost, {{Prostrkaně|kritická reflexe}}. — Umění v tomto věku stojí v přímé a bezprostřední odvislosti od společnosti, jako nikdy před tím; je podřízeno dobrému tónu, společenskému vkusu a mravu, etiketě a konvenci. Theoretikové nejen odborní, literární (Malherbe, Boileau), ale hlavně společenští, mají v literatuře veliké slovo. Obecenstvo tvoří si literaturu samo nebo dohlíží alespoň na básníky, předpisuje a určuje jim přímo, jak mají pracovati, ukládá jim svůj vkus i svoje potřeby. Ohromný je vliv {{Prostrkaně|dvoru}} na literaturu a ještě větší zámožných tříd ostatních, které v {{Prostrkaně|salonech}}, jako hôtelech Rambouillet, Montpensier a slečny de Scudéry, řeší literární otázky, diktuje zákonníky vkusu, ano přímo vyrábí značnou čásf písemnictví samého. — Básníci jsou od této společnosti odvislí mravně i hmotně. Nikde není spisovatele, který by mužně, neodvisle, důstojně stál naproti společnosti. Každý domáhá se přízně mecenášů, předem dvorské pense. Dvorská přízeň a před tím přízeň jiných vyšších kruhů je osou, kolem níž se točí celá skoro literatura. Před Ludvíkem XIV. plazí se největší básníci. — Umění stává se módou, etiketou společenskou, jako nikdy předtím. — {{Prostrkaně|Centralisace}}, která charakterisuje dobu po stránce politicky-sociální, projevuje se stejně tyransky i v umění {{Prostrkaně|uniformovanou}}, {{Prostrkaně|kodifikovanou jednotností}}. Pravidelná, začasté subtilní a jen uměle vyrozumovaná důslednost jest přední snahou a požadavkem tehdejšího umění. Všecko svádí se tu v abstraktní racionalismus, pedantická pravidla, začasté libovolná a jen zvykem historicky podepřená. Je to doba purismu jazykového a kriticismu uměleckého. Doba kritiků a zákonodárců, doba tradice a škol, učených sborů a společností, které jsou postaveny jako soudní dvory nad tvůrčím jedincem (r. 1645 ustavena ze soukromého kruhu Académie française, r. 1663 založena Académie des inscriptions, r. 1664 Akademie malířská a sochařská, r. 1666 Akademie exaktních věd). Všecky prameny provincialismu, všecky svěží přítoky do řeči spisovné jsou vysušeny a zasypány. Z poesie stává se disciplina, o niž vedou spory slovíčkáři. Básník je poután celou soustavou distinkcí nejrůznějších druhů, jež jsou od sebe na vlas odděleny. Tuhá krutovláda theorie, racionalistické účelnosti, poutá jako mráz celou literaturu soudobou. Ale tento společenský a theoretický tlak působí v nejednom směru také blahodárně v písemnictví. Předem děkují mu umělecká díla XVII. věku svoji {{Prostrkaně|psychologickou hodnotu}}, cenu kladnou, příznačnou, dokladovou, historickou. Díla nabývají pevného vztahu i k původci svému i k době svojí; stávají se jejich {{Prostrkaně|výrazem}}, jako nikdy před tím. Tato vlastnost, jednou získaná, neopouští již písemnictví franc.

Počátek věku vyznačuje se reakcí proti ronsardismu, proti jeho okázalému byzantinismu; představitelem reakce této je {{Prostrkaně|François de Malherbe}} († 1628), který nenávidí na smrt hellénské antikvářství Pléiady, bojuje proti jejímu slohu, očišťuje jazyk od jejích neologismů. Ideálem jeho je čistá, střízlivá pravidelnost, která se však zvrhá ve správnou chudobu. Reakce jeho nebyla namířena proti podstatě ronsardistické manýry, totiž proti dělitelnosti a puntičkářství v poesii, nýbrž pouze proti {{Prostrkaně|směru}} jejímu, {{Prostrkaně|způsobu}}, jakým se prováděla. Na místo bohaté, pompósní a manýrované její nádhery stavěl suchou, střízlivou nudu šablonovité pravidelnosti. Od něho počíná suchopar ztrnulého a {{Prostrkaně|chudého}} formalismu v poesii franc. a vleče se až k počátku XIX. věku, k reformě romantické. Proti Malherbovi vzepřeli se mnozí, zejména {{Prostrkaně|Mathurin Regnier}}, který dobře vycítil, že poesie tak chudne i obsahem, ale směr jeho žije a vítězí v jeho stoupencích a žácích, jmenovitě v {{Prostrkaně|Racanovi}}, {{Prostrkaně|Maynardovi}}, {{Prostrkaně|Touvantovi}}, {{Prostrkaně|Coulombyovi}} a j.

V prose je příznačným dílem počátku toboto věku román {{Prostrkaně|Honoréa d}}’{{Prostrkaně|Urfé}} (1568—1625) ''Astrée'', který ukazuje proměnu epicko dobrodružného ducha v měkkou galantnost a sentimentálnost bergerií, odtud módních a oblíbených. Nesnesitelně nudné nyní dílo d’Urféovo, k němuž čerpal podnět z »Diany« Španěla Montemayora, bylo hltáno v celém století XVII. jako vzor přirozenosti a životnosti; hlavně po stránce smyslu přírodního a popisného odchovalo celá pokolení až po Rousseaua, na jehož citovost nebylo bez vlivu. Jím vnesena byla do literatury franc. sentimentálnost příliš bezobsažná, sloužící jen za předmět slovné malby. Směr tento nutně vedl k prázdnému a baroknímu stilistickému důvtipkování, ke kroucenému způsobu mluvy, která neměla jiného cíle než, pokud možno, nejvíce odlišiti se od přirozené prostoty a obecnosti; spisovatelé chtěli vysloviti city zvláště jemné, vznešené a raffinované a poněvadž jich sami necítili, vylhávali je podivnými strojenými frásemi. Hnutí toto zastoupeno bylo předem salónem markýzky {{Prostrkaně|de Rambouillet}} (1620—1650), kde vládl vkus španělského a italského pastorale. Vlivem tohoto salónu, který soustředil v sobě všecky přední zástupce společnosti i literatury, proniknuto bylo celé písemnictví až do let šedesátých. Vkus jeho zobrazil se v celé řadě spisovatelů, z nichž uvádíme zde jen známější: {{Prostrkaně|J. L. G. Balzaca}} (1674&lt;ref&gt;správně: 1597&lt;/ref&gt;—1654), jehož těžce složené a pracně na špan. vzorech vybroušené ''Listy'' pokládány byly za nejlepší stilistické výkony své doby; vtipného, ale povrchního a nicotného {{Prostrkaně|Voiturea}}, který šel po stopách Mariniho; příjemné básníky {{Prostrkaně|Maynarda}}, {{Prostrkaně|Segraisa}}, {{Prostrkaně|Benseradea}}, {{Prostrkaně|Brébeufa}}, {{Prostrkaně|Godeaua}}, nezdařené epiky {{Prostrkaně|Chapelaina}} (''Pucelle'') i {{Prostrkaně|G. de Scudéryho}} (''Alaric''). V prose tohoto směru jmenovali jest {{Prostrkaně|Gombaudova}} ''Endymiona'' (1634); {{Prostrkaně|Gombervilleovy}} ''Carité'', ''Polexandre'', ''Cythérée'' a ''Jeune Alcidiane'', díla neobyčejně suchá pedantičností a kazatelstvím, ale nesmírného úspěchu; La {{Prostrkaně|Calprenèdovy}} ''Cassandre'', ''Cléopâtre'', ''Pharamond'', jež vykládají celé odstavce z dějin; a předem romány {{Prostrkaně|Madeleiny de Scudéry}} (1607 až 1701) ''Ibrahim ou l’Illustre Bassa'', ''Le Grand Cyrus'' a ''Clélie''; zvláště poslední (1654) spojuje nesmírnou citovou planost s formou nesnesitelně plochou.

Proti tomuto aristokratickému křídlu v literatuře stojí jako nejpříkřejší kontrast několik spisovatelů, zvaných obyčejně {{Prostrkaně|Burlesques}}, cynických satiriků nebo podivínských fantastů, kteří povrhali tradicí, školou, pravidlem, slušností i rozumem a mstili cit tak těžce šlapaný v salónech {{Prostrkaně|précieus}}. Náleží k nim {{Prostrkaně|Théophile de Viau}} (''Mort de Socrate'', ''Fragment d’une histoire comique''), {{Prostrkaně|Saint Amand}}, {{Prostrkaně|Paul Scarron}} (tvůrce travestie ve ''Virgile travesti'' a ''Typhonu'', spisovatel pamfletu ''Mazarinade'' a ''Roman comique''), parodista {{Prostrkaně|Faret}} a fantastický komik {{Prostrkaně|Cyrano de Bergerac}} (''Voyage à la Lune'', ''Histoire comique des états et empires du Soleil''). Španělský гоmán pikareskní měl v lecčems vliv na autory tyto.

Stranou a osamoceně, nepodléhajíce módě společenské, stáli oba velcí myslitelé-prosaisté {{Prostrkaně|Descartes}} a {{Prostrkaně|Blaise Pascal}}. ''Discours de la Méthode'' (1637) prvého z nich značí v literatuře franc. hranici nové doby, usamostatnění prosy vědecké, ve kterémžto smyslu vliv jeho je patrný v XVIII. věku. {{Prostrkaně|Pascalovy}} ''Lettres Provinciales'' (1656) ve své útočné, stručné, průhledné, místy ironické, ale místy zase vřelé dialektice a více ještě jeho zlomkovité posmrtné ''Pensées'', dotýkající se nejhlubších ran duše, jsou celým rázem i formou svou knihy ryze moderní. Z ostatních prosaistů v Port-Royal seskupených uvádíme ještě {{Prostrkaně|Arnaulda}} a {{Prostrkaně|Nicola}}.

Rozvoj {{Prostrkaně|divadla}} je nejzajímavějším úkazem této 1. pol. XVII. věku. Na jeho počátku dostalo se '''F'''-ii stálého divadla Théâtre du Marais, o něž se tento rozvoj opřel. Vliv školy Ronsardovy způsobil pak, že divadlo oddělilo se od národní půdy a jednostranně rostlo v duchu i v látkách antických. {{Prostrkaně|Hardy}} (1564 až 1630) náleží k nejstarším a nejplodnějším dramatikům tohoto věku. — V {{Prostrkaně|Mairetově}} ''Sofonisbě'' (vyňaté z Trissina) projevuje se již určitě klassický ideál jednot. V charakteristice leckde je silný {{Prostrkaně|Garnier}}. {{Prostrkaně|Jean Rotrou}} (1609—1650) stojí z těchto všech předcorneilleovských dramatiků nejvýše (''Venceslas'', ''Saint-Geneste'') i stavbou dramatickou i účinností dikce. V {{Prostrkaně|Pierru Corneilleovi}} dostalo se divadlu mistra ponuré a silné tragiky, který genre tragedie ustavil jako samostatne na psychologickém základě. ''Cid'' (1636), látkou odvislý od špan. hry Guill. de Castro, byl po formové stránce velikým samostatným objevem. Jím odlišila se tragédie od tragikomédie a žila jako samostatný, vnitřními zákony podmíněný, skutečně umělecký typ. ''Horace'' (1639), ''Cinna'' (1639) a ''Polyeucte'' (1640) zdůvodnili velikou tuto reformu. V nich je Corneille i jedním z nejmohutnějších básníků franc. vůbec. — V komédii položil Corneille svým Menteurem základy k veselohře charakterní.

Proti nízkému vkusu doby strojilo zatím několik duchů, každý v jiném oboru a z jiného hlediska, odboj známý pod jménem {{Prostrkaně|reformу klassické}}, který po létech šedesátých století XVII. mocněji se projevil. Ideálem klassi cismu byla {{Prostrkaně|objektivnost v umění}}. Proti posavadnímu umění, jež z vedlejších příčin, pro společenské cíle, kalilo a přetvářelo si dojmy přírodní, stavěl klassicismus {{Prostrkaně|přísnou}}, v {{Prostrkaně|ideálním směru očištěnou skutečnost}}; proti sentimentálnosti a pikantnosti smyslné přísnou mravouku, kterou hlásal Port-Royal. Není náhodou, že nejcelejší představitel klassicismu {{Prostrkaně|Racine}} byl věrným odchovancem jansenistů port-royalských. U {{Prostrkaně|Boileaua}}, představitele klassicismu theoretického, rovněž nebyl vliv ten nepatrný. Reforma klassicismu nemohla se však provésti v plné své čistotě. Překážkou byl tu dvůr. Ludvík XIV., jehož vlivem stal se směr tento výrazem společnosti dvorské, pozbýval své přímé objektivnosti a klesl leckde v pompósnost. Proti Corneilleovi je Racine realista; figury jeho jsou citovější, lidštější, probádanější; allegorický živel, který ještě u Corneillea vládl, rozplynul se zde úplně. Kresby jeho figur, zvláště ženských, jsou již psychologické podobizny. I řeč přiblížila se citovosti měkčím a čistším, hudebnějším tokem.

V {{Prostrkaně|Вoileauovi-Despréauxovi}} (1636—1711) vyrostl tomuto obrodnému klassicismu znamenitý theoretik, vlivupiný kritik. »Rien n’est beau que le vrai, le vrai seul est aimable« (nic není krásné leč pravda, pravda jediná je láskyhodna) — tento verš jeho podává vlastní cíl, k němuž směřoval klassicismus. Svými ''Satirami'' (1665) postavil rozhraní v poesii franc.; reforma jich spočívá, jako reforma skoro celého období tohoto, v psychologickém prohloubení obsahu. Jeho ''Art poétique'' je veršovaný zákonník jeho vkusu, který brzy povýšen byl na skutečné zákony a závazné příkazy. V drobnomalbě veršové podává některá pečlivá místa komicko-hrdinská báseň ''Lutrin''. {{Prostrkaně|Molière}} (Jean B. Poquelin), tvůrce charakterní komédie franc., vymyká se tomuto klassickému proudu skoro úplně; on naopak je představitelem národních gallských tradicí, spíše satirik než objektivní psycholog. Stejné postavení zaujímá bajkář a povídkář {{Prostrkaně|La Fontaine}} (1621—95), který uzavírá řetěz starofrancouzské literatury fabliauxové a je s dobou svoji v nevalném souladu; jeví se nám spíše výstřelkem renaissance, zaběhnuvším do klassicismu. Ani verše jeho — skladbou a rhythmem vysoce zajímavé — nenesou pečeť svého ústředí.

Vedle těchto koryfeů kupí se celá řada spisovatelů, jejichž společným znakem je {{Prostrkaně|literární hotovost}} a {{Prostrkaně|vypracovanost formální}}. V této příčině je XVII. věk významný. V něm neobjevují se smělé, nové a rozhárané pokusy, mlhavá díla neurčitých tvarů. Zcelenost a dokonalost formová je údělem i bezvýznamných autorů. Tak v {{Prostrkaně|lyrice}} hned neobyčejná formální snadnost a hravost pojí se k obsahu nicotnému, prchavému a suchému. »Epikurejci« {{Prostrkaně|La Fare}} a {{Prostrkaně|Chauliau}}, {{Prostrkaně|Hesnault}} a starší {{Prostrkaně|L’Huillier}}, zv. {{Prostrkaně|Chapelle}} a j. zveršovali prchavé smyslné požitky rozmařilé společnosti, v níž žili, neobyčejně lehce, ale i neobyčejně prázdně. Literární zručnost stává se přívlastkem společenského tónu. — Mnoho žen píše v tomto věku, neobyčejně hladce i rozumně. Literatura memoirová, dějepisná, zvláště listová, výborně se daří. Markýzka {{Prostrkaně|de Sévigné}} (1626—96) vládne svěžím a milým, důvěrným štětcem v soukromých listech svých dceři Františce de Grignan. Lehkou svižnost má také prosa paní {{Prostrkaně|de Montespan}}, {{Prostrkaně|de Coulanges}}, {{Prostrkaně|de la Sablière}}, {{Prostrkaně|de Maintenon}}. V mémoirech podali zajímavé práce {{Prostrkaně|La Rochefoucauld}} (1613—80, ''Mémoires sur la Régence d’Anne d’Autriche''), paní {{Prostrkaně|de Motteville}}, slečna de {{Prostrkaně|Montpensier}} a hrabě {{Prostrkaně|Bussy-Rabutin}} (skandální ''Histoire amoureuse des Gaules''). Kardinál {{Prostrkaně|Retz}} (Pierre de Gondy, 1614—79) převýšil je všecky živou jiskrností svého slohu. Ne daleko od něho postaviti lze ''Mémoires de Grammont'', frivolní. ale hravě psané líčení života dvorského u anglického krále Karla II. od hr. {{Prostrkaně|Ant. Hamiltona}}.

{{Prostrkaně|Dějepisná prosa}} v tomto věku je většinou formálně dokonalá, ale pro methodu historickou, cíl a účel dějepisectví není v něm pochopení a smyslu. Historikové porušují pravdu a kompilují nekriticky, tak {{Prostrkaně|Franç}}. {{Prostrkaně|Eudes de Mézeray}}, abbé {{Prostrkaně|de St}}. {{Prostrkaně|Réal}}, {{Prostrkaně|René Aubert de Vertot}} a {{Prostrkaně|Charles Rollin}}. V církevním dějepise měli zvučné jméno {{Prostrkaně|Claude Fleury}} a {{Prostrkaně|Jacques Basnage}}. — {{Prostrkaně|Bossuetův}} ''Discours sur l’histoire universel'' je jediný, ovšem ryze theologický pokus filosofie děiepisné. Mezi {{Prostrkaně|moralisty}} stojí na prvním místě {{Prostrkaně|La Rochefoucauld}} svými ostře pointovanými a misanthropickými ''Réflexions et Sentences ou Maximes morales'' (1665), jež jsou stilistickým pomníkem své doby. {{Prostrkaně|Saint-Evremond}} jest prostřední kritik. — {{Prostrkaně|La Bruyère}}, třeba vydal své ''Caractères'' r. 1688, rázem svého díla náleží příštímu století. — {{Prostrkaně|Řečnictví}} duchovní těší se v celém století XVII. veliké péči a oblibě. Vedle tragédie je to nejvzdělanější druh literatury tehdejší. Zájem dvoru byl příčinou veliké dokonalosti, jíž dosáhly řeči kazatelské i po stránce formální. {{Prostrkaně|Bossuet}}, biskup meauxský (1627 až 1704), je v kazatelství tím, čím Racine v tragédii. Jeho kázání ''Sur la Providence'' a ''Sur la Mort'' a ''Oraisons funèbres'' jsou klassické plody, vzory úměrnosti a dobrého smyslu. {{Prostrkaně|Bourdaloua}}, {{Prostrkaně|Fléchiera}} a zvláště {{Prostrkaně|Fénelona}} slušno jmenovati vedle něho. V řečnictví světském uvésti jest advokáty {{Prostrkaně|Ant}}. {{Prostrkaně|Lemaîtrea}} a {{Prostrkaně|Patrua}}.

Na {{Prostrkaně|divadle}} zápasila s mistry, jež jsme uvedli, s genii, kteří vtiskují ráz svému věku, celá řada více méně prostředních autorů, kterým však dostalo se často více obdivu a přízně od rozhodujících kruhů a obecenstva než samým reformátorům uměleckým. Stůjtež zde z nich: {{Prostrkaně|Quinault}}, {{Prostrkaně|De Campistron}}, {{Prostrkaně|De la Fosse}}, {{Prostrkaně|Tomáš Corneille}}, {{Prostrkaně|Longepierre}}, {{Prostrkaně|Boursault}} (''Mercure galant'', ''Ésope à la ville''), odpůrce a soupeř Molièrův, a jazykově vybroušený {{Prostrkaně|Jean Franç}}. {{Prostrkaně|Regnard}} zkoušeli se v komédii. — V {{Prostrkaně|románě}} jest jmenovati jako reformní tvůrkyni hraběnku {{Prostrkaně|Lafayetteovou}} (1633—93), která předchází století XVIII psychologickým románem ''Princesse de Clèves'' (1678), lišícím se znamenitě jednak od préciosních děl rázu Scudéryové, jednak od galantních historií, jaké podaly slečna {{Prostrkaně|Caumont de la Force}} a paní {{Prostrkaně|de Villedieu}}. Je to román malující tragický osud současníků, lidí zaujatých skutečnou a silnou vášní.

Klassicismus, který ovládal vítězně písemnictví franc. v létech sedmdesátých, klesá rychle. Roku 1677 paní Deshoulières s koterií précieus a markýzů intrikuje proti Racinově ''Phèdře'' a přivodí její nespravedlivé propadnutí. Faktum toto jest příznačné pro vkus doby a společnosti, která se obracela proti klassicismu. Od té chvíle má reakce volné pole a zaplavuje brzy zase celé písemnictví, jako by nikdy nebylo klassicismu. — Stárnoucí Ludvík nemá již smyslu pro literaturu; oddává se pobožnůstkářství, zapomínaje působiti ve společnost a říditi ji. Koterie dříve utlačené obsadí rychle dřívější svá stanoviště; udávají zase v literatuře tón, který se shoduje nápadně s tónem v hôtelu Rambouilletském. Klassikové netvořili stranu, školu; bylo to několik velikých mužů, kteří stáli osamoceni a jen silou individuality strhli na se vítězství. Vedle nich žily seskupeny řady drobných spisovatelů, blízkých vkusu obecnému a módě, kteří nyní přirozeně derou se v popředí. Tlak dvorský povolil a obecenstvo, šlechta, dámy salónů přišly opět ke slovu. — Uvolnění to mělo za prvý následek probuzení skepse, ducha kritiky a odporu. V tom projevuje se konec tohoto věku jako předzvěst následujícího, jako skutečné pojítko mezi oběma stoletími. {{Prostrkaně|Bayle}} (''Dictionnaire critique'', 1695—97), skeptický a ironický filosof, hubí klassicismus náboženský (Bossueta), hlásá snášelivost k jinověrcům a záští k duchovenstvu katolickému. {{Prostrkaně|Fontenelle}} a Ch. {{Prostrkaně|Perrault}} (1628—1700, ''Parallèle des anciens et de modernes'') obracejí se proti klassikům a hlásají v umění pokrok, modernost; autorita Boileauova se rozpadává. Proti střízlivému klassicismu zvedá se bájivý genre {{Prostrkaně|Perraultových}} ''Contes de ma mère d’Oye'' (1697), hraběnky d’{{Prostrkaně|Aulnoy}} ''Contes des fées'' (1698) a Gallandova překladu »Tisíce a jedné noci« (1704). Jansenismus, tato mravní duše klassicismu, byl potlačen {{Prostrkaně|Fénelonem}}, který získal si tím veliké přízně u liberálních filosofů XVIII. věku. Týž {{Prostrkaně|Fénelon}} ve všech skoro směrech připravuje půdu příštímu století. V ''Aventures de Télémaque'' (1600) napadá skrytě celý útvar státní a celou tehdejší formu společenskou. Katolicismus jest rozerván sám v sobě. Krutá válka, jakou vedli theologové Bossuet a Fénelon o kvietismus (1697—99), působila zhoubně v širší vrstvy, které jí byly značně rozviklány a rozrušeny. Útoky na katolicismus podnikány stále četněji, rozkvět přírodních věd, vliv filosofie Lockeovy ohrožuje jej po stránce racionální ({{Prostrkaně|Saint Evremond}}, {{Prostrkaně|Fontenelle}}, {{Prostrkaně|Leclerc}}); po stránce mravní podrývá jej satirický tón, jaký se stává módním v lepší společnosti; satira ta právě živí se z velikých bojů Bossueta a Fénelona. Kazatelství samo zabarvuje se filosoficky; místo velebného pathosu Bossuetova nastupuje moralistní a kritický tenor {{Prostrkaně|Massillonův}} (1663 až 1742). Rozklad, jaký zachvátil celou společnost, malují však nad jiné výrazně {{Prostrkaně|Jean de La Bruyère}}, který ve svých ''Caractères, ou les moeurs de ce siècle'' (1688) postavil směšné bídě a kleslosti svojí doby věrné zrcadlo, a vévoda {{Prostrkaně|Saint-Simon}} (1675—1755), který v neobyčejně barevných a reliefních ''Mémoirech'' (vydaných poprvé teprve r. 1788, úplně až r. 1829), ač byl horlivým stoupencem absolutní monarchie, bezděčně skoro postihl celou její vnitřní chorobu. A vedle těchto spisovatelů, vidoucích hloub a připravujících neb tušících cesty příštího věku, ženou se celé řady drobných řemeslníků literárních, slovíčkářů a frasistů, kteří po vkusu toho nebo onoho salónu kuli a barvili svoje verše nebo prosy. Zvláště silný je ještě proud {{Prostrkaně|préciosity}}, z něhož jmenujeme některé pověstnější postavy z konce tohoto věku: {{Prostrkaně|Pellissona}}, {{Prostrkaně|Fléchiera}} (''Grands jours d’Auvergne''), paní {{Prostrkaně|Deshoulières}}, samu vládkyni celé koterie, vévodu {{Prostrkaně|de Nevers}}, vévodu {{Prostrkaně|de Vivonne}}, autora nasládlých a suchých idyll a j. Na dramatickém poli hemží se také plno prostředních spisovatelů, jako: {{Prostrkaně|Pradon}}, {{Prostrkaně|Duché}}, {{Prostrkaně|Brueys}} a {{Prostrkaně|Palaprat}}, {{Prostrkaně|Boursault}}, {{Prostrkaně|Dancourt}} a j. Srv. Nisard, Histoire de la littér. franç. (1879); Demogeot, Histoire de la littér. franç. (1876); Godefroy, Histoire de la litt. fr. depuis le XVIe siècle (1878—79); Faguet, Les grands maîtres du XVIIe siècle (1885); E. Deschanel, Le romantisme des classiques (1882—85); Brunetière, Études crit. sur l’hist. de la litt. fr. (1887 a n., 4 sv.).

Celkový myšlénkový a směrový ráz století XVIII. v písemnictví franc. jest od nálady, již projevují největší spisovatelé XVII. věku, oddělen příkře a určitě. Ducha XVII. věku možno označiti jako ducha {{Prostrkaně|náboženského}}, ducha mravních záhad, mravní úzkostlivosti. Věk XVII. je vyznačen zápasem mezi racionalismem a optimismem Descartesovým a pessimistickým mysticismem Port-Royalu, jansenistů. Descartes podlehnul; jeho názor nekonečného rozvoje a zlepšování lidstva nevyhovoval jansenismu, jenž všecko, celý osud člověka, činil odvislým od božího ustanovení, předurčeného rozhodnutí. Fénelon, který roku 1715 zničil jansenismus, dopomohl tak k vítězství cartesianismu, {{Prostrkaně|jeho pochybovačství}}, {{Prostrkaně|jeho víře v nekonečný pokrok a rozvoj}}, {{Prostrkaně|jeho přesvědčení o rozumové badavosti člověka}}, {{Prostrkaně|jeho základní dobrotě}}. Myšlénky tyto panují skutečně v celém XVIII. věku, stanou se podkladem všeho jeho snažení. Všichni spisovatelé tohoto věku věří v možnost pokroku, ve všemohoucnost rozumu a vědy, v nutnost oprav společenských, ve svobodu a sebeurčení jedince. Věk XVIII. stává se tak věkem {{Prostrkaně|opravářským}}, věkem {{Prostrkaně|sžíravé skepse}} a {{Prostrkaně|satiry}}, věkem {{Prostrkaně|theoretickým}} a {{Prostrkaně|tendenčním}}. Vyznačoval-li se v písemnictví věk XVII. čistou {{Prostrkaně|samoúčelností literární, psychologickou}}, pečlivou a do sebe zahloubanou malbou, jest naopak XVIII. věk v literatuře věkem {{Prostrkaně|sociálním}}, věkem literatury sloužící {{Prostrkaně|zájmům obecným}} a {{Prostrkaně|hromadným}}, věkem literatury {{Prostrkaně|tendenční}}. Spisovatelé úmyslně a vědomě formují různé otázky veřejné a chtějí je řešiti. Svými spisy chtějí prospívali společnosti zcela reálně a konkrétně. První následek tohoto směru je {{Prostrkaně|nedostatek uměleckého rozvoje}}, {{Prostrkaně|uměleckého pokroku}}. Osmnáctý věk v umění skoro nic nevynalézá. Vzal veliké básnické a umělecké objevy všecky skoro z minulého věku. Co nového odkrývá, je všecko spíše zajímavé, jedinečné a drobné (tak Marivaux) neb zbloudilé a zvrhlé (''comédie larmoyante'' La Chausséova a pozdější občanské drama), ale nikterak směrodatné a plodné. Jediný skutečný básnický Columbus tohoto věku je J. J. {{Prostrkaně|Rousseau}}, ale ten právě je ve všem s ním v odporu, je člověkem {{Prostrkaně|romantismu}} a {{Prostrkaně|revoluce}}, která ztroskotá a pohřbí celý útvar staré společnosti. Dalším důsledkem tohoto sklonu a naladění XVIII. věku je zanedbávání poesie ve prospěch prosy, která pracuje jednak k jasné průhlednosti, aby mohla býti i nejširšími vrstvami pochopena jako prostředkovatelka obecně užitečných myšlének,jednak k satirické břitkosti a ironické útočnosti. Neměl-li XVII. věk {{Prostrkaně|lyriky}}, nemá XVIII. {{Prostrkaně|vůbec poesie}}. Organická živelnost chybí mu (nehledíc k Rousseauovi) úplně. V nejlepších případech nahrazuje ji vtipná čipernost, bystrá hladkost a elegance, rokoková gracie a křehkost. Citová bezprostřednost je tomuto věku neznáma. Zvrhuje se všude v plačtivou sentimentálnost, ve vodnatou melodramatičnost, stejně jako na opačné straně nerozumí se mohutné silné vášni, která se zde zvrhá buď ve smyslnou pikantnost nebo dutý a jalový pathos. — Zvláštního a význačného zabarvení dostává se všem těmto znakům XVIII. věku {{Prostrkaně|mravním jeho rázem}}. Tento směřuje silně k {{Prostrkaně|cynismu}}, k holé, nezakryté {{Prostrkaně|smyslnosti}}. Nesmírný rozkvět hmotné kultury, nakupené bohatství vedly k luxu i mravnímu, k požívavosti a dobrodružnosti smyslné. {{Prostrkaně|Frivolností}} projevuje se tento ráz v literatuře, jejím ovzduším jsou proniknuta všecka díla XVIII. věku; ona vetřela se i do pojednání vědeckých (na př. do státoprávních rozprav Montesquieuových); největší spisovatelé soudobí s ní počítají a činí jí nejen ústupky, ale přímo s ní spekulují nebo obětují jí celé knihy. Celé odvětví literární výroby (jako jeho zástupce stůj zde {{Prostrkaně|Crébillon mladší}}) je založeno na této potřebě obecenstva; pornografická literatura tato nebyla nikdy překonána co do sprosté surovosti a hnusu. — Frivolní vkus doby způsobuje tak patrnou roztržku skoro v celé literatuře XVIII. věku, {{Prostrkaně|roztržku obsahu a formy}}. Obsah vážný, slavnostní, odnášející se k nejtěžším záhadám lidstva, je tradován ve formě lehké, zběžné, nedbalé a začasté cynické, dráždivé a různé podřízené a nečisté cíle sledující. Spisovatel stýkal a kryl se v XVIII. věku více než dříve s člověkem společenským, aristokratem, salonním tlachalem, šprýmařem a zhýralcem. Obrat a radikální revoluci i po této společensky mravní stránce přinesl do XVIII. věku J. J. {{Prostrkaně|Rousseau}}. Jím vtrhuje do literatury franc. živel posud neznámý: {{Prostrkaně|lid}}. I po té stránce je Rousseau člověkem revolučním, zosobněnou zkázou a koncem XVIII. věku. Do Rousseaua byli literáti utříděni společensky, kastovně, hierarchicky; jím vkročil do literatury člověk-jedinec bez historického a společenského pouta, barbar a divoch, prvek rozkladu. Stará, aristokratická, na tradici a řádu historickém založená literatura i kultura se řítí pod návalem kommunistického naturalismu. A na jejích troskách stojí vztyčeno ryzí individuum, pouhé, nahé »já«, které chce ze sebe vytvořiti celé písemnictví, celou kulturu — XIX. věk v zárodku.

Přechod mezi XVII. a XVIII. věkem nebyl příkrý a náhlý. {{Prostrkaně|Voltaire}} (1694—1778), který charakterisuje XVIII. věk až po Rousseaua skoro ve všech jeho podstatných snahách, není revolucionářem a novotářem; celé dílo jeho naopak vyhovuje jen potřebám, vkusu, chuti obecenstva, vyrůstá z nich. V něm básník tragický (''Oedipe'', ''Zaïre'', ''Mérope'', ''Mahomet'', ''Tancrède'', ''Semiramis'', ''Mort de César''), epický (''Henriade''), komický (''Pucelle''), dějepisec (''Histoire de Charles XII'', ''Siècle de Louis XIV'', ''Essai sur les moeurs''), romanopisec (''Candide'', ''L’ingénu'', ''Zadig'', ''Babouc'', ''La Princesse de Babylone''), filosof (''Examen important de Mylord Bolingbroke'', ''Histoire de l’établissement du christianisme'', ''Dieu et les hommes'', ''La Bible commentée'', ''Traité de Métaphysique'', ''Dictionnaire philosophique'', ''Lettres anglaises'', ''Le dîner du comte Boulainvilliers''), essayista přírodovědecký i národohospodářský, intimní lyrik i satirický dopisovatel, je pouze různým a dočasným projevem {{Prostrkaně|publicisty}}. Voltaire není ani veliký básník, ani veliký filosof, ba ani veliký spisovatel. Jeho dílo je nepůvodní, sporné, roztříštěné — ale přes to, nebo spíše právě proto, je člověkem, jenž nejlépe vyjadřuje svoji dobu. Smysl historický, smysl ústředí a smysl společnosti jest v něm vyvinut jako v žádném jiném autorovi. Ve Voltairových spisech dochovalo se nám živé, teplé kulturní ovzduší soudobé společnosti: její kolísavý deismus, kterým se zachraňovala před cynismem atheismu a materialismu, jejž mylně pojímala jako dogma a ne mrav, její koketní dilettantismus vědecký, její reformační, hrubě pomatený, ale úporný pathos, její racionální fanatismus a mravní prázdnota, nedbalost a porušenost — to všecko je složeno hmotně a makavě v jeho díle. Reformační tendenčnost vyplňuje celé jeho dílo: boj proti fanatismu náboženskému, proti feudalismu (za zrušení poddanství) a absolutismu státnímu, proti merkantilismu národohospodářskému a optimismu mravnímu až po reformy pravopisu a vkusu etiketového jest jeho théma. V díle Voltairově není řádky spontanního a organického; všecko sleduje cíl, všecko je reflektivné a tendenční. Původnost Voltairova je malá co do obsahu, veliká co do formy. Jedinou skutečnou obnovu vnesl do tragédie, jejíž zájem vložil do rozumové, analytické tendenčnosti oproti psychologické malbě citovosti klassiků. Jinde všude lze nalézti vzory a předchůdce pro jeho názory a ponětí, zejména Angličany Bacona, Lockea, Newtona, Clarkea, Collinsa, Tolanda, Wolstona, Popea. Blížencem Voltairovým jest ve mnohé příčině {{Prostrkaně|Montesquieu}} (1689—1755), zakladatel liberální státovědy (''Lettres persanes'', ''Esprit des lois''). Táž reformační ne revoluční snaha, týž kritický historismus přímo vedle dialektického šermu troufalého a pohodlného racionalismu, táž neupřímnost formy. Původnost Montesquieuova je ovšem daleko větší než Voltairova; platí to zejména o ústředním ponětí jeho ''Esprit des lois'', deterministní odvislosti zákonů od podmínek fysických. Ve věku XVIII, v době popularisace vědecké, má kulturní význam jeho dílo jako konečné osvobození pravovědy z pout odborného scholastického vězení.

Vedle těchto dvou spisovatelů stojí ostatní snahy ve stínu jako odborné, úže literární. Jedna z nich však má veliký a plodný dosah: {{Prostrkaně|Le Sage}} (1668-1747) ve svých románech ''Diable boîteux'', ''Gil Blas'', ''Bachelier de Salamanque'', v nichž pouze pittoreskní rámec přejímá ze špan. pikareskních románů, opouští dosavadní pole romaneskního a prostě dobrodružného a věnuje se kresbě {{Prostrkaně|mravů společenských}}. Realistický ráz vnáší se do tohoto genru a stupňuje se v dalším rozvoji jeho stále určitěji a rozhodněji. Je význačné, že tato proměna genru udála se právě v XVIII. věku, ve věku racionálné kritiky společenské; neboť mravoličná malba je tu tendenční, satiricky zabarvená. Zajímavým objevitelem je také básník komédií {{Prostrkaně|Pierre de Marivaux}}, nejumělečtější hlava svého věku, psycholog rokoka a jeho náladový malíř. Jinak směřuje hlavní proud komédie k obratnosti technické, k napínavosti situační, k nečekaným a vybroušeným effektům; psychologický zájem přichází při tom ovšem leckde zkrátka. Za představitele tohoto směru může se pokládati {{Prostrkaně|Piron}}, proslulý také jako drzý, bezohledný epigrammatik (''La Métromanie''), {{Prostrkaně|Philippe Destouches}} (''Le philosophe marié'', ''le Glorieux'', ''La fausse Agnès'') a {{Prostrkaně|Gresset}}, známý i jako básnický lehký causerista (''Le méchant''). Mravoličnou satirou dramatickou je ''Turcaret'' {{Prostrkaně|Le Sageův}}. Vedle tohoto směru, který spočívá na starší tradici, již jen rozvinuje, jest uvésti jen obnovu, kterou zavádí v tomto genru XVIII. věk: je to totiž tendenční, morální sentimentálně dojemná komédie, t. zv. ''comédie larmoyante'', jejíž docelené exempláře podal {{Prostrkaně|La Chaussée}} (1692—1754) v ''Préjugé à la mode'' a ''Mélanide''. Genre tento, odpovídající duchové náladě doby, stává se brzy módním, tak že se mu věnují spisovatelé rázu Voltairova (''Nanine''). Tragédie, třeba zachovala formálně a technické znaky z doby klassické skoro neporušeny, rozvinula se přece v psychologických námětech svých v tendenční, osvětným cílům sloužící prostředek (Voltaire). Vedle Voltaira novotáře je v tomto způsobu představitelem staré tradice {{Prostrkaně|Crébillon starší}} (1674—1762) a {{Prostrkaně|La Harpe}} (1739—1803); u prvního dušeslovná malba vášní zvrhá se ve vyšroubovanost křiklavých a falešných effektů hrůzy a děsu (''Atrée et Thyeste''), u druhého v mdlou nudu a plochost. V románě vytkli jsme již dalekosáhlou proměnu, jakou prodělává v tom období obnovou Le Sageovou. Vedle něho jest jmenovati ještě básníka komédií {{Prostrkaně|Marivauxa}}, který v tomto opravném směru stojí s Le Sagem v stejné řadě. Ve svých románech ''Marianne'' a ''Paysan parvenu'' maluje mravy nízkých tříd neobyčejně sytě; jeho introspekce psychologická je při tom také bohatá a bezpečná, jako nikde u vrstevníků. Vedle těchto obnovitelů stojí zástupci starého genru románového, typu, jenž donesen byl z věku minulého, tedy románu {{Prostrkaně|dobrodružného}} a {{Prostrkaně|pittoreskního}}. Tento starý způsob románový má zástupce svého v {{Prostrkaně|Prévostu d}}’{{Prostrkaně|Exiles}}, který genre tento po stránce emoční stupňoval v sentimentálnost na jedné straně a hrůzu na druhé.
{{Konec formy}}
[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>mzee0ftckwtjon2x3myb1n3c85xo7i0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Na lišej</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99808</id>
    <revision>
      <id>345007</id>
      <parentid>344821</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345007</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="679" sha1="jvozuui2tkx0ynkrzytr0xxs3qggagu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Na návní kost, na vole a p.
   | ČÁST = Na lišej
   | DALŠÍ = Pli z očka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Na lišej
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Forma|proza}}
Z rána, když okna jsou zapocena, setři ten pot prstem a lišej tim potírej, při tom třikrále říkej:
&lt;poem&gt;
Lišeji, lišeji divokej!
nedělej se širokej :
židi v pátek maso jedí,
at tě, lišeji, taky snědí!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jvozuui2tkx0ynkrzytr0xxs3qggagu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Pli z očka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99809</id>
    <revision>
      <id>345008</id>
      <parentid>344822</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345008</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="578" sha1="htcbuyq2vshyb9nswkdzm7g5tvh1vok" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Na lišej
   | ČÁST = Pli z očka
   | DALŠÍ = Osud lidský
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pli z očka
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Forma|proza}}
Padne-li nebo vlítne-li komu co do oka, má třikráte na zemi vyplivnouti a při tom třikráte říci:
&lt;poem&gt;
Pli z očka
do potočka!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>htcbuyq2vshyb9nswkdzm7g5tvh1vok</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Vzdechnutí stařečkovo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99810</id>
    <revision>
      <id>345010</id>
      <parentid>344823</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345010</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="702" sha1="8rg64qvayy7meimxeueqt62on2gkylz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Osud lidský
   | ČÁST = Vzdechnutí stařečkovo
   | DALŠÍ = Zpomínky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vzdechnutí stařečkovo
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 597.)
&lt;poem&gt;
Kam jsou se ty časy
poděly,
ktery v mej mladosti
bejvaly?
už nejsou
a nebudou:
to trápí hlavu mou
šedivou.

Když jsem já bejvával
mlaďoučký,
miloval jsem děvče
hezoučky:
přeškoda
mej mladosti,
kterej jsem užíval
v radosti!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Budějovicka.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>8rg64qvayy7meimxeueqt62on2gkylz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Zpomínky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99811</id>
    <revision>
      <id>345011</id>
      <parentid>344824</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345011</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="897" sha1="k39480coxo1ybn1fyet4j6zufxk045a" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Vzdechnutí stařečkovo
   | ČÁST = Zpomínky
   | DALŠÍ = Zkažený svět
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zpomínky
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 49.)
&lt;poem&gt;
Bejvávalo, bejvávalo,
bejvávalo dobře,
bejvávalo, bejvávalo,
bejvávalo dobře:
za našich mladejch let
bejval svět jako květ;
bejvávalo, bejvávalo,
bejvávalo dobře.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Píseň tato jest tak nazvaný {{Prostrkaně|Canon}} tříhlasový. Zpěváci počínají totiž jeden po druhém, vždy po čtyrech taktech (po dvou řádcích), A každý přezpívá píseň třikráte po sobě, tak že tou měrou potom zase jeden po druhém přestávají.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>k39480coxo1ybn1fyet4j6zufxk045a</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Zkažený svět</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99812</id>
    <revision>
      <id>345012</id>
      <parentid>344825</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345012</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1584" sha1="01cyjogu7jlzxpi3yj8xdw54sv4b5kx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Zpomínky
   | ČÁST = Zkažený svět
   | DALŠÍ = Marnost života
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zkažený svět
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 700)
&lt;poem&gt;
Už nebudou víc ty časy,
které někdy bývaly;
už se nebudem tak mívat,
jak se naši mívali.
Ten svět zlořečený,
celý převrácený:
nebývalo jindy tak
všecko naopak.

Kde jsi který z starých Čechů,
pohleď trochu z hřbitova;
zajisté bys nyní řekl:
Umřu já radši znova!
Tak se nyní plete
v tom zmateném světě:
vždyť to nebývalo tak
všecko naopak.

Rozum lidský na se bere,
co unesti nemůže;
nepřeměří dobrým loktem
na svém těle té kůže.
Jak se zdá, tak střelí,
nechf trefí, neb chybí;
myslí, že je dobře tak,
zatím naopak.

Víry, lásky, upřímnosti
ani jiskra nedoutná;
za to nyní jen panuje
faleš, hana pokoutná.
Kdo s koho, ten toho,
ne málo, radš mnoho;
nebývalo jindy tak
všecko naopak.

Kde upřímnost staročeská,
která někdy bývala?
Pominula, zahynula
s téma lidma starýma.
Kde jindy upřímnost,
nyní lei, podvodnost;
jest to na tom světě tak
všecko naopak.

Na starého pána Boha
mladí zapomínají,
jako by už ani nebyl,
mnozí nyní dělají:
nepřijde do hlavy,
že se smrt dostaví,
že nás též obrátí tak
všecky naopak.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prahy. — Srov. Jič. Zpěv. 343.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>01cyjogu7jlzxpi3yj8xdw54sv4b5kx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Marnost života</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99813</id>
    <revision>
      <id>345013</id>
      <parentid>344826</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345013</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="667" sha1="ptclt14g8bovnmagh4eoyflk9lwnmm8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Zkažený svět
   | ČÁST = Marnost života
   | DALŠÍ = Co nejlepšího?
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Marnost života
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

&lt;poem&gt;
Každý jest na světě hostem,
den ke dni jen k smrti rostem;
co zde po lakomci zůstane,
lidem nevděčným se dostane!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. — Veršíky tyto bývaly někdy napsány na bráně hradu Kunětického. (Viz Česká Včela 1841, str. 864.)&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>ptclt14g8bovnmagh4eoyflk9lwnmm8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Co nejlepšího?</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99815</id>
    <revision>
      <id>345014</id>
      <parentid>344828</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345014</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="542" sha1="k2f04afq54sqeow72flsdzmrfp2v5ht" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Marnost života
   | ČÁST = Co nejlepšího?
   | DALŠÍ = Tré dobrého
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Co nejlepšího?
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 473.)
&lt;poem&gt;
Není lepši na tom světě,
jako Boha ctíti,
jeho vzývat, jemu sloužit,
- jeho velebiti.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>k2f04afq54sqeow72flsdzmrfp2v5ht</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Tré dobrého</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99816</id>
    <revision>
      <id>345015</id>
      <parentid>344829</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345015</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="594" sha1="ge9xigpb399h568sex951mnx9u9nbvj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Co nejlepšího?
   | ČÁST = Tré dobrého
   | DALŠÍ = Marnost světská
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tré dobrého
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 704.)
&lt;poem&gt;
Veselá mysl
při dobrém zdraví,
a k tomu ještě
dobré svědomí:
komu to tré přeje,
ať se jak chce děje,
nic se neleká,
nic se nebojí.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>ge9xigpb399h568sex951mnx9u9nbvj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Marnost světská</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99817</id>
    <revision>
      <id>345016</id>
      <parentid>344830</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345016</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="595" sha1="pt393bmjpezz0lvvrx2cqhwnjdgcuq6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Tré dobrého
   | ČÁST = Marnost světská
   | DALŠÍ = Poslední vůle (z Budějovicka)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Marnost světská
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 705.)
&lt;poem&gt;
Nic, nic, vic,
na světě není nic:
at je mladý nebo starý,
každý musí jit na máry;
nic, nic, nic,
na světě není nic.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>pt393bmjpezz0lvvrx2cqhwnjdgcuq6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Poslední vůle (z Budějovicka)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99818</id>
    <revision>
      <id>345017</id>
      <parentid>344832</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345017</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="739" sha1="ls8uthcux6ue8wgqlat7witrmef80dv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Marnost světská
   | ČÁST = Poslední vůle (z Budějovicka)
   | DALŠÍ = Poslední vůle (z Plzenska)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Poslední vůle (z Budějovicka)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 164.)
&lt;poem&gt;
Až já umřu,
co mně dáte?
dubovou truhličku,
bílou košiličku,
to mně dáte.

Na tu truhlu
slovo boží:
aby každý věděl,
kdo tu leží.

Leží, leží
pacholíček,
všech hezkých děvčátek
milovníček.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Budějovicka. - Brov. Suš. 16.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>ls8uthcux6ue8wgqlat7witrmef80dv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Poslední vůle (z Plzenska)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99819</id>
    <revision>
      <id>345018</id>
      <parentid>344833</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345018</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1215" sha1="k8ccn6lrorw3z2w0bc7mmozk6r2tilb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Poslední vůle (z Budějovicka)
   | ČÁST = Poslední vůle (z Plzenska)
   | DALŠÍ = Poslední vůle (z Hradecka)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Poslední vůle (z Plzenska)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 254.)
&lt;poem&gt;
Kdybych já věděl,
že letos umru,
dal bych si dělat
dubovou truhlu.

Dubovou trublu,
lipové víko,
aby to bylo
panenkám líto.

A na to víko
zelený věnec,
aby věděli,
že jsem mládenec.

Do toho věnce
růžovou mašli,
aby mne tady
panenky našly.

Tu by mě vzali,
na máry dali,
moji rodiče
ti by plakali.

Po každé straně
šest krásných panen,
a šest mládenců
neslo by mě ven.

Neste mě, neste,
do hrobu dejte
a černou hlínou
mě zasypejte.

Na hrob postavte
široký kámen,
a tato slova
napište na něm:

„Leží, ach leží
tu mladé tělo,
kterėžto rádo
děvčátka mělo.

Hezké panenky,
které tu jdete,
za jeho duši
se pomodlete!“
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Plzenska. – Srov. Suš. 500; Kol. 11, 299.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>k8ccn6lrorw3z2w0bc7mmozk6r2tilb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Poslední vůle (z Hradecka)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99820</id>
    <revision>
      <id>345019</id>
      <parentid>344834</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345019</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="819" sha1="bk3hj0k0crprxtwk8y2nb0r053xj48p" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Poslední vůle (z Plzenska)
   | ČÁST = Poslední vůle (z Hradecka)
   | DALŠÍ = Mé místo (z Berounska)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Poslední vůle (z Hradecka)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 376.)
&lt;poem&gt;
Kdybych já věděla,
že já zejtra umru,
dala bych si dělat
javorovou truhlu ;
javorovou truhlu
a lipové víko,
aby toho bylo
všem mládeneům líto.

Na vrch na to víko
pěkné paví peří,
aby každej věděl,
kdo v t truhle leží:
leží to v ni, leží
jedno potešení,
kterému rovného
na tom panství není.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>bk3hj0k0crprxtwk8y2nb0r053xj48p</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Mé místo (z Berounska)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99821</id>
    <revision>
      <id>345020</id>
      <parentid>344835</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345020</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="897" sha1="h94hyggco6nuqury86zjeilrc96t465" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Poslední vůle (z Hradecka)
   | ČÁST = Mé místo (z Berounska)
   | DALŠÍ = Mé místo (z Hradecka)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Mé místo (z Berounska)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 605.)
&lt;poem&gt;
Starala's se, matko má!
kde mi pán Bůh místo dá:
na Obděnském hřbitově
je, matičko, misto mé!

Ne hřbitově za stěnou
tom mi postel ustelou;
místo peřin prachových
dají třísek borových.

Ti Obděnští zvoníci
to jsou slavni muzici:
ti mně budou pěkně hrát,
a já budu tvrdě spát.

Kdyby hráli sto hodin,
už se více nezbudím;
kdyby bráli ještě víc,
všecko není platno nic!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>h94hyggco6nuqury86zjeilrc96t465</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Mé místo (z Hradecka)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99822</id>
    <revision>
      <id>345021</id>
      <parentid>344836</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345021</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="918" sha1="ii8djd33ve4ior9obyo86w6c4g3ers6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Mé místo (z Berounska)
   | ČÁST = Mé místo (z Hradecka)
   | DALŠÍ = Hřbitov
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Mé místo (z Hradecka)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 91.)
&lt;poem&gt;
Starala se matka má,
kde mně pán Bůh místo dá.

Na Oujezdském hřbitově
mám já lůžko hotové.

Místo peřin prachových
trochu třísek borových.

Misto vrchní peřiny
trochu písku a hlíny.

Žáci budou zpívati
a přátelé plakati.

Zvony budou pěkně hrát
a má hlava bude spát.

Kdyby hrály sto hodin,
já se smutný nezbudim.

Kdyby brály i dvě stě
už je duše na cestě.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Srov. Sul. 71, 776: Kol. 1, 107; 11, 33; Mein. 99,&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>ii8djd33ve4ior9obyo86w6c4g3ers6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Hřbitov</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99823</id>
    <revision>
      <id>345022</id>
      <parentid>344837</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345022</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="779" sha1="2pht52bqa66qqiexuh2nrbih08w4p03" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Mé místo (z Hradecka)
   | ČÁST = Hřbitov
   | DALŠÍ = Vzácný pohřeb
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hřbitov
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 253.)
&lt;poem&gt;
Hřbitove, hřbitove,
zahrado zelená!
co do tebe sejou
ty drahy semena.

Pořád je tam sejou,
žádny nevzchází:
snad že je zahradník
hluboko zahází.

Nasila jsem routy
širokého listí:
brzy-li můj milý,
brzy-li se vyspí.

Routa už odkvetla,
vítr listí odnes:
a můj nejmilejší
nezbudil se podnes!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Budějovicka. Srov. Suš. 492.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>2pht52bqa66qqiexuh2nrbih08w4p03</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Vzácný pohřeb</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99824</id>
    <revision>
      <id>345023</id>
      <parentid>344838</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345023</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="888" sha1="di4treh2gx234gbpihmdmylyatvrove" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Hřbitov
   | ČÁST = Vzácný pohřeb
   | DALŠÍ = Věčná památka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vzácný pohřeb
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 50.)
&lt;poem&gt;
Pane Bože všemohoucí!
umřel sedlák v Holomouci.

V Prostějově mu zvonili,
do Brna ho pohřebili.

V Kyjevě mu truhlu dáli,
z Jihlavi přinesli máry.

Příkrov z města Kojetína,
hrobař přišel od Budína.

Kněze vzali z Hustopeče
a kantora od Proseče

Ministranty od Třebíče,
chlapce s křížem z Meziříče.

Ti pak, kteří jsou ho nesli,
byli rádi, že se sešli:

Tři byli až od Krakova,
čtvrtej ponocnej z Makova.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>di4treh2gx234gbpihmdmylyatvrove</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Věčná památka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99825</id>
    <revision>
      <id>345024</id>
      <parentid>344839</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345024</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="566" sha1="gpxevfwqfmwvu2i34sg4d9gfxihahg9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Vzácný pohřeb
   | ČÁST = Věčná památka
   | DALŠÍ = Zvuky zvonův
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Věčná památka
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 676.)
&lt;poem&gt;
Mirotický kostelíčku,
stojíš na pěkném vršíčkou
až tam budem odpočívat,
budou o nás vrabci zpívat.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>gpxevfwqfmwvu2i34sg4d9gfxihahg9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Zvuky zvonův</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99826</id>
    <revision>
      <id>345025</id>
      <parentid>344840</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345025</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1023" sha1="tilffytm2zwafj22sir3caboa1tjlwl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Věčná památka
   | ČÁST = Zvuky zvonův
   | DALŠÍ = Pojď, dušičko vyvolená
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zvuky zvonův
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Forma|proza}}

== 1. ==
Když umře bohatý, zvoní mu hrana všemi zvony:
&lt;poem&gt;
Pole, luka, dům!
pole, luka, dům!
&lt;/poem&gt;
Pakli chudý zemře, klinkují jedním:
&lt;poem&gt;
Nic neměl! nic neměl!
nic neměl! nic neměl!

&lt;small&gt;Anebo:&lt;/small&gt;

Chudák! žebrák!
chudák! žebrák!
&lt;/poem&gt;

== 2. ==
(Nápěv 428.)
&lt;poem&gt;
Naše zvony pěkně znějí,
když ve svátek vyzvánějí:
bim bam bim bam!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Canon.&lt;/small&gt;

== 3. ==
&lt;poem&gt;
Bombi — lombi — bom!
proti Klatovóm!
kdo to zvon!?
Petr blázen
za oltářem —
bombi – lombi — bom!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska.&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>tilffytm2zwafj22sir3caboa1tjlwl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Pojď, dušičko vyvolená</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99827</id>
    <revision>
      <id>345026</id>
      <parentid>344842</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345026</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1434" sha1="7bw65aw4f10qo1m5trowzyxgzheo9sb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Zvuky zvonův
   | ČÁST = Pojď, dušičko vyvolená
   | DALŠÍ = I proč tak příliš
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Pojď, dušičko vyvolená
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
&lt;poem&gt;
Pojď, dušičko vyvolená,
drahou krví vykoupená!
přijmiž radosti nebeské,
s námi rozkoše andělské.

Ejhle! nebe otevřené,
tobě místo připravené
od Krista, syna božího,
ženicha tvého milého.

Andělé tebe čekají,
korunu držíc zpívají:
přijmi v nebi věčnou slávu,
s námi radost neskonalá.

O duše blahoslavená,
kteráž jsi tam povolána!
vidíš krále v věčné slávě,
vždycky jsi v radosti stálé.

Vy všickni moji přátelé,
rodičové! léto chvíle
pomněte každý na sebc,
že vám tak přijde jako mně.

Vidíte hrob vykopaný,
mému tělu přichystaný,
aby v něm odpočívalo,
vzkříšení očekávalo.

I kdo může vypravili
radost i rozkoš zjevili,
kterouž svati v nebi mají,
li jenž s Kristem přebývají.

Pomáhej nám, Pane milý!
bychom ten svět opustili,
potom se k tobě dostali,
věčně s tebou přebývali.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>7bw65aw4f10qo1m5trowzyxgzheo9sb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/I proč tak příliš</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99828</id>
    <revision>
      <id>345027</id>
      <parentid>344843</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345027</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="879" sha1="huuvreilt3glkyy1rwgnk7v739w1xa3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Pojď, dušičko vyvolená
   | ČÁST = I proč tak příliš
   | DALŠÍ = Uskrovněte svého
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = I proč tak příliš
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 802)
&lt;poem&gt;
I proč tak příliš
pláčeš a kvílíš
pro smrt milého
děťátka tvého?

Bůh je tobě dal,
Bůh zase odňal:
tak se jest jeho
vůli líbilo.

Nemáš v tom křivdy
žádné od něho,
člověče bídný!
proč kvílíš mnoho?

Ty pak to znajíc
nermutiž se víc,
čiň děkováni
vždy bez přestání.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>huuvreilt3glkyy1rwgnk7v739w1xa3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Uskrovněte svého</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99829</id>
    <revision>
      <id>345028</id>
      <parentid>344844</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345028</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1370" sha1="lp0tmlttumxoidiscdo647doozjx5dj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = I proč tak příliš
   | ČÁST = Uskrovněte svého
   | DALŠÍ = Vímť já
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Uskrovněte svého
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 803.)
&lt;poem&gt;
Uskrovněte svého
pláče truchlivého,
o rodičové milí!
kteří jste mě zplodili.

Jakož byl jistý den
od Boha uložen
mého na svět vstoupení,
časného narození:

Tak zas již hodina,
Bohem uložená,
přišla odjití mého
z světa velmi bídného.

Již se v tuto chvíli,
rodičové milí!
ubírám od vás k svému
Bohu, otci věčnému.
Z oudolí bolesti,
pláče a neřestí
do vlasti slavné, věčné,
radostné a bezpečné.

Šťastný má ten slouti,
kdož může připlouti
časně k žádoucímu
břehu bezpečnému.

Uskrovněte svého
pláče truchlivého,
o rodičové milí!
kteří jste mě zplodili.

Již se s vámi žehnám,
bera se již jinam ;
Bůh v vašem zarmoucení
buď hojné potěšeni.

A když vám hodina
přijde uložená,
rač vám milostiv býti,
k sobě v nebe přijití.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>lp0tmlttumxoidiscdo647doozjx5dj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Vímť já</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99830</id>
    <revision>
      <id>345029</id>
      <parentid>344845</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345029</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1223" sha1="j0tkyzhmyglwaqbaojg2vnhii8l7lso" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Uskrovněte svého
   | ČÁST = Vímť já
   | DALŠÍ = Člověče!
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Vímť já
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 806.)
&lt;poem&gt;
Vímť já, že můj vykupitel,
věčné smrti sám zprostitel,
živ jest a s otcem kraluje,
a mě mocí svou zdržuje.

Při posledním dni a soudu
zase znovu vzkříšen budu,
přijmu tělo oslavené,
v novou kůži oblečené.

Uhlídám Boha v mém těle,
tomu já vždy věřím cele,
že tyto vlastní oči mé
spatří Boha, a nejiné.

Ta naděje jest složena
a v mém srdci vkořeněna,
že ten, komuž jsem uvěřil,
jest mocný, by mě zas vzkřísil.

V něm nepadnu v zahanbení,
ale přijdu k oslavení;
nebť mě vezme sám pro sebe
s duší i s tělem do nebe.

Duši mou poroučím Bohu,
jemu ji dávám samému:
přijmiž ji, pane Ježíši!
v svou svatou nebeskou říši.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>j0tkyzhmyglwaqbaojg2vnhii8l7lso</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Člověče!</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99831</id>
    <revision>
      <id>345030</id>
      <parentid>344846</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345030</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1391" sha1="emoa4ll0v5ywb8l73fw4393c7iuu19m" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Vímť já
   | ČÁST = Člověče!
   | DALŠÍ = Velmi přežalostný ten čas
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Člověče!
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 805.)
&lt;poem&gt;
Člověče! kdož jsi kolivěk,
na mě teď mrtvého pohleď:
jak jsi ty nyní v tu dobu,
tak jsem já byl v témž spůsobu.

Mladý, pěkný, silný dosti:
nyní jsem prach, popel, kosti;
o tělo mé již se derou
žáby, červi, a je žerou.

Erb, čest, slávu, urozenost,
zboží, jmění i nádhernost,
peníze, kratochvil, statek
smrt přivedla vše na zmatek.

Po smrti zároveň platí
jak chudý tak i bohatý;
pána, knížete neb žáka
nerozeznáš od sedláka.

Dnes jsi zdráv podlé vůle tvé,
zítra budeš tělo mrtvé;
dnes se tobě pocta množí,
zejtra do hrobu tě vloží.

Protož každý na svou mladost,
čerstvost, sílu, krásu, radost
nespoléhej nic na krátce,
neb to vše jest marná práce.

Ale hleď se prvé káti,
než tě smrt hrozná zachvátí;
dokud čas máš, čiň pokání,
tak vyžádáš smilování.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>emoa4ll0v5ywb8l73fw4393c7iuu19m</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Velmi přežalostný ten čas</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99832</id>
    <revision>
      <id>345031</id>
      <parentid>344847</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345031</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1438" sha1="glldcjf72t0tkn0404jr5ljilbgjwjn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Člověče!
   | ČÁST = Velmi přežalostný ten čas
   | DALŠÍ = Ej již tenkrát
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Velmi přežalostný ten čas
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 807.)
&lt;poem&gt;
Velmi přežalostný ten čas,
v kterém slyšeti smutný hlas:
Již se s vámi nyní loučím,
pánu Boha vás poroučím.

Jáť se již k Bohu ubírám
a více vás neuhlídám,
manželku&lt;ref&gt; manžela, rodiče, dítky mé.&lt;/ref&gt;, ani přátele,
v tomto mém smrtelném těle.

Neb cíl Bohem vyměřený
na mně jesti vyplněný,
zbavený jsem již bolesti,
požívám s Kristem radosti.

Naději svou mám složenou
v Kristu pánu upevněnou,
že se má duše veselí
s všemi svatými anděly.

Na mě všichni si popatřte
a v srdcích svých vynasnažte
hříchů se vždy varovati,
na svou smrt pamatovati.

A tak já se loučím s vámi
na čas dlouhý, moji známi!
s vámi se všemi se loučím,
pánu Bohu vás poroučím.

Za mnou se též všichni strojte,
na to pilný pozor dejte,
abyste hotovi byli
a s Kristem na svetbu vešli.
&lt;/poem&gt;
{{Poznámky pod čarou}}
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>glldcjf72t0tkn0404jr5ljilbgjwjn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Ej již tenkrát</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99833</id>
    <revision>
      <id>345032</id>
      <parentid>344848</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345032</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2245" sha1="asz0fshe97wjb0ls6z7n42mpo92iap7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Velmi přežalostný ten čas
   | ČÁST = Ej již tenkrát
   | DALŠÍ = Milosrdný Bože
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Ej již tenkrát
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 808.)
&lt;poem&gt;
Ej již tenkrát jsem dokonal
svůj cíl a věk života,
poněvadž mne Bůh povolal -
z toho bídného světa;
musil jsem všeho nechali,
na věčnost se odebrati,
daleká, daleká
jest má cesta!

Více se z ni nenavrátím,
víc se s vámi neshledám,
až při soudu, tom dnu hrozném,
kdežto nám dej Kristus pán,
kdežto nám dej Kristus soudce
stáli všem po pravé ruce:
tak potom, tak potom
štastně bude.

Dokudž vám Bůh život dává,
na smrt si zpomínejte;
neb ona jest nenadálá,
to vždy v paměti mějte:
nenadili jsou se mnozí,
že tak musí umřít brzy,
a tak hle, a tak hle
děje se v světě.

Máš-li něco nepravého,
komu patří to, navrať;
sic necháš-li sobě toho,
těžce budeš odbývat:
to před božskou apelací
uslyšiš hroznou sentenci;
pak věčně, pak věčně
budeš naříkat.

A protož vy moji známí,
kteří zde ted stojile,
posledně se loučím s vámi,
ne márách mě vidíte:
ubližil-li jsem kdy komu,
dřív než mne odnesou z domu,
prosím vás, pro Boha
již mi odpusťte!

Ach odpusť nám všem Kristus pán
naše vše provinění,
a svou božskou milost dej nám,
též hříchův odpuštění,
bychom všichni šťastně v nebi
jasoon tvář Krista viděli,
a se s ním, a se s ním
vždy radovali.

Ej již tenkráte mě vemte
a neste mě ven z doma;
když tu více pláten nejsem,
nepatřím než do hrobu.
Můj milý pane Ježíši!
přijmi do nebe mou duši,
at sobě, at sobě
tam odpočine.

S pánem Bohem zůstávejte,
Bůh vás všecky opatruj,
a dobře se všickui mějte,
anděl strážce při vás stůj;
a když na vás Bůh zavolá
a z toho světa povolá,
vás slávou, vás slávou
věčnou obdaří.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>asz0fshe97wjb0ls6z7n42mpo92iap7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Milosrdný Bože</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99834</id>
    <revision>
      <id>345033</id>
      <parentid>344849</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:31:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345033</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="785" sha1="6769tb4gfybi24v87jkkp1ochyc5egx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Ej již tenkrát
   | ČÁST = Milosrdný Bože
   | DALŠÍ = Rozžehnejme se
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Milosrdný Bože
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 804.)
&lt;poem&gt;
Milosrdný Bože! prosím za to,
rač se znáti k svému stvoření;
nebol nejsem nežli popel a bláto,
odpustiž mi mé provinění.
Když budu na tvém soudu stáli,
rač se ke mně milostivě znáti:
dejž mi s tebou v nebi přebývati!
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>6769tb4gfybi24v87jkkp1ochyc5egx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Rozžehnejme se</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99835</id>
    <revision>
      <id>345034</id>
      <parentid>344850</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:32:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345034</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1135" sha1="t3udg6z6tmdep3g4wi9rvbmg2ynllpo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Milosrdný Bože
   | ČÁST = Rozžehnejme se
   | DALŠÍ = Tělo mrtvé v hrob kladouce
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Rozžehnejme se
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 810.)
&lt;poem&gt;
Rozžehnejme se s tím tělem,
pochovejme je s pokojem
v naději téhož vzkříšení,
na Siónu přebývání.

Schovává se porušené,
vstane k soudu oslavené;
pochovává se smrtelné,
tudyž bude nesmrtelné.

Z země jest vzato, v zemi jde,
z země duchovní ven vyjde,
kdyžto s troubou v den poslední
hlas Syna božího zevzní.

V těchto slovích my se těšme,
v práci dobré setrvejme,
hotovi téhož čekejme,
k soudu Páně se chystejme.

Kriste! pro tvé umučení
dej nám hříchů odpuštění,
ať nás nežže věčný plamen,
uchovej nás, Kriste! Amen.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>t3udg6z6tmdep3g4wi9rvbmg2ynllpo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Tělo mrtvé v hrob kladouce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99836</id>
    <revision>
      <id>345035</id>
      <parentid>344851</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:32:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345035</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1152" sha1="8smahwd6t01qdn03avjvyao556oxhmu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Rozžehnejme se
   | ČÁST = Tělo mrtvé v hrob kladouce
   | DALŠÍ = Kriste, synu z Panny!
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Tělo mrtvé v hrob kladouce
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 810.)
&lt;poem&gt;
Tělo mrtvé v hrob kladouce,
tebe, živých, mrtvých Otče!
prosíme, necht zde v pokoji
odpočine po svém boji.

Vem si, země, co jest tvébo,
ducha pak nesmrtelného,
kteréhož vdechl do něho,
vem, Pane, do lůna svého.

Ať povstane oslavené,
a nech at jest postavené
při soudné Krista stolici
se svatými na pravici.

Nám pak, Bože, rač popříti
k šťastnému cíli dojili,
at se tam spolu shledáme
s těmi, jež pochováváme.

Zatím všem duším zemřelých,
rodičů, přátel, příbuzných,
dej lehké odpočinutí,
světlo věčné ať jim svítí.
&lt;/poem&gt;

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>8smahwd6t01qdn03avjvyao556oxhmu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Kriste, synu z Panny!</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99837</id>
    <revision>
      <id>345036</id>
      <parentid>344852</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:32:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345036</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="781" sha1="navhagb278ovigdw1o2lvwpa607liq3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Tělo mrtvé v hrob kladouce
   | ČÁST = Kriste, synu z Panny!
   | DALŠÍ = Na odchodu ze hřbitova
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kriste, synu z Panny!
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Redakční poznámka|Ve zdroji označena jen číslem, zde jako název použit první verš}}
(Nápěv 809.)
&lt;poem&gt;
Kriste, synu z Panny!
v posledni hodinu
smiluj se nad námi,
odpusť nám všem vinu;
přimluv se k otci svému,
myt k tobě voláme,
k toběť naději máme,
s tebou býti žádáme
věčně věkův, amen.
&lt;/poem&gt;
{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>navhagb278ovigdw1o2lvwpa607liq3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Na odchodu ze hřbitova</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99838</id>
    <revision>
      <id>345037</id>
      <parentid>344853</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:32:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345037</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="647" sha1="370ia1hlpi6vv2vm1xdf40ppfy7twz1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Kriste, synu z Panny!
   | ČÁST = Na odchodu ze hřbitova
   | DALŠÍ = Český Diogenes
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Na odchodu ze hřbitova
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

== Dětem. ==
(Nápěv 811.)
&lt;poem&gt;
A tak k Bohu má dušička
se vynese,
jako bíla holubička
raduje se.
&lt;/poem&gt;

== Dospělým. ==
(Nápěv 811.)
&lt;poem&gt;
Poslední bije hodina,
umiráme:
z vůle Boha Hospodina
se shledáme.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>370ia1hlpi6vv2vm1xdf40ppfy7twz1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Albert, Fridrich August</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99872</id>
    <revision>
      <id>344967</id>
      <timestamp>2026-10-18T15:55:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>344967</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4116" sha1="mgglqopwelhes84fo9s9j0r7zcvt8on" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Albert, Fridrich August
|PŘEDCHOZÍ= Albert III.
|DALŠÍ= Albert (lankrabě durynský)
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Albert, Fridrich August
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = Albert I. Saský
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Albert, Fridrich August}}''', saský král (1828–1902), narozen 23. dubna 1828 jako nejstarší syn prince Jana, který v roce 1854 nastoupil na trůn. Jeho vzdělání bylo – jak bylo u německých knížat zvykem – převážně vojenské, avšak navštěvoval také přednášky na univerzitě v Bonnu. Svou první válečnou zkušenost získal v roce 1849, kdy sloužil jako kapitán během tažení ve Šlesvicku-Holštýnsku proti Dánům. Když v roce 1866 vypukla válka, byl korunní princ pověřen velením saských vojsk, která stála proti pruské armádě pod velením prince Fridricha Karla. O obranu Saska se nikdo nepokoušel; Sasové ustoupili do Čech a spojili se s Rakušany. Významně se zapojili do bojů, v nichž Prusové prolomili linii řeky Jizery, a také do bitvy u Jičína. Korunnímu princi se nicméně podařilo provést organizovaný ústup a v rozhodující bitvě u Hradce Králové (viz prusko-rakouská válka) zaujal pozici na krajním levém křídle rakouské sestavy. Sasové bránili své postavení s velkou houževnatostí, avšak nevyhnuli se zdrcující porážce, která postihla jejich spojence. Během těchto operací si korunní princ získal pověst důkladného vojáka; po uzavření míru a vstupu Saska do Severoněmeckého spolku byl jmenován velitelem saské armády – která se stala XII. armádním sborem severoněmeckého vojska – a v této funkci provedl nezbytnou reorganizaci. Byl pevným zastáncem spojenectví s Pruskem. Po vypuknutí války v roce 1870 opět velel Sasům, kteří byli začleněni do 2. armády pod velením prince Fridricha Karla – jeho někdejšího protivníka. V bitvě u Gravelotte tvořili Sasové krajní levé křídlo německé armády a společně s pruskou gardou provedli útok na St. Privat, což byla závěrečná a rozhodující fáze bitvy. Při reorganizaci armády, která provázela postup na Paříž, bylo korunnímu princi svěřeno samostatné velení nad 4. armádou (tzv. Máskou armádou). Ta se skládala ze saských jednotek, pruského gardového sboru a IV. armádního sboru (z pruského Saska). Ve velení XII. armádního sboru jej nahradil jeho bratr, princ Jiří, který pod jeho velením sloužil již v Čechách. Korunní princ hrál klíčovou roli v operacích předcházejících bitvě u Sedanu; 4. armáda přitom tvořila opěrný bod, kolem něhož se při pronásledování MacMahona stáčely ostatní síly. Pod jeho vedením proběhly 29. a 30. srpna boje u Buzancy a Beaumontu. V samotné bitvě u Sedanu pak jeho jednotky provedly obchvat francouzských vojsk z východní a severní strany. Jeho počínání v těchto střetnutích mu zajistilo naprostou důvěru armády; během obléhání Paříže tvořily jeho oddíly severovýchodní část obkličovacích sil. Po uzavření příměří zůstal ve velení německých okupačních vojsk, přičemž tuto funkci zastával až do pádu Pařížské komuny. Po uzavření míru byl jmenován generálním inspektorem armády a polním maršálem. Po smrti svého otce 29. října 1873 nastoupil na trůn. Jeho vláda byla klidná; do politiky veřejně příliš nezasahoval a věnoval se především vojenským záležitostem. V této oblasti měly jeho rady a zkušenosti nesmírnou cenu – a to nejen pro saské sbory, ale pro celou německou armádu. V roce 1897 byl jmenován rozhodcem ve sporu mezi uchazeči o knížectví Lippe. Král Albert se v roce 1853 oženil s Karolou, dcerou prince Gustava Vasy a vnučkou posledního švédského krále z dynastie Holstein-Gottorp. Zemřel 19. června 1902.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Albert, Fridrich August]]</text>
      <sha1>mgglqopwelhes84fo9s9j0r7zcvt8on</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Albert (lankrabě durynský)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99873</id>
    <revision>
      <id>344968</id>
      <timestamp>2026-10-18T16:49:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>344968</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1673" sha1="t1l4nbntebd4qvmezs1fcr11ow3ebpj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Albert (lankrabě durynský)
|PŘEDCHOZÍ= Albert, Fridrich August
|DALŠÍ= Albert (Fridrich Rudolf Albrecht)
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Albert
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = Albrecht II. Míšeňský
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Albert}}''', zvaný Nezdárný (asi 1240–1314), durynský lantkrabě, byl nejstarším synem míšeňského markraběte Jindřicha III. Jasného. V roce 1254 se oženil s Markétou, dcerou císaře Fridricha II., a roku 1265 od svého otce obdržel Durynsko a saské falckrabství. Jeho vzplanutí k Kunhutě z Eisenbergu vedlo k tomu, že jej manželka opustila; po její smrti v roce 1270 se pak oženil s Kunhutou, která mu již předtím porodila syna Apitze (neboli Alberta). Chtěl z Apitze učinit svého nástupce v Durynsku, čemuž se však jeho dva starší synové postavili na odpor. Vzniklý konflikt přerostl ve válku, která trvala až do roku 1307, kdy se Durynska vzdal výměnou za roční rentu, avšak titul lantkraběte si ponechal (viz Durynsko). Albert, který se po smrti své druhé manželky v roce 1286 oženil s Alžbětou, dcerou orlamündského hraběte Heřmana III., zemřel 13. listopadu 1314.

&lt;small&gt;Srov. F. X. Wegele, ''Friedrich der Friedige, Markgraf von Meissen, und die Wettiner seiner Zeit'' (Nördlingen, 1820); F. W. Tittmann, ''Geschichte Heinrich des Erlauchten Markgraven zu Meissen'' (Lipsko, 1863).&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Albert (lankrabě durynský)]]</text>
      <sha1>t1l4nbntebd4qvmezs1fcr11ow3ebpj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Villingen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99874</id>
    <revision>
      <id>344969</id>
      <timestamp>2026-10-18T18:12:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>344969</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1131" sha1="ewifka3tp4ma0k4qfqsnw4uactheg32" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Villingen
|PŘEDCHOZÍ= Villiers de l'Isle-Adam, Philippe Auguste Mathias, Comte de
|DALŠÍ= Villoison, Jean Baptiste Gaspard d'Ansse de
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Villingen
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = Villingen-Schwenningen
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Villingen}}''', německé město ve velkovévodství bádenském, příjemně položené uprostřed zalesněných kopců, 52 mil po železnici severně od Schaffhausenu. Počet obyvatel (v roce 1905) činil 9 582. Město je zčásti stále obehnáno hradbami se starobylými věžovými branami. Je hlavním střediskem hodinářského průmyslu ve Schwarzwaldu. Vyrábějí se zde také hrací strojky, sklo a hedvábí; ve městě je dále gotický kostel ze 13. století a další kostel z 11. století, radnice z 15. století s muzeem starožitností a také školy – hudební, technická a zemědělská.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Villingen]]</text>
      <sha1>ewifka3tp4ma0k4qfqsnw4uactheg32</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Františka Josefa země</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99875</id>
    <revision>
      <id>344971</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:08:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Františka Josefa země   | PŘEDCHOZÍ = Františka Josefa řád   | DALŠÍ = Františkán }}  {{Textinfo   | TITULEK = Františka Josefa země   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;645–646.{{Kramerius|nkp|25eab7e0-0a02-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}   | LICENCE = PD anon 70   | WIKIPEDIA-HESLO = Z…“</comment>
      <origin>344971</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3642" sha1="d8fybburpkzcsu784kcxzt1ntmlwstt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Františka Josefa země
  | PŘEDCHOZÍ = Františka Josefa řád
  | DALŠÍ = Františkán
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Františka Josefa země
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;645–646.{{Kramerius|nkp|25eab7e0-0a02-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Země Františka Josefa
}}

{{Forma|proza}}
'''Františka Josefa země''' (''Franz-Josephs-Land''), arktický archipel na sever od Nové Zemlje a na sev.-vých. od Špicberk, dosud jen skrovně známý. Objeven byl 30. srp. 1873 rakousko-uher. polární výpravou pod Payerem a Weyprechtem na lodi »Tegetthoff«, jež, v ledových krách zamrzlá, přihnána ku zemi na 80° s. š. a 60° v. d. Na jaře r. 1874 podnikl J. Payer sáňkovou výpravu 350 ''km'' daleko na sever a dosáhl 12. dubna nejsevernějšího bodu na mysu Fligelyho pod 82° 5′ s. š. Výpravou tou seznáno, že archipel po císaři rakouském nazvaný skládá se ze dvou velkých skupin ostrovů, země Zichyho na západě a země Wilczkovy na východě. Obě skupiny dělí od sebe široký průliv Austrijský směru meridionálního, v němž se pohybovala Payerova výprava. Při vchodu do průlivu nalézají se větší ostrovy Mc. Clintockův, Hallův a Salmův, v průlivu samém několik menších ostrovů. Na 81° 40′ odděluje se od průlivu široké rameno, jež nazváno průlivem Rawlinsonovým. Země korunního prince Rudolfa uzavírá na sever průliv Austrijský. Odtud spatřil Payer, nalézaje se na mysu Fligelyho, k severu ještě jinou zemi na 83° s. š., již nazval {{Prostrkaně|Zemí Petermannovou}}, kdežto rovněž nedostoupený ostrov k sev.-záp. nazván {{Prostrkaně|Zemí krále Oskara}}. O skutečném rozsahu archipelu nelze se dnes vysloviti. Udává-li se na 50.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, míní se tím prostě odhad dosud spatřených ostrovů. Nadmořská výška ohledaných ostrovů, z nichž některé menší jsou ostatně jen horami podoby tabulovité, kolísá mezi 600—1000 ''m''. Nejvyšší dosud známý bod jest hora Richthofenova v jihozápadě, 1580 ''m'' vysoká. Ledovce kryjí celou zemi a sestupují veskrze až ku hladině mořské. Dosavadní výzkum zdá se ukazovati na geologické stáří tertierní země této. Převládá dolerit, místy basalt. Střední roční teplota odhaduje se dle pozorování rak. výpravy na -18° C. Vegetace jest chudší než na ostatních známých ostrovech arktických a obmezuje se na lišejníky. S tím srovnává se chudoba zvířeny, jež zdá se v jižní části Austrijského průlivu ještě chudší než na sever od 81° s. š. Obmezuje se ovšem jen na polárního medvěda, lišky a tažné ptactvo; při pobřeží však žije hojnost tučňáků, tuleňů a běluh. Známosti získané rakouskou výpravou rozšířil r. 1880 a 1881 Leigh Smith na lodi »Eira«, jenž ohledal jižní břeh na západ od ostrova Mc Clintockova a seznal, že archipel sáhá na západ až ku 42° v. d. Nejzazší k sev.-záp. spatřený bod jest mys Lofley na 81° s. š. а 42° v. d. Hollandská loď »Barendzs«, jež r. 1879 připlula k jižnímu břehu '''F. J. z.''', musila se spokojiti pouhým pohledem na ledové vrchy. V létě 1894 vydala se k výzkumu tam dobře vystrojená a na několik let zásobená výprava Angličana Jacksona. Dostihla-li země, není dosud známo; tvoříť mořský led právě před zemí '''F. J.''' barrieru, kterou jen zřídka podaří se proraziti.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>d8fybburpkzcsu784kcxzt1ntmlwstt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/73</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99876</id>
    <revision>
      <id>344972</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:27:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „&lt;poem&gt; poběhnem za ní do kuchyně, třeba tam byla hospodynė; az kuchyně do pokojíčku, aż dostaneme po vajíčku. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Táborska&lt;/small&gt; {{Oddělovač}} &lt;poem&gt; Binovačka se čepejři, at mně Liduška nevěří: poženeme se do dveří, a ze dveří šup do sinè, a ze siné do kuchyně, a tam si něco povíme. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt; Z Hradecka. Binovačka, vlastně dynovačka, t. pomláska.&lt;/small&gt;  ==9.== &lt;poem&gt; Moje zlatá panímámo!…“</comment>
      <origin>344972</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2164" sha1="3gjl9ac5fnwzm9vrf50dooktl9wpn84" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;&lt;poem&gt;
poběhnem za ní do kuchyně,
třeba tam byla hospodynė;
az kuchyně do pokojíčku,
aż dostaneme po vajíčku.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Táborska&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Binovačka se čepejři,
at mně Liduška nevěří:
poženeme se do dveří,
a ze dveří šup do sinè,
a ze siné do kuchyně,
a tam si něco povíme.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;
Z Hradecka. Binovačka, vlastně dynovačka, t. pomláska.&lt;/small&gt;

==9.==
&lt;poem&gt;
Moje zlatá panímámo!
vejce na mě kouká samo,
prosím, aby man bylo dáno:
nešť je bíly nebo strakaty,
třeba bylo holubaty,
jen prosím, ať je kulaty.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Ach má zlatá panimamo!
vejce na mě hledí samo,
věřím, že mně bude dáno;
prosil bych já pana strejce,
aby mi daroval vejce:
on neohledává slepice.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;
Z Jičínska&lt;/small&gt;
==10.==
&lt;poem&gt;
Hou, hou krávy jdou,
nesou mléko pod vodou.
Kde je naše jalová?
u božího kostela.
Kostel se boří,
stodola hoří.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Houha hou! krávy jdou,
nesou mlíko s smetanou,
a ta naše jalovička
u božího kostelíčka;
kostelíček hoří,
stodola se boří.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Bydžovska.&lt;/small&gt;
==11.==
&lt;poem&gt;
Skoč ty panno do vody,
podej pánu jahody.
Proč bych já tam skákala,
sukničku si mákala?
Kde bych já ji sušila ?
Za kamny v koutku
na zeleným proutku.
Proutek se otočí,
korbel piva natočí:
Píte, píte, páni!
a já budu s vámi.
{{Oddělovač}}
Skoč panno do vody
pro červené jahody.
Proč bych já tam skákala,
sukničku si máchala?
kde bych si ji sušila ?
U paní báby,
u zelené žáby.

&lt;small&gt;
Aneb:&lt;/small&gt;
U pana Vita.
Vit není doma,
jel do Berouna
pro čtyry ovce,
pátýho skopce,
pro bílého berapa
se zlatýma rohama.
&lt;small&gt;Také&lt;/small&gt;
pro šestýho berana,
snědli jsme ho do rána.
&lt;/poem&gt;
==12.==
&lt;poem&gt;
Hou, hou! krávy jdou,
nesou mlíko s smetanou:
bejku, bejku dej tabáku
stary bábě do frňáku.
&lt;/poem&gt;
==13.==
&lt;poem&gt;
Vstalť jest této chvíle -
řeznik zabil týle
a řeznice husu,
dala nám po kusu;
a babička kohouta,
vstrčila ho do kouta;
a pacholek kozu,
hodil ji do vozu.
&lt;/poem&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>3gjl9ac5fnwzm9vrf50dooktl9wpn84</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Květná neděle</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99877</id>
    <revision>
      <id>344973</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:30:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Forma|proza}} Ze svěcených jívových, klokočových neb tisových proutkův udělají hospodáři tři křížky a nesou je po obědě každý na své pole, kdež je zarazí, řkouce: &lt;poem&gt; Bůh otec, syn a duch svatý po…“</comment>
      <origin>344973</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="497" sha1="jptb72uppo36m2bezg13fiqopsv59mo" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Květná neděle
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Forma|proza}}
Ze svěcených jívových, klokočových neb tisových proutkův udělají hospodáři tři křížky a nesou je po obědě každý na své pole, kdež je zarazí, řkouce:
&lt;poem&gt;
Bůh otec, syn a duch svatý
požehnej mé pole osaty!
&lt;/poem&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jptb72uppo36m2bezg13fiqopsv59mo</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344994</id>
      <parentid>344973</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:18:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344994</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="682" sha1="ivhf2dec0ol2p28qtx82ngktxu0v4zq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Smrtná neděle
   | ČÁST = Květná neděle
   | DALŠÍ = Škaredá středa (Velikonoce)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Květná neděle
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Forma|proza}}
Ze svěcených jívových, klokočových neb tisových proutkův udělají hospodáři tři křížky a nesou je po obědě každý na své pole, kdež je zarazí, řkouce:
&lt;poem&gt;
Bůh otec, syn a duch svatý
požehnej mé pole osaty!
&lt;/poem&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ivhf2dec0ol2p28qtx82ngktxu0v4zq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Škaredá středa (Velikonoce)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99878</id>
    <revision>
      <id>344974</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:31:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  {{Forma|proza}} Jak mile jsou pašije skončeny, vyběhnou chlapci z kostela a klapajice i řehtajice honí po vsi Jidáše, začež od možnějších obyvatelů dárky dostávají. Při honění plným hrdlem vyvolávají takt…“</comment>
      <origin>344974</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="958" sha1="n4wcptu8zu6r1e7zli32vshcv7a3zhf" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Škaredá středa (Velikonoce)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

{{Forma|proza}}
Jak mile jsou pašije skončeny, vyběhnou chlapci z kostela a klapajice i řehtajice honí po vsi Jidáše, začež od možnějších obyvatelů dárky dostávají. Při honění plným hrdlem vyvolávají takto:
&lt;poem&gt;
Jidáši co's učinil,
že's pána Krista Židům zradil?
musíš za to v pekle býti,
s čertem ďáblem přebývati.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Ze staršiho rukopisu.

Aneb:&lt;/small&gt;
&lt;poem&gt;
O Jidáši nevěrný!
co jsi učinil,
že's svého mistra
Židům prozradil?
musíš za to
šlapat bláto,
co nejvíce
do čepice.
My Jidáše honíme,
klekání zvoníme;
Kyrie eleyson.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Chrudimska&lt;/small&gt;
Toto místem opakují také v Zelený čtvrtek a na Velký pátek.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>n4wcptu8zu6r1e7zli32vshcv7a3zhf</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344995</id>
      <parentid>344974</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:18:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344995</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1144" sha1="eigzqen5i1xe9c8rk3omwc6chm1q8d3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Květná neděle
   | ČÁST = Škaredá středa (Velikonoce)
   | DALŠÍ = Zelený čtvrtek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Škaredá středa (Velikonoce)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{Forma|proza}}
Jak mile jsou pašije skončeny, vyběhnou chlapci z kostela a klapajice i řehtajice honí po vsi Jidáše, začež od možnějších obyvatelů dárky dostávají. Při honění plným hrdlem vyvolávají takto:
&lt;poem&gt;
Jidáši co's učinil,
že's pána Krista Židům zradil?
musíš za to v pekle býti,
s čertem ďáblem přebývati.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Ze staršiho rukopisu.

Aneb:&lt;/small&gt;
&lt;poem&gt;
O Jidáši nevěrný!
co jsi učinil,
že's svého mistra
Židům prozradil?
musíš za to
šlapat bláto,
co nejvíce
do čepice.
My Jidáše honíme,
klekání zvoníme;
Kyrie eleyson.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Chrudimska&lt;/small&gt;
Toto místem opakují také v Zelený čtvrtek a na Velký pátek.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>eigzqen5i1xe9c8rk3omwc6chm1q8d3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Zelený čtvrtek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99879</id>
    <revision>
      <id>344975</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:32:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  ;Zelený čtvrtek. {{Forma|proza}} Toho dne vyhánějí ze stavení blechy; šlehajice svěceným klokočovým proutkem po posteli a po podlaze at ke dveřím, říkají: &lt;poem&gt; Ven hosti bez kosti! &lt;/poem&gt; {{Konec formy}}“</comment>
      <origin>344975</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="445" sha1="pzepsqqlx09deuxtx623cw5sqxl9lvs" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Zelený čtvrtek
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

;Zelený čtvrtek.
{{Forma|proza}}
Toho dne vyhánějí ze stavení blechy; šlehajice svěceným klokočovým proutkem po posteli a po podlaze at ke dveřím, říkají:
&lt;poem&gt;
Ven hosti
bez kosti!
&lt;/poem&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>pzepsqqlx09deuxtx623cw5sqxl9lvs</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344996</id>
      <parentid>344975</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:18:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344996</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="628" sha1="bbza3lvktnkz4mfg8belk3ujl5i6uu2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Škaredá středa (Velikonoce)
   | ČÁST = Zelený čtvrtek
   | DALŠÍ = Velký pátek
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Zelený čtvrtek
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

;Zelený čtvrtek.
{{Forma|proza}}
Toho dne vyhánějí ze stavení blechy; šlehajice svěceným klokočovým proutkem po posteli a po podlaze at ke dveřím, říkají:
&lt;poem&gt;
Ven hosti
bez kosti!
&lt;/poem&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>bbza3lvktnkz4mfg8belk3ujl5i6uu2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Velký pátek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99880</id>
    <revision>
      <id>344976</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:34:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  ;Velký pátek {{Forma|proza}} Před východem slunce klekajíce v zahradách pod ovocnými stromy, říkají: &lt;poem&gt; Modlím se tobě, strome zelený! ať tebe pán Bůh dobrým odmění! &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;  T…“</comment>
      <origin>344976</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1639" sha1="sf3c9hxlg8l97mqgdks1eauev6y7dl3" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Velký pátek
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

;Velký pátek
{{Forma|proza}}
Před východem slunce klekajíce v zahradách pod ovocnými stromy, říkají:
&lt;poem&gt;
Modlím se tobě,
strome zelený!
ať tebe pán Bůh
dobrým odmění!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;

Také vycházejí před východem slunce pod širé nebe, do zahrady, na pole a p., a kleknouce holýma kolenama na trávnik, říkají takto:
&lt;poem&gt;
Ráno, ráno, raníčko,
dřív než vyšlo sluníčko,
Židé pána Ježíše jali.
On se třás, oni se ho ptali:
Pane, máš-li zimici ?
&quot;Nemám, aniž míti bude,
kdo na mou smrt pamatovat bude.“

&lt;small&gt;Aneb.&lt;/small&gt;

Na Velký pátek
pán Kristus měl sňatek.
Pán Kristus svůj kříž nese,
až se celej pod ním třese.
Pilát se ho plá: „Pane! zima-li?“
Pán Ježíš odpovídá:
„Mně zima není, ani nebude.“
Kdo ty slova řikati bude,
ten zimnici miti nebude.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka a z Prachenska. Brov. Suš. 760.&lt;/small&gt;

Téhož dne při řehtání aneb klapání na klapačky v některých místech děti zpívají:
&lt;poem&gt;
Židi nevěrní,
jako psi černí,
kopali jámu
Ježiši pánu,
aby ho jali,
ukřižovali,
na Velký pátek
do hrobu dali,
v Bílou sobotu
zas vykopali
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Boleslavska.&lt;/small&gt;

&lt;poem&gt;
Velký Pátek deštivý
dělá rok žíznivý.
{{Oddělovač}}
Jest-li že na boží hroby prší,
sucho úrodu poruší.
{{Oddělovač}}
Suchý půst,
úrodný rok.
&lt;/poem&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>sf3c9hxlg8l97mqgdks1eauev6y7dl3</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344997</id>
      <parentid>344976</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:18:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344997</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1805" sha1="l85p2fw3q6q2jqjww0awwvupufe58of" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Zelený čtvrtek
   | ČÁST = Velký pátek
   | DALŠÍ = Bílá sobota
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Velký pátek
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

;Velký pátek
{{Forma|proza}}
Před východem slunce klekajíce v zahradách pod ovocnými stromy, říkají:
&lt;poem&gt;
Modlím se tobě,
strome zelený!
ať tebe pán Bůh
dobrým odmění!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;

Také vycházejí před východem slunce pod širé nebe, do zahrady, na pole a p., a kleknouce holýma kolenama na trávnik, říkají takto:
&lt;poem&gt;
Ráno, ráno, raníčko,
dřív než vyšlo sluníčko,
Židé pána Ježíše jali.
On se třás, oni se ho ptali:
Pane, máš-li zimici ?
&quot;Nemám, aniž míti bude,
kdo na mou smrt pamatovat bude.“

&lt;small&gt;Aneb.&lt;/small&gt;

Na Velký pátek
pán Kristus měl sňatek.
Pán Kristus svůj kříž nese,
až se celej pod ním třese.
Pilát se ho plá: „Pane! zima-li?“
Pán Ježíš odpovídá:
„Mně zima není, ani nebude.“
Kdo ty slova řikati bude,
ten zimnici miti nebude.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka a z Prachenska. Brov. Suš. 760.&lt;/small&gt;

Téhož dne při řehtání aneb klapání na klapačky v některých místech děti zpívají:
&lt;poem&gt;
Židi nevěrní,
jako psi černí,
kopali jámu
Ježiši pánu,
aby ho jali,
ukřižovali,
na Velký pátek
do hrobu dali,
v Bílou sobotu
zas vykopali
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Boleslavska.&lt;/small&gt;

&lt;poem&gt;
Velký Pátek deštivý
dělá rok žíznivý.
{{Oddělovač}}
Jest-li že na boží hroby prší,
sucho úrodu poruší.
{{Oddělovač}}
Suchý půst,
úrodný rok.
&lt;/poem&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>l85p2fw3q6q2jqjww0awwvupufe58of</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Bílá sobota</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99881</id>
    <revision>
      <id>344977</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:34:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} ;Bílá sobota. {{Forma|proza}} O půl noci s Velkého pátku na sobotu běhávají hospodáři po zahradách a povříslem obvazují stromy, volajíce: &lt;poem&gt; Obouvejte se, stromy, bude zejtra mráz: nebudete-li se obouvati, po…“</comment>
      <origin>344977</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="484" sha1="e24jdvff80suocvw8816brqsnpk4wl3" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Bílá sobota
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
;Bílá sobota.
{{Forma|proza}}
O půl noci s Velkého pátku na sobotu běhávají hospodáři po zahradách a povříslem obvazují stromy, volajíce:
&lt;poem&gt;
Obouvejte se, stromy,
bude zejtra mráz:
nebudete-li se obouvati,
posekáme vás.
&lt;/poem&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>e24jdvff80suocvw8816brqsnpk4wl3</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344998</id>
      <parentid>344977</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:18:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344998</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="644" sha1="ivje06lohh945nur6yf9kdf3l50p66q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Velký pátek
   | ČÁST = Bílá sobota
   | DALŠÍ = Velikonoc
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Bílá sobota
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

;Bílá sobota.
{{Forma|proza}}
O půl noci s Velkého pátku na sobotu běhávají hospodáři po zahradách a povříslem obvazují stromy, volajíce:
&lt;poem&gt;
Obouvejte se, stromy,
bude zejtra mráz:
nebudete-li se obouvati,
posekáme vás.
&lt;/poem&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ivje06lohh945nur6yf9kdf3l50p66q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Velikonoc</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99882</id>
    <revision>
      <id>344978</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:37:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }} {{SHORTTOC}} ;Velikonoc. {{Forma|proza}} V pondělí velikonoční chodí chlapci a na to v úterý děvčata dům od domu s pomlázkou. Pomlázka chlapecká bývá obyčejně z osmi vrbových proutků zpletena nebo ztočena, d…“</comment>
      <origin>344978</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6074" sha1="o7p4izvnwxlsdwnxt6wj41t7u3qpp07" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Velikonoc
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
{{SHORTTOC}}
;Velikonoc.
{{Forma|proza}}
V pondělí velikonoční chodí chlapci a na to v úterý děvčata dům od domu s pomlázkou. Pomlázka chlapecká bývá obyčejně z osmi vrbových proutků zpletena nebo ztočena, děvčata pak mívají pouhý proutek, stužkami a strakatými klůcky ozdobený. Přijdouce do domu a zpívajíce, točí
dle taktu písně přitom pomlázkou.
{{Konec formy}}

== 1. ==
&lt;poem&gt;
Hody, hody
do Provody!
dejte vajíčko malovany,
nedáte-li malovany,
aspoň mi dejte bíly,
slepička vám snese jiny
v komoře v koutku
na zeleným proutku.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Počíná se také takto:&lt;/small&gt;
&lt;poem&gt;
První hody
do Provody!
červeny vejce;
nedáte-li červeny,
dejte aspoň bily atd.
{{Oddělovač}}
Červených vajec!
červených vajec!
nedáte-li červeny,
dejle bíly,
slepička vám nanese jiny
za kamny v koutku
na vrbovým proutka,
Proutek vohnoutek,
sedí na něm zlatej kohoutek.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Rakovnicka&lt;/small&gt;

== 2. ==
&lt;poem&gt;
Proutek se ohýbá,
slepička kokrhá:
chyťte mi tu slepičku,
koupíme za ni čepičku:
tu čepička pánu,
on dá za ni krávu ;
tu krávu hraběnce,
ona dá za ni na věnce.
{{Oddělovač}}
Paní jde s louky,
nese misku mouky;
bade-li ji maličko,
ještě nám přidá vajíčko.
&lt;/poem&gt;

== 3. ==
&lt;poem&gt;
O srdce jediný!
propuk se čas:
dejte mi vajíčko,
sic přijdu zas;
červeny nebo bíly,
však vám zas slepička
snese jiny,
za kamny v koutečku
na zlatým proutečku,
pěkny bíly.
&lt;/poem&gt;
&lt;amall&gt;Z Hradecka.&lt;/smal&gt;
&lt;poem&gt;
Slepička běhá po dvoře,
vajíčko se koulí v komoře;
dejte jí píti,
ať vám neuletí;
dejte ji semence,
vona vám snese za den
tři vejce.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;z Čáslavska.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Slepička běhá po dvoře,
vajíčko se kotáli v komoře:
slepička kdák!
vajíčko křáp!
máte mi bo, panímámo, dát.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Slepička se popelí,
vajíčko se kotáli:
kokoudák! kokoudák!
snesla sem jich padesát
na kopečku v kopřivách,
pobral mi je kmotr
žák! žák! žák!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. -- Sr Zvířecí řeč, str. 25.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Mlynářova slepice
nažrala se pšenice,
vlitla mezi hrnce,
sházela je s police.
&lt;/poem&gt;

== 5. ==
&lt;poem&gt;
Já jsem malej koledníček,
já k vám jdu,
dáte-li mi pár vajíček,
rád vezmu:
nemáte-li červeny,
dejte bíly,
však vám za ně slepička
snese jiny:
na peci v koutku,
na zeleným proušku;
než se proutek otočí,
ať se korbel natočí.
Píte, páni, píte,
jen se neopíte
a nám taky připíte:
až já budu mládencem,
připiju vám i s věncem.
&lt;/poem&gt;

== 6. ==
&lt;poem&gt;
Dej Bůh štěstí tomu domu,
my k vám jdeme na pomrhodu.
Naše zlatá, krásná panno!
slepičky vám nesou dávno
vejce pěkny bily;
dejte vajíčko malovany,
slipka snese jiny.
Dáte-li kus mazance,
dostanete mládence;
dáte-li kus pečeně,
půjdem doma vesele;
pakli nám nic nedáte,
tehdy se letos nevdáte.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Sr. Krolm. sv. 11, str. 582.&lt;/small&gt;

== 7. ==
&lt;poem&gt;
Já jsem malej koledníček, tetičko !
přišel jsem si pro červeny vajíčko,
pro vajíčko červeny,
pro koláček bílý:
jak pak vám ten koledníček je milý?

Nehněvejte vy se na mě, strejčičku!
vytáhněte z vaší kapsy grešličku,
koledníčkoj dejte,
nic se mu nesmějte,
on vám za ni poděkuje srdečně.

Pán Bůh vám to nadělí
na zahradě, na poli, i doma;
budete mít co vyhánět ze dvora:
z maštale hřibátka
a z chlíva telátka,
z toho nejmenšího chlívka jehňátka.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Jičínska.&lt;/small&gt;

== 8. ==
&lt;poem&gt;
Pomlázka se čepejří,
ať nám dceruška nevěří:
budem ji honit ze dveří;
poběhnem za ní do kuchyně,
třeba tam byla hospodynė;
az kuchyně do pokojíčku,
aż dostaneme po vajíčku.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Táborska&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Binovačka se čepejři,
at mně Liduška nevěří:
poženeme se do dveří,
a ze dveří šup do sinè,
a ze siné do kuchyně,
a tam si něco povíme.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;
Z Hradecka. Binovačka, vlastně dynovačka, t. pomláska.&lt;/small&gt;

== 9. ==
&lt;poem&gt;
Moje zlatá panímámo!
vejce na mě kouká samo,
prosím, aby man bylo dáno:
nešť je bíly nebo strakaty,
třeba bylo holubaty,
jen prosím, ať je kulaty.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Ach má zlatá panimamo!
vejce na mě hledí samo,
věřím, že mně bude dáno;
prosil bych já pana strejce,
aby mi daroval vejce:
on neohledává slepice.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;
Z Jičínska&lt;/small&gt;

== 10. ==
&lt;poem&gt;
Hou, hou krávy jdou,
nesou mléko pod vodou.
Kde je naše jalová?
u božího kostela.
Kostel se boří,
stodola hoří.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Houha hou! krávy jdou,
nesou mlíko s smetanou,
a ta naše jalovička
u božího kostelíčka;
kostelíček hoří,
stodola se boří.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Bydžovska.&lt;/small&gt;

== 11. ==
&lt;poem&gt;
Skoč ty panno do vody,
podej pánu jahody.
Proč bych já tam skákala,
sukničku si mákala?
Kde bych já ji sušila ?
Za kamny v koutku
na zeleným proutku.
Proutek se otočí,
korbel piva natočí:
Píte, píte, páni!
a já budu s vámi.
{{Oddělovač}}
Skoč panno do vody
pro červené jahody.
Proč bych já tam skákala,
sukničku si máchala?
kde bych si ji sušila ?
U paní báby,
u zelené žáby.

&lt;small&gt;Aneb:&lt;/small&gt;
U pana Víta.
Vít není doma,
jel do Berouna
pro čtyry ovce,
pátýho skopce,
pro bílého berapa
se zlatýma rohama.

&lt;small&gt;Také:&lt;/small&gt;
pro šestýho berana,
snědli jsme ho do rána.
&lt;/poem&gt;

== 12. ==
&lt;poem&gt;
Hou, hou! krávy jdou,
nesou mlíko s smetanou:
bejku, bejku dej tabáku
stary bábě do frňáku.
&lt;/poem&gt;

== 13. ==
&lt;poem&gt;
Vstalť jest této chvíle -
řeznik zabil týle
a řeznice husu,
dala nám po kusu;
a babička kohouta,
vstrčila ho do kouta;
a pacholek kozu,
hodil ji do vozu.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>o7p4izvnwxlsdwnxt6wj41t7u3qpp07</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344979</id>
      <parentid>344978</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T20:37:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>344979</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6076" sha1="00k64rzlqavgcjwzih4cgmjy9j2ja2f" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Velikonoc
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}
{{SHORTTOC}}
;Velikonoc.
{{Forma|proza}}
V pondělí velikonoční chodí chlapci a na to v úterý děvčata dům od domu s pomlázkou. Pomlázka chlapecká bývá obyčejně z osmi vrbových proutků zpletena nebo ztočena, děvčata pak mívají pouhý proutek, stužkami a strakatými klůcky ozdobený. Přijdouce do domu a zpívajíce, točí
dle taktu písně přitom pomlázkou.
{{Konec formy}}

== 1. ==
&lt;poem&gt;
Hody, hody
do Provody!
dejte vajíčko malovany,
nedáte-li malovany,
aspoň mi dejte bíly,
slepička vám snese jiny
v komoře v koutku
na zeleným proutku.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Počíná se také takto:&lt;/small&gt;
&lt;poem&gt;
První hody
do Provody!
červeny vejce;
nedáte-li červeny,
dejte aspoň bily atd.
{{Oddělovač}}
Červených vajec!
červených vajec!
nedáte-li červeny,
dejle bíly,
slepička vám nanese jiny
za kamny v koutku
na vrbovým proutka,
Proutek vohnoutek,
sedí na něm zlatej kohoutek.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Rakovnicka&lt;/small&gt;

== 2. ==
&lt;poem&gt;
Proutek se ohýbá,
slepička kokrhá:
chyťte mi tu slepičku,
koupíme za ni čepičku:
tu čepička pánu,
on dá za ni krávu ;
tu krávu hraběnce,
ona dá za ni na věnce.
{{Oddělovač}}
Paní jde s louky,
nese misku mouky;
bade-li ji maličko,
ještě nám přidá vajíčko.
&lt;/poem&gt;

== 3. ==
&lt;poem&gt;
O srdce jediný!
propuk se čas:
dejte mi vajíčko,
sic přijdu zas;
červeny nebo bíly,
však vám zas slepička
snese jiny,
za kamny v koutečku
na zlatým proutečku,
pěkny bíly.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;
&lt;poem&gt;
Slepička běhá po dvoře,
vajíčko se koulí v komoře;
dejte jí píti,
ať vám neuletí;
dejte ji semence,
vona vám snese za den
tři vejce.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;z Čáslavska.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Slepička běhá po dvoře,
vajíčko se kotáli v komoře:
slepička kdák!
vajíčko křáp!
máte mi bo, panímámo, dát.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Slepička se popelí,
vajíčko se kotáli:
kokoudák! kokoudák!
snesla sem jich padesát
na kopečku v kopřivách,
pobral mi je kmotr
žák! žák! žák!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. -- Sr. Zvířecí řeč, str. 25.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Mlynářova slepice
nažrala se pšenice,
vlitla mezi hrnce,
sházela je s police.
&lt;/poem&gt;

== 5. ==
&lt;poem&gt;
Já jsem malej koledníček,
já k vám jdu,
dáte-li mi pár vajíček,
rád vezmu:
nemáte-li červeny,
dejte bíly,
však vám za ně slepička
snese jiny:
na peci v koutku,
na zeleným proušku;
než se proutek otočí,
ať se korbel natočí.
Píte, páni, píte,
jen se neopíte
a nám taky připíte:
až já budu mládencem,
připiju vám i s věncem.
&lt;/poem&gt;

== 6. ==
&lt;poem&gt;
Dej Bůh štěstí tomu domu,
my k vám jdeme na pomrhodu.
Naše zlatá, krásná panno!
slepičky vám nesou dávno
vejce pěkny bily;
dejte vajíčko malovany,
slipka snese jiny.
Dáte-li kus mazance,
dostanete mládence;
dáte-li kus pečeně,
půjdem doma vesele;
pakli nám nic nedáte,
tehdy se letos nevdáte.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Sr. Krolm. sv. 11, str. 582.&lt;/small&gt;

== 7. ==
&lt;poem&gt;
Já jsem malej koledníček, tetičko !
přišel jsem si pro červeny vajíčko,
pro vajíčko červeny,
pro koláček bílý:
jak pak vám ten koledníček je milý?

Nehněvejte vy se na mě, strejčičku!
vytáhněte z vaší kapsy grešličku,
koledníčkoj dejte,
nic se mu nesmějte,
on vám za ni poděkuje srdečně.

Pán Bůh vám to nadělí
na zahradě, na poli, i doma;
budete mít co vyhánět ze dvora:
z maštale hřibátka
a z chlíva telátka,
z toho nejmenšího chlívka jehňátka.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Jičínska.&lt;/small&gt;

== 8. ==
&lt;poem&gt;
Pomlázka se čepejří,
ať nám dceruška nevěří:
budem ji honit ze dveří;
poběhnem za ní do kuchyně,
třeba tam byla hospodynė;
az kuchyně do pokojíčku,
aż dostaneme po vajíčku.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Táborska&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Binovačka se čepejři,
at mně Liduška nevěří:
poženeme se do dveří,
a ze dveří šup do sinè,
a ze siné do kuchyně,
a tam si něco povíme.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;
Z Hradecka. Binovačka, vlastně dynovačka, t. pomláska.&lt;/small&gt;

== 9. ==
&lt;poem&gt;
Moje zlatá panímámo!
vejce na mě kouká samo,
prosím, aby man bylo dáno:
nešť je bíly nebo strakaty,
třeba bylo holubaty,
jen prosím, ať je kulaty.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Ach má zlatá panimamo!
vejce na mě hledí samo,
věřím, že mně bude dáno;
prosil bych já pana strejce,
aby mi daroval vejce:
on neohledává slepice.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;
Z Jičínska&lt;/small&gt;

== 10. ==
&lt;poem&gt;
Hou, hou krávy jdou,
nesou mléko pod vodou.
Kde je naše jalová?
u božího kostela.
Kostel se boří,
stodola hoří.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Houha hou! krávy jdou,
nesou mlíko s smetanou,
a ta naše jalovička
u božího kostelíčka;
kostelíček hoří,
stodola se boří.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Bydžovska.&lt;/small&gt;

== 11. ==
&lt;poem&gt;
Skoč ty panno do vody,
podej pánu jahody.
Proč bych já tam skákala,
sukničku si mákala?
Kde bych já ji sušila ?
Za kamny v koutku
na zeleným proutku.
Proutek se otočí,
korbel piva natočí:
Píte, píte, páni!
a já budu s vámi.
{{Oddělovač}}
Skoč panno do vody
pro červené jahody.
Proč bych já tam skákala,
sukničku si máchala?
kde bych si ji sušila ?
U paní báby,
u zelené žáby.

&lt;small&gt;Aneb:&lt;/small&gt;
U pana Víta.
Vít není doma,
jel do Berouna
pro čtyry ovce,
pátýho skopce,
pro bílého berapa
se zlatýma rohama.

&lt;small&gt;Také:&lt;/small&gt;
pro šestýho berana,
snědli jsme ho do rána.
&lt;/poem&gt;

== 12. ==
&lt;poem&gt;
Hou, hou! krávy jdou,
nesou mlíko s smetanou:
bejku, bejku dej tabáku
stary bábě do frňáku.
&lt;/poem&gt;

== 13. ==
&lt;poem&gt;
Vstalť jest této chvíle -
řeznik zabil týle
a řeznice husu,
dala nám po kusu;
a babička kohouta,
vstrčila ho do kouta;
a pacholek kozu,
hodil ji do vozu.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>00k64rzlqavgcjwzih4cgmjy9j2ja2f</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344999</id>
      <parentid>344979</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:18:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>344999</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6238" sha1="4dyuddbi0fs0x0v79ldovjxw39cjmec" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Bílá sobota
   | ČÁST = Velikonoc
   | DALŠÍ = Helské písně
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Velikonoc
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

{{SHORTTOC}}
;Velikonoc.
{{Forma|proza}}
V pondělí velikonoční chodí chlapci a na to v úterý děvčata dům od domu s pomlázkou. Pomlázka chlapecká bývá obyčejně z osmi vrbových proutků zpletena nebo ztočena, děvčata pak mívají pouhý proutek, stužkami a strakatými klůcky ozdobený. Přijdouce do domu a zpívajíce, točí
dle taktu písně přitom pomlázkou.
{{Konec formy}}

== 1. ==
&lt;poem&gt;
Hody, hody
do Provody!
dejte vajíčko malovany,
nedáte-li malovany,
aspoň mi dejte bíly,
slepička vám snese jiny
v komoře v koutku
na zeleným proutku.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. Počíná se také takto:&lt;/small&gt;
&lt;poem&gt;
První hody
do Provody!
červeny vejce;
nedáte-li červeny,
dejte aspoň bily atd.
{{Oddělovač}}
Červených vajec!
červených vajec!
nedáte-li červeny,
dejle bíly,
slepička vám nanese jiny
za kamny v koutku
na vrbovým proutka,
Proutek vohnoutek,
sedí na něm zlatej kohoutek.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Rakovnicka&lt;/small&gt;

== 2. ==
&lt;poem&gt;
Proutek se ohýbá,
slepička kokrhá:
chyťte mi tu slepičku,
koupíme za ni čepičku:
tu čepička pánu,
on dá za ni krávu ;
tu krávu hraběnce,
ona dá za ni na věnce.
{{Oddělovač}}
Paní jde s louky,
nese misku mouky;
bade-li ji maličko,
ještě nám přidá vajíčko.
&lt;/poem&gt;

== 3. ==
&lt;poem&gt;
O srdce jediný!
propuk se čas:
dejte mi vajíčko,
sic přijdu zas;
červeny nebo bíly,
však vám zas slepička
snese jiny,
za kamny v koutečku
na zlatým proutečku,
pěkny bíly.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;
&lt;poem&gt;
Slepička běhá po dvoře,
vajíčko se koulí v komoře;
dejte jí píti,
ať vám neuletí;
dejte ji semence,
vona vám snese za den
tři vejce.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;z Čáslavska.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Slepička běhá po dvoře,
vajíčko se kotáli v komoře:
slepička kdák!
vajíčko křáp!
máte mi bo, panímámo, dát.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Berounska.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Slepička se popelí,
vajíčko se kotáli:
kokoudák! kokoudák!
snesla sem jich padesát
na kopečku v kopřivách,
pobral mi je kmotr
žák! žák! žák!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. -- Sr. Zvířecí řeč, str. 25.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Mlynářova slepice
nažrala se pšenice,
vlitla mezi hrnce,
sházela je s police.
&lt;/poem&gt;

== 5. ==
&lt;poem&gt;
Já jsem malej koledníček,
já k vám jdu,
dáte-li mi pár vajíček,
rád vezmu:
nemáte-li červeny,
dejte bíly,
však vám za ně slepička
snese jiny:
na peci v koutku,
na zeleným proušku;
než se proutek otočí,
ať se korbel natočí.
Píte, páni, píte,
jen se neopíte
a nám taky připíte:
až já budu mládencem,
připiju vám i s věncem.
&lt;/poem&gt;

== 6. ==
&lt;poem&gt;
Dej Bůh štěstí tomu domu,
my k vám jdeme na pomrhodu.
Naše zlatá, krásná panno!
slepičky vám nesou dávno
vejce pěkny bily;
dejte vajíčko malovany,
slipka snese jiny.
Dáte-li kus mazance,
dostanete mládence;
dáte-li kus pečeně,
půjdem doma vesele;
pakli nám nic nedáte,
tehdy se letos nevdáte.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Sr. Krolm. sv. 11, str. 582.&lt;/small&gt;

== 7. ==
&lt;poem&gt;
Já jsem malej koledníček, tetičko !
přišel jsem si pro červeny vajíčko,
pro vajíčko červeny,
pro koláček bílý:
jak pak vám ten koledníček je milý?

Nehněvejte vy se na mě, strejčičku!
vytáhněte z vaší kapsy grešličku,
koledníčkoj dejte,
nic se mu nesmějte,
on vám za ni poděkuje srdečně.

Pán Bůh vám to nadělí
na zahradě, na poli, i doma;
budete mít co vyhánět ze dvora:
z maštale hřibátka
a z chlíva telátka,
z toho nejmenšího chlívka jehňátka.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Jičínska.&lt;/small&gt;

== 8. ==
&lt;poem&gt;
Pomlázka se čepejří,
ať nám dceruška nevěří:
budem ji honit ze dveří;
poběhnem za ní do kuchyně,
třeba tam byla hospodynė;
az kuchyně do pokojíčku,
aż dostaneme po vajíčku.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Táborska&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Binovačka se čepejři,
at mně Liduška nevěří:
poženeme se do dveří,
a ze dveří šup do sinè,
a ze siné do kuchyně,
a tam si něco povíme.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;
Z Hradecka. Binovačka, vlastně dynovačka, t. pomláska.&lt;/small&gt;

== 9. ==
&lt;poem&gt;
Moje zlatá panímámo!
vejce na mě kouká samo,
prosím, aby man bylo dáno:
nešť je bíly nebo strakaty,
třeba bylo holubaty,
jen prosím, ať je kulaty.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Ach má zlatá panimamo!
vejce na mě hledí samo,
věřím, že mně bude dáno;
prosil bych já pana strejce,
aby mi daroval vejce:
on neohledává slepice.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;
Z Jičínska&lt;/small&gt;

== 10. ==
&lt;poem&gt;
Hou, hou krávy jdou,
nesou mléko pod vodou.
Kde je naše jalová?
u božího kostela.
Kostel se boří,
stodola hoří.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska&lt;/small&gt;
{{Oddělovač}}
&lt;poem&gt;
Houha hou! krávy jdou,
nesou mlíko s smetanou,
a ta naše jalovička
u božího kostelíčka;
kostelíček hoří,
stodola se boří.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Bydžovska.&lt;/small&gt;

== 11. ==
&lt;poem&gt;
Skoč ty panno do vody,
podej pánu jahody.
Proč bych já tam skákala,
sukničku si mákala?
Kde bych já ji sušila ?
Za kamny v koutku
na zeleným proutku.
Proutek se otočí,
korbel piva natočí:
Píte, píte, páni!
a já budu s vámi.
{{Oddělovač}}
Skoč panno do vody
pro červené jahody.
Proč bych já tam skákala,
sukničku si máchala?
kde bych si ji sušila ?
U paní báby,
u zelené žáby.

&lt;small&gt;Aneb:&lt;/small&gt;
U pana Víta.
Vít není doma,
jel do Berouna
pro čtyry ovce,
pátýho skopce,
pro bílého berapa
se zlatýma rohama.

&lt;small&gt;Také:&lt;/small&gt;
pro šestýho berana,
snědli jsme ho do rána.
&lt;/poem&gt;

== 12. ==
&lt;poem&gt;
Hou, hou! krávy jdou,
nesou mlíko s smetanou:
bejku, bejku dej tabáku
stary bábě do frňáku.
&lt;/poem&gt;

== 13. ==
&lt;poem&gt;
Vstalť jest této chvíle -
řeznik zabil týle
a řeznice husu,
dala nám po kusu;
a babička kohouta,
vstrčila ho do kouta;
a pacholek kozu,
hodil ji do vozu.
&lt;/poem&gt;</text>
      <sha1>4dyuddbi0fs0x0v79ldovjxw39cjmec</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/112</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99883</id>
    <revision>
      <id>344980</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:44:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „==21 .== Namítka . (Nápěv 255, 357.) &lt;poem&gt;  Louka široká, tráva zelená; pásla má milá, pásla jelena.  Nebyl to jelen, byla to laně : počkej, má milá, tři léta na mě.  „Tři léta čekat, ještě se nevdát: mohla bych sobě žalost odchovat.  Žalost odchovat, radost pochovat, potom do smrti toho litovat.“ &lt;/poem&gt;  &lt;small&gt;Z Plzenska. — Srov. Suš. 521; Kol. I, 29§,&lt;/small&gt;  ==22.== Č e š k a a M o ra v k a . (Nápěv 292.)…“</comment>
      <origin>344980</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1390" sha1="4vifd4avz2wpfmkm6ko96hiswdojos8" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;==21 .==
Namítka .
(Nápěv 255, 357.)
&lt;poem&gt;

Louka široká,
tráva zelená;
pásla má milá,
pásla jelena.

Nebyl to jelen,
byla to laně :
počkej, má milá,
tři léta na mě.

„Tři léta čekat,
ještě se nevdát:
mohla bych sobě
žalost odchovat.

Žalost odchovat,
radost pochovat,
potom do smrti
toho litovat.“
&lt;/poem&gt;

&lt;small&gt;Z Plzenska. — Srov. Suš. 521; Kol. I, 29§,&lt;/small&gt;

==22.==
Č e š k a a M o ra v k a .
(Nápěv 292.)
&lt;poem&gt;
Přiletěl ptáček
z cizí krajiny;
přines mi psaní,
v něm pozdravení.

Bych se podíval
do země České,
že jsou tam v Čechách
panenky hezké.

Češka má každá
na jazyku med;
a když ji pozná,
pak je jako jed.

Zůstanu raděj
v naši krajině,
najdu si děvče
švarné v Moravě.

Moravka každá
jak rovná svíce,
každá má k chlapci
upřímné srdce.
&lt;poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska. — Srov. Suš. 317.&lt;/small&gt;

==23.==
P ř e k r á s n á noc,
(Nápěv 292.)
&lt;poem&gt;
Když jsem šel jednou
k panence mojí,
svítil mi měsíc
a jasné hvězdy.

Když jsem tam přišel,
ona nespala,
venku pod stromem
na mě čekala.

„Nechoď, holečku,
do mé komory,
neb ti podkovky
tuze cinkají.


Ostáném raděj
venku pod stromem
a tu se spolu
těšiti budem.“
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska.&lt;/small&gt;

==24.==
Kámen
(Nápěv 255.)
&lt;poem&gt;
Mračí se, mračí,
že bude pršet:
za naším humnem
zelenej vršek.
&lt;/poem&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>4vifd4avz2wpfmkm6ko96hiswdojos8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/208</title>
    <ns>250</ns>
    <id>99884</id>
    <revision>
      <id>344981</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:48:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „ ==390.== Změna. (Nápěv 283.) &lt;poem&gt; Když jsem k vám chodíval přes ty lesy, ach ouvej! přes ty lesy, bývala's, má milá, veselejší,  ach ouvej ! veselejší: ale teď jsi, holka, bledá, ale teď jsi, holka, bledá; snad se ti srdéčko vyspat nedá, ach ouvej! vyspat nedá.  Když jsem k vám chodíval přes kaluže, ach ouvej! přes kaluže, bývala’s, mé milá, jako růže, ach ouvej! jako růže: ale teď jsi, holka, bledá atd.  Kd…“</comment>
      <origin>344981</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1619" sha1="tuctlwce8btl5wa9a0lmug352l908xd" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;JAn Dudík&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;
==390.==
Změna.
(Nápěv 283.)
&lt;poem&gt;
Když jsem k vám chodíval
přes ty lesy,
ach ouvej! přes ty lesy,
bývala's, má milá, veselejší, 
ach ouvej ! veselejší:
ale teď jsi, holka, bledá,
ale teď jsi, holka, bledá;
snad se ti srdéčko vyspat nedá,
ach ouvej! vyspat nedá.

Když jsem k vám chodíval přes kaluže,
ach ouvej! přes kaluže,
bývala’s, mé milá, jako růže,
ach ouvej! jako růže:
ale teď jsi, holka, bledá atd.

Když jsem k vám chodíval pod okýnko,
ach ouvej! pod okýnko,
bývala’s, má milá,
krev a mlíko,&lt;ref&gt;jako kvítko.&lt;/ref&gt;
ach ouvej! krev a mlíko:
ale teď jsi, holka, bledá atd.

Když jsem k vám chodíval na dvoreček,
ach ouvej! na dvoreček, 
chodíval za tebou mysliveček,
ach ouvej! mysliveček:
mysliveček šel za lesy,
mysliveček šel za lesy;
nynčko má panenka smutek nosí,
ach ouvej! smutek nosí.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;

==391.==
Dary.

(Nápěv 283.)
&lt;poem&gt;
Kdybych já věděla,
že budeš můj,
dala bych já tobě
prstýnek svůj:
ale že ty myslíš jinam,
ani ti prstýnek
nosit nedám.

Kdybych já věděla,
že budeš můj,
dala bych já tobě
šáteček svůj:
ale že ty myslíš jinam,
ani ti šáteček
špinit nedám!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. — Srov. Kol. I, 135, 223.&lt;/small&gt;

==392.==
K l e t b a dívčí.

(Nápěv 290.)
&lt;poem&gt;
Já tobě vinšuju
tolik zimic,
jako je okolo
Prahy vinic:
by tě třásly
a lámaly
za to tvé falešné
milování!

Já tobě vinšuju
ještě více:
aby ti vylezly
týlem plíce,
týlem plíce,
bokem srdce:
abys nepodváděl
panen více!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>tuctlwce8btl5wa9a0lmug352l908xd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Namítka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99885</id>
    <revision>
      <id>344982</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:49:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  (Nápěv 255, 357.) &lt;poem&gt;  Louka široká, tráva zelená; pásla má milá, pásla jelena.  Nebyl to jelen, byla to laně : počkej, má milá, tři léta na mě.  „Tři léta čekat, ještě se nevdát: mohla bych sobě ž…“</comment>
      <origin>344982</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="595" sha1="5z7sywso0zqrbdounl5co3o5jxuokuj" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Namítka
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

(Nápěv 255, 357.)
&lt;poem&gt;

Louka široká,
tráva zelená;
pásla má milá,
pásla jelena.

Nebyl to jelen,
byla to laně :
počkej, má milá,
tři léta na mě.

„Tři léta čekat,
ještě se nevdát:
mohla bych sobě
žalost odchovat.

Žalost odchovat,
radost pochovat,
potom do smrti
toho litovat.“
&lt;/poem&gt;

&lt;small&gt;Z Plzenska. — Srov. Suš. 521; Kol. I, 298,&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>5z7sywso0zqrbdounl5co3o5jxuokuj</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>345000</id>
      <parentid>344982</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:19:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345000</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="769" sha1="kghf3j3gkvfp4nin4vcmtg5lcbq4rru" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Mládenci jako z pivoňky
   | ČÁST = Namítka
   | DALŠÍ = Češka a Moravka
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Namítka
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 255, 357.)
&lt;poem&gt;

Louka široká,
tráva zelená;
pásla má milá,
pásla jelena.

Nebyl to jelen,
byla to laně :
počkej, má milá,
tři léta na mě.

„Tři léta čekat,
ještě se nevdát:
mohla bych sobě
žalost odchovat.

Žalost odchovat,
radost pochovat,
potom do smrti
toho litovat.“
&lt;/poem&gt;

&lt;small&gt;Z Plzenska. — Srov. Suš. 521; Kol. I, 298,&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>kghf3j3gkvfp4nin4vcmtg5lcbq4rru</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Češka a Moravka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99886</id>
    <revision>
      <id>344983</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:49:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  (Nápěv 292.) &lt;poem&gt; Přiletěl ptáček z cizí krajiny; přines mi psaní, v něm pozdravení.  Bych se podíval do země České, že jsou tam v Čechách panenky hezké.  Češka má každá na jazyku med; a když ji pozn…“</comment>
      <origin>344983</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="675" sha1="nxvou82j871p9w936i6hsrnjbgxug6g" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Češka a Moravka
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

(Nápěv 292.)
&lt;poem&gt;
Přiletěl ptáček
z cizí krajiny;
přines mi psaní,
v něm pozdravení.

Bych se podíval
do země České,
že jsou tam v Čechách
panenky hezké.

Češka má každá
na jazyku med;
a když ji pozná,
pak je jako jed.

Zůstanu raděj
v naši krajině,
najdu si děvče
švarné v Moravě.

Moravka každá
jak rovná svíce,
každá má k chlapci
upřímné srdce.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska. — Srov. Suš. 317.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>nxvou82j871p9w936i6hsrnjbgxug6g</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>345001</id>
      <parentid>344983</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:19:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345001</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="840" sha1="a8wi99k58a3o0hwh6yndhtf91lgsquu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Namítka
   | ČÁST = Češka a Moravka
   | DALŠÍ = Překrásná noc
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Češka a Moravka
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 292.)
&lt;poem&gt;
Přiletěl ptáček
z cizí krajiny;
přines mi psaní,
v něm pozdravení.

Bych se podíval
do země České,
že jsou tam v Čechách
panenky hezké.

Češka má každá
na jazyku med;
a když ji pozná,
pak je jako jed.

Zůstanu raděj
v naši krajině,
najdu si děvče
švarné v Moravě.

Moravka každá
jak rovná svíce,
každá má k chlapci
upřímné srdce.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska. — Srov. Suš. 317.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>a8wi99k58a3o0hwh6yndhtf91lgsquu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Překrásná noc</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99887</id>
    <revision>
      <id>344984</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:50:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  (Nápěv 292.) &lt;poem&gt; Když jsem šel jednou k panence mojí, svítil mi měsíc a jasné hvězdy.  Když jsem tam přišel, ona nespala, venku pod stromem na mě čekala.  „Nechoď, holečku, do mé komory, neb ti podkovky t…“</comment>
      <origin>344984</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="567" sha1="rz4ynfdgkfg03vat0gncz1h21tikvj9" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Překrásná noc
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

(Nápěv 292.)
&lt;poem&gt;
Když jsem šel jednou
k panence mojí,
svítil mi měsíc
a jasné hvězdy.

Když jsem tam přišel,
ona nespala,
venku pod stromem
na mě čekala.

„Nechoď, holečku,
do mé komory,
neb ti podkovky
tuze cinkají.

Ostánem raděj
venku pod stromem
a tu se spolu
těšiti budem.“
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>rz4ynfdgkfg03vat0gncz1h21tikvj9</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>345002</id>
      <parentid>344984</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:19:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345002</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="743" sha1="tsrqhmrs71dzqbxtwu7wam55uvzexf4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Češka a Moravka
   | ČÁST = Překrásná noc
   | DALŠÍ = Kámen (z Plzenska)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Překrásná noc
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 292.)
&lt;poem&gt;
Když jsem šel jednou
k panence mojí,
svítil mi měsíc
a jasné hvězdy.

Když jsem tam přišel,
ona nespala,
venku pod stromem
na mě čekala.

„Nechoď, holečku,
do mé komory,
neb ti podkovky
tuze cinkají.

Ostánem raděj
venku pod stromem
a tu se spolu
těšiti budem.“
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Klatovska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>tsrqhmrs71dzqbxtwu7wam55uvzexf4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Kámen (z Plzenska)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99888</id>
    <revision>
      <id>344985</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:51:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  (Nápěv 255.) &lt;poem&gt; Mračí se, mračí, že bude pršet: za naším humnem zelenej vršek.  A na lom vršku širokej kámen: chlapec s panenkou sedává na něm. &lt;/poem&gt; &lt;small&gt;Z Plzenska.&lt;/small&gt;“</comment>
      <origin>344985</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="425" sha1="hutq9wad7tht0f03a3gnzxe0tixqozt" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Kámen (z Plzenska)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

(Nápěv 255.)
&lt;poem&gt;
Mračí se, mračí,
že bude pršet:
za naším humnem
zelenej vršek.

A na lom vršku
širokej kámen:
chlapec s panenkou
sedává na něm.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Plzenska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>hutq9wad7tht0f03a3gnzxe0tixqozt</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>345003</id>
      <parentid>344985</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:19:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345003</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="607" sha1="8k2neqlihq7yu571hzndmw3w49frywo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Překrásná noc
   | ČÁST = Kámen (z Plzenska)
   | DALŠÍ = Kámen (z Budějovicka)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kámen (z Plzenska)
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 255.)
&lt;poem&gt;
Mračí se, mračí,
že bude pršet:
za naším humnem
zelenej vršek.

A na lom vršku
širokej kámen:
chlapec s panenkou
sedává na něm.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Plzenska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>8k2neqlihq7yu571hzndmw3w49frywo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Změna</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99889</id>
    <revision>
      <id>344986</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:54:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  (Nápěv 283.) &lt;poem&gt; Když jsem k vám chodíval přes ty lesy, ach ouvej! přes ty lesy, bývala's, má milá, veselejší, ach ouvej ! veselejší: ale teď jsi, holka, bledá, ale teď jsi, holka, bledá; snad se ti srdéč…“</comment>
      <origin>344986</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1103" sha1="j8uab2nympts71pwqcaou6tlt8257qv" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Změna
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

(Nápěv 283.)
&lt;poem&gt;
Když jsem k vám chodíval
přes ty lesy,
ach ouvej! přes ty lesy,
bývala's, má milá, veselejší,
ach ouvej ! veselejší:
ale teď jsi, holka, bledá,
ale teď jsi, holka, bledá;
snad se ti srdéčko vyspat nedá,
ach ouvej! vyspat nedá.

Když jsem k vám chodíval přes kaluže,
ach ouvej! přes kaluže,
bývala’s, mé milá, jako růže,
ach ouvej! jako růže:
ale teď jsi, holka, bledá atd.

Když jsem k vám chodíval pod okýnko,
ach ouvej! pod okýnko,
bývala’s, má milá,
krev a mlíko,&lt;ref&gt;jako kvítko.&lt;/ref&gt;
ach ouvej! krev a mlíko:
ale teď jsi, holka, bledá atd.

Když jsem k vám chodíval na dvoreček,
ach ouvej! na dvoreček,
chodíval za tebou mysliveček,
ach ouvej! mysliveček:
mysliveček šel za lesy,
mysliveček šel za lesy;
nynčko má panenka smutek nosí,
ach ouvej! smutek nosí.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>j8uab2nympts71pwqcaou6tlt8257qv</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>345004</id>
      <parentid>344986</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:23:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345004</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1262" sha1="rw1nc1qtyno9rnik7u6jhx7vvcn84uh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Opuštěná (z Klatovska)
   | ČÁST = Změna
   | DALŠÍ = Dary
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Změna
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 283.)
&lt;poem&gt;
Když jsem k vám chodíval
přes ty lesy,
ach ouvej! přes ty lesy,
bývala's, má milá, veselejší,
ach ouvej ! veselejší:
ale teď jsi, holka, bledá,
ale teď jsi, holka, bledá;
snad se ti srdéčko vyspat nedá,
ach ouvej! vyspat nedá.

Když jsem k vám chodíval přes kaluže,
ach ouvej! přes kaluže,
bývala’s, mé milá, jako růže,
ach ouvej! jako růže:
ale teď jsi, holka, bledá atd.

Když jsem k vám chodíval pod okýnko,
ach ouvej! pod okýnko,
bývala’s, má milá,
krev a mlíko,&lt;ref&gt;jako kvítko.&lt;/ref&gt;
ach ouvej! krev a mlíko:
ale teď jsi, holka, bledá atd.

Když jsem k vám chodíval na dvoreček,
ach ouvej! na dvoreček,
chodíval za tebou mysliveček,
ach ouvej! mysliveček:
mysliveček šel za lesy,
mysliveček šel za lesy;
nynčko má panenka smutek nosí,
ach ouvej! smutek nosí.
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>rw1nc1qtyno9rnik7u6jhx7vvcn84uh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Dary</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99890</id>
    <revision>
      <id>344987</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:55:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  (Nápěv 283.) &lt;poem&gt; Kdybych já věděla, že budeš můj, dala bych já tobě prstýnek svůj: ale že ty myslíš jinam, ani ti prstýnek nosit nedám.  Kdybych já věděla, že budeš můj, dala bych já tobě šáteček…“</comment>
      <origin>344987</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="568" sha1="nat6d510aviz9s7r85adyrs4rnc41ys" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Dary
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

(Nápěv 283.)
&lt;poem&gt;
Kdybych já věděla,
že budeš můj,
dala bych já tobě
prstýnek svůj:
ale že ty myslíš jinam,
ani ti prstýnek
nosit nedám.

Kdybych já věděla,
že budeš můj,
dala bych já tobě
šáteček svůj:
ale že ty myslíš jinam,
ani ti šáteček
špinit nedám!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. — Srov. Kol. I, 135, 223.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>nat6d510aviz9s7r85adyrs4rnc41ys</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>345005</id>
      <parentid>344987</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:23:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345005</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="738" sha1="ftcnk1jnbe7nqe9qys677iihf1b22vz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Změna
   | ČÁST = Dary
   | DALŠÍ = Kletba dívčí (Já tobě vinšuju)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Dary
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 283.)
&lt;poem&gt;
Kdybych já věděla,
že budeš můj,
dala bych já tobě
prstýnek svůj:
ale že ty myslíš jinam,
ani ti prstýnek
nosit nedám.

Kdybych já věděla,
že budeš můj,
dala bych já tobě
šáteček svůj:
ale že ty myslíš jinam,
ani ti šáteček
špinit nedám!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Hradecka. — Srov. Kol. I, 135, 223.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>ftcnk1jnbe7nqe9qys677iihf1b22vz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Prostonárodní české písně a říkadla/Kletba dívčí (Já tobě vinšuju)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>99891</id>
    <revision>
      <id>344988</id>
      <timestamp>2026-10-18T20:55:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Textinfo   | TITULEK = {{subst:SUBPAGENAME}}   | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]   | LICENCE = PD old 70   | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla   }}  (Nápěv 290.) &lt;poem&gt; Já tobě vinšuju tolik zimic, jako je okolo Prahy vinic: by tě třásly a lámaly za to tvé falešné milování!  Já tobě vinšuju ještě více: aby ti vylezly týlem plíce, týlem plíce, bokem s…“</comment>
      <origin>344988</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="522" sha1="sztfyylnicau662jwr3zn4dmqsn1y88" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Kletba dívčí
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

(Nápěv 290.)
&lt;poem&gt;
Já tobě vinšuju
tolik zimic,
jako je okolo
Prahy vinic:
by tě třásly
a lámaly
za to tvé falešné
milování!

Já tobě vinšuju
ještě více:
aby ti vylezly
týlem plíce,
týlem plíce,
bokem srdce:
abys nepodváděl
panen více!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>sztfyylnicau662jwr3zn4dmqsn1y88</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>344989</id>
      <parentid>344988</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T20:56:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Prostonárodní české písně a říkadla/Kletba dívčí]] na [[Prostonárodní české písně a říkadla/Kletba dívčí (Já tobě vinšuju)]]: duplicita z prachensa</comment>
      <origin>344988</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="522" sha1="sztfyylnicau662jwr3zn4dmqsn1y88" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Kletba dívčí
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
  }}

(Nápěv 290.)
&lt;poem&gt;
Já tobě vinšuju
tolik zimic,
jako je okolo
Prahy vinic:
by tě třásly
a lámaly
za to tvé falešné
milování!

Já tobě vinšuju
ještě více:
aby ti vylezly
týlem plíce,
týlem plíce,
bokem srdce:
abys nepodváděl
panen více!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>sztfyylnicau662jwr3zn4dmqsn1y88</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>345006</id>
      <parentid>344989</parentid>
      <timestamp>2026-10-18T21:23:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Doplnění šablony NavigacePaP; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>345006</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="702" sha1="bozs9hnq2ay81pcppaaa3i14dx87pqz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
   | TITUL = Prostonárodní české písně a říkadla
   | PŘEDCHOZÍ = Dary
   | ČÁST = Kletba dívčí (Já tobě vinšuju)
   | DALŠÍ = Proklatá láska
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kletba dívčí
  | AUTOR = zapsal [[Autor:Karel Jaromír Erben|Karel Jaromír Erben]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla
}}

(Nápěv 290.)
&lt;poem&gt;
Já tobě vinšuju
tolik zimic,
jako je okolo
Prahy vinic:
by tě třásly
a lámaly
za to tvé falešné
milování!

Já tobě vinšuju
ještě více:
aby ti vylezly
týlem plíce,
týlem plíce,
bokem srdce:
abys nepodváděl
panen více!
&lt;/poem&gt;
&lt;small&gt;Z Prachenska.&lt;/small&gt;</text>
      <sha1>bozs9hnq2ay81pcppaaa3i14dx87pqz</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>